ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK1
ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s pihlédnutím k djinám literatury a umní) aneb co by mohl o lovku vdt kadý lovk
Jaroslav Malina a kolektiv
Text © Dalibor Antalík, František Bahenský, Luboš Blka, Milan Beneš, Petra Beran- Cimbrková, Zuzana Bláhová-Sklenáová, Vladimír Blaek, Kateina Boberová, Pavel Bravený, Vít Bubeník, Ivo T. Budil, Lenka Budilová, Petr Bureš, František apka, Eva ermáková, Miroslav K. erný, Roman ihák, Martin uta, Marie Dohnalová, Gabriela Dreslerová, Petr Dubový, Josef Duda, Pavel Dufek, Petra Ducheková, Hana Eliášová, Michaela Endlicherová, Eva Ferrarová, Dana Fialová, Jan Filipský, Eduard Fuchs, Jií Gaisler, Martin Golec, Andrea Grígelová, Jan Heller, Tomáš Hirt, Petr Hlaváek, Martin Hloek, Jií Hlušika, Karel Hnilica, Jan Holík, Martin Holub, Helena Honcoopová, Ladislava Horáková, Drahomír Horký, Michal Horsák, Betislav Horyna, Cyril Höschl, Blahoslav Hruška, Ondej Hubáek, Jan Huták, Petr Charvát, Alena Jaklová, Marek Jakoubek, Mikoláš Jurda, Zdenk Justo, Josef Kandert, Oldich Kašpar, Jan Keller, Helena Klempererová, Josef Kolmaš, Stanislav Komárek, Stanislav Komenda, Kateina Konášová, Zuzana Korecká, Jaromír Kovárník, Miroslav Králík, Michaela Králíková, Soa Krásná, Michaela Kivanová, Tereza Kuldová, Miloslav Lapka, Monika Laštoviková, Vra Linhartová, Pavel Lízal, Miriam Löwensteinová, Klára Macúchová, Tomáš Machalík, Tatiana Machalová, Miloš Macholán, Giuseppe Maiello, Jaroslav Malina, Martin Matj, Tereza Mikešová, Zuzana Moravíková, Vojtch Mornstein, Lucie Mornsteinová, Tomáš Mokovský, Dagmar Muchnová, Rudolf Musil, Milan Nakonený, Lucie Neasová, Bedich Nosek, Vlastimil Novák, Marie Nováková, Nea Nováková, Jan Novotný, Vladimír Novotný, Jaroslav Oliverius, Lucie Olivová, Libor Pá, Dalibor Papoušek, Marie Pardyová, Jií Pavelka, Josef Pavlík, Petr Pavlík, Jana Peírková, Lukáš Pecha, Markéta Pechníková, Robin Pnika, Jana Petrásková, Miloslav Petrusek, Mariana Pflegerová, Jana Pleskalová, Ivo Pospíšil, Miroslav Prokopec, Jií Prosecký, Martin Prudký, Vladimír Pívratský, Barbora Ptová, Michaela Raanská, Jiina Relichová, Markéta Rendlová, Olga Rezáková, Martin Rychlík, Alena iháková, Vladimír Sadek, Sandra Sázelová, František Sehnal, Karel Sklená, Vladimír Sklená, Jaroslav Skupnik, Miloslav Slabina, Irena Smetáková, Ludmila Sochorová, Tereza Sojková, Vra Sokolová, Vladimír Souek, Jana Souková, Martin Soukup, Václav Soukup, Eva Steinbachová, Jií A. Svoboda, Jan Sýkora, Leoš Šatava, Jiina Šedinová, Lukáš Šín, Miloš Štdro, Irena Štpánová, Helena Šulová, Lenka Šulová, Richard Thér, Michal Tošner, Zdenk Tvrdý, Zdenk Uherek, Josef Unger, Petra Urbanová, Betislav Vachala, Jana Válková, Václav Vanata, Marina Vanatová, Daniel Vank, Michaela Vaharová, Lenka Vargová, Jií Vorlíek, František Vrhel, Martina Wagenknechtová, Renata Weinerová, Jií Winkler, Jií Woitsch, Jan Záhoík, Markéta Zachová, Michaela Zelinková, Marcela Zoufalá, Jaroslav Zvina, 2009. Obálka, grafická a typografická úprava © Jan Jordán, 2009. Ilustrace © Vladimír Renín, 2009. Sazba: Tomáš Mokovský, 2009. Vydalo © Akademické nakladatelství CERM v Brn, 2009. Tisk: Tiskárna Expodata-Didot, spol. s r. o., Výstavišt 1, 648 75 Brno. Tato publikace ani jakákoli její ást nesmí být petiskována, kopírována i jiným zpsobem rozšiována bez výslovného povolení vydavatele.
ISBN 978-80-7204-560-0
2
Obsah A ................................................................................................................................................. 8 B ............................................................................................................................................. 403 C ............................................................................................................................................. 567 ............................................................................................................................................. 701 D ............................................................................................................................................. 833 E ........................................................................................................................................... 1031 F ............................................................................................................................................ 1180 G ........................................................................................................................................... 1277 H ........................................................................................................................................... 1371 CH ........................................................................................................................................ 1564 I ............................................................................................................................................. 1633 J ............................................................................................................................................ 1720 K ........................................................................................................................................... 1787 L ........................................................................................................................................... 2180 M .......................................................................................................................................... 2319 N ........................................................................................................................................... 2684 O ........................................................................................................................................... 2846 P ............................................................................................................................................ 2990 Q ........................................................................................................................................... 3342 R ........................................................................................................................................... 3345 ........................................................................................................................................... 3481 S ............................................................................................................................................ 3502 Š ............................................................................................................................................ 4042 T ........................................................................................................................................... 4084 U ........................................................................................................................................... 4299 V ........................................................................................................................................... 4383 W .......................................................................................................................................... 4531 X ........................................................................................................................................... 4561 Y ........................................................................................................................................... 4563 Z ........................................................................................................................................... 4567 ........................................................................................................................................... 4654
3
Úvod Moderní antropologie (z etiny: anthrópos, „lovk“, logos, „vda“ = „vda o lovku“)
je interdisciplinární vdecký obor hledající odpovdi na základní otázky lidského rodu: „Odkud jsme? Jací jsme? Kam jdeme?“ Vychází z poznání, e lidé a lidská spoleenství, jejich vznik, vývoj a promny jsou urovány navzájem se ovlivujícími danostmi biologickými, medicínskými, psychologickými, sociálními, kulturními atd. Nezbytností v této vdecké disciplín je proto celostní výzkum. Antropologie studuje biologickou variabilitu lovka, podobnosti a rozdíly ve vztahu k ostatním biologickým druhm (zejména našim nejbliším píbuzným – primátm) a lokální sociokulturní varianty univerzálních struktur lidského myšlení a chování, jejich rozdílnosti a podobnosti v celém kontinuu vývoje i moného budoucího smování.
Zmínné celostní rozptí antropologie odráí obsah Antropologického slovníku. Specifikou slovníku je jeho originální koncepce, vymykající se všem obdobným pracím, které byly dosud na toto téma ve svt vydány. Slovník byl programov budován jako integrální databáze poznatk, jich bylo v oblasti vd o lovku, spolenosti a kultue dosaeno v kontextu vývoje antropologie a jejích subdisciplín, výzkumných metod, paradigmat a teorií. Na rozdíl od standardních anglosaských slovník však rozšiuje tematický zábr o oblast krásné literatury a umní. Jeho souástí se stala komplexní ada hesel vnovaných oblasti umlecké kultury, kterou tradiní antropologie do znané míry opomíjela, take vydání tohoto slovníku lze oznait za píspvek k rozvoji dosud málo celosvtov zpracované antropologie umní.
Antropologický slovník je nestandardní také z hlediska rozsahu jednotlivých hesel. Pi vytváení jeho koncepce se samozejm nabízela tradiní cesta, toti podídit šíi hesel tomu, jaký význam je jednotlivým vdcm nebo tematickým okruhm obecn piítán. Pokud bychom pistoupili na tento konzervativní pístup, vytvoili bychom sice standardní, ale v mnoha smrech duplicitní dílo. O významných antropologických smrech, paradigmatech a osobnostech eský tená bez problému získá dostatené mnoství informací z ji existujících a na eském trhu dostupných knih eských i svtových antropolog. Proto jsme se pi vytváení databáze tohoto slovníku vydali ponkud jinou cestou. Souástí djin kadé vdy jsou dosud nedocenní badatelé a relativn marginální vdecká díla, jejich objevení a prezentace pro vdeckou i laickou veejnost výrazn rozšíí paradigma souasné antropologie. V tomto smyslu je moné tvorbu a vydání tohoto slovníku oznait za píspvek k obohacení epistemologických základ antropologie o významné, avšak dosud opomíjené osobnosti a tematické okruhy vdy o lovku a kultue. K obšírnji pojednaným tématm patí také vznik základních obivných strategií (lov, zemdlství), sídlení (urbanizace), organizace spolenosti a kultura (mstská civilizace, raný stát), technologie (kamenná industrie, keramika, metalurgie), píbuzenství, sexualita, manelství, rituály, právo, mytologie, náboenství, písmo, literatura aj. Svým pvodem jsou tato témata vtšinou spjata s oblastmi starého Pedního východu, Dálného východu a indického subkontinentu, odkud pak vzešly mnohé inspirace a podnty pro jiné civilizace a kultury vetn naší, evropské.
Uspoádání hesel ve slovníku vychází z pravidel pro abecední azení, které stanovuje eská státní norma SN 97 6030 Abecední azení.
Rozhoduje abecední poadí souvislé ady písmen tun vytištného názvu hesla; u vtšiny termín pejatých do eštiny z cizích jazyk následuje údaj o jejich pvodu – napíklad: demokracie (z etiny démos, „lid“ a kratiá, „vláda“), vláda lidu (…). Pi stejném znní názvu jsou nejprve azena hesla vcná, potom hesla, jejich název je vlastním jménem, a nakonec hesla biografická.
Základní abecední azení je provedeno postupn podle jednotlivých znak odleva doprava, a to podle standardizované eské národní abecedy doplnné písmeny q, w, x: a, b, c, , d, e, f, g, h, ch, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, , s, š, t, u, v, w, x, y, z, . Tato písmena mají primární adicí
4
vlastnost. Velká a malá písmena nemají na abecední azení vliv – mají stejnou adicí platnost. Písmena s diakritickými znaménky, která ve výše uvedené ad nejsou uvedena (tj. á, , é, , í, , ó, , ú, , ý), se posuzují jako prostá základní písmena bez diakritických znamének. Toté platí i pro písmena s diakritickými znaménky v jiných národních abecedách, vetn nerozepsaných pehlásek (à, â, ä, ç, è, ê, , , , ô, ö, , ü, ). Tato písmena mají pouze sekundární adicí platnost, to znamená, e se k jejich odlišnosti od základního písmene standardizované eské národní abecedy pihlíí teprve a pi jinak zcela totoných slovech (nepostaí-li k rozlišení dvou slov písmena standardizované národní abecedy).
Vyskytnou-li se ve slovech písmena z jiných abeced ne z latinky (napíklad cyrilská, ecká, hebrejská, arabská a jiná jména), adí se podle stanoveného zpsobu pepisu v rámci latinské abecedy.
íslice a skupiny íslic (vetn pípadné desetinné árky nebo znaménka minus) se adí podle íselné hodnoty íslic – ve vzestupném íselném poadí a za abecedu, tedy: … v, w, x, y, z, , 0, 1, 2, 3, …
Vyskytují-li se interpunkní znaménka, znaky a obrazce, adí se taková hesla a na konec abecedy, respektive a za íslice, a to v tomto poadí: . , ; ? ! : „ (všechny tvary uvozovek) :Napíklad .{ } ‹ › [ ] / / ( ) \ / –
magie (z etiny: mageia, „arodjnictví“), … magie poátku (magie prvního dne), tradiní … magie, homeopatická, podle *hypotéz … magie, kontaktní, podle *hypotéz … magie, sympatetická, souhrnné oznaení … U hesel definovaných z hlediska uritého oboru následuje zpravidla za tun vytištným
názvem hesla oborové oznaení standardním písmem v hranatých závorkách: autoregulace [fyziologie].
Hesla sloená z adjektiv a substantiv jsou kvli rychlejší orientaci uvádna nikoli v duchu eské tradice, zpravidla tedy nejdíve adjektivum a pak substantivum, nýbr v inverzním postavení (napíklad: antropologie, obecná), které je v hesle vyznaeno árkou a ve slovníku je zachováno ve tvaru odkazu: obecná antropologie, *antropologie, obecná); týká se i ustálených sloených termín (Dálný východ, Nový svt, Nový zákon, Pední východ).
Kurzívou jsou vyznaeny názvy asopis a kniních dl, dále odborné cizojazyné názvy, pípadn dleitjší fakta. Pokud dílo nebylo peloeno do eštiny, pak je kurzívou uveden originální název díla v pvodním jazyce a v závorce je standardním písmem zaznamenán pracovní peklad názvu díla. Jména a pojmy uvnit hesel opatené znakem * znamenají odkaz na jejich existenci ve slovníku.
U pojm z obecné antropologie a dalších obor zpravidla uvádíme i jejich latinskou i eckou etymologii s vyznaením délek slabik v latin a kvality samohlásek ecké abecedy, protoe u vtšiny pojm jde o výrazy, které patí k obecné kulturní úrovni, a jejich uívání pedpokládá i správnou výslovnost. U hesel, je pedstavují odborné anatomické termíny z oblasti lékaské antropologie, jsme však od tohoto úzu ustoupili kvli jejich vtší pehlednosti. U hesel z oblasti antropologie etnicity (etnika, etnické skupiny, národy apod.) pedstavuje uvedený výraz správnou a spisovnou eskou podobu názvu etnika (vysazeno tun), v závorce je nkdy uveden další název, který byl uíván v eském kontextu díve, pípadn i pvod a tvar názvu v jazyce daného i jiného etnika.
Na konci kadého hesla (vyjma hesel krátkých a hesel obecn sdíleného obsahu, le v daném kontextu antropologického slovníku potebných) je uvedeno autorství a všichni autoi mají ve slovníku odborné curriculum vitae.
V závru slovníku se nachází tematicky rozlenná bibliografie, zahrnující zejména píruky a pehledové práce (jen výjimen úzce specializované publikace) a seznam citované literatury.
5
Antropologický slovník me slouit jako bný výkladový slovník, ale také jako uebnice antropologie. Pípadný zájemce by ml zahájit studium u hesla antropologie, které díky systému odkaz na relevantní hesla tvoí základní orientaní schéma studia. Pak snad obstojí i ped eckou sfingou, která kdysi íhala na skále ped Thébami, aby kolemjdoucím kladla hádanku: „Kdo chodí ráno po tyech, ve dne po dvou a veer po tech nohou?“ Kdo neuhodl, toho zahubila. Její záhadu rozluštil a Oidipús: „Je to lovk! Jako dít leze po tyech, jako mu chodí po dvou a ve stáí si pomáhá holí.“ lovk je však nejen záhadou sfingy. Ale kdo vlastn je, odkud pichází a kam jde? To je tajemství, kterým se zabývá nejen antropologie – snaíme se je odhalit neustále my všichni a jist nás nepestane zajímat ani v budoucnu. V tomto slovníku nás kousek na cest poznání povede antropologie a snad správným smrem …
Ve více ne stoleté historii eské antropologie je slovník prvním dílem tohoto druhu. Sestavili jej naši pední odborníci, a to nejen pro studenty antropologie a „píbuzných“ disciplín (archeologie, biologie, ekonomie, etnologie, historie, kulturologie, lingvistiky, mediálních studií, medicíny, politologie, právních vd, psychologie, religionistiky, sexuologie nebo sociologie), ale i pro uitele a studenty stedních škol a širší veejnost.
Slovník obsahuje okolo 20 000 hesel uloených na kompaktním disku. Ilustrace Vladimír Renín.
Podkování Slovník vznikl díky spolupráci s adou odborník z eských akademických institucí
zejména v rámci projekt Ústavu antropologie Pírodovdecké fakulty Masarykovy univerzity: edice Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové uební texty pro studenty antropologie a „píbuzných“ obor (v letech 2000–2008 publikováno 40 svazk), trojsvazková publikace Kruh prstenu: Svtové djiny sexuality, erotiky a lásky od poátk do souasnosti v reálném ivot, krásné literatue, výtvarném umní a dílech eských malí a socha inspirovaných obsahem této knihy a sedmi grantových projekt: Internetové centrum pro studium antropologie (FRVŠ, projekt tematického okruhu F5, 2718/2005); Zavedení nového pedmtu Antropologie obanské spolenosti (FRVŠ, projekt tematického okruhu F5, . j. 1022/2006); Lidská sexualita a kultura: Obecn antropologická a sexuologická analýza (GA R 403/05/2552); Antropologie smrti: komparaní sociokulturní analýza umírání, smrti, pohebních rit a rituál (GA R 404/06/0346); Rozvojový projekt na rok 2007: Inovace výuky pedmt biologicko-socio-kulturní antropologie (MŠMT); Vytvoení publikaní elektronické platformy pro uitele a studenty antropologie v eské republice (FRVŠ 1268 F4 d / 2007); Výzkumný zámr Pírodovdecké fakulty Masarykovy univerzity „Diverzita biotických spoleenstev a populací“ (íslo zámru MSM 0021622416); Výzkumný zámr Ústavu ivoišné fyziologie AV R, v.v.i., „Genetický, funkní a vývojový potenciál ivoišných bunk, tkání a organism a jejich vyuití v medicín, ekologii a zemdlství“ (íslo: AV0Z50450515).
Rád proto vyslovuji podkování za spoluautorství slovníku kolegyním a kolegm, jimi jsou: Dalibor Antalík (religionistika), František Bahenský (etnická antropologie), Luboš Blka (religionistika), Milan Beneš (andragogika), Petra Beran-Cimbrková (antropologie umní), Zuzana Bláhová-Sklenáová (archeologie), Vladimír Blaek (etologie lovka), Kateina Boberová (molekulární antropologie), Pavel Bravený (fyziologie), Vít Bubeník (jazyková typologie), Ivo T. Budil (obecná antropologie), Lenka Budilová (sociální a kulturní antropologie), Petr Bureš (botanika), František apka (historie), Eva ermáková (archeologie), Miroslav K. erný (muzikologie), Roman ihák (skalní umní), Martin uta (antropometrie, osteometrie, funkní antropologie), Marie Dohnalová (antropologie obanské
6
7
(chetitologie, historie starovkého Pedního východu), Martin Soukup (biokulturologie, sociální a kulturní antropologie), Václav Soukup (kulturologie, sociokulturní antropologie), Eva Steinbachová (kulturologie), Jií A. Svoboda (archeologie, paleoetnologie), Jan Sýkora (japanistika), Leoš Šatava (etnická antropologie), Jiina Šedinová (hebraistika), Lukáš Šín (etnická antropologie), Miloš Štdro (muzikologie), Irena Štpánová (etnografie), Helena Šulová (kulturologie), Lenka Šulová (sociální psychologie), Richard Thér (experimentální archeologie), Michal Tošner (kulturní antropologie), Zdenk Tvrdý (etnická antropologie), Zdenk Uherek (etnografie, etnologie), Josef Unger (antropologie smrti, archeologická antropologie), Petra Urbanová (forenzní antropologie), Betislav Vachala (egyptologie), Jana Válková (kulturologie), Václav Vanata (paleoantropologie, primatologie), Marina Vanatová (primatologie), Daniel Vank (forenzní genetika), Michaela Vaharová (molekulární antropologie), Lenka Vargová (anatomie, paleopatologie), Jií Vorlíek (medicína), František Vrhel (obecná antropologie, amerikanistika, antropologie sexuality), Martina Wagenknechtová (fyzická antropologie), Renata Weinerová (romská studia), Jií Winkler (sociální politika), Jií Woitsch (etnologie), Jan Záhoík (etnická antropologie), Markéta Zachová (forenzní antropologie), Michaela Zelinková (tafonomie), Marcela Zoufalá (kulturologie), Jaroslav Zvina (antropologie sexuality).
Za pipomínky, doplky a korektury dkuji kolegyním a kolegm, jimi jsou: Pavel Bláha, Martin Bouchal, Viktor erný, Miloš imá, Miluše Dobisíková, Jií Doleel, Jan Dušek, Jan Fridrich, Milan Gelnar, Diana Havleová, Jan Helešic, Stanislav Komenda, Tereza Kozárková, Josef Krátoška, Marek Kuera, Martin Kuna, Lukáš Lenk, Pavlína Lesová, František Ondráš, Alena Opletalová, Jarmila Riegerová, Jií Sedlák, Milan Stloukal, Eugen Strouhal, Marta Svobodová, Vladimír Šedivý, Zbynk Šmahel, Jan Šmarda, Jan Šteigl, Radomír Tichý, Blanka Vacková, Jií Vank, Jaromír Vahara, Petr Velemínský.
Za vytvoení elektronické verze Antropologického slovníku dkuji lenm Servisního stediska pro e-learning, IS MU (Fakulta informatiky Masarykovy univerzity), jmenovit Janu Havelkovi.
Dále dkuji institucím, které svou podporou umonily vydání slovníku: Pírodovdecká fakulta Masarykovy univerzity, Spolenost pro podporu univerzitních aktivit v Brn, Grantová agentura eské republiky, Fond rozvoje vysokých škol Ministerstva školství, mládee a tlovýchovy.
Podkování patí rovn vedení Nakladatelství CERM v Brn a vedení Nakladatelství encyklopedické literatury LIBRI v Praze, které bezúplatn postoupilo práva a umonilo autorm znamenité Encyklopedie starovkého Pedního východu (Praha: Libri 1999) uít ze zmínné encyklopedie nkteré texty v pepracované podob v Antropologickém slovníku.
Jaroslav Malina
8
Slovník (A–) A a, ab, od (pedloka s ablativem; v mluvnici nkterých *jazyk [napíklad v *latin] pád
vyjadující východisko dje nebo odluku). Aachen, Hans von (1552, Kolín nad Rýnem, Nmecko – 4. 3. 1615, Praha), nmecký
malí; pedstavitel stedoevropského *manýrismu. Byl inný v Itálii, kde vstebával podnty mistr florentsko-ímského manýrismu, poté v Mnichov a nakonec v Praze, kde byl v roce 1592 jmenován dvorním malíem císae Rudolfa II a posléze psobil i ve slubách císae Matyáše.
Byl vynikajícím portrétistou (napíklad podobizny Rudolfa II.) i autorem náboenských a mytologických obraz a alegorií, je se vyznaují rafinovanou kompozicí (napíklad Paridv soud z roku 1588 zachycuje vyváen komponovanou skupinu postav štíhlých tl a elegantních postoj v krásn malované krajin; dva obrazy laškujících dvojic Smjící se mladý pár a Mladý pár se zrcadlem, v nich se malí zobrazil jako ztracený syn a své mladé en pisoudil úlohu jeho svdnice; Osvobození Andromédy; Triumf Amora a Bakcha; Ti Grácie; Zvstování P. Marie aj.). (Jaroslav Malina)
Aarne-Thompson, systém klasifikace pohádek, respektive pohádkových motiv, pojmenovaný podle jeho tvrc. Finský folklorista Antti Aarne (1867–1925) sestavil první katalog motiv v roce 1910. Díky kritické reakci ruského folkloristy Vladimira J. Proppa (Morfologia skazki [1928, esky: Morfologie pohádky. Praha: Ústav pro eskou a svtovou literaturu SAV, 1970]; viz té *strukturalismus), jen u Aarneho výkladu postrádal funkní hledisko, získal obor poátení podnt a dále se rozvinul. Aarne vycházel z materiálu nmeckého (bratí Jacoba Grimma [1785–1863] a Wilhelma Grimma [1786–1859]), dánského (Nikolaje Grundtviga) a finského. Tento seznam podstatn rozšíil v regionálním i kvantitativním zábru americký folklorista Stith Thompson (1885–1976) z Indiana University (USA), a to v šestidílném Motif-Index of Folk-Literature (Index motiv folklorní literatury, 1932–1937; 2. rozšíené vydání 1955–1958). V roce 1961 propracoval íslovaný index, tzv. „AT number system“, novji té „ATU system“, který je obecn pijímán s vdomím, e pro jiné lidové literární ánry je nutné poítat s alternativními indexy. Zkratka ATU pidává iniciálu nmeckého literárního vdce Hanse-Jörga Uthera (narozen 20. 7. 1944), psobícího v nmeckém Göttingenu, který v souasnosti stanul v ele studia lidových narací, mýt a pohádek (Enzyklopädie des Märchens [Encyklopedie pohádek]; v roce 2008 bylo dokoneno vydání 12. a 1. ásti 13. svazku. (Lucie Olivová)
ab urbe condita [latinsky], „od zaloení msta“, to znamená *íma – roku 753 p. n. l., zkratka a. u. c.), zpsob poítání let, obvyklý v dob císaské, kdy bylo a. u. c. pouíváno soubn s pojmenováním podle úadujících *konzul, v „našem letopotu“ odpovídalo vyjádení „po Kristu“. (František apka)
Abadové, pvodní berberské koovné etnikum (*Berbei) ijící v horské ásti mezi Rudým moem a Núbií v jihovýchodním Egypt; jsou podskupinou *Béd, dnes jsou arabizováni a vnují se *zemdlství. Ješt v polovin 19. století tvoili *spoleenství v potu 40 000 osob; v souasné dob jsou zanikajícím *etnikem. (Zdenk Tvrdý, Jan Záhoík)
abatyše (z latiny: abbatissa, „abatyše“), pedstavená v enských *klášterech *ímskokatolické církve. (Michaela Králíková)
Abázové (vlastním jménem Abáza), etnikum kavkazského pvodu ijící peván v ruských autonomních republikách Karaajevo-erkeské a Adygejské; celkový poet asi 30 000 osob; dalších asi 150 000 Abáz ije v Turecku. Abazinština patí do abcházsko-erkeské vtve *kavkazské jazykové rodiny. Na dnešní území se pesunuli ve 14.–16. století od pobeí erného moe. Vyznávají *islám (*sunnité). (František Bahenský, Zdenk Tvrdý)
9
Abbás ibn al-Ahnaf (zemel po roce 808), arabský básník abbásovské doby. V jeho dvorské milostné *poezii (*ghazal) je istá, zduchovnlá *láska spjata s *ideálem uctívané, zboované eny, jak ho známe z evropských stedovkých rytíských román. Básník ji nazývá paní (sajjida), knnou (amíra), královnou (malika) a sám sebe jejím sluhou a otrokem. (Jaroslav Oliverius)
Abbásovci, potomci al-Abbáse, píslušníka *Muhammadova rodu Hášimovc, druhá dynastie arabských *sunnitských *chalíf. Vládla v letech 750 a 1258, poté co moc dobyla na *Umajjovcích. Abbásovci sídlili v *mstech Bagdád nebo Sámarrá, nahradili úast arabských kmenových vdc na *vlád centralizovanou byrokratickou *správou inspirovanou íránským vzorem a podnítili rozvoj islámsko-arabské *kultury, politicky však postupn slábli, a byla jejich faktická moc omezena na Irák a nakonec jen na oblast Bagdádu. Od 9. století byli abbásovští chalífové nezídka svévoln dosazováni vojenskými hodnostái nebo porunickými dynastiemi. Neuspli v zápase s *ší’itskou *opozicí a od 11. století jen potvrzovali muslimské vládce islámského svta, kteí jim dobrovoln jako formálnímu pedstaviteli sunnitského islámu chtli vyjádit loajalitu. K renesanci politické moci došlo poátkem 13. století, ta však skonila dobytím Bagdádu *Mongoly v roce 1258. Egyptští *mamlúci zídili roku 1260 takzvaný stínový chalífát v Káhie, který skonil roku 1518, kdy turecký Selim I. dal posledního Abbásovce pevézt do *Istanbulu. Mezi nejvýznamnjší pedstavitele Abbásovc patili al-Mansúr a *Hárún ar-Rašíd. (Jaroslav Malina)
abbé (z francouzštiny: abbé, „abbé; opat“), katolický *duchovní bez knského *úadu, díve zejména vychovatel v šlechtických rodinách. (František apka)
abbevillien (název podle *lokality Abbeville na ece Somm v regionu Pikardie, Francie), viz *acheuléen.
Abdéra, *msto v severním…