CHRISTOPH SVÃTY - Úvod | iVyšehrad.cz · Nutnost podobnÈho p¯Ìstupu je sice z¯ejm· jiû od...

CHRISTOPHMARKSCHIES

MEZI DVÃMA SVÃTY

Christoph

Markschies

Mezi dvěma

světy

Dějinyantického

křesťanství

V Y ä E H R A D

Zwischen den Welten wandern. Strukturen des antiken Christentums, first published in the series ÑEurop‰ische Geschichteì, ed. by Wolfgang Benz© 1997 Fischer Taschenbuch Verlag GmbH, Frankfurt am MainTranslation © Kate¯ina Ryneöov·, 2005

ISBN 80-7021-775-8

VyobrazenÌ na p¯ebalu:Pt·ci jako symboly duöÌ pijÌ vodu ûivotaKaple Gally Placidie, zaË. 6. stol., Ravenna

Na vazbÏ:Kristus a symboly evangelist˘Echternaösk˝ evangeli· , 7. stol.Klenotnice katedr·ly v TrevÌru

OBSAH

⁄vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9PodÏkov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

ANTICK… KÿESçANSTVÕ ñ PROSTOR A »AS . . 13Utv·¯enÌ geografickÈho prostoru antickÈho k¯esùanstvÌ . 13»lenÏnÌ a n·stin epochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

JEDNOTLIVEC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49Konverze ke k¯esùanstvÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49NarozenÌ, k¯est a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63K¯esùansk˝ ûivot a jeho zboûnost . . . . . . . . . . . . . . . . 87Bible a jejÌ pouûÌv·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90Modlitba a bohosluûba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100UctÌv·nÌ andÏl˘, svat˝ch a muËednÌk˘. PoutÏ . . . . . . . . 106OstatnÌ v˝razy zboûnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116KaûdodennÌ ûivot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

FORMY éIVOTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133ManûelstvÌ a rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135Askeze a mniöstvÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

SPOLE»ENSTVÕ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158éivot obce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161Struktury p¯esahujÌcÌ hranice obcÌa formy komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176CÌrkevnÌ ˙¯ady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

Z¡VÃR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

7

Pozn·mky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207SlovnÌËek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226Prameny a p¯eklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228V˝bÏrov· bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238»asov· tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243Pouûit· vyobrazenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245Jmenn˝ rejst¯Ìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246Rejst¯Ìk mÌstnÌch n·zv˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

8

⁄VOD

Tato kniha by mohla nÈst takÈ n·zev ÑN·Ërt struktur·lnÌch dÏ-jin ranÈ cÌrkveì ñ jejÌ autor se zde totiû pokusil vylÌËit institucea formy ûivota, kterÈ do tÈto oblasti cÌrkevnÌch dÏjin spadajÌ.Nutnost podobnÈho p¯Ìstupu je sice z¯ejm· jiû od konce minu-lÈho stoletÌ ñ v tomto smyslu nazval Adolf Harnack (1851 aû1930) instituce Ñkostrou dÏjinì ñ, aû do tÈto doby se o nÏj alebuÔ pokusilo jen nÏkolik m·lo jedinc˘, jako nap¯Ìklad RobertM. Grant,1 anebo byl rozvinut ve velmi modifikovanÈ podobÏjako Ñekklesiologische Typengeschichteì, nap¯Ìklad Carlem An-dresenem.2 O Ñstruktur·chì chceme hovo¯it proto, abychom semohli zamÏ¯it nejen na klasickÈ Ñinstituceì dÏjin k¯esùanstvÌ(tÏmi by byly manûelstvÌ, cÌrkevnÌ ˙¯ady, papeûstvÌ atd.), aletakÈ na historicky relevantnÌ fenomÈny, kter˝m se dostalo za-slouûenÈ pozornosti aû v poslednÌch desetiletÌch: zboûnost jed-notliv˝ch Ëlen˘ spoleËenstvÌ a cel˝ch skupin, ale i r˘znorodÈsoci·lnÌ podoby k¯esùanstvÌ v antice cÌsa¯skÈ doby. PojemÑstruktur·lnÌ dÏjinyì znamen· ale takÈ, ûe se nejedn· o dÏjinyantickÈho k¯esùanstvÌ v klasickÈm slova smyslu. Tematika ÑcÌrkeva st·tì nenÌ zpracov·na chronologicky podle ud·lostÌ (pr·vnÌstr·nka pron·sledov·nÌ k¯esùan˘ zde takÈ nenÌ tematizov·na).KoneËnÏ, tato kniha nezahrnuje ani soci·lnÌ dÏjiny nebo dÏjinysexuality antickÈho k¯esùanstvÌ; kromÏ toho zde nep¯edkl·d·meani teologickÈ nebo liter·rnÌ dÏjiny in nuce : spisy antick˝chk¯esùansk˝ch autor˘, papyry, n·pisy a archeologickÈ pramenyjsou zohlednÏny jen tehdy, kdyû napom·hajÌ lepöÌmu porozu-mÏnÌ struktur·m antickÈho k¯esùanstvÌ ñ v jiû popsanÈm smyslu.

N·zev ÑMezi dvÏma svÏtyì m· pouk·zat na centr·lnÌ tezitÈto knihy: formy ûivota k¯esùanskÈho n·boûenstvÌ v antice jsoujiû od sam˝ch poË·tk˘3 ñ vzdor mnoha modifikacÌm tÈmÏ¯ vevöech variant·ch ñ veskrze ovlivnÏny zkuöenostÌ, ûe prav· vlast

9

k¯esùan˘ se nach·zÌ v nebi. V˝chozÌ bod tohoto v˝kladu tvo¯ilp¯itom jeden post¯eh z oblasti dÏjin p˘sobenÌ k¯esùanstvÌ: trval˝v˝znam pro v˝voj evropskÈ kultury od ranÈho st¯edovÏku mÏlak¯esùansk· cÌrkev v dobÏ ¯ÌmskÈho cÌsa¯stvÌ a pozdnÌ antiky p¯e-devöÌm ve t¯ech oblastech. ZaprvÈ p¯ispÏla k nahrazenÌ pluralitycÌsa¯sk˝ch kult˘ nov˝m jednotn˝m n·boûenstvÌm s velkou spo-leËenskou nosnou silou, kterÈ zavazovalo svÈ vÏ¯ÌcÌ v doposudnepoznanÈ mÌ¯e k zcela urËitÈmu utv·¯enÌ svÈho individu·lnÌhoûivota (nap . manûelsk· mor·lka) a kterÈ s sebou p¯ineslo do tÈdoby nezvyklÈ formy soci·lnÌ zodpovÏdnosti (nap . zaopat¯enÌvdov). ZadruhÈ tak¯ÌkajÌc Ñp¯edeölaì ñ p¯esnÏ s opaËnou ten-dencÌ ñ zako¯enÏnÌ a tv˘rËÌ identifikaci k¯esùan˘ s jejich vlast-nÌm okolÌm tÌm, ûe vyzvala k¯esùanskou obec k Ñmor·lce zdr-ûenlivosti, kter· by byla lepöÌ neû mor·lka jeho okolÌì, a i zderozvinula velmi atraktivnÌ soci·lnÌ formy ûivota, kterÈ umoûÚo-valy ˙tÏk ze svÏta (nap . poustevnickÈ kolonie nebo kl·ötery).Zat¯etÌ dok·zala cÌrkev cÌsa¯skÈ doby a pozdnÌ antiky vyuûÌt vÏ-deckou teologii, kter· vznikla Ë·steËnÏ mimo k¯esùanskÈ obce.Teologie pouûÌvala metody a myölenkovÈ figury antickÈ filozo-fie jako prost¯edek k lepöÌ srozumitelnosti zvÏsti NovÈho z·-kona, a tak uËinila k¯esùanstvÌ atraktivnÌm i pro vzdÏlance.

Na z·kladÏ takov˝chto dÏjin p˘sobenÌ antickÈho k¯esùanstvÌvzniklo n·sledujÌcÌ rozvrûenÌ knihy: nejd¯Ìve nastÌnÌme vnÏjöÌr·mec uvedenÌm do mÌsta a doby. P¯itom budou p¯edstavenynejd˘leûitÏjöÌ etapy christianizace ¯ÌmskÈ ¯Ìöe se zvl·ötnÌm d˘ra-zem na jejÌ soci·lnÌ, politickÈ a pr·vnÌ aspekty. PotÈ n·sledujÌ t¯ioddÌly, kterÈ se zab˝vajÌ jednotlivcem, ûivotnÌmi modely stojÌ-cÌmi mezi jednotlivcem a spoleËenstvÌm, a koneËnÏ öiröÌm spo-leËenstvÌm. Centr·lnÌmu aspektu dÏjin antickÈho k¯esùanstvÌ,totiû p¯etvo¯enÌ k¯esùanskÈ zvÏsti vÏdecky vzdÏlan˝mi teology ñzde padajÌ oblÌben· hesla jako je Ñhelenizace k¯esùanstvÌì ñ, jsmese mohli v r·mci tohoto pojedn·nÌ vÏnovat jen velmi kr·tce.4

NenÌ ani pot¯eba upozorÚovat na samoz¯ejmou skuteËnost,ûe na dvou stech stran·ch m˘ûe b˝t pod·n jen n·stin strukturantickÈho k¯esùanstvÌ a pro podrobnÈ vÏdeckÈ diskuse nebo roz-s·hl· zd˘vodnÏnÌ zde nezb˝v· mÌsto. V tÈto knize to ale souvisÌ

10

takÈ s velk˝m poËtem citacÌ z antick˝ch text˘, kterÈ majÌ p¯ed-kl·danÈmu dÌlu dodat vÏtöÌ objektivitu a plastiËnost. Fakt, ûeautor mÌsty velmi Ëasto odkazuje na Nov˝ z·kon a na JeûÌöez Nazaretu, lze vysvÏtlit mimo jinÈ tÌm, ûe tato kniha byla na-ps·na evangelick˝m cÌrkevnÌm historikem. Autor nenÌ tohon·zoru, ûe intence JeûÌöe, pop¯ÌpadÏ prvnÌch k¯esùan˘ byly za-chov·v·ny z·sadnÏ nebo p¯ev·ûnÏ jen mimo hlavnÌ cÌrkev a z nÌvylouËen˝mi tzv. heretiky. V p¯ÌpadÏ jak ÑortodoxnÌchì, taki Ñheretick˝chì nauk, kterÈ byly takto naz˝v·ny aû pozdÏji, sejedn· spÌöe o velmi komplexnÌ transformaËnÌ procesy, kdy sez ûidovskÈ nauky, kter· byla p¯izp˘soben· podmÌnk·m malÈPalestiny, vyvinulo samostatnÈ n·boûenstvÌ p˘sobÌcÌ po celÈmimperiu Romanu. PeËlivÈ a od p¯edsudk˘ oproötÏnÈ p¯ezkou-m·nÌ dÏjin antickÈho k¯esùanstvÌ by uk·zalo, ûe tyto transfor-maËnÌ procesy a teologick·, pop . etick· rozhodnutÌ vÏtöinovÈcÌrkve si mohou v mnoha ñ ale samoz¯ejmÏ zdaleka ne ve vöech!ñ p¯Ìpadech n·rokovat vÏtöÌ hodnovÏrnost neû rozhodnutÌ o toenergiËtÏji do pop¯edÌ stavÏn˝ch menöin.

PoslednÌ slovo n·leûÌ seznamu literatury na konci tÈto knihy:uvedeny byly p¯edevöÌm prameny a uûiteËnÈ p¯eklady tÏchtoantick˝ch text˘. V seznamu sekund·rnÌ literatury jsou uvedenyjen nejd˘leûitÏjöÌ tituly.

Jena, Nov˝ rok 1997 Christoph Markschies

11

PODÃKOV¡NÕ

ChtÏl bych podÏkovat mnoha sv˝m koleg˘m a p¯·tel˘m za to,ûe tato kniha, kter· je z d˘vod˘ nedostatku prostoru v nÏkte-r˝ch bodech velmi struËn·, nenabyla jeötÏ vÌce povrchnÌhocharakteru; zvl·ötÏ zmiÚuji Hannse Christofa Brenneckehoa Georga Schˆllgena. D·le bych chtÏl uvÈst dvÏ spolupracov-nice z mÈ katedry: Ursulu Reutter a Susannu Bˆhm. Pozn·mkyk etick˝m ustanovenÌm synod poch·zejÌ Ë·steËnÏ z mÈho prv-nÌho semin·¯e v JenÏ. PoslednÌ kapitola vznikla z p¯edn·öeka diskusÌ, ke kter˝m n·s do T bingen pozvala Emma Brunner--Traut, pozn·mky ke stavb·m v S˝rii a Jord·nsku vzniklyv r·mci kurzu, jenû po¯·dal Deutscher Evangelischer Intitut f¸rAltertumswissenschaft des Heiligen Landes v JeruzalÈmÏ a Am-m·nu. Pr·ce na textu byly dokonËeny po inspirujÌcÌm pobytuna ho¯e SijÛn na ja¯e 1996.

12

ANTICK… KÿESçANSTVÕñ PROSTOR A »AS ñ

Utv·¯enÌ geografickÈho prostoru antickÈho k¯esùanstvÌ

⁄zemÌ, na nÏmû se odehr·valy antickÈ dÏjiny k¯esùanstvÌ, bylodlouh· lÈta identickÈ tÈmÏ¯ v˝hradnÏ s ¯Ìmskou ¯ÌöÌ a potÈ s je-jÌmi n·slednick˝mi st·ty. SousednÌ st·ty ñ nap . Persie ñ bylyzasaûeny jen z malÈ Ë·sti a na rozdÌl od evropskÈho st¯edovÏkunekonala cÌrkev ani û·dnÈ misie mimo hranice ¯Ìöe. SvÏtov·misie znamenala v tomto p¯ÌpadÏ dosaûenÌ hranic ¯ÌmskÈ ¯Ìöe,imperium Romanum. V tomto faktu nesmÌme hledat nÏjakÈk¯esùanskÈ specifikum ñ naopak: k¯esùansk· obec se tÌmto ome-zenÌm projevila jako souË·st antickÈho svÏta, kter˝ vedle impe-ria znal vÏtöinou jiû jenom barbarsk˝ svÏt a pustinu. Imperiumbylo Ñoik˙menÈ ì, cel˝ obydlen˝ svÏt. Orbis terrarum, cel˝ svÏt,byl ztotoûÚov·n s orbis Romanus. Pokud byla ñ jako nap¯Ìkladv TrevÌru ñ v hale nÏjakÈho vzdÏl·vacÌho za¯ÌzenÌ na zdi nama-lovan· mapa svÏta,5 mohl si div·k tÈto identifikace takÈ povöim-nout. Kdokoliv stanul v hlavnÌm mÏstÏ ÿÌmÏ p¯ed mausoleemcÌsa¯e Augusta, kter˝ zem¯el roku 14 p¯ed Kr., a Ëetl zde (nebona kterÈmkoliv jinÈm mÌstÏ ¯Ìöe, kde byla umÌstÏna) zpr·vuo Ëinech, kterou imperator sestavil kr·tce p¯ed svou smrtÌ, bylna tuto p¯edstavu upomenut jiû v nadpise textu: Ñ[Zpr·va] o Ëi-nech boûskÈho Augusta, kter˝mi podrobil cel˝ svÏt moci a po-ruËnictvÌ ¯ÌmskÈho lidu.ì DÌky odpovÌdajÌcÌm snah·m Augusta,jak signalizuje jiû nadpis tohoto textu ñ podle nejlÈpe docho-vanÈ kopie z tureckÈ Ankary takÈ naz˝vanÈho monumentumAncyrarum ñ, zahrnovalo imperium nynÌ cel˝ obydlen˝ svÏt,oik˙menÈ. Dokud ¯Ìmsk· ¯Ìöe existovala, naruöila k¯esùansk·cÌrkev tuto ideologii jen z¯Ìdka. Mimo st·tnÌ hranice nek·zalasvoji zvÏst tÈmÏ¯ nikdy.

13

Geografick˝ prostor antickÈho k¯esùanstvÌ ale p¯esto nenÌjednoduöe identick˝ s ˙zemÌm ¯ÌmskÈ ¯Ìöe v dobÏ cÌsa¯stvÌ; jehoideologickÈ centrum leûÌ jinde, coû z·sadnÏ mÏnÌ situaci. J·droa metropoli pohanskÈ ¯Ìöe tvo¯il, jak zn·mo, geograficky rela-tivnÏ centr·lnÏ poloûen˝ ÿÌm ñ jako urbs, jedinÈ mÏsto v pra-vÈm slova smyslu; jin· mÏsta se naz˝vala oppidum. V imperiumÏlo vöe svÈ centrum v ÿÌmÏ. Vedle ÿÌma existovalo jen nÏko-lik dalöÌch velkomÏst jako Alexandrie nebo Antiochie. TatomÏsta nebyla kv˘li svÈ mÌsty obrovskÈ koncentraci obyvatelstvaûivotaschopn· bez svÈho okolÌ. Nejen hlavnÌ mÏsto, ale i mnohÈdalöÌ metropole (jako nap¯Ìklad Antiochie, AthÈny, Efez) bylyodk·z·ny na import potravin, kter˝ byl v rukou soukrom˝ch,i kdyû st·tem kontrolovan˝ch kupc˘.

K¯esùanstvÌ ale nevzniklo ani zde, v ÿÌmÏ, ani v ÑtavÌrnÏìkultur, kterou p¯edstavovala ostatnÌ velk· mÏsta. Svoje vÌtÏznÈtaûenÌ antick˝m svÏtem zapoËalo spÌöe v mal˝ch vesniËk·chsevernÌ Palestiny. JeötÏ dnes je moûnÈ p˘sobiötÏ JeûÌöe z Naza-retu na severnÌm b¯ehu GenezaretskÈho jezera obejÌt pohodlnÏza jedno odpoledne: z Kafarnaum, jeho vlasti (Mt 9,1), to jsouËty¯i kilometry do Chorazin, kde vykonal mnoho z·zrak˘, p¯i-bliûnÏ nÏco p¯es pÏt kilometr˘ dÏlÌ Kafarnaum od Bethsaidy,odkud poch·zel Petr.6 MÏst˘m u jezera se JeûÌö vyh˝b·, p˘so-biötÏ tohoto prostÈho ¯emeslnÌkova syna bez teologickÈho vzdÏ-l·nÌ jsou galilejskÈ vesnice. Proto n·s neudivuje, kdyû vzdÏlan˝pohan, jak˝m byl ¯Ìmsk˝ cÌsa¯ Iulianus, p¯ipomÌn· JeûÌöov˝mn·sledovnicÌm a n·sledovnÌk˘m jejich prost˝ p˘vod a naz˝v· jeÑGalilejciì. NÏkolik p¯Ìpad˘ uzdravenÌ v takov˝ch vesniËk·ch ñjak panovnÌk polemicky uv·dÌ ñ m˘ûe b˝t jen tÏûko naz˝v·novelk˝mi Ëiny.7 JeötÏ v˝znamnÏjöÌm neû tyto osady, kterÈ z·hypozbyly pro k¯esùanstvÌ rozöÌ¯enÈ po celÈ ¯Ìöi na d˘leûitostia byly poutnÌky ve vÏtöÌ mÌ¯e znovu navötÏvov·ny aû od Ëtvr-tÈho stoletÌ, se stal JeruzalÈm.

Toto ûidovskÈ hlavnÌ mÏsto, jeû z perspektivy vzdÏlanÈho ÿÌ-mana leûelo na periferii ¯Ìöe v relativnÏ mladÈ a neklidnÈ pro-vincii, se stalo sÌdlem prvnÌ vÏtöÌ k¯esùanskÈ obce, kter· vzniklapo JeûÌöovÏ popravÏ v roce 30 po Kr. Nov˝ z·kon n·s zpravuje

14

o tom, jak se ustraöenÌ stoupenci JeûÌöova uËenÌ znovu srotilipotÈ, co se jim po svÈm zmrtv˝chvst·nÌ zjevil, a p¯ihl·sili sek nÏmu (nap . Lk 24,13ñ34) jako k Mesi·öi (maöÌah, ¯ec. chris-tos), pop¯ÌpadÏ P·novi (¯ec. kyrios). TÈto skupinÏ zaËali rychledominovat JeûÌöovi p¯ÌbuznÌ a vÏrnÏ se Ëekalo na JeûÌö˘v brzk˝p¯Ìchod na horu SijÛn uprost¯ed JeruzalÈma (takto takÈ Pavel,ÿ 11,26n), kter˝ mÏl nastat podle biblick˝ch zaslÌbenÌ. V prv-nÌch letech dÏjin k¯esùanstvÌ tvo¯il JeruzalÈm nejen ideologickÈ,ale i geografickÈ st¯edisko tÈto mladÈ obce. Pavel nese evange-lium Ñz JeruzalÈmaì (ÿ 15,19) do celÈho obydlenÈho svÏtaa po¯·d· mezi neûidovsk˝mi Ëleny sv˝ch misijnÌch obcÌ (tzv.Ñk¯esùany z pohan˘ì) sbÌrku Ñpro chudÈ mezi svat˝mi v Jeruza-lÈmÏì. Teprve aû po ˙plnÈm zniËenÌ JeruzalÈma ¯Ìmsk˝mi jed-notkami v souvislosti se dvÏma ûidovsk˝mi povst·nÌmi v letech70 a 132ñ135 po Kr. a po vyd·nÌ z·kazu vstupu éid˘ do AeliaCapitolina, jak se novÏ zbudovanÈ mÏsto naz˝valo, se re·ln˝v˝znam tohoto ideovÈho st¯ediska k¯esùanstvÌ na nÏjakou dobuv˝raznÏ zmenöil. P¯esto trvaly mnohÈ kruhy i nad·le na tom, ûese koneËn˝ p¯Ìchod Krista m· oËek·vat na SijÛnu v JeruzalÈmÏ.Tak vysvÏtluje Justin, kter˝ p˘vodnÏ poch·zel z dneönÌho N·-bulu, ale poslÈze uËil v ÿÌmÏ, v polovinÏ druhÈho stoletÌ svÈmuûidovskÈmu spoleËnÌku, ûe se JeûÌö znovu ve sl·vÏ zjevÌ na tom-tÈû mÌstÏ, na kterÈm byl kdysi prost¯ednictvÌm nanejv˝ö potup-nÈ popravy zneuctÏn.8

Po svÈm zniËenÌ v roce 70 po Kr. byl JeruzalÈm jako centrumranÈho k¯esùanstvÌ vyst¯Ìd·n ¯adou jin˝ch st¯edisek. P¯ÌznaËnÏse mezi nimi nach·zejÌ ona mÌsta, kter· jsme ñ mÌrnÏ anachro-nicky ñ oznaËili jako antick· velkomÏsta: Antiochie, ÿÌm a Ale-xandrie. Mimo to hrajÌ jistou roli i obce v hustÏ osÌdlenÈm cen-tru provincie Asia (nap . Efez nebo takÈ Smyrna), zaloûenÈzË·sti Pavlem na jeho misijnÌch cest·ch, a koncem druhÈho sto-letÌ takÈ hlavnÌ mÏsto provincie Africa proconsularis, Kart·go.K¯esùanstvÌ se bÏhem jednÈ jedinÈ generace promÏnilo z hnutÌuvnit¯ ûidovskÈho n·boûenstvÌ, zako¯enÏnÈho p˘vodnÏ ve ves-nickÈm prost¯edÌ, v samostatnÈ n·boûenstvÌ, kterÈ mÏlo v˝raznÏmÏstsk˝ r·z. Tato vskutku drastick· zmÏna charakteru k¯esùan-

15

skÈho spoleËenstvÌ p¯edstavuje prvnÌ a ran˝ fenomÈn akulturacea souvisÌ bezesporu silnÏ ñ i kdyû ne v˝luËnÏ ñ s p˘sobenÌm mi-sion·¯e äaula (Saula), narozenÈho v maloasijskÈm Tarsu. Teo-log, kter˝ je lÈpe zn·m˝ pod sv˝m latinsk˝m p¯Ìdomkem Pau-lus, p¯inesl k¯esùanskÈ poselstvÌ bÏhem t¯Ì misijnÌch cest namnoh· mÌsta ve v˝chodnÌm St¯edomo¯Ì, do Egeidy a MalÈ Asie:na Kypr, do Lykie a Pamfylie na jihu a do Galatie ve st¯eduMalÈ Asie a na maloasijskÈ pob¯eûÌ do Efezu a MilÈtu. Nejd¯Ìvese obr·til se sv˝m k·z·nÌm na ûidovskÈ synagogy a up¯ed-nostÚoval z¯ejmÏ jiû z cestovnÌch d˘vod˘ spÌöe mÏsta, ve kte-r˝ch se synagogy nach·zely. ZatÌmco jeho pobyt v AthÈn·ch sez¯ejmÏ nesetkal s û·dn˝m zvl·ötnÌm ˙spÏchem, zaloûil Pavel posvÈm zpravidla pomÏrnÏ rychlÈm vylouËenÌ ze synagogy vzkvÈ-tajÌcÌ k¯esùanskÈ obce na pob¯eûÌ MalÈ Asie, v Korintu a na ma-kedonskÈm pob¯eûÌ (ThessalonikÈ, Filippy). V ÿÌmÏ se na cestÏke svÈmu procesu p¯ibliûnÏ v letech 60/61 po Kr. setkal s jiûexistujÌcÌ obcÌ, ve kterÈ moûn· nÏjakou dobu ûil a uËil (podleSk 28,30 nejmÈnÏ dva roky v pronajatÈm domÏ), neû bylv ÿÌmÏ popraven. Cel· Pavlova misijnÌ praxe ukazuje, jak ¯Ìm-sky tento éid p˘vodem z MalÈ Asie uvaûoval. VytouûenÈ ob-ËanstvÌ nepouûÌval jen jako vnÏjöÌ pr·vnÌ institut: jiû p¯ed svouposlednÌ cestou vÏnoval pozornost ¯ÌmskÈ obci (ÿ 1,10) a chtÏlrozöÌ¯it svÈ misie aû do latinsky mluvÌcÌho äpanÏlska. Parthsko--perskÈ pohraniËÌ, severnÌ oblasti germ·nsk˝ch nebo dalm·t-sk˝ch provinciÌ ho nezajÌmaly; Alexandrii, konkurentku, p¯Ìle-ûitostnÏ dokonce sokyni ÿÌma, ponechal takÈ stranou. A p¯estoto vypad·, jako by v tÈto velkÈ metropoli vzdÏlanosti, stejnÏjako v ÿÌmÏ, ûili k¯esùanÈ jiû na poË·tku druhÈho stoletÌ ñ aniv jednom p¯ÌpadÏ n·m zakladatelÈ tÏchto obcÌ nejsou zn·mijmÈnem. Ale na obou mÌstech existovaly velkÈ ûidovskÈ obce,kterÈ udrûovaly intenzivnÌ kontakt s vlastÌ a p¯edevöÌm s chr·-mem v JeruzalÈmÏ; prost¯ednictvÌm tÏchto kontakt˘ se k¯esùan-stvÌ mohlo v obou mÏstech rozöÌ¯it. Tak jako se spolu se zako¯e-nÏnÌm ve velk˝ch metropolÌch zmÏnil geografick˝ r·meck¯esùanstvÌ, tak se zmÏnila takÈ podoba tohoto n·boûenstvÌ:participovalo nynÌ na kulturnÌm klimatu tÏchto mÏst, na jejich

16

˙rovni vzdÏl·nÌ a vzdÏl·vacÌch za¯ÌzenÌch, ale samoz¯ejmÏ i nasoci·lnÌm rozvrstvenÌ, kterÈ bylo na rozdÌl od vesnic v severnÌGalileji pest¯ejöÌ.

PrvnÌ metropolÌ ¯ÌmskÈho imperia, do kterÈ dorazilo k¯esùan-stvÌ, byla Antiochie, t¯etÌ nejvÏtöÌ mÏsto ¯Ìöe po ÿÌmu a Alexan-drii ñ i podle nynÏjöÌch mÏ¯Ìtek by se vzhledem k poËtu obyva-tel dalo mluvit o velkomÏstu (odhad pro zaË·tek druhÈho stoletÌje 200 000 svobodn˝ch obyvatel, ale tento ˙daj je velmi ne-jist˝). MÏsto leûÌcÌ na ¯ece Orontu pat¯ilo od r. 64 p¯ed Kr.k ¯ÌmskÈ ¯Ìöi a fungovalo jako hlavnÌ mÏsto provincie Syria. Najeho ulicÌch se tÌsnili p¯edevöÌm potomci ¯eck˝ch a makedon-sk˝ch kolonist˘, éidÈ a Sy¯anÈ z okolÌ, ale takÈ FoiniËanÈ, Ara-bovÈ, PeröanÈ a EgypùanÈ, a dokonce i IndovÈ, kte¯Ì sem p¯iöliza obchodem. PodobnÏ pestr· byla i smÏsice ¯eËÌ, kultur a n·-boûenstvÌ. Zde zaujala poprvÈ i neûidy z¯ejmÏ ze ûidovskÈ obcevzeöl· skupina tÏch, kte¯Ì vyzn·vali JeûÌöe jako Mesi·öe. Tatoskupina byla vnÌm·na jako smÏr vydÏlen˝ ze synagogy. Ve mÏstÏse o jeho Ëlenech mluvilo jako o Christiani (Sk 11,26). JelikoûtÌmto zp˘sobem tvo¯enÌ slov byla ˙¯ednÏ naz˝v·na takÈ r˘zn·seskupenÌ, mohlo se zde jiû rozhodnÏ jednat o ofici·lnÌ n·zev;skupina by pak byla takto ˙¯ady nazv·na podle svÈho domnÏ-lÈho zakladatele (p¯esnÏji ¯eËeno podle jeho mesi·öskÈho titulu,kter˝ slouûil jiû jako vlastnÌ jmÈno). Zda k¯esùanstvÌ v Antiochiizas·hlo rychle i vzneöenÏjöÌ a vzdÏlanÈ spoleËenskÈ vrstvy, nenÌkv˘li chybÏjÌcÌm pr˘kazn˝m zpr·v·m zn·mo: kaûdop·dnÏ nakonci druhÈho stoletÌ dokazuje Theofilos, biskup hlavnÌhomÏsta syrskÈ provincie, jednomu pohanskÈmu p¯Ìteli rozum-nost k¯esùanstvÌ a smÏönost pohansk˝ch n·boûensk˝ch myto-logiÌ. TÈmÏ¯ na kaûdÈ str·nce tÈto apologie prozrazuje svÈvzdÏl·nÌ: uv·dÌ ÑHÈrodota, Th˙kydida nebo takÈ XenofÛntaì9

a v celÈm dÌle jsou bohatÏ roztrouöeny cit·ty z b·snÌk˘. Ne-m·me tu co do ËinÏnÌ ani s politick˝m rebelem: Theofilos pro-kazuje Ëest cÌsa¯i tÌm, ûe se za nÏj modlÌ. Na konci druhÈhostoletÌ, tedy tÈmÏ¯ sto pades·t let po jejÌm zaloûenÌ, stojÌ v Ëelek¯esùanskÈ obce v Antiochii vzdÏlan˝ mÏstsk˝ k¯esùan, dÌtÏ svÈmetropole. Opravdu spolehlivÈ zpr·vy o vöednÌm ûivotÏ öiröÌch

17

kruh˘ tÈto obce se nach·zejÌ aû v bohatÈ tradici k·z·nÌ ÑhvÏzdykazatelenì Jana Zlato˙stÈho (Ü 407), kter· pronesl v letech386ñ397 v hlavnÌm kostele, a to se znaËn˝m ve¯ejn˝m ohlasem.

JeötÏ vÏtöÌ temnota halÌ kv˘li nedostatku spolehliv˝ch pra-men˘ obraz Alexandrie, taktÈû novÈho helÈnistickÈho mÏstas velmi pestou smÏsicÌ obyvatelstva a velkou a vlivnou ûidov-skou obcÌ. Se zhruba 300 000 svobodn˝mi obyvateli je odhado-van˝ poËet obyvatel tohoto mÏsta v prvnÌm stoletÌ jeötÏ o nÏcovÏtöÌ neû populace Antiochie. Protoûe ale jak zaloûenÌ k¯esùanskÈobce, tak jejÌ dÏjiny v druhÈm stoletÌ z˘st·vajÌ v mnoha bodechnaprosto z·hadnÈ, vykonstruovali modernÌ badatelÈ legenduo naprosto ÑheretickÈmì k¯esùanstvÌ v tomto p¯ÌstavnÌm mÏstÏ,vzpomÌnku na nÏjû vÌtÏzn· Ñkatolick·ì cÌrkev poslÈze vyhla-dila.10 Ve skuteËnosti mÌstnÌ k¯esùansk· obec z¯ejmÏ zpoË·tkusest·vala z velkÈ Ë·sti z ûidovsk˝ch obyvatel mÏsta,11 dvÏ z pÏtiËtvrtÌ byly dokonce naz˝v·ny Ñûidovsk˝miì. Po krvav˝ch pron·-sledov·nÌch a povst·nÌ v roce 115 po Kr. se tato silnÏ helenizo-van· ûidovsk· obec zmenöila na mal˝ zbytek a z¯ejmÏ v souvi-slosti s dalöÌm ûidovsk˝m povst·nÌm v letech 132ñ135 po Kr.zanikla ˙plnÏ. ÑVelk· dobaì k¯esùanskÈ obce p¯iöla aû od koncedruhÈho stoletÌ, kdy se dva velmi vzdÏlanÌ teologovÈ KlÈmÈns(Ü p¯ed r. 215) a ”rigenÈs (Ü 253/54) snaûili o syntÈzu k¯esùan-stvÌ a helÈnistickÈ kultury, p¯ÌpadnÏ vzdÏl·nÌ. Na v mnoha ohle-dech experiment·lnÌ myölenÌ tÏchto dvou velk˝ch p¯edstavitel˘alexandrijskÈ ökoly se kategorie Ñherezeì a Ñortodoxieì (p¯Ì-padnÏ Ñkatolicismusì) hodÌ stejnÏ m·lo jako na klasifikaci zpr·vo ostatnÌch teolozÌch onoho mÏsta. VÏdeck· teologie je v dru-hÈm stoletÌ jeötÏ p¯Ìliö mlad· a jejÌ podoba jeötÏ p¯Ìliö nez¯eteln·,neû abychom zde mohli mluvit o ÑnormÏì a Ñodchylceì. K¯es-ùanstvÌ se z¯ejmÏ brzy p¯izp˘sobilo specifickÈmu charakterumÏsta: jelikoû je moûno Alexandrii jiû dÌky obÏma (i p¯es poû·rv roce 48 p¯ed Kr. nad·le vzkvÈtajÌcÌm) knihovn·m, Serapeiua M˙seiu, oznaËit za klasickou metropoli antickÈ vzdÏlanosti,neudivuje n·s, ûe se zde objevili takÈ mimo¯·dnÏ vzdÏlanÌ k¯es-ùanötÌ uËitelÈ. Nap¯Ìklad KlÈmÈns sepsal ve svÈm dÌle Vychovatelpokyny, jak m· obr·cen˝ vzdÏlan˝ pohan vÈst kaûdodennÌ ûivot

18

jako k¯esùan, a shrom·ûdil ve sporu s nejd˘leûitÏjöÌmi ¯eck˝mifilozofy argumenty podporujÌcÌ tvrzenÌ, ûe k¯esùanskÈ uËenÌ jerozumnÈ. ”rigenÈs, jeden z nejproduktivnÏjöÌch spisovatel˘starovÏku (jeho bibliografie obsahuje p¯ibliûnÏ 2000 spis˘), p˘-sobil obzvl·ötÏ sv˝mi vÏdeck˝mi koment·¯i k Bibli a ¯adouk·z·nÌ. V palestinskÈ Kaisareji, kam po r. 230/231 p¯esÌdlil, sekolem nÏj a jeho obs·hlÈ knihovny shrom·ûdila cel· ökola.Ovlivnila teology aû hluboko do ËtvrtÈho stoletÌ a vedla k vÌtÏz-stvÌ ÑÛrigenovskÈì teologie ve v˝chodnÌ Ë·sti ¯Ìöe. Na p¯Ìkladuexistence tÈto ökoly, ale takÈ na r˘zn˝ch druzÌch ökol v samotnÈAlexandrii je vidÏt, jak silnÏ se kruhy tÈto obce ztotoûnily s for-mami helÈnistickÈho vzdÏl·nÌ, v˝chovy a filozofie: od doby Pla-tÛnovy p¯edevöÌm ve filozofii se kolem slavn˝ch uËitel˘ tvo¯ilyökoly, kterÈ i po uËitelovÏ smrti st·ly v jeho posloupnosti (dia-dochÈ). Alexandrijsk· obec vybudovala ökolu, kter· nabÌzelavedle k¯esùanskÈho z·kladnÌho vzdÏl·nÌ (v˝klad vyzn·nÌ vÌry,nauka o bohosluûbÏ, ˙vod do sv·tostÌ) takÈ ÑvyööÌì vzdÏl·nÌ teo-logickÈ. NesmÌme si pod tÌm ovöem p¯edstavovat pevnÏ organi-zovanÈ vysokÈ uËenÌ podle st¯edovÏko-novovÏkÈho vzoru.

Alexandrijsk· obec samoz¯ejmÏ nepoz˘st·vala jenom z ta-kov˝ch vzdÏlan˝ch k¯esùan˘. V Ñsoci·lnÌm suterÈnuì mÏsta,v egyptskÈ Ëtvrti Rhakotis, ûili k¯esùanÈ ˙plnÏ jinÈho raûenÌ.K¯esùansk· obec bohuûel sdÌlela i vlastnost obyvatelstva mÏsta,kter· byla jiû ve starovÏku silnÏ kritizovan·, totiû obzvl·ötÏ zu-¯iv˝ ÑhnÏv liduì. Na konci druhÈho stoletÌ zd˘vodÚuje malo-asijsk˝ rÈtor DiÛn Chrysostomos mÌr, kter˝ ve mÏstÏ panoval,p¯ÌtomnostÌ ¯Ìmsk˝ch jednotek v Alexandrii: ÑJak byste to jinakdok·zali, nechat se navz·jem na pokoji?ì12 JednÌm z poslednÌch˙kaz˘ tohoto povÏstnÈho potenci·lu n·silÌ bylo p¯epadenÌ no-voplatÛnskÈ filozofky Hypatie k¯esùansk˝mi fanatiky v b¯eznu415: byla vyt·hnuta ze sv˝ch nosÌtek, nah· ukamenov·na a jejÌmrtvÈ tÏlo bylo roztrh·no na kusy a sp·leno.13

Velmi starÈ st¯edisko antickÈho k¯esùanstvÌ se nach·zelo ñp˘vodnÏ dÌky PavlovÏ mision·¯skÈ Ëinnosti ñ v MalÈ Asii, p¯es-nÏji ve mÏstech oblastÌ Asia, Lydia a Phrygia. Zde byla ñ vedlePalestiny ñ nejhustöÌ koncentrace k¯esùansk˝ch obcÌ, obzvl·ötÏ

19

v ˙dolÌ ¯eky Maiandru a jeho okolÌ, kterÈ slouûilo jako hlavnÌdopravnÌ tepna z p¯Ìstav˘ MilÈtu a Efezu do vnitrozemÌ. VedletÏchto dvou mÏst stojÌ jeötÏ za zmÌnku MagnÈsia, Tralleis, Hie-rapolis, Kolossy, Laodikeia a d·le na sever Smyrna, Sardy, Fila-delfia. V prvnÌ f·zi vstupujÌ do naöeho zornÈho pole opÏt p¯e-devöÌm teologovÈ a zprost¯edkov·vajÌ obraz velmi pestrÈho, aledosud silnÏ ûidovstvÌm ovlivnÏnÈho k¯esùanstvÌ. MelitÛn, bis-kup ze Sard, vÏrn˝ synagog·lnÌ tradici, k·ûe p¯ed r. 190 ve svÈmvelikonoËnÌm k·z·nÌ o vyjitÌ Izraelit˘ z Egypta a prvnÌm slave-nÌ sv·tku Pesach obÏtov·nÌm ber·nka (Ex 12). To vöe vykl·d·jako Bohem ustanoven˝ p¯edobraz (typos) Kristova utrpenÌ,smrti a zmrtv˝chvst·nÌ: ÑNynÌ tedy pochopte, milovanÌ, (Ö)jak smrtelnÈ a nesmrtelnÈ to je, toto tajemstvÌ sv·tku Pesach(Ö). Neboù vskutku, obÏtov·nÌ ovce a slavenÌ sv·tku Pesach jeobsaûeno v Kristu (Ö). Narodil se jako syn, jako ber·nek bylvyveden, jako ovce poraûen a jako ËlovÏk poh¯ben, jako B˘hvstal z mrtv˝ch, B˘h i ËlovÏk svou p¯irozenostÌ.ì14 V l·zeÚskÈmmÏstÏ Hierapolis, kterÈ bylo proslulÈ sv˝mi hork˝mi prameny,sepsal kolem r. 130 po Kr. biskup Papias pÏt knih V˝kladu slovP·nÏ, coû je bohuûel ztracen· monument·lnÌ sbÌrka zpr·v o Je-ûÌöi z Nazareta sebran· ze slovnÌ a psanÈ tradice. Ve fryûsk˝chvesniËk·ch nad HierapolÌ se kolem proroka jmÈnem Montanusa nÏkolika prorokyÚ etablovalo radik·lnÏ-konzervativnÌ hnutÌ,kterÈ se v poslednÌ t¯etinÏ druhÈho stoletÌ pokusilo o znovuoûi-venÌ teologie (zejmÈna oËek·v·nÌ brzkÈho p¯Ìchodu Krista),etiky a struktur prvotnÌch obcÌ. Toto hnutÌ zÌskalo na vlivu do-konce i na ˙zemÌ severnÌ Afriky.

Vzhledem k v˝znamu urbs Roma pro celou ¯Ìöi n·s neudi-vuje, ûe o sobÏ rychle dalo vÏdÏt i k¯esùanstvÌ mÏsta ÿÌma. DÏ-jiny antickÈho k¯esùanstvÌ by proto mohly b˝t ps·ny i jako dÏ-jiny rostoucÌho vlivu a nakonec etablujÌcÌ se dominance tohotomÏsta nad z·padnÌ cÌrkvÌ a teologiÌ. Kdyû Pavel (roku 60 nebo61 po Kr.) p¯iöel do ÿÌma, setkal se tam s jiû existujÌcÌ k¯esùan-skou obcÌ. Jeho list ÿÌman˘m ukazuje, ûe se k¯esùanstvÌ mÏstaÿÌma jiû odlouËilo od synagogy a ñ jako v Antiochii ñ bylo brzyvnÌm·no i sv˝m pohansk˝m okolÌm jako samostatn· veliËina.

20

Tato mlad· obec se shromaûÔovala v domech bohat˝ch k¯esùa-n˘; z Pavlov˝ch list˘ zn·me dokonce p·r jmen, jako nap¯Ìkladmanûele Prisku a Akvilu (prameny uv·dÏjÌ oproti konvencijmÈno ûeny jako prvnÌ, z¯ejmÏ hr·la v obcÌch d˘leûitÏjöÌ ˙lohu).ÿÌmsk· tradice, doloûen· vöak aû pro pozdnÌ antiku, lokalizujed˘m tohoto manûelskÈho p·ru na Aventin. Pavel byl stejnÏ jakoPetr popraven z¯ejmÏ v r·mci Neronova pron·sledov·nÌ k¯es-ùan˘ (64 po Kr.) spoleËnÏ s mnoha Ëleny obce. Od tÈ doby semohlo mÏstskÈ spoleËenstvÌ k¯esùan˘ odvol·vat na hrdou Ñapo-ötolskou tradiciì ñ jeden z ko¯en˘ vzniku ÑpapeûskÈhoì n·rokuve t¯etÌm a jeho prosazenÌ na konci ËtvrtÈho stoletÌ. Disponu-jeme doklady o tom, ûe ¯ÌmskÈ spoleËenstvÌ zahrnovalo jiû velmiz·hy lidi ze vöech spoleËensk˝ch vrstev: ¯Ìmsk˝ konzul roku 95,Titus Flavius Clemens, blÌzk˝ p¯Ìbuzn˝ cÌsa¯e Domitiana(81ñ96), byl z¯ejmÏ popraven, protoûe on s·m i jeho ûena bylik¯esùanÈ.15 Zpr·vy z ¯ÌmskÈ obce druhÈho stoletÌ uv·dÌ p¯ede-vöÌm jmÈna svobodn˝ch uËitel˘, kte¯Ì ñ podobnÏ jako v alexan-drijskÈ tradici ñ kolem sebe shromaûÔujÌ û·ky, ale takÈ vzneöe-n˝ch dam, kterÈ byly v obci aktivnÌ. OdliönÈ teologickÈ n·zorybyly, kdyû odhlÈdneme od charakteristick˝ch v˝jimek, tolero-v·ny. Jednou z tÏchto v˝jimek byl uËitel MarkiÛn, jenû od obcepo vylouËenÌ obdrûel 200 000 sesterci˘, kterÈ jÌ kdysi darovalp¯i svÈm vstupu.16 K¯esùanstvÌ bylo tedy z¯ejmÏ jiû ve druhÈmstoletÌ rozöÌ¯eno i ve vyööÌch vrstv·ch.

Liter·rnÌ zpr·vy o k¯esùanstvÌ v severnÌ Africe poch·zejÌ aûz pozdnÌ doby, tedy nejd¯Ìve z roku 180 po Kr. V tomto rocebylo dvan·ct muû˘ a ûen ze Scili p¯edvedeno p¯ed mÌstodrûitelev Kart·gu a öest z nich popraveno. Scili bylo z¯ejmÏ tak malÈ, ûese dodnes nepoda¯ilo toto mÌsto lokalizovat. Pro fakt, ûe africkÈk¯esùanstvÌ bylo zaloûeno cestujÌcÌmi jak z MalÈ Asie a S˝rie, taki z ÿÌma, svÏdËÌ drobnÈ nar·ûky v pozdÏjöÌch textech. Vypad·to, ûe na poË·tku t¯etÌho stoletÌ byly obce geograficky, soci·lnÏa institucion·lnÏ dost rozdrobeny a tyto ˙daje nenÌ samoz¯ejmÏmoûnÈ vyËÌslit (nap¯Ìklad tradiËnÌm zp˘sobem: ÑpovÏtöinou vespodnÌch vrstv·chì).17 V Kart·gu p˘sobil v osobÏ Tertuli·na(Quinta Septima Florenta Tertulliana, Ü po r. 220) prvnÌ latinsky

21

pÌöÌcÌ k¯esùansk˝ spisovatel, jehoû otec zast·val vysokou vojen-skou hodnost v mÏstskÈ kohortÏ Kart·ga.18 Jeho prvnÌ liter·rnÌpr·ce, nap¯Ìklad jedna apologie, se datujÌ do let p¯ed koncemdruhÈho stoletÌ. Roku 213 se Tertuli·n s koneËnou platnostÌrozch·zÌ s vÏtöinovou cÌrkvÌ a p¯ipojuje se k montanistickÈmuhnutÌ, kterÈ p˘vodnÏ poch·zelo z Frygie, ale mezitÌm sv˘j cha-rakter oproti sv˝m poË·tk˘m zmÏnilo ñ do pop¯edÌ se silnÏjidostala rigoristick· etika.

TakÈ v Galii lze najÌt jiû ve druhÈm stoletÌ kvetoucÌ k¯esùan-skÈ obce. Jeden z nejv˝znamnÏjöÌch teolog˘ druhÈ polovinydruhÈho stoletÌ, z MalÈ Asie poch·zejÌcÌ EirÈnaios, p˘sobil nej-d¯Ìve jako presbyter a pozdÏji jako biskup v Lyonu. Zde napsalsvÈ nejd˘leûitÏjöÌ dÌlo o pÏti knih·ch, OdhalenÌ a vyvr·cenÌfaleönÈ gnÛze (vulgo : Proti herezÌm). Od poloviny ËtvrtÈho sto-letÌ na sebe toto n·boûenstvÌ upozorÚuje bohatou liter·rnÌ pro-dukcÌ. O slovo se hl·sÌ p¯edevöÌm vzdÏlanÈ sen·torskÈ kruhy.

Jak je moûnÈ, ûe se k¯esùanstvÌ bÏhem sta let rozöÌ¯ilo aû dot¯Ì velk˝ch metropolÌ ¯Ìöe, do mÏst na pob¯eûÌ MalÈ Asie a sa-moz¯ejmÏ po celÈ PalestinÏ, aËkoli apoötol Pavel a jeho spolu-pracovnÌci vedli sice relativnÏ promyölenou, ale jen desetiletoumisii? A jak mohlo toto öÌ¯enÌ pokraËovat ve druhÈm stoletÌ vemÏstech severnÌ Afriky, v ˙dolÌ RhÛny, R˝na, Mosely a takÈ napob¯eûÌ »ernÈho mo¯e? ÑCeloploön·ì christianizace zapoËala sa-moz¯ejmÏ aû ve ËtvrtÈm stoletÌ. VÌcemÈnÏ spolehlivÈ zpr·vyo k¯esùansk˝ch obcÌch i ve velmi odlehl˝ch vesnicÌch m·mesnad jiû z pozdnÌho prvnÌho stoletÌ: ze S˝rie poch·zejÌcÌ dÏje-pisec HÈgÈsippos pod·v· ve sv˝ch VzpomÌnk·ch (napsan˝chkoncem druhÈho stoletÌ) zpr·vu o tom, ûe se cÌsa¯ Domitianussetkal se vzd·len˝mi bratranci JeûÌöe. P¯i tÈ p¯Ìleûitosti tito vzd·-lenÌ p¯ÌbuznÌ prohl·sili, ûe obhospoda¯ujÌ pole o t¯iceti devÌtijitrech vlastnÌma rukama, tzn. bez vÏtöÌho mnoûstvÌ zamÏst-nanc˘, pop¯ÌpadÏ n·mezdnÌch dÏlnÌk˘.19 NicmÈnÏ je tÏûkÈ roz-hodnout, zda HÈgÈsippos traduje vzpomÌnku, kter· se bÏhemtÈmÏ¯ jednoho stoletÌ spolehlivÏ dochovala, nebo spÌöe histo-ricky bezcennou anekdotu. SpolehlivÏjöÌ ˙daje poch·zejÌ z t¯e-tÌho a ËtvrtÈho stoletÌ. Palestinsk˝ biskup Eusebios nap¯Ìklad

22

zmiÚuje malou vesniËku jmÈnem Kariathaim v blÌzkosti mÏstaMadaba (v dneönÌm Jord·nsku) a dod·v·: ÑnynÌ ËistÏ k¯esùan-sk· vesniceì.20 Samoz¯ejmÏ nevÌme proË, k˝m a jak byla tatovesnice pok¯esùanötÏna. Z onoho kodexu je moûno vyËÌst pouzefakt, ûe v dobÏ vzniku spisu (mezi lety 320 a 327 po Kr.) bylatakov·to v˝luËnÏ k¯esùansk· vesnice jeötÏ zvl·ötnostÌ. Tak¯ÌkajÌcz historickÈho Ñpr·zdnaì se vyno¯uje mnoho mÌst jako osadys vÏtöÌmi k¯esùansk˝mi obcemi poprvÈ aû na seznamu, kter˝jmenuje ˙ËastnÌky prvnÌho celo¯ÌöskÈho cÌrkevnÌho snÏmu zavl·dy Konstantina (r. 325 po Kr. v cÌsa¯skÈ letnÌ rezidenci Ni-kaia). P¯ibliûnÏ dvaadvacet biskup˘ poch·zÌ p¯edevöÌm z malo-asijsk˝ch oblastÌ Bithynie, Asie, Lydie, Frygie, Karie, Lykie,Pamfylie, Pisidie, LykaÛnie, Kappadokie s KilikiÌ a samoz¯ejmÏz Ñrodn˝ch oblastÌì S˝rie, Foinikie, Palestiny a Ar·bie. TÏchtonÏkolik biskupsk˝ch sÌdel na Nilu, na severoafrickÈm pob¯eûÌa v Makedonii, ÿecku a v Pontu dÏlÌ Ëasto vÌc neû sto, nÏkdydokonce vÌce neû t¯i sta kilometr˘. Jelikoû synodu nenavötÌvilitÈmÏ¯ û·dnÌ ˙ËastnÌci ze Z·padu, nem·me ze zaË·tku ËtvrtÈhostoletÌ ani ˙pln˝ invent·¯ mÏst s vÏtöÌmi k¯esùansk˝mi obcemi.DalöÌ odkazy na mÌsta, kde existovaly k¯esùanskÈ obce, se nach·-zejÌ ve zpr·v·ch o k¯esùansk˝ch muËednÌcÌch. Na z·kladÏ tÏchtopramen˘ lze jen stÏûÌ ¯Ìci, jestli odhadovanÈ ËÌslo pÏti milion˘k¯esùan˘, kterÈ pro zaË·tek ËtvrtÈho stoletÌ vypoËetl RamsayMacMullen, odpovÌd·, nebo je p¯Ìliö vysokÈ.21 Zpr·v se totiûdochovalo velmi poskrovnu a ponejvÌce ve spojenÌ s legend·r-nÌmi p¯ÌbÏhy o jednotliv˝ch osob·ch, jak dokl·d· n·sledujÌcÌp¯Ìklad: Vita ”rigenova û·ka GrÈgoria, zvanÈho Thaumat˙rgos(ÑDivotv˘rceì) ñ byla ovöem naps·na aû v osmdes·t˝ch letechËtvrtÈho stoletÌ ÿeho¯em (GrÈgoriem) z Nyssy ñ vypr·vÌ, jaktento vzdÏlanec v polovinÏ t¯etÌho stoletÌ zniËehonic odloûil sa-motu a p¯evzal biskupsk˝ ˙¯ad v Amaseji v Pontu ñ ve mÏstÏ,kterÈ Ñbylo do tÈ doby tak zapleteno do bludu modl·¯stvÌ, ûe semezi nespoËetn˝m obyvatelstvem mÏsta samÈho a jeho okolÌnenaölo vÌce neû sedmn·ct obËan˘, kte¯Ì p¯ijali slovo vÌry.ì22

Protoûe pröelo, vstoupil GrÈgorios do pohanskÈho chr·mu,vz˝val jmÈno Kristovo, ÑvyËistilì pomocÌ znamenÌ k¯Ìûe vzduch

23

zamo¯en˝ z·pachem sp·len˝ch obÏtnÌch zvÌ¯at a modlil se celounoc v chr·mu, naËeû druh˝ den r·no pohansk˝ knÏz okamûitÏÑztroskotalì ve svÈ modlitbÏ, neboù duchovÈ chr·mu jej opus-tili. Vita n·s d·le zpravuje o tom, jak se knÏz nakonec nechalGrÈgoriem p¯esvÏdËit ñ byl uzav¯en jist˝ druh obchodu. GrÈgo-rios mu dal dopis pro duchy chr·mu a p¯ik·zal jim, aby se jeötÏjednou na chvÌli uk·zali.

Z hlediska dÏjin misiÌ je moûno tuto legendu vyhodnotitv nÏkolika m·lo bodech: dozvÌd·me se, ûe mimo¯·dnÏ mal· bi-skupsk· obec v Amaseji se za p˘sobenÌ ÛrigenovskÈho uËitelemocnÏ rozrostla. TakÈ zmÌnka o domÏ, kter˝ dal GrÈgoriovizpoË·tku k dispozici jeden z bohat˝ch obËan˘, a zpr·vy o jehop˘sobenÌ jako urËitÈho ÑsmÌrËÌho soudceì jsou d˘leûitÈ infor-mace. M˘ûeme se domnÌvat, ûe bohat˝ majetek tÈto rodinyulehËil misijnÌ Ëinnost v okolÌ a ûe se tÌmto zp˘sobem v Pontuvytvo¯ilo spÌöe venkovskÈ k¯esùanstvÌ. Do komplexnÌch a spo-lehliv˝ch informacÌ ale je jeötÏ daleko.

K¯esùanskÈ obci byla z¯ejmÏ vlastnÌ vysok· mobilita, takûezasahovala st·le öiröÌ kruhy, i kdyû jÌ chybÏla organizovan· stra-tegie misiÌ pro imperium Romanum. MÌra tÈto mobility je ohro-mujÌcÌ: Adolf von Harnack shrom·ûdil ve sv˝ch slavn˝ch dÏji-n·ch misiÌ öestadvacet jmen k¯esùansk˝ch teolog˘, kte¯Ì bÏhemdruhÈho a poË·tkem t¯etÌho stoletÌ cestovali ze vöech moûn˝chkout˘ ¯Ìöe do ÿÌma23 ñ vzhledem k faktu, ûe se n·m dochovalonanejv˝öe deset procent d˘leûitÈ k¯esùanskÈ literatury, je moûnomluvit o öpiËce ledovce. Jiû tyto osoby, kterÈ byly mision·¯i dÌkysvÈmu povol·nÌ uËitel˘, jsou jasnou zn·mkou pozoruhodnÈmobility k¯esùanstvÌ. Ale nejen to. V antickÈm prost¯edÌ sev mÌrov˝ch dob·ch lidÈ vyd·vali na cesty tÈmÏ¯ v˝hradnÏ z eko-nomick˝ch d˘vod˘ nebo v r·mci ˙¯ednickÈ, pop . vojenskÈkariÈry (jestliûe odhlÈdneme od neopominutelnÈho cestov·nÌvzneöen˝ch vrstev za vzdÏl·nÌm). Proto n·s neudivuje, ûe bylok¯esùanstvÌ zË·sti öÌ¯eno takÈ voj·ky a obchodnÌky (ale neotroky). P¯i vykop·vk·ch ¯ÌmskÈ vojenskÈ stanice D˙ra EurÛ-pos, leûÌcÌ na st¯ednÌm toku Eufratu v blÌzkosti persk˝ch hranic,byly nalezeny zbytky jakÈsi k¯esùanskÈ obce, kter· poz˘st·vala

24

samoz¯ejmÏ z velkÈ Ë·sti z voj·k˘. Jelikoû nÏkterÈ Ë·sti jednotekbyly do D˙ra p¯eloûeny z jiû pok¯esùanötÏn˝ch mÏst (jako nap .Ë·sti Legio III Cyrenaica, eventuelnÏ takÈ X Fretensis, kterÈ p˘-sobily v EgyptÏ, PalestinÏ a S˝rii), mohlo sem b˝t k¯esùanstvÌzaneseno voj·ky. Samoz¯ejmÏ, ûe daleko kvalitnÏjöÌ v˝zdobamithrea v tÈto lokalitÏ ukazuje, ûe se v p¯ÌpadÏ tohoto mysterij-nÌho n·boûenstvÌ jedn· o klasick˝ a zaveden˝ vojensk˝ kult,24

zatÌmco p¯Ìklon voj·k˘ ke k¯esùanstvÌ a jejich p¯Ìsluönost k to-muto n·boûenstvÌ (viz nÌûe str. 127) jeötÏ rozhodnÏ nebyly v ¯ÌöibÏûnÈ. Protoûe se ale jednotky stejn˝ch legiÌ nach·zely takÈ najin˝ch mÌstech v S˝rii (t¯eba III Cyrenaica v Gerase na ˙zemÌdneönÌho Jord·nska), nemÏl by b˝t v˝znam voj·k˘ pro misieani p¯eceÚov·n, ani nedoceÚov·n.

Mimo voj·k˘ cestovali po imperiu takÈ obchodnÌci, a rovnÏûoni mohli hr·t rozhodujÌcÌ roli p¯i öÌ¯enÌ k¯esùanstvÌ. Jedenegyptsk˝ papyrus n·m dochoval nap¯Ìklad pozdrav jistÈho EirÈ-naia svÈmu obchodnÌmu partnerovi.25 Tento dopis vzniklv ÿÌmÏ, kam se odesÌlatel odebral po vyloûenÌ svÈ dod·vky obilÌv Puteoli nebo Ostii. Jeho formulace ukazujÌ, ûe se tento k¯es-ùan z egyptskÈho Fajj˙mu obr·til na svÈ k¯esùanskÈ sestry a bra-try v hlavnÌm mÏstÏ: ÑMÌsto n·s p¯ijalo tak, jak tomu chtÏlB˘hì (srov. nar·ûku na Pavla: 1K 12,18). K¯esùanstvÌ a obchodbylo tedy rozhodnÏ moûno spojit. Z tohoto dopisu takÈ z¯etelnÏvypl˝v· jeden z rozhodujÌcÌch p¯edpoklad˘ pro k¯esùanskÈ mi-sie: byly umoûnÏny pohostinstvÌm, kterÈ hr·lo jiû u JeûÌöe provÌru z·sadnÌ roli (Mt 25,35ñ49). TakÈ relativnÏ pozdnÌ kroni-ky z Edessy a Arbely dokl·dajÌ, ûe k¯esùanstvÌ bylo v tÏchto me-zopot·msk˝ch mÏstech öÌ¯eno Ë·steËnÏ obchodnÌky. A jelikoû sev pÌsemn˝ch pramenech z tÈto oblasti nach·zÌ mezi k¯esùany jenvelmi m·lo ûidovsk˝ch jmen,26 nebyly zde ñ jako v Alexandriia ÿÌmÏ ñ k¯esùanskÈ obce zaloûeny obr·cen˝mi éidy. Pro st·tnÌ˙¯ednÌky, kte¯Ì byli Ëasto p¯ekl·d·ni, a tak öÌ¯ili automatickyk¯esùanstvÌ po celÈ ¯Ìöi do nejr˘znÏjöÌch Ë·stÌ impÈria, platÌ tosamÈ jako pro voj·ky. PoblÌû vchodu do parku Villy Borghesev ÿÌmÏ stojÌ dnes skvostn˝ sarkof·g cÌsa¯skÈho propuötÏncejmÈnem Marcus Aurelius Prosenes (obr. 1). Dva kr·ËejÌcÌ ok¯Ì-

25

dlenÌ ErÛtovÈ drûÌ tabuli s n·pisem, ze kterÈho lze rekonstruo-vat ûivot a obdivuhodnou kariÈru pochovanÈho. K¯esùansk˝charakter tohoto n·pisu byl sice st·le znovu zpochybÚov·n, alena z·kladÏ jednoho detailu ve formulaci je celkem jist . Prose-nes se narodil jako otrok, byl ale sv˝mi patrony, cÌsa¯i MarkemAureliem a Commodem, nÏkdy mezi lety 177 a 180 propuötÏn.TÌm se stal ¯Ìmsk˝m obËanem, za coû byl sv˝m patron˘m zav·-z·n ˙ctou a posluönostÌ. Ze spr·vce st·tnÌho z·sobov·nÌ vÌnemse stal spr·vcem cÌsa¯sk˝ch gladi·torsk˝ch her, potÈ spr·vcemosobnÌho cÌsa¯ova majetku a dokonce cÌsa¯skÈ pokladnice. Nakonci svÈ kariÈry zast·val ˙¯ad komo¯Ìho cÌsa¯e; zem¯el v roce217 a tento skvostn˝ sarkof·g mu byl vÏnov·n lidmi, kterÈ ons·m propustil. Prosenes je p¯Ìkladem toho, ûe ˙spÏchy misiÌ ne-byly urychleny jen geografickou mobilitou k¯esùan˘, ale i soci-·lnÌ mobilitou spoleËnosti cÌsa¯skÈ doby. TakÈ p˘sobiv· marty-ria z¯ejmÏ pro tuto vÏc vÌce lidÌ zÌskala, neû jich odstraöila ñk tomu ale podrobnÏji d·le, str. 109ñ113.

26

1. Prosen˘v sarkof·g ñ park Villy Borghese, ÿÌm

DÏjiny misiÌ antickÈho k¯esùanstvÌ je tedy moûno popisovatpomocÌ Ñobraz˘ pohybuì27 k¯esùan˘ a integrovat do nich ËetnÈjednotlivce a jejich osudy. Nap¯Ìklad jist˝ Aberkios z Hierapolena konci druhÈho stoletÌ (tehdy mu bylo sedmdes·t dva rok˘) vesvÈm slavnÈm n·hrobnÌm epigramu pod·v· svÏdectvÌ o takovÈmobilitÏ formou cestov·nÌ: p¯iöel Ñdo ÿÌma, aby vidÏl hlavnÌmÏsto (Ö). A syrskou rovinu vidÏl jsem a vöechna mÏsta, (aûpo) Nisibis, potÈ co jsem p¯ekroËil Eufrat; vöude ale naöel jsemdruhy ve vÌ¯e.ì Samoz¯ejmÏ se takÈ Aberkios, jako tÈmÏ¯ cel·k¯esùansk· misie starovÏku, omezuje na imperium. Nisibis, odr. 162 po Kr. opÏt v ¯Ìmsk˝ch rukou a od r. 195 hlavnÌ mÏstoprovincie Mesopotamia, je meznÌkem jeho cest, kterÈ bylyz¯ejmÏ souËasnÏ misijnÌ ËinnostÌ. ée zde m·me co do ËinÏnÌs k¯esùanem, n·m dokl·d· zmÌnka o jeho cestovnÌ ËetbÏ: ÑPavlajsem mÏl na voze.ì28

K¯esùansk· misie vyuûÌvala skvÏl˝ch dopravnÌch podmÌneka ˙zk˝ch hospod·¯sko-politick˝ch vztah˘ v ¯Ìöi ñ tedy toho, cojeötÏ dnes naz˝v·me pax Romana, pojmem, kter˝ se poprvÈ vy-skytl u Seneky (zem . 40 po Kr., otec zn·mÏjöÌho stejnojmen-nÈho politika, filozofa a b·snÌka): jedn· se zde o stav jak politic-kÈho, tak vojenskÈho mÌru a hospod·¯skÈ prosperity, kter˝panoval v ¯ÌmskÈ ¯Ìöi p¯edevöÌm bÏhem prvnÌ poloviny druhÈhostoletÌ. Vysok˝ ¯Ìmsk˝ d˘stojnÌk a vzdÏlanec Plinius StaröÌ po-pisuje ñ p¯ibliûnÏ dvacet let po PavlovÏ smrti ñ jako pointuÑ¯ÌmskÈho mÌruì, ûe Ñvz·jemnÏ sezn·mil lid r˘zn˝ch kraj˘ a n·-rod˘ì.29 K¯esùanskou misii a p¯edevöÌm pomÏrnÏ rychlÈ öÌ¯enÌtohoto hnutÌ je moûnÈ interpretovat jako specificky n·boûen-skou str·nku tohoto procesu. Mezi ÿÌmem a r˘zn˝mi dobyt˝mikraji, pop . mÏsty panovaly ÑmÌr, jednota a p¯·telstvÌì.30 TÈtotri·dÏ odpovÌd· na stranÏ k¯esùan˘ ˙zkÈ spoleËenstvÌ r˘zn˝chmÌstnÌch cÌrkvÌ, kter˝mi se budeme podrobnÏji zab˝vat na jinÈmmÌstÏ (viz str. 176ñ184). »·steËnÏ se ovöem stalo zvykem inter-pretovat tato pozitivnÌ antick· svÏdectvÌ o pax Romana jakoÑcynismus vl·dnoucÌch vrstevì a stavÏt proti nim kritickouzmÌnku o represivnÌm systÈmu, kter˝ Ñbyl doprov·zen proudykrve a slz, jejichû mÌra je nep¯edstaviteln·ì, o ÑsystÈmu jakoûto

27

otroctvÌì.31 V mÏ¯Ìtku novodob˝ch evropsk˝ch p¯edstav o spra-vedlivÈm st·tnÌm, hospod·¯skÈm a soci·lnÌm uspo¯·d·nÌobstojÌ pax Romana samoz¯ejmÏ öpatnÏ. Tento ˙sudek ale nesmÌzakr˝t fakt, ûe z perspektivy mnoha antick˝ch souËasnÌk˘ na-st·v· s pax Romana obzvl·ötÏ öùastnÈ obdobÌ, jelikoû St¯edo-mo¯Ì, jiû d¯Ìve spojenÈ kulturou helÈnismu, srostlo nynÌ i poli-ticky. Na tuto pozitivnÌ politickou integraËnÌ sÌlu Ñ¯ÌmskÈhomÌruì upozornili obzvl·ötÏ badatelÈ zab˝vajÌcÌ se dÏjinami sta-rovÏku. Jiû z d˘vod˘ organizace by z hlediska okupaËnÌ mocibylo nemoûnÈ udrûovat obrovskou ¯Ìöi o rozloze ñ poË·tkemdruhÈho stoletÌ ñ p¯es pÏt milion˘ kilometr˘ ËtvereËnÌch jenomprost¯ednictvÌm st·lÈho brut·lnÌho tlaku. TÈmÏ¯ polovina ¯Ìm-skÈ arm·dy, kter· byla rozmÌstÏna v pohraniËnÌch provinciÌch,se aû do druhÈho stoletÌ rekrutovala z dom·cÌch pomocn˝ch od-dÌl˘ ñ musela by tedy poz˘st·vat z potenci·lnÌch rebel˘. Ve sku-teËnosti provinciÌm imperia zpravidla nevl·dli mÌstodrûitelÈs vlastnÌm mal˝m öt·bem, tj. bez pevnÈho byrokratickÈho apa-r·tu, ale za jejich dozoru ¯Ìdily provincie r˘znÈ komun·lnÌ sa-mospr·vy mÌstnÌch vyööÌch vrstev. Takto neexistovala ve svÏtovÈ¯Ìöi jen jedna spoleËnost ¯Ìmsk·, ale Ñnep¯ehlednÈ mnoûstvÌr˘znÏ postaven˝ch spoleËnostÌ jako etnicko-kulturnÌch jedno-tek (mÏstsk· spoleËenstvÌ, kmeny atd.), kterÈ Ëasto nebyly nasrovnatelnÈm stupni rozvoje a jejichû jazyky, pr·vnÌ systÈmy,politickÈ kulty a tedy rovnÏû normy a zp˘soby chov·nÌ bylyr˘znorodÈ.ì32 KaûdodennÌ brutalita antiky, kter· je dnes naz˝-v·na Ñklasickouì, ñ coû kritika p¯Ìliö p¯·telskÈho obrazu pax Ro-mana r·da p¯ehlÌûÌ ñ tÌm byla spÌöe zmÌrÚov·na neû posilov·na:na konci ËtvrtÈho stoletÌ jednomu vysokÈmu ¯ÌmskÈmu d˘stoj-nÌku s titulem comes et dux Arabiae jmÈnem Flavius BonusÑjehoì obyvatelstvo potvrdilo, ûe Ñnad n·mi panuje v mÌru a za-jiöùuje cestujÌcÌm a lidu st·le mÌr a bezpeËÌì33. TakovÈto i jinÈtexty ukazujÌ, ûe p¯edevöÌm na neklidn˝ch hranicÌch ¯ÌmskÈ ¯Ìöea v n·silnÏ vybudovan˝ch metropolÌch pociùovalo obyvatelstvopax Romana spÌöe jako poûehn·nÌ neû jako prokletÌ. Fakt, ûe po-ËÌnajÌcÌ politick·, hospod·¯sk· a soci·lnÌ Ñ¯Ìösk· krizeì na koncidruhÈho stoletÌ v mnohÈm ohledu rychle ukonËila p¯edch·zejÌcÌ

28

Ñzlat˝ vÏkì, nemohl toto z·sadnÌ hodnocenÌ zvr·tit. Pomocv tÏûk˝ch situacÌch oËek·vali lidÈ stejnÏ jako d¯Ìve od cÌsa¯e ña aû pak od mÌstnÌch veliËin nebo pod¯Ìzen˝ch mÌst, jak dokl·d·soudob· apelace z provincie: ÑP¯ijÔ n·m na pomoc, neboù myubozÌ venkovanÈ (Ö) ûivo¯Ìme n·mahou sv˝ch paûÌ, (Ö) a mÏjs n·mi slitov·nÌ, abychom nemuseli plnit vÌce, neû co jsme po-dle z·kladnÌho ustanovenÌ Hadrianova a dopis˘ tv˝ch prokur·-tor˘ povinni.ì34

P¯irozenÏ se st·le znovu vyno¯uje ot·zka, jakÈ charakteris-tickÈ rozdÌly p¯etrv·valy mezi r˘zn˝mi region·lnÌmi podobamik¯esùanstvÌ v ¯ÌmskÈm imperiu. Vskutku rozhodujÌcÌ politick·,kulturnÌ a cÌrkevnÌ regionalizace ¯Ìöe zapoËala vöak aû v pozdnÌantice. Pro p¯edchozÌ staletÌ platÌ: ËÌm obecnÏjöÌ srovn·vacÌkategorie p¯i hled·nÌ krajov˝ch zvl·ötnostÌ zvolÌme, tÌm mÈnÏproduktivnÌ b·d·nÌ je. Takto z˘st·v· nap¯Ìklad velmi sporn·ot·zka, zda a jak˝m zp˘sobem je moûnÈ p¯ed Ëtvrt˝m stoletÌmprok·zat vskutku charakteristickÈ rozdÌly mezi k¯esùanstvÌmobou polovin ¯Ìöe.

ée byly obÏ poloviny oddÏlenÈ, ukazuje jiû pohled na jejich¯eË. NejpozdÏji od poË·tku t¯etÌho stoletÌ m·me co do ËinÏnÌs Ñofici·lnÌì dvojjazyËnostÌ k¯esùanstvÌ. ProsazenÌ latinskÈ ¯eËiv ¯ÌmskÈ obci (namÌsto ¯eËtiny, kter· zde d¯Ìve dominovala) tr-valo vöak podstatnÏ dÈle. ProbÌhalo totiû v r·mci procesu, kter˝trval od poË·tku t¯etÌho aû do poloviny ËtvrtÈho stoletÌ. Latin-skÈ k¯esùanskÈ texty (jako nap . p¯eklad Hermova past˝¯e, coû jezË·sti apokalyptickÈ a zË·sti mor·lnÌ dÌlo) z druhÈho stoletÌ p˘-sobÌ proto z jazykovÈho hlediska ponÏkud neohrabanÏ. TakÈu prvnÌho latinsky pÌöÌcÌho teologa, Tertuli·na, je na urËit˝chmÌstech poznat, jak z·pasÌ o vyj·d¯enÌ teologick˝ch fenomÈn˘v latinskÈm jazyce. Je sice spornÈ, jestli jednotlivÈ charakteris-tickÈ pojmy, jako t¯eba trinitas (ÑTrojiceì), s·m vytvo¯il, ale kaû-dop·dnÏ pr·vÏ u nÏj poprvÈ nach·zÌme celou ¯adu v˝raz˘ latin-skÈho k¯esùanstvÌ. Od poË·tku t¯etÌho stoletÌ odpovÌd· tentostav u k¯esùan˘ celkovÈ situaci ¯Ìöe: na z·pad od pomyslnÈ Ë·ryvedoucÌ od soutoku Dunaje a S·vy dol˘ na jih se mluvilo latin-sky (nap . v Pannonii, Dalm·cii a Tripolisu), na v˝chod od tÈto

29

hranice ¯ecky (od Moesie aû po severoafrickou Kyrenaiku). Tatozprvu ËistÏ jazykov· hranice mezi V˝chodem a Z·padem zÌskalavÏtöÌ politick˝ v˝znam, kdyû se ve ËtvrtÈm stoletÌ upevnilospr·vnÌ dÏlenÌ imperia na v˝chodnÌ a z·padnÌ polovinu i dynas-ticky. To, Ëemu se snaûil zabr·nit Diocletianus, cÌsa¯ od r. 284,nastalo nejpozdÏji smrtÌ Theodosia (17. 1. 395): oba cÌsa¯ipoch·zeli z jednÈ dynastie, û·dn˝ z Theodosiov˝ch n·slednÌk˘ale nemÏl dostateËnou autoritu, aby udrûel funkËnÌ jednotu¯Ìöe. A tak se obÏ poloviny ubÌraly st·le vÌce vlastnÌ cestou ña i v cÌrkvi se prohlubovalo napÏtÌ mezi V˝chodem a Z·padem,kterÈ se stalo od ËtvrtÈho stoletÌ obzvl·ötÏ nakaûliv˝m. Nakonecvedlo k definitivnÌmu schizmatu, tj. k rozdÏlenÌ cÌrkve a obou-strannÈ exkomunikaci mezi ÿÌmem a ByzancÌ v roce 1054.

Mimo toto rozdÏlenÌ na v˝chodnÌ a z·padnÌ polovinu doöloale takÈ k ostrÈmu oddÏlenÌ vlastnÌho St¯edomo¯Ì od ˙zemÌ nav˝chodnÌch hranicÌch ¯Ìöe: Ë·st Egypta a Palestiny, S˝rie a samo-z¯ejmÏ Mezopot·mie, ArmÈnie a Gruzie. NenÌ n·hodou, ûev polovinÏ p·tÈho stoletÌ vypukl, a to s koneËnou platnostÌ, teo-logick˝ rozkol mezi st¯edomo¯sk˝m j·drem a tÏmito okrajo-v˝mi oblastmi. ée byly cÌrkve v okrajov˝ch Ë·stech ¯Ìöe, kterÈjsou na z·kladÏ jednoho detailu svÈ christologie naz˝v·nyÑmonofyzitsk˝miì, oznaËeny jako Ñt¯etÌ svÏt k¯esùanskÈ zkuöe-nostiì35, je velmi neöùastn˝ n·pad. Zakr˝v· totiû bohatou teolo-gickou a duchovnÌ tradici tÏchto z pohledu obyvatel mÏstaÿÌma vskutku na periferii leûÌcÌch mÏst jako Edessa (dnes tu-reck· Urfa) nebo Seleukie-KtÈsifÛn (Tel Umar, öedes·t kilo-metr˘ severnÏ od BabylÛnu). Na neposlednÌm mÌstÏ hraje p¯itomto rozdÏlenÌ cÌrkve roli takÈ rozdÌl mezi provinciÌ, kter· bylasilnÏji ovlivnÏna kl·ötery a venkovsk˝mi osadami, a metropo-lemi pod silnÏjöÌm vlivem biskup˘ ñ tedy rozdÌly i v r·mcitÏchto velk˝ch ˙zemnÌch celk˘.36

AntiËtÌ k¯esùanötÌ auto¯i odr·ûejÌ tyto rozdÌly mezi mÏstema venkovem ñ antiochijsk˝ kazatel Jan Zlato˙st˝ (naz˝van˝ÑChr˝sostomosì, ÑZlato˙st˝ì kv˘li sv˝m velmi oblÌben˝m k·-z·nÌm) dal bezpochyby jen pozitivnÌ znamÈnko bÏûn˝m p¯ed-sudk˘m, kdyû p¯i jednom k·z·nÌ pro uchazeËe o k¯est v deva-

30

des·t˝ch letech ËtvrtÈho stoletÌ o obyvatelÌch okolÌ prohlaöuje:ÑNechceme tedy db·t jen na jejich vnÏjöÌ vzhled a na jejich ¯eË,a p¯itom p¯ehlÌûet jejich ctnost, ale chceme p¯esnÏ poznat jejichûivot podobn˝ ûivotu andÏl˘, jejich moudr˝ ûivot. Neboù oniod sebe odehnali vöechnu nest¯Ìdmost a obûerstvÌ, ale nejen to,ale i ostatnÌ liknavÈ ûivobytÌ, kterÈ panuje ve mÏstech. JÌ jen to-lik, kolik je zapot¯ebÌ, aby z˘stali naûivu, a celou zb˝vajÌcÌ dobuvÏnujÌ zpÏvu hymn˘ a neust·lÈ modlitbÏ; takÈ tÌm napodobujÌûivot andÏl˘ (Ö). PohleÔte jen na tyto obyËejnÈ lidi, kte¯Ì ne-majÌ velikÈ vÏdomosti, rozumÌ jen nÏco m·lo zemÏdÏlstvÌ, a ne-dajÌ nic na vÏci pozemskÈ, ale myslÌ na nadzemskÈ statky. Do-k·ûou p¯em˝ölet o nev˝slovn˝ch statcÌch a vÏdÌ p¯esnÏ o vÏcech,kterÈ si filozofovÈ namyölenÌ na sv˘j vous a svou h˘l nikdy ne-budou umÏt ani p¯edstavit.ì37 Na druhou stranu by nemÏl b˝trozdÌl mezi mÏstem a venkovem i p¯es takov·to svÏdectvÌ p¯Ìliöp¯eceÚov·n. NesmÌme nap¯Ìklad podceÚovat vzdÏlanost ven-kovskÈho k¯esùanstva. Tak t¯eba papyrov˝ n·lez z mniöskÈhomÏsta Oxyrhynchu v dolnÌm EgyptÏ dokl·d·, ûe jiû nÏkolikm·lo let po svÈm vzniku byl v egyptskÈ provincii v obÏhu spisOdhalenÌ a vyvr·cenÌ faleönÈ gnÛze EirÈnaia z Lyonu, ¯ecky psanÈteologickÈ dÌlo galskÈho biskupa.

PodstatnÈ jazykovÈ a ñ nejenom jazykem podmÌnÏnÈ ñ pro-blÈmy s dorozumÏnÌm v teologickÈ oblasti mezi r˘zn˝mi ob-lastmi ¯Ìöe se v cÌrkvi ¯eöily stejn˝m zp˘sobem jako v soukromÈsfÈ¯e, v hospod·¯stvÌ nebo ve st·tnÌch institucÌch: zprost¯edko-v·vali je zde dvojjazyËnÌ teologovÈ ñ jako jiû zmÌnÏn˝ Tertu-li·n. Velk˝ poËet ¯eck˝ch text˘ byl p¯eloûen nadan˝mi latin-sk˝mi teology do jazyka z·padnÌ poloviny ¯Ìöe. Na velk˝chspoleËn˝ch biskupsk˝ch shrom·ûdÏnÌch v˝chodnÌch a z·pad-nÌch teolog˘, kter· ËÌtala aû pÏt set ˙ËastnÌk˘, byl jazyk, ve kte-rÈm se zrovna jednalo, od ËtvrtÈho stoletÌ simult·nnÏ p¯ekl·-d·n. Na poË·tku druhÈho stoletÌ vznikly p¯eklady Bible dor˘zn˝ch jazyk˘ ¯Ìöe (nap . syrötiny, koptötiny, o nÏco pozdÏjitakÈ gruzÌnötiny, armÈnötiny, etiopötiny a arabötiny), nejd¯Ìvez¯ejmÏ jako nejednotnÈ ˙ËelovÈ p¯eklady text˘ uûÌvan˝ch p¯ibohosluûbÏ.

31

Jiû podle tÏchto vÌce mÈnÏ vnÏjöÌch detail˘ je moûno poznat,jak m·lo odpovÌd· nepruûnÈ rozdÏlenÌ na dvÏ poloviny skuteË-nosti antickÈho k¯esùanstvÌ: na jednu stranu existuje Ñst¯edo-mo¯sk· koinÈì38, kter· p¯esahuje obÏ poloviny u mnoha jev˘nebo hnutÌ k¯esùanstvÌ, nap¯Ìklad u mniöstvÌ. Na druhou stranunenÌ rozdÏlenÌ na dvÏ poloviny jeötÏ dostateËnÏ diferencovanÈ,jak je vidÏt nap . na ot·zce jazyka: vedle dvou hlavnÌch jazyk˘v obou polovin·ch ¯Ìöe mÏly v dobyt˝ch provinciÌch imperiavelk˝ v˝znam samoz¯ejmÏ takÈ n·rodnÌ jazyky jako koptötinav EgyptÏ nebo syrötina, a to i z teologickÈho hlediska. Ve vÏtöÌchmÏstech a na ˙¯adech se v tÏchto provinciÌch mluvilo ¯ecky a la-tinsky ñ tuto ofici·lnÌ dvojjazyËnost dokumentujÌ n·pisy ñ, aleve venkovsk˝ch obcÌch a mniösk˝ch osad·ch se pouûÌvaly n·-rodnÌ jazyky. Ve vÏtöÌch mÏstech se do n·rodnÌch jazyk˘ nÏkdyp¯ekl·dala i k·z·nÌ; tak byla ve ËtvrtÈm stoletÌ k·z·nÌ v hlavnÌmkostele v Antiochii pro sedl·ky p¯ich·zejÌcÌ do metropole z jejÌhookolÌ simult·nnÏ tlumoËena do syrötiny. Za doklad postupnÈhorozpadu centr·lnÌ spr·vy od ËtvrtÈho stoletÌ platÌ fakt, ûe teolo-gick· literatura pouûÌv· st·le vÌce mÌsto ¯eËtiny takÈ tyto n·rodnÌjazyky a ûe jiû nejsou p¯ekl·d·ny jenom p˘vodnÏ ¯eckÈ texty.

Zda se jazykov· hranice hodÌ takÈ k oddÏlenÌ Ñv˝chodnÌhoìk¯esùanstvÌ od Ñz·padnÌhoì, z˘st·v· velmi spornÈ. ZatÌmco napoË·tku dvac·tÈho stoletÌ mohl b˝t jeötÏ jasnÏ popisov·n Ñduchv˝chodnÌ cÌrkve na rozdÌl od ducha cÌrkve z·padnÌì,39 jsou dnestakovÈ charakteristiky na z·kladÏ vzrostlÈ znalosti historickÈhomateri·lu mnohem obtÌûnÏjöÌ. Zd·nlivÏ n·padnÈ rozdÌly mezik¯esùanstvÌm obou polovin ¯Ìöe se totiû t˝kajÌ mnohem vÌce jed-notliv˝ch teologick˝ch osobnostÌ, neû Ñmentalitì öirok˝chvrstev, kterÈ nemohou b˝t dostateËnÏ diferencovanÏ pops·nypomocÌ dosti hrub˝ch kategoriÌ ÑV˝chodì a ÑZ·padì. K¯esùan-sk˝m obcÌm ve vesnicÌch Kappadokie, v p¯ÌstavnÌch mÏstech,jako je nap¯Ìklad Efez, nebo ve velk˝ch centrech vzdÏl·nÌ jakoAlexandrie nesmÌme mÏ¯it stejn˝m metrem jako nap . severoa-frick˝m k¯esùansk˝m obcÌm. RozdÌly, kterÈ jsou zd·nlivÏ d·nygeograficky, vznikajÌ ve skuteËnosti z podstatnÈ Ë·sti kv˘li osobnÌkontinuitÏ. V severnÌ Africe hr·la nap¯Ìklad velkou ˙lohu ot·zka

32

mezÌ k¯esùanskÈ instituce pok·nÌ (tedy ot·zka, jak˝ h¯Ìch ne-m˘ûe b˝t cÌrkvÌ prominut). Spor o tuto ot·zku nevypukl prav-dÏpodobnÏ ani tak proto, ûe by vöichni severoafriËtÌ k¯esùanÈbyli tak p¯ÌsnÌ rigoristÈ, ale proto, ûe prvnÌ liter·rnÏ doloûen˝ se-veroafrick˝ teolog, Tertuli·n, jistou dobu zast·val odpovÌdajÌcÌkoncepci a pozdÏjöÌ auto¯i jako Cypri·n (Caecilius Cyprianus,Ü 258) ho v tomto ohledu uctÌvali jako autoritu. PodobnÏ tomubylo i u jin˝ch rozdÌl˘, kterÈ b˝vajÌ s oblibou uv·dÏny p¯i srov-n·v·nÌ v˝chodnÌ a z·padnÌ cÌrkve: protoûe teologie Z·padu bylaod konce ËtvrtÈho stoletÌ velmi silnÏ ovlivnÏna severoafrick˝mbiskupem Augustinem (Ü 430), hr·la zde ot·zka vykoupenÌz h¯Ìchu a tematika h¯Ìchu v˘bec mnohem vÏtöÌ ˙lohu neûv ¯eckÈ teologii ñ toto tÈma ovlivnilo takÈ vlastnÌ ûivot biskupaz Hippo. A fakt, ûe v centru v˝chodnÌ zboûnosti st·lo lidstvÌ jedno-rozenÈho BoûÌho Syna, zatÌmco v z·padnÌ spÌö jeho smrt na k¯Ìûia jejÌ smÌrn˝ v˝znam, musÌ b˝t nejd¯Ìve vysvÏtlen z hlediska dÏ-jin teologie ñ alexandrijsk˝ patriarcha Athanasios (Ü 373) napsaltrakt·t O vtÏlenÌ Slova, kter˝ byl od p·tÈho stoletÌ Ëasto opisov·nnebo z nÏj byly citov·ny dlouhÈ pas·ûe. TvrzenÌ, ûe v˝chodnÌk¯esùanstvÌ mÏlo velmi blÌzko k ¯ÌmskÈ kultu¯e a spoleËnosti, jemoûno lehce vyvr·tit pomocÌ z·padnÌch protip¯Ìklad˘: L. Caeci-lius Firmianus Lactantius, autor vÌcesvazkovÈ apologie a d˘leûi-tÈho dokumentu o pron·sledov·nÌ k¯esùan˘, p˘sobil za cÌsa¯eDiocletiana aû do roku 303 jako uËitel rÈtoriky v rezidenci Ni-komÈdeia a od roku 317 na KonstantinovÏ dvo¯e v TrevÌru jakovychovatel jeho syna Crispa. V˝znamn˝ latinsk˝ teolog Ambroû(Ambrosius), neû byl roku 374 zvolen biskupem v Mil·nÏ, za-st·val ˙¯ad mÌstodrûÌcÌho provincie Liguria-Emilia, v nÌû cÌsa¯-sk· rezidence Mil·n leûela. Nanejv˝öe je moûno konstatovat jist˝Ëasov˝ posun. K prvnÌm velk˝m st¯et˘m mezi alexandrijskouk¯esùanskou teologiÌ a pohanskou filozofiÌ, kterÈ byly od po-Ë·tku t¯etÌho stoletÌ vedeny na vysokÈ odbornÈ ˙rovni, je moûnop¯i¯adit latinskÈ paralely vzniklÈ koncem ËtvrtÈho stoletÌ.

VesmÏs silnÏjöÌ Ñregionalizaceì by ale neuökodila jak tÈtoot·zce, tak ani historii antickÈho k¯esùanstvÌ. Tak t¯eba v nÏ-kter˝ch sporn˝ch bodech se spojily jednotlivÈ z·padnÌ oblasti

33

s oblastmi v˝chodnÌmi oproti Ñofici·lnÌ liniiì vlastnÌ poloviny¯Ìöe. Nap¯Ìklad africkÈ a maloasijskÈ obce spojovala spoleËn·praxe pokl·dat k¯est proveden˝ schizmatiky a heretiky za ne-platn˝ a k¯tÌt jeötÏ jednou.40 ÿÌmsk· cÌrkev oproti tomu plat-nost tÈto sv·tosti nezpochybÚovala a spokojovala se s dodateË-n˝m vkl·d·nÌm rukou.

Vytvo¯it popis Ñregionalism˘ì, na nÏmû by se badatelÈ sho-dli, je vöak obtÌûnÈ. O severoafrickÈ teologii a cÌrkvi je nap¯Ìkladmoûno ¯Ìci, ûe do jistÈ mÌry zd˘razÚovala praktickÈ problÈmya chovala se zdrûenlivÏ v˘Ëi spekulativnÌm diskusÌm, kterÈ milo-vala alexandrijsk· ökola: jednalo se p¯edevöÌm o ot·zky n·sledo-v·nÌ, muËednictvÌ, pok·nÌ a kaûdodennÌho ûivota. JeötÏ d¯Ìve jemoûno pozorovat rozdÌly mezi obÏma polovinami ¯Ìöe v pro-ûÌv·nÌ bohosluûby. Dojem, ûe pozemsk· liturgie spojuje obecs liturgiÌ andÏl˘ v nebi, ovlivÚuje dodnes jejÌ proûÌv·nÌ naV˝chodÏ: ÑMy, kte¯Ì tajemnÏ zobrazujeme cherubÌny (Ö), od-loûme nynÌ veökerÈ starosti kaûdodennÌho ûivota, abychom p¯i-jali kr·le veökerenstva.ì41 V pop¯edÌ slavenÌ na Z·padÏ st·lyspÌöe jednotlivÈ sv·tosti, pok·nÌ spolu s odpuötÏnÌm a eucha-ristie. Tento rozdÌl souvisÌ moûn· s tÌm, ûe vysok· i lidov· teo-logie V˝chodu byla mnohem silnÏji, nebo p¯inejmenöÌm d¯Ìvea o to podstatnÏji, ovlivnÏna platÛnskou filozofiÌ, neû teologiez·padnÌ.42 Jestliûe se platÛnsk· p¯edstava konstitutivnÌho vztahumezi archetypem a jeho obrazem, mezi ideou a realitou p¯enesena bohosluûbu, pak je moûno o nÌ prohl·sit, ûe je Ñnebem nazemiì, tedy boûskou liturgiÌ andÏl˘ odr·ûejÌcÌ se v pozemskÈbohosluûbÏ.

»lenÏnÌ a n·stin epochy

To, co dnes naz˝v·me Ñ¯Ìmskou dobu cÌsa¯skouì a p¯ÌleûitostnÏrozdÏlujeme na ranou, pop . pozdnÌ cÌsa¯skou dobu a pozdnÌantiku, povaûovali k¯esùanÈ tehdejöÌ doby za jednu jednolitouepochu. Kdyû d˘vÏrn˝ p¯Ìtel severoafrickÈho biskupa Augus-tina, hisp·nsk˝ knÏz Paulus Orosius, na poË·tku p·tÈho stoletÌ

34

sepsal prvnÌ univerz·lnÌ dÏjiny k¯esùanstvÌ, oddÏlil Ñk¯esùansk˝vÏk zesÌlenÈ p¯Ìtomnosti Kristovy milostiì od ÑvÏku pom˝lenÌa nevÏryì, tj. onÏch let mezi stvo¯enÌm svÏta a p¯Ìchodem JeûÌöe.Tato dvÏ obdobÌ pro nÏj byla souË·stmi jednoho jedinÈho boû-skÈho ËasovÈho pl·nu (teologiËtÏji ¯eËeno: dÏjin sp·sy), kter˝sest·v· z toho, Ñûe lidskÈ pokolenÌ bylo od poË·tku k tomu stvo-¯eno a ustanoveno, aby ûilo bohabojnÏ a bez pr·ce a aby dos·-hlo vÏËnosti jako plodu svÈ posluönostiì:43 Orosius ch·pe totok¯esùanskÈ vnÌm·nÌ Ëasu jako pr˘bÏh smÏ¯ujÌcÌ k cÌli; svÏtovÈdÏjiny zde spÏjÌ k obnovenÌ poË·teËnÌho, ale ztracenÈho stavur·je a z dÏjin se st·v· dÏj, kter˝ je moûno vykl·dat a vypoËÌtata kter˝ se nach·zÌ na koneËnÈ dr·ze, na nÌû je moûno p¯esnÏudat souËasnÈ stanoviötÏ. Samoz¯ejmÏ ûe i pohanskÈ dÏjepisec-tvÌ znalo takovouto entelechii dÏjinnÈho v˝voje. Na imperiumRomanum se Ëasto pohlÌûelo jako na cÌlov˝ bod dÏjin a dosudnejlepöÌ formu st·tnÌho uspo¯·d·nÌ. V polovinÏ druhÈho stoletÌpropagoval rÈtor Ailios AristeidÈs tuto communis opinio ve svÈÑ¯eËi na ÿÌmì. Na rozdÌl od p¯edch·zejÌcÌch ¯ÌöÌ jsou podle nÏjpod ¯Ìmskou svrchovanostÌ spravedlivÏ sjednoceny vöechny n·-rody zemÏ; Alexandru VelikÈmu se naproti tomu ustanovenÌ ta-kovÈ st·lÈ vl·dy nepoda¯ilo. Mimo jinÈ dÌky obËanskÈmu pr·vubylo dosaûeno vÏtöÌ rovnosti mezi obyvateli neû kdykoliv d¯Ìve.ZatÌmco ¯Ìöe dosud obs·hly jen Ë·sti svÏta, platÌ nynÌ: ÑVaöevlastnictvÌ spad· v jedno s cestou slunce.ì44 Ailios AristeidÈsuzavÌr· myölenkou, se kterou se setk·v·me jiû u Vergilia, p¯ed-stavou o ¯Ìöi bez konce: ÑVöechny bohy a syny boh˘ chceme˙pÏnlivÏ prosit, aù n·m dop¯ejÌ svou p¯ÌzeÚ, aby tato ¯Ìöe a totomÏsto vzkvÈtaly vÏËnÏì ñ Roma aeterna, vÏËn˝ ÿÌm.45

Pohansk˝ a k¯esùansk˝ pohled se tedy nerozch·zejÌ v n·zoru,ûe dÏjinn˝ v˝voj m· cÌl; odliöujÌ se v urËenÌ tohoto cÌle, a tÌmtakÈ v diagnÛze p¯Ìtomnosti. Toto tvrzenÌ musÌme ovöem ihnedomezit faktem, ûe se tato k¯esùansk· diagnÛza v prvnÌch pÏtistoletÌch po narozenÌ Krista p¯eci jenom velmi mÏnila. K¯esùa-n˘m vöech dob je spoleËnÈ, ûe kritizovali ideologii dÏjin, kter·by byla zamÏ¯en· jedinÏ na cÌl v pohanskÈm imperiu Romanu.Jiû biblick· Janova apokalypsa, o jejÌû dataci do doby konce

35

vl·dy cÌsa¯e Domitiana (95/96 po Kr.) panuje öirok˝ konsensus,oznaËuje ÿÌm jako Ñvelkou dÏvku BabylÛnì (17,3ñ5). Augustinprohl·sil v Kart·gu ñ potÈ co vÏËnÈ mÏsto padlo v r. 410 po Kr.do rukou VizigÛt˘: ÑNebe a zemÏ pominou. Pomine, co B˘hs·m uËinil, oË rychleji tedy pomine to, co zaloûil Romulus.ì46

Na druhou stranu se bÏhem pÏti stoletÌ antick˝ch dÏjin k¯esùan-stvÌ vyskytlo nÏkolik p¯Ìpad˘ p¯izp˘sobenÌ se tÈto ideologiivÏËnÈho ÿÌma. JejÌ oslavn˝ pohled na ÿÌm byl s urËit˝mi vyne-ch·vkami a korekturami (podobnÏ jako u v˝öe citovanÈho Au-gustina) p¯enesen na ÿÌm k¯esùansk . Centr·lnÌm p¯edpokla-dem tohoto pohledu na dÏjiny bylo upuötÏnÌ od oËek·v·nÌblÌzkÈho p¯Ìchodu (¯ec. par˙sia) P·nÏ, tj. p˘vodnÌ p¯edstavy, ûese Kristus jeötÏ za ûivota sv˝ch prvnÌch û·k˘ znovu objevÌ nazemi a p¯inese s sebou konec svÏta. Kdyû tato generace vym¯ela,aniû by popsanÈ ud·losti nastaly, p¯ipravili se k¯esùanÈ vÌcemÈnÏna delöÌ dobu trv·nÌ pozemskÈho svÏta. Existovalo nÏkolik po-kus˘, jak toto ÑopoûdÏnÌ par˙sieì teologicky od˘vodnit; v jed-nom novoz·konnÌm listÏ, u nÏjû je Pavlovo autorstvÌ spornÈ, semluvÌ poprvÈ o nÏkom, Ñkdo tomu (konci) br·nÌì (2Tes 2,7).Jiû v z·vÏru druhÈho stoletÌ je tato v kontextu dopisu jeötÏ spÌöeneurËit· z·brana identifikov·na s ¯Ìmskou ¯ÌöÌ: ÑZatÌmco pro-sÌme o odklad, p¯ispÌv·me k dalöÌmu trv·nÌ ÿÌma,ì pÌöe Tertu-li·n.47 TakÈ ¯Ìmsk˝ teolog Hippolytos identifikuje v prvnÌch de-setiletÌch t¯etÌho stoletÌ Ëtvrtou a poslednÌ ¯Ìöi, o kterÈ mluvÌmetaforickou ¯eËÌ staroz·konnÌ prorok (Dan 7,7: ÑPotom jsemvidÏl v noËnÌm vidÏnÌ ËtvrtÈ zvÌ¯eì), s ¯Ìmskou ¯ÌöÌ a pt· se:ÑKdo tedy tomu aû do nynÏjöka br·nÌ, kdyû ne to ËtvrtÈ zvÌ¯e?ì48

Autor ovöem varuje svÈho Ëten·¯e, aby dumal nad tÌm, kolik letp¯esnÏ jeötÏ ¯Ìmsk· ¯Ìöe bude Ñbr·nitì vypuknutÌ konce svÏta.Jist· je jenom skuteËnost konce, spekulace o datu jsou nebez-peËnÈ. Samoz¯ejmÏ navzdory tomu takovÈ spekulace existovaly:s·m Hippolytos se na nich podÌlel a vÏ¯il, ûe dok·ûe vypoËÌtatpomocÌ r˘zn˝ch biblick˝ch pas·ûÌ dobu o dalöÌch dvou a p˘lstoletÌch.

Kaûdop·dnÏ uv·dÏjÌ takovÈto ˙vahy k¯esùansk˝ch teolog˘tehdy jeötÏ z vÏtöÌ Ë·sti pohanskou ¯Ìmskou ¯Ìöi, kter· rozhodnÏ

36

nebyla cÌrkvi vûdy p¯ÌznivÏ naklonÏna, do ˙zkÈho vztahu s po-zemsk˝m k¯esùanstvÌm. Jiû maloasijsk˝ biskup MelitÛn ze Sardspojuje ve druhÈ polovinÏ druhÈho stoletÌ r˘st a rozkvÏt ÑnaöÌfilozofieì (tedy k¯esùanstvÌ) s Ñv˝znamem a leskem ¯ÌmskÈmociì: Ñée naöe filozofie vzkvetla z·roveÚ s ¯ÌöÌ, kter· zapoËalatak öùastnÏ, a k jejÌmu dobru, se pozn· nejjasnÏji z toho, ûe odvl·dy Augusta ¯Ìöi nevzeölo nic zlÈho, ale naopak ñ jak si tovöichni p¯ejÌ ñ jen lesk a sl·va.ì49 I kdyû jsou zde pouûity v˝razya prvky soudob˝ch pochvaln˝ch ¯eËÌ ñ umÏnÌ skl·dat takovÈ pa-negyriky bylo souË·stÌ rÈtorickÈho vzdÏl·nÌ ñ, je zde jiû uËinÏnprvnÌ krok ve smÏru k ÑpolitickÈ teologiiì. TakÈ biskup Euse-bios z Kaisareje (Palestina) spojuje ve sv˝ch CÌrkevnÌch dÏjin·ch,kterÈ vyöly ve ËtvrtÈm a poslednÌm vyd·nÌ roku 325 po Kr., vy-stoupenÌ JeûÌöe Krista a poË·tek ¯ÌmskÈho cÌsa¯stvÌ. KromÏ tohocituje analogickou pas·û z MelitÛna.50 KoneËnÏ na konci Ëtvr-tÈho stoletÌ douf· z¯ejmÏ nejnadanÏjöÌ b·snÌk k¯esùanskÈ antiky,Aurelius Prudentius Clemens, v dokonalÈ prolnutÌ obou: ÑVylijse, VöemohoucÌ, na jednotnou zem! NynÌ tÏ uchopuje, Kriste,dvojÌm zp˘sobem spojen˝ vesmÌr, jednotn˝ mÌrem a ÿÌmem.ì51

Jak ale k¯esùanÈ Ëlenili tuto jimi Ëasto pozitivnÏ hodnocenouepochu ¯ÌmskÈho cÌsa¯stvÌ? BÏûnÈ meznÌky odpovÌdaly zprvup¯esnÏ meznÌk˘m pohansk˝ch historik˘: jednoduchÈ letopoËtyv kronik·ch a rozs·hlejöÌ lÌËenÌ pr·vÏ vl·dnoucÌch cÌsa¯˘. Obvy-klÈ formy poËÌt·nÌ Ëasu ñ podle olympi·d, r˘zn˝ch Èr, konsu-l·t˘, indikacÌ, let vl·dy apod. ñ byly samoz¯ejmÏ pouûÌv·nyi k¯esùany. Toto je dob¯e vidÏt na p¯ÌkladÏ nejv˝znamnÏjöÌ do-chovanÈ k¯esùanskÈ kroniky starovÏku ChronologickÈ tabulkya struËnÈ zpracov·nÌ obecn˝ch dÏjin ÿek˘ a barbar˘ ; byla na-ps·na v roce 303 po Kr. palestinsk˝m cÌrkevnÌm historikemEusebiem. Eusebios p¯idal k velmi stroze popsan˝m ud·lostemt¯i data, nejd¯Ìve letopoËet Ñpo Abrahamoviì, tj. po narozenÌAbrahama ñ hlavnÌ ˙daj tedy prozrazuje vÏdomÈ teologickÈ roz-hodnutÌ a ûidovsko-k¯esùansk˝ pohled na svÏtovÈ dÏjiny: ÑPoË·-tek sp·sy a pravdyì zasadil do doby Abrahama, praotce éid˘(a k¯esùan˘). PotÈ p¯ipojuje datov·nÌ podle olympi·d a let vl·dyodpovÌdajÌcÌch panovnÌk˘. Aû v öestÈm stoletÌ vytvo¯il ¯Ìmsk˝

37

mnich jmÈnem Dionysius Exiguus letopoËet od narozenÌ Krista(ab incarnatione Domini nostri Iesu Christi = Ñod vtÏlenÌ naöehoP·na JeûÌöe Kristaì), kter˝ se pouûÌv· dodnes, a umÌstil tentoÑp¯elom letopoËtuì do roku 754 ab urbe condita, po zaloûenÌmÏsta ÿÌma. I kdyû se Dionysius p¯i stanovenÌ Kristova naro-zenÌ podle dneönÌch propoËt˘ dost spletl a klade ho do dobyzhruba o pÏt let pozdÏjöÌ, jeho zp˘sob datov·nÌ se rychle pro-sadil ñ v neposlednÌ ¯adÏ takÈ kv˘li fixaci termÌnu Velikonoc,kter· s nÌm byla spojena.

Vedle tÏchto z·kladnÌch moûnostÌ Ñchristianizaceì letopoËtubyly k dispozici i specifickÈ prost¯edky ËlenÏnÌ: Orosius napo-ËÌtal ve sv˝ch prvnÌch k¯esùansk˝ch dÏjin·ch svÏta ñ p¯iËemûpokraËoval v linii, kter· byla zaloûena Eusebiem a rozvinutaJeron˝mem (Hieronymem) ñ deset pron·sledov·nÌ k¯esùan˘,spojil je s urËit˝mi vl·dci a p¯idal k tomu vûdy zpr·vu o BoûÌmsoudu, kter˝ stihl ¯Ìöi a uvedenÈ vl·dce. Tak pÌöe jiû po vylÌËenÌprvnÌho pron·sledov·nÌ k¯esùan˘ za Nerona, kterÈ n·sledovalopo poû·ru ÿÌma v Ëervenci 64 po Kr.: ÑBrzy uchopila Ëastoa vöude vyvstal· neötÏstÌ neöùastnÈ obËanstvo do svÈho ökrtÌcÌhosev¯enÌ.ì Jako druhÈho pron·sledovatele uv·dÌ Orosius Domi-tiana a zpravuje, ûe kr·tce po vyd·nÌ odpovÌdajÌcÌch opat¯enÌ bylcÌsa¯ Ñsv˝mi v pal·ci brut·lnÏ zavraûdÏnì. T etÌho pron·sledova-tele k¯esùan˘, Traiana, potrestaly poû·ry v ÿÌmÏ a zemÏt¯esenÌpo celÈ ¯Ìöi; ËtvrtÈho, Marka Aurelia, zase mor v It·lii. ÑV pat·chhanebnÈ drzosti Septimia Severa v˘Ëi k¯esùan˘m a cÌrkvi n·sle-dovala nebesk· pomsta,ì totiû obËansk· v·lka. äestÈho stejnÏjako sedmÈho pron·sledovatele k¯esùan˘ podle Orosiova v˝Ëtu,usurp·tora Maximina Thraxe a jeho n·slednÌka Decia, stihltrest v podobÏ rychlÈ smrti. Konec ûivota cÌsa¯e Valeriana, kter˝ot¯·sl jiû jeho souËasnÌky, vyloûil Orosius jako BoûÌ soud nadosm˝m pron·sledovatelem k¯esùan˘: ÑValerianus, p˘vodce bez-boûnÈho z·kona (proti k¯esùan˘m, vydanÈho v Ëervnu 260), bylokamûitÏ zajat persk˝m kr·lem ä·p˙rem I.; v nejhanebnÏjöÌmnevolnictvÌ zest·rl cÌsa¯ ¯ÌmskÈho lidu u Peröan˘.ì Jako Ñdev·-tÈho po Neronoviì uv·dÌ Orosius Aureliana: ÑJak (Ö) vydalp¯Ìkaz k pron·sledov·nÌ k¯esùan˘, uhodil p¯ed nÏj (Ö) blesk;

38

o m·lo pozdÏji byl na jednÈ ze sv˝ch cest zavraûdÏn.ì PoslednÌpron·sledovatelÈ k¯esùan˘, Diocletianus a Maximianus, byli po-trest·ni zemÏt¯esenÌm, p¯i kterÈm zem¯elo mnoho tisÌc lidÌ.TÌm konËÌ ¯ada pron·sledov·nÌ k¯esùan˘; podobnÏ jako egypt-sk˝ faraon po deseti ran·ch ÑpocÌtil BoûÌ mocì a propustil lidIzraele (Ex 7ñ11), ponechali i ¯ÌmötÌ cÌsa¯i po deseti pron·sledo-v·nÌch k¯esùanstvÌ Ñna pokojiì. Konstantin je autorem p¯edsta-ven celkem nez˙ËastnÏnÏ jako prvnÌ k¯esùansk˝ cÌsa .52 Orosiuscituje mimochodem takÈ jeden pohansk˝ koment·¯ ke svÈ in-terpretaci dÏjin: pr˝ ñ bylo mu z¯ejmÏ p¯edhazov·no ñ spojilÑcelkem umnÏ a chyt¯e n·hodnÈ ud·losti dÏjin s (BoûÌmi) aktypomsty za k¯esùanyì.53 Ale ani zadavatel jeho univerz·lnÌchdÏjin a z·roveÚ jeho uËitel, biskup Augustin z Hippo (AureliusAugustinus), nebyl s tÌmto pod·nÌm spokojen˝ a konstatoval ñstejnÏ jako pohanÈ ñ u tohoto dÌla Ñlidsk˝ dar ke kombinaci,kter· sice ojedinÏle vystihne to pravdivÈ, ale kter· se mÌstyi m˝lÌì:54 Jiû p¯ed Neronem se konala pron·sledov·nÌ k¯esùan˘a i po Konstantinovi byla cÌrkev nad·le utlaËovan·, nap¯ÌkladposlednÌm pohansk˝m cÌsa¯em Iulianem. A r˘zn· protik¯esùan-sk· opat¯enÌ GÛt˘ a Peröan˘ jsou Orosiem naprosto opomenuta.

ModernÌ b·d·nÌ ËlenÌ dÏjiny antickÈho k¯esùanstvÌ v podstatÏst·le jeötÏ podle tohoto schÈmatu, kdyû rozliöuje Ñp¯edkonstan-tinovskÈì a ÑpokonstantinovskÈì k¯esùanstvÌ, p¯iËemû prvnÌ sevyznaËuje Ñepochou pron·sledov·nÌì a druhÈ postupn˝m za-v·dÏnÌm stavu st·tnÌho n·boûenstvÌ, tedy v prvÈ ¯adÏ stavu bezpron·sledov·nÌ. Toto p¯ÌsnÈ dÏlenÌ souvisÌ mimo jinÈ i s velmiproblematick˝m a v podstatÏ z dob st¯edovÏk˝ch teolog˘ po-ch·zejÌcÌm heslem ÑkonstantinovskÈho p¯elomuì, kter˝ dÏlÌ dÏ-jiny antickÈho k¯esùanstvÌ radik·lnÏ na dvÏ poloviny. Na tomtopohledu z˘st·v· spr·vnÈ, ûe se za Konstantina uskuteËnily roz-hodujÌcÌ zmÏny pr·vnÌho statutu k¯esùanskÈho n·boûenstvÌ.Tento proces zapoËal dokonce jiû kr·tce p¯ed Konstantinem:v roce 311 vydal p¯Ìsluön˝ senior cÌsa¯skÈho kolegia, Galerius,toleranËnÌ edikt a dovolil takÈ k¯esùan˘m, aby vyzn·vali svÈ n·-boûenstvÌ. SmÏli Ñznovu z¯Ìdit sv· shromaûdiötÏì, Ñovöem podtou podmÌnkou, ûe nebudou v û·dnÈm p¯ÌpadÏ jednat proti

39

[st·vajÌcÌmu] po¯·dkuì55. Roku 313 sjednali Licinius a Kon-stantin v Mil·nÏ neomezenou n·boûenskou svobodu takÈ prok¯esùany. OmezujÌcÌ z·kony a ustanovenÌ byly zruöeny a zkon-fiskovan˝ majetek byl navr·cen.56 V roce 318 uznal Konstantinvedle st·tnÌ i biskupskou soudnÌ pravomoc a dovolil, ûe se k nÌobËanÈ smÌ odvol·vat; roku 321 uz·konil dodrûov·nÌ nedÏle prosoudce, mÏöùany a ¯emeslnÌky (avöak ne pro rolnÌky).57 V roce326 zak·zal koneËnÏ nÏkter˝m hnutÌm vylouËen˝m z cÌrkvejakoûto heretick˝m shromaûÔov·nÌ a zabavil jim k tomuto˙Ëelu pouûÌvanÈ domy.58 Od tÈto toleranËnÌ politiky se z¯etelnÏodch˝lil jeho syn Constantius II.; roku 341 zak·zal ÑöÌlenstvÌ(pohansk˝ch) obÏtÌì a p¯ik·zal v roce 346 (nebo 354) jak tres-tat p¯estoupenÌ tohoto na¯ÌzenÌ meËem, tak i uzav¯enÌ pohan-sk˝ch chr·m˘ a z·kaz p¯Ìstupu k nim.59 Koncem ˙nora r. 380vyhl·sil cÌsa¯ Theodosius I. koneËnÏ k¯esùanstvÌ s urËitou trini-t·rnÌ teologickou koncepcÌ ñ za v˝slovnÈho uvedenÌ jmen ¯Ìm-skÈho a alexandrijskÈho biskupa (ÑvÌra, [Ö] kterou ve¯ejnÏvyzn·vajÌ jak [¯Ìmsk˝] pontifex Damasus, tak i biskup Petrz Alexandrieì) ñ st·tnÌm n·boûenstvÌm: jinovÏrci, Ño kter˝ch simyslÌme, ûe jsou pomatenÌ a öÌlenÌ, musÌ sn·öet pohanu kacÌ¯-skÈho uËenÌ. Jejich shromaûdiötÏ se takÈ nesmÌ naz˝vat kostely.KoneËnÏ je m· nejd¯Ìve stihnout boûsk· odplata, po tÈ ale i naöetrestnÌ pravomoc, kter· je n·m svÏ¯ena nebesk˝m ˙radkem.ì60

Tento kr·tk˝ p¯ehled n·m ukazuje, jak z·sadnÏ se pr·vnÌ po-stavenÌ k¯esùan˘ zmÏnilo bÏhem ËtvrtÈho stoletÌ. S ohledem natyto z·vratnÈ zmÏny je dÏlenÌ na Ñp¯ed-ì a ÑpokonstantinovskÈk¯esùanstvÌì jistÏ opodstatnÏnÈ a smysluplnÈ ñ i kdyû pohanskÈ˙¯ednictvo v mnoha p¯Ìpadech sabotovalo pasivnÌm odporemuvedenÌ novÈho pr·vnÌho stavu do praxe. Tento odpor byl pro-v·dÏn za jist˝ch okolnostÌ i na nejvyööÌ ˙rovni: v ûivotopisubiskupa Porfyria z Gazy jsme otev¯enÏ zpravov·ni o z·kazu v˝-chodo¯ÌmskÈho cÌsa¯e Arcadia, kter˝m Porfyriovi na poË·tkup·tÈho stoletÌ znemoûnil strhnout hlavnÌ chr·m mÏsta Gazyv PalestinÏ, protoûe se cÌsa¯ strachoval o daÚovou mor·lku ob-Ëan˘: ÑVÌm sice, ûe ono mÏsto je odd·no modlosluûbÏ, odv·dÌavöak loaj·lnÏ svÈ danÏ a vyn·öÌ vysokÈ p¯Ìjmy.ì61 Tv·¯Ì v tv·¯

40

v˝znamu p¯Ìstavu v Gaze, z kterÈho bylo vyv·ûeno nejen do-m·cÌ zboûÌ, ale i zboûÌ z Damaöku a Akaby, se starost cÌsa¯enezd· b˝t ˙plnÏ neopodstatnÏn·.

Nov˝ pr·vnÌ status mÏl samoz¯ejmÏ vliv na podobu cÌrkvea jejÌ teologii. Ale souËasnÏ je Ñp¯ed-ì a Ñpokonstantinovsk· cÌr-kevì v·z·na takovou kontinuitou v uspo¯·d·nÌ cÌrkve, podobÏliturgie a hierarchie, teologii a etice, ûe se ukazuje jako proble-matickÈ dÏlit antickÈ dÏjiny k¯esùanstvÌ p¯ÌsnÏ na dvÏ Ë·sti ñ n·-sledujÌcÌ odstavce tÈto pr·ce p¯edstavÌ jednotlivÈ prvky kontinu-ity. Proto se nabÌzÌ ponÏkud jemnÏjöÌ periodizace tÈto epochy.TÈmÏ¯ stejnÏ jako tento dvojstupÚov˝ model se ve vÏdÏ prosa-dilo pÏtistupÚovÈ ËlenÏnÌ, kterÈ pracuje se stolet˝mi ˙seky, jeûale souËasnÏ urËuje podle jejich obsahu. Tato dalekos·hle rozöÌ-¯en· terminologie se zakl·d· v podstatÏ na pracÌch nÏkdejöÌhobonnskÈho docenta Albrechta Ritschla (1822ñ1889) a filozofan·boûenstvÌ Ernsta Troeltsche (1865ñ1923). TakovÈ dÏlenÌ jemetodicky nejp¯esnÏji provedeno v dÌle Carla Andresena DieKirchen der Alten Christenheit (1971). Tento cÌrkevnÌ historikz Gˆttingen rozliöil r˘znÈ Ñtypyì antick˝ch cÌrkvÌ, aby n·slednÏmohl zn·zornit vztahy mezi eklesiologick˝m sebepochopenÌma historickou situacÌ. Andresen oddÏlil Ñranou katolickou cÌr-kevì (do konce druhÈho stoletÌ) od ÑstarokatolickÈ cÌrkveì (aûdo tzv. ÑkonstantinovskÈho p¯elomuì), Ñ¯ÌöskÈ katolickÈ cÌrkveìa Ñ¯ÌmskokatolickÈ cÌrkveì na Z·padÏ (od dob stÏhov·nÌ n·rod˘v p·tÈm stoletÌ), pop . ÑbyzantskÈ ortodoxnÌ cÌrkveì na V˝-chodÏ. TÌmto zp˘sobem je pouûito slovo katholikos, Ñvöe-obecn˝ì (Ñkatolick˝ì: do naöeho jazyka p¯eöel tento v˝raz p¯eslatinskÈ catholicus 62), kterÈ mÏlo po celou dobu k¯esùanskÈhostarovÏku pozitivnÌ v˝znam, jeû vöak zÌskalo p¯inejmenöÌm do-dateËnÈ konotace kv˘li souËasnÈmu pouûÌv·nÌ v partikul·rnÌcÌrkvi ñ totiû cÌrkvi Ñ¯ÌmskokatolickÈì. PomocÌ tÈto terminolo-gie je celÈ antickÈ k¯esùanstvÌ vtaûeno do konfesnÌ polemikyst¯edoevropskÈho novovÏku: vede p¯Ìm· linie od ÑranÈ kato-lickÈì k Ñ¯ÌmskokatolickÈì cÌrkvi? Navazuje v tomto p¯ÌpadÏevangelick· cÌrkev p¯Ìmo na ÑprvotnÌ cÌrkevì? Mezi tÏmitohesly neexistuje tÈmÏ¯ û·dn˝ koncept, kter˝ by nevych·zel buÔ

41

z pozitivnÌ nebo negativnÌ kvalifikace pojmu Ñkatolick˝ì podlemodelu pokroku nebo dekadence. V dneönÌ dobÏ je naËaseoprostit se od tÏchto terminologick˝ch pout, kter· n·s svÌrajÌ jiûvÌce neû stoletÌ a jeû vyûadujÌ st·le nov· obtÌûn· ospravedlnÏnÌpro p¯inejmenöÌm nejednoznaËnÈ pojmy jako Ñran˝ katolicis-musì. Kdyû ale odhlÈdneme od tohoto jist˝m zp˘sobem ne-öùastnÈho, ale bohuûel jiû zavedenÈho pojmoslovÌ, ukazuje se dÏ-lenÌ podle staletÌ jako smysluplnÈ a stejnÏ p¯imÏ¯en˝ z˘st·v·i termÌn Ñ¯Ìösk· cÌrkevì jako oznaËenÌ novÈho pr·vnÌho posta-venÌ k¯esùanstva ve ËtvrtÈm stoletÌ.

StruËn· charakteristika stupÚ˘ po staletÌch by mohla vypa-dat takto: k¯esùanstvo druhÈho stoletÌ se odliöuje od k¯esùanstvastoletÌ prvnÌho jiû tÌm, ûe v nÏm p˘sobÌ r˘znÌ vysoce vzdÏlanÌteologovÈ, kte¯Ì se pokouöejÌ o vÏdeckÈ uchopenÌ tohoto novÈhon·boûenstvÌ. Co nejvÏtöÌm z·bÏrem jsou ve velkomÏstech zÌsk·-v·ni lidÈ z nejr˘znÏjöÌch vrstev a cÌrkev p˘sobÌ jako Ñlaborato¯ì,ve kterÈ se testujÌ r˘znÈ podoby teologie, hierarchie ˙¯ad˘a etiky. Jen velmi pozvolna se vyvÌjÌ ÑvÏtöinov· cÌrkevì, kter· vy-luËuje odchyln· mÌnÏnÌ jako Ñheretick·ì. Tento proces dos·hlsvÈho konce ve t¯etÌm stoletÌ: hnutÌ jako nap¯Ìklad gnÛze a mon-tanismus se od ÑvÏtöinovÈ cÌrkveì oddÏlila; ÑvÏtöinov· cÌrkevìvyvinula hierarchick˝ ˙¯ad, konsensus o jistÈm druhu Ñmini-m·lnÌ dogmatikyì, o bohosluûbÏ a etick˝ch n·rocÌch na k¯es-ùansk˝ ûivot. R˘znÈ k¯esùanskÈ metropole zahajujÌ misie vesvÈm okolÌ a st·vajÌ se z nich sebevÏdom· biskupsk· sÌdla s vlast-nÌmi teologick˝mi akcenty. Severoafrick˝ teolog Tertuli·n popi-suje tento siln˝ poËetnÌ n·r˘st n·sledujÌcÌmi slovy: ÑK¯iËÌ, ûejsme se pr˝ zmocnili mÏsta; na venkovÏ, ve vesnicÌch, na ostro-vech jsou pr˝ k¯esùanÈ; p¯estup ËlovÏka jakÈhokoli pohlavÌ,st·¯Ì, stavu a dokonce i postavenÌ k naöemu jmÈnu je oplak·v·njako neötÏstÌ. A p¯ece to nikoho nep¯ivede na myölenku, ûe byv tom mohlo b˝t skryto nÏco dobrÈho.ì63 ée a do jakÈ mÌry m·takÈ ËtvrtÈ stoletÌ docela jin˝ r·z, ukazujÌ jiû nastÌnÏnÈ zmÏnypr·vnÌho postavenÌ k¯esùan˘ po konci pron·sledov·nÌ. P·tÈ sto-letÌ je od ËtvrtÈho moûno oddÏlit jiû proto, ûe ¯Ìmsk· ¯Ìöe nynÌv˝raznÏ zmÏnila svou tv·¯ kv˘li germ·nsk˝m kmen˘m, kterÈ

42

v r·mci stÏhov·nÌ n·rod˘ ot¯·sajÌ jiû po dvÏ staletÌ hranicemiimperia: dobytÌ ÿÌma v roce 410 po Kr. VizigÛty pod vedenÌmAlaricha zanechalo po sobÏ, stejnÏ jako zhoubn· vojensk·por·ûka u Adrianopole roku 378 (mimo cÌsa¯e Valenta padloz¯ejmÏ p¯es deset tisÌc voj·k˘), traumatickÈ stopy. KromÏ tohose ¯Ìöe s koneËnou platnostÌ rozpadla na dvÏ Ë·sti. Aplikovat nadÏjiny antickÈho k¯esùanstvÌ ËlenÏnÌ ¯ÌmskÈ cÌsa¯skÈ doby naÑprincip·tì (30 p . Kr. ñ 192 po Kr.), Ñkrizi ¯Ìöeì (192ñ284 poKr.) a ÑpozdnÌ antikuì, jeû je typickÈ pro historii starovÏku,nem· naproti tomu tÈmÏ¯ û·dn˝ smysl; Ñkrize ¯Ìöeì tedy nezmÏ-nila v˝znamnÏ ani teologii, ani organizaci cÌrkve.

Vedle velk˝ch epoch·lnÌch zmÏn hraje samoz¯ejmÏ v ûivotÏlidÌ Ëasto nesrovnatelnÏ vÏtöÌ roli kaûdodennÌ rytmus: st¯Ìd·nÌvöednÌch dnÌ a nedÏle stejnÏ jako sled r˘zn˝ch cÌrkevnÌch sv·tk˘a nep¯Ìliö pestrÈho vöednÌho dne.

NedÏle poch·zÌ z ûidovskÈ tradice. Obec v babylÛnskÈmexilu zavedla den odpoËinku, öabat, v öestÈm stoletÌ p¯ed Kr.,aby mezi cizÌmi n·rody a n·boûenstvÌmi neztratila zcela svojiidentitu. Pohansk˝ svÏt takov˝to den odpoËinku, kter˝ bylv ûidovskÈ tradici hned takÈ teologicky a soci·lnÏ legitimov·n(Gn 2,3; Dt 5,12ñ15), naproti tomu neznal. JeûÌö z NazaretunavötÏvoval obyËejnÏ o öabatu synagogu a p¯edËÌtal tam takÈz PÌsma (Lk 4,16). Tento den mÏl pro nÏj z¯ejmÏ velk˝ v˝znamjako znamenÌ BoûÌ sp·sy; kaûdop·dnÏ se snaûil osvobodit smysltohoto dne od zË·sti p¯ÌsnÈho souboru pravidel, kter˝ byl k to-muto dni vytvo¯en ûidovsk˝mi uËenci. Slovy Ñsobota (öabat) jeuËinÏna pro ËlovÏka, a ne ËlovÏk pro sobotuì (Mk 2,27) ko-mentoval svÈ symbolickÈ skutky. PrvnÌ obce jeho p¯Ìvrûenc˘byly obce v r·mci ûidovstvÌ ñ a to znamenalo konkrÈtnÏ: dodr-ûovaly o öabatu pracovnÌ klid, navötÏvovaly synagogu, pop .v JeruzalÈmÏ i chr·m a bohosluûby v chr·mu. Pavel byl t¯eba za-tËen p¯i jednÈ svÈ n·vötÏvÏ chr·mu (Sk 21,27ñ39; kolemr. 57 po Kr.). JeûÌö˘v bratr Jakub, kter˝ vedl jeruzalÈmskou obecpo jeho popravÏ, dokud nebyl s·m v roce 62 po Kr. ukameno-v·n, byl zv·n mimo jinÈ kv˘li svÈ horlivÈ zboûnosti ve vztahuk chr·mu ÑSpravedliv˝ì.64 PravdÏpodobnÏ ale jiû v Pavlov˝ch

43

misijnÌch obcÌch vznikl zvyk sch·zet se s ostatnÌmi k¯esùanyv den zmrtv˝chvst·nÌ, tj. den po ûidovskÈm öabatu (1K 16,1).Na konci prvnÌho stoletÌ se jiû objevuje jmÈno, kterÈ je nedÏliv k¯esùanskÈ antice p¯ev·ûnÏ d·v·no: Ñden P·nÏì (Sk 1,10)pop . dies dominicus. Biskup Ignatios ze syrskÈ Antiochie pÌöev druhÈm stoletÌ o k¯esùanech, kte¯Ì Ñdoöli novÈ nadÏje a jiû ne-slavÌ öabat, ale ûijÌ s ohledem na den P·nÏ, o kterÈm se takÈ n·öûivot zapoËal skrze nÏj (Krista) a jeho smrtì.65 Ekvivalent nÏ-meckÈho jmÈna ÑSonntagì, dies solis (Ñden slunceì), nach·zÌmev p¯edkonstantinovskÈ dobÏ velmi z¯Ìdka a p¯edevöÌm v dÌlech,kter· se obracejÌ na nek¯esùany. PotÈ, co Konstantin ustanovilr. 321 po Kr. nedÏli voln˝m dnem pro celou ¯Ìöi, bylo toto po-hanskÈ oznaËenÌ podle planety spojeno s v˝kladem o zmrtv˝ch-vst·nÌ: Eusebios z Kaisareje mluvÌ ve ËtvrtÈm stoletÌ o ÑdniVykupitele, kter˝ je takÈ pojmenov·n po svÏtle (velikonoËnÌhor·na) a slunci (Kristus jako slunce)ì.66 ÑNedÏlnÌ slavnostì v p¯ed-konstantinovskÈ dobÏ samoz¯ejmÏ nezahrnovala jeötÏ û·dnoudopolednÌ bohosluûbu, ale rannÌ nebo veËernÌ shrom·ûdÏnÌ(podrobnÏji k tomu nÌûe, str. 162ñ167).

ZajÌmav˝ vhled do p¯edstav a skuteËnosti nedÏle v k¯esùan-skÈ antice n·m nabÌzÌ ¯eË, kterou pronesl biskup Eusebios(moûn· z Emesy, dneönÌho Homsu v S˝rii) z¯ejmÏ ve ËtvrtÈmstoletÌ na tÈma nedÏlnÌho odpoËinku a pr·ce o nedÏli.67 ÑProË,ìtak se nÏkdo biskupa zeptal na ˙vod, Ñje nutnÈ slavit svat˝ denP·nÏ a nepracovat?ì Eusebios vysvÏtlil onomu tazateli, ûe v ne-dÏli se slavÌ p¯ipomÌnka P·nÏ, p¯esnÏji ¯eËeno veËe¯e, kter· jÌmbyla na jeho pam·tku ustanovena (tzv. ÑkonsekraËnÌ slovaì,nap . v 1K 11,24n). KromÏ toho si cÌrkev p¯ipomÌn· poË·tekstvo¯enÌ svÏta, JeûÌöovo zmrtv˝chvst·nÌ a zaË·tek t˝dne: tentoden v sobÏ Ñsjednocuje t¯i poË·tky a upomÌn· n·s na poË·tek t¯Ìdobr˝ch vÏcÌì. PracovnÌ klid zaruËuje Ëas pro bohosluûbu ñ Eu-sebios napomÌn· obec, aby neodch·zela p¯ed z·vÏreËn˝mpoûehn·nÌm ñ, ale obec pr˝ chodÌ radÏji nÏkam jinam: ÑKdyûhlasatel svol·v· do kostela, p¯edstÌrajÌ vöichni ˙navu. Kdyû alenÏkde hrajÌ flÈtny a citery, tak tam vöichni spÏchajÌ, jako by mÏlik¯Ìdla.ì Ani soci·lnÌ rovinu tohoto dne odpoËinku biskup neza-

44

mlËel: ÑDo tvÈho domu p¯ijde n·mezdnÌ dÏlnÌk a vezme tvoupr·ci na sv· ramena; d¯e se v potu a n·maze a neodv·ûÌ se podobu öesti dn˘ v t˝dnu pozvednout hlavu, aby zkontrolovalpolohu slunce, ale sluûba pro tebe ho stravuje a nenÌ mu anidovoleno, aby vzhlÈdl. A oËek·v· den P·nÏ s velikou touhou,aby si mohl alespoÚ jedinkr·t set¯·st prach z tÏla a odpoËinoutsi. A to mu nedovolÌö? ProsÌm, ¯ekni mi, jak to chceö osprave-dlnit?ì68

DalöÌ zajÌmavÈ informace o p¯edstav·ch a pojmech antickÈhok¯esùanstva n·m poskytuje chvÌlemi velmi houûevnatÏ veden˝spor ranÈ cÌrkve, kter˝ mohl b˝t s koneËnou platnostÌ urovn·naû ve ËtvrtÈm stoletÌ s pomocÌ intervence politickÈ vrchnosti ñspor o termÌn velikonoËnÌch sv·tk˘. V mnoha k¯esùansk˝ch ob-cÌch MalÈ Asie a S˝rie se slavil v p¯edveËer ûidovskÈho sv·tkuPesach, 14. nisanu, k¯esùansk˝ sv·tek uk¯iûov·nÌ, pop . zmrt-v˝chvst·nÌ JeûÌöe. Velikonoce byly tedy slaveny jako k¯esùansk˝Pesach podle chronologickÈ tradice, kterou zaloûil evangelistaJan: podle jeho ˙daj˘ p¯ipad· JeûÌöovo uk¯iûov·nÌ na Ñden p¯Ì-pravyì pesachovÈho sv·tku (J 19,31: 14. nisan), kdy se museljÌst podle ûidovskÈho zvyku a kalend·¯e pesachov˝ ber·nek(Ex 12,6ñ11; ostatnÌ evangelistÈ tvrdÌ, ûe JeûÌö slavil veËer14. nisanu PoslednÌ veËe¯i a popraven byl aû n·sledujÌcÌho dne,15. nisanu, prvnÌho dne sv·tku Macot ñ existujÌ r˘znÈ pokusyo vysvÏtlenÌ tÏchto nesrovnalostÌ). Jiû v antickÈm k¯esùanstvuvznikly skupiny, kterÈ slavily Velikonoce podle tohoto zvyku14. nisanu, tj. bez ohledu na den v t˝dnu v den prvnÌho jarnÌho˙plÚku. Ti se naz˝vali quartodecim·ni. Je dost moûnÈ, ûe zatouto podle ûidovskÈho kalend·¯e ¯ÌdÌcÌ se praxÌ Velikonoc st·lypomÏrnÏ ˙zkÈ kontakty, kterÈ p¯etrv·valy mezi ûidovsk˝mia pozdÏji k¯esùansk˝mi obcemi maloasijskÈ diaspory a palestin-skou vlastÌ. Mohli bychom se domnÌvat, ûe tyto zvyky vzniklyve svÈ podstatÏ v jeruzalÈmskÈ prvotnÌ obci.69 éidovsk˝ a k¯es-ùansk˝ Pesach je spojen tÈmatem sv·tku, oËek·v·nÌm budou-cÌho vykoupenÌ ñ k¯esùanÈ ho samoz¯ejmÏ ch·pali jako druh˝p¯Ìchod Krista.70 K¯esùansk˝ sv·tek v MalÈ Asii zaËÌnal postem14. nisanu, kter˝ trval aû do rannÌch hodin p¯ÌötÌho dne. VeËernÌ

45

bohosluûba (tzv. Ñvigilieì) poz˘st·vala ze ËtenÌ a v˝kladu staro-z·konnÌho pesachovÈho p¯ÌbÏhu (Ex 12). PotÈ n·sledovalyËasnÏ zr·na 15. nisanu (od t¯Ì hodin p¯i prvnÌm zakokrh·nÌkohouta) agapÈ, tedy spoleËn· hostina, a eucharistie ñ aû dodneöka se n·m dochovalo k·z·nÌ biskupa ze Sard, kterÈ poch·zÌz let 160ñ170 po Kr. a je urËeno pro tuto liturgii.71

Oproti tÈto maloasijskÈ praxi stojÌ ¯Ìmsk˝ zvyk slavenÌ k¯es-ùanskÈho velikonoËnÌho sv·tku (z¯ejmÏ nejpozdÏji od r. 165 poKr.) z·sadnÏ v nedÏli. Samoz¯ejmÏ se datum Velikonoc stanovo-valo i nad·le podle ûidovskÈho kalend·¯e, ale kv˘li teologickÈ-mu v˝znamu tohoto dne se sv·tek p¯esouval vûdy na n·sledujÌcÌnedÏli. Slavnost se tedy p¯izp˘sobovala norm·lnÌmu termÌnunedÏlnÌ bohosluûby. Bohuûel nevÌme p¯esnÏ kdy, proË a za ja-k˝ch okolnostÌ tato praxe vznikla; jistÈ je jen, ûe je v˘Ëi malo-asijskÈ praxi sekund·rnÌ a ûe oddÏlila k¯esùanskÈ Velikonoce odûidovskÈho Pesachu. Tento ¯Ìmsk˝ zvyk je tedy dokladem oddÏ-lov·nÌ obou n·boûenstvÌ; jestli m· b˝t proto naz˝v·n Ñantiju-daistick˝mì, je jin˝ problÈm. ée se v rozdÌlnÈm urËov·nÌ dataVelikonoc jedn· o d˘leûit˝ cÌrkevnÌ konflikt, vypl˝v· z faktu, ûejiû v polovinÏ druhÈho stoletÌ o tom byla vedena jedn·nÌ mezibiskupy ÿÌma a Smyrny. Biskup Polykarpos ze Smyrny byl po-û·d·n maloasijsk˝mi obcemi, aby p¯evzal v tomto sporu rolizprost¯edkovatele; jiû s ohledem na svÈ st·¯Ì ñ bylo mu p¯esosmdes·t let ñ se zde tÏöil velikÈmu respektu, a kromÏ toho byls·m v kontaktu s d˘leûit˝mi osobnostmi generace zakladatel˘a v ot·zce termÌnu Velikonoc se odvol·val na ÑJana, uËednÌkanaöeho P·na, a (Ö) ostatnÌ apoötoly, se kter˝mi se osobnÏznalì.72 NÏkdy mezi lety 155 a 166 se vydal do ÿÌma, aby si zdes AnikÈtem promluvil o r˘zn˝ch cÌrkevnÌch problÈmech, mimojinÈ pr·vÏ o dni slavenÌ Velikonoc. I kdyû se pr·vÏ v tÈto ot·zcenedok·zali shodnout, uchovali p¯esto cÌrkevnÌ jednotu a Poly-karpos slavil v ÿÌmÏ eucharistii. ÿÌmsk˝ biskup Victor (189aû 198) se oproti tomu pokusil o prosazenÌ svÈ praxe i v MalÈAsii, pravdÏpodobnÏ proto, ûe jeden presbyter jeho obce zaËalse zav·dÏnÌm maloasijskÈ quartodecim·nskÈ praxe. Kdyûv r·mci tohoto sporu hrozil k¯esùansk˝m obcÌm v Asii rozpa-

46

dem cÌrkevnÌho spoleËenstvÌ, vypukla bou¯e rozho¯ËenÌ nad do-m˝ölivostÌ ¯ÌmskÈho biskupa.73 Victor se musel nechat pouËitz·padnÌmi teology, ûe rozdÌlnost termÌn˘ Velikonoc Ñnevzniklaaû v dneönÌ dobÏ, ale jiû mnohem d¯Ìve (Ö). Ale i p¯es tentorozdÌl (Ö) ûijeme i my v mÌru. RozdÌlnost v postu ukazuje jed-notu ve vÌ¯e.ì74

S koneËnou platnostÌ byl tento spor vyjasnÏn aû v okamûiku,kdy se tohoto pro jednotu cÌrkve nebezpeËnÈho problÈmu ujalar. 325 po Kr. siln· politick· autorita v osobÏ cÌsa¯e Konstantina.Tento monarcha si p¯·l jednotnou cÌrkev v nynÌ politicky sjed-nocenÈ ¯Ìöi a definoval ve svÈm tradiËnÌm ˙¯adu veleknÏze (pon-tifex maximus) tuto jednotu v z·sadÏ jako jednotu kultovnÌ.PrvnÌ celo¯Ìösk· biskupsk· synoda v jeho letnÌm sÌdle Nikaia(v Bithynii, dnes Iznik) rozhodla za p¯edsednictvÌ cÌsa¯e protiantiochijskÈ formÏ samostatnÈho k¯esùanskÈho vypoËÌt·v·nÌtermÌn˘ Velikonoc a proti vöem model˘m, kterÈ vych·zely z ûi-dovskÈho kalend·¯e. Jestli souËasnÏ stanovila jednotn˝ termÌnVelikonoc podle ¯ÌmskÈho pop . alexandrijskÈho zvyku, tj. naprvnÌ nedÏli po prvnÌm jarnÌm ˙plÚku, bylo p¯edmÏtem sporujiû v antice.75 ObÏûnÌk, ve kterÈm cÌsa¯ zpravoval cÌrkve o tomtov˝sledku, obsahoval zlÈ a ostrÈ v˝pady proti ûidovstvÌ: ÑZd·lo sen·m ned˘stojnÈ prov·dÏt onu nejsvÏtÏjöÌ slavnost a p¯i tom n·-sledovat zvyku éid˘, kte¯Ì zneËistili vlastnÌ ruce bezboûn˝momylem a kv˘li tomu jsou po pr·vu zasaûeni duöevnÌ slepotoujako zloËinci (Ö). Nechù nem·me nic spoleËnÈho s tÌmto ne-p¯·telsk˝m ûidovsk˝m lidem.ì76

V˝razn· Ñchristianizaceì poËÌt·nÌ a vnÌm·nÌ Ëasu tehdejöÌchlidÌ byla jistÏ takÈ d˘sledkem vzniku a v˝voje ÑcÌrkevnÌhorokuì, tj. cyklu cÌrkevnÌch sv·tk˘ orientovan˝ch na ûivot JeûÌöeKrista, do kterÈho byly vloûeny dny vÏnovanÈ vzpomÌnce nasvatÈ a muËednÌky: k pohybliv˝m VelikonocÌm a n·sledujÌcÌ pa-des·tidennÌ dobÏ radosti aû do Letnic (¯ecky: hÈ pentakostÈhÈmera, Ñpades·t˝ denì) se p¯ipojil ve ËtvrtÈm stoletÌ nepohyb-liv˝ sv·tek narozenÌ Krista (k tomu podrobnÏji nÌûe str. 70ñ72)jako druh˝ vrchol cÌrkevnÌho roku s vlastnÌ postnÌ dobou, kter·mu p¯edch·zela. Tento kalend·¯ s christologick˝mi sv·tky

47

a mnoha dalöÌmi vzpomÌnkov˝mi dny na muËednÌky nahradilpohansk˝ kalend·¯ jiû ËetnostÌ tÏchto sv·tk˘, jak n·m ukazujen·hodnÏ zvolen˝ p¯Ìklad z ranÈho lÈta: 29. 6. se v ÿÌmÏ slavilsv·tek apoötola Petra, 30. 6. apoötola Pavla, 2. 7. n·sledovalisvatÌ muËednÌci Processus a Martinianus (podle pozdÏjöÌ le-gendy ûal·¯nÌci apoötol˘) a koneËnÏ 10. 7. mimo jinÈ sv·tekmuËednice Felicitas a jejÌch sedmi syn˘.77

48

Aberkios z Hierapole 27Abraham 37, 95, 124Adam a Eva 152Adeodatus 83AdÛnis, b˘h 81Aetherius, arcij·hen 163AfroditÈ, bohynÏ 58Ailios AristeidÈs (Aelius Aristides),

rÈtor 35, 69AiÛn, b˘h 70Akeböemos/Acepsimas, biskup 125Akvila 21Alarich 43Alexandr Velik˝ 35, 130Alexandr, biskup v JeruzalÈmÏ 184Alexandr z Lykopole, filozof 201AlkÈ 147Alypius, Augustin˘v p¯Ìtel 56Ambroû (Ambrosius), biskup v Mil·nÏ

33, 55, 60, 68, 70n, 79, 85, 87,200

Ammianus Marcellinus, dÏjepisec106, 181

AnikÈtos, biskup v ÿÌmÏ 46Antiochos IV. EpifanÈs 111AntonÌn (AntÛnios), poustevnÌk

153, 155Antoninus Pius 145Apellas, C. Iulius, sen·tor 69ApollÛn, b˘h 49, 64ApollÛnios, asketa 118Apuleius z Madaury 50Arcadius, cÌsa¯ 40Areios, knÏz 185Areios, presbyter 185n

Asterios, biskup v Amaseji 137n, 141Athanasios, biskup v Alexandrii 33Augustin (Aurelius Augustinus),

biskup v Hippo 33n, 36, 39,55ñ58, 69, 83n, 87, 96, 99, 138,141n, 144, 201n

Augustus, cÌsa¯ 13, 37, 72, 199Aurelianus, cÌsa¯ 38

Basil (Basileios), biskup v Kaisareji77n, 87, 99, 109n, 172

Bassus, Gavius, gramatik 150Bassus, knÏz 155Batthaeus z Edessy, poustevnÌk 155

Callixtus 85Camenius, Alfenius Ceionius 49Ceres, bohynÏ 123Cicero, Marcus Tullius 50, 150Clarus, biskup v Mascule 194Clemens, Titus Flavius, konsul 21Commodus, cÌsa¯ 26, 70, 127Constantinus II., cÌsa¯ 181Constantius II., cÌsa¯ 40Cornelius, biskup v ÿÌmÏ 161Crispus, syn Konstantin˘v 33Cypri·n (Caecilius Cyprianus), biskup

v Kart·gu 33, 53n, 61, 65, 69,75, 82n, 98, 100, 104n, 111,113, 122n, 126, 179, 184n, 194

Damasus, biskup v ÿÌmÏ 40, 60n,180

Daniel, prorok 64David, kr·l 96

246

JMENN› REJSTÿÕK

Decius, cÌsa¯ 38, 104, 170DÈmÈtÈr, bohynÏ 123Diocletianus, cÌsa¯ 30, 33, 39, 79, 96DiÛn Chrysostomos (ÑZlato˙st˝ì) 19Dionysios (Sk 17,34) 64Dionysos, biskup v Alexandrii 184Dionysios, biskup v KorintÏ 184Dionysius Exiguus 38Domitianus, cÌsa¯ 21n, 36, 38

EirÈnaios, biskup v Lyonu 22, 25,31, 73nn, 92, 179

Eleazar, muËednÌk 111Elij·ö, prorok 64Epifanios ze Salaminy 185nEpiktÈtos, filozof 158Epik˙ros, filozof 81Eunapios ze Sard, rÈtor 109Eusebios, biskup v Kaisareji 22,

37n, 44, 63n, 93, 148, 199Eusebios, biskup v Emese 44, 103

Fabius, biskup v Antiochii 161Felicitas, muËednice 48, 65, 174FilÛn Alexandrijsk˝ 151Flavius Bonus, comes et dux Arabiae

28FoibÈ (ÿ 16) 196

Gabriel, archandÏl 106nGalerius, cÌsa¯ 39Gratianus, cÌsa¯ 60GrÈgorios Divotv˘rce (Thaumat˙rgos)

23n, 52n, 181, 191

Hadrianus, cÌsa¯ 29HÈgÈsippos, dÏjepisec 22HekatÈ, bohynÏ 49HÈrodotos, dÏjepisec 17HÈrÛn Alexandrijsk , asketa 98Hippolytos, hÈrÛs uctÌvan˝ v TroizÈnÏ

64

Hippolytos ÿÌmsk˝ 36, 75, 143HomÈr 63Hor, b˘h 64Hypatia, filozofka 19

Iamblichos, filozof 150Ianus, b˘h 61Ignatios z Antiochie 44, 100, 106,

147, 184, 192nIsis, bohynÏ 50, 200Iulia Florentina 87Iulianus (Apostata), cÌsa¯ 14, 39,

121, 201Iulianus, vicarius Africae 49Iulius Africanus 62, 67Iuvenalis, satirik 65Izaj·ö, prorok 64

Jakub, bratr JeûÌö˘v (zv. Spravedliv˝)43, 187

Jan, evangelista 92, 158Jan, syn Zebede˘v 187Jan, uËednÌk 46Jan Cassianus 153Jan K¯titel 51, 71, 74, 96, 101, 149Jan Zlato˙st˝ (Chrysostomos) 18,

30, 78, 90, 94nn, 103n, 111,118, 120n, 123nn, 129nn, 141,146nn, 160, 146, 174, 197n

Jeremj·ö, prorok 64Jeron˝m (Hieronymus) 38, 71, 99,

103JeûÌö Nazaretsk˝

14n, 17, 20, 22, 25, 36nn, 43, 47,51, 57, 70, 88, 90nn, 100, 119n,125n, 133nn, 149n, 152, 157n,161, 163, 173, 187n, 196, 201

Juno, bohynÏ 69, 137Jupiter, b˘h 137Justin (I˙stinos), apologeta 52, 73,

99, 163n, 173

247

Kelsos, filozof 54n, 81, 93, 201KlÈmÈns Alexandrijsk˝ 18, 66n, 70,

92, 125, 129, 140, 166, 180, 191Konstantin Velik , cÌsa¯ 23, 33,

39n, 47, 57, 77, 90, 98, 159, 174,181, 199

Lactantius, Lucius Caelius 33, 147Lausos 68LeÛn I., cÌsa¯ 113LeonidÈs, otec ”rigen˘v 98Liberius, biskup v ÿÌmÏ 70Liberus, b˘h 49Licinius, cÌsa¯ 40, 109, 174Livia, cÌsa¯sk· manûelka 148Lucilius 80Luk·ö, evangelista 51, 92, 194L˙kianos, satirik 81Luther, Martin 104Lydia (Sk 16) 196

MakabejötÌ, knÏûsk˝ rod 111Makarios z Alexandrie, mnich 155Makrina, asketka 87, 117Marcus Aurelius, cÌsa¯ 26, 38, 127Marek, evangelista 92Maria 157Markianos, cÌsa¯ 113MarkiÛn 21Markos, j·hen 58Marnas, mÏstsk˝ b˘h Gazy 58Martin, biskup v Toursu 103Martinianus, muËednÌk 48Matouö, evangelista 92Maximianus, cÌsa¯ 39Maximilla, prorokynÏ 148Maximinus Thrax, cÌsa¯ 38Mel·nie mladöÌ 68Meleagros z Gadary 162MelitÛn, biskup ze Sard 20, 37, 46Menippos, satirik 162Methodios z Lykie 66

Michael, archandÏl 106nMithra, b˘h 49, 165, 173MojûÌö 95, 99Monika, matka Augustinova 83Montanus 20, 148

Narkissos, biskup v JeruzalÈmÏ 177Nero, cÌsa¯ 21, 38, 82Nilos z Ankyry, asketa 102Noe 95

Oinomaios, kynik 162”rigenÈs 18, 23, 53, 55, 63n, 69,

93, 98, 100, 119, 144, 146, 148,159, 184, 191

Orosius, Paulus, dÏjepisec 34n, 38nOtacilia Severa, cÌsa¯sk· manûelka 185

Pafnuthios, mnich 157PachÛmios, mnich 154Palladios, biskup v HelÈnopoli 68Palmas, biskup v AmastridÏ 177Pantainos, uËitel KlÈmenta Alexan-

drijskÈho 181Papias, biskup v Hierapoli 20Paulus, biskup v Gerase 174Paulinus 87Pavel (Paulus), apoötol 15n, 19nn,

25, 27, 36, 43, 48, 51, 56, 68,72nn, 81n, 88, 90, 100, 112,119, 133nn, 139, 143, 145,157n, 160, 173, 179, 186n, 189,192, 198, 201

Pavel, biskup v CirtÏ 96Perpetua, muËednice 65, 174Pertinax, cÌsa¯ 180nPetr, apoötol 14, 21, 48, 51, 73, 90,

96, 112, 133, 179nPetr, biskup v Alexandrii 40Philippus Arabs, cÌsa¯ 185PlatÛn 19Plinius MladöÌ 148

248

Plinius StaröÌ 27PlÛtinos, filozof 150Pl˙tarchos 140Polykarpos, biskup ve SmyrnÏ 46,

110, 182, 184PolykratÈs, biskup v Efesu 184Porfyrios z Gazy, biskup 40, 58n,

61, 63, 122Porfyrios, filozof 150PoseidÛnios z ThÈb 68Prisca/Priscilla 21, 147Processus, muËednÌk 48Proklos, filozof 103Prosenes, Marcus Aurelius, propuötÏ-

nec 25nPrudentius Clemens, Aurelius 37, 50Pythagoras, filozof 150

Quirinus 98

Rafael, archandÏl 106nRaguel, archandÏl 106Ramiel, archandÏl 106Romulus 36ÿeho¯ (GrÈgorios) z Nyssy 23, 87,

117, 154

Samuel, prorok 64Sariel, archandÏl 106Seneca, L. Aenneus 80nSeneca StaröÌ 27Septimius Severus, cÌsa¯ 38Serapis/Sarapis, b˘h 64, 200Sisyfos 95SÛkratÈs Scholastikos, dÏjepisec 148SÛter, biskup v ÿÌmÏ 184SÛzomenos, dÏjepisec 109, 148Stobaios, IÛannÈs, sbÏratel 133Sulpicius Severus 103SymeÛn, stylita

112n, 114n, 131, 153ñ156

Symmachus, Quintus Aurelius 60ä·p˙r I., persk˝ kr·l 38ä·p˙r II., persk˝ kr·l 125äaul (Saul) viz Paveläimon KÈfas viz Petr

Tacitus, dÏjepisec 80Tatianos 170Tavia/Gavia 147Tertuli·n (Tertullianus) 21n, 29, 33,

36, 42, 66, 69, 81, 83, 102, 126,128, 139, 159, 165, 173, 193

TheodÛrÈtos, biskup v Kyrrhu 64,109, 114, 148, 155n, 176

TheodÛros, biskup v Gada¯e 162nTheodÛros, biskup v Mopsuestii

104, 192TheodÛros, uËitel 162Theodosius I., cÌsa¯ 30, 40, 77, 90Theodosius II., cÌsa¯ 113Theofilos, biskup v Antiochii 17Theofilos, biskup v Kaisareji 177Thekla 114Th˙kydidÈs 17Tiberius, cÌsa¯ 162Tobij·ö 96Tom·ö, apoötol 152Traianus, cÌsa¯ 38

Uriel, archandÏl 106n

Valens, cÌsa¯ 154Valentinianus II., cÌsa¯ 60Valerianus, cÌsa¯ 38, 113Vergilius 35Victor, biskup v ÿÌmÏ 46n

XenofÛn 17

Zeno, biskup z Verony 95Zeus, b˘h 49, 63, 69

249

Ab˙ Mina (Menasovo mÏsto) 114Adrianopolis 43Aelia Capitolina 15Africa proconsularis (provincie) 15,

113, 147Afrika, severnÌ 20ñ23, 32, 84, 97,

180, 183, 185Afrodisias 59Akaba 41Alexandrie 14ñ19, 25, 32, 53, 64,

82, 129, 159, 178n, 182Amaseia v Pontu 23n, 137, 181Amastris v Pontu 177Amm·n 74, 175Anglie 180Ankyra (Ankara) 13, 102Antiochie 14n, 17n, 20, 32, 78,

100, 104, 111, 121, 124, 129,131, 141, 178n, 181

Apameia na Orontu 107Ar·bie 23Arbela 25ArmÈnie 30Asia (provincie) 15, 23, 72, 89,

135, 176n, 184AthÈny 16, 49, 103, 159, 189

BabylÛn 30BÈrytos (Bejr˙t) 181Bethsaida 14BetlÈm 68, 103Bithynie 23, 47, 68, 89, 148, 177Byblos 81

Cirta v Numidii 96n

Dalm·cie 29Damaöek 41, 51Deir Semían 117Dunaj 29, 180D˙ra EurÛpos 24n, 127, 167ñ170

Edessa 25, 30Efez (Efesos) 14nn, 20, 32, 135,

147, 178Egypt 25, 30nn, 65, 118n, 153n,

180, 183ElvÌra 62, 66, 111, 142, 146, 183,

199Emesa (dn. Homs v S˝rii) 44, 103Epidauros 103Eufrat 24, 27, 167

Fajj˙m 25, 132Filadelfia 20Filippy 16, 184Filomelium 110Flavia Neapolis (Sama¯sko) 52Foinikie 23Frygie 19, 22n, 109, 176n

Gadara (Umm Qeis) 162Galatie 16, 49, 89Galie 22, 185Galileia 17, 187Gangra (dn. Cankiri v Turecku)

143, 146Gaza (Palestina) 40n, 58n, 162GenezaretskÈ jezero 14, 162Gerasa (Dûer·ö) 25, 107Gruzie 30

250

REJSTÿÕK MÕSTNÕCH N¡ZVŸ

HelÈnopolis/Hersek 114Herakleopolis Magna 119Hermon, poho¯Ì 188Hestia, bohynÏ 138Hierapolis 20Hippo 69Huarte v S˝rii 107, 109

ChalkÈdÛn 178Chemtou/Simitthu 183Chiut 101Chorazin 14

It·lie 38, 92

JeruzalÈm 14ñ16, 43, 51, 68, 70n,74, 114, 163, 177, 179

Jord·n, ¯eka 73, 101

Kafarnaum 14Kafr-Hauwar 188Kaisareia v Kappadokii 172Kaisareia v PalestinÏ 19, 53, 177n,

182K·na Galilejsk· 71, 98Kappadokie 23, 32, 71, 89, 185Kariathaim 23Karie 23Kart·go 15, 21, 22, 65, 113, 126,

178, 182, 185Kenchreae 196Kilikie 23KolÌn nad R˝nem 180Kolossy 20, 100, 107, 145Konstantinopolis 109, 118, 125,

178nKorint 16, 89, 147, 159, 176, 178,

184, 190Kumr·n 150Kypr 16Kyrenaika 30Kyrrhos 107, 176Kysis (al-Charga) v Libyi 131

Laodikeia 20, 107, 109, 118, 120,166

Lerida 66Liguria-Emilia (provincie) 33, 180,

200Lydie 19, 23LykaÛnie 23Lykie 16, 23, 66Lyon 22, 73, 177n, 184

Madaba 23, 175MagnÈsia 20Maiandros, ¯eka 20Makedonie 23Mal· Asie 16, 19, 21n, 45n, 73, 92,

131, 139, 148Mascula (dn. AlûÌrsko) 194Mesopotamia (provincie) 27Mezopot·mie 30Mil·n 33, 40, 55, 60, 71, 178MilÈt 16, 20, 50Moesie 30, 180Mopsuestia 104, 192Mosela 22

N·bulus 15, 52Neokaisareia (v Pontu, dn. Niksar) 52Nikaia 23, 47, 101, 177, 185NikomÈdeia 33, 147Nil 23Nisibis 27Numidie 146

Orkistos ve Frygii 57OsroÈnÈ 177Ostia 25, 83, 182Oxyrhynchos 31, 101

Palestina 14, 19, 22n, 25, 30, 40,50, 61, 111, 177, 181, 189

Pamfylie 16, 23Pannonie 29

251

Pa¯Ìû 70, 103Pergamon 69Persie 13Pessin˙s 49Piacenza 111, 114Pisidie 23Pontos 23n, 89, 137, 185PriÈnÈ 72Puteoli 25, 182

Qalíat Semían 114Qirqbize 167ñ170

Ravenna 156RhÛna 22R˝n 22, 24ÿecko 23, 180ÿÌm 13ñ17, 21, 25, 27, 35n, 38,

46, 48n, 60, 71, 84, 89, 114,129, 132, 147, 161n, 165, 178nn,182, 185, 199

Salamis (na Kypru) 185Sardy 20S·va 29Scili 21, 82, 94SebastÈ 109

Seleukeia/Meriamlik 114Seleukie-KtÈsifÛn 30severnÌ Afrika viz Afrika, severnÌSicÌlie 84, 185SijÛn 15Smyrna 15, 20, 46, 110, 184Split 79Syria (provincie) 17S˝rie 21, 23, 25, 30, 45, 81, 120,

152, 154, 170, 180, 188äpanÏlsko 16, 185

Tabennisi 154Tarsos 16Tebessa 114ThessalonikÈ (SoluÚ) 16, 126Tralleis 20, 106TrevÌr 13, 33, 147, 178Tripolis 29TroizÈna 64

Umm al-Jimal 107

Verona 95Vienne 177, 184

Zaragoza 62

252

EDICE SVÃTOV¡ N¡BOéENSTVÕ

CHRISTOPHMARKSCHIES

MEZI DVÃMA SVÃTY

DÏjiny antickÈho k¯esùanstvÌ

Z nÏmeckÈho origin·lu Zwischen den Welten wandern.Strukturen des antiken Christentums, vydanÈho v r. 1997

nakladatelstvÌm Fischer Taschenbuch Verlag GmbH,Frankfurt am Main, p¯eloûila Kate¯ina Ryneöov·

Typografie ZbynÏk KoËvarVydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o.,

roku 2005 jako svou 687. publikaciOdpovÏdn· redaktorka Radka Fialov·

Odborn· spolupr·ce Filip OutrataVyd·nÌ prvnÌ. Stran 256

Vytiskla tisk·rna Finidr, s. r.o.DoporuËen· cena 278 KË

NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o.,Praha 3, VÌta NejedlÈho 15e-mail: [email protected]

www.ivysehrad.cz

ISBN 80-7021-775-8

CHRISTOPH SVÃTY - Úvod | iVyšehrad.cz · Nutnost podobnÈho p¯Ìstupu je sice z¯ejm· jiû od...

Documents

Transcript of CHRISTOPH SVÃTY - Úvod | iVyšehrad.cz · Nutnost podobnÈho p¯Ìstupu je sice z¯ejm· jiû od...