Titulek titulek titulek titulek titulek Text

Titulek titulek titulek titulek titulek

festivalové noviny 458. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 30. června 2016

„Spoluobčané! Prosíme Vás všechny,abyste se s námi zapojili do radostnépráce na tomto podniku a byli nám nápo-mocni všude, kde toho bude zapotřebí.Věnujte pozornost svému okolí, svým za-hrádkám, květinové výzdobě v oknechi podloubích, všemu, co by mohlo přispětik zlepšení vzhledu města. Zvláště pro-síme, abyste poskytli lůžka jak členůmNárodního divadla, tak i ostatním hostům.Vycházejte ochotně vstříc všem, kdo náspoctí návštěvou! Přispějte ochotně k osla-vám největšího rodáka Litomyšle! Děku-jeme Vám!” To se psal rok 1952 a už v květnu rozvěsilPracovní výbor Smetanovy Litomyšle cito-vanou výzvu po městě. Čtvrtý ročník stálza dveřmi, festival si pomalu zvykal nasvou nezávislost, pupeční šňůra s Praž-ským jarem, jehož měla být SmetanovaLitomyšl zamýšlenou součástí, byla pře-střižena. Začátkem června už se hrálo,v programu se objevila Hubička a Brani-boři v Čechách. Ve srovnání s letošním„ostravským” nastudováním Jiřího Ne-

kvasila je tenkrát pojal režisér BohumilHrdlička velmi odvážně. Při sborové scénězapalovala městská chudina na jevištiohně, z oken v patrech zámku se shazo-valy rance. Naštěstí toho nevzplálo víca zámek dostal šanci stát se dědictvímUNESCO. Režisérova kreativita ale pře-sáhla meze tolerance přítomného ZdeňkaNejedlého, který Hrdličkovi a dirigentuKrombholcovi důrazně vysvětlil, že VŘSRuž proběhla a „v Litomyšli při Braniborechse tudíž žádná další konat nebude”. Kdybypan Hrdlička tušil, že za čtyřiašedesát letpostačí do Litomyšle přijet s ledkovýmiobrazovkami, tak jako to udělal Vojta Dyk,ohně na jevišti můžou plát nepřetržitě!Všichni lidé z Litomyšle i dalekého okolís napětím sledovali počasí. Celý dendrobně, ale vytrvale pršelo… – citujemei nadále z festivalové kroniky z roku 1952,nebo vzpomínáme na neděli 19. června,kdy se Zámecké návrší chvělo napětím podtemnými mraky a dirigent Ondrej Lenárdneklidně vzhlížel k obloze? Snad „Ten na-hoře” bude milosrdný a koncert nezkazí!

Nakonec lilo, to je pravda, ale Mahler senarozdíl od Libuše v dvaapadesátém ode-hrál (protože „starosta Miroslav Brýdl serozhodl stůj co stůj II. zámecké nádvoří nadobu festivalu zastřešit”) a i v kapkáchdeště byl mimořádný. Organizátoři tudížnemuseli tak jako jejich nebozí předchůdcishánět „vysoušecí železné koksové koše,aby bylo možno vytápět okolí jeviště, kdybydéšť ustal”. Všechno se změnilo a nezměnilo se nic odroku 1952. Město žije s festivalem a festivals městem, zahrádky jsou vzorně upravené,v oknech i podloubích voní květiny a ti, jimžje Litomyšl domovem, jsou Smetance ná-pomocni všude, kde toho je zapotřebí.I proto se sem milovníci krásné a kvalitníhudby rádi vracejí. Přesně tak plyne histo-rický čas. Věci se mění, dobrá myšlenkazůstává. Sílí, když je smysluplně rozvíjena.A to se ve městě s geniem loci, „rodišti”Mezinárodního hudebního festivalu Sme-tanova Litomyšl, děje.Tak příští rok ve stejnou dobu, vážení spolu-občané a drazí návštěvníci!

Chcem-li se setkati, nelučme se tedySmetanova Litomyšl 2016 ve finále

2

Litomyšl má duši

Čtyři otázky pro ministryni pro místní rozvojKarlu Šlechtovou:

V čem si myslíte, že je festival jedinečný?Jedinečnost už vychází jen ze samotné osobyhudebního génia Bedřicha Smetany, v jehožrodném městě Litomyšli se každoročně již poněkolik desítek let koná hudební festival,

který patří k nejstarším hudebním festivalůmv České republice. Tato významná společen-ská a kulturní akce je významnou událostív regionu a každoročně láká stále více tu-ristů. Státní zámek Litomyšl a jeho okolí setak opět ponoří do pohádkové hudební atmo-sféry a zaznějí zde skladby nejznámějšíchsvětových umělců.

Jakou posloucháte hudbu?Asi není tajemstvím, že mám ráda rock.Pokud však potřebuju zvolnit a přepnout,komornější hudba je mi také blízká.

Měla jste někdy příležitost Litomyšl na-vštívit? Ano a doporučuji, aby toto město s původníi nynější architekturou navštívil každý z nása našel si to své. Město, o kterém se říká,že leží uprostřed České republiky, je velmibohaté na kulturní a historické památky,má duši… Musím vyzdvihnout zámek a jehozahrady a pak samozřejmě Smetanovo ná-městí, tam je to vážně kouzelné.

Kdybyste nebyla pracovně vytíženáa mohla volně disponovat svým časem,který koncert z letošního programu byste sivybrala?Nabídka hudebních vystoupení je vážně bo-hatá. Myslím si, že vybrat si jen jeden koncertje téměř nemožné… Avšak vedle takovýchjmen jako Gustav Mahler či Giuseppe Verdibych volila asi Smetanovu Hubičku.

Blahopřejeme Tomáši HalíkoviVe středu 22. června se v Oxfordu konalaslavnostní promoce. V Nových Hradech ba-rokní opera. Proč tyto dvě na první pohlednesourodé události spojujeme? Protožečestný doktorát Oxfordské univerzity převzalprofesor Tomáš Halík, velký příznivce Sme-tanovy Litomyšle.Obřad Encaenia je velmi slavnostní, má dlou-holetou tradici, koná se každý rok a význam-

ným světovým osobnostem jsou během nějudělovány čestné doktoráty. Průvodemvstoupí univerzitní hodnostáři do SheldonianTheatre, po podepsání se do Knihy čestnýchtitulů je za zvuku varhan následují do auly ti,kteří mají ocenění přijmout. Tomáš Halík je teprve čtvrtým českým nosi-telem tohoto prestižního ocenění. V roce1927 ho získal Tomáš Garrigue Masaryk,

O

v březnu 1940 Edvard Beneš a v říjnu 1998Václav Havel. K rozhodnutí ocenit TomášeHalíka významně přispěla jeho snaha o me-zináboženský dialog a též udělení Tempelto-novy ceny před dvěma lety.Počátkem června zahájil profesor Halík čin-nost Centra pro studium politické filozofie,etiky a náboženství, které bude působit připražské filozofické fakultě a propojí se s vý-znamnými světovými univerzitami: Oxford-skou univerzitou, Harvardovou univerzitou,Univerzitou Nôtre Dame nebo s Vídeňskýminstitutem humanitních věd. Svou činnost za-měří na aspekty veřejného života a otázky tý-kající se rolí náboženství v současnéspolečnosti.Společně s Tomášem Halíkem získali čestnýdoktorát Američan Paul Krugman, nositelNobelovy ceny za ekonomii, lord Mance, soud-ce Nejvyššího soudu Spojeného království,japonská architektka Kazuyo Sejima, hlavnídesignér Applu Jonathan Ive, španělský re-žisér Pedro Almodovar či estonský skladatelArvo Pärt.

3

Festivalu s láskou

„Chtěl bych zdůraznit, že jsme tým, sám člověknezvládne nic,” říká Karel Kalousek, vedoucítechniky, sotva otevřu dveře do „kamrlíku”, jakse oné zámecké místnosti familiárně – a nutnopodotknout i láskyplně – přezdívá. Scházejí sev ní všichni, kdož mají s technickou stránkoufestivalu co dočinění. Karlova parta čítá třicetlidí, část jich pracuje na parkovištích a částtvoří tzv. technickou skupinu, „stagehands”.Jsou to studenti i pracující, kteří si berou počas festivalu dovolenou.

V pravidelném tempuKaždý festivalový den má stejný rytmus:představení skončí, lidé odejdou, technici na-stupují. Demontují, uklízejí, montují. Abydruhý den bylo všechno dokonale připravené.„V mezičase, tedy v době, kdy se koná před-stavení, se chlapi převléknou do oblekůa fungují jako pořadatelská služba. Mimo jinépozorně sledují hlediště a zasahují, když seněkterému návštěvníkovi udělá nevolno. Tose stává obzvláště, když teploměr šplhák výškovým rekordům. Mají sílu vynést člo-věka z dlouhé řady a předat ho do péče zá-chranářů. Po skončení produkce se zasepřevléknou do montérek a všechno jede na-novo,” říká Karel Kalousek. A co je na celévěci nejúžasnější? Všichni se stále usmívají,mají dobrou náladu a nedovedou si předsta-vit, že by příští rok absentovali.

Každý den nová výzva„Nastupujeme na desátou dopoledne, končímeobvykle kolem třetí ráno, ale někdy se nám toprotáhne až do šesti. Tehdy si už chlapi beroudovolenou, jinak chodí normálně do práce.

Máme mezi sebou ale i vysokoškoláky, ti časvětšinou neřeší. Připravíme všechno, co je propředstavení potřeba. Koncerty už pro nás jsoudocela ´nuda´, rutina: postavíme elevace,praktikáble, židle a pulty na noty. Náročnější jeopera, to spolupracujeme s techniky z divadel,ovšem jsou i představení extrémně náročná,”vysvětluje Karel Kalousek. A myslí přitom naBernsteinovu Mši, kterou letos na festival při-vezl Vojtěch Dyk. „Když přijede divadlo, třebadva kamiony už v noci před představením, vy-nosíme kulisy a další potřebné věci, ale to nenítaková dřina, jako když vám dorazí kamiony postřechu nacpané bednami. Dykovy kamionypřijely o půlnoci, do té doby jsme museli ukliditkompletní produkci opery Národního divadla.Pak jsme do rána vyložili čtyřicet tun materiálua stavělo se až do odpolední zkoušky,” vzpo-míná Karel Kalousek. A to by nezasvěcený řekl,

Další ročník Smetanovy Litomyšle končí. Zámecké návrší na rok ztichne, aby semohlo hluboce nadechnout a příští rok se znovu rozeznít v těch nejbarevnějšíchtóninách. Stejně hluboce nadechnout se ovšem musí i organizátoři, maraton tobyl náročný. V tuto chvíli chceme představit ty, kteří vždy na několik červnovýchtýdnů zmizí v útrobách zámku, stěhují, montují, zapojují, napojují… Bez nich by se nekonal žádný koncert, neodehrála se jediná opera. Tušíte správně, mluvíme o technickém zázemí festivalu, o partě lidí různých profesí, kteří po práci navléknoumontérky a jdou… do práce.

že na jevišti stálo „pouze” lešení a za ním bylazadní projekce. „Když už říkáte zadní pro-jekce… jen ty ledkové obrazovky, co byly v bed-nách! Kabely, světla, komplikovaná kovovákonstrukce se zadními schodišti, která muselaunést dva sbory a po níž běhal Vojta Dyk. Tolikbeden jsme tady ještě neměli, zákulisí jich byloplné!” Tento koncert pořádně prověřil sílytechnické skupiny. Ale zvládli to, jak jinak…

Zaslouží si velký díkFestivalový program se chýlí k Velkému fi-nále a další ročník Smetanovy Litomyšleskončí. Technici, kteří ještě několik týdnůpřed začátkem festivalu vestavěli do zámec-kého nádvoří kompletní divadlo se vším nut-ným příslušenstvím, je po skončení zasemusejí rozebrat, vše odvézt a uskladnit. „Podlouhém festivalovém maratonu tak pro něposledním potleskem festival nekončí, majíneuvěřitelnou výdrž a bez lásky k festivalu byto dělat nemohli. Zvláště když jim nemůžemezaplatit tolik, kolik by si zasloužili,” říká ře-ditel festivalu Jan Pikna. „Rád bych jim tímtoposlal velké poděkování, obrovsky si jejichpráce vážím. Stejně tak ale musím poděko-vat všem dalším pořadatelům, uvaděčkám,kolegům a spolupracovníkům, hasičům, zá-chranářům… Jsme úžasný tým a myslím, žeto návštěvníci cítí.”

4

ROZHOVOR S VOJTĚCHEM STŘÍTESKÝM

Dramaturgova práce má okamžitou odezvu

Festival má nové kontury, co to pro dra-maturgii znamená?Správní rada projednávala dokument týkajícíse období 2016–2024 a výstupy se do nejbliž-ších dvou ročníků, které jsou programověv podstatě připraveny, nepromítnou zásadně.Ale některé již ano – určitě bude snahou vícetematicky propojit svět hudební a výtvarnéSmetanovy Litomyšle, začneme naplňovatpartnerství s Českou filharmonií a s velkýmpředstihem musíme pracovat na přípravěvlastních inscenací. Ale nečekejte, že by seměla dramaturgie úplně proměnit. K tomuani není důvod. Budeme ji zkvalitňovat, roz-víjet synergie a nadále přicházet s premi-érami, novinkami, vlastními pořady.

V letošním roce jsme viděli hned tři mi-mořádné projekty, Bernsteina, Mahleraa Sólo pro 100 smyčců. Půjde festival i v bu-doucnu touto cestou?Určitě nebude snadné překonávat letošníobrovský úspěch Bernsteinovy Mše či dopadMahlerovy Osmé symfonie. Ale plány mámei nadále velké! Myslím, že nastal čas k pro-vedení Gurrelieder Arnolda Schönberga,v květnu jsem dokončil z veršů našich bás-níků libreto kantáty Český poutník, kteroubude premiérovat Česká filharmonie podtaktovkou Jiřího Bělohlávka k 100. výročí re-publiky na 60. ročníku festivalu. A na němvystoupí také – v České republice prvně –i jeden z představitelů absolutní světové pě-vecké špičky, smlouvu už máme uzavřenou.Logisticky hodně náročný a prací na dvaroky bude projekt Zpěváčci kraje mého.Takhle to chodí. Realizujete konkrétní roč-ník, ale myšlenkami a v PC jste dva i tři rokyv předstihu.

Uvažovalo se o zařazování „malých kon-certů” v průběhu dne. Budete zvát tria,kvarteta, můžeme se těšit na recitály nebopřipravujete úplně něco jiného?Myšleno je především rozšíření a stabilizo-vání nabídky o víkendech, kdy bychom si přáliudržet ve městě co nejvíce hostů. Hrát vevšední den více než jednou zatím nelze. Víte– on občas bývá „malý” koncert organizačněstejně náročný jako ten na nádvoří. Drama-turgicky bych se nechtěl svazovat do určitéstriktní formy. Zachovat bohatost nabídky, alevíce se zaměřit na koncentrovanější progra-mové linie. To zní trochu vědátorsky, ale mys-lím, že z programů příštích ročníků budejasně patrné, co tím myslím.

Hvězdní sólisté jsou v Litomyšli každo-ročními hosty. Nemá ale festival ambici vy-hledávat mladé talenty, u nichž sepředpokládá slibná budoucnost?Nemyslím si, že by právě toto mělo být úko-lem dnes již prestižní hudební přehlídky –u nás už by měli vystupovat spíše hotoví,zralí umělci. Ale v dramaturgii není radnobrát žádná tvrzení doslova – podívejte, ta-kový Lukáš Vondráček (vítěz letošní Soutěžekrálovny Alžbety v Bruselu – pozn. red.),u nás hrál Griega už před třinácti lety! Určitěby bylo skvělé, kdyby festivalu předcházelainterpretační soutěž. Již o tom s Honzoua Evou Piknovými mluvíme, ale je to běh mi-nimálně na střední trať, to se nestane hned.

Mezi oblíbené patří koncerty na přání čicrossovery, jakou cestou chcete jít v tétooblasti?Tak já nejsem moc příznivcem škatulkování,kdo a co se vejde do jaké krabičky. Ať si to

zní sebevíc jako klišé – u mě rozhodujepouze to, co slyším: dobré, kvalitní, nebošunt? A troufám si říct, že toto tedy za tadlouhá desetiletí poznám neomylně. To všakpřirozeně neznamená, že dobrou hudbu ne-může pokazit špatný výkon. Ovšem když sesejde velké dílo s kongeniální interpretací?Letos jsme toho byli svědky třeba v jízdárněpři provedení Vasksova Klavírního kvartetu;to pak člověk i zapomene, že je fakt hrozněunavený… Za rok bude jubilejní 20. koncertna přání, tam hudebně zazní ještě pod-robnější vyjádření mé prosté filozofiedobrý/špatný.

Můžete prozradit něco víc o příštím roč-níku?Každý rok v rozhovoru pro poslední čísloFestivalových novin něco prozradím a neníproč dělat letos výjimku. Padesátá devátáSmetanova Litomyšl začne v pátek 16. červnakoncertem České filharmonie pod taktovkousvětoznámého Semjona Byčkova a vyvrcholíve čtvrtek 6. července 2017 sborovou scé-nou, která si v posluchačském dojmu ne-zadá s Mahlerem. V plánu je 33 představenía pořadů, a navrch nový cyklus varhanníchdostaveníček. Raduji se z toho, že budememít opět dva smetanovské operní tituly –nové Tajemství z Ostravy a zopakujeme praž-skou Prodanou nevěstu. Brněnský soubork nám přiveze Její pastorkyňu a PonchiellihoGiocondu. Na Nových Hradech mámev plánu – v Čechách vůbec prvně – uvést jistérané dílo Georga Friedricha Händela. A ne-ustále jednáme o technických možnostechscénického provedení rockové opery JesusChrist Superstar. V galakoncertu se chys-táme na návštěvu Vídeňské státní opery,

Každý ročník SmetanovyLitomyšle je velkým kulturním zážitkem, jen s těžkým srdcemvyškrtáváme pořady, kteréopravdu z časových důvodů navštívit nemůžeme. Dramaturgie festivalu je promyšlená do nejmenších detailů, a to na léta dopředu.Umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský totiž v podstatě žije v budoucnosti.

5

Příliš frivolní a realistickáPropadák to byl. Pařížská společnost nedokázala Carmen vstřebat. Její tehdejšípředstavitelka Célestine Galli-Marié při premiéře pobouřila publikum i kritiku,vyčítali jí, že hlavní hrdinku interpretuje až moc realisticky. Zdrcený GeorgesBizet, který zemřel pouhé tři měsíce po prvním uvedení opery, odešel ze světa s přesvědčením, že jako skladatel naprosto selhal.

přijede také Poznaňská filharmonie, ČeskáSinfonietta bude hrát mimo jiné BerliozovuFantastickou. Ale II. nádvoří bude patřit i ba-letu Národního divadla Praha – chystámeuvedení Sóla pro nás dva (Petr Zuska – Ja-romír Nohavica). Nesmírně silnou vidím jiždnes řadu pořadů, které se budou konatmimo nádvoří – v jízdárně, v chrámech. Na-mátkou a na ochutnání: co říkáte na Gold-bergovské variace v Sitkovetského úpravěpro smyčcové trio s Jiřím Bártou?

Prožíváte jako dramaturg nějakou sebe-reflexi? Vnímáte kolem sebe třeba i kri-tické hlasy?Víte, dramaturg má nastavené zrcadlo jakomálokterá jiná profese. Když sestavím pro-gram, o který nebude zájem, vím ihned, žejsem se dopustil nějakých chyb. A to si ne-mohu dovolit, protože příjem ze vstupnéhoje pro nás velmi podstatnou složkou roz-počtu. To ale naprosto neznamená, že kvůlikase budeme hrát dokolečka Aidu či Car-mina burana! Hlasy samozřejmě slyšíma zaznamenal jsem určitou diskuzi, zda jenáš program dostatečně odvážný a otevřený„nové hudbě”. Já nemám potřebu se v tomtosměru hájit, protože v kontextu naší drama-turgie považuji takto nastolenou otázku zabezpředmětnou – v několika málo dnech tuhrajeme třeba Messiaena, Weilla, Vaskse,Kiłara, Góreckého… Spíše bych rád trochuvysvětlil, proč má naše dramaturgie právětento, do jisté míry „posluchačsky vlídný”,charakter. Jsem si jistý, že každé městoa každý festival vyžaduje rozdílný přístupovýkód. Jeden a týž program bude na různýchmístech působit rozdílně. V Litomyšli je fes-tivalové centrum na Zámeckém návrší a fes-tival se koná v létě, často pod otevřenýmnebem. Z podstaty věci prostě nemůžemebýt festivalem hledačským, více zaměřenýmna „contemporary music”! Myslím, že by-chom přišli o velký počet návštěvníků a novíby se sem nehrnuli, protože již mají „své”,obyčejně nesmírně štědře dotované pře-hlídky. Vůbec se tedy nebráním nové tvorbě,vždyť zde často uvádíme premiéry – ale musíjít o hudbu opravdu kvalitní a vhodnou pronaše pódia. Pro mne je vytvoření programukaždého ročníku velkým svátkem! Strašněmoc si svobody na tomto poli považuji a sna-žím se ji dle nejlepších znalostí splácet. Nepro pocit osobního uspokojení, ne prosprávní radu – ale pro návštěvníky Smeta-novy Litomyšle, které nám i v metropolíchmohou závidět!

GEORGES BIZET: CARMEN

Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací!Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY

Dnes jedna z nejhranějších a divácky nejvděč-nějších oper, jež se řadí do žánru opéra co-mique, přestože má tragické finále, mělakomplikovaný osud. V roce 1875 ale platila jináspolečenská pravidla, než je tomu dnes,a Salle Favart, kde se premiéra odehrávala, seotřásal… odporem. Jen si to představme: sborpochybných existencí, pašeráci, cikánka hlavníhrdinkou, navíc frivolní, živočišná, ústřednímmotivem díla vášeň lásky, žárlivost – realis-ticky podaná, ale co hůř: v samotném závěruvražda! A to vše v divadle, kam chodili spořá-daní měšťané, kde (možná) dokonce mohlo vevší počestnosti dojít k prvním nesmělým part-nerským schůzkám. Takový skandál!

Nenechte ji zemřítUž při čtení libreta se prý tvářil velmi zdržen-livě, eufemisticky řečeno, ředitel divadlaAdolphe de Leuven, sám též libretista: „Car-men! Copak není zavražděná svým milen-cem? V Komické opeře! (…) To přece nenímožné! Prosím vás, snažte se ji nenechat ze-mřít! Smrt v Komické opeře! To ještě nikdonikdy neviděl! Slyšíte, nikdy! Nenechte ji ze-mřít! Prosím vás, mí drazí!” zoufal si. Lečnebyl vyslyšen. Carmen v den premiéry ze-mřela a za pár měsíců na to i její autor. Oškliváanekdota, která tehdy kolovala, připisovala

skladatelův skon „karetní” árii – cikánky přecetřikrát za sebou vytáhly Smrt.Jediný, kdo okamžitě pochopil potenciál díla,byl německý filozof Friedrich Nietzche.„Žádná Senta, která se rovná Sentimentalita!Ale láska jako osud – cynická, nevinná, hrozná– a právě v tom ryzí! Láska, která obsahujeválku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!"

V hlavních rolích velké hvězdyOsm let musela Carmen čekat, než si našlacestu k srdcím diváků, aby se v nich nakonecpevně usadila. Dodnes patří k nejhranějšímsvětovým operám, její nádherné árie inter-pretovaly největší hvězdy operních scén.V nespoutanou cikánskou krasavici, již zni-čila vášeň, kterou rozpoutala, se proměnilanapříklad Maria Callas, Jelena Obrazcovováči Magdalena Kožená, Dona Josého zpívalPlácido Domingo, Jonas Kaufmann či JoséCarreras, Escamillia třeba Robert Merrillnebo Ildar Abdrazakov. Zajímavá pro násmůže být informace, že první zvuková na-hrávka opery vznikla v roce 1908 v Berlíně.V titulní roli se představila Ema Destinnová.Do Litomyšle Carmen přiváží Janáčkovaopera Brno, v hlavních rolích uslyšíme AtaluSchöck, Luciana Mastra (Don José) a Svato-pluka Sema (Escamilio).

6

Jakub Hrůša mezi Británií a KontinentemVELKÉ FINÁLE

Počítáte si provedení Mé vlasti? Kolikátéje to litomyšlské?Vedu si již několik let podrobné zápisy o svýchdirigentských aktivitách, a tak odpověď znám.Litomyšlské provedení celého cyklu bude médvaadvacáté. Vltavu jsem ale dirigoval již pa-desátsedmkrát, Šárku čtyřicettřikrát.

Každopádně ale prý první s Českou fil-harmonií…Ano, je to tak. Moc se na ně těším.

Je to opravdu tak mimořádná a výji-mečná, sváteční skladba? Naprosto. Až tak, že se ostýchám ji dávat naprogram tam, kde hrozí, že by se ona mimo-řádnost a svátečnost mohla vytratit. Většinouse ale daří toho správného kontextu docilo-vat. Z nadcházejících příležitostí bych jmeno-val zejména provedení s Chicago SymphonyOrchestra v jejich abonmá příští sezony.Naposledy tam dirigoval Mou vlast RafaelKubelík v roce 1983. Z managementuorchestru, který se na tento úkol chystá jakona výjimečnou událost, jsem dostal výpisyvšech tamních provedení. Mohu tedy jmeno-vat: 23.–24. říjen 1952 (Kubelík), 23.–24.leden 1969 (Kubelík), 27.–29. říjen 1983 (opětKubelík). Pak už nic. Vidíte, že je to dost síla!

Jak se dirigentovi přepíná mezi operoua koncertními úkoly?Báječně. Nechci, aby to znělo jako klišé, alevážně se cítím na koncertním pódiu nejlépezrovna tehdy, když se na ně vracím z oper-ního orchestřiště – a vice versa.

Kolikátou vaší inscenací v Glyndebournejsou Příhody lišky Bystroušky?

Znova se hned do Glyndebourne v červencivracím – představení Lišky je celkem tři-náct! Na tamním letním festivalu jsem po-prvé dirigoval v roce 2008 Bizetovu Carmen,v roce 2010 následoval Mozartův Don Gio-vanni, Brittenovo Utahování šroubu v roce2011 a Pucciniho Bohéma další rok. Lonijsem řídil opět Carmen a letos Lišku Bys-troušku. Do mého diáře teď ale nově vstoupilještě záskok za indisponovaného KazušihoOna v poslední opeře letošní přehlídky – pře-vezmu Brittenův Sen noci svatojánské, kte-rým se zde, stejně jako BerliozovouBlaženou a Benešem, slaví shakespearov-ské výročí. Je to pro mě po Šroubu opětvelké vyznamenání – tím spíš, že dva titulyv jedné sezoně zde nikdo kromě umělec-kého šéfa nediriguje a že mi tohoto Brittenasvěřují právě proto, že se jim tak líbil můjBritten v roce 2011. Nesmírně se na tentotitul těším; máme fantastické obsazení a nascéně je to již několikátý revival „klasiky”glyndebournského jeviště z režisérské dílnyPetera Halla.

Byla teď vaše červnová izolace v Glynde-bourne, možnost (a nutnost) absolutníhosoustředění jen na to, co se týká tamníhofestivalu, příjemná?Bytostně příjemná. Pokud mohu být troškuosobní, pobyty v Glyndebourne jsou navzdoryvší intenzitě práce duševním, a někdy do-konce duchovním odpočinkem. Zdá se mi, žev Glyndebourne žiji plněji a rostu. Je to nutnýa požehnaný kontrast k občas až zběsilýmcestovním peripetiím, které naplňují můj diářv jiných částech roku… Podobný pocit mámteď nově ve franském Bamberku, svémnovém profesním domově.

Co se recenzentům líbilo na Lišce nejvíc?Je to až nemístné to takhle říct, ale když seto zprůměruje, tak asi výkon orchestru podmým vedením. Měli jsme téměř desítku re-cenzí, v hlavních novinách i na internetu,a každá pěla uznání směrem k výkonu hu-debníků. Avšak i scéna se dočkala pevnéhoocenění! Co mě osobně nejvíc potěšilo, bylakonstatování, že Janáček zněl opravdu jakoJanáček. Jedna kritika zmínila, že LondonPhilharmonic Orchestra občas znějí až příliš„zkultivovaně”, ale že tentokrát to měloopravdovou zvukovou razanci a šťávu. Jiná sezase podivovala nad tím, že při všem re-spektu a obdivu k hrdinovi janáčkovské pro-pagace Charlesi Mackerrasovi, který měl keGlyndebourne také blízký vztah, možná přecečeští dirigenti dělají Janáčka zase ještě jinak.Ty kritiky byly dost poučné a žádná nebylablbá.

Jak se těšíte do Bamberku, co tam s vámipřijde nového, zajímavého? Těším se opravdu moc. Těžko takhle krátceříct. Samozřejmě předně nový duch prová-dění hudby, můj předchůdce Jonathan Notta já jsme dost odlišní typové, a co si nejvícpřeji, lidská i umělecká harmonie. Asi víceslovanského, nejen českého repertoáru. Dou-fám, že samé zanícení, vášeň pro hudbua koncertní, nahrávací a cestovní výboje. Za-hajujeme například programem z děl Varèse,Voříška a Mahlera – takových neotřelýchkombinací bude víc.

Čekají i nějaké „české” podněty, nebo jenimpulsy obecně umělecké? Ano, ale nebudeme je přehánět. Nikdo, měnevyjímaje, si nepřeje, aby se Bamberk

Foto

Pav

el H

ejný

Příroda a v ní citlivě provedená stavba prvotřídního divadlasvěta, kam se sjíždějí dokonale oblečení hosté ze všechkoutů. Opera, ovce, publikum piknikující na trávě… Takový je festival v Glyndebourne na jihu Anglie. Nenapodobitelné unikum. Co je ale nejpodstatnější: nikde jinde na světě se nedělá opera s tak detailním a harmonickým zanícením jako zde, říká Jakub Hrůša,který letos diriguje závěrečný festivalový koncert Smetanovy Litomyšle. Pak se vrací zpět. V Glyndebourne je jeho operní domov. Je tam opravdu šťastný. Díky tomuto místu prý operu opravdu zbožňuje… A na podzim ho čekají Bamberští symfonikové.

7

najednou stal „českým hudebním městem”.V propagaci našich klenotů je potřeba postu-povat inteligentně a empaticky. Zrovna tak sebudu já inspirovat jejich mistrovstvím v oblas-tech, které pro mě – při vší mé otevřenosti,o kterou snad úspěšně usiluji – nejsou třebatypicky „domovskými”. Zejména se těším naspolečné praktické zkoumání hudby Wagne-rovy, vždyť mnoho hráčů Bamberských sym-foniků každoročně účinkuje na bayreuthskémfestivalu! A hudby Brucknerovy.

Je vůbec potřeba přinášet nové a novépodněty? A je to v lidských silách?Na to dovedu odpovědět jediným způsobem:je to NEZBYTNÉ! Lidské síly jsou do jistémíry snad právě k tomu. Ale na „novost” senelze upínat. Stejně důležité je uchovávathodnoty již existující, pečovat o ně a rozvíjetje. Vztah s orchestrem je ovšem cesta – jakoživot sám.

Co vás čeká v nadcházející sezoně s Čes-kou filharmonií?Krásné projekty. Začneme na DvořákověPraze provedením všech pozdních symfonic-kých básní Antonína Dvořáka: oněch čtyř er-benovských a ještě Písně bohatýrské.V sezoně samé pak spolu předvedeme Ber-liozovu Fantastickou, ke které se nesmírněrád vracím – naposledy v uplynulém rocev Bamberku a předtím v živě nahrávanéma na CD vydaném koncertě s Tokyo Metropo-litan, pak Kabeláčovo Mysterium časua uprostřed programu schubertovský malýpísňový cyklus s orchestrem, kde budenaším sólistou Adam Plachetka, fantastickýkumštýř, s kterým se k mé radosti i lidskyrádi vídáme.

A co neobyčejného jinde?Moje příští sezona se nese nejvýraznějizřejmě ve jménu velkých vystoupení v SeverníAmerice. Čekají mě tam abonentní koncertyv Boston Symphony, New York Philharmonic,Chicago Symphony, The Cleveland Orchestra,Dallas Symphony a Toronto Symphony. Jinakbudu také debutovat v Tonhalle Zürich, u Ma-hler Chamber Orchestra nebo u Santa Ceciliav Římě. Vracím se k Philharmonia Orchestrav Londýně, k orchestrům DSO a RSB v Ber-líně, do Gewandhausu v Lipsku, WDR v Kolíně,SWR ve Stuttgartu, k orchestrům v Tokiua Ósace, poprvé pojedu ke Španělskému ná-rodnímu orchestru do Madridu, podívám seopět k Vídeňským symfonikům. Hlavní nití méčinnosti je ovšem Bamberk a Česká filharmo-nie. U nás vystoupím také s PKF, s Filharmo-nií B. Martinů ve Zlíně a s Filharmonií Brno.

Mimochodem – k čemu je potřeba diri-gent především: ke koordinaci provedenía k důležitým podnětům pro orchestr v prů-běhu skladby? Myslím, že kromě obou věcí, co jste zmínil,nadto hlavně ke stmelení všech k inspirativ-nímu výkonu a prožitku!

Pro vytvoření, dodání a zaštítění jedineč-ného uměleckého obsahu? Ano.

Pro image orchestru?Hm… sekundárně asi ano. Ale běda, kdyžsnaha o to v činnosti dirigenta převáží…

Pro image koncertu? Podobně jako výše. Image není slovo, kterébych použil. Snad charisma.

Pro publikum, aby jeho gesta ozřejmo-vala průběh hudby a pomáhala intenzivněj-šímu prožitku?To bych viděl rovněž jako sekundární. Diri-gentova „síla”, pokud to chceme takto stavět,by na koncertě, a vlastně i v opeře, měla být„vidět” i při zavřených očích. Tedy popravděvíc slyšet, než vidět. Jisté ovšem je, že bynaše gesta neměla v prožitku hudby, o kteroujde, překážet.

Musí být dirigent extrovert? Myslím, že ne, i když tak mnoho lidí soudí.Extrovertovi se lépe zprostředkovávají vnějšístránky té profese – a vlastně i hudby. Pro-vokativně ale myslím, že extrovertem nemusíbýt nutně žádný jevištní umělec. Zdá se mi,že by jeden i druhý ale měli bytostně umětdát ze sebe při provedení maximum – a toz hloubky. Jít s kůží na trh. Nemusí se tak aledít extrovertně… Zřejmě však budou diri-genti-introverti přece jen v menšině.

Potřebuje mít vedle ryze hudebního i ta-lent pohybový, manuální?To asi ano. I když ne baletní ani taneční. Dů-ležitá je koordinace, srozumitelnost a vý-mluvnost. A „svojskost”. I když ne nucená –přichází v životě jaksi sama postupně, je-ličlověk sám sebou. Aspoň já to tak mám.

Vzpomenete si, jak jste se cítil na pódiupřed patnácti lety – oproti tomu, jak se cítítednes? „Důležitěji” a ambiciózněji – co se mě sa-mého týkalo. Dnes myslím více na hudbua povětšinou tolik neřeším, co si kdo myslí.Jedno mi ovšem není, v jakém rozpoložení jeorchestr přede mnou. Více mi záleží na tom,jak se cítí a co vyzařují hudebníci, kteří jsoumi pro ten daný úkol svěřeni, a lidé za mnou,než jak se cítím sám. Mluvím tu asi hlavněo lidském rozměru své profese. A ještě najednu věc jsem si teď vzpomněl: svobodnějidnes dýchám. A ještě snáz se rozechvěji nadkrásou toho či onoho místa…

Musí mít dirigent také talent pedago-gický a manažerský?Všeobecně psychologický. Jedním slovemempatii. Kdybych to měl vyjádřit nadneseně,měl by umět lidi kolem sebe spíše „obe-jmout” a „nést v náruči”, ne je postrkovata k čemukoli nutit. Aspoň to je, co se týkáhudby, můj ideál.

Učil jste v Glyndebourne tak trochuorchestr „Janáčka”? Nebo to není potřeba?Máme se moc rádi, a tak „stačilo” jaksepatří„sálat”. Slov nebylo moc zapotřebí, spíš jenk občasné „historce” z našeho kulturníhoosvětí. Naopak s pěvci a režisérkou MellyStill jsme debatovali až na dřeň. K tomuvšemu jsou London Philharmonic Orchestrasami od sebe velmi soustředění a precizní.A tak si dirigent, pokud je v jejich kvalitě neruší,může dovolit se i pořádně „rozmáchnout”,Fo

to P

etra

Kla

čkov

á

8

VELKÉ FINÁLE

SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO

Vyhrajte na jeden týden nový SuperbStejně tak jako každým rokem mohou náv-štěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutě-žit i letos o hodnotné ceny. Stačí správně zodpovědět otázky na soutěž-ním letáku a vyplněný vhodit do připravenéhoboxu. Otázky vás prověří jak ze znalostiprogramu festivalu, tak i automobilového prů-myslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tra-dičním partnerem Smetanovy Litomyšle.Losování proběhne 3. července 2016 v Kláš-terních zahradách.

Soutěží se o následující hodnotné ceny:1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI

na týden. 2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu

Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě5 000 korun.

3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivaluSmetanova Litomyšl v celkové hodnotě3 000 korun.

a dokonce i riskovat. Zkrátka být zodpovědněsvobodný.

A když se postavíte na zkoušce před Čes-kou filharmonii, co je potřeba je „učit”?Nebo lépe – co je potřeba jim připomínat?Přímo „učit” jistě nic, na to jsem v porovnánís nimi stále ještě nedozkušený. Připomínajíse „normální” věci orchestrální hygieny –a šíří se, snad!, všeobecná vůle k co nejlep-šímu výkonu. A když jsme u toho „učení” –uvozovky nutné! – to jistě probíhá oběmasměry. Ještě donedávna bych myslel, že jepotřeba sem tam připomenout úsměv a děl-nou pohodu. Ale i to již dnes patří k pravidel-ným průvodcům koncertů i zkoušek Českéfilharmonie. Atmosféra v tom orchestru sev nedávné době proměnila úchvatným způ-sobem. Je to fantastické!

A konkrétně v Mé vlasti?Podívejte, v Mé vlasti se především hrozněmoc těším na to, „jaké to bude”. Protože Mouvlast jsem do sebe jako dítě a dospívajícívstřebal právě prostřednictvím České filhar-monie. Poté jsem ji řídil doslova po celémsvětě. A teď mám tu čest se o své cítění tohonašeho klenotu právě s Českou filharmoniípodělit. Kéž je to krásný zážitek!

Vy nejste provokatér. Lze čekat spíšeklasický výklad cyklu symfonických básní?O provokaci mi jistě nejde a nikdy nešlo. Ale„klasický výklad”, to nevím… Má vlast patříke skladbám, které mám již tak zažité, že

mohu na koncertě, domnívám se, nechat býttakové či onaké „koncepty” a dílo opravdu žít.Mnohé překvapení, a to nikoli v anarchickémsmyslu, pak přijde i na mě! Miluji ovšem sta-vění velkých symfonických architektur. A tos plným prožitkem detailu. To je ostatněesence dirigentského kumštu, spojení těchtodvou úkolů.

…a také výklad romantický?To zcela určitě. Klasický i romantický, přísněstřežený i rozevlátý, sladký i pikantní, burá-civý i subtilní, rozvážný i dravý – hlavně však,doufám, jedinečný. A pokud možno bezdeště.

Petr Veber

9

Dialog o duši, povaze a motivacích Vendulky a Lukáše

Hubička Bedřicha Smetany ve mně zráladelší čas. Od oslovení brněnské Janáčkovyopery po samotnou realizaci uběhlo asi de-vatenáct měsíců, doba, během níž si člověkformuluje jasná témata, konkrétní tvary, ne-postradatelné vteřiny, situace klíčové a mo-menty naopak epizodní. Koncept, který sestřádal během prvních měsíců, byl postavenna dvou základních tezích. V jedné z linií jsem v prvé řadě toužila demon-strovati kolorit vesnice jakožto sociální sku-piny, před níž si jedinec nesmí dovoliti žádnétajemství, kdy zpráva obchází všechny pří-tomné chalupy – to není kritika, jen pohled naspolečenství, ve kterém Vendulka s Lukášemžijí. Možná by jejich vztah procházel jinými ces-tami, kdyby mohli býti alespoň někdy sami.Možná ta Vendulčina hubička jenom nechcebýti toliko veřejná. Od této myšlenky se pak ro-dilo scénografické gesto výtvarnice Evy Jiříkov-ské, kdy se výše popsaná teze proměnila domnoha oken, skrze něž stále nahlížíme do děnína jevišti, podobný výtvarný rukopis pak násle-duje v druhém jednání. Další, neméně podstatná idea, přišla s po-stavou Vendulčinou. Snad nikdo z nás se ne-může „uchichtávat” nad jejím příběhem, nadjejí genezí vztahu s Lukášem, kdy muselaopodál přihlížet, jak Lukáš, její milovaný, sli-buje před oltářem jiné. Kdy ona, zůstavší bezmilého, sleduje běžný chod dění, kterého senemůže účastnit. Snad by bylo i s kým, alebylo by to štěstí? A pak přijde ta smrt, kterousi možná tolikráte ve skrytu duše přála. Pakpřijde možná to potrestání, na které, zcelabez přiznání, možná párkráte pomyslela.A přichází nový den, nová cesta, svobodnýLukáš. A nutnost smířiti se s vědomím, žemoje štěstí je založeno na smrti jiného člo-věka. Ale ještě jeden člověk tu zůstal. A Ven-dulka, do té doby v samotě žijící, se má přesnoc státi ženou, matkou, milenkou. A do toholidé, sousedi za rohem, kteří vždycky ví, co jepro druhého nejlepší. Přes všechnu vážnost popsanou v těchto řád-cích si Hubička neodpustí stále si pohrávat

s jemným, laskavým, vlídným a „našišato”provedeným kotrmelcem, který neodmysli-telně patří k postavám, jež se tak moc snažívzniknuvší patálii alespoň drobně uhasit.Těmito „uličkami” jsem se prodírala spo-lečně s povídkou Karolíny Světlé, libretemElišky Krásnohorské, však v prvé řadě spo-lečně s hudbou Bedřicha Smetany. On mi bylnejvětším partnerem v dialogu o duši, povaze

a jednotlivých motivacích Vendulky a Lukáše.Moje první „smetanovská” režie si s seboupřivlekla upřímnou touhu rozklíčovat vztahVendulky a Lukáše, vztah dvou lidí, kterýmživot přinesl snad něco neobvyklého, ale vesvé prvotní tragičnosti i možnost uchopit citv pravdivém okamžiku – a poděkovat za něj.

Linda Keprtová, režisérka

BEDŘICH SMETANA: HUBIČKA

CAROLUS IV. – REX ET IMPERATOR

10

Zpíval císař Karel?Musel umět zpívat, říká David Eben o Karlu IV. Letošní 700. výročí narození nejznámějšího českého panovníka inspirovalo Scholu Gregorianu Pragensis k novému albu a s ním spojeným koncertům. Umělecký vedoucí mužského vokálního souboru v rozhovoru přibližuje, jaká hudba asi kolem císaře zněla.

Převažovala v jeho době duchovní hudba?Určitě měl tehdy převahu chorál. I z hlediskaKarlova vlastního životního nastavení. Pově-domí o duchovním aspektu společenskéhoživota bylo pro něj důležité. Ve svém životo-pise píše, že ho vychovatel vedl k tomu, abyse naučil mariánské hodinky. A skutečně seje pak modlil. Je proto víc než pravděpo-dobné, že Karel musel zvládat i nějaký zpěvníprojev. Podobně jako každý žák katedrálnínebo klášterní školy. Duchovní hudbaa hudba spojená s kultem u něj určitě hrálaprim. Je to vidět i na tom, jak se staral o ob-řady v pražské katedrále.

A hudba světská?Nějakým způsobem v jeho hudebním portfo-liu také byla přítomna. Určitě doprovázelispolečenské příležitosti a slavnosti nějací in-strumentalisté. V listinách jsou záznamyo trubačích a podobně. Určitě se u dvora pro-vozovaly nějaké jednodušší věci, písně napří-klad. Sekretářem Karlova otce byl, jakznámo, skladatel Guillaum de Machaut. Alenemysleme si, že zde jeho hudba zapustilahluboké kořeny. Nebylo pro ni publikum.

Převládal u nás tehdy ještě jednohlas?Asi ano. Vícehlas je většinou jen záznamemnějaké vícehlasé improvizace. A dá se před-pokládat, že se něco také zpívalo vícehlasně,aniž to bylo zapsáno. Určitě to záviselo i nalidech a jejich přístupu. Jestli hodnostář po-klepal na rameno a řekl, že se mu to líbilo,a ať to takhle zase někdy zazpívají, anebojestli řekl, ať mu sem takové novinky příštěnetahají…

Nazpívali jste na desku repertoár, kterýuž zní v jiném kontextu na jiných nahráv-kách, nebo jste našli i nové skladby? Obojí. O některých věcech jsem věděl, že byměly na albu být. Jako třeba hudba ke svátkukopí a hřebů, který byl iniciován Karlem IV.,takže vznikla z jeho podnětu. Premiérou pakje ukázka z repertoáru Emauz. Z kláštera,který rovněž vznikl z popudu Karla IV., abyzastupoval a provozoval slovanskou liturgii.

Z jakých pramenů čerpáte?Nedochoval se žádný liturgický rukopis, alenedávno byl objeven zlomek ve Slovinskéknihovně v Lublani, kde je alespoň jeden kusuchován v úplnosti. Po mnoha staletích tedypoprvé zaznívá. Jsou to melodie, které by-chom našli v západní sféře s latinským tex-tem, ale tady jsou podloženy slovanskýmtextem psaným hlaholicí. Tedy jde o zajímavénahlédnutí do svébytné tradice.

Jak hodně jsou zpěvy na desce auten-tické?My nearanžujeme. Chorál přepisujemea provozujeme v jednohlasé podobě. U svět-ské hudby víme, že byla provozována s do-provodem nástrojů. Zapsané to nikde není,ale známe podobu nástrojů. I to už něco na-povídá o jejich možném využití.

Spolupracujete s Hanou Blažíkovou.Je to naše moc milá kamarádka, skvělá zpě-vačka a vynikající hráčka na gotickou harfu.Na karlovském repertoáru se s námi podílítaké hráč na dechové nástroje Jakub Kydlíček.Ani pro něj nebylo složité najít odpovídající sty-

lizaci repertoáru, který jsme nahrávali. Jsmerádi, že jsme mohli s oběma spojit síly.

S nástroji Scholu Gregorianu Pragensismoc často slyšet není.To je pravda, natáčení s dobovými nástroji jepro soubor novum. Ve světské hudbě jsou alepotřebné. Pokud už na našich nahrávkáchnástroje zněly a znějí – ať už varhany, nebovioloncello – bylo to jen při našich výletechdo hudby 20. století.

Máte v roce Karlova jubilea víc napilno?Vedle vystoupení na Smetanově Litomyšlijsou to koncerty při výstavě ve Valdštejnskéjízdárně, v rámci sezony FOK, v rámci festi-valu Lípa Musica… Zájezdy do zahraničí…Máme napilno.

Jak jste CD a svůj karlovský koncertníprogram koncipovali?Snažíme se postihnout, co kolem něj mohloznít, ať už když byl ve Francii, nebo potomv Čechách. A je to opravdu různá hudba:v kostele jiná než na náměstí, v hospodě jinánež na univerzitní koleji…

Z jakých pramenů jste čerpali?Z Antifonáře Arnošta z Pardubic, což je jedenz klíčových dokumentů pro liturgickou hudbuv pražské katedrále v druhé polovině 14. sto-letí, ale také z univerzitních pramenů, existujínapříklad zápisky nějakého studenta, v nichžje všelicos, ale na několika listech i několikpísní! Takový pozdně středověký poetickýmateriál na desce také zaznívá poprvé. Jsouto naše vlastní objevy, ale navazujeme na ba-datelskou práci předchůdců, zejména muzi-kologa Jaromíra Černého. A máme takéjednoho šikovného studenta – doktoranda,který objevuje repertoár z prostředí intelek-tuální zábavy. Díval jsem se mu přes ramenoa domluvili jsme, co bychom rádi převzali.

Petr Veber

11

Elegantně neznamená draze

Té změny si všimne každý. Mladičkým uva-děčkám velmi sluší černé pouzdrové šaty do-plněné bolerky a šátky ve festivalovýchbarvách, jejich mladým kolegům zase kla-sický elegantní oblek s kravatou, pochopi-telně též v barvách festivalu. O této proměnějsme psali v loňských Festivalových novinách,letos nás zajímalo jiné téma: Jak se mámena festival vhodně obléci my, návštěvníci?

Není to žádná věda„Smetanova Litomyšl je festival s velkým re-nomé a já mám radost z toho, že se sem lidénaučili chodit pěkně oblečení. Málokdy po-tkáte někoho, kdo nejde oblečen alespoň tro-chu společensky,” říká Alena Nonnová. „Lidése sem těší, těší se i na to, že se hezky ob-léknou. Když přijedou na celý víkend, kolikrátse stane, že k nám do obchodu přijdoua chtějí na večer něco nového, v čem sebudou cítit příjemně. Vždycky se u nás něconajde, a to v různých cenových kategoriích.”V jednoduchosti je krása, napadne vás, kdyžse probíráte oblečením vystaveným v jejímobchodě. Přesně totéž platí v souvislostis oblékáním. Takže – co na sebe?

DámyZáklad: černé pouzdrové šaty. Sluší každéženě v každém věku, jsou velmi variabilní, toznamená, že se dají jednoduše doplňovat ka-bátky v různých barvách, bolerky, šátky a šá-lami, krátkými propínacími svetříky. Stejněposlouží černá úzká sukně či černé kalhoty.S bílou halenkou budou vždy elegantní, a toať s drahou krajkovou, nebo s levnější šifo-novou. Pokud někdo černou rád nemá, zvolípouzdrové šaty v pastelových barvách a k tomubarevně odpovídající kabátky, šály… Boty: Pozor na černé lodičky. K šatům v pas-telových barvách mohou někdy působit tvrdě.Vždy je ovšem noste s punčochami. Kabelka: Ideálně psaníčko. Šperky: To je závislé na náladě. Elegantníjsou perličky. Každá žena každého věkuv nich bude vypadat pěkně. „Festival se koná v létě pod širým nebem,ženy proto mohou jít i v barevných šatech,dokonce i bez punčoch a v otevřených botách,ovšem za jediné podmínky, a to, že sukněsahá minimálně do půli lýtek. Pokud jekrátká, navíc úzká a žena má lodičky, nikdyby bez punčoch jít neměla,” říká Alena Non-nová. „Na koncerty Smetanovy Litomyšleby také neměla žena, byť by jí bylo dvacet,přijít v elastických minišatech, které působí

lacině. Ideální délka je pět centimetrů nadkolena.”Zahajovací a závěrečný koncert vyžaduje for-málnější, elegantnější oblečení, jak jsme hovýše popsali, na operu a ostatní koncerty fes-tivalu je možné jít v kostýmcích pastelovýchbarev, v pěkných letních šatech (ne plážo-vých), doplněných šály.

PánovéJak ti to mají jednoduché! Nebo ne? Klasickýčerný oblek by jim neměl v šatníku chybět.„Na zahajovací a závěrečný koncert by si pá-nové měli obléci konzervativní černý jedno-řadový oblek. K němu se dříve nosila běžněvesta. Měla skvělou schopnost posunoutoblek o půlton výš. Pro tuto příležitost lze vzíti smoking, i když ten bych v našem případěvolila, pokud by se požadoval na pozvánce naspolečenský večer,” říká Alena Nonnová.Oblek vždy doplní bílá košile a kravata, kteráladí s oblečením dámy. Kalhoty jsou samo-zřejmě s páskem, kravata by měla sahat dopoloviny páskové spony. A stejně tak jako by

dámy neměly chodit bez punčoch, pánové bysi měli hlídat ponožky. Nikdy by se jim ne-mělo stát, že když si sednou nebo přehodínohu přes nohu, objeví se konec ponožkya holá noha. To je obrovské faux pas. Ostatnětotéž se týká dam, pokud si oblečou kalhoty.Takže, vážení, ponožky do půli lýtek nebopodkolenky.Na operu či crossoverové koncerty mohoumuži volit opět klasický formální obleks bílou košilí nebo například oblek v modrébarvě, ten je velmi módní, s hnědým páskema hnědými botami (hnědá musí mít stejný od-stín). Ponožky vždy podle barvy obleku.

Co nikdy neVšechno sportovní, džíny, džínové sukně nebošaty, kostkované či letní plážové košile, plá-žové šaty, svetry s košilí, kraťasy, košiles krátkým rukávem, plátěné kalhoty. Tenisky,sandály, žabky, kecky (natož kecky k oble-kům!).Není to vskutku žádná věda, elegantně seobléknout. A i pod teplým kabátem, bezněhož se někdy na Smetance neobejdeme,by se měly skrývat hezké šaty. Starší základšatníku se dá vždy bez problémů doplnitnovějším kouskem oblečení. A když se mužrozhodne investovat do nového obleku, pro-tože ten, v němž se ženil, mu už opravdunesedí, vejde se bezpečně do čtyř a půl ti-síce korun. K tomu, abychom se cítili dobřea vypadali hezky, nám totiž postačí mno-hem méně peněz, než bychom si možnámysleli.

Co si obléct na Smetanku? Je to vždy trochu jiné. Na festivalu se hraje hudba různých žánrů, některé večery jsou slavnostnější, záleží na tom, zda člověk přichází jako běžný návštěvník, nebo jestli dostal pozvání i na společenská setkání. Protože je Smetanova Litomyšl open air akcí, je k tomu vždy potřeba zohlednitvelmi proměnný faktor – počasí. Na to, jak se obléci tak, abychom dostáli spole-čenským pravidlům, ale přitom nezruinovali rodinný rozpočet, jsme se zeptaliAleny Nonnové, majitelky butiku s módní konfekcí, která „obléká” festival.

12

Vilém Veverka, hoboj a baroko ENSEMBLE BERLIN PRAG

Hobojista Vilém Veverka zdaleka není pouze hudebníkem. Mimo jiné také rád a skvěle fotografuje velehory, a to z exponovaných míst, kam se běžný turistatěžko dostane. Letos přijíždí na Smetanovu Litomyšl společně se souborem Ensemble Berlin Prag. Dali se dohromady v roce 2011 jako uskupení špičkovýchněmeckých a českých interpretů, kteří si předsevzali pozvedat interpretačnístandard a souborně provést všech šest Zelenkových sonát.

Zkušenosti jste sbíral v Orchestru mla-dých Gustava Mahlera díky Orchestrálníakademii u Berlínských filharmoniků. Je ta-ková praxe pro sólistu důležitá?Bez průpravy v orchestrech by to šlo těžko.Byl bych chudý. Nesetkal bych se s dirigenty,jako jsou Petr Altrichter, Jakub Hrůša neboTomáš Netopil. Už to je velmi obohacující. Alejako interpret bych byl především chudší,kdybych se zblízka nesetkal se symfoniemiGustava Mahlera. Stejně jako třeba symfonieAntona Brucknera jsou i ony v hudebníchdějinách takovými milníky, že by je v nějakéformě měl poznat každý interpret…

Hrál jste také na originální barokní hoboj?Měl jsem za studií období, kdy jsem na ba-rokní hoboj hodně hrál, abych se co nejvícpřiblížil estetice a možnostem interpreta ba-rokní doby – a byla to skvělá průprava, hodněz ní čerpám. Hodně mi pomohla. Pro práci sezvukem i pro práci s hudebním textem. Proschopnost empatie moderního člověka dosvěta barokního interpreta. Snad je to na méinterpretaci slyšet. Ale jestli teď mám v rucebarokní nebo moderní nástroj, to je vlastnějedno: hudba zůstává pořád ta stejná. Histo-ricky poučenou interpretaci musí ovládati univerzální interpret. Nemohu si dovolit,a podobně třeba ani houslista Pavel Šporcl,pominout stylovou stránku věci, která souvisís hudební estetikou té které epochy.

Vyšlo vám CD s koncerty od Bacha, Tele-manna a Vivaldiho. Co na barokní hudběmáte rád – virtuozitu? Zpěvnost?Vivaldiho každý pozná po několika tónech. OdTelemanna je natočena ta nejkomplexnějšískladba, jeho koncert nabízí všechny polohy,které si posluchač dokáže představit. A odBacha jsou to ty nejprokomponovanější kon-certy. Deska není podbízivá, ale je rozhodněatraktivní. S tvorbou přístupnou i pro toho,kdo svou cestu ke klasické hudbě hledá.Nejde primárně o virtuozitu, ale jsou to vir-tuózní koncerty. A volné věty jsou zároveň ex-trémně kantabilní. Mohu tedy předvést celéinterpretační spektrum. Pro mě fascinujícíneohraničenost.

Čím jste v poslední době žil?Posílením a zefektivněním spolupráce s har-fistkou Kateřinou Englichovou. Začátkemspolupráce s Pavlem Šporclem. Na podzimna Hudebním fóru Hradec Králové uvedenímepochální skladby s názvem Extáze, jejímžautorem je Qigang Chen… To je přesně tonaplnění, které jsem si představoval, kdyžjsem studoval. Které také zavazuje k něčemudalšímu. Jsem ve fázi, co a jak dělat a s kým…a dělat to lépe – aby člověk neustrnul.

Petr Veber

Myšlenka na podobné seskupení se táhneovšem až k roku 2005, kdy se on a fagotistaMor Biron setkali jako stipendisté Orches-trální akademie Berlínských filharmoniků.Pod vedením předního německého hobojistyDominika Wollenwebera, Veverkova peda-goga, nastudovali některé Zelenkovy a Cou-perinovy skladby. Všichni tři nyní vystupujíspolečně a s nimi ještě další – tak, aby se ba-rokní hudbě dostalo stylově všeho, co k nípatří.

Vy nicméně zdaleka nehrajete pouze ba-roko. Hodně se věnujete i hudbě soudobýchautorů. Dostával jsem možnosti se tak profilovat –jako interpret hudby z doby po roce 1945, pří-padně i skladeb, které vznikaly přímo promě. Zásadním momentem bylo první českéuvedení kompozice Marka Kopelenta A FewMinutes with an Oboist – uvedení s Ensemble21 a Jakubem Hrůšou čtyřicet let po napsánískladby. Kdybych měl hrát jen poválečnou,nebo naopak jen starou hudbu, nebyl bychspokojen. Zajímavá je právě rozkročenost –schopnost zvládnout celé spektrum od ba-roka po současnost. To je myslím úkol inter-preta jedenadvacátého století. Nebýt úzceomezen. Nebýt spojován jen s něčím.

13

„Českomoravská provincie Řádu zbožnýchškol – piaristů – nám ji bezplatně darovala,”upřesňuje místostarosta Litomyšle MichalKortyš. „S piaristy jsme pak vloni v únoruuzavřeli smlouvu, na jejímž základě zůstáváknihovna v našem městě a bude zajištěnapéče o toto kulturní dědictví. Pochopitelně žekdykoli piaristům umožníme přístup ke kni-hovně a k jednotlivým svazkům, a to jak zaúčelem studia, tak historického výzkumu.”Na správě knižního fondu je město před-běžně domluveno s fakultou restaurování,která dnes v koleji sídlí.

Díky Frebonii z Pernštejna„První katalog kolejní knihovny piaristů senám dochoval z roku 1741,” vypráví ředitelRegionálního muzea v Litomyšli René Kli-meš, „a později se do něj zapisovaly dalšísvazky. Knihovní fond odráží zájmy piaristůjako vzdělávacího řádu, který se neuzavíraldo sebe, ale zřizoval školy, ve kterých vzdě-lával chudé chlapce podle zásad křesťanskévýchovy. V současnosti je fond knihovny roz-dělen do věcných skupin a vedle převažujícíteologické a náboženské literatury jsouv něm zastoupeny i knihy právnické, ze-jména z oblasti práva církevního, anebo filo-zofické. Najdeme v něm ovšem i literaturumatematickou a astronomickou a poměrněčetná jsou i díla historicko-geografická. Ne-postrádáme však ani antické autory, knihy

z oboru rétoriky, poezie anebo gramatiky.”Některé ze svazků pocházejí z poloviny17. století, tedy z doby, kdy Řád zbožných školpřišel do Litomyšle. Připomeňme, že to bylona pozvání Frebonie z Pernštejna, jejíž ba-

FESTIVALOVÁ ZASTAVENÍ VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Právě v těchto dnech mohou návštěvníci, kteří zavítají do budovy Fakultyrestaurování Univerzity Pardubice v někdejší piaristické koleji na Zámeckém návrší, na chodbách vidět regály z někdejší knihovny bratří piaristů. Zatím zejíprázdnotou, ale dlouho by prázdné zůstat neměly. Tuto vzácnou knihovnu totižpředloni – po desítkách let, kdy se k ní nikdo nehlásil – získalo do svéhovlastnictví město Litomyšl.

Dědictví po bratrech piaristech

bička byla Španělka, a tak nepřekvapí, žev knihovně je mnoho cenných španělskýchtisků. Některá díla jsou ale i staršího data.Najdeme mezi nimi jak vzácné rukopisy, takprvotisky. Zatím je knihovna uložená v depozitu městaLitomyšle. A je to fond úctyhodný. Podle po-sledního seznamu z roku 1987 má – jak říkámístostarosta – zhruba 7500 položek. Kata-log na úrovni dnešní doby zatím chybí, a takby v budoucnu mělo dojít k digitální katalo-gizaci knihovny a také k restaurování a digi-talizaci jednotlivých vzácných knih.

Co dál?„Knihovna piaristické koleje se v budoucnosti– doufejme, že nedlouhé – vrátí do někdejšípiaristické koleje,” sní nahlas Michal Kortyš,„a bude uložena v prvním patře v sousedstvíuniverzitní knihovny, umístěné v nové pří-stavbě. Bude veřejnosti přístupná a předpo-kládáme, že její návštěva bude i součástíkomentovaných prohlídek Zámeckého ná-vrší. Vždyť působení řádu piaristů bylo po ně-kolik staletí spojeno s rozvojem vzdělanostia rozkvětem našeho města. Knihovna je takcenným symbolem litomyšlské historie.V současné době právě město společně s fa-kultou restaurování hledá vhodný dotačnítitul, který umožní zmíněnou digitalizaci kni-hovního fondu a jeho restaurování. Drobnérestaurátorské zásahy vyžadují ostatně i kni-hovní regály.” Těšme se na výsledek.

Budoucí knihovna v přístavbě piaristické koleje zatím sloužila jako příležitostný výstavní prostor

Vizualizace knihovny od architektonické kanceláře Burian – Křivinka

14

Ubytování s múzamiAPARTMÁNY V ZÁMECKÉM PIVOVARU

Obecně prospěšná společnost Smetanova Litomyšl pořádá především stejnojmennýfestival, během roku ale připravuje i další akce, například Gastronomickéslavnosti Magdaleny Dobromily Rettigové. Provozuje expozici ve sklepení litomyšlského zámku se sochami Olbrama Zoubka a známou voskovou plastikouSrdce pro Václava Havla, ve vinotéce nabízí vlastní řadu vín Château Litomyšla od podzimu loňského roku spravuje také tři ubytovací apartmány v bývalém zámeckém pivovaru.

„Jsme nezisková organizace, smyslema oceněním naší práce není výdělek, alespokojenost a pochvala klientů. Do všeho, coděláme, se snažíme přidat něco navíc. Apart-mány tak nemohou být pouhým ubytovacímzařízením, chceme, aby jen samotný pobytv nich byl kulturním zážitkem, za kterým másmysl do Litomyšle přicestovat,” říká ředitelspolečnosti Jan Pikna.

Originalita, osobitostKaždý z apartmánů má svůj styl, příběh a takédoplňkovou aktivitu. V exkluzivním místěpřímo nad rodným bytem skladatele BedřichaSmetany se nachází čtyřpokojový apartmán„hudební”. Je vybaven v měšťanském stylu 19.století tak, aby měl návštěvník pocit, že se vrá-til do doby, kdy objekt obývala rodina sládka

Františka Smetany. Z oken má stejný výhledna průčelí zámku, jako měl kdysi malý Be-dřich. Veškeré zázemí ale samozřejmě odpo-vídá požadavkům dnešní doby, a navíc jek dispozici gramofon se sbírkou desek neje-nom s hudbou slavného litomyšlského rodáka.

Výtvarný apartmán„Výtvarný” apartmán je vytvořen z dřívějšíhobytu, ve kterém pobývala čtveřice vynikají-cích českých výtvarníků, Olbram Zoubek,Václav Boštík, Zdeněk Palcr a Stanislav Pod-hrázský, když po sedmnáct sezon restauro-vali sgrafita na litomyšlském zámku.Vybavení apartmánu tuto dobu připomíná,první místnosti dominuje velký stůl, u něhožvýtvarníci vedli večerní filozofické diskuze,otoman a staré křeslo pro krátký odpočinekpo obědě. Druhá místnost je stejně jako kdysipřepážkou rozdělená na část s lůžkem a obý-vací část, v níž je možno z relaxačních křeselobdivovat zámek nebo se těšit pohledem nasochu dívky od Olbrama Zoubka či na obrazyostatních výtvarníků. Pro kreativní návštěv-níky je v apartmánu připraven malířský sto-jan i s kreslicími potřebami.

U spisovatelůTřetí apartmán, „literární”, připomíná dlouhouřadu spisovatelů, kteří v Litomyšli pobývalia tvořili. Stránku knihy připomíná barevnákombinace černé a bílé, použitá při volbě vyba-

vení, stěny místo obrazů zdobí zvětšeniny textů,které o Litomyšli napsali známí spisovatelé.Aktivitou pro návštěvníky je knihovna s díly pře-vážně autorů s Litomyšlí spjatých, jako je AloisJirásek, Teréza Nováková, Božena Němcová,Jan Neruda, Matěj Kuděj a další. Kdo se necháinspirovat prostředím, může sám napsat ně-jaké dílko. K dispozici mu je psací stroj, ale i no-tebook s připojenou tiskárnou.

Plné zázemíVšechny apartmány jsou uzpůsobeny k dlou-hodobějším pobytům. Mají bohatě vybavenoukuchyňku, v každém je smart televize a vy-sokorychlostní připojení k internetu. „Běhemkonání festivalu apartmány přednostněslouží k ubytování účinkujících, sólistů a di-rigentů. Mimo tohoto období však jsou běžnědostupné hostům a pro někoho může býtatraktivní i to, že obývá místnosti, v nichžpřed nedávnem bydleli Vojtěch Dyk, AnetaLangerová, Marie Fajtová, Dagmar Peckovánebo Jakub Hrůša,” usmívá se ředitel spo-lečnosti. „Inspirativní prostředí s kouzlemmísta litomyšlského zámku mohou ocenitzejména milovníci umění. Ti si také v Lito-myšli rozhodně najdou dostatek náplně i provícedenní pobyt. Právě pro ně jsme připravilitoto ubytování s múzami,” zve k jejich návštěvěJan Pikna.

www.zameckeapartmany.cz

15

Festivalový playlistPOSLOUCHEJTE S NÁMI

Současnost je náročná, jako bychom sedělina vahách, které naši individualitu kalibrujíhodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”.Ploužíme se pak životem s antidepresivy pokapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jakje to bezpečné, účinné a fajn. Není našímcílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný kok-tejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá,udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost.Hudba může snadno nastavit rytmus našehoběžného dne, dovolíme-li jí to, stane se námnevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitudo setmění. S technikou, kterou máme k dis-pozici, není žádný problém naprogramovat sivlastní rádio a každý den s jinými melodiemipřirozeně harmonizovat duši i tělo.A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejína přípravě či propagaci festivalu?

Je sobota prvního června 2024. Mobil mi zabudíček vybral jazzový standard Round Mid-night, čímž mi připomněl, v kolik jsem sevčera přes všechna předsevzetí dostal dopostele. Ale samozřejmě věděl, že mi uděláradost touto kultovní skladbičkou od podi-vínského průkopníka Thelonia Monka v po-dání legendárního Miles Davis Quintets nezapomenutelným Johnem Coltranem. Miles Davis Quintet – Round Midnight

Po chvíli chytrá mobilní aplikace zvolilaz nepřeberné digitální audiotéky YouTube,iTunes, Spotify, Grooveshark a desítek dal-ších zdrojů Bachovu Kantátu o kávě v pro-vedení Nicolase Harnoncourta. J. S. Bach – Kantáta o kávě. BWV 211

To aby mne upozornila, že mám nejvyšší časvstát a posnídat. Pak inteligentní softwaresáhnul po příbuzném tématu, When God crea-ted The Coffeebreak (Esbjörn Svensson Trio). When God created The Coffeebreak

Zjevně si zanalyzoval data, která do něj vy-slala mikročidla umístěná na mém tělea mé hlavě, a vyhodnotil je jako stav vzdá-lený plným obrátkám. A protože aplikacemezitím z kalendáře v mobilu vyčetla, žemne za chvíli čeká náročná práce, pohnalamne ještě do vyšší frekvence předehrouk Prodané nevěstě s Karlem Ančerlema Českou filharmonií (Supraphon, Rudolfi-num 11. – 12. září 1958). Bedřich Smetana – Předehra k Prodané nevěstě

Tím mne dvojnásob potěšila, protože mi při-pomněla i jednu milou věc, a sice že za párdnů začíná Smetanova Litomyšl – a to roč-ník oslavující dvě stě let od narození Bed-řicha Smetany! Po Prodance se hudbaodmlčela, protože jsem se pustil v povzbu-

zené náladě do práce. Ta mi šla po hudeb-ním restartu pochopitelně od ruky a s vý-sledkem jsem mohl být spokojen. A tak miza odměnu pokoj rozezněla Čtvrtá symfonieBohuslava Martinů, samozřejmě v mémnejoblíbenějším provedení Jiřího Bělo-hlávka s Českou filharmonií. Bohuslav Martinů – Čtvrtá symfonie

Opět jsem musel v duchu chytrou apkupochválit za to, že si z historických dat po-lohové služby v mobilu všimla, že z Lito-myšle každý rok vyrážím na kole na Martinůrodnou Vysočinu, která se v jeho hudbě takúžasně zrcadlí. Po obědě jsem se projel na kole, kde mi mu-ziku obstarávají pouze skřivani nad polnímicestami. Hned po návratu se bytem roze-znělo Trois petites liturgies od Oliviera Mes-siaena.Olivier Messiaen – Trois petites liturgies

Zase jsem musel obdivovat chytrý software,který si mezitím zřejmě na Wikině vyhledal,

Pavel Kysilkaprezident Smetanovy Litomyšle

že právě zpěv ptáků byl Messiaenovou inspi-rací, a navíc mi touto volbou připomněl skvělýkoncert na Smetance z roku 2016, kde zaznělMessiaen na všech rejstřících varhan kapitul-ního chrámu. Moje hlava při té milé vzpo-mínce dostala na varhany chuť, a tak aplikacepřed večerem spustila pár ukázek z BachovaUmění fugy s Helmutem Walchou. J. S. Bach – Umění fugy

Při večeři padl můj zrak na obrázek od VítkaOndráčka z Kunštátu nazvaný Po zarostlémchodníčku. A aplikace pohotově dodala celýcyklus v podání Firkušného, čímž mi zasepřipomněla Smetanku z roku 2014, na nížjsme obdivovali touto Janáčkovou hudbouinspirovaný balet z Ostravy. Leoš Janáček – Po zarostlém chodníčku

Ani nevím, jak a kdy jsem usnul při MissaDivi Xaverii od Dismase Zelenky, samo-zřejmě v podání Václava Lukse a jeho Col-legia 1704 – opět hezké připomenutí mýchpravidelných cest do Drážďan za muzikou odinteligentní aplikace. J. D. Zelenka – Missa Divi Xaverii

Chytrý software jako vždy zhasnul světla,zatáhl závěsy a pak si z dat vysílaných z čidelna mém těle a mé hlavě vyhodnotil, jak jsembyl s jeho celodenní hudební dramaturgiíspokojen a zda by něco nešlo příště udělato špetku lépe. Poznámka na konec: Dnes, v roce 2016, jsoudigitální technologie tak daleko, že tohle všedokáží. A v roce 2024 se budeme smát, žejsme před osmi lety považovali za utopiiněco, co se brzy stalo součástí našeho kaž-dodenního života.

Pokud byste zatoužili sdílet s Pavlem Kysil-kou jeho oblíbené melodie, stačí navštívitwebové stránky festivalu.

Foto

MA

FRA

- T

omáš

Kri

st

Litomyšlská hudební tradice a Velké fináleSMETANOVA LITOMYŠL A ČESKÁ FILHARMONIE

Litomyšl je městem se silnými kulturními kořeny, jichž je hudba nedílnou součástí.Půjdeme-li po notových stopách do minulosti, potkáme na té cestě piaristy, jejichž litomyšlské aktivity připomněl mimořádně působivý koncert Laudatepueri, který v krásném, až mystickém prostředí chrámu Nalezení sv. Kříže provedla Capella Regia Praha pod vedením Roberta Huga. Hudba se však provozovala i na zdejšímzámku, především v době, kdy byli jeho pányValdštejnové, „zlatý věk” hudebních aktivitměsta se ale počíná v druhé polovině 19. sto-letí. Jejich východiskem se stává propagaceděl Bedřicha Smetany a logickým důsledkemjsou úvahy o založení hudebního festivalu,které postupem času začínají nabývat kon-krétnější podoby. „Litomyšl stále silněji tou-žila po vlastním hudebním festivalu. Vzoremjí byly dva festivaly pořádané v rodištích slav-ných hudebních skladatelů: wagnerovskýfestival v německém Bayreuthu a mozartov-

ský v rakouském Salzburgu,” píše ve svéknize 50 ročníků Smetanovy Litomyšle Jin-dřich Lněnička. Prvním krokem k naplnění tohoto přání bylykoncerty, které se uskutečnily v červnu roku1946 ve Smetanově domě a těšně souviselys jiným významným festivalem, Pražskýmjarem. „Letos si připomínáme 70 let od zalo-žení Pražského jara. V květnu roku 1946 tentonejstarší a největší náš festival založila Českáfilharmonie za velkého přispění šéfdirigentaRafaela Kubelíka. Téměř zapomenutou sku-tečností ale je, že o měsíc později Kubelík při-

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kulturyDaniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmanaPardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodníhooperního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj,Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispěníMinisterstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem,Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Generální partner festivalu

Příští číslo vyjde v červnu 2017. Tímto si vás, milí čtenáři Festivalovýchnovin, dovolujeme pozvat na 59. ročníkSmetanovy Litomyšle.

Těšte se na příště

16.00 hodin

Po celý den vstup do zahrad bezplatný. Koná se jen za příznivého počasí.

19.30 hodin, videopřenos ze zámeckého nádvoří

ODPOLEDNE SE SAINT-GOBAIN ADFORS VELKÉ FINÁLE Oficiální partner festivalu Smetanova Litomyšl Vás již potřetí srdečnězve na setkání do Klášterních zahrad, na němž se v hudební části před-staví dámské vokální trio Prime Time Voice (evergreeny, swing, pís-ničky z filmů) a především světoznámý bratislavský soubor virtuózníchmuzikantů Cigánski Diabli.

NEDĚLE 3. ČERVENCE 2016KLÁŠTERNÍ ZAHRADY LITOMYŠL

Bedřich Smetana: Má vlastČeská filharmonie, dirigent Jakub HrůšaVelké finále je připomínkou 70. výročí litomyšl-ských koncertů České filharmonie, která v rámciHudebních slavností Smetanova Litomyšl I. před-nesla Mou vlast pod taktovkou Rafaela Kubelíkave Smetanově domě v neděli 23. června 1946

58. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl finále

vezl Českou filharmonii do Litomyšle a město,které tak dlouho toužilo po svém festivalu, dvakoncerty, konané 22. a 23. června 1946, ozna-čilo jako Hudební slavnosti Smetanova Lito-myšl I. V následujících letech se však festivalnedočkal pokračování a zásluhu o založeníSmetanovy Litomyšle si připsal až v roce 1949ministr Zdeněk Nejedlý,” řekl v rozhovoruv třetím čísle Festivalových novin ředitel Sme-tanovy Litomyšle Jan Pikna.Z paměti města ale tato událost nevymizela.Poslední koncert letošní programové na-bídky – Velké finále – bude proto mimo-řádně slavnostní. Můžeme ho chápat i jakosymbolické poděkování všem, kteří se předsedmdesáti lety snažili rozeznít Litomyšlkrásnou hudbou a udělali pro to vše, co bylov jejich silách.Smetanovu Mou vlast zahraje Česká filhar-monie s Jakubem Hrůšou. Krásný zážitek!