živa 3/2012 107 ziva.avcr.cz

Dermatofyta a nedermatofytické houbyDermatomykózy patří k nejběžnějším in -fekcím vůbec. Podíl nakažených jedincův populaci (prevalence) se liší v závislostina klimatických, sociálních i ekonomic-kých podmínkách. Udává se, že 30 % po -pulace (v rozvojových zemích až 70 %)prodělá během života jednu i více epizodmykotické infekce. Výskyt také výrazněstoupá s věkem. Frekvence mykóz u jedin-ce je do značné míry odrazem celkovéhozdravotního stavu včetně imunitního sys -tému a hygienických podmínek, v nichžčlověk žije.

Pokud mykotická infekce postihne pou-ze povrchovou rohovou vrstvu pokožky,hovoříme o keratomykóze, pod pojmemdermatomykózy pak rozumíme infekcekůže, někdy i sliznice, nehtů a vlasů. Jestli -že nákaza zasáhne podkoží, označuje sejako hluboká mykóza. Ta může mít u vní-mavějších jedinců i systémový charakter.V našich klimatických podmínkách se všakvyskytuje vzácně. I když nejde o infekceohrožující život, nelze dermatomykózypovažovat za pouhý kosmetický problém.Některé formy jsou pro svého nositele znač-ně nepříjemné, mohou mu bránit v řadě

aktivit a svou často nevzhlednou formoubývají sociálně vyřazující. Navíc zpravidlajde o nakažlivá onemocnění, která by už zesvé podstaty neměla zůstat bez léčby.

Z lékařského pohledu se původci hou-bových chorob dělí na dvě skupiny. Je tojednak specializovaná skupina hub schop-ná efektivně využívat keratin a známá jakodermatofyta (viz dále). Pro jimi vyvolanáonemocnění (dermatofytózy) se vžil názevtinea spojený s určením lokalizace posti-žení, např. tinea capitis pro dermatofyto-vé infekce hlavy, tinea corporis pro náka-zy na těle, tinea unguium pro onemocněnínehtů (také onychomykóza). Všechny ostat-ní houby jsou v dermatologii označoványjako nedermatofytické a z praktickýchdůvodů se rozlišují na nedermatofytickévláknité houby (NVH) a kvasinky.

Spektrum vláknitých hub izolovanýchz klinického materiálu je velice širokéa není většinou v silách klinických labo-ratoří plně pokrýt jejich identifikaci. Anistále rozšířenější molekulární metody ne -jsou všemocné, a tak je cesta k definitiv-nímu určení houby někdy hodně zdlou-havá, nebo se vůbec nezdaří. Pokud siuvědomíme, že se za příhodných okol-

ností v odebraném materiálu z povrchutěla může vyskytnout významné procentohub přítomných v prostředí, pak je tentopočet úctyhodný. Odhady o celkovém dru-hovém bohatství říše hub totiž téměř vždypřesahují milion druhů.

Keratiny alfou i omegou odolnosti kůžeLidská kůže slouží jako mechanická i che-mická bariéra vůči vlivům vnějšího pro-středí, včetně působení mikroorganismů.Její odolnost je do značné míry dána sku-pinou skleroproteinů označovaných jakokeratiny (rohovina), které jsou hlavnímistrukturálními proteiny povrchu těla nejensavců, ale i ptáků, plazů a obojživelníků.Keratiny jsou ve své nezměněné podoběvětšinou organismů nerozložitelné. Exis-tují ale specializované skupiny využíva -jící keratin jako hlavní zdroj živin. Kroměomezeného spektra druhů hub dovede ke -ratin rozkládat jen hrstka bakterií a larvyněkterého hmyzu – kožojedů (Dermestidae)a molů (Tineidae). Mezi houbami ovláda-jí tuto schopnost právě dermatofyta. Ta bý -vají vůbec prvními organismy, které osíd-lují keratinizované substráty v půdě. Jejichrozkladem připravují podmínky pro dalšíkeratinofilní organismy, jež nedovedourozštěpit surový keratin, ale využívají pro-dukty rozkladu připravené dermatofyty.Sukcese na substrátu probíhá až do jehoúplné mineralizace. Proces rozkladu kera-tinu (keratinolýza) byl dlouho obestřenřadou nesrovnalostí a nedařilo se ho objas-nit na základě aktivity enzymů štěpícíchproteiny (proteáz) produkovaných derma-tofyty. Za značnou odolnost keratinů jez velké části odpovědný vysoký obsah cys-tinu složeného ze dvou molekul aminoky-seliny cysteinu, spojených disulfidickýmmůstkem. Právě tyto můstky mají na svě-domí odolnost keratinů vůči rozkladu.Proces jejich štěpení probíhá do značnémíry neenzymaticky a je zprostředkovánprodukcí siřičitanu dermatofyty. Siřičitanv extracelulárním prostoru funguje jako re -dukční činidlo a štěpí disulfidické můstky.

Vít Hubka, Naďa Mallátová

Vláknité houby z povrchu lidského těla

Mikroskopické vláknité houby, často laicky označované jako plísně, jsou orga-nismy běžně izolované z povrchu lidského těla při podezření na dermatomykó -zu – mykotické onemocnění kůže, nehtů, vlasů, vousů a sliznic. V řadě případůjde skutečně o původce, mnohdy ale není souvislost s chorobou jednoznačnáa je zapotřebí dalších postupů k potvrzení role izolovaného organismu. Problema -tické někdy bývá i jeho definitivní určení, které může pomoci při rozhodovánío léčbě a představuje cennou informaci pro epidemiologii. K poznatkům z oblas-ti biologie dermatomykologicky významných hub přibyla v posledních letechřada důležitých objevů, a to nejen díky pokrokům molekulární biologie. Eko-logie těchto druhů je velmi pestrá a zajímavá, ale v některých případech jsounaše poznatky jen útržkovité, navzdory jejich lékařské významnosti.

21

1 Makrokonidie druhu Microsporum fulvum řazeného mezi geofilní dermato-fyta (blíže v textu) a morfologicky neroz-lišitelného od známějšího M. gypseum.Izolát pocházející z kožní léze2 Konidiofor nesoucí drobné mikro -konidie a spirální vlákno (vlevo), které je typické pro zástupce druhovéhokomplexu Trichophyton mentagrophy-tes, ale i některé další druhy dermatofyt.

20 μm10 μm

Reakce biochemikům známá již dávnopředtím jako sulfitolýza byla sice u hubpopsána, ale dlouhou dobu zůstala jejídůležitost nedoceněna. Celý proces degra-dace je dokonán proteázami a mechanic-kým působením pronikajících hyf. Podílna objasnění procesu keratinolýzy mělotaké pracoviště Ústavu biologie Lékařskéfakulty olomoucké Univerzity Palackéhopod vedením Jiřího Kunerta.

Rozklad kompaktní keratinizované tká-ně, jako je nehet a kůra vlasu, nedermato-fytickými vláknitými houbami bývá větši-nou značně omezený a pouze málo dalšíchdruhů hub kromě dermatofyt se považujeza schopné napadat např. zdravý nehet.Proto se infekce vyvolané NVH pokládajívětšinou za sekundární, rozvíjející se v pře-dem narušené tkáni. K rizikovým patřítraumatické změny, pokožka poškozenáchemickými nebo jinými vlivy, či v minu-losti prodělaná dermatofytóza. Jistou ana-logii se sukcesí hub na keratinizovanýchsubstrátech v půdě můžeme často pozoro-vat také in vivo právě v případě, kdy nehetnapadený dermatofyty ztratí svou odol-nost a stane se substrátem pro růst dalšíchhub, kterým dermatofyt připravil vhodnépodmínky. Případně může být trauma prá-vě tou událostí, která houbu z rostlinné-ho materiálu nebo půdy zanese přímo dotkáně. Tyto houby, ačkoli většinou nemajívýznamné keratinolytické schopnosti, do -vedou osídlit poškozený nehet a dokonatzměny. Jsou také důvodem značných dia-gnostických rozpaků a mohou úspěšněmaskovat infekci způsobenou ve skuteč-nosti dermatofytickou houbou (viz dále).

Stále početnější skupinou jsou dnespacienti trpící cukrovkou (diabetes melli-tus), oběhovými poruchami a řadou jinýchonemocnění ovlivňujících kvalitu kerati-nizovaných tkání. U nich pak mají tytohouby ulehčenou pozici a nacházíme jemnohem častěji. Dobře známé jsou i kvali -tativní změny nehtů a kůže se stoupajícímvěkem. Roli nedermatofytických vlákni-tých hub jako patogenů mnozí autoři od -mítali a NVH byly považovány jen za kon-taminanty. V současnosti máme ale jižnashromážděny objektivní důkazy pro je -jich patogenní roli a je nutné s nimi po čítatjako s možnými původci dermatomykóz.

Nové poznatky o biologii dermatofytMezi dermatofyta patří jednak organismyrozkládající keratin v norách živočichů,hnízdech ptáků, v exkrementech masožrav -ců a na dalších keratinizovaných substrá-tech, které se přirozenou cestou dostáva-jí do půdy (tzv. geofilní dermatofyta). Tytodruhy jsou poměrně zřídka zjištěny jakopatogenní pro živočichy a člověka, alejejich těsný kontakt s obyvateli nor a hnízddává tušit, že se druhy způsobující one-mocnění vyvinuly právě z geofilních der-matofyt. Mezi dermatofyty nacházíme dáleřadu specializovaných patogenů člověkaa jiných živočichů, jejichž kožní pokryv jebohatý na keratin (antropofilní, resp. zoo-filní dermatofyta). Všechny zmíněné orga-nismy náleží zejména do tří rodů hubvřeckovýtrusných (Ascomycota), a sice donepohlavních rodů Trichophyton, Micro -sporum a Epidermophyton.

Životní cykly těchto hub nejsou častodo statečně objasněny a přinejmenším ně -

které druhy se dají jen obtížně klasifikovatdo tří uvedených kategorií. Většina der-matofyt náleží mezi heterothalické houby(plodnice s askosporami se tvoří jen přisetkání dvou opačně laděných jedinců).Pohlavní stadium, které patří u dermato-fyt do rodu Arthroderma, se dařilo pozo-rovat a indukovat in vitro u většiny geo-filních zástupců, ale pouze u některýchdruhů zoofilních a antropofilních. Plod-nice se přirozeně tvoří především za stre-sových podmínek (např. při vyčerpánísubstrátu) a obsahují odolné askospory.Askospory dovedou v půdě dlouho pře-žívat a vyčkávat na příhodné podmínkyk vyklíčení. Plodnice jsou také opatřenyčetnými háčky a snadno tak ulpívají nachlupech a peří. Pokud se živočich stanekořistí predátora, askospory umí přežítprůchod trávicím traktem a klíčí přímo naexkrementech bohatých na keratin pochá-zející z pokryvu těla obětí. Typy nepo-hlavních spor, které jsou v životním cykludermatofyt často zastoupeny, zahrnují ma -krokonidie (obr. 1), mikrokonidie (obr. 2),artrospory (vznikají rozpadem hyf) a chla-mydospory (tlustostěnné odolné spory).Z uvedeného výčtu není divu, že jednotlivédruhy byly v minulosti nezřídka nezávis-le na sobě několikrát popsány jako novépodle toho, které stadium životního cykluautor pozoroval.

O některých primárně patogenních dru-zích dermatofyt se dlouho soudilo, že ztra-tily schopnost tvorby pohlavního stadia,některé dokonce schopnost tvorby mikro-i makrokonidií. Předpokládalo se, že sešíří především artrosporami v kožníchšupinách z hostitele na hostitele a nema-jí tedy důvod ke tvorbě odolných asko -spor, jako je tomu u geofilních dermatofyt.Ovšem ve světle objevů několika posled-ních let vypadá vše naprosto jinak. Tvorbupohlavního stadia se u řady druhů, u nichžbylo dosud známo jenom nepohlavní sta-dium, povedlo navodit cíleným kříženímizolátů dobře charakterizovaných mole-kulárními metodami (Anzawa a kol. 2010,Symoens a kol. 2011). Ostatně bylo bypošetilé myslet si, že by se tyto druhy taksnadno vzdaly všech výhod spojených s po -hlavním rozmnožováním. Navíc je téměřjisté, že část jejich životního cyklu, o čemžjsme neměli dosud ani tušení, se odehrá-vá mimo hostitele. O objasnění pohlav -ního procesu u velkého počtu druhů na -příč říší hub, k němuž došlo v posledníchletech za pomoci molekulárních metod,

se bez nadsázky hovoří jako o „sexuálnírevoluci u hub“.

Molekulární metody studia a aplikacebiologického konceptu druhu způsobilydoslova převrat v taxonomii a chápánípodstaty druhu u dermatofyt. Dříve velmikomplexní taxonomie těchto hub založe-ná na mikroskopických znacích a vzhledukolonií se ukázala jako velmi zavádějícía počet druhů jako nadhodnocený. Vý -znamné změny v druhovém konceptu der-matofyt velmi zamíchaly se současnýmpoznáním ekologie a epidemiologie dru-hů – poznatky nashromážděné za posled-ní desetiletí jsou do značné míry nepo -užitelné a hostitelská specificita nebudepravděpodobně tak vyhraněná, jak se mys -lelo (např. Kawasaki 2011). Úzká specifi -cita druhů dermatofyt vůči konkrétnímhostitelům byla dříve vysvětlována mezi-druhovými odlišnostmi ve složení tělníchpokryvů, které měly být rozpoznáványspecifickými receptorovými strukturamijednotlivých druhů hub. Tyto domněnkyale zůstaly z velké části nepodloženy,neboť nalezené rozdíly nebyly tak velké,aby vysvětlily větší počet druhů. Také roz-šíření některých dermatofyt a citlivostk antimykotikům budou muset být opětv budoucnosti prověřeny na základě exakt-ně určených izolátů.

Nedermatofytické vláknité houby: od kontaminantů po patogenyProblematika odběrů pro mykologické vy -šetření, ačkoli je základem správné dia -gnózy a léčby, není zdaleka uzavřenoukapitolou. Vyhnout se falešně negativnímuodběru, nebo odběru kontaminovanémudoprovodnou nepatogenní mykoflórou neníjednoduché a detailní popis celého postu-pu překračuje rámec tohoto příspěvku. Za -tímco kultivace zjevně patogenní houby zeskupiny dermatofyt se většinou automa-ticky považuje za záchyt patogena, velmiproblematické může být potvrzení pato-genní role NVH. Musíme si uvědomit, žepovrch lidského těla zcela běžně kontami-nují spory mnoha druhů NVH z prostře-dí a jejich izolace samozřejmě nesouvisís případným onemocněním. Byla navrže-na řada postupů, jak v konkrétních situa-cích odlišit NVH kontaminující odběrnebo doprovázející dermatofyta od situa-cí, kdy je NVH patogenem. Kvalita řadytěchto postupů nebyla však dostatečněprověřena, nebo se exaktního přezkoumá-ní dočkala teprve v nedávné době. Nutno

ziva.avcr.cz 108 živa 3/2012

3 450 μm 5 mm

říci, že žádný z užívaných postupů se ne -vyznačuje zároveň vysokou specificitoui citlivostí (Summerbell a kol. 2005). Je todo značné míry dáno právě heterogenitouNVH, na které se jen těžko aplikují jednot -ná pravidla. Nicméně jako standard proověření role NVH se většinou považujepostup kombinující opakovanou izolaciNVH alespoň ve dvou časově oddělenýchodběrech do čisté kultury a pozitivní mi -kroskopický nález v odebraném materiálu.Tato kritéria jsou do značné míry proti-chůdná ke snaze lékaře a touze pacientapo co nejčasnější léčbě a často se porušu-jí. Význam potvrzení takové infekce můžebýt ale důležitý z hlediska léčby, protožeNVH mohou mít diametrálně odlišnou cit-livost k antimykotikům ve srovnání s der-matofyty, které jako fylogeneticky poměr-ně homogenní skupina vykazují i podobnécitlivosti.

Přirozená ekologie NVH je velmi různo-rodá podobně jako jejich druhová diverzi -ta. Jde nejčastěji o primárně půdní houby,rostlinné patogeny, saprotrofy apod. Mezinejznámější rody patří Scopulariopsis,Neoscytalidium, Fusarium, Aspergillus,Alternaria, Acremonium, Cladosporium,Onychocola, Chaetomium (obr. 3) a dalšívzácní původci. Ekologicky zajímavouskupinou jsou tmavě pigmentované houby,které podle vzhledu svých kolonií připo-mínají kvasinky, a proto se v anglické litera -tuře označují poněkud zavádějícím výrazemblack yeasts (černé kvasinky, obr. 4). Tytohouby reprezentované rody Exophiala,

Phialophora (obr. 5) nebo Rhinocladiellanemají fylogeneticky s kvasinkami nicspolečného. I pohled do mikroskopu zpra-vidla odhalí alespoň redukované formykonidioforů, které napovídají, že o kvasin-ky skutečně nejde. Jsou to často extrémo-filní organismy kolonizující k životu ne -příznivá stanoviště a schopné přečkávatvelké výkyvy vnějších podmínek. Nezřídkatolerují vysoké koncentrace solí (jsou halo-tolerantní), olejovitých a toxických látek,nebo osídlují nehostinné lokality, jako např.holé skály. Tyto houby se adaptovaly naumělá prostředí vytvořená člověkem, a pro-to je běžně nacházíme v saunách, koupel-nách, vodovodních systémech, místechkontaminovaných ropnými produkty apod.Blízký kontakt s člověkem tak vede k jejichčastému výskytu v klinickém materiálujako patogenů i jako kontaminantů.

V některých případech je přirozenáekologie NVH v podstatě neznámá, např.u druhu Onychocola canadensis (obr. 6).Tato nenápadná houba popsaná teprvev 90. letech 20. stol. nebyla dosud izolo-vána z jiného substrátu než lidských neh-tů a kůže. Její původní popis pocházelz ně kolika onychomykóz zaznamenanýchv Kanadě. Postupně se začaly objevovatnálezy i z jiných částí světa, předevšímu farmářů a lidí pracujících na zahradě.Několik takových bylo zdokumentovánov nedávné době také na Slovensku a v Čes-ké republice. Houba zřejmě není v klinic-kém materiálu nikterak vzácná, ale kvůlinenápadné morfologii, pomalému růstua po dobnosti s jinými druhy je pravděpo-dobně přehlížena a zaměňována. Jde nej-spíš o celosvětově rozšířenou houbu, jejížprimární zdroj v prostředí prozatím nebylobjeven navzdory rozvoji environmentál-ního sekvenování. Tato metodika na zákla-dě přítomnosti DNA různých organismůve vzorcích z prostředí pomáhá pochopitekologii mnoha druhů, včetně těch obtížněnebo zcela nekultivovatelných v laboratoři.

Důležitým rozdílem od infekcí vyvola-ných dermatofyty je fakt, že nákazy půso-bené NVH nebývají nakažlivé, a je tedyotázkou, zda je označení infekce na mís-tě. Při růstu ve tkáni až na výjimky nepo-zorujeme žádné rozmnožovací strukturysloužící k dalšímu šíření. Z pohledu hou-by můžeme tedy snahu růst v lidské tkánipovažovat za slepou uličku a zoufalý po -kus o život v nehostinném prostředí, kterýz hlediska dalšího šíření nemá smysl. Si -tuace může připomínat oboustranné trá-

pení jak ze strany hostitele, tak i houby.Nákaza postupuje velmi pomalu nebovůbec, ačkoli se ji imunitnímu systémunedaří úplně odstranit. V histologickémobraze jsou většinou viditelné sterilní de -formované hyfy, různotvaré a nafouklébuňky, které bývají nezřídka melanizo -vané. Melaniny jsou mezi houbami velmirozšířené tmavé pigmenty, produkovanéčasto přirozeně, ve zvýšené míře pak vestresových podmínkách. Mají významnéantioxidační účinky a pomáhají houběpřekonávat nepříznivé prostředí v místězánětlivé reakce organismu. V ložiscíchzánětu imunitní systém produkuje velkémnožství volných radikálů, jejichž zhoub-né účinky na vše živé melaniny do značnémíry omezují.

Dermatomykózy v České republiceStejně jako jinde ve světě, i u nás nejvícedermatomykóz způsobují dermatofyta.Není příliš prací, které by se komplexnězabývaly epidemiologickou situací ve vý -skytu dermatofytóz v ČR. Nicméně bylozjištěno, že se prevalence dermatofytózv české populaci pohybuje kolem 30 %, vevěkové skupině nad 65 let přesahuje do -konce 60 %. Původci se liší mezi regionya zejména ve velkých městech, jako je Pra-ha, zcela převládají onemocnění vyvola-ná antropofilním druhem Tricho phytonrubrum. Ve více zemědělských oblastechnení dominance T. rubrum tak významnáa druhové spektrum bývá rozmanitější.Ačkoli nejvíce nákaz jistě působí antro-pofilní druhy dermatofyt šířící se převážněz člověka na člověka (T. rubrum, T. inter-digitale, T. tonsurans, Epidermophytonfloccosum), část infekcí působí i zoofilní(Microsporum canis, T. verrucosum) a geo-filní (M. gypseum) dermatofyta. Zoofilnídruhy se na člověka přenášejí z domácích,hospodářských a méně z volně žijícíchzvířat. Nejčastěji pocházejí od psa, kočkynebo hlodavců (morče, činčila, křeček,myš). Šupiny odlupující se z léze a odlá-mané chlupy jsou hojným zdrojem nejví-ce infekčních elementů – artrospor, kterési schopnost nakazit nového hostitele přivhodných podmínkách ponechávají měsí-ce až roky. Infekce zoofilními dermato -fyty bývají u člověka spojeny s výraznouzánětlivou reakcí a léze mívá typicky kru-hový tvar, kdy houba koncentricky rostez místa inokulace (obr. 7). Dramatickymohou probíhat infekce vyvolané druhemT. verrucosum, přenesené nejčastěji od

živa 3/2012 109 ziva.avcr.cz

65

3 Mladá plodnice druhu Chaetomiumglobosum, prozatím bez vyvinutýchtypicky vlnitých chlupů pokrývajícíchpovrch plodnice (sét). Izolát zachycený jako původce onemocnění nehtů (onychomykózy)4 Kolonie houby Phialophora europaeana bramborovo-dextrózovém agaru, kterávzhledem připomíná kolonie kvasinek,a proto bývá druh řazen do skupiny tzv. black yeasts (blíže v textu). Izolátpochází z kožní léze na nártu.5 Konidiofory P. europaea s četnýmikonidiemi nahloučenými kolem fialid(lahvovité konidiogenní buňky)6 Plodné hyfy druhu Onychocola canadensis jen slabě odlišené od vegeta-tivních hyf. Dvoubuněčné eliptické konidie se uvolňují zaškrcením přepážkyoddělující konidie. Izolát z případu onychomykózy

20 μm 20 μm

hovězího dobytka. Houba má tendenciprorůstat podkoží, a pokud původce nenívčas odhalen, může dojít i k rozvoji hlu-boké mykózy spojené s celkovými projevy(zvýšená teplota, zvětšení lymfatickýchuzlin).

Naše studie dermatofyt v České repub-lice probíhající prozatím rok odhalila vý -skyt některých kryptických druhů, kterétedy prakticky nemáme možnost poznatpodle morfologie. Jejich odhalení je mož-né buď molekulárními metodami, nebozjištěním reprodukční bariéry mezi druhy.Proto většinou unikají naší pozornosti.Jedním z nich je např. druh Microsporumfulvum (obr. 1), který je morfologicky téměřneodlišitelný od známějšího M. gypseum.

Choroby způsobené nedermatofytický-mi houbami tvoří v ČR zhruba jen desetinuvšech povrchových mykóz, což je pod-statně méně než např. v tropech. Na ně -kterých částech těla jsou však NVH jasněčetnější než dermatofyta. Týká se to zejmé-na zánětu středního ucha (mykotická oti-

tis externa, otomykóza) a vzácně se vysky-tující infekce rohovky (mykotická kerati -tida). Zatímco v případě otomykózy jepůvodcem hlavně rod Aspergillus, spekt-rum hub působících keratomykózu je šir-ší a její vznik často souvisí s nošením kon-taktních čoček, nebo zanesením houbypřímo do rohovky při poranění. Velmikomplexní je problematika určování NVHpocházejících z odběrů při podezření naonychomykózu. Řada druhů vyžaduje spe-ciální kultivační podmínky a k tomu při-stupuje nepřeberné množství druhů, kteréodběry kontaminují, nebo se vyskytují jakovzácné patogeny (obr. 8). Mezi nejčastějiizolované rody patří Fusarium, Scopula-riopsis a Aspergillus. Někteří zástupci jsoui významnými producenty mykotoxinů.O jejich podílu na rozvoji nemoci existujívšak velmi omezené údaje.

Lékařská mykologie je prudce se rozvíje-jící obor, který dohání pomyslný náskokostatních mikrobiologických disciplín, zanimiž byla mykologie dlouho upozaděna.Onemocnění působená houbami nabývajístále většího medicínského významu a vícenež kde jinde v mykologii platí, že řadaobjevů teprve čeká na své odhalení. Různo -rodost vláknitých hub je téměř nekonečnáa vnáší do práce mykologů neopominu -telný estetický rozměr. Kontext pacienta,jeho onemocnění a léčby pak práci dáváhlubší smysl, což dělá lékařskou mykologiivelmi zajímavým a perspektivním oborem.

ziva.avcr.cz 110 živa 3/2012

7 Kruhovitá léze na zápěstí způsobenárodem Trichophyton ze skupiny dermatofyt (tinea corporis). Nákazavznikla přenosem ze zvířete.8 Plodnice druhu Myxotrichum charta-rum opatřená četnými přívěsky. Izolátkultivovaný z odběru při podezření na onychomykózu. Snímky: V. Hubka(1–6, 8) a N. Mallátová (7)

87

Cílem tohoto příspěvku je shrnout klíčovéudálosti výše uvedené německé epidemiez loňského roku, které mohou sloužit jakonegativní i pozitivní příklad při řešeníobdobných epidemií v budoucnu, a tedy:specifikovat úlohu rostlin v epidemiíchohrožujících člověka, na nichž se podílejítoxigenní kmeny střevní bakterie E. coli,

poukázat na skutečnost, že tato a jí obdob-né epidemie nejsou jen ryze problémemzdravotnickým, ale i ekonomickým, kterýbezprostředně postihuje pěstitele zele -niny, ovoce a následně potravinářský prů-mysl, tuzemský i mezinárodní obchod,a shrnout zásady prevence nákazy z rost-linných zdrojů.

Zkušenosti z německé epidemieEpidemické onemocnění bakterií E. coli,které propuklo v severním Německu, seprojevovalo krvácivým průjmem (hemora-gická kolitida) a v některých případechrozkladem červených krvinek a akutnímselháním ledvin (hemolyticko-uremickýsyndrom – HUS). Podle údajů z koncečervna 2011 byl z celkového počtu 4 055postižených u téměř 22 % průběh nemo-ci těžký (s hemolyticko-uremickým syn-dromem) a 1,2 % osob zemřelo. Případyojedinělých výskytů infekce mimo Ně -mecko se většinou týkaly osob, které z tétozemě vycestovaly (v České republice např.americká turistka).

Za původce hemoragické kolitidy a he -molyticko-uremického syndromu byl ozna-čen kmen E. coli, serotyp O104:H4 (se -rologická charakterizace se vztahuje naantigen jednak buňky a jednak bičíku). Jdeo poměrně vzácný serotyp kombinujícívlastnosti enteroagregativních E. coli (vy -volávajících cestovatelské vodnaté průjmybez zvracení a průjmová onemocnění u dětí)spolu se schopností tvorby Shiga toxinu(způsobujícího u různých typů buněk napa -deného organismu změny v hladině cyto-kinů). Vzniklé obtíže se neomezovaly jenna střevní infekci, zároveň docházelo takék systémovým onemocněním, která kon-čila až úmrtím postižených. Mezi nemoc-nými byl zaznamenán vysoký podíl osobstředního věku, především žen. V dřívěj-ších epidemiích šlo spíše o děti nebo staršíjedince s oslabenou imunitou.

Od počátku epidemie se předpokládalo,že zdrojem nákazy je potrava, přičemž ne -byla prokázána souvislost s požitím ne do -statečně tepelně upraveného masa nebo

Václav Kůdela

Úloha rostlin v epidemiíchzpůsobovaných toxigenními kmenystřevní bakterie Escherichia coli

Od počátku května 2011 byla evropská informační média po několik týdnůzaplavována znepokojivými zprávami o šíření virulentního kmene bakterieEscherichia coli, který vyvolal vážná onemocnění u téměř čtyř tisíců lidí v sever-ních spolkových zemích Německa a v dalších 13 evropských zemích (mimo jinéve Švédsku, Dánsku, Velké Británii a Rakousku). Lidé znejistěli, když se doví-dali, že k závažnému onemocnění ohrožujícímu život může dojít po konzumacičerst vé zeleniny. Existence původců zoonóz (nákaz přenosných ze zvířat) je dnesjiž obecně známa, naproti tomu povědomí veřejnosti o patogenních mikro -organismech přežívajících na rostlinách a ohrožujících zdraví člověka zůstávástále velmi nízké.

50 μm