GRAFICKÁ a ZVUKOVÁ

STRÁNKA JAZYKA

Název školy SOŠ InterDact s.r.o. Most

Autor Mgr. Ivana Vodičková

Název šablony I/2_Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti

Číslo projektu VY_12_INOVACE_22

Předmět Český jazyk a literatura

Tematický celek Nauka o grafické a zvukové stránce jazyka

Téma Grafická a zvuková stránka jazyka

Druh učebního

materiálu Prezentace, výklad

Metodický pokyn Pracovní list slouží k seznámení studujících s grafickou a zvukovou stránkou jazyka

Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

Základní oblasti grafické stránky jazyka

• Písmo

• Trvalost psaného projevu

• Grafické prostředky

Písmo

• Písmo:

• V českém jazyce se používá tzv. latinka

• Jsou ustáleny zásady jak se má písma používat = pravopis

• Zdroje:

• Pravidla českého pravopisu

• Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

Trvalost psaného projevu

• Trvalost psaného projevu:

• Může se k němu autor i čtenář vracet

• Autor může text měnit

• Čtenář se může vracet např. k zajímavým myšlenkám.

Grafické prostředky

• Grafické prostředky:

• Interpunkční znaménka [: , „ ? - ….]

• Důraz můžeme označit jiným typem písma, velikostí, podtržením apod.

Specifické prostředky psaného projevu

• Specifické prostředky psaného projevu:

• Můžeme využít různých možností plošného rozvržení textu

• Dále využíváme např. odstavce, kapitoly.

• Vhodné jsou rovněž tituly, podtituly, barevnost, grafické značky apod.

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA

• Slohové projevy rozlišujeme podle formy:

• Mluvené – jsou realizovány zvukovými jazykovými prostředky

• Psané – jsou realizovány grafickými prostředky

ZVUKOVÁ STRÁNKA

• Její úroveň závisí na výslovnosti jednotlivých hlásek, jejich skupin a celých

slov, také na zvukové podobě vět.

• Pravidly výslovnosti se zabývá ortoepie, pravidly české výslovnosti určuje

Výslovnost spisovné češtiny.

VÝSLOVNOSTNÍ STYLY

• Základní (neutrální) se uplatňuje především ve veřejném projevu (rozhlas,

televize, škola)

• Hovorová (běžná) je součástí spisovné češtiny, ale je volnější, vyznačuje se

častějším zjednodušením souhláskových skupin.

• Nespisovná výslovnost se projevuje nepečlivou artikulací hlásek, výrazným

zjednodušováním hláskových skupin

VÝSLOVNOST HLÁSEK

• Musíme dbát na kvalitu i kvalitu, tj. délku. Např.[pudu domu] místo [půjdu domů]

• Výslovnost souhlásek

• Spodoba znělosti – celá skupina hlásek se vyslovuje buď zněle, nebo nezněle. Např. odpor (otpor), sbalit (zbalit)

• Splývání hlásek – dvě stejné souhlásky se vyslovují jako jedna. Např. vinný, oddech, rozzlobit

• Vypouštění hlásek – objevuje se v nespisovné výslovnosti. Např. [dyž]=když,[šveska]=švestka

VÝSLOVNOST CIZÍCH SLOV

• U obecných cizích slov nezachováváme vždy důsledně výslovnost toho

jazyka, ze kterého bylo přejato. Zdomácnělá slova vyslovuje zpravidla tak, jak

se píší. Např. rentgen, tenis, inzerát, hokej.

• Cizí jména vlastní vyslovujeme většinou shodně s výslovností daného jazyka.

SLOVNÍ PŘÍZVUK

• Čeština má hlavní přízvuk na první slabice slova

• Slova trojslabičná mohou mít přízvuk vedlejší. Např. rozmlouvávala

• Výjimku tvoří tzv. dvojslabičné předložky, které většinou hlavní přízvuk

nemají. Např. mezi domy, mimo tebe

• U jednoslabičných předložek se přízvuk přesouvá na předložku. Např. do

práce, na východě

ZVUKOVÁ PODOBA VĚTY

• Melodie (intonace) – jedná se o změnu ve výšce hlasu, hlavně v konci

větného celku. Může být stoupavá, klesavá, stoupavě klesavá.

• Pauza – větu většinou neříká najednou, ale s kratšími zvukovými

celky=frázování

• Větný přízvuk – jedná se o zesílený slovní přízvuk některého slova ve

výpovědi.