Post on 09-Mar-2016
description
ZDARMA KVĚTEN 2014
Úvodník Vážení čtenáři,
byl pozdní večer, první máj a právě vyšel nový
HOJIČ. V tomto květnovém čísle se hned na první
straně ohlédneme za událostmi, které hýbaly dubnem,
a na jejichž pořádání jsme se podíleli. Na další straně
naleznete pozvánku na festival Erzfest a článek
o kamerovém systému v Horním Jiřetíně, o kterém
v dubnu diskutovali redaktoři zpravodaje s těmi
nejpovolanějšími, s Městskou policií Litvínov. Dále
také zabrousíme do historie našeho krásného města
a zjistíme, kde stál tzv. „kostní mlýn“. Chybět nebude
ani pravidelná rubrika o zaniklých obcích. V tomto
čísle vzpomeneme na Fláje a na Pláň u Kopist. Článek
o Flájích bude trošku jiný, než kterýkoliv jiný. Je psán
formou vzpomínky, o kterou se s námi podělil pan
Walter Gaudnek, rodák z Flájí žijící v USA, kterého
jsme za redakci našeho zpravodaje oslovili. Byl moc
ochotný a my mu tímto děkujeme!
Nyní nahlédneme do měsíce května. Máme za sebou
mezinárodní Svátek práce, který každoročně připadá
na 1. 5. a slaví se jako připomínka Chicagské stávky
dělníků v roce 1886. Hned za týden, tedy 8. 5.,
oslavíme Den vítězství. Tento den se dříve nazýval
Dnem osvobození od fašismu. Je připomínkou konce
druhé světové války v Evropě. Záměrem uvádíme
v Evropě, protože např. v USA se slaví až 2. září, v den
vítězství nad Japonskem.
Prostřednictvím tohoto úvodníku bychom Vás rádi
upozornili a zároveň pozvali na Festival Erzfest, který se
v květnu koná v našem městě (více informací naleznete
uvnitř zpravodaje). Zahájí ho v pátek 9. května
přednáška Marka Moudrého na téma Historie Horního
Jiřetína s následným promítáním snímku Břetislava
Rychlíka Kamenolom Boží v místním Kulturním domě.
Ten samý víkend, v neděli 11. května, oslavíme společně
s Klubem seniorů Horní Jiřetín v Domě kultury Den
matek. O čtrnáct dní později pak nezapomeňte na česko-
německou přednášku s překladem na téma Osídlení
Krušných hor, která se uskuteční 24. května taktéž
v Kulturním domě. Přednášet budou badatelé v česko-
německém pohraničí, Dr. Albrecht Kirsche z Drážďan
a Marek Moudrý z Horního Jiřetína.
Ať se Vám nový HOJIČ líbí!
Za redakci
Marek Moudrý
Duben byl akční Uplynulý měsíc přinesl veliké množství
akcí. Na některých se podílel i náš zpravodaj.
Zorganizovali jsme pro Vás příjemné posezení
s hudbou, první ročník Jiřetínské šlápoty (viz
foto) a vzpomínkovou akci na naši sesterskou
obec, na Dolní Jiřetín. Pokud jste ani jednu
z těchto akcí nestihli, nesmutněte a přijďte
na nějakou další! Bližší informace se dozvíte
již v následujícím čísle zpravodaje! (mm) (mm)
Erzfest Přehlídka různých hudebních žánrů a bohatý doprovodný
program. To jsou lákadla hudebního festivalu Erzfest, který se
uskuteční ve dnech 9. a 10. května v kulturním domě. První
páteční (9. 5.) část festivalu bude patřit přednášce o historii
Horního Jiřetína, po níž bude následovat projekce
dokumentárního snímku Břetislava Rychlíka Kamenolom boží.
Hlavní program se poté návštěvníkům ukáže v sobotu.
Odstartuje ho ve 13 hodin pohádka, kterou vystřídají kapely
Happy Funeral, Zdarr, Čokovoko, Hm… a Definitivní
Ententýk. Doufáme, že si na festival najde cestu mnoho
obyvatel Horního Jiřetína a Černic. Kapely, které dorazí, jsou
skvělé a nabízejí mnoho hudebních příchutí.
Těšíme se na Vás!
Jiří Beneš
Pořádek a bezpečnost hlídají další dvě kamery Většina z Vás si určitě všimla, že u požární
zbrojnice a u sběrného dvora byly v uplynulém měsíci
nainstalovány další kamery. Jedná se o tzv. „kamerové
body“, které na základě uzavřené veřejnoprávní
smlouvy mezi městem Horní Jiřetín a Městskou policií
Litvínov (dále MPL) dohlíží na pořádek a bezpečnost
v našem městě. Celkem máme už čtyři kamerové body,
a to na křižovatce ulic Generála Svobody a PKH
(lidově „u zrcadla“), na budově Mostecká 34
(„na poště“), u požární zbrojnice a u křižovatky
na Černice (u sběrného dvora).
Zajímá Vás, na kolik vyjde instalace a zprovoznění
těchto nových kamerových bodů? Tak konkrétně:
dodávka a instalace kamerového bodu u požární
zbrojnice a u sběrného dvora vyšla na necelých 179
tisíc Kč. V této částce jsou zahrnuty IP kamery
vč. držáků, rozvodné skříně, rádiový přenos, instalační
materiál, instalace rádiového přenosu na kostel,
vystavení revizní zprávy a vyhotovení technické
dokumentace pro MPL. Dále bylo nutné vybudovat
nosné sloupy pro kamery a přívody 220V do každého
sloupu, které společně se zemními pracemi vyšly na 87
tisíc Kč (patří sem výkopy, kabely, chráničky, stožáry,
výložníky a další instalační materiál). Celkem tedy
město investovalo z rozpočtu na tento rok 266 tisíc Kč.
Nedalo nám to a osobně jsme se šli podívat, jak celý
kamerový systém funguje. Vydali jsme se tedy
na návštěvu do operačního střediska MPL ve Vodní
ulici. Na dispečinku nás přivítal Zdeněk Urban (velitel
MPL) a jeho zástupce Karel Šefl. Vysvětlili nám, jak
probíhá obsluha jednotlivých kamer, jak daleko a kam
je vidět, a hlavně nám řekli, jak je tento způsob dohledu
na pořádek a bezpečnost ve městě vysoce efektivní.
Byli jsme opravdu překvapeni, s jakým vysokým
rozlišením jsou tyto kamery schopné přečíst a třeba také
vyfotit např. registrační značku auta, jednotlivé osoby,
apod. Kamery dále dokážou sledovat i vzdálená místa,
např. travnaté porosty a lesy - to znamená, že v případě
požáru dokáže dispečink MPL rychle zareagovat. Tento
kamerový systém funguje nepřetržitě a záznamy se
uchovávají zpětně v délce 14 dnů.
(mb)
Geflei Černice
V dávných dobách zaměstnávala až 200 obyvatel
Černic a blízkých Albrechtic. Zavřena a zbořena byla
v roce 1952. Řeč je o fabrice na zpracování
živočišných a masných produktů, především pak
masokostní moučky. Přezdívalo se jí „kostní mlýn“.
Ale vezměme to hezky od začátku.
Už na začátku 19. století stál u cesty, tzv. U Dolních
smrků, Nový mlýn, mezi Černičáky známý jako kozí
mlýn (č. p. 38). V roce 1880 tento mlýn koupili bratři
Dollfusové ze Saské Kamenice (Chemnitz) a byl
přeměněn ve fabriku na dřevný ocet. Tento závod
fungoval až do roku 1918. Nějakou dobu byl objekt
nevyužíván a roku 1927 jej koupila Společnost řezníků
Most (Genossenschaft der Fleischer) a fabrika získala
název Geflei. Zpracovávány zde byly vedlejší živočišné
produkty masné výroby.
Mezi léty 1928 a 1931 byl vybudován velký podnik
ke zpracování živočišného klihu, tuku a masokostní
moučky, který se hovorově nazýval kostní mlýn.
Ředitelem společnosti byl Rakušan Karl Dunst,
vedoucím výroby Max Hampe a hlavním účetním jeho
bratr Edwin. Zatímco v roce 1945 bylo v závodě Geflei
zaměstnáno až 200 lidí, tak po skončení války klesl
počet zaměstnanců na 20 a roku 1952 byl prodělečný
podnik uzavřen a budovy zlikvidovány.
Geflei byla především v létě známá svým
typickým zápachem.
Pozn.: Text byl přeložen ze stránky www.komotau.de/tschernitz
a upraven. Ze stejného zdroje pochází i obrázkové přílohy.
Geflei vpravo
uprostřed červeně.
(mm)
Závod na dřevný ocet, 1900.
Nakreslil Albrecht Braun z Albrechtic.
Zaměstnanci Geflei, zleva: Max Seifert, Josef Proksch, starý
Grund, starý Loos, Max Hampe, Edwin Hampe; vzadu Josef
Knabe, pan Dienelt, vpravo sedící?
Fláje (něm. Fleyh) Právě kráčím směrem k univerzitě v Orlandu, centrální Florida, USA.
Na mé prošedivělé vlasy svítí slunce. Před pár minutami mi přišel email
od jakéhosi Marka Moudrého z Evropy, z České republiky. Píše pro nějaký
vesnický zpravodaj. Co mě ale zaráží nejvíc, je fakt, že se jedná o článek
o zaniklé obci „kdesi“ v Krušných horách. Tuším, že dnes se tam nachází
přehrada Fláje. Jmenuji se Walter Gaudnek, je mi 83 let a pocházím právě
z té vesnice, která musela ustoupit stavbě Flájské přehrady. „Ich komme aus
Fleyh im Erzgebirge.“
Fláje byly vždy malou vesničkou. Nejvíce lidí zde žilo kolem roku 1890.
To jich bylo až 603. Pak už se počet jen snižoval. První zmínka o obci se
datuje do roku 1346. Fláje spadaly do panství nejdříve míšeňského a poté
duchcovského. Poté obce patřily Lobkovicům a nakonec i Valdštejnům.
Většina obyvatel se ve Flájích živila zpracováním dřeva. Naše rodina však
byla učitelská. Můj děd i otec byli vrchními učiteli. Můj otec přímo
ve Flájích, děd Josef Silber pak v sousedním Českém Jiřetíně.
Roku 1945 byla naše rodina, stejně jako většina ostatních
německých rodin, odsunuta. Přes tábory nucených prací
v Hrobčicích, Lounech, Kozojedech a Podbořanech jsme se
dostali do bavorského Dachau. Tady začal náš nový život. Mě
osud zavál až do USA, na Floridu, kde jsem získal titul
profesora a vyučuji na University of Central Florida v Orlandu
moderní umění. Na své mládí ve Flájích nikdy nezapomenu.
„Ty výlety s maminkou do Českého Jiřetína podél plavebního
kanálu, pstruzi, které stačilo vytáhnout z vody, plné tašky hub,
skákající laně, procházky kolem vsi a sladkosti při návštěvě
hostince Rauer a bramborový koláč…“
V roce 1956 se rozhodlo o likvidaci obce a v roce 1960 definitivně zmizela. Alespoň jedinečný dřevěný Flájský
kostel se podařilo zachránit. Nyní se nachází v sousedním Českém Jiřetíně. (mm)
Pláň u Kopist (něm. Plan)
Pláň byla malou osadou obce Kopisty. Ležela severně od centra Kopist při cestě na Růžodol. Nacházel se
zde jeden mlýn a mlýnský rybník. Osada Pláň padla za oběť těžbě hnědého uhlí v roce 1960. (mm)
V červnovém čísle na tomto místě navštívíme zaniklou Souš. Své vzpomínky a historky nám můžete poslat
na e-mail hojic@email.cz nebo jednoduše napsat na papír a vhodit do bílé schránky, která je umístěna pod okny
hornojiřetínské pobočky České pošty.
Informace, které se hodí:
Název periodického tisku: HOJIČ. Zpravodaj vychází jako občasník, a to hlavně v elektronické podobě.
Evidenční číslo MK CR E 17598. Vydavatel: Zdeněk Bendl, Okružní 196, 435 43 Horní Jiřetín.
E-mail: hojic@email.cz; tel.: +420 603 169 050.
Redakční rada zpravodaje: Monika Bendlová (mb); Marek Moudrý (mm), Eva Černá (eč).
Malý Walter Gaudnek se sestrou v zahradě
u kostela ve Flájích. Foto: W. Gaudnek
W. Gaudnek s matkou a otcem před školou ve Flájích.
Foto: W. Gaudnek
Dispečink Městské policie Litvínov (24 hodin denně):
mobil: 737 523 523 pevná linka: 476 767 850 tísňová linka: 156