Estetick funkce, norma a hodnota jako sociln faktyJan Mukaovsk

PEDMLUVA

Pojednn, kter zde v knin form pedkldme, bylo ji zsti uveejnno v revui Sociln problmy (ro. IV, 1935), kde vyly pod nzvem Estetick funkce a estetick norma jako sociln fakty jeho prvn dv kapitoly. Dal dv, tet a tvrt, vychzej poprv v tto knize.[footnoteRef:1] Rzn doba otitn i vzniku jednotlivch st prce neznamen vak jej obsahov rozpolcen. Pojmy estetick funkce, normy a hodnoty jsou tak tsn spjaty, e jsou vlastn jen trojm aspektem estetina; proto pojednn o ktermkoli z nich bez ostatnch dvou bylo by nutn nepln. Kad z nich m vak svou osobitou problematiku; tm je dno troj stupovit uspodn studie (tvrt kapitola m rz resumujc). [1: Pedmluva napsna k prvnmu kninmu vydni tto prce v r. 1936.]

Je teba ci vodem nkolik slov o zmru, z kterho ptomn prce vzela. Pedchzela ji ada studi zaloench na konkrtnm materilu, zejmna literrnm, avak smujcch pokad k obecnm zvrm; stednm zjmem byla tu stle snaha po odhalen zkladnch princip stavby umleckho dla. Je pirozen, e se zkladn noetick stanovisko a se v podstat nezmnilo, setrvvajc pi imanenci, tj. vnitn zkonitosti vvoje umleck struktury bhem doby vyvjelo. Jestlie zpotku nastal pklon k teoretickm zsadm ruskho formalismu, hjcm dsledn pojatou autonomii umn vzhledem k jevm jinch vvojovch ad, s nimi umn pichz ve styk, stvalo se m dl jasnjm, e i dsledn dodrovan pedpoklad vvojov imanence dovoluje, ba vyaduje pihlen k souvztanosti umn s tmito' jinmi adami. Je ovem teba mt stle na zeteli, e proti zsahm zvnjka, kter neustle projevuj snahu vyvst vyvjejc se adu z totonosti se samou sebou, psob vdy jej vnitn setrvanost, kter identitu udruje; jen tak lze pochopiti vvoj jako zkonit dn. Jako pklady obou postupnch etap lze uvst formalistickou studii o Mchov Mji z r. 1928 (Prce z vdeckch stav filosofick fakulty Karlovy university XX) a strukturalistick pojednn o Polkov Vzneenosti prody z r. 1934 (Sbornk filologick III. tdy esk akademie, ro. X). Tebae prvn z nich vychz ze stanoviska ist autonomie bsnictv, kdeto druh pot se souvztanost literatury s jinmi vvojovmi adami, zejmna pak s vvojem spolenosti, nejsou tmto domylenm noetick zkladny nikterak ohroeny konkrtn vsledky prce star, a obma studim zstv spolen stanovisko vvojov imanence.Jakmile byl tmto zpsobem odstrann z cesty pedpoklad neprodyn odlouenosti literatury od okolnch jev, objevila se nutnost pihlet pedevm k vvoji celkov oblasti umn, v jejm kontextu se vechna jednotliv umn vyvjej, psobce na sebe navzjem (take vvoj jednoho z nich neme bt pln pochopen beze zetele k soubnmu vvoji ostatnch; srv. nap. z posledn doby vliv vvoje filmu na vvoj divadla a naopak). Jeto vak i hranice oddlujc celou oblast umn od mimoumleckch jev estetickch jsou vvojov promnliv, bylo dle nutno zabvat se pomrem umn k estetickm jevm mimoumleckm. Avak ani celkov oblast jev estetickch, a umleckch, a mimoumleckch, nen izolovna od ir e jev ostatnch, zejmna od vech druh a produkt lidsk innosti; ukzalo se proto nutnm obrtit zetel i k postaven funkce estetick mezi ostatnmi funkcemi, jich jevy, zejmna kulturn v nejirm slova smyslu, mohou pro lovka nabvat. Teprve noetick pozad takto rozen umonilo nvrat ke klasickm, ale po jistou dobu pehlenm problmm filosofie umn, toti k otzce estetick normy a hodnoty. Vchodiskem studie ovem uinn rozbor estetick funkce, kter zrove zaraduje estetino mezi jevy sociln, i zdrazuje svm energetickm charakterem nepetritost imanentnho vvoje estetick oblasti.Je pirozen, e cestou k ptomn studii i pi prci o n se autor astji setkal s nzory cizmi, tak nap. s teori smru Dessoirova, domylenou do dsledk zejmna E. Utitzem, j pipad zsluha, e po iniciativ Guyauov definitivn rozila obzor estetickho zkoumn na oblast estetina v irokm slova smyslu; tak nkolikrt nastala pleitost dovolat se tvrch umlc, kte, ece problmy blzk vlastn tvorb, dospvaj mnohdy k obecn platnm poznatkm. Tak nap. jsou dleit teoretick formulace bsnka O. Wildea, jen v souvislosti se symbolistickm pojmnm umn jemn vyctil jeho znakovou (semiologickou) povahu; jako dal pklad lze uvst zjem, jej brat apkov vnovali perifernmu umn, dotud pehlenmu, akoli je stlm vvojovm souputnkem umn vysokho", netoliko pejmajcm, ale tak navzjem vysok umn ovlivujcm, take bez nho djiny umn nemohou bt pochopeny v cel sv sloitosti. Zejmna vak je teba uvst dva zjevy spojujc umleck tvoen s teoretickm zkoumnm umn, F. X. aldu a O. Zicha, jejich vdeck vboje byly autorovi vchodiskem od samch potk vdeck prce.Pokud se ptomn studie k cizm nzorm piblila, uvedeny pslun citty a odkazy. Hlavn snaha autorova vak byla podat systematick nrt vlastnho pojet nkterch zkladnch problm estetiky. Proto se nezdlo eln podvat kritiku a pleitostnou, a systematickou cizch nzor: pleitostn kritika je vdy ohroena nebezpem deformace cizch mylenek, vytrench z pvodnho kontextu; soustavn pehled prac a nzor o pomrech'mezi umnm a spolenost jednak byl ji astji podn,1[footnoteRef:2] jednak by pokus o nj v ptomn knize znejasnil hlavn smrnici, kterou je een nkolika problm obecn estetiky ze stanoviska sociologie, nikoli vak kritika metod konkrtn sociologie umn, dosud znan nevyjasnnch, protoe kolsajcch mezi .kauzlnm a strukturlnm pojetm vztahu umn a spolenosti. Ptomn prce zna pro autora toliko prvn sek cesty k dalm problmm filosofie umn, nejdve k otzce asti individua na vvojovm dn a k problematice umleckho dla jako znaku. [2: Srv. nap. H. A. Needham, Le dveloppement de 1'esthtique sociologique en France et en Angleterre au XIXe sicle, Paris 1926, a H. Ltzeler, Einfuhrung in die Philosophie der Kunst, Bonn 1934, str. 59 n.]

V Bratislav v ervnu 1936

1/

Estetick funkce m dleit msto v ivot jednotlivc i cel spolenosti. Okruh lid pichzejcch v bezprostedn styk s umnm je sice siln omezen jednak pomrnou dkost estetick vlohy neb aspo jejm zenm v jednotlivch ppadech na urit obory umn , jednak zvorami socilnho rozvrstven (omezen monost pstupu k umleckm dlm i estetick vchovy pro nkter vrstvy spolenosti); avak umn dsledky svho psoben zasahuje i lidi, kte k nmu pmho vztahu nemaj (srv. nap. psoben bsnictv na rozvoj jazykovho systmu), krom toho estetick funkce zabr mnohem ir oblast psobnosti ne jen samo umn. Jakkoli pedmt i jakkoli dn (a dj prodn, a innost lidsk) mohou se stt nositeli estetick funkce. Toto tvrzen neznamen panesteticismus, nebo: 1. se jm vyslovuje toliko obecn monost, nikoli vak nutnost estetick funkce; 2. nen prejudikovno vedouc postaven estetick funkce mezi ostatnmi funkcemi danch jev pro celou oblast estetick funkce; 3. nejde o smovn estetick funkce s funkcemi jinmi, poppad o pojmn funkc jinch jako pouhch obmn funkce estetick. Hlsme se jm toliko k nzoru, e nen pevn hranice mezi oblast estetickou a mimoestetickou; neexistuj pedmty a dje, kter by svou podstatou nebo svm ustrojenm byly bez ohledu na dobu, msto i hodnotitele nositeli estetick funkce, a jin, kter by, opt pro sv reln uzpsoben, byly z jejho dosahu nutn vyloueny. Na prvn pohled by se toto tvrzen mohlo zdt pehnan. Bylo by mono uvdt proti nmu pklady vc a akt, kter jsou zdnliv estetick funkce nadobro neschopny (nap. nkter zkladn fyziologick kony jako dchn, nebo zase velmi abstraktn pochody mylenkov), i naopak pklady jev, kter jsou k estetickmu psoben pedureny celou svou stavbou, jako zejmna produkty umn. Modern umn, je ponaje naturalismem nevyluuje dnou oblast skutenosti pi vbru tmat, a ponaje kubismem i smry jemu pbuznmi v jinch umnch si neklade meze pi volb materilu ani techniky, jako i modern estetika kladouc velk draz na i estetick oblasti (J. M. Guyau, M. Dessoir a jeho kola i jin) poskytly dosti doklad toho, e estetickmi fakty se mohou stt i takov vci, kterm bychom podle tradinho pojet estetickou platnost nepisuzovali; na ukzku pipomnm nap. vrok Guyauv: Dchat zhluboka, ctit, jak se krev oisuje pi styku se vzduchem, nen to zrovna opojn poitek, ktermu by bylo nesnadno odept estetickou hodnotu?" (Les problmes de l'esthtique contemporaine) nebo vtu Dessoirovu: Oznaujeme-li stroj, een matematick lohy, organizaci jist spoleensk skupiny jako vci krsn, je to vc ne pouh forma vyjden." (sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft, Stuttgart 1906). Lze vak uvst i pklady opan, e toti umleck dla, kter jsou privilegovanmi nositeli estetick funkce, mohou j pozbti a jsou bud niena jako zbyten (srv. zastrn starch fresek, sgrafit novm ntrem nebo ohozenm), nebo se jich uv bez zetele k jejich estetickmu uren (srv. adaptace starch palc na kasrny atp.). Existuj ovem v umn i mimo n vci, kter jsou svm ustrojenm k estetickmu psoben ureny; je to dokonce bytostn vlastnost umn. Avak aktivn zpsobilost k estetick funkci nen reln vlastnost pedmtu, by zmrn vzhledem k n stavnho, nbr projevuje se jen za jistch okolnost, toti v jistm kontextu spoleenskm: t jev, kter byl privilegovanm nositelem estetick funkce v jist dob, zemi atp., me bt tto funkce neschopnm v jin dob, zemi atd.; nen v djinch umn nouze o ppady, kdy pvodn estetick, ba umleck platnost jistho vtvoru byla znovu odhalena teprve vdeckm zkoumnm (srv. nap. N. S. Trubetzkoy: Choenije Afanasija Nikitina kak literaturnyj parajatnik, Versty, ro. 1926, Pa, nebo i. R. Jagoditsche: Der Stil der altrussischen Vitae, ve sbrce refert II. mezinrodnho sjezdu slavist, Varava 1934).Hranice estetick oblasti nejsou tedy dny realitou samou a jsou velmi promnliv. To se stv zejmm zejmna ze stanoviska subjektivnho hodnocen jev. Znme vichni ze svho okol lidi, pro kter vechno nabv funkce estetick, a naproti tomu i takov, pro kter funkce estetick existuje v me minimln; ba vme z osobn zkuenosti, e hranice mezi oblast estetickou a mimoestetickou, jsouce zvisl na me estetick vnmavosti, se pro kadho z ns pesunuj se zmnou vku, zdravotnho stavu, ba i podle okamit nlady. Jakmile ovem msto hlediska jednotlivcova zaujmeme stanovisko socilnho kontextu, uke se, e pes vechny prchav individuln odstny existuje znan stabilizovan rozloen estetick funkce ve svt pedmt a dj. Rozhran mezi oblast estetick funkce a jev mimoestetickch nebude ovem ani potom zcela urit, jeto ast estetick funkce je bohat odstupovna a mlokdy lze s plnou jistotou usuzovat na plnou neptomnost i nejslabch estetickch rezidui. Bude vak mono zjistit objektivn podle symptom podl estetick funkce nap. na aktu bydlen, odvn se atp.Jakmile vak pesuneme zetel a v ase, a v prostoru, nebo i jen od jednoho socilnho tvaru k jinmu (nap. od vrstvy k vrstv, od generace ke generaci atp.), shledme vdy, e se tm zmn i rozloeni estetick funkce a ohranien jej oblasti. Tak nap. estetick funkce jdla je zejm silnj ve Francii ne u ns; estetick funkce odvu je v naem mstskm prosted silnj u en ne u mu, avak tento rozdl neplat asto pro prosted, kter se odv lidovm krojem; tak je odliena estetick funkce odvu podle typickch situac platnch pro jist sociln kontext: tak bude velmi oslabena estetick funkce odvu pracovnho ve srovnn s odvem slavnostnm. Co se te pesun asovch, lze uvsti, e na rozdl od dneka ml jet v XVII. stol. (v dob rokoka) musk odv stejn silnou estetickou funkci jako ensk; v dob po svtov vlce zabrala estetick funkce odvn i bydlen mnohem ir sociln rozlohu i vt mnostv situac ne ped vlkou.Pi rozhraniovn oblasti estetick od mimoestetick je tedy teba mt vdy na mysli, e nejde o oblasti pesn oddlen a navzjem nesouvisl. Ob jsou ve stlm dynamickm vztahu, kter lze charakterizovat jako dialektickou antinomii. Nen mono zkoumat stav nebo vvoj estetick funkce, ani si polome otzku, jak iroce (poppad zce) je rozlita po celkov rozloze skutenosti; jsou-li jej hranice pomrn urit i splvav; zda se projevuje rovnomrn v celm zvrstven socilnho kontextu nebo pevn jen v nkterch vrstvch a prostedch: to ve ovem vzhledem k jist dob a jistmu spoleenskmu celku. Jinmi slovy, pro stav a vvoj estetick funkce nen charakteristick jen zjitn, kde a jak se projevuje, nbr i konstatovn, v jak me a za jakch okolnost je neptomna nebo aspo oslabena.Obrtme nyn zetel k vnitn organizaci estetick oblasti sam. Naznaili jsme ji, e je mnohonsobn rozrznna jednak podle intenzity estetick funkce u rznch jev, jednak podle rozloen tto funkce vzhledem k jednotlivm tvarm danho spoleenskho celku. Je vak jist pedl, kter celou mnohotvrnou oblast estetina rozpolcuje ve dva hlavn seky podle toho, jak pomrn zvanost pipad estetick funkci vzhledem k funkcm jinm: jde o pedl, kter oddluje umn od estetickch jev mimoumleckch. Hranice mezi umnm a ostatn oblast estetina, ba i jevy mimoestetickmi, je dleit netoliko pro estetiku, nbr i pro djiny umn, nebo odpov na ni m rozhodujc vznam pro vbr historickho materilu. Zd se, e umleck dlo je jednoznan charakterizovno jistou fakturou (zpsobem, jakm je udlno). Ve skutenosti vak plat toto kritrium, a to jet nikoli bez omezen,[footnoteRef:3] toliko pro sociln kontext, ktermu je (nebo bylo) dlo pvodn adresovno. Jakmile mme ped sebou produkt spjat svm vznikem se spolenost vzdlenou nm asov nebo prostorov, nememe jej zaadit podle vlastnho odhadu; zmnili jsme se ji o tom, e mnohdy je teba zjiovat sloitm vdeckm postupem, zda pro pslun sociln kontext byl takov produkt umleckm dlem; nikdy nen toti vylouena monost, e funkce dla byly pvodn zcela jin, ne jak se nm jev ze stanoviska naeho systmu hodnot. Krom toho je vdy pechod mezi umnm a tm, co je mimo n, nenhl, nkdy tm nezjistiteln. Vezmme za pklad architekturu: Veker stavitelstv tvo nepetritou adu od produkt bez jakkoli estetick funkce a k umleckm dlm a je mnohdy nemono zjistit v tto ad bod, od kterho pon umn. Pesn vzato, nelze jej vlastn zcela pesn zjistit nikdy, ani jde-li o stavitelstv spjat s nam vlastnm socilnm kontextem; tm mn ovem, jde-li o produkty pro ns exotick vlivem odlehlosti mstn nebo asov. Je konen jet tet obt, na kterou upozornil E. Utitz (Grundlegung der allgemeinen Kunstwissenschaft II, Stuttgart 1920, str. 5), kdy prav: Kunstsein ist etwas ganz anderes als Kunstwert." Jinmi slovy: otzka estetickho hodnocen umleckch dl je zsadn jin ne otzka hranic umn: i umleck dlo, kter ze svho stanoviska hodnotme zporn, nle do kontextu umn, nebo prv vzhledem k nmu je hodnoceno. V praxi bv ovem velmi nesnadno tuto teoretickou zsadu zachovat, zejmna jde-li o tzv. umn perifern nebo tak, jak je nazval J. apek, o nejskromnj umn". Klademe-li vi takovmu produktu (nap. romnu pro sluky" nebo obrazm na vvsnch tabulch) otzku, funguj-li jako umn, snadno se me pihodit, e zamnme zjitn funkce s hodnocenm. [3: Srv. afru Rodinovy sochy L'ge airain, kter bylo zpotku vytkno, e je pouhm odlitkem skutenho tla.]

Jak zejmo, jsou pechody mezi umnm a oblast mimoumleckou, a dokonce i mimoestetickou tak mlo zeteln a zjiovn jich tak sloit, e opravdu pesn rozhranien je iluzorn. Je tedy teba upustit od jakhokoli pokusu o zjitn hranice? Ctme prese vecko pli zeteln, e rozdl mezi umnm a oblast pouhch estetickch" jev je podstatn. V em zale? V tom, e v umn estetick funkce je funkc dominantn, kdeto mimo n, i je-li ptomna, m postaven druhotn. Proti tomuto tvrzen mohla by se ovem uplatnit . nmitka, e i v umn bv nezdka estetick funkce, a ze strany autorovy, a ze strany publika programov podizovna funkci jin, srv. nap. poadavek tendence v umn. Tato nmitka vak nen prkazn: pokud je dlo spontnn zaradovno do oblasti umn, je draz kladen na jinou funkci ne estetickou hodnocen jako polemika proti bytostnmu uren umn, nikoli jako ppad normln. Pevaha nkter mimoestetick funkce je zjev v djinch umn dokonce ast; avak nadvlda estetick funkce je zde vdy pociovna jako ppad zkladn, bezpznakov", kdeto nadvlda funkce jin je hodnocena jako pznakov", tj. jako poruen stavu normlnho. Tento pomr mezi funkc estetickou a ostatnmi funkcemi umn vyplv logicky z povahy umn jakoto oblasti jev katexochn estetickch.[footnoteRef:4] Je konen teba pipomenout, e pedpoklad pevahy estetick funkce m plnou vhu jen za proveden vzjemn diferenciace funkc; existuj vak tak prosted, kter dslednho rozrznn funkn oblasti neznaj, nap. spolenost stedovk nebo folklrn; i v takovch ppadech se sice vzjemn podadnost a nadadnost funkci me vvojem pesouvat, avak nikoli do t mry, aby nkter z nich nadobro a zeteln nad ostatnmi v jistm ppad pevldla. [4: K tto vt a nkolika pedelm podotkme, e od ppad kolektivn postulovan nadvldy nkter mimoestetick funkce je teba odlisovat individuln odchylky podmnn psychofyzickmi dispozicemi jednotlivc; nkte vnmatel tou toti romn toliko pro pouen nebo pro citov vzruen; obraz hodnot toliko jako zprvu o skutenosti. Pro vnmatel tohoto druhu nefunguje ovem umleck dlo jako umn, nbr jako jev bud1 pln mimoestetick, nebo esteticky toliko zabarven, jejich pomr k umn nen adekvtn a neme bt normou.]

Jde tedy opt o antinomii, obdobnou on, kterou jsme zjistili na rozhran oblasti estetick a mimoestetick: tam byl protiklad mezi plnm nedostatkem estetick funkce a jej ptomnost, zde je mezi podzenost a nadzenost estetick funkce v hierarchii funkc. Oblast estetina nen tedy roztrena ve dva navzjem neprodyn oddlen seky, nbr je jako celek ovldna dvma protikladnmi silami, kter ji souasn organizuj i dezorganizuj, tj. udruj v n nepetrit vvojov pohyb. Pohldneme-li na umn z tto strnky, objev se jako jeho zkladn kol stl obnovovan ir oblasti jev estetickch; podrobnji bude o tto vci promluveno v druh kapitole tto studie, pi probrn estetick normy.Nelze jednou provdy stanovit, co umnm je a co nikoli. Uvedli jsme ve nkter pklady nenhlho pechodu nebo i kolsn mezi oblast umn a tm, co je mimo n. Nyn se pokusme podat podrobnj vet pklad systematicky seadnch, aby zeteln vysvitlo, jak mnohonsobn a mnohotvrn se prv v tomto pechodnm zem uplatuje protiklad dvoj sly dc vvoj i stav estetick oblasti:1. Nkter umn tvo soust nepetrit ady, v kter se nachzej tak jevy mimoumleck, ba mimoestetick. Jako pklad jsme uvedli architekturu; zcela podobn postaven m vak i literatura. V architektue s funkc estetickou konkuruj funkce praktick (nap. ochrana ped zmnami povtrnosti atd.), v literatue funkce sdlovac. Lze uvst i cel druh projev jazykovch umstn na rozhran mezi sdlenm a umnm; je jm enictv. Vlastn cl enictv, zejmna jeho nejtypitjch tvar, jako elokvence politick nebo crkevn, je vliv na pesvden poslucha, jeho nejinnjm jazykovm prostedkem je jazyk emocionln (uren k vyjden cit). Jeto vak jazyk emocionln jako ustlen soust jazykovho systmu dodv asto tvrn prostedky bsnictv,[footnoteRef:5] pesunuje se enictv snadno, zejmna nktermi svmi druhy a v nkterch dobch svho vvoje, do zem poezie tak daleko, e je pojmno a hodnoceno jako umn; jsou ovem naopak i druhy a obdob vvoje, kter zdrazuj sdlovac rz enictv. Podobn kolsn mezi bsnictvm a sdlenm charakterizuje i esej. Dokonce uvst lze v tto souvislosti i nkter druhy bsnictv samho, k jejich podstat nle kolsn mezi prvenstvm funkce estetick a sdlovac; jsou to zejmna bsnictv didaktick a romnov biografie. Ostatn i pedl mezi verovanou poezi a umleckou przou je do znan mry dn vtm astenstvm funkce sdlovac, tedy mimoestetick, v prze pi srovnn s verovanou poezi. Ani v jinch umnch nen pevaha estetick funkce naprost. Drama osciluje mezi umnm a propagac; historie stavby eskho Nrodnho divadla ukazuje zeteln, e rozhodovaly motivy mimoestetick, zejmna poteba propagace nrodnostn. Tanec jako umn souvis tsn s tlesnou vchovou, jej funkce je hygienick a vykazuje i takov tvary, kde tlesn vchova s tancem k nerozeznn splv (kola Dalcrozova); vedle toho se v tanci, opt asto jako siln konkurenti estetick funkce, uplatuj funkce nboensk (tanec obadn) a erotick. [5: Nkte lingvist, nap. Ch. Bally, ztotouj dokonce, ovem neprvem, jazyk bsnick 8 emocionlnm, pehlejce podstatn rozdl mezi projevem samoelnm (bsnictv) a sdlovacm (psoben na cit).]

Pechzme k umnm vtvarnm mimo architekturu, o kter ji byla zmnka, tedy k malstv a sochastv. I zde existuj, zcela mimo oblast umn, vtvory ist sdlovac, nap. obrazy a modely prodovdn; jsou i ppady takov, kde se funkce estetick uplatuje jako druhotn vedle pevldajc funkce jin, nap. mapa jako dekorativn pedmt, a konen i takov, kter se pohybuj na samm rozhran umn a oblasti dokonce mimoestetick, nap. malsk, grafick a plastick reklama: plakt je sice zleitost zjmu mimoumleckho, nebo jeho hlavn el je propagan; pesto vak lze sledovat souvisle djiny plaktu i jako jevu vtvarnho. Existuje konen druh malstv a sochastv ji zcela umleckho, k jeho podstat pesto nle kolsn mezi sdlenm a samoelnm projevem; je jm portrt, kter je souasn zobrazenm osoby, posuzovanm podle kritria pravdivosti, i umleckou vstavbou bez zvaznho vztahu k realit. Tm se portrt funkn li od obrazu neportrtnho, teba realisticky pepisujcho podobu modelu. Dochzme konen k hudb. Zde se nejmn ze vech umn projevuj pm styky s oblast mimoumleckou. Je to zpsobeno zvltnm rzem materilu hudby, tnu, kter jsa nezbytn pojmn jako soust tnovho systmu obsahuje ji sm v sob zabarven estetick; srv. Grillparzerovu znmou novelu Der arme Spielmann, jej hrdina se uvd v estetick vytren hranm stle tho tnu. Pesto vak lze nalzt ppady, kdy estetick funkce je toliko funkc prvodn, nikoli dominujc; jsou to nap. melodick signly (vojensk atp.), tak polozpvan vkiky reklamn (na ndrach, v ulicch), jejich hlavnm elem je upozornit na zbo. Oscilace mezi pevldnm funkce estetick a jin se projevuje nap. v hudb pochodov nebo ve zpvu provzejcm prci; v hymnch nrodnch a sttnch konkuruje s funkc estetickou symbolick, tedy odstn funkce sdlovac. Je konen teba pipomenout mnohonsobnost a kolsavost funkc hudebnho folklru, o nm zde ovem nen mono podrobn pojednvat.

2. Probrali jsme ppady, kdy umn vysuje v oblast jev mimoumleckch, ba mimoestetickch. Jsou nyn na ad ppady opan; existuj toti i jevy zakoenn svou podstatou mimo umn, kter vak k umn smuj, ani se jm natrvalo stvaj, tak nap. film, fotografie, umleck emeslo, hortikultura. Nejnzornji se smovn k umn projevuje ve filmu. Nktermi svmi strnkami je film zce spbuznn s nkolika umnmi, zejmna s epickm bsnictvm, s dramatem, s malstvm. V rznch dobch svho vvoje se skuten sbliuje jednou s tm, jindy s onm z nich. Krom toho m i pedpoklady k tomu, aby se stal umnm svbytnm, kter nadvldy funkce estetick dosahuje prostedky sob vlastnmi. Chaplin vytv typ herectv filmovho, zcela odlinho od herectv divadelnho (mimika a gestikulace pro pohled zblzka); rut reisi jako Ejzentejn, Vertov, Pudovkin pivdj naopak k dokonalosti vyuit specifickho filmovho prostoru, jeho tet rozmr je dn pohyblivost kamery. Na druh stran, a pedevm, je vak film industri; proto o jeho nabdce a o poptvce po nm rozhoduj zetele ist obchodn mnohem vce ne v ktermkoli z umn; proto tak je film nucen jako kad prmyslov vrobek pejmat ihned a pasivn kad nov objeven zdokonalen sv technick strojov zkladny; po t strnce sta srovnat zmrnou vybravost, kterou osvduje hudba, kdy v jednotlivch obdobch svho vvoje ze zsoby monost technicky v dan chvli pstupnch vol omezen repertor nstroj vzhledem k uritm umleckm kolm, s pekotnm tempem zaveden filmu zvukovho, jen na dohlednou dobu rozbil pedpoklady umleckho vvoje vybojovan filmem nmm. Tebae film neustle smuje k tomu, aby se umnm stal, nelze dosud ci, e by se byl pesunul do oblasti, kde estetick funkce je de iure dominantn. Trochu jinak je tomu s fotografi, kter sice osciluje na rozhran samoelnho a sdlovacho projevu, avak pociuje toto postaven jako soust sv podstaty. V svch zatcch byla fotografie hodnocena jako nov malsk technika (srv. Havlkv epigram Daguerrotyp: Leccos mali vyvedli, /jenom svtlo nedovedli,/te se na n svtlo rozhnvalo / a samo se do malstv dalo") a tak byla vtinou v rukou mal profesionl i pejmala nap. kompozin postupy malsk. asem se v rukou fotograf profesionl mn v projev mimoestetick, ist sdlovac: pojmy fotografie" a obraz" se stvaj protikladnmi. Vlivem impresionistickho malstv se fotografie (zejmna amatrsk) znovu sbliuje s malstvm. Konen uvdomuje si sv specifick uren, bti na rozhran. Pro tuto oscilan povahu fotografie je charakteristick, e zkladnm, nebo aspo jednm z nejdleitjch jejch druh zstv po celou dobu jejho trvn portrt, zaloen, jak jsme ve poznamenali, na te oscilaci. Opt jin vztah ne fotografie m k umn tzv. umleck emeslo. Tmto nzvem mnme jev historick, asov pesn uren (rozhran XIX. a XX. stolet), nikoli trval oznaen nkterch druh emesla, nap. zlatnictv, jak bv zvykem v prukch djin umn. emeslo, zabvajc se vrobou pedmt denn poteby, mlo ovem odevdy ve vtin svch odvtv jist zabarven estetick, ba dokonce bvalo v tsnm vnjm souit s umnm (srv. malsk cech jako jednu z emeslnch organizac). Zcela jin vzjemn vztah ne klidn paralelnost vak nastv s pchodem tzv. umleckho emesla: emeslo se tentokrte pokou pekroit sv hranice, zmnit se v umn. Ze strany emesla lo tu o pokus zachrnit rukodlnou vrobu, pozbvajc praktickho vznamu v konkurenci s vrobou tovrn; zbytnl estetick funkce mla suplovat padek praktickch funkc emesla, lpe splovanch tovrn vrobou. Ze strany umn, je pval umleckho emesla vtalo (viz ast umlc-navrhovatel), lo o obnoven kontaktu s materilem v hmotnm slova smyslu, tedy nap. devem, kamenem, kovem atd.; nebo umn (zejmna architektura, emeslu nejbli) ztratilo v dob pekotnho rozmachu vrobn techniky cit pro hmotn materil; nov hmoty pipoutlo toliko jako nhraky za jin, nedbajc jejich specifickch vlastnost, a dosplo konen k naprostmu znsilovn materilu: viz architekturu secesn. Teoreticky byla cesta umleckmu emeslu pipravena prv rozborem hmotnho materilu umn: viz knihu G. Sempera Der Stil, vylou v letech 1860 a 1863. emeslo, pro kter vlastnosti materilu jsou z dvod zcela praktickch (nap. trvanlivost) vc podstatnou, mlo pomoci k tomu, aby i v umn bylo vyuito tvrnch monost poskytovanch hmotou. Jakmile vak emeslo naplno vstoupilo do oblasti umn, tj. poalo smovat k vrob unikt s pevaujc funkc estetickou, pozbylo vlastn praktick funkce: poalo vyrbt ndoby, ze kterch je koda" pt, nbytek, kterho je koda" uvat, atd. Zhy poaly dokonce vznikat sklenice, z kterch bylo nesnadno pt, atd. Tento padek praktickch funkc emesla skvle odhaluje Loosova anekdota o sedli (Trotzdem, Innsbruck 1931, str. 15 n.): Byl sedl, kter vyrbl dokonale praktick sedla; chtl vak vyrbt sedla zrove modern. I el na radu k profesoru umlci; ten mu vyloil zsady umleckho emesla. Mistr se podle tchto nvod pokouel vyrobit dokonal sedlo, ale vylo mu zase takov, jak vyrbl pedtm. Profesor mu vytkl nedostatek fantazie, dal udlat nvrhy sedel svm km i sm nkolik jich nakreslil. Kdy sedl nvrhy uvidl, zaradoval se a ekl profesorovi: Pane profesore, kdybych tak mlo rozuml jzd na koni, vlastnostem ke a emesln prci, ml bych takovou fantazii jako vy. Umleck emeslo bylo do znan mry anomli, avak zrove, jak jsme vidli, i nutnm a zkonitm faktem vvoje estetick oblasti. Letm pohled na n ukzal nm nov aspekt dialektickho vztahu mezi umnm a oblast jev estetickch mimoumleckch.Z pklad, je jsme ve vypoetli, zbv jet pomr mezi umnm a hortikulturou. Hortikultura, jejm vlastnm kolem je pstovn rostlin, pibliuje se k umn, ba stv se jm tehdy, d-li si architektura pizpsoben prody stavitelskm vtvorm. Proto pozorujeme zejmna siln rozmach hortikultury jako umni v dob baroka a rokoka, kdy jej pomoci potebovalo stavitelstv zmk (Le Ntre ve Versailles), v dob dnen pot s asti hortikultury zejmna koncepce urbanistick, ec celou rozlohu msta podle jednotnho plnu; viz nap. Le Corbusierv pln Ville radieuse", pi nm domy i mrakodrapy na pilotech vracej vekerou pdu doprav, zejmna p; cel pozemek msta se mn v park". (K. Teige, Nejmeni byt, Praha 1932, str. 142.)3. Nakonec pipojujeme zmnku jet o dvou ppadech zvltnch, kter adme do stejn kategorie nikoli pro pbuznost t mezi nimi nen , ale pro odlinost od ppad uvedench sub 1 a 2. Jde o nboensk kult a krsno prodn (zejmna krajinn) v pomru k umn. Je vc znm, e nboensk kult obsahuje zpravidla znanou dvku prvk estetickch; u mnohch nboenstv jde estetizace kultu tak daleko, e se umn stv jeho integrujc soust (viz katolick a pravoslavn umn crkevn). Kult bv mnohdy estetickou funkc tak prosycen, e teoretikov nevhaj prohlaovat jej za umn, zejmna v dobch, kdy vlastn nboensk strnka kultu je oslabena (srv. nap. renesanci nboenskosti u romantik jako Chateaubriand po dob ateismu za Francouzsk revoluce). Pro crkev je vak vdy dominujc strnkou kultu funkce nboensk. Pipout-li se pesto umn jako integrujc soust kultu, dje se to s podmnkou, e se podrob pedpism cizm jeho vlastn podstat, normm tkajcm se netoliko nmtu, ale i umleck vstavby dla (srv. nap. modr pl stedovkch madon). elem tchto pedpis je stavt estetick funkci do cesty pekky, kter vak nemaj ji potlait ani uvdt v podzenost, nbr toliko uinit z n blence funkce jin. Lze ci, e v crkevnm umn (a do jist mry i v cel oblasti pslunho kultu) existuj zrove dominantn funkce dv, z nich jedna, nboensk, in z druh, estetick, prostedek sv realizace; jde tedy o jistou kontaminaci sp ne o hierarchizaci funkc. Co se tk nboenskho umn stedovkho, je teba mt na pamti, e prosted, z kterho toto umn rostlo, neznalo podobn jako podnes prosted folklrn vyhrann vzjemn diferenciace jedno tlivch funkc. Druh ppad, o kterm jsme se chtli zmnit, je krajinn krsno. Proda sama o sob je jev mimoumleck, pokud nen dotena lidskou rukou vedenou estetickm zmrem. Pesto vak me psobit krajina jako umleck dlo. Rozeen zhady, jak je nap. u ns naznail Hostinsk v studii Co jest malebn? (vydn Zd. Nejedlho, Praha 1912) a jak je zeteln formuloval Ch. Lalo (Introduction a 1'esthtique, Paris, str. 131), je prost: U duch kultivovanch se umn obr v prod a propjuje j svj lesk." Nadvlda estetick funkce je tu vnesena zvnjka.Pklady, kter jsme v pedelch odstavcch nahromadili, mly jedin el: ukzat rznotvrnost pechod mezi umnm a oblast jev estetickch mimo-umleckch i oblast mimoestetickou. Ukzalo se, e umni nen oblast uzaven; neexistuji stroh hranice ani jednoznan kritria, kter by odliovala umni od toho, co je mimo n. Cel obory produkce mohou stt na rozhran mezi umnm a ostatnimi jevy estetickmi, pop. i mimoestetickmi. Bhem vvoje mn umn neustle svou rozlohu: roziuje ji a opt zuuje. Pesto vak a prv proto podruje svou neztenenou platnost polarita mezi nadzenost a podzenost estetick funkce ve funkn hierarchii; bez pedpokladu tto polarity by vvoj estetick oblasti pozbyl smyslu, jeto prv ona udv dynamiku souvislho pohybu vvojovho.hrnem ze veho, co dosud bylo eeno o rozloen a psobeni estetick funkce, lze vyvodit tyto zvry: 1. Estetino nen ani samo reln vlastnost vc, ani nen jednoznan vzno k nkterm jejich vlastnostem. 2. Estetick funkce vc vak nen ani pln v moci individua, tebae z ist subjektivnho stanoviska me cokoli nabt (nebo naopak postrdat) estetick funkce bez ohledu na sv utven. 3. Stabilizace estetick funkce je zleitost kolektiva a estetick funkce je slokou vztahu mezi lidskm kolektivem a svtem. Proto jist rozloen estetick funkce v svt vc je vzno k uritmu spoleenskmu celku. Zpsob, jakm se tento spoleensk celek k estetick funkci stav, peduruje konec konc i objektivn utven vc za elem estetickho psoben i subjektivn estetick pomr k vcem. Tak nap. v obdobch, kdy kolektivum m sklon k silnmu uplatovn funkce estetick, je i individuu pna vt volnost v zaujmn estetickho vztahu k vcem, a aktivnho (pi jejich utveni), a pasivnho (pi jejich vnmn). Tendence k roziovni nebo zuovn estetick oblasti, jsouce fakty socilnmi, projevuj se vdy celou adou soubnch symptom. V tom smyslu jsou nap. bsnick symbolismus a dekadentismus se svm panesteticismem soubn a souznan se souasnm umleckm emeslem, kter nadmrn roziuje oblast umni; vechny tyto zjevy jsou symptomy nadmrnho zbytnn estetick funkce v soudobm socilnm kontextu. Podobn renec paralelnch zjev lze uvst i z doby dnen: modern (konstruktivistick) architektura smuje v teorii i v praxi k odumletn a proklamuje ctidost stt se vdou, pesnji eeno aplikac vdeckch poznatk, zejmna sociologickch; z jin strany pichz bsnick a malsk surrealismus, oprajc se o vdeck zkoumn oblasti podvdom; zsti sem zasahuje i tzv. socialistick realismus v literatue, zejmna rusk, jen d od umn pedevm syntetick popis a propagaci novho spoleenskho du. Spolenm jmenovatelem tchto rznch a zsti navzjem neptelskch tendenc je polemika proti umleckosti", tolik zdrazovan v dob nedvno minul, jinmi slovy, reakce proti realizaci absolutn nadvldy estetick funkce v umn, reakce projevujc se tm, e je umn sbliovno s- oblast jev mimoestetickch.Okruh estetina se tedy vyvj jako celek a je krom toho jet v stlm vztahu i k onm sekm skutenosti, kter v danm okamiku vbec nejsou nositeli estetick funkce. Takov jednotnost a celistvost je mon jen na podklad kolektivnho vdom, spdajcho vztahy mezi vcmi, kter in nositeli funkce estetick, a scelujcho izolovan navzjem stavy vdom individulnch. Kolektivn vdom nehypostazujeme jako psychologickou realitu,[footnoteRef:6] ani nemnme tmto slovem pouh sumrn oznaen souboru sloek spolench jednotlivm individulnm stavm vdom. Kolektivn vdom je fakt sociln; lze je definovat jako msto existence jednotlivch systm kulturnch jev, jako jsou jazyk, nboenstv, vda, politika atd. Tyto systmy jsou reality, tebae pomoc smysl pmo nevnmateln: svou existenci dokazuj tm, e vzhledem ke skutenosti empirick projevuj slu normujc: tak nap. odchylka od jazykovho systmu, uloenho ve vdom kolektivnm, se spontnn pociuje a hodnot jako chyba. I oblast estetina se v kolektivnm vdom jev pedevm jako systm norem; o tom bude pojednno v druh kapitole tto studie. [6: K takov myln interpretaci me svsti jen nepli astn termn kolektivn vdom".]

Nesmme vak kolektivn vdom pojmat abstraktn, tj. bez ohledu na konkrtn kolektivum, kter je jeho nositelem. Toto konkrtn kolektivum, spoleensk celek, je vnitn diferencovno ve vrstvy a prosted. Nen myslitelno, aby to, co nazvme jeho vdomm, zstalo beze vztahu k tomuto rozrznn spolenosti; to ovem plat i o estetick oblasti. Samo umn, a nadvldou estetick funkce a plynouc z n znanou autonomi je do znan mry izolovno od skutenosti i vydno z pmho aktivnho vztahu k formm a tendencm spoleenskho souit (srv. znmou Kantovu formuli: das interesselose Wohlgefallen"), vykazuje adu sloitch problm sociologickch. Tm spe estetick oblast mimoumleck, ke kter je zde pedevm obrcen n zetel, je vpjata do celkovho systmu spoleensk morfologie i astn pi spoleenskch konech.Hlavn pleitost zjistiti pomr mezi estetickou oblast a konkrtnm uspodnm i ivotem spoleenskho celku naskytne se nm pi zkoumn estetickch norem v druh kapitole. Je vak mono podati k vlastn sociologii estetina nkolik poznmek i ze stanoviska estetick funkce:1. Estetick funkce se me stt initelem spoleensk diferenciace v takovch ppadech, kdy jist vc (pop. akt) v jednom spoleenskm prosted estetickou funkci m, v jinm nikoli, nebo m-li v jednom spoleenskm prosted estetickou funkci slab ne v jinm. Jako pklad uvdme zjitni P. Bogatyreva (Germanoslavica, ro. II), e vnon stromek, kter v mstech m funkci pevn estetickou, funguje na vchodoslovenskm venkov, kam se jako klesajc! kulturn statek" dostal z mst, pedevm magicky.2. Estetick funkce jako initel spoleenskho souit se uplatuje svmi zkladnmi vlastnostmi. Hlavn z nich je ta, kterou E. Utitz (Philosophie in ihren Einzelgebieten, sthetik und Philosophie der Kunst, str. 614) oznauje jako schopnost izolace pedmtu estetickou funkc dotenho. Pbuzn je definice, e estetick funkce znamen maximln upoutn pozornost na dan pedmt. (L. Rotschild, Basic Concepts in the Plastic Arts, The Journal of Philosophy, sv. XXXII, ro. 1935, . 2, str. 42). Vude, kde se v socilnm souit objev poteba vyzdvihnouti njak akt, vc nebo osobu, upozorniti na n, oprostit je od nedoucch souvislost, nastupuje estetick funkce jako initel prvodn; srv. estetickou funkci jakhokoli ceremonielu (nboensk kult v to potaje), estetick zabarven slavnost. Svou schopnost izolan se estetick funkce me stt tak initelem sociln diferencianm; srv. zvenou citlivost pro estetickou funkci i intenzivnj jej vyuit ve vrstvch sociln vych, kter se tou odliit od vrstev ostatnch (estetick funkce jako initel tzv. reprezentace), nebo zmrn vyuit estetick funkce k zdraznn vznamu dritel moci a k jejich izolaci od ostatnho kolektiva (nap. oblek bu samho dritele moci, nebo jeho sluebnictva, jeho sdlo atd.). Izolujc moc estetick funkce nebo spe jej schopnost upoutati pozornost na vc nebo osobu in z estetick funkce zvanho prvodce funkce erotick; srv. nap. odv, zejmna ensk, pi kterm leckdy ob tyto funkce k nerozeznn splvaj.Jin vznan vlastnost estetick funkce je libost, kterou vyvolv. Odtud vyplv schopnost usnadovat akty, k nim se pipojuje jako funkce druhotn, poppad i schopnost zesilovat libost s nimi spojenou; srv. vyuit estetick funkce pi vchov, jdle, bydlen atp. Konen je teba zmnit se i o tet, zvltn vlastnosti estetick funkce, podmnn tm, e se tato funkce pipn pedevm k form vci nebo aktu: je to schopnost suplovat funkce jin, kterch pedmt (vc nebo akt) vvojem pozbyl. Odtud velmi ast estetick zbarven peitk, a hmotnch (nap. zcenina, lidov kroj tam, kde ji ostatn funkce, jako praktick, magick atp., vyvanuly), i nehmotnch (nap. rzn obady); sem je teba zaadit i znm zjev, e takov vdeck dla, kter v dob svho vzniku mla vedle funkce intelektuln i estetickou funkci jako prvodn, petrvvaj svou vdeckou platnost, fungujce nadle jako jevy pevn nebo zcela estetick, srv. Palackho Djiny nebo dla Buffonova. Estetick funkce suplujc ostatn stv se leckdy initelem kulturnho hospodaen v tom smyslu, e lidsk vtvory a instituce, kter pozbyly sv pvodn, praktick funkce, uchovv pro dobu pt, kdy se naskytne monost pout jich znovu, v jin praktick funkci.Estetick funkce znamen tedy mnohem vc ne pouhou pnu na povrchu vc a svta, za jakou bv nkdy pokldna. Zasahuje vznamn do ivota spolenosti i jednotlivcova, m podl na zen vztahu nejen pasivnho, nbr i aktivnho jedince i spolenosti k realit, do jejho stedu jsou postaven. Dal souvislost tto studie bude, jak eeno, vnovna podrobnjmu osvtlen sociln dleitosti estetickch jev; vodem bylo teba pokusit se o vymezen oblasti estetina a o zkoumn jej vvojov dynamiky.

2/

Prvn kapitola tto studie mla za kol ukzat dynaminost estetick funkce jak vzhledem k jevm, kter jsou jejmi nositeli, tak i vzhledem ke spolenosti, v kter se uplatuje. Druh kapitola m podat t dkaz o estetick norm. Nebylo-li nesnadn prokzat promnlivost ovem vvojov zkonitou estetick funkce, kter m ex definitione rz energie, je t kol odhalit dynaminost estetick normy, je m povahu pravidla, incho si nrok na platnost nepromnnou. Funkce jako iv sla zd se pedurena k tomu, aby stle mnila rozlohu i smr svho eit, kdeto norma, pravidlo a mra, zd se samou svou podstatou nepohybliv. Estetika vznikla kdysi jako vda o pravidlech regulujcch smyslov vnmn (Baumgarten). Po dlouhou dobu se jevilo jako jedin mon jej kol zkoumn veobecn zvaznch podmnek krsy, jejich platnost bvala odvozovna z pedpoklad bud metafyzickch, nebo aspo antropologickch; v tomto druhm ppad byly estetick hodnota a jej mtko, estetick norma, pojmny jako fakty pro lovka konstitutivn, vyplvajc z jeho pirozenosti. Jet estetika experimentln vychzela pi svm zaloen Fechnerem z aximatu, e existuj obecn zvazn podmnky krsna, k jejich zjitn sta vylouit hromadnm experiment nahodil vkyvy individulnho vkusu. Jak znmo, piml dal vvoj experimentln estetiku k tomu, aby dbala promnlivosti norem a potala s jejmi pedpoklady. I v jinch odvtvch a smrech modern estetiky se projevila nedvra k neomezen zvaznosti norem: ve vtin smr se uplatnila bud krajn skepse k sam jejich existenci a platnosti, nebo aspo snaha omezit tuto platnost pokad na jedin ppad (norma vyvozovna z du umlcovy osobnosti), poppad konen tendence zachrnit obecnou zvaznost normy empirickm odvozovnm pedpis z dl ji vytvoench, pokldanch za vzorn; pitom je ovem na zvadu jednak nutn nepln indukce, jednak petitio principii.Nebudeme se obrat kritikou jednotlivch een, nbr pokusme se postavit proti nim vem kladn dkaz, e rozpor mezi nrokem normy na obecnou zvaznost, bez kterho by nebylo normy, a jej faktickou omezenost i promnlivost nen protismysln, nbr me bt teoreticky pochopen a zvldnut jako dialektick antinomie, kter je kvasem vvoje v cel estetick oblasti. Hlavn st naeho dkazu se bude tkat vztahu mezi estetickou normou a spoleenskou organizac, nebo promnlivost normy a jej zvaznost nemohou bt ob zrove pochopeny a ospravedlnny ani ze stanoviska lovka jako druhu, ani ze stanoviska lovka jako individua, nbr toliko z hlediska lovka jako tvora spoleenskho. Pesto vak, dve ne pistoupme k vlastn sociologii estetick normy, je teba zskat si nkter zkladn poznatky noetickm rozborem jej podstaty.Vyjdeme od obecn vahy o hodnot a norm. Pijmme teleologickou definici hodnoty jako schopnosti njak vci slouit k dosaen jistho cle; je pirozen, e stanoven cle i smovn k nmu zvis na jistm subjektu, a e tedy v kadm hodnocen je obsaen moment subjektivity. Krajn jej ppad je ten, hodnot-li individuum njakou vc ze stanoviska cle zcela jedinenho; zde se neme hodnocen dit dnm pravidlem a zvis zcela na svobodnm rozhodnut individua. Mn izolovn je ji akt hodnocen v takovch ppadech, kdy sice jeho vsledek plat tak jen pro samotn individuum, ale tk se cle znmho individuu z dvjch zkuenost. Zde je monost diti hodnocen jistm pravidlem, o jeho zvaznosti rozhoduje v kadm danm ppad individuum samo; proto i zde zvis konec konc rozhodnut na svobodn vli individua. O skuten norm lze mluvit teprve tenkrte, jde-li o cle obecn uznvan, vzhledem ke kterm se hodnota pociuje jako existujc nezvisle na vli individua a na jeho subjektivnm rozhodovn, jinmi slovy, jako fakt tzv. kolektivnho vdom; sem nle mimo jin i hodnota estetick, udvajc mru estetick libosti. V takovch ppadech je hodnota stabilizovna normou, obecnm to pravidlem, je m bt aplikovno na kad konkrtn ppad, kter mu podlh. Individuum me s touto normou nesouhlasit, ba snait se o jej promnu, ale nem monost popt jej existenci a kolektivn zvaznost ve chvli, kdy hodnot, teba i v rozporu s normou.Pestoe norma smuje k zvaznosti bezvjimen, neme nikdy doshnout platnosti prodnho zkona jinak by se stala jm a pestala by bt normou. Kdyby nap. bylo lovku nemon pekroit hranice absolutnho rytmu, tak jako je mu nemon vnmat zrakem paprsky infraerven a ultrafialov, zmnil by se rytmus z normy, kter se doaduje splnn, ale ji je mono nesplnit, v zkon lidskho ustrojen, dodrovan nutn a nevdomky. Norma tud, a smuje k platnosti neomezen, omezuje se zrove sama tmto smovnm. Me bt netoliko poruena, ale je mysliteln a v praxi velmi ast dokonce paralelismus dvou nebo vce norem aplikovatelnch na stejn konkrtn ppady a mcch tou hodnotu, kter navzjem konkuruj. Norma je tedy osnovna na zkladn dialektick antinomii mezi bezvjimenou platnost a pouhou regulativn, ba dokonce jen orientan potenc, je implikuje myslitelnost jejho poruen. Kad norma m toto dvoj protichdn smovn, mezi jeho ply je djit jejho vvoje. Avak pesto rzn druhy norem gravituj nerovnomrn bu k jednomu, nebo k druhmu plu. Rznost gravitace vysvitne, postavme-li proti sob nap. normu prvn, kter u svm obvyklm oznaenm zkon" smuje k platnosti bezvjimen, a normu estetickou, zejmna v jej nejspecifitj aplikaci, jako normu umleckou, slouc zpravidla za pouh pozad stlho poruovn.Pesto vak i norma estetick se me vykzati doklady tendence k platnosti nepromnn. V samm vvoji umn se obas vyskytuj obdob kladouc s drazem poadavek trval a bezvhradn platnosti normy. Na ukzku pipomnme jednak bsnictv francouzskho klasicismu, jednak bsnictv symbolistick. Vra v platnost normy byla za obdob klasicistickho tak siln, e Chapelain mohl napsat v pedmluv k svmu eposu La Pucelle: Ke zpracovn svho nmtu pinesl jsem si toliko slunou znalost toho, eho bylo zapoteb... lo jen o zkouku, zda tento bsnick druh, odsuzovan naimi nejslavnjmi spisovateli, je u opravdu mrtev, i zda by mi jeho teorie, kterou dost dobe znm, mohla poslouit k tomu, abych svm ptelm na pklad ukzal, e bez velkho vzletu ducha lze j se zdarem vyut."[footnoteRef:7] Peveden do na terminologie vyslovuje tento vrok bezvhradnou dvru, e dokonal aplikace normy sta sama o sob k vytvoen umleck hodnoty. Co se te symbolismu, sta vzpomenout touhy po vytvoen absolutnho dla", platnho vn bez ohledu na dobu a prosted, kter se tak siln projevila nap. u Mallarma.[footnoteRef:8] Je tak mono uvst za doklad smovn estetick normy k naprost zvaznosti vzjemnou nesnenlivost konkurujcch estetickch norem, projevujc se asto tm, e estetick norma je polemicky zamovna s jinou, autoritativnj, nap. s normou mravn odprce je cejchovn jako podvodnk nebo intelektuln odprce je prohlaovn za nevdomce nebo hlupka. Dokonce i tehdy, zdrazuje-li se prvo na individuln estetick soud, klade se tm dechem poadavek odpovdnosti za nj: osobn vkus tvo sloku lidsk hodnoty svho nositele.///////////////////////////////////////////////////////////////////////////// [7: Citovno podle F. Brunetira, L'volution des genres (Deuxeme lecon).] [8: Srv. Pedmluvu k vydni Hlavkovch alm s noetickou charakteristikou symbolismu, Praha 1934.]

Plat tedy antinomie neomezen zvaznosti a jej negace, neustl promnlivosti, i pro normu estetickou, tebae zdnliv negace pevauje. Tak zde, jako vude jinde, je kladn len zkladem, z kterho je teba vychzet pi rozboru specifickho rzu estetick normy. Musme si proto poloit otzku, zda skuten existuj njak estetick principy, vyplvajc ze samho ustrojen lovka, tedy principy pro lovka konstitutivn, kter by ospravedlovaly smovn estetick normy k platnosti zkonn. Naznaili jsme ji, e pvodn pojet estetiky experimentln ztroskotalo prv na snaze takov principy zjistit. Rozdl mezi pojmnm nam a pvodn experimentln estetiky je ten, e tam byly principy pokldny za ideln normy, jejich pesn zjitn a dodrovn by mohlo zajistit .estetickou dokonalost, kdeto nm jsou pouhmi antropologickmi pedpoklady pro tezi dialektick antinomie estetick normy, tezi, jej rovnoprvnou antitez je poprn (a tedy poruovn) konstitutivnch princip.Clem estetick funkce je navozen estetick libosti. Bylo eeno ji v prvn kapitole, e je mon, aby kterkoli vc nebo dj, bez ohledu na sv ustrojen, se staly nositeli estetick funkce, a tud pedmty estetick libosti. Jsou vak jist pedpoklady v objektivnm ustrojen vci (nositele estetick funkce), kter vznik estetick libosti usnaduj. Estetick potence nen ovem inherentn objektu: aby se objektivn pedpoklady mohly uplatnit, mus jim cosi odpovdat v ustrojen subjektu estetick libosti. Subjektivn pedpoklady mohou mt zdvodnn jednak zcela individuln, jednak sociln, jednak konen antropologick, dan samou pirozenost lovka jako druhu. A tyto zkladn, antropologick pedpoklady jsou prv principy, o kter nm jde. Lze jich vyjmenovat celou adu..Jsou to nap. pro umn asov (Zeitkunste) rytmus, podloen pravidelnost krevnho obhu a dchn (dleit je tak okolnost, e rytmick organizace prce nejlpe vyhovuje lovku), pro umn prostorov kolmice, horizontla, prav hel, symetrie, je lze vesms vyvodit z ustrojen a normln polohy lidskho tla (viz A. Schmarsow, Grundbegriffe der Kunstwissenschaft, Leipzig-Berlin 1905),[footnoteRef:9] pro malstv komplementrnost barev a nkter jin kazy barevnho i intenzitnho kontrastu (viz nap. erack, Kvantitativn uren barevnho kontrastu na rotujcch kotouch, Praha 1923), pro sochastv zkon stability tit. Z tchto princip mohou bt pmo vyvozeny nkter dal, tak nap. ze zkona symetrie zkladn lenn ormovan plochy bodem lecm v prseku diagonl (absolutn symetrie). Jsou tak jet dal principy, kter a jejich spojen s antropologickou bz je mnohem mn jednoznan ne u jmenovanch ve nemohou pesto bti opomjeny jako neexistujc, nap. zlat ez. Za bezprostedn nadstavbu konstitutivnch princip je teba pokldat nkter bval konvenn normy, je dlouhm zvykem nabyly samozejmosti'pipoutjc deformaci, ani pi n mizej z povdom jako jej pozad (srv. nap. repertor konsonanc v hudb oktvov, kter, jak znmo, se postupnm vvojem hudby zvtoval). Vet antropologickch princip, kter jsme ve .podali, nein si nikterak nroku na plnost. I kdyby vak byl sebeplnj, je pedem jisto, e by jejich s nikdy nebyla tak rozshl a hust, aby obsahovala ekvivalenty vech monch detailnch estetickch norem. K pedpokladu, e estetick norma jako celek konstitutivn podloena je, sta vak i sten spojen mezi n a psychofyzickou zkladnou. [9: Viz t: G. Semper, Kleine Schriften, Berlin u. Stuttgart 1884, l. ber die formelle Gesetzmassigkeit des Schmuckes als Kunstsymbol, str. 326 n.]

Vznik nyn otzka, jak tyto principy funguj vzhledem ke skutenm normm. Pedpokldat, e jsou samy normami, a to idelnmi, jejich splnn, by jen v mezch monost, znamen estetickou dokonalost, znamenalo by popen djin umn. Nebo ve vvoji umn nejene zkladn principy zpravidla dodrovny nejsou, nbr pozorujeme naopak, e obdob smujc k jejich co mon pesnmu dodrovn jsou vystdvna periodami co nejvtho monho poruovn; obdob deformace, a slab, a radiklnj, jsou dokonce astj a nen mono prohlsit je mahem za padkov. Charakteristick je tak, e krajn psn dodrovn antropologickch princip vysuje v estetickou indiferenci. Pesn strojov rytmus, symetrie geometrickho obrazce atp. jsou esteticky indiferentn. Ohromn dleitost konstitutivnch princip vak zle v tom, e celou rozmanitost estetickch norem, jak se jev v prezu synchronickm (statickm) i diachronickm (asov dynamickm), svdj stle na jedinho jmenovatele, psychofyzick ustrojen lovka jako druhu, a to tak, e jsou spontnn fungujcm mtkem shody i rozporu konkrtnch norem s tmto ustrojenm. Nejsou k tomu, aby vvojovou promnlivost norem omezovaly, nbr k tomu, aby byly pevnou bz, vzhledem k n promnlivost me jedin bt pociovna jako poruen du.[footnoteRef:10] Nemohla by se uplatnit sla odstediv, tj. deformativn tendence, kdyby nebylo dostedivosti reprezentovan konstitutivnmi principy. klovskij, kter tvrdil (v i. Umn jako metoda v Teorii przy, es. peklad Praha 1933), e umleck deformace znamen maximln pltvn energi, mohl mti pravdu jen za pedpokladu, e kdesi v zkladech, jako skryt klad, funguje zkon o zachovn energie, nebo jinak by deformace pestala bt sama sebou, tj. negac pravidelnosti. A vrazem maximlnho zachovn energie jsou v oblasti estetina prv konstitutivn principy. [10: K. Teige, Neoplasticismus a suprematismus, Stavba a bse, 1927, str. 114: Lze se principieln i v architektue vysloviti pro asymetrii, mnoh vcn dvody to doporuuj. Ale pak je teba pipustit symetrii jakoto zvltn ppad asymetrie."]

Pokusili jsme se v pedelch odstavcch podat noetick zdvodnn mnoho-nsobnosti estetickch norem (koexistence norem navzjem konkurujcch), zbv vak jet vysvtlen genetick, toti objasnn, jak k tto mnohonsobnosti ve skutenosti dochz. Bude proto teba pohldnout na estetickou normu jako na fakt historick, tj. vyjt od jej promnlivosti v ase. Ta je nutnm dsledkem jejho dialektickho charakteru, o kterm byla e ve. Proto m estetick norma asovou promnlivost spolenou s jinmi druhy norem; kad norma se mn ji tm, e je stle znovu aplikovna a mus se pizpsobovat novm kolm, kter z praxe vychzej. Tak nap. normy jazykov, a gramatick, a lexikln, a stylistick, se petvej bez pestn. Promna je zde ovem krom tvar jazykovch nleejcch vlastn do oblasti jazykov patologie, tzv. jazyk zvltnch pomal a k neviditelnosti, take problm jazykovch zmn je jeden z nejtch problm lingvistiky. Normy jazykov jsou vlivem praktickho elu jazyka a vlivem toho, e ve sv normln sdlovac funkci nen jazyk zamen na tvorbu mnohem pevnj ne estetick, a pece se mn. Avak zmnm podlhaj pi aplikaci na konkrtn materil i pevnj jet normy ne jazykov, nap. normy prvn, je u svm nzvem zkony" projevuj smovn k aplikaci bezvhradn a vdy stejn. I Engli (Teleologie jako forma vdeckho poznn, Praha 1930), a se sna psn rozliit prost dedukujc mylen normativn" od hodnotcho mylen teleologickho", uvd, e interpretace per analogiam", nutn pi een ppad, na kter zkonodrce pi formulaci zkona pmo nepamatoval, ale je pin praxe, nen dn interpretace, nbr vlastn innost normotvorn, a prvn dy obsahuj proto zvltn zmocnn k tto interpretaci, eho by nebylo teba, kdyby se opravdu jednalo jen o interpretaci stvajcch norem".Tak estetick normy se petvouj aplikac. Jestlie se vak normy prvn, pokud nejde o skuten zkonodrstv, mn v mezch velmi zkch, a normy jazykov sice inn, ale neviditeln, dj se promny norem estetickch v rozpt velmi irokm a nezahalen. Upozorovn na zmnu normy nen ovem stejn intenzvn ve vech secch estetick oblasti; nejnpadnj je v umn, kde je poruovn estetick normy jeden z hlavnch prostedk inu. Jsme zde na prahu vvojeslov umleckch jev; jeho problematika je irok a spletit vlivem vzjemnch souvislost jednotlivch problm. Nememe se zde pokouet o vklad podrobn a soustavn (pokus o jeho nstin viz ve studii Polkova Vzneenost prody, Praha 1934), avak pesto vzhledem ke vemu, m se v dalm kontextu tto studie hodlme zabvat, je teba ci nkolik slov o postupu, jm se estetick norma v umn petvouje a zmnobonsobuje.Umleck dlo je vdy neadekvtn aplikac estetick normy, a to tak, e poruuje jej dosavadn stav nikoli z bezdk nutnosti, nbr zmrn, a proto zpravidla velmi citeln. Norma je zde poruovna bez ustn. Je ovem teba upozornit, e zkoumajce estetickou normu po strnce vvojov, budeme uvat slova poruen" v jinm smyslu, ne jsme ho uili ve, kdy byla e o nedodrovn estetickch princip; zde jm budeme rozumti pomr mezi normou asov pedchzejc a od n odlinou, teprve se vytvejc normou novou. Poruen konstitutivnch princip konkrtn normou a poruen star normy normou nov vznikajc jsou dv vci rzn. Ve vvoji me se dokonce pihodit, e norma shodn s pslunm konstitutivnm principem (nap. bsnick rytmus dodrujc pesn metrick schma) bude pociovna jako siln poruen, pedchzelo-li ped n obdob npadn deformace tohoto principu, srv. vrok jednoho z ruskch teoretik bsnictv, zeje mon, abychom slyeli ticho, jestlie ped nm pedchzel hmot stelby. Djiny umn, pohlme-li na n ze strnky estetick normy, jev se jako djiny revolt proti normm vldnoucm. Odtud vyplv zvltn vlastnost ivho umn, e v dojmu, kterm psob, je estetick libost smena s nelibost. Dobe vystihl tuto zvltn vlastnost F. X. alda slovy: Dojem, jm na vs [iv umleck dlo] psob, jest spe dojem ehosi tvrdho a psnho... ne elegantnho a hladkho neho, co se pke odliuje od konvennosti a pjemn pohodlnosti posavadnho bnho umleckho vrazu... Kad opravdov umleck tvrce zd se na potku sv drhy dobe vychovanm znalcm a amatrm syrovm a o jeho umn mluv se jako o emsi zajmavm, o kuriozit, ale vslovn necen se jeho dlo jako dlo dobrho vkusu a krsy." (Boje o ztek, Nov krsa, jej geneze a charakter.) Slovo dobr vkus", jeho zde Salda uil, pipomn mimodk jedno z nejradiklnjch poruen estetick normy, k jakm lze v umn dospt: poruen normy pomoc zmrn vyuitho nevkusu.Co je nevkus? Nen jm daleko ve, co se neshoduje s estetickou normou danho okamiku vvoje. ir pojem ne nevkus" je oklivost"; co pociujeme jako neshodn s estetickou normou, je pro ns okliv. O nevkusu mluvme teprve tehdy, hodnotme-li pedmt vyl z rukou lidskch, na kterm pozorujeme tendenci ke splnn jist estetick normy, ale zrove nedostatek schopnosti k jejmu splnn; jevy prodn mohou bt okliv, ale nikoli nevkusn krom vjimench ppad, kdy by nm prodn jev pipomnal lidsk produkt. Nelibost, kterou psob nevkusn pedmt, nezakld se tedy toliko na pocitu neshody s estetickou normou, ale je posilovna odporem k bezmoci pvodcov. Zd se tud nevkus nejostejm protikladem umn, kter u svm jmnem naznauje schopnost doshnout pln zamlenho cle. A pece vyuv nkdy umn nevkusu ke svm elm. Nzorn pklad poskytuje vtvarn umn surrealistick, zmocujc se jako objekt zobrazovn i jako soust pro monte jak malsk, tak plastick produkt z doby nejvtho padku vkusu (konec XIX. stol.), namnoze fabrinch imitac umn a umleckho emesla, rytin z ilustrovanch asopis vyrbnch rytci atd. Tm je co nejradiklnji poruovna norma vysokho" umn a co nejvyzvavji vyvolvna estetick nelibost jako soust umleckho inu. Ppad surrealismu byl vybrn pro npadnost, s kterou je zde estetick norma poruena. Tebae vak nebv v jinch obdobch a smrech estetick nelibost podtrhovna tak okzale, je tm stlou slokou ivho umn. Kdybychom nyn poloili otzku, jak je mon, e umn, privilegovan jev estetick, me vyvolvat nelibost, ani pestv bt umnm, znla by odpov, e estetick libost prv tehdy, m-li bt dovedena k maximln intenzit, jak dosahuje v umn, potebuje jako dialektickho protikladu estetick nelibosti. I pi nejvtm monm poruen normy je v umn libost dojem pevldajc, nelibost prostedek jejho zven; nen nhoda, e prv estetika surrealismu je programov hdonistick. Hodnota umleck je nedln; i sloky psobc nelibost stvaj se v celku dla prvky kladnmi, ale prv jen v nm: mimo dlo a jeho strukturu byly by hodnotou zpornou.Umleck dlo tedy normu estetickou, platnou pro dan okamik vvoje, vdy do jist, mnohdy znan mry poruuje. Avak i v ppadech nejkrajnjch mus ji zrove tak dodrovat: jsou dokonce ve vvoji umn i obdob, kdy dodrovn normy viditeln pevauje nad poruenm. Vdy je vak v umleckm dle nco, co je spojuje s minulost, i nco, co smuje k budoucnosti. Zpravidla jsou lohy rozdleny mezi rzn skupiny sloek: jedny normu dodruj, jin ji rozkldaj. Ve chvli, kdy se umleck dlo poprv objev zrakm publika, me se pihodit, e bude na nm npadn vystupovat jen to, co je od minulosti odliuje; pozdji vdy vak i v takovch ppadech stanou se zejmmi svazky s tm, co ve vvoji pedchzelo. Manetova Sndan v trv vzbudila pi svm prvnm vystaven odpor jako dlo revolun novotsk. Teprve pozdjmu zkoumn-vysvitly zeteln siln vztahy k Manetovu pedchdci Courbetovi, jak v kompozici, tak i v zachzen s barvou (srv. nap. podrobn rozbor u Deriho v Die Malerei im XIX. Jahrhundert, Berlin 1920). Ne i pi pozitivnm hodnocen novho umleckho zjevu je mon, e v prvn chvli pro siln dojem z poruen dosavadn normy budou pehleny shody s n; ukzal to nap. na Bezruovi M. Hsek (Ti kapitoly o Petru Bezruovi, Brno 1934).iv umleck dlo vdy osciluje mezi minulm a budoucm stavem estetick normy: ptomnost, pod jejm zornm hlem je vnmme, je pociovna jako napt mezi normou minulou a jejm poruenm, urenm k tomu, aby se stalo soust normy budouc. Za pklad, velmi nzorn, lze uvst malstv impresionistick. Jedna z typickch a zkladnch norem impresionismu je tendence k podn holho smyslovho vjemu, nedeformovanho dnou interpretac intelektuln nebo emocionln; v tom smru je impresionismus koreltem bsnickho naturalismu. Souasn vak v impresionismu ji od potku dme a m dl tm silnji se uplatuje tendence prv opan: k poruovn reln koordinace smyslovch dat o zobrazenm pedmtu; v tomto smyslu je impresionismus, zejmna pozdn, vlastn ji souputnkem bsnickho symbolismu. Pechod mezi oboj protichdnou tendenc je umonn po strnce vtvarn anulovnm linernho obrysu, a tm i linern perspektivy, jako i pevedenm obrysu v plonou souhru barevnch skvrn. A ob tyto protichdn tendence jsou histori zaaovny pod jedin jmno: impresionism. Tak je tomu v djinch umn vdy: dn vvojov etapa neodpovd pln norm, kterou pejala od etapy pedel, nbr vytv poruujc ji normu novou. Vtvor, kter by pln odpovdal norm pejat, byl by typizovan, opakovateln; tto hranici se vak blvaj toliko dla epigonsk, kdeto siln umleck dlo je neopakovateln a jeho struktura je, jak ve poznamenno, nedln, prv pro estetickou rznorodost sloek, kter spn v jednotu. asem se vak str pocit rozpor, kter struktura dosud tm nsiln vyrovnvala: dlo se stv skuten jednotnm a tak krsnm ve smyslu estetick blbosti nim neruen. Sprvn napsal F. X. alda, e krsu dv teprve perspektiva dlky" (Boje o ztek, i. Nov krsa, jej geneze a charakter). Struktura se stv rozloitelnou v jednotliv detailn normy, kter mohou ji bez pokozen bt aplikovny i mimo oblast struktury, v kter vznikly, ba i mimo oblast umn vbec. Kdykoli je tento proces dokonn, stv se vvojov etapa umn, dosud aktuln, soust historick zsoby, ale normy, kter vytvoila, prolnaj poznenhlu do cel irok oblasti estetina bu jako celkov soubor (knon), nebo jako ojedinl zlomky (men skupiny norem nebo osamocen normy detailn). Ve, co jsme zde o procesu tvoen norem ekli, plat ovem v plnm rozsahu toliko o jedinm tvaru, o onom umn, kter z nedostatku lepho termnu nazvme vysokm". Je to umn, jeho nositelem (s omezenmi, kter budou uvedena ne) bv vldnouc spoleensk vrstva. Vysok umn je zdlem a obnovitelem estetickch norem; jsou vedle nho i jin tvary umleck (nap. umn salonn, bulvrn, lidov atd.), avak ty zpravidla z nho normu ji vytvoenou pejmaj. Krom umn jakhokoli druhu existuj ovem, jak ukzno ji v prvn kapitole, estetick jevy mimoumleck. I vznik otzka, jakm zpsobem prolnaj estetick normy vytvoen umnm vysokm do tohoto seku.Je zde na mst pipomenout, co bylo naznaeno ji v prv kapitole o povlovnosti pechodu mezi umnm a estetickmi jevy ostatnmi. Sprvn formuluje F. Paulhan (Mensonge de l'art, Paris 1907), kdy prav, e umn vysok, jako malstv a sochastv, jsou po svm zpsobu zrove i umnmi ,ozdobnmi': el obrazu nebo sochy je ozdobovati sl, saln, fasdu, fontnu"; k tomuto cittu je teba dodat, e umn ozdobn jsou pro Paulhana ten druh produkce, kter zpracovv ltku, dvaje j formy uiten, nebo se omezuje na to, e ji ozdobuje"; umn ozdobn nejsou tud v pojet Paulhanov a francouzskm vbec ji umn skuten, nbr umleck emeslo, tedy estetick jevy mimoumleck. Paulhan ukazuje, e funkce dekorativn a tak praktick mohou stmelit umn s oblast ostatnch estetickch jev k nerozeznn. Jet nzornji prav O. Hostinsk: Piteme-li k architektue portl s ozdobnmi dvemi, jakm prvem pak stavti smme na ni stupe dlo tohot snad dlnka, njakou skvostnou sk nebo jin kus nbytku penosnho?" (O vznamu prmyslu umleckho, Praha 1887). Zde je naznaen jeden z pirozench most mezi umnm a ostatnm okruhem estetina; jsou ovem tak pemnoh jin cesty, po kterch normy pmo putuj z oblasti normotvornho umn vysokho do oblasti mimoumleck.Uvedeme aspo jet jeden pklad, a to vliv gesta divadelnho na gesta nleejc do oblasti tzv. dobrho chovn. Je znmo, e dobr chovn" ve spolenosti je fakt se silnm zbarvenm estetickm (srv. o tom M. Dessoir, sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft), ale dominujc funkce jeho je jin: usnadovat a regulovat spoleensk styky mezi leny kolektiva. Jde tedy o fakt estetick mimoumleck, a to plat i o gestech v nejirm slova smyslu, potaje k nim mimiku i jazykov jevy, zejmna intonaci a artikulaci. Estetick funkci pipad zde dleit kol pitlumovat pvodn spontnn expresvnost gesta a pevdt gesto-reakci v gesto-znak. Pozorujeme vak tak zajmav zjev: spoleensk gesta se rzn nejen od nroda k nrodu (by i lo o nrody piblin stejn kultury a o stejn spoleensk vrstvy v nich), nbr, a to velmi radikln, i u tho nroda od doby k dob. Ke zjitn tohoto zjevu sta pohled na malsk a kresebn dla, zejmna rytiny a na fotografie z doby pomrn tak nedvn, jako jsou tyict a padest lta minulho stolet. Nejkonvennj gesta, nap. prost klidn stn, zdaj se nm v jejich podn nadmrn patetick: osoby pedsunuj pi stn npadn tu z obou nohou, kter nenese vhu tla, rukama zdaj se vyjadovat vzruen nemrn situaci atp. Spoleensk gestikulace tedy podlh vvoji, jak je vak jeho zdroj? Podobn jako smyslov vnmn, zejmna zrakov a sluchov, se vyvj vlivem umn (malstv a sochastv dvaj lovku vdy nov poctit akt vidn, hudba slyen), podobn jako bsnictv bez ustn obnovuje v lovku pocit mluven jako tvoivho pomru k jazyku, m i gestikulace pslun umn, kter ji stle obnovuje; je jm herectv, odpradvna divadeln, odnedvna tak filmov. Pro herce je gesto faktem umleckm s dominujc funkc estetickou. Tm je uvolnno z kontextu socilnch vztah a nabv zven monosti promny. Nov norma pak, kter z tto promny vzejde, pronik zpt z jevit do hledit. Vliv herectv na gesto byl odedvna znm pedagogm a vedl k uvn hereckho diletantstv za vchovn prostedek (srv. humanistick koln hry). Dnes se tento vliv uplatuje v ivotn praxi velmi npadn, zejmna prostednictvm filmu: ped naimi zraky v dob nkolika let se projevil zejmna u en, napodobivjch ne mui, v celm systmu gestikulace ponaje chz a kone nejdrobnjmi pohyby, jako je otvrn pudenky nebo hra sval v oblieji. Takovm zpsobem vplvaj nov estetick normy pmo z umn do dennho ivota, a m za djit emeslnickou dlnu, nebo komnaty saln. V oblasti mimoumleck pak nabvaj platnosti mnohem zvaznj ne v umn, kter je zrodilo, protoe v n funguj jako skuten mtka hodnoty, nikoli jako pouh pozad pro poruovn.Ani tato aplikace norem nen vak zcela automatick, nebo i pi n podlh norma vlivu rznch sil, nap. mdy. Mda svou podstatou nen jev pevn estetick, nbr spe hospodsk; H. G. Schauer ji definuje jako vlun panstv, jemu se na trhu t po jist as njak vrobek", a nmeck nrodohospod W. Sombart vnoval hospodsk strnce mdy celou studii (Wirtschaft und Mode). Pesto vak mezi etnmi ostatnmi funkcemi mdy (jako jsou sociln, obas politick, pi md odvn i erotick) je estetick funkce jedna z velmi zvanch. Na estetickou normu m mda vliv nivelizujc tm, e odstrauje mnohotvrnou konkurenci soubnch norem ve prospch normy jedin; po svtov vlce zrove s intenzvnm uplatnnm mdy dochz aspo v naich krajinch k odstrann rozdlu mezi odvnm mstskm a venkovskm i odvem generace star a mlad. Nivelizace je na druh stran kompenzovna rychlm asovm stdnm norem, kter pivozuje mda; pklady nemus bt uvdny, poskytuje jich sdostatek prolistovn nkolika ronk mdnho urnlu. Vlastn zem mdy jsou estetick jevy mimoumleck, ale obas zabh i do umn, zejmna do nkterch jeho pobonch .vtv, jako jsou umn salonn nebo bulvrn, a psob zde pedevm tak, e vykonv vliv na konzum; viz oblibu obraz s uritmi nmty jako soust standardnho bytovho zazen (nap. kvtinov zti atp.); me se pihodit, e dokonce se stvaj soustmi normlnho bydlen i nkter konkrtn dla, tak nap. ped lety visval v domcnostech Maxv Ukiovan.[footnoteRef:11] [11: Srv. t studii H. C. Schauera, Mda v literatue, kde se na pikladu bsnickho tmatn o manelsk neve zajmav ukazuje, e literrn mda se na rozdl od mdy vlastn vyznauje setrvanost a e mda jako initel bsnick tvorby me zabraovat pmmu vztahu mezi literrn i divadeln tematikou a skutenm stavem spolenosti. Studie byla poprv uveejnna v Moravskch listech 1890, petitna pak ve Spisech H. G. Schauera, Praha 1917.]

ekli jsme ve, e zdlem, odkud estetick normy vyvraj, je vysok umn a e odtud prolnaj do ostatnch sek estetick oblasti. Postup pi tom nen vak tak jednoduch, e by se normy vystdvaly tak pravideln jako vlny narejc na mosk pobe, kde dal pichz, teprve kdy se pedel rozplynula. Normy, kter se pevn zaklnily v nkterm seku estetick oblasti a v nkterm spoleenskm prosted, mohou peti velmi dlouho; nov pichzejc vrstv se postupn vedle nich a vznik tak souit a konkurence velmi mnoha soubnch estetickch norem. Jsou ppady, zejmna ve folklru, kde estetick normy petrvvaj cel stalet. Je nap. fakt obecn znm, e pro formy architektonick (eskm) sedlkem pevzat byly vzory v pozdn renesannch a baroknch zsadch, pro prdlo, kroj a jeho vzdobu jsou smrodatn formy mstskho a panskho kroje v rznch obdobch mdy od potku XVI. stolet, pro ornamentln dekoraci malovanou, vyezvanou, vyvanou i nanenou najdeme pedlohy v ornamentlnm malstv a ezbstv pozdn renesance i baroka". (eskoslovensk vlastivda VIII, Praha 1935, Btr. 201.) O slovenskch lidovch vivkch ukzal V. Prak (Bratislava, VII, str. 251 n.), e slovensk selsk lid jet v XIX. a XX. stol. zdobil sv vivky ornamenty renesannmi, jak je na Slovensko zavedla pansk mda XVI. a XVII. stol.". Z bsnictv pohybujcho se na rozhran folklru a poezie uml lze uvst z let tictch a tyictch XIX. stol. npisy na hbitov v Albrechticch u Psku, dodrujc zrove se sylabickm verovnm celou poetiku barokn poezie stol. XVII. a XVIII., jak dosvduje nap. srovnni hrnovy prce s boskm tvoenm, typick to tma poezie netoliko barokn, ale i stedovk, nebo naturalistick vylen tla nemoc rozloenho ve verch:

Z noh schromlch nepestalo shnil maso padati, A v nich bylo zetedln hol kosti vidti, Obliej j strupovina skoro cel pothla, K rozmnoen jej bdy i slepota pithla.[footnoteRef:12] [12: Datovni i citt podle publikace R. Roce, Star npisy na nhrobnch kaplikch na hbitov v Albrechticch, Psek.]

Sta srovnati s tmto lenm nkter autentick barokn, nap. ono, kter z Koniovy Psn o smrti cituje J. Vlek (v Djinch esk literatury II, 1, Btr. 56), aby bylo jasn, e v ppad albrechtickch npis jde o skuten peitek baroknho bsnickho knonu v dob, kdy vznikal a vychzel Mchv Mj, nejvt dlo eskho romantismu. V prvnch dvou ppadech, kter jsme citovali (esk a slovensk folklr), je dlouhovkost normy vysvtliteln vklnnm estetick normy a funkce do pevnho systmu vech nejrznjch norem a funkc, jak je ve folklru pravidlem (o tom viz ne), kdeto v tetm (hbitovn npisy) je patrn vysvtlen dno ustrnulm bsnickm druhem, toti nboenskou poezi, kter v dob vzniku npis byla ji archaick.Uvedli jsme pklady skuten npadnch peitk v i estetickch norem; takov ppady jsou pomrn dk a mon jen za zvltnch podmnek. Avak koexistence norem rznho st sama o sob je v estetick oblasti na dennm podku, a to asto v nejvt vzjemn blzkosti. Tak nap. pihldneme-li k souasnmu eskmu bsnictv, shledme v nm krom struktury, kterou je zhruba mono nazvat povlenou (ovem 8 vdomm, e je to opt konglomert nkolika rznch knon, zsti ji znan petrifikovanch), tak knon symbolistick, lumrovsk, ba kdesi na perifrii, nap. v bsnch pro mlde, obas i knon mjovsk, tedy dohromady tver soubor norem. Podobn i v jinch umnch bychom mohli zjistit v ptomn dob knon nkolik, nap. v malstv jist vechny od impresionismu po surrealismus. Spolehlivj jet obraz ne tvorba v tom kterm umn podala by statistika konzumu, tak nap. pro literaturu statistika knihovensk. I mimo umn projevuje se koexistence rznch norem, tak nap. je obecn znm fakt, e pedmty, kter jsou nositeli estetick funkce, jako nbytek, odv atd., bvaj ve vrob i v obchod rozliovny nejen podle materilu a proveden, ale i podle rznch vkus.Existuje tedy vdy souasn v tm kolektivu cel ada estetickch knon.[footnoteRef:13]1 Vme o nich nejen z objektivn zkuenosti, jej pklady byly uvedeny, ale i ze zkuenosti subjektivn. Podobn jako kad z ns je schopen mluviti nkolika rznmi tvary tho jazyka, nap. nkolika socilnmi dialekty, je nm tak subjektivn srozumitelno nkolik estetickch knon srv. jmenovan ppady z bsnictv , i kdy zpravidla jen jeden z nich nm je pln adekvtn a tvo soust naeho osobnho vkusu. Souit nkolika rznch knon v,tm kolektivu vak nen nijak klidn: kad z nich projevuje tendenci platit sm, vytlait ostatn; to plyne z nroku estetick normy na naprostou zvaznost, o nm byla e ve. Zejmna siln se projevuje rozpnavost mladch knon vi starm. Touto vzjemnou vlunost je ovem uvdna ve stl pohyb cel oblast estetina. S nesnenlivost rznch knon souvis i okolnost, na kterou upozornil G. Tarde (Les lois de 1'imitation, Paris 1895, str. 375), e toti asto mvaj normy estetick, podobn jako mravn, charakter negativn, tj. jsou formulovny jako zkazy. [13: Srv. vrok O. Hostinskho v broue O socializaci umni, Praha 1903: V lidu nejinak ne v obecenstvu zmonjm a inteligentnjm nepanuje nikterak vkus jednotn, nbr naopak nejvt rozmanitost vkusu, a nelze tedy stanovisko lidu vi umn vymeziti jedinou veobecn platnou formul; proti takovmu doktrinstv svd ostatn ji pouh pohled na repertory divadeln, na beletristickou etbu nejirch kruh, na obchody s obrazy a obrzky. A nejev se v tto pestr smsici jen bohat stupnice od nejpatnjho k nejlepmu, nbr zrove le nad sebou i etn vrstvy historick, take to, co dnes rozlinm lidem se lb, pedstavuje prmrem umleck vvoj vce ne jednoho stolet."]

Rzn estetick knony se navzjem U, jak ukzno, pomrnm stm Avak toto rozlien nen jen prost asov, nbr zrove i kvalitativn, nebo m star je knon, tm je snze pochopiteln, tm mn klade pekek pisvojen. Lze proto mluvit o skuten hierarchii estetickch knon, jejm vrcholem je knon nejmlad, nejmn zmechanizovan a nejmn spjat s jinmi druhy norem, m spodnji pak jsou umstny knony star, zmechanizovanj a silnji vklnn mezi ostatn druhy norem. (O pomru estetick normy k normm jinm bude pojednno ne). Vtr se mylenka, e hierarchie estetickch knon je v pmm vztahu k hierarchii spoleenskch vrstev: norma nejmlad, zaujmajc vrchol, zd se odpovdat vrstv spoleensky nejvy a rovn dal odstupovn obou hierarchi zd se bt spolen, take by vrstvm postupn nim odpovdaly knony m dl star. Jako zkladn schma nejhrubch obrys nepostrd tato mylenka oprvnn, avak nesm bt chpna dogmaticky jako zkonit pedobraz skutenosti. Pedevm nesm bt zapomnno, e pro vztah mezi spoleenskou morfologi a estetickou normou nen dleit toliko lenn spolenosti ve vrstvy, tedy lenn vertikln, nbr e o nm rozhoduje i lenn horizontln, nap. rozdly vku, pohlav, profese.[footnoteRef:14] Vechny druhy lenn horizontlnho mohou se tu uplatnit, tak nap. rozdl generan me zpsobit, e pslunci te spoleensk vrstvy maj rozdln vkus a e naopak pslunci rznch vrstev, ale stejn generace si mohou bt vkusem blzc. Rozdly generan jsou tak ohniskem vtiny estetickch revoluc, jimi se uplatuj knony nov nebo pemisujc se z jednoho socilnho prosted do jinho. Zjev velmi bn je rozdl mezi vkusem en a mu; pitom se me pihodit, e nkdy estetick psoben en m rz konzervativn vzhledem k psoben mu tak je tomu nap. v prosted folklrnm a jindy naopak jsou eny nositelkami vkusu progresivnho, srv. studii L. Schckinga o rodin jako initeli ve vvoji vkusu v anglick literatue XVIII. stol., kde se ukazuje podl en pi vzniku sentimentlnho romnu (citov. podle ruskho pekladu knihy o Sociologii literrnho vkusu, Leningrad 1928). Nen vak nutn ani to, aby vkus nejmlad byl ve spojen s vrstvou nejvy. Tak nap. v pedvlenm Rakousku, ale zejmna v Rusku, byla vrstvou spoleensky Vedouc aristokracie, avak nositelem vysokho umn, odkud vychzelo obnovovn estetick normy, byla vrstva mansk. [14: Rozdly vku a pohlav jsou ovem pvodem biologick, ale ve spolenosti nabvaj povahy sociln, tak nap. o pslunosti k jist generaci ve smyslu socilnm nerozhoduje vdy fyzick st.]

Pi tom vem je vztah mezi hierarchiemi estetickou a spoleenskou nepopirateln. Kad spoleensk vrstva, ale i mnoh prosted (nap. venkov msto) maj svj vlastn estetick knon, kter je jednm z jejich nejcharakteristitjch znak. Pechz-li nap. jednotlivec z ni vrstvy do vy, sna se zpravidla pedevm zskat aspo vnj pznaky vkusu on vrstvy, do kter chce bt peadn (zmna odvn, bydlen, spoleenskho chovn atd. po strnce estetick). Jeto vak vmna skutenho vkusu osobnho je vc krajn nesnadn, je tento spontnn vkus jedno z nejbezpenjch, ovem mnohdy skrvanch, kritri pslunosti pvodn. Kdykoli se v jistm kolektivu projev tendence k peskupovn spoleensk hierarchie, obr se tato tendence njak i v hierarchii vkus. Tak nap. intenzvn rozvoj socialistickch snah o tdn vyrovnn v poslednch destiletch XIX. stolet byl programov doprovzen rozvojem umleckho emesla, zakldnm lidovch scn, snahami o umleckou vchovu. Uvedli jsme v prvn kapitole tto prce zkou soubnost mezi rozvojem strojov industrie a oivenm umleckho emesla, avak i souvislost s tendencemi spoleenskho vvoje zde byla a byla tak pociovna. Ji inspirtor snah o estetickou kulturu J. Ruskin hodnotil sv snaen jako snahu o npravu spolenosti (zven veejn morlky atd.), jeho pokraovatel W. Morris a W. Crane pak byli socialistickho pesvden, Na II. sjezdu pro umleckou vchovu proslovil St. Waetzold e, v kter nachzme slova: Nrod je spoleensky a v svm duevnm ivot tak rozttn a rozdlen, e si vrstva s vrstvou sotva ji rozumj" a nov stmelen spoleensk oekv od umleck vchovy.[footnoteRef:15] I u takovch propagtor umleck vchovy, kte stoj na jinm stanovisku ne socialistickm, se uplatuje nzor, e umn a estetick kultura vbec m slouit jako spoleensk tmel; Langbehn, autor spisu Rembrandt als Erzieher, chce vytvoit touto cestou z nmeckch sedlk, manstva a lechty eine Adelspartei im hoheren Sinne". Ruku v ruce se snahou o odstrann, nebo aspo oslaben hierarchizace spoleensk jde tedy i snaha o vyrovnn vkusu, a to na nejvy mon rovni: nejmlad, a tud nejvy estetick norma se m stt normou vech.[footnoteRef:16] [15: Tento citt i nsledujc (Langbehnv) pejaty ze spisu J. Richtera, Die Entwicklung des kunsterzieherischen Gedankens, Leipzig 1909.] [16: V tto souvislosti je mono pipomenout, e L. N. Tolstoj v pojednn Co je umn? dal, tak se zahrocenm ke spoleensk egalizaci, sjednocen estetickho knonu naopak tm, e by byly odstranny prav vrcholy hierarchie estetick: hls toti zobecnn knonu umni lidovho.]

Pokraovn tohoto spoleenskho a zrove estetickho dn nastv v potcch rusk revoluce, kdy se umleck avantgarda spojuje s avantgardou sociln. Avak v pozdjm obdob ruskho socilnho perodu se uplatuje snaha najt estetick ekvivalent beztdn spolenosti ve vyrovnn vkusu na stedn rovni; jej symptomy jsou nap. socialistick realismus v literatue jakoto nvrat k mlo osvenmu kli romnu realistickho, tedy ke knonu starmu, ji znan pokleslmu, a kompromisn klasicismus v architektue; Pomr mezi organizac spoleenskou a oblast estetickch norem nen tud ustrnule jednoznan ani v tom smyslu, e by jist tendenci sociln, nap. snaze po vyrovnn tdnch rozdl, musila vdy a vude odpovdat tat reakce v oblasti estetick: jednou se dje pokus o vyrovnn knon na rovni nejvy, jindy opt o obecn pijet prmru, jindy konen se navrhuje (viz poznmku o Tolstm) zeveobecnn rovn ve smyslu archaizovanosti estetick normy - nejni.Spojen mezi spoleenskou organizac a vvojem estetick normy je, jak zejmo, nepopirateln a tak schma vzjemnho paralelismu obou hierarchi nen bez oprvnn; nesprvnm se stv teprve tehdy, je-li pojmno jako automatick nutnost, nikoli jako pouh zkladna pro vvojov varianty. Strnouce a ustrnujce, klesaj zpravidla estetick normy i na ebku spoleensk hierarchie. Tento pochod je ovem sloit, nebo dn ze spoleenskch vrstev nen vlivem horizontlnho lenn prosted samo v sob homogenn, a proto lze v jedn vrstv zpravidla zjistit nkolik estetickch knon. Ji nap. oblast vldnouc spoleensk vrstvy se zpravidla nekryje s oblast nejmlad estetick normy, ani tehdy, m-li estetick norma v tto vrstv skuten svj zdroj. Nositeli nejmlad normy (jako umlet tvrci i jako publikum) mohou bt pslunci mldee, kter jev opozici mnohdy netoliko estetick ke generaci star, skuten vldnouc a udvajc vzor vrstvm nim. Jindy bvaj nositeli avantgardn normy jedinci, kte s vldnouc vrstvou pili do styku nikoli zrozenm, nbr vchovou, a pochzej sami z vrstev nich, tak nap. v esk poezii Mcha, o nkolik destilet pozdji pak Neruda i Hlek.[footnoteRef:17] V obojm ppad a jde o odbojnou mlde, nebo o pslunky vrstvy ciz vznik zpotku ve vrstv vldnouc sam odpor proti nov norm a teprve po jeho ochabnut se nov norma me stt normou vrstvy skuten vldnouc. A tak mohli bychom probrat vzhledem k rozloen estetickch knon i vrstvy ostatn. Vude by se ukzalo mnoho komplikac; sotvakdy by se podailo najt ppad tak pevnho sept nkterho estetickho knonu a jistm spoleenskm tvarem, e by v nm ml vlun postaven, anebo e by naopak jeho hranice nepesahoval; pklad takovho pesahu estetickho knonu z prosted, kde je domovem, do prosted jinho je uveden v lnku R. Jakobsona a P. Bogatyreva Die Folklore als eine besondere Form des Schaffens (Donum natalicium Schrijnen 1929): v ruskch vzdlanch kruzch XVI. a XVII. stolet ily vedle sebe i uml literatura, i literrn folklr, jeho vlastnm domovem byla ovem vesnice. Pes vechny tyto komplikace vak schma klesn strnouc estetick normy po stupnch hierarchie estetick i spoleensk podruje platnost. [17: K souvislosti Mchovy poezie se socilnm pvodem bsnkovm viz i. Pspvek k dnen problematice bsnickho zjevu Mchova, Listy pro umn a kritiku IV. O tom, jak Nerudv pvod z nzkho socilnho prosted se projevil jako sloka jeho poezie, obsahuje Hbitovn kvt spousty doklad; je znmo i pobouen, s kterm bylo pijato. Zajmav detaily o jeho teprve pozdjm a pozvolnm srstn s vrstvou vldnouc poskytuje jeho korespondence se Svtlou, uveejnn A. ermkovou-Slukovou (Praha 1912); Neruda vytk Svtl, pochzejc z mansk rodiny prask, e se k nmu chov jako hofdma", Svtl sama se charakterizovala jako bsnkova guveroantka".]

Avak tmto klesnm se norma neznehodnocuje skuten a nenapraviteln, nebo nejde zpravidla o pouh pasivn pejmn knonu vrstvou ni, nbr o jist jeho aktivn petvoen vzhledem k estetick tradici danho prosted a k celkovmu souboru vech druh norem pro toto prosted platnch. Pihz se tak asto, e knon, poklesl ji na nejspodnj perifrii, je pojednou vyzdvien do samho ohniska estetickho dn a stv se ve zmnnm aspektu ovemopt normou mladou a aktuln. Je to postup zejmna ast v dnenmi umn; pklady uvedeny ve studii Dialektick rozpory v modernm umn (listy pro umn a kritiku 1935). V tomto smyslu bylo by lze mluvit o kolobhu estetickch norem.Je vak jet jeden dleit bod, na kter nesm bt zapomenuto pi pokusu o sociologii estetick normy. Je to pomr mezi normou estetickou a normami jinmi. Pi dosavadnch vahch jsme si ponali tak, jako by estetick norma vchzela ve styk s kolektivem sama, bez ohledu k okol, do kterho je vpjata, toti bez ohledu k celkovmu svazku vech druh norem, uznvanch v danm kolektivu za mtka nejrznjch hodnot. Tento postup byl zvolen jen jako metodick omezen za elem zjednoduen vkladu. Ve skutenosti vak nen neprodyn stny mezi normou estetickou a normami jinmi. Pro jejich vzjemnou blzkost je nap. charakteristick, e norma estetick me pejt v normu jinou a naopak. Tak norma mravn, realizovan v romnovm dle protikladem reka dobrho a zlho, mn se jako soust bsnick struktury __v normu estetickou a pechz asem v pln kli, kter u vbec nesouvis s ivou hodnotou mravn a me bt pojato i komicky. Ve funkn architektue dnen, odmtajc jakkoli estetick normovn, stvaj se, teba proti vli samho architekta, normy praktick (nap. hygienick atd.), jakmile vstupuj do dla, zrove normami estetickmi. Lze uvst i ppady opan, norem estetickch pechzejcch v mimoestetick; tak v bsnickm dle me vzniknout jist dosud nebval jazykov jev (nap. jist inverze slovosledn, jist lexikalizovan spojen slov) z dvod estetickch, pejti pak dle do jazyka nebsnickho, sdlovacho a stti se soust sdlovac jazykov normy. Nkter slovosledn deformace Mallarmovy zmnily se asem ve slohov prostedky nebsnick spisovn ei, jak dosvduje vrok bsnka Cocteaua (Le Secret professionnel): Stphane Mallarm m nyn vliv na sloh dennho tisku, ani to novini tu."[footnoteRef:18] [18: O pechodu estetick normy bsnick v mimoestetickou normu jazykovou srv. t lnek R. Jakobsona Co je poezie? ve Volnch smrech XXX, str. 238.]

Tsn styky mezi estetickou normou a normami jinmi umouj pirozen jej zaadn do celkov oblasti norem. Proto ani pi probrn vztahu mezi normou estetickou a spoleenskou organizac nesmme pehlet okolnost, e zde nevchz ve styk izolovan zjev s izolovanm zjevem (tj. estetick norma s jistou slokou kolektiva), nbr e jsou uvdny ve vzjemn pomr cel dva systmy: e lpe struktura norem a struktura spolenosti, pro kterou dan normy tvo obsah kolektivnho vdom. Zpsob, jakm je estetick norma spjata s normami ostatnmi, vadna do jejich celkov struktury, uruje proto do znan mry i jej pomr ke spoleenskm tvarm. Je dleit poloit si pi studiu sociologie estetick normy dv otzky: prvn z nich tk se tsnosti jejho svazku s normami jinmi, druh jejho postaven, podzenho nebo vdho, v souboru vech norem. Pro rzn sociln prosted budou odpovdi na tyto otzky rzn. Probereme nejprve prvou z nich, po tsnosti vklnn estetick normy mezi ostatn, a za pklad postavme proti sob dva typy normovch kontext, odpovdajc dvma rznm prostedm socilnm; z jedn strany kontext platn pro kulturn vedouc spoleenskou vrstvu, kter je tvrcem kulturnch hodnot i norem, z druh strany pak onen, kter plat pro spoleensk prosted nesouc kulturu folklrn. Jsou to vzhledem k otzce, o kterou nm jde, prosted opravdu protichdn.Prosted, v kterm se normy tvo, ponechv nutn vztah mezi nimi pomrn voln, nebo volnost je umonn intenzvn vvojov pohyb jednotlivch norem. Zde norma estetick dosahuje nejsnze autonomie, kter ji izoluje od norem ostatnch. S autonomi estetick normy souvis v tomto prosted i prvo umlcovo, spolenost do znan mry uznvan, deformovat v oblasti umn i jin normy krom estetick (nap. normy mravn), pokud funguj jako sousti umleck struktury, tedy esteticky; proto tak tzv. umn bulvrn, a bsnick, a vtvarn, rdo uv estetick funkce k zasten funkc jinch, spolenost netolerovanch. Pi uvolnn funkce estetick ze svazku s ostatnmi je pirozen, e estetick norma se vyvj rychle a prudkmi zvraty. Naproti tomu v prosted, kter je nositelem skuten neporuen kultury folklrn (jako nap. u ns lidov prosted v Podkarpatsk Rusi), jsou podle pozorovn modernho zkoumn etnografickho, vychzejcho z tez Lvy-Brhlovch, Durkheimovch atd. (srv. nap. prce ruskho etnografa P. Bogatyreva prv o materilu z Podkarpatsk Rusi), jednotliv druhy norem spjaty velmi pevn v souvislou strukturu. Toto sept psob, e estetick norma je v prosted folklrnm mnohem mn promnliv ne v prostedch jinch a e se udruje bez podstatn zmny mnohdy po cel stalet. Nkte etnografov (kola Naumannova) vyvodili z toho dokonce uplienou tezi, e lid neprodukuje, nbr toliko reprodukuje". Sprvn na tomto tvrzen pokud se te estetick normy je posteh, e folklrn prosted svou normu samo netvo, nbr ji pejm z estetick oblasti zejmna ovem z umn vldnouc tdy. Proto vak neme bt lidov produkci upena estetick tvoivost. Naopak modern etnografie ukzala, e rozdl mezi ivm folklrem a industrializovanou produkc folklrnch pedmt (prmyslem lidovho umn) zle prv v tom, e industrializovan produkce je schematizovan, kdeto skuten lidov tvorba (napklad kraslice, vivky) je nekonen rozmanit a odstnn. Tato rozmanitost m vak rz pouhch variant normy, nikoli jejho vvojovho poruovn. Nepohyblivost estetick normy ve folklru je zpsobena, jak ji eeno, jejm vklnnm do celkovho systmu norem: ve folklrnm prosted jsou normy tak pevn navzjem spjaty, e jedna druh v pohybu pek.[footnoteRef:19] Tm je prosted folklrn oste odlieno od prosted jinch, zejmna od onoho, kter je tvrcem kulturnch norem a hodnot a o nm byla e ve. Je jasn, e tento rozdl m znan dosah i pro sociln charakteristiku obou tchto socilnch tvar a e otzka po vzjemnm sept rznch druh norem je dleit i pro sociologii normy estetick. [19: Srv. lnek P. Bogatyreva Pspvek k strukturn etnografii (Slovensk miscellanea, Bratislava 1931), kde se na pkladech ukazuje, e pi etnografickch bdnch setkvme se s fakty majcmi nkolik funkc, piem nkdy tyto rzn funkce tak spolu souvisej, e nememe pesn stanoviti, jak funkce se v danm ppad rsuje nejsilnji".]

Uvedli jsme vak ve jet druhou otzku, zvanou pro sociologick hodnocen vztahu mezi normou estetickou a ostatnmi. Je to otzka, zda v danm socilnm prosted estetick norma smuje k nadvld nad normami jinmi, i zda naopak jev sklon k podzenosti v celkovm systmu norem. I zde uvedeme za pklad konfrontaci dvojho prosted, a to opt prosted kulturn vedoucho (tho jako v pklad pedelm), tentokrt vak s prostedm lidovm nefolklrnm, tedy s prostedm mstskho lidu, jak se u ns vykrystalizovalo s rozvojem mst, zejmna velkch, v prvn polovici minulho stolet. Po strnce sept rznch druh norem se tato ob prosted podstatn neli: v obou je svazek norem mnohem volnj ne ve folklru. Zato je mezi nimi rozdl v hierarchickm zaadn estetick normy. V prosted kulturn vedoucm aspo souasnm, jak je znme z vlastn zkuenosti nabv estetick norma velmi snadno nadvldy nad ostatnmi, srv. vlny lartpourlartismu v umn, kter se, ponaje minulm stoletm, nalhav vracely v umleckch smrech nejrznjch (nap. v literatue francouzsk obdob realistickho u Flauberta, brzy nato opt u symbolist), a soubn vlny panesteticismu mimo umn. Jde ovem o pouh smovn k nadvld estetick funkce, nikoli o nadvldu skutenou a trvalou, obas se naopak zved proti pevaovn estetick funkce odpor, kter vak prv svou intenzitou dosvduje slu tendence, proti kter se vzpr. Naproti tomu ve vrstv lidov pevauj zpravidla nad funkc a normou estetickou funkce a normy jin, a to i v takovch vtvorech, kter lze oznait jako umn: vrcholnou normou nejskromnjho umn" (termn J. apka) nen norma estetick. O jeho vtvarn sti napsal prvem J. apek (Mali z lidu, v knize Nejskromnj umn), srovnvaje je s umnm vysokm: Velik sochy a obrazy dovolvaj se obdivu, vyjadujce svrchovanm zpsobem krsu i mocnost svta a ivota. Umn nejskromnj, o nm chci mluviti, t se vs dovolv; chce vm ist znzorniti vci prospn, potebn lovku; je prodchnuto pietou k prci a k ivotu a zn i nutnosti i radosti mezi obma; neklade si vysokch met, ale uskuteuje svou skromnost zpsobem ryzm a dojmavm, a to nen mal zsluha. Chce bti jen prostednkem mezi vcmi denn poteby a lovkem, ale jeho e, by chud a beznron, nebv bez vzcn lbeznosti a tich vroucnosti, je pirozen a pravdiv." Je zde zeteln eeno, e nad normou a funkc estetickou pevauj v umn lidovm nefolklrnm funkce a normy jin, zejmna utilitrn (znzorniti vci prospn"), ponkud i emocionln (zpsob ryz a dojmav").Vrcholn pevahy nad estetinost dosahuje emocionalita v lidov mstsk lyrice: Marie nezpv, e si ji namluvil Pepek a e budou mt do roka veselku, nbr e Pepek s modrma voima chod za jinou. Anna, drhnouc podlahu, nehlahol, e chce na vlet do Stromovky, nbr e netou po niem jinm ne po tmavm hrobu... V podstat nebv Marie bytost hluboce melancholick; naopak, lovk by astji soudil, e je to drbna a ehtaka. Nue, chce-li se Marie povznsti do vych sfr (co je konen nejseriznj kol poezie a hudby), povzn se do oblasti smutnch a beztnch cit; nim se nect tak zulechtna jako vyhldkou, e zhy bude leeti v rakvi s vncem na hlav." (K. apek, Psn lidu praskho, Marsyas.) Citov vzruen, nikoli jako bezprostedn reakce na skutenost, ale jako ist funkce vci, tj. zpvan psn, dominuje tedy v lidov poezii mstsk a citov norma pevauje zde nad estetickou: pse je tm hodnotnj, m je dojmavj. Pro rozdl mezi hierarchii norem v poezii lidov a vysok je charakteristick promna, je nastv, jakmile forma mstsk lidov psn pronikne do uml poezie: ihned se jej citov norma zvratem, kter jsme ve vylili, pepodstatuje v estetickou (srv. lnek o Vtzslavu Hlkovi v Slov a slovesnosti I, 1935). Rozdl mezi pevahou estetick funkce a jej podzenost odpovd tedy socilnmu rozdlu mezi spoleenskou vrstvou, kter je vlastnm nositelem kulturnho dn, a mstskou vrstvou lidovou.Probrali jsme v hlavnch rysech sociologii estetick normy. Ukzalo se, e pstup k problmu estetick normy ze strany sociologie nen toliko jeden zmonch, nebo dokonce vedlej, nbr e je, zrove s noetickm aspektem problmu, zkladn nutnost zkoumn, protoe umouje vysledovat do podrobnost dialektick rozpor mezi promnlivost i mnohonsobnost estetick normy a jejm nrokem na nepromnnou zvaznost. Naznaili jsme dle, e estetick normy, majce zdlo v umn on vrstvy spoleensk, kter je nositelem kulturnho dn, stle se obnovuj: star normy pitom zpravidla klesaj po ebku spoleensk hierarchie, mnohdy pak, klesnuve nejne, opt vzestu-puj nhlm skokem do umn vrstvy kulturn vedouc. To je ovem jen obecn schma, komplikovan ve skutenm vvoji jednak vlivy spoleenskho lenn horizontlnho, jednak promnlivost vztahu mezi estetickou normou a normami ostatnmi, kter se tk tsnosti vzjemnho sept rznch druh norem i jejich hierarchizace. I samo obecn schma, a tm spe jet jeho komplikace dosvduj, e estetick norma nesmi bt chpna jako apriorn pravidlo, kter by s pesnost mcho stroje ukazovalo optimln podmnky estetick libosti, nbr e je ivou energi, kter pi v rznotvrnosti svch projev ba prv pomoc tto rznotvrnosti organizuje oblast estetickch jev a udv smr jejho vvoje. Na druh stran, i kdy se monost obecn a apriorn platn estetick normy osvdila jako iluzorn nebo zkladn, antropologicky fundovan principy rytmu, symetrie atd. pes svj velk vznam pro noetiku estetick normy nejsou idelnmi estetickmi normami ukzalo se, e estetick norma skuten existuje a psob a e z uznn jej promnlivosti nikterak nevyplv zneuznn jej dleitosti, nebo dokonce popen jej existence.

3/

Po estetick funkci a norm pichz na adu estetick hodnota.