Francouzská

škola sociologie

MUDr. Mgr. Petra Elizabeth Teslíková

Gymnázium a Střední odborná škola,

Rokycany, Mládežníků 1115

Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410

Číslo šablony: 18

Název materiálu: Francouzská škola sociologie

Ročník: 3.

Identifikace materiálu: TES_32_18_Francouzska_skola_sociologie

Jméno autora: Petra Elizabeth Teslíková

Předmět: Společenskovědní seminář

Tématický celek: Psychologie

Anotace: Powerpointová prezentace na téma Francouzská škola sociologie ukazuje nejdůležitější představitele – Augusta Comta, a Emile Durkheima, a popisuje jejich osobní život a dílo.

Datum: 01. 10. 2013

Auguste

Comte

http://www.philosophica.info/voces/comte/Comte.html

Auguste Comte

1798 - 1857

Francouz

Matematik

Reformátor

Učenec

Zakladatel pozitivismu

Jedním ze zakladatelů sociologie

Pojmy

Pozitivismus – empirická filozofie, usilovala o

popis, klasifikaci obsahu vědomí

Sociologie - věda o jednání lidí ve

společnosti, o struktuře společnosti, o sociální

interakci, o sociálních skupinách, o

společenském systému a nebo o sociální

změně

Osobní život

Katolík

Rodiče úředníci

Studium: Lyceum, Polytechnika (M,Fy, astronomie, filozofie) – nedokončil kvůli demonstracím

Živí se kondicemi z matematiky, píše drobné články

Sekretář Saint – Simona

Oženil se, nedostatek peněz, manželství krachuje, ÚPCH

Osobní život

Pomocný učitel na Polytechnice, bez akademické hodnosti

Žije z peněz svých obdivovatelů, z doučování

Učí se AJ, I, ŠP – čtení originálů, životopis JCH

Podpora převratu – Ludvíka Bonaparta

Zemřel na ca žaludku

Dílo

Kurs pozitivní filozofie – vyčítá přílišný formalismus,

chybí hlubší souvislosti

Pozitivismus - nehledá příčiny, které nelze

verifikovat, nýbrž se omezuje pouze na studium

faktů a vztahů mezi nimi, uspořádat je podle

určitých zákonů

Fakta spojuje podle principu podobnosti (pojmy)

nebo podle principu posloupnosti (zákony).

Výsledek:klasifikace vědeckého poznání

Anorganické x organické jevy

Zákon tří stádií

1. Stadium teologické neboli fiktivní

Člověk hledá absolutní poznání skrze

zkoumání vnitřní povahy věcí. Věří, že za

každým procesem je živá vůle. Toto

stadium probíhá ve třech etapách:

animismus, polyteismus a monoteismus.

Zákon tří stádií

2. Stadium metafyzické neboli abstraktní

I zde hledá člověk absolutní poznání, ale

nezkoumá již nadpřirozené síly, nýbrž

abstraktní pojmy . Za nejvyšší obecnou

entitu uznává přírodu, v níž vidí pramen

všech ostatních jevů.

Zákon tří stádií

3. Stadium vědecké neboli pozitivní

Člověk dospívá k tomu, že absolutní

poznání není možné. Snaží se tedy

pozorováním a rozumem poznat

podobnosti a posloupnosti v daných

faktech, s cílem podřídit je jedinému

všeobecnému faktu.

Sociologie

Rozdělení na dvě části:

A) teorie přirozeného uspořádání (společenská

statika – úvahy o institucích, které zajišťují

rovnováhu společnosti.

Instituce – náboženství, rodina a stát

Základní mozkové funkce - cítění (rodina),

jednání(stát) a intelekt (církev).

B) nauka o pokroku (společenská dynamika) -

zákon tří stádií

Pokračovatelé

Émile Durkheim

TGM

Émile

Durkheim

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Durkheim

Émile Durkheim

1858 – 1917

Francouz

Sociolog

1859 – 1. katedra sociologie v Evropě

1. odborný sociologický časopis

Osobní život

Žid

Otec rabín

Studium: Lyceum, studium filozofie, studium v

Německu – Wundt, doktorát – společenská

dělba práce

Profesor v Bordeaux – Katedra sociologie

Profesor na Sorboně

Ženatý, syn zemřel na frontě

Zemřel na mrtvici

Sociologie

Navazuje na osvícenství, pozitivismus

Budoval sociologii jako exaktní vědu popisující objektivní sociální skutečnost

Pohled je objektivistický; předmětem zájmu sociologie jsou dle něj sociální fakta, která lze zkoumat jako věci.

Ústřední obecná témata - věda, morálka a pedagogika

Dílo

Úvahy týkající se:

Dělby práce

Sebevraždy (kolektivní vědomí)

Problému normálního a patolog. náboženství

Dílo

Elementární formy náboženského života - víra v

určitého boha není nutnou charakteristikou

náboženství

Klasifikace sociálních faktů:

materiální – společnost strukturální komponenty

společnosti

nemateriální – morálka, kolektivní vědomí,

společenské vědomí

Dělba práce

dle ideálního typu společnosti

Mechanická solidarita

Všichni umí všechno

všichni dělají totéž

Vznik pouta

Organická solidarita – (specializace)

Lidé se navzájem potřebují

Organická solidarita

V moderní společnosti se nespecializují pouze

lidé, ale i struktury, skupiny a instituce

Přechod od společnosti s mechanickou

solidaritou ke společnost s organickou

solidaritou - pomocí konceptu dynamické

hustoty

Dynamická hustota

Zároveň zvýšení počtu lidí a interakcí mezi

nimi, což v důsledku vede k větší soutěži o

nedostatkové zdroje a boj o přežití

Střet o plnění stejných funkcí – proto

dochází k dělbě práce

Konsenzus, potlačení konfliktu

Dělba práce, práva

Společnost s mechanickou solidaritou

Represivní právo

Lidé jsou si podobní a věří ve společnou

morálku, proto každý prohřešek proti

sdílenému systému hodnot je významný pro

lidi a jako takový musí být krutě potrestán

(kontrola masami).

Dělba práce, práva

Společnost s organickou solidaritou

Odškodňující právo

Přetrvává represivní právo, svůj přestupek

proti kolektivní morálce vyrovnat těm, kdo

byli poškozeni.

Lidé nereagují emocionálně na porušení

zákona (kontrola policií, soudy).

Sebevraždy

Vyeliminoval biologické (i rasové),

psychologické a socio-psychologické faktory,

neboť jsou konstantní

Různé společnosti mají odlišné kolektivní

vědomí a reprezentace, které produkují

odlišné sociální vědomí

Typy - egoistická, altruistická, anomická

Sebevraždy

Musí být hodnoty a normy přesně

stanoveny a dodržovány

Když tomu tak není nastává chaos, zmatek,

stav anomie, vedoucí k pocitu

osamocenosti, strachu. Jde o patologický

stav „sociální nemoc“.

Sebevražda může být: fatalistická

Zdroje

PETRUSEK, Miloslav. A KOLEKTIV. Dějiny

sociologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-

247-3234-3.

PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. 1.

vyd. Pardubice: Grada Publishing, 2006. ISBN

978-80-247-0871-3.

URBAN, Lukáš. Sociologe trochu jinak. Praha:

Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3562-7.