Zajímavosti a krásy Číny

3 /2012

DuhaZajímavosti a krásy Číny

2 http://czech.cri.cn 3http://czech.cri.cn

O CRIČínský rozhlas pro zahraničí (CRI) je státní rozhlasovou stanicí, která jako jediná z čínských stanic vysílá do celé-ho světa. CRI zahájil svoji činnost 3. prosince 1941 a od té doby tuto činnost neustále rozšiřuje. V současné době má v zahraničí 32 zpravodajských kanceláří a vysílá v 61 jazycích, stal se tedy mezinárodní mediální organizací, která disponuje obrovskou informační sítí. Cílem CRI je seznámit svět s Čínou i Čínu se světem a posílit vzájemné poznání a porozumění.

Česká sekce CRI funguje od roku 1968. Kromě vysílání na krátkých vlnách začala v březnu 2004 vysílat i na střed-ních vlnách. Od prosince 2003 byly oficiálně uvedeny do provozu také webové stránky v českém jazyce, kde najdou čtenáři spoustu zajímavých článků o kultuře, tradicích, umění a také o aktuálním dění v Číně i v zahraničí.

Když se v Číně schází přátelé a rodi-na, určitě nesmí chybět dobré jídlo. Také každá významná životní událost a svátky jsou doprovázeny hostinami, na kterých se podávají nejvybranější jídla typická pro danou příležitost. Ta-kové hostiny trvají i několik hodin, kdy se na stůl nepřetržitě nosí krásně naa-ranžované chody. Mnohá jídla se pojí se zajímavými historkami nebo mají svůj symbolický význam. Například v den zimního slunovratu a v období svátků jara se jedí taštičky jiaozi, které svým tvarem připomínají starověké platidlo, takže symbolizují bohatství. Na Nový rok se jí ryba, abychom měli v nadchá-zejícím roce všeho dostatek, slovo ryba se totiž v čínštině vyslovuje stejně jako „hojnost“.

Jelikož sehrává jídlo v životě Číňa-nů nesmírně důležitou úlohu, rozhodli jsme se věnovat větší část tohoto čís-la DUHY právě kulinářskému umění, které je stejně rozmanité a pestré jako celá země. Zvu vás tedy do světa čín-ské kuchyně a zároveň přeji příjemné prožití vánočních svátků, jak jinak než s vašimi nejbližšími u stolu plného vá-nočních dobrot.

Moli ředitelka České sekce CRI

DUHA/zAjímAvosti A krásy Číny vydává: Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI), http://czech.cri.cn, ve spolupráci

s M-Phoenix, s. r. o.Adresa: Czech service, 16A Shijingshan Road, Beijing 100040 China výroba: Mladá fronta a. s., divize Klientské titulyFoto: archiv CRI, archiv M-Phoenix, shutterstock.com

Editorial

OBSAH

4 Čínská kuchyně

8 Stravovací zvyky

11 Jídelní hůlky

12 Pekingská kachna

14 Zimní svátky v Číně

16 Dlouhá čínská zeď

20 Pohoří Wuyi

22 Oblíbené turistické destinace na prosinec

24 Cesta do Yunnanu

28 Bary v oblasti Houhai

30 Rychlý rozvoj Jihočínských aerolinií


KuChyně Su v pROvInCII JIangSu (苏菜) Společně s kuchyní provincie Zhejiang re-prezentuje tento styl jižanskou kuchyni. Již před dvěma tisící lety vynikala kuchyně Su v přípravě rybích jídel a již před více než ti-síci lety byla kachní jídla z Nanjingu chlou-bou této oblasti. Později mnozí císaři sídlící v Pekingu zvali z Nanjingu na císařský dvůr slavné kuchaře, kteří se specializovali právě na kachní jídla. reprezentativní oblasti: města Yangzhou, Suzhou a Nanjing. Charakteristika: převládá dušení, vaření v páře a restování, věnuje velkou pozornost polévkám, co nejvíce se zachovává původní chuť potravin. známé jídlo: Lví hlavy na červeno (红烧狮子头)

K tomuto jídlu se pojí následující příběh. Jednou si císař Sui Yangdi (vládl v letech 605–617 n. l.) vyjel na výlet do Yangzhou a byl krásami tohoto města tak uchvácen, že když se vrátil na císařský dvůr, přikázal ku-chaři, aby připravil jídla na téma yangzhous-ké přírody. Takto vznikla slavná jídla pojme-novaná podle čtyř známých yangzhouských přírodních úkazů jako Mandarínská ryba

à la veverka (松鼠鳜鱼), Krevetové placky à la zlaťáky (金钱虾饼), Kuřecí nudličky à la sloní kly (象牙鸡条) a Slunečnicové maso (葵花献肉). Toto menu se velice rychle rozšířilo po celé zemi. Později, za dynastie Tang, jeden slavný kuchař z královského dvora státu Xun vylepšil Slunečnicové maso tak, že z mletého masa vytvaroval koule při-pomínající lví hlavy. Jeho recept se proslavil po celé říši a dodnes patří mezi reprezenta-tivní jídla kuchyně Su.

KuChyně Zhe pROvInCIe ZheJIang (浙菜) Říká se, že na nebesích je ráj a na zemi je Suzhou a Hangzhou. Krajina jihočínské provincie Zhejiang je z větší části hornatá, zároveň však na východě hraničí s Výcho-dočínským mořem. V průběhu celého roku zde převládá teplé podnebí, proto se zde ve-lice dobře daří rýži, čajovníkům a různým druhům zeleniny i ovoce. Místní kuchyně je velice pestrá, je bohatá především na moř-ské plody a také na různé houby, jako např. Jidášovo ucho.reprezentativní oblasti: město Hangzhou, Ningbo, Shaoxing a jiné, nejznámější z nich je však kuchyně města Hangzhou.

Tradičně se čínská kuchyně dělí podle zeměpisné polohy a podle způsobů přípravy pokrmů a ingrediencí typických

pro dané území na osm základních oblastí: Lu, Chuan, Yue, Min, Su, Zhe, Xiang a Hui. Každý z těchto stylů čínské

kuchyně je neoddělitelně spojený s dlouhou historií a zvláštními zvyky přípravy jídel v daných oblastech.

Čínská kuchyně

KuChyně Lu v pROvInCII ShandOng (鲁菜)Tradice tohoto směru je neoddělitelně spo-jená se starobylými státy Qi a Lu a jeho historie sahá až do období dynastie Qin (221–206 př. n. l.). Reprezentuje kuchy-ni severu a je snad nejrozšířenější kuchy-ní v Číně. Provincie Shandong je rodištěm velkého myslitele Konfucia. Konfuciova hostina patřila mezi nejluxusnější hostiny pořádané pro nejvzácnější hosty. Při hosti-ně nejvyšší třídy se použilo 404 kusů různě tvarovaného nádobí a podávalo se 196 cho-dů. Při podávání pokrmů se velice se dbalo na obřadnost.reprezentativní oblasti: město Jinan a ob-last Jiaodong v provincii Shandong. Charakteristika: chuť jídel je spíše slaná, používají se různé omáčky, jarní cibulka, zázvor a česnek. typická jídla: Kapr na sladkokyselý způsob (糖醋鲤鱼), Devětkrát zatočená střeva (就转大肠), Sto? květové garnáty (百花大虾)

KuChyně Chuan v pROvInCII SIChuan (川菜)Tento styl, známý také jako sečuánská ku-chyně, se vyznačuje rozmanitostí chutí i in-grediencí. I když je rozšířený především v ji-hozápadní části Číny a v provincii Hubei, restaurace sečuánské kuchyně jsou hojně zastoupené v celé zemi. reprezentativní oblasti: základní dělení na tři oblasti, město Chengdu, Chongqing a Zixian.Charakteristika: chuť je velice ostrá a vý-razná, používají se různé druhy pepře a pa-priček, typický je sečuánský pepř, který má charakteristickou ostře svíravou chuť. Pro tuto kuchyni je typická obliba v napodobová-ní chutí. Velice známé je např. vepřové maso s rybí příchutí, charakteristická chuť je však způsobená kořením, v samotném jídle není po rybě ani stopy.typická jídla: Vepřové maso s rybí pří-chutí (鱼香肉丝 ), Kuřecí kung-pao (宫保鸡丁)

Tradice Tradice


Charakteristika: chuť jemná, není moc slaná. Klade se ale důraz na barevnost, vůni a chuť.známé jídlo: Krevety na čaji Dračí studna (龙井虾仁), Kyselá ryba ze Západního jezera (西湖醋鱼）

KuChyně yue Z pROvInCIe guangdOng (粤菜)Říká se, že se v této oblasti jí snad všechno, co létá na nebi, co se plazí po zemi a plave ve vodě. Kuchyně stylu Yue je nesmírně pes-trá, v roce 1965 bylo na výstavě kantonské-ho kulinářského umění představeno přes 5400 různých jídel. Mnohé suroviny, které se v této kuchyni využívají, jsou i pro zbytek Číny velice nezvyklé. Kuchyně této oblas-ti ovlivnila především kuchyni Hongkongu a Macaa. Tento styl převládá také ve většině čínských restaurací v zahraničí. Příprava jí-del je časově náročná a docela složitá, proto jsou restaurace tohoto stylu luxusní a jídla vůbec nejsou levná. reprezentativní oblasti: města Kanton, Chaozhou a Dongjiang.Charakteristika: převládá smažení a dušení. Jídlo je lehké, ale není nevýrazné, je křehké ale není syrové. známá jídla: Boj tygra a draka (龙虎斗), Dědečkovo kuře (太爷鸡) a mnohá další

KuChyně XIang Z pROvInCIe hunan (湘菜) Provincie Hunan leží v jižní části střed-ní Číny, podnebí této oblasti je tedy mírné s častými srážkami a velice se zde daří země-dělství a rybaření. Říká se, že je to „domov rýže a ryb“. Roste zde také velké množství hub a zpracovávají se zde bambusové vý-honky. reprezentativní oblasti: města Changsha, Hengyang, Xiangtan a oblast okolo jezera Dongting.Charakteristika: silné, ostré a kyselé chutě. známá jídla: Lotosová semínka s ledo-vým cukrem (冰糖湘莲), Zlatá rybka hra-jící si s lotosem (金鱼戏莲), Kuře dong’an (东安鸡).

KuChyně MIn pROvInCIe FuJIan (闽菜) Recepty fujianské kuchyně jsou nejjedno-dušší ze všech osmi stylů. Klade se velký dů-raz na čerstvost surovin. Mořské plody z této provincie jsou vysoce ceněny. Důvodem jsou

zdejší geografické podmínky a kvalita moř-ské vody. U břehů provincie Fujian je mno-ho souostroví, proto plují místní rybáři nej-méně tři hodiny, aby se dostali na otevřené moře. Tyto ostrovy také zpomalují rychlost mořských proudů a vln, je zde tedy bohatý plankton, který podporuje růst mušlí, krabů, krevet a dalších mořských produktů. Zkuše-ní rybáři poznají oblast s dobrými mořskými plody podle barvy nebo chuti mořské vody.reprezentativní oblasti: město Quanzhou, Xiamen a další, nejreprezentativnější je ku-chyně z města Fuzhou. Charakteristika: hlavními surovinami jsou plody moře, které se často jenom po-vaří ve vodě. Převládají především sladké, kyselé a slané chutě, pokrmy bývají pestro-barevné.

KuChyně huI pROvInCIe anhuI (徽菜)Tato jihočínská provincie se vyznačuje úrod-ností a pestrostí surovin. Pouze ve slavných horách Huangshan roste více než 1470 dru-hů rostlin, přičemž mnohé z nich se používají i v kuchyni. Je pro ni charakteristické využití hub jako ochucovadla. reprezentativní oblasti: tato kuchyně se vytvořila z různých místních kuchyní podél řeky Yangzi a řeky Huaihe. Reprezentuje jí ale především způsob vaření z oblasti Hui-zhou. Charakteristika: typickým způsobem pří-pravy je dušení a vaření jídla v páře po krát-kém osmažení, klade se důraz také na přípra-vu nad ohněm. Mnohá jídla se nejdříve nad ohněm opraží a poté se dusí. Tato kuchyně je poměrně jednoduchá, jídla zachovávají přirozenou chuť.

MInI SLOvníKKdyž se pozorně zadíváte na následující zna-ky, najdete na levé straně nebo ve spodní části komponent 火 nebo 灬 . Oba označují oheň. I čínské znaky mají svá pravidla, není to zas až taký nesrozumitelný „rozsypaný čaj“, jak se možná na první pohled zdá. Velká část zna-ků obsahuje tzv. radikál, což je významový komponent zařazující znak do určité význa-mové kategorie. Druhá část mnohých znaků obsahuje komponent naznačující výslovnost, je to tzv. fonetikum. V našem případě zde významové komponenty „oheň“ naznačují, že jde o tepelnou úpravu jídla. Zbylou část uvedených znaků tvoří v těchto případech již zmíněná fonetika.

Tradice Tradice

několik UžiteČnýCH slov Do restAUrACejídelní hůlky kchuaj-c‘ 筷子vidlička a nůž tao-čcha 刀叉lžíce šao-c‘ 勺子miska fan-wan 饭碗sklenička pej-c‘ 杯子

číšník/číšnice fu-wu-jüan 服务员účet maj-tan 买单jídelní lístek cchaj-tan 菜单

obvyklé způsoby příprAvyvaření ču 煮dušení men anebo tun 焖 / 炖restování čchao 炒fritování ča 炸smažení ťien 煎pečení kchao 烤vaření v páře čeng 蒸

záklADní sUrovinymaso žou 肉– kuřecí ťi-žou 鸡肉– kachní ja-žou 鸭肉– hovězí niou-žou 牛肉– vepřové ču-žou 猪肉– jehněčí jang-žou 羊肉ryba jü 鱼zelenina su-cchaj 素材ovoce šuej-kuo 水果

obvyklé příloHyrýže mi-fan 米饭smažená rýže čchao-fan 炒饭rýžová kaše čou 粥nudle mien-tchiao 面条placka ping 饼knedlík (bez náplně) man-tchou 馒头


na znamení toho, aby u nich zůstal na del-ší dobu. Na venkově v jižní Číně zase hlava rodiny uctí hosta šálkem teplého čaje a pak ještě pro něj v kuchyni osobně připraví slad-ké pečivo nebo uvaří ve sladké vodě vejce. Ve městě Quanzhou ve východočínské pro-vincii Fujian se návštěvě nabídnou pome-ranče nebo mandarinky, protože výslovnost těchto dvou druhů ovoce je velice podob-ná výrazu pro štěstí. V některých oblastech zase nesmí na hostině chybět ryba. V měs-tě Hangzhou v provincii Zhejiang, jakož i v provincii Jiangsu ve východní Číně je zvykem v závěru narozeninové oslavy jíst tzv. nudle dlouhého života. V různých kou-tech Číny převládají také různé zvyky sto-lování. Na nejskromnější hostině v Pekingu přináší na stůl nejméně osm talířů a osm misek na teplá jídla. V provincii Heilong-jiang v severovýchodní Číně se každé jídlo musí podávat dvakrát, protože se zde sudé číslo považuje za šťastné číslo.

StOLOvání Co se týče stolování, některé věci vás možná v Číně překvapí a jiné možná i zaskočí. Ur-čitě je vždy dobré vědět maximum o ostat-ních kulturách a jejich zvycích, abychom pak neztropili nějakou nepřístojnost, když nás například někdo pozve na návštěvu či do re-staurace. Začněme tedy stolováním.

v ReStauRaCIKdyž se v Číně vypravíme do běžné restau-race, je naprosto normální, že si Číňané před jídlem očistí misku a jídelní hůlky papírový-mi ubrousky, které leží na stole, nikomu to tady nevadí. Před jídlem se obyčejně popíjí čaj. Když přišla návštěva do domu, podával se jí nejprve čaj v oddělené místnosti a teprve potom se šlo ke stolu. Pokud jste byli na hos-tinu pozváni, po jídle a pití sahejte teprve tehdy, když vám k tomu dá hostitel znamení. Na stůl se většinou nejprve přinesou studené předkrmy a zelenina a poté následují maso-vé pokrmy. Jídlo je dáno do mís a na velké talíře, které stojí uprostřed stolu a každý si bere podle chuti. Samozřejmě se jí pomocí jídelních hůlek a pouze ve velkých čínských městech a jen v luxusních podnicích vám možná nabídnou příbor, ale spíš jen vidlič-ku. Číňané se nestydí používat při jídle ruce, ale do mís s jídlem na stole se nikdy nesahá rukou ani vlastními hůlkami, buď si necháte nandat anebo se obsloužíte lžičkou či hůlka-mi, které by u tohoto jídla měly být.

daLší ZvyKLOStIVzhledem k tomu, že celé menu může mít i 10 a více chodů, je lépe ochutnat z kaž-dého trošku, abyste nebyli v polovině hos-tiny úplně přejedení. To, že někomu něco upadne na stůl, není nic zvláštního. Zbyt-

Jedno čínské lidové rčení praví: výživná strava je nade všechny léky. Číňané nesmírně dbají na zdravé složení stravy, ale zdravé jídlo musí mít také výtečnou chuť a mělo by také

lahodit oku. Vytříbenost čínské kuchyně dokazuje, že Číňané jsou skutečnými gurmány a že jídlo je nesmírně důležitou

součástí jejich života.

hOStInyStravovací zvyky a způsoby stolování vyvíje-jící se po dlouhá tisíciletí pronikly do mno-ha oblastí života Číňanů a vytvořily pestrou kulturu stravování. Každá životní událost je v Číně provázena typickými hostinami, například hostina na seznámení mladého páru, zásnubní a svatební hostina, hostina prvního návratu nevěsty do rodiny rodičů po svatbě atd. Z nich nejslavnostnější a nej-okázalejší je asi jako všude ve světě svateb-ní hostina. V západočínské provincii Shanxi má každý chod jídla na svatební hostině svůj

smysl. První chod jídla nazvaný „červené maso“ symbolizuje svatební radost, druhý chod nese jméno „štěstí celé rodiny“, za ním následuje „rýže osmi pokladů“, což je kaše z lepkavé rýže s datlemi, lotosovými semín-ky a dalšími čtyřmi surovinami. Toto jídlo je symbolem věčné lásky a dlouhověkosti.

ZvyKy pOdLe ObLaStíJelikož je Čína obrovskou zemí, v růz-ných oblastech se tudíž zachovávají různé stravovací zvyky. V Pekingu, když přijede host z daleka, hostitel ho pohostí nudlemi

Tradice Tradice

Stravovacízvyky


Tradice Tradice

hIStORIe JídeLníCh hůLeKDávno ve starověku, v období dynastie Shang, před více než 3000 lety, začali Čí-ňané používat jídelní hůlky. Jak se tato tra-dice vyvinula? Říká se, že když lidé ve sta-rověku jedli pečená horká jídla, často si při pojídání soust pomáhali dvěma větvičkami ze stromů nebo z bambusu. Tímto jednodu-chým způsobem se nejen najedli, ale vyhnuli se i popáleninám z horkého jídla. Později se z větviček vyřezávaly jídelní hůlky.

tvaR a MateRIáLyTvar jídelních hůlek je sice jednoduchý, Čí-ňané však kladou velký důraz na materiál, ze kterého jsou vyrobeny, na jejich vzhled a řezbářské ozdoby. Před více než 2000 lety se v Číně objevily jídelní hůlky zhotovené ze slonoviny a mědi. V 6. a 7. století se na dvo-rech císařů, mandarínů, hodnostářů a šlech-ticů také používaly jídelní hůlky ze zlata, stříbra, nefritu, korálu a dalších vzácných materiálů. Některé speciální jídelní hůlky měly v horní části nasazenou tzv. stříbrnou hlavu, která prý při dotyku s otráveným jíd-lem zčernala nebo zezelenala.

JídeLní hůLKy v LIdOvýCh ZvyKLOSteChJídelní hůlky často hrály v lidových zvyk-lostech Číňanů významnou roli. V někte-rých koutech Číny jsou nezbytnou součástí věna nevěsty misky a hůlky, které se svazu-

jí dohromady červeným provázkem, takto symbolizují začátek společného života no-vomanželů. Výslovnost jídelních hůlek v čín-štině se podobá slovu rychle, proto tento dar vyjadřuje také přání, aby mladý pár co nej-rychleji přivedl na svět potomky. Na venkově v severní Číně je takový zvyk, že o svatební noci příbuzní nevěsty a ženicha házejí jídel-ní hůlky oknem do svatební komnaty. Tímto způsobem přejí mladému páru štěstí a brzké narození dětí.

Přibližně čtyřicet procent obyvatelstva naší planety jí přímo rukama, třicet procent používá příbory a dalších třicet procent

jí jídelními hůlkami. Jídelní hůlky jsou vlastním vynálezem Číňanů, který se později rozšířil i do jiných částí Asie.

Jídelní hůlky

ky kostí a dalších nepoživatelných kousků jídla se dávají na stůl nebo se plivou rovnou na podlahu, tedy pokud jste v nějaké oby-čejné restauraci, v hostitelově domě, od-kládejte zbytky stejně jako on. Restaurace často používají igelitové ubrusy, do kterých se pak všechny zbytky zabalí a je uklizeno. Hostina je doprovázena mlaskáním, a po-kud se něco slaví, jistě bude i nějaký přípi-tek. Když někdo pronese přípitek k vám, je dobré pronést vzápětí také přípitek. Vždy ale pijte pouze při přípitku, který sami na-bídnete či opětujete. Hostitel vždy dává nejlepší kousky z hostiny nejváženějším hostům přímo do jejich misek.

hLavní ChOdRýže se jako hlavní jídlo nosí až ke konci a protože byla dříve vysoce ceněna, neměla by se do jídelních misek dávat přes okraj, tak se totiž servírovala pouze při obětních obřa-dech. Pěstování rýže stojí velké úsilí a mnoho námahy, nemělo by se s ní tedy plýtvat, proto se říká, že ten kdo rýži nesní či dokonce vy-hodí, dostane neštovice nebo do něj uhodí blesk. Určitě bychom k rýži měli vždy při-stupovat s úctou k práci, která musela být na její vypěstování vynaložena. Při větších hostinách o mnoha chodech se rýže větši-nou nepodává.

pOSLední ChOdPolévka přichází v Číně na stůl jako posled-ní. Obvykle se na její konzumaci nepoužíva-jí lžíce, pokud ano jsou to malé keramické lžičky. Polévka se z misky jednoduše vypije, samozřejmě to bývá doprovázeno srkáním a mlaskáním. Když dojíte, nenechávejte své jídelní hůlky ležet na talíři či v misce, prý to přináší smůlu.

hůLKyV dnešní době se setkáte většinou s hůlkami z bambusu, ale používají se též jiné druhy dřeva, slonovina, kov, plast, stříbro či jadeit. Když se stavěl dům, zavěšovaly se hůlky spo-lu s cedníkem na hlavní trám, měly tu být zárukou hojnosti jídla v domě, otvory na ced-níku totiž symbolizovaly ústa rodiny a hůlky je měly všechny nakrmit. Po jídle by na va-šem talíři mělo zůstat alespoň jedno sousto, protože jinak by si hostitel mohl myslet, že jste neměli dost.

pLaCení v ReStauRaCíCh a JídeLnáChV Číně není zvykem dávat personálu restau-race nějaké spropitné. V lepších restauracích se může stát, že je obsluha zaúčtována přímo v sumě, kterou za jídlo zaplatíte, avšak nikdy se nedávají číšníkovi peníze navíc.


způsobem přípravy se proslavila pekingská restaurace Bianyifang. Na rozdíl od pecí na dušení, závěsné pece nemají dvířka a jako palivo se používá dřevo z ovocných stromů, většinou z datlovníků nebo hrušky. Kachny grilované v těchto otevřených pecích se ne-ustále otáčejí, takže jsou rovnoměrně prope-čené a vyznačují se křupavou kůrkou.

SeRvíROváníV tradičních restauracích se pekingská kach-na přináší na stůl ještě nenaporcovaná, ku-chař ji krájí na tenké plátky přímo před hosty. Ideálně by doba krájení měla trvat 2 minuty a 30 sekund, a celkem by mělo být kolem 120 plátků. Naporcované plátky si pak každý host namáčí podle libosti do tmavé omáčky a různého koření a balí je spolu s okurkou a jarní cibulkou nakrájenou na tenké nud-ličky do tenkých placiček. Na závěr hostiny pak přichází lahodná kachní polévka.

neJSLavněJší ReStauRaCe na peKIngSKOu KaChnu v peKIngu restaurace Quanjude, ul. Chongwenmen č. 32Tradiční restaurace Quanjude byla založena v roce 1864. Během svého více než stoletého trvání vyvinula svůj speciální kulinářský sys-tém, v rámci kterého nabízí asi čtyři sta cho-dů. Quanjude se stala známou svým vylep-

šeným receptem tradiční pekingské kachny grilované v závěsné peci.

Turisté, kteří zde chtějí tuto lahůdku ochutnat, se musí ale připravit na to, že bu-dou nějakou chvíli čekat na volný stůl. Hos-té v restauraci Quanjude pravidelně dostá-vají zvláštní certifikát s pořadovým číslem, ve kterém se píše „Dáte si pekingskou kach-nu s číslem XXX“. Certifikát je také pěknou pohlednicí a můžete ji tedy samozřejmě po-slat domů.

Specialitou této restaurace jsou: peking-ská kachna, polévka z kachních kostí, kach-ní játra ve slané vodě, pečené kachní srdce a solené kachní jazyky.

bianyifang, ulice Chongwenmen č. A2Restaurace Bianyifang byla založena ve čtr-náctém roce císařského období Yongle za dy-nastie Ming (tj. v roce 1416), v současné době má již historii dlouhou šest set let. Tato re-staurace se proslavila přípravou pekingské kachny dušením.

Kromě tradičního receptu pekingské kachny nabízí tato restaurace další vylep-šené recepty: pekingskou kachnu s čajovou vůní, s lotosovou vůní a s vůní cicimku dat-lového.

Další speciality: slaná kachní játra, kach-ní srdce na kořalce, kachní křídlo s hořčicí, křišťálové kachní jazyky, polévka Fotiaoqi-ang a mnohé jiné.

Pekingská kachnaCo může reprezentovat pekingskou kuchyni lépe než

pekingská kachna? Historie této speciality sahá zpět až do dynastie Ming. Říká se, že samotný zakladatel této

dynastie, Zhu Yuanzhang, měl kachní maso tak rád, že ho musel mít na stole každý den.

Císařští kuchaři si chtěli získat přízeň vladaře, proto vymýšleli co nejluxusněj-ší způsoby přípravy. Takto se vyvinuly dva nejznámější způsoby přípravy pekingské kachny, tj. kachna grilovaná v závěsné peci a dušená kachna.

KřehKé a šťavnatéTajemství této lahůdky však začíná už u cho-vu kachen. Kachny jsou krmeny speciálním způsobem tak, aby měly dostatečně tlustou vrstvu podkožního tuku, tenkou kůžičku a chutné maso. Pořádně očištěná a vymytá kachna se naplní vodou a kloaka se zašije tak, aby voda zůstala v trávicím traktu. Kachna

se peče v celku, přičemž voda uvnitř kach-ny maso ochlazuje, proto je nakonec velice křehké a šťavnaté.

Nejvhodnějším obdobím pro vychutnání si této lahůdky je jaro, podzim a zima. Na jaře a v zimě má totiž pekingská kachna nejkřehčí maso. Na podzim je zase nejvhodnější pod-nebí pro přípravu.

ZpůSOb přípRavyDušená kachna se peče ve speciálních pe-cích, ve kterých se jako palivo používají ston-ky čiroku. Poté, co se pece rozpálí na poža-dovanou teplotu, se oheň uhasí, a kachna se v uzavřeném prostoru pece dusí. Tímto

Tradice Tradice


ství. Na památku této události každý rok v 8. den tohoto měsíce vaří buddhisté kaši z rýže, oříšků a dalších obilovin a obětují jí Buddho-vi. Tato kaše se nazývá laba.

Kaše LabaKaše laba má v Číně historii trvající více než tisíc let. Vařila se na císařském dvoře, rezi-dencích mandarínů i v chrámech. Také kaž-dá prostá rodina ji vařila a obětovala za ze-snulé předky. Vaří se různé druhy. K přípravě tradiční kaše je potřeba osmi hlavních a osmi vedlejších surovin. Číslo osm je právě totož-né s 8. dnem 12. lunárního kalendáře a sym-bolizuje štěstí. Hlavní suroviny tvoří různé boby a obiloviny. Jako vedlejší suroviny se používá sušené ovoce, datle, kaštany, oříš-ky atd.

ObětOvání bOhu dOMáCíhO KRbu Dne 23. prosince lunárního kalendáře se v Číně obětuje bohu domácího krbu. Nef-ritový císař na Nebi jej prý vyšle do každé rodiny na Zemi. Bůh domácího krbu pak po-dává Nefritovému císaři zprávy o dění v ro-dině, proto mu lidé prokazují úctu a snaží se získat si jeho přízeň. Mažou bůžkovi ústa medem, aby při svém hlášení u Nefritového císaře mluvil jenom o dobrých a sladkých věcech. Kromě toho lidé často v tento svá-tek podávali sladký a lepkavý karamel či jiná sladká jídla.

pOvěSt O bOhu dOMáCíhO KRbuPodle pověsti žil v dávné minulosti boháč jménem Zhang Sheng. Jeho žena Ding Xi-ang měla nejen ušlechtilou tvář, ale i mírnou povahu. Zpočátku vedli harmonický manžel-ský život. Jednoho dne však Zhang Sheng náhodou potkal krásnou ženu jménem Hai Tang a ta se mu na první pohled zalíbila. Hai Tang věděla, že Zhang Sheng je velmi bo-hatý, proto mu začala lichotit. Zanedlouho si Zhang Sheng vzal Hai Tang za ženu. Hai Tang věděla, že Ding Xiang jako první žena rodiny je krásnější než ona, a to v ní vzbudilo závist a smrtelnou nenávist. Donutila Zhang

Shenga, aby Ding Xiang vyhnal z domu.Od té doby Zhang Sheng a Hai Tang

hýřili každý den a za necelé dva roky pro-marnili veškeré peníze a bohatství rodiny. Hai Tang Zhang Shenga opustila a vdala se za jiného muže. Osamělý Zhang Sheng ne-měl ani kam hlavu složit. Zůstal na ulici jako žebrák. Jednoho dne, když padal hustý sníh, padl vysílením do bezvědomí před domem jedné bohaté rodiny. Služka této rodiny vidě-la, že na zemi leží žebrák, a spěšně to ozná-mila paní domu. Vzala vrávorajícího žebráka do kuchyně a přivedla k němu paní. Zhang Sheng se velmi podivil, že tou paní byla právě Ding Xiang, kterou před dvěma lety zavrhl. V tu chvíli se velice styděl. Chtěl se skrýt, ale nevěděl kam. Nenašel jiný způsob než vlézt do domácího krbu. Když Ding Xiang přišla opět do kuchyně, Zhang Sheng tam nebyl. Po nějaké době ho našli uhořelého v ucpa-ném komíně domácího krbu. Zanedlouho poté Ding Xiang zemřela žalem. Když Nefri-tový císař tento příběh slyšel, byl přesvědčen o tom, že se Zhang Sheng odvážně přiznal ke svému omylu, a jmenoval jej bohem do-mácího krbu.

v ČíněV Číně se Vánoce příliš neslaví, protože křesťanství zde není tak silně zakořeněné. Čínské svátky vycházejí spíše z lidové

tradice a většina z nich se řídí podle lunárního kalendáře, takže nemají pevně stanovené datum. Svátky ve dvanáctém

lunárním měsíci jsou předehrou k nejdůležitějším svátkům jara, které bývají na přelomu ledna a února.

Zimní svátky

OSMý den dvanáCtéhO MěSíCe V Číně se dvanáctý měsíc lunárního kalen-dáře nazývá mrazivý měsíc. Na 8. den tohoto měsíce připadá „svátek osmičky mrazivého měsíce“, což je tradiční svátek národnosti Han, a je také předehrou největších tradič-ních Jarních svátků.

Podle historických dokumentů vznikl tento svátek nejdříve na základě mrazivého obřadu v čínském starověku. Pokaždé, když byla dobrá sklizeň, pokládali to předkové za projev přízně bohů Nebes a Země. Proto se konaly slavnostní obřady na oslavu dob-ré úrody. Po ukončení obřadu se vystrojila hostina, na které se vařila také kaše z nového

prosa na počest zemědělců. Postupem času se tento obřad změnil ve svátek obětování a uctění památky předků.

vLIv buddhISMuPo rozšíření buddhismu do Číny byl tento svátek na uctění památky předků oboha-cen o novou pověst o Šakjamunim. Říká se, že než se Šakjamuni stal Buddhou, dlouho o to neúspěšně usiloval. Když se jednoho dne chtěl vzdát svého cíle kvůli chatrnému zdraví, potkal pastýřku, která mu dala misku s mléčnou kaší. Díky pojídání kaše se Šakja-munimu postupně zlepšilo zdraví a 5. pro-since lunárního kalendáře dosáhl buddhov-

Tradice Tradice


Pamětihodnosti Pamětihodnosti

čínská zeďDlouhá čínská zeď je starý systém opevnění táhnoucí se

napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy.

Dlouhá

„neKOnečně dLOuhá Zeď“Zeď se táhne v délce přibližně 6000 km. Na východě začíná u průsmyku Shanhai-guan při mořském zálivu Bohai v provincii Hebei, na hranicích vlastní Číny a Mandžus-ka. Končí daleko na západě u průsmyku Ji-ayuguan v provincii Gansu na okraji pouště Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi vedla západním směrem Hedvábná stezka. Zeď se na některých místech větví a probíhá v několika liniích, na některých místech je naopak přerušena. Kdysi údajně měřila celkem přes 8850 km. Číňané někdy

tuto stavbu nazývají jako „Zeď dlouhá deset tisíc mil“. Výraz „deset tisíc“ bývá tradičně synonymem nezměrného množství, proto se také nabízí výstižnější překlad „Nekonečně dlouhá zeď“.

pOčátKy čínSKé ZdIPrvní Dlouhá zeď byla postavena za vlády Prvního císaře, Qin Shi Huangdi, zakla-datele epizodické dynastie Qin. Na stavbu byly nasazeny statisíce lidí, především za-jatců a trestanců. Vlastně se nejednalo o bu-dování úplně nové zdi, ale spíše o propojení

již existujících úseků opevnění postavených v období Válčících států v 5.–3. století př. n. l. Probíhala daleko severněji než dnešní zeď a dochovaly se z ní jen fragmenty. I následu-jící dynastie budovaly ve větší či menší míře obranné zdi na severním pomezí. Dnešní podobu získala zeď za dynastie Ming, kdy byla přebudována do velkorysých rozměrů za použití trvanlivějších materiálů. Účelem zdi nebylo odrazit masivní útok nepřátelské-ho vojska, které by hradby určitě dokázalo přelézt, ale měla znesnadnit polokočovným kmenům podnikání loupeživých nájezdů do nitra impéria.

vnItřeK StRážní věže pObLíž peKInguOpevnění se v Číně dlouhá staletí budovala dusáním zeminy po tenkých vrstvách do při-praveného bednění. Takto vytvořené pevné jádro bylo pak obezděno. Stavba Dlouhá zdi zpravidla probíhala v obtížně dostupném te-rénu na hřebenech hor, proto se používaly hlavně materiály z místních zdrojů. Poblíž Pekingu byly hlavním materiálem vápenco-vé kameny, v jiných oblastech to byla žula nebo pálené cihly. Parametry stavby se růz-ní – opevnění z mingské doby je u základů široké kolem 7 až 8 metrů, u vrcholu je ši-roké kolem 5 metrů a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých ně-kolik set metrů je zeď zesílena věžemi, kte-

ré sloužily jako pozorovací a signální stano-viště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších rozestu-pech pak byly budovány kasárny, zásobova-cí skladiště a velitelství. K předávání zpráv o pohybu nepřítele používaly strážní hlídky kouřové signály. Například v mingském ob-dobí znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátel.

ZnáMé pRůSMyKy a pevnOStI dLOuhé ZdIshanhaiguan 山海关

První pevností Dlouhé zdi je Shanhaiguan na hranicích mezi provinciemi Hebei a Lia-oning. Zeď se v tomto místě táhne severním směrem k Vlaštovčím horám, jižním směrem vede k moři v Bohaiském zálivu. Celá scene-rie, sevřená mezi horami a mořem, působí malebným dojmem. Po výstupu na vrchol se nám naskytne panoramatický pohled na hory a moře, proto také toto místo do-stalo název Shanhaiguan, „Průsmyk u moře a hor“. Zakladatelem pevnosti v Shanhai-guan byl známý mingský generál Xu Da. Podle svých vojenských vizí zde nechal vy-budovat v průsmyku mezi horami a mořem pevnost, která měla kontrolovat moře i hory. Celá pevnost má čtyři brány. Nejslavnější je východní brána, kterou proslavil velký ná-pis „První vchod do Podnebesí.“ Nápis byl


Pamětihodnosti Pamětihodnosti

vytvořen mingským učencem a kaligrafem Xiao Xianem. Legenda praví, že když Xiao Xian napsal tento nápis poprvé, nebyl spoko-jen se znakem jedna, který se skládá z pouhé-ho vodorovného tahu. Ačkoli se ho opakova-ně pokoušel napsat, pořád nebyl s výsledkem spokojen. Nakonec psaní vzdal a šel popít doušek dobrého vína do blízké hospody, aby si odpočinul a zahloubal se nad znakem. Jak v taverně usedl, mávl na hospodského a jak byl zvyklý, tak vytočil rameno a nedbale zve-dl ruku ze stolu. Na stole pak zůstala šmou-ha vody. Jakmile Xiao Xian šmouhu spatřil, vyskočil a zaradoval se. Tato šmouha před-stavovala dokonalý tvar pro znak jedna. Xiao Xian jej důkladně prozkoumal a pak jej zno-vu přepsal na desku. Tak vznikl onen tolik vychvalovaný nápis.

jiayu guan 嘉峪关

Na západním konci Dlouhé zdi v provincii Gansu se nachází pevnost Jiayuguan, která

byla postavená v pátém roce vlády prvního mingského císaře, v roku 1372. Pevnost je pojmenována podle místního názvu hory, na které leží. Protože pevnost nikdy nepo-znala válku, tak se jí také říká „Mírová pev-nost“.

Dívčí pevnost – niangziguan 娘子关

V okrese Pingding v provincii Shanxi se na strategickém místě nachází pevnost Ni-angziguan. Leží na samém vrcholku hor, tak-že je snadné ji ubránit, ale je těžké ji dobýt. Na počátku dynastie Tang vedla třetí dcera císaře Li Yuana, princezna Ping Yang, dese-titisícové vojsko, aby toto místo ochránila. Princezna Ping Yang byla skvělým váleč-níkem. Armádě, které velela, se mezi lidmi začalo říkat ženská armáda. Tak se i toto místo začalo nazývat „Dívčí pevnost“. Do-dnes je nad vstupní východní branou velký horizontální nápis o pěti znacích „Pevnost přímo podřízená děvčeti“.

nefritová brána – yumenguan 玉门关

V provincii Gansu v okrese Dunhuang po-blíž města Xiafangpan leží pevnost Nefritová brána. Název dostala podle původního mís-ta, kde se dříve v pohraničí těžil nefrit.

pevnost zavedeného pořádku – juyon-gguan 居庸关

Tato pevnost leží v provincii Hebei v okre-se Yi. Když se v těchto místech zeď stavě-la, nechal zde císař umístit nápis „Odsud vychází následník zavedeného pořádku“. Když byla stavba dokončena, tak ji lidé z pohodlnosti nazývali „Pevnost zavede-ného pořádku“.

Husí brána 雁门关

V provincii Shanxi v okrese Dai se táhne ka-ňon, ve kterém byla zbudována pevnost Husí brána. Působí vskutku impozantně, z obou stran je uzavřena horami, že by tu neprolétly ani divoké husy. Ty mohou pouze usednout do kaňonu a protáhnout se průsmykem. Pro-to lidé toto místo nazývají „Průsmyk Husí brána“.

tuRIStICKy neJnavštěvOvaněJší čáStI dLOuhé ZdIV roce 1987 byla Dlouhá čínská zeď zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO. Dne 7. 7. 2007 byla zeď zařazena mezi no-vých sedm divů světa, jako nejdelší stavba na světě. Navzdory tomu je ochrana zdi do-sud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a je rozebírána místními oby-vateli na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky.

Chcete-li navštívit Dlouhou čínskou zeď, máte několik možností. Většina turistů na-vštěvuje více či méně zrekonstruované po-zůstatky zdi nedaleko od Pekingu. I když některé cestovní agentury nabízejí výlety i na neopravené části, nejčastěji dostanete na výběr komerční úseky Badaling, Mutia-nyu nebo Simatai.

badalingNejnavštěvovanější částí je samozřejmě ta nejbližší – Badaling, která leží 70 km severozápadně od Pekingu. Badaling se vine po hřebenech hor v nadmořské výšce 1000 m a scenerie, které nabízí, jsou oprav-du nádherné. Problémem však někdy může být velké množství turistů. Pokud ale vytrvá-te a proniknete dál na samotnou zeď, turis-tů ubude a dočkáte se příjemné procházky. U tohoto úseku zdi bylo také postavené Mu-zeum Dlouhé zdi, které vystavuje množství fotografií, nářadí užívané při stavbě a zmen-šené modely jednotlivých částí zdi.

mutianyuNejkrásnějším úsekem je podle Číňanů Mutianyu, který byl postavený v roce 1368 a renovovaný v roce 1983. Tato část zdi leží 90 km severovýchodně od Pekingu. Vzhle-dem k obtížné dostupnosti je tu turistů o něco méně a také tento úsek nabízí nád-herné výhledy.

jinshanling a simatai Mezi zahraničními turisty je nejoblíbenější

Dlouhá zeď Jinshanling a Simatai, která leží ještě o něco dál – 110 km severovýchodně od hlavního města. Na zdi jste tu skoro sami a navíc tato část umožňuje asi 10 km dlouhou túru po pouze částečně zrekonstruované zdi. Cesta zabere nejméně 4 hodiny a opravdu to není lehká procházka. Většina zdi je totiž původní a na některých místech již značně zvětralá, takže jsou přechody v některých místech poměrně nebezpečné.


Příroda Přiroda

chol, jenž nabízí pohled na slávu devíti ob-louků řeky“. Když vyjdete po 840 schodech, dosáhnete pavilon Tianyouguan obklope-ný nádhernými stromy. Pokud k tomuto vr-cholu vystoupáte ráno ještě před východem slunce, naskytne se vám pohled na zamlžené hory připomínající klasické čínské malby. Nejdramatičtějším místem je bezpochyby vodopád Shuilian na severovýchodě. Sou-vislá plocha vody padající z útesu, pozoro-vaná z malé čajovny postavené naproti ská-le schované za vodopádem, skýtá skutečně nevšední podívanou.

WuyISKý čaJPohoří Wuyi pokryté malými, kulatými po-rosty čajovníků, je známé také kvůli velmi dobrému čaji patřícímu do druhu wulong. Celé místo je pokryto malými, kulatými po-rosty čajovníků. Čaje typu wulong mají po-měrně výraznou chuť, která tuto sortu čajů proslavila po celém světě. Tyto čaje byly oblíbené už za dynastie Song. Říká se, že za mongolské dynastie Yuan, která násle-dovala po dynastii Song, se čaj z Wuyi podá-val samotnému císaři. Pod pojmem wuyiský čaj se rozumí čaj vyrobený v kraji Chong´an. Čajové lístky jsou jemně nazlátlé, s červený-mi okraji. Když tento čaj ochutnáte, pocítíte příjemně sladkou chuť, pomůže vám zchladit se za parných a dusných dnů a také zlepší chuť k jídlu.

„RaKve neSMRteLnýCh“Jen, co se posílíte místním čajem, doporu-čujeme návštěvu blízkého mostu, z které-

ho lze pozorovat vrcholek připomínající orlí zobák. Nevšední místní atrakcí jsou rakve, které vypadají jako loďky a jsou za-puštěny mezi puklinami v útesech vysoko nad řekou. Nejvíce těchto rakví lze spatřit u čtvrté zatáčky řeky, i když mnoho z nich je roztroušeno po celé délce řeky. Jejich stáří se odhaduje na 4000 let. Dřevěné rakve, které jsou dlouhé přibližně 5 metrů, byly vytesané z velmi pevných klád cedrového dřeva. Jsou uloženy asi 50 metrů nad hla-dinou řeky. Cedrové klády byly nejspíše do-vezeny z provincie Yunnan. Lidské ostatky jsou zabalené do plátna vyrobeného z hed-vábí, konopí a bavlny. Kvůli poloze rakví, ve které je dnes můžeme vidět, je místní lidé nazývají „visící“ nebo „vznášející se“ rakve nebo dokonce „rakve nesmrtelných“. Jak se ovšem dostaly na tak vysoká místa nebo jakým způsobem tam byly vyzdviženy, zů-stává do dnešní doby záhadou.

Pohoří Wuyi, ležící v severní části provincie Fujian nedaleko hranic s provincií Jiangxi, tvoří snad nejrozsáhlejší subtropické

lesy v Číně. Vegetace se zde mění v závislosti na nadmořské výšce, najdete zde různé formy vegetace, od jehličnatých lesů a bambusových hájů až po čajové plantáže. Většina výběžků

hor vznikla po výrazné sopečné aktivitě, kdy se vytvořily typické strmé stráně s plochými vrcholky.

Pohoří Wuyi

řeKa JIuquTato přírodní rezervace se rozkládá na plo-še asi 60 km2 a můžeme ji rozdělit na dvě hlavní části, na klikatící se „Devětkrát za-točenou řeku“ (Jiuquxi) a na třicet šest vr-cholků. Místní scenerie je velkolepá, nejlé-pe ji uvidíte z malého bambusového člunku, plavícího se po proudu řeky z vesnice Xing-cun nebo proti proudu z vesnice Wuyigong. Jakoby špičaté hory stoupají nepravidelně a samostatně od říčního břehu, některé jsou přizdobené nádhernými vodopády, zatímco jejich vrcholky a svahy jsou zjemněné bam-busovými porosty.

neJZaJíMavěJší vRChOLKy I když tyto vrcholky vypadají nepřístupně, na mnoho z nich lze vyšplhat docela lehce, zvláště pak na Dawang feng, tedy „Vrcholek Velkého krále“, kde ústí již zmiňovaná řeka, a o kterém se říká, že kdo nevylezl na vr-cholek Velkého krále, jako by ani v horách Wuyi nebyl. Z tohoto místa se naskýtá nej-lepší pohled na celou oblast. Druhým vel-mi zajímavým vrcholkem je Tianyou feng, vrcholek „Putování do Nebes“, který se tyčí poblíž pátého ohybu řeky. Slavný čínský ces-tovatel a geograf z dynastie Ming, Xu Xiake, ocenil tento vrcholek jako „první místní vr-


Cestopis Cestopis

ta lůžkovým autobusem trvá téměř celý den a noc. I když samotné město nabízí několik velice lákavých památek a nádherných bo-tanických zahrad, nejzajímavější jsou výlety do okolních vesniček s krásnou přírodou a au-tentickou kulturou jednotlivých etnik.

hOngKOng – „peRLa ORIentu“ (香港)V zimním období je v Hongkongu opravdu velice rušno, zvlášť v období kolem Vánoc, kdy do tohoto města přijíždí hodně turistů ze zahraničí a ze severu Číny. Je velice těž-ké nepodlehnout energii komerčního živo-ta v ulicích tohoto finančního a obchodního velkoměsta, je to proto ideální místo pro ná-kup vánočních dárků. Kromě nákupů jsou zde ale i jiné možnosti vyžití. Za návštěvu stojí například Oceánský Park a Disneyland, nebo se můžete vyfotit se zlatou Bauhinií a se sochami slavných na nábřeží Avenue of Stars. Můžete se také pokochat nádherným panoramatickým výhledem z Victoria Peaku do Victoria Harbour. Po rušném dni s pro-hlídkou města si nejlépe odpočinete na veče-ři v Lan Kwai Fong. Průměrná teplota v pro-sinci je zde kolem 20 °C.

Sanya, haInan (海南三亚) Město Sanya je nejjižnějším městem pro-vincie Hainan. Tato provincie je ostrovem ležícím v Jihočínském moři mezi provincií Guangdong a Vietnamem. Jelikož bylo toto místo izolované od pevniny, minulé dynastie mu nepřikládaly velkou důležitost a bylo tedy značně zaostalé. Toto už ale v dnešní době neplatí. Nejoblíbenějším místem pro odpo-činek je město Sanya, které je díky modrému nebi, krásnému pobřeží, písečným plážím a čisté vodě pravděpodobně nejznámějším přímořským letoviskem v Číně. V létě je zde velice horko, v ostatních ročních obdobích však převládá příjemné teplé klima.

hORy LuShan v pROvInCII JIangXI (江西庐山) Kdybyste chtěli vyjet za krásami zimní pří-rody, hory Lushan určitě vaše očekávání

naplní. Tyto hory rozprostírající se na již-ním břehu řeky Yangzi, jižně od města Jiu-jiang, byly v roce 1996 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejvyšší vr-chol hor, Hanyang, dosahuje výšky 1474 m n. m. Impozantní výhledy nabízí procház-ka po Květinové stezce kolem jezera Ruqin. Díky nádherným vrcholům, zvláštním ka-menným útvarům, unikátním vodopádům, kvetoucím stromům a mnoha historickým památkám jsou hory považovány za jedno z nejznámějších míst v zemi. Od jara do pod-zimu sem proudí davy turistů, proto si zdejší přírodu nejlépe vychutnáte právě v zimním období, kdy vrcholky hor potáhne sníh bílým kobercem.

turistické destinace na prosinec Zima bývá na čínském severu stejně mrazivá jako v České

republice, proto touha po teplých slunečních paprscích vede seveřany na jih do míst, která nenabízejí pouze příjemné klima,

ale také pestré možnosti odreagování se od všedního života.

Oblíbené

MěStO KunMIng, yunnan Ačkoli je to rušné velkoměsto s více než 6,5 miliony obyvateli, s moderním cent-rem a mrakodrapy, je to místo vcelku pří-jemné. Nachází se právě na obratníku Raka, ale v nadmořské výšce téměř 2000 m, díky čemuž má celoročně velmi příznivé klima a vysloužilo si tím přezdívku „město věč-ného jara“. Přímo ve městě i v jeho blízkém okolí jsou mnohá místa, která stojí za to vi-dět. Toto město s historií delší než 2400 let, je domovem mnoha etnických menšin včet-ně Yi, Hui, Bai, Miao, Zhuang, Dugong a De´ang, jejichž soužití vytváří jedinečně pestrou kulturu. Pokud budete chtít vyjít do přírody, doporučujeme jezero Dianchi, rybník Heilong, Kamenný les Shilin, nebo starobylé město Guandu, jezero Cuknu, či horu Xishan.

KRaJ XIShuangbanna, yunnan (云南西双版纳) Kraj Xishuangbanna v jihozápadní části provincie Yunnan je díky tajemným prale-sům, vzácným rostlinám, divokým zvířatům a tropickému ovoci jednou z nejoblíbenějších turistických destinací. Kromě úžasných pří-rodních krás, je toto místo také domovem 13 národnostních menšin, včetně Dai, Hani, Bu-lang, Layu a Jinuo, což činí z této oblasti ide-ální místo pro objevování jedinečné kultury a zajímavých zvyků těchto etnik. V prosinci zde bývá sucho a teplo, je to proto ideální mís-to pokud chcete utéci před zimou do krásné panenské přírody. Hlavním dopravním uz-lem tohoto odlehlého kraje je metropole Jinghong, kam se nejjednodušeji dostanete letecky z Kunmingu. Pozemní cesta do tohoto města je značně obtížná, i když krásná, ces-


Cestopis Cestopis

navštívit více míst, budou vás čekat mnoha-hodinové až několikadenní přejezdy. Želez-niční síť spojuje pouze několik větších měst, takže mnohem častěji je třeba použít dálko-vé lůžkové autobusy. My jsme měli na Yun-nan pouhé tři týdny, a proto jsme alespoň při nejdelším přesunu z Hongkongu do hlavní-ho města provincie Kunmingu využili poho-dlné místní aerolinky.

KunMIng (昆明)Město a hlavně jeho okolí nabízí spoustu možností k zajímavým výletům. První dny jsme trávili spíše ve městě a jeho blízkém okolí. Naší první zastávkou byl půvabný bud-dhistický chrám Yuantong Si (圆通寺), tisíc let starý a mnohokrát renovovaný, který je významným poutním místem v této oblasti. V samém centru chrámového areálu, upro-střed jezírka hustě oživeného želvami, sto-jí osmistěnný pavilon zasvěcený tisíciruké bohyni milosrdenství Guanyin a buddho-vi Šakjámunimu. Velký dojem na nás také udělala návštěva parku Cuihu Gongyuan (翠湖公园), kde vládne čilý společenský život, jak je to ostatně v čínských parcích obvyklé. Tisíce lidí tu tančí, zpívají, cvičí, hrají různé míčové a stolní hry či se jen tak procházejí po březích jezera nebo slivoňovými a mag-noliovými zahradami. V blízkosti Kunmingu se nachází další buddhistický chrám zvaný Bambusový – Qiongzhu Si (筇竹寺), zajíma-vý zejména přítomností 500 hliněných soch arhatů (tj. světců, kteří již téměř dosáhli nir-vány) v různých groteskních pozicích a nad-životní velikosti. Vydali jsme se také na výlet do blízkých Východních hor Xishan (西山), které jsou porostlé lesíky, protkané sítí ces-tiček a osázené chrámy a altánky. Zvedají se do výšky 2500 m n. m. a poskytují krásný výhled na velké jezero Dian Chi (滇池).

Největším turistickým lákadlem u Kun-mingu je ale bezesporu 130 km vzdálený Ka-menný les (石林).

Jedná se o krasovou oblast s rozsáhlým komplexem šedých vápencových sklaních sloupů, které byly větrem a deštěm opra-covány do nejpodivnějších tvarů, připomí-

najících například květy lotosu, hřiby nebo lidské postavy. Některé sloupy jsou až 30 m vysoké a jsou tak hustě nahloučeny, že vy-tvářejí jakýsi labyrint či, chcete-li, les. Podle pověsti bylo toto místo vytvořeno nesmrtel-nými, kteří roztříštili skálu, aby tak poskytli úkryt pronásledovaným milencům. Pokud chcete uniknout davům turistů a komerci, stačí sejít z hlavní trasy a zatoulat se do od-lehlejších zákoutí – je jich mnoho – a krás-ných.

V Yunnanu je příliš mnoho zajímavých, ale od sebe vzdálených míst, což člověka často staví před ono nepříjemné rozhodnu-tí, co oželet. My jsme se tentokrát rozhodli vypravit se do severní části k úpatí Sněžných

Yunnan(云南), provincie v jihozápadním cípu Číny, sousedící s Vietnamem, Laosem a Barmou, se vyznačuje mimořádně

rozmanitou a působivou krajinou. Na severu se tyčí pětitisícové hory, patřící k tibetským pohořím, zatímco na jihu jsou pohoří

o téměř 2000 m nižší a pokrytá tropickým pralesem.

Cesta do Yunnanu

Naleznete zde také kuželovité sopečné hory i dramaticky zaříznutá údolí řek, malebná te-rasovitá rýžová pole a čajové plantáže. Díky své bohaté flóře je Yunnan doslova rájem pro botaniky a vděčnou studijní oblastí pro etnology, neboť zde žije téměř 30 minorit-ních národností, z nichž mnohé si do značné míry stále zachovávají svůj svéráz. Není divu, že se tato provincie stala oblíbenou destina-cí baťůžkářů z celého světa, takže na svých cestách zaručeně potkáte i zajímavé osoby z řad cestovatelů.

Pokud se rozhodnete cestovat do Yun-nanu, vyhraďte si na to dostatečně dlouhou dobu. Značná rozloha a horský terén zde vždy byly pro cestovatele i stavitele doprav-ních cest skutečnou výzvou, a pokud chcete


Relax a sport Relax a sport

hor, abychom se pokochali výhledem na sně-hem pokryté horské velikány, a pak na západ k hranicím s Barmou, kudy vede proslulá ob-chodní cesta. Z Kunmingu jsme tedy vyrazi-li nejprve směrem na západ do Dali (大理) a odtud pak dále na sever do města Lijiang.

LIJIang (丽江)Městečko Lijiang, na úpatí Sněžných hor nefritového draka - Yulong Xue Shan (玉龙

雪山), bylo dlouhá staletí hlavním městem říše národa Naxi, což je jeden z tibetských kmenů, praktikujících šamanismus a žijících dodnes v matriarchální společnosti. Ženy, oděné do typických modrých halen a kalhot, řídí domácnost i obchod. Další pozoruhod-nou zvláštností této menšiny je unikátní, přes 1000 let staré obrázkové písmo, které

se dodnes používá, ačkoli stále více hlavně za účelem podpory turistického ruchu. Sta-rá část Lijiangu podlehla v roce 1996 země-třesení, ale díky vládní podpoře byla zase obnovena zcela v původním stylu, takže ná-vštěvníky čekají úzké dlážděné uličky, dřevě-né domky s typickými taškovými střechami a celá síť vodních kanálů s mostky a vodními mlýny. Výhodné je pronajmout si kolo a vy-dat se na prohlídku četných buddhistických chrámů v blízkosti města.

My jsme také neodolali nabídce vydat se na menší výlet do hor Yulong Xue Shan na koních. To bylo na jednu stranu zajímavé zpestření, ale podcenili jsme fakt, že z rozpo-hybovaného koňského hřbetu se špatně fotí. Zasněžené vrcholky byly nádherně osvětle-né, ve výšce 3000 m n. m. jsme se však náhle dostali do mlhy a našemu fotografování tím odzvonilo definitivně.

SOutěSKa hutIaO XIaNejsilnějším zážitkem celé naší cesty do Yunnanu byla určitě túra Soutěskou ská-kajícího tygra – Hutiao Xia (虎跳峡). Toto údolí divoké řeky Jinsha, asi 100 km severně od Lijiangu, je jedním z nejhlubších kaňonů na světě. Je dlouhé asi 16 km a v některých částech tak úzké, že ho údajně přeskočil tygr prchající před lovci. Soutěska leží ve výšce okolo 2500 m n. m. a dalších 3000 m nad úrovní peřejnaté řeky se tyčí zasněžené vr-cholky hor Haba ze západní a Yulong Xue-shan z východní strany. Soutěskou vede kromě níže položené silnice i horní stezka zaříznutá do strmého svahu, která cestova-telům připraví úchvatné pohledy a někdy i závratě. Trek tímto údolím je mezi baťůž-káři ze Západu velmi populární, čemuž se přizpůsobili místní lidé národnosti Naxi, kteří ve svých domečcích, řídce roztrouše-ných po údolí, poskytují nocleh i občerstve-ní. Soutěskou se dá projít za dva dny, ale stojí za to si pobyt o den dva prodloužit a náleži-tě vychutnat. My jsme, na rozdíl od většiny ostatních, cestu absolvovali s plnou zátěží a sklidili jsme za tento sportovní výkon ob-divné komentáře domorodců.

Západní yunnanKvůli nedostatku času jsme se rozhodli ne-pokračovat dále na sever do drsnějších hor-ských oblastí a bájné Shangrily. Místo toho jsme se vydali na jihozápad slavnou Barm-skou cestou směrem k barmské hranici oku-sit Yunnan zase z jiného soudku. Přes tuto oblast vedly odjakživa důležité obchodní cesty. Jižní Hedvábná stezka přes Indii až do Říma zde vedla již ve 4.–5. stol., tedy o celá dvě století dříve než známější sever-ní cesta přes střední Asii. V době těsně před druhou světovou válkou zde byla vystavěna strategicky důležitá silnice vedoucí z Kun-mingu až k barmské hranici, měřící více než 1000 km a překonávající horské hřebeny i veletoky. Stavby se účastnilo na 300 tisíc dělníků. Na této cestě vždy kvetl i nelegál-ní obchod všeho druhu a je tudíž místem častých policejních kontrol. O tom jsme se sami přesvědčili, když jsme se museli při naší cestě nočním autobusem do Ten-gchongu, rozespalí a nechápavě mžourající, legitimovat.

tengChOng (腾冲) a OKOLíToto energické a rychle se rozvíjející město leží v tektonicky aktivní oblasti. V okolí na-jdeme četné sopky a vývěry horkých prame-nů, to vše zasazené do malebné zemědělské krajiny s roztroušenými lesíky.

Navštívili jsme nedaleké horké vývěry, kterým se říká Horké moře – Rehai (热海). Dřevěný chodníček se vine mezi kopci po-

rostlými bujnou subtropickou vegetací, oko-lo potůčků a jezírek, v nichž to vře a bublá a valí se z nich pára. V jednom z jezírek jsme si uvařili vajíčka a pak jsme si v místních láz-ních dopřáli horkou koupel, šíjovou masáž a tradiční baňkování.

Pět kilometrů západně od Tengchongu leží vesnice Heshun Xiang (和顺乡), s ná-padně bíle omítnutými a zdobenými domy ve stylu doby dynastie Qing. Je udržovaná a neustále zvelebovaná díky příslušníkům místních rodin, kteří odešli do zámoří a po-dařilo se jim zbohatnout. V jednom z domů zřídili jejich majitelé malé rodinné muzeum, kde jsou k vidění zajímavé místní artefakty.

Můžete se také vydat na výlet do 50 km vzdálených hor Yunfeng Shan (云蜂山), kde se nachází taoistický klášter, postavený v 17. stol. jako imitace slavnějšího Wudang-ského kláštera ve střední Číně. Nejvyšší vr-chol měří 1608 m n. m. a je z něho krásný rozhled do půvabně modelované okolní kra-jiny. Doporučujeme se najíst ve vynikající klášterní vegetariánské restauraci.

Pokud se tak jako my odvážíte nasednout na místní autobusové linky či dokonce sto-povat a vydáte se objevovat zapadlé kouty, které se nedostaly do turistických příruček, čeká vás autentický venkov s rýžovými po-líčky, vodními buvoly, bambusovými hájky, čajovými plantážemi a pracovitými domo-rodci. A ten nás v Yunnanu okouzlil nato-lik, že jsme rozhodnuti se sem zase znovu vypravit.


Bary

Během krátké doby zde vyrostlo několik ba-rových čtvrtí. Jednou z nich je barová ulice kolem jezera Houhai (Zadní moře), ležícího u známého pekingského parku Beihai (Se-verní moře) v blízkosti Zakázaného města.

Jezero Houhai bylo uměle vyhloubené před sedmi sty lety, v období dynastie Yuan. Původně bylo toto místo určené pouze pro potěšení císařské rodiny. Říkalo se, že voda jezera Houhai je napojená na „dračí tepnu“ Zakázaného města, což znamená, že z pohle-du feng-šuej je to velice prosperující a vzác-né místo. I z tohoto důvodu si nechali v této

oblasti vlivní duchovní stavět svatyně určené pro rozjímání. Také mnozí princové, šlech-tici a ministři si na březích jezera budovali svá sídla.

V létě je hladina tohoto jezera jako zr-cadlo, odráží se na ní zelené smutné vrby, kvetou lotosové květy. V zimě se z hladiny stává přírodní kluziště. Na obou březích se rozprostírá zachovalá zahrada princovy re-zidence. Podél břehu jezera Houhai za po-sledních deset let vyrostlo mnoho kaváren a restaurací, z nichž každá má svůj zvlášt-ní styl a nenapodobitelnou atmosféru. Tato

Relax Relax

v oblasti HouhaiPokud jste chtěli před dvaceti lety v Pekingu najít

bar v západním stylu, neměli jste moc na výběr. V posledních letech se ale posezení v barech stává jednou

z nejoblíbenějších forem zábavy mladých Číňanů žijících v přelidněných metropolích.

oblast se po barové ulici Sanlitun stala další známou barovou ulicí v Pekingu. Když tedy budete mít chuť pobavit se večer u živé hud-by, určitě si zde najdete svoji kavárnu nebo restauraci. Téměř v každém druhém baru hraje živá hudba a mnoho známých zpěváků začínalo svoji kariéru právě zde. Připravte se však na to, že narazíte na davy místních i cizinců.

ZnáMé baRyUlička Luoguxiang v blízkosti jezera Houhai je také plná barů. Přes den působí prostým a klidným dojmem starých pekingských hu-tongů. Do jednoho z čtvercových dvorů vede černá brána, na které je vylepený červený plakát, a po stranách visí červené lampiony. Je to bar „Pass by“, který je otevřený už osm let a díky kterému se tato ulička proslavila.

Pod vysokými košatými stromy ve dvor-ku jsou rozložené staré lakované dřevěné stoly a židle. I nábytek v baru dává návštěv-níkům pocit domova. Na policích podél zdi si mohou hosté vybrat pro zkrácení chvíle z knížek, beletrie a cestopisů. Majitel baru je velkým fanouškem cykloturistiky a vůbec je to velmi zajímavý člověk. Říkají mu pře-

zdívkou Xiao Bian’er, jeho pravé jméno snad nikdo nezná. Zdi baru zdobí jeho fotografie z cest. A proč se tento bar nazývá „Pass by“? Xiao Bian’er to vysvětluje takto:

„Potkáváme v našem baru mnoho ná-vštěvníků, kteří jenom projížděli. Nevíme, kdo jsou, odkud přišli nebo kam půjdou. V této chvíli jsou prostě jenom „projíž-dějící“. Ve skutečnosti nemohou vstoupit do mého života a já také nemůžu vstoupit do jejich života. Myslím, že takové vztahy jsou zajímavé.“

Tento bar je velice oblíbený mezi cizinci, odráží totiž atmosféru starého Pekingu, mo-hou odtud v klidu pozorovat starý pekingský život a přitom si ale mohou dát i dobré jídlo.

Vedle baru „Pass by“ je zde další své-rázný bar Shuiniushi, který je známý svojí romantickou atmosférou. V přízemí toho-to baru je prostor pro hudební kapely, které zde často hrají. Ve druhém patře si můžete vybrat jednu ze dvou místností, v západním sále můžete posedět u svíček, ve východním sále umocňují klidnou atmosféru zarůžovělé závěsy, které oddělují od sebe všechny stoly. Odtud se vám nabízí poklidný výhled na hla-dinu jezera.


MInISLOvníčeK

Reportáž Reportáž

Rychlý rozvoj

největší aerolinkyJihočínské aerolinie (China Southern Air-lines) jsou jednou ze tří velkých státních le-teckých společností. Z těchto tří společnos-tí mají nejvíc letadel a největší roční objem osobní přepravy. V současnosti provozují více než 480 osobních a nákladních leta-del. V roce 2011 přepravila tato společnost 80,68 milionu pasažérů, což ji řadí na první místo v Asii. V září 2012 nalétaly Jihočín-ské aerolinie 10 milionů hodin bezpečných letů a jako první letecká společnost získala za bezpečnost letů diamantovou cenu.

Mezinárodní síťV rámci posilování konkurenceschopnos-ti a v souladu se strategií Číny směřovat do zahraničí, předložily Jihočínské aeroli-nie v roce 2005 strategický cíl rozvíjet le-tecké společnosti a vytvořit mezinárodní sítě. V srpnu roku 2012 oznámily strategii s názvem „Kantonská trasa“, která znamená důležitý krok k zapojení se do světové sou-těže. Tyto aerolinie také poprvé vstoupily na australský letecký trh. Lákají pasažé-ry z celé Číny na kantonské letiště, odkud mohou letět do Austrálie nebo na Nový Zé-

Jihočínských aeroliniíCivilní letecký průmysl se v Číně velice rychle rozvíjí poté,

co se Čína začala otevírat světu. V posledních letech došlo k průlomu v kvalitě a v rozsahu služeb, které čínské aerolinie

nabízejí, a civilní letecký průmysl rychle sílí.

Většina letišť v Číně používá čínské i anglické nápisy, takže se nemusíte bát, že se ztratíte. Znalost několika slovíček ale určitě neuškodí.

letiště fej-ťi-čchang 飞机场aerolinie chang-kchung kung-s‘ 航空公司číslo letu chang-pan 航班letadlo fej-ťi 飞机letuška kchung-čung siao-ťie 空中小姐terminál ťi-čchang chou-ťi-lou 机场候机楼letištní hala chou-ťi-š‘ 候机室gate teng-ťi-kchou 登机口palubní lístek teng-ťi-pchaj 登机牌pasová kontrola chu-čao ťien-čcha-čchu 护照检查处pas chu-čao 护照vízum čchien-čeng 签证

land. Nižší ceny letenek jsou častým důvo-dem, proč cestující volí právě Jihočínské aerolinie. Tato letecká společnost však na-bízí i další výhody, jakými jsou přímé lety z Kantonu např. do Brisbane. Ostatní letecké společnosti, singapurské nebo jihokorejské, přímé letecké linky z Číny do Austrálie ne-nabízejí.

pasažéři z evropyProtože mezi Evropou a Austrálií neexis-tují žádné přímé letecké linky, otevření lin-ky do Austrálie a na Nový Zéland způsobilo také velký nárůst pasažérů z Evropy. Nárůst počtu pasažérů z Evropy do Austrálie do-sáhl 620 %. Paní Zou Yingping zodpovědná za propagaci Jihočínských aerolinek uvedla, že množství zahraničních pasažérů každým rokem rychle roste. V mezinárodních leta-dlech do Evropy cestovali dříve většinou Čí-ňané, dnes ale tvoří víc než 50 % cizinci.

nové linkyJihočínské aerolinie postupně otevřely nové letecké linky z Kantonu do Sydney, Melbourne, Aucklandu, Brisbane i do Pa-říže a Amsterdamu. V červnu 2012 přibyla linka z Kantonu do Londýna. V říjnu začaly Jihočínské aerolinie také oficiálně využívat v současnosti největší osobní letadlo A380, a to na trase Kanton–Los Angeles.

Aby Jihočínské aerolinie přilákaly více cestujících, začaly s masivní propagací v za-hraničí. V roce 2010 investovaly do reklamy v Austrálii a Evropě. Od roku 2011 sponzo-rují některé důležité místní akce a zúčastňu-jí se na významných veletrzích cestovního ruchu. Kromě toho aerolinie aktivně spo-lupracují i s místními vládami, turistickými organizacemi a letišti.

vLaKOvá náKLadní dOpRava Z číny dO čeCh V říjnu 2012 byla oficiálně uvedena do provo-zu mezinárodní železniční trať pro nákladní dopravu z čínského města Wuhan ve střední Číně do Evropy. Cesta do České republiky takto potrvá 23 dní. Tato mezinárodní trať

začíná ve stanici Dongxihu ve městě Wuhan v provincii Hubei a povede přes několik měst, včetně Xi‘anu, Lanzhou, Urumči, dále pak přes Kazachstán, Rusko, Bělorusko a skon-čí v Česku. Celá trasa je dlouhá 10 863 ki-lometrů. Cesta potrvá pouze polovinu doby než přeprava zboží po moři. Otevření nové mezinárodní železniční trati přispěje k pod-poře dovozu evropských produktů s vysokou přidanou hodnotou a současně podpoří hos-podářsko-obchodní spolupráci mezi střední Čínou a zahraničím.

vysílání do éteru české vysílání CRI zachytíte denně

na krátkých vlnách SEČ 20:00–20:30/SELČ 21:00–21:30

na frekvenci: 7325 kHz, 7415 kHz, 9515 kHz

SEČ 20:30–21:00/SELČ 21:00–21:30 na frekvenci: 7305 kHz/43.27m, 7415 kHz/25.48m

SEČ 12:00–13:00/SELČ 13:00–14:00 na frekvenci: 13685 kHz, 15225 kHz/19.7m, 17570 kHz/17.07m

na středních vlnáchSEČ/SELČ 21:00–22:00 na frekvenci: 963 kHz

SEČ/SELČ 23:30–00:30 na frekvenci: 1458 kHz

Czech service16A Shijingshan RoadBeijing 100040 China

tel. 0086-010-68892324 0086-010-68892387

fax 0086-010-68892322 e-mail: [email protected]

http://czech.cri.cn

Zajímavosti a krásy Číny

Documents

Transcript of Zajímavosti a krásy Číny