1

3. vydáníPředvolební sPeciál

Redakce Martin Kalous, Lucie Reichová, Ondřej Vávra, Helča Pipová, Katka Palová, Magdaléna Krybusová, Barbora Čermáková, Markéta Pešoutová, Jakub Štambera a Katka Nejedlá

kontakt caspis @caspos.cz

Úvodník

Studium se hodně mění ale krása střechy zůstává. Nedávno jsem se dozvěděl, že jsme dle Hospodářských novin nejlepší jednooborová psychologie na FF v republice, což potěšilo, a to i přesto, že hodnocení podle novinářských měřítek příliš neuznávám. A pro-tože jsme tak skvělí, vysíláme své lidi i do aka-demického senátu. Časpis podporuje kandidáty z naší katedry – za akademiky Dr. Martina Seitla a za studenty Mgr. Ondru Skopala – proto vy-chází spolu s obvyklým číslem speciální příloha, kde jsou rozhovory s oběma kandidáty, aby-chom se s nimi mohli ještě lépe seznámit. Nej-sou to jediné volby, které se nás dotknou. Budou volby předsednictva ČASP a za 100 dní volíme parlament Evropy! Vypadá to, že letní semestr budeme hodně volit. Přeji příjemné čtení…

Jakub Štambera

ohlédnutí za zimním semestRem

Hlavní cíl, který jsem si vytyčila, bylo probudit ČASPu po prázd-ninovém lenošení a postarat se o sociální život studentů. Byla to dřina, ale myslím, že se nám to docela povedlo. Záměrně píšu nám – nestojím totiž za tím jenom já, ale celá banda aktivních a zapálených studentů. Rozjeli jsme hned několik týmů – akční tým, který měl na starost právě sociální život na katedře, buddy tým pomáhající studentům prvního ročníku, kon-gresový tým připravující Kongres 2015, tým V jednom světě připravující program pro děti v PL Šternberk, časpis tým, PR tým a tým výměny.

Letos jsme to rozjeli opravdu ve velkém. Hned v září jsme začali tradičními DoStředy s rekordním počtem účastníků (51 prváků!). Oficiálně jsme semestr ale zahájili až první týden školy na společné úvodní schůzce. Hned potom zahájily svou činnost jednotlivé týmy. V říjnu proběhly hned dvě velké akce – večerní hra a Halloween. Obě měly velký úspěch. V listo-padu se uskutečnila psychologie baru – série workshopů pro studenty os-tatních oborů i pro širokou veřejnost. Semestr jsme zakončili punčováním na psychojarmarku a následně neformálním vánočním večírkem.

Děkuji všem, kteří přiložili ruku k dílu. Doufám, že i letošní seme-str se ponese v podobném duchu!

Kačka Palová

Čtyři otázky pro prezidenta

1 Tome, máš za sebou dva roky prezidentování v ČASPě, jak bys tedy tyto uplynulé dva roky zhodnotil?

Byla to jízda. Začátek nebyl lehký, protože jsme nikdo moc nevěděl, co že se po nás vlastně chce, co můžeme, co ne a co je třeba udělat. Takže první rok byl hlavně o hledání nedostatků...

(pokračování na další straně)

2

....a možností ČASP. Začali jsme SWOT analýzou toho, kde jsme a vypracovali první nástřel, kam chceme směřovat a jak. Druhý rok už jsme změnili strukturu a vzniklo několik nových pozic, které se postupně definovaly a zapracovávaly v jeden celek. Hodně to pomohlo. Začali jsme být víc iniciativní a noví lidé to nakopli. Olomouc byla tradičně katedra se skvělou at-mosférou a aktivní studentskou základnou a díky ní bylo na čem stavět. Radost mám taky z toho, jak se rozjelo Brno – mají spoustu aktivních studentů a skvělých projektů. Spolupracu-jeme s profesionálními organizacemi a samo sebou je tu EFP-SA, v rámci níž jsme čím dál více aktivní hlavně díky skvělým eMáRům – konec konců za rok nás čeká kongres. K ČASP se postupně přidávají další školy a celkově je vše na dobré cestě. I když směr je dobrý, pořád toho hodně zbývá udělat a pořád je co vymýšlet.

2 Chystáš se tedy ve volbách znovu obhájit prezidentské křeslo?

Nechystám. Jsem hrozně rád, že jsem si ty dva roky zažil a hodně mi to dalo. Je to skvělá zkušenost, ale taky fuška a mám v plánu věnovat se víc vědě a dalším projektům.

Taky se musím pomalu začít shánět po práci. Čeká nás teď zasedání, kde s předsednictvem uzavřeme volební období a dobře se připravíme na předání ČASP dál. Byl bych rád, kdyby se nám podařilo předat to, co se nám zatím povedlo vybudo-vat, ale taky aby nové předsednictvo nemuselo opakovat chy-by, které jsme za ty dva roky udělali my/já (a nebylo jich málo). Doufám, že co nejvíce lidí bude kandidovat znovu, ale také že to zkusí co nejvíc nových lidí.

3 Co bys vzkázal lidem, co se teď třeba rozmýšlí, jestli bu-dou nebo nebudou kandidovat na pozice do předsednict-va?

Běžte do toho. Vyzkoušet si už na škole být součást tak velké organizace je k nezaplacení. Člověk se o sobě hod-ně dozví, a když vloží energii, dostane hodně zpátky – nebojí se pak zkusit něco dalšího, ví na co má a má zkušenosti, které se neztratí – lidi, kteří prošli ČASP (nebo dalšími studentskými organizacemi) jako aktivní členové jsou zvláštní kategorie lidí. Několik veteránů studentských organizací znám – spoustu z nich ještě při škole nebo těsně po ní zakládalo vlastní sdružení nebo firmy, nebáli se jít do výběrových řízení nebo napsat vlastní projekt. Člověku dojde, kolik se toho dá změnit a co všechno je možné s trochou štěstí, kuráže a vytrvalosti. I když ve volbách nevyhrajete, nic se nestane, můžete aktivně působit na pobočce (výběrová řízení jsou až po vol-bách). Věřím tomu, že pobočky budou čím dál více autonom-ní a bude na nich studentská komunita, která bude mít chuť měnit svět kolem sebe, pomoci svým členům na sobě pracovat a taky si užívat studentský život ve velkém stylu. A i na to jsou přece potřeba aktivní lidi, ne? Kandidatura ve volbách vám ve výběru přidá „bodíky“. Byl bych rád, aby kandidovalo co nejvíc lidí, aby bylo opravdu mezi čím vybírat a aby bylo demokracii učiněno za dost. Jak říkám, nebojte se toho ;)

4 Co bys popřál budoucímu novému předsednictvu?

Přeju jim, aby byli dobrá banda a aby spolu dobře vy-cházeli. Aby se jim podařilo dobře si nastavit pravidla fungov-ání a komunikaci. To je důležité, pak vám pracovní věci nelezou do vztahů a můžete si užívat volno jako parta kamarádů. Jak se říká, pořádek dělá přátele. No a taky aby si dokázali spolu užít, navzájem se podržet a co nejvíc si z toho odnést – zážitky, zkušenosti, kontakty… a dobrý pocit. A všem ČASPákům a stu-dentům psychologie bych pak rád popřál, aby měli dost příleži-tostí dělat to, co je baví a když ty příležitosti nepřijdou samy, aby se nebáli je vytvořit – nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Lucie Reichová

3

Pochyby

Pár rohypnolů do čaje. Zamíchat. Lžička cinká o hrneček. Konec.

Dneska dlouho nevylézal. Třeba konečně umřel, začala zase máma. Já tomu moc nevěřila. Myslely jsme si to už tolikrát. Ale bylo to divné. Trochu jsem doufala… Vtom vylezl s kruhy pod očima a se zamračeným ksichtem. Bytem se linul jeho charak-teristický pach. Nechce se mýt. Máma ho jednou za týden umyje proti jeho vůli. Vždycky se s ní snaží prát, ale nemá už moc síly. „V mém věku je to zbytečné,“ řve. „Mýt se musí každej, dědo,“ oponuje máma. Vlastně se divím, já bych ho umýt nemohla.

Vešel do kuchyně, zlostná očka mu těkala, čekal na snídani. Má hlad a my na něj kašlem, nadával a samozřejmě nezapomněl sdělit, že s takovou nic dědit nebudeme. Vánočka je moc tvrdá a kafe málo horký. Klasika. Věčně nespokojený. Neustálá bu-zerace. Fakt mě nebaví. Je nesmrtelný. Všechny nás přežije, řekne máma, když zapadne. Po minutě zvonek. Něco chce. To dělá ale vážně naschvál. Chce čaj. Když mu ho nesu, nadává, že je neuvěřitelné, jak dlouho trvá uvaření jednoho čaje. Mlčím. Nechtěně ukápnu trochu na zem. „Kdyby sis pod to vzala tácek, Terko,“ peskuje. Celý život dělal důstojníka na vojně. Buzeroval mladý kluky a teď buzeruje nás.

V noci obvyklý budíček. Děda vyžaduje ve tři ráno zapnout televizi. Za hodinu zase její vypnutí. Dnes jsem na řadě já. Dohrabu se do jeho ložnice. Poblil se. Musím vše vytřít. Udělu-je nepotřebné rady. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že se tím neuvěřitelně baví.

„Dědek má nějakou blbou náladu, “ informuje mě máma. A taky že jo. Když přijdu ze školy, chce něco k obě-du. Špenát mu nechutnal. Chce něco jiného. Schválně se nevyčural do záchodu. Všechno uklidím. Zbývající hodiny do mámi-na příchodu mě nenechá na pokoji. Psychicky mě deptá a dělá naschvály. Jsem ještě nevyspaná po včerejšku. Chtěla bych aspoň na chvilku někam zalézt, ale nejde to. Zase zvoní… Nesnáším ty odpoledne s ním. Někdy na mě tak divně hledí. Chlípně.

Zabít ho, řekla mi jednou máma. Taky mě to napadlo. Stačilo by jen pár tabletek do čaje… A pak klid. Jenže ty výčitky.

Hrabu se ve starých fotkách a narazím na dědovu a babiččinu fotku. Svatební. Sluší jim to.

Když žila babička, byl jiný. Lepší. Vtipný. Po její smrti se uzavřel do sebe. A teď je nemocný a vztek si vylévá na nás. Včera jsme byly s mámou v kině a zase nám všechno zkazil. Volal uprostřed filmu, že je mu špatně. Když jsme přišly, byl v dobré náladě. Jeho radost se mu nepodařila skrýt. Je to hrozný, ale čekám, až umře a všechno tohle skončí.

Večer se vracím od spolužačky domů. V bytě je ticho. Máma má noční. Rozsvítím v kuchyni. Všude pořádek. Divné. Udělám dědovi čaj, ať zase neremcá, že na něj všichni kašleme. Řeknu: „Nesu ti čaj.“ Žádná odpověď. Když přijdu blíž, zjistím, že je mrtvý. Vykřiknu a leknutím pustím hrnek na zem. Střepy. Uteču z ložnice a zavřu se u sebe v pokoji.

Pohřeb byla hrozná křeč. Přišlo hodně lidí a přáli upřímnou soustrast. Chtěla jsem co nejrychleji domů. Ze začátku to bylo doma fajn. Nikdo mě nesledoval a neměl blbé poznámky. Žádný chrapot a noční budíček kvůli zapnutí televize. V tom-hle smyslu to bylo strašně osvobozující, ale potom mě začaly trápit pochyby. Den předem vypadal v pořádku, co tak najed-nou? Opravdu umřel sám od sebe? V mysli mi běžely ty nejhorší scénáře. Byla by toho máma vůbec schopná? Ne, samozřejmě že ne. Přesto se vrhám na kuchyňskou linku. Sypou se na mě ne-jrůznější krabičky a plata prášků. Jak mám poznat, jestli nějaké chybí? Třepou se mi ruce. Chci věřit, že umřel sám. Sám od sebe. Tak proč o tom pochybuju? Protože máma sama řekla: „Stačilo

by jen pár tábletek do čaje...“

Začala jsem ji pozorovat, ale ničeho divného jsem si nevšimla. Ale

když se zmíním o práškách na spaní, vylítne jako čert z krabičky. Odmítá se na toto téma bavit. Pak mi to dojde, ona z toho samého podezírá mě. Cítím se ukřivděně.

(pokračování na další straně)

4

Náš vztah to poznamenalo. Chodíme vedle sebe po špičkách a tématu děda se záměrně vyhýbáme. To ticho a dusno by se mezi námi dalo krájet. Zítra odlétáme na dovolenou do Turecka. Užijeme si ji, nebo zůstaneme v pasti svých pochyb a podezření? Uvidíme.

Magda Krybusová

humor

Během návštěvy v blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kriterií bude rozhodnuto, zda někdo bude zavřen, nebo ne? Ředitel vysvětluje: “No, my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil.” Návštěvník povídá: “Aha, rozumím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?” Ředi-tel: “Ne, normální člověk vytáhne špunt. Chcete pokoj s balkonem, nebo bez?”

kurzy

S novým semestrem jsou tu i nové kurzy! Pravda, jedná se spíše o os-vědčené kousky, které jsou mezi studenty žádané, ale právě proto nezaspěte a nenechte si utéct své místo na některém z nich!

Čekají vás tedy 4 kurzy vedené PhDr. Zdeňkem Altmanem, psychologem a přední českou kapacitou ve výcviku projektivních technik, a jeden kurz z oblasti kriminální psychologie.

A nyní pěkně chronologicky:

1. až 2. 3. Psychologické posuzování věrohodnosti

28. až 29. 3. Test kresby postavy

4. až 5. 4. Test kresby stromu

26. až 27. 4. Test ruky (TAR)

2. 5. Kurz práce s dětskou kresbou

Pokud si budete chtít udělat výlet, můžete se přihlásit také na nějaký z br-něnských kurzů – a že je tentokráte paleta kurzů v Brně pestrá!

Například 20. února se můžete zúčastnit kurzu „Moře emocí (Emotion cards)“, na kterém se dozvíte, jak pracovat s emocemi, rozpoznávat je a jak prostřednictvím těchto kartiček napomoci klientovi se zpracování určitého životního tématu, s kterým za psychologem přichází.

Další zajímavostí je také kurz Sandplay, který k terapii, poradenství a diagnos-tice využívá herní pískoviště. Přihlaste se a 12. dubna se dozvíte, jak pomocí pískoviště modelovat různé situace a hledat tak možnosti a způsoby jejich řešení.

Podrobný popis jednotlivých kurzů naleznete na webových stránkách: www.caspos.cz/kurzy.

Máte-li nápad na zajímavý kurz, jenž chcete zrealizovat, neotálejte a domlu-vte se s koordinátorkou olomouckých kurzů, Terezou Janásovou (tjanasova@gmail.com). Platí totiž: „Zorganizuj kurz a máš ho zdarma!“

Lucie Reichová

narcistická

Oči tak krasné, jak na nebi blankyt,

mně pohled pro bohy náhle se naskyt.

Vlasy černé, jak havraní peří,

tomuto zjevení těžko se věří.

Ta osobnost přede mnou, věru, je skvělá,

důvtip jak Dumas, mysl tak bdělá.

Chci se ho dotknout, žel, vidím jen obraz,

který mi skýtá ten v zrcadle odraz.

Martin Kalous

5

V jednom sVětě 2 Projekt V jednom světě 2 úspěšně pokračuje pod ve-dením Kristýny Vlačuškové a Veroniky Markové.

Poslední návštěvy ve Šternberku jsme dětem ozvláštnili Mi-kulášem a vánočně zaměřeným vyráběním.

Na Mikuláše jsme si pro děti připravili speciální program, který jsme spoluvytvářeli s pomocí dětského psychologa Tomáše Hochmana, který patří mezi naše bývalé studenty. Rozdělili jsme se do dvou skupinek na čerty a anděly. Všichni by ne-jradši šli za hodné andílky, ale pár se nás muselo obětovat a jít za čerty. Největší problém bylo najít někoho, kdo by šel za Mikuláše, nakonec jsme, ale byli úspěšní.

Ještě před odjezdem do Šternberka jsme ve studentské místno-sti pilovali naše mikulášské scénky a vylepšovali naše kostýmy. Byli jsme trochu nervózní, ale děti byly skvělé publikum. Počet dětí, které nám chtěly zazpívat a zarecitovat, předčil naše očekávání. Mikulášskou nadílku na konci programu ale dosta-ly všechny děti. Ani nás nakonec neminula odměna.

Poslední návštěva před zkouškovým obdobím, která se us-kutečnila 13. prosince, byla komorní, protože nás jelo jen-om pět. My i děti jsme si program užili a naladili se na blížící se Vánoce. Společně jsme vyráběli vánoční svíce z toaletní

role, andělíčky a popovídali jsme si o Vánocích. V průzku-

mu oblíbeného vánočního cukroví nebylo jednoznačného vítěze, ale všeobecně jsme se shodli, že nám chutnají perníčky, vanilkové rohlíčky a včelí úly. Děti nám také napsaly krásná a zajímavá přáníčka k Vánocům, které si ještě můžete prohléd-nout na nástěnce mezi 2. a 3. patrem. Taková přání k Vánocům se hodí po celý rok. Tak tedy jedno od nás – Úsměv na každý den.

Magda Krybusová

elie Wiesel: ŠÍLená touHa tanČit

U tématiky holocaustu ještě zůstaňme. Je tomu sedm let, kdy u nás vyšla Šílená touha tančit od držitele Nobelovy ceny míru E. Wiesela. Těžko o ní smýšlet jako o jednom příběhu; těžko o ní psát jako o několika dějích, protože zpočátku působí jako spíše lyrické než epické dílo. Úseků příběhů se tu prolínají desítky, nadějně i smrtelně vykreslených. Jako by se člověk v šílenství pokoušel psát, co se mu odehrává v hlavě, a tak je horizont času stejně neuchopitelný jako rozdíl mezi realitou a představou. Mým prvním dojmem bylo, že jediné, čeho jsem se mohla s jistotou chytit, je vzápětí popřeno vlnou uměleckých obratů stejně jako jakýkoli jiný výjev. Posuďte sami:

„Moje „léčitelka“ mě často děsí způsobem, jímž děsím i sám sebe – mám strach, že řeknu všechno, nebo strach, že všechno

zamlčím – zkrátka a dobře, mám strach, že se vyprázdním, přestanu být, kým jsem, a zůstanu jen bláznem s amputovanou duší hledajícím svou příliš bohatou i příliš těžkou minulost, aby se mu nerozplynula těsně před smrtí. Minulost toho blázna však už neexistuje, zloději ji unesli do ztraceného města zaplaveného krvavými paprsky divokého purpurového soumraku. V něm je každá žena bohyně, mladá rusovlasá bohyně s jemnýma a něžnýma rukama, která nedovolí radosti proměnit se v nenávist, zvuku polibku stát se hukotem pekla a melodickým dětským hláskům znít jako nářek. A tato žena, tato bohyně má tvář, jež se nepodobá žádné jiné, tvář s očima dítěte, usměvavého dítěte, které se mě bojí.“

(str. 11)

(pokračování na další straně)

6

„Léčitelka“ Tereza je psychoanalytička; „on“ vypravěč, u něhož se můžeme ptát, do jaké míry je kniha autobiografická. Wiesel přežil koncentrační tábor, což se stalo inspirací pro jeho celoživotní práci, a stejně jako hlavní postava vyrůstal v židovském prostředí, jež vám kniha přiblíží víc než dost. Snad jen v psychoanalytických sezeních lze najít určité nepřesnosti, ale můžeme je vzhledem k uměleckému stylu brát s rezervou.

(Portál, 227 stran)

Kačka Nejedlá

pHdr. martin seitL, pH.d.

NEJDŘÍV TROŠKU NEFORMÁLNĚ...

ŽIVOTNÍ MOTTO V několika posledních letech se řídím

heslem „žít stále na plno“. Vede mě ale také přesvědčení, že

vize jsou tady proto, aby se naplňovaly. Vize se ale sama od

sebe naplnit neumí, je potřeba pro to něco udělat.

OBLÍBENÝ INTERPRET/KAPELA Dříve se mi líbily kapely

jako Prodigy nebo i DJ´s jako Tiesto nebo D. Guetta. Teď jsem

fanouškem filmové hudby ze studia Hanse Zimmera. Z čes-

kých kapel mám rád Kryštof.

ŽIVOTNÍ VZOR Nechávám se inspirovat lidmi, kteří se plně

věnovali nebo věnují svému povolání či poslání. Z nejbližšího

okolí mě hodně ovlivnil děda, který byl profesorem chemie

na Masarykově univerzitě. Ve své výzkumné práci pokračoval

po roce 1968 v soukromí, když mu to politický režim zakázal

na univerzitě. Také si velmi vážím toho, co zosobňuje Vladi-

mír Řehan. PARTNERSKÝ STAV Jsem šťastně ženatý. Svoji ženu Kláru

jsem poznal přes ČASP.

OBLÍBENÁ ČINNOST Baví mě budování nových věcí. Mimo

práci jsem filmovým fanouškem a velmi rád čtu romány.

OBLÍBENÝ FILM Z filmů poslední doby mě nadchl Atlas

mraků nebo Kapitán Philips. Ze starších filmů patří k mým

zvláště oblíbeným Vzpomínky na Afriku.

OBLÍBENÝ PODNIK ZA STUDENTSKÝCH LET Rád jsem

chodíval do hospody U Šviháků (která se dnes jmenuje U

Magora). V baru Osa jsem také ledacos zažil.OBLÍBENÝ PODNIK NYNÍ V současnosti nemám asi jeden

konkrétní, ale rád chodím do restaurace Gól a k Drápalovi.

OBLÍBENÉ JÍDLO Kuřecí na rozmarýnu a červeném víně s rýží

mě absolutně dostává.

OBLÍBENÉ PITÍ Coca-Cola (případně s limetkou a karibským

rumem).

OBLÍBENÉ ZVÍŘE Mám rád velké kočky. Zvláště jaguára nebo

levharta obláčkového.

ZLOZVYK Pokud stačí uvést jeden, tak si sem tam zapálím

cigaretu.

PLÁNY DO BUDOUCNA V PRÁCI Rád bych úspěšně

dokončil projekt PAPSAV alias Partnerská síť a také našel čas

na dokončení některých publikačních výstupů, které mám

rozpracované. V plánu mám také získání dalších certifikací pro

Organizační kulturu nebo diagnostické metody. Na začátku

roku 2015 budu, snad úspěšně, finišovat výcvik v koučinku. A

samozřejmě bych byl rád úspěšným kandidátem do Akadem-

ického senátu Filozofické fakulty.

PLÁNY DO BUDOUCNA V SOUKROMÍ Se ženou dokonču-jeme budování bytu, který je pro nás oázou klidu a místem, kde jsme rádi. Ještě letos tomu budeme nějaký čas věnovat. Do budoucna plánujeme i založení rodiny.

OTÁZKYHelči P

ipové

7

CO NABÍZÍTE NÁM - ŘADOVÝM STUDENTŮM? Ve svých prioritách uvádíte, že byste rádi umožnili kon-takt praxí a praktické výuky. Jak byste toho chtěli dosáh-nout? Na katedře psychologie už se vám něco podobného podařilo projektem PAPSAV, můžete nám ho přiblížit?

Projekt PAPSAV je spíše někde na cestě, než že by se jeho cíle už plně podařily. Jsme ale na dobré cestě, čehož se dá využít v širším měřítku na Filozofické fakultě. Současně i výsledky projektu budou po skončení finančních dotací potře-bovat podporu, kterou může poskytnout právě zastřešení těchto aktivit ze strany Filozofické fakulty. V základu bu-dování vztahů s externími institucemi stojí hledání toho, co na jedné straně potřebujeme poskytnout studentům, a co na druhé straně potřebují externí organizace z toho, co univer-zita nabídnout může. Těchto věcí je hodně a na univerzitách v západní Evropě je tato spolupráce na základě vzájemné prospěšnosti celkem běžná. Je třeba ale tyto oblasti najít a zformulovat je tak, aby byly zajímavé pro kolegy v praxi. Mně v tom pomáhá skutečnost, že jsem v praxi pár let byl, takže se na to umím podívat i jejich očima. Postupně jsem se také naučil, že vztahy mezi institucemi se musí pěstovat, jejich založení nestačí. Někdy to trvá i několik let, kdy krok za krokem hledáme průsečíky společné práce a vzájemnou prospěšnost. Pokud se tento proces uspěchá, vede snadno po realizaci jedné nebo dvou aktivit k zániku spolupráce. Správnou cestou je naopak podnikat stále nové, společné ak-tivity a setkání v takové míře, která vyhovuje oběma stranám. Snažíme se tak postupovat na Katedře psychologie a myslím, že to půjde uplatnit i v širším měřítku. Výstupem pak budou nejen praxe, ale i další aktivity, který pomohou udělat přechod ze studia do zaměstnání mnohem plynulejší.

Kde myslíte, že by mohl být prostor pro získání financí na prospěchová stipendia?

Předně je potřeba uvést, že prospěchové stipendium vidím šířeji, než jsou jen dobré známky. Jde o účast na výzku-mu, grantové činnosti, propagaci UP, konferencích a dalších aktivitách, které ukazují na schopnosti a vztah studenta s jeho alma mater. Vedlejším produktem těchto činností je i finanční přínos (např. z vědy nebo rozvojových projektů). Proto si myslím, že částečně se budou prospěchová stipendia samo-financovat a na zbytek budeme hledat prostředky ve stáva-jících rozpočtech. Mnohem náročnější než finance bude ale

nastavit spravedlivý systém. Nemyslím si, že by známkování na různých katedrách FF bylo shodné a ve své podstatě to ani nejde, protože obory na FF zachycují široké spektrum od ling-vistiky po obory umění. Ani v řadě dalších kritérií nejde použít obecný postup, který by byl u všech kateder stejný. Velký úkol bude tedy připravit systém, který bude dávat všem studentům stejné šance, bez ohledu na studovaný obor.

V prioritách vaší kandidatury jsem našla téma debaty nad harmonogramem. Podpořili byste znovu zavedení studi-jního týdne na naší fakultě? :)

Nebudu slibovat, co bych pak nemohl dodržet. Studi-jní týden byl přežitek z minulého režimu, kdy studenti museli být na výuce 40 hodin týdně a pak skutečně potřebovali ně-jaký čas, aby se mohli seznámit s literaturou. V současnosti je studium volnější a student si může vybrat, kdy bude číst liter-aturu. Je však možné, že studijní týden přinášel i jiný prospěch, než je samozřejmě vítaný oddech. To se pokusím prověřit a najít cesty, jak tyto prospěchy vrátit, aniž bychom potřebova-li studijní týden. V případě harmonogramu bych se ale rád věnoval oblastem zápisů na předměty a především období státnic a obhajob. Mým cílem bude zajistit, aby se nestávalo, že s ohledem na příliš krátký čas musíme spojovat obhajoby a státnice nebo na státnice v jednom dni brát neúměrné množství studentů, což není příjemné ani pro jednu stranu. V minulosti se to několikrát stalo, protože velké katedry, jako je psychologie, neměli v AS FF dostatečný hlas.

Jaké praktické změny ve směrnicích, které nás každo-denně ovlivňují byste, byste podpořili? Jak byste nám chtěli pomoct zbavit se noční můry všech studentů a to všemožných formulářů, výpisů a potvrzení?

V oblasti směrnic se udělal velký pokrok novým Studijním a zkušebním řádem UP, stejně jako navazujícími prováděcími předpisy. Odstranilo se tím hodně nejasností. V tomto procesu je nutné pokračovat, zejména proto, aby studenti, kteří normálně studují a nevyžadují různé výjimky (a těch je 95%), nemuseli složitě pátrat v různých dokumentech a vše bylo srozumitelně na jednom místě. Osobně například nepovažuji za uspokojivě dořešený stav kolem zápočtového týdne, zkouškového období, počtu termínu apod. Pokud jde o formuláře, nebude... (pokračování na další straně)

8

... se jich zcela zbavit, je to přirozený jev každého administra-tivního procesu na veřejných institucích. Pracoval jsem ale v soukromé organizaci, která přešla s velkým počtem formulářů do elektronické podoby. Ke všemu byl jasný a srozumitelný návod, přičemž žadatel jen vyplnil formulář a následně viděl, u koho se ve schvalovacím procesu formulář nachází a jak dlouho. Žádné běhání od dveří ke dveřím a navíc zde nechy-běla zpětná vazba, která dnes na UP bohužel chybí. Tohle řešení budu jednoznačně podporovat.

JAK VIDÍ BUDOUCNOST NAŠÍ FAKULTY, POTAŽMO CELÉ UNIVERZITY NAŠI KANDIDÁTI? Jakým směrem byste chtěl směřovat naši katedru, případ-ně celou univerzitu? Měla by naše univerzita usilovat o statut ,,výzkumné vysoké školy”? Co konkrétně by to mělo pro školu znamenat?

Naprosto podporuji vizi vedoucího katedry, že potřebujeme udělat velký krok do zahraničí k zahájení širší výzkumné i pedagogické spolupráce. Pokud se nám tohle podaří, posuneme se o velký kus dále. Pokud jde o výzkum-nou univerzitu, za tu se už považujeme. Z toho, co jsem měl možnost zatím vidět, to platí spíše o některých fakultách, než o celé UP. Už jen z toho principu, že některé obory k tomu mají větší předpoklady. Osobně bych preferoval pro FF rovnováhu mezi výukou a vědou.

V jakém vztahu by měla být výzkumná a pedagogická činnost fakulty?

Za klíčové považuji zapojení studentů do výzkumů pedagogů. Někteří kolegové to už léta dělají, ale stále je to spíše minoritní počet spojený nezřídka jen s kvalifikačními pracemi. Studenti by měli být od prvního ročníku součástí výzkumných týmů, ve kterých by aplikovali část svých teor-etických poznatků a elánu ve prospěch těchto týmů a katedry jako takové. Díky tomu budou studenti rychleji odborně růst. Souběžně s tím se budou moci pedagogové více věnovat designu výzkumu, zahraniční spolupráci na výzkumu, zpra-cování dat apod. Nakonec bude díky tomu růst i katedra, která to studentům bude zase vracet při jejich dalším vzdělávání. Je to spirála a já bych ji rád pomohl roztočit.

Jak vnímáte současné vědecké, pedagogické složení akademické obce na naší fakultě?

Omlouvám se, ale nemám dostatek informací, abych se mohl vyjádřit k současnému složení vědecké a pedagogické části akademické obce fakulty.

BUDOUCNOST STUDIA NA NAŠÍ FAKULTĚNadcházející ročníky jsou demograficky slabší, proto se očekává výrazný pokles zájemců o studiu. Budete podpor-ovat udržení stávající kvality studia za cenu snížení počtu studentů nebo budete pro udržení počtu studentů na úkor snížení úrovně studia? Pokud by bylo prioritou fakul-ty udržet či zvýšit současnou odbornou úroveň studia, jakými prostředky by se toho mělo dosáhnout?

Počet studentů je pro nás důležitý, protože souvisí s financováním FF. I když si můžeme dovolit menší pokles, výrazněji menší počet studentů by mohl znamenat třeba menší prostory nebo méně pedagogů. Současně ale chceme mít šikovné studenty s maximálním zájmem o obor, který studují. Proto to neberu jako jednoduchou matematiku, ale dívám se na to jako na otázku širšího prostředí. I při demo-grafickém poklesu bude v ČR dostatek šikovných uchazečů o studium na FF. Musíme však pracovat na tom, aby stáli o to studovat na UP ještě ve větší míře než je tomu nyní. Zde se dostáváme k otázce marketingu, reálné nabídky studentům v oblasti zahraničního studia i možností přímo na fakultě jako je třeba grantová soutěž nebo naše nedávno otevřené Prak-tické pracoviště, na kterém jsme více než dva roky pracovali. Klíčové je také přitáhnout více zahraničních studentů ke studiu u nás. Znovu se také dostáváme k otázce Partnerské sítě, protože i uplatnitelnost je pro uchazeče důležitá, byť to ne všichni na začátku studia přímo řeší. Aktivitami, zaměřenými na získání většího podílu „top“ uchazečů v ČR i zahraničí, se pracuje ve velké míře na zvyšování odborné úrovně studia. Proto je velká část výše popsaných bodů součástí našeho programu.

Jaký způsob ,,filtrování” studentů zastáváte (přijímací zkoušky, průběžné vyžadování plnění studijních plánů, počty kreditů, jednotlivé zkoušky, bakalářská/diplo-mová/doktorská práce, státnice, publikace)? Jak by se v tomto měl lišit přístup k bakalářskému, magisterskému a doktorskému studiu?

9

Osobně jsem přesvědčený, že ani na jeden prvek nesmí být přeneseno moc váhy. Příjímací řízení je samozřejmě velký filtr, ale i tak naše katedra přijímá celkem velké počty studentů na to, jaké charakteristiky příprava psychologa obsahuje. Navazujícím filtrem je ukončování předmětů, tedy zápočty a zkoušky. V ideálním případě vyplývají výsledky ze studia během celého semestru. Ze zpětných vazeb, které student v průběhu semestru získává, dokáže posoudit, zda se ubírá správným směrem nebo ne. Známka na konci semestru by tak neměla být překvapující a může mít váhu významného filtru. Zcela špatně je podle mě situace, kdy student celé tři nebo dva roky studuje bez závažnějších komplikací a v kvali-fikační práci na konci to není schopen prezentovat. To stejné platí o státnicích. Není to ale jen vizitka studenta. Je to vizitka i nás pedagogů, když jsme neuplatnili filtr tam, kde měl být. Dů-raz na známky jako filtr by měl podle mě samozřejmě klesat směrem k vyššímu typu studia. Souběžně s tím by měl ale růst důraz na samostatnou práci studenta. Osobně bych třeba na závěr magisterského studia kladl větší důraz na kvalifikační práci, než na zkoušku. Ale to je hodně revoluční myšlenka. U doktorského studia je to pak jasné, zde hraje ústřední roli prá-vě samostatná práce. Nikoliv bez vazeb na školitele a katedru, ale samostatná ve smyslu dílčích publikačních výstupů apod.

Byl byste pro znovuzavedení pětiletého magisterského studia v oborech, ve kterých samotné bakalářské studium není zárukou kvality a uplatnitelnosti absolventa? Případ-ně myslíte si, že je to reálné?

I přes možnou nepopulárnost tohoto postoje bych nebyl pro znovuzavedení neděleného pětiletého studia. Má to několik důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že na dělené studium nahlížím z perspektivy, která je širší než olomoucká psychologie, kde má velká část studentů zájem o budoucí uplatnění ve specifické profesi klinického psychologa. V širším měřítku dělené studium naopak pomáhá v uplatnitelnosti, protože rozšiřuje možnosti studentům v období, kdy mohou studovat podporováni státem. Studenti se po bakalářském studiu na jiné škole mohou rozhodnout např. pro Bc. psy-chologie u nás a propojit tak dvě kvalifikace. Kromě několika málo specifických profesí, jako je klinická psychologie, je to tedy výhoda. Dělené studium je také důležitým bodem k před-cházející otázce, protože je jedním z nástrojů, který podporuje kvalitu magisterských absolventů. V neposlední řadě nemá smysl tuto otázku nastolovat, protože proces dělení studia

probíhá ve většině Evropy po několik let s cílem vytvořit tento model v co nejširším prostoru. Otázka opačného postupu tak není aktuální.

Kandidujeme v koalici s kolegy z Katedry aplikované ekonomie. Jaká forma spolupráce s Katedrou aplikované ekonomie už se vám podařila? Plánujete něco dalšího?

Vazby mezi Katedrou psychologie a Katedrou apli-kované ekonomie budujeme úspěšně už několik let. Někteří pedagogové naší katedry učí již delší čas předměty i na druhé katedře. Také již při minulých volbách byla mezi kandidáty KPCH a KAE koalice. Nejvýznamnějším dosavadním výstu-pem naší spolupráci je ale projekt MBA, který svým zaměře-ním oslovil nejen studenty našich dvou kateder, ale přesáhl na celou FF. Mezi studenty předmětů, zahrnutých pod MBA, jsou dokonce i studenti jiných fakult. Za sebe také považuji doc. Kubátovou za inspirativní osobnost a rád se s ní setkávám i mimo formální rámec UP na různých kurzech nebo výcvi-cích. V nejbližší době nás čeká například spolupráce v oblasti Organizační kultury, protože Doc. Kubátová a já učíme velmi blízké předměty v tomto směru. V březnu se budeme společně účastnit jednoho významného certifikačního kurzu věnované-ho modelu organizační kultury Gerta Hofstedeho.

AŽ ZA HRANICE UNIVERZITYJakým oblastem psychologie se nejvíce věnujete? Věnuji se především psychologii práce a organizace. Tento směr mě oslovoval už během magisterského studia a získal jsem v něm i praxi, když jsem pět let pracoval pro mezi-národní společnost. Aktuálně jsem vedoucím pro výzkumnou oblast psychologie práce, organizace a dopravní psychologie na KPCH. Učím psychologii ve výběru zaměstnanců, manažer-skou psychologii a organizační kulturu. Vedle toho se věnuji projektivním metodám a učím Rorschachovu metodu 1, ale to je spíše můj koníček než hlavní směr.

Jaké bylo vaše vysněné povolání dětského věku? Chtěl jsem být pilot.

Co vás nakonec přivedlo k psychologii? Těch vlivů bylo více. Jeden z nejvýznamnějších... (pokračování na další straně)

10

... byl ale zájem propojení psychologie a práva, které mě na střední škole také velmi zajímalo. Během studia psychologie se ale moje zájmy ještě vyvíjely, takže právo jsem ve svých záměrech nakonec opustil a zaměřil se jinou aplikaci. Je ale pravda, že mě čas od času ještě popadne chuť vrhnout se do studia na Právnické fakultě.

Co vás přivedlo k myšlence kandidovat do akademického senátu? To se vztahuje k mému přesvědčení o naplňování vizí, které jsem zmiňoval na začátku. Mám nějakou skupinu cílů, o kterých věřím, že by nás mohli posunout dále. Nemohu ale čekat, že za naplnění těchto cílů převezme odpovědnost někdo druhý. Vedle toho jsem přesvědčený, že Katedra psy-chologie potřebuje v AS FF své zástupce, kteří budou myslet na její specifika. Myslím, že mohu být jedním z těchto zástup-ců.

Vidím, že jste pracovně opravdu aktivní a vytížený. Co psychohygiena? Jak trávíte případný volný čas? Mé pracovní vytížení jde v několika posledních letech ve vlnách, které se postupně zvětšují. Třeba rok 2013 byla jedna velká vlna. To je ale částečně dáno tím, že jsme dostali díky grantům ESF příležitosti, kterých bylo nutné se chopit. Odpočíval jsem pak trochu během Vánoc a následně na dovolené, ze které jsem se teď vrátil. Obecně mám rád odpočinek aktivní i pasivní. V pasivním módu se rád dívám na filmy, čtu romány nebo spím. Sem tam si zahraju i nějakou strategickou počítačovou hru, ale to spíše výjimečně. V aktiv-ním módu jdu naopak na sport. V zimě je to hlavně squash, v létě pak horská cyklistika. V neposlední řadě je to pak již zmíněné cestování.

Děkuji za Váš čas

Mgr. Ondřej Skopal

NEJDŘÍV TROŠKU NEFORMÁLNĚ...

ŽIVOTNÍ MOTTO „Nezáleží na tom, kolik ran rozdáš, ale kolik jich dokážeš ustát.“ - RockyOBLÍBENÝ INTERPRET/KAPELA Těch je víc, ale vždy si rád poslechnu např. The Velvet Underground, BeastieBoys, TheStrokes, SonicYouth, JoyDivision.ŽIVOTNÍ VZOR Moji rodiče, moji prarodiče, můj kocour, Batman.PARTNERSKÝ STAV Svobodný.OBLÍBENÁ ČINNOST Štípání dříví na chalupě v Beskydech.OBLÍBENÝ FILM Slavnosti sněženek, VetřelecOBLÍBENÝ PODNIK ZA STUDENTSKÝCH LET Ponorka, Garch, VertigoOBLÍBENÝ PODNIK NYNÍ Celá Olomouc je plné zajímavých míst a podniků.OBLÍBENÉ JÍDLO V poslední době sushi, taky mě baví italská a řecká kuchyně.OBLÍBENÉ PITÍ Piju hlavně vodu, jako dítě jsem miloval kakao.OBLÍBENÉ ZVÍŘE kocour MíšaZLOZVYK Autobusy a tramvaje dobíhám zpravidla na posled-ní chvíli.PLÁNY DO BUDOUCNA V PRÁCI Dokončit doktorát a pokračovat v praxi v Centru primární prevence, zároveň nějak zůstat na akademické půdě – nejlépe na naší katedře.PLÁNY DO BUDOUCNA V SOUKROMÍ Nebýt tak rozlítaný, umět si udělat víc času na blízké, na odpočinek, na literaturu a další zájmy.

CO NABÍZÍTE NÁM - ŘADOVÝM STUDENTŮM?Ve svých prioritách uvádíte, že byste rádi umožnili kon-takt praxí a praktické výuky. Jak byste toho chtěli dosáh-nout? Na katedře psychologie už se vám něco podobného podařilo projektem IMPULZ, můžete nám ho přiblížit?

Díky zapojení do projektu IMPULZ mám možnost sledovat velké snahy naší katedry přiblížit odbornou přípravu studentů k praktickému využití nabytých znalostí pro kvalitní výkon psychologické praxe. Líbí se mi široká nabídka předmě-tů, odborných stáží, workshopů vedených předními... (pokra-čování na další straně)

11

... odborníky, pravidelné konference. Velký potenciál vidím v možnostech, které nabízí naše nové praktické pracoviště. Pro-to si myslím, že je potřeba mít vize do budoucna, diskutovat o dalším směřování katedry a celé fakulty. To také znamená ne-ustále usilovat o grantové podpory a dotace pro kontinuální zkvalitňování studia. Jako důležitou součást rozvoje odborné přípravy vidím také v pravidelném hodnocení výuky studenty a přímý dialog s pedagogy.

Kde myslíte, že by mohl být prostor pro získání financí na prospěchová stipendia?

Jsem spíše zastáncem myšlenky odměňování výborných vědeckých publikací než samotného prospěchu. Studenti a jejich vedoucí diplomových prací, školitelé by podle mě měli publikovat kvalitní výzkumy v recenzovaných nebo impaktovaných žurnálech-překládat své články do cizích jazyků a snažit se je dostat do mezinárodních periodik. To jsou podle mě ty výstupy, které se mohou odrážet v případné fi-nanční odměně jak pro autory, tak pro celou fakultu.Výborný prospěch studenta je samozřejmě chvályhodný, ale pouze tato skutečnost pro případnou odměnu mi nenabízí dostatečný pocit reciprocity něco za něco.

V prioritách vaší kandidatury jsem našla téma debaty nad harmonogramem. Podpořili byste znovu zavedení studi-jního týdne na naší fakultě?

Studijní týden.. no, nevím, jak vy, ale za mě se v tu dobu vždy dělalo cokoli jiného, než studovalo. Je to sice příjemná věc, takové malé prázdniny. Kdyby to opravdu znamenalo – pojďme se teď všichni učit, ponořit do odborné literatury, tak ano. Ale osobně jsem naopak rád, když se tu něco děje. Každý semestr je pro měpříjemné období plné zajímavých akcí. Konkrétně mě napadá AFO, Divadelní Flora, Majáles UP, EDO, různé konference, festivaly. Studijní týden v tomto kontrastu vnímám jako prázdné místo. Vím, že toho je hodně-často člověk sedí od ráda do večera na přednáškách, ale popravdě ono to studium celkem rychle uteče a pak už můžeme jen vzpomínat na takzvaná studijní léta. Zároveň je pravda, že optimalizace harmonogramu akademického roku je velká zodpovědnost, abychom všechno stíhali bez větších obtíží a měli čas právě i na samostudium.

Jaké praktické změny ve směrnicích, které nás každoden-

ně ovlivňují, byste podpořili? Jak byste nám chtěli pomoct zbavit se noční můry všech studentů, a to všemožných formulářů, výpisů a potvrzení?

Mně osobně pomáhá všechno si zaznamenávat do diáře, bez kterého už neudělám ani krok. Všechny termíny, postupy vyřizování konkrétních formulářů si musím zapsat, jinak se taky ztratím. A když si člověk neví rady nebo mu něco unikne, tak vždy může požádat o pomoc, zeptat se nebo kouknout na web, kde jsou všechny informace. Zároveň mě napadá diskuze nad některými formuláři, kterou bych určitě rád vyvolal v případě mého zvolení do Akademického senátu. Mám na mysli např. tisk a odevzdávání Zápisových listů o absolvování předmětů a ukončení ročníku. Otázkou do budoucna jsou podle mě také studijní knížky, indexy a debata o jejich možném zrušení. Obecně jsem zastánce postupného přechodu na elektronické formuláře bez nutnosti běhání s papíry.

JAK VIDÍ BUDOUCNOST NAŠÍ FAKULTY, POTAŽMO CELÉ UNIVERZITY, NAŠI KANDIDÁTI?Jakým směrem byste chtěl směřovat naši katedru, případ-ně celou univerzitu? Měla by naše univerzita usilovat o statut ,,výzkumné vysoké školy“? Co konkrétně by to mělo pro školu znamenat?

Nemyslím si, že by obecně univerzita měla směřovat pouze do sféry výzkumu. Mnoho oborů je zaměřeno také na získávání praktických dovedností - např. pedagogické, lékařské a další obory. Teoretická výuka by měla jít ruku v ruce společně s výzkumem a také s praxí. Oddělit jedno od druhého nelze. Nové poznatky z oblasti výzkumu by měly podporovat praxi a na to by měla aktivně reagovat výuka. Líbí se mi, že pedagogové na naší katedře umí tyto hlediska dobře propojovat a zohledňovat.

Jak vnímáte současné vědecké, pedagogické složení akademické obce na naší fakultě?

Na to asi nejsem schopen odpovědět. Jediné, nad čím se občas pozastavím, je určitá generační obměna. Mám někdy pocit, že přibývá postgraduálních studentů, odborných asistentů.

12

A docenti, profesoři, ke kterým jsem vždy vzhlížel s obdivem, najednou předávají kormidlo mladším kolegům. Tento proces neustálé obměny a odcházení „staré školy“ mě naplňuje jistým sentimentem, zároveň si uvědomuji přirozenost a ne-vyhnutelnost tohoto pomyslného předávání štafety. Zároveň si cením aktivity a dravosti naší fakulty, bez které by nebylo vůbec lehké obstát v konkurenci např. při rozdělování dotací a úspěšném podávání grantových žádostí.

BUDOUCNOST STUDIA NA NAŠÍ FAKULTĚNadcházející ročníky jsou demograficky slabší, proto se očekává výrazný pokles zájemců o studium. Budete pod-porovat udržení stávající kvality studia za cenu snížení počtu studentů? Nebo budete pro udržení počtu studentů na úkor snížení úrovně studia? Pokud by bylo prioritou fa-kulty udržet či zvýšit současnou odbornou úroveň studia, jakými prostředky by se toho mělo dosáhnout?

Rozhodně jsem zastánce myšlenky udržení kvality než vysokých počtů. Kritéria absolvování studia by měla být stejná.Udržet dobrou úroveň přijatých uchazečů o studium je proto podle mě zásadní věc. Z toho důvodu si myslím, že také ústní kola přijímacích zkoušek jsou nepostradatelnou součástí přijímacího řízení na naší katedře. Případně nižší počet přija-tých uchazečů podle mě nijak extrémně neohrozí existenci ani rozpočet katedry. Podle mého názoru je vedení katedry nato-lik schopné flexibilně reagovat na současné trendy a potřeby oboru, že i zásadnější výkyvy v počtech studentů a samotném rozpočtu dokáže zodpovědně řešit.

Byl byste pro znovuzavedení pětiletého magisterského studia v oborech, ve kterých samotné bakalářské studium není zárukou kvality a uplatnitelnosti absolventa? Případ-ně myslíte si, že je to reálné?

Spíš ne. Myslím si, že rozdělení na bakalářské a magisterské studium je lepší a v současných podmínkách vzdělávání srozumitelnější a jednotnější s ostatními pracovišti. Je sice pravda, že absolvent s Bc. titulem může dělat maximál-ně někomu asistenta, ale na druhou stranu za starých pravi-del neměl student po těch třech letech ani bakaláře a stejně nemohl vykonávat psychologickou praxi.

AŽ ZA HRANICE UNIVERZITYJakým oblastem psychologie se nejvíce věnujete?

Už dlouho mě drží a stále baví psychologie puberťáků – tzn. oblast diagnostiky a prevence rizikového chování.

Jaké bylo vaše vysněné povolání dětského věku? Detektiv nebo kosmonaut.

Co vás nakonec přivedlo k psychologii? Shoda mnoha okolností. Popravdě jsem původně za-mýšlel obory spojené s výtvarným uměním. Z toho jsem nějak vystřízlivěl. A pak vyrůstal jsem v rodině lékaře a socioložky přednášející na naší univerzitě, dědeček byl zas psychiatr. Tak-že univerzitní i nemocniční prostředí mi byla blízká od dětství. Psychologie pro mě pak představovala přirozený průnik těchto vazeb. Navíc jsem měl na gymplu výbornou profesorku ze ZSV, která mě nadchla pro filozofii a obecně sociální vědy. Takže tak.

Co vás přivedlo k myšlence kandidovat do akademického senátu? Konkrétně Martin Seitl. Původně jsem o kandidatuře moc neuvažoval. Ale po rozhovorech s Dr. Seitlem mi to nako-nec znělo jako dobrý nápad. Tak jsem do toho šel. Zatím mám pocit, že se dostatečně orientuji v tom, co studenti i vyučující požadují, po čem touží a jaké mají představy o ideálním stavu věcí. Pár let nazpět jsem mimo jiné také zastupoval ČASPu v EFPSe, tak jsem si teď v souvislosti s kandidaturou do AS řekl, že ještě tyto zkušenosti zkusím zužitkovat.

Ondro a poslední otázka, jak trávíš svůj případný volný čas? Teď toho volného času moc není. Ale když to jde, tak chodím rád do kina a na různé kulturní akce. Zároveň rád odpočívám jen tak s knihou. V létě jezdím na horském kole a také mě baví vysokohorská turistika. Baví mě i polehávání u moře, šnorchlování. Co mě ale teď hodně chytlo, je koloběžka, kterou jsem dostal na Vánoce. Těším se na příležitost pořádně ji provětrat. No a taky si čas od času rád vyrazím s kamarády na pivo.

Děkuji za Váš časTaky děkuji.