Národní památkový ústav

Pokyny pro zpracování textůoborových metodik

památkové péče(Stavba, členění a úprava metodik)

(s třemi přílohami)

ZpracovalJan Sommer

Praha 1999, 2004

1

2

Národní památkový ústav předkládá tento metodický pokyn v zájmu zabezpečení jednotyzpracování oborových metodik, vydávaných v souladu s ustanovením §32 odst. 1 zákona č. 20/87 Sb., o státní památkové péči.

© Státní ústav památkové péče v Praze, 1999© Národní památkový ústav – ústřední odborné pracoviště v Praze, 2004© Jan Sommer, 1999, 2004

ISSNISBN

3

OBSAHPředmluva

1 Předmět metodiky2 Termíny a definice3 Společné zásady pro stavbu, členění a úpravu metodik památkové péče3.1 Všeobecně3.1.1 Zásady pro stavbu metodik památkové péče3.1.2 Jazyk a sloh metodik památkové péče3.1.3 Jednotnost metodik památkové péče3.1.4 Soulad metodik památkové péče3.1.5 Organizace přípravy metodik památkové péče3.1.6 Protokol o přípravě metodiky památkové péče3.1.7 Základní nedostatky běžných rukopisů metodik památkové péče3.2 Stavba a obsah metodik památkové péče3.2.1 Celkové uspořádání metodik památkové péče3.2.2 Úvodní informativní prvky metodiky3.2.2.1 Titulní strana3.2.2.2 Obálka3.2.2.3 Obsah3.2.2.4 Předmluva3.2.3 Všeobecné prvky metodiky3.2.3.1 Název3.2.3.2 Předmět metodiky3.2.3.3 Odkazy na předchozí a související dokumenty3.2.4 Metodická část3.2.4.1 Definice pojmů, značek a zkratek3.2.4.2 Pokyny, požadavky, doporučení, podmínky apod.3.2.5 Doplňkové informativní přílohy3.2.5.1 Poznámky pod čarou, poznámky v textu3.3 Členění metodik3.3.1 Názvy strukturních prvků3.4 Pokyny pro zpracování metodik3.4.1 Text metodiky3.4.1.1 Formulace Předmětu metodiky3.4.1.2 Výrazy vyjadřující požadavky3.4.1.3 Výčet položek (seznam)3.4.1.4 Používání obchodních názvů3.4.2 Obrázky3.4.2.1 Číslování3.4.2.2 Název obrázku3.4.2.3 Technické provedení obrázku3.4.3 Odkazy na prvky textu3.4.4 Veličiny, jednotky a značky3.4.5 Zkratky3.5 Formální podmínky zpracování textů3.5.1 Zápis textu3.5.1.1 Členící (interpunkční) znaménka3.5.1.2 Spojovník3.5.1.3 Pomlčka3.5.1.4 Závorky a uvozovky3.5.1.5 Rozlišování některých písmen a číslic3.5.2 Bibliografické citace3.5.3 Předávání textů redakci na datovém nosiči3.5.3.1 Úprava textů3.5.3.2 Název souboru4 Závěr

4

Př edmluvaSpecializované metodiky památkové péče jsou vydávány Národním památkovým ústavemv souladu se zákonem č. 20/87 o státní památkové péči a v zájmu zlepšení podmínek prododržování tohoto zákona. Vydávání metodik se řídí dlouhodobou koncepcí, ale taképřípadně vzniklou naléhavou potřebou. Přihlíží se také k tomu, že některý metodický text bylsamostatně zpracován na základě iniciativy autora; pokud je v souladu se stanovenoukoncepcí, může být rovněž vydán. Ediční plán metodik pro konkrétní běžný rok stanovujevedení NPÚ na základě souhlasu OPP MK ČR.Mají celostátní platnost pro příslušné vymezené oblasti činnosti. Z toho vyplývá velkázávažnost publikace metodik. Je proto nutné, aby přípravě metodik věnovali mimořádnoupéči autoři a posléze i redakce. Vzhledem k vysokému nároku na srozumitelnost textu jepotřebné, aby výsledná podoba metodik byla podřízena určitému jednotícímu zřeteli.Stanovení požadovaného formálního a obsahového členění má význam pro dobrou orientaciuživatelů, kterým usnadňuje používání při menším riziku omylů. Jasné formulace a korektnípoužívání odborných výrazů má proto dvojí význam: Činí text jednoznačně srozumitelným asoučasně přispívá jednotnosti vyjadřování, čímž snižuje riziko nedorozumění při prosazovánípožadavků památkové péče. Domníváme se proto, že je naléhavě potřebné předložit našimspolupracovníkům tyto pokyny. Jejich obsah v maximální možné míře respektuje požadavkyobecně platných předpisů (české normy) a zahrnuje některé podmínky, které musí splňovattext, aby mohl být s minimálním rizikem vzniku chyb zpracován v redakci a připraven ktisku.Podle těchto metodických pokynů jsou zpracovány metodiky památkové péče schválenék vydání od roku 2000.Zkušenosti s užíváním vydaných metodik by měly být vhodným způsobem shromažďovány aevidovány, aby byly k dispozici pro případnou novelizaci metodiky, případně též pro tvorbumetodik, zaměřených na podobné oblasti odborné práce. Pokud bude zjištěno zastaráváníkonkrétní metodiky, které bude bránit dalšímu jejímu užívání, je třeba zvážit publikaciinovované metodiky. Pro takovou situaci by bylo vhodné rovněž zvážit publikaci dílčíkorekce metodiky vhodnou cestou, nejspíše v oborovém časopisu Zprávy památkové péče.V tomto časopisu by měly být periodicky publikovány přehledy platných metodik i případnéopravy. Tyto dokumenty by měly být obsaženy též na webové adrese NPÚ – www.npu.cz.

Jeví se jako účelné do budoucna předpokládat vydání obecného nadřazeného dokumentu,který by souhrnně popisoval cíle a základní metody památkové péče, určoval vhodné přístupya počínání vlastníků památek i realizátorů jejich oprav a současně seznamoval s existencíspecializovaných metodik. Na takový dokument by se metodiky v ideálním případěodvolávaly. Takovou obecnou komplexní příručku ovšem zatím postrádáme. Potřebu jejíhovytvoření ovšem považujeme za naléhavou. Existence takového zastřešujícího dokumentu byzlepšovala koncepčnost práce na specializovaných metodikách.Při tvorbě metodik je třeba přihlížet k mezinárodním dokumentům pro oblast ochranyhmotného kulturního dědictví.Je vhodné zajistit co nejširší přístupnost textu metodiky pro zainteresované osoby formouveřejně dostupné publikace. Metodiky by měly v zájmu šíření informací o náležitýchzpůsobech ochrany památek být dostupné na mnoha místech. Dosavadní způsoby rozšiřovánínejsou dostatečné, avšak vedou již k značně širšímu zpřístupnění, než bývalo dříve běžné.

Cílem tohoto textu je přispět ke srozumitelnosti metodik, aby se v nich čtenáři snadnoorientovali a aby byli vedeni k přesnému pochopení požadavků, které na ně památková péčeklade.

5

Poznámka: Na následujících stranách jsem se pokusil na základě zkušeností i studia odbornéliteratury sestavit podněty pro práci na odborných textech, které by autorům metodik prooblast památkové péče měly usnadnit práci. Čtenář rychle rozpozná, že výklad nepostupujezcela plynule. Zjistí, že se k některým otázkám několikrát dokola vracím, přičemž zařazujivždy trochu jiné vysvětlení. Tento postup – možná pro někoho velmi nepříjemný, či komický– vyplynul z rozporných reakcí těch osob, které četly první verze textu. Zjistil jsem, že proněkteré z nich byly daná podoba textu prakticky nesrozumitelná. Na druhé straně zezkušenosti vím, jak je důležité, aby autoři měli k dispozici srozumitelné základní pokynyk přípravě rukopisů. Několikanásobným výkladem jsem se snažil umožnit, aby se s názoryredaktora seznámili různí čtenáři. Možná se některé pasáže jednotlivých linií výkladu dostalydo kolize. Prosím tedy, aby byl text chápán jako výsledek upřímné snahy představit autorůmco možná komplexně a přístupně základní pravidla pro psaní nejen metodik, ale i dalšíchodborných příspěvků. Vědomí významu těchto pravidel i potřeby respektovat je při psanítextů též pro jiné redakce bude nepochybně přínosem pro každého, kdo se nad následujícímistránkami alespoň chvíli zamyslí.

Ediční poznámka 17. 11. 2004. Pro vydání textu na webu NPÚ jsem se rozhodl proto, že jsempoznal, že je užíván i po mém odchodu z redakce časopisu Zprávy památkové péče. Přitomjsem zjistil, že někteří autoři mají určité potíže s jeho dostupností v listinné podobě (např. hoztratí). Věřím, že vydání touto cestou usnadní případným zájemcům využití obsahu.Pokusil jsem se o dílčí aktualizace původního textu z roku 1999 (vydaného též v roce 2001jako příloha otevřeného dopisu Česká placka). Věřím tedy, že materiál může napomoci přitvorbě metodik památkové péče, o jejichž mnohostranné užitečnosti jsem hlubocepřesvědčen.Jsem si však vědom toho, že vzhledem ke způsobu, jímž text vznikal, i k době, která od jehovzniku uplynula, jsem nedokázal odstranit některé chyby. Prosím proto naléhavě každéhopozornějšího čtenáře o zaslání případných připomínek na adresu: sommer@up.npu.cz.

Poděkování:Děkuji za připomínky k textu, které mi poskytli:

Použitá literaturaStavba, členění a úprava českých technických norem, Český normalizační institut, Praha

1995.Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. ČSN 10 6910,

Český normalizační institut, Praha 1997.Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. ČSN ISO 690, Český normalizační institut,

Praha 1996.Úprava rukopisů pro sazbu. ČSN 88 0220, Praha 1973.Pravidla úpravy rukopisů pro časopis Zprávy památkové péče (samostatný list vydaný jako

příloha časopisu Zprávy památkové péče). [Četné další pokyny pro autory vydané jinýmiredakcemi.]

Jaroslav ŠALDA: Od rukopisu ke knize a časopisu, SNTL, Praha 19834.

Zbyněk ŠÍN, Karel ŘEHÁK: Metodika tvorby předpisů, Prospektrum, Praha 1993.Umberto ECO: Jak napsat diplomovou práci, Votobia, Olomouc 1997.Světlana ČMEJRKOVÁ, František DANEŠ, Jindra SVĚTLÁ: Jak napsat odborný text, Leda,

Praha 1999.

6

Zdeněk ŠESTÁK: Jak psát a přednášet o vědě, Academia, Praha 2000.Jaroslav FILKA: Metodika tvorby diplomové práce, Knihař, Brno 2002.Petr SGALL, Jarmila PANEVOVÁ: Jak psát a jak nepsat česky, Nakladatelství Karolinum,

Praha 2004.

7

1 Předmět metodikyTato metodika stanoví pravidla pro zpracování oborových metodik památkové péčez hlediska formálních požadavků na zpracování textů a podkladů pro publikacimetodik. Obsahuje rovněž základní pokyny pro stylistiku metodických textů.

2 Termíny a definiceObecně není uvedení této kapitoly povinné. Uvedení některých termínů je všakvhodné, protože v praxi památkové péče se lze celkem často setkat se situacemi, kterésvědčí o tom, že řada pojmů není chápána jednotně. Při definování pojmů je vhodnépřihlížet k tomu, že metodiku čtou a měli by užívat i lidé, kteří nemusejí s konkrétníproblematikou být v nejtěsnějším kontaktu. Někdy je vhodné kodifikovat obsah pojmů,které jsou v běžné praxi užívány nejednotně.V dalším textu označuji tyto Pokyny jako metodiku.Pro účely této metodiky se používají tyto termíny:

2.1 metodika: publikovaný text, případně s obrazovou dokumentací, popisující,doporučující či předepisující postupy, které je třeba na základě dosaženého stupněpoznání používat při péči o kulturní památky

2.2 kulturní památka: předmět (věc), který je chráněný podle zákona č. 20/87 Sb.,o státní památkové péči v platném znění

2.3 redakce: redakce časopisu Zprávy památkové péče

3 Společné zásady pro stavbu, členění a úpravu metodik památkové péče

3.1 Všeobecně3.1.1 Zásady pro stavbu metodik památkové péče

Metodika památkové péče má- být úplná v rozsahu stanoveném předmětem metodiky;- být jednoznačná, přesná, stručná a srozumitelná;- pokud možno stručně seznámit s aktuálním stavem ve vymezené oblasti odborné

práce;- být dostatečně obecná, aby umožňovala spolehlivou aplikaci na různé konkrétní

situace v dosahu své působnosti;- respektovat dosažený stav vědomostí o předmětu metodiky;- pokud možno vycházet ze shody odborníků pro danou oblast; nejúčelněji se toho

dociluje intenzivními konzultacemi zpracovatele s těmito odborníky;- uvádět zřetelně a nepochybně, za jakých podmínek se vyžaduje který postup;- přehledně určovat požadavky a podmínky, i subjekty, kterých se výminky týkají;- respektovat platné právní předpisy a státní normy;- umožnit budoucí odborný vývoj, ale současně být formulována tak, aby mohla

zůstat co nejdéle v platnosti bez nutných změn či novelizací;- mít takovou formální úpravu, aby umožňovala snadné používání v praxi; s tím

souvisí i požadavek na pokud možno jednotnou úpravu různých metodik.Je vhodné metodiky doplnit příklady, vzory apod. Obsah metodik by se měl vyhýbatsubjektivistickým postojům a závěrům.Platí především obecné zásady pro stavbu odborných textů. Ty vyžadují, aby čtenářbyl vhodně seznámen s důvody vydání dokumentu, což zpravidla vyžaduje i stručnoucharakteristiku současné situace v oblasti působnosti metodiky. Je vhodné se zmínit opřípravách metodiky, o případných konzultacích, odborných seminářích apod., jakož ipoděkovat osobnostem, které se případně nějak o vznik metodiky zasloužily.

8

Vlastní text má být zpracován zejména se zřetelem na potřeby uživatele. (Několikpoznámek ke stavbě textu a jeho stylizaci je uvedeno v Příloze A.)

3.1.2 Jazyk a sloh metodik památkové péčeSloh metodik má být co nejjednodušší, co nejvýstižnější, pokud možno conejstručnější, srozumitelný a přesný. Používají se normalizované termíny, pokudexistují, a ve spisovném tvaru. Je třeba se vyvarovat používání subjektivistickyzabarvených termínů. Pokud jsou používány termíny, které je třeba v dané souvislostivysvětlit, neboť by je bylo možno chápat různě, je vhodné tak učinit v kapitoleTermíny a definice. Cizí slova se používají spíše výjimečně, pokud jsou součástíodborné terminologie a nelze je nahradit českými výrazy. Nevhodné je složitévyjadřování a používání dlouhých a komplikovaných souvětí. Při zpracování textu jetřeba respektovat poslední vydání publikací typu:- slovník spisovného jazyka českého;- pravidla českého pravopisu;- česká mluvnice.S ohledem na odborné zaměření konkrétního textu je třeba užívat přípustné variantypřejatých a zdomácnělých slov. U slov častěji užívaných se spíše užije psaní v souladus běžnou výslovností se "z" (analýza, iluze, epizoda, jezuité apod.). V některýchpřípadech ovšem zpravidla bude užita tradičnější forma (filosofie, universita,museum, gymnasium). Ve slovech která jsou součástí odborné terminologie se dávápřednost podobě se "s" (basilika, risalit, lisena apod.). Ve slovech s dvojí možnouspisovnou výslovností a ve slovech s koncovkou "ismus" je upřednostňována podobase "s" (renesance, klasicismus apod.), stejně jako ve slovech ukončených skupinamisouhlásek "ns", "ls", "rs" (impuls, exkurs apod.). Samohlásky jsou v případě možnýchvariant délky používány v krátké podobě (archiv, masivní apod.). (Přejímáme postupredakce nakladatelství Academia při vydávání soupisů uměleckých památek.)

3.1.3 Jednotnost metodik památkové péčeStanovenou jednotnost uspořádání, slohu a terminologie je třeba zachovávatv maximální možné míře. Uspořádání kapitol a jejich číslování má být shodné dlemožností. Pro vymezení určitého pojmu se používá v jedné metodice stejného pojmu.Je nutno se vyhnout používání synonym. Každému termínu se má důsledně přikládatjediný význam.

3.1.4 Soulad metodik památkové péčeObsah jednotlivých metodik nesmí být ve vzájemném rozporu.Bylo by vhodné, kdyby existovala jednotná koncepce tvorby metodik. Mimo jiné byobsahovala užitečný přehled oblastí, které by bylo vhodné metodikami "pokrýt". Byloby tak k dispozici určité vodítko pro zájemce o spolupráci na tvorbě metodik.

3.1.5 Organizace přípravy metodik památkové péčeÚkolem zpracovatelů metodik je zajistit takovou výměnu informací s kompetentnímiodborníky, aby byl zaručen soulad s úrovní poznání, dosaženou v dané době. Lze tohodocílit vhodným výběrem lektorů, se značně větší účinností rozsáhlými a organizačněponěkud náročnějšími konzultacemi s odborníky pro danou oblast. Takto lzenejspolehlivěji zabránit nežádoucím opomenutím některé důležité skutečnosti asoučasně dosáhnout co nejširšího společného zájmu na respektování ustanovenímetodiky. Je třeba posoudit v konkrétním případě účelnost svolání odbornýchkonferencí nebo vytvoření pracovních skupin. Při rozhodování o realizaci takových

9

kroků je účelné posoudit, zda metodika slouží ke kodifikaci postupů, které jsou jižv praxi běžně známy a užívány, nebo jestli je v ní zpracovávána oblast, jejíž pravidlanejsou dosud náležitě ustálena.Je třeba, aby tyto organizační náležitosti zajistili sami zpracovatelé metodik, neboťnení možné, aby tuto součást odborné autorské činnosti sestavovatelů metodikpřebírala redakce. Je však vhodné, aby organizace lektorské a konzultační činnostiprobíhala ve spolupráci s redakcí a s vedením NPÚ, neboť tyto instituce majízkušenosti s přípravou metodik k tisku, resp. mohou zajistit na přiměřené úrovnikontakty s odborníky.Konzultacemi s odborníky pro příbuzné oblasti ochrany památek je třeba zajistitsoulad s ostatními metodickými materiály památkové péče.Vzhledem k potřebě zajistit soulad metodik s předpisy vyšší právní síly je vhodné,aby metodiku hodnotil právník s náležitou znalostí památkového zákona asouvisejících předpisů.Pokud je ověřena účelnost vypuštění některého z uvedených kroků postupu přípravymetodiky, lze jej vypustit. Musí to však být uvedeno v písemném protokolu.

3.1.6 Protokol o přípravě metodiky památkové péčeO průběhu přípravy metodiky je vhodné vytvořit protokol. Písemný protokol by mělstručně (v bodech) shrnout postup přípravy metodiky. Je vhodné uvést, jaké podnětyvedly k tvorbě metodiky, a jaké kroky byly podniknuty pro zabezpečení odbornékvality metodiky a pro dosažení budoucí široké přijatelnosti vydané metodikyodbornou obcí i orgány státní správy. Je třeba uvést, jaké konzultace byly podniknutya jaké lektorské posudky byly zabezpečeny apod.; je účelné tyto doplňující informacezahrnout do Předmluvy.

3.1.7 Základní nedostatky běžných rukopisů metodik památkové péčePro orientaci čtenářů je vhodné přehledně shrnout základní vady většiny dosudzpracovaných rukopisů metodik:- značná terminologická neujasněnost; používané pojmy nejsou jednoznačně a určitě

vymezeny; není sjednoceno používané názvosloví a výklad pojmů;- text není systematicky a logicky uspořádán;- text není uspořádán přehledně tak, aby umožňoval snadnou orientaci;- text obsahuje nadměrné množství nevhodně uspořádaných členících znaků, které

komplikují redakční zpracování;- text metodiky není členěn vůbec nebo je v jednotlivých částech textu užíván

rozdílný systém členění (k tomu dochází velmi často u textů, které zpracovává víceautorů; je třeba, aby jeden z autorů dohlédl na sjednocení členění);

- text není stručný; některá dlouhá souvětí není možno po prvním přečtení přesněpochopit nebo jsou vůbec nejednoznačná;

- jednotlivé věty textu na sebe špatně navazují;- jsou používány neobvyklé slovní obraty a pojmy, odůvodňované oprávněností

autorské osobitosti – tento jev vyplývá z nedostatečného uvědomění skutečnosti, žese tak zvyšuje riziko nesprávného pochopení nebo zkreslené interpretace;

- názvy metodiky nebo částí jsou neúměrně dlouhé;- zkratky jsou používány neuváženě; objevují se zkratky, známé jen úzkému okruhu

osob;- nejsou respektována ustanovení normy Úprava písemností psaných strojem nebo

zpracovaných textovými editory (ČSN 10 6910);

10

- texty zpracované počítačem jsou předávány s nevhodným formátováním, kterékomplikuje nebo znemožňuje další zpracování (poznámky k této problematice jsouobsaženy v Příloze B této metodiky).

3.2 Stavba a obsah metodik památkové péče

3.2.1 Celkové uspořádání metodik památkové péčea) normativní části obsahují požadavky, doporučení, povolení, podmínky apod.;b) informativní části: úvod obsahující údaje o metodice, závěr s vysvětlujícími

doplňky a přílohami.Obsahově související části textu jsou spojovány do společných částí.Obvyklé uspořádání metodik památkové péče uvádí tabulka 1.

Tabulka 1. Obvyklé uspořádání metodik památkové péče.

Část Kapitola (Prvek)Úvodní Titulní list

ObsahPředmluva

Všeobecná NázevPředmětOdkazy na předchozí a související dokumenty

Metodická Definice pojmů, značek a zkratekPokyny, požadavky, doporučení, podmínky apod.Stanovení vhodných metodSpecifikace postupů, které vyvolávají poškození památekPřílohy, tabulky apod.

Doplňková Informativní přílohyPoznámky pod čarou, poznámky v textu

Metodika nemusí nutně obsahovat všechny jmenované kapitoly; její uspořádání lzepřizpůsobit konkrétním okolnostem. Naopak je možno doplnit další potřebné kapitoly.Není nevyhnutelně nutné používat tak pročleněný systém číslování kapitol, oddílů,odstavců apod., jaký je použit v textu této metodiky. Dle zaměření a rozsahu konkrétnímetodiky by měl být zvolen takový systém, který by umožnil jednoznačné odkazovánína příslušnou pasáž textu konkrétní metodiky při případné citaci nebo jinémodborném využití. Takové odkazování je vhodnější, než odvolávky na číslo příslušnéstrany.

3.2.2 Úvodní informativní prvky metodiky3.2.2.1 Titulní strana

Formát metodik je A5.Úprava titulní strany nemá předepsanou grafickou úpravu, avšak z praktickýchdůvodů se používá jednotná forma, stanovená u již vydaných metodik. Grafickéuspořádání této formální náležitosti bylo odvozeno z dříve vydaných svazků edičnířady Odborné a metodické publikace, kterou vydává SÚPP.Označení metodik

11

Označení se skládá z názvu, jmen zpracovatelů (autorů), názvu vydavatele (Národnípamátkový ústav), místa vydání a roku vydání. Dále je uvedena příslušnost publikacemezi Odborné a metodické publikace NPÚ (dříve SÚPP) s pořadovým číslem. Umetodik vydávaných formou přílohy časopisu Zprávy památkové péče je uvedena itato skutečnost.Na druhé straně titulního listu jsou uvedeny podmínky platnosti metodiky (odkaz napříslušné ustanovení památkového zákona), údaje o lektorování se jmény lektorů,výminka práva na veřejné šíření (©).Pokud by to bylo potřebné, bude stanoveno užší vymezení platnosti metodiky nebodoba její platnosti.

3.2.2.2 ObálkaMetodiky jsou vydávány s obálkou, která obsahuje základní identifikační údaje(název, jméno vydavatele, místo a rok vydání). Pro usnadnění orientace uživatelů jena obálku umisťována charakteristická ilustrace. Je vhodné, aby originál této ilustracedodal zpracovatel metodiky, pokud možno v několika variantách, aby redakce mohlazvolit optimální obraz. Na zadní straně obálky se uvádí číslo ISBN (případně téžISSN, pokud je metodika vydávána jako příloha časopisu Zprávy památkové péče).Na třetí straně obálky se zpravidla umisťuje přehled publikací vydaných nebopřipravovaných SÚPP (zajišťuje redakce).

3.2.2.3 ObsahObsah je zpravidla zařazen za titulní list. Zahrnuje názvy kapitol, případně i dalšíchstrukturních prvků (číselné odkazy na příslušné strany doplní redakce v průběhutiskové přípravy publikace).

3.2.2.4 PředmluvaUvádí základní informace o okolnostech vzniku metodiky a o souvislostech užívánímetodiky. Je vhodné zde upozornit na strukturu obsahu metodiky. Důležité je uvéstinformace o návaznosti na starší i nepublikované oborové směrnice či metodiky. Jevhodné připomenout organizační okolnosti vypracování metodiky (časové období,v němž se na textu pracovalo, kdo se k němu vyjadřoval) i případné zásluhy lektorů čidalších kolegů na konečné podobě publikace. Pro uživatele bude užitečné zmínitobdobné jiné (i zahraniční) dokumenty a zejména upozornit na související směrnice(vyhlášky, zákony, metodiky či jiné normativy) nebo důležité dřívější publikace.Může být rovněž vhodné uvést stručnou zmínku o předpokládatelném vývojipojednávané problematiky.

3.2.3 Všeobecné prvky metodiky3.2.3.1 Název

Název musí být co nejstručnější, avšak musí jednoznačně charakterizovat předmětmetodiky a odlišovat se od názvů jiných obdobných dokumentů. Pokud se nelzevyhnout použití dlouhého názvu, je vhodné připojit zkrácený název, který by bylomožno užívat v běžných odkazech (např. hovorových, nebo i v úředním styku).

3.2.3.2 Předmět metodikySpecifikuje upravované činnosti či hlediska. Vymezuje oblasti použití metodiky. Tatočást tedy neobsahuje požadavky či podmínky.

3.2.3.3 Odkazy na předchozí a související dokumentyTyto odkazy jsou zpravidla uvedeny v textu Předmluvy. Výběru je třeba věnovatznačnou pozornost, neboť je jasné, že napomáhá orientaci čtenářů v danéproblematice.

3.2.4 Metodická část

12

3.2.4.1 Definice pojmů, značek a zkratekUvedení těchto informací není závazné. Uvádějí se, je-li to potřebné k porozuměnímetodice. Definují se ty termíny, které nejsou běžně známé a mohou být vykládányv různých souvislostech různě. Obvyklé slovníkové nebo běžné odborné výrazy semají definovat jen tehdy, mají-li v dané souvislosti zvláštní význam. Obchodní,zastaralé, hovorové a slangové výrazy se nesmějí používat. Definice mají obsahovatvšechny potřebné a dostačující údaje k tomu, aby příslušný pojem byl dobřevymezený a jednoznačně srozumitelný. Je nutné se vyhnout definicím, ve kterých sejeden pojem definuje druhým a naopak druhý pojem prvním. Definice nesmíobsahovat požadavky a podmínky.

3.2.4.2 Pokyny, požadavky, doporučení, podmínky apod.Tato klíčová kapitola metodiky především musí být sestavována s ohledem najednoznačnost používaných formulací a jejich spolehlivou srozumitelnost.

3.2.5 Doplňkové informativní přílohyUvádějí další potřebné informace, např. přehled další literatury, příp. i s komentářem.

3.2.5.1 Poznámky pod čarou, poznámky v textuPoznámky pod čarou uvádějí další stručné informace, jejich používání však musí býtomezeno na minimum. Nesmějí obsahovat podmínky či požadavky. Poznámky sečíslují indexy v textu (arabská číslice v poloze horního indexu bez zadní závorky).Poznámky v textu bývají zařazeny za příslušnou kapitolou, považuje-li je zpracovatelza důležité pro správné porozumění textu kapitoly.Pokud se to ukáže jako účelné, lze jednotlivé pasáže doplňovat instruktivnímipříklady, které mohou usnadnit čtenáři pochopení problému nebo mu pomoci přiaplikaci metodiky.

3.3 Členění metodikVzhledem k velké rozdílnosti obsahu i rozsahu jednotlivých metodik není možnostanovit všeobecně platná pravidla členění. Základní jednotnost členění však patřík podmínkám logické skladby metodik, jejich srozumitelnosti a usnadnění používání.

3.3.1 Názvy strukturních prvkůJsou uvedeny v Tabulce 2.

Tabulka 2. Názvy strukturních prvků metodik.

prvek číslováníčást 1 (I, II,...)kapitola 1článek 1.1podčlánek 1.1.1odstavec bez číslapříloha A

Názvy jednotlivých prvků mají být přesné a jednoznačné.

3.4 Pokyny pro zpracování metodik

3.4.1 Text metodiky3.4.1.1 Formulace Předmětu metodiky

13

Používá se např. formulace:Tato metodika určuje všeobecné zásady pro...

3.4.1.2 Výrazy vyjadřující požadavkyPožadavky či podmínky je nutno formulovat jednoznačně tak, aby je bylo možnorozlišit např. od doporučení nebo návrhů vhodných postupů.

3.4.1.3 Výčet položek (seznam)Výčet se uvádí buď úplnou větou zakončenou dvojtečkou, nebo první částí věty bezdvojtečky. Před každou položkou výčtu se uvádí pomlčka nebo v případě potřebypísmeno malé abecedy či arabská číslice se zadní závorkou. Jednotlivé položky výčtuse ukončují středníkem. Poslední položka výčtu končí tečkou.

3.4.1.4 Používání obchodních názvůV metodikách se dává přednost přesnému označení nebo popisu výrobku předpoužitím obchodního názvu. Užívání chráněných obchodních názvů pro určitývýrobek by se mělo pokud možno vyloučit, i když je v praxi běžné.PŘÍKLAD – Místo názvu ”Bramac” se uvede ”betonová střešní taška”.Pokud není možno se použití obchodního názvu vyhnout, je třeba podat příslušnévysvětlení.PŘÍKLAD – Např. formou poznámky pod čarou: (Název) je obchodní název výrobkudodávaného firmou (název). Tato informace se uvádí v zájmu uživatelů metodiky aneznamená, že vydavatel či zpracovatel doporučuje výlučné či přednostní použitítohoto výrobku. Lze použít obdobné rovnocenné výrobky.Podobná je situace, pokud se v zájmu uživatelů metodiky uvádí přehled vhodnýchvýrobků, které jsou dostupné na trhu.

3.4.2 ObrázkyObrázky se používají, pokud je jejich zařazení bezpodmínečné pro správnéporozumění ustanovením metodiky.

3.4.2.1 ČíslováníObrázky se číslují arabskými číslicemi: Obr. 1.Příslušná čísla se zapisují i na předlohy ilustrací (nejčastěji na zadní stranureprodukce, a to tak, aby poloha zapsaných čísel odpovídala poloze horního okrajevyobrazeného motivu).Na konec textu se připojuje seznam ilustrací s číselným označením odpovídajícímpředlohám ilustrací. Seznam obsahuje úplné názvy obrázků.

3.4.2.2 Název obrázkuMusí v potřebném rozsahu jednoznačně určovat obsah ilustrace. Rozliší se, zda jdeo konkrétní předmět, nebo zda má ilustrace význam pouze jako typický příklad; přestoby však zachycený předmět měl být vždy jednoznačně identifikován.

3.4.2.3 Technické provedení obrázku (K datovým formátům viz 3.5.3.2!)V zájmu kvality výsledku je předání technicky kvalitně provedených podkladů.Základní formou jsou fotografie či kresby formátu v rozmezí 13x18 cm až A4. Přikvalitním provedení mohou být rozměry menší (do 9x13 cm). Maximální použitelnýformát je A3.Transparentní předlohy mají zpravidla formu diapozitivu o formátu kinofilmu (24x36mm), resp. svitkového filmu (do 6x9 cm).Předlohy mohou být barevné i černobílé. Publikace barevných reprodukcí přicházív úvahu jen výjimečně ve zvláště odůvodněných případech. Zpravidla jsou proto ibarevné předlohy reprodukovány černobíle.

3.4.3 Odkazy na prvky textu

14

Používají se např. tyto formulace:- podle kapitoly 3;- viz 3.1 (slovo článek se zpravidla v odkazu nepoužívá).

3.4.4 Veličiny, jednotky a značkyPro označování platí ČSN ISO 31. Základní značky jsou uvedeny v pravidlechpravopisu. Při uvádění určité hodnoty se mezi číslicí a značkou nechává mezera: 1 m.

3.4.5 ZkratkyPoužívají se jen v nutné míře. Vychází se přitom z pravidel pravopisu. Pokud neníuveden seznam zkratek, uvede se poprvé plný název doplněný příslušnou zkratkou vzávorce. V celém textu je nutné používat vždy jednotný zápis stejných zkratek čiznaček. Nepožívají se např. formy se zkratkami:v l. – píše se: v letech;v r. – píše se v roce;dat. – píše se datace;o. – píše se okres, obec.

3.5 Formální podmínky zpracování textůZpracování textu odpovídá základním požadavkům ČSN 10 6910.

3.5.1 Zápis textuUpozorňujeme na důležité požadavky uvedené všeobecné normy. Ty se vztahujíobecně na veškerý oficiální písemný styk. Pro texty předávané redakci k publikacipředevším platí několik jednoduchých pravidel a upozornění, uvedených ve výtažkuv následujícím textu.

3.5.1.1 Členící (interpunkční) znaménkaVšechna interpunkční znaménka se připojují k předcházejícímu slovu, zkratce, značcenebo číslu bez mezery. Za každým interpunkčním znaménkem naopak musí mezerabýt (kromě výjimek uvedených dále – spojovník, pomlčka, závorky, uvozovky apod.).Mezera za dvojtečkou musí být i v případě, že následuje text v uvozovkách.PhDr. František Vomáčka, CSc., přední odborník …přichází! Co dodat?

3.5.1.2 SpojovníkSpojuje dvě části slova nebo dva výrazy bez mezer.budete-li, stavebně-historický

3.5.1.3 PomlčkaZ obou stran se odděluje mezerami.Pomlčka může nahrazovat výrazy "až", "až do".ve 14. - 15. století

3.5.1.4 Závorky a uvozovkyPřiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu. Přednostně se používají okrouhlézávorky.Významné památky (pražské nevyjímaje) zaslouží ochranu.(Tento požadavek se často setkává s nepochopením.)Právem se říká: ”Pro záchranu památek je nejdůležitějšípoužívat při opravách tradiční technologie a materiály.”

3.5.1.5 Rozlišování některých písmen a číslicJe třeba se vyvarovat záměn: nula - "Ó" (0 - O), jedna - "el" (1 - l).

15

3.5.2 Bibliografické citacePoužitou literaturu je vhodné shrnout především do seznamu, zařazeného na vhodnémísto textu (nejčastěji na konec). Odkazy v textu je vhodné omezit (na rozdíl ododborných článků).Citace literatury je třeba uspořádat dle platné ČSN ISO 690. Pro publikaci veZprávách památkové péče a v dalších publikacích NPÚ dochází k některým dílčímkorekcím, které však zachovávají kompletnost údajů požadovaných normou. Způsobcitací vyplývá z připojených příkladů.Citace z periodické publikace či sborníku:Jméno PŘÍJMENÍ: Název citované stati, in: Název časopisunebo sborníku, číslo ročníku, rok vydání, případně číslosešitu, strany.

Citace z monografie zpracované dvěma autory:Jméno PŘÍJMENÍ, Jméno PŘÍJMENÍ: Název citované publikace,Vydavatel, Místo vydání, rok vydání, citovaná strana.

Podrobnější informace pro další varianty obsahují Pravidla úpravy rukopisů pročasopis Zprávy památkové péče, která jsou k dispozici v redakci. Je třeba podotknout,že odlišnost od citované normy spočívá v uvádění Jména před PŘÍJMENÍM, které jevšak jednoznačně odlišeno verzálami, a dále v uvádění Vydavatele před Místemvydání, což je zdůvodněno tradicí a dále přesvědčením o prioritě spojení údajů omístu a roku vydání. Navíc v příkladech uváděných v normě jsou tyto údaje oddělenydvojtečkou, před níž je mezera, což je v rozporu s obecně platnou normou pro úpravupísemností (ČSN 10 69 10).Ve vlastním textu metodiky je vhodnější v nutných případech používat systémzkrácených odkazů přímo v textu – spíše než citace v poznámkách pod textem(běžnějších v odborných článcích), např.: (J. Příjmení, rok vydání,číslo strany).

3.5.3 Předávání textů redakci v elektronické formě (HD, CD, e-mail)Používají se diskety 3,5". Texty zpracované běžnými editory se ukládají radějiv několika obvyklých formátech. Optimální je případné odzkoušení možnosti převzetídat v redakci. Je vhodné uložit texty na disketu zejména ve formátech (příp. pokonverzi) .doc (Word 2, Word 6 – radši ne vyšší), .rtf, .txt (tuto koncovku nepoužívatpři práci s editorem T 602).Současně je třeba pro kontrolu předat jeden výtisk textu z počítačové tiskárny. Předánívýtisku často umožní zavčas zjistit případné závady, které mohou v textovém souboruvzniknout díky nedostatečnému souladu programového vybavení v počítači autora aredakce.Nepoužívají se makra, pracuje se s jedinou šablonou (normal.dot), nepoužívají sestyly (např. Nadpis apod.). Nevhodné je používání různých automatických systémůúpravy textů (automatické číslované Seznamy apod.).

3.5.3.1 Úprava textůPoužívá se jeden typ písma (některý ze tří základních typů: Times, Courier, Arial)jedné velikosti. Text se zarovnává jen k levému okraji (ne "do bloku"). Nelze řádkovatklávesou "Enter", která se používá výhradně pro ukončení odstavce. První slovoodstavce se neodsazuje (např. vložením několika mezer nebo tabelátoru). To platí ipro výčty a seznamy, které rovněž začínají u levého okraje stránky. Na nutnou míru jetřeba omezit užívání interpunkčních, formátovacích a dalších znamének, neboť ta sepři přebírání souboru v jiném počítači velmi často nepodaří uchovat (tento problém ječastý u uvozovek – zejména , dlouhých pomlček, "tvrdých" spojovníků, tabelátorů

16

apod.). Optimální je užívat výhradně znaky přístupné z běžně nastavené klávesnice(Cz a En). (Vůbec je vhodné vypnout většinu formátovacích "usnadnění" typupřepínání uvozovek, vkládání nedělitelných mezer za předložky, automatickénastavení stylu "Nadpis", vložení značky "..." místo tří teček, atd.)Nepoužívá se automatické dělení slov.Před a za odstavcem není vhodné dělat mezery. Pokud se pro ně autor rozhodne, mělby důsledně dodržet jednu velikost v celém souboru (velký počet odchylek formátůmůže podstatně zkomplikovat další zpracování souboru!).Nadpisy strukturních prvků (kapitol atd.) se zapisují na samostatný řádek a vhodně seodliší, např. tučným písmem a podtržením. Při zpracování textu se číselná označenínadpisů nepředsazují před ostatní text, odstavce se proti nadpisům neodsazují.Také tabulky by měly být zpracovány pokud možno jednoduchým způsobem (např.pomocí oddělení sloupců tabelátory), jelikož jejich často pracně sestavenou formu sezhusta nepodaří přenést do jiného počítače (zejména pokud autor disponuje přílišpokročilým editorem).V seznamech se za označením položky (pomlčkou, číslicí, písmenem) ponechávávždy jen jediná mezera.V textu se zásadně používají jen samostatné mezery (mezi slova se nevkládají dvěmezery, začátky odstavců ani položky seznamu se nikdy neodsazují vkládáním řadymezer).

3.5.3.2 Úprava ilustracíPředání ilustrací (fotografií) na datovém nosiči (HD, CD) či e-mailem je vhodnépředem projednat s redaktorem a zpravidla také odzkoušet (tato podmínka je nyní jižspíše překonaná; domluvu s redakcí však lze přesto doporučit). Předání je možnéformou scanů pro PC a MAC, uložení jako TIF (vhodnější) nebo JPEG, rozlišení min.300 dpi/A5 (výjimky je třeba dohodnout), CMYK, ve velikosti A5. Nelze používatobrázky z prezentačních programů (např. Power Point, Word), které mají zpravidlamalé rozlišení 72 dpi.Kresby, loga apod. zpracovány programy Corel Draw 7 - 9, Adobe Illustrator – všepřevedeno na křivky. Bitmapové soubory (grafy, tabulky apod.) zvlášť (ne v textu). Jevysloveně nevhodné dodávat vytištěné grafy a plány s vyplněním rastry. Vhodnější jepouze čárová kresba s pomocným podkladem s vloženými rastry nebo s ručnímvyznačením tužkou.

3.5.3.3 Název souboruPro označení souboru se používá krátký název zásadně bez mezislovních mezer a bezdiakritických znamének, např.: "strechy.doc; strechy.rtf; strechy.602".

4 ZávěrTato formální vymezení byla míněna jako příspěvek ke kvalitě a srozumitelnostimetodických publikací pro ochranu kulturního dědictví.

17

Příloha APoznámky ke stavbě a stylizaci metodik

Stylizace se přizpůsobuje předpokládanému okruhu čtenářů a uživatelů. Je třeba přihlédnout ik tomu, že text bude šířen veřejně. Měl by být pokud možno srozumitelný i méněinformovaným zájemcům!

Je třeba používat korektní odborné výrazy, kodifikované, nebo v odborné obci zavedené. Jevšak třeba se vyhýbat výrazům odborného slangu.

Není vhodné předpokládat, že uživatelé potřebují vědět některé banální, obecně známéskutečnosti. Naopak nemohou být zamlčovány podstatné podrobnosti jenom proto, žeautor předpokládá, že všichni uživatelé metodiky mají s ním stejné specializovanéznalosti.

Specifikované jevy by neměly být definovány negativně.Je třeba psát v krátkých větách a vyhýbat se dlouhým souvětím, neboť při nadměrném

informačním kvantu zvyšují riziko dorozumívacích potíží. Pokud se jim v průběhu přípravtextu nevyhnete, pokuste se je při dokončování práce rozdělit!

Je třeba se ubránit nadměrnému užívání vedlejších vět.Pokud je třeba opakovaně pojmenovat stejnou věc, má být vždy použit stejný pojem. Vyhněte

se v takové situaci používání synonym, neboť by tak mohly u uživatele vzniknoutpochybnosti o tom, že máte opravdu na mysli tutéž věc. Není vhodné používánímsynonym zpestřovat výklad, neboť by došlo v naprosté většině případů k jeho znejasnění.Rovněž není vhodné doplňovat určitý pojem v průběhu textu lišícími se adjektivy, protožeopět může vzniknout nejistota, zda se jedná o stejnou věc.

Je vhodnější opakovat podmět v následující větě, než nadměrně užívat zájmena. (Pokudmožno dodržovat pořadí téma – réma.)

Veškeré systémy formálního členění textu a jeho doplňků je nutno používat jednotně v celémdokumentu. Např. seznamy, oddělování odstavců, případné citování literatury apod. musíbýt řešeno jednotným způsobem v celém textu. Pokud jsou obecně přípustné různévarianty řešení, není přípustné jejich kombinování v jednom textu!

Je potřebné používat rozhodné a jednoznačné způsoby vyjádření stanovisek a pokynů.V metodice není vhodné rozebírat pochybnosti, které v dané době má odborná obec oplatnosti některého řešení. Takové řešení buď nemá být navrhováno, nebo mají býtvymezeny podmínky jeho platnosti (včetně odkazu na konečné řešení konkrétní situace nazákladě stanoviska příslušného odborného pracovníka památkového ústavu).

V seznamu literatury se jména autorů vypisují úplně včetně křestních jmen! Na toto pravidloby si měli zvyknout jak historikové umění, tak technici (chemici) či biologové. Názvycitovaných periodik, sborníků, místa vydání apod. je třeba uvádět kompletně, bez zkratek(toto pravidlo bývá porušováno především v přírodovědné literatuře). Místa vydání a dalšínázvy se zpravidla píší v originální podobě, uvedené v publikaci. Pokud má citovaná prácevíce autorů, oddělují se jejich jména čárkami, spojovníky (krátké pomlčky) slouží k psaníjmen složených (Jean-Paul, Radová-Štiková). Při práci s literaturou si zvykněte důsledněsi zapisovat kompletní údaje již při studiu, neboť se Vám je později většinou nepodařísnadno zpětně dohledat.

Redakce se setkává s články, které často obsahují nestandardní a nejednotné uvádění jmenosob, institucí apod. (Typické je to především pro referáty z konferencí, kde se souběžněvyskytují jména obklopená hejnem akademických titulů s pouhými příjmeními jinýchosob, které zřejmě autorovi článku tolik neutkvěly v paměti.)

V odkazech na literaturu je třeba důsledně uvádět požadované údaje. Některé požadavky semohou zdát přemrštěné, avšak o jejich důležitosti se lze přesvědčit např. u běžně se

18

vyskytujících citací takových časopisů, které mají v jednotlivých sešitech ročníkučíslování stran od jedné. Pokud není uvedeno číslo sešitu v ročníku, nastane nejasnost (toje problém obvyklých citací např. z časopisu Průzkumy památek, Dějiny a současnostapod., protože citující autor ani nemusí vědět, že další sešit ročníku je stránkován zase odjedné). Při uvádění citovaných periodik je třeba dodržovat pořadí údajů (Název, roč. 22,1999, č. 7, s. 2-3). Není přijatelné měnit pořadí (běžně se lze setkat např. s nevhodným:Název, II/1999, s. 2-3), neboť pak není z obecného pohledu jasné, co je ročník a co číslosešitu.Ve Zprávách památkové péče se (snad s výjimkami potvrzujícími pravidlo) neužívásystém citací literatury se zkrácenými odkazy v textu (Novák 86), jelikož lze na četnýchpříkladech ukázat, že vede k nejednoznačným určením citací. Důvodem těchto nedostatkůje běžné sjednocování citací např. redakcemi archeologických periodik, vedoucí častok vypouštění údajů, které jsou podstatné pro identifikaci (např. často chybí číslo sešitu ucitací z periodik).

Pozn.: Domnívám se, že je vhodné upozornit na jednu zvláště vzorně stylizovanou stať, kterábyla vydána v časopise Zprávy památkové péče – Jiří RATHOUSKÝ: Konzervačníprostředky na kámen a jiné stavební materiály, příloha časopisu Zprávy památkové péče, roč.54, 1994, č. 6 (str. XLI – XLVIII). Pozornost si zaslouží přesná stavba vět a jejich precizněvyjádřená vzájemná vazba.

19

Příloha BPoznámky k formální úpravě metodik

Je třeba důsledně dbát na stanovená pravidla pro zápis interpunkčních znamének. Např. přiuvádění jmen osobností pouhými iniciálami musejí být za tečkami mezery – např.: F. M.Brokof (přednostně je ovšem třeba uvádět i křestní jména úplná!).

Totéž platí pro zápis dat: 11. 11. 2000.Pouze čísla strukturních prvků metodik, desetinná čísla apod. se píší bez mezer, např.:

1.1.1; 2,5.Za nadpisy se nepíše tečka.Pokud je ve větě vsunuta poznámka v závorce, netvoří (větu, tečka je až za ní). (Je-li

v závorce vložena celá věta, je takový doplněk umístěn za tečkou předchozí věty.)Nepoužívá se zvýraznění částí textu p r o s t r k á n í m, neboť to je zcela nevhodné pro

zpracování textů na počítači.Důsledně je třeba dbát na to, že klávesa "Enter" se používá výhradně k ukončení odstavce.

Není přípustné používat ji k ukončení jednotlivých řádků v rámci odstavce.Před a za odstavci nenastavujte žádnou mezeru. Proklad mezi písmeny ponechte v normální

velikosti.Při ukládání textu pomocí textového editoru ponechávejte stránky v obvyklé úpravě

s velikostí všech okrajů 2,5 cm.Pokud jsou použity automaticky řazené poznámky pod čarou, je vhodné je před konečným

uložením souboru na disketu okopírovat hlavní text pomocí schránky (Ctrl C, Ctrl V).Jinak při přenosu mezi některými editory může dojít ke ztrátě poznámek, které musí býtnásledně znovu přepisovány. Novější verze editoru MS Word při uložení souboru spoznámkami "pod textem" do formátu "Pouze text" .txt převedou poznámky za text stati,přičemž zachovají číslování. Proto lze tento postup vřele doporučit každému autorovi předtím, než předá nějakou stať redakci (poznámky po tomto zásahu zůstanou "čitelné"prakticky pro jakýkoliv jiný publikační program).

20

Příloha CPříprava odborného textu k publikaci – základní principy

Tuto přílohu jsem se rozhodl sestavit především proto, že jsem se setkal s výhradami částispolupracovníků k obtížné orientaci v textu Pokynů. Ve snaze naznačit strukturu členění textubudoucích metodik jsem materiál v základní části Pokynů nadměrně "rozkouskoval". Protojsem se rozhodl stručně v několika odstavcích popsat znaky takové odborné stati, která mápředpoklady k "hladkému" zpracování v redakci. Abych čtenáře nezatěžoval zbytečnostmi,snažil jsem se přitom využít svých redakčních zkušeností a zaměřil jsem se především na tykroky přípravy stati, které činí většímu počtu autorů potíže. V následující Příloze D je pakshrnut extrakt těch nejzákladnějších pravidel pro psaní textů k publikaci, kterou by mělazpracovávat redakce časopisu Zprávy památkové péče (od roku 2004 nutno projednat snovým personálem redakce!).

Základní zásadyKoncepci práce je potřeba podřídit jejímu cíli, tedy jednoznačné a snadné srozumitelnosti

pro čtenáře. Vyjadřování má být pregnantní, založené na užívání pokud možno"slovníkových" výrazů. Název práce má velký význam pro čtenáře, který Vaši práci případněhledá. Je praktické, aby název byl krátký, ale má být co možná výstižný, odpovídat tématustati! (Setkáváme se s chybnými názvy, jako např. Významná středověká památka, nevhodněpoužitými pro zprávu o nějakém dílčím průzkumu konkrétního objektu.)

Práce musí být původním autorským dílem. Autoři se mají vyvarovat opakované publikacetéže stati. Jen za zcela výjimečných okolností lze připustit převzetí práce, která např. vyšlav cizině nebo v nějakém těžko dostupném malotirážním domácím sborníku.

Značný problém dnes autorům činí používání velmi rozličných systémů pro poznámky acitaci literatury v různých periodikách, sbornících i knihách. Zvolený způsob je zpravidlaodvozen z tradičního řešení, užívaného obvykle již řadu let, dávno před tím, než se současnýredaktor ujal své práce. Pokud tedy autor pracuje na stati pro konkrétní časopis, sborníkapod., udělá nejlépe, když se vynasnaží psát poznámky a citace tak, jak to vyžaduje příslušnáredakce. Redakce jej pak nepřekvapí změnami, provedenými "podle svého". Některé redakcedokonce článek s poznámkami, uspořádanými odlišně od úzu vracejí (dnes to asi není takčasté, protože článků je spíše nedostatek). Pokud redakce nebude muset Vaše poznámkypředělávat, zbude jí čas na redakční přípravu vlastní stati. Často se stává, že autor zahájí prácina článku bez toho, že by věděl, které redakci posléze dokončený článek svěří. V takovémpřípadě ovšem musí počítat s tím, že bude poznámkový aparát předělávat před předánímzvolené redakci tak, aby mohla být "spokojená". Odlišnosti jsou např. i v obsahově podobnězaměřených časopisech dosti značné. K uspořádání citací literatury a pramenů se opět vrátímníže.

Značně různorodé je ve většině periodik i uspořádání popisek ilustrací. Prohlídka řadytitulů ukazuje, že většina redakcí je k obsahu popisek spíše lhostejná. Patrně je vnímá jakosoučást autorského projevu. U článků pak často nacházíme popisky typu Pohled na zazděnýotvor a podrobnější určení předmětu je třeba hledat na jiném místě stati. Ve stejném periodikupak často nalezneme různě uspořádané popisky, podle toho, jak je dodali autoři. V zásadětedy nic nebrání tomu, aby autoři dodávali popisky přesné a úplné. Opět lze doporučitprostudování popisek v "cílovém" titulu a důsledné navázání na tam používaný systém.

21

Uspořádání rukopisu pro předání redakciRukopis musí mít základní náležitosti v uspořádání, které vychází buď ze zásad sdělených

redakcí (většina redakcí čas od času pokyny pro autory publikuje), nebo důsledně napodobujezpůsob, používaný ve vydáních titulu z poslední doby.

Rukopis je zpravidla tvořen 1. statí, 2. poznámkovým aparátem, 3. popiskami ilustrací, 4.podkladem pro resumé, 5. ilustracemi a případně 6. seznamem literatury.

Současně autor musí redakci sdělit další údaje, důležité pro zpracování článku. Jedná sepředevším o 1. úplnou adresu trvalého bydliště, 2. rodné číslo (které je podmínkou proúhradu případně poskytovaného honoráře), 3. číslo bankovního spojení (pokud má účetv bance), 4. údaje pro operativní kontakty (telefonní číslo buď do zaměstnání nebo domů;pokud možno obojí). Redakce ZPP uvádí seznam autorů s orientačním určením instituce, vekteré působí; proto redakce vyžaduje od autorů také sdělení tohoto údaje. Pokud jste nějakéredakci předávali jiný článek již dříve, postačí zpravidla, když jí tyto údaje přiložíte jenpokud v nich došlo k nějaké změně. Často autoři zapomínají na to, že vůči spoluautorům čiautorům ilustrací mají povinnost předat redakci také jejich potřebné osobní údaje, případněalespoň adresu bydliště nebo jiný údaj pro kontakt, který musí redakce navázat s takovýmautorem (neboť mu také musí poskytnout honorář nebo alespoň autorský výtisk).

Uspořádání statiUrčité problémy mnohdy autorům činí uspořádání textu stati v logickém sledu. Stává se

pak, že se bezdůvodně vracejí k určitému tématu, nebo mohou některou důležitou částvynechat. (Také v textu který čtete jsem se několikrát dopustil opakování některýchmyšlenek. Zčásti to je záměrné, protože se mi přeci jenom jeví, že trvalé upozorňování na to,jak má příspěvek vypadat, začíná na část autorů působit!)

Stať by měla být uspořádána podle některého ze základních systémů, užívaných proodborné stati. Je ovšem pravdou, že většina dodávaných příspěvků má logickou stavbu,danou seriózním přístupem autora.

Článek může seznamovat s peripetiemi a obtížemi výzkumu, ale pro uživatele článku jevhodnější především vyhodnocení dosažených poznatků. Zhodnocení metod práce ovšemmůže být přínosné, pokud byla vytvořena nová metoda, použitelná i v jiných případech, nebotehdy, když došlo k originálnímu uplatnění dříve známé metody, užívané obvykle jinýmzpůsobem.

Základní modely stavby odborného článku:IA. Úvod. Vymezení pole zájmu na pozadí existujícího vědění a zaujmutí postoje

k prostudované literatuře.B. Stať. Její pojetí je obvykle ponecháváno více méně na vůli autora. Autor buď souhlasí

s tradičním řešením zkoumané otázky, nebo k němu zaujímá polemický postoj. Obvykle volíi způsob výkladu, argumentace, pojetí vyslovování tezí, dále volí ilustrativní příklady.Rozhoduje o tom, jak shrne poznatky a vyvodí z nich závěry.

C. Závěr. Obvykle se počítá s tím, že v závěru budou formulovány výsledky, k nimž autordospěl, a budou zde naznačeny i perspektivy dalšího bádání.

IIA. Dogma. Shrnutí obvyklého přístupu k hodnocení zkoumané situace.B. Nesoulad. Uvedení případů, které nemohou být vysvětleny za použití dosud užívaných

postupů.

22

C. Krize. Z pozorování situace vyplývá, že je třeba hledat nové způsoby vysvětlení novězjištěných vlastností.

D. Hledání. Stanovení způsobu vysvětlení, zpravidla s využitím nových metod nebo nazákladě nalezení opomíjených skutečností. Může být předloženo více variant.

E. Nový model. Oprava dosavadních přístupů.Tento systém stavby článku ponechává autorovi možnost postupného formulování

následujících zjištění. Čtenář může celkem soustředěně sledovat postup autorových kroků odstanovení problému k jeho řešení.

IIIA. Úvod. Obsah je zpravidla tvořen výkladem podstaty zkoumaného problému. V úvodu je

vymezen prostor pro další kroky. Pro úvod je v některých případech doporučováno ještěpodrobnější členění: 1. výklad podstaty problému, 2. zhodnocení dosavadní literatury, 3.popis metody výzkumu, 4. přehled základních výsledků výzkumu, 5. závěry vyplývajícíz výsledků. To znamená, že v úvodu může být v zásadě vyloženo vše, co se podrobnějipopisuje v následující stati, takže čtenář po celou dobu ví, jakých otázek se článek týká.Častěji se však (bohužel) stává, že autor ukryje nejdůležitější část sdělení, aby ji "překvapivě"odhalil v závěru.

B. Materiál a metody. Způsob zkoumání problému.C. Výsledky. Přehled dosažených zjištění. Vybírají se především ty výsledky, ze kterých

vyplynula nová zjištění. Výsledky jsou v této části především konstatovány, jejichzhodnocení je ponecháno do poslední části.

D. Diskuse. Význam dosažených zjištění. Je třeba věnovat určitou pozornost tomu, abykomplikovaný výklad skutečný význam dosažených výsledků spíše nezatemnil. Není dobréhodnotit význam výsledků s nadměrnou opatrností, neboť to může způsobovat nejasnosti.Optimální je přímočará prezentace vlastních názorů. Doporučují se základní kroky diskuse: 1.uvést obecnější vztahy a význam výsledků, 2. konstatovat případné nejasnosti, 3. porovnatdosažené poznatky s dosavadními publikacemi, 4. zhodnotit teoretické i praktické využitípráce, 5. závěry jasně formulovat a dokazovat. V diskusi ovšem nesmí čtenář ztrácet orientaciz důvodu "zavalení" nadměrným množstvím informací. Význam výsledků by měl býthodnocen střízlivě, bez přehánění.

Tento model stavby článku je obvyklý především v přírodovědné oblasti. Text je sestavenjako zpráva o výsledcích původního výzkumu. Model je užíván např. v textech disertací,v žádostech o grantové projekty a ve zprávách o těchto projektech.

Je samozřejmé, že striktní podřízení stavby práce strohým schématům není často možné.Je tomu tak např. tehdy, když je třeba se v průběhu výkladu opakovaně zabývat rozboremnázorů starší literatury na některé dílčí problémy, nebo líčit prohlubování výzkumu proověření nějaké dílčí otázky. Promyšlená stavba textu se však přesto zpravidla rychle pozná.

V české literatuře z humanitních oborů je běžná poněkud opatrná cesta k ohlášenívýsledku výzkumu. Čtenář je provázen často poněkud nezřetelnými labyrinty, plnými otázek,alternativ a podmínek tvrzení (jestliže… – pak; obvykle platí, avšak…), nepřímých deklarací,do jisté míry navozujících představu autorovy skromnosti, někdy však vyvolávajících dojemskrývání se za názor širší imaginární skupiny odborníků (při řešení této otázky však musímebrát v úvahu; v posledních letech bylo prokázáno; přijímáme zde názor odborné literatury).Autoři odmítají uvádět na počátku textu, co je vlastně vyvrcholením jejich práce nebo úvah.Usuzují, že pro čtenáře je prospěšné, když kromě předložených informací může sledovat téžtok autorových myšlenek; článek by se měl sledovat asi jako detektivní příběh. Často jevyjadřován názor, že není možné složitý problém shrnout do krátkého odstavce v úvodu

23

práce. Tyto postoje jsou v našem kulturním prostředí oprávněny především jako tradiční,navyklé. Je možné, že nezvyklé uspořádání by mohlo příslušné čtenáře i odradit azkomplikovat jim využití myšlenkového obsahu práce.

Na druhé straně je ovšem jasné, že důsledné dodržování přehledného členění odbornýchtextů nemůže zakrýt jejich případné obsahové nedostatky. Pokud nastane ve způsobu psaní unás určitá změna, bude to záviset především na přístupech některých autorských individualit.Prozatím má v literatuře, která souvisí s památkovou péčí, nepochybné místo esejistickýzpůsob vyjadřování s častými expresivními a metaforickými výrazy. Je však důležité, abybarvité vyjadřování nebylo na újmu jednoznačnosti a srozumitelnosti.

Jazyk a styl statiV textech, s nimiž se setkávám, je nejednou znát malý zájem autora na nepřerušeném

postupu výkladu. Základním způsobem docílení souvislosti výkladu je důsledné dodržovánítematické návaznosti a linie textu (vět). Velmi často se zejména ve složitých souvětích a přiužívání vsuvek a odboček stává, že autor linii výkladu ztrácí. Nejednou v takových situacíchdochází též ke zmatení větných vazeb. Pokud se takové chyby objeví v konečném rukopisu,obvykle to svědčí o tom, že si autor text po sobě soustředěně nepřečetl, jakož i o tom, že opřehlédnutí textu nepožádal někoho ve svém okolí. Autor, který nemá rozsáhlejší zkušenosti,by měl požádat o přečtení spřízněnou duši, která by jej mohla upozornit na nejasná místatextu.

Autorovi se mnohdy nepodaří vystavět dlouhé souvětí důsledně logicky, dokonce semnohdy (daleko častěji než v nerozvitých větách nebo málo rozvitých souvětích) dopustíchyb ve vazbách, což často vede ke zmatku. Čtenář tak textu nemusí porozumět vůbec, nebojej často pochopí jinak, než zamýšlel autor. Druhým důvodem k tomu může být samotnáskutečnost, že myšlenkové kvantum v jediné větě je tak rozsáhlé, že jej ani při nejpřesnějšístylizaci nemusí čtenář pochopit napoprvé. Častější užívání takových vět mnohdy čtenářeodradí od četby, protože se musí k autorovým myšlenkám příliš těžce "prokousávat".V některých případech autor právem namítne, že užívání členitých souvětí patří k jehoosobitému stylu, který je rozdělením dlouhých souvětí setřen, avšak hlavním cílem autora bymělo být snadné a spolehlivé pochopení obsahu čtenářem.

Pro odborné vyjadřování se příliš nehodí směšování minulého a přítomného času provýklad proběhlých událostí (typické je např. líčení umělec přišel do Prahy a hned se tu pouštído práce).

Neblahý dopad na srozumitelnost výkladu může mít obava autora z opakování předmětuřeči. Někdy se může stát, že nadměrné užívání synonym sníží jistotu čtenáře o tom, že se vevýkladu jedná stále o touž věc. Opatrně je třeba také používat věty, v nichž se na předmět řečiodkazuje zájmeny. Nejasnosti může vyvolat použití zájmena v nesprávném tvaru nebonejednoznačnost vztažení zájmena k příslušnému pojmenování (stává se to zejména tehdy,je-li v předchozím textu několikanásobný předmět).

Výraznější grafické členění textu není zpravidla pro časopisecké články vhodné, neboalespoň u nás nemá velkou tradici. Členění textu alespoň na základní prvky (úvod atd.) jecharakteristické pro publikační činnost v technických, přírodovědných a medicínskýchperiodikách. V poslední době se postupně vžívá v archeologických časopisech. Obsah práceje tak do jisté míry zpřehledněn. Např. v publikacích archeologů se mnohdy stává, žerozdělení prezentovaných myšlenek neodpovídá proklamovanému rozčlenění kapitoldůsledně. Mnohdy se neubráníme úvaze o tom, že rozčlenění textu je provedeno spíšez formálních důvodů.

Výhodné je používat důsledné pročlenění kapitol v průběhu práce a před jejím ukončenímje v potřebné míře, i zcela, z textu odstranit.

24

Je lépe omezovat užívání orientátorů typu jak bylo uvedeno výše, viz výše, k této myšlencese ještě vrátím v závěru stati (je až překvapivé, jak často autor při dalším psaní na takový slibzapomene). Z hlediska zpracování článků v redakcích je trochu problém užívání odkazů nailustrace např. typu viz obr. č.…, jelikož při zpracování v redakci je nejednou nutnoz technických důvodů seřadit ilustrace poněkud odlišně (nemluvě o tom, že chyby se vprůběhu své práce mnohdy dopustí sám autor). Přes veškerou snahu pak nejednou vzniknechyba v odkazech. V periodikách z některých oborů má odkazování na číslované ilustracevelkou tradici (např. archeologie; v technických oborech se takto často odkazuje na tabulky,schémata a grafy). V časopisech z oborů dějin umění a památkové péče je to spíše ojedinělé.Proto je třeba dbát na kompletnost popisek ilustrací. Je třeba se vyvarovat popisek typuDetail téhož okna, Totéž místo po restaurování, přičemž se předpokládá souvislosts předchozím obrázkem.

Užívané odborné termíny by se vždy měly objevovat v souvislostech a tvarech, s nimižpočítají obecné nebo oborové jazykové normativy. V odborné literatuře (a v metodikáchpředevším) by se neměly objevovat výrazy z odborné hantýrky. Pokud je třeba použít výraz,který je nový (nebo se v dané souvislosti teprve zavádí), je třeba v závorce podat stručnévysvětlení. Není vhodné používat výrazy z odborného slangu jako jakýsi prvek odlišení"znalců". To ovšem neznamená, že je vyloučeno např. metaforické vyjadřování. Užívání slovv různých významech může být účinným způsobem objasnění složitých myšlenek,nahrazujícím složitý opis. Musí však být omezeno na nutnou míru a být užívános úzkostlivou přesností, neboť snadno může být chápáno dvojsmyslně, opačně, nežpředpokládal autor, nebo může dokonce vyvolat nezamýšlené veselí. Metaforické vyjádřeníby však nemělo být užíváno např. pro ironii, ale pokud možno výhradně v těch případech,kdy vlastně žádný přímý způsob vyjádření nějaké myšlenky neexistuje.

Velké problémy činí některé zbytečné nedůslednosti, kterých se autoři často dopouštějínapř. při uvádění jmen osob (časté např. ve zprávách o konferencích apod. kdy je typickénaprosto nepřijatelné používání nesourodých variant, vyplývajících převážně jenz nepozornosti autora; souběžně se pak objevují zápisy: doc. PhDr. Josef Novák, DrSc., arch.V. Neumann, ing. Vomáčka, prof. Kokrhel, pí Krucbabová), institucí (běžně jsou nesprávněpojmenovávány instituce státní památkové péče), zákonů, citovaných děl. Redakce se vcelkusnaží tyto chyby odstraňovat dohledáváním údajů, ale zpravidla není stoprocentně úspěšná. Jeto smutné, protože by stačilo, kdyby autor v průběhu přípravy práce udržel ve svýchpodkladech elementární pořádek nebo se prostě podíval do materiálů, které má po ruce.

Autoři také během práce (která třeba mohla vznikat i několik let) nedůsledně uvádějí např.názvy uměleckých děl, které bez udání důvodu obměňují.

Často se setkáváme s chybami v letopočtech. Do očí to bije třeba tam, kde se autor prostěpřepíše a prohodí cifry v čísle, označujícím rok.

Nevhodným znakem některých prací je tzv. plurál skromnosti – např. "zjistili jsme" –,nesprávný, pokud zprávu podává jediný autor (asi trefnější označení této formy je "majestátníplurál").

Častým nešvarem je používání nepřesných označení typu "Ústav památkové péčezápadních Čech" místo správného "Památkový ústav v Plzni". Podobně "Zapsaná památka"místo správného "kulturní památka", příp. s dovětkem "podle památkového zákona", resp."podle zákona o státní památkové péči".

Text stati je v nutné míře doplňován dalšími náležitostmi.Poznámkový aparát. Pro přípravu metodik se s poznámkovým aparátem v zásadě nepočítá.

Metodiky by ovšem měly zahrnovat seznam základní literatury.

25

U článků se poznámky používají ke krátkým doplňkům, které se přímo netýkají tématu,dále v některých případech k uvádění analogií a příkladů, a především k uvádění odkazů nacitovanou literaturu. V poznámkách je možno uvést poděkování osobnostem, které sepřípadně zasloužily o vznik a úspěšné dokončení práce.

Důležité je zvykat si na uvádění kompletních citací publikací. Jména autorů se zapisujívčetně úplného křestního jména. Názvy citovaných periodik se nezkracují, pečlivě se uvádíročník, rok vydání, číslo sešitu, strany s citovaným textem, a to v právě uvedeném pořadí (jetřeba se vyvarovat běžného prohazování pořadí zejména čísel ročníku a roku, jakož i jejichoddělování lomítky; je třeba používat výhradně čárky; jen je-li to nutné, užijí se tečky, kteréČSN neupřednostňuje – uvádí je jen v informativních příkladech). Od názvu citované prácese jméno periodika či sborníku, v němž je práce obsažena, odděluje slůvkem "in"s dvojtečkou. To má ten význam, že je vyloučena záměna či nechtěné spojení názvů stati aperiodika či sborníku. Pokud se uvádí citace díla opakovaně, provede se to přednostně tak, žese uvede jméno autora s dodatkem "cit. v pozn. [č. poznámky s první citací], s. [č. právěcitované strany]".

Systém bibliografických citací, používaný v publikacích NPÚ se sice v detailech liší odpředpisu ČSN, ale obsahuje stejné údaje, pouze se dvěma změnami pořadí: Uvádíme jménoautora před příjmením, poněvadž to odpovídá zápisu českých jmen, rovněž daným předpisy, apíšeme jméno nakladatelství před jménem místa vydání; to má jednoduchý důvod v tom, žemísto vydání je spolu s rokem vydání jednou z hlavních pomůcek při vyhledávání citovanýchděl, kdežto jména nakladatelství mnohdy nelze přesně uvádět (protože je často velmi dlouhá),nebo se během vydávání rozsáhlejších edic změní (je to častější, než přenesení sídlanakladatelství). Kurzívu používáme ke zvýraznění názvu citované práce, neboť zkušenostukazuje, že to je pro orientaci čtenáře důležitější než částí odborníků oblíbené zdůraznění"zdrojového dokumentu". Neodlišujeme tedy kurzívou fakt, jestli citace pochází ze sborníkunebo časopisu; lze na konkrétních příkladech uvádět, že tato informační pomůcka jenespolehlivá a často i zbytečná (pro vyhledávání moc nepomůže, protože např. rejstříkyknihoven nebo bibliografie se s autorem neshodnou v tom, zda dotyčná publikace bylačasopisem nebo sborníkem).

V citacích a seznamu literatury by měla být obsažena pouze díla, jejichž obsah se skutečnětýká tématu práce. Není účelné poznámkový aparát rozšiřovat "informacemi" o tom, že autorhledal v několika světově uznávaných slovnících či encyklopediích a namátkově z nichvybral několik "analogií".

Je vhodné v průběhu celé práce evidovat úplné údaje o citovaných publikacích apramenech, neboť dodatečné vyhledávání je zpravidla dosti obtížné a "enervující".

Popisky ilustrací musejí vždy jednoznačně určit příslušnou ilustraci včetně uvedení jménazobrazeného objektu. V redakci časopisu Zprávy památkové péče se tradičně udrželorozlišení popisek nemovitých a movitých děl, i když by provedení popisek bylo možnosjednotit.

Resumé by mělo ve stručnosti informovat o zaměření stati a případně shrnout hlavnízávěry, aby se cizí čtenář mohl rozhodnout, jestli pro něj má význam se článkem podrobnějizabývat. Někdy se stává, že autor zpracuje resumé jako drobný samostatný článek, nejednouna malém prostoru vyjadřující myšlenky hlavní stati daleko pregnatněji. Bývá proto vhodnépoužít jako resumé souhrnný závěrečný odstavec stati.

Poznámky redakceAutoři, kteří přecházejí z psacího stroje na počítač běžně chybují záměnou kláves O – 0 (ó

– nula) a 1 – l (jedna – el). Velmi často se těžko zbavují některých zvyků v umisťování mezer.Např. byli zvyklí nedělat mezery za tečkami, čárkami apod., naopak často píší mezery navnitřní straně závorek a uvozovek. Tyto drobné chyby byly sice vždy v rozporu s ČSN, ale na

26

psacím stroji byly vcelku bezvýznamné; na počítači však vyvolávají přinejmenším nutnosttato opominutí odstraňovat – je to tedy zbytečná práce navíc.

Zejména zkušení autoři stať často doplňují poukazy na části textu, které mají býtzvýrazněny kurzívou nebo jinak. Nejvhodnější je vyznačit tyto odlišnosti ve výtisku textutužkou. Nadměrné užívání různých odlišení může text na stránce "rozbít" a tím snížitsrozumitelnost. Navíc se často stává, že autor v rukopisu zdůrazňuje části vět nebo odstavců,které evidentně nejsou nejpodstatnější. Autoři někdy požadují vyznačení nějaké pasáže např.verzálkami, nebo kapitálkami, aniž by si uvědomovali rozdíly mezi těmito formami.

V textech se objevují některé charakteristické zkratky, vyplývající ze sledovaných témat.Tyto zkratky jsou často zapisovány velmi rozdílně a musejí pak být v redakci sjednocovány.Pro informaci je zde uvádím v užívané podobě:

– číslo popisné = čp. (ne: č. p., čís. pop. apod.)– číslo jednací = čj. (ne: č. j., č. jedn. apod.)– číslo katastrálního území = č. kat.– katastrální území = kat. úz.– a podobně = apod. (ne: ap., a pod., a p.)– a jiné = aj. (ne: a j.)– srovnej = srov. (ne: sr.)– na příklad = např.– tak zvaný = tzv.Většinu ostatních zkratek je třeba při prvním užití rozepsat v závorce.Nezkracuje se "obec" a "okres", jelikož jde o krátká slova. Autoři nejednou chybně obě

tato slova zkracují na "o.".Nepoužívají se zkratky "r." – rozepisuje se "rok", roku" apod.; "l." – píše se "let", apod.

Často se autoři "dopouštějí" užívání "vycpávkových" obratů typu: Je zřejmé, že….Názvy statí často nevhodně začínají např.: Poznámka k….Nevhodné je užívání nedostatečně určených časových údajů loni, letos.Často se objevují nevhodná zkratkovitá vyjádření typu: před a po období gotiky,

v exteriéru a interiéru zámku.

Redakce zpravidla přistupuje k dílčím jazykovým úpravám, k nimž se autoři vyjadřujív rámci autorských korektur. Pokud redakce úpravy provede, stane se to vždy po zralé úvaze.Na autorovi ovšem je, aby v rámci korektury zkontroloval, zda nedošlo ke zkreslení smysluvyjádření.

Autoři vyznačují potřebné korektury v sazbě převážně pomocí korektorských značek.Princip spočívá v tom, že upravované místo v textu se označí nějakým charakteristickýmzpůsobem přeškrtnutí či podtržení. Na okraji textu se použitá značka zopakuje (může býtznačně zmenšená) a vedle ní se zapíše správné znění. Vsuvky se označují zpravidla značkamiv podobě úzkého "V", případně doplněnými nějakým dalším odlišením – např. překříženímvodorovnou čárkou –, vepsanými do příslušného místa textu. Značka je opět zopakována naokraji papíru a doplňovaný text je napsán vedle.

Text zasílaný ke korekturám často obsahuje požadavky redakce na určitá upřesnění. Můžese též jednat o upozornění na nejasná místa textu, která by měla být přeformulována v zájmunáležité přehlednosti textu.

Po vydání článku redakce zašle autorům jeden autorský výtisk časopisu a několik separátů(dle technických možností jich je zpravidla 10 – 20) (to již od roku 2003 neplatí). Upozornísoučasně autory na možnost osobního vyzvednutí originálů ilustrací v redakci. Na základěpožadavku autora může redakce originály ilustrací vrátit doporučenou poštovní zásilkou.

27

Dodané příspěvky hodnotí redakční rada a též radou stanovení odborní lektoři. Pokudlektor doporučí úpravy příspěvku a redakční rada vysloví souhlas se stanoviskem lektora,redakce ještě před zařazením příspěvku požádá autora o zapracování lektorových aredakčních připomínek.

Autoři dosti často kritizují redakci za nadměrné zásahy do dodávaných textů. Redakceprosí autory, aby tyto zásahy chápaly jako dobře míněné náměty k potřebnému zlepšenísrozumitelnosti textu.

Ediční poznámka:Předchozí věty se primárně týkaly práce redakce v letech 1992-2003. V současné době

mohou platit jiné podmínky, což je vhodné ověřit dotazem v redakci.

Národní památkový ústav – ústřední odborné pracoviště v Praze

Pokyny pro zpracování textů oborových metodik památkové péče(Stavba, členění a úprava metodik)– s třemi přílohami

Zpracoval: Jan Sommer

Připravil Státní ústav památkové péče v roce 1999, Národní památkový ústav – ústředníodborné pracoviště v Praze 2004.

Redakce: Ing. Jan SommerAdresa redakce:Technický redaktor:Typo a sazba:Tisk:NakladatelstvíRegistracePodávání novinových zásilek

28