ÚVOD DO PRÁVNÍ - VŠPJ/Úvod do právní teorie a...Účastníci řízení mohou jednat a...

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

ÚVOD DO PRÁVNÍ

TEORIE A PRAXE III.

STUDIJNÍ TEXT PRO PREZENČNÍ TYP STUDIA

JUDr. Alena Prchalová, Ph.D.

2014

Katedra sociální práce

2

Obsah:

SPRÁVNÍ PRÁVO ...................................................................................................... 5

1. Základní ustanovení o správním řízení ................................................................. 5

1.1. Správní řízení - obecně .................................................................................. 5

1.2. Příslušnost správních orgánů ......................................................................... 6

1.3. Doručování ..................................................................................................... 9

2. Průběh řízení v prvním stupni ............................................................................. 13

2.1. Účastníci řízení ............................................................................................ 13

2.1.1 Ustanovení opatrovníka ......................................................................... 14

2.2. Stádia správního řízení a postup před zahájením řízení ............................... 15

2.3. Zahájení správního řízení ............................................................................. 15

2.4. Zjišťování podkladů, zajištění průběhu a účelu řízení ................................. 16

2.4.1. Dokazování ......................................................................................... 16

2.4.2. Zajištění účelu a průběhu řízení ......................................................... 18

2.5. Přerušení správního řízení............................................................................ 20

2.6. Zastavení správního řízení ........................................................................... 21

3. Rozhodnutí ve věci ............................................................................................. 23

3.1. Rozhodnutí ................................................................................................... 23

3.2 Přezkoumání správních rozhodnutí.............................................................. 28

3.2.1. Řádné opravné prostředky .................................................................... 29

3.2.2. Mimořádné opravné prostředky ........................................................... 31

3.2.3. Přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudy ............................... 33

4. Správní exekuce .................................................................................................. 36

4.1. Úvodní pojmy .............................................................................................. 36

4.2 Exekuce na peněžitá plnění .......................................................................... 37

4.3 Exekuce na nepeněžitá plnění ...................................................................... 37

5. Stížnosti a opatření obecné povahy ..................................................................... 40

5.1. Stížnosti ........................................................................................................ 40

5.2 Opatření obecné povahy .............................................................................. 41

6. Správní delikty .................................................................................................... 44

6.1. Správní delikty obecně ................................................................................. 44

6.2. Přestupky ...................................................................................................... 45

3

TRESTNÍ PRÁVO ..................................................................................................... 50

7. Základní charakteristika trestního práva hmotného ............................................ 50

7.1. Systém trestního práva ................................................................................. 51

7.2. Prameny, funkce a zásady trestního práva ................................................... 52

7.3. Působnost trestního práva ............................................................................. 53

7.4. Trestné činy .................................................................................................. 53

7.5. Skutková podstat trestného činu ................................................................... 56

7.6. Trestání trestných činů ................................................................................. 62

7.7. Skutkové podstaty trestných činů – zvláštní část trestního zákona .............. 67

8. Trestní právo procesní – pojem, subjekty, dokazování .......................................... 76

8.1 Trestní řízení ................................................................................................ 76

8.2 Subjekty trestního řízení .............................................................................. 77

8.2.1. Obviněný ............................................................................................ 78

8.2.2. Obhájce ............................................................................................... 79

8.3 Zajištění osoby podezřelého a obviněného .................................................. 79

8.4 Soudní soustava ............................................................................................ 82

8.5 Dokazování .................................................................................................. 82

9. Stádia trestního řízení ............................................................................................. 87

9.1 Přípravné řízení ............................................................................................ 87

9.2 Předběžné projednání obžaloby ................................................................... 89

9.3 Hlavní líčení ................................................................................................. 89

9.4 Opravné řízení .............................................................................................. 94

9.5. Vykonávací řízení ........................................................................................ 97

5

SPRÁVNÍ PRÁVO

1. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM

ŘÍZENÍ

Cíl:

V této kapitole se seznámíte se základními zásadami činnosti správních orgánů,

s jejich příslušností v rámci správního řízení, dále jak se vedou jednotlivé

písemnosti, doručováním písemností a především počítání času, aby si každý

dokázal spočítat tzv. fikci doručení a lhůtu pro řádný opravný prostředek.

Klíčová slova:

Správní řízení, zásady, příslušnost, dožádání, spis, protokol, doručování,

veřejná vyhláška.

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy správního

práva se zaměřením na příslušnost správních orgánů, úkony správních orgánů

a doručování vč. počítání času.

Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu

2 – 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.

1.1. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ - OBECNĚ

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006,

upravuje postup:

- orgánů moci výkonné

- orgánů územních samosprávných celků

- právnických a fyzických osob, jestliže vykonávají působnost v oblasti

veřejné správy

Správní právo je považováno za ucelené a jednotné odvětví českého práva.

Řadí se do práva veřejného. Správní právo je odvětví práva, jehož právní

normy upravují společenské vztahy vznikající v oblasti veřejné správy.

6

Správní řízení rozlišujeme: • obecné – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, jako právní předpis

subsidiární – tzn. že se podle něj postupuje vždy, není-li zvláštními

přepisy stanoveno jinak

• zvláštní – je charakterizován velkým počtem právních předpisů

upravujících jak speciální procesní ustanovení, tak hmotné správně

právní vztahy (např. předpisy vodohospodářské, stavební, upravující

přestupky, o katastru nemovitostí aj.)

Prameny správního práva:

- normativní právní akty (např. zákony, vyhlášky, vládní nařízení)

- normativní smlouvy (např. mezinárodní smlouvy)

- soudní a správní precedenty (např. nálezy Ústavního soudu)

Zásady správního řízení:

1. zásada legality (zákonnosti)

2. zásada - princip proporcionality (přiměřenosti)

3. zákaz zneužití správního uvážení

4. zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů

5. zásada souladu s veřejným zájmem

6. zásada preference smírného odstranění rozporů

7. zásada legitimního očekávání

8. zásada materiální pravdy

9. zásada procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů

10. zásada veřejné správy jako služby

11. zásada spolupráce správních orgánů a souladnosti postupů

12. zásada rychlosti a hospodárnosti postupů (procesní ekonomie)

1.2. PŘÍSLUŠNOST SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

A. VĚCNÁ PŘÍSLUŠNOST

Určuje typ či druh správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést

v konkrétním případě správní řízení a vydat příslušné rozhodnutí. Tato

příslušnost je stanovena vždy zvláštním právním předpisem.

Správní orgány jsou příslušné jednat a rozhodovat pouze ve věcech, které jim

byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Touto příslušností jsou typově

stanoveny správní orgány, které mají provádět správní řízení v I. stupni,

z čehož lze zároveň odvodit, který orgán bude orgánem odvolacím.

B. FUNKČNÍ PŘÍSLUŠNOST

Tato příslušnost souvisí s vnitřní dělbou práce příslušného právního orgánu,

který provádí správní řízení.

7

C. MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST

Místní příslušnost určuje, který z věcně příslušných správních orgánů je

oprávněn správní řízení provést.

Místní příslušnost je určena:

a) místem činnosti v řízeních týkajících se účastníka řízení

b) místem, kde se nachází nemovitost v řízeních týkajících se nemovitosti

c) místem podnikání v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské

činnosti účastníka řízení

d) místem trvalého pobytu fyzické osoby v ostatních řízeních týkajících se

fyzické osoby

e) místem sídla právnické v ostatních řízeních týkajících se právnické

osoby

Pokud by bylo ve správním řízení učiněno podání u orgánu, který není v dané

věci věcně nebo místně příslušný, pak musí tento správní orgán podání

bezodkladně postoupit usnesením orgánu příslušnému a současně o tom

vyrozumět podatele.

Pokud by orgán, který není věcně příslušným, provedl správní řízení a vydal

příslušné rozhodnutí, pak by bylo toto rozhodnutí nicotné. Nicotnost zjišťuje

a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který

nicotné rozhodnutí vydal.

Současná právní úprava zná dva druhy nicotnosti:

a) nicotnost zjišťovaná a prohlašovaná nadřízeným správním orgánem -

z důvodů absolutní věcné nepříslušnosti,

b) nicotnost vyslovovaná soudem (z ostatních důvodů).

Pokud je místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se jinak,

provede řízení ten z nich, u něhož jako prvního byla podána žádost nebo který

učinil úkon z moci úřední jako první. V ostatních případech určí místní

příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán.

DOŽÁDÁNÍ

Dožádání je institut, který slouží k usnadnění řízení tam, kde je hospodárnější

provést určitý úkon v řízení jiným než věcně a místně příslušným správním

orgánem. Příslušný správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo

nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení

úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady

nebo by úkon nemohl provést vůbec.

8

Dožádaný orgán provede úkon bez zbytečného odkladu nebo ve lhůtě 30 dnů

ode dne doručení dožádání. Tuto lhůtu může jemu nadřízený orgán na jeho

návrh prodloužit, a to o dobu nezbytně nutnou.

JEDNACÍ JAZYK

V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v jazyce českém.

Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti předkládat i v jazyce slovenském.

• Písemnosti v cizím jazyce – předložit v originálním znění a v úředně

ověřeném překladu do jazyka českého

• Neslyšící osoby – správní orgán jim ustanoví tlumočníka do českého

znakového jazyka, příp. prostředníka, který se s ním dorozumí

• Osoba hluchoslepá – správní orgán ustanoví prostředníka, který je

schopen se s ní dorozumět

• Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání, má právo

na tlumočníka

• Odlišná úprava je u příslušníků národnostní menšiny dlouhodobě

a trvale žijící na území České republiky – mohou jednat a podání činit

ve svém jazyce a náklady na tlumočení a překlad písemností nese

správní orgán.

SPIS, PROTOKOL

V každé věci se zakládá spis. Spis obsahuje veškeré písemnosti, které se dané

věci týkají např. podání, protokoly, rozhodnutí atd. Přílohou spisu jsou zejména

důkazní prostředky. Každý spis je označen spisovou značkou.

Nahlížet do spisu mohou účastníci řízení a ty osoby, které prokáží právní zájem

nebo jiný vážný důvod. Do spisu je možné nahlížet po celou dobu řízení a také

po nabytí právní moci rozhodnutí. Ze spisu je možné si pořizovat výpisy

a požadovat po správním orgánu zhotovení kopií spisu nebo jeho části.

O jednotlivých úkonech sepisují správní orgány protokol např.:

- o ústním jednání

- o ústním podání

- o výslechu svědka, znalce

- provedení důkazu listinou, ohledání

9

Každý protokol musí obsahovat zejména tyto náležitosti:

- místo, čas sepsání protokolu

- označení úkonů, které jsou předmětem zápisu

- identifikace přítomných osob

- označení správního orgánu sepisujícího protokol a osoby, která za něj

jedná vč. její funkce a služebního čísla

- vylíčení průběhu jednání

- zapsání námitek proti obsahu protokolu

- podpis účastníků řízení nebo uvedení důvodu odepření podpisu

1.3. DORUČOVÁNÍ

Doručování je důležitý institut pro komunikaci mezi účastníky řízení

a správním orgánem. Pro doručování písemností je důležité počítání času,

neboť s plynutím času spojuje právo některé závažné právní důsledky.

Zásady počítání běhu lhůty:

- den rozhodující pro běh lhůty (např. doručení rozhodnutí) se do lhůty

nezapočítává (to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin); lhůta se

začne počítat ode dne následujícího; pokud připadne poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, má se za to, že posledním dnem lhůty je

nejbližší pracovní den;

- lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně

a místně příslušného správního orgánu, anebo je-li v tento den podána

písemnost adresovaná tomuto správnímu orgánu držiteli poštovní

licence

Příklad

Dne 3. 8. 2013 bylo doručeno rozhodnutí. Lhůta pro odvolání je 15 dnů. Lhůta

začíná běžet od 4. 8. 2013, patnáctý den lhůty připadá na 18. 8. 2013, což je

sobota. V tomto případě se poslední den lhůty posouvá na nejbližší pracovní

den, tj. pondělí 20. 8. 2013. Tento den je možné podat odvolání na poště

k doručení – rozhoduje poštovní razítko. Pokud není odvolání podáno nejdéle

poslední den lhůty, pak je od následujícího dne, tj. od 21. 8. 2013 pravomocné

(nabývá právní moci).

Správní orgán může zvolit způsob doručení.

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to buď:

a) prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky

b) sám

c) prostřednictvím obecního úřadu či správního úřadu postaveného

na roveň obecnímu úřadu

10

d) prostřednictvím obecní policie nebo policejního orgánu příslušného

podle místa doručení

e) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb

Druhy doručování

A. Doručování prosté

U tohoto doručování není nutné, aby doručení písemnosti bylo potvrzenou

příjemcem. Tímto způsobem se doručují písemnosti, u kterých není nutný

písemný doklad stvrzující, že písemnost je doručena. Dále se toto doručování

použije tam, kde zákon nevyžaduje dodání písemnosti do vlastních rukou nebo

oprávněná úřední osoba nenařídí doručení do vlastních rukou.

B. Doručování doporučeně

Použije se u všech písemností, kde má být jejích převzetí potvrzeno příjemcem.

Převzetí písemnosti je tedy dokladováno, na dodejce je uvedeno datum převzetí

a identifikace osoby, která písemnost převzala. Tímto způsobem jsou

doručovány všechny písemnosti, u kterých zákon nevyžaduje dodání

do vlastních rukou nebo oprávněná úřední osoba nenařídí doručení do vlastních

rukou.

C. Doručování do vlastních rukou

Písemnost smí převzít pouze adresát uvedený na dodejce, který uvede datum

převzetí a vlastnoruční podpis. Tímto způsobem se doručují všechny

písemnosti, u kterých zákon vyžaduje dodání do vlastních rukou. Těmito

písemnostmi jsou především předvolání a rozhodnutí.

D. Doručování do datové schránky

Právnické osoby mají povinnost si zřídit datovou schránku. Písemnost, která

byla dodána do datové schránky, je doručena okamžikem, kdy se do datové

schránky přihlásí oprávněná osoba. Pokud tak neučiní ve lhůtě 10 dnů ode dne,

kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se za doručený

posledním dnem této lhůty (tzv. fikce doručení).

Fyzickým osobám, které nemají datovou schránku, je písemnost doručována

na:

- adresu pro doručování

- elektronickou adresu

- adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel,

na kterou jí mají být doručovány písemnosti

- adresu jejího trvalého pobytu

- adresu místa podnikání (ve věcech podnikání)

- případně kdekoli bude zastižena

11

Právnickým osobám je písemnost doručována:

- prostřednictvím datové schránky

- na adresu pro doručování

- elektronickou adresu

- na adresu jejího sídla nebo sídla její organizační složky, jíž se řízení

týká

- na adresu osob, které jsou oprávněny jednat za právnickou osobu před

soudem v případě, že na adrese sídla nebo organizační složky nebyl

nikdo zastižen (právnická osoba však nemůže žádat o prominutí

zmeškání úkonu a odvolávat se na to, že se na adrese jejího sídla či

sídla její organizační složky nikdo nezdržuje)

Fikce doručení

Písemnost je doručena dnem, kdy si adresát písemnost převezme. Pro případy,

že si adresát v určité době písemnost nepřevezme, případně si ji odmítne

převzít, zde existuje tzv. fikce doručení.

1. Pokud se nepodaří písemnost adresátovi doručit, pak ji orgán, který

písemnost doručuje, uloží a toto uložení vč. výzvy o vyzvednutí

písemnosti oznámí adresátovi. V případě, že si adresát tuto písemnost

nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů od výzvy, pak se považuje tento desátý den

za den doručení, i když se adresát o obsahu písemnosti nedozvěděl.

Poté je písemnost buď vhozena do domovní schránky (pokud tuto

možnost správní orgán nevyloučil) nebo je vrácena zpět odesílateli.

Adresát může z vážných důvodů (např. dočasná nepřítomnost z důvodu

nemoci) požádat o určení neplatnosti doručení, neboť si písemnost

nemohl bez svého zavinění v úložní lhůtě vyzvednout. Prokázání

vážných důvodů je na straně adresáta.

2. V případě, že adresát je při doručování písemnosti zastižen, avšak

odmítne si písemnost převzít nebo neposkytne potřebnou součinnost při

doručení, pak se písemnost považuje za doručenou okamžikem, kdy

k neúspěšnému doručení došlo. O tomto právním následku musí být

adresát poučen.

3. V případech daných zákonem, je možné písemnost doručit veřejnou

vyhláškou, které se zveřejňuje na úřední desce. Formu veřejné vyhlášky

je možné použít v případech, kdy se jedná:

- o osobu neznámého pobytu nebo sídla

- o osobu, které se prokazatelně nedaří doručovat

- o osobu, která není správnímu orgánu známa

- pokud tak stanoví zákon (např. v řízení s velkým počtem

účastníků)

Veřejná vyhláška je zveřejněna na úřední desce po dobu 15 dnů.

Správní orgán má povinnost ji zveřejnit také způsobem umožňujícím

dálkový přístup. Na vyhlášce se označí den vyvěšení a den sejmutí.

12

Patnáctým dnem se písemnost považuje za doručenou, a to i v případě,

že si ji adresát skutečně nepřevzal a tudíž se neseznámil s jejím

obsahem. Některé zákony tuto formu doručení vylučují – např. zákon

o přestupcích.

Shrnutí

Stručné shrnutí kapitoly 1.

Základním zákonem správního řízení je zákon č. 500/2004 Sb. Samotné

správní řízení je založeno na základních zásadách, ze kterých musí správní

orgány vycházet. Důležitou roli při podání písemnosti na správní orgán hraje

i věcná, funkční a místní příslušnost těchto orgánů.

Správní orgán je povinen v každé věci založit spis a označit ho spisovou

značkou. Další důležitou věcí pro správní řízení je doručování písemností, příp.

doručení tzv. fikcí.

Otázky a úkoly k procvičení

1. Vyjmenujte prameny správního práva.

2. Jaké znáte základní zásady správního řízení?

3. Podle čeho se určuje místní příslušnost správních orgánů?

4. Co znamená, že je rozhodnutí „nicotné“?

5. V jakém jazyce vede správní orgán správní řízení a vyhotovuje

písemnosti a v jakém jazyce mohou jednat a předkládat písemnosti

účastníci řízení?

6. Vyjmenujte základní náležitosti protokolu.

7. Jaké znáte druhy doručování?

8. Co je to tzv. „fikce doručení“?

9. V jakých případech se doručuje veřejnou vyhláškou?

10. Jaké jsou zásady počítání běhu lhůty?

Σ

13

2. PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI

Cíl:

V této kapitole se seznámíte s účastníky řízení, dále s tím, jakým způsobem je

možné správní řízení zahájit, s průběhem správního vč. dokazování a přerušení

správního řízení, dále jakými způsoby je možné zajistit účel a průběh řízení

a ukončením správního řízení zastavením správního řízení nebo vydáním

rozhodnutí ve věci.

Klíčová slova:

Účastníci řízení, zahájení správního řízení, dokazování, předvolání,

předvedení, pořádková pokuta, přerušení a zastavení správního řízení.

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty jakými způsoby je možné

správní řízení zahájit, jaké důkazní prostředky mohou předložit a dále jaké jsou

sankce v případě, že účastník řízení maří účel řízení. Dále se studenti naučí,

v jakých případech je možné správní řízení přerušit či zastavit a jak správní

řízení končí.

Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca

3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.

2.1. ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ

Jedním subjektem ve správním řízení je správní orgán, který správní řízení

vede a rozhoduje v něm, a druhým subjektem jsou účastníci řízení.

Účastníky řízení jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby a v řízení

z moci úřední dotčené osoby, kterým má rozhodnutí správního orgánu založit,

změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo

povinnost mají anebo nemají.

Dále mohou být účastníky správního řízení další dotčené osoby, pokud mohou

být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, a dále

osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.

Za účastníka řízení se v pochybnostech považuje i ten, kdo tvrdí, že je

účastníkem řízení, dokud neprokáže opak. Tyto účastníky označujeme za tzv.

účastníky vedlejší. O tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, vydá správní

14

orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo

rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Toto nebrání dalšímu

projednávání a rozhodnutí věci. Proti usnesení je možné podat odvolání.

Účastníkem řízení může být fyzická i právnická osoba nebo i subjekt veřejné

správy (např. obec v řízení o umístění stavby).

Účastníci řízení jsou oprávnění navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou

dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Mají právo vyjádřit v řízení své

stanovisko. Před vydáním rozhodnutí ve věci jim musí být dána možnost

vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Účastník řízení nebo jeho zástupce je

povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti.

2.1.1 USTANOVENÍ OPATROVNÍKA

Pokud účastník řízení nemá procesní způsobilost, musí být zastupován

zákonným zástupcem nebo mu správní orgán ustanoví opatrovníka.

Správní orgán ustanoví opatrovníka:

a) účastníkovi, který nemá zákonného zástupce, nebo ho zákonný zástupce

nemůže zastupovat

b) osobě, které brání jiná právní překážka činit v řízení úkony

c) právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, nebo

kterému lze doručovat

d) osobám neznámého pobytu, sídla a osobám, kterým se prokazatelně

nedaří doručovat

e) osobám, které nejsou známy

f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět

přes tlumočníka ani prostředníka

g) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání

samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv (správní

orgán rozhoduje na základě lékařského posudku)

h) účastníkům, kterým se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední

i) účastníkům, o nichž to stanoví zvláštní zákon

Nejde-li o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato

právo, pak správní orgán opatrovníka neustanoví a doručuje veřejnou

vyhláškou.

Opatrovníka ustanovuje usnesením správní orgán a opatrovník je povinen hájit

zájmy opatrovance. Tato osoba (opatrovník) je povinna funkci opatrovníka

přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody.

Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován

zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly

důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven.

15

2.2. STÁDIA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A POSTUP PŘED

ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ

Ve správním řízení rozlišujeme tyto stádia:

1. zahájení správního řízení

2. zjišťování podkladů, zajištění průběhu a účelu řízení

3. vydání správního rozhodnutí

4. přezkoumání správního rozhodnutí

5. výkon správního rozhodnutí

Před zahájením správního řízení má správní orgán povinnost přijímat

podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Správní orgán je povinen

sdělit tomu, kdo podnět podal, do 30 dnů ode dne obdržení podnětu, zda řízení

zahájil nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední (ex offo),

případně že podnět postoupil jinému příslušnému správnímu orgánu.

Správní orgán řízení nezahájí a usnesením ho odloží, a to v případě, že:

a) vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj nelze

jistit, kdo jej učinil, nebo

b) bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný

správní orgán.

2.3. ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Správní řízení je možné zahájit dvěma způsoby:

1. na návrh účastníka řízení

2. z moci úřední (ex offo)

K 1) Řízení je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, došel věcně

a místně příslušnému správnímu orgánu. Pokud je řízení zahájeno na návrh

účastníka řízení (např. žádost o přijetí na školu). Žádost musí obsahovat

náležitosti dané správním řádem – údaje o osobě, která činí podání, jaké věci se

týká a co navrhuje.

Nemá-li žádost předepsané náležitosti, pak správní orgán vyzve žadatele, aby

v přiměřené lhůtě odstranil nedostatky, a poučí jej o následcích neodstranění

nedostatků v této lhůtě. Zároveň může řízení přerušit.

Pro posouzení podání není rozhodující jeho forma, nýbrž obsah.

K 2) Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení

účastníkovi doručením oznámení (např. řízení o uložení pokuty). Oznámení

musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení,

funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

16

Před zahájením řízení je správní orgán oprávněn požadovat vysvětlení

od každého, kdo by mohl přispět k objasnění skutečností odůvodňujících

především zahájení řízení z moci úřední a zjišťovat důkazy, je-li důvodná

obava, že by později nemohly být provedeny.

V případě zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže

věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu (zákaz

litispendence) jednou (překážka věci rozhodnuté – rei iudicatae).

2.4. ZJIŠŤOVÁNÍ PODKLADŮ, ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU

A ÚČELU ŘÍZENÍ

Podklady pro vydání rozhodnutí jsou zejména:

- návrhy účastníků

- důkazy

- skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti

- podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci

- skutečnosti obecně známé

Poklady opatřuje správní orgán. Účastníci řízení jsou povinni poskytovat

správnímu orgánu potřebnou součinnost. Správní orgán hodnotí důkazy podle

své úvahy a pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

2.4.1. DOKAZOVÁNÍ

Správní orgán je povinen vyhledávat, provádět a zajišťovat důkazy a hodnotit

je dle svého uvážení.

K provedení dokazování lze užít všech důkazních prostředků, které jsou

vhodné ke zjištění stavu věci a neporušují zásadu legality. Pokud je důkaz

prováděn ústní formou, pak je o něm sepsán protokol, který se zakládá

do spisu.

Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní

orgán provede důkazy potřebné ke zjištění stavu věci.

Správní řád uvádí, které důkazy je možné v rámci správního řízení provést. Jde

však pouze o demonstrativní výčet důkazních prostředků, takže je možné

provést i další důkazy.

Důkazní prostředky, které uvádí správní řád, jsou:

- důkaz listinou

- důkaz ohledáním

- důkaz svědeckou výpovědí

- důkaz znaleckým posudkem

17

A. DŮKAZ LISTINOU

Listiny dělíme na soukromé a veřejné.

S listinou veřejnou je spojena vyvratitelné domněnka pravosti a správnosti

listiny.

Jedná se např. o listiny, které vydaly soudy ČR, státní orgány, orgány

územních samosprávných celků atd.

Pravost úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných orgány

cizích států musí být ověřena příslušnými orgány, pokud mezinárodní smlouva

nestanoví jinak.

V případě, že je pro zjištění věci důležitá jakákoliv listina, kterou nemá správní

orgán k dispozici, může vydat usnesení, na jehož základě je kdokoliv, kdo

a takovou listinu u sebe, povinnost přeložit ji správnímu orgánu.

Pokud to připouští zvláštní zákon, pak je možné předložení listiny nahradit

čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí.

Důkaz listinou se provede tak, že se při ústním jednání listina přečte nebo sdělí

její obsah. V ostatních případech se učiní záznam do spisu.

B. DŮKAZ OHLEDÁNÍM

Jedná se o prohlídku věci, a to jak movité, tak nemovité. Věc je předložena

správnímu orgánu, ale pokud tento postup není možný, pak je provedeno

ohledání na místě samém (hovoříme o tzv. místním šetření). Stejně jako

u důkazu listinou je každý, kdo má věc u sebe, která by přispěla ke zjištění

stavu věci, je povinen přeložit ji správnímu orgánu nebo strpět její ohledání na

místě. Správní orgán může k ohledání přizvat nestranné osoby. Správní orgán

o tom vydá usnesení.

C. DŮKAZ SVĚDECKOU VÝPOVĚDÍ

Správní orgán může kohokoliv, kdo není účastníkem řízení, vyslechnout jako

svědka. Předtím ho poučí o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet.

Výpověď může odepřít jen ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké

nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Před samotnou svědeckou

výpovědí má správní orgán tzv. poučovací povinnost, kdy je povinen svědka

poučit o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď,

o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích

nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Pokud by svědek úmyslně podal

nepravdivou nebo neúplnou výpověď ve správním řízení nebo by úmyslně

uvedl nepravdivý údaj v čestném prohlášení u správního orgánu, pak by se

dopustil přestupku podle § 21 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb.,

o přestupcích, v platném znění, a mohla by mu být uložena pokuta až

do 10.000 Kč. Svědek je vyslýchán při ústním jednání, o čemž je sepsán

protokol. Správní orgán je povinen o tomto uvědomit všechny účastníky řízení

a ti jsou oprávněni během ústního jednání klást svědkovi otázky.

18

D. DŮKAZ ZNALECKÝM POSUDKEM

Ve výjimečných případech, kdy závisí rozhodnutí na posouzení skutečností,

k nimž je třeba odborných znalostí, které nemá ani správní orgán a ani nelze

posouzení těchto skutečností opatřit od jiného správního orgánu, pak ustanoví

správní orgán usnesením znalce. Tomuto znalci uloží, aby ve stanovené lhůtě

vypracoval písemný posudek, který správní orgán použije ve správním řízení

jako důkazní prostředek. Současně může správní orgán také znalce

vyslechnout.

Seznamy znalců jsou vedeny krajskými soudy.

2.4.2. ZAJIŠTĚNÍ ÚČELU A PRŮBĚHU ŘÍZENÍ

K tomu, aby správní orgán zajistil řádný průběh a účel správního řízení, slouží

řada institutů, které v případě nutnosti může využít.

Jedná se o tyto instituty:

- předvolání

- předvedení

- předběžné opatření

- pořádková pokuta

- vykázání z místa konání úkonu

- záruka za splnění povinnosti

A. PŘEDVOLÁNÍ

V případě, že je nutná k provedení úkonu ve správním řízení osobní účast

konkrétní osoby, pak správní orgán tuto osobu předvolá. Předvolání musí být

učiněno písemně a doručeno druhé straně do vlastních rukou s dostatečným,

zpravidla nejméně pětidenním předstihem.

Předvolání musí obsahovat kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má

dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Pokud se

dotyčná osoba nemůže dostavit ze závažných v určenou dobu na dané místo,

pak je povinna bezodkladně se správnímu orgánu omluvit a uvést důvody

nedostavení se.

Správní orgán bude tohoto ustanovení využívat nejčastěji ve vztahu

k účastníkům řízení a svědků, ale může předvolat i kohokoliv jiného, je-li to

k provedení úkonu nezbytně nutné.

B. PŘEDVEDENÍ

Zajišťovacího institutu předvedení je možné použít v případě, že účastník

řízení či svědek byl správním orgánem řádně předvolán a na předvolání se bez

náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů nedostavil, může správní orgán

dotyčnou osobu nechat předvést.

19

O předvedení vydá správní orgán písemné usnesení, na jehož základě bude

příslušná osoba předvedena Policií ČR nebo jiným ozbrojeným sborem.

V řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení i obecní policie.

C. PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ

Předběžné opatření slouží především k tomu, aby byly zatímně upraveny

poměry účastníků nebo pokud je obava, že by bylo ohroženo provedení

exekuce. Jedná se o rychlou a účinnou ochranu, aby nedošlo ke zmaření účelu

řízení ještě před vydáním rozhodnutí. Předběžným opatřením správní orgán

konkrétní osobě přikáže něco vykonat, něčeho se zdržet, něco strpět anebo

zajistí věc důležitou pro řízení či pozdější exekuci.

O předběžném opatření lze rozhodnout z moci úřední nebo na základě žádosti

účastníka řízení, a to formou rozhodnutí, proti kterému je možné podat

odvolání, které má však odkladný účinek. Pokud je rozhodováno o předběžné

otázce na základě žádosti účastníka řízení, pak musí být rozhodnuto do 10 dnů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o institut dočasný, je předběžné opatření zrušeno

rozhodnutím bezodkladně poté, co pominul důvod, pro který bylo nařízeno.

Pokud toto správní orgán neučiní, pak pozbývá účinnosti dnem, kdy se

rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.

D. POŘÁDKOVÁ POKUTA

Správní orgán může svým rozhodnutím uložit ve správním řízení jakékoli

fyzické osobě, která některým z taxativně vymezených způsobů naruší účel,

nebo průběh řízení, pořádkovou pokutu.

Např. se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, navzdory

předchozímu napomenutí ruší pořádek, neuposlechne pokynu úřední osoby,

učiní hrubě urážlivé podání.

Jedná se o fakultativní užití, záleží na správním orgánu, zda se rozhodne

v případě naplnění skutkové podstaty, pokutu uložit či ne. Správní orgán může

formou autoremedury pravomocně uloženou pokutu snížit nebo prominout.

Pokutu je možné uložit až do výše 50.000 Kč, a to formou rozhodnutí, proti

kterému je možné podat odvolání, jenž má odkladný účinek.

Pořádkovou pokutu vybírá ten správní orgán, který ji uložil. Příjem

z pořádkových pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost

správního orgánu, který pokutu uložil.

E. VYKÁZÁNÍ Z MÍSTA KONÁNÍ ÚKONU

V případech, kdy dochází k rušení pořádku při ústním jednání nebo při

ohledání na místě, může správní orgán po předchozím upozornění toho, kdo

svým nepřístojným chováním tento stav způsobuje, vykázat z místa konání

úkonu.

Nelze však vykázat osobu, která má k prostoru, kde úkon probíhá (např.

ohledání nemovitosti), vlastnické nebo užívací právo.

20

O vykázání rozhoduje správní orgán usnesením, které se vyhlašuje ústně a je

ihned vykonatelné.

F. ZÁRUKA ZA SPLNĚNÍ POVINNOSTI

Správní orgán může na požádání účastníka přijmout nebo v případech

stanovených zvláštním zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou

nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení

uložena. Její výše či hodnota nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu

povinnosti, kterou zajišťuje.

Záruku správní orgán vrátí v případě, že uložená povinnost byla splněna nebo

v řízení nebyla uložena.

Pokud uložená povinnost nebyla ve stanovené lhůtě splněna, pak peněžitá

záruka propadá a u nepeněžité záruky rozhodne správní orgán o uspokojení

pohledávky jejím prodejem.

2.5. PŘERUŠENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Správní řád obsahuje výčet důvodů, ve kterých správní orgán může svým

usnesením přerušit dříve zahájené probíhající správní řízení:

a) správní orgán vyzývá žadatele k odstranění nedostatků žádosti

b) správní orgán vyzývá účastníka řízení k zaplacení příslušného

správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení

a s určením lhůty k jeho zaplacení

c) probíhá řízení o předběžné otázce nebo jsou v souvislosti s řešením

předběžné otázky činěny další správní úkony

d) ustanovuje-li se opatrovník procesně nezpůsobilému účastníkovi

e) stanoví-li tak zvláštní zákon

Tento institut má za následek stavění procesních lhůt. Lhůta pro vydání

rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý důvod pro

přerušení správního řízení. Neskončí však dříve než 15 dnů ode dne, kdy

přerušení řízení skončilo.

V době přerušeného správního řízení správní orgán nenařizuje ústní jednání,

neprovádí dokazování ani nevydává rozhodnutí ve věci.

Řízení je správní orgán povinen přerušit v případě, kdy o to požádá žadatel.

Pokud je žadatelů více, pak je nutné mít jejich souhlas. Žadatel má na přerušení

správního řízení právní nárok.

Po dobu přerušení řízení je povinností správního orgánu monitorovat situaci

a v okamžiku, kdy zjistí, že odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno,

nebo uplynula lhůta, kterou určil ve svém usnesení, v řízení pokračuje

a účastníky řízení o tom vhodným způsobem vyrozumí.

21

2.6. ZASTAVENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Zastavení řízení na rozdíl od přerušení řízení vede k ukončení řízení ještě před

vydáním rozhodnutí ve věci samé.

Zákon stanoví taxativní výčet důvodů, kdy správní orgán svým usnesením

zastaví správní řízení. Rozlišuje důvody zastavení řízení o žádosti a důvody

zastavení řízení vedeného z moci úřední. Na rozdíl od institutu přerušení řízení,

kdy je ve většině případů na zvážení správního orgánu, zda řízení přeruší,

nepřipouští úprava zastavení řízení žádný prostor pro správní uvážení a pokud

nastane některý z důvodů, které stanovuje zákon, je povinností správního

orgánu řízení zastavit.

Důvody zastavení správního řízení:

a) zpětvzetí žádosti,

b) podání zjevně právně nepřípustné žádosti,

c) neodstranění podstatných vad žádosti ve lhůtě, kterou stanovil

správní orgán,

d) nezaplacení příslušného správního poplatku ve lhůtě, kterou stanovil

správní orgán,

e) situace, kdy se o téže žádosti vede řízení u jiného správního orgánu,

f) ve stanovených případech, smrt nebo zánik žadatele, zánik věci či

práva, kterého se řízení týká,

g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,

h) z dalších důvodů stanovených zákonem.

Ve všech těchto případech vydá správní orgán usnesení o zastavení řízení, jež

oznámí všem účastníkům řízení, kteří proti němu mohou podat odvolání.

Řízení vedené z moci úřední zastaví správní orgán usnesením, které se pouze

poznamená do spisu v případě, kdy o téže věci bylo zahájeno řízení u jiného

správního orgánu již před zahájením tohoto správního řízení nebo jestliže

odpadl důvod řízení, zejména jestliže účastník zemřel či zanikl, zanikla věc

nebo právo, jehož se řízení týká.

Shrnutí


Správní řízení se zahajuje na základě žádosti nebo z moci úřední (ex offo).

V případě, že účastník správního řízení nemá procesní způsobilost, pak musí

být zastoupení zákonným zástupcem nebo mu musí být ustanoven opatrovník.

Důležitou věcí v průběhu správního řízení je dokazování, a to např. listinou,

ohledáním, svědeckou výpovědí, znaleckým posudkem. Správní orgán může

použít k zajištění účelu a průběhu řízení např. předvolání či předvedení

konkrétní osoby, může uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč.

Správní řízení je možné z důvodů uvedených v zákoně přerušit nebo zastavit.

22


1. Kdo může být účastníkem řízení?

2. V jakých případech správní orgán ustanoví opatrovníka?

3. Vyjmenujte stádia správního řízení.

4. Jaké jsou dva základní způsoby zahájení správního řízení?

5. Vyjmenujte důkazní prostředky dle správního řádu a jednotlivě je

popište.

6. Vyjmenujte instituty, pomocí kterých zajišťuje správní orgán účel

a průběh řízení, a popište je.

7. V jakých případech a jakou formou může a musí správní orgán správní

řízení přerušit?

8. Z jakých důvodů a jakou formou správní orgán správní řízení zastaví?

23

3. ROZHODNUTÍ VE VĚCI

Cíl:

V této kapitole se seznámíte jakou formou a v jakých lhůtách se vydává

rozhodnutí ve věci, kterým se ukončuje správní řízení. Dále jaké rozeznáváme

řádné a mimořádné opravné prostředky, včetně lhůt pro jejich podání,

a pochopíte pojmy právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.

Klíčová slova:

Rozhodnutí, usnesení, příkaz, opravné prostředky, právní moc, vykonatelnost.

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, jakým způsobem končí

správní řízení, v jakých lhůtách je správní orgán vydat rozhodnutí ve věci, jaký

je rozdíl mezi usnesením, rozhodnutím a příkazem. Dále se studenti naučí

spočítat si lhůtu pro podání řádných a mimořádných opravných prostředků

a nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí.



3.1. ROZHODNUTÍ

Rozlišujeme:

- správní rozhodnutí meritorní (ve věci – rozhodnutí, příkaz)

- správní rozhodnutí procesní (usnesení)

Rozhodnutí ve věci - je to rozhodnutí, kterým správní orgán zakládá, mění či

ruší práva a povinnosti účastníků nebo jím správní orgán autoritativně

prohlašuje, že konkrétně určený účastník taková práva či povinnosti má či

nikoli. Takovéto rozhodnutí ve věci může potom mít formu ROZHODNUTÍ

nebo PŘÍKAZU.

Naproti tomu USNESENÍ je druh rozhodnutí nově vytvořený pro případy, kdy

správní orgán rozhoduje o procesních otázkách. Rozhodnutí je tedy určeno jen

pro rozhodnutí ve věci a o procesních otázkách typu přerušení, zastavení,

vyloučení pro podjatost, změně příslušnosti, předvedení je rozhodováno

usnesením.

24

Rozhodnutí je jednostranným aktem vydaným ve správním řízení

vykonavatelem veřejné správy, které je v souladu s právními předpisy

a mezinárodními smlouvami.

Každé rozhodnutí musí mít formální a obsahové náležitosti.

Formální náležitostí rozhodnutí je jeho písemná forma - kromě výjimek

stanových zákonem. Ve výjimečných případech se rozhodnutí pouze vyhlásí

a do spisu se učiní záznam. Pokud o to účastník řízení požádá, pak se mu vydá

písemné potvrzení.

Pokud probíhá tzv. řízení na místě, pak se rozhodnutí sice vyhlašuje ústně, ale

dodatečně se doručí účastníkům řízení jeho písemné vyhotovení.

V těch případech, kdy správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva,

jehož existence se osvědčuje dokladem (stanoveno zákonem), pak je možné

vydat místo písemného rozhodnutí pouze doklad.

K obsahovým náležitostem rozhodnutí patří:

1. výroková část,

2. odůvodnění,

3. poučení účastníků.

Výroková část

• Obsahuje jeden nebo více výroků. Ve výrokové části se uvede předmět

řízení, právní ustanovení, dle kterých bylo rozhodováno a účastníci

řízení. Dále lhůta ke splnění uložené povinnosti a vyloučení odkladného

účinku odvolání. Při ukládání sankce za správní delikt také popis

skutku, a to tak, aby ho nebylo možné zaměnit s jiným jednáním.

• Zvláštní právní předpisy mohou stanovit ještě další požadavky na obsah

výroku správního rozhodnutí.

Odůvodnění

• Uvedou se zde důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro

jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení

a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením

k podkladům rozhodnutí.

Poučení účastníků

• Uvede se, zda je možné se proti rozhodnutí odvolat, v jaké lhůtě,

od kdy se lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje

a u kterého správního orgánu se podává.

• Pokud odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek, musí být toto

v poučení uvedeno.

25

Pokud správní orgán uvede poučení účastníků nesprávné nebo neúplné, pak

toto nemůže být účastníkům na újmu. Běžná lhůta pro podání odvolání či

rozkladu je 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (pokud zvláštní zákon

nestanoví jinak), avšak v případě nesprávného či neúplného poučení lze řádný

opravný prostředek podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení

(pokud bylo vydáno), nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

Dále se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedou další formální náležitosti:

- označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem (např.

„usnesení“, „příkaz“, „exekuční výzva“ apod.)

- označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal

- číslo jednací

- datum vyhotovení

- otisk úředního razítka

- jméno, příjmení, funkce, služební číslo a podpis oprávněné úřední

osoby

- jména a příjmení všech účastníků řízení

Lhůty pro vydávání rozhodnutí

Rozhodnutí je vydáno okamžikem, kdy:

1 správní orgán předal stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí

k doručení (nebo provedl jiný úkon k doručení). Toto se vyznačuje

na stejnopise rozhodnutí nebo zásilce slovy „Vypraveno dne:“,

2 ústním vyhlášením rozhodnutí, pokud se účastník vzdá nároku

na doručení jeho písemného vyhotovení,

3 vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce,

4 poznamenáním usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenávají

do spisu.

Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí v těchto zákonem stanovených

lhůtách:

• bezodkladně,

• nelze-li vydat rozhodnutí bezodkladně, pak nejpozději do 30 dnů

od zahájení řízení,

• třicetidenní lhůtu lze prodloužit o dalších 30 dnů z důvodů některých

procesních průtahů např. nařízení ústního jednání, místní šetření,

předvolání, předvedení, doručování veřejnou vyhláškou nebo jde-li

o zvlášť složitý případ,

• v případě dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručování

do ciziny lze prodloužit lhůtu o dobu trvání těchto úkonů.

Nedodržení výše uvedených lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je

způsobil.

26

Oznamování rozhodnutí účastníkům řízení:

1. doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do vlastních rukou

2. ústním vyhlášením

• Oznamuje-li správní orgán rozhodnutí ústním vyhlášením, je řádně

doručeno okamžikem ústního vyhlášení pouze v případech, že se

účastník vzdal nároku na doručení písemného vyhotovení. Jinak je

řádně oznámeno až okamžikem doručení tohoto písemného vyhotovení.

Ochrana před nečinností

V případě, že rozhodnutí není vydáno v zákonné lhůtě, pak nadřízený správní

orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, a to jakmile se o tom dozví.

Nadřízený správní orgán může:

- přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil

potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,

- usnesením převezme věc a rozhodne namísto nečinného správního

orgánu,

- usnesením pověří jiný správní orgán vedením řízení,

- usnesením přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí,

lze-li předpokládat, že správní orgán v této prodloužené lhůtě vydá

rozhodnutí ve věci a je-li to pro účastníky řízení výhodnější.

Ochranu jednotlivce před nečinností také poskytuje zákon č. 150/2002 Sb.,

soudní řád správní, který upravuje tzv. žalobu proti nečinnosti správního

orgánu. Touto žalobou se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky,

které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho

ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil

správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

Žalovaným je správní orgán, který má povinnost vydat příslušné rozhodnutí či

osvědčení.

Žalobu lze podat nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce

domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro

vydání rozhodnutí nebo osvědčení a pokud taková lhůta stanovená není, tak

ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem

proti žalobci učiněn poslední úkon.

Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat:

- označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá,

- vylíčení rozhodujících skutečností,

- označení důkazů, jichž se žalobce dovolává,

- návrh výroku rozsudku.

Pokud je návrh důvodný, pak soud uloží rozsudkem správnímu orgánu

povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

27

Pokud žaloba není důvodná, pak ji soud zamítne.

Ve správním soudnictví rozhodují příslušné krajské soudy a Nejvyšší správní

soud.

Platnost, právní moc, účinnost a vykonatelnost rozhodnutí

A. Platnost rozhodnutí

Platnost znamená, že správní orgán již projevil svou vůli navenek a je tedy

svým správním rozhodnutím vázán. Často se spojuje pojem „platnost

rozhodnutí“ s termínem „vydání rozhodnutí“. Správní rozhodnutí bylo vydáno,

a tudíž je platné.

B. Právní moc rozhodnutí

Právní moc rozhodnutí znamená, že ho již nelze měnit prostřednictvím řádných

opravných prostředků. Poté je závazné pro účastníky řízení a pro všechny

správní orgány.

Usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, nabývá právní moci již svým

poznamenáním do spisu.

Příkaz se svává pravomocným, pokud proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán

odpor.

V případě vydání dokladu, nabývá správní rozhodnutí právní moci dnem

převzetí dokladu účastníkem.

C. Účinnost rozhodnutí

Správní rozhodnutí již vyvolává zamýšlené právní důsledky navenek.

D. Vykonatelnost rozhodnutí

V případě, že v rozhodnutí byla uložena lhůta pro plnění povinnosti, pak může

být v případě nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě tato povinnost vynucena

veřejnou mocí.

V případě, že správní rozhodnutí neukládá povinnost plnění, pak se rozumí

vykonatelností jeho účinnost.

Vykonatelnost rozhodnutí tedy nastává okamžikem,

- kdy se po jeho oznámení proti němu již nelze odvolat či podat rozklad a

- pokud byla v rozhodnutí stanovena lhůta k plnění a ta již uplynula.

Pokud je však v rozhodnutí vyloučen tzv. odkladný účinek odvolání či

rozkladu, pak se stává rozhodnutí vykonatelným již okamžikem svého

oznámení či uplynutím lhůty k plnění. V tomto případě je dříve vykonatelné

než pravomocné. Hovoříme o tzv. předběžně vykonatelném správním

rozhodnutí.

28

S výše uvedenými vlastnostmi rozhodnutí souvisí institut doložka právní moci

a doložka vykonatelnosti.

Správní orgán opatří doložkou právní moci a doložkou vykonatelnosti:

- písemné vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu. Toto učiní

správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Zároveň vyznačí den

vyhlášení tohoto rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána

k doručení,

- stejnopis rozhodnutí, který byl účastníku doručen, a to na požádání

tohoto účastníka.

NÁKLADY ŘÍZENÍ

Náklady řízení se rozumí zejména:

- hotové výdaje účastníků a jejich zástupců,

- správní poplatek,

- ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců,

- náklady důkazů,

- tlumočné,

- odměna za zastupování.

Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části (jak další výrok)

jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatným rozhodnutím.

Nárok na náhradu nákladů musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů

poté, co vznikly, jinak nárok zaniká.

Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán

účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti (v případech

hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky snížit). Výši paušální

částky stanoví prováděcí právní předpis a náhradu nákladů vybírá správní

orgán, který je uložil.

3.2 PŘEZKOUMÁNÍ SPRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ

Opravné prostředky dělíme na:

řádné

mimořádné

29

3.2.1. ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

odvolání

rozklad

V případě, že rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, je možné proti němu

podat v zákonné lhůtě řádný opravný prostředek.

A. ODVOLÁNÍ

Pro podání odvolání stanoví správní řád lhůta 15 dnů ode dne oznámení

rozhodnutí. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit lhůtu jinou (zpravidla je

kratší).

Odvolání je možné podat několika způsoby:

- písemně,

- ústně do protokolu.

Odvolání se podává u správního orgánu, který správní rozhodnutí napadené

odvoláním vydal. Pokud je více účastníků řízení, pak je správní orgán

vyrozumí o podaném odvolání a současně je vyzve, aby se k obsahu podání

ve stanovené lhůtě vyjádřili, a dle potřeby doplní řízení provedením nově

navržených důkazů.

Dle příslušného ustanovení správního řádu lze k novým skutečnostem

a k návrhům na provedení nových důkazů přihlédnout jen tehdy, jestliže jde

o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

Odvolání může být:

1 včasné – bylo podáno v zákonné lhůtě,

2 nepřípustné – bylo podáno, ačkoliv se účastník řízení práva na odvolání

do protokolu vzdal,

3 opožděné – bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty.

Avšak i nepřípustné či opožděné odvolání je orgán I. stupně povinen postoupit

odvolacímu orgánu, který zpravidla zjišťuje, zda nejsou dány důvody

z hlediska mimořádných opravných prostředků. Při podání odvolání

k instančně vyššímu orgánu existuje nejdříve možnost tzv. autoremedury. Je

to postup, kdy správní orgán první instance, který napadené rozhodnutí vydal,

může o odvolání rozhodnout sám. Může ho zrušit nebo změnit, pokud odvolání

v plném rozsahu vyhoví a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému

z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti

tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.

30

V případě, že správní orgán nerozhodne formou autoremedury, je povinen

nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo, postoupit ho i s výsledky

doplněného řízení a se spisovým materiálem odvolacímu orgánu (správní orgán

II. stupně). V případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis

odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů. Pro vyřízení odvolání odvolacím

správním orgánem platí stejné lhůty jako pro vydání rozhodnutí v I. stupni.

Postup odvolacího správního orgánu

Pokud zákon nestanoví jinak, pak je odvolacím správním orgánem neblíže

nadřízený správní orgán.

Odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení u orgánu

I. stupně s právními předpisy, a to jen v rozsahu námitek uvedených

v odvolání, jinak je tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Odvolací správní

orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže

odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je

napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným

zájmem.

Pokud odvolací správní orgán učiní závěr, že napadené rozhodnutí je v rozporu

s právními předpisy nebo že je nesprávné, pak:

napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví

napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí orgánu prvního

stupně k novému projednání a rozhodnutí; v odůvodnění rozhodnutí

vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je orgán I. stupně při

novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat

odvolání

napadené rozhodnutí nebo jeho část změní

odvolání vyhoví a sám rozhodne ve věci

Pokud nenastane důvod pro výše uvedený postup, pak odvolací správní orgán

odvolání zamítne a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdí.

Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat.

Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo

oznámeno všem odvolatelům a účastníkům řízení.

Pokud vzal odvolatel podané odvolání zpět, pak je řízení o odvolání zastaveno

dnem zpětvzetí odvolání.

B. ROZKLAD

Rozklad směřuje proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr,

státní tajemník ministerstva nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu

v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního

správního úřadu. Návrh na rozhodnutí předkládá rozkladová komise sestavená

z odborníků teorie a praxe. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise

jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Rozkladová

komise má nejméně 5 členů.

31

Stejně jako odvolání se podává rozklad ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení

rozhodnutí.

V řízení o rozkladu lze:

rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu

a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže

s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas,

rozklad zamítnout.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek.

3.2.2. MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

obnova řízení

přezkumné řízení

V případě, že rozhodnutí již nabylo právní moci, je možné ho napadnout

některým z mimořádných opravných prostředků.

A. OBNOVA ŘÍZENÍ

Obnovu řízení je možné zahájit na žádost účastníka nebo z moci úřední.

Důvody pro obnovu řízení na žádost účastníka:

a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly

v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,

nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly

nepravdivými, nebo

b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí

vydaného v řízení, které má být obnoveno.

Další podmínkou pro obnovu řízení je, že tyto skutečnosti, důkazy nebo

rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem

rozhodování.

Návrh se podává u správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

Lhůty pro obnovu řízení:

subjektivní - v délce tří měsíců, která běží ode dne, kdy se účastník

dozvěděl o důvodech obnovy,

objektivní - v délce tří let, která běží od právní moci rozhodnutí.

Po jejím uplynutí nelze návrh na obnovu řízení podat ani nelze obnovu

nařídit.

32

Řízení má 2 stadia:

1. řízení o povolení obnovy řízení, resp. nařízení obnovy řízení správním

orgánem, tj. obnovovací řízení,

2. nové řízení ve věci, tj. řízené obnovené.

Nejprve je vydáno rozhodnutí, kterým se obnova řízení na žádost povoluje

nebo zamítá. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání.

V případě, že se obnova řízení na žádost povolí nebo z moci úřední nařídí, pak

probíhá nové řízení, ve které je vydáno nové rozhodnutí ve věci. Novým

rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší. Protože nové rozhodnutí

ve věci je prvoinstančním rozhodnutím, lze se proti němu odvolat.

B. PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ

Jedná se spíše o dozorčí prostředek, na který není na rozdíl od obnovy řízení

právní nárok. Pokud podá účastník řízení podnět k přezkoumání správního

rozhodnutí, záleží zcela na úvaze správního orgánu, zda podnětu vyhoví

a přezkumné řízení zahájí.

Správní orgány přezkoumávají z moci úřední pravomocná rozhodnutí

v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu

s právními předpisy.

Také účastník řízení může dát podnět pro vedení přezkumného řízení, ale

pokud správní orgán neshledá důvody k jeho zahájení, sdělí tuto skutečnost

s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.

Důvodem přezkoumání rozhodnutí je tedy jeho nezákonnost. Rozhodnutí

přezkoumává instančně nadřízený správní orgán správnímu orgánu, který

rozhodnutí vydal. I zde přichází v úvahu autoremedura.

Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat:

- nejdéle do 2 měsíce ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu

zahájení přezkumného řízení dozvěděl

- nejpozději do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci

Výsledkem přezkumného řízení může být:

- změna rozhodnutí

- zrušení rozhodnutí

- zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu, jehož rozhodnutí

je přezkoumáváno

- zastavení řízení (usnesení se pouze poznamená do spisu)

Účinky rozhodnutí v přezkumném rozhodnutí:

- nastávají ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí (ex tunc)

- nastávají ode dne právní moci nového rozhodnutí (ex nunc)

33

Od jakého okamžiku nastanou účinky rozhodnutí, záleží na úvaze správního

orgánu, který toto rozhodnutí přezkoumává.

Proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení lze podat odvolání, příp.

rozklad.

3.2.3. PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

SOUDY

Zákon č. 150/2002 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2003, zavedl nový systém

správního soudnictví. Ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy, a to

prostřednictvím tzv. specializovaných senátů a specializovaných samosoudců,

a dále v případech stanovených zákonem Nejvyšší správní soud se sídlem

v Brně.

Příslušnost krajských soudů

Místně příslušný je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který

ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.

Ve věcech důchodového pojištění a úrazového pojištění je k řízení příslušný

krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popř., v jehož obvodu

se zdržuje.

Ochrany svých práv se žalobou proti správnímu orgánu nemůže domoci ten,

kdo ve správním řízení proti rozhodnutí správního orgánu nevyčerpal všechny

řádné opravné prostředky. Řízení u soudu se zahajuje podáním žaloby nebo

návrhu, a to do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno

doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.

Pravomoc soudů

Soudy ve správním soudnictví rozhodují o:

a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem

moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož

i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim

bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických

a právnických osob v oblasti veřejné správy,

b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,

c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,

d) kompetenčních žalobách,

e) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda,

f) ve věcech politických stran a politických hnutí,

g) zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.

Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná kasační stížnost, o níž

rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost musí být podána do 2 týdnů

po doručení rozhodnutí. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí,

34

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího

správního soudu.

Z působnosti soudního řádu správního je vyloučeno soudní přezkoumávání

rozhodnutí správních orgánů ve věcech soukromého práva. Tyto případy jsou

řešeny v rámci tzv. obecného soudnictví a pamatuje na ně občanský soudní řád

v části páté.

Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že se

usnáší na tzv. zásadních usneseních, na stanoviscích a dále, že rozhoduje

o kasačních stížnostech. V rámci správního soudnictví sleduje a vyhodnocuje

pravomocná rozhodnutí soudů.

Kromě přezkoumání správního rozhodnutí v rámci správního soudnictví je

možné také přezkoumat tato rozhodnutí v rámci ústavního soudnictví.

Jedná se o možnost podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí

správního orgánu, a to účastníkem takového řízení, když tento účastník tvrdí,

že takovým rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo

nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.

Základním předpokladem ústavní stížnosti je, že účastník vyčerpal všechny

opravné prostředky, a to jak řádné, tak mimořádné, vyjma obnovy řízení. Tuto

stížnost lze podat do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním

procesním prostředku, který zákon stěžovateli pro ochranu jeho práva

poskytuje. Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen

advokátem. Ústavní soud rozhodne o ústavní stížnosti tzv. nálezem, a pokud

stěžovateli vyhoví, potom zruší rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutí

Ústavního soudu je konečné a není proti němu možný žádný další opravný

prostředek.

Shrnutí


Rozhodnutí je buď formou rozhodnutí ve věci, nebo procesní rozhodnutí

formou usnesení. Rozhodnutí má 3 náležitosti – výrok, odůvodnění a poučení

o opravném prostředku. Rozhodnutí musí být vydáno v zákonných lhůtách.

Vlastností rozhodnutí je právní moc, účinnost a jeho vykonatelnost. Proti

rozhodnutí je možné využít řádných (odvolání, rozklad) a mimořádných

(obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí) opravných prostředků. Záleží na tom,

zda je či není rozhodnutí v právní moci. K podání těchto opravných prostředků

jsou zákonem stanovené lhůty.

Po vyčerpání opravných prostředků je možné využít institutu správního

soudnictví a rozhodnutí nechat přezkoumat příslušným soudem (krajským

soudem nebo Nejvyšším správním soudem).

Σ

35


1. Jaké znáte druhy rozhodnutí?

2. Vyjmenujte náležitosti rozhodnutí.

3. Jaké jsou lhůty pro vydání rozhodnutí?

4. Uveďte rozdíl mezi vydáním a oznámením rozhodnutí.

5. Jaké jsou způsoby ochrany před nečinností správního orgánu?

6. Vysvětlete rozdíl mezi právní mocí a vykonatelností rozhodnutí.

7. Jaké znáte náklady řízení?

8. Vyjmenujte a popište řádné opravné prostředky.

9. Vyjmenujte a popište mimořádné opravné prostředky.

10. Jaká je pravomoc soudů v rámci správního soudnictví?

11. Za jakých podmínek a v jaké lhůtě je možné dát přezkoumat správní

rozhodnutí Ústavním soudem?

36

4. SPRÁVNÍ EXEKUCE

Cíl:

V této kapitole se seznámíte s právní úpravou exekuce ve správním řádu,

jakým způsobem je možné exekuci provést a co je to exekuční titul.

Klíčová slova:

Exekuce, exekuční titul, exekuční příkaz, peněžité a nepeněžité plnění, námitky

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, jakým způsobem je možné

vymáhat plnění uložené rozhodnutím, kdo je k tomuto vymáhání oprávněn

a jaký opravný prostředek je možné podat proti usnesení exekučního správního

orgánu. Dále studenti pochopí, co je exekučním titulem.



4.1. ÚVODNÍ POJMY

Pokud správní orgán uložil v rámci správního řízení splnění povinnosti a tato

nebyla ve stanovené lhůtě dobrovolně splněna, pak může přistoupit k vymáhání

splnění uložené povinnosti, a to správní exekucí. Správní exekuce představuje

závěrečné stadium celého správního řízení.

Základní podmínkou pro správní exekuci je existence tzv. exekučního titulu.

Exekučním titulem může být:

vykonatelné správní rozhodnutí,

vykonatelný smír.

Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle správního řádu

nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.

Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje (oprávněný subjekt):

správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který

schválil smír,

osoba oprávněná z exekučního titulu.

37

Tyto subjekty mohou o provedení exekuce požádat také soud nebo soudního

exekutora.

Povinný je ten, jemuž byla tzv. exekučním titulem uložena povinnost plnění

a on tuto povinnost v určené lhůtě dobrovolně nesplní.

Exekuce může být na peněžitá plnění či nepeněžitá plnění.

4.2 EXEKUCE NA PENĚŽITÁ PLNĚNÍ

Exekučním správním orgánem je:

- obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona (daňový

řád) nebo správní orgán, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil

exekuční titul,

- obecní úřad nebo krajský úřad, je-li také správním orgánem, který sám

vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul.

Správní řád však neobsahuje vlastní právní úpravu na správní exekuci

na peněžitá plnění. Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se

uplatní postup pro správu daní.

Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu a lze ji provést

těmito způsoby:

srážkami ze mzdy,

přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,

přikázáním jiné peněžité pohledávky,

postižením jiných majetkových práv,

prodejem movitých věci,

prodejem nemovitostí.

4.3 EXEKUCE NA NEPENĚŽITÁ PLNĚNÍ

Exekučním správním orgánem je:

- správní orgán, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční

titul, je-li orgánem moci výkonné,

- obecní úřad nebo krajský úřad, pokud sám vydal v prvním stupni nebo

schválil exekuční titul,

- obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud jej o to požádá správní

orgán mající sídlo v jeho správním obvodu, který sám vydal v prvním

stupni nebo schválil exekuční titul.

38

Lhůty:

- exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let

a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna

dobrovolně. Po uplynutí lhůt nastává prekluze práva vymáhat

nepeněžité povinnosti.

Správní orgán zpravidla před nařízením exekuce vyzve povinného exekuční

výzvou k dodatečnému splnění nepeněžité povinnosti a určí náhradní lhůtu,

ve které má být splněna. Exekuční výzva má podobu usnesení a není možné se

proti ní odvolat. Je to poslední lhůta, ve které může povinný dobrovolně splnit

svoji povinnost. V případě, že se tak nestane, pak oprávněný přistoupí

k samotnému provedení exekuce.

Samotná správní exekuce se nařizuje exekučním příkazem, který je

usnesením, proti kterému se nelze odvolat.

Způsoby provedení exekuce:

náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,

přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména

vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo

ukládáním donucovacích pokut.

Ze závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit nebo

přerušit provedení exekuce.

Těmito důvody je zejména:

- požádá-li povinný o posečkání splnění povinnosti a lze-li z jeho

chování mít důvodně za to, že splní svoji povinnost nejpozději ve stejné

lhůtě, v jaké může být provedena exekuce a nehrozí-li, že účel exekuce

tím bude zmařen, nebo

- bez požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce.

Z důvodů uvedených ve správním řádu může také exekuční správní orgán

prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední usnesením zastavit. Proti

tomuto usnesení není možné se odvolat.

Důvody k zastavení exekuce:

- po nařízení exekuce povinnost zanikla,

- po nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen

exekuční titul, který je podkladem pro exekuci,

- o zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 110 písm. b)

a c) byla exekuce nařízení,

- průběh exekuce ukazuje, že by její pokračování bylo spojeno

s mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi,

39

- se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující povinnosti

nebo vůči neexistujícímu povinnému,

- provedení exekuce je nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal jiný

důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který nelze

exekuci provést.

Povinný je dále povinen zaplatit exekuční náklady. Tuto povinnost mu uloží

exekuční správní orgán rozhodnutím.

Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši

2.000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.

Exekuční náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona

exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil.

Proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu se sice

nelze odvolat, ale povinný nebo jiná osoba, které z tohoto úkonu vyplývá

povinnost, může podat námitky. Tyto námitky však již nemohou napadat

věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu. Možnost podat námitky

není omezena žádnou lhůtou, ale není možné je podat, pokud usnesení bylo již

vykonáno nebo jiný úkon již byl proveden. O námitkách rozhoduje exekuční

správní orgán. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat.

Shrnutí


Pokud není splněna povinnost uložená v rozhodnutí, pak je možné si splnění

povinnosti vynutit. Výkon rozhodnutí se provádí formou exekuce, a to na

peněžité či nepeněžité plnění. Základní podmínkou je, že musí existovat tzv.

exekuční titul. Exekuční správní orgán uloží povinnému zaplatit náklady

exekuce. Exekuce je nařízena formou usnesení, proti kterému je možné podat

námitky.


1. Vysvětlete pojem „exekuční titul“?

2. Vysvětlete rozdíl mezi „oprávněným“ a „povinným“.

3. Jakými způsoby lze provést exekuci na peněžitá plnění?

4. Jaká je lhůta k nařízení a provedení exekuce?

5. Jakými způsoby lze provést exekuci na nepeněžitá plnění?

6. Uveďte důvody k zastavení exekuce.

7. Co jsou to „exekuční náklady“?

8. Co je opravným prostředkem proti usnesení exekučního správního

orgánu?

40

5. STÍŽNOSTI A OPATŘENÍ OBECNÉ

POVAHY

Cíl:

V této kapitole zjistíte, v jakých případech a na koho můžete podat stížnost

podle správního řádu a dále se seznámíte s novým právním pojmem, a to je

opatření obecné povahy.

Klíčová slova:

Stížnost, opatření obecné povahy, veřejná vyhláška, námitky

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, v jakých případech a na

koho mohou podat stížnost, v jaké lhůtě je příslušný správní orgán povinen

stížnost vyřídit a zda je povinen o způsobu vyřízení informovat stěžovatele.

Dále bude studentům vysvětlen pojem „opatření obecné povahy“, kdo toto

opatření vydává a jaké je možné uplatnit opravné prostředky proti tomuto

opatření.



5.1. STÍŽNOSTI

Stížnosti jsou upraveny v § 175 správního řádu.

Na správní orgány mají právo se obracet dotčené osoby se stížnostmi proti

nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu.

Stížnost je možné podat písemně nebo ústně. V případě podání ústní stížnosti,

kterou nelze vyřídit ihned, o ní sepíše správní orgán písemný záznam.

Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní

orgán je povinen tuto stížnost prošetřit a může i případně vyslechnout

stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje a další osoby, které mohou

přispět k objasnění věci.

41

Lhůta k vyřízení stížnosti

Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu

orgánu, který je příslušný k jejímu vyřízení. Stěžovatel musí být vyrozuměn

v této lhůtě o vyřízení stížnosti. Tuto zákonnou lhůtu lze překročit jen tehdy,

pokud v jejím průběhu nelze zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.

Stížnost může být shledána:

- důvodnou

- částečně důvodnou

- nedůvodnou

Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, pak je

správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě.

O výsledku šetření stížnosti a opatřeních přijatých k nápravě učiní správní

orgán záznam do spisu, a pokud o to stěžovatel požádal, pak ho o výsledku

stížnosti vyrozumí.

Pokud by měl stěžovatel za to, že stížnost nebyla příslušným správním

orgánem řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby způsob

vyřízení stížnosti přešetřil.

5.2 OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY

Opatření obecné povahy je jednou z forem činnosti veřejné správy.

Opatřením obecné povahy se rozumí takový závazný právní akt orgánu veřejné

správy, který není právním předpisem, ani rozhodnutím. Takovýto akt v sobě

zahrnuje prvky obou těchto skupin. Opatření obecné povahy se bude vydávat

všude tam, kde zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné

povahy.

Formou opatření obecné povahy se činí takové úkony jako např. uzavření

veřejných prostranství, opatření při krizových situacích, stanovení objížděk

v silniční dopravě, stanovení režimu řízení dopravního provozu

prostřednictvím dopravních značek, podle stavebního zákona - zásady

územního rozvoje, územní plán, vymezení zastavěného území, regulační plán,

územní opatření o stavební uzávěře, územní opatření o asanaci území atd.

Režim vydávání opatření obecné povahy

1 Řízení o vydání opatření obecné povahy se zahajuje z moci úřední.

Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán doručí

veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce a na

úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů

se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby

42

k návrhu podávaly připomínky nebo námitky. Návrh musí být

zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.

2 Řízení o opatření obecné povahy je písemné, pokud zvláštní zákon

nestanoví nebo správní orgán neurčí, že je řízení spojeno s veřejným

projednáním návrhu. V tomto případě je správní orgán povinen oznámit

na své úřední desce nejméně 15 dnů před veřejným projednáním dobu

a místo konání.

Lhůtu k podání písemných připomínek k návrhu stanoví správní orgán.

Pokud se ovšem koná veřejné projednání návrhu, pak platí, že

připomínky je třeba uplatnit nejpozději při tomto projednání. Správní

orgán je povinen se těmito připomínkami zabývat a vypořádat se s nimi

v odůvodnění opatření obecné povahy.

Zvláštní režim platí pro vlastníky nemovitostí. Vlastníci dotčených

nemovitostí mohou podat proti návrhu písemné odůvodněné námitky ve

lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění.

3. Samotné opatření obecné povahy se vyhotovuje písemně a musí být

odůvodněno, dále musí obsahovat označení správního orgánu, který ho

vydal, datum vyhotovení, spisovou značku nebo číslo jednací, jméno,

příjmení, funkci a podpis příslušné oprávněné úřední osoby.

Opatření obecné povahy se oznamuje opět veřejnou vyhláškou. Ta se

zveřejní na úřední desce stejným způsobem, jako u návrhu na opatření

obecné povahy. Toto opatření pak nabývá účinnosti patnáctým dnem po

dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Nejdříve může nabýt účinnosti dnem

vyvěšení.

Samotné opatření obecné povahy nemůže stanovit povinnosti, ale může

u povinností, které jsou stanoveny zákonem, určit jejich rozsah.

4. Pro opatření obecné povahy také platí zvláštní pravidla pro jeho

přezkoumání.

Jednou z možností jsou námitky, o nichž se rozhoduje v rámci

samotného opatření obecné povahy. Proti tomuto opatření nelze podat

odvolání ani rozklad.

V úvahu by mohla přicházet pouze obnova řízení nebo přezkumné

řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat až do 3 let

od účinnosti opatření.

Opatření obecné povahy je také přezkoumatelné ve správním

soudnictví.

43

Shrnutí


Je možné podat stížnost na nevhodné chování úředních osob nebo proti

postupu správního orgánu. Stížnost je možné podat ústně nebo písemně a musí

být příslušným správním orgánem vyřízena do 60 dnů od jejího doručení.

Zároveň musí být stěžovatel vyrozuměn o vyřízení stížnosti.

Jednou z forem činnosti veřejné správy je také opatření obecné povahy, které

není ani rozhodnutí ani právním předpisem. Zvláštní zákon ukládá, v kterých

případech je možné vydat toto opatření. Návrh opatření se doručuje veřejnou

vyhláškou, proti které je možné podat námitky nebo připomínky. Samotné

opatření se také vydává formou veřejné vyhlášky. Proti opatření obecné

povahy není možné podat odvolání, ale je možné využít např. obnovy řízení,

přezkumného řízení příp. jeho přezkoumání v rámci správního soudnictví.


1. Proti čemu je možné podat stížnost v rámci správního řádu?

2. Jaká je lhůta k vyřízení stížnosti?

3. Jaký může být výsledek řešené stížnosti a kdo o něm bude informován?

4. Co rozumíte pod pojmem „opatření obecné povahy“?

5. Jakým způsobem se oznamuje návrh a poté již samotné opatření obecné

povahy?

6. Jaké znáte možnosti opravných prostředků proti opatření obecné

povahy.

44

6. SPRÁVNÍ DELIKTY

Cíl:

V této kapitole se seznámíte s tím, v jakých případech a kdo může spáchat

správní delikt a jaké sankce mohou být uloženy.

Klíčová slova:

Správní delikt, přestupky, sankce, napomenutí, pokuta, blokové řízení, příkazní

řízení

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, že za protiprávní jednání

může být uložena příslušná sankce. Dále se studenti seznámí s druhy sankcí

a s lhůtami, ve kterých je možné sankce uložit, a pochopí rozdíl mezi správním

řízením, blokovým a příkazním řízením.



6.1. SPRÁVNÍ DELIKTY OBECNĚ

Správněprávní odpovědnost vzniká tehdy, když dojde k narušení

společenských vztahů chráněných správním právem. Za základ správněprávní

odpovědnosti je považováno protiprávní jednání subjektů správního práva.

Druhy správních delitků:

a) přestupky

b) jiné správní delikty fyzických osob postihované na základě zavinění

správní delikty pracovníků právnických osob

správní delikty fyzických osob, jejichž postih je vyňat ze zákona

o přestupcích

c) správní delikty právnických osob a fyzických osob postihované bez

ohledu na zavinění

sankcí je téměř vždy peněžitý trest, pokuta (např. s porušením

předepsaných povinností podle zákona o ochraně spotřebitele, při

nakládání s odpady apod.)

45

d) správní disciplinární delikty – jedná se o postih osob, které jsou

ve zvláštních právních vztazích k určité instituci a jsou vybaveny

zvláštními právy a povinnostmi, např. porušení zákona o služebním

poměru příslušníků Policie ČR

e) správní pořádkové delikty, spočívají v tom, že odpovědný subjekt

nesplní povinnost procesní, kterou mu ukládá právní předpis. Správní

orgán uložením sankce splnění příslušné povinnosti vynucuje. Jako

sankci lze uložit pořádkovou pokutu.

6.2. PŘESTUPKY

Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem

společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně č. 200/1990 Sb.,

o přestupcích, nebo v jiném zákoně.

Ke znakům, které charakterizují skutkové podstaty přestupků, patří:

a) objekt, což jsou společenské vztahy, proti kterým směřuje protiprávní

a společensky nebezpečné jednání,

b) objektivní stránka, která je určena protiprávním jednáním, jeho

škodlivým následkem a příčinným vztahem mezi jednáním

a následkem,

c) subjekt, kterým může být pouze fyzická osoba,

d) subjektivní stránka každého deliktu je představována zejména

zaviněním, přičemž k odpovědnosti za přestupek stačí zavinění

z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného

zavinění

Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý

rok svého věku.

Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání

nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného

zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje

ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu

nebo užitím jiné návykové látky.

Za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona

ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání

na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz.

Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení a nelze za něj

uložit zákaz pobytu.

Horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu, přičemž však

nesmí být vyšší než 2.000 Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému

pokutu vyšší než 500 Kč; pokutu až do výše 1.000 Kč lze uložit mladistvému,

46

pokud tento zákon nebo zvláštní zákon připouští v blokovém řízení uložit

pokutu vyšší než 1.000 Kč.

Zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-

li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání.

Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též

projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se

na přestupek amnestie.

Řízení o přestupcích

Je zvláštním druhem správního řízení. Správní orgány se ve svém postupu musí

v prvé řadě řídit speciální procesní úpravou v zákoně o přestupcích a teprve

potom mohou podpůrně využít správní řád.

Obce si mohou pro projednávání přestupků zřídit komise.

V řízení o přestupku jsou účastníky řízení:

a) obviněný z přestupku,

b) poškozený, pokud jde o projednávání náhrady majetkové škody

způsobené přestupkem,

c) vlastník věci, která může být zabrána nebo byla zabrána, v části řízení

týkající se zabrání věci,

d) navrhovatel, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku.

V řízení o přestupku je vydáno rozhodnutí ve věci (pokud není řízení

zastaveno), proti kterému je možné podat odvolání.

Rozhodnutí o přestupku je možné nechat přezkoumat soudem.

Sankce za přestupek

a) napomenutí - je nejmírnější sankcí a má morální povahu

b) pokuta - lze ji uložit samostatně nebo společně s jinou sankcí

s výjimkou napomenutí

c) zákaz činnosti - je sankcí omezující povahy, lze ho uložit

nejdéle na dva roky

d) propadnutí věci - lze uložit pokud věc náleží pachateli a za

podmínky, že tato věc byla přestupkem získána či nabyta za věc

přestupkem získanou

e) zákaz pobytu - lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní

části zákona o přestupcích nebo v jiném zákoně, a to na dobu

47

nejdéle tří měsíců za předpokladů uvedených v zákoně

o přestupcích

Dále je možné uložit ochranná opatření.

Ochrannými opatřeními jsou:

a) omezující opatření - spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně

přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje

nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky,

b) zabrání věci - vlastníkem zabrané věci se stává stát.

Přestupek se projednává ve správním řízení, sankci za přestupek je však možné

uložit i v blokovém či příkazním řízení.

Blokové řízení

Přestupek lze projednat v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí

pouze domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.

Proti uložení blokové pokuty se nelze odvolat.

V blokovém řízení lze uložit pokutu max. do výše 1.000 Kč, pokud jiný zákon

nepovoluje uložit pokutu vyšší.

Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok

na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty,

o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku

pachatel přestupku potvrdí.

Příkazní řízení

Příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty, může správní orgán vydat bez

dalšího řízení, pokud toto nebylo vyřešeno v rámci blokového řízení.

Tento příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí, oznamuje se vždy písemně,

obviněný může proti příkazu podat odpor do 15 dnů ode dne jeho doručení.

Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení.

Po podání odporu se příkaz ruší a proběhne správní řízení s vydání rozhodnutí

a možností podání odvolání.

V příkazním řízení je možné uložit pokutu max. do výše 4.000 Kč.

Amnestii ve věcech přestupků uděluje vláda ČR usnesením, které vyhlašuje

ve Sbírce zákonů.

48

Shrnutí


Pokud dojde k narušení společenský vztahů chráněných správním právem, pak

vzniká správněprávní odpovědnost. Přestupky jsou upraveny v zákoně

č. 200/1990 Sb. Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání

nedovršil patnáctý rok svého věku. Přestupek je možné projednat v řízení

bokovém, správním nebo příkazním. Za přestupek je možné uložit napomenutí,

pokutu, zákaz činnosti, propadnutí věci, zákaz pobytu. Dále je možné uložit

ochranná opatření, tj. omezující opatření a zabrání věci.


1. Jaké znáte druhy správních deliktů?

2. V jakých řízeních může být uložena příslušná sankce za přestupek?

3. Jaké znáte druhy sankcí za přestupek?

4. Jaký je rozdíl mezi správním řízením a příkazním řízením?

5. Jaký opravný prostředek je možný podat proti rozhodnutí v příkazním

řízení?

6. Jaká je lhůta k projednání přestupku?

7. Kdo není odpovědný za přestupek?

8. Kdo a jakým způsobem uděluje amnestii ve věcech přestupků?

Testové otázky

1. Na úřadě se jedná a písemnosti se vyhotovují v jazyce:

a) českém

b) českém i slovenském

c) jakémkoliv dle účastníka řízení

2. Adresát si odmítne převzít doručovanou písemnost. Písemnost je

doručena:

a) dnem, kdy k neúspěšnému doručení došlo

b) dnem vrácení písemnosti příslušnému správnímu úřadu

c) písemnost není doručena

3. O ustanovení opatrovníka správní orgán rozhoduje:

a) usnesením

b) obecně závaznou vyhláškou

c) nařízením

Σ

49

4. Správní řízení se zahajuje:

a) Pouze na návrh účastníka

b) Na návrh účastníka nebo z podnětu správního orgánu

c) Pouze z podnětu správního orgánu

5. Při přerušení správního řízení se vydává:

a) usnesení

b) rozhodnutí ve věci

c) příkaz

6. Zákonné náležitosti rozhodnutí jsou:

a) záhlaví, výrok a poučení

b) výrok, odůvodnění a poučení

c) datum, odůvodnění a podpis

7. Řádným opravným prostředkem je:

a) obnova řízení

b) odvolání

c) přezkumné řízení

8. Exekučním titulem není:

a) vykonatelné rozhodnutí

b) nepravomocné rozhodnutí

c) vykonatelný smír

9. Stížnost podle správního řádu je příslušný správní orgán povinen

vyřídit do:

a) 1 týdne od doručení stížnosti

b) 15 dnů od doručení stížnosti

c) 60 dnů od doručení stížnosti

10. Opatření obecné povahy se oznamuje:

a) zákonem

b) veřejnou vyhláškou

c) nařízením vlády

Doporučená literatura

Skulová, S. a kol. Správní právo – procesní část. 2. vyd. doplněné. Brno:

Tribun EU s. r. o., 2011. ISBN 978-80-210-5470-7.

Zákon č. 500/2004 Sb., o přestupcích, v platném znění.

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění.

Zákon č. 200/2000 Sb., o přestupcích, v platném znění.

50

TRESTNÍ PRÁVO

7. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO

Cíl:

Cílem této kapitoly je seznámení s rozdělením trestního práva, jeho postavení

v právním systému. Pro správné zařazení trestního práva v právním systému je

nezbytné provedení rozdělení práva na soukromé a veřejné.

Klíčová slova:

Právo soukromé, právo veřejné, odvětví práva, trestní právo hmotné, trestní

právo procesní, prameny trestního práva, trestný čin, skutková podstata

trestného činu, trest, zásady trestního práva.

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, že co je to protiprávní –

trestný čin, jaké znaky má skutková podstata trestného činu a jaké tresty

mohou být za trestné činy uloženy. V závěru kapitoly se poté provedeno

rozdělení jednotlivých skutkových podstat a trestných činů tak jak je uvedeno

ve zvláštní části trestního zákona.

Časová náročnost kapitoly opory je počítána v rozsahu 4 – 5 hodin, a to dle

zájmu o studium dané problematiky.

Systém práva

Právní řád

Právo veřejné Právo soukromé

51

7.1. SYSTÉM TRESTNÍHO PRÁVA

Trestní právo je jedním ze základních odvětví veřejného práva. Trestní právo je

v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio)

právní regulace a sociální kontroly společnosti. Použití prostředků trestního

práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv

jednotlivce, a proto musí být používány pouze v případech, v nichž prostředky

jiných právních odvětví jsou nedostatečné nebo selhávají.

.

Trestní právo chrání práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob,

zájmy společnosti a státní zřízení České republiky.

Rozdělení trestního práva:

- trestní právo hmotné

- trestní právo procesní

Hmotněprávní trestní právo stanoví, co je trestným činem a jaký trest lze

za něj uložit.

Trestní právo procesní upravuje procedurální postup trestních orgánů

v trestních věcech.

Právo veřejné Ústavní právo

Právo životního prostředí

Trestní právo

Správní právo

Finanční právo

52

7.2. PRAMENY, FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO

PRÁVA

Základní prameny trestního práva

Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,

Listina základních práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1993,

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),

ve znění pozdějších předpisů.

Mezinárodní smlouvy.

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy

a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon

o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.

Trestní zákoník se dělí na:

- obecnou část, která upravuje podmínky trestní odpovědnosti a ukládání

sankcí a

- část zvláštní, která popisuje jednotlivé skutkové podstaty trestných

činů.

Funkce odvětví trestního práva

ochranná funkce - představuje vlastní ochranu společnosti před

kriminalitou, tj. ochranu společnosti před nebezpečnými činy fyzických

osob,

regulativní funkce – spočívá ve stanovení podmínek trestní

odpovědnosti, podmínek ukládání trestů a ochranných opatření

pachatelům trestných činů

preventivní funkce – znamená funkci předcházení trestné činnosti,

generálně a individuálně preventivní působení na pachatele,

represivní funkce – směřuje k ochrannému cíli výlučně individuálním

působením na pachatele, opírá se o donucovací formy, jak zabránit

v páchání trestné činnosti.

Zásady trestního práva

zásada zákonnosti – trestní právo vychází ze zákonné úpravy, (Ústava,

ústavní zákony, zákony a obecně závazné předpisy),

zákaz retroaktivity,

zásada humanismu – při ukládání sankcí se musí přihlížet i k lidské

důstojnosti a přiměřenosti trestu,

- zásada subsidiarity trestní represe,

zásada odpovědnosti za zavinění – trestní právo je založeno

na subjektivní odpovědnosti, tj. na zavinění,

zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný čin –

lze trestat pouze člověka jako jedince za vlastní jednání.

53

7.3. PŮSOBNOST TRESTNÍHO PRÁVA

Působnost v trestním právu

Působností trestněprávních norem rozumíme okruh společenských vztahů,

na které se právní normy vztahují, personální, časové a místní vymezení

podmínek, za kterých se uplatňují.

Druhy působností

- časová působnost – určuje, jaké znění zákona se použije při

posuzování trestnosti činu a ukládání trestu, s časovou

působností souvisí i zásada zákazu retroaktivního účinku

trestněprávní normy. Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá

dle zákona účinného v okamžik spáchání trestného činu. I zde

existuje výjimka z pravidla, kdy v případě existence nové právní

úpravy se bude posuzovat, zda nová právní úprava nebude pro

pachatele činu příznivější.

- místní působnost – vymezuje teritorium, na kterém normy

trestního práva působí a případy, které se zřetelem k místu

budou řešeny dle trestní normy ČR

obecná zásada - podle trestní normy ČR se posuzuje

trestnost činu, který byl spáchán na území ČR, přičemž

nezáleží na státní příslušnosti pachatele - může jim být

jak občan ČR, tak cizí státní příslušník nebo osoba bez

státní příslušnosti.

územím ČR se rozumí celé území uvnitř státních

hranic, vzdušný prostor nad státním územím a prostor

pod povrchem státního území.

- věcná působnost – vymezuje okruh společenských zájmů,

chráněných trestním právem, vymezuje okruh subjektů, na které

právní úprava dopadá, vymezuje okruh subjektů vyjmutých

z této úpravy.

7.4. TRESTNÉ ČINY

Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze

za jejich spáchání uložit.

Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze

uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje

uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

54

Trestný čin

Základním pojmem trestního práva je trestný čin. Definice trestného činu je

uvedena v § 13 odst. 1 TZ a vymezuje trestný čin jako „protiprávní čin, který

trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém

zákoně“.

K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li

trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

Z výše uvedeného vyplývá pro naplnění znaků trestného činu:

a) protiprávnost – tj. rozpor s právní normou v rámci právního řádu

b) další znaky uvedené v trestním zákoně, tj. formální znaky trestného

činu

Základem trestní odpovědnosti je tedy vlastní spáchání trestného činu, čímž

vzniká povinnost strpět sankce stanovené trestním zákonem. Trestným činem

podle trestního zákoníku je protiprávní čin, který trestní zákon označuje

za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Trestný čin

spáchaný mladistvým se nazývá proviněním.

Znaky uvedenými v trestním zákoně, popřípadě v jiném zákoně, jsou:

znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka,

subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost) a

stanovený věk a příčetnost.

Kategorie trestných deliktů (dle §14 TZ):

a) přečiny, kam řadíme všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné

činy, u kterých je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí do pěti

let,

b) zločiny, jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona

přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž

trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby

nejméně deset let.

Trestné činy nejsou jediným druhem protispolečenských činů, protispolečenská

jednání můžeme rozdělit podle jejich závažnosti

a) trestné činy,

b) správní delikty fyzických osob,

c) občanskoprávní (civilněprávní) delikty

d) jiné společensky nežádoucí činy se škodlivými důsledky.

Trestní odpovědnost také dopadá na stádia trestné činnosti

přípravu zvlášť závažného zločinu,

pokus trestného činu,

spolupachatelství, nebo

účastenství na trestném činu ve formě organizátorství, návodu

a pomoci.

55

Ke vzniku trestní odpovědnosti vyžaduje trestní zákon naplnění všech znaků

skutkové podstaty trestného činu. Hovoříme o dokonání trestného činu.

Trestní zákoník však připouští trestní postih i v případě, že chybí jeden z těchto

znaků – následek. Jedná se o přípravu k trestnému činu a pokus o trestný čin.

Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin,

k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.

Zvláštním případem jsou trestné činy trvajících delší dobu:

1 pokračování v trestném činu (§ 116)

2 trestné činy hromadné (kolektivní)

3 trestné činy (§ 170)

Z hlediska trestního hmotného práva pro pokračování v trestné činnosti

a trestné činy hromadné a trvající platí, že tyto trestné činy mají být

posuzovány jako jeden skutek a jeden trestný čin.

Trestným činem není

čin, který sice naplňuje formální znaky některého trestného činu podle

trestního zákoníku, trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní

důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky

škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného

právního předpisu.

Některé takové případy jsou uvedeny v trestním zákoně:

- nutná obrana, tedy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo

hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není

trestným činem; o nutnou obranu nejde, byla-li obrana zcela zjevně

nepřiměřená způsobu útoku,

- krajní nouze, tedy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí

přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným

činem; o krajní nouzi nejde, jestliže bylo možno toto nebezpečí

za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě

stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten,

komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet,

- trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy,

o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem

dotčeny,

- trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání

a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu,

vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce

společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem

chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného

výsledku dosáhnout jinak,

- oprávněné použití zbraně, tedy skutečnost, kdy někdo použije zbraně

v mezích stanovených jiným právním předpisem.

56

Trestně odpovědný není také

ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctého roku věku,

Trestně odpovědný také není

ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohl

rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání.

7.5. SKUTKOVÁ PODSTAT TRESTNÉHO ČINU

Skutková podstata trestného činu

Skutková podstata trestného činu představuje souhrn objektivních

a subjektivních znaků (resp. skupin znaků, složek), které určují jednotlivé

druhy trestných činů a odlišují je tak navzájem. Význam vymezení skutkové

podstaty je v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které je

provedeno specifikací znaků trestného činu.

Struktura a znaky skutkové podstaty trestného činu

objekt - chráněné zájmy (hodnoty) společnosti, proti nimž směřuje

trestný čin, majetek, zdraví, apod.,

objektivní stránka - způsob provedení činu a jeho následky (jednání,

následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem),

subjekt – pachatelem trestného činu, pokud ze zákona nevyplývá něco

jiného, může být kdokoli, kdo je trestně odpovědný,

subjektivní stránka - charakterizuje vnitřní, psychický vztah pachatele

k protiprávnímu jednání,

protiprávnost.

Objekt

subjekt Subjektivní

stránka

Objektivní

stránka

Protiprávnost

57

Trestným činem je čin protiprávní a společensky škodlivý, který odpovídá

znakům určité skutkové podstaty. Každý znak se zkoumá zvlášť. Pro podřazení

vykonaného skutku je proto naplnění všech zákonných znaků. V případě

absence i jediného z nich, nedochází tak k naplnění formální stránky trestného

činu a toto jednání nelze považovat za trestný čin.

Objekt trestného činu

Pro označení zájmů a hodnot chráněných trestním právem se užívá označení

„právní statek“. Objektem mohou být společenské vztahy (právní vztahy, např.

práva věcná), společenské zájmy a hodnoty, chráněné trestním zákonem.

Obecný objekt – souhrn nejdůležitějších zájmů, hodnot a vztahů, které chrání

trestní zákon.

Druhový objekt – vytvoření členění dle společných druhových rysů chráněných

zájmů. Jednotlivé druhové rysy pak vyjadřuje jejich členění do jednotlivých

hlav trestního zákona.

Individuální objekt – označuje jednotlivý zájem, je nezbytně znakem skutkové

podstaty každého trestného činu.

Některé trestné činy mají ještě hmotný předmět útoku (mimo objekt), kterým

mohou být lidé nebo věci. Pro právní kvalifikaci trestného činu pak je důležité

vymezení právě objektu trestného činu.

Objektivní stránka trestného činu

Objektivní stránky

Obligatorní znaky

Fakultativní znaky

Obligatorní znaky – znaky, které musí být v každé skutkové podstatě

trestného činu

jednání,

škodlivý následek trestného činu,

příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem.

Jednání – pojem ve smyslu trestního práva – projev vůle. Projevem vůle může

být vlastní jednání (konání), ale také nekonání (opomenutí). Trestněprávní

pojem jednání zahrnuje vůli pachatele. Pomíjí tak fyzickou stránku jednání.

Škodlivý následek – porušení nebo ohrožení hodnot (objektu trestného činu),

chráněných právem (trestním právem) Následky členíme na hlavní a vedlejší

(vznik následku spočívající v porušení práva nebo pouze následek spočívající

v ohrožení práva).

58

Následek

následek jako znak skutkové podstaty

těžší následek – závažnější (kvalifikovaná skutková podstata)

škodlivý následek

zvlášť těžký a těžko napravitelný následek.

U majetkových trestných činů je členění následku (škody)

škoda nikoli nepatrná

škoda nikoli malá

větší škoda

značná škoda

škoda velkého rozsahu.

Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem

Příčinný vztah mezi jednáním a následkem je obligatorním znakem skutkové

podstaty. Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nebo situace nenastala

nebo by k ní nedošlo tak, jak k ní došlo. Tedy musí dojít k následku a musí

k němu dojít v návaznosti na jednání pachatele, na základě jednání pachatele

musí dojít ke vzniku následku. Oddělením těchto dvou pojmů a rozdělením

tohoto propojení by nemohlo dojít k naplnění podmínky trestnosti spáchaného

činu.

Fakultativní znaky objektivní stránky

Fakultativnost spočívá v tom, že tyto znaky nemusí mít všechny skutkové

podstaty trestných činů.

Fakultativním znakem může být

Místo spáchání trestného činu,

Hmotný předmět útoku,

Doba spáchání činu,

Prostředek ke spáchání trestného činu,

Způsob spáchání trestného činu.

Subjekt (pachatel) trestného činu

Pachatel trestného činu je trestně odpovědná osoba, která svým jednáním

naplnila všechny znaky trestného činu, bezprostředně spáchala trestný čin.

Za pachatele je považován i osoba, která se účastnila trestného činu, pachatel

přípravy nebo pokusu, jsou-li trestné, nebo spolupachatel.

59

Fyzická osoba může být pachatelem, jestliže v době spáchání trestného činu

byla

příčetná

dovršila 15. rok věku

je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele provinění

podmínky – příčetnost, fyzická osoba, starší patnácti let, musí být

splněny současně

Příčetnost znamená způsobilost fyzické osoby být pachatelem trestného činu,

pokud závisí na duševních schopnostech pachatele.

schopnost rozpoznávací - schopnost pachatele chápat význam svého

činu pro společnost, rozpoznat protiprávnost

schopnost ovládací - schopnost ovládat své jednání

Pachatel není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu

nemohl v době činu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání.

Nepříčetnost fyzické osoby:

a) trpí duševní poruchou - tzv. biologické kritérium nepříčetnosti (duševní

poruchy vyplývajíc z duševní nemoci, hluboká porucha vědomí,

mentální retardace, těžká sociální porucha osobnosti nebo jiná těžká

duševní nebo sexuální odchylka),

b) je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své

jednání,

c) ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní

poruchy,

d) duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti

u postižené osoby jsou dány v době činu.

Zmenšená příčetnost

Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou

schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně

příčetný (§ 27).

obě schopnosti jsou pouze výrazně, podstatně, zásadně oslabeny

není považována za polehčující okolnost

byl-li trestný čin spáchán ve stavu zmenšené příčetnosti, pachatel je

trestně odpovědný (odpovědnost za TČ spáchané pod vlivem alkoholu

nebo jiné návykové látky návykovou látkou je alkohol, omamné látky,

psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit

psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti

nebo sociální chování)

60

Věk pachatele

Trestní odpovědnost fyzické osoby začíná dnem, který následuje po dni

15. narozenin. Za osobu mladistvého se považuje osoba, která v době spáchání

trestného činu dovršila 15. a nepřekročila 18. rok svého věku.

Další věkové hranice významné v trestním právu:

osoba dovršila 12. rok a je mladší než 15 let

pokročilý lidský věk

tzv. relativní trestní odpovědnost

tzv. nepřímý pachatel, což znamená, že osoba úmyslně užije

ke spáchání svého trestného činu jinou osobu jako „živý nástroj“, která

není trestně odpovědná

Spolupachatelství

O spolupachatelství se jedná, když je trestný čin spáchán úmyslným společným

jednáním 2 či více osob. Každá z nich odpovídá jako by TČ spáchala sama

a spolupachatelé odpovídají za celý následek společného jednání bez ohledu,

např. na okolnost, jaké konkrétní dílčí zranění bylo způsobeno konkrétním

dílčím útokem toho kterého pachatele, jaké bez ohledu na okolnost, že byl

rozdíl v intenzitě jednání jednotlivých spolupachatelů.

Subjektivní stránka trestného činu

Patří sem zavinění, motiv, záměr pachatele nebo jeho cíl. Zavinění je vnitřní,

psychický vztah pachatele k poruše – k ohrožení objektu trestného činu

vyvolaný pachatelovým jednáním uvedeným v trestním zákoně.

Formy zavinění:

o zavinění úmyslné

o zavinění nedbalostní

Úmysl

nepřímý

přímý

61

Úmysl přímý - pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně

poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem a chtěl takové porušení

nebo ohrožení způsobit.

Úmysl nepřímý - pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení

nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že je způsobí,

s tím byl srozuměn.

Nedbalost vědomá - pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně

uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez

přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.

Nedbalost nevědomá - pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit či

ohrozit chráněný zájem, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým

osobním poměrům vědět měl a mohl.

Motiv nebo pohnutka - představuje vnitřní podnět, který vedl pachatele

k vlastnímu rozhodnutí spáchat konkrétní trestný čin. Pohnutka nemusí být

v zákoně výslovně vyjádřena, ale dá se vyvodit. Při rozhodování o vině a trestu

je důležitá (např. spáchání trestného činu ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky je

přitěžující okolností).

Záměr - představuje činnost pachatele k dosažení určitého cíle, který si

stanovil.

Cíl znamená všechno, co chtěl pachatel svým jednáním vyvolat, čeho chtěl

dosáhnout a co je právně podstatné.

Trestní zákon připouští však trestní postih i v případě, že chybí následek. Jedná

se o přípravu k trestnému činu a pokus o spáchání trestného činu.

Nedbalost

vědomá

nevědomá

62

Příprava trestného činu je v trestním zákoně vymezená jako „jednání, které

záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu,

zejména v jeho organizování, opatřování prostředků.“

Pokus trestného činu je jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání

trestného činu, kterého se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, ale

k jeho dokonání nedošlo.

Třídění skutkových podstat trestných činů

- podle závažnosti

základní

kvalifikované

privilegované

- podle vyjádření v trestním předpisu

popisné

odkazovací

blanketní.

Trestní odpovědnost

Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Pouze v případě

spáchání trestného činu může být podezřelý obviněn a obviněný obžalován

z trestného činu a postaven před soud.

Trestní sankce lze ukládat pachateli trestného činu jen na základě trestního

zákona. Musí být přiměřené spáchanému trestnému činu (ukládat

s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobním,

rodinným a majetkovým poměrům pachatele).

7.6. TRESTÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ

Trestní sankce:

- tresty,

- ochranná opatření.

Tresty jsou ukládány pachatelům trestných činů na základě trestního zákona.

Trest ukládá soud.

Trestem rozumíme právní důsledek trestného činu. Trest za spáchaný trestný

čin je trestem soudním, pokud soud uzná vinu pachatele.

Ochranná opatření ukládá trestní soud pachateli trestného činu nebo činu

jinak trestnému, ochranná opatření směřují k ochraně společnosti. Je to trestní

sankce, která má především ochrannou funkci.

Druhy:

ochranné léčení, (jestliže pachatel spáchal trestný čin pod vlivem

návykové látky, ve stavu vyvolaném duševní poruchou, apod.),

63

zabezpečovací detence (pro pachatele, kteří spáchali pod vlivem

návykové látky zvlášť závažný zločin, apod.)

zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (představuje ochranné

opatření majetkové povahy, v případě, že věc je přímým nebo

nepřímým výnosem trestného činu, apod.)

ochranná výchova.

Účelem trestu v našem trestním zákoně je ochrana společnosti před pachateli

trestných činů, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné činnosti a jejich

výchova k tomu, aby nadále vedli řádný život a tak výchovně působit i na

ostatní členy společnosti. Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská

důstojnost.

Druhy trestů

Jednou ze základních zásad trestního řízení je, že obžalovanému lze uložit jen

tresty uvedené v trestním zákoně. Výčet trestů v něm uvedených nelze žádným

způsobem rozšiřovat.

Trestání trestných činů vychází z ústavní zásady zakotvená v Listině

základních práv a svobod čl. 39 a § 52 trestního zákona „… jen zákon může

stanovit jaké jednání je trestným činem a jaký trest, případně i jiné újmy

na právech nebo majetku je možno za jeho spáchání uložit“.

Výčet trestů je obsažen v § 52 trestního zákona:

a) odnětí svobody,

b) domácí vězení,

c) obecně prospěšné práce,

d) propadnutí majetku,

e) peněžitý trest,

f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

g) zákaz činnosti,

h) zákaz pobytu,

i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,

j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,

k) ztrátu vojenské hodnosti,

l) vyhoštění.

Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak,

a) nepodmíněný trest odnětí svobody,

b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,

c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.

Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest, čímž se rozumí

jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí

svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný

zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje.

64

Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy,

jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost

nápravy pachatele je obzvláště ztížena.

Za jeden trestný čin lze uložit vedle sebe i více druhů trestů, jsou-li k tomu

splněný zákonem stanovené podmínky (lze tedy např. vedle sebe uložit trest

odnětí svobody a trest zákazu činnosti). Některé tresty však kombinovat nelze

(např. propadnutí majetku a peněžitý trest nebo obecně prospěšné práce

a odnětí svobody).

Pokud soud odsuzuje obžalovaného za spáchání více trestných činů, tresty se

nesčítají, ale trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejpřísněji

postihovaného trestného činu. Ke skutečnosti, že se obžalovaný dopustil více

trestných činů, se přihlédne pouze jako k přitěžující okolnosti. Soud ale

v odůvodněných případech má možnost v případě vícečinného souběhu

několika trestných činů zvednout horní hranici nejpřísněji postižitelného

trestného činu o třetinu a trest uložit v rámci takto zvýšené trestní sazby.

Trest odnětí svobody

Je to trest, který je ukládán za spáchání trestného činu a který lze uložit

za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba je zákonem stanovována

u každého trestného činu zvlášť. Byl-li obžalovaný během trestního stíhání

ve vazbě, doba ve vazbě strávená se mu započte do celkové výměry uloženého

trestu.

Odnětí svobody může být podmíněné či nepodmíněné.

Podmíněně lze odložit výkon trestu nepřevyšujícího tři roky, jestliže, vzhledem

k osobě pachatele a okolnostem trestného činu, lze předpokládat, že účelu

trestu bude dosaženo i bez výkonu trestu.

Výkon trestu lze takto podmíněně odložit na jeden rok až pět let

a obžalovanému lze na tuto dobu stanovit i některé omezující podmínky (např.

nahradit způsobenou škodu, zdržet se požívání alkoholu, atd.).

Považuje-li to soud za nutné, může nad obviněným vyslovit i dohled

probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat.

Pokud ve zkušební době odsouzený nežije řádně a neplní uložené podmínky,

rozhodne soud, že odsouzený trest vykoná v příslušné věznici.

Nepodmíněný trest odnětí svobody odsouzený bezprostředně po právní moci

rozsudku musí vykonat v příslušné věznici.

Zákon zná celkem čtyři typy věznice podle přísnosti režimu.

65

Věznice:

- věznice s dohledem,

- věznice s dozorem,

- věznice s ostrahou,

- věznice se zvýšenou ostrahou.

O zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice rozhoduje soud.

Zánik trestnosti a trestu

Trestní zákoník upravuje důvody zániku trestní odpovědnosti. Jedná se

o okolnosti, které nastanou po spáchání trestného činu, ale dříve než je o něm

pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práva státu

na potrestání pachatele. Vůči pachateli tedy nemohou být vyvozovány

důsledky, které jinak vyplývají ze spáchání trestného činu.

Důvody

účinná lítost,

promlčení trestního stíhání.

zánik trestnosti přípravy,

zánik trestnosti pokusu,

zánik trestnosti účastenství,

smrt pachatele (upraveno pouze v trestním řádu),

milost prezidenta republiky.

Účinná lítost - Zánik trestnosti z důvodu účinné lítosti nastává pouze

u trestných činů uvedených v § 33 trestního zákoníku. V souladu s účelem

účinné lítosti jsou zde taxativně uvedeny trestné činy, jejichž škodlivé následky

jsou tak těžké, že jim je třeba zabránit i za cenu beztrestnosti pachatele.

Účinná lítost spočívá v tom, že

pachatel vlastní aktivní činností dobrovolně zamezí nebo

napraví škodlivý následek trestného činu, anebo

v době, kdy škodlivému následku činu může být ještě

zabráněno, učiní o trestném činu dobrovolné oznámení

1 státnímu zástupci,

2 policejnímu orgánu, nebo

3 voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo

náčelníku.

Promlčení trestního stíhání trestnost činu zaniká uplynutím doby stanovené

zákonem.

66

Důvody promlčení

hmotněprávní – tj. uplynutím času postupně slábne, až docela

zaniká potřeba trestu, nebezpečnost činu se zmenšuje, negativní

reakce společenského vědomí slábne, pachatele, který nespáchal

další čin lze považovat za napraveného, takže není třeba ukládat

trest,

procesní – tj. nastávají potíže s dokazováním, neboť uplynutí

času oslabuje sílu důkazů, důkazy pozbývají spolehlivosti nebo

je již není možné opatřit.

Promlčecí doba je odstupňována podle závažnosti trestného činu (rozhodující

je druh a výše sazby trestu) a činí:

3 roky,

5 let,

10 let,

15 let,

20 let,

některé nejzávažnější trestné činy se nepromlčují.

Promlčení výkonu trestu

Po uplynutí promlčecí doby nelze uložený trest vykonat. Promlčecí doba je

upravena podle druhu a výše uloženého trestu od 5 do 20 let. Promlčecí doba

začíná běžet

právní mocí rozsudku, nebo

při podmíněném odsouzení, právní mocí rozhodnutí, že se trest

vykoná.

Promlčení výkonu trestu nelze použít u ochranných opatření.

Zahlazení odsouzení

Soud zahladí odsouzení, pokud jsou splněny obě následující podmínky:

trest byl vykonán, prominut, anebo jeho výkon promlčen a

odsouzený vedl po výkonu, prominutí anebo promlčení jeho výkonu,

řádný život nepřetržitě nejméně po dobu stanovenou v zákoně.

Na odsouzeného se hledí, jako by nebyl odsouzen, zahlazené odsouzení se

neuvádí ve výpisu z evidence Rejstříku trestů. Zahlazené odsouzení se však

vykazuje v opise z evidence Rejstříku trestů.

67

7.7. SKUTKOVÉ PODSTATY TRESTNÝCH ČINŮ –

ZVLÁŠTNÍ ČÁST TRESTNÍHO ZÁKONA

Ustanovení zvláštní části trestního zákona konkretizují obecný pojem trestného

činu, vymezují jednotlivé skutkové podstaty a stanoví příslušné sankce

za jejich spáchání. Jednotlivé trestné činy jsou popsány svými typickými

znaky, kterými se navzájem odlišují.

Zvláštní část trestního zákona je rozčleněna na 13 hlav:

Hlava I. Trestné činy proti životu a zdraví

Ochrana života a zdraví patří k základním hodnotám chráněným trestním

právem. Trestní právo poskytuje ochranu proti úmyslným útokům proti životu

a zdraví i proti nedbalostnímu jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu život

nebo zdraví.

Trestné činy proti životu - trestný čin vraždy,(euthanasie – usmrcení

na žádost není v našem právním řádu zakotvena), trestný čin zabití, trestný čin

vraždy novorozeného dítěte matkou, trestný čin usmrcení z nedbalosti, účast

na sebevraždě.

Trestné činy proti zdraví - těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví,

ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, těžké ublížení na zdraví

z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti.

Trestné činy ohrožující život nebo zdraví - trestný čin mučení nebo jiné

nelidské zacházení, trestný čin neposkytnutí pomoci, neposkytnutí pomoci

řidičem dopravního prostředku, trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci,

šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, ohrožení pohlavní nemocí,

ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, ohrožování

zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti, trestný čin

rvačky.

Trestné činy proti těhotenství ženy - nedovolené přerušení těhotenství bez

souhlasu těhotné ženy, nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné

ženy, pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství, svádění těhotné

ženy k umělému přerušení těhotenství.

Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi,

lidským embryem a lidským genomem – neoprávněné odebrání tkání

a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, odběr tkáně, orgánu

a provedení transplantace za úplatu, Nedovolené nakládání s lidským embryem

a lidským genomem.

68

Hlava II. Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti,

soukromí a listovního tajemství

Trestněprávní ochrana nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí je zaručené

v čl. 7 – čl. 20 Listiny.

Trestné činy proti svobodě - obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci

jiného (závazek vyplývající pro ČR z úmluvy o právech dítěte), zbavení osobní

svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, loupež, braní rukojmí

(Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí), vydírání, trestný čin omezování

svobody vyznání, trestný čin útisku, porušování domovní svobody, porušování

svobody sdružování a shromažďování.

Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního

tajemství - neoprávněného nakládání s osobními údaji, poškození cizích práv,

porušení tajemství dopravovaných zpráv, porušení tajemství listin a jiných

dokumentů uchovávaných v soukromí, trestný čin pomluvy.

Hlava III. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti

V této hlavě jsou upraveny všechny sexuální trestné činy (s důrazem

na ochranu zejména žen a dětí), dále trestné činy proti lidské důstojnosti.

Trestné činy - znásilnění, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, soulož

mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření

pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte

k výrobě pornografie, účast na pornografickém představení, navazování

nedovolených kontaktů s dítětem.

Hlava IV. Trestné činy proti rodině a dětem

Ochrana rodiny a dětí je upravena nyní nově v občanském zákoníku (zákon

č. 89/2012 Sb.) a vychází z Listiny základních práv a svobod a dalších

mezinárodních dokumentů a úmluv.

Trestné činy - dvojího manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby,

zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící

ve společném obydlí, únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou,

ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, podávání alkoholu

dítěti.

Hlava V. Trestné činy proti majetku

Ochrana majetku je součástí ochrany osobnosti. Právo vlastnit patří mezi

základní lidská práva, proto trestní zákon poskytuje ochranu majetku bez

ohledu na druh a formu vlastnictví. Mimo vlastnictví jsou touto hlavou

chráněna i jiná majetková práva a nerušené držení a užívání věci.

Trestné činy - krádeže, zpronevěry, neoprávněného užívání cizí věci,

neoprávněný zásah do práva domu, bytu nebo nebytového prostoru, podvodu,

69

pojistného podvodu, úvěrového podvodu, dotačního podvodu, provozování

nepoctivých her a sázek, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, legalizace

výnosů z trestné činnosti, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti,

lichvy, zatajení věci, porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení

povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, poškození věřitele,

zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku, porušení povinnosti v insolvenčním

řízení, pletichy v insolvenčním řízení, porušení povinnosti učinit pravdivé

prohlášení o majetku, poškození cizí věci, zneužívání vlastnictví, neoprávněný

přístup k počítačovému systému a nosiči informací, opatření a přechovávání

přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat,

poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah

do vybavení počítače z nedbalosti.

Hlava VI. Trestné činy hospodářské

Jde o trestné činy, které jsou směrovány zejména proti hospodářské soustavě,

hospodářské kázni, ochraně měny. Objektem trestní úpravy je společenský

zájem na ochraně hospodářské soustavy založené na principech tržní

ekonomiky, tržně ekonomických vztahů a rovnosti všech forem a druhů

vlastnictví.

Trestné činy proti měně a platebním prostředkům - padělání

a pozměňování peněz, neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního

prostředku, udávání padělaných a pozměněných peněz, výroba a držení

padělatelského náčiní, neoprávněná výroba peněz, ohrožování oběhu

tuzemských peněz.

Trestné činy daňové, poplatkové a devizové - krácení daně, poplatku

a podobné povinné platby, neodvedení daně, pojistného na sociální

zabezpečení a podobné povinné platby, nesplnění oznamovací povinnosti

v daňovém řízení, porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech

k označení zboží, padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové

účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti, padělání

a pozměňování známek, porušení zákazů v době nouzového stavu v devizovém

hospodářství.

Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky – porušení

předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, neoprávněné vydání cenného

papíru, manipulace s kurzem investičních nástrojů, neoprávněné podnikání,

neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry, poškozování

spotřebitele, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, zneužití informace

a postavení v obchodním styku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky,

při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletichy při zadání veřejné zakázky a při

veřejné soutěži, pletichy při veřejné dražbě, vystavení nepravdivého potvrzení

a zprávy, poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení

předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, porušení předpisů o kontrole

70

vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží

a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně

vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu

s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti

v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským

materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního

obchodu s vojenským materiálem.

Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu -

porušení práv k ochranné známce a jiným označením, porušení chráněných

průmyslových práv, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem

autorským a práv k databázi, padělání a napodobení díla výtvarného umění.

Hlava VII. Trestné činy obecně nebezpečné

Jsou to taková společensky nežádoucí jednání, se kterými je spojeno nebezpečí

pro život nebo zdraví více lidí nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím

majetku (např. požár, povodeň, výbuch, …).

Trestné činy obecně ohrožující - obecné ohrožení, obecné ohrožení

z nedbalosti, ohrožení pod vlivem návykové látky, porušení povinnosti při

hrozivé tísni, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení,

poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti,

poškození geodetického bodu, nedovoleného ozbrojování, vývoj, výroba

a držení zakázaných bojových prostředků, nedovolená výroba a držení

radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky, nedovolená výroba a držení

jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu, nedovolená výroba a jiné

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přechovávání

omamné a psychotropní látky a jedu, nedovolené pěstování rostlin obsahujících

omamnou nebo psychotropní látku, výroba a držení předmětu k nedovolené

výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, šíření toxikomanie, výroba a jiné

nakládání s látkami s hormonálním účinkem.

Trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo

a pevnou plošinu - získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem,

civilním plavidlem a pevnou plošinou, ohrožení bezpečnosti vzdušného

dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního

prostředku do ciziny.

Hlava VIII. Trestné činy proti životnímu prostředí

Tato úprava představuje zájem na ochraně životního prostředí jako základního

životního prostoru člověka a živočichů. Za životní prostředí považujeme

ovzduší, vodu, půdu, přírodu obecně. Zařazením těchto skutkových podstat

trestných činů plní Česká republika mezinárodní závazky.

71

Trestné činy – poškození a ohrožení životního prostředí, poškození a ohrožení

životního prostředí z nedbalosti, poškození vodního zdroje, poškození lesa,

neoprávněné vypuštění znečišťujících látek, neoprávněné nakládání s odpady,

neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu,

neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě

rostoucími rostlinami, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími

živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti, poškození chráněných

částí přírody, týrání zvířat, zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, pytláctví,

neoprávněná výroba, držení a jiné nakládání s léčivy a jinými látkami

ovlivňujícími užitkovost hospodářských zvířat, šíření nakažlivé nemoci zvířat,

šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin.

Hlava IX. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní

organizaci

Tato ustanovení chrání především základy suverénního demokratického

právního státu, tj. jeho ústavní zřízení, bezpečnost a obranyschopnost.

V určitém rozsahu poskytuje ochranu i cizímu státu či mezinárodní organizaci.

Většinou se jedná o různorodé násilné útoky na následující zákonem chráněné

zájmy:

ústavní zřízení,

samostatnost,

územní celistvost,

bezpečnost a obranyschopnost

K dokonání těchto trestných činů se zásadně nevyžaduje poškození uvedených

zájmů. Pachatelem může být kdokoliv, kromě trestného činu vlastizrady,

kterého se může dopustit pouze občan České republiky. Všechny trestné činy

v tomto oddílu musí být spáchány úmyslně.

Trestné činy proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní

organizace - vlastizrada, rozvracení republiky, teror, sabotáž, zneužití

zastupování státu a mezinárodní organizace.

Trestné činnosti proti bezpečnosti České republiky, cizího státu

a mezinárodní organizace - vyzvědačství, ohrožení utajované informace,

ohrožení utajované informace z nedbalosti.

Trestné činy proti obraně státu - spolupráce s nepřítelem, válečná zrada,

služba v cizích ozbrojených silách, porušení osobní a věcné povinnosti pro

obranu státu.

Hlava X. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

Tyto trestné činy chrání činnost státních orgánů a orgánů samosprávy, nerušené

a bezporuchové fungování a důsledné uplatňování zákonnosti. Z této úpravy

následně vychází také ochrana obecných zájmů, práv a svobod jednotlivců.

72

Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby

– násilí proti orgánu veřejné moci, vyhrožování s cílem působit na orgán

veřejné moci, násilí proti úřední osobě, vyhrožování s cílem působit na úřední

osobu, přisvojení pravomoci úřadu.

Trestné činy úředních osob – zneužití pravomoci úřední osoby, maření úkolu

úřední osoby z nedbalosti.

Trestné činy úplatkářství - přijetí úplatku, podplácení, nepřímé úplatkářství.

Jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci – zasahování do nezávislosti

soudu, pohrdání soudem, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání,

osvobození vězně, násilné překročení státní hranice, organizování a umožnění

nedovoleného překročení státní hranice, napomáhání k neoprávněnému pobytu

na území republiky, neoprávněnému zaměstnávání cizinců, porušení předpisů

o mezinárodních letech, vzpoura vězňů, křivé obvinění, křivá výpověď

a nepravdivý znalecký posudek, křivé tlumočení, padělání a pozměňování

veřejné listiny, nedovolená výroba a držení pečetidla státní pečeti a úředního

razítka, padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu,

maření přípravy a průběhu voleb a referenda.

Trestné činy narušující soužití lidí - násilí proti skupině obyvatelů a proti

jednotlivci, nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování, hanobení

národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči

skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Jiná rušení veřejného pořádku - šíření poplašné zprávy, výtržnictví,

hanobení lidských ostatků, opilství.

Organizovaná zločinecká skupina - účast na organizované zločinecké

skupině.

Další formy - podněcování k trestnému činu, schvalování trestného činu,

nadržování, nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu.

Hlava XI. Trestné činy proti branné povinnosti

Jde o trestné činy, které spočívají v porušení nebo nesplnění povinnosti a úkolů

při plnění zájmů státu na plnění odvodní povinnosti, nastoupení služby

v ozbrojených silách, apod.

Trestné činy – maření způsobilosti k službě, neplnění odvodní povinnosti,

obcházení branné povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách,

nenastoupení mimořádné služby v ozbrojených silách nenastoupení mimořádné

služby v ozbrojených silách z nedbalosti.

73

Hlava XII. Trestné činy vojenské

Ochrana vztahů, které plynou ze zvláštností úkolů a organizace ozbrojených

sil, ochrana armády, pořádku a kázně v ní stanovené. Postihují jen

nejzávažnější případy narušení vnitřních vztahů v ozbrojených silách

a bezpečnostních sborech, protože méně závažné činy, které nedosahují

potřebného stupně nebezpečnosti pro společnost, jsou řešeny v rámci kázeňské

pravomoci nadřízených orgánů. Trestných činů vojenských se proto mohou

dopustit pouze vojáci.

Vojákem podle trestního zákona rozumíme:

voják v činné službě,

osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem

ozbrojených sil,

voják mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo

válečný zajatec.

Trestné činy proti vojenské podřízenosti a cti - neuposlechnutí rozkazu,

neuposlechnutí rozkazu z nedbalosti, zprotivení a donucení k porušení

vojenské povinnosti, urážka mezi vojáky, urážka mezi vojáky násilím nebo

pohrůžkou násilí, urážka vojáka stejné hodnosti násilím nebo pohrůžkou násilí,

násilí vůči nadřízenému, porušování práv a chráněných zájmů vojáků stejné

hodnosti, porušování práv a chráněných zájmů vojáků podřízených nebo s nižší

hodností.

Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu - vyhýbání se výkonu

služby, vyhýbání se výkonu služby z nedbalosti, zběhnutí, svémocné

odloučení.

Trestné činy proti povinnostem strážní, dozorčí nebo jiné služby

– vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí a jiné služby, porušování povinností

strážní služby, porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby, porušení

povinnosti služby při obraně vzdušného prostoru.

Trestné činy ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil - ohrožování

morálního stavu vojáků, porušení služební povinnosti vojáka, zbabělost před

nepřítelem, nesplnění bojového úkolu, opuštění vojenského materiálu, vydání

vojáků a vojenského materiálu nepříteli.

Trestné činy proti služebním povinnostem příslušníků bezpečnostních

sborů – porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru.

Hlava XIII. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Ustanovení této hlavy jsou provedením mezinárodních závazků České

republiky, tj. závazek stíhat jednání, které mezinárodní právo označuje jako

zločiny proti lidskosti, míru a válečné zločiny a závazky vyplývající z Úmluvy

proti mučení.

74

Trestné činy proti lidskosti - genocidium, útok proti lidskosti, apartheid

a diskriminace skupiny lidí, založení, podpora a propagace hnutí směřujícího

k potlačení práv a svobod člověka, projev sympatií k hnutí směřujícímu

k potlačení práv a svobod člověka, popírání, zpochybňování, schvalování

a ospravedlňování genocidia.

Trestné činy proti míru a válečné trestné činy - agrese, příprava útočné

války, podněcování útočné války, styky ohrožující mír, porušení

mezinárodních sankcí, používání zakázaného bojového prostředku

a nedovolené vedení boje, válečná krutost, perzekuce obyvatelstva, plenění

v prostoru válečných operací, zneužití mezinárodně uznávaných a státních

znaků, zneužití vlajky a příměří, ublížení parlamentáři.

Shrnutí


Trestní právo je jedním ze základních odvětví veřejného práva. Trestní právo je

v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio)

právní regulace. Trestným činem je čin protiprávní a společensky škodlivý,

který odpovídá znakům určité skutkové podstaty. Skutková podstata trestného

činu představuje souhrn objektivních a subjektivních znaků (resp. skupin

znaků, složek), které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je tak

navzájem. Význam vymezení skutkové podstaty je v přesném vymezení

podmínek trestní odpovědnosti, které je provedeno specifikací znaků trestného

činu. Účelem trestu v našem trestním zákoně je ochrana společnosti před

pachateli trestných činů, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné

činnosti a jejich výchova k tomu, aby nadále vedli řádný život a tak výchovně

působit i na ostatní členy společnosti.


1. Proveďte začlenění trestního práva do právního řádu a členění trestního

práva včetně jeho charakteristiky.

2. Co je to skutková podstat trestného činu, její znaky?

3. Co je to trestný čin?

4. Jaké znáte druhy trestů?

5. Co obsahuje zvláštní část trestního zákona?

Testové otázky

1. Mezi odvětví práva veřejného nepatří

a) Trestní právo

b) Právo finanční

c) Právo pracovní

Σ

75

2. Časová působnost trestního práva znamená

a) Použití práva ve znění platném v době spáchání trestného činu

b) Použití práva ve znění platném v době, kdy je trestný čin projednáván

před soudem

c) Použití práva ve znění, které si obviněný zvolí

3. Trestný čin

a) Jednání pachatele a vznik škody

b) Protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje

znaky uvedené v trestním zákoně

c) Každý čin, který je označen za trestný, orgány Policie ČR

4. Trestní delikty dělíme na

a) Přestupky a zločiny

b) Delikty a zločiny

c) Přečiny a zločiny

5. Trestní odpovědnost fyzické osoby začíná

a) Dosažením zletilosti

b) Dokončením školní docházky

c) Dosažením věku patnácti let

6. Důvodem zániku trestnosti je

a) Projev lítosti nad spáchaným trestným činem

b) Účinná lítost

c) Zaplacení pokuty

76

8. TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ – POJEM,

SUBJEKTY, DOKAZOVÁNÍ

Cíl:

V této kapitole se dozvíte, co je předmětem a úkolem trestního řízení, jaké

subjekty se na trestním řízení podílejí a dále bude popsána soustava soudů,

jejich složení a působnost, vazba a důkazní prostředky.

Klíčová slova:

Trestní řízení, soudy, pravomoc a příslušnost, podezřelý, obviněný,

obžalovaný, odsouzený, poškozený, zúčastněná osoba, vazba, rekognice,

konfrontace.

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy z trestního

práva procesního se zaměřením na pravomoc a příslušnost soudů a subjekty

trestního řízení, zejména se zaměřením na obviněného a obhájce, na jejich

práva a povinnosti. Dále se studenti seznámí s tím, jakým způsobem je možné

zajistit podezřelého a obviněného se zaměřením na druhy vazby. Poté budou

popsány důkazní prostředky.



8.1 TRESTNÍ ŘÍZENÍ

Trestní řízení představuje zákonem upravený postup orgánů činných v trestním

řízení, popř. i jiných osob zúčastěných na trestním řízení, jehož úkolem je

zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu podle zákona trest

nebo ochranné opatření. Dalším úkolem je pak působit k předcházení

a zamezování trestné činnosti. Úkolem trestního řízení je též zajistit, aby nikdo

nevinný nebyl trestně stíhán, či dokonce odsouzen.

V trestním řízení se promítá činnost osob zúčastněných na trestním řízení.

Jedná se např. o obviněného, obhájce, poškozeného, svědka, znalce či zájmové

77

sdružení občanů. Vztahy mezi těmito osobami a orgány činnými v trestním

řízení označujeme jako trestněprocesní.

Předmětem trestního řízení je zjištění skutku, rozhodnutí o něm a výkon tohoto

rozhodnutí.

Základním zákonem trestního řízení je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení

soudním (trestní řád), v platném znění. Protože tento zákon je účinný již přes

50 let, musel být několikrát novelizován.

8.2 SUBJEKTY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ

Subjekty trestního řízení jsou především státní orgány, fyzické a právnické

osoby, které mají a vykonávají vlastním jménem vliv na průběh trestního

řízení, a kterým zákon k prosazení tohoto vlivu poskytuje určitá procesní

práva, popř. jim ukládá určité povinnosti.

Subjekty trestního řízení jsou zejména:

1. orgány činné v trestním řízení – soud, státní zástupce, policejní orgán

(policejními orgány jsou např. útvary Policie České republiky, Generální

inspekce bezpečnostních sborů, pověřené orgány Vězeňské služby České

republiky, pověřené orgány Bezpečnostní informační služby, pověřené

orgány Vojenského zpravodajství atd. – řeší trestné činy spáchané vždy

v příslušném odvětví.

2. osoba, proti níž se ve trestní řízení – rozlišuje se dle stadia trestního

řízení, ve kterém se nachází – podezřelý (osoba, která byla zadržena

a zatím jí nebylo sděleno obvinění), obviněný (podezřelé osobě bylo

sděleno obvinění z konkrétního trestného činu), obžalovaný (po nařízení

hlavního líčení), odsouzený (byl vydání odsuzující rozsudek, který nabyl

právní moci).

3. obhájce – v trestním řízení může být obhájcem pouze advokát.

4. poškozený – ten, kterému bylo trestným činem ublíženo na zdraví,

způsobena majetková nebo nemajetková újma, ten, na jehož úkor se

pachatel trestným činem obohatil. Má nárok na náhradu škody, která mu

byla tímto trestným činem způsobena. Poškozený se může dát zastupovat

zmocněncem.

5. zúčastněná osoba – ten, jehož věc nebo jiná majetková hodnota byla

zabrána nebo podle návrhu má být zabrána. Má právo činit návrhy

a podávat opravné prostředky. Zúčastněná osoba se může dát zastupovat

zmocněncem.

78

6. pomocné osoby – zapisovatel, vyšší soudní úředník, probační úředník,

tlumočník.

Stranou v trestním řízení je ten, proti kterému se vede trestní řízení, zúčastněná

osoba, poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce. Strany jsou pak

oprávněny před soudem:

uplatňovat nebo podporovat obžalobu (státní zástupce, poškozený,

zúčastněná osoba),

proti obžalobě sebe nebo jiné se obhajovat (obviněný).

Je-li některý subjekt označen za stranu, pak má maximum práv:

právo nahlížet do spisů,

právo účastnit se na úkonech,

právo při těchto úkonech vystupovat a činit návrhy,

právo vyjádřit se k věci,

právo být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání,

podávat opravné prostředky.

8.2.1. OBVINĚNÝ

Osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání.

Práva obviněného:

vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu,

a k důkazům o nich,

není povinen vypovídat,

může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy

a podávat žádosti a opravné prostředky,

zvolit si obhájce a radit se s ním (nesmí se s ním však radit v průběhu

svého výslechu o tom, jak odpovědět na již položenou otázku),

ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody může mluvit se svým

obhájcem bez přítomnosti třetí osoby,

při nedostatku prostředků na obhajobu má nárok na obhajobu

bezplatnou nebo za sníženou odměnu,

být poučen o svých právech.

79

8.2.2. OBHÁJCE

Obhájcem může být jen advokát. Je zástupcem osoby, proti které se vede

trestní řízení.

Jeho úkolem je:

poskytovat obviněnému kvalifikovanou právní pomoc,

využívat k hájení jeho zájmů prostředky a způsoby obhajoby uvedené

v zákoně,

sledovat, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které

obviněného zbavují viny nebo jeho vinu snižují,

činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné

prostředky,

nahlížet do spisů,

zúčastnit se vyšetřovacích úkonů.

Obhájce může být:

zvolený - obviněný pověří obhajobou jím zvoleného obhájce a udělí mu

plnou moc ke svému zastupování. Může si zvolit z advokátů toho,

o kterém se domnívá, že bude nejlépe hájit jeho zájmy. Obviněnému

může zvolit obhájce i jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho

sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh a zúčastněná

osoba;

ustanovený - pokud si obviněný sám nezvolí obhájce a dle zákona ho

mít musí, pak je mu přidělen (ex offo). Náklady spojené s obhajobou

nese stát. V nejzávažnějších případech

uvedených v zákoně musí mít obviněný obhájce.

8.3 ZAJIŠTĚNÍ OSOBY PODEZŘELÉHO A OBVINĚNÉHO

Pro dosažení účelu trestního řízení je potřebná především přítomnost

obviněného (u výslechů, při hlavním líčení, výkonu rozhodnutí apod.). Ta se

zajišťuje předvoláním, předvedením, zadržením, příkazem k zatčení a vazbou.

Účast podezřelého se zajišťuje zadržením a možností žádat podání vysvětlení.

Předvolání je procesní úkon, kterým si orgán činný v trestním řízení obstarává

přítomnost obviněného k procesnímu úkonu. Děje se zpravidla písemnou

formou a doručí se obviněnému do vlastních rukou s upozorněním, že bude

předveden, nedostaví-li se bez dostatečné omluvy a dále že mu může být

uložena pořádková pokuta.

Předvedení – pokud se nedostaví obviněný, který byl řádně předvolán,

k výslechu bez dostatečné omluvy, pak může být předveden. Na následky

nedostavení se musí být v předvolání upozorněn. Výjimečně je možno předvést

80

obviněného i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému

provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště.

Pořádková pokuta – může být uložena tomu, kdo přes předchozí napomenutí

ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu

chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo

nevyhoví výzvě, které mu byly dány dle zákona. Pořádková pokuta může být

uložena až do výše 50.000 Kč.

Zadržení – lze použít vůči obviněnému a vůči osobě podezřelé ze spáchání

trestného činu, a to v případě, že je zde dán některý z důvodů vazby.

Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne

a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti

zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody

zadržení. Nepropustí-li policejní orgán zadrženou osobu na svobodu, předá

státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění

a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce mohl popřípadě podat návrh

na vzetí zadržené osoby do vazby.

Zadržená osoba má obdobná práva jako obviněný. Má právo zvolit si obhájce

a radit se s ním již v průběhu zadržení, má právo požadovat, aby obhájce byl

přítomen již při jejím výslechu. Není-li obhájce ve lhůtě 48 hodin, tj. do doby

odevzdání zadržené osoby soudci dosažitelný, je možné provést výslech bez

jeho účasti. Nemá však právo nahlížet do spisu a právo žádat, aby jí byl

ustanoven obhájce, má však právo nevypovídat.

Je-li dostatečně odůvodněna obava zakládající některý z důvodů vazby a nelze-

li obviněného předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost při

výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce

a v řízení před soudem předseda senátu příkaz k zatčení obviněného.

Vazba

Vazba je procesní úkon, kterým se osoba obviněného zajišťuje pro účely

trestního řízení a výkonu trestu. Jejím účelem je též zabránit obviněnému, aby

mařil a ztěžoval provádění důkazů, vyhýbal se trestnímu řízení nebo trestu,

popřípadě zabránit dokonání trestného činu nebo novému trestnému činu.

Vazba má vždy jen zajišťovací funkci.

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně

s největším urychlením. Obsahem vazby je omezení osobní svobody. O vazbě

rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného a tento

81

nesmí být podrobován fyzickému ani psychickému nátlaku. Výkon vazby

zajišťuje vězeňská služba ve vazební věznici.

Vzít do vazby lze pouze osobu, které bylo sděleno obvinění.

Obviněný může být vzat do vazby, jestliže jsou zde skutečnosti, které

odůvodňují obavu:

a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu

stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost ihned zjistit,

nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest (tzv. vazba

útěková),

b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo

spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností

závažných pro trestní stíhání (tzv. vazba koluzní),

c) že bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán,

dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin,

který připravoval, nebo kterým hrozil (tzv. vazba předstižná).

A dále, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který

bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu

a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný.

Vazba v přípravném řízení a v řízení před soudem smí trvat jen nezbytně

nutnou dobu. Celková doba vazby v trestním řízení je daná zákonem.

Vazba pro obavu z útěku nebo pokračování v trestné činnosti může být

nahrazena:

a) zárukou zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby schopné

příznivě ovlivňovat chování obviněného, že se obviněný na vyzvání

dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, a že vždy

předem oznámí vzdálení se z místa pobytu,

b) písemným slibem obviněného, že povede řádný život, nedopustí se

další trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci

nebo policejnímu orgánu a splní povinnosti a dodrží omezení, které se

mu uloží,

c) dohledem probačního úředníka nad obviněným.

82

8.4 SOUDNÍ SOUSTAVA

Soudnictví v trestních věcech vykonávají:

1. okresní soudy (v Praze – obvodní soudy, v Brně –

městské soudy),

2. krajské soudy (v Praze – městské soudy),

3. vrchní soudy (Praha, Olomouc),

4. Nejvyšší soud (Brno).

Příslušnost soudů:

1. Věcná

- řízení v prvním stupni koná okresní soud, jestliže zákon nestanoví

něco jiného

- krajský soud koná řízení v prvním stupni o trestných činech, pokud

na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí

nejméně 5 let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest

a v dalších vyjmenovaných případech, např. o trestných činech

zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného

odebrání tkání a orgánů, sabotáže, vyzvědačství, spolupráce

s nepřítelem, plenění v prostoru válečných operací atd.

2. Místní

- řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán,

- pokud není možné místo činu zjistit nebo pokud byl trestný čin

spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí,

pracuje nebo se zdržuje,

- jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České

republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo.

8.5 DOKAZOVÁNÍ

V trestním řízení je nezbytné dokazovat zejména:

a. zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,

b. zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,

c. podstatné okolnosti, mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,

d. podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,

e. podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody

způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení,

f. okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.

Dokazování se provádí ve všech stadiích trestního řízení.

83

V přípravném řízení je třeba provést neodkladné a neopakovatelné úkony.

Ve stadiu hlavního líčení leží hlavní těžiště dokazování. Zde se důkazy

provádějí, k návrhu stran i důkazy nové, které dosud provedeny nebyly, jestliže

to soud považuje za potřebné.

V odvolacím řízení je možno rovněž provádět dokazování výjimečně, pokud je

toho třeba, aby soud mohl o odvolání rozhodnout a pokud se tím nenahrazuje

činnost soudu prvního stupně.

Důkazní prostředky

Mezi důkazní prostředky patří:

výslech obviněného a obžalovaného, výslech svědka, výslech znalce

a znalecký posudek, ohledání osoby a věci, důkazy věcné a listinné, rekognice,

konfrontace, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě a další.

1. Výpověď obviněného

Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou

za vinu a k důkazům o nich. Není povinen vypovídat a k podání výpovědi

nesmí být žádným způsobem donucován. Zajistit přítomnost obviněného lze

předvoláním nebo předvedením. Obviněnému se vždy umožní, aby nejdříve

sám souvisle vylíčil skutečnosti, které jsou důležité z hlediska předmětu

obvinění. Poté jsou mu kladeny otázky.

2. Výslech svědka

Každý je povinen se dostavit na předvolání a vypovídat jako svědek o tom,

co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých

pro trestní řízení.

Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení

přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.

Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil

nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,

svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu nebo

jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem

pociťoval jako újmu vlastní.

Svědek má nárok na svědečné.

3. Znalecký posudek

Je-li k objasnění některých skutečností třeba odborných znalostí, pak si

vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže je

posouzení otázky složité, pak si přibere znalce v oboru, který v dané věci

84

vypracuje znalecký posudek. Zpravidla je vypracován písemně. Poté stačí,

aby se při výslechu na něj odvolal a stvrdil ho. Pokud nebyl vypracován

písemně, pak ho nadiktuje znalec při výslechu do protokolu.

Znalec má nárok na znalečné.

4. Ohledání

Ohledání se koná, pokud mají být přímým pozorováním objasněny

skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere

znalec.

Druhy ohledání:

- prohlídka těla a jiné podobné úkony,

- prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace,

- vyšetření duševního stavu,

- ohledání věci.

5. Věcné a listinné důkazy

Mezi věcné důkazy patří předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin

spáchán, dále jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou

skutečnost, jakož i stopy trestného činu.

Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo

vyvracejí trestněprávně dokazovanou skutečnost, vztahující se k trestnému

činu nebo k obviněnému.

6. Konfrontace

Cílem konfrontace je odstranit rozpory v předchozích výpovědích

obviněného a svědka nebo spoluobviněných.

Svědek může být postaven obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.

Konfrontace se provádí zásadně jen v řízení před soudem. Utajovaný svědek

nemůže být konfrontován.

Nejdříve musí být každá z osob vyslechnuta, o její výpovědi musí být

sepsán protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé

osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi

konfrontovaných osob nesouhlasí. Osoby si mohou vzájemně klást otázky

jen se souhlasem vyslýchajícího.

7. Rekognice

Spočívá v tom, že podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznává a tím

ztotožňuje konkrétní osobu či věc. Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří

mají poznat osobu nebo věc se před rekognicí vyslechnou o okolnostech,

85

za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle

nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být

poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána. Osoba je ukázána mezi

třemi dalšími osobami, které se výrazně neodlišují. Rekognici je možné

provést i podle fotografií. Má-li být poznána věc, ukáže se ve skupině věcí

pokud možno stejného druhu.

Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou

znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky

rekognice.

8. Vyšetřovací pokus

Je to prostředek, jímž se v uměle vytvořených nebo obměňovaných

podmínkách prověřují nebo upřesňují skutečnosti zjištěné v trestním řízení,

popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.

K vyšetřovacímu pokusu se přistoupí jen tehdy, nelze-li účelu dosáhnout

jinak. K vyšetřovacímu pokusu musí být přibrána alespoň jedna na věci

nezúčastněná osoba.

9. Rekonstrukce

Jedná se o důkazní prostředek, má-li být obnovením situace a okolnosti,

za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah

prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného,

poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení

nepostačují k objasnění věci.

10. Prověrka na místě

Koná se, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného

nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se

vztahují k určitému místu.

86

Shrnutí


Základním zákonem pro trestní řízení je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním

řízení soudním.

Zákon stanoví, ve kterých případech musí mít obviněný obhájce a že pokud si

ho sám nezvolí, tak je mu ustanoven. U obviněného platí zásada presumpce

neviny, a to až do pravomocného odsuzujícího rozsudku. Ve všech stádiích

trestního řízení probíhá dokazování. Nejčastějšími důkazními prostředky jsou

výslech obviněného, svědků či listinné důkazy. Zvláštními způsoby dokazování

pak jsou konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka

na místě.


1. Vysvětlete pojem trestní řízení a co je jeho úkolem?

2. Vyjmenujte subjekty trestního řízení.

3. Jaká práva má obviněný?

4. Co je úkolem obhájce?

5. Jaké znáte druhy zajištění podezřelého a obviněného?

6. Vyjmenujte druhy vazby.

7. Vyjmenujte druhy soudů.

8. Popište věcnou a místní příslušnost soudů.

9. Vyjmenujte a popište důkazní prostředky.

87

9. STÁDIA TRESTNÍHO ŘÍZENÍ

Cíl:

Tato kapitola se zabývá jednotlivými stadii trestního řízení a jejich popisem.

Klíčová slova:

Trestní řízení, soudy, pravomoc a příslušnost, podezřelý, obviněný,

obžalovaný, odsouzený, poškozený, zúčastněná osoba, vazba, rekognice,

konfrontace.

Průvodce studiem:

Předmětem této kapitoly je především seznámit studenty s jednotlivými stádii

trestního řízení tak, aby pochopili, jak následují za sebou a co je obsahem

jednotlivých stádií. Dále se naučí řádné a mimořádné opravné prostředky, které

jsou velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu.



Platná právní úprava rozeznává následující stádia trestního řízení:

a. přípravné řízení,

b. předběžné projednání obžaloby,

c. hlavní líčení,

d. opravné řízení,

e. vykonávací řízení.

9.1 PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ

Přípravné řízení začíná sepsáním záznamů o zahájení úkonů trestního řízení

nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu

bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, pak se jím

rozumí úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci

jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání anebo do rozhodnutí či vzniku

jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním

obžaloby.

88

Cílem přípravného řízení je prověřit podezření ze spáchání trestného činu

a opatřit podklad pro podání obžaloby, nebo není-li důvod pro podání

obžaloby, slouží jako podklad pro jiné rozhodnutí státního zástupce ve věci

samé.

Trestní stíhání se zahájí, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné

skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn

závěr, že jej spáchala určitá osoba, pokud je skončeno prověřování

a objasňování a není důvod dočasného odložení trestního stíhání.

Existuje tedy důvod k zahájení trestního stíhání a je zde odůvodněný

předpoklad, že pachatel je znám.

Zahájit trestní stíhání může policejní orgán, případně státní zástupce. Zahajuje

se sdělením obvinění formou usnesení o zahájení trestního stíhání. Zahájení

trestního stíhání nastává okamžikem, kdy je opis usnesení o zahájení trestního

stíhání doručen obviněnému, a to vlastních rukou, dále státnímu zástupci

a obhájci.

Obsah usnesení o zahájení trestního stíhání:

a. popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, aby nemohl být

zaměněn s jiným,

b. zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku

spatřován,

c. označení obviněného,

d. odůvodnění usnesení – zde je třeba přesně označit skutečnosti,

které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.

Dále probíhá vyšetřování - vyhledání důkazů k objasnění skutku nutných

k rozhodnutí o vině, včetně pachatele a následku trestního činu.

Úkony, které policejní orgány učinily dle zákona před zahájením trestního

stíhání, již nemusejí opakovat. Dokazování se vždy musí týkat skutku, pro

který bylo sděleno obvinění.

Policejní orgán musí poskytnout obviněnému plnou možnost uplatnění jeho

práv, může připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech, obhájce má

být přítomen při všech vyšetřovacích úkonech (pokud oznámí, že se chce

zúčastnit, musí mu být včas předem sdělen čas, místo, druh úkonu atd.).

Obviněný má možnost vyhledat, předložit nebo navrhnout provedení důkazu.

Dozor nad vyšetřováním vykonává státní zástupce. Obviněný a poškozený mají

právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly

odstraněny průtahy v přípravném řízení nebo závady v postupu policejních

orgánu.

89

9.2 PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY

Předběžné projednání obžaloby je upraveno v hlavě dvanácté trestního řádu,

kde jsou uvedeny důvody tohoto projednání, způsob a rozhodnutí. Cílem

předběžného projednání obžaloby je, aby došlo k řádnému přezkoumání

obžaloby podle jejího obsahu za situace, kdy není možno na základě podané

obžaloby nařídit hlavní líčení. Toto stádium trestního řízení má mimo jiné

zabránit tomu, aby trestní věc nebyla projednávána před soudem za situace,

kdy obžaloba takové projednání neumožňuje, a to např. proto, že věc patří

do příslušnosti jiného soudu, že skutek, který je předmětem obžaloby, bude

třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej

posuzuje obžaloba atd.

Nejprve obžalobu podanou u soudu přezkoumá ji předseda senátu a podle

jejího obsahu a obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžné projednat

v zasedání senátu nebo zda může nařídit o ní hlavní líčení. Předběžné

projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání, přičemž soud přezkoumá

obžalobu ze všech hledisek, tedy zejména, je-li obžaloba opodstatněna a je-li

důkazní materiál, na něž se obžaloba odvolává, úplný.

Dospěje-li soud k závěru po předběžném projednání obžaloby, že obžaloba trpí

vadami, vrátí ji státnímu zástupci k odstranění těchto vad. Dále může soud

rozhodnout, že postoupí věc jinému orgánu (např. zjistí, že se nejedná o trestný

čin, ale o přestupek), trestní stíhání přeruší, zastaví atd.

9.3 HLAVNÍ LÍČENÍ

Hlavní líčení je jedním z nejdůležitějších stádií trestního řízení, neboť zde se

rozhoduje o vině a trestu obviněného.

V hlavním líčení vrcholí celé trestní řízení, předcházející stádia jsou vlastně jen

přípravou na soudní proces konaný ve formě hlavního líčení. Do stádia

hlavního líčení je soustředěno dokazování v trestním řízení, přičemž provádění

důkazů a jejich hodnocení je nejdůležitější součástí hlavního líčení. Hlavní

líčení je ovládáno principem veřejnosti (jen výjimečně může být veřejnost

vyloučena), což je základním předpokladem výchovného účinku hlavního

líčení a širokým uplatněním zásady ústnosti. Teprve podaná obžaloba, resp. její

žalobní návrh, vymezením skutku a osoby obviněného rozhodujícím způsobem

předurčuje průběh hlavního líčení a meze rozhodování soudu.

Hlavní líčení koná jak senát, tak samosoudce. Hlavní líčení se koná za stálé

přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Tyto osoby se

v průběhu konání hlavního líčení vůbec nemohou vzdálit z jednací síně.

90

Jestliže předseda senátu nechá doručit obžalobu, tak pak už nemůže

rozhodnout o nařízení předběžného projednání obžaloby.

Předseda senátu dá opis obžaloby doručit:

1. procesním stranám (obžalovanému, poškozenému, zúčastněné osobě),

kromě státního zástupce, který obžalobu k soudu podal a má ji tak již

k dispozici. Obžalovanému je nutno opis obžaloby doručit vždy

do vlastních rukou, přičemž náhradní doručení obžaloby není přípustné;

2. dalším osobám (obhájci obžalovaného, zákonnému zástupci

obžalovaného, orgánu pověřenému péčí o mládež v řízení proti

mladistvým).

Hlavní líčení řídí a dokazování provádí předseda senátu. Provedení

jednotlivého důkazu může uložit i státnímu zástupci. Osoby, které ruší

pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat.

Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána.

Poté zjistí přítomnost předvolaných osob a zjistí jejich totožnost. Státní

zástupce přednese obžalobu. Předseda senátu se dotáže poškozeného, zda

navrhuje, aby byla obžalovanému uložena povinnost k náhradě škody nebo

nemajetkové újmy v penězích.

Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu

obžalovaného k obsahu obžaloby a případně i k uplatněnému nároku

na náhradu škody. Pak předseda senátu provede další důkazy – výslechy

svědků (musí dbát, aby nevyslechnutý svědek nebyl přítomen při výslechu

obžalovaného a jiných svědků), listinné důkazy, znalecký posudek atd. Státní

zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a zákonný zástupce, zúčastněná osoba,

poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást

vyslýchaným otázky. Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda

strany nečiní návrhy na doplnění dokazování. Pokud není dalších důkazů, pak

prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným

řečem. Nejprve hovoří státní zástupce, poté poškozený, zúčastněná osoba,

obhájce obžalovaného, příp. obžalovaný. Na závěr udělí předseda senátu

obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmějí být

obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.

Pokud se v průběhu hlavního líčení objeví překážka, pro kterou nelze hlavní

líčení provést nebo v něm pokračovat, pak soud hlavní líčení odročí. Stanoví

den, kdy se bude konat další hlavní líčení, případně je hlavní líčení odročeno

na neurčito.

91

Rozhodnutí soudu v hlavním líčení

Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Smí

přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení.

Věc může soud vrátit státnímu zástupci k došetření, může věc postoupit jinému

orgánu k rozhodnutí, trestní stíhání zastavit, trestní stíhání podmíněně zastavit

a schválit narovnání, přerušit trestní stíhání nebo rozhodnout rozsudkem, zda se

obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje.

Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže:

1) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obalovaný stíhán,

2) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,

3) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,

4) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný,

5) trestnost činu zanikla.

Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.

Formy rozhodnutí:

1) rozsudek

2) usnesení

3) trestní příkaz

1. ROZSUDEK

Je základním a nejčastějším způsobem meritorního rozhodnutí soudu

v hlavním líčení. Soud rozsudkem rozhodne, když neshledá důvod k učinění

jiných rozhodnutí v hlavním líčení. Zákon rozlišuje dva základní typy

rozsudku:

a. rozsudek odsuzující, tj. takový, kterým se obviněný uznává vinným,

přičemž není relevantní, zda je mu současně uložen trest či nikoliv.

Povahu odsuzujícího rozsudku má tak i rozsudek, kterým bylo upuštěno

od potrestání,

b. rozsudek zprošťující - soud obžalovaného zprostí obžaloby, jestliže na

základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem

a případně doplněných soudem

o nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný

stíhán (stačí, když jsou o existenci skutku pochybnosti),

o v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem - tento

zprošťující důvod se užije též v případech, kdy skutek je jiným

protiprávním činem (např. přestupkem), avšak příslušný správní

92

orgán by již nemohl jej projednat, a to zejména z důvodu jeho

promlčení,

o nebylo prokázáno, že žalovaný skutek spáchal obžalovaný - je

sice jisté, že se stal žalovaný skutek a že tento je trestným

činem, ale není jistota v tom, zda jeho pachatelem je právě

žalovaný,

o obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný - je

prokázáno, že se stal skutek, který spáchal obžalovaný, skutek

vykazuje znaky trestného činu až na to, že obžalovaný není

příčetný,

o zanikla trestnost činu - tento zprošťující důvod se uplatní např.

při zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost, v

případech účinné lítosti.

Náležitosti rozsudku:

úvodní část – státní znak, označení „rozsudek“, Jménem republiky,

označení soudu, jména a příjmení soudců, označení obžalovaného, den

a místo vyhlášení rozsudku

výrok – vlastní rozhodnutí soudu o vině či nevině, uložení trestu, skutek

musí být popsán přesně, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,

příp. výrok o uložení ochranného opatření či náhradě škody

odůvodnění – popsány důkazy, o které se soud při svém rozhodování

opíral, proč nebylo vyhověno dalším navrhovaným důkazům, právní

úvaha, kterou se soud řídil při posuzování viny a ukládání výše trestu

poučení o opravném prostředku – o možnosti podat odvolání, příp.

dovolání, lhůta, do kdy je možné opravný prostředek podat a ke komu

2. USNESENÍ

Usnesení musí obsahovat:

označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,

den a místo rozhodnutí,

výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,

odůvodnění (pokud zákon nestanoví něco jiného),

poučení o opravném prostředku (stížnost).

Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která

k němu dala svým návrhem podnět. Dále se oznámí státnímu zástupci.

Toto se učiní buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba

usnesení oznámit nebo doručením opisu usnesení.

93

3. TRESTNÍ PŘÍKAZ

Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz,

jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.

Trestním příkazem lze uložit:

trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,

domácí vězení do 1 roku,

trest obecně prospěšných prací,

trest zákazu činnosti do 5 let,

peněžitý trest,

trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

vyhoštění do 5 let,

zákaz pobytu do 5 let,

trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

do 5 let.

Trestním příkazem nelze zprostit obžaloby a má povahu odsuzujícího

rozsudku.

Náležitosti trestního příkazu:

označení soudu, který trestní příkaz vydal,

den a místo vydání trestního příkazu,

označení obviněného,

výrok o vině a uloženém trestu,

výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo

o vydání bezdůvodného obohacení,

poučení o právu podat odpor.

Trestní příkaz se doručuje obviněnému, jeho obhájci, státnímu zástupci a příp.

poškozenému.

Trestní příkaz se nevyhlašuje, je vydán jen v písemném vyhotovení bez

nařízení jakéhokoli typu zasedání.

V případě podání odporu se trestní příkaz ruší a samosoudce nařídí hlavní

líčení.

94

Právní moc rozhodnutí

Rozhodnutí je v právní moci, pokud proti němu nelze podat řádný opravný

prostředek – opravný prostředek se nepřipouští, nebylo ve lhůtě podáno,

opravného prostředku se oprávněné osoby vzdaly nebo ho vzaly zpět, opravný

prostředek byl zamítnut.

U rozsudku je možné podat odvolání, u trestního příkazu odpor a u usnesení

stížnost.

Platí zásada ne bis in idem = nikdo nemůže být opětovně stíhán pro týž skutek,

pro nějž byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby, nebo o němž bylo

pravomocně rozhodnuto jiným meritorním rozhodnutím, jestliže rozhodnutí

nebylo v předepsaném řízení zrušeno.

Vykonatelnost rozhodnutí

Je to vlastnost rozhodnutí, která znamená, že obsah rozhodnutí je třeba splnit,

a nestane-li se tak dobrovolně, může být splnění rozhodnutí na povinném

vynuceno.

9.4 OPRAVNÉ ŘÍZENÍ

Oprávněné osoby se mohou domáhat přezkoumání určitého rozhodnutí

a dosáhnout zrušení rozhodnutí, nahrazení rozhodnutí novým nebo nového

projednání věci.

Druhy opravných prostředků:

1. Řádné opravné prostředky - směřují proti nepravomocnému rozhodnutí

a) stížnost – proti usnesení

b) odvolání – proti rozhodnutí

c) odpor – proti trestnímu příkazu

2. Mimořádné opravné prostředky - směřují proti pravomocnému rozhodnutí

(bez ohledu na to, zda bylo již vykonáno či ne)

a) dovolání

b) stížnost pro porušení zákona

c) obnova řízení

95

A. ODVOLÁNÍ

Předmětem odvolání může být každý nepravomocný rozsudek soudu

1. stupně.

Rozsudek může napadnout osoba oprávněná:

- pro nesprávnost některého jeho výroku,

- pro skutečnost, že některý z výroků nebyl učiněn,

- pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto

porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí

Odvolání může podat:

1. státní zástupce - jediná osoba, která může podat odvolání v neprospěch

obžalovaného,

2. obžalovaný,

3. zúčastněná osoba,

4. poškozený.

Ve prospěch obžalovaného mohou podat odvolání také příbuzní obžalovaného

v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner

a druh.

Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do 8 dnů

od doručení opisu rozsudku.

O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud

a o odvolání proti rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně

rozhoduje nadřízený vrchní soud.

Způsoby rozhodnutí o podaném odvolání:

1. Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné;

2. Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a věc

předloží k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je společně

nadřízený soudu prvního stupně a soudu, jenž je podle něj příslušný;

věc postoupí jinému orgánu; trestní stíhání zastaví nebo přeruší;

3. Trestní stíhání zastaví;

4. Odvolací soud zruší napadený rozsudek a věc vrátí zpět soudu

I. stupně, ten věc opětovně projedná a rozhodne na podkladě

původní obžaloby v hlavním líčení (zrušení a vrácení nastává pouze

při velmi závažné vadě).

96

B. DOVOLÁNÍ

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,

jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Dovolání lze podat pouze z taxativně vymezených důvodů v § 265b

trestního řádu. Z jiných důvodů není dovolání přípustné. Pouze v případě

trestu odnětí svobody na doživotí lze podat odvolání i z jiných důvodů.

O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.

Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v I. stupni, a to do 2 měsíců

od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Lhůta je zachování,

i pokud bylo dovolání podáno v této lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu,

který rozhodl ve věci ve II. stupni.

V dovolání musí být kromě obecných náležitostí uvedeno:

- proti kterému rozhodnutí a kdo je činí

- který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá

- čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí

dovolacího soudu s odkazem na příslušné zákonné ustanovení

Rozhodnutí dovolacího soudu:

- dovolání odmítne

- dovolání zamítne

- zruší napadené rozhodnutí a vrátí ho soudu II. stupně k novému

projednání a rozhodnutí nebo sám ve věci rozhodne

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný.

C. STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA

Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl

porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení,

může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení

zákona.

Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není stížnost pro porušení zákona přípustná.

Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji

podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona:

- zamítne,

- vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutí nebo jeho částí nebo že

v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.

97

Pokud byl porušen zákon v neprospěch obviněného, pak Nejvyšší soud

napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší. Pokud je nutné po zrušení

rozhodnutí nebo jeho části učinit nové rozhodnutí, pak Nejvyšší soud přikáže

orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal

a rozhodl.

Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí může také sám hned

rozhodnout ve věci.

Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch

obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho

neprospěch.

D. OBNOVA ŘÍZENÍ

Obnovu řízení je možné podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu.,

Obnovu řízení je možné podat pouze za podmínek (důvodů) stanovených

v § 278 trestního řádu

Obnova řízení se skládá ze 2 částí:

1. Řízení o návrhu na povolení obnovy (soud o něm rozhoduje

ve veřejném zasedání), proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy

je přípustná stížnost, pouze zkoumá, jsou-li zákonné podmínky pro

obnovu;

2. Řízení po povolení obnovy – v případě, že návrhu soud vyhoví,

napadené rozhodnutí zruší a koná se nové řízení ve věci.

O obnově řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v 1. stupni.

9.5. VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ

Jedná se o výkon trestu odnětí svobody, výkon trestu domácího vězení, výkon

trestu obecně prospěšných prací, peněžitého trestu, propadnutí majetku, zákazu

činnosti, zákazu pobytu, vyhoštění, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné

společenské akce. Dále také např. výkon ochranného léčení, zabezpečovací

detence či vymáhání pořádkové pokuty.

Rozhodnutí vykonává a výkon rozhodnutí zařizuje ten orgán, který rozhodnutí

učinil. V řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo výkon

rozhodnutí zařizuje předseda senátu.

Cílem vykonávacího řízení je zajistit, aby soudní rozhodnutí bylo ze strany

povinných osob plněno. Např. je-li rozsudkem uložen trest odnětí svobody, tak

předseda senátu nařídí jeho výkon tím, že určí termín k nástupu výkonu trestu.

98

Milost

V určitém, konkrétním případě (konkrétní osoba), může prezident republiky

udělit milost, shledá-li žádost o milost dostatečně důvodnou, a to na základě

práva daného mu Ústavou. V tomto právu není nikomu odpovědný. Nejčastěji

se uděluje milost v případě těžké nemoci nebo stáří.

Abolice = nařízení, aby se trestní stíhání nezahajovalo, nebo se v již zahájeném

trestním stíhání nepokračovalo.

Agraciace = prominutí nebo zmírnění pravomocně uloženého trestu

(u mladistvého trestního opatření).

Rehabilitace = zahlazení odsouzení, ale i náhrada způsobené morální

a materiální újmy spojené s odsouzením.

Amnestie

Jedná se o kolektivní zmírňování a odpouštění trestů. Uděluje ji rovněž

prezident republiky. Vztahuje se vždy na trestné činy spáchané přede dnem

vyhlášení amnestie. Jedná se většinou o tresty s nižší mírou společenské

nebezpečnosti a trestné činy spáchané z nedbalosti.

Prezident se zde neobrací k jednomu určitému pachateli, ale vyjadřuje určité

pravidlo, podle kterého musí soudy přezkoumat, na koho se takové ustanovení

vztahuje a na koho nikoliv.

Amnestie bývá vyhlašována u příležitosti volby prezidenta, významného

státního svátku apod.

Shrnutí


V rámci trestního řízení rozlišujeme 5 stádií: přípravné řízení, předběžné

projednání obžaloby, hlavní líčení, opravné řízení a vykonávací řízení. Každé

stádium má svá pravidla a je pro trestní řízení významné. Důležitým prvkem je

zajišťování důkazů a jejich následné provedení před soudem.

Pro strany jsou také velmi důležité opravné prostředky. A to opravné

prostředky řádné, které směřují proti nepravomocnému rozhodnutí – stížnost,

odvolání, odpor, a opravné prostředky mimořádné, které směřují proti již

pravomocnému rozhodnutí – dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova

řízení.

Prezident republiky může udělit milost nebo amnestii.

Σ

99


1. Vyjmenujte stádia trestního řízení.

2. Popište hlavní význam jednotlivých stádií trestního řízení.

3. Vyjmenujte opravné prostředky a určete, proti jakému rozhodnutí

směřují.

4. Jaká je lhůta pro podání odvolání a dovolání?

5. Kdo může podat odvolání?

6. Jakými způsoby může soud rozhodnout o odvolání?

7. K jakému soudu se podává dovolání?

8. Kdo je oprávněn podat stížnost pro porušení zákona?

9. Z jakých částí se skládá obnova řízení?

10. Co je cílem vykonávacího řízení?

11. Charakterizujete pojmy milost a amnestie.

Testové otázky

1. Obhájcem v trestním řízení může být:

a) jakákoliv osoba s právnickým vzděláním

b) pouze advokát

c) advokát nebo notář

2. Obviněným je:

a) osoba podezřelá

b) osoba zatčená

c) osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání

3. Pořádková pokuta může být dle trestního řádu uložena až do výše:

a) 50.000 Kč

b) 80.000 Kč

c) 100.000 Kč

4. Vrchní soud nemá sídlo:

a) v Praze

b) v Olomouci

c) v Brně

5. Stádiem trestního řízení není:

a) předběžné projednání obžaloby

b) vykonávací řízení

c) zadržovací řízení

100

6. Proti trestnímu příkazu je možné podat:

a) odvolání

b) odpor

c) dovolání

7. Mezi řádné opravné prostředky nepatří:

a) stížnost

b) dovolání

c) odpor

8. Mezi mimořádné opravné prostředky patří:

a) odvolání

b) stížnost pro porušení zákona

c) stížnost

9. Stížnost pro porušení zákona může podat:

a) ministr vnitra

b) předseda vlády ČR

c) ministra spravedlnosti

10. Milost uděluje:

a) předseda Poslanecké sněmovny ČR

b) předseda vlády ČR

c) prezident republiky

Doporučená literatura

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmorné. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Leges

s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87212-49-3.

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges

s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87212-30-1.

NETT, A., DRAŠTÍK, A., ZEZULOVÁ, J., FRIŠTÁK, M. Trestní právo

procesní. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80-210-

3720-2.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění.

101

Vysvětlivky k používaným symbolům

Cíle

Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich

prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po

nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete

schopni používat.

Průvodce studiem

Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem,

předkládá důležité informace ke studiu a vložený

průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném

k efektivnímu studiu.

Část pro zájemce

Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje

o možnosti jeho prohloubení.

Shrnutí kapitoly

Klíčové body pro opakování a signalizace

k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte.

Testy a otázky

Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali

si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste

splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim

maximální pozornost!

Pojmy k zapamatování

Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné

termíny, které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se

k nim po prostudování následujících kapitol, jen

opakováním je fixujete v paměti.

Úkoly k zamyšlení

Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a

dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často

bývá součástí zkoušky.

Příklad

Konkretizace problematiky v praxi, v realitě. Je inspirací

pro rozvedení poznatků na dalších praktických

aplikacích.

Literatura

Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro

doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých

studiem opory.

Σ

ÚVOD DO PRÁVNÍ - VŠPJ/Úvod do právní teorie a...Účastníci řízení mohou jednat a...

Documents

Transcript of ÚVOD DO PRÁVNÍ - VŠPJ/Úvod do právní teorie a...Účastníci řízení mohou jednat a...