UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra hudební výchovy

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Lucie ŠLACHTOVÁ

HUDEBNÍ VÝCHOVA V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Olomouc 2013 Vedoucí práce: Prof. MgA. Petr Planý

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze uvedených zdrojů a pramenů.

V Olomouci dne 17. 6. 2013

……………………………podpis

Poděkování

Děkuji Prof. MgA. Petru Planému za jeho odborné rady, připomínky, kladný přístup a podporu při vypracovávání mé bakalářské práce.

OBSAHÚVOD

TEORETICKÁ ČÁST

1 Hudba v životě dítěte předškolního věku …………………………………………… 3

1.1. Charakteristika hudebního vývoje dítěte předškolního věku ……………………....... 4

2. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání …………………………... 8

2.1. Využití hudebních činností v RVP PV …………………………………………….... 9

3 Dětský hlas a jeho rozsah ………………………………………………………….... 13

3.1. Problematika dětského zpěvu ……………………………………………………...... 14

3.2. Zásady hlasové hygieny ……..…………………………………………………….... 15

4 Hudebně-pohybová výchova ……………………………………………………….. 17

5 Hudební poslech …………………………………………………………………….. 19

6 Orffovy nástroje …………………………………………………………………….. 21

PRAKTICKÁ ČÁST7 Hudebně-poslechové činnosti ……………………………………………………...... 23

8 Učíme se písničku ………………………………………………………………….... 25

8.1. Motivace …………………………………………………………………………...... 26

8.2. Hry a práce s písničkou …………………………………………………………….. 28

8.3. Využití dramatických prvků ………………………………………………………... 29

8.4. Využití Orffova instrumentáře ……………………………………………………... 31

8.5. Hudebně-pohybové příklady ……………………………………………………….. 34

9 Plán hudebních činností ……………………………………………………………. 36

9.1. Anotace plánu – cíle a výstupy ……………………………………………………... 36

9.2. Popis činností ……………………………………………………………………...... 37

9.3. Evaluace …………………………………………………………………………..... 39

ZÁVĚR …………………………………………………………………………………… 42

LITERATURA

INTERNETOVÉ ZDROJE

SEZNAM PŘÍLOH

SEZNAM ZKRATEK

ANOTACE

Úvod

Tato bakalářská práce představuje základní přehled o působení jednoho z nejdůležitějších

faktorů v životě člověka – hudby. Především se v tomto ohledu zaměřím na děti předškolního

věku v souladu s jejich pobytem v mateřské škole. V teoretické části této práce nastíním

základní přehled o hudebním vývoji dítěte, jeho charakteristických rysech, schopnostech

a dovednostech v přímé souvislosti s hudbou. Dále zde uvedu teoretické poznatky o dětském

hlase, pěveckých dovednostech, hudebních nástrojích, se kterými se děti seznamují

v mateřské škole a hudebním poslechu. Jedna z teoretických disciplín, kterou budu v této části

práce rozvádět je současný školský systém, který na základě vydaného Rámcového

vzdělávacího programu poskytuje vzdělávání dětí nejen v mateřské škole. Na základě RVP

PV pak zmíním další teoretické elementární složky tohoto dokumentu, ze kterého pak

vycházejí mateřské školy při přípravě jednotlivých činností pro děti předškolního věku.

V praktické části pak uvedu praktické příklady hudebních činností dětí v mateřské škole.

Budu vycházet z praxe několika předních odborníků a také uvedu vlastní příklady. Na této

části bakalářské práce bohužel nemohu dost dobře uplatnit vlastní praktické zkušenosti, neboť

v mateřské škole jsem dosud byla zaměstnaná pouze na jen na „zástup“. A tak mohu uvést

pouze něco málo z minimální praxe, kterou jsem absolvovala v rámci mého tříletého

bakalářského studia učitelství pro mateřské školy. V komplexním pohledu na oblast hudby

jako takové mi pomáhá moje předchozí vzdělání, neboť jsem vystudovala na Janáčkově

konzervatoři v Ostravě hru na housle. Při mém krátkém působení v mateřské škole mi coby

učitelce toto mé předchozí vzdělání velmi pomohlo správně rozpoznávat hudební projevy

dětí, jejich smysl pro rytmus, případně rozpoznat hudební nadání.

Cílem mé práce je vypracovat základní přehled jednak o vývoji a životě dítěte předškolního

věku v přímé souvislosti s hudbou a také o praktickém postupném seznamování se

s hudebními činnostmi prostřednictvím předškolního vzdělávání v mateřské škole. Impuls

k vypracování mé práce a zvolení tohoto tématu mi dalo mé dětství, kdy jsem sama začala

pronikat do tajů hudby, i když ne v mateřské škole, nýbrž na prvním stupni základní školy.

Dalším cílem mé práce je snaha zaujmou děti samotné. Přivést je k hudbě a docílit, aby samy

zakusily ten blažený pocit, když se jim podaří z hudebního nástroje vyloudit první tón. Jelikož

z vlastní zkušenosti vím, jak mně zalil pocit radosti, když mi z mých prvních houslí najednou

vyšel krásný čistý tón místo podivného skřípavého pazvuku, chci i dalším dětem ukázat, jaký

je to pocit a přimět je poznávání hudby. Nutno podotknout, že já jako dítě osmdesátých let,

kdy můj celkový psychický i fyzický vývoj neovlivňovaly jakékoliv „vymoženosti“ typu

počítače, internetu, mobilního telefonu či mp3 přehrávačů, jsem měla tento přístup k hudbě

snadnější než dnešní děti. Právě proto je však zapotřebí, aby vzniklo více takových prací,

které se dostanou do povědomí nejen dětí, ale hlavně rodičů, na kterých je, aby děti vedli

správným směrem.

TEORETICKÁ ČÁST

1. Hudba u dítěte předškolního věku

Hudba… Hned na začátku této kapitoly píšu záměrně slovo „hudba“, neboť je třeba si

nejdříve odpovědět na otázku – „co je to hudba?“. Při hledání odpovědi na tuto zdánlivě

jednoduchou otázku jsem dospěla k názoru, že není snadné ji zodpovědět. Z odborného

hlediska můžeme pojem „hudba“ definovat jako Modr (1970, s. 2): „ Hudba je umění,

jehož vyjadřovacím prostředkem jsou tóny, je jedním z projevů vyšší nervové činnosti

člověka“.

Hudební činnost je přirozeným projevem dítěte. Dítě se setkává s hudbou téměř na každém

kroku. Patří do jeho života tak samozřejmě, aniž si to samo uvědomuje. Hudební výchova

tvoří nejpřirozenější složku výchovy v širším slova smyslu a je přirozenou výchovou, která

je vlastní každému dítěti. Hudbu jako takovou dítě v předškolním věku vnímá jako

přirozenou součást svého života. Slovo hudba je však velmi obecné, proto je nutné ji

rozlišit. Hudba je vlastně každý zvuk nebo hluk, který dítě vnímá a slyší. V běžném životě

dítě nejvíce poslouchá hudbu komerční. Komerční hudbou máme na mysli například hudbu

v televizních reklamách a dalších sdělovacích prostředcích. Jelikož tento typ hudby dítě

slyší od narození, je na ni zvyklé a bere ji jako samozřejmost. Dalším takovým druhem

hudby jsou lidové a umělé písně, které si nejvíce osvojí během návštěvy do mateřské

školy. Poměrně zvyklé je také na populární a moderní hudbu, kterou nejvíce slýchává

doma. Na základě pravidelné zkušenosti dítě všechny výše uvedené druhy hudby chápe

jako součást svého života. Obecně jsou děti nejméně zvyklí na hudbu vážnou. S poslechem

vážné hudby se setkávají jen zřídka, což vidí mnozí odborníci jako závažný problém.

V rodinném prostředí a bohužel i v tom školním dnes prezentace vážné hudby takřka

vymizela. Hudební výchova v mateřské škole je však dobrým prostředím, jak dítě správně

hudebně rozvíjet a vštípit mu správný hudební základ, což je nesmírně důležitým

odrazovým můstkem k tomu, aby se dále správně hudebně rozvíjelo a vybudovalo

si vlastní hudební náhled.

Téměř každé dítě od tří let věku navštěvuje mateřskou školu. Mateřská škola má vedle

působení rodiny zásadní vliv na celkový všestranný rozvoj dítěte v předškolním věku.

Jelikož děti tráví v mateřské škole většinu dne, je přirozené, že to, co tam prožívá,

se odrazí na jeho schopnostech, chování a jeho celkovém projevu. V současné době je

3

hudební výchova v mateřské škole jedna ze základních složek, která zabezpečuje plynulý

a všestranný rozvoj dítěte. To vše je podmíněno kvalitní prací předškolních pedagogů, kteří

jsou odborně proškolení, ale také mají vrozený hezký vztah k dětem a schopnost empatie.

Dle Liškové (2005, s. 7): „…….že hudební výchova nestojí osamoceně, ale velmi úzce

souvisí i s dalšími výchovami:

rozumovou

pohybovou

výtvarnou

dramatickou“

Hudba je pro dítě prostředek, jak vyjádřit své myšlenky, city a momentální duševní

rozpoložení. Je velmi spjata s dalšími vědními obory, jako je psychologie a filozofie. V jistém

smyslu je hudba téměř potřebou a nutností. Maďarský hudební skladatel Zoltán Kodály

se ve svých pamětech zmínil o hudbě jako o „duševní potravě“, kterou není možné nahradit

ničím jiným. Hudební výchova v mateřské škole zahrnuje zpěv, poslech písní a skladeb,

seznámení s hudebními nástroji a další hudební činnosti, které vycházejí ze školního

vzdělávacího programu. Je velmi zásadní, aby děti v předškolním věku dostaly ten správný

hudební základ, jak bylo již uvedeno výše. Mnohdy děti poznávají hudbu jako takovou

nesprávným způsobem, což se posléze negativně odrazí v jejich nezájmu o hlubší hudební

poznatky. Hudba velmi výrazně podněcuje a rozvíjí další faktory v rámci plynulého rozvoje

dítěte, například fantazii a představivost, estetické vnímání a další vjemy, které působí nejen

v souvislosti s hudební výchovou. Na závěr této kapitoly cituji Pilku J. (1983, s. 17): „Kdo

najde zalíbení v hudbě a naučí se jí rozumět, jako by znal o jeden jazyk víc, ….“

1.1. Charakteristika hudebního vývoje dítěte předškolního věku

Období předškolního věku je nejdynamičtější období v životě dítěte. V tomto období se dítě

potýká s významnou změnou v jeho životě, neboť načíná navštěvovat mateřskou školu. Toto

období bývá nelehké nejen pro dítě, ale hlavně také pro jeho rodiče, zejména matku, na kterou

bývá zpravidla velmi fixováno. Současná mateřská škola je již natolik erudovaná,

že je připravena poskytnout dítěti veškerou péči a součinnost, pokud jde o jeho všestranný

duševní a fyzický rozvoj. To vše probíhá prostřednictvím určitých činností, jejichž průběh

je nastaven tak, aby byl zcela v souladu s individualitou a zájmem dítěte. Dítěti se v mateřské

4

škole otevírá mnoho nových podnětů, které jej začnou ovlivňovat v jeho vývoji. Podívejme

se, jak se dítě vyvíjí v tomto období po stránce hudební.

Z hlediska hudebního vývoje mateřská škola ovlivňuje u dítěte jeho:

Osobnost

Psychiku

Vlastnosti

Kognitivní schopnosti

Fantazii a představivost

Rozvoj sociálních vztahů

Rozvoj emočních vlastností

Psychomotorický vývoj

Pokud hovoříme o vývoji dítěte obecně, pak musíme zmínit, že jej ovlivňuje mnoho

důležitých vnějších a vnitřních faktorů. Z vnitřních faktorů je nejdůležitější genetika

a dědičnost, z vnějších pak zdravý vývoj orgánů, smyslů, centrální nervové soustavy, a také

vliv prostředí, okolí a výchovy, ve kterém dítě žije. Celkový fyzický a psychický vývoj dítěte

je základním předpokladem pro jeho další vývoj, v našem případě se jedná o vývoj hudební.

Pokud jde o definici hudebního vývoje člověka, pak zmiňuje Sedláka (1990, s. 292):

„Hudební vývoj chápeme jako nepřetržitou interakci organismu s hudebním prostředím

a výchovnými podněty“. Proces hudebního vývoje naprosto individuálním procesem,

tj. u každého jedince je odlišný. Hudební vývoj má svou strukturu, rysy a stádia. Celý ucelený

proces hudebního vývoje pak vychází z hudební psychologie. Hudební vývoj jedince není

postaven pouze na chronologickém hromadění a rozšiřování zkušeností a schopností,

ale s věkem a obecným osobnostním a všestranným vývojem dítěte jde o přechod od snazších

etap k náročnějšímu a složitějšímu chápání a hudebnímu vnímání.

Charakteristické rysy hudebního vývoje člověka

a) Hudební vývoj chápeme jako přirozený proces, který se prolíná s fyzickým

a psychickým vývojem jedince. Jak již bylo zmíněno, působí na něj řada vnitřních

i vnějších faktorů, které mají vliv na jeho průběh i vyústění tohoto procesu.

b) Hudební vývoj je nedílnou součástí celkového vývoje lidské osobnosti a je také úzce

spjat s psychickými pochody člověka a jejími změnami.

5

c) Podstatným a základním stavebním kamenem hudebního vývoje jedince je vývoj

smyslů, zejména se jedná o vývoj sluchu, motoriky a hlasového orgánu také centrální

nervové soustavy.

d) V určitém vývojovém stádiu se v jedinci vytváří určité přesvědčení, které pak dotváří

nebo úplně změní výchova a vzdělávání. Vznikají pak určité vnitřní rozepře,

které mají klíčový význam a nutí jedince k zamyšlení a zvolení si nového pohledu

na hudební vnímání a chápání.

e) Zásadním prvkem v hudebním vývoji jedince je vliv pedagoga. Správné pedagogické

působení na dítě jej pak ve značné míře ovlivňuje a má za následek vytváření vlastních

názorových myšlenkových procesů v oblasti celé jeho evoluce. Co se týče

pedagogického vlivu, je třeba zmínit, že jeho působení je spatřováno ve snaze

podněcovat v dětech přirozený hlubší zájem o hudební činnosti a formovat

jeho celkový postoj. Pedagogický vliv pak končí budoucím postojem dítěte na tuto

oblast.

Sedlák F. (1990, s. 296) periodizoval hudební ontogenezi takto:

1) „Období předškolního věku (od narození do 6 let), ukončené vstupem dítěte

do základní školy. Toto první šestiletí života členíme dále na:

Období nemluvněte a batolete (od narození do dovršení 3. roku)

Období návštěvy mateřské školy (od 4 do 6 let).

2) Období mladšího školního věku, prepubescence (od 6 do 11 let)

3) Období středního školního věku (od 12 do 15 roků)

4) Období staršího školního věku, postpubescence, dospělosti (od 15 do 20 až 22 roků)“.

V problematice hudebního vývoje dítěte předškolního věku je zde třeba zmínit skutečnost,

že v současné době se považuje za prokázaný vliv hudby na plod v prenatálním období. Touto

problematikou se zabývalo mnoho odborníků a hudebních psychologů. Například Franěk

(2007, s. 127) se zabývá otázkou zda: „může sluch plodu zachytit zvuky pocházející z vnějšího

prostředí?“ a další klíčové otázky této problematiky.

Chronologický postup hudebního vývoje dítěte předškolního věku:

6

Po narození začíná komunikovat pláčem, poté broukáním, žvatláním, úsměvem atd.

Tento proces pak souvisí také s procesem vývoje řeči a komunikace, kdy probíhá

vývoj řeči neverbální a verbální.

Dítě do tří let pak zvládá opakovat velmi jednoduchá říkadla, ke kterým přidává

pohyb (např. Paci, paci…) Rozvíjí se smysly a centrální nervová soustava.

V období od tří do šesti (sedmi) let (období návštěvy mateřské školy) se pak

seznamuje s lidovými nápěvky a motivy, kdy probíhá rozvoj hlasového orgánu,

kdy nejdříve hovoříme o tzv. mluvozpěvu, základního rytmického cítění a hudebně

pohybových dovedností

Na konci tohoto období pak zvládá zpěv lidových písní, má ustálený základní

rytmický vývoj, hudebně pohybový vývoj (schopnost zkoordinovat zpěv a pohyb)

a hru na nástroje z Orffova instrumentáře.

2. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání

7

ŠKOLNÍ

ÚROVEŇ

STÁTNÍ ÚROVEŇ

RVP PV

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY (ŠVP)

OSTATNÍ

RVP*

RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY (RVP)

RVP ZV

RVP GV

RVP SOV

NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ (NPV)

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání je kurikulární dokument vydaný

státem a garantovaný MŠMT. Z RVP PV vycházejí dále školní vzdělávací programy

a následně třídní vzdělávací programy. Celá posloupnost vzdělávacích programů je

znázorněna v následující tabulce:

(Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, VÚP, MŠMT, 2004)

Základním předpokladem k plynulosti výuky předškolního vzdělávání a jeho

bezproblémového průběhu jsou vysoce odborné znalosti a perfektní připravenost předškolních

pedagogů, tzn. učitelek mateřských škol. RVP PV je utvořen tak, aby zahrnoval veškeré

oblasti edukace v rámci přirozeného vývoje dětí předškolního věku. RVP PV stanovuje

obecné cíle a výstupy výchovně-vzdělávacího procesu a vychází přitom z individuálních

potřeb a zájmů dítěte. Dnešní pojetí RVP PV také dává velký prostor především učitelkám

mateřských škol, aby mohly více rozvíjet a uplatňovat kreativitu v přípravě školních

a následně třídních vzdělávacích programů a na základě tohoto pak připravovat vzdělávací

nabídku – tzn. konkrétní činnosti, kterým se budou věnovat.

RVPPV je uspořádán do pěti vzdělávacích oblastí:

1) Biologická oblast - dítě a jeho tělo

2) Psychologická oblast – dítě a jeho psychika

8

a) jazyk a řeč

b) poznávací schopnosti a funkce, myšlenkové operace, představivost

a fantazie

c) sebepojetí, city, vůle

3) Interpersonální oblast – dítě a ten druhý

4) Sociálněkulturní oblast – dítě a společnost

5) Enviromentální oblast – dítě a svět

RVP PV klade větší nároky na předškolní pedagogy. Je velmi složité skloubit vzdělávací

proces, který má být v souladu s RVP PV s rostoucími negativními vlivy, které se v současné

době objevují v mateřských školách stále více. Sociálně patologické jevy, které se objevují

mezi dětmi předškolního věku mají v posledních letech rostoucí tendenci. Na základě toho

jsou pedagogičtí pracovníci nuceni začleňovat do vzdělávacího procesu v mateřské škole také

řešení těchto problémů. Jedná se především o tyto problematické oblasti:

Sociální rozdíly

Problematika nezaměstnanosti

Rodinné vztahy

Hyperaktivita dětí

Psychická labilita

Poruchy chování

Šikana

Jelikož je tato problematika součástí dění v mateřské škole, je na učitelce, aby odborně

zvládala pedagogicko-psychologické disciplíny.

2.1. Využití hudebních činností v rámci RVP PV

Podle Liškové (2006) je současný rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání je

koncipován tak, aby bylo možno propojit hudební aktivity v mš nejen v rámci tzv. oborové

integrace, ale také s ostatními mimohudebními činnostmi.

V mateřské škole se v souvislosti s hudební výchovou zabýváme těmito činnostmi:

9

Zpěvem

Poslechem

Hudebně-pohybovou výchovou

Hrou na hudební nástroje (Orffův instrumentář)

1. Dítě a jeho tělo

V této oblasti jsou všechny činnosti týkající se hudební výchovy zaměřeny na úplnou

fyzickou pohodu dětí, rozvoj pohybových dovedností, motorického vývoje, relaxaci

a odpočinek, jemnou a hrubou motoriku, tělesné zdraví, životní styl

Patří zde tyto činnosti:

Dechová cvičení, správné držení těla

Hudebně-pohybová cvičení – běh, skákání, tanec, hra na tělo, rozvoj koordinace

pohybů, nezávislost pravých končetin na levých a naopak

Poslech relaxačních hudebních ukázek k navození klidu a odpočinku

Hra na hudební nástroje

2. Dítě a jeho psychika (jazyk a řeč, poznávací schopnosti a funkce, myšlenkové operace,

představivost a fantazie, sebepojetí, city a vůle)

V této oblasti se zaměřujeme na celkovou psychickou a duševní pohodu a rovnováhu dítěte,

rozvoj jazykových a řečových schopností, komunikačních schopností, tvořivosti, fantazie

a představivosti, citových vztahů, paměti, prožívání, estetiky

Patří zde tyto činnosti:

Cvičení zaměřená na správnou artikulaci a výslovnost – rozpočitadla, písničky, hry

se slovy

Pantomimu – postavy písní, pohybové hry, děti využívají vlastní tělo k ukázkám (jak

se hraje na klavír, housle, bubínek……atd.)

Využití kresby – děti kresbou sdělují své pocity z hudby, kterou právě poslouchají

10

Hra na hudební nástroje – improvizace, prostřednictvím písní se procvičuje paměť

Poslech hudebních ukázek, sluchové hry

Písně s jednoduchými tanečky

Dramatizace písní

Ostatní hry

3. Dítě a ten druhý

Tato oblast je zaměřena na budování kladných vztahů dětí k ostatním, ke svému okolí, rozvoj

vzájemných vztahů, společenského chování, vzájemné úcty ke druhému, respektování,

tolerance

Patří sem tyto činnosti:

Práce s písničkou – hry a různé obměny písní tak, aby byl kladen důraz na skupiny

Hudebně-pohybová výchovy – zaměřena na dvojice, trojice a skupiny

Ostatní hry, kdy děti nepracují samy, ale vždy minimálně ve dvojici

4. Dítě a společnost

V této oblasti rozvíjíme sociální vztahy mezi dětmi, začlenění se do kolektivu (socializace),

děti se učí poznávat kulturní a estetické tradice, utvářet si morální hodnoty, společenské

normy a zásady, rozvoj estetického cítění

Patří zde tyto činnosti:

Zpěv lidových písní

Poslech lidových písní

Lidové tance

5. Dítě a svět

Tato oblast je zaměřena na poznávání a chápání okolního světa a vůbec všech elementů,

jež nás obklopují. Vnímání širokého okolí, smysl pro ochranu životního prostředí, povědomí

o ekologii, rozvoj smyslu pro odpovědnost vůči chování k přírodě

Patří zde tyto činnosti:

11

Seznámení s písněmi jiných národů a kultur

Zpěv písní s přírodní tematikou

Poslech např. čínských písní

3. Dětský hlas a jeho rozsah

Vývoji dětského hlasu se věnovalo již nemálo odborníků. V podstatě se ale všichni shodují

v názorech, že dětský hlas je velmi křehká nádoba, se kterou se musí zacházet opatrně

a odborně, aby se nerozbila. Dětský hlas se vyvíjí od narození. Na vývoj dětského hlasu

12

se významnou měrou podílí samotná pěvecká aktivita dítěte. Z této pěvecké aktivity pak

vychází také hlasový rozsah dítěte. Rozsah dětského hlasu tedy závisí dle Tiché (2005)

na dvou faktorech:

na věku dítěte

na rozezpívanosti (tj. pěvecké aktivitě) dítěte

Kvalita dětského hlasu také vychází z genetických dispozic, tzn. z individuálních hlasových,

tělesných a psychických dispozic. Hlasový rozsah dětí dle Tiché (2006):

tříleté děti – zpívají v rozmezí tří tónů

čtyřleté děti – zpívají v rozmezí až šesti tónů

pěti až šestileté děti – zpívají v rozmezí až sedmi nebo i osmi tónů

Při zpěvu je nutno dodržovat přirozenou zpěvní polohu dětí. Při zpěvu se pohybujeme

rozmezí jednočárkované oktávy - dˡ - aˡ. Příčiny malého hlasového rozsahu u dětí

předškolního věku jsou spatřovány v absenci zpěvu. Dětský hlas a rozsah se rozšiřuje právě

v mateřské škole, kde se děti věnují zpěvu písní a ostatním hudebním činnostem. Dětský

rozsah se snažíme rozšiřovat nenásilnou formou. Vhodné je začít už v nejútlejším věku dítěte.

Nejvíce je dětský hlas podobný ženskému hlasu.

Příklady lidových písní vhodných ke zpěvu v MŠ podle Liškové, (2006. s. 26,27) :

Název písně rozsah tóninaHoupy, houpy tři tóny D Halí, belí tři tóny E, F, D Já mám malovanou vestu čtyři tóny D Pod naším okýnkem čtyři tóny CZlatá brána čtyři tóny COvčáci čtveráci pět tónů D Holka modrooká pět tónů ASedí liška pod dubem pět tónů D Maličká su pět tónů ETravička zelená pět tónů D Cib, cib, cibulenka pět tónů D Kočka leze dírou šest tónů C, DPrší, prší šest tónů CŠel zahradník do zahrady šest tónů EAdámku náš sedm tónů D Na tý louce zelený sedm tónů CKalamajka sedm tónů A

13

Pásla ovečky sedm tónů AJá mám koně osm tónů FJá jsem muzikant osm tónů FKomáři se ženili osm tónů CŠla Nanynka do zelí osm tónů C

3.1. Problematika dětského zpěvu

Zpěv je nepostradatelnou součástí života dítěte. Je přirozenou potřebou stejně jako například

řeč. Zpěv je základním stavebním kamenem hudebních činností v mateřské škole. Zpěvem

rozvíjíme u dětí předškolního věku citové vazby, fantazii a představivost, komunikaci,

pozornost, paměť, ale i další aspekty psychického a fyzického vývoje dětí. Například zpěv

může pomoci dětem s vadou řeči (koktavost).

V současné době se však potřeba zpěvu vytrácí. Děti v mateřské škole jej berou mnohdy jen

jako nutné zlo nebo povinnost. Láska ke zpěvu nebo skutečnost, že zpívání děti baví,

se zvolna vytrácí. Mnoho odborníků se ve svých publikacích zabývalo právě problematikou

dětského zpěvu a v podstatě všichni se shodují na těchto příčinách:

Příčiny dětské nezpěvnosti

1) rodinné prostředí – v dnešní době hektického životního stylu úplně vymizely některé

zvyky, které byly dříve běžným standardem. Jelikož nebyly civilizační technologické

„vymoženosti“ typu počítače a internetu, sdělovacích prostředků

a dalších masmédií, bylo běžným zvykem, že maminky dětem zpívají. Dnes

se bohužel jak otec, tak i matka plně zapojují do všech složek novodobého života,

jako jsou plné vytížení v zaměstnání, podnikatelské aktivity, budování kariéry

a dalších činností, nevěnují dětem mnoho času. Děti tak slýchají zpěv, a hudbu vůbec,

pouze pasivně a to je ochuzuje o důležité citové vazby a pocity sounáležitosti.

Z pohledu dítěte se nedá matčin zpěv ničím nahradit. Rodinné prostředí je vůbec tím

nejdůležitějším faktorem, který se podílí na psychickém a osobnostním vývoji dítěte.

Mateřská škola může pouze toto negativní působení zmírnit, nikoli však eliminovat

úplně. Jedním z negativních vlivů, které ovlivňují zpěv dítěte je skutečnost, že dítě

svým zpěvem a hlasovým projevem rodiče ruší, je jim na obtíž. Rodiče pak děti

14

okřiknou a tím způsobí, že dítě pak nejen že nezpívá, ale ani nemluví. Toto je příklad

jedné z mnoha výchovných metod působící ze strany rodičů na dětský zpěv.

2) Dítě se neslyší a křičí – při zpěvu v mateřské škole, kdy všichni kolem se snaží

překřičet druhého, ztrácí dítě kontrolu nad svým hlasem a neslyší se. V důsledku

tohoto pak začne křičet také, v tomto případě už se nejedná o zpěv. Takto pak získává

nesprávné hlasové návyky, které ovlivní kvalitu jeho zpěvu. Dítě může ovlivnit svůj

zpěv pouze v případě, že se slyší!

3) správný hlasový vzor – děti bývají často konzumenti veškeré hudby, která na ně číhá

ze všech sdělovacích prostředků a médií. Většinou mají v období předškolního věku

své hudební vzory. Toto pak vede k tomu, že své oblíbené zpěváky a zpěvačky

napodobují a tím vlastně deformují svůj hlas a dochází k destrukci hlasivek,

které jsou v tomto období velmi citlivé a teprve se rozvíjejí.

4) Neodbornost pedagogů – nezpěvnost dětí může vycházet také z neodborného vedení

v mateřské škole. Je nanejvýš zapotřebí, aby učitelé a učitelky v mateřské škole měly

povědomí o základním vývoji dětského hlasu. Pokud však mají alespoň základní

znalosti této problematiky, mohou svým vedením zlepšit zpěv u některých dětí a tím

také dětem vštípit ten správný hudební základ a pohled na hudbu vůbec.

Přes všechny tyto příčiny dětské nezpěvnosti se odborníci shodují na myšlence,

např. Šimanovský, Tichá (1999, s. 13), že: „Většině z nich byl dán dar zpívat“.

3.2. Zásady hlasové hygieny

Pokud aktivně používáme hlasivky, je třeba dodržovat určitá „hlasová pravidla“. Svůj hlas

musíme šetřit, starat se o něj, neboť je důležitým artiklem pro provozování jakýchkoliv

hudebních činností. Hlasivky jsou „velmi křehká nádoba“, se kterou je nutno zacházet velmi

opatrně a hlavně správně. Pojďme si nastínit jak pečovat o hlas a čemu se naopak vyhnout.

1) Nikdy nekřičíme – snažíme se o to, abychom používali měkký hlasový začátek.

Snažíme se vyhýbat křiku. Hlavně je třeba se vyhnout zpěvu či mluvě v hlučném nebo

znečištěném prostředí (smog, cigaretový kouř apod.)

2) Přiměřená teplota prostředí – ideální prostředí pro práci s hlasovým orgánem je

místnost s teplotou okolo 20°C. Zásadní roli také hraje správná vlhkost vzduchu. Příliš

15

vlhký nebo suchý vzduch není vhodný. Rovněž je třeba brát v úvahu klimatické

podmínky. Vyhýbáme se zpěvu či mluvě v mrazivém počasí, přílišném horku, mlze

a větru.

3) Doba zpěvu – nepřepínáme hlasivky dlouhým zpěvem. Dbáme na optimální délku

pěveckých činností.

4) Zdravotní stav – hlasivky používáme co nejméně při virózách a nachlazení.

Vyhýbáme se pěveckého a mluvnímu projevu při fyzické námaze.

Těchto zásad by měli dbát hlavně všichni hlasoví profesionálové (zpěváci, učitelé apod.)

a lidé s onemocněním hlasivek. Dětem jsou tyto zásady vštěpovány proto, aby již od dětství

uměli o svůj hlas pečovat a vyhnuli se tak pozdějším případným potížím. V mateřské škole

pak zařazujeme do řízených činností nejrůznější hry s hlasem (např. hra na operku atd.).

4. Hudebně-pohybová výchova

Nepostradatelnou součástí každodenních činností dětí v mateřské škole je pohyb. Pohyb patří

k dětem tak samozřejmě, jako třeba řeč. Pohybová výchova má v životě dětí nezastupitelný

význam. Je důležitým prvkem, který ovlivňuje nejen celkový vývoj dítěte, ale podílí se také

na jeho zdraví. Pohybovou výchovou rozvíjíme základní pohybové dovednosti dětí

16

předškolního věku. Všechny hry a činnosti dětí v mateřské škole jsou spojeny s pohybem.

Všechny činnosti, které jsou založeny na pohybu v kombinaci s hudbou (zpěvem) nazýváme

hudebně-pohybovou výchovou. Všechny hudebně-pohybové činnosti probíhají formou hry,

neboť hra je základním pilířem všech činností v mateřské škole. Veškeré předškolní

vzdělávání je založeno právě na hře, neboť hra je nejpřirozenější činností dětí předškolního

věku.

Hudebně-pohybová výchova ovlivňuje:

Psychický vývoj – hudebně-pohybové činnosti jsou vynikajícím prostředkem

k psychické i fyzické uvolněnosti, k relaxaci. Mohou hrát důležitou roli především

u dětí trpících psychickou labilitou, nevyrovnaností atd.

Smysl pro estetiku

Smysl pro základní hudební prvky – dětí se učí rozvíjet rytmické cítění, dynamiku,

výšku tónů a hudební formy.

Motorický vývoj a koordinaci pohybů – nezávislost končetin (pravé ruky na levé

a naopak, pravé nohy na levé a naopak).

Představivost a pohybovou improvizaci – rozvoj fantazie a improvizace

např. pohybové ztvárnění určité písně.

Tělesný vývoj – správné držení těla, elementární poznatky o lidském těle, velmi úzce

je spjat s tělesnou výchovou.

Mezi hudebně-pohybové činnosti řadíme:

Skákání, běhání, chůzi,

Hru na tělo

Jednoduché cviky

Relaxační cviky

Pohybové a sportovní hry

Uvolňovací cviky

Lidové taneční hry

Pohybovou improvizaci písní

17

5. Hudební poslech

Poslech hudby je bezesporu jednou ze složek hudební výchovy v mateřské škole. Hudební

poslech by měl být nedílnou součástí hudebních činností v předškolním věku dětí. Přesto,

že odborníci se shodují v tom, že hudební poslech je právě v tomto období u dětí velice

důležitý, je tato složka hudební výchovy v mateřské škole často nesprávně opomíjená. Děti

18

se s určitým druhem hudby setkávají už ve velice raném věku. A zde vyvstává otázka vlivu

hudby na plod v prenatálním období. Tímto tématem se zabývalo mnoho odborníků.

V současné době se považuje vliv hudby na plod v prenatálním období za prokázaný. Dítě

se setkává s hudbou automaticky. Hudbou můžeme označit vlastně všechny zvuky, které

slyšíme kolem sebe. Nejdříve jsou to hrající hračky a další podobné předměty. Poté se dítě

setkává s hudbou jako takovou. Rozlišujeme několik druhů a typů hudby, která nás obklopuje

– ať už je to hudba reprodukovaná, hudba vycházející z médií, tj. televize, počítačů, mp3

přehrávačů a jiných moderních technologií, hudba moderní nebo vážná. Právě v mateřské

škole má dostat dítě ten správný směr, jakýsi hudební základ a poznat všechny druhy hudby

a hudební žánry. K tomu slouží hudební činnosti a poslech v mateřské škole.

Co je tedy cílem hudebního poslechu u dětí v mateřské škole nebo chcete-li v předškolním

věku? Odpověď je nabíledni. Cílem hudebního poslechu je především docílit, aby u dětí došlo

ke správnému vnímání hudby a také, aby děti poznaly její půvaby, osobitost a jedinečnou

krásu (Lišková, M. 2006). Právě tato autorka (Liškova, M. 2006, s. 137) se zmiňuje o cíli

hudebního poslechu takto: „ Prostřednictvím hudby vytváříme kladný vztah dětí nejen

k tomuto druhu umění, ale obohacujeme i jejich citový život, zprostředkováváme jim poznání

světa, učíme je vážit si lidské práce a vytvořených hodnot. Poslech hudby ovlivňuje současně

i vývoj lidské psychiky“.

K hudebnímu poslechu v mateřské škole je třeba vytvořit si důkladnou přípravu. Je

na učitelce v mateřské škole, aby si vytvořila jasnou představu o tom, co chce dětem sdělit,

co jim chce předat, naučit je a proč. Tato důsledná příprava na tuto specifickou hudební

činnost v mateřské škole je velmi důležitá a může později sehrát důležitou roli při průběhu

těchto činností. Mějme na paměti, že dítě je zcela přirozené a spontánní, tudíž mohou nastat

různé reakce a učitelka by na ně měla být připravená.

Mezi důležité faktory ovlivňující poslech hudby v mateřské škole patří jednoznačně vytvoření

atmosféry a prostředí, kde se má tato činnost odehrávat, nejčastěji to bývá třída.

V mateřské škole posloucháme tyto typy hudby:

Živou – ideální příležitostí pro poslech živé hudby je koncert. Ať už v prostorách

mateřské školy nebo v divadle. Atraktivita koncert pro děti spočívá v atmosféře a také

ve skutečnosti, že děti přímo vidí interpreta a mají tak možnost vidět, jak se na určitý

19

hudební nástroj hraje. Svou roli hraje také skutečnost, že živá hudba děti lépe

motivuje.

Reprodukovanou – výhoda poslechu reprodukované hudby je spatřována v možnost

zapojení další činnosti, např. pohybu.

Relaxační – poslech relaxační hudby využíváme především ve chvílích odpočinku,

uvolnění a relaxace.

Vážnou – poslech vážné hudby patří k náročnějším činnostem. Je zde důležité,

aby byla vhodně zvolena. Hudební ukázky vážné hudby můžeme s dětmi dramatizovat

nebo zapojit pohyb, vyjadřovat emoce, pocity a nálady.

Moderní (populární) – poslech moderní hudby bývá v mateřské škole velmi oblíbený.

Ukázky moderní hudby děti většinou znají, protože využíváme aktuálních skladeb.

K tomuto poslechu můžeme zapojit například tanec.

Skladby s nehudebním námětem – déšť, vítr, bouřka, zpěv ptáků aj.

Vliv hudebního poslechu na děti:

Děti určují emoční stránku hudební ukázky (smutná, veselá)

Děti určují tempo ukázky (rychlé, pomalé)

Děti určují dynamiku ukázky (hlasitá, tichá)

Děti poznávají vysoké a hluboké tóny

Děti vyjádří hudební ukázku kresbou, pohybem atd.

K problematice hudebního poslechu se vyjádřila také ve své publikaci Tichá (2006, s. 148):

„ Děti předškolního věku učíme vnímat hudební skladbu postupně. Jeden poslech k pochopení

hudebního díla nestačí. Při poslechu se soustřeďujeme vždy na jeden hudební prvek.

Dominantním prvkem např. pochodové skladby bude nejprve sám pochod – děti budou

k ukázce pochodovat. Při druhém poslechu téže skladby se naše pozornost obrátí k hudebním

nástrojům, např. dechové nástroje, bicí. Poznáváním hudební řeči po malých krůčcích

získávají děti postupně vztah k hudební skladbě i k hudbě samé.“

6. Orffovy nástroje

V mateřské škole děti seznamujeme s tzv. Orffovým instrumentářem, tzn. hudebními nástroji,

které navrhl a uplatnil v praxi hudební skladatel a pedagog Carl Orff. Tyto nástroje

20

uplatňujeme při výuce hudební výchovy v mateřské škole. Orffovy nástroje jsou

nepostradatelnou pomůckou při vykonávání jakýchkoliv hudebních činností. Orffovy nástroje

rozdělujeme na dvě skupiny:

rytmické

melodické

Orffovy nástroje mají v mateřské škole svoji úlohu. Podle Liškové M. (2006. s. …) je jejich

úloha dána:“Hlavním úkolem hry na Orffovy nástroje je úloha doprovodná“.

Obecný popis těch nejpoužívanějších hudebních nástrojů z Orffova instrumentáře:

Rytmické nástroje:

Hůlky (ozvučná dřívka, claves)

Jsou určeny pro písničky rychlejšího tempa. Každou hůlku držíme palcem a ukazovákem

pravé a levé ruky. Hrou na hůlky doprovázíme především rytmicky pravidelné písně.

Znázorňujeme jimi např. pochod, kapky deště, tikot hodin atd. Mají krátký zvuk, je zde

absence doznívání.

Bubínek

Bubínek držíme v levé ruce, v pravé uchopíme paličku, na jednom konci upravenou měkkou

plstí. Používáme jej nejčastěji při doprovodu chůze. Hru na bubínek většinou využíváme

ke znázornění první doby (nota čtvrťová) ve dvoučtvrťovém taktu. Paličkou jemně provádíme

úhozy buď do středu, nebo na okraj hrací blány. Zvuk se pak liší.

Triangl

Výrazný nástroj, který má velmi jasný a zvonivý zvuk. Intenzita zvuku záleží na síle úhozu.

Triangl je kovový nástroj ve tvaru trojúhelníku, který držíme v levé ruce za nylonové vlákno.

V pravé ruce držíme kovovou paličku. Paličkou provádíme úhozy na vodorovnou hranu

trianglu. Většinou jej používáme k doprovodu pomalých not (půlových, celých) na začátku

nebo konci písně. Má „osvěžující“ charakter.

Tamburína

Tamburína má tvar kulatého bubínku s malými plochými talířky upevněnými po stranách

bubínku. Pomocí úhozů do hrací blány se ozývá chřestivý zvuk. Tamburína je také používána

21

ve druhé variantě – bez hrací blány. Hrajeme na něj rukou nebo prsty, ale také používáme

k úhozům kolena.

Činel

Činel je ve tvaru velkého talíře, který držíme za poutko v levé ruce. V pravé ruce držíme

paličku, kterou provádíme jemné údery na okraj hrací plochy. Většinou hrou na činel

znázorňujeme těžké doby v písních. Činel má dlouhý dozvuk, který můžeme ukončit dotykem

dlaně na hrací plochu.

Z dalších rytmických nástrojů používáme ještě činelky, drhlo, dřevěný blok nebo rolničky.

Melodické nástroje:

Zvonkohra

Zvonkohra má kovové kameny, na které hrajeme dřevěnou paličkou. Kameny mají tvar

obdélníkových plátků. Hra na zvonkohru velmi oživí píseň, má jasný a zvonivý zvuk.

Zvonkohry jsou sopránové a altové. V mateřské škole používáme především diatonickou

zvonkohru.

Xylofon

Na xylofon hrajeme podobně jako na zvonkohru paličkami. Kameny xylofonu jsou dřevěné,

zvuk je krátký, je zde absence dozvuku.

Metalofon

Velmi podobný nástroj, hrajeme na něj rovněž paličkami. Liší se vydávaným zvukem.

Je velmi dlouhý, s dozvukem.

PRAKTICKÁ ČÁST

7. Hudebně-poslechové činnosti

22

V hudebně-poslechových činnostech uplatňujeme rozvoj jednoho z nejdůležitějších smyslů

člověka – sluch. Zařazení sluchové výchovy do činností v mateřské škole má klíčový význam

v oblasti kognitivních funkcí (upevňování paměti, schopnost soustředění, rozvoj fantazie

a představivosti). V této složce hudebního poslechu uplatňujeme především hudební hádanky

a hry. Tyto činnosti představují širokou paletu nejrůznějších zvuků, melodií, rytmů atd.

Využíváme nejrůznějších předmětů, nástrojů z Orffova instrumentáře, hru na tělo atd.

Hudební hádanky a hry

Příklad:

a) děti poznávají nejrůznější písničky a melodie. Učitelka využije dvojí způsob:

hudební ukázku dětem přehraje pomocí magnetofonu

hudební ukázku zahraje učitelka sama pomocí nějakého hudebního nástroje (nejčastěji

to bývá klavír)

Úkol dětí je poznat o jakou píseň se jedná. U těchto hudebních hádanek je nutné, aby písně

byly melodicky i rytmicky odlišné. Do této činnosti zařazujeme písně, se kterými jsou děti

již dobře seznámeny a znají je. U starších dětí (5-6 let) můžete také zařadit podobnou činnost,

kdy učitelka dětem vytleská rytmus písně a děti pak hádají podle rytmu, o jakou píseň

se jedná. Tato činnost vyžaduje velké soustředění dětí, proto zařazujeme jen několik ukázek.

b) Děti poznávají hlasy – v této činnosti se děti snaží uhádnout hlasy. Důležité je,

aby měly zakrytý výhled, např. mají skloněné hlavy a oči zakryté rukama. Učitelka

vybere dítě, které přednáší krátkou básničku či říkanku. Děti hádají, kdo promluvil.

Do této činnosti se může zapojit také sama učitelka.

c) Děti poznávají zvuk hudebních nástrojů – při této hádance děti mohou sedět na vedle

sebe srovnaných židličkách, kdy se učitelka k dětem obrátí zády. Hraje na jednotlivé

hudební nástroje, které má k dispozici, např. činelky, bubínek, triangl, ale je možné

zařadit také klavír, flétnu nebo housle. Děti pak hádají, o který nástroj se jedná.

d) Děti poznávají zvuky – v těchto hádankách uplatňujeme nejrůznější pomůcky ze třídy,

např. do krabičky nebo hrníčku s uzávěrem nasypeme knoflíky, kamínky, čočku

a další nejrůznější ingredience a děti poznávají podle zvuku co je v hrníčku (nebo

krabičce) ukryto. Další možnost je magnetofonová nahrávka nejrůznějších zvuků

23

vyjadřující např. déšť, zvuk jedoucího vlaku, tekoucí vody atd. Děti se snaží uhodnout

tyto zvuky.

e) hra „na schovávanou“ – v této činnosti využíváme hlavně budík nebo mobilní telefon.

Učitelka zvolený předmět ukryje. Když začne zvonit, všechny děti hledají „hrající

předmět“.

Na závěr uvádím hru „na kouzelníka“ podle Liškové, M. (2006, s. 138):

„Učitelka představuje kouzelníka. Když řekne, že „všichni se promění v závodní auta“, děti

začnou napodobovat příslušné zvuky aut. Další možnosti: stíhací letadlo, vlak, zvony, hluboce

oddechující spáč, klusající koník, včelka, had“.

8. Učíme se písničku

Základem hudebních činností v mateřské škole je samozřejmě zpěv. Zpěv písní je nejčastější

hudební činnost, která se v současné době využívá. Opěrným bodem pro nácvik nové písně

24

je pro děti učitelka. Učitelka je pro děti jakýmsi vzorem, proto závisí především

na připravenosti a postupu učitelky, aby dosáhla úspěchu při učení nové písně. Je

samozřejmostí, že učitelka musí umět zpívat intonačně čistě, přesně rytmicky, vhodně děti

motivovat a také udržet pozornost dětí. Lišková (2006) ve své publikaci uvádí, že děti učíme

písně jednak formou nápodoby nebo formou hry na ozvěnu. Pro dosažení úspěchu musí tedy

učitelka jednak:

Zvolit správný metodický postup při učení nové písně

Svědomitě a důkladně se připravit

Lišková M. (2006, s. 28) zmiňuje však také, že: “Zásadní chybou je učit děti text písničky

samostatně, tedy odděleně od její melodie, tak jako říkanku“.

Praktický příklad přípravy učitelky pro nácvik nové písně podle Liškové (2006):

Výběr písně – učitelka vybírá píseň dle:

TVP (ŠVP - cíle, výstupy)

náročnosti, tzv. přihlédne k pěveckým možnostem dětí

ročního období

návaznost na další činností, např. pohybové

Vhodná tónina – učitelka přihlíží k pěveckému rozsahu dětí ve třídě

Forma nácviku písně – nápodobou, hra na ozvěnu atd.

Určíme frázování, nádechy

Obtížná místa v písni – rytmicky, intonačně (učíme děti samostatně)

Učitelka se předem rozhodne, zda děti naučí jednu nebo více slok písně

Vhodná motivace

Význam cizích slov

Praktický příklad metodického postupu při nácviku nové písně podle Liškové (2006):

Motivace – vzbuzení zájmu dětí. Použít můžeme loutky, obrázky, pohádku atd.

Prvotní seznámení dětí s písní – učitelka dětem zazpívá celou píseň

Vedení dialogu – rozhovory s dětmi o písni, učitelka klade otázky, děti odpovídají atd.

Samostatné seznámení dětí s obtížnějšími místy

Přistoupení k samotnému nácviku nové písně

25

Při zpěvu písně pak využíváme pohyb nebo hudební nástroje (Orffův instrumentář). Píseň pak

často opakujeme, abychom upevnily její znalost.

Praktický příklad nácviku písně Travička zelená (viz. př. č. 1)

Zařazení do integrovaného bloku ŠVP: Jaro

TVP (podtéma): Přišlo jaro se sluníčkem

Cíle: správné rozeznávání ročních období, rozdíly, prvky jara

Tónina – lze zpívat v C dur nebo v D dur

Rozsah písně – pět tónů

Metodický postup:

Použijeme obrázky a otázky. Příklad motivace – Šimanovský Z., Tichá A. (1999, s.

128):

„Doma má člověk teplo a střechu nad hlavou, ale venku na jarní trávě a na slunci je

líp. Kutálíme se tam, dovádíme a skáčeme a je nám hej.“

Prvotní seznámení dětí s písní – učitelka dětem zazpívá celou píseň

Vedení dialogu – součást motivace - rozhovory s dětmi o písni, učitelka klade otázky,

děti odpovídají – Šimanovský Z., Tichá A., (1999, s. 128):

„Rádi dovádíte v čerstvé trávě? Co všechno se tam dá dělat?“

Samostatné seznámení dětí s obtížnějšími místy

Přistoupení k samotnému nácviku nové písně

8.1. Motivace

Motivace patří k nejdůležitějším prvkům při nácviku písně a seznámení s písní, kterou

chceme děti naučit. Učitelka využívá hlavně svou fantazii a kreativitu. K motivaci dětí

jí pomohou nejrůznější didaktické pomůcky a další předměty, např. veškeré obrázky

vztahující se k dané písni, knihy, pohádky, využívá loutky nebo maňásky a také prvky

dramatizace. Ke správné motivaci patří vlastní prožitky dětí. Klíčem ke správné motivaci dětí

je přístup učitelky. K motivaci a vzbuzení zájmu dětí o písničku použijeme různá zhudebněná

říkadla, písničky, které děti již znají, rozhovory o písni, ději i postavách, hledání souvislostí,

použijeme také nástroje k oživení písně, uspořádání hudební besídky aj. Tyto činnosti

26

používáme k vzbuzení zájmu dětí o písničku, tudíž nesmí samotný zpěv písně zastínit.

Neodmyslitelnou součástí motivace je pochvala.

Motivační rozhovor

Písnička „šel zahradník do zahrady“ – kdo má zahrádku? Co všechno roste na zahradě? Co

se ti nejvíce líbí? Co máš nejvíce rád? Co nejraději děláš na zahradě?

Písnička „na tý louce zelený“ – Kdo se pase na louce? Která zvířátka znáš? Kdo je myslivec?

Čím se živí jeleni, srnky…?

U tohoto druhu novace musí učitelka počítat s různými i nečekanými reakcemi dětí, tudíž

by měla mít schopnost improvizovat otázky tvořit na základě odpovědí a reakcí dětí.

Příklad motivace dětí dle Liškové (2006):

1) Zkusím vám zazpívat novou písničku a vy budete pěkně pozorně poslouchat a pak

mi řeknete, jestli se písnička více hodí do tance nebo k pochodu. (např. jedna dvě,

Honza jde…, Marjánko, Marjánko…)

2) Děti, dnes si zazpíváme o koních. (Já mám koně, vraný koně..)

Nejdříve pěkně poslouchejte a pak mi každý z vás řekne, jaký hudební nástroj bys

k této písničce vybral (např. rolničky). Jakou písničku ještě znáte, kde se zpívá

o koních? (Když jsem já ty koně pásal)

3) Poslouchejte pozorně text nové písničky. Zkuste přijít na to, kam jede poštovský panáček (do Rokycan).

V případě nezájmu dětí Lišková (2006, s. 23) doporučuje: „Pokud se nepodaří děti vhodně

motivovat a námi vybraná písnička děti nezaujme, pokusíme se nejprve zjistit příčinu. Na vině

může být víc věcí. Příčinou může být momentální nálada dětí, nevhodná motivace,

v neposlední řadě i špatně vybraná píseň, např. příliš obtížná nebo naopak příliš

jednoduchá.“

8.2. Hry s písničkou

27

Příklad č. 1:

Název písně: Ach synku, synku (viz. př. č. 2)

1) Nejdříve si písničku několikrát zazpíváme

2) Vysvětlíme si s dětmi, o čem písnička je (text písně). Dle Šimanovského, Tiché (1999,

s. 35):

Tatínek vyčítá svému synovi, že málo pracoval. Syn leží doma a vysvětluje tatínkovi,

že se mu polámalo kolo. Je to jen výmluva nebo je to skutečně pravda?

3) Učitelka klade dětem otázky :

Co je to pravda? Co je to lež? Už jsi někdy lhal? Co znamená lež, která ostatním

neubližuje?

4) Hry s písničkou – Šimanovský Z., Tichá A. (1999, s. 35):

„Soutěžíme o to, kdo řekne větší nepravdu: Psi mají šest noh…atd.

Vyprávíme si pohádku na pokračování.

Dvojice: Jeden leží a druhý se ho snaží přimět, aby vstal, ale beze slov. (Ležící může,

ale nemusí vstát, podle toho, jak si první vede).

Povídáme si o tom, kdo vstal a kdo zůstal v posteli a proč.

Ve dvojici jako prve, ale můžeme mluvit.

Totéž s výměnou partnerů.“

Příklad č. 2:

Název písně. Adámku, náš (viz. př. č. 3)

Hry s písničkou podle Šimanovského Z., Tiché A. (1999, s. 34):

1) „Máma Adámka budí, ale tomu se nechce z postele. Když vstane, nemůže najít své věci.

2) Komu z vás se po ránu taky nechce vstávat? Co má dělat maminka (táta), když chce,

aby dítě vstalo? Jak vypadá takové všední ráno u vás doma?

3) Dvojice. Menší leží a nevstává. Větší ho budí a chce, aby vstal. Každý je Adámek.

Hledáme své oblečení a boty. Oblékáme se líně a pomalu. Všichni stojí v řadě a mají

před sebou skutečný pár svých bot. Na signál se k nim rozběhnou a soutěží, kdo si je

obě dřív obuje“.

8.3. Využití dramatických prvků

28

Jedna z forem práce s písničkou je její dramatizace. V mateřské škole využíváme

při dramatizaci hlavně lidové písně. Lidová píseň nabízí bohatá témata. Právě tato forma

práce s písní dětem zprostředkovává velmi cenné zkušenosti a prožitky. Mimo jiné touto

činností vytváříme nejrůznější situace, v lidském životě zcela běžné, které vyjadřují

rozmanitost lidské povahy a charakteru. Díky tomuto děti poznávají všechny podoby lidského

života v praxi.

Dramatizací písní u dětí rozvíjíme:

fantazii a představivost

emoční stránky osobnosti dítěte

poznávání charakteristických rysů lidské povahy

kultivovaný přednes a řeč

neverbální způsob komunikace

celkovou hudebnost dítěte

Základem všech činností v mateřské škole, tedy i dramatizace lidových písní je vhodně

zvolená motivace. Toto je podloženo vzájemným vztahem učitelky k dětem a naopak.

Vzájemné porozumění a zájem je klíč k úspěchu všech činností (tedy nejen hudebních)

vykonávaných v mateřské škole.

Zásady dramatizace lidových písní:

vhodný výběr písně - při výběru písně zohledňujeme především to, jak se hodí

do připraveného TVP (ŠVP) z hlediska tématu, vzdělávacích cílů a očekávaných

výstupů. Bereme v úvahu také aktuální složení třídy (počet děvčat a chlapců).

Analýza písně – před samotnou dramatizací písně je důležité, aby s ní děti byly

náležitě seznámeny, tedy aby ji uměly zazpívat, a především, aby porozuměly textu

a vysvětlily si případně slova, kterým děti nerozumí.

ztvárnění situací – pomocí improvizace si zkusíme zahrát jednotlivé situace,

které vyplývají z písně. Improvizací vznikne mnoho situací, které třeba ani s danou

písní nesouvisí. Vybereme stěžejní situace, které do písně patří.

Propojení situací – vybrané stěžejní situace propojíme pomocí detailů v jednolitý

celek.

Představení - samotnou dramatizaci písně pak zopakujeme.

Vlastní příklad dramatizace písně

29

Název píseň: Šla Nanynka do zelí (viz. př. č. 4)

Tónina: A dur

Tónový rozsah: 8 tónů

Postup při dramatizaci písně:

1) Nejprve si celou píseň zazpíváme (vycházíme z toho, že píseň děti již znají nebo ji

alespoň už někdy zpívaly)

2) Rozbor textu a děje – vysvětlíme si některá slova, kterým děti nerozumí, řekneme si

o čem píseň je (Nanynka – Anička, lupení – listy zelí). Povahové vlastnosti „Nanynky

a Pepíčka“. Učitelka se ptá dětí – „jaký je Pepíček?“

3) Rozdělení rolí – dívky představují roli „Nanynky“, chlapci představují roli „Pepíčka“

4) Pomůcky – připravíme si místo (může být ve třídě nebo i venku), které představuje

pole. Hračky nebo didaktické pomůcky použijeme jako „zelí“. Děti mají za úkol

přinést si z domova košíček.

5) Postupně hrajeme jednotlivé situace:

a) Děvčátka („Nanynky“) mají v rukou košíčky, jdou na pole, kde roste zelí a předvádějí,

jak trhají listy zelí (lupení)

b) Chlapci („Pepíčci“) přijdou na pole a předvádějí, jak rozšlapávají košíčky

c) Nanynky pak Pepíčkům hrozí „Ty ty ty“ a dodávají, že „to budou platiti“

6) Jednotlivě zahrané situace pak propojíme a vyzkoušíme po jednotlivcích

7) Nakonec vybereme jednu „Nanynku“ a jednoho „Pepíčka“, kteří budou písničku

předvádět a ostatní i s p. učitelkou zpívají. Role postupně vyměňujeme tak,

aby se vystřídalo více dětí.

Příklad dramatizace písně „Pod dubem, za dubem“ (viz. př. č. 5) dle Šimanovského, Tiché,

Burešové (2000):

Vzájemné přesvědčování

Vytvoříme dvojice – jedno dítě drží jablko (použijeme hračku z herny) a druhé dítě se jej

snaží přimět k tomu, aby mu jablko dalo. Poté si děti vyměňují role.

Obměna a) dítě se snaží přesvědčit druhé, aby si od něj půjčilo svetr, neboť je zima,

ale nenutí ho.

30

Obměna b) děti se rozdělí na dvě skupiny. První skupina chce jít ven, druhá skupina

chce zůstat ve třídě.

Obměna c) celá třída se snaží přesvědčit učitelku, aby ve třídě chovali nějaké zvířátko,

např. želvu.

Poznámka: Šimanovský, Tichá, Burešová (2000, s. 54):

„ Výsledek při hrách s motivem přesvědčování, usmiřování apod. není dán předem. Druhý

se nakonec může nechat přesvědčit, ale nemusí, podle toho, jak dobře, vtipně a citlivě si vede

ten, kdo přesvědčuje“.

8.4. Využití Orffova instrumentáře

V mateřské škole využíváme při hudebních činnostech hudebních nástrojů z tzv. Orffova

instrumentáře. Tato činnost patří k oblíbeným činnostem a děti většinou velmi baví.

Náročnost doprovodu písně libovolným hudebním nástrojem pak přizpůsobujeme vzhledem

k individuálním schopnostem jednotlivých dětí. Výhodou těchto hudebních nástrojů je jejich

rozmanitost, tudíž se do hudebních doprovodů a činností mohou zapojit také děti méně

zdatné. Než přistoupíme k doprovodu písní hudebními nástroji z Orffova instrumentáře,

použijeme tzv. hru na tělo. Tichá (2000, s. 20) říká: „ Pro děti je nejdostupnějším nástrojem

jejich vlastní tělo. Různými způsoby tleskání, pleskání, dupání, luskání, ale i dalšími zvuky

vytvořenými pomocí jazyka, úst a hlasu mohou velmi emotivně „dokreslit“ dramatickou

situaci. K doprovodu písní děti používají tzv. hry na tělo. Opakují-li stále stejný rytmický

motiv, vznikne tzv. ostinato. To se opakuje buď v průběhu celé písně, nebo pouze v některé její

části. Hra na tělo by vždy měla předcházet hře na nástroj. Nacvičená koordinace pohybů pak

usnadní pohotovější a přesnější instrumentální hru“.

Práce s hudebními nástroji Orffova instrumentáře

1) Seznámení dětí s jednotlivými hudebními nástroji – učitelka všechny nástroje, které

jsou součástí hudebních činností dětem ukáže, předvede, jak zní a jak se jmenují.

2) Hra – děti se otočí zády k učitelce nebo si zakryjí oči. Učitelka pak hraje na jednotlivé

nástroje a děti mají za úkol uhodnout, o jaký hudební nástroj se jedná. Procvičujeme

kognitivní funkce (paměť, vnímání) a představivost.

31

3) Improvizace – děti se společně s učitelkou snaží vymyslet různé ekvivalenty

Orffových hudebních nástrojů, se kterými se seznámily, např. hůlky (ozvučná dřívka)

– vařečky, činelky – pokličky z hrnců, bubínek – hrnec nebo plastová mísa atd.

Doprovod písně s rytmickými nástroji

V mateřské škole nejčastěji používáme hůlky, činelky, tamburínu, triangl nebo bubínek.

Při doprovodu písní je nutné zvolit vhodnou píseň z hlediska rytmu a náročnosti.

Příklad:

Píseň. „Já mám koně“ (viz. př. č. 6)

použijeme hůlky tak, že vyťukáváme osminové noty (úder znázorněn X).

X X X X X X X X X X X X X

Já mám ko - ně vra - ný ko - ně to jsou ko - ně mí

přidáme bubínek – hrajeme čtvrťové noty (začátek každé doby)

X X X X X X X

Já mám ko - ně vra - ný ko - ně to jsou ko - ně mí

přidáme triangl nebo činelky – hrajeme pouze na první dobu

X X X X

Já mám ko - ně vra - ný ko - ně to jsou ko - ně mý

Doprovod písně s melodickými nástroji

V mateřské škole používáme nejčastěji zvonkohru nebo xylofon.

32

Příklad:

Píseň: Já do lesa nepojedu (viz. př. č. 7)

Píseň je ve tří čtvrťovém taktu, v tónině A dur. Střídáme akordy A dur a E dur.

hrajeme vždy na první dobu

A E A

a a e a

Já do le - sa | ne - po - je - du | já do le - sa | ne - půj - du |

A E A

A a e a

Kdy - by na mně | haj - ný při - šel | on by mně vzal | se - ky - ru |

Dále můžeme hrát na každou dobu a používat rozklad celého akordu, podle tóniny, tzn.

používáme nejčastěji tři akordy.

Tóniku (T) je postavená na prvním stupni stupnice v tónině

Subdominantu (S) je postavená na čtvrtém stupni stupnice v tónině

Dominantu (D) je postavená na pátém stupni stupnice v tónině

Příklad:

C dur – tónika (c-e-g), subdominanta (f-a-c), dominanta (g-h-d)

A dur – tónika (a-cis-e), subdominanta (d-fis-a), dominanta (e-gis-h)

D dur – tónika (d-fis-a), subdominanta (g-h-d), dominanta (a-cis-e)

E dur – tónika (e-gis-h), subdominanta (a-cis-e), dominanta (h-dis-fis)

33

8.5. Hudebně-pohybové příklady

Příklad č. 1:

Název písně: Sedí liška pod dubem (viz. př. č. 8)

Tónina: D dur

Tónový rozsah písně: pět tónů

Návrh hudebně-pohybového provedení dle Kulhánkové E. (2008, s. 66):

„Děti sedí na zemi tureckém sedu a „drží píšťalky“, prsty naznačují hru na ně. Na „buben“ tleskají na kolena“.

Příklad č. 2:

Název písně: Já jsem muzikant (viz. př. č. 9)

V jednotlivých slokách zpíváme o těchto nástrojích:

housličky – (: fidli, fidli, fidli, fidli, fidli, fidli, housličky:)

trumpeta – (: já rád játra, ty rád játra, on rád játra trumpeta:)

bubínek – (: bumtarata, bumtarata, bumtarata, bubínek:)

basa – (stála basa u primasa, za kamnama stála. Když primaska zatopila, basa sama hrála)

Návrh provedení dle Kulhánkové E., (2008, s. 103):

Děti rozdělíme na dvě skupiny.

První skupina dětí si sedne na zem. Druhá skupina dětí zpívá první část písně

a prochází mezi dětmi, které sedí na zemi.

První skupina dětí se zeptá, jak se hraje na (bubínek, housličky, trumpeta, basa…)

Druhá skupina dětí zazpívá a ukazuje, jak se na nástroj hraje.

U dalších slok se děti vymění.

Příklad č. 3:

Název písně: Na tý louce zelený (viz. př. č. 10)

34

Návrh provedení dle Kulhánkové E., (2008, s. 116):

Formou hry – domluvíme si s dětmi klíčové slovo, např. „zelená“, které však nesmíme

vyslovit a pouze ukážeme na zelenou barvu ve třídě. Toto slovo signalizuje pomlku,

hudba hraje dále.

Děti zpočátku nerozumí, co znamená „pomlka“. Vysvětlíme jim toto slovo teprve

po několikerém provedení písně.

Potom ještě přidáme druhé slovo, např. jeleni. Rukama naznačujeme parohy.

9. Plán hudebních činností

Praktická ukázka jednodenního plánu hudebních činností v mateřské škole.

Téma: „Já jsem muzikant“

35

Věkové zařazení: 4-6 let

Počet dětí: 25

Místo realizace: prostory mš (třída)

Metody a formy výuky:

Slovní

Monologické - vyprávění, popis, vysvětlování

Dialogické – rozhovor, dialog, diskuze

Názorně-demonstrační – předvádění, pozorování

Praktické

Organizační formy výuky:

Skupinová

Frontální

9.1. Anotace plánu – cíle a výstupy

Anotace

Naplňování jednotlivých dílčích cílů stanovených v Rámcovém vzdělávacím programu

pro předškolní vzdělávání.

Dílčí cíle:

Rozvoj:

pěveckých dovedností

smyslů a kognitivních funkcí

pohybových dovedností

řečových schopností

koordinace končetin se zpěvem (mluvou)

hudebního cítění vnímání

36

Očekávané výstupy:

osvojit si schopnost koordinace pohybů se zpěvem

upevnění základních pravidel při zpěvu, hlasové výchovy

upevňování motorické obratnosti

rozvoj fantazie a představivosti

schopnost soustředění, postřehu, nápaditosti, pohotových myšlenkových pochodů

procvičení paměti, vnímání, sluchu

upevnit základy artikulace a výslovnosti vedoucí ke správnému řečovému vývoji

schopnost rozlišit rytmus, dynamiku, hluboké a vysoké tóny atd.

9.2. Popis činností

Nabízené činnosti:

1) poslech písně

určujeme charakter písně – formou rozhovoru provádíme rozbor písně. Učitelka se ptá

dětí např. „jaká je to píseň? Je veselá nebo smutná píseň? Jaké znáš veselé a smutné

písně? Společně si povídáme o veselých a smutných písních.

určujeme tempo písně – stejným způsobem si povídáme o tom, jaké známe rychlé

písně, jaké známe pomalé písně. Nakonec si některé písničky společně zazpíváme.

zpěv písně - děti zpívají písničku společně s učitelkou, která doprovází na klavír.

Poté zpíváme znovu, ale každou jednotlivou sloku pak zpívá vybrané dítě sólo

2) obsah písně

seznamujeme se s hudebními nástroji, které se v písničce vyskytují

učitelka dětem hudební nástroje ukazuje na obrázku pro názornost

rozlišujeme hudební nástroje podle velikosti. Určujeme malé a velké nástroje,

např. basa (kontrabas) – velký, trumpeta – malý, housličky – malý, bubínek – malý

seznamujeme se s dalšími hudebními nástroji, které se v písničce nevyskytují

rozlišujeme vysoké a hluboké zvuky. Jak zní jednotlivé hudební nástroje? Např. basa

(kontrabas) - hluboce, housličky – vysoko

37

jmenujeme písně, kde vystupují muzikanti nebo hudební nástroje a zazpíváme si je,

např. běží liška k Táboru, muzikanti, co děláte atd.

3) další činnosti

hudebně pohybové činnosti – předvádíme pantomimicky, jak se hraje na jednotlivé

nástroje. Následně spojíme pohyb se zpěvem.

výtvarná činnost – každé dítě si vybere jeden hudební nástroj, který se mu nejvíce líbí

nebo na který by chtěl hrát a nakreslí jej. Menší děti kreslí podle předlohy (obrázku).

Větší děti (předškoláci) se pak pokouší kreslit zpaměti. Trénujeme představivost

a fantazii.

zpíváme píseň s doprovodem hudebních nástrojů z Orffova instrumentáře.

Pouštíme dětem hudební ukázky, kde znějí různé hudební nástroje. Děti mají za úkol

nástroje rozlišit pojmenovat. Používáme hudební nástroje, jejichž zvuk je velmi

kontrastní. Např. kontrabas x flétna, bubínek x trumpeta. V opačném případě by byl

úkol pro děti náročný.

Vytleskáváme jednotlivé slabiky písně a také její rytmus. Můžeme použít například

libovolný nástroj z Orffova instrumentáře.

Snažíme se správně artikulovat a vyslovovat jednotlivá citoslovce užitá v písni,

jež vyjadřují zvuk jednotlivých nástrojů. Např.:

Housličky – „fidli, fidli, fidli, fidli“

Trumpeta – „ já rád játra, ty rád játra, on rád játra“

Bubínek – „ bumtarata, bumtarata, bumtarata“

Rozhovory – povídáme si o tom, jaké vlastnosti musí mít muzikant. Musí býr

pracovitý, pilný a trpělivý. Na konkrétních příkladech učitelka dětem vysvětlí, co tyto

vlastnosti znamenají.

Seznamujeme se s pravidly společenského chování. Jak se chováme na koncertě.

Jak jsem oblečení atd.

Připomeneme si obsah písně. Vypráví se v ní, že muzikant přichází z české země,

tudíž jí můžeme rozumět tak, že muzikant vandruje po světě a cizích zemích.

Vyprávíme si s dětmi o cizích zemích, hudebních nástrojích, které jsou stejně

nebo jiné. Seznamujeme děti s multikulturním povědomím (cizí řeči x nástroje zní

pořád stejně)

38

9.3. Evaluace

Evaluaci můžeme označit jako hodnocení provedených činností. Evaluace poskytuje zpětnou

vazbu, která je velmi důležitá pro přípravu dalších činností nabízených prostřednictvím

třídního vzdělávacího programu. Evaluaci provádíme jednak u dětí (hodnotíme rozvoj

tzv. klíčových kompetencí) a také sami u sebe (autoevaluace). Evaluaci dětí provádíme

prostřednictvím hodnotících listů, kde jsou stanoveny otázky, na které odpovídáme. Každá

mateřská škola si sama stanovuje formu tohoto hodnocení (evaluace) i otázky, které jsou

uvedeny v hodnotícím listu.

Příklad evaluace podle Tiché (2006):

Která z hudebních činností dítě nejvíce bavila?

Pro kterou hudební činnost má dítě předpoklady?

Má hudební předpoklady?

Zaujaly jej hudební činnosti?

Umí dítě tvořit správný pěvecký hlas?

Dovede zpívat ve své přirozené poloze?

Umí zazpívat intonačně čistě jednoduchou melodii?

Umí rozlišovat vysoké a hluboké tóny?

Umí rozeznat rychlé a pomalé tempo?

Je schopno sladit pohyb a hudbu?

Umí předvést pohybovou improvizaci?

Má schopnost soustředění?

Má rytmické cítění?

Je schopné rytmické reprodukce?

Podle výsledků dětí pak sestavujeme příští vzdělávací nabídku. Zaměříme se na to, co dětem

dělalo potíže, a vrátíme se k problému.

39

Závěr

Tato práce zahrnuje specifickou oblast ve vývoji dětí předškolního věku. Předkládá základní

přehled o vzájemném působení a vlivu hudby na dítě předškolního věku a jeho

charakteristiku. Na závěr mé práce chci podotknout, že ať už se jedná o jakoukoliv činnost,

vždy hraje roli osobnost učitelky, její vztah k dětem, schopnost děti motivovat a vštípit jim

40

ten správný pohled na svět a věci, které jsou okolo nás. V této práci je vykreslena oblast

hudební. I přesto, že se jedná o specifickou oblast vyžadující potřebné znalosti učitelky,

a rozhoduje praxe a vzdělání, je především dominantní a rozhodující přístup a vztah k dětem.

Právě tyto zmíněné předpoklady jsou stěžejní ke kvalitní práci pedagogů v mateřské škole.

Odměnou je pocit, že děti tam chodí rády a učitelka je oblíbená.

Prostřednictvím hudebních činností dětem vkládáme morální i duchovní hodnoty a správný

hudební základ, který je zásadní pro další hudební vývoj dětí. V této práci je shrnut základní

teoretický a praktický přehled symbiózy dětí a hudby.

POUŽITÁ LITERATURA

FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. 1.dotisk 1.vyd. Praha : Univerzita Karlova,

Karolinum, 2007, 238 s. ISBN 978-80-246-0965-2

KULHÁNKOVÁ, Eva. Písničky a říkadla s tancem. 4.vyd. Praha : Portál, 2008, 144 s.

41

ISBN 978-80-7367-515-8

LIŠKOVÁ, Marie. Hudební činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha : Raabe, 2006, 165 s.

ISBN80-86307-26-3

LIŠKOVÁ, Marie. Zpíváme si s dětmi. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, 2005, 168 s.

ISBN 80-247-0855-8

MODR, Antonín. Všeobecná hudební nauka. 1. vyd. Praha-Bratislava : Supraphon, 1970, 190

s. ISBN neuvedeno

PILKA, Jiří. Hudební kaleidoskop. 1.vyd. Praha : Panton, 1972, 234 s. 35-962-72

PILKA, Jiří. Království tónů. 1.vyd. Praha : Albatros, 1983, 152 s. 13-823-83

PILKA, Jiří. Kudy chodí hudba. 1.vyd. Praha : Albatros, 1980, 150 s. 13-906-80

SEDLÁK, František. Psychologie hudebních schopností a dovedností. Praha : 1989, 258 s.

ISBN 80-7058-073-9

SEDLÁK, František. Základy hudební psychologie. 1.vyd. Praha : SPN, 1990, 319 s.

ISBN80-04-20587-9

ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, TICHÁ, Alena. Lidové písničky a hry s nimi. 1.vyd. Praha : Portál,

1999, 152 s. ISBN 80-7178-323-4

ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, TICHÁ Alena, BUREŠOVÁ, Věra. Písničky a jejich dramatizace.

1.vyd. Praha : Portál, 2000, 160 s. ISBN 80-7178-477-X

TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat. 1.vyd. Praha : Portál, 2005, 148 s. ISBN 80-7178-916-X

TICHÁ, Alena, RAKOVÁ, Milena. Zpíváme a hrajeme si s nejmenšími. Portál, Praha, 2007,

168 s. ISBN 978-80-7367-100-6

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro předškolní

vzdělávání. Praha : 2004, 48 s. ISBN 80-87000-00-5

INTERNETOVÉ ZDROJE

KOŠŤÁLOVÁ, Vlasta. Proměna hudební výchovy v RVP PV. [online]. 2006-03-21

42

Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/468/promena-hudebni-vychovy-v-rvp-pv.html/

LIŠKOVÁ, M. Funkce hudby ve společnosti. 2005-11-28

Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/P/406/FUNKCE-HUDBY-VE-

SPOLECNOSTI.html/

43

SEZNAM PŘÍLOH:

Příloha 1 Travička zelená

Příloha 2 Ach synku, synku

Příloha 3 Adámku náš

Příloha 4 Šla Nanynka do zelí

Příloha 5 Pod dubem za dubem

Příloha 6 Já mám koně

Příloha 7 Já do lesa nepojedu

Příloha 8 Sedí liška pod dubem

Příloha 9 Já jsem muzikant

Příloha 10 Na tý louce zelený

44

Příloha 1

Příloha 2

Příloha 3

Příloha 4

Příloha 5

Příloha 6

Příloha 7

Příloha 8

Příloha 9

Příloha 10

SEZNAM ZKRATEK

aj. a jiné

apod. a podobně

atd. a tak dále

č. číslo

mš mateřská škola

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

např. například

př. příloha

PRV PV rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání

s. strana

ŠVP školní vzdělávací program

TVP třídní vzdělávací program

tj. to je

tzn. to znamená

tzv. tak zvaný

viz. vizualizace

ANOTACE

Jméno a příjmení: Lucie Šlachtová Katedra: Katedra hudební výchovy

Vedoucí práce: Prof. MgA. Petr PlanýRok obhajoby: 2013

Název práce: Hudební výchova v mateřské škole

Název v angličtině: Music at pre school age

Anotace práce: Tato práce představuje základní přehled hudebních činností, které se uplatňují při vzdělávání dětí v mateřské škole. Teoretická část obsahuje teoretické poznatky o hudebním vývoji dítěte, mapuje vztah dítěte předškolního věku k hudbě jako takové. Dále jsou zde teoreticky vykreslena konkrétní témata – a to v oblasti vývoje dětského hlasu a jeho rozsahu, dětského zpěvu a jeho problematiky, hudebního poslechu, hudebně pohybových disciplín, Orffova instrumentáře atd. Do této části je také zařazen pohled z hlediska školského systému, v našem případě se jedná o Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praktická část pak představuje praktické příklady základních hudebních činností provozovaných v mateřské škole. Jednotlivé příklady jsou uvedeny pro práci s těmi nejmenšími dětmi i s předškoláky. Jednotlivé příklady v kapitolách jsou v souvislosti s teorií.

Klíčová slova:

učitelka, dítě, předškolní věk, hudba, mateřská školaAnotace v angličtině: This thesis introduces elementary summary of music activities

which are used during preschool education. Theoretical part is set up of theoretical knowledge about music development of a child and it tracks the relationship of a child with music. Then there are specific topics mentioned such as development of a child´s voice and its range, child´s singing and its problematic parts, listening to music, music – physical activities, Orff armamentarium and so on. There is also a view from the point of a school system, so called Framework Education programme for preschool education.The practical part introduces examples of basic music activities at preschools. Each example is used for work with the nursery children as well as with the preschool children.

Individual examples are shown in connection with the theory.

Klíčová slova v angličtině:teacher, child, pre school age, preschool, music

Přílohy vázané v práci: celkem 10 příloh

Rozsah práce: 44 stran

Jazyk práce: český