květen/ červen

14
Wolkroviny květen/ červen 2021

Transcript of květen/ červen

Page 1: květen/ červen

Wolkroviny

květen/ červen

2021

Page 2: květen/ červen

Obsah

Úvodní slovo šéfredaktora .............................................................................................. 3

Téma čísla: Mezinárodní den životního prostředí .......................................................... 4

Dotazník k maturitám ..................................................................................................... 5

Slohová práce studentů: Tichý vrchol přírody ................................................................ 7

Top 5 + 1 seriál, které musíte vidět ................................................................................ 9

Dobrodružství kočky Lily 2: Nezvaná návštěva ............................................................. 11

2

Page 3: květen/ červen

Úvodní slovo šéfredaktora

Vážení čtenáři, vítám Vás u nového vydání školního časopisu Wolkroviny, tentokrát naposledy v letošním školním roce. V tomto čísle jsme se soustředili hlavně na maturitní zkoušky. Připravili jsme pro Vás dotazník k maturitám, aby studenti posledních ročníků gymnázia zhodnotili letošní maturitní zkoušky, na které se museli připravovat ve ztížených podmínkách. Jako téma tohoto čísla jsme si zvolili mezinárodní den životního prostředí. Kromě těchto dvou témat jsme otiskli také slohovou práci jedné z našich redaktorek, připravili jsme si pro Vás tipy na seriály a zároveň jsme odstartovali druhou sérii příběhů na pokračování. Jménem celé redakce Vám přeji příjemné prázdniny a děkuji za další rok, co jste tu byli s námi a četli naše články. Děkujeme všem, kdo se zapojili do našich anket a rozhovorů. Věřím, že se tu v září opět všichni sejdeme nad naším časopisem. Přeji Vám příjemné čtení.

Karolína Přibylová šéfredaktorka

3

Page 4: květen/ červen

Téma čísla: Mezinárodní den životního prostředí Původ Mezinárodní den životního prostředí se slaví 5. června. Byl vytvořen z toho důvodu, aby zvýšil povědomí o ochraně životního prostředí. Byl vymyšlen roku 1972 na Konferenci OSN o životním prostředí, ale poprvé byl pořádán až v roce 1974. Jak se slaví? Mezinárodní den životního prostředí je velmi tvárný a nemá pevně stanovené tradice, které se dodržují. Smyslem tohoto mezinárodního dne je hlavně šíření zpráv o šetrném zacházení s naší

planetou Zemí, jako např. třídění odpadu, snížení uhlíkové stopy, šetření přírodními zdroji atd. Mezinárodní den životního prostředí v ČR Všechny státy, které Mezinárodní den životního prostředí slaví, pořádají různé akce a Česká republika není výjimkou. Bohužel celosvětová pandemie nám velké akce trochu zhatila, a tak se můžeme spolehnout na ty místní, každoročně tak třeba pořádá akce na Mezinárodní den životního prostředí Ekocentrum Iris v Prostějově.

Autor: Jakub Havel

4

Page 5: květen/ červen

Dotazník na maturity

Redakce Wolkrovin požádala pět studentů maturitních ročníků, aby zhodnotili maturitní zkoušky v letošním roce, kdy se na ně museli připravovat ve ztížených podmínkách. Jejich odpovědi naleznete níže.

Jak obtížné pro Vás byly didaktické testy?

1. Matematika nejtěžší za poslední roky. Čeština byla jednoduchá.

2. Matematika byla velmi nepříjemná, čeština byla v pořádku.

3. Český jazyk jednoduchý, matematika obtížná.

4. Příliš lehké. 5. Psala jsem didaktické testy

z angličtiny a z českého jazyka a přišlo mi to lehce těžší než předchozí roky, ale nebylo to nic hrozného.

Z jakého předmětu byl didaktický test nejtěžší?

1. Matematika. 2. Z matematiky. 3. Matematika. 4. Údajně matematika, ale tu jsem

nepsal. 5. Složitější pro mě byla čeština.

Zvolili jste si dobrovolnou ústní maturitu? Pokud ano, z jakého předmětu a proč?

1. Ne, nezvolil.

2. Z českého jazyka, protože mi připadalo zbytečné se na to vykašlat, když jsem si s přípravou dal tolik práce.

3. Ano, z českého jazyka. Knihy už jsem měla přečtené a přišlo mi to jednoduché a spravedlivé.

4. Ne. Souhlasíte se zrušením slohové práce? Je to podle Vás výhoda, nebo nevýhoda?

1. Myslím, že by mi slohovka nedělala větší problémy.

2. Pro mě určitě výhoda, protože nevynikám talentem na psaní slohových prací.

3. Pro mě to bylo ulehčení, každopádně si myslím, že by slohová práce měla zůstat součástí maturitní zkoušky.

4. Ano, souhlasím. Každý má talent na něco jiného a podle mě se nepoznají kvality studenta podle slohové práce, ale podle všeobecného přehledu z daného předmětu.

Co Vás nejvíc znervózňuje na ústní zkoušce?

1. Nic zvláštního, trochu historická témata v angličtině.

5

Page 6: květen/ červen

2. Že ji musím absolvovat až v pátek. 3. Pohledy učitelů. 4. Neustálé příchody a odchody učitelů. 5. Přístup učitelů, množství učiva a případné “okno”. Ale nic z toho nenastalo a

po prvním předmětu ze mě vše spadlo.

Autor: Karolína Přibylová

6

Page 7: květen/ červen

Slohová práce studentů: Tichý vrchol přírody

Ráda chodím do přírody. Do té „opravdové‘‘ přírody. Nejradši ji chodím pozorovat úplně mimo město, mimo to hlučné prostředí, které se mi snaží otrávit den svým šedivým vzhledem a štiplavým prachem. Člověk žijící uprostřed města má k „opravdové‘‘ přírodě opravdu daleko. Takže ji alespoň ráda pozoruji na vlastnoručních fotkách, kdy se zadívám do té hluboce zelené pokrývky skvostu naší planety. Mám ráda místa, která nenavštěvují tolik lidé. Proto vám řeknu o jednom místu, které na pohled vypadá úplně jako z mého vysněného obrazu divoké přírody. Okolí je hluboce zasněné a téměř tiché jako otevřené moře. Jenom ptáčci jemňounce prozpěvují své písničky a létají nad hlavou návštěvníka z jiného kraje. Člověka ze Šedivého Města, který přišel vzdát hold přírodě. Ten cizinec jsem já. Dýchám jinou vůni než v mém kraji, kde pro mého hostitele není místa. Zavřela jsem oči a zastavila se. Představovala jsem si, že neexistuje nic jiného než ten klid. Když zbystřím sluch, dojde mi, že tu ale přesto není takové ticho, jak by se zdálo. Větřík mi fouká do tváří a stromy šeptají šuměním listů mým uším, že mám poslouchat dále. Po minutce soustředění a námahy, abych nepodlehla té nejpřirozenější ukolébavce stromů a větříčku, ke mně dolehl křik dravce letícího nad lesem. Otevřela jsem oči, abych se mohla sama přesvědčit, že jsem neusnula. Tmavý a pro mě záhadný dravec zrovna přistával na strom s ulovenou kořistí. Rychle ji zhltnul a odletěl si nejspíše pro přídavek. Pokračovala jsem nahoru

s myšlenkou, že na vrcholku samotného kopce uvidím ještě více a uslyším více.

Les se začal pomaloučku zmenšovat a tráva zde byla o něco sušší. Po čtvrt hodince jsem stanula skoro na vrcholku, když jsem spatřila malou věž z plochých kamenů. Někdo si s nimi dal tu práci, aby byly přesně na sobě a dokonale vyrovnané. Kromě těch, co zde tvořili věžičku, jich byla všude okolo spousta. I když mi šedá barva normálně vadila, ty kameny se mi zalíbily jako dítěti se lesknoucí nová hračka. Proto jsem si jeden ze země vzala a potěžkala si ho. Přistoupila jsem ke kamenné věži a položila ho na něj. Vyzvedla jsem vrcholek kopce ještě výše! Chvíli jsem se dívala na dílo z úplně obyčejných kamenů. A to mě právě fascinovalo. Najednou získaly totiž jiný význam. Důležitý. Důležité a zároveň obyčejné kameny. Pousmála jsem se nad svými vlastními myšlenkami a rozhlédla se po okolí. Ze severní strany se z lesa hrdě tyčily smaragdové smrky. Z východní strany se kopec prudce svažoval. Jediná bříza se na svahu držela a mávala na mě větvemi s malinkatými a rozkošnými šištičkami. Rozhodla jsem se, že se posadím na jeden větší kámen a budu jenom sedět a poslouchat. Soustředila jsem se na tu již známou melodii, kterou mi opět příroda ráda zahrála. Bohužel jsem se musela po pár vteřinkách zvednout, protože nedaleko bylo obří mraveniště a začali se po mě sápat mravenci. Švihem jsem si stoupla a řekla si, že je asi potřeba jít pro dnešek domů. Sama jsem se ještě jednou ohlédla a zapřisáhla se, že se sem ještě jednou ¨

7

Page 8: květen/ červen

vrátím. Když jsem se vrátila domů, bylo

mi výtečně. Dala jsem si čaj a šla napsat článek do našich školních novin, abych se s našimi čtenáři mohla podělit o ten

krásný výhled a zvláštní pocit, který jsem stejně nemohla vyjádřit slovy, i kdybych o tom pocitu napsala stovky stran, stejně by to nebylo ono. To prostě člověk musí zažít.

Autor: Eliška Tomková

8

Page 9: květen/ červen

Top 5 + 1 seriál, které musíte vidět

1. Black mirror (sci-fi, drama)

Black mirror je sci-fi z blízké budoucnosti. Seriál pojednává o tom, co kdyby se technologie posunuly kupředu a z rázu by se s tím lidé museli vypořádat. Co kdybychom se všichni navzájem hodnotili stejně tak, jako hodnotíme aplikace či restaurace? Komunikace se zesnulými? Herní zážitek s absolutní reálností. To a mnoho dalšího nalezte v Black mirror. Najdete na: Netflix 2. #martyisdead (drama)

Příběh je zasazen do současného světa – světa internetu. Marty je 14letý teenager, na první pohled obyčejný kluk, avšak zdání klame. Teprve po jeho záhadné smrti jeho rodiče a okolí zjišťují jeho záhadnou virtuální minulost. Najdete na: Mall TV 3. Umbrella Academy

(superhrdinské, akční)

Umbrella Academy bychom popsali jako tak trochu jiný superhrdinský seriál. Příběh se točí okolo (ne)obyčejné skupiny sirotků, kterým

byli propůjčeny speciální schopnosti. Tuhle skupinku vychovává jistý Sir Reginald Hargreeves s lidsky vypadajícím robotem Grace Hargreevesovou. Jeden ze skupiny dětí, se schopností cestovat časem, si však při jedné takové cestě nedá pozor, a tak následuje smršť událostí, které musí Umbrella Academy vyřešit. Pokud jste již zhlédli všechny filmy od Marvelu či DC, tohle Vám nesmí uniknout! Najdete na: Netflix 4. Stranger Things

(detektivní, nadpřirozené)

Co by to byl za žebříček top seriálů, kdybychom nezmínili Stranger Things. Seriál, který láme rekordy novodobé kinematografie. Spousta z Vás už určitě Stranger Things zná, ale pro ty z Vás, kteří nevědí, o co jde, zkusíme děj ve zkratce přiblížit. Hawkins je poklidné městečko v Indianě, kde se věčně nic neděje až do chvíle, kdy se ztratí malý chlapec Will Byers. Rodina Willa se obrací na policii, ti ale případ neberou vážně, protože věří, že se objeví, přece jenom jsou v Hawkins. Williho kamarádi to však také nenechají být. Pouštějí se do pátrání, při kterém potkají tajemnou dívku, která jim obrátí životy naruby. Najdete na: Netflix

9

Page 10: květen/ červen

5. Death Note (detektivní, drama,)

A teď něco z anime. Death Note je kreslené detektivní drama, inspirované stejnojmennou knižní předlohou. Pozorujeme klasický den japonského středoškoláka Lighta Yagamiho. Light je pilný a cílevědomý student s nadprůměrně dobrými výsledky, život se mu ale otočí vzhůru nohama, když najde pohozený starý zápisník, do něhož když napíše jméno žijícího člověka, zemře podle pokynů pisatele. Light tak dostává do rukou mocnou zbraň, kterou koná dobro i páchá zlo. Najdete na: Netflix

6. bonus – Zaklínač

(nadpřirozené, fantasy)

Kdo by neznal Zaklínače od známého polského spisovatele Andrzeje Sapkowskiho. I když první díl série byl vydán v roce 1992, tak se po celém světě prodávají stále tisíce kopií. Určitě každý čtenář knihy snil o tom, že by viděl příběh o Geraltovi adaptován. A to se povedlo! Sice v trochu jiném pořadí, ale přeci. V roce 2007 se jsme se tak dočkali adaptace v podobě videohry od studia CD Project RED. Postupem času jsme se dočkali dalších pokračování, ale pravý převrat nastal v roce 2019, a to vydáním prvního zaklínačského seriálu. Záměrně zde nechceme prozrazovat děj, abychom Vás neochudili o ten jedinečný zážitek. Proto doporučujeme nejdříve přečíst knihy a až poté seriál. Nebudete litovat! Najdete na: HBO GO, Netflix

Autor: Jakub Havel

10

Page 11: květen/ červen

Dobrodružství kočky Lily 2: Nezvaná návštěva

Třela jsem si naraženou packu. Už od rána panoval v našem domě zmatek. Panička běhala po schodech nahoru a dolů, nosila všechno možné do kufrů, které zabíraly většinu podlahy v obýváku. Děti Růženka a Martínek se honily na zahradě a páníček strávil den hudrováním, proč toho tolik vezou, když jedou jenom na deset dnů, na což mu panička neúnavně odpovídala, že veze jenom to potřebné a důležité. Páníček argumentoval, že jestli vezou jenom to potřebné a důležité, tak jak to, že mají tolik přecpaných zavazadel. Panička mu odpovídala, že jestli chtějí dojet včas na letiště, tak by měl začít spolupracovat a ne si stále jen stěžovat. A tak pořád a pořád dokola.

Všechno vyvrcholilo tím, že Růženka si skopla palec a rozječela se na celou ulici. A aby toho nebylo málo, tak když panička běžela Růženku zachraňovat, zakopla o mě. To byl důvod, proč jsem si třela packu. Upřímně jsem se těšila, až páníčci konečně odjedou a já si začnu užívat ticha a klidu s Billem a Sissinkou.

Nejspíš bych vám měla objasnit situaci. Moji páníčci spolu s těmi Sissinčinými odjíždějí na deset dnů k moři. Budou se o nás starat Billovi páníčci, ale pouze tím stylem, že nás dvakrát třikrát denně nakrmí a budou si vesměs hledět svého. Z našeho domu se tedy stane moje království, což je velmi vzácné.

Asi za hodinu páníčci konečně odjeli. Pootevřela jsem dveře, protože jsem čekala hosty, a vyskočila na gauč. Se Sissinkou, kočkou ze sousedství a mé kamarádky, jsme se domluvily, že pokud naši páníčci odjedou už před obědem, najíme se spolu. Čekala jsem asi pět minut, než se ve dveřích objevil Sissinčin načesaný, navoněný ocas.

,,Dobré poledne, Lily,“ zívla. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ty jsi snad v tuhle hodinu spala.“

,,Jo,“ ušklíbla se Sissinka, ,,zdřímla jsem si v zahradním domečku, protože moji páníčci šíleli z té dovolené,“ obrátila oči v sloup. ,,A co ty?“

,,Moje panička celý den běhala po domě a balila,“ povzdychla jsem si. ,,Teď je tu poprvé od rána ticho.“

Sissinka soucitně mávla rukou. ,,Aspoň že už jsou pryč a my si užijeme prázdniny,“ usmála se.

,,Přesně tak,“ ušklíbla jsem se na ni spiklenecky a nalila mlíčko do misek. Do svátečních, když mám tu návštěvu.

Odpoledne jsme si se Sissinkou udělaly piknik. Na sluníčku. Co by mohlo být lepší. Najednou jsme uslyšely z Billova domu, kde byly otevřené dveře na zahradu, nějakou hádku. Nerozuměly jsme ani slovo, ale v tu chvíli jsme zahlédly Billa, jak se prosmýkl dveřmi, přeskočil plot a sedl si k nám.

,,Co se děje?“ posadila se Sissinka. ,,Páníčkům volal náš soused z chaty, že se vyvalila voda z potoka a skoro všechny

chaty tam vyplavila,“ vysvětlil nám Bill. ,,A tvoji páníčci tam jedou?“ zeptala jsem se Billa. ,,Jedou to tam uklidit. Bude to asi na několik dní. A já s nimi nejedu, protože

musím hlídat.“

11

Page 12: květen/ červen

,,Tak to je vlastně super,“ rozesmála se Sissinka. ,,My se o sebe však postaráme. A jako bonus budeme mít tři domy úplně pro sebe!“ jásala.

Sissinka se ale radovala předčasně. Než Billova rodina odjela, páníček někam zavolal.

,,…bude to jenom na pár dní….kdybyste je mohli nakrmit……párkrát denně…..vyvenčit…“ Z jeho konverzace s neznámým jsme slyšeli jenom střípky. Bill se připlížil blíž k otevřeným dveřím a nastražil uši.

,,Říkali, že sem někoho pošlou. Jenom je třikrát denně nakrmí a Billa vyvenčí, to stačí. Pryč budeme stejně jenom na pár dní,“ vysvětloval něco páníček paničce. Pořád jsme ale nevěděli, kdo nás to vlastně bude chodit krmit. Panička souhlasně přikyvovala.

,,Se Šťastným mazlíčkem mám dobré zkušenosti,“ pochvalovala si. Poodešli jsme dál od domu. ,,Co je to Šťastný mazlíček?“ ptala se Sissinka. Bill

pokrčil rameny. ,,To je agentura, která hlídá domácí mazlíčky,“ vysvětlila jsem jim oběma. Bill se

Sissinkou se na sebe nechápavě otočili. ,,Když jsou páníčci mazlíčků pryč,“ doplnila jsem.

Sissinka vypadala celkem uraženě. ,,Proč volají do nějaké agentury?“ lamentovala, přičemž slovo ,,agentura“ přímo vyplivla. Bill mlčel. ,,Asi nechcou nic riskovat, když mají na starosti i nás dvě,“ usoudila jsem. Sissinka mlaskla a zavalila oči. Vypadalo to, že ji nepřesvědčíme, že rozhodnutí Billových páníčků je správné.

Páníčci byli sbalení celkem rychle. Po půl hodině se za koly auta zvířil prach a páníčci zmizeli. Čekali jsme, že zaměstnanec Šťastného mazlíčka objeví zanedlouho po jejich odjezdu. Uplynula však hodina, dvě, tři, a hlídač pořád nikde. Sissinka po hodině a půl navrhla, abychom se navečeřeli sami a když hlídač nepřijde, tak budou moct Billovi páníčci maximálně tak zažalovat Šťastného mazlíčka za nesplnění obchodní podmínky. Nezbývalo nám nic jiného než se Sissinkou souhlasit.

Kolem osmé hodiny se, na rozdíl od hlídače, dostavila bouřka. Tma v obýváku, plná bříška a šum deště nás ukolébávál čím dál víc. Zavrtala jsem se do polštářku, který jsem si shodila z gauče, k velkému francouzskému oknu vyklenutému do předzahrady. Usnula bych téměř okamžitě. Najednou jsem ale zaslechla zvuk motoru a oslnila mě světla. Hrčení motoru ustalo, světla zhasla a bouchla dvířka od auta. Neochotně jsem se zvedla z vyhřáteho dolíku v polštáři a vykoukla zpoza rohu do předsíně. Sebrala jsem odvahu a popošla blíž k domovním dveřím. Bylo slyšet čvachtání kaluží na cestičce ke dveřím. Chvíli bylo ticho. Najednou zarachotily klíče v zámku. Osoba za dveřmi je, hned jak je odemčela, přímo rozkopla, až vrazily do zdi, která zaduněla. Vzhlédla jsem nahoru k osobě stojící na prahu. Zahlédla jsem siluetu její hlavy. Najednou nebe prořízl blesk a osvětlil tím celou ulici. Asi na vteřinu jsem uviděla hlídaččin obličej. Oči měla uhrančivě černé a kaštanové vlasy svázané do jednoduchého, rozcuchaného drdolu. Pramínky vlasů, které jí trčely z drdolu, se jí vodou přilepily na tvář. Byla oblečená do tmavého vlněného kabátu a na nohou jsem jí zahlédla těžké kožené boty.

Hlídačka popošla pár kroků do předsíně, s pohledem stále zapíchnutým do mých očí. Tiše zaklapla dveře. Srdíčko mi bušilo jako o závod. Najednou hlídačka rozsvítila světlo v předsíni a překvapivě se na mě usmála. Rty měla namalované svítivě červenou

12

Page 13: květen/ červen

rtěnkou a všimla jsem si, že oči neměla nakonec černé, ale tmavě hnědé. Dost se mi ulevilo.

,,Ahoj,“ pozdravila mě přátelsky, zatímco si svlékala promoklý kabát. Pod ním se jí objevil tenký rudý svetr a hnědé široké kalhoty. Nepřestávala se usmívat. ,,Jakpak se jmenuješ?“ zeptala se mě sladce a ledovou rukou mi pohladila kožíšek.

Zamňoukala jsem na pozdrav. Hlídačka mi zabořila prsty do kožíšku, přičemž si všimla mého obojku s mým jménem a telefonním číslem paničky (tím jsem byla vybavena pro případ, kdybych se ztratila).

,,Lily,“ řekla zaujatě, ,,krásné jméno pro kočku,“ kývla hlavou. Potom pokračovala. ,,Já jsem Margaret. Těší mě,“ pohladila mě znovu.

Margaret. Zajímavé. To bych tedy opravdu neodhadla. Margaretino jméno mi k ní moc nesedělo (když promineme její příchod). Přišla mi celkem milá. Už jsem nebyla tak naštvaná z toho, že Billovi páníčci zavolali do Šťastného mazlíčka, aby nás jejich zaměstnanec hlídal.

Margaret se zvedla z kleče, zula si boty a začala se rozhlížet po obýváku. Objevila Billa a Sissinku. Podrbala je oba za ušima. Potom si všimla koupelny, kde s radostí zmizela a zaklapla za sebou dveře.

Poznala jsem, že Margaretino pohlazení Sissinku probudilo, akorát to nedala najevo. Když Margaret odešla do koupelny, Sissinka otevřela jedno oko, aby si ověřila, že je čistý vzduch, a potom seskočila z gauče.

,,Je hodná,“ naklonila se ke mně, ,,ale i tak mi přijde nějaká podezřelá.“ Margaret se najednou objevila za námi. ,,Vidím, že už jste jedli, je to tak?“

zeptala se nás, když si všimla upatlaných misek na podlaze a zase se usmála od ucha k uchu.

,,Tak co kdybychom už šli do pelíšků?“ zvedla Sissinku do náruče a začala ji drbat na zádech. Sissinka se tvářila zmateně a z očí jsem jí četla: ,,Dělej něco!“

Margaret si všimla mého polštářku u francouzského okna. Vzala z gauče ještě jeden, položila ho vedle toho mého a pustila Sissinku na zem. Sissinka se jí prosmýkla mezi rukama a skočila do polštářku. Margaret se srdečně rozesmála, popadla mě a položila mě na polštářek vedle Sissinky.

,,Dobrou noc,“ popřála nám a zhasla světlo. Se Sissinkou jsme se stočily do klubíčka a moje kamarádka se ke mně naklonila.

,,Je milá, ale přijde mi, že až moc. A to je podezřelé,“ pošeptala mi do ucha, zatímco Margaret si udělala pohodlí na gauči vedle Billa, který se překvapivě za celou dobu, co tu Margaret byla, neprobudil.

,,Anebo je prostě jako zbytek lidí, co si myslí, že jsme hloupí, tak s námi zachází jako s dětmi,“ zastala jsem se Margaret. ,,Ale taky mi na ní přijde něco divného,“ podotkla jsem.

,,Ještě, aby ne,“ zabručela Sissinka. Přišlo mi, jako kdybych spala tak minutu, když mě probudilo slabé světlo.

Pootevřela jsem oči a zorientovala jsem se. Margaret seděla na gauči a pod slabým světlem lampy něco blýskavého prohlížela. Najednou z kapsy vylovila hadýrek a v tu chvíli jsem málem dostala couravý psotník.

Margaret ze stolu zvedla pistoli. Pravou, nefalšovanou, blyštivou pistoli.

13

Page 14: květen/ červen

Snažila jsem se zachovat klid. Jemně jsem strčila do Sissinky. Moje kamarádka měla vždycky lehké spaní, tak se probrala v mžiku. Drápkem u pusy jsem jí naznačila, že nemá vydat ani hlásku.

Naklonila jsem se k Sissinčině uchu a pošeptala jí: ,,Sissi, ona má pistoli.“ Sissinka se na mě znepokojeně podívala. Nakonec přimhouřila oči a zašeptala:

,,To bude jízda.“

Autor: Karolína Přibylová

14