Smetanova Litomyšl 2012 - Festivalové noviny č. 4

Šestatřicetiletý rodák z Pardubic patří kesvětové špičce. Že má talent, se ukázalo užv jeho dětských letech. Nejprve hrál nazobcovou flétnu a klavír. A protože jehonevlastní otec Karel Křenek byl hornista,další volba padla právě na tento nástroj.Radek Baborák je žákem vynikajícího čes-kého hornisty Zdeňka Tylšara, vítězemmnoha mezinárodních interpretačníchsoutěží, bývalým sólistou Berlínských fil-harmoniků. Autor mnoha televizních, roz-hlasových a CD nahrávek.„Pro mou generaci hornistů byl Tylšar na-prostým vzorem hudebníka. Naštěstí nato-čil velké množství nahrávek, které jsme sikupovali a nábožně poslouchali. Vždyckyna nás působil jako přirozený suveréna obdivovali jsme, kolik toho všehozvládne. Večer vystupoval v Německu,přes noc se vrátil, odehrál zkoušku ve fil-harmonii a hned odtud odjížděl na další

sólový koncert. Žil naplno,“ vzpomíná nasvého učitele Radek Baborák. Jako interpret je Baborák věrný české hor-nové škole. Zvukově mu nejvíc vyhovuje.Oproti třeba německému stylu hraní je jejízvuk mnohem subtilnější, jemnější a vícese do něj hodí používání vibrata. Ideálemčeské školy je, aby se zvuk lesního rohupodobal lidskému hlasu. Tomu přiroze-nému, když si člověk hezky a čistě zpívápísničku.

Osobitý souborČeská Sinfonietta je orchestr, který RadekBaborák založil v roce 2010. Působí v němjako umělecký vedoucí, dirigent a samoz-řejmě jako hornista. Členové souboru jsousólisté mladé generace, hráči předníchčeských souborů a orchestrů. Repertoármá zaměřený především na díla mistrů 18.,19. a první poloviny 20. století. Česká Sin-

Baborák vzdá hold PernštejnůmNa Smetanově Litomyšli vystoupí poprvé

Generální partner festivalu

Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus,prezident České republiky, Alena Hanáková,ministryně kultury České republiky Radko Martínek,hejtman Pardubického kraje

Spolupořadatelé festivaluPardubický kraj, Město Litomyšla Smetanova Litomyšl, o.p.s.za finančního přispěníMinisterstva kultury České republiky,ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšla Bohemian Heritage Fund

FESTIVALOVÉNOVINY 54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL

SMETANOVA LITOMYŠL29. ČERVNA 2012/4

GÉNIUS S LESNÍM ROHEM. Když hraje, působí to, jakoby mu to šlo úplně samo. foto archiv

Pocta Pernštejnům – tak sejmenuje večer, který hornistaRadek Baborák společně se svým souborem Česká Sinfoniettapřipravil pro festivalové publikum.Provede díla vídeňských klasiků.Je to jeho první sólové vystou-pení na litomyšlském festivalu.

fonietta je odbornou veřejností i hudeb-ními kritiky oceňována zvláště za osobitý,nezaměnitelný zvuk, nekompromisní inter-pretaci plně respektující skladatelůvodkaz, radost ze hry a plné nasazení všechčlenů orchestru.Soubor čítá padesát hudebníků. Disponujevšak všemi nástrojovými skupinami, kteréjsou v případě dechů většinou obsazenypo dvou . Smyčcová sekce hraje minimálněve čtyřiadvaceti lidech. Jádro orchestrutvoří především členové souboru Baborakand Friends a dalších českých komorníchtěles a orchestrů jako Wihanovo kvarteto,Heroldovo kvarteto, Epoque quartet,Afflatus Quintet, České noneto, Česká fil-harmonie, Symfonický orchestr Českéhorozhlasu, orchestr Národního divadla,Pražská komorní filharmonie. Většinahudebníků jsou laureáti mezinárodníchsoutěží, aktivní pedagogové na konzerva-tořích a AMU se zkušeností ze zahranič-ních škol a mistrovských kurzů. Kroměklasické hudby se zabývají i jinými žánry,jako je jazz, etno, rock, nebo interpretacírenesanční, barokní i soudobé hudby. V Litomyšli zazní díla Haydna, Mozarta,a Beethovena.

Kateřina Prouzová

Festivalove_noviny_4_Sestava 1 29.6.2012 10:25 Stránka 1

2

Neznámější barokní dílo rozezníděkanský kostel sv. Václavav Lanškrouně. Čtvero ročních dobzahraje houslista Ivan Ženatýspolečně se souborem Baroccosempre giovane.Externí koncert je na programuv sobotu 30. června.

Ivan Ženatý patří k našim nejuznávanějšímhouslistům. Přestože žije v Drážďanech,stále se vrací na česká pódia. Barocco se-mpre giovane je soubor, který před letyvzniknul na pardubické konzervatoři. Jehoumělecký vedoucí Josef Krečmer z nějběhem pár let dokázal udělat špičkovéprofesionální těleso. I to je důvod, pročIvan Ženatý kývl na spolupráci.

Čtvero ročních období je dílo velmiznámé. Každý ho pozná hned po prvníchtaktech. V čem je podle vás kouzlo věč-ného mládí této hudby?Možná je v ní obsaženo cosi typicky ital-ského - lehkého, ale ne povrchního, invenč-ního, ale neotřelého, pikantního, ale nepřekořeněného, jednoduchého, ale nenudného, poetického, ale ne sentimentál-ního. Mluvím o tomtéž, o čem bych mluvilv souvislosti s Paganinim, Rossinim, Ver-dim nebo Puccinim. Obtížnost současnéinterpretace ale tkví v něčem jiném. Přijíts něčím natolik osobitým, abychom se od-

lišili od všech těch verzí, které stále slý-cháme v obchodních hypermarketecha televizních reklamách. Jak je už nazna-čeno ve vaší otázce: vytvořit hudbu novětak, aby se znovu stala kouzelnou.

Přestože Vivaldi napsal sonety přímok tomuto dílu, dohromady se příliš ne-uvádí. Pomohou posluchačům lépe po-chopit, co chtěl autor vyjádřit?Autor tu běžně pracuje se zvukomalboua zcela primárním nehudebním progra-mem. Pokud se posluchač konkrétně se-známí s Vivaldiho slovními představami,může proniknout dál v chápání díla. A tadyse ocitáme u základní fantasknosti hudbyjako takové. To, co jsem popsal, může totižvelmi dobře fungovat i bez této verbálnípomůcky. Osobně považuji obě verze zasvébytné, nicméně si stýskám po době,

kdy učitelé také komponovali a psali verše.V Lanškrouně se potkáte s mladým sou-borem Barocco sempre giovane. Jaká jespolupráce se studenty a čerstvými ab-solventy?Barocco Sempre Giovane už dávno nenístudentským ansámblem, jak naznačujete,ale vyhledávaným, originálním a vysoceceněným souborem. Navíc jsou tito mladílidé ochotni a připraveni hledat, což je kva-lita, na kterou se při každé spoluprácitěším nejvíce. Nezbývá než si přát, abytaké co nejvíce nalézali.

A jací jsou Vaši studenti?Jsou to entuziasté, kteří se rozhodli vstou-pit do života v úmorné práci a zabývat sev dnešní zploštělé době něčím tak ne-uchopitelným, jako je krása. Jejich jedinouodměnou budou ojedinělé dotyky vysně-ných božstev. A přesto setrvávají a s roz-zářenýma očima hledí do budoucnosti.Navzájem se obdivujeme a máme se rádi,protože přesně cítíme, co nás spojuje.

Čím je pro vás zajímavý Mezinárodníoperní festival Smetanova Litomyšl? Smetanova Litomyšl má vždy osobitoudramaturgii a výtečné hosty. Sídlí tu vytří-bený vkus i nadstandardní intelekt. Pro měosobně má ještě i jiný význam, protožejsem se v tomto kraji narodil a rád se semvracím jako domů. Kateřina Prouzová

„Je v tom cosi typicky italského.Lehkého, neotřelého a pikantního“

hvězdy festivalu

BRAVURNÍ HRA. Odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují Ivana Ženatého za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti. foto Tomáš Lébr

Barocco sempre giovane.


3

Na letošním festivalu na houslezahráli Šporcl, Ženatý a Nohavica

Jaromír Nohavica svým koncertemvšechny potěšil. Od prvníhookamžiku navázal s lidmi v hledišti srdečný kontakt. Byl milý, bezprostřední a nadšený,že mohl vystoupit právě na festivalu Smetanova Litomyšl.Po boku mu na jevišti stál polskýakordeonista a klavírista RobertKuśmierski. Zazněly písně letitéi nové z alba, které vyjde příštítýden.

Když přemýšlím nad titulkem do Festiva-lových novin, mám chuť napsat, že na le-tošním festivalu na housle hrál Šporcl,Ženatý a Nohavica.Je to krásný titulek, jestli vyjde, tak si hoschovám.

Jaké to bylo ocitnout se na pódiu předpublikem, které je určitě jiné, než jaké ví-dáte na vašich koncertech?Přiznám se, že od první chvíle jsem cítil, žeje to publikum velice vnímavé. Ale nevím,jestli bych řekl, že bylo úplně jiné než jindy.Byli to lidé, kteří si přišli poslechnout mojepísničky. A publikum je vždycky skvělé,když je nastaveno pozitivně a je vstřícné.Dokonce si myslím, že spousta z dnešníchdiváků na moje koncerty občas chodívává.A když jsem je vyzval, zpívali mé písně semnou.

Možná je trochu svazující to prostředí.Spousta vašich písní zlidověla. Lidé jeznají a zpívali by. Ale to, že jsou právě naoperním festivalu, jim trochu bránilo.To je pravda. Proto jsem je příliš nenutil.Jedna ze součástí mých koncertů je spo-lečné zpívání. Tady jsme si jen tak zkusili,jak to zní. Bylo to výborné. Všechno vyšlo.Na začátku vystoupení jsem slíbil, že buduhrát písničky nejrůznějšího charakteru. Tose mi podařilo splnit. Byly tak rozmanité,

že jsem dokonce zahrál na ty housle, kterénejsou můj hlavní nástroj. Všem houslistůmse moc omlouvám. Oni to viděli, oni to po-chopili. Oni to brali.

Zaznělo i několik úplně nových písníz vaší připravované desky. Kdy by mělaspatřit světlo světa?Deska se v těchto dnech lisuje. Fyzicky byse měla objevit koncem příštího týdne. Užteď si lidé můžou album na mých webo-vých stránkách objednávat. Pošleme jiokamžitě, jakmile vyjde. A za příznivoucenu. Zkrátka, kdo chce, může si ji koupit.A kdo si ji chce vypálit, ať si ji vypálí.Hlavně, že budou poslouchat písničky.

Dneska vás na jevišti doprovodil váš var-šavský kolega Robert Kuśmierski. Bylo totak i v nahrávacím studiu?Udělal jsem to úplně stejně. Chtěl jsem,aby to znělo na koncertech tak, jak to lidébudou znát z nahrávky a jak to budou mítv paměti. Uslyší kytaru, akordeon a klavír.A v jedné písničce ještě navíc, jako takovýbonus, zahraje na housle můj táta. Hraje nahousle daleko líp než já. Je to takový ná-vrat k desce Divné století, kde tenkrát za-hrál sólo v Těšínské. Můžeme tomu říkatnávrat po šestnácti letech. Co se týkáaranží, je to hodně komorní album. Vracímse zpátky k folkové poetice osmdesátýchlet. Kateřina Prouzová

hvězdy festivalu

CHARISMATICKÝ PÍSNIČKÁŘ. Jaromír Nohavica připravil plnému hledišti diváků příjemný večer. Nešetřil písněmi ani milými slovy. foto František Renza

Jaromíra Nohavicu doprovodil Robert Kuśmierski.


4

barokní hudba

Narodila se v Bratislavě, kde absolvovalakonzervatoř. Své pěvecké vzdělání dáleprohlubovala v Praze u doc. Soni Kresákové,na mistrovských kursech Ileany Cotrubas veVídni a u Magreet Honig v Amsterdamu. Program, se kterým přijíždí do Litomyšle,čerpá z její poslední nahrávky Gloria. Jejíalba jsou vysoce ceněna. K 200. výročíJosepha Haydna vyšlo u vydavatelství Orfeoprofilové CD „Haydn Arias", které obdrželoocenění časopisu The Gramophone „Editor'sChoice 2009". Nahrávka Mahlerovy 2. sym-fonie s Philadelphia Orchestra vyšla u vyda-vatelství Ondine a získala oceněníSupersonic Award stejně jako oceněníněmeckých kritiků Preis der deutschenSchallplattenkritik. Obě tato ocenění získalai nahrávka „Requiem and Miserere" od Jo-hanna Adolfa Hasseho (Carus Verlag).

(pro)

„My s Yoshimim improvizujeme naprostovýjimečně a zřídkakdy. Jenom když se tonáhodou hodí,“ přiznává Tůma. A co vyža-dují takové improvizace? Vůbec odvahu jítdo toho. Ne každý je toho schopen.A někdo musí mít vždycky hlavní slovo.„Yoshimi přesně ví, o co jde. Je ochotný dotoho rozjetého vlaku naskočit. Ale jakozkušenější to řídím já. V tom pravémokamžiku řeknu: Teď spusť a hraj naprostocokoliv. A teď přestaň.“ Vysvětluje JaroslavTůma. Podle něj je to stejné jako u skládánímuziky, i improvizátor si musí hlídat formu.Není to tak snadné jako v jazzu, kde hráčihrají podle určitých šablon.„Jazzmani mají obrovské zkušenosti. Umějíto, vědí jak na to. Tam je to partnerstvív pravém slova smyslu. My jsme spíšhlavně kolegové na poli interpretačním,“dodává varhaník.Jaroslav Tůma jezdí na festival SmetanovaLitomyšl pravidelně. A díky svému nástrojipokaždé hraje v kapitulním chrámu Pový-šení sv. Kříže. Je tomu rád. V tomto pro-storu je nádherná akustika. „Dnes byl chrám do posledního místa plný.To hraje samozřejmě svou roli. Akustiku tozmenší. Varhany, které jinak hodně řvou, setrošku utlumí, což je v tomto konkrétnímpřípadě dobře,“ uzavírá rozhovor varhaníka cembalista Jaroslav Tůma. Jeho impro-vizace byly dramatické, místy až hororovéa pak i jazzové. Zvuk píšťal chvílemi drtilzdi kostela a jindy se jemně linul jakoněžná melodie. Pro posluchače to byl ne-všední zážitek. Kateřina Prouzová

Tůma čaroval na varhany. A Bach„tančil“ Smetanovu polku

Jaroslav Tůma patří k nejlepšímčeským varhaníkům. Dokázal to i v sobotu. Majestátní prostorychrámu Povýšení sv. Kříže rozvibrovaly píšťaly jeho varhanv tak odvážných improvizacích,až se několika stovkám návštěv-níků chvílemi tajil dech.

Tůma spolu s japonským flétnistou Yos-himi Oshimou nazvali své vystoupení Im-provizace na téma B-A-C-H. Kroměbachovských melodií však zazněly i mo-tivy, které slavný Johann Sebastian nikdyslyšet nemohl. Tůma z kůru kostela podsebou vycítil vnímavé publikum a pustil sedo odvážnějších improvizací.„Naladění publika vždy nějakým způso-bem cítím, a tím pádem i ctím. Takže ten-tokrát jsem trošku sklouzl k lehčímu úletu.Improvizoval jsem na bachovská témata,ale také jsem tam zapletl Smetanu, čehožsi někteří všimli. Ale i ti, kteří si toho ne-všimli, určitě vytušili, že se najednou dějeněco skočného, že to je něco jako polka.A pozor, ony byly dokonce dvě. JednakLouisina, a jednak Bettina polka,“ řekl var-haník.Kromě varhan zazněly i další nástroje:cembalo a flétna. Odvážné improvizacemísty u publika vyvolávaly překvapené po-hledy a dokonce i pobavené úsměvy. Svémistrovské umění předvedl také flétnistaYoshimi Oshima. S Tůmou se ale do impro-vizací moc nepouštěl.

Hudba, která pohladí dušiÁrie a písně barokních mistrů

Slovenská sopranistka Simona HoudaŠaturová vystoupí na letošním ročníkufestivalu Smetanova Litomyšl s pro-gramem, který je inspirovaný jejímposledním albem Gloria. Zpěvačku doprovodí Collegium Marianum v čeles Janou Semerádovou.

Krásné árie a písně barokních mistrůrozezvučí v neděli 1. července o půl desátévečer kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže. Naprogramu koncertu jsou takové skvosty, jakonapř. Ukolébavka Panny Marie od TarquinioMeruly a kompozice Zbyňka Matějů Ad TeDomine.Simona Houda Šaturová je držitelkou CenyNadace Charlotty a Waltera Hamelových zavynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007)a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce2001.

V kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže bylo plno.Návštěvníky přilákaly bachovské variace. foto F. Renza

Simona Houda Šaturová zazpívá barokní melodie.


5

koncert na přání

orchestr rozšíří výpomocemi. Přizvali jsemke spolupráci sehraný bigband Zatrestbandz Třeště,“ uvádí Marko Ivanović. Jde o tě-leso složené z profesionálů i amatérů. Jejichnepřehlédnutleným frontmanem je PetrPíša, který je výraznou osobností. Profesí jeumělecký kovář, jinak skvělý zpěvák, trum-petista, herec, hybatel veškerého kulturníhodění na Jihlavsku, organizátor divadelníchfestivalů a tamějších hudebních událostí.„Byla to pro mě opravdu příjemná práce.Jeden od druhého jsme se v průběhuzkoušení dost naučili,“ přiznává mladýmuž s taktovkou Marko Ivanović.

Šlágry Jaroslava Ježka rozhýbalyfestivalové hlediště

„Smetanka” je prestižníNikdo ze zúčastněných nebral nastudovánírepertoáru Jaroslava Ježka na lehkouváhu. Zkoušelo se hodně individuálněi společně. Nikdo nechtěl nic podcenit. „Osobně považuji Smetanovu Litomyšl zajeden z předních českých festivalů. Kdyžvzpomeneme třeba Pražské jaro, můžemeříct, že má výsadní postavení. Ale v tomhlegardu je pro mě litomyšlský festival jedenz nejvyhlášenějších festivalů nejen lokálního,ale i mezinárodního významu. Na to jsmeběhem zkoušení dost mysleli,“ říká s úctouMarko Ivanović. Kateřina Prouzová

Dva koncerty na přání připo-mněly písně Osvobozeného divadla. Do Litomyšle je přijelizahrát pardubičtí filharmonikové,Zatrestband z Třeště, sbor ReBelcanto a sólisté. Večer řídil svou dirigentkou taktovkouMarko Ivanović.

Na programu se objevily léty prověřenéhity i písně neznámé. O výběr se postaraldramaturg festivalu Vojtěch Stříteskýa dramaturg Komorní filharmonie Pardu-bice Bohuslav Vítek. Nešlo o původní in-terpretaci. Nové aranžmá složili MirkoKrebs, Vladimír Popelka, Roman Pallasa Martin Kumžák.

Osobitý styl„Každý aranžér to uchopil po svém. Dobréje, že každý z nich má vlastní výrazný ru-kopis. Střídá se čistě bigbandový zvuks vyzněním klasickým,“ říká dirigent MarkoIvanović. Například Martin Kumžák uchopilsvůj blok dost volně. Jeho práce nebyla pi-etní, spíš to byl autorský vklad. Koncertpulsoval a neobjevil se v něm žádný ste-reotyp. Laika by mohlo napadnout, že za-hrát pár „Ježkovek“ nemůže být nicsložitého. Opak je pravdou. „Swing dvacátých a třicátých let je kate-gorie sama o sobě. Chce to spoustu studia,přečtené literatury, naposlouchanýchdesek, aby se ten styl vstřebal a vycítil,“myslí si šéfdirigent pardubické filharmonie.

Zatrestband za odměnuAktéři koncertu neměli v úmyslu přistupo-vat k Jaroslavu Ježkovi pietně. Nesnažilis o žádnou rekonstrukci. Nicméně si bylivědomí toho, že zahrát swing správně vy-žaduje velkou zkušenost. Ne všechno sedá vyčíst z not.„To byl také důvod, proč tentokrát nebylzvolen obvyklý model, kdy se symfonický

ORCHESTR V PEVNÝCH RUKOU. Dirigent Marko Ivanović si slavné „Ježkovky” užíval. foto František Renza

DVA SOUBORY Z PARDUBIC. Komorní filharmonie a ReBelacanto. SÓLISTÉ. Dasha, Taťána Roskovcová, Petr Macháček a Dáša Zázvůrková.


Ostravská Carmen je přímočará, moderní a místy surová

svět opery

Nesmrtelný operní příběh vášněa žárlivosti uvede na jevišti Smetanovy Litomyšle Národnídivadlo moravskoslezské. Souboropery dvakrát zahraje CarmenGeorgese Bizeta v nastudováníslovenského režiséra MariánaChudovského.

Jako operní režisér musíte celý svůj pro-fesní život stále narážet na „vlajkovélodě“ repertoáru, jako je právě Carmen.Přibližně osm takových titulů jsem dělaldvakrát. Nemám to rád, když mám insce-naci dělat podruhé. Je to hodně zvláštnípocit. Chybí tam kouzlo první lásky. Toprvní setkání je vždy nejkrásnější. Opera jerodu ženského a je jako láska. Člověk jdedo ní romanticky, naplno, se vším, cok tomu patří. Zamiluje se do té opery,nespí, stále o tom blouzní a sní. Divadlo jevlastně taková továrna na sny a my si tysny plníme. Carmen jsem si splnil dvakrát.Poprvé to bylo před deseti lety ve Sloven-ském národním divadle. A podruhé předdvěma lety s ostravskou operou. Musímříct, že tyto vlajkové lodě klasického reper-toáru dělám rád.

Jaké to tedy je přistoupit ke stejnému ti-tulu podruhé? Chtěl jste vyjít ze své prvnízkušenosti, nebo naopak zkusit něcozcela jiného? Nebo jste čekal, co vám jakorežisérovi nabídne soubor?Poučen z minulosti, kdy jsem některé in-scenace opakoval schématicky a předsta-vení jednoho divadla jsem téměřokopíroval a postavil v druhém divadle,jsem ostravskou Carmen postavil téměřznovu. Nechtěl jsem zopakovat bratislav-skou verzi. Některé prvky jsou samozřejmětotožné nebo podobné. Ale zvolili jsmejinou dobu, modernější kostýmy, jiný vý-tvarný výraz a také to hraje jiný kolektiv.Na ostravské opeře zbožňuji lidi okolo ní.Své divadlo milují, dávají režisérovi najevo,že mu důvěřují. Pracovali jsme bez prob-lémů. Na zkoušky jsme se těšili. Byla tamcítit vzájemná soudržnost a rezonance.Ostravská Carmen je zralejší, přímočařejšía někde i surovější, což mi velmi vyhovuje.

Máte vysněný titul, který vás zatím míjí?Takových je hodně. Mám rád Leoše Ja-náčka. Dělal jsem jeho Příhody lišky By-stroušky v Košicích a Její pastorkyniv Banské Bystrici. Janáček má spoustudalších děl, která bych chtěl nastudovat,ale nevím, jestli se mi to ještě podaří.Z mrtvého domu a Káťa Kabanová jsoumým velkým snem. Leoši Janáčkovi je vý-razem, emočností, přímočarostí, naléha-vými hudebními frázemia expresionistickým laděním orchestru

• Narodil se 5. února 1959 v BanskéBystrici.• Operní režii studoval na Vysokéškole múzických umění v Bratislavěve třídě Branislava Kriška.Tento měsíc stanul v čele Sloven-ského národního divadla. Jeho ře-ditelem byl také v letech 2002-06. • Jeho režie byly uvedeny na festi-valech po celém světě. Kromě diva-delní práce pravidelně spolupracujejako režisér a scenárista se Sloven-skou televizí; některá jeho televiznídíla byla uvedena na významnýchevropských festivalech (Zlatá Praha,Grand Prix d’Italia, Cannes).

Marián Chudovský

rozhodně blízko také Giacomo Puccini.I on je můj srdeční autor a setkal jsem ses ním málo. Doufám, že mě to všechnoještě čeká.

Na festival Smetanova Litomyšl přijíždítepotřetí. S jakými pocity?Těšil jsem se. Nebyl jsem tu pět let. Dvakrátjsem tu pracoval na Bedřichu Smetanovi.V roce 2004 to byli Braniboři v Čecháchs Janáčkovou operou Národního divadlaBrno. Podruhé to byla Hubička a Národnídivadlo Praha v roce 2007. Znám všechnykrásné uličky, parky, galerie, chrámy, za-hrady. Litomyšl je půvabné město. Nenívelké, ale centrum a všechno, co k němupatří, je velmi kultivované, udržované. Pa-nuje zde atmosféra, která člověka osvo-bodí navzdory tomu, že mě čeká těžkápráce, žádný odpočinek. Den před prvnímpředstavením byla zkouška už od sedméhodiny ráno. Stavěla se scéna. Potom přijelsoubor a zkoušelo se od čtyř odpoledne,potom od osmi večer. A celou noc se na-stavovala světla. Je to velký nápor. A pakse hrají dvě představení za sebou. Přestojsem tu skoro jako na dovolené. Smeta-nova Litomyšl mě nabíjí pozitivní energií.Vidím, jak je to tu dobře zorganizované.Lidé se na představení těší a chodí na něnádherně oblečení. Zámek je krásný. Líbíse mi sochy Olbrama Zoubka. Všechno jeto propojené. Až budu pár hodin předpředstavením nervózní, nebudu sedět nahotelovém pokoji a dívat se na televizi.Projdu se po Litomyšli.

Málokdo si uvědomuje, jak je vaše pro-fese náročná. Hodně cestujete napříčoběma republikami. Během zkoušení jstev cizím městě. Jak to všechno zvládáte? Před třemi lety jsem si uvědomil, že jsemsedm měsíců v roce na hotelu. To už promě nebylo. Proto teď méně pracuji v opeřea víc v televizi. Hotelový rytmus, stále seněkam přemísťovat, mě už neuspokojovala ani nabídky nebyly takové, jak bych sipředstavoval. Poslední dva roky jsem za-šitý ve svém domě v Čunove, to je městskáčást Bratislavy u Dunaje. Mám tam svá zví-řata, psy, zahradu. Celé to režisérské ces-tování je o zvyku. A hlavně záleží na tom,jaké lidi máte kolem sebe. Jestli se nechajíovlivnit vašimi myšlenkami, spolupracují.Zda se těšíme na zkoušky, anebo ne, pakse na sebe díváme úkosem a bez nadšení.Je to různé. Rád poznávám nové lidi a di-vadla a z toho pak žiji. Objevil jsem sociálnísítě. Jsem přes Facebook ve spojení s přá-teli z divadel, kde jsem pracoval. Vidím, jakse mají. Myšlenkami jsme stále na sebe na-pojení. Taková kumštýřská přátelství mihodně dávají.

Kateřina Prouzová

Po osmnácti letech se na festival vrací Carmen.

6


7

pohled do zákulisí

Od roku 1998 se kvůli počasí přerušily jen tři pořady. Umělcii diváci jsou pod ochrannýmikřídly pohyblivého zastřešení.Dnes jsou na stole plány na ještělepší festivalovou střechu.

První myšlenka na zastřešení zámeckéhonádvoří se objevila dokonce už v roce 1949po prvním ročníku Smetanovy Litomyšle.Pro pořadatele to byl v té době nedostižnýsen. Bohužel každý rok špatné počasí zha-tilo konání některého pořadu. „Po změně politického režimu se připravo-vala nová koncepce festivalu. A bylo jasné,že s takovou nejistotou konání představeníse nikdy nepodaří sehnat sponzory,“ říkáředitel festivalu Jan Pikna. Málo peněz byznamenalo i to, že by se nemohli do Lito-myšle pozvat významní umělci. Nebylo byna jejich honoráře.

Od nápadu k činuPověstnou poslední kapkou bylo zrušenéprovedení netrpělivě očekávané a dlouhodopředu vyprodané Dvořákovy Svaté Lud-mily v roce 1991. Než se ovšem podařilovytvořit takový architektonický návrh ře-šení, který by vyhovoval i památkářům,uběhlo dalších pět let. „Mladý architekt Miroslav Heřmánek uspělve výběrovém řízení s projektem samos-tojné konstrukce zakrývající jeviště s vý-suvným půlkruhovým vějířem, který se mělza nepříznivého počasí rozevřít nad hlediš-těm,“ vzpomíná Jan Pikna. Na jeho reali-zaci poskytla výhodný úvěr Českáspořitelna a jako tehdejší generální partner

„Smetanka“ je v suchu. Obří deštníkzachránil už desítky představení

„Omezen byl balet Labutí jezero, běhemněhož nemohli tanečníci přebíhat za scé-nou po rozmoklé cestě. Z důvodu bouřkybylo zkráceno představení Figarovy svatbya před čtyřmi lety se nad Litomyšlí pře-hnalo ničivé tornádo, které znemožnilo ko-nání druhé poloviny pořadu Kaddish,“vypočítává Jan Pikna. Sportovní termino-logií by se dalo označit skóre 181 odehra-ných představení versus 3 s částečnýmproblémem.

Bude nové zastřešení?Změna původního projektu ve stádiu užrozpracované konstrukce znamenala ur-čitá kompromisní řešení. Hotová jevištníčást se musela snížit a tím celé zařízeníponěkud ztratilo vzdušnost. Možná to jedůvod, proč se zastřešení některým lidemnelíbí. „Pro nás pořadatele je to ale absolutní zá-zrak, navíc jsme získali možnost zavěšeníreflektorů, rekvizit, kulis, zkrátka do nád-voří je vestavěno divadlo,“ pochvaluje siředitel festivalu Jan Pikna. Současný „de-štník“ možná vystřídá nový, lepší. Archi-tekt Josef Pleskot zpracoval projektnového zastřešení, které by krylo nádvořív úrovni střech zámku. „Památkáři dovolili určité kotvení. Kon-strukce by mohla být mnohem subtilnějšía méně zakrývat zámek. Navíc by zůstalavidět i figurální sgrafita,“ vysvětluje Pikna.Pro realizaci projektu se nyní hledají fi-nanční prostředky v rámci některého do-tačního programu.

Kateřina Prouzová

se podílela i na jeho splácení. Zastřešenímělo být hotové v roce 1996. Jenomže seběhem přípravných prací ukázalo, že ře-šení s vějířem není dobré. Proto se posta-vila pouze základní konstrukce nad jeviště.A další dva ročníky se konaly stále s nekry-tým hledištěm. Na diváky pršelo, a tak seněkolik pořadů muselo přemístit do ná-hradního prostoru do tzv. aukční haly.„Až v roce 1998 se s velkou slávou před-stavila kompletní konstrukce s výsuvnoustřechou. Během několika minut dokážetéměř neslyšně zakrýt celé nádvoří. Jejíúspěšnost je fantastická,“ říká spokojeněředitel festivalu Jan Pikna. Díky nové vý-suvné střeše nebylo od té doby zrušenožádné představení. Dokonce několik po-řadů původně plánovaných v zámecké za-hradě se za špatného počasí bezproblémů odehrálo v krytém nádvoří.Pouze ve třech případech se nemohl konatpořad v plném rozsahu.

FESTIVALOVÉ PŘÍPRAVY. Dělníci před festivalem staví na druhém zámeckém nádvoří hlediště a vysouvací střechu. foto František Renza

Během deště se střecha roztáhne nad celým hledištěm.


8

Taktovka má čarovnou moc. Kouzelná hůze dřeva i ze slonoviny. A muzikanti z ní

Téměř na každém koncertě Sme-tanovy Litomyšle jste ji vidělia víte, k čemu slouží. Ale vy samijste ji pravděpodobně nikdy neměli v ruce. O čem je řeč?O dirigentské taktovce. Z čehose vyrábí, kolik váží a za kolikji můžete koupit? Vydejme se po stopách nejjednoduššího „hudebního nástroje“, který řídívšechny ostatní.

Dirigenti je ztrácejí, vztekle rozlamují, há-zejí po hráčích a zase je sbírají. Předevšíms nimi ale udávají tempo orchestru. Beztaktovky se diriguje špatně. A nemůže tobýt nějaká obyčejná špejle. Taktovka musí

dobře padnout do ruky a dirigenti si svůjnástroj pečlivě vybírají.Například Leoš Svárovský, který se na fes-tivalovém jevišti představil devatenáctkrát,jich za svoji kariéru vystřídal skutečněhodně. Některé daroval významným pořa-datelům, další při práci zlikvidoval. „První byla dřevěná a dostal jsem ji dárkemod vynikajícího českého dirigenta ZdeňkaKošlera. Teď mám jednu z Japonskaa mám ji opravdu rád,“ říká dirigent. Jehotaktovky s ním cestují po celém světě.

Jen jedna značkaTaktovka patří k dirigentovi asi jako prutk rybáři nebo brusle k hokejistovi. A běda,když jejich oblíbená značka není k mání.

S kuriózní příhodou se setkal pardubickýdirigent Jaromír Michael Krygel. „Už roky si kupuji taktovku jedné značky.Jezdím si pro ni do Prahy. Před pár lety sestalo, že byly všechny vyprodané a nedalyse za nic na světě sehnat. Později jsem sedozvěděl, že jedna Francouzka po smrtisvého muže všechny taktovky skoupila.Jméno značky bylo totiž totožné se jmé-nem nebožtíka,“ vypráví Krygel.

Dvě stovky i tisíce korunTaktovky stojí od sto padesáti až po tisícekorun. Vyrábějí se ze dřeva, umělé hmoty,skelného vlákna ale třeba i ze slonoviny.Rukověť bývá z korku nebo z těžšíhodřeva.

festivalové ozvěny

Ondrej Lenárd letos řídí opery Bohému a Traviatu. Jakub Hrůša jezdí do Litomyšle pravidelně a rád. Letošní ročník zahájil.

Nadšení hudebníci, nadšené publikum. Tak by se dal sKoncert kanagawského univer-zitního orchestru dechových nástrojů dokázal, stejně jakoloňský koncert bostonskéhoorchestru, že se nevyplatí podce-ňovat mládežnické orchestry.Kanagawa University SymphonicBand hraje jako jeden muž, precizně a s nasazením, jednot-livé nástrojové skupiny jsouvzájemně barevně i dynamickypropojené. Před zaplněným hle-dištěm zahráli směs japonskýchskladeb 20. století pro dechovýorchestr a výběr z toho nejlep-šího, co bylo koncem 19. stoletínapsáno v Rakousku-Uhersku.

Hned na začátku zazněly dvě skladbyz pera Masaru Kawasakiho, jehož celý životje poznamenán svržením první atomové

bomby na Hirošimu. Modlitba č.1 „Dirge“ jehirošimské katastrofě přímo věnovánaa hrála se v České republice vůbec poprvé.Charakterizuje ji těžký, tragický puls stále seopakujících akordů. Orchestr skladbu pro-vedl s ohromnou silou. Vážnost hráčů dá-vala poznat, jak hluboko se atomovévýbuchy nad japonskými městy vepsaly dopovědomí národa. Kawasakiho druháskladba „Romance pro trubku a orchestr“zdaleka neměla takový účinek. To bylo dánojednak nejasným charakterem díla, který sepohyboval někde mezi tragédií a lehkoumúzou, jednak jeho přehnanou délkoua častým opakováním motivů; a snad i těž-kopádnou, blokovitou instrumentací. Miro-slavu Kejmarovi, který vystoupil jako sólistana trubku, navíc jeho part očividně neseděl.Hrál opatrně a místy nejistě.Po těchto dvou kusech se zcela změnilanálada koncertu. Fučíkův „Vjezd gladiá-

torů“ je hit, který už každý slyšel, ale nikdypřesně nevěděl, čí skladba to je. Smeta-nova „Vltava“, adaptovaná pro dechovýorchestr, byla odměněna nadšeným po-tleskem, a to i přes značné intonační ne-dostatky. Kanedův „Pochod“ vylehčil ještějednou atmosféru koncertu.„Píseň o velkém stromě“, provedená zapřítomnosti autora Toshio Mashimy, je vícenež cokoliv jiného především parádní číslopro sólovou marimbu, na kterou bravurnězahrál Makoto Nakura. Hudebně je skladbaněkde mezi vážnou hudbou a muzikálema publiku se očividně líbila. Tleskalo sei mezi větami, tak jako za starých časů, kdybylo normální projevit nadšení spontánněa třeba si i vytleskat opakování věty. Provelký úspěch Nakura ještě na marimbu za-bzučel „Let čmeláka“.Po přestávce orchestr naprosto bez-chybně zahrál s hostujícím dirigentem Hi-


hůlka hudebních mágů může být í nespustí oči. Seznamte se s ní

9

Dirigenti je začali používat až okolo roku1820. Skladatelé nejdříve řídili orchestr odcembala nebo piana, případně smyčcem odhouslí nebo svitkem stočené partitury. Jakoprvní použil taktovku Jean-Baptiste deLully. Tenkrát to byla dlouhá hůl, kterou bou-chal do země, aby muzikanti udrželi tempo.Vynález mu však přinesl smůlu. Udeřil se donohy, dostal infekci a zemřel na sněť.

Bez taktovky bolí zádaVelkým prosazovatelem taktovky byl FelixMendelssohn-Bartholdy. Nejprve zápasils velkým odporem svých houslistů, ale na-konec si prosadil svou. Leonard Bernsteinna počátku kariéry dirigoval bez taktovky.Sáhnul po ní kvůli silným bolestem zad.

Řídit orchestr pouze gesty rukou je fyzickyvelmi namáhavé. Přesto byla jeden častendence dirigovat bez taktovky. Potom seale ukázalo, že tato dřevěná hůlka mápořád svoji úlohu. Že je to prodlouženápaže, zaostřený bod, který se dá dobřesledovat.Ovšem taktovka může být v rukou ener-gického dirigenta i nebezpečným nástro-jem. Dirigent orchestru z Halle Daniel Turkuž kolem roku 1810 mával taktovkou takzběsile, že několikrát rozbil křišťálový lustr,který mu visel nad hlavou.„S velkou vervou diriguje například DouglasBostock. Stalo se mu, že při koncertu zava-dil o pult na noty a taktovka se rozlomila.Jedna půlka mu zůstala v ruce a druhá le-

těla do hlediště, přistála až v páté řadě.Posluchači se tím dobře bavili,“ říká VladimírFaltys, který strávil spoustu let u Komornífilharmonie Pardubice.

Přísně střežený exponátNejvětší taktovka měřila téměř čtyři metrya použil ji R Greer Cheeseman III o pře-stávce ragbyového zápasu. Zajímavým fe-noménem jsou dražby. Buď se jednáo taktovky velmi staré, nebo o ty, kteréprošly rukama slavných dirigentů. Napří-klad taktovka Herberta von Karajana jejedním z nejpřísněji střežených objektůMuzea Vídeňské filharmonie.

Guillaume Tourniaire bral Griegova Peera Gynta expresivně. Tomáš Netopil řídí svou taktovkou Národní divadlo Praha.

l shrnout koncert Kanagawa University Banduroshi Hoshinou Straussovu předehruk „Netopýrovi“. Bylo znát, že Strauss nenísrdci místního publika tak blízký jako Sme-tana, ale jinak to v Litomyšli ani nemůžebýt. Další skladba „Znovuzrození“ byladílem samotného dirigenta. I ona má mi-mohudební program, který nemá nijakzvlášť slyšitelnou souvislost vyzněním díla.Orientuje se na jazz a na bigband a znímísty přímo jako muzikál.Pod vedením Toshira Ozawy byl koncertuzavřen „Arménskými tanci“ AlfredaReeda. I zde orchestr podal profesionálnívýkon. Jako přídavek zazněly Respighiho„Římské pinie“. Trubky a pozouny hrályz arkád a i díky tomu to byla nejefektnějšískladba celého večera. Zámek vibroval,publikum křičelo nadšením. NásledovalaStraussova Polka „Unter Donner und Blitz“,přestože bouřka nebyla široko daleko.

Šimon Voseček Jedním z dirigentů Kanagawa University Bandu byl Toshiro Ozawa. foto František Renza

Kateřina Prouzováfoto František Renza


10

Slunce útočí na Srdce pro Václava Havla. Camera Obscurapřekvapila. Kamil Lhoták slavístovku. I tak by se daly shrnoutnovinky letošního výtvarnéhofestivalu, který je v České repub-lice něčím naprosto ojedinělým.A to jak svým rozsahem, takúrovní. S ředitelem SVL PavlemChalupou jsme načali konverzacitradičně. Přišla řeč na počasí.

Srdce pro Václava Havla vzniklo v zimě.Na zámeckém pivovaru ale stojí v červnu,kdy teploty mnohdy šplhají až ke 30stupňům. Jak se o voskovou plastiku mu-síte starat?O srdce je třeba se starat, to je známá věc.A o voskovém srdci to platí také. Minulýtýden, kdy jsme zažili jednu extrémně te-plou noc (bylo 26 stupňů), srdce trochupokleslo ve svých základech. A to přesto,že přes den prodělává pravidelné ochlazo-vání vodou z hydrantu a je zastíněno spe-ciální plachtou. Srdce prostě, je to logické,nesnese všechno. Máme o něj všichni sta-rost. Ale snad nastávající horka přežije vezdraví. Noci jsou už chladné. Kdyby se alenaplnily tropické předpovědi, asi bychomho museli rozebrat dříve, než jsme pů-vodně chtěli.

Jak návštěvníci na Srdce reagují?Pochopitelně málokdo odolá tomu, abynevstoupil dovnitř. Zblízka, v bezprostřed-ním kontaktu, je to náhle velmi intimní pro-stor. Uvnitř to voní a je tu na co se dívat.Přibývají i nové nápisy, vlastně rytiny. Je to

jakási vosková galerie vzpomínek. Ty si lidémohou také oživit hned v sousedství navýstavě Havlových fotografií od OldřichaŠkáchy. Mohou si odnést na věčnou pa-mátku i knížku s názvem Havel navždy.

Ve Festivalových novinách ještě nedos-taly větší prostor výstavy Kamila Lhotákav Galerii Zdeněk Sklenář a Zářivý měsícsvěží vítr v Galerii Miroslava Kubíka. Mů-žete je, prosím, představit?

Pod oběma výstavami je podepsán ZdeněkSklenář. Ten vždy v době Smetanovy Lito-myšle vystavuje a žije ve své litomyšlské fi-liálce v Mariánské ulici a vždy představuje tonejlepší, co je jeho galerijní dům schopennabídnout. Jistě si také uvědomuje poten-ciál Smetanovy Litomyšle a jeho výtvarnéhopandánu. V tomto směru je jeho přítomnostpro Smetanovu výtvarnou Litomyšl příno-sem. Kamil Lhoták má v červenci sté výročínarození, Sklenář to oslaví výstavou v Lito-myšli. Galerie Miroslava Kubíka se chce pro-filovat, Sklenář nabídne deset zvučnýchjmen současného českého umění ze svéhoportfolia. Jedno pohlazení pro nostalgickouduši, druhé šok pro mnohé návštěvníky. Jeto vyvážený mix. Tohle Sklenář umí. Působitna lidi, podnítit jejich zájem o umění, tedytaké to,, aby umění sbírali a kupovali. Neza-pomínejte, že je to především obchodník. Sevším, co k tomu patří.

Co je podle vás nejoriginálnějším poči-nem letošního ročníku?Budete se možná divit, ale není to žádnáz velkých výstav, i když na několika z nichjsem se podílel. Je to pro mě realizace Ca-mera Obscura v Portmoneu, která jedineč-ným, moderním a překvapivým způsobemoživila techniku camery obscury, mnohamýty opředeného výtvarného vynálezu,který funguje od antiky, ale nikdo z nás hodosud neviděl. Celá realizace včetně vý-tvarných artefaktů a soch vznikala přímona klíč pro Portmoneum, a je to znát.Umění vzniká a působí nejautentičtěji tam,kde je inspirováno. Kateřina Prouzová

foto František Renza

Smetanova výtvarná Litomyšl nastavila vysokou laťku

Smetanova výtvarná Litomyšl

Camera Obscura v Portmoneu.

Krištof Kintera v Galerii Kubík. Kamil Lhoták v Galerii Sklenář. V Srdci pro Václava Havla.


11

před rokem vyjádřil letohradský farář VáclavVacek, když byl obraz v jeho kostele vys-taven.„Dlouho trvalo, než jsem se rozhodl, ženazrál čas toto téma namalovat. Je toudálost, která inspirovala řadu hudebníchskladatelů k nesmrtelným skladbáma malířů k nádherným obrazům plným Božíslávy, lidské pokory, ale i lidského soucítěnís bolestí,“ svěřil se Miroslav Rada.Jistotu, že nastala pravá chvíle se do obrazupustit, malíř podle svých slov pocítil ažv sedmdesáti osmi letech. (pro)

Dva a půl roku maloval Miroslav Radasvůj největší obraz Velké pašije.Pozoruhodné dílo úctyhodných rozměrů– na šířku měří obraz sedm a půl metrua vysoký je tři metry čtyřicet - je nyní vystaveno v kapitulním chrámu Povýšenísv. Kříže v Litomyšli.

Během letošního festivalu Smetanova Lito-myšl je kostel vždy před koncerty na zámkuotevřen veřejnosti, aby si jej návštěvnícimohli prohlédnout.„Tento obraz vstoupí do dějin,” takto se

ozvěny festivalu

Smetanova Litomyšl je festivals dlouholetou tradicí. Festival bylzaložen roku 1949 a od té doby seuskutečnilo 54 ročníků. V posled-ních desetiletích se festival úžasněrozvinul. Z původně víkendovéakce se stal plnohodnotnýčtyřtýdenní svátek hudby. Kvalitadramaturgie, účast špičkovýchhudebníků a jedinečné prostředízámku Litomyšl právem řadí festi-val mezi nejoceňovanější kulturníudálosti v České republice. I vy senyní můžete spolupodílet na kráse,lesku a další budoucnosti festivaluSmetanova Litomyšl.

Mecenášské balíčkyZáklad pro všechny balíčky- zasílání programů na email- zdarma pozvánky na všechny vernisáže

Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvěosoby

- zdarma festivalový katalog- zdarma všechna čísla festivalových novin;- jmenovité poděkování ve festivalovém

katalogu v prostoru mezi sponzory a nawebových stránkách festivalu.

Bronzový mecenáš(přispívá darem od 5.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky- přednostní nákup vstupenek v omezeném

počtu 4 vstupenek na jedno představení;- čtvrtina ze zakoupených vstupenek dle

vlastního výběru označena jako VIP vstu-penky a příslušný počet VIP parkovacíchkaret.

Stříbrný mecenáš(přispívá darem od 20.000 Kč ročně)- základ pro všechny balíčky- přednostní nákup vstupenek v omezeném

počtu 20 vstupenek na jedno představení;- polovina ze zakoupených vstupenek dle

vlastního výběru označena jako VIP vstu-penky a příslušný počet VIP parkovacíchkaret;

- pozvánka na raut pořádaný po zahajo-vacím a závěrečném koncertu podlepočtu zakoupených vstupenek na uve-dené pořady.

Zlatý mecenáš(přispívá darem od 50.000 Kč ročně) - základní mecenášský balíček- přednostní nákup vstupenek v neome-

zeném počtu;- jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle

vlastního výběru označen jako VIP vstupenkaa příslušný počet VIP parkovacích karet;

- automatické přiřazení pozvánek na rautk VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční.

Platinový mecenáš(přispívá darem od 150.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky- přednostní nákup vstupenek v neomeze-

ném počtu, 20 vstupenek dle vlastníhovýběru zdarma;

- jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dlevlastního výběru označen jako VIP vstupenkaa příslušný počet VIP parkovacích karet;

- automatické přiřazení pozvánek na rautk VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční.

Barbora Krejčí, tel. 724 063 [email protected]

Přidejte se do Klubu přátela mecenášů Smetanovy Litomyšle

Nalaďte si rozhlasa televiziSmetanova Litomyšl den po dniPoslední dva díly se budou vysílat v so-botu 30. června ve 21.50 h. a v sobotu7. července od 21.50 hodin.

Záznam z koncertůČeská televize i Český rozhlas zazna-menají pro své vysílání koncert Tho-mase Hampsona, konaný 4. července.Zachytí tak jedinečnou světovoupremiéru nové skladby české autorkySylvie Bodorové.

Přímý přenosČeský rozhlas pozve posluchače sta-nice Vltava 8. července k poslechu pří-mého přenosu závěrečného koncertufestivalu nazvaného „Největší symfo-nické maličkosti”.

Na rozhlasových vlnáchO festivalovém životě každý den infor-muje Český rozhlas Pardubice. Pravi-delné okénko z Litomyšle vysílá zesvého pardubického studia v 8.20hodin. Reportáže, rozhovory s umělci,perličky ze zákulisí jsou na programuv Odpoledním regionu po čtvrté ho-dině odpolední. (pro)

VELKOLEPÉ DÍLO. Velké pašije malíře Miroslava Rady vzbuzují obdiv. foto archiv

Obraz, který čeká velká sláva


Litomyšl nabízí desítky míst, kde simůžete dát oběd, lahodnou kávu,dortík nebo sklenku vína. Stačí sejen projít centrem města. Vybralijsme pro vás několik tipů.

Hotel Zlatá hvězdaPo - Čt: 11:00 - 22:00Pá, So: 11:00 - 23:00Ne: 11:00 - 22:00Smetanovo nám. 84

Restaurace Bohém (Hotel Aplaus)Po - So: 11:00 - 23:00Ne: 11:00 - 22:00Šantovo nám. 181

Cafebar UndergroundPo - Čt: 12:00 - 23:00Pá: 12:00 - 1:00So: 16:00 - 1:00Ne: 16:00 - 23:00Smetanovo nám. 100

Kavárna MandalaPo - Pá: 7:30 - 21:00So: 9:30 - 21:00Smetanovo nám. 129

U Medvěda - staročeský restaurantPo - Čt: 11:00 - 23:00

Pá, So: 11:00 - 1:00Ne: 11:00 - 22:00Na Lánech 764

Restaurace Malý světPo - So: 11:00 - 22:00Mariánská 1097

Restaurace u KoljiPo - Čt: 11:00 – 22:00Pá, So: 11:00 – 23:00Ne: 11:00 – 20:00Mařákova 365

Literární kavárna Na sklípkuÚt - Čt: 8:00 - 23:00Pá - So: 8:00 - 24:00Ne - Po: 8:00 - 21:00Josefa Váchala 127

Restaurace VeselkaPo - Čt: 15:00 - 22:00Pá, So: 14:00 - 01:00Ne: 14:00 - 22:00T. Novákové 64

Chocco caffePo - Pá: 8:00 - 20:00So: 8:30 - 20:00Ne: 10:00 - 20:00Smetanovo nám. 117

Kam na večeři?V Litomyšli najdete skvělé restaurace

Litomyšl žije

Prohlídka zámku se slevouMáte vstupenku na festival Smetanova Lito-myšl? Nezahazujte ji. Využijte ji jako slevu přinávštěvě renesančního litomyšlského zámku.Po předložení platné vstupenky na některý z po-řadů Smetanovy Litomyšle vám bude v pokladněStátního zámku Litomyšl místo obvyklých 120korun účtováno pouze 70 Kč. Pozor - týká sepouze plného vstupného. Na už zvýhodněnévstupné nelze další slevu uplatnit. Akce platí proobě hlavní prohlídkové trasy, a to až do konce 54.ročníku festivalu.

Degustace se sochami Olbrama ZoubkaV Zámeckém sklepení na vás čekají dvě příjemnévěci. Především sochy Olbrama Zoubka. A paktaké soutěž v poznávání vín. Degustace naslepozahrnuje devět vzorků řady Chateau Litomyšl,které jsou rozmístěny po celém sklepení u soch.Otevřeno každý den od 9.00 do 17.00 hodin.Vstupné na slepou degustaci 150,- Kč za osobuzahrnuje ochutnávku devíti vzorků a vstup do ex-pozice soch.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2012 • V nákladu 3500 ksvydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redaktor: Kateřina Prouzová • Korektury: Ivana Pulgretová, Šimon Voseček• Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl


Smetanova Litomyšl 2012 - Festivalové noviny č. 4

Documents

Transcript of Smetanova Litomyšl 2012 - Festivalové noviny č. 4