�

Nepopírám, že jsem vždy chtěl být dobrým kazatelem. Nyní už se těžko vžívám do doby svých kněžských začát-ků, abych troufale tvrdil, že šlo o pokoru s ohledem pouze na své posluchače.

Pamatuji si však dodnes slova některých svých profe-sorů, že při kázání nelze spoléhat jen na působení Božího Ducha, ale poctivý kazatel se musí na každou promlu-vu dobře připravit. Vždyť půjde o hodně: nemá to být předvolební řeč, jíž se chce ten či onen kněz zalíbit svým posluchačům. V průběhu několika minut bude tento člo-věk v roli apoštola, který má lidem vysvětlit nejen některé pojmy z biblických textů a propojit je s různými teology či duchovními spisovateli minulé i současné doby, ale pře-devším je naučit podle Ježíšova učení žít.

„Učiteli, co mám dělat?“ – Stále častěji se mi vrací tato otázka, kterou už kdysi v počátcích křesťanství vyvolalo Kristovo slovo u jednoho z jeho posluchačů. Zkoumaje Ježíšova kázání stále více přicházím na to, že jejich cílem nikdy nebylo pouze prezentovat nové učení, ale ukázat nový styl života. Vtělením se do lidského rodu Ježíš sám

6 7

proměňuje teorii v praxi. A i přesto, že ho to stojí život, tvrdí, že jde o cestu štěstí a blaženosti.

Znovu a znovu, ba s věkem stále víc, pociťuji pokuše-ní zůstat u biblických teorií. Jakmile totiž kdokoli z nás vpustí Boží slovo hlouběji do svého života, riskuje, že ho to bude bolet, že se ohlašované slovo stane bumerangem, který se i knězi může vrátit v podobě výtek a hledání jeho chyb. Bude se pak muset nejednou omluvit a mís-to pochopení a odpuštění se jeho přiznané chyby stanou zbraní v rukou a ústech těch, co Boží slovo budou pouze poslouchat, případně se ho učit rozebírat z některé vědec-ké stránky.

Je to jako milovat se pouze pro silný prožitek a nepři-pustit, že stejný proces má ještě další rozměr: rozměr reprodukce. Milovat se s Božím slovem může přiná-šet ohromný zážitek, objevování stále nových dimenzí, poznání dosud nepoznaných okolností, ale samo o sobě a v sobě nese další podstatný prvek: umí přinášet ovo-ce, mění pohled na život a všechny jeho oblasti. Stává se skutečným slovem života, nejen pracovním či zábavním materiálem.

Nechci už být v první řadě brilantním kazatelem, i když mě asi jako kohokoli jiného zájem o nedělní kázá-ní samozřejmě těší. Rád bych však byl, kdybychom se naučili podle Božích slov žít. Já i vy. Tentokrát jsem si k tomu pozval Matouše. Mladého muže v produktivním věku a s nadějnou kariérou, jenž jednoho dne poznal Ježí-še nejen jako sympatického člověka a výřečného učitele.

6 7

Dovolil mu zasáhnout ho a změnit jeho dosavadní smýš-lení, postoj i chování.

Obvykle říkáme: svatý Matouš. Tedy ten, který je pln blaženosti a štěstí. Ten, který je podstatně a navždy pro-pojen s Bohem. A toto propojení začalo v okamžiku, kdy se nechal oslovit.

O toto štěstí chci usilovat i já. Nyní, kdy mi to ještě pálí, jsem plný sil a životní energie. Chtěl bych vysadit „duchovní antikoncepci“ a dovolit, aby z radosti Božího slova vznikl nový život. Z vody a Ducha. Ze křtu a biřmo-vání. Ze slova i svátostí.

Chci žít podle Bible a být šťastným. Spolu s vámi. Spo-lu s Matoušem…

17

Bůh se stal darem, nikoli hračkou

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, při-šli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“

Mt 2,1-2

Když je krátce po Vánocích, v mnoha lidech doznívá vánoční nálada i tím, že se rádi vracejí k dárkům, které obdrželi pod stromečkem. Zkoušejí si nové svetry, použí-vají nové deodoranty, učí se zacházet s novým noteboo-kem. Čím větší byla naše přání, tím více času u nich tráví-me, když nám je někdo splnil.

Ve chvílích, když dostaneme to, po čem jsme toužili, v podstatě se stírají rozdíly mezi dětmi a dospělými. Nej-prve se nad dárkem rozplýváme a obdivujeme ho. Pak se v nás rozlévá radost kterou projevíme obvykle tím, že si s dárkem ihned začneme hrát. Tedy ne tak doslova: je-li to třeba svetr, oblékneme si ho a díváme se do zrcadla, jakpak nám sluší. Je-li to něco dražšího, rádi se s dárkem odebe-reme do samoty, kde nás nikdo neruší. Studujeme návody, zkoušíme jednotlivé funkce, objevujeme skryté možnosti.

18 19

Jako malé děti! Vždyť i ony, když už rozumějí tomu, že dárek je speciálně pro ně, si velmi rychle vytvoří jakýsi obranný prostor, do něhož nechtějí vpustit nikoho jiného: „To je moje hračka!“ Nejraději by ji už nepustily z ruky, a pokud ano, tak pouze proto, aby si přibraly ještě dal-ší hračky. A když ponenáhlu přece jen do toho prostoru někoho jiného vpustí, pak to obvykle bývá velmi omeze-ný počet lidí: maminka, snad i táta… Brácha…? Toho už obvykle ne, protože on ať si hraje se svými hračkami!

Jako dospělí sice víme, že se takto chovat nemáme, nicméně… Když se nikdo nedívá, i my se umíme se svý-mi dárky mazlit a jsme docela rádi, že se o ně s nikým dělit nemusíme. A když už je někomu půjčit, tak velmi opatrně. Vždyť co když nám to náhodou někdo pokazí? Jedině, když někoho přijmeme za „svého“, potom mu svou věc občas půjčíme. Pokud je to má žena, můj přítel, moje láska…

Bůh dal člověku nemalý dar. Není to pouze Dítě naro-zené v Betlémě. Tato skutečnost jen hmatatelně vyjadřuje to, co Bůh daroval již dávno před narozením Ježíše. Bůh se nám dává poznat.

Ten, co tento dar opravdu přijal, měl Boha vpustit dovnitř a začít se jím zabývat. Nejen přijetím nějakých teologických či dogmatických pouček, ale navázáním reálného vztahu. Teprve pak je tento dar objeven, roz-balen a můžeme z něho mít radost. Náš život najed-nou dostal nový rozměr. Otázky, na něž jsme si před-tím nebyli schopni odpovědět, se stávají jasnějšími.

18 19

Na oblasti života, které nebyly rozumem pochopitelné, dopadá nové světlo.

Bůh s námi chce navázat vztah. Není to úžasné? Nebo má pro nás větší význam to, že se známe s rektorem vyso-ké školy a ředitelem největší ocelářské firmy v Česku? Anebo se snad dmeme hrdostí, že si tykáme se slavným zpěvákem a občas chodíme na večeři s nejoblíbenější moderátorkou televizního zpravodajství?

Může člověk, který je hrdý na vztah s Bohem, ještě někdy zatloukat, že v něho věří?

A přitom to byl on, který mi jako první nabídl důvěr-né tykání. On – nekonečný, všemohoucí Bůh! Rozhodl se se mnou sdílet svůj vnitřní život, zůstat v mé blízkosti a vstoupit do viditelných událostí. Smím s ním prožívat jakoukoli chvíli, když se probudím, dokonce i v noci, nad ránem, v nemoci i zoufalství. Mohu mu kdykoli zavo-lat, napsat, popovídat si…

Beru to vůbec ještě jako dar? Co se to jen stalo s člo-věkem, že velké věci bere jako samozřejmost a více se těší z nesrovnatelně menších malicherností?

Dar, o němž je řeč, jako první obdržel židovský lid. Již brzy po narození Ježíše však Bůh dává najevo, že tento dar není určen pouze pro vybranou elitu a jednu skupinu lidí. K Ježíšovi postupně přicházejí i ti, co s pravou vírou Izra-elitů neměli pranic společného. Aspoň z pohledu židů. V Betlémě se najednou objevili cizinci, kteří nemohli pocházet ze žádného z dvanácti izraelských kmenů; při-vandrovalci, z nichž sice čišela moudrost a vzdělání, ale

20 21

Hospodinova pravidla určitě neznali! Nedodržují sabat, nečtou Proroky, a dokonce používají velmi divné prakti-ky, které Bůh v Písmu lidem zakázal používat. Do jejich, izraelské zaslíbené země, vstupují pohané, kteří si odná-šejí dar, jímž Bůh obdaroval lidstvo.

Možná dokážeme pochopit zklamání, které moh-li prožívat obyvatelé betlémského kraje. Proč by se měli dělit o Boha, který jim v průběhu dějin již tolikrát doká-zal, že právě oni jsou jeho vyvoleným národem a svatým lidem? Mesiáš přece přijde pro ně, pro světem zneuznané a tolikrát těžce zkoušené Davidovy syny.

A Bůh se přesto nechává poznat nejenom židům. Bib-le ani tradice nám o třech mužích, kráčejících za jakousi hvězdou, moc neprozrazuje. Ale i to málo je jasným signá-lem pro všechny: Dar z Betléma není pouze pro menší či větší skupinu lidí. Nikdo není stoprocentním vlastníkem Božích akcií. Ty může vlastnit jedině a pouze on sám.

A on rozhodl: chce spasit a darovat se každému. Nejen nám. Nám, kteří jsme v Boha uvěřili, máme s ním úzký vztah, rozmlouváme s ním a o něm, učíme se poznávat jeho cesty…

A my? Proč bychom se měli o Boží přízeň s někým dělit? Chování různých náboženských skupin, které se nad druhé vyvyšují, se nevyskytovalo jen v dávné minu-losti, ale v nás a kolem nás samotných se nejednou vysky-tuje ještě i dnes.

Znamená to tedy, že je úplně jedno, v co a jak věřím? Nikoli! Bůh ve svém Slově promlouvá a dává pravidla,

20 21

která má člověk dodržovat. Tuto cestu poznává každý člo-věk ve svém svědomí. Nelze po ní kráčet pouze navenek, stejně jako ji nelze vnutit jinému. Občas není jednodu-ché tu svoji cestu k Bohu poznat. Žádný jiný recept však, než hledání této cesty, není. Musíme ji zkoumat, hledat, věnovat jí čas. A pak se pro některou osobně rozhodnout: „ano“, anebo „ne“.

Jako když se položí ruka na pluh a začne se orat, se musí dívat kupředu a neohlížet se zpět. Je pro nás, pro mě, touto cestou Ježíš Kristus? Pak mi bude on odpovídat i na to, jak se chovat k těm, kteří jsou jiní než já, či dokon-ce jdou k Bohu jinou než mou cestou. Ani oni, ani já se nesmíme chovat tak, abychom druhou stranu ponížili. I kdybychom byli sebevětší znalci Božího života, nejsme jeho majiteli, abychom mohli tvrdit, že ten druhý Boha vůbec nepoznal.

Tak jako v životě, i ve víře toužíme po klidu, jistotě a bezpečí. A příchod tří „králů“ do Betléma nám na tom klidu příliš nepřidá. Drží nás v bdění, abychom se neuza-vřeli do sebe a byli si stále vědomi toho, že si Bůh může kdykoli vybrat dalšího, kdo uslyší jeho hlas, kdo se mu bude chtít poklonit a kdo ho uzná nejen jako člověka, pří-tele či kamaráda, ale jako opravdového Boha, před nímž se není proč stydět, před nímž se můžeme poklonit se a ode-vzdat mu vše, na čem jsme si doposud zakládali.

Obdržet víru a poznat, že Bůh se chce s námi sblížit, je velkým darem. Proto si tohoto daru máme vážit, chrá-nit si ho a usilovat o jeho zdokonalování. S tak velkým

22 23

obdarováním se nehazarduje. Neseme totiž zodpověd-nost za to, zda ho svou cestou životem neztrácíme nebo nepoškozujeme.

Zároveň se však nebojme rozdělit se o něj. Radujme se z toho, že možná i jiní, jinou cestou a odjinud mohou chtít přicházet k Bohu a hledat ho. A to dokonce i mezi námi.

Když svou víru žijeme, měli by v nás vnímat Boží jistotu, naději, lásku i sílu. A zároveň také radost a úctu k těm, kteří Boha jakkoli hledají. I když jinak, než bychom si přáli.

Tak jako ti tři muži z východu. Přicházejí, pokloní se a mizí. Nepodařilo se nahu je ani chvíli mezi sebou pozdržet.

Vzpomeňme si ještě jednou na to dítě, obklopené hračkami pod vánočním stromečkem, jak všem dává najevo, že to všechno je pouze jeho!

Tak tedy pozor – Bůh není hračkou určenou jen a jen pro jednoho!

Text evangelia (Mt 2,1-12) se čte o slavnosti Zjevení Páně (cyklus B).

47

Půst není vynález zkázy

„Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagógách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlit-bě v synagógách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.

A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.“

Mt 6,2-6.16-18

Je to už dávno. Svým malým synovcům jsem vyprávěl pohádku. Když jsem se dostal až k vládci, který přebýval ve velkém neviditelném zámku a ovládal neviditelné síly, nadhodil jsem klukům otázku, jak bychom se k němu mohli dostat. Ten starší z předškoláků tehdy ani chvíli nezaváhal: musíme se také stát neviditelnými!

48 49

Dětská logika – jasná a bezprostřední: chtít vstoupit do světa krále vyžaduje přijmout na sebe podobu, která nám to umožní.

Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího králov-ství! Čili k Bohu, jenž je duchovním vládcem všeho tvor-stva a který nejen ovládá celý vesmír, ale dává smysl a cíl i našemu životu.

„Věřím v Boží existenci, věřím v Ježíše Krista, v Boha, který se stal člověkem…“ Křtem jsme se k této víře při-hlásili a rozhodli se kráčet cestou, kterou před námi už vyšlapal Ježíš. Přijali jsme jeho nauku, nasloucháme jeho slovům a přemýšlíme o nich. Cítíme nutkání poslechnout je a zároveň pokušení jim odporovat. A to i slovům o odří-kání, každodenním kříži a vítězství nad některými nedu-hy, nad nimiž se dá zvítězit pouze modlitbou a postem.

Modlitba a půst jsou totiž způsobem, jak se dá „oblék-nout“ do podoby, která nás přiblíží k vyšší formě našeho života: k duchovnu. Když neuděláme z postu a modlitby pouhou vnější formu, mohou se z nás díky komunikaci s Bohem a vítězství nad našimi pozemskými a hmotnými tužbami stávat lidé více podobní svému Stvořiteli. Naše blízkost k nejvyšší a nejdokonalejší duchovní bytosti tak bude z naší strany projevena nejen slovy, ale i konkrétním skutkem.

Půst se proto stává příležitostí, kdy můžeme v klidu a velmi zřetelně prozkoumat, co nás k hmotě a zemi při-bíjí více než k Bohu, takže nám brání vzlétnout do vyšších sfér. Půst prověřuje, na co jsme si zvykli tak, že bez toho

48 49

neumíme ani chvíli být. Na čem jsme se stali závislými, co se nám těžko opouští a nad čím jsme schopni dlouze naříkat, když o to přicházíme. A co nás dokáže rozladit natolik, že to zkazí náladu nejenom nám, ale skrze nás i našemu okolí.

To, co nás přibíjí k zemi a znemožňuje nám tak pohyb směrem nahoru (nebo chceme-li být přesnější, do vět-ších hloubek ducha), může být u každého něco jiného. Auto, které stojí v garáži, a někdo kolem něho každé ráno chodí, aby se s ním pozdravil, a při každé jízdě si s ním umí užívat jako s mazlíčkem. Kafe, bez něhož si už neu-míme představit začátek pracovní doby. Oběd v oblíbe-né restauraci, kde mě už znají a kde mám svůj zamluve-ný stůl a předem jasné polední menu. Krabička cigaret, kterou někdo shání jako smyslů zbavený, a pokud není v obvyklé kapse saka ji, musí ihned koupit, jinak není schopen žádné aktivity. Časopis ze světa celebrit, na který se celý týden těšíme a každé pondělí si ho kupujeme spolu s pečivem ke snídani. Sexuální prožitek, bez něhož ne a ne večer usnout. Televizní seriál, kvůli němuž vydržíme být vzhůru do jedenácté hodiny. Pravidelný pokec po inter-netu, u něhož jsme schopni strávit celé hodiny. Značkový parfém, který už z naší koupelny úplně vytlačil obyčejné vody po holení…

Když na Popeleční středu slyšíme výzvu k pokání a postu, máme tisíce možností a námětů, kam ve svých myšlenkách zabloudit a z které oblasti vylovíme to, co nás bude asi bolet: téměř hmatatelně tak můžeme pociťovat,

�0 �1

jak nás to drží, přitahuje, přibíjí k tomuto hmotnému a pomíjivému světu. Nemusí jít vždy jen o boj s hříchem, může jít o zápas mezi hmotou a duchem.

Kdyby ses měl vydat na cestu k Bohu bez smrti a dob-rovolně opustit všechno, co bys ve svých dlaních držel nejdéle a pustil to jako poslední?

Odedávna se na znamení postu oblékali lidé do ží-něného oděvu a označovali se popelem. Byl to symbol opuštění vnější krásy a hledání krásy duchovní. Když se nám jednou do roka nabízí posypání hlavy popelem, jako bychom měli možnost podstoupit vnitřní převléká-ní. Zkoušíme si obléknout duchovní šat, který nás více přiblíží k Bohu.

V postu nejde o sebemrskačství, trpké a bolestivé odří-kání si něčeho, co je příjemné a nejednou též dovolené. Půst není totožný s příkazem nejíst maso, nezúčastňovat se hlučných zábav či svatebního veselí, půst neznamená častěji se modlit křížovou cestu a být v kostele víc než jin-dy. To vše je pouze projev a ten může být jen formalitou.

V postu jde o víc. O vnitřní odhodlání a odvahu vstoupit do jiných rozměrů. Zvítězit nad hmotou a tělem, v němž jsme prozatím jakoby uvězněni a daleko od Pána, od jeho Království.

Lidé vnímají pouze vnějšek: budou možná vidět, že se skromněji oblékám, že chybím v kavárně, že si dávám méně masa anebo ráno chodím do práce včas a hned začínám pracovat. Bůh však má možnost vidět i to, co se odehrává v tom světě, kam zatím lidské smysly nemo-

�0 �1

hou a kam jiní nevidí: je-li v srdcích „remcání“ a neklid z toho, že se po nás zas něco požaduje, potom jakýkoli půst či označení popelem ztrácí význam. Stává se přitom prázdným úkonem, který měl již dávno zaniknout.

Už malé děti zcela logicky pochopí, že pokud se někdo z lidí chce dostat k vládci neviditelných světů, musí najít odvahu opustit viditelnou podobu. V pohádkách nikdo nepochybuje, že mu to za to stojí.

Ježíš se výzvou k dobročinnosti, modlitbě a postu dotýká oblastí, které se v dobách blahobytu a míru mohou zdát zbytečnými.

Bůh se v Ježíšovi už vydal na cestu k nám. Když si uvě-domíme, že už prošel velký kus cesty, aby se k nám při-blížil, nemůžeme pouze pasivně čekat. I my se můžeme zvednout a snažit se udělat aspoň malé kroky směrem k němu. Opustit to, co nás pevně drží a zdržuje od cesty.

Půst tak může být nejen cvičením vůle a zkouš-kou našich předsevzetí, ale opravdovým obléknutím se do vlastností, které nás pojí s Bohem.

S Bohem, který je skutečný vládce a král. Ten nevi-ditelný. A to, že jsme do jeho království povoláni, není pohádka na dobrou noc.

Text evangelia (Mt 6,1-6.16-18)se čte na Popeleční středu.

3�6 3�7

Přehled evangelijních úryvků

Mt 1,18b-24 9Mt 2,1-2 17Mt 2,7-9 23Mt �,38-4� 29Mt 6,1-6.16-18 39, 47, 53, 57Mt 7,21-27 63Mt 9,36 – 10,8 69Mt 10,17-20 77Mt 10,26-33 83Mt 10,37-42 91Mt 11,2�-30 99, 105Mt 13,3-9 111Mt 13,16-17 117Mt 13,24-30 125Mt 13,44-�2 133Mt 14,24-31 141Mt 1�,21-28 145Mt 16,13-19 153Mt 16,21-26 163

Mt 17,1-� 171Mt 18,1�-17 179Mt 18,21-3� 187Mt 19,27-29 195Mt 20,1-1� 205Mt 21,28-32 213, 219Mt 21,33-43 227, 233Mt 22,2-14 243, 249Mt 22,1�-21 257Mt 22,34-40 263Mt 23,1-10 269, 277Mt 2�,1-13 287, 293Mt 2�,14-30 301Mt 2�,31-46 307, 315, 321Mt 27,11-66 329Mt 28,1-7 337Mt 28,8-10 345Mt 28,16-20 351

str. str.

3�8 3�9

Obsah

Muž, který v Bibli mlčí (Mt 1,18b-21.24) ................................................9Bůh se stal darem, nikoli hračkou (Mt 2,1-2) .......................................17Kdo překáží dnešním hledačům (Mt 2,7-9) ..........................................23Jeden úhel pohledu na střet s islámem (Mt �,38-4�) ...........................29Nejde jen o odříkání (Mt 6,1) .................................................................39Půst není vynález zkázy (Mt 6,2-6.16-18) .............................................47Úsměv na začátku postní doby (Mt 6,16-18) ........................................�3Je čas na změnu! (Mt 6,1-6.16-18)..........................................................�7I na dobrých základech může stát ruina (Mt 7,24-27) ........................63Zadarmo ani kuře nehrabe (Mt 9,36 – 10,8) .........................................69Chybějící figurka v betlémě (Mt 10,17-20) ...........................................77Jsme víc než mistři světa! (Mt 10,26-33) ...............................................83Kdo je moje matka a můj bratr? (Mt 10,37-42) ....................................91Dát Bohu své „ano“ (Mt 11,2�-26) .........................................................99Kdo hledá práci, nečeká se založenýma rukama (Mt 11,2�-30) .......10�Podobenství jasné jako facka (Mt 13,3-9) ...........................................111Může svatý nerozumět svatému? (Mt 13,16-17) ................................117Teroristé na dosah ruky (Mt 13,24-30) ................................................12�Terorismus s Bohem za zády (Mt 13,44-�2) .......................................133Láska hledá toho druhého, ne sebe (Mt 14,24-31) .............................141Co když jsem na jiné straně, než je Ježíš? (Mt 1�,21-28) ..................14�

3�8 3�9

Výběrové řízení na věčný život (Mt 16,13-19) ....................................1�3Vyvolení versus VyVolení (Mt 16,21-26).............................................163Aktualizace proměnění Páně, verze 200� (Mt 17,1-�) .......................171O čem píše dnešní Blesk… (Mt 18,1�-17) ..........................................179Žák chytřejší než jeho učitel (Mt 18,21-3�) ........................................187Oslava, jak se patří (Mt 19,27-29) ........................................................19�To jsem si opravdu nezasloužil! (Mt 20,1-1�) .....................................20�Privatizace Boha už proběhla (Mt 21,28-32) ......................................213Objektivní příčiny, proč nejde něco splnit včas (Mt 21,28-32) ........219Kdo jsou tedy ti farizeové, co takto činí? (Mt 21,33-41) ...................227Nepříjemná slova o autoritě (Mt 21,33-43) .........................................233Taková divná to byla svatba! (Mt 22,2-14) ..........................................243Taky jste už jednou větou zkazili všem náladu? (Mt 22,2-13) ..........249Zakuklený farizeus v našem nitru (Mt 22,1�-21) ...............................2�7Láska je víc než přikázání (Mt 22,34-40).............................................263Bude nutné přepsat své vizitky (Mt 23,1-10) ......................................269Aktuální úvaha o kritice v církvi (Mt 23,1-7) .....................................277Lampy bychom měli. Ale kde vzít olej? (Mt 2�,1-13) ........................287Klídek, přece se nepřetrhneme! (Mt 2�,1-13) .....................................293Vytunelované talenty (Mt 2�,14-30) ....................................................301Jak se kostel proměňuje ve společenství (Mt 2�,31-40) .....................307Naše účast na soutěži krásy (Mt 2�,31-46) ..........................................31�Duel – Výzva – Zúčtování. Kdo koho vyzývá a kdo účtuje? (Mt 2�,31-46) ...................................................................................321Když se řekne křesťan – katolík (Mt 27,11-66) ...................................329Moje soukromá kniha rekordů (Mt 28,1-7) ........................................337I strach lze sloučit s radostí v srdci (Mt 28,8-10) ...............................34�Unie = sjednocení (Mt 28,16-20) .........................................................3�1

Přehled evangelijních úryvků .................................................................3�7