rehabilitace aktivace práce

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky.

Metodikahodnocenífunkčníchčinnostíapracovníhopotenciálu

Publikaci vydalo Rozvojové partnerství PENTACOMv rámci projektu Iniciativy Společenství EQUAL „Rehabilitace – Aktivace – Práce“

Metodika hodnocenífunkčních činností

a pracovního potenciálu

rehabilitace aktivace práce

3

AUTOŘI:

Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

a autorský tým partnerských organizací Modulu III projektu RAP:

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK

Všeobecná fakultní nemocnice Praha

Krajská nemocnice Pardubice, a.s. – Rehabilitační oddělení

Nemocnice Tábor, a.s. – Rehabilitační oddělení

Klinika rehabilitace a protetiky – Fakultní nemocnice Hradec Králové

Krajská zdravotní a.s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o.z. – Rehabilitační oddělení

Krajská zdravotní a.s. – Nemocnice Chomutov, o.z. – Rehabilitační oddělení

vyrobeno v dubnu 2008

4

Obsah

1. Úvod 5

2. Základní popis metodiky biopsychosociální – ICF 7

3. Základní principy ICF 17

4. Další důležité pojmy v oblasti funkčního hodnocení 28

5. Využití principů ICF v projektu RAP 31

5.1. Testování 1. sledu 31

5.1.1 Charakteristika a obsah testů 31

5.1.2 Seznam testů pro 1. sled 32

5.2 Testování 2. sledu 36

5.2.1 Charakteristika a obsah testů 36

5.2.2 Seznam testů pro hodnocení ve 2. sledu 37

5.2.2.1 Isernhagen Work Systém FCE – popis 38

5.2.2.2 LUKOtronic AS 200 – popis 44

6. Seznam použitých zkratek 45

7. Seznam použité literatury 46

5

Metodika hodnocení funkčních činností

a pracovního potenciálu

1. Úvod

Problematika hodnocení, klasifikace funkčních činností a pracovních schopností a vyjádření

jeho stupně u občanů s disabilitou zdravotním postižením není jen otázkou odbornou ale

i politickou.

Pojem disabilita se stává stále důležitějším problémem s rozvojem moderní medicíny, která

zvládá překonávat stále častěji klinickou smrt, léčit i velmi těžké, dříve smrtelné, poruchy

organizmu. V posledních 25 letech velkou důležitost nabývá problém omezení, které člověk

prožívá v souvislosti s poruchami některých funkcí a struktur a naopak tyto „ postižené“

funkce je možno kompenzovat funkcemi neporušenými, tedy zdravím a faktory prostředí.

Ústředním střechovým pojmem v oblasti funkčních poruch v oblasti aktivit a participací se

na mezinárodní úrovni stal pojem disability. Tento pojem je také jedním ze základních pilířů

Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví WHO (International Classifi-

cation of functioning, disability and health – ICF.

0

5

10

15

20

25

30

35

Syr

ia

Ban

glad

esh

Tun

isia

Leba

non

Sud

an

Alg

eria

Ben

in

Tha

iland

Bra

zil

Liby

a

Sri

Lank

a

Jord

an

Japa

n

Mal

awi

Phi

lippi

nes

Egy

pt

Ital

y

Chi

na

Col

ombi

a

Ger

man

y

Net

herla

nds

Sw

eden

Aus

tria

Spa

in

US

A

Can

ada

Uru

guay

Aus

tral

ia

New

Zea

land

Nor

way

WHO demografická studie disability

Graf č. 1

Headnet, Public Health and Disability Network, Eurostat, 2005

6

Ukazuje se, že hodnocení disability je různé v jednotlivých státech světa (viz. graf č. 1).

Evropská komise, Rada Evropy, OECD, zástupci WHO, OSN a představitelé organizací občanů

s disabilitami v Evropě se dohodli, že ICF se bude používat jako základní metodika k hodnocení

funkčních schopností osob s disabilitou.

Práva osob s disabilitou se ve stále větší míře stávají součástí legislativy. Dokládá to jak legis-

lativa evropská, tak přijetí úmluvy OSN o lidských právech zdravotně postižených, na němž

se Evropská unie aktivně podílela.

Zvláště významnou se otázka zdravotního postižení stává v souvislosti s tím, že se dožíváme

stále vyššího věku, což s sebou nese i rostoucí výskyt zdravotních obtíží ve stáří. Očekává se,

že po roce 2020 bude třetina obyvatel Evropy starší 60 let. V určité míře se předpokládá

tzv. komprese morbidity do co nejkratší závěrečné fáze života. Zatím se však zdá, že nás

čeká spíše zvýšená frekvence zdravotního postižení ve vyšším věku. Přitom cílem musí být

maximálně možná, tedy optimální kvalita života jednotlivce, a to i seniorů s disabilitou.

7

2. Základní popis metodiky biopsychosociální – ICF

Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classiffication

of Funcioning, Disability and Health) – dále jen ICF

U ICF jde o biopsychosociální model:

problém osobnosti a sociální problém

léčení ve zdravotnictví a sociální integrace

individuální léčení a sociální pomoc (akce)

profesionální pomoc a skupinová zodpovědnost

změny osobnosti a změny prostředí

chování a zvyky, kultura

péče a lidská práva

zdravotní politika a politici

přizpůsobivost jednotlivce a změny společnosti

ICF BIOPSYCHOSOCIÁLNÍ MODEL

Zdravotní stav

(onemocnění, úraz, vrozená vada)

Aktivity

Limitované

aktivity

Participace

Omezené

participace

Tělesné

funkce

a sruktury

Porucha

Faktory

osobnosti

Faktory

prostředí

8

Posun ve vnímání osob s disabilitou se dlouhodobě odráží také v pohledu odborníků, kteří

nevnímají osobu s disabilitou jako izolovaného jedince s tou či onou diagnózou, ale jako něko-

ho, jehož problémy jsou dány dynamickou interakcí mezi ním a prostředím, v němž

žije. Dnes se hovoří ještě o dalším posunu, k modelu občanskému. Ten ovšem neznamená

zavržení či nahrazení biopsychosociálního modelu, ale jeho rozšíření o důraz na aktivní par-

ticipaci občanů s disabilitou, kterou by měli odborníci i veřejnost podporovat. Aby jim byla

zaručena co nejvyšší dosažitelná míra autonomie, tedy rozhodování o vlastním osudu, a aby

se mohli v co nejvyšší míře zapojit do života společnosti ve smyslu ekonomickém, sociálním

i kulturním.

Evropská komise připravila druhou fázi evropského akčního plánu pro osoby se zdravotním

postižením na roky 2006 a 2007. Popisuje v něm své strategické cíle: jde o to, aby se vy-

tvořily podmínky, které umožní zdravotně postiženým osobám žít co nejsamostatněji. Jinými

slovy, jde nám o emancipaci zdravotně postižených a o zvýšení jejich kvality života v nej-

širším slova smyslu.

Abychom však tohoto cíle dosáhli, musí se najít nejen politická vůle, a to především na úrovni

jednotlivých členských zemí. V nemenší míře potřebujeme také zlepšení naší analytické

kapacity. Potřebujeme kvalitní, věrohodná a srovnatelná data. Bez nich těžko můžeme

poznat a posoudit, jak se celková situace osob se zdravotním postižením vlastně vyvíjí.

Z tohoto hlediska má velký význam Mezinárodní klasifikace funkčních schopností a zdra-

ví (ICF), která vytváří koncepční rámec, což umožní další rozvoj evropského výzkumu v této

oblasti. Umožňuje rovněž lépe definovat a vyhodnotit pozitivní nebo naopak negativní do-

pady různých aspektů prostředí na participaci osob se zdravotním postižením – jak

toto prostředí zmenšuje důsledky zdravotního postižení (facilitace), anebo jak je naopak

umocňuje vytvářením nových překážek (bariéry). Čím lépe budou tyto údaje hodnotitelné,

tím větší může být přínos pro rozvoj multidisciplinárních a dobře integrovaných politik, od

úrovně místní a regionální, přes národní až po evropskou.

Využití ICF v legislativě

Rovněž v Úmluvě OSN o právech osob s disabilitou se dostává do popředí otázka, zda v ní má

být pojem disability vymezen, definován. Některé delegace na jednáních v New Yorku zastá-

valy názor, že taková definice disability, anebo přinejmenším osoby s disabilitou, je potřebná,

ale prozatím definice nebyla schválena.

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením byla podepsána zástupci 82

zemí světa včetně České republiky dne 30.3.2007. Nyní musí úmluvu jednotlivé státy

i ČR ratifikovat.

9

Článek 26 – Habilitace a rehabilitace

(pojem habilitace se vztahuje na děti a dorost)

1. Státy, smluvní strany Úmluvy, přijmou účinná a vhodná opatření umožňující osobám

s disabilitou získat a udržet si maximální možnou míru nezávislosti, maximální

fyzické, duševní, sociální a pracovní schopnosti a plně se začlenit a participovat

ve všech oblastech života společnosti. Za tímto účelem budou státy, smluvní strany

Úmluvy, organizovat, posilovat a rozšiřovat komplexní habilitační a rehabilitační služby

zejména v oblasti zdravotní péče, zaměstnávání, vzdělávání a sociálních služeb, a to

takovým způsobem, aby tyto služby a programy:

a) začínaly co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním hodnocení individu-

álních potřeb a stavu;

b) podporovaly participaci a začleňování do společnosti a do všech oblastí života

společnosti, byly dobrovolné a dostupné pro osoby s disabilitou co nejblíže jejich

bydlišti, a to včetně venkovských oblastí.

2. Státy, smluvní strany Úmluvy, budou podporovat rozvoj počátečního a dalšího vzdělá-

vání odborníků a personálu, který pracuje v habilitačních a rehabilitačních službách.

3. Státy, smluvní strany Úmluvy, budou podporovat dostupnost, informovanost a uží-

vání kompenzačních pomůcek a technologií určených pro osoby s disabilitou, nebo�

souvisejí s habilitací a rehabilitací.

Podle nejnovějších údajů OSN má disabilitu přibližně 10 procent světové populace, tedy

asi 650 milionů osob, a jejich počet se neustále zvyšuje. Osoby s disabilitou jsou tak

nejpočetnější menšinou ve světě.

Definice disability podle ICF, vztah ICF a disability

Byl přijat návrh definice disability „čistě podle Mezinárodní klasifikace funkčních schop-

ností, disability a zdraví – ICF“: Disabilita je snížení funkčních schopností na úrovni těla,

jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem

(zdravotní kondicí) setkává s bariérami prostředí. (Disability is a decrement in func-

tioning at the body, individual or social level that arises when an individual with a health

condition encounter barriers in the environment).

Výše uvedená definice disability vyhovuje jedné ze zásadních norem přijaté i ČR „Standardní

pravidla pro vyrovnávaní příležitostí osob se zdravotním postižením, OSN 1993“. Velký filozofic-

ký posun je v tom, že Mezinárodní klasifikace ICF neklasifikuje osoby, ale popisuje a klasifikuje

situaci každého člověka v řadě okolností vztahujících se ke zdraví. Zjednodušeně řečeno,

každý občan má určitý zdravotní stav, který ho konfrontuje s různými situacemi a díky němuž

se dostává do různých znevýhodňujících situací. Tedy nevytváří kategorie „méněcenných“ osob

označených valorizujícím názvem. Lidská společnost se skládá z několika miliard osob, které

mají nejrůznější zdravotní stav, a protože žijeme v kolektivu lidské společnosti, jsou zdravotní

stavy (health condition) různě využívané a technicky nebo organizačně řešené.

10

Přínos Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ICF:

� Struktura z důvodu rozdílné politické definice

(problém sjednocení hodnocení disability)

� Základ pro politickou integraci

� Základ pro politickou mobilitu

� Harmonie relevance a koherence

� Porovnatelná data

� Hodnotitelná metodika

ICF poskytuje možnost pro funkční systém např. ICF v oblasti zaměstnanosti:

“Disabilita by neměla být ztotožňována s neschopností pracovat”

Vhodnost pro pracovní rehabilitaci a další politiky zaměstnanosti by měly být nekategorické.

1. Vhodnost by měla záviset na nezaměstnatelnosti a stupni zaměstnatelnosti (těž-

ko umístitelné na trhu práce)

2 Disabilita by neměla být nezbytnou podmínkou pro výhody

3. Disabilita by neměla automaticky znamenat neschopnost pracovat

Proč by neměla být disabilita ztotožňována s neschopností pracovat?

a. Hodnocení “neschopnosti pracovat” založené na impairmentu (změny tělesné

struktury nebo funkce) nebo “neschopnosti v běžných denních činnostech” není

relevantní s pracovní výkonností

b. Hodnocení nepředpokládá změnu pracoviště, pracovních podmínek, pomůcek, služeb

c. Pokud je osoba více kvalifikovaná, je schopna si sama vyhledat potřebné služby

d. Eliminující hodnocení disability, ale určení schopností k zaměstnání by mohla při-

mět zaměstnavatele k přijetí zaměstnance s disabilitou

e. Administrativní náklady by byly velmi sníženy

11

0,00%

5,00%

10,00%

15,00%

20,00%

25,00%

Rumun

sko

Špane

lsko

Nemec

koItá

lieIrs

koEU15

Belgie

Slovins

ko

Ceská

rep.

Švéds

ko

Prevalence disability

Graf č. 2

Eurostat, WHO, 2006

Těžko se například hodnotí, o čem vlastně vypovídají nižší, nebo vyšší počty osob s disabilitou

v té či oné členské zemi (viz. graf č. 2) a nižší nebo vyšší procento zaměstnaných mezi nimi,

nebo� je docela dobře možné (a v některých případech docela jisté), že se lidé v různých

sociálních systémech jednotlivých zemí ocitají v různých administrativních škatulkách. Jde

o podpůrné dávky, které dostávají v oblasti sociální, zaměstnanosti apod.

Domníváme se, že Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví

se stane operativním a smysluplným nástrojem, použitelným pro evidenci incidence

a prevalence různých disabilit a na základě toho možné nastavení služeb v oblasti

sociální, vzdělávání i zaměstnanosti. Umožní zavedení jednotného hodnocení zdraví a di-

sability srovnatelného na národní i mezinárodní úrovni, zpřehlední a zjednoduší evropský

systém sběru dat týkajících se osob s disabilitou.

Důležitá je i změna základní filozofie člověka s disabilitou. Klasifikace ICF na něj pohlíží z hle-

diska „zdraví“, ale v určitých konkrétních situacích člověk může mít určité problémy – disa-

bility, které se podle klasifikace dají přesně percentuálně kvantifikovat a odstranit, aby člověk

mohl plně využívat své „zdraví“ (obrázek č. 1).

12

DISABILITY

ZDRAVÍ

Obrázek č. 1

Tento pohled je zřejmý i z termínů, které používáme běžně i v češtině. Mluvíme například

o zdravotnictví (ne o nemocnictví), o zdravotnících (ne o nemocnících) apod. I když například

World Health Organization překládáme vlastně nesprávně. Uvádíme ji jako Světovou zdravot-

nickou organizaci. Správný překlad by zněl: Světová organizace zdraví.

Využití ICF

ICF lze rovněž použít jako klinický nástroj k potřebám hodnocení, sledování léčení ve

speciálních podmínkách, k pracovnímu hodnocení, v rehabilitaci a při hodnocení výstupů

a úspěšnosti rehabilitace, jako je např. integrace na trh práce, k měření výstupů kvality

života a faktorů prostředí. Dále je vhodná jako statistický nástroj – shromaž�ování a za-

znamenávání dat (prevalence a incidence disability, ve studiích populace, ve výzkumu nebo

managamentu informačních systémů), jako nástroj sociální politiky v plánování sociálního

zabezpečení, v systému kompenzací, k vytváření a zavádění politiky, jako nástroj vzdělávání

a vytváření osnov, k podporování uvědomění a vytváření sociálních akcí.

ICF je možno použít v systému ošetřovatelské péče, např. k vytvoření standardů a na jejich

základě i financování těchto služeb, v oblasti objektivního hodnocení a definice disability, v ob-

lasti objektivizace potřebných technických pomůcek, ale i v oblastech mimo zdravotnictví,

např. v pojiš�ovnictví, sociálním zabezpečení, v pracovním zařazení, vzdělávání, ekonomice,

sociální politice a v celkovém legislativním rozvoji a v modifikaci prostředí.

Poukazujeme na to, že Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví a její

terminologie byla akceptována OSN a je inkorporována do „Standardních pravidel vyrov-

návání příležitostí osob se zdravotním postižením„ (The Standard Rules on the Equali-

zation of Opportunities for Person with Disabilities), které byly schváleny Valným shromáždě-

ním OSN na 48. zasedání 20. prosince 1993 a do „Úmluvy o právech osob s disabilitou“,

která byla podepsána Valným shromážděním OSN 30.3.2007.

ICF poskytuje popis situací z pohledu funkčních schopností člověka a jejich omezení a slou-

ží jako rámec pro organizování těchto informací. Strukturalizuje informace ve smysluplné

vzájemně provázané a snadno přístupné formě.

13

Systém posuzování funkční schopnosti organismu (disability) by bylo potřebné přizpůsobit

Mezinárodní klasifikaci a tedy hodnotit funkční schopnost podle principů běžných v státech

EU. Vzhledem k pokroku v medicíně stoupá množství občanů s disabilitou. I velmi těžké

případy lze zachránit, ale je nezbytná včasná individuálně zaměřená rehabilitace multidisci-

plinárním týmem. Podle WHO je v Evropských státech 9-13%, počet těchto lidí tedy tvoří

„velkou minoritu obyvatel“. Není jen etické a morální, ale i ekonomicky výhodné objektivně co

nejdříve zhodnotit funkční schopnosti těchto pacientů po onemocnění, úrazu nebo vrozené

vadě a pomocí rehabilitace omezit nebo zmírnit disabilitu. V případě, že disabilita přetrvává,

je nutné umožnit lidem důstojný život a optimálně je integrovat do společnosti. Prioritou je

optimálně vyrovnat příležitosti běžného denního života lidí s disabilitou s lidmi „zdravými“,

tedy umožnit jim co nejlepší, pro ně optimální, kvalitu života.

Tato výrazná změna pohledu na rehabilitaci není u nás zatím v posuzování disability (invali-

dity) brána v úvahu. Při hodnocení funkční schopnosti se vychází z etiologie a morfologicko

funkčních změn na úrovni orgánů, ale funkční diagnostika osobnosti je velmi nedokonalá

a není prakticky vůbec diagnostikován faktor prostředí. V ČR jde vlastně o odškodnění zdra-

votního postižení a nejde o vyrovnání příležitostí, tedy o stejné (equal) možnosti pro občany

zdravé i s „disabilitou“.

Chceme poukázat na výhodnost použití Mezinárodní klasifikace WHO k funkční diagnostice

a k hodnocení participace, která je pro rehabilitaci pacientů nezbytná. Tímto projektem

chceme vyjádřit potřebu sjednotit funkční diagnostiku a hodnocení participace podle mezi-

národních norem.

Historický vývoj a současnost ICF

Historie statistické klasifikace nemocí se datuje od konce 19. století. V roce 1893 předložil

klasifikaci pro mezinárodní použití vrchní pařížský statistik Dr. Jacques Bertillon. „Bertillo-

nova klasifikace příčin smrti“ sjednotila všechny doposud používané francouzské názory do

jedné klasifikace doporučené k mezinárodnímu užití. V roce 1899 ustanovil Kongres Meziná-

rodního statistického ústavu, aby Mezinárodní klasifikace příčin smrti (v této době opravdu

jen příčin smrti, protože diagnóza choroby během života byla často sporná a jistotu přiná-

šela až pitva) byla vždy v desetiletých intervalech podrobována revizi za účelem modernizace

a doplnění.

Během používání Mezinárodní klasifikace nemocí se ukázalo, že nepokrývá důležitou část

průběhu onemocnění, úrazů nebo vrozených vad, a to jejich následky tedy disabilitu . Na zá-

kladě toho zjištění vznikla v roce 1980 Mezinárodní klasifikace poruch, disabilit a handicapů

WHO, která byla přepracována a přijata v roce 2001 pod názvem „International Classifi-

cation of Functioning, Disability and Health“ (ICF) Byla přijata členskými státy WHO

jako závazná. V roce 2000 se ve Florencii dohodla EU s WHO, že tuto klasifikaci přijme

jako základ k politice rehabilitace v Evropské unii.

Následky onemocnění, úrazů a vrozených vad na úrovni osobnosti WHO pomáhá nově řešit

organizací i odborným obsahem sekundární a terciální prevence, zavedením a vysvětlováním

nových pojmů Impairment, Snížení aktivit a Participace. Impairment je porucha na úrovni

orgánu. Aktivity jsou schopnosti, tedy podstata a rozsah konkrétního výkonu člověka, který

může být limitován, omezen ve své podstatě, trvání a kvalitě. Funkce aktivity je vše, co člověk

dělá, od jednoduchých činností až po složité dovednosti a chování, jedná se tedy o rozsah

funkční schopnosti osobnosti. Rehabilitační programy zaměřené na překonávání disability

v aktivitách vyžadují týmovou spolupráci, která by měla mít základnu v každé větší nemocnici.

14

Tak by bylo možno zavčas, plynule a koordinovaně zahájit rehabilitační proces, který směřuje

především k nácviku a zajištění co největší osobní nezávislosti. Jde hlavně o denní činnosti

(activity of daily living), chůzi, trénink úchopů, jemnou motoriku, kognitivní funkce apod. Vyu-

žíváme také náhradní, alternativní možnosti zlepšující soběstačnost, např. alternativní ko-

munikace, kompenzační pohyby, indikace, aplikace a zácvik u kompenzačních pomůcek, event.

potřeba pomoci druhé osoby v určitých úkonech. Nezáleží tedy tolik na etiologii onemocnění,

ale spíše na jeho následcích. Například u pacienta, který má problém s viděním a tedy i ori-

entací, čtením, psaním atd., již nezáleží příliš na tom, zda jeho onemocnění bylo způsobeno

degenerativním neurologickým onemocněním nebo průstřelem hlavy a následnou poruchou

optických nervů. V důsledku je nutno řešit jeho konkrétní problémy tak, aby byl co nejvíce

soběstačný. Projekce těchto zdravotních problémů do společensky angažované situace se

nazývá participace. Je to schopnost příslušné osoby se účastnit a zapojovat se do různých

životních situací. Jde o projekci poruchy nebo snížené aktivity do společenské roviny, t toho

vyplývají problémy rodinné, pracovní, vzdělávací, ekonomické apod. Tyto problémy nejsou pri-

márně otázkou kausální diagnostiky a léčení, ale měla by se jím zabývat rehabilitace, která

je musí řešit všemi dostupnými prostředky včetně společenského prostředí. Jde vlastně

o politiku státu.

GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ PRINCIPŮ ICF

Zdravotní problém

(onemocnění, vada)

Aktivity ParticipacePorucha

Další faktory:

ekologické faktory (životní prostředí)

vlastnosti osobnosti

Graf č.3

15

Terminologické rozlišení mezi poruchou (impairment),

disabilitou (aktivitou) a participací

poruchy aktivity participace

jazyk řeč komunikace

zrak vidění orientace

tělo oblékání, sycení, chůze, … fyzická nezávislost, mobilita

mozek chování, pamě�, … sociální interakce

tabulka č. 1

Stručný přehled ICF

Část 1:

Funkční schopnost a disabilita

Část 2:

Spoluúčastné faktory

Komponenty Tělesné funkce

a struktury

Aktivity

a participace

Faktory prostředí Faktory osobní

Domény Tělesné funkce

a struktury

Oblasti života

(úkoly, činnosti)

Vnější vlivy na

funkční schopnost

a disability

Vnitřní vlivy na

funkční schopnost

a disability

Konstrukce Změny v tělesných

funkcích

(fyziologické)

Změny v tělesných

strukturách

(anatomické)

Kapacita

Provádění úkonů

ve standardním

prostředí

Provedení

Provádění

úkolů v běžném

prostředí

Facilitující

nebo omezující

vliv fyzického,

sociálního

a postojového

prostředí okolního

světa

Vliv vlastností

dané osoby

Pozitivní aspekt Funkční

a strukturální

integrita

Aktivity

a participace

Facilitátory Nelze aplikovat

Funkční schopnost

Negativní aspekt Porucha

(impairment)

Limitovaná aktivita

Restringovaná

účast (participace)

Bariéry (překážky) Nelze aplikovat

Disabilita (postižení)

Tabulka č. 2

16

V různých jazycích je rozlišení od angličtiny mezi těmito třemi základními termíny pokud

možno minimální, WHO trvá na tom, aby překlady byly po jazykové i obsahové stránce pokud

možno totožné s originálem (viz Výkladový slovník předpracovní a pracovní rehabilitace, který

je jedním z výstupu tohoto projektu).

V ČR se hodnotí procentní míra poklesu schopnosti výdělečné činnosti podle vyhlášky 284/ 1995 Sb.

v platném znění k zákonu č. 155/1995 Sb. v platném znění. Viz níže uvedený příklad:

Položka Druh zdravotního postižení Míra poklesu schopnosti

soustavné výdělečné

činnosti v %

Stavy po cévních mozkových příhodách

(tranzitorní ischemické ataky,

hemorrhagické ikty apod.)

Posudkové hledisko:

Míra poklesu schopnosti soustavné

výdělečné činnosti se stanoví podle

výsledné poruchy funkce centrální

nervové soustavy a periferní

inervace, podle výsledného funkčního

neurologického, psychiatrického

a psychologického nálezu.

a) lehké poruchy 5–15

b) středně těžké poruchy 20–40

c) těžké poruchy 50–70

d) zvláš� těžké poruchy, s těžkým

narušením integrity mozkových funkcí,

plegií dvou končetin apod.

80–100

e) kombinované poruchy motoriky

a mentálních schopností

60–80

Tabulka č. 3

Posudkový lékař rozhodne většinou na základě etiologické diagnosy o „přidělení“ procent.

Diagnostiku funkčních schopností by měl provádět multidisciplinární rehabilitační tým s indi-

viduálním zaměřením na pacienta/klienta co nejdříve po úrazu nebo onemocnění, na základě

toho stanovit krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Funkční diagnostika by se měla

provádět opakovaně, dokud se pacient v některých položkách zlepšuje. Po ukončení rehabi-

litačního procesu by mělo následovat zhodnocení funkčního stavu opět multidisciplinárním

týmem a na základě tohoto zhodnocení by měl pacient dostat konkrétní dlouhodobé služby

a podpory, aby se mohl participovat ve společnosti (tedy se integrovat na trh práce) a tím

měl zajištěnou optimální kvalitu života.

17

3. Základní principy ICF

ICF je dělena do těchto základních skupin:

Část 1:

Funkční

schopnosti

a disability

ICF

Část 2:

Přídatné faktory

Tělesné

funkce

Tělesné

struktury

Aktivity

a participace

Faktory

prostředí

Faktory

osobnosti

Změny

v tělesných

funkcích

Změny

v tělesných

strukturách

Kapacita Výkon Faciilátory

bariery

Kategorie, stupně

1.

2.

3.

4.

Kategorie, stupně

1.

2.

3.

4.

Kategorie, stupně

1.

2.

3.

Kategorie, stupně

1.

2.

3.

Obrázek č. 2

A. Komponenty (útvary, složky, anglicky component)

Jde o:

1. Tělesné funkce (body function) označují se malým písmenem „b“, jsou to fyziologické funk-

ce tělesných systémů (včetně funkcí psychických)

2. Tělesné struktury (body structures) označují se malým písmenem „s“, jsou to anatomic-

ké části těla jako orgány, končetiny a jejich součásti.

Pokud tělesná funkce nebo struktura je problémová, jeví se u ní signifikantní odchylka nebo ztrá-

ta, pak používáme pojmu porucha nebo porušení dané funkce nebo struktury (impairment).

3. Aktivity a Participace označují se společně stejně, malým písmenem „d“. V případě,

že je aktivita limitována nebo participace restringována, jde o vznik disability. Aktivita je

provádění úkolu (úkonu) nebo činu člověkem. Participace je zapojení dané aktivity do životní

respektive společenské situace (výkon).

Aktivita má své meze a je tedy limitována – při provádění dané aktivity se mohou u člověka

objevit obtíže. Tím se však člověk nestává disabilní, ale jeho zdraví (zdravotní stav) je limitován

v dané doméně (viz dále).

18

Participace může být restringovaná, má překážky, což jsou problémy, které člověk může

prožívat při zapojení do životních situací. Zcela byl opuštěn pojem handicap.

Použijeme-li jména hodnocené osoby XY, ta může být restringována v určité doméně v dané

situaci. Celá klasifikace nehodnotí člověka, ale různé situace v jeho zdravotním stavu. Klasifi-

kace nechce vytvářet kategorie nějak označených a svým způsobem devalorizovaných osob.

Zdraví každého člověka může mít různé problémy v různých doménách, ale v jiných domé-

nách může být bezproblémové nebo nadprůměrné. Nejde tedy jen o hodnocení nemoci,

úrazů, ale i zdraví.

Velmi důležitou komponentou je faktor osobnosti. Osobnost je charakterizována věkem,

pohlavím, vzděláním, předchozím životním stylem, schopnostmi, povahovými a charaktero-

vými rysy, kulturními, rodinnými, historickými vlivy prostředí, ve kterém žije apod. I v daleké

minulosti jsou známé osobnosti, které byly těžce postižené a kterých si společnost velmi

vážila, např. admirál Nelson, básník Homér, Jan Žižka.

4. Faktory prostředí se označují malým písmenem „e“ (environmental factors) – jsou to

fyzické a sociální faktory a postoje lidí, lokalita, kde lidé žijí a uskutečňují své životy. Faktory

prostředí mohou být bariérové nebo facilitující.

B. Kapitoly

Komponenty se dělí na jednotlivé kapitoly

Tělesné funkce se dělí na tyto kapitoly:

Kapitola 1: Mentální funkce

Kapitola 2: Sensorické funkce a bolesti

Kapitola 3: Funkce hlasu a řeči

Kapitola 4: Funkce kardiovaskulární, nekatolické, imunologické a respirační

Kapitola 5: Funkce zažívací, metabolické a endokrinologické

Kapitola 6: Funkce urogenitální a reprodukční

Kapitola 7: Funkce neuromuskulární a pohybová

Kapitola 8: Funkce pokožky a jejích struktur

Tělesné struktury se dělí na tyto kapitoly:

Kapitola 1: Struktury nerovného systému

Kapitola 2: Oko, ucho a související struktury

Kapitola 3: Struktury, které souvisejí s hlasem a řečí

Kapitola 4: Struktury kardiovaskulárního, imunologického a dýchacího systému

Kapitola 5: Struktury související se zažívacím, metabolickým a endokrinologickým systémem

Kapitola 6: Struktury související s urogenitálním a reproduktivním systémem

Kapitola 7: Struktury související s pohybem

Kapitola 8: Kůže a související struktury

19

Aktivity a participace se dělí na tyto kapitoly:

Kapitola 1: Učení a používání znalostí

Kapitola 2: Obecné úkoly a požadavky

Kapitola 3: Komunikace

Kapitola 4: Mobilita

Kapitola 5: Soběstačnost

Kapitola 6: Život v domácnosti

Kapitola 7: Interpersonální a rodinné vztahy

Kapitola 8: Základní oblasti života

Kapitola 9: Komunita, sociální a civilní život

Faktor prostředí se dělí na tyto kapitoly:

Kapitola 1: Produkty a technologie

Kapitola 2: Přírodní prostředí a změny prostředí způsobené člověkem

Kapitola 3: Podpora a vztahy v rodině

Kapitola 4: Postoje

Kapitola 5: Služby, systémy a politika

C. Domény

Domény jsou praktické smysluplné celky které se vztahují k fyziologickým funkcím, anatomic-

kým strukturám, činům, úkonům, (tedy aktivitám a participacím) nebo k oblastem života. Do-

mény vytvářejí různé celky a bloky uvnitř každé komponenty i napříč jednotlivých komponent.

Např. b7 Funkce neuromuskuloskeletární, s7 Struktury vztahující se k pohybu, d4 Pohyblivost

při aktivitách a participaci, e2 Přirozené prostředí a změny prostředí člověkem vytvořené.

Výše uvedené části se klasifikují jednotným kvalifikačním systémem,

pomocí tzv. kvalifikátorů.

D. Kvalifikátory

Kvalifikátory – jsou stejné pro všechny komponenty i domény a určují stupeň zdraví (nebo

negativně vyjádřeno – závažnost problému). Každý uvedený kód klasifikace ICF má cenu jen

tenkrát, když je kvalifikován. Bez kvalifikátorů nemají smysl. Kvalifikátory jsou kódovány jako

jedno nebo i více čísel za tečkou (nebo dělítkem) každého kódu.

Jde tedy o hodnotící pětistupňovou škálu, která však může být velmi zpřesněna, protože

každý stupeň je dále dělen percentuálně.

20

Příklad:

1. kvalifikátor

Za tečkou třímístného kódu hodnoty je jako první uvedeno některé z následujících čísel. Tím

je provedena kvalifikace.

Kód xxx 0 Žádný problém (nepřítomen, zanedbatelný) 0–4 %

xxx 1 Lehký problém (malý, nepatrný,nízký) 5–24 %

xxx 2 Střední problém (mírný, snesitelný) 25–49%

xxx 3 Těžký problém (vysoký, extrémní) 50–95%

xxx 4 Úplný problém (totální) 96–100%

Výjimku tvoří kódování faktoru „e“

Kód je uspořádán podobně jako teploměr směrem nahoru a dolu. Od stupně 0 níže až do

stupně 4, kdy je prostředí úplně bariérové (znaménko mínus se neuvádí, klasifikace

nepoužívá negace).

Stupeň 0 pokud není prostředí facilitující – na tuto hodnotu kódu je nutno dát pozor při

vyhodnocování. Popisuje situace, kde v přirozeném prostředí nejsou bariéry a není tedy co

odstraňovat, nebo jde o zanedbatelné obtíže. Dále až do stupně 4+, kde je prostředí

zcela facilitující, zbavené barier.

Ke kódování faktoru „e“ je přidružen faktor osobnosti, který ale není samostatně v klasi-

fikaci uveden. Například, když je někdo nadprůměrně inteligentní, bude to mít významný vliv

na snazší participaci třeba při začlenění do zaměstnání, i když v doméně pohyblivosti bude

kvalifikátor 3 nebo 4. Doporučuje se, aby kvalifikátor osobnosti hodnotící pracoviště stanovilo

samo. Jedná se totiž o obrovské množství osobních faktorů.

Pokud kódujeme poruchu (impairment) nějaké struktury „s“, pak je nutno uvést

ještě 2. a 3. kvalifikátor.

2. kvalifikátor určuje povahu a rozsah změn tělesné struktury

0 není změna struktury

1 úplná ztráta

2 částečná ztráta

3 přídatná část (něco navíc)

4 nepřiměřený rozměr

5 přerušená kontinuita

6 vybočená pozice (poloha, postavení)

7 kvalitativní změny struktury, včetně nahromadění tekutin(y)

8 jiné

9 blíže neurčené

21

3. kvalifikátor je topografický, aby určoval lokalizaci a pak může mít i více čísel např. vlevo

distálně 27

0 více než jeden orgán

1 vpravo

2 vlevo

3 obě strany

4 frontálně

5 dorzálně

6 proximálně

7 distálně

8 jiné

9 blíže neurčené (nelze aplikovat)

Celou klasifikaci lze používat ve čtyřech stupních podrobnosti kódování.

KÓDOVÁNÍ ICF

____ X X X X . __ __ __

první kvalifikátor

druhý kvalifikátor

třetí kvalifikátor

desetinná tečka

identifikátor dimenze

obrázek č. 3

b = tělesná funkce bxxxx._

s = tělesná struktura sxxxx._ _ _

d = aktivity a participace dxxx._ _

e = faktory prostředí exxx._

Příklady

Každá komponenta začíná vždy příslušným malým písmenem „b“, „s“ „d“ nebo „e“. Dále může

následovat jen číslo kapitoly dané komponenty, např.:

b1 (mentální funkce) nebo b3 (funkce hlasu a řeči)

s2 (oko, ucho a příslušné struktury) s7 (struktury vztahující se k pohybu)

d1 (učení se a aplikace znalostí) d5 (péče o sebe)

e1 (produkty a technologie) e5 (služby, systémy a principy řízení)

užívá se také název položky prvního stupně. Za ní pak následuje (za tečkou) vždy číslo

kvalifikátoru. Např. b1.0 mentální funkce v pořádku, bez problémů.

22

Další podrobnější hodnocení podle desetinného třídění tříčíselné, např.:

b114 (orientační funkce – podřazená vyššímu nadřazenému pojmu kapitoly mentální

funkce)

b340 (alternativní vokalizační funkce – podřazená nadřazenému vyššímu nadřazenému

pojmu hlas a funkce řeči)

s210 (struktura očnice) s750 (struktura dolní končetiny)

d110 (pozorování) d540 (oblékání)

e125 (produkty a technologie při komunikaci)

e540 (dopravní služby, systémy a principy řízení)

položka druhého stupně, za ní pak následují číslo nebo čísla kvalifikátorů.

Další ještě podrobnější stupeň podle desetinného třídění je čtyřmístný:

b1142 (orientace vzhledem k osobám) b3400 (produkování not)

s 210 viz. výše (nemá již další dělení) s 7500 (struktura stehna)

d110 viz. výše (nemá již další dělení) d 5401 (svlékat se)

e1251 (pomocné produkty a technologie pro komunikaci) e5402 (principy služby při

řízení transportu).

Položka třetího stupně již není ve všech hodnotách uvedena a uživatel si ji může při

podrobném hodnocení vytvořit.Vždy na konci musí být hodnoty kvalifikátoru.

Poslední nejpodrobnější čtvrtý stupeň pětimístný je vypracován jen pro některé hodnoty

a pokud chce uživatel klasifikace hodnotit větší podrobnosti, může si klasifikaci doplnit:

b11421 (orientace vzhledem k druhým osobám) b(nemá již další dělení)

s210 (nemá další dělení) s75003 (ligamenta a fascie stehna)

d110 (nemá již další dělení) d5401 (nemá již další dělení)

e1251 (nemá již další dělení) e5402 (nemá již další dělení)

AKTIVITY A PARTICIPACE

Konstrukce a kvalifikátory

VÝKON (PERFORMANCE) KAPACITA

Aktuální výsledek efektů

prostředí na funkční schopnosti

Co osoba může

(podle svého rozhodnutí)

Závislost na prostředí

Charakteristika

osobnosti

Co by osoba mohla dělat

Neutralita prostředí

Tabulka č. 4

23

FAKTORY PROSTŘEDÍ – KVALIFIKÁTORY

První KVALIFIKÁTOR

Bariéra Facilitátor

exxx.0 Není bariéra

exxx.1 Lehká bariéra

exxx.2 Středně těžká bariéra

exxx.3 Těžká bariéra

exxx.4 Kompletní bariéra

exxx.8 nespecifická bariéra

exxx.9 nelze použít

exxx.0 Není facilitátor

exxx.+1 Lehce podporující facilitátor

exxx.+2 Středně podporující facilitátor

exxx.+3 Podstatně podporující facilitátor

exxx.+4 Kompletně podporující facilitátor

exxx.+8 nespecifický facilitátor

exxx.9 nelze použít

Tabulka č. 5

Rozdíl mezi výkonem a kapacitou

Kapacita Výkon Rozdíl

d450.12 chůze

.4 .3 .2 .1 .0

Výkon

Kapacita

= pozitivní efekt prostředí (facilitace)

Graf. č. 4

Pozitivní efekt u chůze mohou mít pomůcky (berle, chodítko, vozík) nebo nájezd, rampa, výtah apod.

d7400.31 vztah k autoritám (úředníkům)

.4 .3 .2 .1 .0

Výkon

Kapacita

= negativní efekt prostředí (bariéry)

Graf č. 5

24

Negativní efekt prostředí – např. u špičkových manažerů, kdy po komoci mozku v chráněném

prostředí např. v Rehabilitačním centru je jeho kapacita jen mírně nižší, ale v exponovaném

prostředí, stresu často selhává a není schopen podat žádoucí výkon.

Mezinárodní Klasifikaci v plném znění přeložil do češtiny Prof. MUDr. Jan Pfeiffer DrSc.,

emeritní přednosta Kliniky rehabilitačního lékařství 1.LF UK. Tento překlad prošel jazykovou

korekturou a vydává ho Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci s Národní radou osob

se zdravotním postižením tak, aby klasifikace byla přístupná co nejširší veřejnosti a mohla

být aplikována v praxi.

Dle ICF je možná tato aplikace:

ICF je používaná k různým účelům, například:

– jako statistický nástroj – shromaž�ování a zaznamenávání dat (ve studiích

populace, ve výzkumu nebo managamentu informačních systémů)

– jako nástroj výzkumu – měření výstupů, kvality života a faktorů prostředí

– jako klinický nástroj – k potřebám hodnocení, sledování léčení ve speciálních

podmínkách, pracovní hodnocení, rehabilitace a hodnocení výstupů

– jako nástroj sociální politiky – v plánování sociálního zabezpečení, systém kom-

penzací, vytváření a zavádění politiky

– jako nástroj vzdělávání – vytváření osnov, podporování uvědomění a vytváření

sociálních akcí

ICF je také klasifikace, která se používá v systému zdravotního pojištění, např. pokud se pa-

cient objektivně zlepšuje v oblasti aktivit denních činností (dříve disability), pojiš�ovna hradí

rehabilitaci, v systému ošetřovatelské péče, např. k vytvoření standardů a na jejich základě

i financování těchto služeb, v oblasti objektivního hodnocení a definice zdravotního postižení,

v oblasti objektivizace potřebných technických pomůcek, ale i v oblastech mimo zdravotnictví,

např. v pojiš�ovnictví, sociálním zabezpečení, v pracovním zařazení, vzdělávání, ekonomice,

sociální politice a v celkovém legislativním rozvoji a v modifikaci prostředí. ICF je tedy použi-

telná pro široké spektrum různých aplikací, např. v sociálním zabezpečení, hodnocení a řízení

zdravotní péče, epidemiologických studiích populace na lokální, národní a mezinárodní úrovni.

Nabízí rámec informací, které jsou aplikovatelné ve zdravotní péči, zahrnující prevenci, podporu

zdraví a zlepšení participace odstraněním nebo zmírněním společenských překážek a podporu

opatření v oblasti sociální podpory a pomoci. Je také použitelná ke studii zdravotního systému,

k hodnocení funkční schopnosti organismu, jak k evaluaci, tak k formulaci politiky.

Zdravotní služby (Health services) chápe uvedená klasifikace jako služby a programy na

lokální, komunitní, státní a národní úrovni, které určují a poskytují zákroky pomoci jedinci pro

jeho fyzické, psychické a sociální blaho prostřednictvím:

1. podpory zdraví a služeb při prevenci nemocí

2. primární péče, akutní péče

3. rehabilitace

4. dlouhodobých podpor a služeb

Služby jsou hrazeny z veřejných nebo soukromých zdrojů, jsou poskytovány krátkodobě,

dlouhodobě, periodicky nebo jednorázově. Jsou poskytovány v různých zařízeních, jako je ko-

munita, domácí služba, škola, zaměstnání, nemocnice, kliniky, rezidenční zařízení pro občany

se zdravotním postižením.

25

Dle WHO je rehabilitace obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života

osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a prá-

ci člověka. V této jedné z posledních definic je dán důraz na „práci“ člověka.

Obecně by se dalo říci, že státy Evropské Unie přijaly tuto klasifikaci jako základní filosofii a poli-

tiku rehabilitace osob s disabilitou a aplikují tuto klasifikaci do systému zdravotnictví, sociálního

zabezpečení, pojištění, pomoci, školství, zaměstnanosti, tedy i do systémů legislativy

Rehabilitace je nepřetržitý proces.

Rehabilitační cyklus lze znázornit takto:

Identifikace problémů

a potřeb

Kontrolní hodnocení, při

změně funkčního cyklu

rehabilitace

Průběžné hodnocení

výsledků, zhodnocení

a prognózy

Plán, nástroje

a koordinace

intervence

Problémy vztahující

se k přizpůsobujícím

a limitujícím faktorům

Konečné léčení cíle

a výběr vhodných

opatření

Obrázek č. 4

26

Příklad praktického použití ICF

Perspektiva p

acientů

Jméno: XY žena

Věk: 45

Diagnóza

Těžká lumbální spondylopatie ICD

M 48.6

reaktivní deprese ICD F 32.9

Primární cíl rehabilitace:

zlepšení mobility s cílem dosáh-

nout funkční nezávislosti doma.

Bolesti v obou dolních končetinách nemůže delší dobu sedět (např.

u televize) pro bolest

nemůže delší dobu stát a chodit

(např. nakupovat) pro bolest

nemůže zvedat těžší břemena

nad hlavu (vybrat nádobí z horních

skřínek kuchyňské linky)

nemůže jít na koncert a na

výstavu

nemůže jít hrát bridž do bridžo-

vého klubu

má potíže se žehlením, mytím

oken, nakupováním a s cestou na

procházku se psem

nemůže chodit do kopce

Slabost v obou dolních končetinách

„má pocit, že jí odcházejí kolena“

nemůže ležet

ani spát na břiše

Perspektiva z

dravotnických p

rofe

sionálů

Tělesná struktura/Funkce Aktivity Participace

Zvýšení tonu paravertebrálních

svalů b 7355

chůze d 450 rekreace a volný čas d 920

Svalová slabost dolních končetin

b 730 s atrofií m. quadriceps

bilat. s 75002

zvedání břemen d 4300 práce v domácnosti d 640

Slabost trupového svalstva

b 7305

udržení pozice těla d 415

Deficit rovnováhy b 235 a koordi-

nace b 1471

Těžké degenerativní změny lum-

bální páteře, s 76002

Přidružené faktory

Prostředí: žije v bytě v 1. poschodí bez výtahu e 1552, potřebuje berle e 115

Osobní: žije sama, vdova

Tabulka č. 6

27

Tato tabulka ukazuje použití ICF komponentů k funkčnímu hodnocení pacientky (popsaných

v horní části tabulky), nálezy a hodnocení rehabilitačním týmem (popsané v dolní části ta-

bulky). Linka mezi těmito částmi odděluje cílové problémy z pacientovy perspektivy (okénka

v horní části tabulky) s poruchou tělesných funkcí a struktur, osobních faktorů a faktorů

prostředí (okénka v dolní části tabulky). Perspektiva pacientky odráží pacientčina slova a ne

text kategorií ICF.

V České republice chybí vedle běžně používané etiologické diagnosy podle ICD-10 (MKN-10)

funkční diagnostika podle ICF. Při použití funkční diagnostiky v rehabilitaci a následné aplika-

ce krátkodobého a dlouhodobého rehabilitačního plánu může dojít k minimalizaci funkčního

postižení a k propouštění pacientů domů v co nejkratším termínu, pokud je vyřešen faktor

prostředí (environment faktor). (viz obr. č. 2)

Včasná funkční diagnostika podle ICF je důležitá k provádění rehabilitačních metod. Základem

jsou metodiky hodnocení funkčních schopností a pracovního potenciálu, které eliminují nebo

minimalizují „disabilitu“, nebo mohou pomoci důstojně žít ve svém prostředí lidem i s těžkým

postižením (disabilitou). Podle Prof. Rommela (, přednosty Neurorehabilitační kliniky z Kolína

nad Rýnem až 60 % pacientů po dlouhodobém bezvědomí (více než 3 měsíce) po poškození

mozku jsou po intenzivní rehabilitaci schopni pracovního začlenění aspoň na částečný pracov-

ní úvazek, nebo zařazení do podporovaného zaměstnání nebo na chráněné pracoviště.

Univerzálnost vědního záměru ICF

ICF v sobě obsahuje všechny aspekty lidského zdraví a některé ke zdraví relevantní složky ži-

votní pohody (well-being) a popisuje je jako zdravotní domény a ke zdraví se vztahující domény.

Zdravotní domény obsahují např. vidění, slyšení, chůzi, učení se, pamatování, zatímco ke zdraví

se vztahující domény obsahují např. transport, výuku, sociální interakce a zaměstnávání.

Šíře ICF

ICF poskytuje popis situací z pohledu lidské funkční schopnosti a jejího omezení a slouží

jako rámec pro organizování těchto informací. Strukturalizuje informace ve smysluplně vzá-

jemné provázané a snadno přístupné formě.

Systém posuzování funkční schopnosti organismu (disability) je žádoucí přizpůsobit Me-

zinárodní klasifikaci a tedy hodnotit funkční schopnost podle principů běžných v státech EU.

Vzhledem k pokroku v medicíně stoupá množství občanů s disabilitou. Podle WHO je v Evrop-

ských státech 9–13 %, počet těchto lidí tedy tvoří „velkou minoritu obyvatel“. Není jen etic-

ké a morální, ale i ekonomicky výhodné objektivně co nejdříve zhodnotit funkční schopnosti

těchto pacientů co nejdříve po onemocnění, úrazu nebo vrozené vadě a pomocí rehabilitace

omezit nebo zmírnit disabilitu, a v případě, že zdravotní postižení přetrvává, umožnit lidem

důstojný život a optimálně je integrovat do společnosti. Prioritou je optimálně vyrovnat

příležitosti běžného denního života lidí s disabilitou s lidmi „zdravými“, tedy umožnit jim co

nejlepší kvalitu života.

28

Rehabilitace zahrnuje tři základní stupně:

1. funkci a strukturu orgánů

2. projekci do úrovně osobnosti, v praxi se používá výraz „rehabilitace zaměřená na

disabilitu“

3. rehabilitaci podle ICF zaměřenou na faktory prostředí (participaci) jako např. ori-

entaci, fyzickou soběstačnost, pohyblivost, zaměstnání, sociální integraci, finanční

soběstačnost, které mohou být snížené (bariérové) nebo naopak facilitující.

Tato výrazná změna pohledu na rehabilitaci není u nás zatím v posuzování disability (invali-

dity) brána v úvahu. Při hodnocení funkční schopnosti se vychází z etiologie a morfologicko

funkční změnou na úrovni orgánů, ale funkční diagnostika osobnosti je velmi nedokonalá

a není prakticky vůbec diagnostikován faktor prostředí. V ČR jde vlastně o odškodnění zdra-

votního postižení a nejde o vyrovnání příležitosti tedy o stejné (equal) možnosti pro občany

zdravé i s „disabilitou“.

Výsledky našeho projektu poukazují na výhodnost použití Mezinárodní klasifikace WHO

k funkční diagnostice a k hodnocení participace, která je pro integraci osob s disabilitou

prospěšná. Chceme poukázat na potřebu sjednotit funkční diagnostiku a hodnocení partici-

pace podle mezinárodních norem.

4. Další důležité pojmy v oblasti funkčního hodnocení

Aktivita, activity – 1.Činnost jednotlivců nebo skupin a všech živých organismů. 2.Chování,

jednání nebo činnosti zaměřené k cíli (vědomě i nevědomě), které jsou většinou reakcí na

vnější podnět. 3. Cílově zaměřený projev organismu k naplnění základní potřeby – zachování

existence

Disabilita, disability – v češtině ponecháváme anglicismus disabilita, je důležité, aby se pone-

chala konotace pojmu tak, jak se vývojem měnil. V současné době se definuje disabilita jako

snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká když se

zdravotní stav setkává s barierami v prostředí. Lze říci, že člověk není disabilní, ale jsou disa-

bilní, nebo disabilizující situace (disabling situations), které se řeší v rehabilitaci. Jde o snahu

nehodnotit a neoznačovat člověka, ale situace ve kterých se nachází.

Domény jsou praktické smysluplné celky ICF které se vztahují k fyziologickým funkcím,

anatomickým strukturám, činům, úkonům, (tedy aktivitám a participacím) nebo k oblastem

života. Domény vytvářejí různé celky a bloky uvnitř každé komponenty i napříč jednotlivých

komponent.

Ergodiagnostika – je významná složka rehabilitace, kterou se zjiš�uje úroveň pracovního

potenciálu u osob v produktivním věku, které nemohou vykonávat z důvodů změny zdravotní

kondice své dosavadní povolání nebo zaměstnání, podílí se na ní celý tým (lékař, psycholog,

sociální pracovník, ergoterapeut, fyzioterapeut).

Faktor osobnosti – je přídatný faktor v klasifikaci ICF(viz. obrázek č. 2). Například, když je

někdo nadprůměrně inteligentní, bude to mít významný vliv na snazší participaci při začleně-

ní do zaměstnání, i když v doméně pohyblivosti bude kvalifikátor 3 nebo 4, to znamená těžké

fyzické postižení. Faktor osobnosti je zásadně důležitý k integraci člověka do společnosti.

Tato skutečnost je potvrzena známými osobnostmi historie a dneška. Jan Lucemburský

i když slepý bojoval ve válce na koni, připoutám ke svým pobočníkům, Homér slepý básník

29

a dnes Prof. Hawkings s těžkým degenerativním neurologickým onemocnění, je pentaple-

gický, tedy absolutně nepohyblivý, není schopen mluvit ani polykat, ale pomocí speciálního

syntetizátoru komunikuje s počítačem (počítač zesiluje chvění jeho hlasivek, které již nejsou

schopny vytvořit zvuk) a ve vědě a výzkumu uskutečňuje největší objevy v teoretické fyzice,

je nositel Nobelovy ceny a největší žijící astronom dneška.

Faktor prostředí – je přídatný faktor v klasifikaci ICF(viz. obrázek č. 2). Faktory prostředí

se označují malým písmenem „e“ (environmental factors) – jsou to fyzické a sociální faktory

a postoje lidí, lokalita, kde lidé žijí a uskutečňují své životy. Faktory prostředí mohou být ba-

riérové nebo facilitující.

Kapacita – je schopnost, tedy podstata a rozsah konkrétní kapacity člověka, který může být

limitován, omezen ve své podstatě, trvání a kvalitě, poruchami. Funkce aktivity (jež je proje-

vem kapacity člověka) je vše, co člověk dělá, od jednoduchých činností až po složité dovednosti

a chování, jedná se tedy o rozsah funkční schopnosti osobnosti. Rehabilitační programy

zaměřené na překonávání disability v aktivitách (v kapacitě člověka) vyžadují týmovou spo-

lupráci. Aby bylo možno zavčas, plynule a koordinovaně zahájit rehabilitační proces, který

směřuje především k nácviku a zajištění co největší osobní nezávislosti. Jde hlavně o denní

činnosti (activity of daily living), chůzi, trénink úchopů, jemnou motoriku, kognitivní funkce

apod. Využíváme také náhradní, alternativní možnosti zlepšující soběstačnost, např. alter-

nativní komunikace, kompenzační pohyby, indikace, aplikace a zácvik u kompenzačních pomů-

cek, event. potřeba pomoci druhé osoby v určitých úkonech. Nezáleží tedy tolik na etiologii

onemocnění, ale spíše na jeho následcích. Například u pacienta, který má problém s viděním

a tedy i orientací, čtením, psaním atd., již nezáleží příliš na tom, zda jeho onemocnění bylo

způsobeno degenerativním neurologickým onemocněním nebo průstřelem hlavy a následnou

poruchou optických nervů. V důsledku je nutno řešit jeho konkrétní problémy tak, aby byl

co nejvíce soběstačný.

Pro hodnocení kapacity se toto hodnocení v praxi provádí na konci rehabilitačního procesu,

(kapacita člověka jsou čistě jeho schopnosti bez vlivu prostředí), kdy je již občan stabilizován

a funkčně se již nezlepšuje. Provádí se v prostředí bez jakýchkoliv facilitačních pomůcek.

Jde tedy o kapacitu člověka v oblasti aktivit denního života, které je schopen vykonávat

zcela sám, bez techniky a pomůcek. Naopak výkon (performance) se hodnotí v prostředí kde

jedinec běžně žije a má předpoklad použít co nejvíce již zavedených pomůcek a upraveného

prostředí, tedy facilitátorů, nebo žije v prostředí bariérovém a tedy není schopen využít

svou kapacitu.

Kapitoly ICF – Komponenty se dělí na jednotlivé kapitoly (viz. ICF kapitoly)

Kvalifikátor, qualifier – určující kvalitu nějaké skutečnosti (faktu). Pojem se používá v Mezi-

národní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví pro klasifikaci všech komponent

a jejich domén v klasifikaci uvedených. Tím vyjadřuje jejich dynamický rozměr disability, re-

spektive disablig situation (omezenou nebo též limitovanou aktivitu). Jde o vzestupnou řadu

čísel od 0 do 4. Detailně lze hodnoty vyjádřit procentuálně. Hodnoty čísel nestoupají lineárně,

což je také zřetelně vyjádřeno v procentech (viz. ICF kvalifikátory)

Komponenty – komponenty, složky (skladební kameny) hlavní činitelé v Mezinárodní klasifika-

ci funkčních schopností, disability a zdraví Jde o tělesné funkce, tělesné struktury, aktivity

a participace a faktory prostředí. Uvádí se ještě faktor osobní, ale ten je nutno u každého

jedince hodnotit individuálně.

30

Participace – v Mezinárodní Klasifikaci Funkčních schopností (Disability a Zdraví), je parti-

cipace definovaná jako zapojení do životní situace (involvement in a life situation). Ve velkém

počtu aktivit jsou některé aktivity důležité, které potřebujeme k uskutečňování různých čin-

ností. Ty jsou pak z pohledu rehabilitace významné. Např. mohu se nezávazně bavit,ale pokud

mám přednést výukovou přednášku, je na výkon řeči kladen mnohem větší nárok. Pokud jedu

v autě, mohu být pasivní pasažér, nebo auto řídím, mohu jít na procházku, ale pokud jsem

doručovatel pošty, je má chůze mnohem více důležitá.

Výkon (performance) v oblasti participace se hodnotí v prostředí kde jedinec žije a má před-

poklad použít co nejvíce již zavedených pomůcek a upraveného prostředí tedy facilitátorů,

nebo žije v prostředí bariérovém a tedy není schopen využít svou kapacitu.

Tělesné funkce – z rehabilitačního pohledu jsou tělesné funkce v Mezinárodní Klasifikaci

Funkčních schopností (Disabilit a Zdraví) definované jako fyziologické funkce tělesných sys-

témů (včetně funkcí psychických). Každá funkce je vázána na určitou strukturu, která je

předpokladem funkčnosti.

Tělesné struktury – z rehabilitačního pohledu jsou tělesné struktury v Mezinárodní Klasifi-

kaci Funkčních schopností (Disabilita a Zdraví) definované jako anatomické části těla, orgány,

končetiny a jejich součásti. Každá struktura plní nějakou funkci. Pokud struktura zaniká,

zaniká i funkce.

Výkon, performance – je pojem, kterým Mezinárodní Klasifikace Funkčních schopností popi-

suje co jedinci (rehabilitanti) dělají ve svém běžném prostředí a tím přináší pohled na jejich

zapojení do životních situací. Jde o všechny faktory, které člověku pomáhají, ale i jeho aktivity

omezují. Běžné prostředí se popisuje ve třetí komponentě MKF. Výkon (performance) se

hodnotí samostatným kvalifikátorovým číslem a porovnává se s kapacitou, která se hodnotí

bez pomůcek a facilitací i barier prostředí.

Zdravotní problém – základní pojem v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disabi-

lity a zdraví (anglicky Health condition, německy Gesunheitsproblem,) je střechový pojem pro

označení nemoci (akutní nebo chronické), vady, úrazu. Zdravotní stav může dále obsahovat

i jiné okolnosti jako je těhotenství, stáří, stress, vrozené anomálie nebo genetickou predispo-

zici. Zdravotní problém se kóduje použitím mezinárodní klasifikace nemocí-10.

Zdravotní problém by mohl nahradit negativní aspekt pojmu u nás používaného „Zdravotní

postižení“. Podobně by bylo možné používat i pojem zdravotní kondice, která je u každé oso-

by rozličná a některé aktivity nedovoluje vykonat nebo jen v omezeném rozsahu vzhledem

k poruše nebo poruchám.

31

5. Využití principů ICF v projektu RAP

V projektu RAP (Rehabilitace-Aktivace-Práce) CIP EQUAL řešíme hodnocení funkčních schop-

ností a pracovního potenciálu člověka s použitím metod, vytvořených v souladu s principy ICF.

V procesu předpracovní a pracovní rehabilitace užíváme těchto metod a to jak pro účely pilot-

ního ověření tak i návazně pro stanovení postupů a celkové metodiky s využitím principů ICF.

Pro projekt Rehabilitace – Aktivace – Práce byla navržena metodika a postupy pro hodnocení

funkčního potenciálu tak, aby zohledňovaly požadavky trhu práce. Jednotlivé metody byly roz-

děleny do dvousledového /dvoustupňového/ systému funkčního hodnocení, tj. do testů v 1. a ve

2. sledu. Dále je uvedena základní charakteristika těchto sledů.

Názvy a kompletní charakteristiky metod pro oba sledy jsou uvedeny v Metodice psychosen-

zomotorického potenciálu, která je rovněž výstupem projektu Rehabilitace-Aktivace-Práce.

5.1. Testování 1. sledu

Metodiky prvního sledu jsou pro občany s lehčím postižením (disabilitou) a jsou časově méně

náročné. V případě zjištění závažnějších disabilit (hodnocení lékaře) při použití metodik 1. sle-

du, je nutné přejít na individuálně zaměřené metodiky 2. sledu.

Metodiky jsou v současnosti používány ve všech 7 rehabilitačních centrech zapojených

v projektu.

5.1.1 Charakteristika a obsah testů

1. sled – testy

• jednoduché

• krátké, časově nenáročné (do 3 hodin)

• finančně a personálně méně náročné,

• vhodné pro klienty s lehkou disabilitou

Spektrum metodik včetně modelových činností je dostatečně široké, aby pokrylo hodnocení

funkčních schopností a pracovního potenciálu.

Všechna rehabilitační centra byla dovybavena zařízeními, pomůckami, přístroji, zakoupením

licencí pro použití určitých postupů a metod, jde především o moderní inovativní technologie.

Např.zpracování obrazového a zvukového materiálu, práce s počítačem na různých úrovních

složitosti – text, grafika atd., práce s nástroji v různých profesích. Tento fakt je třeba zdů-

raznit, protože dosud se modelové činnosti v ČR nevyšetřovaly. Nákup vybavení z prostředků

projektu pro rehabilitační pracoviště reflektuje potřeby trhu práce v ČR.

Metodiky v prvním sledu hodnotí funkční schopnosti horních končetin – Jebsen- Tailor, Pur-

due – Pegboard, dynamometr, personální a instrumentální aktivity denního života – Barthel

Index, koncentraci pozornosti při výkonech – pracovní křivka, hodnocení bolesti . algometrie,

jednotlivé modelové činnosti atd. (viz tabulka Hodnocení 1. sledu)

32

5.1.2 Seznam testů pro 1. sled

Hodnocení pro 1. sled

Název Indikace

Jebsen – Tailor jemná motorika

Purdue – Pegboard,

Model #32020

jemná motorika, ergodiagnostika

Dynamometrie Jamar síla stisku, ergodiagnostika

BI (Barthel index) personální všední denní činnosti

I ADL (Activity of Daily Living) instrumentální všední denní činnosti

Pracovní křivka Koncentrace pozornosti, ergodiagnostika

Hodnocení bolesti, algometrické testy objektivizace bolesti, ergodiagnostika

Modelové činnosti (MČ):

– kognitivní funkce, JM

např. zaslání balíčku

– sebeobsluha

např. vaření kávy a polévky

– práce s počítačem

např. přepis textu

– práce v textilní dílně

– práce v zahradě

instrumentální všední denní činnosti, ergodia-

gnostika

AMAS Ergodiagnostika

MMSE stanovení závažnosti demence

LOTCA hodnocení závažnosti poruchy kognitivních funkcí

Tabulka č. 7

Modelové činnosti

Slouží k hodnocení pracovních dovedností, schopností, určení psychosensomotorického po-

tenciálu k práci, schopnosti nového učení, porozumění zadání práce, schopnost komunikace,

využití premorbidně (před onemocněním, úrazem) získaných dovedností a schopností, schop-

nost adaptace s pracovním prostředím, schopnost komunikace se spoluzaměstnanci, práce

v týmu, ergonomické zhodnocení pracovního místa, nutnost pracovních i kompenzačních

pomůcek, nářadí, funkční hodnocení fyzického zatížení v práci, vhodnost a počet přestávek,

délka pracovní doby, možnost směn, zhodnocení dopravy do zaměstnání, zhodnocení pracov-

ního místa s ohledem na možné podporované zaměstnání, chráněné místo apod. Hodnotíme

také kvalitu a kvantitu výsledků práce v čase a je nezbytné sebehodnocení testovaného.

Objektivní hodnocení v modelových pracovních činnostech

Jednotlivé prováděné činnosti v oblasti ergodiagnostiky:

Rehabilitant při určování pracovních schopností může být zatížen 1–8 hod. až několik dní,

podle jeho zdravotního stavu. Modelová pracovní činnost je analogií pracovní činnosti, která

zhodnotí jeho předpoklady pro pracovní činnost.

33

Jde o tři typy pracovního zatížení:

1) lehká práce fyzická (např. práce se dřevem, práce s textilem, práce elektrikářské atd.)

2) těžká práce fyzická (např. nošení břemen, zvedání břemen, práce v terénu, výko-

py – lopata, krumpáč, apod.)

3) duševní práce, administrativa (např. kartotéka, práce s počítačem, psaní na stroji,

hledání a předávání informací – jízdní řád, telefon, poštovní komunikace, vyhledávání

tarifů apod.)

Pracovní výkony u osob s vysokým intelektem lze odhadnout zhodnocením disability, jehož

důležitou součástí je vyšetření psychologické, které nám současně určí míru začlenitelnosti.

Začleňování u těchto osob se zdravotním postižením nebývá problém, pokud je dostatečná

motivace. Úzká specializace může být překážkou při plynulé integraci a musí se řešit indivi-

duálně a věnovat jí speciální pozornost.

Modelové činnosti

Jsou práce, kterou určuje lékař spolu s ergoterapeutem, která se svou fyzickou a psychic-

kou náročností co nejvíce podobá náročnosti a pohybům, jaké pojištěnec konal ve svém před-

chozím zaměstnání, kam se má vrátit, nebo event. jinou práci, kterou je schopen vykonávat.

Pracovní činnost se dá fyzicky i intelektuálně různě stupňovat. Doporučujeme zavést ně-

kolik poměrně standardizovaných prací (1-3), které ergoterapeut dobře zná, je schopen je

porovnat s prací jiných osob, které v ergoterapii již pracovaly, a které lze porovnat s jiným

výkonem po stránce fyzické námahy a obratnosti.

Doporučujeme:

Při práci hodnotit

1. Postoj k práci, počet potřebných informací.

2. Vlastní pracovní výkon během ergoterapie, únavnost, přesnost, čistotu práce,

zručnost. Při závěrečném hodnocení výrobku a stráveného času vycházet ze sta-

novených, praxí ověřených hodnot (norem).

Při práci se posuzují jednotlivé segmenty končetin, trupu, jak jsou do práce zapojeny nebo

šetřeny.

Administrativní práce pro pracovní činnosti administrativní, organizační, informační, které

začínají převažovat a jejich modelové šetření je tedy velmi důležité.

Doporučujeme opět zavést několik poměrně standardizovaných administrativních činností,

jejichž kvalitu lze snadno hodnotit. Psaní na stroji (ovládání systému klávesnicových strojů),

počítač, popř. elektrický psací stroj. Vyhledávání informací (v jízdním řádu vlakových či au-

tobusových spojů, v telefonním seznamu, atp.). Zpracované informace zařadit do kartotéky

s desetinným tříděním. Nezbytné je zařízení místností stoly a židlemi s nastavitelnou výškou

a vzájemně měnitelnými prvky.

Dílna pro modelové činnosti

Dílna pro modelové činnosti slouží k objektivnímu zajištění pracovní výkonnosti rehabilitantů

na modelových pracovních činnostech. Po absolvování předcházejících vyšetření rehabilitanti

nastoupí do dílny (délka pobytu podle závažnosti zdravotního postižení).

34

Základní vybavení dílny pro modelové činnosti

Tuto dílnu je třeba vybavit tak, aby rehabilitant mohl být hodnocen jednak v pracích manu-

álních, jednak v pracích administrativních (intelektuálních), apod. Modelové činnosti nemusí

přesně odpovídat práci, kterou rehabilitant vykonával na svém původním pracovišti, ale jde

o posouzení obecné výkonnosti, při znalosti jednotlivých pracovních operací. Práci v ergo-

terapeutické dílně potom upraví podle pozic a poloh, které odpovídají tomu, co rehabilitant

vykonává. Pokud není této práce schopen, pokusí se ergoterapeut zkompenzovat úpravou

pracoviště, event. využitím pracovních (rehabilitačních) pomůcek. Jestliže je však zjevné, že

nebude moci svoji práci vykonávat v plném rozsahu, ergoterapeut zjistí, jak velkého pracov-

ního zatížení je schopen po stránce fyzické i časové alespoň v omezeném rozsahu. Zjistí-li

se, že vůbec nemůže svoji předchozí pracovní činnost vykonávat, určí, jaký druh práce je

rehabilitant schopen zvládnout.

K tomu je třeba spolupracovat s úřadem práce, event. rekvalifikace, atp.

Z daných údajů center rehabilitace pak stanoví procento zmenšení pracovní výkonnosti, kte-

ré vyplývá ze všech výsledků šetření, provedených na jejich pracovištích.

Dílna modelových činností dodává centru rehabilitace jednu z nejdůležitějších informací

vzhledem ke stanovení % pracovního potenciálu a určení budoucího pracovního začlenění.

Hodnocení modelových činností

1. Charakter činnosti

2. Postoj k činnosti

a) pozitivní – velmi aktivní – snaživý

b) dobrý – ukázněný – plní zadané úkoly

c) negativní – pochybuje o významu – nekázeň – snaha se vyhnout

3. Manuální dovednosti

a) dobré – zručné zacházení – racionální zacházení a postup

b) snížené – menší obratnost – pracuje pomaleji

c) nedostatečné – nešikovnost – neschopnost manipulace s nástroji

4. Sociální kontakt

a) intenzivní – spolupracuje, event. pomáhá druhým, kooperativní

b) pasivní – nutné podněcování aktivit

c) hostilní, odmítá spolupráci, působí rušivě

5. Snášenlivost zátěže

a) dobrá – časovou jednotku zvládne bez únavy a bolesti

b) střední – po pracovní jednotce mírná únava, mírná bolest, která po krátkém od-

počinku odezní

c) nedostatečná – po práci únava a bolest přetrvávají déle než 2 hodiny

6. Zapojení postižených částí těla

a) plné – postiženou část těla plně zapojuje

b) částečné – postiženou část zapojuje jen částečně

c) nedostatečné – postiženou část nezapojuje

35

7. Kvalita práce

a) výborná – pracuje bez chyb – kvalitní výrobky

b) dobrá – výskyt chyb – časté dotazy – menší kvalita výrobků

c) nedostatečná – množství chyb

8. Motivace k práci

a) výborná

b) částečná

c) nedostatečná

9. Vnímavost k dopomoci (k učení)

a) velmi dobrá, správně chápe i interpretuje a realizuje instrukci

b) vyžaduje pravidelnou kontrolu a dohled

c) není schopen

10. Využití předchozí kvalifikace

a) je možné

b) je pravděpodobné

c) nutná rekvalifikace

Srovnáním těchto norem a jeho vlastního pracovního výkonu na ergoterapii spolu s předchá-

zejícími vyšetřeními, určí jeho pracovní potenciál.

CESTA DO PRÁCE

Při začleňování do pracovního procesu mají osoby s disabilitou problémy s pracovním pro-

středím, do kterého se poměrně snadno dostanou, nebo naopak práce je vyhovující, ale ne-

mohou se do práce dostat.

Při ergodiagnostickém testování věnujeme zhodnocení možnosti dopravy velkou pozornost.

Nikdy se nespokojíme jen údajem rehabilitanta, že se do veřejných dopravních prostředků

dostane, nebo že mu vždy někdo pomůže apod. Cestu do práce je nutno vyzkoušet v konkrét-

ních situacích. Je známé, že i ve velmi bariérové pražské tramvaji někteří pracující upoutaní

na vozík, cestují sami.

Vyžaduje to velmi silnou osobnost, která dobře odhaduje situaci, nemá orientační poruchu.

Pokud jde o osobní auto, musí se vyzkoušet jak nasedá a vysedá, pokud má vozík, zda si ho

složí sám a dá do auta. Jak zvládne natankování atd.

Schopnost cestovat samostatně v různých situacích:

1. Popíše svými slovy cestu, kam se má dostat. Vyjmenuje uzlové body (křižovatky, kam

se zahne, jak se jmenuje ulice, kde nasedá do veřejného dopravního prostředku, jak se

stanice jmenuje, když jede z domova, kterým směrem jede dopravní prostředek a když

jede domů, kterým směrem jede dopravní prostředek, kolik stojí jízdenka, jak a kde

přesedá).

2. Nakreslí cestu na jednoduchém plánku s údaji směrů (pokud možno podle světových

stran, nebo nějak naznačit, jak plánek směruje), nakreslí vzdálenosti v nějakém přibliž-

ném měřítku s časovými údaji. (Vyjde ven z domu a jde 5 min. na tramvaj č. 16, jedu tři

stanice asi 6min., přesedám na stanici Moráň, kde přesednu na tramvaj č. 18 nebo 24

a jedu dvě stanice. Musím si ponechat časovou rezervu alespoň 5 min., protože provoz

36

těchto tramvají není dost častý. Vystoupím na stanici Albertov, musím přejít přes ulici,

kde nejsou světla a provoz je značný. Nejprve se dívám doleva a od poloviny ulice dopra-

va, jestli nejede auto. Blízko stanice je přechod po zebře atd.)

3. Pokud špatně vidí tramvaj nebo autobus, vysvětlit jak se dozví jak se jmenuje ulice, ve

které se nachází.

4. Pokud má základní potíže se čtením a psaním – nakreslí plánek podle orientačních

bodů – velký strom, na rohu hodiny, obchod s uzeninami apod. Cestovní itinerář se musí

naučit nazpamě� a při ergoterapii si nakreslí mapky, ze kterých ho ergoterapeutka

několikrát vyzkouší.

5. Vysvětlení jak se bude chovat, když se ztratí ve městě (překonat ostýchavost, ukázat

legitimaci z ergoterapie, tel. čísla, jak použít veřejný telefon).

6. Rehabilitant by měl mít u sebe napsanou domácí adresu i adresu zaměstnání, pro pří-

pad krizové situace.

5.2 Testování 2. sledu

5.2.1 Charakteristika a obsah testů

Testy 2. sledu se provádějí u osob se středně těžkou, těžkou a velmi těžkou disabilitou.

V projektu RAP Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, jako me-

todické centrum, navrhla metodiky, z nichž některé klinika přeložila a začala používat např.

u neurologických pacientů. Rehabilitační oddělení Krajské nemocnice Pardubice a Rehabilitač-

ní klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové začaly rovněž některé tyto metodiky používat.

Metodiky 2. sledu jsou náročnější, ergodiagnostické hodnocení může trvat až 14 dní. Jeho

výstupem může být konkrétní návrh zařazení na trh práce, nebo návrh krátkodobého

a dlouhodobého rehabilitačního plánu, s cílem zlepšit psychosensomotorický potenciál k prá-

ci a motivaci občana.

Metody, které navrhujeme jsou zahrnuty v dalším výstupu tohoto projektu „ Metodika psy-

chosensomotorického potenciálu“.

Z prostředků projektu RAP byly zakoupeny tyto dvě metody:

1. Isernhagen Work System je inovativní metodou v ČR, v oblasti funkčního hodnocení

a testování pracovního-funkčního potenciálu občana, který má základní nebo nedokončené

vzdělání a je schopen vykonávat jen jednoduchou fyzickou práci. Tato skupina občanů je v ČR

početná a velice problematicky se zařazuje na trh práce.

Systém Isernhagen se začal používat v 80. letech v USA, šlo o hodnocení fyzických aspektů

pracovního potenciálu, od r. 1991 se začal používat v Evropě, kde se postupně rozšířil. Např.

v Německu je 100 pracoviš�, která tuto metodiku používají /podrobný popis dále/.

Výstupem projektu RAP EQUAL je doporučení používat Isernhagen jako validní metodu v ČR,

pro hodnocení pracovního potenciálu občana.

2. LUKOtronic AS 200, systém byl v rámci projektu zakoupen a je používán na Klinice

rehabilitačního lékařství 1. LF v Praze a VFN v Praze. Systém vyšetřuje a rehabilituje pohyb

pomocí prostorové analýzy založené na principu snímání vybraných segmentů označených

v definovaných místech markery , třemi infračervenými kamerami. A na základě toho zlep-

šuje pohybový vzorec rehabilitanta a tím zlepšuje jeho potenciál k práci. (podrobný popis

dále).

37

Oba tyto systémy slouží k funkčnímu hodnocení pracovního potenciálu člověka a jsou běžnou

valorizovanou metodou měření funkčních schopností a pracovního potenciálu používanou

v Evropě. Jde vždy o pozitivní rekomandaci.

V ČR se většinou funkční schopnosti a pracovní potenciál takto nehodnotí. Hodnotí se pro-

centní míra poklesu schopnosti výdělečné činnosti podle vyhlášky 284/1995 Sb. v platném

znění k zákonu č. 155/1995 Sb. v platném znění.

Posudkový lékař rozhoduje většinou na základě etiologické diagnózy o „přidělení“ procent

a tím rozhodne o plném, částečném invalidním důchodu anebo o návratu do původní práce.

Velice často jde o negativní rekomandaci.

Diagnostiku funkčních schopností by měl provádět multidisciplinární rehabilitační tým s indi-

viduálním zaměřením na pacienta/klienta co nejdříve po úrazu nebo onemocnění, na základě

toho stanovit krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Hodnocení funkčních schopností by

se mělo provádět opakovaně, dokud se pacient v některých položkách zlepšuje. Po ukončení

rehabilitačního procesu by mělo následovat zhodnocení funkčního stavu opět multidiscipli-

nárním týmem a na základě tohoto zhodnocení by měl pacient dostat konkrétní dlouhodobé

služby a podpory, aby se mohl participovat ve společnosti (tedy i se integrovat na trh

práce) a tím měl zajištěnou optimální kvalitu života.

5.2.2 Seznam testů pro hodnocení ve 2. sledu

Hodnocení pro 2. sled

Název Indikace

Vyšetření čití hodnocení taktilního čití, více zaměřeno na horní

končetinu

FIM všední denní činnosti

COPM zjištění problémů v oblastech: sebeobsluha, pro-

duktivita a volný čas

RBMT vyšetření poruch paměti

ONT vyšetření kognitivních funkcí

MEAMS vyšetření kognitivních funkcí – u starších osob

BIT přítomnost nebo absence unilaterálního visuálního

neglect syndromu

Předpracovní hodnocení dle K. Jacobsové soubor testových situací, pracovní dovednosti,

schopnosti a návyky, určeno pro mládež s mentál-

ní retardací

VKT – Všeobecný kancelářský test zjištění obecných kognitivních dovedností

Struktura dne denní režim, sledování rozvrhnutí a vyplnění dne

Dotazník zájmů přehled zájmů klienta, frekvence vykonávání aktivi-

ty, ovlivnění postižením

Tabulka č. 8

38

5.2.2.1 Isernhagen Work Systém FCE – popis

ISERNHAGEN WORK SYSTEMS FCE

Stručná historie

Susan Isernhagen s týmem spolupracovníků vyvinula v USA (Duluth, Minnesota) v 80. le-

tech systém hodnocení fyzických aspektů pracovního potenciálu, který se postupně rozšířil

po USA a Kanadě. Protokol byl uzavřen v roce 1988 a od té doby nedoznal změn (důležité

pro interpretaci dřívějších studií). V r. 1991 se tento systém objevil zásluhou M. Oliveriho

a M. L. Hallmark-Itty poprvé v Evropě, a to ve Švýcarsku. Systému se ujala Švýcarská

rehabilitační společnost (SAR), partnerská organizace švýcarské Lékařské společnosti pro

fyzikální medicínu a rehabilitaci. Spolu s ní rozhodla v r. 1995, že tuto metodiku podpoří

jako standardní pro stanovování pracovního potenciálu ve Švýcarsku. Odtud se rozšířila do

dalších evropských zemí. V Německu má přes 100 poskytovatelů a referenční pracoviště

v Braunschweigu (dr. Jacobs,dr. Schnalke).

Základní principy

• Principem je vyšetření pracovních schopností rehabilitanta v činnostech, které autorka

se spolupracovníky stanovila jako nejčastěji se vyskytující elementy fyzické práce (zve-

dání, stoj, chůze atd., viz dále).

• Isernhagen WS FCE je postaven na principu kineziofyzickém. Ten spočívá v hod-

nocení výkonu rehabilitanta v předepsaných úkolech školeným pozorovatelem. Přesná

biomechanická kriteria, podle kterých se limit výkonu hodnotí, jsou operacionalizovaná

a vyzkoušená.

• Pohled psychofyzický – spočívající v tom, že maximum zvládané zátěže určuje sám

rehabilitant subjektivním odhadem, se zde používá jen jako vedlejší, doplňkové hledisko.

• Základním principem je však hlavně bezpečnost rehabilitanta po celou dobu testování.

Zhruba řečeno je bezpečnost rehabilitanta při testu zajištěna tak, že při postupně

vzrůstající zátěži (nebo pokračující výdrži) je rozhodujícím momentem okamžik, ve

kterém se styl provedení testu (posuzováno objektivně podle přesných kritérií) mění

z bezpečného na nebezpečný. Označujeme ho jako biomechanický end-point. Je hlídán

též bezpečný limit frekvence pulzu.

Terapeuti – musí to být fyzioterapeut nebo ergoterapeut – musí projít školením, mít cer-

tifikát a pravidelná kontrolní měření zajiš�ující, aby jejich výsledky byly srovnatelné. Testující

pracoviště musí mít zakoupenou licenci od výrobce. Kontrola odborné úrovně testujícího

personálu je zde klíčový faktor validity měření. Proto doporučujeme, aby v ČR vzniklo akredi-

tované školicí a kontrolní pracoviště, pověřené dohledem na odbornou úroveň metody.

Odpovědnost za test nese lékař s terapeutem, oba musí výsledky podepsat.

39

Složení testu

1. krok je sestavení anamnézy, zdravotní, pracovní a sociální, dotaz na subjektivně po-

ci�ované omezení. Obsah testu je detailně vysvětlen a je vyžádán informovaný souhlas

rehabilitanta s testováním, stejně jako s tím, komu bude zaslána výsledná zpráva. Vše

písemně. Neprovádí-li vstupní pohovor lékař, je nutné vyjádření ošetřujícího lékaře, kte-

ré by mělo obsahovat dobrozdání, že zdravotní stav rehabilitanta je stabilizován a že

rehabilitant je schopen fyzické zátěže v rámci testování.

2. krok je vyšetření hybného systému fyzioterapeutem.

3. krok je vlastní test. Sestává z 29 úloh, které jsou aplikovány ve dvou dnech v urče-

ném pořadí.

4. krok je vyhodnocení testu a sepsání závěrečné zprávy terapeutem, její revize a editace

lékařem.

Složení testu

1. den 2.den

anamnéza – při ní se testuje delší

sed a současně provede test bolesti

a sebehodnocení

klinické vyšetření

zvedání podlaha-pas

zvedání pas-hlava

zvedání horizontální (krátké nesení)

tlačení, tažení

nesení pravou a levou rukou

nesení obouruč

práce s rukama nad hlavou

stoj a sed s předklonem

rotace trupu doprava a doleva vsedě

a vstoje

závěr prvního dne, test bolesti

pohovor. dotazník o bolesti

zvedání podlaha-pas

zvedání pas-hlava

zvedání horizontální (krátké nesení)

plazení

klek

dřep

opakované flexe kolen

delší sed, koordinace rukou

chůze

schody

žebřík

rovnováha

dlouhé stání 30 min, při něm závěrečný

pohovor, analýza pracoviště, sebehodnocení,

test bolesti

Tabulka č. 9

Testy jsou uspořádány tak, aby odpovídaly dvaceti požadavkům pracovních míst na fyzic-

ké schopnosti podle americké klasifikace pracovních míst DOT (Dictionary of Occupational

Titles). Uspořádání je ale použitelné i v evropských poměrech, jak bylo prokázáno zavedením

metody ve Švýcarsku, Německu a Nizozemsku.

40

Praktické hodnocení testu

Za prvé: Nalezení maxima

Při hodnocení testu s progresivně se zvyšující fyzickou zátěží je stanoveno, za jakých okol-

ností test končí:

Dosažení fyzického maxima – kritického bodu, který označuje, že použitá tělesná mechanika

se stává pro rehabilitanta nebezpečnou – odhaduje terapeut. Testovaný může bez sankcí

test sám přerušit.

Za druhé: Po stanovení maximální zátěže se stanoví zátěže, příslušné jedné z pěti ka-

tegorií podle fyzického zatížení – podle Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. kterým se stanoví

podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, přílohy 1, části A, tabulky 1 – Třídy práce

podle energetického výdeje. Použitelnost těchto tříd pro ergodiagnostiku fyzické zátěže byla

potvrzena testováním v rámci projektu.

Za třetí: Extrapolace naměřených výsledků na osmihodinový pracovní den se provádí

formou zátěžového profilu. Následující příklad ilustruje tento postup:

zátěž na 8h ne příležitostně Občas převážně trvale komentář

zátěž/síla

Kg/Kp

zvedání

podlaha-pas

32,5 25 15 7,5 snížená stabilita, slabší

síla nohou a podobně

zvedání

pas-hlava

20 15 10 5 stabilita páteře, síla

v rameni

poloha/pohyb

nad hlavou x sníž. výdrž v rameni

sed

s předklonem

x

Tabulka č. 10

Kategorie v tomto zátěžovém profilu jsou vzaty z německé normy REFA a znamenají stupně

četnosti pracovního úkonu v celé pracovní náplni za den:

příležitostně = do 5 %

občas = cca 10 %

převážně = 51–90 %

trvale = přes 90 % osmihodinové pracovní doby

Vynechání intervalu 10–50 % v praxi nevadí (ověřeno testováním v rámci projektu).

Za čtvrté: Stanovení celkové fyzické zatížitelnosti organismu se v této metodice pro-

vádí podle výše uvedeného NV č. 178/2001 odhadem podle výsledku jednotlivých testů

Za páté: Hodnocení bolesti

Bezpečné provedení testovacích úkolů a nikoliv bolest je rozhodující. Bolest nelze akceptovat

jako hranici rehabilitantova výkonu, nejsou-li současně patrny objektivní známky dosaženého

maxima. Jinak lze bolest vyhodnotit jako důvod ukončení testu jen s přihlédnutím k diagnóze

a průběhu rehabilitantova zdravotního stavu. Rehabilitant má ovšem kdykoli možnost testy

pro bolest ukončit, jde jen o otázku interpretace výsledků

41

Za šesté: Hodnocení konzistence úsilí rehabilitanta

IWS nabízí celou řadu postupů, které umožní vyhodnotit, zda klient opravdu podal maximální

a konzistentní výkon během testování.

Důležitým principem je retestování zvedacích úkolů druhý den. Může se objevit výrazná

redukce výkonu při zhoršení potíží následkem zátěže prvního testovacího dne nebo naopak

zlepšení výkonu, nabude-li rehabilitant jistoty, zbaví-li se strachu apod.

Konečně: Závěrečná zpráva z testu

Mimo vlastních výsledků testů má obsahovat zmínku o:

– pracovní situaci, požadovaných schopnostech,

– průběhu testu,

– objevivších se symptomech a jak se s nimi rehabilitant vyrovnal,

– bezpečnosti v technice,

– sebehodnocení fyzické zátěže,

– zjištěných přednostech a deficitech rehabilitanta.

Standardně prováděné dodatečné testy

Tyto dodatky zavedla k původní metodice IWS německá EFL-Akademie, organizace, pečující

o odbornou úroveň testování v SRN. Podstatně jimi zvýšila hodnotu testu.

Test se doplní jednak o sebehodnotící škálu, ergonomické hodnocení uvažovaného pracovního

místa, pokud je k dispozici, standardní klinické psychologické vyšetření s posouzením tenden-

cí k depresivitě, psychomotorického tempa, tolerance stresu,

vyšetření kognitivních schopností a další.

Časová tabulka

v hodinách na jeden test

úkol RC Pardubice

(2005)

provedení testu 3 + 3

vyhodnocení testu, příprava zprávy 1

pohovor mezi lékařem a terapeutem

sepsání zprávy terapeutem 1

celkem čas terapeuta na jedno testování 8

celkem čas lékaře na jedno testování 1

Tabulka č. 11

Nejsou ale zařazena dodatečná testování, jako je vyšetření pracovního místa, klinicko-dia-

gnostické hodnocení, psychologie a sociální šetření apod. Z důvodů vykazování se tato doda-

tečná vyšetření píší na zvláštní zprávy, nemají být součástí hlavní zprávy.

42

Použitelnost systému

Systém je použitelný mimo stanovení pracovního potenciálu pro účely zaměstnanosti i v lé-

čebné rehabilitaci k hodnocení výsledků ergoterapie. Představuje hodnocení na pomezí léčeb-

né a pracovní rehabilitace.

Lze jej použít i pro přiznávání sociálních dávek. Švýcarské sociální pojiš�ovny uznávají kombi-

naci funkční vyšetření plus lékařské vyjádření jako hodnotnější než lékařské vyjádření (včetně

odborných nálezů) samotné. V ČR taková úprava není vytvořena.

Materiálové vybavení IWS FCE

Vybavení, které je nutno zakoupit v originále

souprava na měření koordinace rukou PCE Hand Coordination Test-originál, cena 655 $

(dynamometr pro měření síly stisku ruky typu JAMAR cena cca 200 $)

Vybavení, které lze pořídit z místních zdrojů:

- přepravka na zvedání (do níž se vkládají závaží), originál 12 × 12 × 12 stop, tj. cca

30 × 30 × 30 cm s výřezy na uchopení, bez držadel, váha asi 2,5 kg

- sada závaží (například pytlíky s pískem, kovová závaží fitness) odstupňovaná po 2,5

a 5 kg, do celkové váhy asi 50 kg

- systém pro práci s rukama nad hlavou, připevněný na zdi – příčná la� posuvná na zdi

nahoru a dolů s připevněným řetězem, v okách řetězu šroubky s matkami, s nimiž je

při testu manipulováno

- tři stojany na zdi s policemi s nastavitelnou výškou – musí se nechat nastavit jed-

noduše během několika vteřin – k realizaci všech testů zvedání a testů, kde je nutná

nastavitelná pracovní plocha (stoj, předklon, rotace apod.)

- přepravka na přenášení jednou rukou, typ dřevěné řemeslnické přepravky na nářadí,

váha asi 2,5 kg

- sáně na vyšetření dynamického tlaku-tahu podle obrázku z manuálu výrobce

- pulsometr cyklistický s hrudním pásem, cca 1000 Kč

- domácí schůdky se 4 stupni

- trám 3 m dlouhý, rozměry 10 × 5 cm

- stopky

- tonometr na měření krevního tlaku

- židle, stůl

- společenské hry, šrouby, matky

- úhloměr rehabilitační

Spolehlivost a validita

Stanovena řadou publikací v odborné literatuře nebo v publikaci Reneman, Functional capaci-

ty evaluation in patients with chronic low back pain. Reliability and validity.

ISBN 90 77 113 169

43

Cena, kontakt na výrobce a školicí pracoviště

Test je dodáván jako jeden celek. Pořizovací cena činila v roce 2005 celkem 9500 $, z toho

4000 $ za licenci a provozní manuál, 5500 $ za školení tří osob, jednoho lékaře a dvou fyzio-

či ergoterapeutů na referenčním pracovišti v Braunschweigu, SRN.

Výrobce: mmiller@workwell.com, www.workwell.com

Školicí pracoviště: rehazentrum-braunschweig@web.de, www.efl-akademie.de

Přehled nevýhod a výhod systému IWS

Nevýhody

– pořizovací cena (cena za licenci a zaškolení) je dost vysoká

– test je omezen jen na fyzickou pracovní kapacitu, kognitivní a ostatní psychologické

komponenty se musí doplnit dalšími testy

– v literatuře se objevují soudy, problematizující validitu a spolehlivost metody; to se však

týká všech metod k hodnocení pracovního potenciálu, navíc většina ostatních používa-

ných metod ani žádnou vědecky podloženou literaturu nemá a ještě navíc otázka validity

hodnocení pracovního potenciálu jako takového je velmi složitá.

Výhody

– objektivita vyšetření zaručená metodikou

– kompletnost a systematičnost vyhodnocení fyzické zátěže

– dvoudenní protokol s retestem nejdůležitějších zátěží umožňuje lepší přehled o kohe-

renci výsledků, bolestivých reakcích, změnách výkonu, atd.

– naměřené hodnoty jsou porovnatelné s nároky pracovních míst a pozic

– umožňuje rozlišit mezi nálezy rozhodujícími a méně závažnými vzhledem k pracovnímu

zařazení

– testy jsou jednoduché a vyžadují cenově dostupné materiálové vybavení

– posouzení terapeutem, lékařem a rehabilitantem samým poskytuje důležitou zpětnou

vazbu, za kterou jsou často vděčni i sami rehabilitanti, zvláště ti, kteří chtějí pracovat

– nález je důležitý objektivní základ pro jednání se všemi zúčastněnými – lékař, terapeut,

proband, pojiš�ovny, zaměstnavatel, právníci, sociální služby

Metoda je validizována dostupnými vědeckými pracemi.

44

5.2.2.2 LUKOtronic AS 200 – popis

LUKOtronic AS 200 – systém byl v rámci projektu zakoupen a je používán na Klinice re-

habilitačního lékařství 1. LF v Praze a VFN v Praze. Systém vyšetřuje pohyb pomocí prosto-

rové analýzy založené na principu snímání vybraných segmentů označených v definovaných

místech markery třemi infračervenými kamerami. Markery jsou netraumatické (lepí se na

kůži), tzv.aktivní , tj.aktivně vysílající infračervené záření, díky čemuž je metoda přesnější,

méně závislá na konstantních vnějších podmínkách. Biosignál je ukládán a dále zpracován

v běžném PC doplněném NI-DAQ kartou, která je součástí systému. Systém bezprostřed-

ně automaticky data vyhodnocuje, je schopen zobrazit trajektorie, rychlosti pohybů, úhlové

změny, zrychlení pohybu segmentů. Lze tak zhodnotit drobné pohyby rukou, hlavy i kom-

plexní pohybové stereotypy jako je chůze. Je vhodný pro hodnocení a následnou dlouhodobou

rehabilitaci pohybových stereotypů pacientů např. chůze, funkce horních končetin, hybnost

a úchopové schopnosti ruky apod. Výhodou je včasné hodnocení pohybových stereotypů a na

tomto základě přesná včasná rehabilitace hybnosti a zpětná vazba, kdy pacient sám může

vidět a analyzovat spolu s terapeutem poruchy hybnosti (aktuální porovnání patologického

pohybu pacienta s pohybem standardním, tedy „zdravým“) a rehabilitovat s cílem návratu

k fyziologickým normám.

Jedná se o poměrně komplikované hodnocení, které se pokusíme i po ukončení tohoto pro-

jektu simplifikovat.

45

6. Seznam použitých zkratek

1.LF UK První lékařská fakulta University Karlovy

ADL běžné denní činnosti (acitivities of daily living)

FIM funkční míra nezávislosti (functional independence measure)

ICF Mezinárodní klasifikace funkční závislosti

(International Classification of Functioning)

LR léčebná rehabilitace

PR pracovní rehabilitace

MKPDH Mezinárodní klasifikace poruch, disabilita a handicapů

MKN Mezinárodní klasifikace nemocí

OZP osoba se zdravotním postižením

RC rehabilitační centrum

WHO Světová zdravotnická organizace

46

7. Seznam použité literatury

Eldar R., Kullman L., Marincek C., Sekelj-Kauzlarič K., Švestková O. and Palat M. (2008), „Re-

habilitation Medicine in Countries of Central/Eastern Europe“, Disability and Rehabilitation

(An international multidisciplinary journal), Volume 30, Issue 2, pp.134–141, Taylor§Francis,

London, England.

Charta na osmdesátá léta, vydal OSN a Rehabilitation International 20.6.1980, český pře-

klad Rada pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením, 19901.

Janovský, J., Pfeiffer, J., Švestková O., (2005) „Vybrané kapitoly z uceleného systému reha-

bilitace“, skripta, vydavatel Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální

fakulta, České Budějovice, kapitola I. Rehabilitace jako ucelený systém.

Kajlík V., Čurda J., Kozlovská M., Švestková O., Trnka M., Zima T., (2007) „České lázně a lá-

zeňství“ vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Praha.

OSN, Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením,

schválené Valným shromážděním OSN 28.10.1993, vydal Sbor zástupců organizací zdravot-

ně postižených v ČR 1993.

Pfeiffer, J., Votava, J., Švestková, O., (l997), Příručka „Činnost center rehabilitace“, vydalo

Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Pfeiffer, J., Švestková, O., (2004), „Zamyšlení nad zákonem o rehabilitaci“, Eurorehab, číslo 3,

IX. ročník, 2004, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava.

Pfeiffer, J., Švestková, O., (2004), „Co víme o rehabilitaci?“, Eurorehab, číslo 1, IX. ročník,

2004, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava, str. 5–8.

Švestková, O., Pfeiffer, J. (2006), „Dynamika pojmu zdraví a disability“, Eurorehab,

číslo 1-2, XVI. ročník, 2006, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava.

Švestková, O., Pfeiffer, J., Angerová, Y., Brtnická, P. (2006) „Praktické použití, Mezinárodní

Klasifikace Funkčních schopností, Disability a Zdraví- MKF“, Eurorehab, číslo 1–2, XVI. roč-

ník, 2006, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava.

Švestková O., Angerová Y., Pfeiffer J. (2006), „Hodnocení zdraví, disability v Evropě“, EURORE-

HAB, číslo 3–4, XVI. ročník, 2006, vydáno Eurorehab spol. s.r.o., Bratislava.

Švestková, O., (2002), „Rehabilitace“, odborný časopis Diagnostika a terapie poruch komuni-

kace“, ročník V. (2002), číslo 1–2.

Švestková, O., (2002), „Základní informace a praktické využití Mezinárodní klasifikace násled-

ků onemocnění a úrazů WHO“, Praktický lékař 82, číslo 2.

Švestková, O. (2004), „Mezinárodní klasifikace následků onemocnění a úrazů WHO, její vývoj,

základní principy a praktické využití. Politika státu v oblasti rehabilitace“, Sborník příspěvků

a tématických materiálu „ Ucelená rehabilitace, Teorie a skutečnost“, vydáno Edičním oddě-

lením Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha.

47

Švestková, O., (2002), „Trochu historie“, téma Ucelená rehabilitace, Zdravotnické noviny, číslo

42, ročník 51.

Švestková, O.,. (2003), „Rehabilitace a komunitní služby“, Zdravotnické noviny, číslo 25, ročník 52.

Švestková, O., (2003), „Trendy a vývoj sociální péče v Evropě se zaměřením na osobní asis-

tenci“, časopis Elán, vydává Sdružení zdravotně postižených v ČR, ročník 54.

Švestková, O., (2004), „Obnova života v Evropském pojetí“, Sociální péče, odborný časopis

pracovníků sociální péče, ročník 5, číslo 2, str. 6–10, vydavatel IKARIA CZ a.s.

Švestková, O., (2004), „Mezinárodní souvislosti ucelené rehabilitace“, Zdravotnické noviny,

číslo 49, ročník 53.

Švestková, O., Pfeiffer J. (2004), „Praktické použití Mezinárodní klasifikace funkční schopnos-

tí, disability a zdraví WHO“, Postgraduální medicína, ročník 6, číslo 3.

Švestková, O., Angerová, Y. (2006), „Rehabilitace v České Republice“, časopis Florence, ročník

II, číslo 3, březen 2006, str. 23–25, vydavatel Galén,

Süssová, J., Švestková, O., & Šáchová, I. (2006), „Rehabilitation care in Paediatrics in the

Czech Republic“, Pediatric Rehabilitation, Taylor&Francis, London, April 2006, 9 (2).

WHO International Classification of Funcioning Disability and Health, Ženeva 2001.

WHO Zdraví 21 – zdraví do 21.století, Kodaň 1999, český překlad MZCR 2001.

48

49

50

rehabilitace aktivace práce

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky.

rehabilitace aktivace práce

Metodický materiálk realizaci poradenských

programů pro osobyse zdravotním postižením

Metodickýmateriálkrealizaciporadenskýchprogramůproosobysezdravotnímpostižením

Publikaci vydalo Rozvojové partnerství PENTACOMv rámci projektu Iniciativy Společenství EQUAL „Rehabilitace – Aktivace – Práce“