Bohumil Hrabal
Vychází k autorovým sedmdesátým pátým narozeninám.
JOHANN WOLFGANG GOETHE
I
není ani pro zábavu, ani abych si ukrátil dlouhou chvíli, nebo dokonce abych líp usnul, já, který žiji v zemi, ve které
všechny cihly a kameny a trámy, aby pak nastala chvíle, kdy domy se sesouvají tiše jak šaty, jak zaoceánský parník po
Page 1
takových lidech, jako jsem já.II
Page 2
korunu, a nikdo se nad tím nepozastavil a nikdo nad tím neplakal, ani já jsem neuronil slzu, jen jsem stál, usmíval jsem
knihy, když lis zacinkal v poslední fázi a drtil knihy silou dvaceti atmosfér, slyšel jsem drcení lidských kostí, jako bych
teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší. Pak teprve provlíkám dráty a utahovákem spoutávám balík v té
dneska jsem si poprvé všimnul, že už ani nevnímám, že nakládám a presuju myšky, celá hnízda myších rodin, když
Page 3
Page 4
knížek a knih.III
dojmula akademická zpráva o tom, jak krysy a potkani vedli zrovna tak totální válku jako lidé, že ta jedna válka už
Page 5
svého presu, byl jsem obohacen o další poznání, že pod mýma nohama probíhá ve všech kanálech krutá bitva, takže í
kuželkách, když jsem hodil kouli, vždycky dotknul kolenem udusané hlíny kuželníku, vždy jsem byl vzrušený, když
by mohla podržeti svoji slávu, musela nésti jen svoji hanbu, za kterou nemohla, protože to, co se jí stalo, bylo lidské,
Page 6
Renner druhý den ráno, když celý zbytek noci jsem ji prosil, aby mi to, co se stalo, odpustila, neodpustila a odejela
život. Dneska byl krásný den.IV
Page 7
páru, že zdálky vypadaly, když vlekly svoje loktuše, jako by na zádech nesly malý vagón nebo tramvaj –, tak když už
Page 8
Miroslavem Ruttem a Karlem Engelmüllerem, a podal jsem je profesorovi, který pracoval v Divadelních novinách, a
Page 9
se a
V
Page 10
Page 11
ani Schopenhauer nebyli velitelé protivných vojsk, protože ti dva by vedli válku zrovna takovou, jako ji vedou dva
odplatu za všechny balíky, do kterých jsem je kdy slisoval. Tak jsem ležel v polospánku docela zmožen hryzáním knížek
Page 12
osvobozeného Danzigu, Hitlera vstupujícího do osvobozené Varšavy, Hitlera vstupujícího do osvobozené Prahy,
VI
Page 13
stoupal ke stropu haly a pás zas pohyboval papírem trhavými pohyby a sypal materiál rovnou do oválného koryta
vyjela na rampu a opravdu odtud rovnou do vagónu, s balíky tak ohromnými jako pomníky zámožných rodin na
Page 14
oranžovýmarukavicema, chytil jsem se za hlavu a odcházel jsem chodbou, za mnou zazníval ve všech tóninách smích, od kteréhojsem prchal dlouhou chodbou lemovanou tisíci balíky knih, celý náklad knih defiloval a pádil nazad tak, jak já jsem
sebevraždách, o Demosthénovi, o Platónovi, o Sokratovi, kdybych já tak mohl jet s brigádou socialistické práce na
pres, letní zájezd brigády do Helady, a já jsem lempl. A tak jsem celé odpoledne pracoval v jednom tažení, nakládal jsem
Tak jsem pracoval, jako bych nakládal lopatou hromadu neživé hlíny, mašina pracovala jako šílená, krchtala a škubala
jsem se nedal a pil jsem po troškách, tak jako když jsem byl malý, tak po lžících jsem polykal rybí tuk, tak odporné bylo
Page 15
filozofických knih, ale já jsem ty knihy naložil do koryta, zahlédnul jsem pouze, srdce mi to mohlo utrhnout, Metafyziku
Page 16
VII
oceán. A tak jako vždycky, ihned jsem si vzpomenul na Frantíka Šturma, kostelníka od svaté Trojice, který sbíral
Page 17
profesor estetiky se polekal, až propadl v kolenou, a ukázal na mne prstem a zvolal… Vy jste ten mladej a vy jste i ten
kácí chrám svaté Trojice, vidím, že už nevidím, vidím, že jsem slisován a propojen s cihlami a trámovím a klekátkem, a
duševním.VIII
Page 18
chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám
našeho fotbalového klubu a utekl jsem za vesnici do polí a tam jsem meditoval, zda mne osud nevaruje, protože tenkrát
Page 19
Page 20
Adagio lamentoso
PamátceFRANZE KAFKY
a ty jsi poukaz na rašelinnou koupel,
zelené ruce osmi set dívek jsou základ sladkého vyznání,
v odposlouchávajících houštinách
avšak jediný den strávený s milovanou dívkou na norském ledovcije milostnou burzou všech dobrých lidí.
rád bych jediným rycnutím odhalil všechny tvoje myšlenky,jediným brutálním škubnutím, tak jako se strhává podprsenka,
tak jako se strhává spodní prádlo.
Vidím, jak sleduješ se mnou ten vzestupný pád,vidím, že ani jediná fáze tohoto striptýzu ti neunikla.
Page 21
a ty se na mne usmíváš, když vidíš,
mi je milejší smutek,
která padla do medových pláství mého mozku,
srká poslední trámoví,
a budoucnost lidstva je knihkupectví.
textových písní novinové poezie.
a tohle je tvoje toaleta z hedvábí barvy slonové kostia je v empírovém vzoru
a tohle jsou tvoje záda grošovaná pivními tácky
a senem k nepoznání.
ale já zatím závidím vzduchu, že jím prokluzuješ
závidím skelnému papíru, kterým jsi potažena,
Page 22
náhrdelník ústních pastilek,
než v dáli jedoucí rychlovlak.
nedostal práci,
vidím své semeno, jak proti proudu je vsrkáváno nazpátek až k první poluci jak horský pstruh,
jsem vsrknut nazpátek až do chámovodu praotce Adama.
za ubrusem této krajiny se prostírá životodárná prázdnota
louka kvetoucích margaretek vydává neslyšný zvuk
teskná krása,radostná prázdnota obaluje události igelitovým pláštíkem,
Page 23
do klínu sbíhajících se korun borovic,
avšak z jablka polepeného literami lze znovu sestavit bibli,
myslím na tvoje záda,
myslím na tvoje selské boky stažené korzetem
vertikálou tvého pohlaví, horizontálou tvých úst.
Partyzán Czesko mi napsal, že jsem studna,
Voda se zmladila
A amen.
Page 24
textu, který jsem nazval Adagio lamentoso… Tak vznikl text, na kterém jsem s rozkoší pracoval více než dvacetkrát,
1983
Page 25
Top Related