BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
1
FYZIOLOGIE CÉVNÍHO SYSTÉMU 1 CÉVNÍ SOUSTAVA
Cévní systém má podobu uzavřené soustavy trubic, kterou tvoří tepny (arteriae) a žíly (venae). Arteriální část
krevního oběhu přivádí okysličenou krev ze srdce do tkání a orgánů odkud je následně vedena částí venózní
zpět do srdce. Stěna cév se v jednotlivých částech cévního systému, v závislosti na funkci a typu dané cévy, liší
stavbou a vnitřním průsvitem.
1.1 TYPY CÉV
Skladba cév je přizpůsobena jejich funkci a poměrně značně se liší. Z funkčního hlediska je lze rozdělit na:
• Pružníky – střední a velké tepny s vysokým podílem elastinu. Jejich úkolem je rychlý transport krve do
periferie s co nejmenším odporem. Jejich elasticita jim dovoluje přeměnit nárazový přítok krve na
kontinuální proudění(!). Tato schopnost se v největší míře projevuje u aorty. Proudu krve, který je v
systole otevřenými poloměsíčitými chlopněmi vypuzen z levé srdeční komory do aorty, udělí srdce
určitou kinetickou energii. Proud krve působí na stěnu aorty, která se rozepíná a část kinetické energie
krve se mění v potenciální elastickou energii stěny aorty. Ve fázi diastoly, kdy dojde k uzavření
poloměsíčitých chlopní, se pak tato energie mění zpět v kinetickou energii krve, průměr aorty se
smršťuje a výsledkem je kontinuální proudění krve v průběhu celé srdeční revoluce (viz obr. 4)
Obrázek 1 Funkce pružníků
• Rezistenční cévy - především tepénky, reagující na průtok krve tkáněmi. Mají nízký poměr elastinu
oproti hladké svalovině, díky která ale dokáží měnit svůj průsvit -> vysoký podíl na periferní rezistenci
o Prekapilární sfinktery – konečný úsek resistenčních cév. Jejich konstrikce/dilatace rozhoduje
o počtu otevřených kapilár -> rozhodují o velikosti plochy, na níž dojde výměně tekutiny mezi
kapilárami a intersticiem
• Kapiláry: jsou spojení mezi krví a tkání. Na úrovni kapilár dochází k přesunu látek z krve do
intersticiální tekutiny a naopak. Nejsou schopné vlastní kontrakce, změnu průsvitu jim zajišťují
prekapilární sfinktery a rezistenční cévy
BME materiály
• Ar
krve z
kapilárami v
• Kapac
rezervoár pro stále s měnicí distribuci krve v
ovlivňují tak funkci krve.
2 HEMODYNAMIKA KREVNÍH
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
vnitřního prostředí. Z reologického
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
objemech a časových intervalech, odvíjejících se od aktuální práce srdce
představuje neméně složitý systém.
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
BME materiály
Arteriovenózní
krve z tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
kapilárami v daném úseku snížený a průtok tkání je zrychlený.
Kapacitní cévy:
rezervoár pro stále s měnicí distribuci krve v
ovlivňují tak funkci krve.
HEMODYNAMIKA KREVNÍH
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
vnitřního prostředí. Z reologického
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
objemech a časových intervalech, odvíjejících se od aktuální práce srdce
představuje neméně složitý systém.
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
teriovenózní zkraty: se nacházejí jen v
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
daném úseku snížený a průtok tkání je zrychlený.
itní cévy: žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
rezervoár pro stále s měnicí distribuci krve v
ovlivňují tak funkci krve.
Obrázek 2 Schéma poměru elastické složky a svaloviny u různých typů cév
HEMODYNAMIKA KREVNÍH
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
vnitřního prostředí. Z reologického
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
objemech a časových intervalech, odvíjejících se od aktuální práce srdce
představuje neméně složitý systém.
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
: se nacházejí jen v
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
daném úseku snížený a průtok tkání je zrychlený.
žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
rezervoár pro stále s měnicí distribuci krve v
Schéma poměru elastické složky a svaloviny u různých typů cév
Obrázek
HEMODYNAMIKA KREVNÍHO SYSTÉMU
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
hlediska představuje krev, která je roztokem organických a anorganických
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
objemech a časových intervalech, odvíjejících se od aktuální práce srdce
představuje neméně složitý systém.
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
: se nacházejí jen v některých typech tkání (kůže) a zabezpečují rychlý převod
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
daném úseku snížený a průtok tkání je zrychlený.
žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
rezervoár pro stále s měnicí distribuci krve v jednotlivých orgánech. Zabezpečují také žilní návrat a
Schéma poměru elastické složky a svaloviny u různých typů cév
Obrázek 3Stavba svalové arterie
O SYSTÉMU
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
hlediska představuje krev, která je roztokem organických a anorganických
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
objemech a časových intervalech, odvíjejících se od aktuální práce srdce
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
některých typech tkání (kůže) a zabezpečují rychlý převod
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
daném úseku snížený a průtok tkání je zrychlený.
žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
jednotlivých orgánech. Zabezpečují také žilní návrat a
Schéma poměru elastické složky a svaloviny u různých typů cév
Stavba svalové arterie
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
hlediska představuje krev, která je roztokem organických a anorganických
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
objemech a časových intervalech, odvíjejících se od aktuální práce srdce, přiváděna do cévní soustavy, která
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
některých typech tkání (kůže) a zabezpečují rychlý převod
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
jednotlivých orgánech. Zabezpečují také žilní návrat a
Schéma poměru elastické složky a svaloviny u různých typů cév
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
hlediska představuje krev, která je roztokem organických a anorganických
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
, přiváděna do cévní soustavy, která
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
rozličnými mechanickými vlastnostmi různě ovlivňujícími distribuci krve cévní soustavou. Proudění krve tak
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
některých typech tkání (kůže) a zabezpečují rychlý převod
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
jednotlivých orgánech. Zabezpečují také žilní návrat a
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
hlediska představuje krev, která je roztokem organických a anorganických
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
, přiváděna do cévní soustavy, která
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
soustavou. Proudění krve tak
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
chování ideální kapaliny v rigidních trubicích, představuje pouze přiblížení se skutečným poměrům.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
2
některých typech tkání (kůže) a zabezpečují rychlý převod
tepenného do žilního řečiště, bez přičinění kapilár. Pokud jsou tyto typy cév otevřeny je průtok
žíly. Jejich úlohou je možnost pojmout velké množství krve, a mohou sloužit jako
jednotlivých orgánech. Zabezpečují také žilní návrat a
Náplní systému cév je krev, která svým složením a funkcemi tvoří vysoce specializovanou kapalinu. Krev zastává
funkci pohyblivého média spojujícího orgány a tkáně lidského těla a má zvláštní význam pro zachování stálosti
hlediska představuje krev, která je roztokem organických a anorganických
látek, koloidní disperzní soustavou a suspenzí krevních elementů, poměrně složitý systém. Tato je po určitých
, přiváděna do cévní soustavy, která
Cévy se mnohonásobně větví, liší se poměrovým zastoupením jednotlivých vrstev cévní stěny a disponují tak
soustavou. Proudění krve tak
představuje dynamicky se měnící proces, jehož popis prostřednictvím fyzikálních principů, založených na popisu
BME materiály
2.1 TLAK KRVE
Pro zabezpečení
správný rozdíl tlaků
do místa nižšího tlaku.
Faktory ovlivňujíc
• Fyzikální: zde
• Fyziologické: řadíme
Protože celý systém si lze
komory a odtok je v
TK= tlak krve
MO= minutový výdej
TPR = totální periferní odpor
Objem krve v
odporem)
pulzovém
2.2 PERIFERNÍ ODPOR
Periferní
1. Délka cév
2. Viskozita
3. Čt
Tyto tři faktory jso
BME materiály
TLAK KRVE
bezpečení stálého
správný rozdíl tlaků –
do místa nižšího tlaku.
ovlivňující hodnotu arteriálního tlaku lze rozdělit do skupin a to:
Fyzikální: zde
Fyziologické: řadíme
Protože celý systém si lze
komory a odtok je v místě kapilár)
= tlak krve
MO= minutový výdej (nebo CO
TPR = totální periferní odpor
Objem krve v tepnách určuje
odporem) obr 1. Tímto
pulzovém tak je dám předevš
PERIFERNÍ ODPOR
Periferní odpor lze určit třemi faktory:
Délka cév
Viskozita
Čtvrtá mocnina průměru cévy
Tyto tři faktory jsou udány
stálého oběhu je potřeba
tj. tok krve je určován
do místa nižšího tlaku.
hodnotu arteriálního tlaku lze rozdělit do skupin a to:
řadíme objem krve v
Fyziologické: řadíme čerpací výkon srdce a periferní odpor
Protože celý systém si lze pro zjednodušení představit
místě kapilár), tak tlak
(nebo CO – cardiac output anebo SV
TPR = totální periferní odpor
tepnách určuje vzájemný poměr mezi velikostí
obr 1. Tímto způsobem se určuje hlavě hodnota středního tlak
dám především velikos
PERIFERNÍ ODPOR
určit třemi faktory:
tá mocnina průměru cévy
udány rovnicí:
oběhu je potřeba zajistit oběh
tok krve je určován tlakovým gradientem a může tedy
hodnotu arteriálního tlaku lze rozdělit do skupin a to:
řadíme objem krve v tepenném systému a poddajnost tepen
čerpací výkon srdce a periferní odpor
zjednodušení představit
tak tlak bude záviset na objemu ale t
cardiac output anebo SV
vzájemný poměr mezi velikostí
způsobem se určuje hlavě hodnota středního tlak
ím velikostí tepového
Obrázek 4 Faktory ovlivňující arteriální tlak krve
určit třemi faktory:
tá mocnina průměru cévy
zajistit oběh krve ve správném směru a pro
tlakovým gradientem a může tedy
hodnotu arteriálního tlaku lze rozdělit do skupin a to:
tepenném systému a poddajnost tepen
čerpací výkon srdce a periferní odpor
zjednodušení představit jako uzavřeno
bude záviset na objemu ale t
cardiac output anebo SV – srdeční výdej)
vzájemný poměr mezi velikostí
způsobem se určuje hlavě hodnota středního tlak
í tepového objemu a poddajnosti
Faktory ovlivňující arteriální tlak krve
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
krve ve správném směru a pro
tlakovým gradientem a může tedy
hodnotu arteriálního tlaku lze rozdělit do skupin a to:
tepenném systému a poddajnost tepen
čerpací výkon srdce a periferní odpor
jako uzavřenou nádobu s
bude záviset na objemu ale také na pružnosti stěny
srdeční výdej)
vzájemný poměr mezi velikostí přítoku (MO
způsobem se určuje hlavě hodnota středního tlak
objemu a poddajnosti sten velkých
Faktory ovlivňující arteriální tlak krve
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
krve ve správném směru a pro
tlakovým gradientem a může tedy téct jen
tepenném systému a poddajnost tepen
nádobu s pružnou
aké na pružnosti stěny
přítoku (MO levé komory) a
způsobem se určuje hlavě hodnota středního tlaku. Pokud se budeme bavit o tl
sten velkých tepen.
Faktory ovlivňující arteriální tlak krve
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
krve ve správném směru a pro ten je potřeba zajistit
téct jen z místa z vyššího
pružnou stěnou (přítok je z
aké na pružnosti stěny:
levé komory) a odtoku (periferním
u. Pokud se budeme bavit o tl
tepen.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
3
potřeba zajistit
vyššího tlaku
přítok je z levé
(1)
odtoku (periferním
u. Pokud se budeme bavit o tlaku
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
4
� ��∗ŋ∗�
�∗� (2)
Ŋ= viskozita krve
l = délka cévy
∆P= rozdíl tlaků na začátku a na konci cévy
πr4 = čtvrtá mocnina průsvitu cévy
Tato rovnice je odvozena z Hagen-Poiseuillovy rovnice:
� �∆� ∗ π ∗ ��/8 ∗ ŋ ∗ � (3)
Q= průtok krve
a rovnice vztahu průtoku krve, tlakového gradientu a periferního odporu:
� ∆�/� (4)
Z praktického hlediska má tato rovnice (3) tyto závěry:
• Průtok krve je přímo úměrný 4 mocnině poloměru cévy -> malé změny průsvitu výrazně ovlivní tok
krve (více než ostatní parametry)
• Periferní odpor je přímo úměrný délce cévy a viskozitě krve
2.3 PROUDĚNÍ KRVE
Je potřeba si uvědomit že Hagen-Poiseuillův zákon platí pouze pro laminární proudění. To se za běžných
podmínek nachází v celém kardiovaskulárním systému (lehce fyziologické turbulentní proudění může být u
výtoku z levé komory). Laminární proudění znamená, že tok krve v cévě je rovnoběžný, i když se jednotlivé
vrstvy pohybují různou rychlostí (pohybují se tak že střední tok je nejrychlejší a směrem ke stěně rychlost
klesá). Pokud sníží rychlost proudění krve, změní proudění na turbulentní.
Turbulentní proudění je dáno nejen snížením rychlosti, ale také zvýšením viskozity krve. Proto také anemici
mívají turbulentní proudění v cévách detekovatelné. Odhadnout kdy se změní laminární proudění na
turbulentní lze pomocí Reynoldova čísla:
�� ��ρ∗�∗��
ŋ (5)
ρ= hustota kapaliny
d= průměr trubice
v= rychlost proudu krve
ŋ= viskozita krve
BME materiály
Čím vyšší je hodnota
proudění. Je
turbulence
Turbulentního
Který vytvoříme zrychlením průtoku
se V1*r1=V2*r2
aby se zachovala platnost rovnice).
2.4 VISKOZITA
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
rychlejších vrstev kapalin
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
kterými se obě sousední vrstvy trubicí pohybují, se, při jed
BME materiály
Čím vyšší je hodnota Re
proudění. Je-li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší
turbulence skoro vždy přítomna.
Turbulentního proudění se využívá při nepřímém měření krevního tlaku pomocí
Který vytvoříme zrychlením průtoku
se V1*r1=V2*r2 – tj. že pokud se sníží průměr cévy v
aby se zachovala platnost rovnice).
VISKOZITA
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
rychlejších vrstev kapalin
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
kterými se obě sousední vrstvy trubicí pohybují, se, při jed
Reynoldova čísla, tím
li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší
skoro vždy přítomna.
proudění se využívá při nepřímém měření krevního tlaku pomocí
Který vytvoříme zrychlením průtoku
tj. že pokud se sníží průměr cévy v
aby se zachovala platnost rovnice).
Obrázek
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
rychlejších vrstev kapaliny vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
kterými se obě sousední vrstvy trubicí pohybují, se, při jed
čísla, tím ej vyšší
li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší
Obrázek 5 Turbulentní a laminární proudění
proudění se využívá při nepřímém měření krevního tlaku pomocí
Který vytvoříme zrychlením průtoku skrz cévu pomocí tlakové manžety (musí totiž platit, že v
tj. že pokud se sníží průměr cévy v
Obrázek 6 Změna proudění pří zvýšení rychlosti toku
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
y vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
kterými se obě sousední vrstvy trubicí pohybují, se, při jed
ej vyšší pravděpodobnost, že
li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší
Turbulentní a laminární proudění
proudění se využívá při nepřímém měření krevního tlaku pomocí
skrz cévu pomocí tlakové manžety (musí totiž platit, že v
tj. že pokud se sníží průměr cévy v jednom místě, pak se musí zvýšit i rychlost v
Změna proudění pří zvýšení rychlosti toku
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
y vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
kterými se obě sousední vrstvy trubicí pohybují, se, při jednotkové vzdálenosti těchto vrstev, označuje jako
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
pravděpodobnost, že se
li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší
Turbulentní a laminární proudění
proudění se využívá při nepřímém měření krevního tlaku pomocí
skrz cévu pomocí tlakové manžety (musí totiž platit, že v
jednom místě, pak se musí zvýšit i rychlost v
Změna proudění pří zvýšení rychlosti toku
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
y vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
notkové vzdálenosti těchto vrstev, označuje jako
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
se laminární proud
li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší
proudění se využívá při nepřímém měření krevního tlaku pomocí Korotkovových
skrz cévu pomocí tlakové manžety (musí totiž platit, že v
jednom místě, pak se musí zvýšit i rychlost v
Změna proudění pří zvýšení rychlosti toku
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi té
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
y vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
notkové vzdálenosti těchto vrstev, označuje jako
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
laminární proud změní v turbulentní
li menší než 2000, pak je proud pravděpodobně laminární. Pokud je vyšší než 3000, pak
Korotkovových fenoménů.
skrz cévu pomocí tlakové manžety (musí totiž platit, že v uzavřené trubici
jednom místě, pak se musí zvýšit i rychlost v tomto místě
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
kapalinu uvést do pohybu. Jednotlivé vrstvy pohybující se kapaliny, které se nacházejí mezi téměř nepohyblivou
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
y vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
notkové vzdálenosti těchto vrstev, označuje jako
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
5
turbulentní
než 3000, pak je
fenoménů.
uzavřené trubici
tomto místě
Viskozitu kapaliny lze obecně definovat jako odpor působící v opačném směru než síla, která se snaží tuto
měř nepohyblivou
vrstvou naléhající na stěnu trubice a nejrychleji proudící vrstvou v podélné ose této trubice, se po sobě při
laminárním proudění posouvají a vznikající třecí síly mezi sousedními vrstvami zapříčiňují zpomalování
y vrstvami pomalejšími. Třecí síla působící na rozhranní sousedních vrstev, vztažená na
jednotku plochy, zprostředkovávající styk mezi těmito vrstvami, se nazývá smykové napětí. Rozdíl rychlostí,
notkové vzdálenosti těchto vrstev, označuje jako
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
6
smyková rychlost. Vztah mezi viskozitou, smykovým napětím a smykovou rychlostí, je v případě homogenních
(newtonovských) kapalin, následující:
ŋ �������é ���ě í
!"#$%�á !í�& (6)
Mezi homogenní kapaliny patří např. voda, či fyziologický roztok. U takovýchto kapalin je závislost smykového
napětí na smykové rychlosti lineární, tzn., že s měnící se smykovou rychlostí dochází k úměrné změně
smykového napětí a výsledná viskozita kapaliny tak zůstává zachována.
Z reologického hlediska však krev, která je suspenzí krevních elementů promísených v krevní plazmě, není
homogenní kapalinou ale kapalinou heterogenní (ne Newtonovskou), jejíž viskozita, při stálé teplotě, s rostoucí
smykovou rychlostí, klesá. Celková viskozita krve je přibližně čtyřnásobně větší než viskozita vody, zatímco
viskozita samotné krevní plazmy převyšuje viskozitu vody pouze 1,8krát. Z tohoto poznatku vyplývá, že viskozita
krve závisí především na podílu krevních elementů přítomného v celkovém objemu krve (hematokritu).
Hodnota hematokritu však neovlivňuje viskozitu krve v celém cévním řečišti stejným způsobem; ve velkých
cévách zapříčiňuje nárůst hematokritu značné zvýšení viskozity krve, naproti tomu v malých cévách, jako jsou
arterioly, kapiláry a venuly, je změna viskozity vztažená na jednotku hematokritu daleko menší. Tato skutečnost
je zapříčiněna jednak odlišným způsobem průtoku krve malými cévami a tendencí červených krvinek
seskupovat se v dlouhé ose cévy. To má za následek snížený podíl hematokritu ve vrstvách krve, které jsou v
přímém kontaktu s cévní stěnou a větve, odstupující pod pravým úhlem z velkých cév jsou tak zásobeny krví,
chudou na červené krvinky. Soudí se, že tento jev, označovaný jako sbírání plazmy (plasma skimming) může být
důvodem nízkého hematokritu krve v kapilární části cévního řečiště.
2.5 LAPLACEŮV ZÁKON
Z poznatků o proudění krve cévním systémem, uvedených v tomto oddílu, bychom mohli nabýt dojmu, že tlak,
zajišťující postup krve cévami, neúměrně zatěžuje tenkostěnné struktury malých rozměrů, jakými jsou kapiláry
a tyto jsou tak, v porovnání s velkými cévami, náchylnější k prasknutí.
Ale právě malý průměr kapilár je důvodem, proč k této situaci ve skutečnosti nedochází. Ochrannou funkci
malých rozměrů blíže vysvětluje Laplaceův zákon, který udává, že napětí cévní stěny τ, odpovídá součinu
transmurálního tlaku P a poloměru této cévy r děleným tloušťkou stěny w
' � � ∗�
( (7)
Tloušťka cévní stěny w nabývá na významu u velkých cév, v případě tenkostěnných kapilár ji však lze zanedbat.
Rozdílem tlaku, působícím uvnitř cévy a tlaku, kterým na cévu působí okolní tkáně, je tlak transmurální. Protože
však za fyziologických podmínek bude tlak v cévě vždy větší, než tlak vyvolaný tkáněmi a tento obecně nabývá
velmi malých hodnot, lze hodnotu transmurálního tlaku považovat za stejnou, jaké nabývá tlak uvnitř cévy.
Kapiláru si můžeme představit jako tenkostěnný válec. Zanedbáme-li tloušťku jeho stěny, bude napětí ve stěně
tohoto válce odpovídat součinu transmurálního tlaku a součtu dvou poloměrů, určujících zakřivení námi
uvažovaného válce, tedy:
' � � ∗ � 1 * 2� (8)
V případě koule platí rovnost mezi oběma poloměry zakřivení a s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve válci, jako
je céva, dosahuje jeden z poloměrů nekonečných hodnot, lze prostřednictvím Laplaceova zákona vyjádřit
napětí cévní stěny jako součin jejího poloměru a transmurálního tlaku:
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
7
' � � ∗ (9)
Z tohoto vztahu vyplývá, že při stejném tlaku, budou daleko více zatěžovány stěny velkých cév, zatímco kapiláry
malého poloměru budou chráněny nízkým napětím svých stěn před protržením a to i při relativně vysokém
transmurálním tlaku. Kromě proudění krve cévami tak Laplaceův zákon objasňuje také nevýhodu srdcí,
postižených dilatační kardiomyopatií, u kterých dochází vlivem tohoto onemocnění k dilataci srdečních dutin.
Rozšíření těchto dutin, tedy zvětšení jejich poloměru, vede podle Laplaceova zákona k tomu, že dilatované
srdce musí vyvinout větší napětí k udržení stejného tlaku a vykonat tak větší práci než zdravé srdce. V plicích
pak Laplaceův zákon poukazuje na důležitost surfaktantu (směs několika lipidů a proteinů pokrývající zevní
povrch plicních sklípků) z hlediska udržování stálého napětí alveolů. Pokud by toto napětí ve stěně alveolů
nebylo surfaktantem udržováno, došlo by pak při výdechu, během kterého se objem plicních sklípků zmenšuje,
v souladu s Laplaceovým zákonem k jejich kolapsu. Další příklad působení tohoto zákona lze demonstrovat na
močovém měchýři. Vyjádříme-li si ze vztahu (8) transmurální tlak, zjistíme, že tento je (v případě kulovitých
útvarů) roven dvojnásobku napětí stěny děleného poloměrem. To je důvod, proč při plnění močového měchýře
stoupá napětí jeho stěn přibližně stejně jako poloměr, v důsledku čehož je vzestup tlaku malý a to až do
okamžiku, dokud není močový měchýř dostatečně naplněn.
3 KREVNÍ TLAK
3.1 ARTERIÁLNÍ A ARTERIOLÁRNÍ CIRKULACE
Krevní tlak (TK) je tlak, kterou krev působí na stěnu cév. Tlak a rychlost krve v různých částech velkého oběhu
jsou různé (viz faktory popsané výše). Nejvyšší tlaky jsou ve velkých artériích, nejnižší potom ve vénách.
Obrázek 7 Tlaky v jednotlivých cévách
Arteriální krevní tlak v průběhu velkých, středních a až po počátky malých arterií zůstává téměř nezměněn
(pulzový tlak může lehce stoupat), protože jejich celkový průřez je velký a odpor, který kladou proudu krve, je
nízký. Krevní tlak začíná klesat až v průběhu malých arterií a v arteriolách (odporové arterie, nízký celkový
průřez), takže na konci arteriol tlak dosáhne 30-38mmHg, viz obrázek 7. Rovněž se ztrácí pulzační charakter
tlaku (rozdíl mezi STK a DTK se zmenšuje).
Cílem arteriálního oběhu je dopravit pod tlakem do tkání. Pružníkové arterie přeměňují nárazový tok krve na
kontinuální. Malé arterie a arterioly (odporové cévy) regulují tlak, s jakým krev přitéká do cílových tkání.
Arterioly, které jsou konečnou složkou arteriálního řečiště, pak řídí distribuci krve do kapilár (viz typy cév).
Setrvačnost krve a pružnost cév je příčinou, proč tepový objem vypuzený najednou během ejekční fáze
nezrychlí pohyb veškeré krve.
BME materiály
3.2 SYSTOLICKÝ A DIASTOL
Krev, která je vypuzena během ejekce z
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
jednotkou je střední ar
tlak v průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy
DTK, ale lze ho aproximovat následujícím vzorcem:
STK = systolický
DTK= diastolický
stTK = střední
Normální hodnoty krevního
hodnoty jsou
hranice se mluví o hypertenzi
Z lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
Hypertenze má častější výskyt a její z
hypertenze „nebolí“). Příznaky hypotenze souvisí s
zatmívání před očima, ztráta vědomí). Přesto je z
BME materiály
SYSTOLICKÝ A DIASTOL
Krev, která je vypuzena během ejekce z
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
jednotkou je střední ar
průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy
DTK, ale lze ho aproximovat následujícím vzorcem:
STK = systolický krevní
DTK= diastolický krevní
= střední arteriální
Normální hodnoty krevního
y jsou 135/85mmHg
hranice se mluví o hypertenzi
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
Hypertenze má častější výskyt a její z
hypertenze „nebolí“). Příznaky hypotenze souvisí s
zatmívání před očima, ztráta vědomí). Přesto je z
SYSTOLICKÝ A DIASTOLICKÝ TLAK
Krev, která je vypuzena během ejekce z
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
jednotkou je střední arteriální tlak
průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy
DTK, ale lze ho aproximovat následujícím vzorcem:
tlak
krevní tlak
arteriální tlak
Obrázek
Normální hodnoty krevního tlaku ve
135/85mmHg (v klidu) a
hranice se mluví o hypertenzi(z lat. h
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
Hypertenze má častější výskyt a její z
hypertenze „nebolí“). Příznaky hypotenze souvisí s
zatmívání před očima, ztráta vědomí). Přesto je z
ICKÝ TLAK
Krev, která je vypuzena během ejekce z aorty nutně vede k
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
(stTK). Střední arteriální tlak je definovaný jako střední hodnota krevního
průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy
DTK, ale lze ho aproximovat následujícím vzorcem:
Obrázek 8 Grafické znázornění složek tlakové křivky
tlaku ve vzestupné aortě
(v klidu) a dolní hranici
hyper - velký a tensio tlak)
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
Hypertenze má častější výskyt a její záludnost spočívá v
hypertenze „nebolí“). Příznaky hypotenze souvisí s
zatmívání před očima, ztráta vědomí). Přesto je z
aorty nutně vede k vzestupu tlaku v
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
(stTK). Střední arteriální tlak je definovaný jako střední hodnota krevního
průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy
DTK, ale lze ho aproximovat následujícím vzorcem:
Grafické znázornění složek tlakové křivky
aortě (jsou shrnuty v
lní hranici je 90/60mmHg
velký a tensio tlak)
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
áludnost spočívá v tom, že je její průběh až do diagnostiky skrytý (protože
hypertenze „nebolí“). Příznaky hypotenze souvisí s nedostatečným prokrvením mozku (slabost, nevolnost,
zatmívání před očima, ztráta vědomí). Přesto je z hlediska kardiovaskulárního
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
vzestupu tlaku v
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
(stTK). Střední arteriální tlak je definovaný jako střední hodnota krevního
průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy
Grafické znázornění složek tlakové křivky
sou shrnuty v tabulce
90/60mmHg (v klidu). Při dlouhodobém překročení horn
velký a tensio tlak) , u překročení
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
tom, že je její průběh až do diagnostiky skrytý (protože
nedostatečným prokrvením mozku (slabost, nevolnost,
hlediska kardiovaskulárního
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
vzestupu tlaku v aortě. Nejvyšší hodnota
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
(stTK). Střední arteriální tlak je definovaný jako střední hodnota krevního
průběhu celého srdečního cyklu (integrál tlakové křivky). Nelze ho tedy vypočítat
Grafické znázornění složek tlakové křivky
tabulce) jsou 120/5
(v klidu). Při dlouhodobém překročení horn
překročení dolní hranice
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
tom, že je její průběh až do diagnostiky skrytý (protože
nedostatečným prokrvením mozku (slabost, nevolnost,
hlediska kardiovaskulárního systému hypotenze příznivější.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
aortě. Nejvyšší hodnota
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
(stTK). Střední arteriální tlak je definovaný jako střední hodnota krevního
vypočítat jako průměr z STK a
jsou 120/50mmHg, horní
(v klidu). Při dlouhodobém překročení horn
hranice o hypotenzi
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
tom, že je její průběh až do diagnostiky skrytý (protože
nedostatečným prokrvením mozku (slabost, nevolnost,
systému hypotenze příznivější.
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
8
aortě. Nejvyšší hodnota krevního
tlaku dosažená během systoly se nazývá systolický tlak (STK) a nejnižší hodnota, na kterou krevní tlak poklesne,
je tlak diastolický tlak (DTK). Rozdíl mezi nimi je potom tlaková amplituda nebo též pulzový tlak (PT). Další
(stTK). Střední arteriální tlak je definovaný jako střední hodnota krevního
jako průměr z STK a
(10)
horní hraniční
(v klidu). Při dlouhodobém překročení horní
hypotenzi.
lékařského hlediska je za zdraví nebezpečnější považována hypertenze, především protože zatěžuje srdce.
tom, že je její průběh až do diagnostiky skrytý (protože
nedostatečným prokrvením mozku (slabost, nevolnost,
systému hypotenze příznivější.
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
9
Tabulka 1 Hodnoty krevního tlaku a jeho poruchy
3.3 MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU
3.3.1 INVAZIVNÍ MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU
Pojem invazivní znamená, že budeme hovořit o metodách, které narušují integritu organismu (hantýrkou
řečeno: „děláme při nich díru do pacienta“).
Krevní tlak (invazivně) měříme pomocí katétru, na jehož konci se nachází měřič tlaku fungující na základě
piezoelektrického jevu. Tento jev můžeme pozorovat u výbrusů některých krystalů (např. křemen SiO2), či u
některých organických polymerů (např. polyvinyliden fluoridu PVDF). Tyto krystaly jsou v katétrech upraveny
do podoby piezoelektrické membrány. Působením vnějšího tlaku dojde k přesunu elektrických nábojů v
krystalové mřížce, což se projeví vznikem elektrického napětí. Takto vzniklé napětí je přímo úměrné velikosti
působícího tlaku a je možné jej dobře detekovat.
Měřič tlaku, v případě, že je dostatečně malý, se může vyskytovat na konci katétru (při vyšetření je tedy
zaveden do těla pacienta). Výroba takto malých měřičů je však poměrně nákladná a je proto možno využít
druhý způsob: katétr je v tomto případě zakončen tenkou membránou a je naplněn tekutinou, která se svými
vlastnostmi přibližuje vlastnostem krve; díky „nestlačitelnosti“ tekutin je tlak, který působí na membránu
přenášen na piezoelektrickou membránu, která se nachází mimo tělo pacienta (metoda je méně přesná, neboť
je obtížné naplnit katétr tekutinou, která by 100% kopírovala vlastnosti krve).
Katetrizaci můžeme provádět:
• pravostrannou (měříme tlak v nízkotlakém systému)
• levostrannou (měříme tlak ve vysokotlakém systému)
Při pravostranné katetrizaci zavádíme katétr do vén (v. jugularis, v. femoralis, v. cubitalis, v. subclavia),
následně procházíme přes pravé srdce (jelikož jdeme přes žíly, jdeme po směru toku krve) až do plicnice.
Při levostranné katetrizaci zavádíme katétr do tepen (a. axillaris, a. brachialis, a. femoralis), přes které se
dostáváme do aorty a přes ni do levé srdeční komory (jelikož jdeme přes tepny, jdeme proti směru toku krve).
Krevní tlak STK DTK Možné komplikace
Hypotenze Nízký < 90 < 60 nevolnost, poruchy vědomí,…
Normální Optimální < 120 < 80
Normální 120 – 129 80 – 84
Vyšší normální 130 - 139 85 – 89
Hypertenze 1. stupně 140 – 159 90 – 99 bez orgánových změn
2. stupně 160 – 179 100 – 109 hypertrofie L komory, proteinurie, angiopatie,…
3. stupně > 180 > 110 morfologické a funkční změny některých orgánů, retinopatie, srdeční, renální nedostatečnost, ischemie CNS, krvácení do CNS,…
Izolovaná systolická > 140 < 90 v závislosti na výšce STK stejné jako ostatních typech
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
10
Problém dělá měření tlaku v levé síni – kdybychom z levé komory pokračovaly do levé síně, hrozilo by přílišné
poškození chlopní (přece jen, jdeme proti toku krve, což ztěžuje ovládání katétru). Řešením situace je měření
tlaku
V zaklínění – jedná se o pravostrannou katetrizaci, kdy se katétrem dostáváme přes pravé srdce do plícnice, a
plicnicí pokračujeme tak daleko do plicního oběhu, dokud se nám katétr nezaklíní v některé z tenkých
bronchiálních cévek.
Tlak, jehož hodnoty tímto způsobem získáváme, označujeme jako tlak v zaklínění. Tento tlak odpovídá tlaku v
levé síni.
3.3.2 NEINVAZIVNÍ MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU
Nepřímé neboli neinvazivní metody krevního tlaku můžeme rozdělit na 4 skupiny:
a) Riva-Rocci - palpační metoda
b) Korotkovova - auskultační metoda
c) Automatická - oscilometrická metoda
d) Peňázova (fotopletysmografická, volume-clamp) – metoda záznamu kontinuálního TK
+ hybridní auskultačně oscilometrické atd.
3.3.2.1 RIVA- ROCCI - PALPAČNÍ METODA:
Metoda umožňující měřit pouze systolický krevní tlak. Je to nejstarší metoda, ze které vychází metoda
auskultační. Na paži je asi 4 cm nad loketní jamkou umístěna tlaková manžeta. Díky poddajnosti
arteriální tepny dochází k uzavření tepny v případě, že na ni působíme tlakem vyšším, než je tlak
systolický. V tento okamžik přestává tepnou proudit krev a přestáváme cítit tep měřený na a. radialis.
V okamžiku, kdy vnější tlak klesne pod úroveň tlaku systolického, začne krev v tepně opět proudit a my
můžeme vyhmatat tep. Metoda je nepřesná ze dvou důvodů a i z těchto důvodů je naměřený tlak nižší
než u jiných metod:
(1) Místo měření je poměrně vzdálené manžetě, kde dochází k útlumu průtoku krve
(2) Citlivost měření rukou jen poměrně nízká, k registraci pulzů dojde až při vyšší oscilaci
3.3.2.2 KOROTKOVOVA - AUSKULTAČNÍ METODA
Auskultační metoda vychází z Riva-Rocci metody. Díky objevení fenoménu zvuku, který vzniká při utlačení
tepny, lze sluchově spojit zvuk, který slyšíme ve fonendoskopu, se systolickým a diastolickým tlakem. Pro
změření umístíme manžetu na úroveň srdce (a. brachialis) a nafoukneme ji na takovou hodnotu tlaku,
abychom o 20 – 30 mmHg překročili tlak systolický. Postupně upouštíme (rtuťový sloupec klesá o 2-3
mmHg za sekundu), čímž snižujeme tlak v manžetě. V okamžiku, kdy slyšíme první šelesty, odečteme
hodnotu STK. Šelesty vznikají na základě pravidel pro laminární a turbulentní proudění. Těsně za místem,
kde byl zúžený průtok, dochází k rychlejšímu toku a vzniku turbulencích proudů, které rozvibrují cévní
stěnu. To je slyšet ve fonendoskopu. Jedná se o nepřímou metodu, takže ve skutečnosti nedetekujeme
přímo systolický tlak ale jeho velice blízkou hodnotu. Pokračujeme v upouštění tlaku v manžetě a slyšíme
ke střídání období ticha (kdy krevní tlak není dostatečně velký, aby překonal tlak v manžetě – arterie je
uzavřená, krev neproudí) a období šelestů (kdy krevní tlak již překročil tlak v manžetě – arterie je částečně
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
11
otevřená, krev proudí). V okamžiku, kdy šelesty vymizí, je tlak v manžetě tak malý, že „jakýkoliv“ krevní tlak
je větší než tlak v manžetě (tepna se již neuzavírá a neotvírá, krev proudí laminárně). V okamžiku, kdy
šelesty ustanou, odečteme hodnotu DTK.
Nevýhodou této metody je její subjektivita a nároky na zkušenost vyšetřujícího, ačkoliv už i v dnešní době
existují automatické přístroje pro auskultační měření TK.
Pozn.: Vznik turbulentního proudění závisí například i na viskozitě krve. Anémie snižuje viskozitu krve. To
může vést k tomu, že během měření krevního tlaku ani při poklesu tlaku manžety pod DTK nedojde k ustání
šelestů (přetrvává turbulentní proudění).
Obrázek 9 Princip měření krevního tlaku Korotkovovou metodou
3.3.2.3 OSCILOMETRICKÁ METODA
Oscilometrická metoda místo poslechu Korotkovových zvukových fenoménů detekuje oscilace cévy.
Manžeta umístěná na paži stejně jako v předchozích dvou metodách. Manžeta nemá pouze funkci
aplikátoru tlaku, ale i snímače tlaku (/snímače objemu). V okamžiku, kdy tlak v manžetě klesne na úroveň
STK, se céva začíná rytmicky otevírat a uzavírat. Tyto změny objemu působí změny tlaku, které vychylují
ručičku na tlakoměru (ručička osciluje). Nejvyšší amplituda oscilací je zaznamenána jako střední arteriální
tlak. Hodnoty STK a DTK jsou dopočítány přístrojem ze znalosti středního arteriálního tlaku a amplitudy
tlakových oscilací. Model pro výpočet STK a DTK se liší přístroj od přístroje a bývá výrobním tajemstvím.
Přestože jsou všechny oscilometrické tlakoměry kalibrované, můžou být získané hodnoty v závislosti na
různých podmínkách nepřesné.
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
12
Obrázek 10 Princip měření tlak oscilační metodou
3.3.2.4 PEŇÁZOVA METODA (FOTOPLETYSMOGRAFICKÁ, VOLUME-CLAMP)
Tato metoda byla objevena a vypracována jedním z nestorů československé fyziologie, Prof. Janem
Peňázem, který v současnosti působil na fyziologickém ústavu Masarykovy univerzity.
Digitální fotopletysmografie představuje neinvazivní metodu spojitého měření krevního tlaku. Od výše
uvedených neinvazivních metod se dále odlišuje tím, že pod speciální manžetou, která je vybavena
infračervenou diodou a fotočlánkem, je vždy zajištěn alespoň minimální průtok krve.
Princip této metody spočívá v zajištění konstantního průtoku krve prstem, kolem kterého je manžeta ovinuta.
Přístroj umožňující spojité měření krevního tlaku je tvořen zpětnovazebným regulačním systémem, tzv.
servosmyčkou. Ta v souvislosti se změnou průběhu krevního tlaku v arterii dokáže velmi rychle měnit tlak v
manžetě tak, aby průchod světla vyšetřovaným prstem zůstal konstantní a objem krve v distální části prstu se
tak neměnil. Funkcí řídicího systému přístroje je zajistit, aby tlak v manžetě odpovídal tlaku v prstové arterii. K
tomu složí funkční blok, který vyhodnotí odchylku mezi požadovanou a skutečnou hodnotou tlaku působícího
v manžetě. Funkční blok v odpověď generuje tzv. akční veličinu, která reguluje tlak manžety tak, aby zůstal
zachovaný konstantní objem krve. Použití diody poskytující světlo z infračervené oblasti spektra má své
opodstatnění: Bylo zjištěno, že v oblasti kolem vlnové délky 940 nm již není pohlcování světla krví závislé na
stupni jejího nasycení kyslíkem. Ve výsledku dochází ke kolísání tlaku v manžetě takovým způsobem, že
nedochází ke kolísání průřezu prstové arterie (proto také metoda odlehčené arterie). Za ideálních podmínek
jsou tedy tlaky působící na arteriální stěnu, tlak krve zevnitř a tlak manžety zvnějšku, po celou dobu vyrovnané
(nulový transmurální tlak). Změna tlaku v manžetě pak koresponduje se změnou arteriálního krevního tlaku.
Tato metoda je unikátní v tom, že nezachycuje pouze hodnotu STK a DTK, ale zaznamenává kontinuální křivku
krevního tlaku
3.3.2.5 24 – HODINOVÉ MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU
V diagnostice poruch krevního tlaku se používá přístroj pro 24 – hodinové měření krevního tlaku. Vyšetřovaná
osoba má tento tlakoměr na sobě v průběhu celého dne a každých 15 až 60 minut se automaticky spustí měření
tlaku. Tlakoměr bývá často na principu oscilometrické, méně často automatické auskultační metody. Výsledkem
je časová řada hodnot STK a DTK v průběhu celého dne.
BME materiály
3.4 ZÁSADY MĚŘENÍ KREVNÍ
Pozn.: Při
odvíjí přesnost získaných hodnot. Každá z
poskytuje přesnější odhad stTK, je objektivní a auto
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
z jednoho srdečního cyklu a DTK z
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
stranu je časově a přístrojově nároč
Zásady měření krevního tlaku:
1. Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
kávu apod.
2. Měření je vhodnější provádět v ranních hodinách.
3. Při vstupní prohlídce je třeba změřit tlak na obou rukou.
4. Krevní
hodnot posledních dvou měření).
5. Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
6. Manžeta musí mít vhodnou velikost a b
7. Manžeta musí být ve výšce srdce.
8. Měřená osoba se nesmí během měření hýbat.
9. Auskultační metoda vyžaduje relativně tiché prostředí.
10. Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
hodnota
4 REGULACE KREVNÍHO TL
Krevní tlak
vnitřního prostředí. Příliš nízký tlak vede k
BME materiály
ZÁSADY MĚŘENÍ KREVNÍ
Pozn.: Při měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
odvíjí přesnost získaných hodnot. Každá z
poskytuje přesnější odhad stTK, je objektivní a auto
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jednoho srdečního cyklu a DTK z
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
stranu je časově a přístrojově nároč
Zásady měření krevního tlaku:
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
kávu apod.
Měření je vhodnější provádět v ranních hodinách.
Při vstupní prohlídce je třeba změřit tlak na obou rukou.
Krevní tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
hodnot posledních dvou měření).
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
Manžeta musí mít vhodnou velikost a b
Manžeta musí být ve výšce srdce.
Měřená osoba se nesmí během měření hýbat.
Auskultační metoda vyžaduje relativně tiché prostředí.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
hodnota tlaku, ale ne příliš pomalu, kvůli možné bolesti v
REGULACE KREVNÍHO TL
Krevní tlak je jedním z
vnitřního prostředí. Příliš nízký tlak vede k
Obrázek 11 Holterovský záznam měření krevního tlaku v průběhu 24 hodin
ZÁSADY MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
odvíjí přesnost získaných hodnot. Každá z
poskytuje přesnější odhad stTK, je objektivní a auto
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jednoho srdečního cyklu a DTK z jiného. Krevní tlak přirozeně kolísá dokonce i v klidu, což znam
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
stranu je časově a přístrojově nároč
Zásady měření krevního tlaku:
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
Měření je vhodnější provádět v ranních hodinách.
Při vstupní prohlídce je třeba změřit tlak na obou rukou.
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
hodnot posledních dvou měření).
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
Manžeta musí mít vhodnou velikost a b
Manžeta musí být ve výšce srdce.
Měřená osoba se nesmí během měření hýbat.
Auskultační metoda vyžaduje relativně tiché prostředí.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
tlaku, ale ne příliš pomalu, kvůli možné bolesti v
REGULACE KREVNÍHO TL
je jedním z homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
vnitřního prostředí. Příliš nízký tlak vede k
Holterovský záznam měření krevního tlaku v průběhu 24 hodin
HO TLAKU
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
odvíjí přesnost získaných hodnot. Každá z metod má své výhody a nevýhody. Například oscilometrická metoda
poskytuje přesnější odhad stTK, je objektivní a auto
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jiného. Krevní tlak přirozeně kolísá dokonce i v klidu, což znam
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
stranu je časově a přístrojově náročnější.
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
Měření je vhodnější provádět v ranních hodinách.
Při vstupní prohlídce je třeba změřit tlak na obou rukou.
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
hodnot posledních dvou měření).
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
Manžeta musí mít vhodnou velikost a být správně nasazena.
Manžeta musí být ve výšce srdce.
Měřená osoba se nesmí během měření hýbat.
Auskultační metoda vyžaduje relativně tiché prostředí.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
tlaku, ale ne příliš pomalu, kvůli možné bolesti v
REGULACE KREVNÍHO TLAKU
homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
vnitřního prostředí. Příliš nízký tlak vede k nedostatečnému prokr
Holterovský záznam měření krevního tlaku v průběhu 24 hodin
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
metod má své výhody a nevýhody. Například oscilometrická metoda
poskytuje přesnější odhad stTK, je objektivní a automatická. Klasická manuální auskultační metoda může
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jiného. Krevní tlak přirozeně kolísá dokonce i v klidu, což znam
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
Měření je vhodnější provádět v ranních hodinách.
Při vstupní prohlídce je třeba změřit tlak na obou rukou.
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
ýt správně nasazena.
Měřená osoba se nesmí během měření hýbat.
Auskultační metoda vyžaduje relativně tiché prostředí.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
tlaku, ale ne příliš pomalu, kvůli možné bolesti v
homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
nedostatečnému prokr
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
Holterovský záznam měření krevního tlaku v průběhu 24 hodin
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
metod má své výhody a nevýhody. Například oscilometrická metoda
matická. Klasická manuální auskultační metoda může
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jiného. Krevní tlak přirozeně kolísá dokonce i v klidu, což znam
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
Při vstupní prohlídce je třeba změřit tlak na obou rukou.
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
ýt správně nasazena.
Auskultační metoda vyžaduje relativně tiché prostředí.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
tlaku, ale ne příliš pomalu, kvůli možné bolesti v paži.
homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
nedostatečnému prokrvení cílových orgánů. Vysoký
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
Holterovský záznam měření krevního tlaku v průběhu 24 hodin
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
metod má své výhody a nevýhody. Například oscilometrická metoda
matická. Klasická manuální auskultační metoda může
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jiného. Krevní tlak přirozeně kolísá dokonce i v klidu, což znam
nesmíme získanou hodnotu považovat za definitivní. STK se může lišit třeba o 5 mmHg v průběhu dvou měření
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
vení cílových orgánů. Vysoký
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
metod má své výhody a nevýhody. Například oscilometrická metoda
matická. Klasická manuální auskultační metoda může
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
jiného. Krevní tlak přirozeně kolísá dokonce i v klidu, což znamená, že
průběhu dvou měření
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
vení cílových orgánů. Vysoký klidový
Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
13
měření krevního tlaku je důležité mít na paměti mechanismus měření krevního tlaku. Podle toho se
metod má své výhody a nevýhody. Například oscilometrická metoda
matická. Klasická manuální auskultační metoda může
poskytnout přesnější odhad STK a DTK, ale je náročná na zkušenosti. Obě metody ovšem poskytují hodnotu STK
ená, že
průběhu dvou měření
vzdálených od sebe 10 minut. Kontinuální měření krevního tlaku částečně tento problém řeší, ale na druhou
Měřená osoba by měla být ve fyzickém i psychickém klidu, neměla by před měřením požít alkohol,
tlak by měl být změřen třikrát, v alespoň pětiminutových intervalech (zaznamenává se průměr
Pokud je nalezen zvýšený krevní tlak, je třeba provést alespoň dvě další měření během měsíce.
Vypouštění tlaku u auskultační metody musí být pomalé (cca. 2 mmHg/s), aby byla odečtena správná
homeostatických parametrů. Regulace krevního tlaku je klíčová pro zachování stálosti
klidový tlak
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
14
mechanicky poškozuje cévy a cílové orgány včetně srdce. Krevní tlak je proto regulován tak, aby byly adekvátně
pokryty nároky na prokrvení jednotlivých orgánů.
Arteriální krevní tlak je funkcí minutového srdečního výdeje (SV) a celkového periferního odporu (TPR).
Minutový výdej je pak definován srdeční frekvencí (SF) a systolickým objemem (SO). Regulace krevního tlaku
tedy probíhá ovlivňováním těchto dílčích parametrů.
Typy regulace krevního tlaku můžeme rozdělit
1) Na základě časové osy regulace:
1. Krátkodobé – korekce krevního tlaku probíhá řádově v sekundách až jednotkách minut, sem patří
nervové řízení včetně baroreflexu
2. Střednědobé – korekce TK, probíhá v minutách až hodinách, zde se jedná o hormonální řízení,
především systém renin-angiotenzin
3. Dlouhodobé – korekce probíhá na úrovni hodin a více prostřednictvím ledvin a tlakové natriurézy
2) Na základě typu regulačního mechanismu
1. Nervové – autonomní nervový systém
2. Hormonální – hormony ovlivňující srdeční frekvenci, kontraktilitu srdce, objem krve i cévní tonus
3. Autoregulace průsvitu cév – především autoregulace myogenní, metabolická a tvorba vazoaktivních
látek endotelem cév
4.1 TYPY MECHANISMŮ REGULACE KREVNÍHO TLAKU
4.1.1 NERVOVÁ REGULACE KREVNÍHO TLAKU
Krevní tlak je řízen autonomním nervovým systémem (ANS) – sympatikem a parasympatikem. Sympatikus a
parasympatikus ve většině případů vůči sobě působí antagonisticky. Sympatikus má obecně excitační vliv na
kardiovaskulární systém a zvyšuje krevní tlak. Parasympatikus má tlumivý vliv na kardiovaskulární systém a
snižuje krevní tlak. Eferentní nervové dráhy sympatiku i parasympatiku vycházejí z prodloužené míchy, která je
pod vlivem vyšších nervových center. Krevní tlak se proto mění i za různých mentálních a emocionálních stavů.
Mediátorem parasympatikus je acetylcholin. Mediátorem sympatiku je adrenalin a noradrenalin (ve
specifických případech také acetylcholin). Všechny mediátory fungují rovněž jako hormony, takže nervové řízení
TK nelze plně oddělit od hormonálního řízení. Obě větve ANS regulují činnost srdce, ale redistribuce krve v těle
a změny periferní rezistence jsou z větší části pod taktovkou sympatiku. Cévní stěny v různých orgánech mají
různé zastoupení receptorů pro adrenalin a noradrenalin v závislosti na funkci orgánu.
a) Sympatikus – zvyšuje krevní tlak
• zvyšuje SF a srdeční kontraktilitu → vyšší SV
• inervuje hladkou svalovinu cév
o sympatická adrenergní vlákna
� udržuje stálý tonus arterií (především malých arterií a arteriol), čímž udržuje TPR
� zvýšená aktivita vede k vazokonstrikci a zvýšení TPR
� zvyšuje tonus vén, čímž umožní redistribuci krve a zvýšení žilního návratu → vyšší SO
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
15
o sympatická cholinergní vlákna v cévách kosterního svalu
� vazodilatace (uplatňuje se při svalové práci)
� nemá tonickou aktivitu
• mediátory – vliv na stěnu cév
o noradrenalin – váže se na receptory α1 – vazokonstrikce
o adrenalin – váže se na β2 receptory – vazodilatace (ve velkých dávkách vazokonstrikční účinek
díky navazování na α1)
o acetylcholin v případě cholinergních vláken
b) Parasympatikus – snižuje krevní tlak
• snižuje SF a nepřímo i srdeční kontraktilitu
• mediátor – acetylcholin
Baroreflex
Baroreflex je nejrychlejším mechanismem regulace krevního tlaku a jeho účelem je rychlá regulace výkyvů TK
prostřednictvím změn srdeční frekvence a periferní rezistence. Jako jiné reflexy, i baroreflex má svůj reflexní
oblouk. Receptorem jsou baroreceptory v oblouku aorty a sinech karotid. Baroreceptory reagují na protažení
cévní stěny v důsledku zvýšeného krevního tlaku. Aferentace probíhá prostřednictvím parasympatických nervů
– n. vagus a n. glosopharingeus. Informace o tlaku je zpracována v prodloužené míše. Eferentací srdeční větve
baroreflexu je parasympatická inervace sinoatriálního uzlu (SA). Eferentace periferní (sympatické) větve
baroreflexu je sympatická inervace cév.
Příklad baroreflexní regulace krevního tlaku během ortostatické zátěže:
Při změně polohy těla z horizontální do vertikální polohy dojde vlivem gravitace k přesunu části objemu krve do
dolní poloviny těla. To způsobí pokles TK v horní polovině těla. Kdyby nebyl TK regulován, došlo by
k nedostatečné perfuzi mozku a poruše vědomí. Pokles TK je zachycen baroreceptory a dojde k snížení aktivity
parasympatických vláken vedoucích do prodloužené míchy. První zareaguje srdeční větev baroreflexu, která
reaguje již během jednoho až dvou srdečních cyklů. Pokles aktivity parasympatické inervace SA a zvýšení
sympatického vlivu na srdce vede ke zvýšení SF. S lehkým zpožděním reaguje sympatická větev baroreflexu
zvýšením TPR. Zvýšený sympatický tonus umožní stabilizaci TK, takže může dojít k poklesu srdeční frekvence do
klidových hodnot.
Reakce baroreflexu na zvýšený krevní tlak je ve všech bodech opačná k reakci na snížený TK. Je-li krevní tlak
dlouhodobě zvýšený, dojde k tzv. resetování baroreflexu a jeho adaptaci na vyšší hodnoty TK.
4.1.2 HORMONÁLNÍ REGULACE KREVNÍHO TLAKU
Regulace krevního tlaku prostřednictvím hormonů probíhá různě rychle, od desítek sekund až po dny. Již výše
byly zmíněny katecholaminy (adrenalin a noradrenalin), které mají vliv jak na průsvit cév, tak na srdeční
aktivitu.
Dalším důležitým systémem je renin-angiotensinový systém (RAS). Tento systém, ač je spojený především (ale
nejen) s funkcí ledvin, ovlivňuje systémový krevní tlak. Snížený krevní tlak vede k nedostatečnému průtoku krve
BME materiály Mgr. Jana Svačinová, Ing. Jana Hrušková
16
ledvinami, které začnou produkovat renin. Renin konvertuje v krvi obsažený angiotenzinogen na angiotenzin I.
Angiotenzin I je přeměněn pomocí angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACE) na angiotenzin II. Tento enzym je
výrazným vazokonstriktorem, zvyšuje aktivitu sympatiku, srdeční kontraktilitu, vyplavení antidiuretického
hormonu (ADH) a aldosteronu. ADH zvyšuje zadržování vody v ledvinách a ve vysokých dávkách funguje jako
silný vazokonstriktor. Aldosteron způsobuje v ledvinách vyšší resorbci iontů Na+, které jsou následovány vodou.
ADH a aldosteron zvyšují objem cirkulujících tekutin a tedy i systolický objem. Opačné účinky než aldosteron
mají nartiuretické peptidy, které zvyšují natriurézu (vylučování Na+ močí), a snižují tak krevní tlak.
Jako další látky se na změnách krevního tlaku podílí kortikoidy, somatotropin a hormony štítné žlázy, které
umocňují vliv katecholaminů.
4.1.3 AUTOREGULACE KREVNÍHO TLAKU
Krevní tlak a průtok krve je regulován na úrovni jednotlivých orgánů. Jedná se hlavně o autoregulaci myogenní,
metabolickou a autoregulaci prostřednictvím lokálních působků produkovaných endotelem.
Je-li na cévní sněnu působeno příliš vysokým tlakem, dojde k myogenní autoregulaci, kdy se v reakci na tlak
kontrahuje hladká svalovina cévní stěny. Krevní tlak před zúženým místem se zvyšuje a za zúžením se snižuje.
Některé orgány se takto chrání před poškozením v důsledku vysokého TK. Myogenní autoregulace je vyvinuta
hlavně u ledvin a mozku. Dlouhodobě zvýšená myogenní vazokonstrikce v důsledku vysokého TK, vede k
zesílení cévní hladké svaloviny a fixaci hypertenze.
Zvýšení aktivity tkáně vede k vyšším metabolickým nárokům tkáně – vyšší spotřebě živin a produkci metabolitů.
Snížení pO2 a zvýšení pCO2, adenozinu, draslíku, H+, kyseliny mléčné, ale třeba i zvýšení tepla a osmolarity krve
vede k lokální vazodilataci. Tato autoregulace je dominantní například ve svalu během svalové práce, nebo
v GIT při trávení.
Mezi další vazoaktivní látky, patří působky produkované endotelem. Jsou to např. prostaglandiny (tromboxan,
PGI2 - dilatace), endoteliny (endotelin 1 - konstrikce), kininy (bradykinin - dilatace), histamin (dilatace) nebo
serotonin (konstrikce). Většina těchto látek působí prostřednictvím podpory nebo inhibice tvorby NO, který má
relaxační vliv na buňky hladkého svalu ve stěně cév.
Top Related