Searching for Origins of Earth Stability ConceptionHledání pvodu koncepce rovnováného umístní Zem SEARCHING FOR ORIGINS OF EARTH STABILITY CONCEPTION
R ADIM KOANDRLE Fakulta filozofická Západoeská univerzita v Plzni Sedlákova 38 306 14 Plze rkocandr@kfi.zcu.cz
ABSTRAKT In his De caelo, Aristotle ascribes to Anaximander of Miletus a conception according to which the Earth remains at its place in the universe only thanks to the symmetry of its position. Simplicius, however, in his commentary on this passage from Aristotle, notes that such a formulation can also be found in Plato. Aetius, meanwhile, ascribes this entire argument to Parmenides and Democritus. Plato shows that the validity of this argument is based on the assumption that both the Earth and the universe that surrounds it are spherical. Anaximander, however, in all likelihood, believes the Earth to be flat – a feature typical of Ionian cosmology. Given that a belief in a spherical shape of the universe and the Earth can be demonstrated in the Pythagorean School and is hinted upon in Parmenides, we could assume that this conception originated in the Italian branch of philosophy. And since we do not have enough texts to satisfactorily reconstruct Pythagorean thoughts and have to rely on much later reports by Philolaus, one could assume that the whole argument about the stability of the Earth due to equilibrium and symmetry is based on Parmenides’s thoughts.*
* Studie je souástí grantového projektu GA R GA15-08890S.
5R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
Aristotelés ve spisu O nebi ped- stavuje názory svých pedchdc, které se mimo jiné týkají zdvodnní stability Zem v univerzu. Anaximandrovi z Mí- létu pipisuje pojetí, podle nho Zem zstávala nehybn na míst pouze díky svému soumrnému umístní. V komen- tái k této Aristotelov pasái ovšem Simplikios upozoruje, e danou for- mulaci meme nalézt u Platóna. Áetios celý argument navíc pisuzuje Parmeni- dovi a Démokritovi.
Akoli badatelé obvykle uvedenou koncepci pijímají za autentickou, ji díve jsme upozornili, e neodpovídá povaze Anaximandrova univerza.1 Po- kud jsme však poukázali na to, e daný argument od Míléana nepochází, mli
1 Zejména srov. Koandrle 2016. Podobn viz Koandrle 2010, s. 271–281; 2012; 2013.
bychom zárove nalézt jeho skuteného autora. V této studii si proto poloíme otázku po pvodu celého pojetí. Navá- eme pitom na naše pedchozí inter- pretace a postupn opt nahlédneme do text, které se k problému vyslovují. Následn poukáeme na zásadní rozdíly v kosmologii iónské a italské vtve filo- sofie, je rozlišuje Diogenés Laertios. Upozorníme na to, e zmínná koncepce vychází a z charakteru italské vtve, piem uvedeme jejího pravdpodob- ného autora.
ARGUMENT O STABILIT ZEM Pokud shrneme textovou evidenci, mu- síme pedevším znovu piblíit znní celého argumentu, jak jej podává Aris- totelés ve spisu O nebi. Ve 13. kapitole II. knihy pedstavuje názory svých
6
17/2017
pedchdc jak na umístní Zem v uni- verzu, tak na její tvar a pípadný klid, i naopak pohyb. U koncepcí pedpoklá- dajících nehybnou Zemi si pitom všímá odvodnní jejího setrvávání na míst. Oproti naprosté vtšin myslitel, kteí pedpokládali konkrétní vnjší oporu Zem, jako byla voda nebo vzduch i psobení víru, pihlédne nakonec i ke zdvodnní, které vycházelo ze zcela jiných pedpoklad. Stabilita Zem se mla zakládat pouze na platnosti násle- dujícího argumentu:2
„Jsou však tací, kteí tvrdí, e Zem se- trvává v klidu (μνειν) díky soumrnosti (μοιτητ); jako ze starých myslitel Anaximandros. Nic, co je usazeno ve stedu a je stejn (μοως) vzdálené od kraj, se neme pohybovat spíše na- horu, dol nebo do stran. Souasn je nemoné, aby se to pohybovalo v proti- kladných smrech, take nutn setrvává v klidu.“3
V pípad pedcházejících koncepcí
to ml být obvykle plochý tvar i váha Zem, co vstupovalo do interakce s p- sobením vnjšího prvku a stabilitu Zem spoluurovalo. Nyní je však zejmé, e nehybnost Zem zajišují pouze sa- motné proporní pomry v univerzu. Je pitom pozoruhodné, e Aristotelés se k nim vbec nevyjaduje, nebo ne- zmiuje ani tvar Zem i obklopujícího okolí. Nejprve pouze lakonicky uvádí
2 Srov. Bodnár 1992, s. 336. 3 Aristotelés, De caelo II,13,295b10 = DK 12
A 26. Není-li uvedeno jinak, peklady an- tických autor poídili na základ star- ších peklad V. Hladký a kol.
„podobnost“, „stejnost“ (μοιτητ),4 úzce související se soumrností a rovno- váhou, díky ní mla Zem nehybn se- trvávat na svém míst. Vzáptí nicmén uvádí dv konkrétní podmínky klidu Zem – umístní ve stedu a ve shodné vzdálenosti od kraj. Ve svém dsledku to mlo být práv soumrné umístní Zem vi celému jejímu okolí, co vedlo k její rovnováze a nehybnosti.5
Na první pohled se me zdát, e k Anaximandrovi se vztahuje pouze ex- plicitní zmínka o soumrnosti, zatímco následující argument je a vlastním Aristotelovým rozvedením. Z dalšího textu je však zejmé, e práv dané roz- vedení je tím, na co Aristotelés reaguje, piem termín μοιτητ me ped- stavovat pouze opis, který generáln vystihuje celé pojetí. Lze se pitom domnívat, e daný termín v uvedeném technickém smyslu od Anaximandra nepochází. Bezprostedn nato se ale objevuje termín μοως. U Homéra lze termín μοος6 opakovan doloit ve vý- znamu shodného i podobného vztahu mezi lidmi i vcmi. Není proto vylou- eno, e Aristotelés pece jen i termi- nologicky reaguje na nkterou pvodní zprávu. Dále uvidíme, e ji Platón uívá ve stejném kontextu v dialogu Faidón termíny μοιτης a opakovan μοιος. Podobn se setkáme s  termíny μν a μς u Parmenida.7
Pokud termín μοιτητ me vy- jadovat pouze obecné vystiení stavu,
4 Srov. LSJ, s. v. μοιοτης. 5 Srov. Couprie 2011, s. 108. 6 Srov. LSJ, s. v. μοιος. 7 Platón, Phd. 108e–109a; Simplikios, In
Arist. Phys. 146,15 = DK 28 B 8,42–49.
7R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
zdá se, e klíový je a vlastní popis celé situace, nebo s ním Aristotelés v dalším textu polemizuje. Zatímco u pedchozích koncepcí picházely ke slovu rzné vlast- nosti Zem spolu s psobením okolního prostedí, nyní Aristotelés explicitn uvádí pouze vliv podobnosti. Pesto do hry zásadn vstupuje jak umístní Zem, tak okolní prostedí a jejich role nám umouje významu pojmu μοιτητ vbec porozumt.8 Klid tlesa se má to- ti pímo zakládat na dvou vztaných podmínkách: tleso musí být umístno ve stedu a zárove se nalézat ve shodné vzdálenosti od kraj. Klidový stav Zem v univerzu se tak odvíjí z jejího rovnová- ného umístní, piem ob podmínky pímo vycházejí z charakteru vnjšího okolí. Oproti pípadnému psobení vzdu- chu i jiného média smuje celý argu- ment k tvaru i uspoádání okolí, v nm se Zem nalézá. Pokud je Zem umístna v samém stedu univerza a zárove ve shodné vzdálenosti od jeho kraj, m- eme hovoit o uplatnní soumrnosti. Tehdy se Zem nalézá v rovnováze, nemá tendenci pohybovat se ádným smrem, a nutn tak setrvává v klidu na svém míst. Uvedený argument bývá pokládán za jednu z prvních formulací principu dostateného dvodu, který je moné doloit napíklad u Leukippa.9,10
Je evidentní, e dané pojetí Aris- totela zaujalo, nebo mu vnuje velkou
8 Srov. pekladatelskou poznámku W. K. C. Guthrieho in: Aristotle 2006, s.  234, pozn. a.
9 Áetios, Plac. I,25,4 Diels–Kranz = DK 67 B 2. 10 Srov. Couprie 2011, s. 108–109; Hahn 2010,
s. 55–56; McKirahan 1994, s. 40; Robinson 1971, s. 112.
pozornost. Vypovídá o tom ji samotný rozsah textu, který zabírá celý závr 13. kapitoly, navíc pedtím ne ve 14. ka- pitole Aristotelés pedstaví vlastní pojetí Zem. S výjimkou koncepce víru tak roz- sah pasáe spíše kontrastuje s ostatními kritickými poznámkami k jiným mysli- telm – zvlášt pihlédneme-li k Ana- ximandrovým iónským souasníkm. Aristotelés celý argument nejprve cha- rakteristicky oznauje za „dmyslný, ale nepravdivý“.11 Následn s ním po- lemizuje a vyvíjí pomrn velké úsilí, aby ukázal, e není platný. Podle nho je to a jeho vlastní teorie pirozených míst, která dostaten vysvtluje roz- liné problémy pítomné v koncepcích pedchdc.
Lze se domnívat, e Aristotelés v- nuje celému argumentu nezvykle mnoho prostoru proto, e se v nm vypoádává s pojetím, které nejvíce smuje jeho vlastním smrem – smrem ke kone- nému sférickému univerzu sestávajícímu z koncentrických sfér, na nich jsou ne- sena nebeská tlesa a je se otáejí kolem kulové Zem ve stedu. Podle Aristotela se však Zem nalézá ve stedu univerza na základ teorie pirozených míst, kdy ke stedu jako taková pirozen smuje.
SIMPLIKIOS A PLATÓN Akoli o Anaximandrov koncepci umís- tní Zem v univerzu referují ješt další autoi, ponecháme jejich zprávy nyní stranou. Pihlédneme naopak k Sim- plikiovu komentái k Aristotelov pa- sái ze spisu O nebi. Simplikios zde to- ti pináší vlastní doplující pohled na
11 Aristotelés, De caelo II,13,295b16.
8
17/2017
Anaximandrovo pojetí. Zejména však upozoruje na to, e celou formulaci meme nalézt u Platóna. Táe se pi- tom po jejím skuteném pvodu. Pokud v dnešní dob hledáme autora celé kon- cepce, máme tedy práv v osob Sim- plikia doloenu situaci, kdy ji antický myslitel postupuje stejným smrem.
Oproti Aristotelovu pvodnímu po- dání Simplikios zmiuje hned ti kon- krétní podmínky zajišující umístní Zem v univerzu:
„Anaximandros se pak domníval, e Zem zstává nahoe (τν νχοντα μνειν), a  to jak kvli podpírajícímu vzduchu, tak kvli rovnováze a soumr- nosti (σορροπαν κα μοιτητα).“12
Zem je podle nho „drena nahoe“ v prvé ad psobením vzduchu. Tato podmínka je v naprostém protikladu k Aristotelovu tvrzení, nebo Anaximan- drovi pisuzuje myšlenku konkrétního vnjšího fyzikálního psobení, kterou mli zastávat ostatní myslitelé. Vevazuje jej tak zpt do iónské tradice. Zárove tím „boí“ Aristotelem pojednávaný ar- gument, který práv od vnjšího pso- bení odhlíel, a byl proto Aristotelem kriticky, nicmén s  velkým zájmem traktován.
Simplikios následn pidává ješt dv další podmínky, které jsou ji s ar- gumentem v souladu: rovnováhu a sou- mrnost. Me být pitom zajímavé, e soumrnost zmiovanou Aristotelem uvádí jako poslední. Uívá pitom ter- mín μοιτητα, stejn jako Aristotelés.
12 Simplikios, In Arist. De caelo 532,13–14.
Rovnováha se naproti tomu u Aristotela explicitn neobjevuje, pestoe z jeho argumentu vyplývá. Akoli jsou všechny ti podmínky uvedeny zdánliv v rov- ném postavení, z celého vyjádení se pesto me na první pohled zdát, e jejich role rovnocenná není. Jako by toti práv aktivní psobení vzduchu zakládalo samotnou monost klido- vého stavu Zem, zatímco pítomnost obou zbývajících podmínek byla a do- datená. Jsou to však práv rovnováha a soumrnost, k nim Simplikios v dal- ším textu pihlíí.
Uvedení vzduchu se tak me je- vit jako Simplikiova vlastní vsuvka, motivovaná ist znalostí obecného iónského vysvtlení umístní Zem v univerzu.13 Simplikios roli vzduchu nijak blíe nerozvádí a nikde se k ní ve svém komentái ani nevrací. Snad to lze piítat zejména faktu, e se zamuje pouze na rozbor Aristotelova textu, který se o vzduchu nezmiuje. Naproti tomu „rovnováhu“ je moné spolu se „soumrností“ nalézt ji v  bezpro- stedn pedcházející ásti Simplikiova komentáe k Aristotelov pasái. A to jak v jeho citaci z Platónova Faidóna, tak ve stanovisku Alexandra z Afrodisiady, které Simplikios uvádí.14 V kadém pí- pad oproti Aristotelovi pidává hned dva další momenty, které mly hrát roli v Anaximandrov výkladu: vzduch a rovnováhu.
Jak jsme uvedli v úvodu, pro nás je zásadní, e Simplikios svj komentá
13 Srov. Kahn 1960, s. 55. 14 Simplikios, In Arist. De caelo 532,1–2;
532,7–12.
17/2017
zaíná upozornním, e obdobn argu- mentuje Platón v dialogu Faidón. V rámci své výzvy k péi o nesmrtelnou duši zde Sókratés pedkládá eschatologický mýtus, který líí její posmrtné osudy (Phd. 107c–115a). Pi svém výkladu se pitom dostává i  ke kosmologickým otázkám, které se týkají pedevším po- pisu Zem a s osudem duše významn souvisí:15
„Jsou pak mnohá podivuhodná místa na zemi a zem sama není ani taková[,] ani tak veliká, jak míní ti, kteí mají zvyk o ní vykládat; takového pesvdení jsem já od kohosi nabyl.“16
Ped vlastním popisem podoby Zem a míst, která se na ní nalézají, Sókratés nejprve pibliuje práv její nehybné umístní v univerzu, na které Simpli- kios upozoruje. Sókratés pitom vy- chází z pedpokladu kulové Zem:
„Jsem tedy pesvden, pravil Sókra- tés, e za prvé je-li Zem uprosted nebe a je-li kulatá (περιφερς), nic nepote- buje – ani vzduchu, aby nespadla, ani ádné jiné takové pírodní síly, nýbr všestranná podobnost nebe (μοιτητα το ορανο) sob samému a rovnová- nost (σορροπαν) samé Zem staí ji dret; nebo rovnováná (σρροπον) vc poloená ve stedu neho stejno- rodého (μοου) nemá ani dost málo se kam naklonit, nýbr je v stejné (μοως) poloze a trvá bez úchylky.“17
15 Srov. Karfík 2007, s. 58. 16 Platón, Phd. 108c. Pel. F. Novotný. 17 Platón, Phd. 108e–109a. Pel. F. Novotný.
Tvar Zem je charakterizován slo- vem περιφερς, které me mimo jiné znamenat „okrouhlý“ nebo „kulatý“. Lze se ovšem domnívat, e mínn je práv druhý význam.18 Je pozoruhodné, e Pla- tón explicitn vyluuje psobení vzdu- chu a „pírodní síly“ obecn, kterým Simplikios naopak zaíná. Z Platónovy pasáe je však evidentní, za jakých ped- poklad lze celý argument vést. V prvé ad se jedná o kulovou Zemi umístnou ve stedu nebe. Zda je analogicky mínn i sférický tvar nebe, však není z textu zcela patrné. V prvé ad jej me evo- kovat „sted nebe“ ve smyslu shodné vzdálenosti nebe od svého stedu. Práv sférický tvar by ml danou podmínku splnit. Uvidíme však, e sted svta piítají rzní autoi i Anaximandrovi, akoli v jeho pípad nemáme o tvaru univerza ádné konkrétní zprávy. Ke sférickému tvaru nebe by ovšem mla navíc cílit teze o „všestranné podobnosti nebe sob samému“, která se skrývá i za zmínkou o stejnorodosti.19
Zem má být kadopádn v nem umístna. K nehybnosti Zem mají vést jak stejnorodost obklopujícího pro- stedí, tak její rovnováné umístní. Je-li uvádna pouze podobnost nebe sob samému a jeho stejnorodost, zdá se, e jsou zanedbány jakékoli v nm p- sobící privilegované síly a smry. Pokud Sókratés explicitn pisuzuje Zemi tvar koule, lze se domnívat, e sférický tvar univerza je mínn implicitn a skrývá se práv za podobností a stejnorodostí
18 Srov. LSJ, s. v. περιφερς. 19 Hippolytos, Ref. I,6,3 Marcovich = DK 12
A 11; Theón ze Smyrny, De util. mat. 198,18 = DK 12 A 26.
10
17/2017
nebe, které jej vyjadují – koule by mla být jejich celostním a zárove geomet- rickým vyjádením. Argument by tak byl veden na základ shodných – sféric- kých – tvar jak Zem, tak samotného univerza.
e má Platón opravdu na mysli sférické univerzum, lze odvodit i z ji- ného jeho textu, dialogu Tímaios, v nm tvrce dává svtu podobu koule (Tim. 33b–c). Následn Platón daný ar- gument uívá v souvislosti s popisem sférického univerza:
„Ponvad má vesmír podobu koule, všechny body, které jsouce stejn vzdá- leny od stedu jsou na obvod, musí být stejn na obvod, kdeto sted, který jest o tyté délky vzdálen od bod ob- vodu, jest patrn na opané stran proti nim všem. Kdy tedy jest vesmír takový, jak by mohl nkdo nemu z pipome- nutých vcí pikládat název ‚nahoe‘ nebo ‚dole‘, aby se právem neukázalo, e uívá jména naprosto nepíslušejícího? Nebo o stedním míst v nm nesluší se íkat[,] ani e jest dole, ani e nahoe, nýbr práv uprosted; obvod pak není ani uprosted[,] ani nemá takového roz- dílu mezi svými ástmi, e by nkterá byla bliší stedu ne nkterá z proti- lehlých ástí. Nue, jak by bylo správné dávat jakýmkoli zpsobem protikladná jména tomu, co je na všech stranách stejné? Nebo i kdyby bylo uprosted všehomíra njaké pevné tleso pravi- delné, k ádnému bodu na obvod by netíhlo, protoe jejich pomr je všude stejný.“20
20 Platón, Tim. 62d–63a. Pel. F. Novotný.
Je to pitom práv shoda mezi sfé- rickým tvarem Zem a  univerza, na ní celý Aristotelem uvádný argument stojí. Aristotelés ji však opomíjí uvést. Pesto je podoba obou argument více ne patrná. Simplikios ovšem upozor- uje, e Platón na rozdíl od Aristotela uvádí v dialogu Faidón spolu se soumr- ností i  rovnováhu. Sám oba termíny σορροπαν a μοιτητα rovn pisu- zuje Anaximandrovi, a je tak zejmé, e je v tomto smyslu poplatný práv Pla- tónovi. Upozoruje nicmén, e Ale- xandros z Afrodisiady je pokládal za ekvivalentní.21
Jak jsme zmínili, vzhledem k podob- nosti obou pasáí u Aristotela a Platóna se lze ptát, zda Aristotelés necílí práv na Platóna. Simplikios si poloil tuté otázku. Na zaátku svého komentáe ovšem soudí, e pokud danou koncepci ješt ped Platónem zastával Anaxi- mandros, Aristotelés by ml reagovat práv na Míléana. Aristotelés navíc ped inkriminovanou pasáí (De caelo II,13,295b10)22 ocitoval ást z Tímaia23, která podle nho naopak pojednává o pohybu Zem kolem osy procházející nebem. Argument o nehybnosti Zem by proto Platónovi patit neml.24
Simplikios ovšem zárove zachovává názor Alexandra z Afrodisiady, podle nho Aristotelés formulací „jako ze sta- rých myslitel Anaximandros“ ukazuje, e evidentn existovali myslitelé, kteí nepatili mezi ony „staré“. Mohlo by se
21 Simplikios, In Arist. De caelo 535,4–8. 22 Aristotelés, De caelo 293b30–32. 23 Platón, Tim. 40b. 24 Simplikios, In Arist. De caelo 532,2–7.
11R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
tak jednat o Aristotelovy souasníky. Na- víc není jasné, zda Zem mla setrvávat na svém míst zcela nehybn, i zda se pohybovala.25
Variuje-li Simplikios s otázkou Ana- ximandrova autorství Aristotelem zmí- nného argumentu, meme se ptát, zda se ve skutenosti nejednalo opravdu spíše o Platóna, u nho je celý argument dobe doloen. Sókratés ovšem v dialogu Faidón díve uvádí, e své pesvdení „od kohosi nabyl“, ani by ho však jme- noval.26 Vzhledem k této Sókratov ex- plicitní zmínce o pvodním zdroji, z n- ho sám erpal, se meme domnívat, e Platón ve skutenosti zachovává a rozvíjí pedchozí pojetí, které se míjelo s tra- diní koncepcí podpírání Zem.
Aristotelés doslova tvrdí, e Ana- ximandros danou koncepci zastával jako jeden ze „starých myslitel“ (τν ρχαων). Na rozdíl od Alexandra z Afro- disiady se meme domnívat, e touto formulací odhlíí od Platóna jako svého souasníka, a naopak cílí do starší doby. Odkaz by tak ml opravdu smovat a dále ped Platóna. Není ale jasné, zda se vztahuje výlun k Anaximandrovi, nebo je Míléan uvádn pouze jako reprezen- tant uvedené skupiny. Lze poznamenat, e podobným zpsobem (by v jiném kontextu) jej Aristotelés zmiuje i ve Fyzice spolu s „vtšinou badatel o pí- rod“.27 Akoli bychom mohli celé vy- jádení vnímat v tom smyslu, e je mí- nna pouze Anaximandrova starobylost,
25 Simplikios, In Arist. De caelo 532,7–12.
26 Platón, Phd. 108c. Pel. F. Novotný.
27 Aristotelés, Phys. III,4,203b6 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3.
nebo Aristotelés referuje o svých ped- chdcích, mli bychom vzít v úvahu mo- nost, e Aristotelés píše o jiné dívjší koncepci, k ní se cítil být oprávnn ná- sledn piadit i Anaximandra.
Anaximandros toti nemusel být Aristotelovým cílem. Je moné, e je zde zmínn pouze mimochodem a Aristo- telés ve skutenosti vycházel z Platóna, u  nho se s  argumentem seznámil. Platóna však pitom nemusel jmenovat vzhledem k tomu, e si byl vdom, e navazoval na dívjší pojetí. Vdy Só- kratés v dialogu Faidón jasn naznauje, e zmiovaná koncepce není nová.28
Na textové bázi se opravdu meme opít o konkrétní text, který obsahuje Aristotelem uvádný argument a míí práv tímto smrem. Jedná se o pasá z Áetia, která argument pisuzuje hned dvma myslitelm odlišných dob – Par- menidovi a Démokritovi.29
PARMENIDÉS Akoli bychom oekávali, e Áetiova pasá bude obsaena v kapitole pojed- návající o pohybu Zem, zmínný text je uveden a dále – ponkud pekvapiv v kapitole o zemtesení. Me se proto jednat o jeden z dvod její moné zma- tenosti. Uvedený text rovn zachovává pouze jeden z našich zdroj pro Áetia, Pseudo-Plútarchos:
„Parmenidés a Démokritos [íkají, e Zem] zstává na míst, nebo je od všeho stejn vzdálena. Nalézá se tak v  rovnováze (σορροπας) vzhledem
28 Srov. Kahn 1960, s. 79–80. 29 Srov. Kahn 1960, s. 79–80.
12
17/2017
k tomu, e nemá dvod, aby se odchylo- vala tím i oním smrem. Proto se pouze otásá a nemní své místo.“30
Pokud odhlédneme od vlastního za- azení textu, lze konstatovat, e argu- ment, který pasá tlumoí, je velmi blíz- ký Aristotelovu znní ze spisu O nebi. Akoli opomíjí umístní Zem ve stedu, není uveden ani tvar Zem i okolního prostedí. Oproti „podobnosti“, „stej- nosti“ (μοιτητ) u Aristotela je však zmínna „rovnováha“, která se objevuje a u Platóna a Simplikia.
Pokud se nejprve zamíme na dru- hého z Áetiem uvádných myslitel, Dé- mokrita, lze v jeho pípad vyslovit další pochybnosti ohledn validity Áetiova textu. Aristotelés mu toti spolu s Ana- ximenem a Anaxagorou, tedy ostatními iónskými mysliteli rzných dob, pipi- suje vysvtlení umístní Zem v uni- verzu na základ jejího plochého tvaru a psobení vzduchu:
„Anaximenés, Anaxagorás a Démokri- tos však tvrdí, e píinou toho, e Zem stojí, je její plochost. Nerazí si cestu vzduchem pod sebou, ale pikrývá jej jako poklice, co plochá tlesa zjevn dlají. Ta jsou toti vi vtru nehybná díky protitlaku. Tvrdí, e takto to iní i Zem svou plochostí vi vzduchu pod sebou. Vzduch nemá dostatené místo, aby se pohnul, zstává dole a v klidu, jako voda v klepsyde.“31
30 Áetios, Plac. III,15,7 = DK 28 A 44. Peloil autor.
31 Aristotelés, De caelo II,13,294b13 = DK 13 A 20.
Vzhledem k Aristotelovým referen- cím se pitom mlo jednat o nejtypitjší vysvtlení nehybného umístní Zem. Také Áetios popisuje Démokritovu Zemi ve tvaru disku.32 Vidli jsme však, e Pla- tón explicitn uvádí kulový tvar Zem jako jednu z podmínek její rovnováhy. Sám Áetios v kapitole o pohybu Zem navíc piznává Démokritovi postupné zastavení jejího pohybu nejspíše práv za pedpokladu pítomnosti okolního vzduchu. Pvodní pohyb Zem byl zá- rove v rozporu s Aristotelem zmio- vaným argumentem:33
„Démokritos [íká, e] Zem zpoátku bloudila pro svou malost a lehkost, ale e asem ztuhla, stala se tkou, a tím se zastavila.“34
Meme se tak domnívat, e Démo- kritovo jméno se v souvislosti s argu- mentem objevilo omylem i podobn – jako v pípad Anaximandra – pouze v  souvislosti s  nkterým obdobným prvkem jeho kosmologie. Dále se proto zamme na prvního z obou myslitel – Parmenida. Zdá se toti, e u nho m- eme být na dobré stop.
Parmenidova kosmologie je ovšem naprosto temná a  její podoba patrn zstane siln hypotetická. V této stu- dii si neklademe za cíl ji rekonstruo- vat, a to ani ásten. Chceme pouze pihlédnout k nkterým významným momentm, které by mohly vypovídat
32 Áetios, Plac. III,10,5 = DK 68 A 94.
33 Srov. Kahn 1960, s. 79, pozn. 4.
34 Áetios, Plac. III,13,4 = DK 68 A  95. Pel. K. Svoboda.
13R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
o Parmenidov roli v námi pojednáva- ném tématu. Nahlédnout, zda Parme- nidovo myšlení obsahuje pedpoklady, z nich by mohl Aristotelem uvádný argument vycházet.
Pokud se nejprve zamíme na to, jaký tvar Zem Parmenidés pedpoklá- dal, lze v první ad konstatovat, e Dio- genés Laertios mu pisuzuje Zemi ve tvaru koule:
„Parmenidés první prohlásil Zemi za kulovitou a za leící uprosted.“35
Me se ovšem jednat o podobný anachronismus jako v pípad Anaxi- mandra, kterému také pipisuje kulo- vou Zemi.36 Kdy však ješt pedtím pojednává o Pýthagorovi, který ml údajn pokládat Zemi za στρογγλος, Diogenés pipojuje, e tak podle Theo- frasta ml jako první uinit Parme- nidés.37 Význam termínu στρογγλος však kolísá mezi „okrouhlý“ a „kulový“. V prvním pípad by se tak mohlo jed- nat pouze o Zemi ve tvaru plochého okrouhlého disku. Vzhledem k tomu, e tento tvar Zem byl ale obecn zastá- ván i díve, lze se domnívat, e mínn by ml být druhý význam, akcentující kulovou Zemi.38
Další indicií ve prospch domnnky, e Parmenidés postuloval kulovou Zemi, by mohl být Anaxagorás, u nho je do- staten prkazné, e Zemi pokládal
35 DL IX,21 Marcovich = DK 28 A 1. 36 DL II,1 Marcovich = DK 12 A 1. 37 DL VIII,48 Marcovich = DK 28 A 44. 38 Srov. Graham 2010, s.  241; Kahn 1960,
s. 115.
naopak za plochou.39 D. Panchenko toti upozornil na text Martiana Capelly,40 v nm se praví, e Anaxagorás ml pi- nést argumenty ve prospch koncepce ploché Zem zakládající se na zkuše- nosti s  východem a  západem Slunce a Msíce, nebo linie na obzoru vymezu- jící ást nebeského tlesa, zakrytou tle- sem Zem, je rovná, a nikoli zakivená, jak by tomu mlo být v pípad kulové Zem. Aristotelés navíc daný argument pedstavuje ve spisu O nebi.41 Pestoe zmiuje pouze Slunce a neuvádí ádná jména, podporuje tím domnlou Ana- xagorovu polemiku s koncepcí kulové Zem. D. Panchenko proto vyslovil ped- poklad, e pokud ml Anaxagorás argu- mentovat ve prospch koncepce ploché Zem, musel tímto zpsobem polemizo- vat s koncepcí kulové Zem nkterého ze svých pedchdc. Tím mohl být práv Parmenidés.42
Spolu s tvarem samotné Zem hraje zásadní roli v Aristotelem uvádném argumentu okolní prostedí – univer- zum. O uspoádání, i dokonce tvaru Parmenidova univerza však nemáme ádné zprávy. Autoi se pouze nejasn zmiují o kruhových vncích i prsten- cích (στεφνας). Áetios tak iní v pasái o uspoádání svta:
„O uspoádání svta: Parmenidés tvrdí, e vnce [nebeských sfér] jsou kon- centrické, e jeden je z ídkého a jiný
39 Hippolytos, Ref. I,8,3 = DK 59 A 42. 40 Martianus Capella 6,590, 592 = Gr Axg 40. 41 Aristotelés, De caelo 293b33–294a4. 42 Srov. Graham 2010, s.  241; 2013, s.  96;
Panchenko 1997, s. 175–178.
14
17/2017
z hustého, e však jsou mezi nimi další, smíšené spolen ze svtla a tmy. To, co je všechny obklopuje jako hradby, je pispním Diké tuhé, pod tím je ohnivý vnec. A ten nejvíc uprosted ze všech kolem je zase ohnivý. Ze smíšených vnc je ten, který je nejvíc uprosted, pro všechno [principem] a [píinou] pohybu a vznikání, nazývá jej té ja- kousi bohyní kormidelnicí a dritelkou klí, Spravedlností a Nutností.“43
Podobn dosvduje i Cicero:
„Parmenidés vymyslil vc podobnou vnci, nazývá ji stefané, vnec, toti sou- vislý ohnivý kruh obkruující oblohu, který nazývá bohem. (…) Vymyslil té mnoho jiných podobných nehorázností, kdy povýšil na bohy boj, svár, touhu a jiné vci tohoto druhu, je hynou ne- mocí, spánkem, zapomenutím nebo stáím.“44
Edice Diels–Kranz pak oznaila za zlomek B 12 vybrané pasáe ze Simpli- kiova komentáe Aristotelovy Fyziky:
„Uší [vnce] se toti plnily nesmíše- ným ohnm, (…) další pak nocí, vniká však do nich pla- menný podíl. Uprosted tch [vnc] je bohyn, která ídí všechno, psobí toti všechny hrzy porodu i páení,
43 Áetios, Plac. II,7,1 Mansfeld–Runia = DK 28 A 37.
44 Cicero, De nat. deor. I,11,28 = DK 28 A 37.
posílá samci samici, aby se páili, a na- opak zase samce samici.“45
Pokud mla kosmologie pedstavo- vat závr Parmenidovy básn, meme pihlédnout k metafyzické ásti, která jí pedcházela. V ní bychom se mohli porozhlédnout, zda nenalezneme n- které prvky, které nám pomohou pi interpretaci moného vztahu Parmeni- dova myšlení k Aristotelem uvádnému argumentu o nehybnosti Zem. Lze se toti domnívat, e kosmologie ve skute- nosti pedstavovala klíovou ást Parme- nidovy básn. Mohla znamenat pímo vyústní jeho sdlení o pravé povaze tohoto svta. Vdy sám Parmenidés,46 akoli jím líené uspoádání svta ozna- il pouze za podobné pravd, je zárove povaoval za nadazené všem pedcho- zím výkladm.47
Shrneme-li základní prvky, na nich se zakládá argument o nehybnosti Zem, vidíme, e se v prvé ad jedná o rovno- váhu, soumrnost a stejnorodost. A jak jsme uvedli, pokud Platón zmiuje ku- lovou Zemi uprosted stejnorodého pro- stedí, me se konkrétn jednat o kulo- vou Zemi umístnou vprosted sférického univerza. Tedy pesn tak, jak koncipuje svou vizi svta Aristotelés. Jak jsme zmí- nili, lze se domnívat, e práv z dvodu této analoginosti vnuje celému argu- mentu tolik kritické pozornosti.
45 Simplikios, In Arist. Phys. 39,12; 31,10; 34,14 = DK 28 B 12.
46 Simplikios, In Arist. Phys. 30,14; 39,1 = DK 28 B 8,51–52; 60–61.
47 Srov. Furley 1987, s.  54–57; Graham 2013, s. 90–91, 96.
15R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
Pihlédneme-li tedy k  pedchozí ásti Parmenidovy básn, shledáme, e obsahuje podobné prvky. Kdy Parmeni- dés pedkládá podobu pravého jsoucna, které skuten jest, piem nejprve od- haluje, e nevzniká a nezaniká, ped- stavuje jeho další charakteristiku – má být souvislé:
„Ani je [jsoucí] nelze rozdlit, vdy je celé stejné (μοον), není ho zde trochu více, co by mohlo spojení bránit, ani zas trochu mén; vše je pece napl- nné jsoucím. Tím je vše souvislé, nebo se jsoucím jsoucí se stýká.“48
Jsoucno je zárove celé toté
a nepromnné:
„Je také nepohnutelné, v sevení moc- ných pout, bez poátku a bez ustání, vdy vznik i zánik daleko zahnány byly, odvrhla je toti jistota pravdy. Toté a  v  tomté trvá, o  sob samo spoívá a takto stálé zase trvá. Mocná Nutnost je toti drí v poutech meze, která je dokola svírá, jeto ustanovení (ád) neme být bez konce; je toti bez poteb, by všechno potebno bylo.“49
48 Simplikios, In Arist. Phys. 144,29 = DK 28 B 8,22–25.
49 Simplikios, In Arist. Phys. 145,27 = DK 28 B 8,26–31.
Závrená pasá shrnuje pedchozí argumenty, piem akcentuje ohrani- enost skuteného jsoucna:
„Nejzazší hranici majíc, je jsoucí ze všech stran zcela ukoneno a obdobné útvaru vykrouené koule, od stedu všude je stejné a ani o málo vtší, ani o málo menší neme být zde neli onde. Není pec nejsoucího, je by mu bránilo dospt k stejnosti (μν), ani není mono, by jsoucího zde bylo více, jinde zase mén, ne jest, neb celé je neporušeno. Je toti sob odevšad rovné a  stejn (μς) k mezím spje.“50
Vidíme, e v metafyzické ásti Par- menidovy básn potkáváme hned n- kolik moment, které hrají klíovou roli v argumentu o nehybnosti Zem. Je to zejména práv vnitní souvislost jsoucna, kterou meme vnímat v úzké návaznosti na „všestrannou podobnost nebe sob samému“, tedy stejnorodost, ji zmiuje Platón. Parmenidés se u Sim- plikia navíc o pravém jsoucnu vyjaduje jako o vykrouené, zaoblené „kouli“. Zstane ovšem pedmtem nekonících diskuzí, zda máme jeho slova o podob- nosti jsoucna ke kouli brát doslova, i pouze v peneseném smyslu. Pokud by- chom akcentovali kulový tvar pravého jsoucna v doslovném smyslu, mohl se
50 Simplikios, In Arist. Phys. 146,15 = DK 28 B 8,42–49.
16
17/2017
stát obecn uplatovaným vzorem a se- hrát významnou roli v celé Parmenidov kosmologii. Parmenidés u Simplikia ná- sledn na zaátku básn nazývá obdobn Pravdu εκυκλς („okrouhlou“), pes- toe ji další autoi naproti tomu vykres- lují jako επειθς („pesvdivou“) nebo εφεγγς („záící“).51 Pokud Parmeni- dova slova navíc pochopíme jako vzta- ená k tomu, co konkrétn opravdu je, mohl by být mínn celek všeho – univer- zum. Ve svém dsledku by se tak mohlo jednat o konceptuální akcent na sférické univerzum. Platón a po nm pedevším Aristotelés mohli celý motiv následn konkrétn rozvinout.52
Lze pochopiteln namítnout, e na- stínné tení Parmenidovy koncepce je spekulativní. Pesto se Áetiova zpráva, v ní Parmenidovi pipisuje argument o nehybnosti Zem, me zakládat na solidních základech ji z dvodu výše uvedeného popisu skuteného jsoucna, v nm se objevují takové prvky jako jeho souvislost, která se úzce váe k sy- metrii. Navíc lze pihlédnout i k výše tlumoené Diogenov zpráv o kulovém tvaru Zem, která má leet uprosted.53 Na základ této zprávy se toti me zdát, e tvar Zem byl pímo spojen s je- jím umístním.54
Jiným inspiraním zdrojem, na nm se me zakládat Platónv text a následn z nho vycházet Aristote- lv argument, by ovšem mohli být pý- thagorejci. U pýthagorejc se objevuje
51 DK I, s. 230. 52 Srov. Furley 1987, s. 53–56; Graham 2013,
s. 106–107, pozn. 44. 53 DL IX,21 Marcovich = DK 28 A 1. 54 Srov. Kahn 1960, s. 79–80, 116.
koncepce kulové Zem a rovn syme- trie, která se v argumentu uplatuje, mohla hrát významnou roli v jejich my- šlení. Jsou to prokazateln práv pý- thagorejské motivy, které slouily za podstatný zdroj Platónova výkladu kos- mologie. Diogenés Laertios s odvoláním se na Alexandra navíc dokládá, e pýtha- gorejci se mli domnívat, e nejen Zem, ale i celý svt má tvar koule:
„[Svt] má podobu koule obklopující Zemi uprosted. Ta má rovn kulový tvar a je na povrchu obydlená.“55
Není proto vbec vylouené, e zá- kladní prvky, na nich je argument o ne- hybnosti Zem postaven, by opravdu mohly vycházet z  pýthagorejského okruhu. Naše konkrétní znalosti o pý- thagorejské kosmologii však pocházejí tém výhradn ze zpráv referujících o Filoláovi z Krotónu. Jakkoli je jeho vliv na Platóna nesporný, Filoláos pedstavuje myslitele, který psobil a po Parmenidovi na sklonku 5. sto- letí p. Kr. Nacházíme-li tak ješt díve u Parmenida významné stopy podmínek pítomných v argumentu, lze soudit, e by mly pvodn pocházet práv od nho, akoli sám mohl na pýthago- rejce reagovat. Meme navíc pozna- menat, e pokud Filoláos56 tvrdil, e se uprosted kolem stedu svta nena- lézá Zem, nýbr ohe, kolem kterého Zem obíhá, formulovaný argument by se k nmu vztahovat neml.57
55 DL VIII,25 Marcovich = DK 58 B 1a. 56 Áetios, Plac. II,7,7 = DK 44 A 16; Aristotelés,
De caelo II,13,293a18 = DK 58 B 37. 57 Srov. Graham 2013, s. 90.
17R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
Pestoe nememe mít jistotu, na základ uvedených indicií se lze do- mnívat, e celé pojetí smuje princi- piáln k Parmenidovi, který by mohl být adekvátním reprezentantem oné skupiny „starých myslitel“. Obecn bychom mohli pedpokládat, e Platón a následn Aristotelés by mli reagovat práv na Parmenida, a nikoli na Ana- ximandra. Aristotelés ve svém díle v- bec vnuje Míléanovi jen zanedbatelný prostor.
Akoli podle D. W. Grahama Parme- nidés zejm pouze dále rozvíjel kon- cepci pvodn navrenou Anaximand- rem, meme se oprávnn domnívat, e se Graham mýlí.58 Uvidíme, e rozdíl mezi výkladem základních rys uni- verza, jak byl podán v iónské a naproti tomu v italské vtvi filosofie, vypovídá spíše o tom, e argument vychází práv z italského pojetí.
Ve spisu O nebi však Aristotelés zmi- uje Anaximandrovo jméno. Stále tak stojíme ped vysvtlením, pro se Ana- ximandros v dané souvislosti objevuje. Zatímco u Parmenida máme v podstat k  dispozici pouze jediný Áetiv text spolu s nepímými indikacemi v popisu jsoucna, pro Anaximandra je textová evidence v tomto smru spíše bohatá. Ve prospch pipsání celé koncepce Anaxi- mandrovi by toti mohla hovoit ped- loená svdectví dalších autor.
Musíme se proto ješt navrátit zpt k Anaximandrovi, abychom znovu po- ukázali na dvody, které jsme ji díve uvedli, proti piazení Aristotelem zmí- nného argumentu tomuto mysliteli.
58 Srov. Graham 2013, s.  106; Kahn 1960, s. 115–116.
Spolu se základními charakteristikami Anaximandrova univerza té prozkou- máme obecné rysy archaických iónských kosmologií, abychom na jejich základ mohli rozhodnout, zda argument o ne- hybnosti Zem z dvodu její rovnováhy odpovídá iónskému pojetí.
ANAXIMANDROVA KOSMOLOGIE Pokud Aristotelés daný argument spo- juje jmenovit pouze s  Anaximand- rem, není pekvapivé, e jeho zprávu po nm tlumoí v rzném znní také další autoi, kdy referují o Míléanov myšlení. Aristotela v zásad podporují, akoli vlastní argument se u nich spíše vytrácí. V koneném dsledku se tak jedná pouze o dva zdroje, které vysvt- lení umístní Zem konkrétn traktují. Aristotelovi nejbliší vyznní jádra celé koncepce pitom zaznamenává Hippolytos:
„Zem se voln vznáší (μετωρον), ani by byla ním drena. Setrvává tak, ne- bo její vzdálenost je od všeho stejná (μοαν).“59
Hippolytos oproti Aristotelovi ne- uvádí pímo pojem μοιτης, ale rovnou pináší analogický zpsob rozvedení celého argumentu, piem také uívá termín μοιος. Hned v úvodu popisuje volné „vznášení“ Zem a explicitn do- pluje, e Zem není „niím drena“. Navíc se vbec nezmiuje o první pod- mínce rovnováhy, tedy o umístní Zem ve stedu. Akoli je lze obecn vyíst
59 Hippolytos, Ref. I,6,3 Marcovich = DK 12 A 11.
18
17/2017
z popisu druhé podmínky, shodné vzdá- lenosti „od všeho“, je evidentní, e se celkov jedná o autorské pevyprávní a zkrácení Aristotelova popisu. V po- dobném duchu navíc hovoí i Theón ze Smyrny:
„Anaximandros íká, e Zem se vznáší (μετωρος) a  e se pohybuje kolem stedu svta.“60
Theón, stejn tak jako Hippolytos hovoí o „vznášení“ Zem. Vynechává ovšem jeho zmínku, e Zem není „niím drena“. Dále akcentuje sted svta, a oproti Hippolytovi tak zacho- vává první podmínku rovnováhy, kte- rou zmiuje Aristotelés. Navíc se nov objevuje pohyb Zem, kdy Theón tvrdí, e se Zem kolem stedu svta pohybuje. Aristotelés pitom naopak explicitn hovoí o setrvávání v klidu. Pohyb by- chom mohli nadto penesen chápat i v popisu „vznášení“ Zem. Samotné „vznášení“ nicmén me zastupovat rovnováhu plynoucí z kontextu Aristo- telovy pasáe.
Ostatní prameny se k  vysvtlení umístní Zem ji konkrétn nevyja- dují. Lexikon Súda pouze uvádí umís- tní Zem ve stedu. Bez Aristotelova textu bychom se ale mohli domnívat, e jde pouze o obecné kosmologické sd- lení, a nedokázali bychom odvodit, e by se mohlo jednat té o první z podmí- nek rovnováhy Zem. Zdvodnní její stability lexikon ponechává naprosto stranou:
60 Theón ze Smyrny, De util. mat. 198,18 = DK 12 A 26.
„První objevil rovnodennost, slunovraty a hodiny i to, e Zem leí v úplném stedu [svta].“61
V  podobném duchu se vyjaduje i  Diogenés Laertios. Jeho zpráva je ovšem pozoruhodná nejen myln uve- deným kulovým tvarem Zem, ale rovn tím, e o umístní Zem se vy- jaduje hned dvakrát. Je pitom otáz- kou, zda dané vyjádení zastupuje ob Aristotelem formulované podmínky rovnováhy. Zatímco druhá poznámka evidentn odkazuje k Aristotelem uvá- dnému stedu, první me reprezen- tovat umístní Zem „stejn vzdálené od kraj“:
„Uprosted leí Zem, která zaujímá sted a má tvar koule.“62
Je oividné, e pedevším Hippolytos a Theón v zásad vycházejí z pvodního peripatetického tení, které tak i onak podporují nebo z nho pinášejí vybrané i peformulované ásti. Ostatní pra- meny se pak vyslovují pouze k umístní Zem ve stedu. Nikdo však nezmiuje konkrétní oporu Zem, kterou Aristo- telés pisuzuje svým pedchdcm, ani aktivní psobení vnjšího prostedí. Me být nicmén pozoruhodné, e Áetios, od nho pochází jádro kosmo- logických zpráv k Anaximandrovi a jen zárove pináší shodné zdvodnní ne- hybnosti Zem pro Parmenida a Démo- krita, ohledn Míléana v tomto smru
61 Súda, s. v. Αναξμανδρος = Alfa 1986,1–6 = DK 12 A 2.
62 DL II,1 Marcovich = DK 12 A 1.
19R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
mlí. O umístní Zem v jeho podání se tak nic nedovídáme.
Abychom si mohli udlat lepší ped- stavu o celkovém uspoádání Anaximan- drova univerza a o povaze nebeských tles, musíme nejprve pihlédnout ke kosmogonickému procesu, jeho popis pibliuje Pseudo-Plútarchos:
„íká pak, e to, co rodí teplo a chlad, se pi vzniku tohoto svta odlouilo z toho, co trvá, a z nj vyrostla kolem vzduchu, který je okolo Zem, jakási planoucí sféra, jako kra kolem stromu. Kdy se tato sféra odlámala a uzavela do jakýchsi kruh, ustavilo se Slunce, Msíc a hvzdy.“63
Je evidentní, e hlavní roli v procesu postupného ustavování univerza hrály pedevším ohe a vzduch. Dále uvidíme, e vzduch má charakter mlhy, kdy jde de facto o prvotní vlhkost. Po odlámání pla- noucí sféry se nebeská tlesa následn ustavila v podob ohnivých kruh ob- klopených vzduchem – mlhou:
„Nebeská tlesa jsou jako kruh ohn, odlouila se z ohn, který byl v kosmu, a obklopil je vzduch. Jsou však prduchy jakoto jakési póry na zpsob píšaly, kterými se nebeská tlesa ukazují. Proto také uzavením tchto prduch do- chází k zatmním.“64
Nebeská tlesa, která vidíme na ob- loze, jsou tak pouhými prduchy na mlném povrchu celého kruhu daného
63 Pseudo-Plútarchos, Strom. 2 = DK 12 A 10. 64 Hippolytos, Ref. I,6,4 = DK 12 A 11.
nebeského tlesa, jimi se odhaluje vnitní ohe. Uprosted tchto ohni- vých kruh obklopených vzduchem – mlhou – se nalézá Zem. Celé univerzum tak sestává ze Zem v jeho stedu, kolem ní se soustedn otáejí kruhy nebes- kých tles – nejblíe Zemi jsou pitom hvzdy, následované kruhem Msíce. Slunce se pak nachází v nejvtší vzdále- nosti od Zem. Zastupuje tak periferii univerza, o ní jinak nemáme u Anaxi- mandra ádné zprávy.65
Zatímco nebeská tlesa mají tvar kruh, Zem mla být plochá, ve tvaru válce. Výše jsme ovšem vidli, e Dio- genés pipisuje Anaximandrov Zemi tvar koule. Mohl však být zmýlen ji nejednoznaností Hippolytova slova στρογγλον, které me vedle významu „oblý“, „okrouhlý“ znamenat rovn „kulatý“. Nejspíše se ovšem bude jednat o dsledek nekritického tení vycháze- jícího z pozdní kosmologie. Podobn to- ti Diogenés chybuje, kdy Anaximan- drovi pipisuje poznatek, e Msíc je osvtlován Sluncem. Meme dokonce zváit, zda se Diogenv omyl nezakládá na jeho obeznámenosti s argumentem o stabilit Zem, která musela být práv kulová.66
65 Áetios, Plac. II,13,7 Mansfeld–Runia  = DK  12 A  18; II,15,6 Mansfeld–Runia = DK  12 A  18; II,16,4 Mansfeld–Runia = DK 12 A 18; II,20,1 Mansfeld–Runia = DK 12 A 21; II,21,1 Mansfeld–Runia = DK 12 A 21; II,24,3 Mansfeld–Runia = DK  12 A  21; II,25,1 Mansfeld–Runia = DK  12 A  22; II,28,1 Mansfeld–Runia DK 12 A 22; II,29,1 Mansfeld–Runia DK 12 A  22; Achilleus Tatios, Isag. 19,16 = DK 12 A 21; Hippolytos, Ref. Marcovich I,6,4–5 = DK 12 A 11.
66 DL II,1 Marcovich = DK 12 A 1.
20
17/2017
Anaximandros ve skutenosti ne- vybouje z tradice, podle ní mla být Zem plochá. Jedná se pitom o  na- prosto charakteristický rys iónské kos- mologie. Tvar Zem ml navíc pipo- dobovat k nízkému válci, a dokonce jej doprovodit pomry jeho rozmr:
„ekl také, e Zem je podoby válcové a e její hloubka je tetinou její šíky.“67
Hippolytos popis dopluje, kdy pidává analogii mezi Zemí a sloupem. Oproti celému sloupu, tak jak jej známe z  antických chrám, bychom si ale mli spíše pedstavit pouze jeho ást, tzv. buben:68
„Její podoba je okrouhlá, oblá, po- dobá se kamennému sloupu. Na jedné z  jeho ploch chodíme, druhá je pak protilehlá.“69
Tém identický text potkáváme rov- n u Áetia, který opakuje paralelu s ka- menným sloupem.70 Edice Diels–Kranz oznaila uvedená slova za Anaximan- drv pímý zlomek. Nejspíše oprávnn, nebo výklad pomocí analogie ve spojení s konkrétním objektem je pro mílétské myslitele typický.71
Samotný povrch Zem nebyl nej- spíše povaován za zcela rovný, nýbr konkávní, jak bychom mohli vyloit
67 Pseudo-Plútarchos, Strom. 2 = DK 12 A 10. 68 Srov. Couprie 2011, s. 104–106. 69 Hippolytos, Ref. I,6,3 Marcovich = DK 12
A 11. 70 Áetios, Plac. III,10,2 Diels–Kranz = DK 12
A 25 = DK 12 B 5. 71 Srov. Hahn 2001; 2010.
Hippolytv termín „okrouhlý“ (γυρν), akoli se v daném pípad jedná o opravu pvodního termínu γρν doloeného v  manuskriptu. Konkávní tvar navíc dobe odpovídá ecké pedstav obý- vaného svta jako zem rozprostené kolem Stedozemního moe.72
Výše jsme upozornili, e argument o nehybnosti Zem vychází z pedpo- kladu kulového tvaru Zem, pímo vztaeného ke stejnorodému prostedí, v nm se Zem nalézá – tedy analogicky ke sférickému tvaru univerza. V popisech Anaximandrova univerza a Zem pi- tom potkáváme celou adu konkrétních tvar – od planoucí sféry i kruh nebes- kých tles po válec Zem. Planoucí sféra, která by nejlépe vyhovovala argumentu, však pedstavuje pouze ranou kosmogo- nickou fázi, nebo struktura univerza se zane formovat práv a následn po jejím odlámání. Pokud se Slunce nalézá v nejvtší vzdálenosti od Zem, a tvoí tak vlastn periferii svta, bývá Anaxi- mandrovo univerzum obvykle badateli pokládáno za otevené. Je pravdpo- dobné, e mu Anaximandros nevtiskl ádný konkrétní tvar a pouze popisoval, co konkrétn na nebi pozoruje. Ovšem Leukippovi, který zastával obdobné po- adí nebeských tles – v následnosti M- síc, hvzdy, Slunce –,73 pisuzují Áetios s Diogenem naopak membránu, která tvoí hranici svta.74 Akoli o pípadném tvaru Anaximandrova univerza se m- eme jen dohadovat, pokládal-li Zemi
72 Srov. Couprie 2011, s. 105–106; Kahn 1960, s. 56, 78, 81, pozn. 3.
73 DL IX,33 Marcovich = DK 67 A 1. 74 Áetios, Plac. II,7,2 = DK 67 A  22; DL IX,32
Marcovich = DK 67 A 1.
21R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
za plochou ve tvaru válce, nemlo by být moné u nho uplatnit Aristotelem uvá- dný argument.75
Lze nicmén poznamenat, e pes- toe argument o stabilit Zem zcela neodpovídá pomrm panujícím v Ana- ximandrov univerzu, badatelé jej ob- vykle pijímají za platný. U Anaximan- dra toti nalézáme prvky, které jej ze hry o formulaci argumentu pece jen nevyluují. Pedevším se jedná o geo- metrické pozadí, které se v Míléanov koncepci zjevn uplatuje a je pod- poruje i lexikon Súda, který o Anaxi- mandrovi tvrdí, e „ukázal základy geometrie“.76 Anaximandrovo univer- zum zárove vykazuje zejmou sou- mrnost. Meme rozpoznat i splnní obou podmínek rovnováhy Zem, které zmiuje Aristotelés: umístní Zem ve stedu a zárove shodné vzdálenosti od okraj. Zem se u Anaximandra na- lézá ve stedu a shodnou vzdáleností od kraj me být mínna vzdálenost Zem ke kruhm nebeských tles. Pla- tónem uvádná „stejnorodost“ nebe pak me souviset s pravidelným tvarem kruh nebeských tles.77
Zárodky celého argumentu lze opravdu spatovat ve znázornní Anaxi- mandrova univerza jako kruh leících v podélné rovin kolem Zem. Akoli jsme to výše odmítli, na tomto základ bychom mohli spolu s D. W. Grahamem tvrdit, e i kdy Anaximandros celý ar- gument inicioval, Zem u nho ješt není
75 Srov. Furley 1987, s.  27–28; Gregory 2016, s. 133–134, 255, pozn. 57.
76 Súda, s. v. Αναξμανδρος = Alfa 1986,1–6 = DK 12 A 2.
77 Srov. KRS 2004, s. 173.
symetrická. A v pípad Parmenida se v rámci koncepce kulové Zem pln uplatuje symetrie ve všech tech dimen- zích. Parmenidés tak mohl rozvinout do plného znní pvodní Anaximandrovu koncepci. Meme pak pímo zváit, zda Anaximandros nebyl uveden namísto Parmenida v dsledku podobnosti kruh nebeských tles s Parmenidovými vnci tvoícími univerzum.78
R. Hahn v souvislosti s architektu- rou a stavitelstvím upozornil na to, e argument me reflektovat pdorysný plán budovy. V daném pípad by p- dorysný nárt pedstavoval soustedné kruhy umístné kolem Zem. Akoli by se tak Zem opravdu nalézala v rovno- váze, má Hahnv návrh výraznou slabinu ji v tom, e zcela opomíjí pohyb Zem, který musel být nejvíce akcentován – po- hyb smrem dol. Lze se toti domní- vat, e primárn se jednalo práv o popis prostého pádu Zem, a nikoli pohybu do stran, jak zmiuje Aristotelés.79
Z Aristotelova popisu názor jeho pedchdc ohledn stability Zem je ve spisu O nebi evidentní, e je de facto akcentována pouze otázka pohybu Zem smrem dol. Pokud kadá vc smuje bhem pádu kolmo k zemi, musela být nastolena otázka, pro sama Zem ne- spadne smrem dol. Známá Hésio- dova pasá zmiuje práv tento smr, kdy uvádí, e kovadlina z bronzu by padala z nebe na zem devt nocí a dní, aby dopadla desátého dne. Stejn tak by následn padala ze zem do Tartaru,
78 Srov. Graham 2013, s. 59, 106; Heath 1913, s. 66.
79 Srov. Hahn 2001, s.  198–200; 2010, s.  56, 64–74.
22
17/2017
aby opt dopadla a desátý den.80 Lze se domnívat, e se jedná o dsledky pímo plynoucí z koncepce ploché Zem, a tedy lineárn koncipovaného univerza. Argu- ment, pipisovaný Aristotelem Anaxi- mandrovi, má však rysy píznané pro koncepci sférického univerza, v nm není ádný upednostnný smr a po- hyby smují k jeho stedu.81
Navíc lze pipomenout, e zatímco Thalétovi je oproti Anaximandrovi pisuzováno hned pt Eukleidových teorém, Aristotelés mu zárove pi- ítá siln kritizované vysvtlení stabi- lity ploché Zem nesené vodou.82 Jak jsme zmínili, u Anaximandra se ovšem bn – a v porovnání s Thalétem pon- kud pekvapiv – akceptuje práv geome- trické vysvtlení jako pvodní. G. S. Kirk dokonce v tomto smyslu konstatuje, e „jeho teorie rovnováhy byla bravurním skokem do íše matematina a a priori“.83 Anaximandrovo univerzum opravdu vy- kazuje geometrické prvky a koncepce kruh nebeských tles parciáln odráí definici pisuzovanou Thalétovi, podle ní se „kruh prmrem dlí na dv stejné ásti“84 a která sama pedpokládá definici kruhu.85 Nkdy se navíc speku- luje, e „sféra“, ji Diogenés Laertios86 pisuzuje Anaximandrovi, zastupuje model univerza v podob soustedných kruh seskupených kolem Zem.
80 Hésiodos, Theog. 720–725. 81 Srov. Furley 1987, s. 24–25, 53–54. 82 Aristotelés, De caelo II,13,294a28 = DK 11
A 14; Met. I,3,983b21 = DK 11 A 12. 83 KRS 2004, s. 173. 84 Proklos, In Eucl. 157,10 Friedl. = DK 11 A 20. 85 Srov. Kahn 1960, s. 77–78. 86 DL II,2 Marcovich = DK 12 A 1.
Pokud však meme soudit, iónská geometrie, která se peván zakládá na kruzích, úhlech a trojúhelnících, má vý- razn uitý charakter spojený s konkrét- ním mením. Lze tak pochybovat, e v ní ji skuten meme spatovat podobné progresy, jaké pedstavuje konkrétní vi- zualizace sféry uplatnné v kosmologii, s ní se setkáváme u Filoláa i ped ním podle všeho u Parmenida.87
Pochází-li navíc Anaximandrova kon- cepce kruh nebeských tles pouze z pro- stého „zhmotnní“ dráhy jejich prdu- ch, kterou meme zejména v pípad Slunce kadodenn pozorovat, piem nebeská tlesa mají meteorologický cha- rakter, nemusel Aristotelv argument picházet Míléanovi ani na mysl.88
Akoli Anaximandra neztratíme ze zetele, dále si poloíme otázku zejména po obecné povaze iónské kosmologie, nakolik me argumentu sama vbec odpovídat. Spolu s tím pihlédneme ke styným pedpokladm iónského a ital- ského kosmologického pojetí ve vztahu k pojednávané koncepci stability Zem.
IÓNSKÁ VTEV FILOSOFIE Diogenés Laertios rozlišuje ve svém podání dv vtve filosofie – iónskou a italskou.89 Zatímco iónská vtev za- ala podle nho u Anaximandra, který navazoval na Thaléta,90 italská vtev se poítala od Pýthagory. Diogenés do
87 Srov. Couprie 2003, s.  179; 2011, s.  121; Hahn 2001, s. 6, 56.
88 Srov. Couprie 2011, s. 102. 89 DL I,13 Marcovich. 90 Na jiném míst však Diogenés oznaí za
zakladatele iónské vtve Thaléta, které- ho jinak adí do mudrcké tradice (DL I,122 Marcovich).
23R ADIM KOANDRLE HLEDÁNÍ PVODU KONCEPCE ROVNOVÁNÉHO UMÍSTNÍ ZEM
17/2017
ní zárove adí i Parmenida. Akoli se Diogenova pedstava vlastn zakládá na geografickém rozdlení myšlení, meme opravdu nalézt celou adu vý- znamných odlišností. Zatímco iónská filosofie je typická drazem na meteo- rologické jevy a pírodní cykly spolu s pirozenou akcentací náboenské ei, v italské vtvi potkáváme reinkarnaci, uplatnní logiky nebo výrazný akcent na nové uití slova νος. Lze pitom soudit, e Diogenovu hypotézu o dvou vtvích fi- losofie meme dobe vyuít i pro ešení našeho tématu, nebo postihuje odlišné rysy kosmologických pojetí.91
Na základ dochovaných pramen- ných text se lze oprávnn domnívat, e spolu s koncepcí ploché Zem je jed- ním z nejcharakteristitjších znak archaických iónských kosmologií me- teorologický výklad kosmologických jev. Vzduch pedstavuje prostedí všech dj, piem jeho podoba va- riuje od temné hutné mlhy, jak pouka- zuje ji Homér, po dýchatelnou, zdán- liv nepostehnutelnou atmosféru.92 Vzduch je onou prvotní vlhkostí, kterou potkáváme u Anaximandra v podob vzduchu (mlhy) vyplujícího kosmo- gonickou planoucí sféru. Tato vlhkost se následn diferencuje na jedné stran do atmosféry, zatímco na stran druhé je jejím pozstatkem moe.93 Oddlením ástí vzduchu vzniká vítr a za psobení tepla Slunce dochází ke kolobhu vody
91 Srov. Kratochvíl 2006, s. 38–39, 41. 92 Srov. LSJ, s. v. ρ. 93 Áetios, Plac. III,16,1 Diels–Kranz = DK 12
A  27; Alexandros z  Afrodisiady, In Arist. Meteor. 67,3–11 = DK 12 A  27; Aristotelés, Meteor. II,1,353b6 = DK 12 A 27.
v pírod.94 Vzduch zahrnuje celý svt, a je tak doslova jeho pravým výrazem, jak pro Anaximena dokládá Áetios.95 Výrazem jeho celistvosti v promnách, kterými se kadodenn ustavuje.
V prostedí vyplnném vzduchem dochází k vlastnímu vzniku nebeských tles, který je obvykle spojován s vypao- váním vlhkosti z moe a ze zem a s jejím následným zapálením. Nebeská tlesa jsou tak obecn vyloena jako meteoro- logické jevy, piem napíklad u Xe- nofana96 se jedná o vznícená oblaka. Se vzduchem je pitom úzce spjata nejen jejich další existence, ale té pohyb, ne- bo potebují svj ohe stále vyivovat z vlhkosti moe a zem. Proto jdou stále za vlhkostí jako za potravou, tém jako zvíata na pastv. Aristotelés v tomto du- chu píše o obratech nebeských tles:
„[Referát o iónské meteorologii:] [í- kají] toti, e celá oblast v okolí Zem byla díve vlhká [nebo: byla prvotní vlhkostí], byla však vysušena Sluncem. To, co se vypailo, prý zpsobuje vanutí a obraty Slunce i Msíce, zatímco to, co zstalo, je moe. Proto se domnívají, e vysoušením se [moe] zmenšuje a nako- nec e jednou úpln vyschne.“97
D. W. Graham tento charakteris- tický rys iónské kosmologie doslova
94 Áetios, Plac. III,7,1 = DK 12 A 24; Hippolytos, Ref. I,6,7 = DK 12 A 11; Turba philosopho- rum 110,15 Ruska = fr. 25 Mansfeld.
95 Áetios, Plac. I,3,4 = DK 13 B 2. 96 Áetios, Plac. II,20,3 = DK 21 A 40; II,25,4 =
DK 21 A 43; III,2,11 = DK 21 A 44; Pseudo- Plútarchos, Plac. 4 = DK 21 A 32.
97 Aristotelés, Meteor. II,1,353b6 = DK 12 A 27.
24
17/2017
nazývá „meteorologickým modelem“.98 U Anaximandra je role vzduchu po- dobn zásadní jako u ostatních ión- ských myslitel. Meme-li na základ text soudit, vzduch se v rané fázi kos- mogonie nalézal uvnit planoucí sféry, aby následn obklopil její odlomené oh- nivé ásti, a vytvoil tak mlný „obal“ nebeských tles. Pokud dosahoval a k nebeským tlesm, která spoluvytvá- el, musel zárove vyplovat vzniklé univerzum.
Jestlie vzduch vyploval celé uni- verzum, zasahoval i pod Zemi a slouil jako její opora. D. Furley upozornil, e pokud se Míléané zajímali o schopnost plochých vcí zstávat na hladin, Ana- ximandros mohl v pípad ploché Zem tvaru válce prost jen zdraznit, e ta- ková Zem nemá tendenci naklánt se na nkterou ze stran a zstává na svém míst na vzduchu.99
S tím mohou souviset i zmínky Hip- polyta a  Theóna o  „vznášení“ Zem. Uitý termín μετωρος toti spíše upa- matovává na dní související s atmosfé- rickými jevy.100 Jako by se tak jednalo o rovnováhu Zem v okolní atmosfée. Mohli bychom zde spatovat i návaznost na Platónem zmiovanou stejnorodost nebe, evokující umístní Zem v rovno- ván smíšeném médiu.101
Tato rovnováha by však mohla být obas narušována silou vtru, který je u  Míléan pokládán za pvodce
98 Srov. Graham 2013, s. 78–84.
99 Srov. Furley 1987, s. 26–28.
100 Srov. LSJ, s. v. μετωρος.
101 Srov. Hobza 2006, s.  388–391; Kratochvíl 2010, s. 226.
zemtesení.102 Tím by mohl být mínn pohyb Zem, který uvádí Theón. V obdob- ném duchu tvrdí Seneca, e k zemte- sení mlo podle Thaléta docházet psobe- ním rozbouených vln vody, na ní Zem spoívala.103 Tebae Theónova zpráva me být chybná a κινεται me stát na- místo κεται, deklarovaný klid Zem by tak nebyl trvalý, pohyby vzduchu by jej as od asu narušovaly.104
Pes výraznou úlohu vzduchu však v Anaximandrov koncepci souasn na- lézáme prvky, které se zdají být výrazn odlišné od bného iónského zpsobu výkladu svta. Je to ji povaha nebes- kých tles, která nevznikají a v d- sledku vypaování vlhkosti, nebo jsou vlastními pozstatky planoucí sféry. Na- víc se jedná o konkrétní tlesa s pevnou strukturou, a nikoli pouze o vznícená oblaka jako v pípad Xenofana.
Meteorologické pojetí iónské kosmo- logie ale pedevším odráí pedstavu, e veškeré dní na nebi se mohlo ode- hrávat práv pouze nad Zemí. Oba tyto momenty jsou úzce spjaty. Podle všech indicií meme soudit, e spojují-li ión- ské kosmologie vznik a obh nebeských tles s vlhkostí svta, nemohou tlesa za- sahovat pod Zemi. V pípad Hérakleita nicmén nemáme o obhu nebeských tles dostatené zprávy a u Xenofana rovn elíme znaným potíím s vý- kladem celé situace. Pokud je ale pohyb Slunce, které má mít povahu vzníce- ného oblaku, popisován nejspíše jako
102 Ammianus Marcellinus, Hist. XVII,7,12 = DK 12 A 28.
103 Seneca, Nat. quaest. III,14 = DK 11 A 15. 104 Srov. Kahn 1960, s.  54–55; White 2008,
s. 104–105.
17/2017
pímoarý, lze se domnívat, e pod Zemi nezasahuje.105 U Anaximena pak autoi opakovan a jednoznan dosvdují, e nebeská tlesa mla obíhat pouze okolo Zem, a nikoli pod ní:106
„O  obhu a  pohybu nebeských tles: Anaximenés íkal, e hvzdy nekrouí pod Zemí, nýbr okolo Zem.“107
Jak jsme ovšem zmínili na jiném míst, u Anaximandra je to oproti tomu uvádný sklon kruh nebeských tles, díky nmu lze pedpokládat, e se t- lesa pohybují i pod horizontem ploché Zem.108 Unikátní me být v této sou- vislosti zpráva o protilehlé stran Ze- m.109 Dává dobrý smysl práv v pípad popisu Zem jako konkrétního tlesa umístného v prostoru. Zem tak nemá ádné koeny ani se pod ní nenalézá propast Tartaros epické tradice.110
Pokud Aristotelés ve spisu O nebi spo- juje Anaximandra s argumentem o stabi- lit Zem a výslovn ho pitom jmenuje, lze se domnívat, e principiáln reaguje na charakteristické rysy jeho kosmologie.
105 Áetios, Plac. II,20,3 = DK 21 A 40; II,24,4 = DK 21 A 41; II,24,9 = DK 21 A 41a; Hippolytos, Ref. I,14,3 = DK 21 A 33; Pseudo-Plútarchos, Strom. 4 = DK 21 A 32.
106 Áetios, Plac. II,16,5 Mansfeld–Runia = DK 13 A  14; Aristotelés, Meteor. II,1,354a28  = DK 13 A 14; DL II,3 Marcovich = DK 13 A 1; Hippolytos, Ref. I,7,6 Marcovich = DK 13 A 7.
107 Áetios, Plac. II,16,5 Mansfeld–Runia = DK 13 A 14.
108 Áetios, Plac. II,25,1 Mansfeld–Runia = DK 12 A 22.
109 Áetios, Plac. III,10,2 Diels–Kranz = DK 12 A  25; Hippolytos, Ref. I,6,3 Marcovich = DK 12 A 11.
110 Hésiodos, Theog. 726; Homér, Il. VIII,13.
Oproti ostatním iónským koncepcím to mohla být práv symetrie uplatující se v popisu jeho univerza, sestávajícího z kruh nebeských tles otáejících se kolem Zem v jejich stedu. Klíovým však byl práv pedpoklad obhu nebes- kých tles pod Zemí. Akoli byla Zem obklopena vzduchem, na nm i sama spoívala, nebeská tlesa pod ní prochá- zela, jako by nebyla niím podpírána.111
U Anaxagory, který ji ve své dob reaguje na myšlení Parmenida, se pak nebeská tlesa stávají konkrétními hmotnými objekty, které se pohybují pod plochou Zemí:
„Slunce svou velikostí pesahuje Pelo- ponés. Msíc nemá vlastní svtlo, nýbr je má od Slunce. Nebeská tlesa obíhají pod Zemí.“112
Práv zde se ale souasn otevírá zá- sadní problém, který je implicitn ob- saen v&n