ZDARMA KVĚTEN 2014

Úvodník Vážení čtenáři,

byl pozdní večer, první máj a právě vyšel nový

HOJIČ. V tomto květnovém čísle se hned na první

straně ohlédneme za událostmi, které hýbaly dubnem,

a na jejichž pořádání jsme se podíleli. Na další straně

naleznete pozvánku na festival Erzfest a článek

o kamerovém systému v Horním Jiřetíně, o kterém

v dubnu diskutovali redaktoři zpravodaje s těmi

nejpovolanějšími, s Městskou policií Litvínov. Dále

také zabrousíme do historie našeho krásného města

a zjistíme, kde stál tzv. „kostní mlýn“. Chybět nebude

ani pravidelná rubrika o zaniklých obcích. V tomto

čísle vzpomeneme na Fláje a na Pláň u Kopist. Článek

o Flájích bude trošku jiný, než kterýkoliv jiný. Je psán

formou vzpomínky, o kterou se s námi podělil pan

Walter Gaudnek, rodák z Flájí žijící v USA, kterého

jsme za redakci našeho zpravodaje oslovili. Byl moc

ochotný a my mu tímto děkujeme!

Nyní nahlédneme do měsíce května. Máme za sebou

mezinárodní Svátek práce, který každoročně připadá

na 1. 5. a slaví se jako připomínka Chicagské stávky

dělníků v roce 1886. Hned za týden, tedy 8. 5.,

oslavíme Den vítězství. Tento den se dříve nazýval

Dnem osvobození od fašismu. Je připomínkou konce

druhé světové války v Evropě. Záměrem uvádíme

v Evropě, protože např. v USA se slaví až 2. září, v den

vítězství nad Japonskem.

Prostřednictvím tohoto úvodníku bychom Vás rádi

upozornili a zároveň pozvali na Festival Erzfest, který se

v květnu koná v našem městě (více informací naleznete

uvnitř zpravodaje). Zahájí ho v pátek 9. května

přednáška Marka Moudrého na téma Historie Horního

Jiřetína s následným promítáním snímku Břetislava

Rychlíka Kamenolom Boží v místním Kulturním domě.

Ten samý víkend, v neděli 11. května, oslavíme společně

s Klubem seniorů Horní Jiřetín v Domě kultury Den

matek. O čtrnáct dní později pak nezapomeňte na česko-

německou přednášku s překladem na téma Osídlení

Krušných hor, která se uskuteční 24. května taktéž

v Kulturním domě. Přednášet budou badatelé v česko-

německém pohraničí, Dr. Albrecht Kirsche z Drážďan

a Marek Moudrý z Horního Jiřetína.

Ať se Vám nový HOJIČ líbí!

Za redakci

Marek Moudrý

Duben byl akční Uplynulý měsíc přinesl veliké množství

akcí. Na některých se podílel i náš zpravodaj.

Zorganizovali jsme pro Vás příjemné posezení

s hudbou, první ročník Jiřetínské šlápoty (viz

foto) a vzpomínkovou akci na naši sesterskou

obec, na Dolní Jiřetín. Pokud jste ani jednu

z těchto akcí nestihli, nesmutněte a přijďte

na nějakou další! Bližší informace se dozvíte

již v následujícím čísle zpravodaje! (mm) (mm)

Erzfest Přehlídka různých hudebních žánrů a bohatý doprovodný

program. To jsou lákadla hudebního festivalu Erzfest, který se

uskuteční ve dnech 9. a 10. května v kulturním domě. První

páteční (9. 5.) část festivalu bude patřit přednášce o historii

Horního Jiřetína, po níž bude následovat projekce

dokumentárního snímku Břetislava Rychlíka Kamenolom boží.

Hlavní program se poté návštěvníkům ukáže v sobotu.

Odstartuje ho ve 13 hodin pohádka, kterou vystřídají kapely

Happy Funeral, Zdarr, Čokovoko, Hm… a Definitivní

Ententýk. Doufáme, že si na festival najde cestu mnoho

obyvatel Horního Jiřetína a Černic. Kapely, které dorazí, jsou

skvělé a nabízejí mnoho hudebních příchutí.

Těšíme se na Vás!

Jiří Beneš

Pořádek a bezpečnost hlídají další dvě kamery Většina z Vás si určitě všimla, že u požární

zbrojnice a u sběrného dvora byly v uplynulém měsíci

nainstalovány další kamery. Jedná se o tzv. „kamerové

body“, které na základě uzavřené veřejnoprávní

smlouvy mezi městem Horní Jiřetín a Městskou policií

Litvínov (dále MPL) dohlíží na pořádek a bezpečnost

v našem městě. Celkem máme už čtyři kamerové body,

a to na křižovatce ulic Generála Svobody a PKH

(lidově „u zrcadla“), na budově Mostecká 34

(„na poště“), u požární zbrojnice a u křižovatky

na Černice (u sběrného dvora).

Zajímá Vás, na kolik vyjde instalace a zprovoznění

těchto nových kamerových bodů? Tak konkrétně:

dodávka a instalace kamerového bodu u požární

zbrojnice a u sběrného dvora vyšla na necelých 179

tisíc Kč. V této částce jsou zahrnuty IP kamery

vč. držáků, rozvodné skříně, rádiový přenos, instalační

materiál, instalace rádiového přenosu na kostel,

vystavení revizní zprávy a vyhotovení technické

dokumentace pro MPL. Dále bylo nutné vybudovat

nosné sloupy pro kamery a přívody 220V do každého

sloupu, které společně se zemními pracemi vyšly na 87

tisíc Kč (patří sem výkopy, kabely, chráničky, stožáry,

výložníky a další instalační materiál). Celkem tedy

město investovalo z rozpočtu na tento rok 266 tisíc Kč.

Nedalo nám to a osobně jsme se šli podívat, jak celý

kamerový systém funguje. Vydali jsme se tedy

na návštěvu do operačního střediska MPL ve Vodní

ulici. Na dispečinku nás přivítal Zdeněk Urban (velitel

MPL) a jeho zástupce Karel Šefl. Vysvětlili nám, jak

probíhá obsluha jednotlivých kamer, jak daleko a kam

je vidět, a hlavně nám řekli, jak je tento způsob dohledu

na pořádek a bezpečnost ve městě vysoce efektivní.

Byli jsme opravdu překvapeni, s jakým vysokým

rozlišením jsou tyto kamery schopné přečíst a třeba také

vyfotit např. registrační značku auta, jednotlivé osoby,

apod. Kamery dále dokážou sledovat i vzdálená místa,

např. travnaté porosty a lesy - to znamená, že v případě

požáru dokáže dispečink MPL rychle zareagovat. Tento

kamerový systém funguje nepřetržitě a záznamy se

uchovávají zpětně v délce 14 dnů.

(mb)

Geflei Černice

V dávných dobách zaměstnávala až 200 obyvatel

Černic a blízkých Albrechtic. Zavřena a zbořena byla

v roce 1952. Řeč je o fabrice na zpracování

živočišných a masných produktů, především pak

masokostní moučky. Přezdívalo se jí „kostní mlýn“.

Ale vezměme to hezky od začátku.

Už na začátku 19. století stál u cesty, tzv. U Dolních

smrků, Nový mlýn, mezi Černičáky známý jako kozí

mlýn (č. p. 38). V roce 1880 tento mlýn koupili bratři

Dollfusové ze Saské Kamenice (Chemnitz) a byl

přeměněn ve fabriku na dřevný ocet. Tento závod

fungoval až do roku 1918. Nějakou dobu byl objekt

nevyužíván a roku 1927 jej koupila Společnost řezníků

Most (Genossenschaft der Fleischer) a fabrika získala

název Geflei. Zpracovávány zde byly vedlejší živočišné

produkty masné výroby.

Mezi léty 1928 a 1931 byl vybudován velký podnik

ke zpracování živočišného klihu, tuku a masokostní

moučky, který se hovorově nazýval kostní mlýn.

Ředitelem společnosti byl Rakušan Karl Dunst,

vedoucím výroby Max Hampe a hlavním účetním jeho

bratr Edwin. Zatímco v roce 1945 bylo v závodě Geflei

zaměstnáno až 200 lidí, tak po skončení války klesl

počet zaměstnanců na 20 a roku 1952 byl prodělečný

podnik uzavřen a budovy zlikvidovány.

Geflei byla především v létě známá svým

typickým zápachem.

Pozn.: Text byl přeložen ze stránky www.komotau.de/tschernitz

a upraven. Ze stejného zdroje pochází i obrázkové přílohy.

Geflei vpravo

uprostřed červeně.

(mm)

Závod na dřevný ocet, 1900.

Nakreslil Albrecht Braun z Albrechtic.

Zaměstnanci Geflei, zleva: Max Seifert, Josef Proksch, starý

Grund, starý Loos, Max Hampe, Edwin Hampe; vzadu Josef

Knabe, pan Dienelt, vpravo sedící?

Fláje (něm. Fleyh) Právě kráčím směrem k univerzitě v Orlandu, centrální Florida, USA.

Na mé prošedivělé vlasy svítí slunce. Před pár minutami mi přišel email

od jakéhosi Marka Moudrého z Evropy, z České republiky. Píše pro nějaký

vesnický zpravodaj. Co mě ale zaráží nejvíc, je fakt, že se jedná o článek

o zaniklé obci „kdesi“ v Krušných horách. Tuším, že dnes se tam nachází

přehrada Fláje. Jmenuji se Walter Gaudnek, je mi 83 let a pocházím právě

z té vesnice, která musela ustoupit stavbě Flájské přehrady. „Ich komme aus

Fleyh im Erzgebirge.“

Fláje byly vždy malou vesničkou. Nejvíce lidí zde žilo kolem roku 1890.

To jich bylo až 603. Pak už se počet jen snižoval. První zmínka o obci se

datuje do roku 1346. Fláje spadaly do panství nejdříve míšeňského a poté

duchcovského. Poté obce patřily Lobkovicům a nakonec i Valdštejnům.

Většina obyvatel se ve Flájích živila zpracováním dřeva. Naše rodina však

byla učitelská. Můj děd i otec byli vrchními učiteli. Můj otec přímo

ve Flájích, děd Josef Silber pak v sousedním Českém Jiřetíně.

Roku 1945 byla naše rodina, stejně jako většina ostatních

německých rodin, odsunuta. Přes tábory nucených prací

v Hrobčicích, Lounech, Kozojedech a Podbořanech jsme se

dostali do bavorského Dachau. Tady začal náš nový život. Mě

osud zavál až do USA, na Floridu, kde jsem získal titul

profesora a vyučuji na University of Central Florida v Orlandu

moderní umění. Na své mládí ve Flájích nikdy nezapomenu.

„Ty výlety s maminkou do Českého Jiřetína podél plavebního

kanálu, pstruzi, které stačilo vytáhnout z vody, plné tašky hub,

skákající laně, procházky kolem vsi a sladkosti při návštěvě

hostince Rauer a bramborový koláč…“

V roce 1956 se rozhodlo o likvidaci obce a v roce 1960 definitivně zmizela. Alespoň jedinečný dřevěný Flájský

kostel se podařilo zachránit. Nyní se nachází v sousedním Českém Jiřetíně. (mm)

Pláň u Kopist (něm. Plan)

Pláň byla malou osadou obce Kopisty. Ležela severně od centra Kopist při cestě na Růžodol. Nacházel se

zde jeden mlýn a mlýnský rybník. Osada Pláň padla za oběť těžbě hnědého uhlí v roce 1960. (mm)

V červnovém čísle na tomto místě navštívíme zaniklou Souš. Své vzpomínky a historky nám můžete poslat

na e-mail hojic@email.cz nebo jednoduše napsat na papír a vhodit do bílé schránky, která je umístěna pod okny

hornojiřetínské pobočky České pošty.

Informace, které se hodí:

Název periodického tisku: HOJIČ. Zpravodaj vychází jako občasník, a to hlavně v elektronické podobě.

Evidenční číslo MK CR E 17598. Vydavatel: Zdeněk Bendl, Okružní 196, 435 43 Horní Jiřetín.

E-mail: hojic@email.cz; tel.: +420 603 169 050.

Redakční rada zpravodaje: Monika Bendlová (mb); Marek Moudrý (mm), Eva Černá (eč).

Malý Walter Gaudnek se sestrou v zahradě

u kostela ve Flájích. Foto: W. Gaudnek

W. Gaudnek s matkou a otcem před školou ve Flájích.

Foto: W. Gaudnek

Dispečink Městské policie Litvínov (24 hodin denně):

mobil: 737 523 523 pevná linka: 476 767 850 tísňová linka: 156