Valaská škola mravúv stodola

Časť knihy

Valaská škola mravúv stodola Roku Páne 1755. dne 12. mesíce brezňa.

Omne tulit punctum, qvi miscuit utile dulci.

Táto Valaská škola mravúv stodola je zložená, i napsaná na salaši osvíceného pána grófa Xaveriusa Königsegg v krajine Uherskej, v slávnej stolici Trenčanskej, v panství Pruščanském,

pod zámkem Vršatským, i na Chrástkovej. Skrz jedného nemocného kneza z Prvního rádu Svatého Otce Frančiška Serafinského, z chudobného kláštera pruščanského Bratrúv Menších Strict. Obs.

Provinciae in Hungaria SSmi Salvatoris. Když s dovolením svej vrchnosti na predmenovaných salašoch k zdraví svému žinčicu užíval kterúžto školu nyní všem ctným a svého titulu hodným bratrúm a

sestrám Tretího rádu téhož velikého Patriarchy Svatého Otce Františka Serafinského k veselému i k užitečnému čítávání srdečne obetuje a vdečne vydává Roku Páne 1755. dne 12. mesíce brezňa.

Valaská škola mravúv stodola. Má v sobe zlosti, mravy i cnosti k nasledování i k utíkání ku statečnosti i k veselosti.

Pri ovcách psaná v Pruském vydaná Roku Páne 1755. dne [1]2 Martij.

PREDMLUVA.

O dobrých mravoch.

Dobrý mrav jest ustavičná žádosť dobre žíti

a tá se má s obyčejem dobrým upevniti.

Zvyk ju vícej upevňuje, aby lépej stála,

a človekovi celému ozdobení dala.

Dobré mravy vždy s cnosťami susedstvo mívajú,

jak sú od cností vzdálené, stálé nebývajú.

Sú všem cnostem na pomoci; i ony od cností

Žádajú dostati pomoc v svej príležitosti.

První múr sú dobré mravy, druhý múr sú cnosti,

príkaz boží medzi nimi stojí jak v pevnosti.

Jestli spadnú dobré mravy, a i cnosti spolu,

potem pomaly i príkaz boží jide dolu.

Mesto a i od predmestí svoju krásu mívá,

Z dobrých mravúv a i cnosťám též sily pribývá.

A cnosti zas upevňujú v sile príkaz boží,

dobrý mrav též k zachování príkazu osoží.

Príkaz boží, a i cnosti v celosti obrání,

kdokoliv si opatrne dobré mravy chrání.

Cnosti múžú skryté býti, ale mravy zjevné,

nebo sú ku obcování lidskému potrebné.

Krása jide z dobrých mravúv, vúňa jide z cností,

obe cílá k chvále boskej, a i k statečnosti.

A statečnosť chvále boskej dokonce neškodí,

nebo z cností, z dobrých mravúv na svetlo vychodí.

Nechcem já tu sám o dobrých mravoch rozprávati,

čo o nich učení píšú, chtej se podívati.

Zmysly učitelúv o dobrých mravoch.

Dobré mravy v človekovi neni sú bez sily,

neb v nem čiňá pekné meno, a i život milý.

Sen. in Agam.

K dobrým mravom v každém veku múžeme prijíti,

když kdo zviní, jak lituje, múže dobrý býti.

Seneca ibi.

Dost je težko vyživení hledať v pracování,

težšej k dobrému porádku privesť své chovaní.

Ovidius.

Nic ve svete špatnejšího nad nedobré mravy,

ten je pekný, kdo je v cnosti, a i v mravoch zdravý.

Plautus.

Dobré mravy zasluhujú v svete lásku vetší,

když nečiňá čo sloboda, ale to čo svečí.

Plautus.

Zlé mravy svet ponúkajú k nespravedlivosti,

dobré mravy privádzajú všeckých k porádnosti.

Plautus.

Každý človek dobré mravy na jiných miluje,

dobre činí, jak se jich též dostať usiluje.

Ovidius.

Vícej múžú pekné mravy, nežli v rukách sila,

nebo mravnosť chválitebná každému je milá.

Qvint. dec. 3.

Pekná vec jest živobytí s mluvením spojovať,

dobrý život každé slovo umí upevňovať.

Cicero.

Ani lehký, ani težký v mravoch byť nesvečí,

jak mravy držá prostrédek, majú vzácnosť vetší.

Pludar. de Offi.

Velký poklad v lidském tele mravy spravedlivé,nekdy v obci jako príkaz stoja trvanlive.

Socrates.

Na spúsob nedobrej trávy zlé mravy zrostajú,

čím jich je víc, tým vždy vetšé potupení majú.

Senec. in Agam.

Chyba, nemožnosť, ukrutnosť dobrým mravom škodí,

té tri veci v dobrých mravoch nech každý obchodí.

Aristoteles.

Skrovná, a múdrá veselosť milá býti múže,

k nej zbytečnosť, ani skúposť nikdy nepomúže.

Idem. l. 4. Etic.

Nekterí síc z náchylnosti k dobrému se majú,

ale všeci dobré mravy s prácú dostávajú.

Idem ibidem.

Rozličné mravy rozličnosť v obci spúsobujú,

nekdy s hodnosťú neb s vekem v mnohých se zmeňujú.

Cicero pro Caelio.

Z obyčeje, ne z nátury dobré mravy jidú,

proto v rozličných krajinách rozličné sú v lidu.

Cic. orat. 17. contra Rul.

Vždycky dobré mravy v lepšé sloboda zmeniti,

vzlášte když hodnosť zmenená tak káže činiti.

Dion. lib. 14.

Zem, vlasť, místo, i krajinu promeniť je snadno.

rod nezmeníš, i zlú zvyklosť promeniť nesnadno.

Livius Decade 4. l. 7.

Cnosť v srdci zakorenená neskusuje bídu,

dobré mravy mnohokráte za Fortunú jidú.

Plutarchus in Sertor.

Ne nátura, ale mravy zrovnávajú lidí,

jaké kdo má mravy v sobe, takého rád vidí.

Prokopius. in bello Vand.

Ne z nátury jidú cnosti, ale od zvyklosti,

tak jak k dobrým mravom zvykneš, budú ti v milosti.

Arist. Etic. lib. 2.

Ku jakým mravom se vrchnosť zevnitrne chýlí,

k takým mravom cel[á] obec obyčejne cílí.

Livius. Decad. lib. 1.

K jakým mravom každý človek z malička privyká,

potem se i v svej starosti takých mravúv týká.

Plutarchus in Licurgo.

Neosoží komukoliv v poli byť udatný,

a v dome bez dobrých mravúv život vésti špatný.

Valer. Max. lib. 2.

Jestli se vždycky necvičíš v dobrých mravoch pilne,

za púl roka jich neb skorej stratíš neomylne.

Plinius Panegir.

Juž se včul svet, lidé v svete, i obyčej mení,

to za dobré mravy máme, v čem nic dobré neni.

Diogen. Halic. lib. 9.

Kterýkoliv nepeknú reč poslúchati líbí,

múžeš vedeť, že i v mravoch má všeliké chyby.

Senec. Epist. 114.

Že se z nepekných rozprávek kazá dobré mravy,

tak svatý Pavel Apoštol ku Korintským praví.

1. Cor. 15. v. 33.

Kdo v tajnosti v samotnosti pri zlých mravoch žije,

ani když prijde pred jiných, zlé mravy neskryje.

Senec. Epist. 95.

Diogenes muzikantúv povolává k súdu,

že víc struny nežli mravy spravujú, když hudú.

Laërtius lib. 6.

K čemu srdce zvyklo, poznať v mnohém nezáleží,

z nejmenšej veci se pozná, čo v srdci tvém leží.

Seneca Epist. 52.

Jaký je sám v sobe človek z mravúv súden bývá,

jaký je kdo v mravoch svojich, také srdce mívá.

Panor. lib. 1. de gest.

Mnohé jídla substancii a i zdraví škoďá,

ale ze samopašnosti zlé mravy pochoďá.

Laërtius l. 2. c. 8.

Agis chlapec marne síce, v rozkoši se choval,

když muž zostal, celú obec od zbytku hamoval.

Plutarchus in Lact.

Težko zlé mravy opustiť, neni však nemožne,

dobré mravy snadno stratiť, a žíti bezbožne.

Plutarchus in Them.

Kdo čistú vodu do blata leje, kalí vodu,

tak kdo dobré ze zlým míšá, mravom činí škodu.

Pythagoras.

Když včela sladkosti zbírá, po kvítečkoch lítá,

tak dobrý z príkladných lidí mravy sobe chytá.

Plutar. in Moralibus.

Kdo žije bez dobrých mravúv, ne žije, než dýchá,

neb neví jak bez rozumu v čem a kam pospíchá.

Seneca apud Eras.

Buďto v nás zlosti nezhynú, však proti nim stojme,

aby nás neprevýšili, to se nejvíc bojme.

Seneca lib. I de Ira.

Tiché more k vlnobití skrz vetry se zbúrí,

tichý človek skrz tvúj nemrav k hnevu se nadurí.

Dio. Nicari Orat. 74.

Ku magnesovi železo, na [k]lej lipne zlato,

tak podobný k podobnému jak na nohy blato.

Erasmus Roterodamus.

Čokoliv na klin zavesíš, to se na nem drží,

tak nekterých zlé i dobré dokonce nemrzí.

Plutarch. de Bion.

Když tigris bubnovať slyší, od hnevu se puká,

co dobrých kojí, to zas zlých ku hnevu ponúká.

Plutarch. in Moral.

Jest zelina oslúm pokrm, zvíratúm otrava,

tak čo dobrých obrazuje, zlým se k chuti stává.

Plinius. herba Ferula.

Nekterí sú v svojich vecách do konce leniví,

a v cudzích chtejú všetečne byť zbytkem bedliví.

Erasmus in Apoph.

Ne jednaké sú zrkadlá, ne jednací lidé,

co je v tem dobré, to v tem zlé, aneb k zlému jide.

Idem.

Mnoho tisíc v svete lidu, nejsú rovní sobe,

tvár, hlas, vtip, mrav všade jiný pri každej osobe.

Idem.

Ioan. 10.

Ej hle[:] Já sem Pastýr dobrý; mé Ovce poznávám,

za ne krev mú, dušu, telo, a i život dávám.

Opatrujem jich ochotne z púhej mej milosti,

sám se jim za pokrm dávám v Velebnej Svátosti.

Obetování k chvále Krista Pána.

Tobe, Kriste Spasiteli, já človek úbohý

túto knižečku pastýrskú oddávám pod nohy.

Nech bude ku vetšej chvále Človečenství tvému,

nebo si zostal človekem k[u] užitku mému.

Zanechal si trún nebeský, človekem si zostal,

aby si mne straceného ku spasení dostal.

Ty si jiste dobrý Pastýr, nebs' zemrel za Ovce,

privédels' jich skrz zásluhy do lásky u Otce.

Dostals' podle človečenství JEŽIa velké meno,

temu se povinno klaneť všeliké koleno.

Celé Nebe, Zem, i Peklo Pánem te uznává,

i mé srdce s úctivosťú Bohem te vyznává.

Tys' mne hledal, když sem zhynul pro výstupky moje,

našel si mne, a položils' na ramená tvoje.

Ach, čož ti dám za tú lásku, Spasiteli mému,

nemám s čím bych se odplatil dobrodiní tvému.

Tobiáš polovic statku chtel dať Anjelovi,

a já všecko, čo mám, oddám tobe Pastýrovi.

Zlož mne z ramen ku tvým nohám, nech já budem dolu,

abych líbal nohy tvoje s Magdalénú spolu.

Dušu, telo, srdce, život oddám ku tvej chvále,

chcem te v živote, i v smrti vždy milovať stále.

Drž mne pod tvými nohami, a tlač milostive,

tu mne sužuj, ale potem odpusť dobrotive.

Nepropúšťaj mne od sebe, abych se nestratil,

kdybych zhynul, čož bych tobe za lásku odplatil?

Ty si, Kriste, má odplata: však moje spasení

srdci tvému láskavému velké potešení.

Túto knižku dobrých mravúv ze všej sily mojej

uhadzujem pod tvé nohy k úctivosti tvojej.

Jak by nečo srdci tvému v nej se nelíbilo,

to chcem zmazať, by na svete naveky nebylo.

Čokoliv je v nej dobrého, nech bude k tvej chvále,

a bližnímu ku užitku, žádám ne namále.

Kdokoliv ju bude čítať, osvíť mysel jeho,

aby vždycky dobré činil, chránil se od zlého.

Darování ku užitku tvému.

Když to všecko písmo moje k chvále boskej cílí,

múže též byť ku užitku tobe, synu milý.

Čokoliv je tu zložené z mej težkej roboty,

to je všecko rozdelené na pastýrské nóty.

Poslyš tehdy, milý synu, tú pastýrskú nótu,

která dobre dopomáhá k dobrému životu.

Když já ku tvému užitku naučení dávám,

skrz mú prácu tvoje štestí jisté vyhledávám.

Zmysel týchto sprostých veršúv jestli chceš poznati,

dost jest jich dobrým úmyslem jednúc prečítati.

Múžeš se z nich naučiti: jak život ščaslivý

vésti múžeš neomylne, dokud budeš živý.

Dost málo já tuto píšem podle mdlej možnosti,

ty čítajíc víc pochopíš podle tvej vtipnosti.

Mnohé veci já tu perem vynótiť nemúžem,

dost mej na tem, že namále v nečem ti pomúžem.

V týchto veršoch naučení zanechávám tobe,

ráč jich prijať dobrotive, a zachovať sobe.

Však ale te napomínám, prečítaj jich pilne,

nečo v nich k tvému užitku najdeš neomylne.

Této verše k dobrým mravom skrátka vyučujú,

navyklé k samopašnosti srdc[á] ukrocujú.

I ty múžeš sobe velký užitek z nich vzíti,

jestli od zlého k dobrému dáš se nakloniti.

Jestli ale nečo najdeš, čo se te netýče,

múžeš z lásky s tým druhému pomáhať velice.

Žáden te nikdy nezhaní pro takú príčinu,

když zlú i v cudzej zahrade vytrháš bylinu.

Nediv se, dobrý [čtenáru], na to sprosté psaní,

než vymlúvaj týchto veršúv dost podle skládání.

Nemocný jich popisoval v lete na salaši,

tak tancoval, jako sprostí pískali valasi.

Na salaši k svému zdraví žinčicu užíval,

této koncepty valaské pri košároch spíval.

Když popísal své koncepty do hromady spolu,

žádá, abys' [je] uznával za Valaskú školu.

Jeden a dvacet pastýrúv vzal z Písma Svatého,

každému dal nótu svoju podle zmyslu svého.

V každej nóte je konceptúv padesát i deveť,

jestli o tem pochybuješ, opáč, jak chceš zvedeť.

V každém koncepte napsaných dvanáct rádkúv stojí

pro teho, který dluhého čítání se bojí.

Každý rádek čtrnáct syllab obsahuje v sobe,

to všecko namísto syra obetuje tobe.

Jestli najdeš který veršík proti tvojej chuti,

ž[e] bys' ho musel užívať, žáden te nenútí.

Jestli ale čítajíce najdeš jaké chyby,

múžeš zmazať, a napraviť, jako se ti líbí.

A jestli o jednej veci nalezneš dva razy,

bude lépej, čím se hl[ú]bej do pameti vrazí.

Buďto by bylo i trikrát nečo užitečné,

bude milé srdci temu, které je statečné.

Dobré mravy pomáhajú k peknej statečnosti,

ku pokoji kresťanskému, a i k pobožnosti.

S Bohem, s bližním, i ze sebú musíš pokoj míti,

jak chceš Bohu, a i lidem utešený býti.

Toto všecko tobe dávám, kdo si v Tretím ráde,

abys' vúňu dobrých mravúv rozširoval všade.

Když víš podle tvej regule pred Bohém dobre žiť,

abys' z částky se naučil též s bližním dobre byť.

Kdyby moja možnosť byla, víc bych dal než dávám,

nemej za zlé, sem chudobný, nemám víc, uznávám.

Pro lásku tvú stríbro, zlato rád bych vynaložil,

kdybych ho mel, pro to samé, abys' ty dobre žil.

V prísloví je: malá ryba jide z malej vody,

pre moju mdlosť vícej písať nemel sem slobody.

Tak mluvíme, že je lepšá od ničeho mucha,

čo dať múže, to ti dává má psotná pazucha.

Toto schválne z učitelúv mnohých je vybrané,

a tuto jako do snopkúv veršami zvázané.

Prijmi vďačne dar maličký, který dávám z lásky,

jak prečítať nechceš všecko, aspoň poslyš z částky.

Víc sem v tem podstúpil práce, nežli platí dílo,

však bych rád byl, aby tobe ku užitku bylo.

Vysmívaj mn[e], že sem všecko veršami zvažoval,

a i mysli, že sem všecko pro tebe pracoval.

Dost síce pobožných knižek je v svete pro tebe,

však o dobrých mravoch žádnú snad nemáš pri sobe.

Túto tobe z púhej lásky do ruky oddávám,

všecko ku tvému užitku v nej býti vyznávám.

Jeden veršík od druhého bohatší je neni,

ve všech rádkoch podle syllab jednaké je znení.

Zvázal sem to, by ti bylo ne len ku čítání,

ale též i v príhodlý čas slúžilo k spívání.

V jedném dúšku osem syllab musíš vypovedeť,

potem ti šesť pozústane, o tom budeš vedeť.

Na jakú nótu dva rádky dajú se spívati,

na tú nótu všecké jiné múžeš probovati.

Všecké verše jednu nótu, ne jednu cnosť majú,

pilnému považování zrozumeť se dajú.

Nedaj pozor jak se spívá, ale čo se spívá,

ne nóta, ale [text] v pesni naučení mívá.

Nótu si sprav jakú sám chceš, však na [text] pozoruj,

nekdy ze sprostého verša osvítíš zmysel tvúj.

Jestli najdeš nečo k smíchu, ty se nesmej z teho,

ale čo je k naučení, vybíraj si z neho.

Nekdy čo je k veselosti i k užitku bývá,

jestli se slušná veselosť s rozumem užívá.

Čo ti užitek prinášá s pravú veselosťú,

to si šanuj, a opatruj s velikú pilnosťú.

Veselosť bez obrazení s užitkem spojená

od všech dobrých učitelúv velmi je schválená.

Po tvých prácach dokonaných, aneb po modlení

k naučení toto čítaj, i k obveselení.

Jak ti čo prijde pred oči, čo ti známé zdávna,

nech to hned nepotupuje tvá osoba mravná.

Neni je zlé, čo dobrú vec prinášá k pameti,

však zdaliž to vykonáváš, na to máš hledeti.

Tu noviny nenalezneš, ale starších reči,

od čeho se máš zdržovať, a čo činiť svečí.

V každém koncepte nalezneš matériu jinú,

abys' v čítání težkosti nemel, milý synu.

Rozličnosť mnozí milujú nekdy z všetečnosti,

a ty tú rozličnosť miluj k tvojej statečnosti.

Neni všecko k užívání, čo se na stúl dává,

a i v knižkách všelijakých podobne se stává.

Ne všecko čo najdeš v knizce, súcé je k jedení,

mnohokráte zlosť se klade k samému videní.

Čo je dobré, to si vezmi ku nasledování,

a to nechaj, čo ti dušu, neb statečnosť raní.

Když ti já túto knižečku podávám srdečne,

k veselému čítávání ráč ju prijať vdečne.

Nic nechcem od teba za ňu. To odplata moja,

když se bude mravne držeť ctná osoba tvoja.

Jak jeden Otče náš za mne chceš se pomodliti,

budem vďačen, však i k temu nechcem te siliti.

Abych te v tejto Predmluve nezdržoval dále,

vinšujem ti všecko dobré. Mej se dobre. Vale.

Když ti toto dávám

služebník zostávám.

N. N.

Roku Pane 1755. dne 12. mesíce brezňa. V Pruském.

Pripomínání o trojnásobnej policii ku lepšému pochopení dobrých mravúv.

Prv než prijdeš k dobrým mravom na pastýrské nóty,

prečítaj o policii, jak nemáš roboty.

Neni jedno policia, a i dobré mravy,

mnohý pekný politikus v mravoch je nezdravý.

Trojaká se policia ve svete nachádzá

a zas z tých trech trojnásobná na svetlo vychádzá.

Dobrá vec jest dobré veci vedeť i mluviti,

ale lepšá, když i skutkem múžeš jich plniti.

Cnostlive žiť, a i mravne na kresťana svečí,

aby dostal z cností svatosť, z mravúv pokoj vetší.

Má síc svetská policia mnoho rozumnosti,

a težko se poznávajú její podvodnosti.

Ale sama s kumšty svými tak se zamotává,

že od ščaslivých začátkúv zlý konec dostává.

Nic neplatí policia bez mravúv a cností,

to sám múžeš pochopiti podle rozumnosti.

Pekné cnosti, dobré mravy vždycky zvítezujú,

a od Boha, i od lidí milosť zasluhujú.

Policia kresťanská[,] táto cílí k chvále boskej.

Hleď kresťanskú policiu, na čem ona stojí,

vždy ku chvále boskej cílí, sveta se nebojí.

Má vždy Boha pred očima, a k jeho milosti

to chce činiť, čo uznáva byť k jeho líbosti.

S cnosťami se ozdobuje, dobré skutky činí,

Boha, nebe, dobrú večnosť sobe dostať míní.

Víru, nádej, a i lásku v sobe obnovuje,

teho se pilne vystríhá, čo Búh zakazuje.

Modlitbu, púst, i almužnu vynechávať nechce,

bližního v ničem nesúdí, ze zlého se tresce.

Žije múdre, spravedlive, zdržanlive, silne,

a od hríchu, jak od hada, vystríhá se pilne.

Poníženosť jest jej milá, ščedrosť, i čistota,

strídmosť, a i trpezlivosť, pobožnosť, dobrota.

Jedine samému Bohu žádá živá býti

a bližnímu v dobrých vecách ku príkladu býti.

Bližnímu pro Boha z lásky v potrebnosti slúží,

ve všem vetšú chválu boskú rozmnožovať túží.

Múdrosť, rozum, radu, silu, pobožnosť, umení,

bázeň boží, sedem darúv žádá k ozdobení.

Pekné cnosti, dobré skutky, prikázání boží,

to pokladá za statečnosť, i za všecko zboží.

Vždycky v dobrém zetrvává, nedbá na zlé reči,

neb pro rešpekt lidský Boha zanechať nesvečí.

Láska, radosť, milý pokoj, ve všem trpezlivosť,

dluhočekání, dobrota, tichosť, dobrotivosť.

Potem pokora, čistota, zdržanlivosť, víra,

v tej kresťanskej policii scela se zavírá.

Policia mestská, neb civilis. Tá cílí k pokoji, i k užitku bližního.

Táto mestská policia v dobrých mravoch sedí,

by bližního neranila, na to nejvíc hledí.

Nebo kdo chce pri pokoji s jinými obcovať,

ten se má pri dobrých mravoch všemožne zdržovať.

Kdo bližního skrz nemravy nedbá obraziti,

snad nemíní i v kresťanskej policii žíti.

Snadno tratí pokoj, svornosť a i jiné cnosti,

kdo bližního skrz nemravy nemá v úctivosti.

Svatý Pavel ne len k Bohu, než i k lidem súcí,

cnosti k Bohu, mravy k lidem zachovávať učí.

Žáden dobrý pekné mravy k chvále svej nečiní,

ale k užitku bližního jich obracať míní.

Ne tak žije, jak sloboda, ale jako svečí,

aby bližního neranil v skutku aneb v reči.

Čokoliv bližního mrzí, to nechce činiti,

chce vstyd v očoch, i statečnosť v svém chování míti.

Nekdy i to, čo sloboda, mravom velmi škodí,

a druhého k pohoršení, neb k hnevu privodí.

Aby nebyl na prekázce druhému i sobe,

pekné mravy ukazuje kdejakej osobe.

Za statečnosť svú pokládá druhého šanovať,

odtud ve všem reči, skutky učí se hamovať.

Všemu, kdo s jinými žije, má byť pokoj milý,

m[o]sí dobré mravy držeť podle všeckej sily.

V reči, v skutku, v kratochvílách, ve všem obcování,

aby jiných neohrozil, má meť ctné chování.

Mnoho trpeť, mnoho mlčeť, mnoho prohlídati,

nekdy a i krivdu znášet, všem úctivosť dati.

Policia svetská. Táto cílí ku svej chvále.

Marná svetská policia sedává na koni,

kdo ju má, i s ublížením marnú chválu honí.

Pod spúsobem statečnosti komplementy činí,

s tým spúsobem si u jiných chválu získať míní.

Hluboko se ponižuje, a i líbá paty,

proto jedine, aby byl do grácie vzatý.

Ne každému, ale temu chce paty lízati,

od koho zisk, aneb chválu chce sobe dostati.

Pod spúsobem dobrých mravúv skrývá falešnosti,

v sladkých rečách lži vylívá; v skutkoch podvodnosti.

V paráde se ukazuje, když je podchlebníkem,

nekdy i pravdivej cnosti bývá žalovníkem.

Ne každému dá úctivosť, než tomu jedine,

od koho chce nečo dostať, i to v svej hodine.

Chce se líbiť očám lidským, oblíká maníru,

v sladkých rečách, v komplementoch chodívá nad míru.

Aby diabla neobrazil, skrovne Bohu slúží,

nechce znášeť obrazení, po svej chvále túží.

Na Boha nepamatuje, na bližního málo,

na svúj rešpekt nejvíc hledí, by se zlé nestalo.

Čo múže k svej chvále mluviť, nezmlčí úbohý,

činiti reverencie nestačá mu nohy.

Za cnosti, za dobré mravy komplementy klade,

kdo se tkne jeho rešpektu, bude s ním ve zvade.

Mluví Pavel; že by nebyl Krista služebníkem,

kdyby chtel pro milosť lidskú zústať politikem.

Na vysokém, chudém koni politikus sedí,

padá z neho, když na marnosť míňajícú hledí.

Ne politik, než lomitik meno jemu svečí,

čím víc láme komplementúv, tým je blázen vetší.

Katoliko-politik má dobré svedomí i dobré mravy.

Katolická policia z teho se poznává,

že se k zlému samopašne nikdy neoddává.

Čokoliv múže páchnúti jakúkoliv zlosťú,

vždy se od teho varuje s velikú pilnosťú.

Rídí se podle regule svedomí dobrého,

majíc Boha v srdci svojem [n]ic nečiní zlého.

Buďto v kumšte, aneb v stave svojem se obírá,

vždycky na dobré svedomí pilne se obzírá.

Jak z prípadku neb z potreby s jinými obcuje,

nikdy z dobrého svedomí ven nevykročuje.

Čo múze byť užitečné bližnímu neb sobe,

to se činiť usiluje pri dobrém spúsobe.

Co bezpečné, chválitebné, slobodné k činení,

k tomu má chuť; chuti k zlému v srdci jeho neni.

Čo súdí podle svedomí dobrého, to činí,

a bližního v žádnej veci obraziť nemíní.

Vždycky verne, spravedlive mysel svú otvírá,

v rečách svojich nejmenšího fal[š]u nezavírá.

Buďto amfibolo[g]ická reč ho velmi mrzí,

ale predce ve všem múdrosť i pozornosť drží.

Podvodnosti ani v skutkoch nikdy nechce míti,

jaký v srdci, taký v slovech, i v skutkoch chce býti.

Lomitici takového nechcú milovati,

který neumí své srdce falšem zakrývati.

Obyčejne u podvodných za sprostého bývá,

ten, kdo svúj koncept fortilným slovem neodkrývá.

Za sprostého a hlúpého lomitik pokládá,

teho, kdo v reči i v skutku svate chodiť žádá.

Ačkoliv zlých lomitikúv dobrý človek mrzí,

predce mu Búh opatrne jeho stránku drží.

Upadajú lomitici ze svú podvodnosťú,

a katolik pevne stojí ze svatú sprostosťú.

Stoiko-politik má svedomí dobré, ale zlú policiu.

Hle, stoiko-politikus svedomí síc chrání,

a regulu statečnosti až zbytečne brání.

Všecko honí do regule milej statečnosti,

proto nemá chvály žádnej, že je v zbytečnosti.

Času i príležitosti ku mravúm nehledí,

ale vždy pri dobrých mravoch jako slépka sedí.

Nehledí na čas, prípadek, príležitosť slušnú,

nemúže byť dobre mravný, neb má mravnosť hnusnú.

Pri rozume policia mravná býti m[o]sí,

když se tiskne jak klin z vreca, i dobrým se zhnusí.

Násilná mravnosť nemravnosť u všech meno vzala,

nebo mnohým nevedome obrazení dala.

Víc špatnosti nežli krásy policia dává,

když násilne, nepotrebne, neb zbytkem povstává.

I ona je v nenávisti, i ten, kdo ju činí,

dobre, že si za ňu chvály získati nemíní.

Sofistiko-politik má zlé svedomí i zlú policiu.

Sofistiko-politikus má trpkosť velikú,

neb míšá do obcovaní falešnosť všelikú.

Snadno jiných obrazuje; po[te]m ze žartami

chce napraviť, čo pokazil, aneb s fatinkami.

Žarty i líbezné slová ze seba vyrážá,

mnohokráte seba, jiných do potupy vrážá.

Larvu cnosti neb prítelství na seba oblíká,

a tým více, když se komu škoditi primyká.

Víc se o svúj zisk maličký než o obec bojí,

všecko na svúj zmysel táhne; v slovách svých nestojí.

Dobré za zlé, zlé za dobré, všecko v opak mútí,

vtedy má byť v podezrení, kedy je bez chuti.

Nóta první.

Fuit autem Abel pastor ovium. Gen. c. 4.

Prvňú nótu spívá Ábel, první pastýr ovec,

jemu byla matka Eva, a Adam byl otec.

Ábel byl mladší, staršého mel bratra Kaina,

v kterém se najprv mordárství vynalezla vina.

Kain na zboží pracoval, Ábel ovce pásel,

Ábel vetšú nežli Kain boskú milosť našel.

Když Kain podlejšé snopky k chvále boskej pálil,

tehdy od daru podlého Búh tvár svú oddálil.

To chtel Bohu obetovať, čo podlejšé bylo,

Bohu se obetování podlé nelíbilo.

Snad si takto myslel Kain: to odevzdám Bohu,

čo podlejšé, a cepami vymlátiť nemo[h]u.

Ábel pak čo lepšé bylo, vybíral ze stáda,

porozumel, že nejlepšé Búh k obeti žádá.

Ze sadlami, prvotiny tlusté Bohu pálil,

s nejlepšími obeťami Stvoritela chválil.

Když Ábel nejlepšé ovce pri obeti pálí,

Búh prijíma vdečne obeť, a Ábela chválí.

Čo mu Búh dal, zas on Bohu oddává z vdečnosti,

a tak do vetšej u Boha prichádzá milosti.

Kain vidíc, že Búh vícej Ábela miluje,

tehdy s hnevem, ze závisťú srdce své sužuje.

Zatiskla mu závisť srdce; tvár od hnevu zbledla,

potem ho ukrutná žádosť k mordárstvu privédla.

Rékel Kain k Ábelovi: poďme ven na pole,

jakého sem zboží nasál, uvidíš mé role.

A když byli v samotnosti dva bratrové spolu,

povstal Kain na Ábela, a zrazil ho dolu.

Bratr bratra zamordoval, vinný nevinného,

vycedil krev zlostný sedlák z valacha prvného.

Ábel první mučedlník, neb z boskej príčiny

vylél svú krev nemajíce žádnej jinej viny.

Dokonal život nevinne s krvú pokropený,

podal stavu valaskému pekné ozdobení.

Ábel na slovenský jazyk: plač, márnosť, neb para,

víc na Boha než na marnosť pri ovcách se stará.

Nic neškodí svatej smrti jakékoli[v] meno,

když se nenachádzá zlého svedomí bremeno.

Kdyby hrích prvorodzený nepreškodil vtedy,

tehdy Ábel, první valach, nejprv by byl v nebi.

Když mu hrích prvorodzený nebe zakazoval,

predce však hlas krvi jeho do neba vstupoval.

Hle, mordárství dobrovolné až do nebe volá,

žádá pomstvu na mordáre, neodpúšťá zhola.

Ábel umírá na poli, žáden ho nebrání,

Kain brat[r] z nenávisti až k smrti ho raní.

Ábel prišel nejprvnejší do Limbu tmavého,

nejprv zomrel, nejvíc čekal vykúpení svého.

Tisíc sedemsto dvacet dve let juž Ábel v nebi,

vidí tvár boskú, a Boha naveky velebí.

Nech bude smrť jakákoliv, nic mu neuškodí,

který podle vúle boskej v svém živote chodí.

Drahá je smrť spravedlivých, buďto nejšpatnejšá,

o telo nic, když je duša Bohu nejmilejšá.

I tak telo musí zhynúť, duša večne žije,

mordár duši neuškodí, když telo zabije.

1. Pána Boha z celého srdce miluj.

Synu milý, v živobytí abys' byl ščaslivý,

m[o]síš na Boha pobožne vždy byť pamatlivý.

Búh te stvoril milostive k podobenství svému,

nemáš srdce tvé obracať k stvorení jinému.

Miluj Boha spravedlive, nos ho v srdci tvojem,

jak od toho cíle zblúdíš, nebudeš s pokojem.

Dal ti život, i to čo máš, i nebe chce dati,

jestliže ho spravedlive budeš milovati.

Vychvaluj ho jako múžeš, hoden je všej chvály,

pros od neho, čo ti treba, v daroch je nemalý.

Všečko čo máš, mu obetuj, áno i sám sebe,

budeš ho meť pomocníkem v každej tvej potrebe.

2. Rodičúv musíš ctíti, jak chceš požehnání míti.

Po Bohu najprv rodičúm máš milosť vzdávati,

na to, čo si od nich prijal, vždy pamatovati.

Velkú lásku k tobe meli od tvého detinství,

starostlive chteli privésť te [ku] človečenství.

Láska lásku odplacuje, nebuď ty nevdečný,

mej vždy lásku k tvým rodičúm, a budeš statečný.

Nenechávaj jich v zármutku, posluhuj v nemoci,

a v potrebe jakejkoliv buď jim na pomoci.

Jestli budeš dobrým synem, dobre si poslúžíš,

i rodičúm i sám sebe života prodlúžíš.

Budeš míti česť u lidí, dobrý chýr o sebe,

a i hojné požehnání dá ti Pán Búh z nebe.

3. Prítelúv tvých šanuj.

Tvých prítelúv[,] jako sluší, mej též v povážnosti,

k nim úctive mluviti máš a s ponížeností.

Nebo oni též od tebe úctivosť žádajú,

Z tvého pekného chování potešení majú.

Varuj se[,] abys' prítelúv k hnevu nepodzbudil,

aneb medzi príbuznými rozbroje nevzbudil.

Nectilo by te to, kdyby pro nemravy tvoje,

meli míti prítelové hnevy, zvady, boje.

Mej za jisté, že má býti velká povinnosť tvá,

rečú, skutkem šanovati každého z prítelstva.

Jestli nebudeš šanovať tvojej pokrevnosti,

nebudeš meť i od lidí slušnej úctivosti.

4. Učitelúv v dobrých vecách poslúchaj.

[A i] tvého učitele máš meť v úctivosti,

jeho dobré naučení poslúchať s pilností.

Obávaj se ho, poneváč má nad tebú vládu,

a i miluj, když s učením dobrú dává radu.

On jest tvojím služebníkem, když te vyučuje,

jako lekár nemocnému, když mu rozkazuje.

Jak ho poslúchať nebudeš, nic ti neosoží,

byť bys' mu dal za učení vše[c]ko tvoje zboží.

Usiluj se ku dobrému podle vtipu tvého,

zapamatuj, když učitel mluví čo dobrého.

Tak užitek z neho vezmeš, a on potešení,

a zústaneš svojím časem mládenec vznešený.

5. Vrchnosti se obávaj.

Búh urídil všeckú vrchnosť tu na míste svojem,

aby lidé živí byli ve svete s pokojem.

Opatrne podle vúle podal meč vrchnosti,

by trestala spravedlive lidské nepravosti.

Vrchnosť je strašlivá zlému, dobrý ju rád vidí,

neb ví, že mečem netresce spravedlivých lidí.

Jestli nečo zlé učiníš, boj se tvej vrchnosti,

radím tobe, skrz nepravosť neprobuj tvé štestí.

Vrchnosť je k pochvale temu, kdo s pokojem sedí,

ale temu ku pokute, kdo ku zlému hledí.

Zachovávaj prikázání, nechtej zlé činiti,

a tak i od tvej vrchnosti budeš chválu míti.

6. Dar prítelský sobe varuj.

Jestli ti dá čo tvúj prítel na znamení lásky,

neutracuj z teho snadno i nejmenšej částky.

Jestli múžeš, čo najdluhšej zdržuj to pri sobe,

by neprišla prítelovi zlá mysel o tobe.

Aby zvedel mysel tvoju, s darmi te probuje,

jak malý dar chovať budeš, víc ti obetuje.

Jestli nechce z vúle tvojej dar u tebe býti,

súdiť bude, že nežádáš lásku k nemu míti.

Dokudkoliv budeš živý, drž to za regulu,

v dobrých vecách neukazuj nikomu zlú vúlu.

Jak ti čo dá, to zachovaj pri sobe vesele,

abys' srdca nezarmútil ščedrého prítele.

7. V reči i v odeve statečne se držeti máš pred lidmi.

Když vychádzáš medzi lidí, mej se na pozore,

abys' nebyl ku posmechu v rínku, neb ve dvore.

Máš statečne podle stavu medzi lidí jíti,

jestli chceš zas s úctivosťú do domu prijíti.

V odeve i v reči doma se pripraviti máš,

abys' potem tam v daremných rečách netrávil čas.

Vzlášte když se chceš predstaviť pred lidmi mnohými,

bys' nekoho nepohoršil nemravy tvojimi.

Jestli se ti ale trefí k velikému jíti,

a ze svoju prítomnosťú jemu česť činiti,

doma slušne se prichystaj v odeve i v reči,

abys' potem tam nez[ú]stal na potupu vetší.

8. Dobrých a cnostlivých tovarišúv se pridržuj, a zlých se varuj.

Poneváč táhne človeka prirodzenosť k zlému,

m[o]síš násilne obracať vúlu tvú k dobrému.

Velmi dobre byť' pomohlo k dobrému prijíti,

kdybys' vždycky chtel cnostlivých tovarišúv míti.

Pravda je, že žáden človek neni je nevinný,

nebo podle Písma: dobrý jest sám Búh jediný.

Ale mnozí bohabojní zlého se varujú

a podle svojej možnosti v cnostech pokračujú.

Kdo je dobrý, ten žádnému nechce zlé činiti,

než každému slovem, skutkem k naučení býti.

S takovými, milý synu, rád mej oblíbení,

dobrému se vynaučíš, mineš pohanení.

9. Nevstupuj do rady násilne.

Jak te do rady volajú, když trúfáš, jíť múžeš,

za dobré mej, když s tvú radú nekomu pomúžeš.

Ale rozváž, čo máš mluviť, nebuď rychlý v rade,

abys' ne[byl] s tvojú radú dobrému k závade.

Jestli te tam nevolajú, nežádaj tam jíti,

lehkomyslne žádnému nechtej nic raditi.

Nebo jestli nevolaný do rady se vrazíš,

jiste jiných[,] a i tvoju statečnost obrazíš.

Čož za osoh i nejlepšú radu dávať komu,

v čem te žáden slyšeť nechce, nesil ho ku tomu.

Snad by mohla rada tvoja potupená býti,

m[u]sel bys' jak Achito[pel] s hanbú preč odjíti.

10. Drž se čistotne podle tvého stavu.

K statečnosti dopomáhá milovať čistotu,

neb rád slyší každý človek čistotnosti nótu.

Obyčejne o statečnosť ten svoju nestojí,

kdo nečistý pred statečných prijíť se nebojí.

Pred Bohem mej čisté srdce, a pred lidmi rúcho,

by nebylo pro lenivosť štráfané tvé ucho.

Umývaj tvár a i ruky, nic nešanuj vody,

též když pahnosty obrežeš, nebudeš meť škody.

Nenos blata na odeve, a na nohách smradu,

bys' nečinil cudzím nosom nevdečnú závadu.

Učeš hlavu jako svečí, nechoď jak Medúza,

nečistotnosť lidské oči k hnusnosti podzbúdzá.

11. Každého mej v úctivosti, a ku pozdravování buď schopný.

Slušná vec jest svým spúsobem bližních pozdravovať,

na prítelúv neprítomných [také] pamatovať.

Neb prítelstvo, a i známosť starú obnovuje,

kdo skrz listy, aneb poslúv známých pozdravuje.

V pozdravení to mej v srdci, čo máš na jazyku,

nikdy žádnej falešnosti neprijímaj k zvyku.

Neb falešnosť potajemná jak se raz ukáže,

tvú statečnosť političnú velice zamaže.

Koho stretneš na ulici, i z malého stavu,

pozdraviť ho nezanedbaj s poníženú hlavú.

V prísloví jest, že u teho statečnosť zústává,

který každému úctivosť, jako svečí[,] dáva.

12. Vetšímu a statečnejšímu vždycky ustupuj.

Kdokoliv od tebe vetší ve veku neb v stave,

temu dávaj svú úctivosť, a ustupuj prave.

Svečí vždycky na malého vetšému ustúpiť,

a že svojím protivenstvím staršého netupiť.

Samopašný se menuje, a bývá bez chvály,

kdo se starším sprotivuje, byvše v letech malý.

Nemúže býti múdrejší vajco od slepice,

jestli čo víš, poslyš starších, naučíš se více.

Nechtej voditi žádného za nos, neb za š[č]icu,

by te nekdo neprežehnal po hlave s palicú.

Vítr trstiny nezláme, neb se uhybuje,

v statečnosti stálý je, kdo starším ustupuje.

13. Nad malým zvítežiti se neusiluj.

Jestli míníš zotrvávať u jiných v šanobe,

nedávaj se do drážení s mladšími od tobe.

Jestli by te obrazili, odpustiť jim svečí,

m[o]síš míti víc rozumu, neb si od nich vetší.

Ty se nikdy neusiluj nad mladšími mstíti,

neb žádnému také mstení nemúž' osožiti.

Toto bláznivé zvíteství k posmechu prichádzá,

když kdo velké nad mdlú silú zvíteství vyvádzá.

Jestli malého premóžeš, nedostaneš chvály,

nebo ten, proti kterému bojuješ, je malý.

A jak se trefí malému teba prevýšiti,

jiste to nemúže tobe bez posmechu býti.

14. Na tvoje veci pozor daj.

Jak se nechceš pomáčati, nevchádzaj do vody,

pozor daj na tvoje veci, jak chceš byť bez škody.

V ochraňování svých vecí kdo neni bedlivý,

bývá podle všech domnení sám sebe škodlivý.

Slušná vec jest na své veci dobrý pozor dati,

nebo zlodej, čo ukradne, težko to navrátí.

Jestli se ti nečo stratí z neopatrnosti,

máš meť škodu, a i posmech, a i dost starostí.

Snadnejšá vec jest ochrániť, čo máš pod tvú mocú,

nežli hledať, čo utratíš, s vrchnosti pomocú.

Jestli nevíš v tvojich vecách držeť bedlivosti,

naučíš se, však neskoro, ze svého neštestí.

15. Pekná barva stydlivosti, nebývá u všech v milosti.

Jak se žádáš ozdobiti s milú vstydlivosťú,

m[o]síš míti neprítelstvo s každú nepravosťú.

Vstydlivosť jest velký poklad, a v srdci prebývá,

jak čo slyší, tehdy hned krev do tvári vylívá.

Podle starej skúselosti dobré jest znamení,

jestli se tvár sčerveňuje po zlém učinení.

A jak kdo má v zlém účinku vždycky tvár jednakú,

ukazuje k polepšení starosť ledajakú.

Nejpeknejšá v svete barva vzácnej vstydlivosti,

obyčejne místo mívá v dome nevinnosti.

Obličej tvojej tvárnosti též chce ozdobiti,

ale m[o]síš všecké zlosti v nenávisti míti.

16. Pilnosť mej v tem, čo pred seba bereš.

Chceš-li konec chválitebný v tvojich prácách míti,

m[o]síš vždycky tvoje práce s pilnosťú činiti.

Dobre, skoro, chválitebne čo robíš, vykonáš,

jestli v tvojem pracování potrebnú pilnosť máš.

Hnusné je to pracování, kde neni pilnosti,

radnej nechaj, jak bys' nemel učiniť zadosti.

Skorej skrz svúj težký púrod slon porodí slona,

nežli zostane paripa z lenivého koňa.

D[l]uho pracuje lenivý, a i to s chybami,

poneváč mu schádzá pilnosť ku pozorování.

Pilný buď v tem, milý synu, čo vezneš pred sebe,

by jiný nepopravoval dílo tvé po tebe.

17. Čítaj knižky ne len k naučení, ale i k tvému polepšení.

Všelijaké v svete knihy; jiné o múdrosti,

jiné k dobrým mravom táhnú, jiné ku svatosti.

Které súdiš dobré býti, té často čítávej,

a čo čítáš, pilne čítaj, a dobre rozumej.

Mnozí z knižek vytahujú užitek sladkosti,

a mnozí z nich, jak pavúci, berú jed trpkosti.

Ale neni, domnívám se, knižečky tak sprostej,

žeby pobožný nenašel nečo dobrého v nej.

V knihách veliké poklady múžeš naleznúti,

čo z nich vezneš, to je stálé, nemúže zhynúti.

Však na samém nezakládaj knižek čítávání,

ale v dobrém, jako čítáš, spravuj tvé chovaní.

18. Čo dobrého čítaš, to pamatuj.

Čo dobrého v knihách čítáš, zadrž to v pameti,

nebo darmo čítá, který nic nechce vedeti.

Čož za osoh knihy čítať ve dne a i v noci,

jak v hlave nic nezachováš, darmo kazíš oči.

Byť bys' vedel všecké knihy, jako se menujú,

nic neplatí, jak nevíš, čo v sobe obsahujú.

Jestli zhyne tvoja kniha, zhyneť' i umení,

když z nej nemáš nic v tvej hlave z podlého učení.

Málo naraz, ale často, i pilne čítať máš,

[pak]li mnoho čítať budeš, všecko zabudeš zas.

Kdo málo jí, ale chutno, temu pokrm slúží,

skorej kratičké čítání v hlave se zadrží.

19. Hospodár musí míti starosť na dúm svúj.

Jak budeš kdy hospodárem, máš pečlivosť míti,

svojich dítek, i čeládky o statečné žití.

Dobrý príklad, naučení, odev a i živnosť,

tvým domácím zaopatriť bude tvá povinnosť.

Hospodár je bez svedomí, nemá statečnosti,

když na dúm svúj, jako svečí, nechce meť starosti.

Víru zaprel, a zústává horší od pohana,

když pečlivosť o domácích od sebe odháňá.

Jak čeládku, a i dítky svoje hladem morí,

jiste v svojem hospodárství chleba neprisporí.

Dobrý hospodár čeládku od zlého stahuje,

a čo komu je potrebné, pilne opatruje.

20. Pozorlivosť v skutku i v reči každému svečí.

Pozorlivosť v každej veci míti nezaškodí,

nebo mnohých nepozornosť ku potupe vodí.

V tvém mluvení, a v činení budiž pozorlivý,

aby konec tvého skutku nezústal škodlivý.

Kdo pod nohy nepohlídá, do jamy upadá,

a tak pro svú nepozornosť pomoc jiných žádá.

Pozoruj, jako máš mluviť, a čo kdy činiti,

bys' nerékel: nevedel sem, že to má zlé býti.

Každé slovo, které jednúc chceš meť na jazyku,

musíš ho dobre vybrúsiť dvakrát na pilníku.

Cokoliv by z tebe mohlo jiných obraziti,

to proti tvej statečnosti domnívaj se býti.

21. Hnevu neukazuj pro daremnú vec.

Nehnevaj se, múj synáčku; vždy buď dobrotivý,

nemúže byť vdečný lidem, který je prchlivý.

Vzlášte když neni príčiny tuze se hnevati,

takového každý múže bláznem nazývati.

Neni súcí medzi lidí rychlý ku hnevání,

neb vzbudzuje velký oheň krem všeho nadání.

Tak skrze svúj hnev daremný prítomných obrazí,

áno i nejlepšú jejich veselosť pokazí.

Žáden nechce s hnevlivými tovaristvo míti,

tehdy, synu, nechtej pro hnev v ošklivosti býti.

Ačkoliv bys' mel protiveň, hnevu neukazuj,

tvú statečnosť, i prítomných obličej považuj.

22. Vysmívati žádného nesluší.

Nikdy druhých vysmívati nemej v obyčeji,

bys' se nekdy nezahanbil v tvojem obličeji.

Bláznivosť svú skrze smíchy blázen ukazuje,

když bez míry jako osel zuby vyškeruje.

Smích pochádzá od sleziny v rozumném stvorení,

sm[í]ť se múžeš, jestli žáden proti tomu neni.

Jestli ale smích tvúj jide k potupe jinému,

málo chybí, jak nebude k zahanbení tvému.

Žáden neni dokonalý, i ty tvé chyby máš,

a snad i to je pri tobe, čo v jiných vysmíváš.

A jak ústa bez príčiny ku sm[í]chu rozvážeš,

tak ku tvému pohanení bláznivosť ukážeš.

23. Vysmívati mizerného, neni vec chválitebná.

Nechtej žádného vysmívať, vzlášte mizerného,

by se vícej nezarmútil z vysmívání tvého.

Kdo je v núdzi postavený, žádá zlitování,

jak mu jináč pomócť nechceš, nechaj posm[é]vaní.

Nemá lásky, kdokoliv se z cudzej psoty smeje,

ukazuje, že rád vidí, když se s kým zle deje.

V svojej psote posmech míti nežádajú lidé,

ani ty posmechu nechceš, když si v jakej bíde.

Když te úpadek núdzného ponúka ku sm[í]chu,

merkuj, bys' ho neprivédel s sm[í]chem tvým do hríchu.

Láska v úzkosti srdečne bližního lituje,

a jak múže, bez posmechu skutečne fedruje.

24. Zakládaj potrebného z lásky.

Nejsú v svete všeci lidé štestí jednakého,

neb vidíme chudých lidí, a i bohatého.

Dal Búh boháč[ú]m peníze, a chudobným nebe,

by se meli s čím zakládať boháč[ú]m v potrebe.

Jestli, synu, budeš míti peníšček nejaký,

založ chudý[ch, a] vyzískáš užitek trojaký.

Vezmeš od lidí úctivosť, a od Boha nebe,

bude i chudý dekovať dobrorečíc tebe.

Jak čo chudému požičáš, neber interesu,

a [pakli] mu čo daruješ, nezrušíš móresu.

Čo chudému proukážeš z lásky povinnosti,

toť Búh ščedre vynahradí, tu i na večnosti.

25. Nejprv lásku mej ku sobe, potem k bližnímu.

Slušná vec jest, abys' bližních zakládal v potrebe,

ale lásku ku bližnímu začínaj od tebe.

Neb to dávať, bez čeho ty sám nemúžeš býti,

mej za jisté, že já nechcem te k tému siliti.

Jestli múžeš, radnej daruj, nežli požičávaj,

bys' peníze, i prítela nestratil, pozor daj.

Neb nekterí svoje dluhy težko navracajú,

a tak i dobré prítelstvo k zlosti obracajú.

Peníze tvé nepožičaj nikdy takovému,

který by chtel zlé činiti, neb škoditi komu.

Nesloboda k bezbožnosti žádnému pomáhať,

na vše okolky pozor daj, jak chceš čo komu dať.

26. Hra pro užitek neb pro vyhrání, neni bezpečná.

Hrávati se v karty, v kostky kdo má ve zvyklosti,

snadno prehrá, když chce vyhrať, a prijde ku zlosti.

Čím víc v kostkách času tráví, víc vúle k hre mívá,

a jak prehrá, nerád vidí, když se kdo vysmívá.

O peníze statečnému hrávať se nesvečí,

kdo zbehlejší v kartách bývá, je daremník vetší.

Aneb vyhrá, aneb prehrá, aneb hrá nadarmo,

jak privykne, zvyklosť ku hrám jest veliké jarmo.

V kartách žádosť ku vyhrání kriky, zvady plodí,

k zlorečení podzbudzuje, i k bitce privodí.

Často bývá, když kdo míní peníze vyhrati,

i svúj mešček, i statečnosť, i život utratí.

27. Opovážlivosť škodlivá.

Nikdy nechtej nic činiti z opovážlivosti,

nezakládaj na tvej sile v žádnej prípadnosti.

Opovážlivému časem štestí se ukáže,

ale čím ho víc vyvýší, víc ho dolu hádže.

Byť bys' mel nejvícej sily, a i rozumnosti,

zle vykonáš, jak čo začneš z opovážlivosti.

Nekdy kúň silný z rýchlosti (to je pravda jistá)

tak uvázgne, že nemúže ani pohnúť z místa.

Nechtej silu ve velikej veci probovati,

když nevíš, zdaliž ju múžeš dobre dokonati.

Opovážlivosť zhanená s bláznivosťú bývá,

kdo s ňú čo začíná činiť, zrídka chválu mívá.

28. Z pýchy nepotupuj i nejmenšího.

Od pýchy má svúj začátek každé potupení,

nechtej z pýchy meť u sebe žádného znamení.

Nepotupuj v srdci tvojem ani nejhoršího,

mej obyčej šanovati od tebe menšího.

Menšímu máš ukazovať nejvíc úctivosti,

by te vedel šanovati, když budeš v starosti.

Jestli dobrého príkladu neuzrí od tobe,

tehdy potem bude v malej te míti šanobe.

Nepotupuj maličkého, dívaj se zdaleka,

snad od tebe bude lepší, když bude meť letá.

Malých lidí s potupením nezahadzuj mimo,

obyčajne v malých súdkoch dobré bývá víno.

29. Nežádaj cudzích vecí nespravedlive.

Ach, múj synu, nežádaj si bohatnúť z cudzého,

než usiluj se živiti z pracování tvého.

Kdo chce dostať cudzé veci, sám svoje utratí,

svú statečnosť, i svedomí, i dušu zatratí.

Kdo na cudzé veci myslí, své neopatruje,

neb svú mysel ku rozličným vecám rozširuje.

Cudzé veci zdržovati u seba nesluší,

neb volajú k pánu svému, navrátiť jich m[o]sí.

Nespravedlivý peníšček sto jiných zežírá,

a nespravedlivý človek od strachu zemírá.

Buď ty s tvojím spokojený, nežádaj meť více,

abys' pro cudzé peníze nevzal šibenice.

30. Manžel má milovati manželku spravedlive.

Abys' vstúpil do manželstva, žáden te nesilí,

a jak vstúpiš, proto múžeš Bohu býti milý.

Ale m[o]síš k tvej manželce vždycky lásku míti,

v jakémkoliv protivenství trpezlivým býti.

Nejtežší je stav manželský, ten ví, kdo probuje,

ale težkosť jakúkoliv láska ulevuje.

Jestli ale spravedlivej lásky v srdci neni,

tam i sladkosť jakákoliv v trpkosť sa promení.

Když manželku sobe pojmeš, miluj ju srdečne,

mysli[j], že závazek lásky má trvati večne.

Jestli budeš v lásce trvať podle slibování,

od lidí česť, a od Boha vezmeš požehnaní.

31. Práva vedeti dobrá vec jest.

Právám, súdom buď prítomný, jestli máš slobodu,

zvíš, jak sudci rozsudzujú kdejakú žalobu.

Čo se v právách ustanoví, dobre jest vedeti,

abys' potem v tvojich činech vedel se držeti.

Dobrá vec jest od mladosti v právách zbehlým býti,

kdo ví nečo, múže sobe, i jiným slúžiti.

Múžeš nekdy obdržeti vrchnosti stolicu,

včul se nauč, komu máš dať chválu, neb palicu.

Jak ti vrchnosti stolice štestí nepopreje,

jak víš práva, nezústaneš bez všeckej nádeje.

Dobrá vec jest podle práva své veci hájiti,

kdo je sprostý, snadno múže, čo má, utratiti.

32. Pokrm zbytečný zdraví škodí.

Kedy bývá tenký obed, večera šmakuje,

neb žalúdek hladovitý jídla napravuje.

Malé j[í]dlo pri obede večeru pripraví,

aby chutne užívaná slúžila ku zdraví.

Jestli ale často budeš mívať hodování,

zdraví skazíš, a žalúdek pohneš ku rihání.

Bude i nejlepší pokrm v ošklivosti míti,

nebo j[í]dla všelijaké nemúže stráviti.

Skrovnosť miluj, zrídka hoduj, budeš v zdraví stálý,

skusíš i v tvém hospodárství užitek nemalý.

Marný je ten, který často privykel hodovať,

na stúl jeho i poddaní nestačá pracovať.

33. Spaní zbytečné neužitečné i škodlivé bývá.

Sen jest nejlepšé lekárstvo proti zunování,

neb zas telu dává silu skrz odpočívání.

Ale kdo v zbytečném spaní oblíbení mívá,

zemdlí, jako kdo zbytečné lekárstvo užívá.

Múžeš peť, šesť, sedem hodín bezpečne spávati,

Zrídka chtej k sedmej hodine osmú pridávati.

Sedem hodín k odpočinku, deveť k lenivosti,

jak nekdy spíš osem hodín, dost je až k sytosti.

Neprinese do kuchyne nic dluhé spávání,

neb v prísloví se menuje žebrácké kochání.

Vím, že nechceš, milý synu, zústati žebrákem,

tehdy nebuď krem potreby daremným ležákem.

34. Sliby plniti potrebno.

Zrídka slibuj, a čo slíbíš, vyplniť usiluj,

v jakémkoliv slibování tvú statečnosť miluj.

Nebo hovadá provázek, slovo lidí váže,

jestli zrušíš tvoje slovo, nebudeš v pováze.

Slovo držeť v dobrých vecách vždycky buď hotový,

vyplň, jak si nečo slíbil i neprítelovi.

Vzlášte jestli si se k čemu s prísahú zavázal,

bys' statečnosť, i svedomí tvoje nezamazal.

Jestli strom ovotce nemá, čož po jeho kvítí,

i ty nechtej sladké slová bez účinku míti.

Byť bys' v reči i s nejvetším merával pohárem,

jak čo slíbíš, a nesplníš, jen zústaneš lhárem.

35. Víno v skrovnosti slúží k čerstvosti a pité v zbytku neni k úžitku.

Užitečná vec jest víno, když se skrovne pije,

srdcu veselosť dodává, údy posilňuje.

Ale bez spúsobu pité víno v zbytečnosti,

nakloňuje ku nemocám, i ku bezbožnosti.

Chladí zvenku priložené, vypité zehrívá,

obyčejne k neužitku mladým lidem bývá.

Jeden pohár je ku zdraví, druhý k veselosti,

tretí k opilstvu pomáhá, čtvrtý k bláznivosti.

Když si mladý, radím tobe, zdržuj se od vína,

neb i starým z neho prišla ku zlému príčina.

Když skrz vúňu, aneb barvu te ponúká k chuti,

merkuj, abys' jed nevypil k zlému upadnutí.

36. Vlasť svoja každému milá.

Nejmilejšá človekovi bývá tá krajina,

kde se zrodil, a vychoval; známá jest novina.

I červíček v tem koreňu, v kterém se vyláhne,

mívá sladké potešení, a k nemu se táhne.

Nevdečný je, kdo na svú vlasť lehko zapomíná,

aneb k potupe svej vlasti nečo zlé spomíná.

Sluší za Boha, za ví[ru], za krajinu státi,

chválitebná vec jest za ňu krev i život dati.

Rečú, mečem, a s čím múžeš, obhajuj ju tuze,

neboj se pro jej ochranu upadnúť do núdze.

Kdo umírá za slobodu, za pokoj krajiny,

večné meno sobe získá, za to dobrodiní.

37. Chýr mnohokráte falešný, nebuď ku verení spešný.

Kdo je rychlý ku verení, snadno sklamán bývá,

kdo se lehko dá klamati, posmívání mívá.

Nevíš[,] odkud v[í]t[r] veje, kde má odpočinúť,

never každému vetrovi, jak chceš posmech minúť.

Chýr čím dále v svete jide, tým ho víc pribývá,

a nekdy též z úst falešných svúj začátek mívá.

Neni sú vždy spravedlivé ve svete noviny,

nekdy lidé vrchy čiňá že samej rovniny.

Nespravuj se podle chýru, jak nemáš jistoty,

bys' neprišel do posmechu, aneb i do psoty.

Jestlis' schopný ku verení, nestačíš veriti,

nebo budú mnozí jináč o jednom mluviti.

38. Dobrú radu dati velmi mnoho platí. Lépej jest nic neraditi, nežli s radú uškoditi.

Každý žádá z prirodzení druhému raditi,

by skrz radu proukázal se rozumným býti.

Zrídka nalezneš človeka tak velmi sprostého,

žeby nevedel nic radiť, neb štráfať jiného.

Snadná vec jest radu dávať, o tom i ty sám víš,

ale kumšt jest dobre radiť; múdre raď, čo radíš.

Jestli škoda z tvojej rady bude nasledovať,

tehdy tobe všecká škoda má se pripisovať.

Jestli komu dobrovolne zle budeš raditi,

všeckú škodu, která prijde, m[o]síš nahraditi.

Pomyslij si, čo máš radiť; a jak si netrúfáš,

ku múdrejším potrebného pro radu poslať máš.

39. Radu dávať v čem a komu, a i kedy, uč se tomu.

Ví druhému každý radiť, ale žáden sobe,

toto z lásky naučení [nyní] dávam tobe.

Naproti královi nikdy nechtej dávať rady,

abys' nezústal účasný nešlechetnej zrady.

Ačkoliv si nejmúdrejší, bláznovi nic neraď,

neb na sáhy to vypredá, čo má loktem merať.

Potem poví, že učinil podle tvojej rady,

Zahanbení ti zanechá, a nekdy i zvady.

I nejlepšá nekdy rada múže uškoditi,

když potrebný ju neumí múdre vyplniti.

Blázen z vrchu vúz popustí, kde ho mel hamovať,

bude proti tvojej rade i s bubnem polovať.

40. Kdo že ženami obcuje, zlé meno si zasluhuje.

Obyčejne ten v chlipnosti podezrelý bývá,

kdo s obecnú ženú svoje společnosti mívá.

Oddál, synu, oči tvoje od obecnej ženy,

nemej v chlipnej společnosti žádné zalíbení.

Uteč od nej, a líbežných neposlúchaj rečí,

by te k zlému neprivédla, čo [na] te nesvečí.

Boha nemá, smrť miluje, do pekla pospíchá,

žádá te meť společníkem, když podvodne vzdychá.

Má peknú tvár, čisté rúcho, reč jako plášť strdi,

ale česť jej, i svedomí jak mršina smrdí.

By te zvédla, [také] ne[kdy] vychádzá na rínek,

jak čo kúpíš, místo medu okusíš polynek.

41. Nad literné umení, vetšího bohactva neni.

Nejvetší poklad nalezneš v literném umení,

ačkoliv je pracovité, mej v nem oblíbení.

Čo je zlého, čo dobrého, z knihy poznať múžeš,

v dobrých vec[á]ch i druhému i sobe pomúžeš.

Diogenes podobňuje takého mrtvému,

kdo umení nerozumí v svete liternému.

Čož za osoh ku životu z matky se zroditi,

a bez všeckého umení jak hovádko žíti.

Čo kdy bývalo na svete, to z litery poznáš,

a lépej se vynaučíš, jako se chovať máš.

Umení pomáhá k všemu, nejvíc k statečnosti,

bez umení ani boháč nemá počesnosti.

42. Kdo ve lži polapen bývá i v pravde víry nemívá.

Lhárstvo jest odev ošklivý[;] kdo se s ním odívá,

ten dluho svej statečnosti u lidí nemívá.

Každý človek z prirodzení chce pravdu slyšeti,

jak bys' nemel pravdu mluviť, radnej chtej mlčeti.

Lhárstvo jako rak naspátek, pravda rovno jide,

kdo má lhárstvo v obyčeji, k zahanbení prijde.

Pravda má trvať naveky, s ňú mej obydlení,

nemej lhárstva na jazyku v žádném tvém mluvení.

Kdo skrz lhárstvo svoje meno a víru utratí,

nenajde ho, ačkoliv se ku pravde navráti.

Kdo te pozná lež za pravdu po jednúc mluviti,

ten potem ani tvej pravde nebude veriti.

43. Dobre čiň každému, a vzlášte dobrému.

Jako v poli sú zeliny, zboží, i bodláky,

tak ve svete každý človek neni je jednaký.

Jako z pytla víc otrubúv, než múky vychádzá,

tak zlých lidí víc než dobrých v svete se nachádzá.

Jestli ti je který dobrý, máš ho šanovati,

jak dobrému zlé učiníš, budeš banovati.

Sám v dobrote zetrvávaj, a ustupuj zlému,

a varuj se pozorlive ublížiť dobrému.

Učiň dobre tak[ovému], kdo ti dobre činí,

neb každý za dobré, dobrú odplatu vzíť míní.

Zlým za dobré se odplácať jest proti svedomí,

ty každému dobre učiň, vzlášte prítelovi.

44. Zlorečenství kdo miluje, ani sebe nešanuje.

Nebuď, synu, zlorečený, stahuj náchylnosti,

nedaj jazyku po vúli, zdržuj ho od zlosti.

Kdo má zvyklosť v malej veci k zlorečení zlému,

ten sám sobe neni dobrý, zlý je i druhému.

Čím víc budeš skrz zlé slová žluči vylívati,

týmť' víc zdraví, i prítelúv bude ubývati.

Nerád žáden zlorečenství poslúchá muziku,

nedaj času ku mluvení zlostnému jazyku.

Obyčejne v srdci svojem nemá nic dobrého,

kdo jazykem zlorečeným preklíná jiného.

Kdo ku hnevu, k zlorečení velmi schopný bývá,

ten statečnosť, i svedomí velmi podlé mívá.

45. Dobré domnení o sebe u lidí máš zdržovati.

Zadržuj o sobe dobré u lidí domnení,

od dobrého mena v svete nic lepšího neni.

Kdo vždy zústává u lidí v celej počestnosti,

nadobývá chuť k dobrému ve všej veselosti.

Ale když čo dobre činíš, nechtej lidskú chválu,

neb taková žádosť škodu prinášá nemalú.

Boží chválu vyhledávaj, sobe potupení,

nic zlé nečiň, a tak v dobrém zústaneš domnení.

Pred Bohem dobré svedomí, a pred lidmi mravy,

má meť, kdo chce v statečnosti, i v duši byť zdravý.

Víc príkladem nežli slovem naučíš druhého,

tak bude meť potešení on z tebe, ty z neho.

46. V súdoch má byť spravedlivý sudce. Má meť uši otevrené, a zavrené ruce.

Spravedlive súditi máš, čo k tobe prislúchá,

k lhárským rečám nenakloňuj nikdy tvého ucha.

Ani v súde od žádného neprijímaj darúv,

nebo dary zaslepujú i dobrých richtárúv.

Čo prijímaš k rozsúdzení, súď v povážlivosti,

abys' pravde neublížil náhle z bláznivosti.

Vždycky na dobré obracaj, jak čo slyšíš zlého,

bys' k pokute neodsúdil znáhla nevinného.

Nekdy lidé nevinného pred súd ustavujú,

v tem, čo nikdy neučinil, silne ho žalujú.

Za zlého ho nepokládaj, ačkoliv je vinný,

dokud se zlým neukáže skrz rozsudek pilný.

47. Ve všem tvých rodičúv šanuj.

Cti rodičúv spravedlive, jak chceš dluho žíti,

a od Boha požehnání v tvém živote míti.

Dluhý život nemávajú bezbožní synové,

a i zlostní též bývajú jejich potomkové.

Matky nikdy nevysmívaj, ani otce tvého,

ani nechtej k nim mluviti slova odporného.

Ačkoliv by te štráfali i nespravedlive,

když si synem, m[o]síš všecko znášať trpezlive.

S trpezlivosťú nakloníš otce ku milosti,

a i matka potešení vezme z tvej tichosti.

S trpezlivosťú štráfání otcovské premáhaj,

a ku hnevu príležitosť nikdy nepodávaj.

48. Nevdečnosť za [do]brodení, od tej zlosti vetšej neni.

Nevdečnosť je veliká zlosť, sedí zaslepená,

nechce videť dobrodinca, ani slyšeť mena.

Krátka pameť v dobrých vecách, a v zlých dluhá bývá,

víc na krivdu nežli na dar pameti pribývá.

Každý síce z prirodzení rád dobré prijímá,

ale jak se má odslúžiť, ne každý rozjímá.

Ty když prijmeš od nekoho jaké dobrodiní,

dobrým se chtej odsluhovať hned od tej hodiny.

Jak se odslúžiť nemúžeš, máš aspoň dekovať,

srdečne svých dobrodincúv v každý čas šanovať.

Nevdečný jest, kdo za dobré zlým se odplacuje,

dobrodince, i dobrotu z mysli vyhadzuje.

49. Úrad nekdy mravy mení.

Človeka úrady

promeňujú rady.

Pri richtárském dome bývať, neb pred ním stávati,

jestli nemáš sám úradu, velmi málo platí.

Jestli, synu, svojím časem chceš v úrade býti.

včul spúsobným skrz učení máš se učiniti.

Úrad človeka neklame, prinášá užitek,

i úctivosť rozmnožuje, i krásí príbytek.

Do úradu se netiskni proti jiných vúli,

nebo každý úrad stojí na okrúhlej [k]uli.

Úrad nekdy v človekovi mravy promeňuje,

obyčajne horší bývá, kdo v úrad vstupuje.

Jak dostaneš úrad jaký, buď v nem ponížený,

zachovávaj spravedlivosť, zústaneš vznešený.

50. Nebude platné umení, jak pri nem rozumu neni.

Byť bys' mel nejvíc umení, jak nemáš rozumu,

ve všech prácách budeš míti odpornú Fortunu.

Nebo štestí ne s umením než s rozumem chodí,

umení pak bez rozumu k neštestí privodí.

Čím lepšé kone zapráhneš do voza jedného,

víc utratíš, jestli nemáš vozára dobrého.

Jak umení chválitebné máš namísto biča,

tehdy rozum ustavične drž za pohoniča.

Buď rozumný, opatrný ve všem tvém činení,

nikdy nechtej zakládati na samém umení.

A i radu též od jiných nevstyď se pýtati,

vetšá múdrosť radu pýtať, než radu dávati.

51. Krása spravedlivej cnosti, lidí vede k spanilosti.

Cnosť človeka ozdobuje jak zahradu kvítek,

z cnosti človek nadobývá nejvetší užitek.

Lidí, Boha, i anjelúv k sobe pritahuje,

kdo ochotne ze dňa na deň v cnostech pokračuje.

Prehlédni se do zrkadla, a jak si spanilý,

v cnostech se cvič ustavične, a budeš víc milý.

Peknejšá cnosť obyčejne vychádzá z pekného,

cenu stratíš krásy tvojej, jak spácháš čo zlého.

A jak nemáš v tvári tvojej, jakú chceš, podobu,

usiluj tvú ozdobovať cnosťami osobu.

Čo ti schádzá spanilosti v tvém popelném tele,

to ti cnosť na večnej duši vynahradí cele.

52. Hnev rozumem hamuj. A tvé zdraví šanuj.

Človek je schopný ku hnevu hned od prirodzení,

nebo je ze žlčú na svet z matky narodzený.

Žluč je žlutá, dobre víme, nemá dobrej chuti,

když se pohne z místa svého, silne k hnevu nútí.

Proto človek častokráte ku hnevu povstává,

jestli se mu vec nekterá proti vúli stává.

Však nicmenej skrze rozum má hnev ukrotiti,

jestli nechce v skutcích svojich velmi poblúditi.

Koňa zdržuješ na uzde, aby te nezhodil,

zdržuj i hnev tvým rozumem, aby ti neškodil.

Čokoliv z hnevu učiníš, neb budeš mluviti,

to jinému, aneb tobe múže uškoditi.

53. Žákúm provetrení a komócia je potrebná, i užitečná.

Nemej za zlé, když se hrajú raz v týdni žáčkové,

neb jim k tomu dovolujú dobrí mag[i]strové.

Neni pila, neb čamprla ku samopašnosti,

ale spúsob ku dostání v učení pilnosti.

Potrebné je provetrení mnoho čítajícím,

komócia užitečná dluho sedajícím.

Krev pohnutá bývá k zdraví, vtip se vyjasňuje,

vúle zemdlená v učení zas se napravuje.

Múžeš i ty svojím časem pro tvé vyražení

hrávati se krem všeckého jiných obražení.

Ale nehleď ve hre na zisk, byť' byl nejmilejší,

mnoho vyhráš, když zústaneš k prácám tvým schopnejší.

54. Dítky tvé uč pobožnosti, kumštúm, cti, i poslušnosti.

Jestli ti dá Pán Búh dítky z lože manželského,

uč jich najprv poznávati Stvoritele svého.

Dobre činiť ustavične, zlého se varovať,

rodičúv svých poslúchati, a starších šanovať.

Predchádzaj jich sám s príkladem ku všemu dobrému,

aby mohli nekdy zústať k potešení tvému.

Privádzaj jich k bázni boskej, k kresťanskej múdrosti

a vyučuj dobrým kumštúm, a i statečnosti.

Z malička jich k čemukoliv múžeš nakloniti,

jak zanedbáš, potem m[o]síš se za ne vstyditi.

Drevo, v hore když vyroste, težko ohybovať,

tak též težko jest vyrostlé dítky vyučovať.

55. Príkaz plniť, i vrchnosti neni proti statečnosti.

Jestli vydáš príkaz jaký, neb ustanovení,

zachovaj ho, jak hodnosti tvej odporné neni.

Nebo jak sám budeš rušiť tvoje prikázání,

tehdy každý, jak tvúj príkaz, tak i teba zhaní.

Neni dobre mnohých punktúv množiti bremená,

a je na chudobných lidí vešali ramená.

Neosoží s prikázáním jiných zvazovati,

jak ty nechceš ani prstem sám se jich týkati.

Ustanovení tak[ové] nemá svej stálosti,

jestli místa v zachování nemá u vrchnosti.

Ale radnej u poddaných šemrání vzbudzuje,

odpornosť, kriky, nepokoj v obci spúsobuje.

56. Mlčanlivosť pri hostine tvú osobu nech nemine.

Jestli kedy povolaný chceš na hody jíti,

nezapomínaj ze sebú mlčanlivosť vzíti.

Podle starej skúselosti rečník nejmúdrejší,

čím víc mluví pri hostine, tým je bláznivejší.

Všelijaké pri hostinách jídla pripravujú,

i jazyk v sladkej polévce na stúl predstavujú.

Tvého kyslého jazyka nežádajú míti,

tehdy vždycky pri hostinách málo chtej mluviti.

Když se telo najedené vínem rozehreje,

múdré koncepty dodává krem svojej nádeje.

Jazykem jich chce ukázať všemu zhromáždení,

a tak za svú rečnú múdrosť získá pohanení.

57. Spravedlivosť slepá má byť, všech má bez ohledu súdiť.

Spravedlivosť se raduje ze všeho dobrého,

nemá úmyslu podvodne sklamati žádného.

Tak se chová jako sluší, vždy pri pravde sedí,

v súdoch oči má zvázané, osoby nehledí.

Nechce vinného vymlúvať, byť by byl ze stavu,

ani nevinného lstive usta[vovať] k právu.

Vždy na jedných vážkach váží pána i sedláka,

chce vždycky byť bez promeny každému jednaká.

Usiluj se, milý synu, podle všej možnosti,

dokud žiješ, v každej veci stáť v spravedlivosti.

Neb podvodnosť jakákoliv pokoj srdce kazí,

s falešnosťú i bližního, i Boha obrazí.

58. Všeckých miluj spravedlive, a vždy se drž pozorlive.

Jestli ti kdo velmi schvostnú lásku ukazuje,

nevím, zdaliž v srdci svojem te príliš miluje.

Snad to činí z policie, neb z politování,

aneb snad chce neco dostať krem tvého nadání.

Jestli te pak zamiloval: toť' mluvím z krátkosti,

nechtej mnoho zakládati na jeho milosti.

Nenalezneš zvazku lásky v svete tak silného,

který by se neroztrhel času odporného.

Milosť síc za milosť vzdávať sluší na každého;

i ty miluj čistú láskú milovníka tvého.

Prílišnej s ním nechtej míti nikdy dúvernosti,

abys' milosť neobránil k velkej ošklivosti.

59. Lidskej grácie nežádaj, ale boskú vyhledávaj.

Nehledaj panskej grácie, pacholče chudobný,

než to pilne vykonávaj, k čemu si spúsobný.

Mnozí dobrého života zučili se lháti,

kterí chteli za malý čas v grácii trvati.

Čož za osoh, že grácia zlaté stáva rohy,

má vysoké, ale slabé komárové nohy.

Panská vúle jich poláme bez všeckej príčiny,

a ty zostaneš pod vozem, ačkol[iv] nevinný.

Hledaj u Boha gráciu skrz život cnostlivý,

ku marnosťám ošemetným vždycky buď lenivý.

Tak v grácii dokonalej budeš stálosť míti,

jestli se ti trefí v boskej milosti umríti.

Nóta druhá.

Iabel — qvi fuit pater habitantium in tentorijs, atqve Pastorum. Gen. 4.

Když vyspíval prvňú nótu první pastýr Ábel,

druhú nótu učí spívat synúv svojich Jábel.

Jábel v sedmém pokolení z Kaina pochádzá,

synúv svojich pod šátory, i k pastve privádzá.

Jábel mel Lámecha otce, a Adu mel matku,

první kniha Mojžišova má o nem památku.

Ada zrodila Jábela, Jábel je tých otec,

kterí v šátoroch bývali, a hledeli ovec.

Z Jábela se rozmnožili na svete pastýri,

kterí varili žinticu, a robili syry.

Pásli všeliké dobytky, kozy, [a i] ovce,

po horách, vŕškoch, dolinách, vzdálení od obce.

Líbil se jim stav valaský, snad byla potreba,

živili se že žinticú, když nemeli chleba.

Nevedeli zeme orať, kosiť, žať, a mlátiť,

m[u]seli se z potrebnosti ku ovcám obrátiť.

Ovce pásať po pažiťách, a po húšťoch kozy,

z nedostatku k tejto psote zučili se mnozí.

Tento život jest valaský, jak chceš o nem vedeť,

já ti o nem v týchto veršoch chcem skrátka povedeť.

Hned ráno musejú vstávať k dobytku valasi,

by zavčasu podojili, čo majú v salaši.

Podojené ovce ženú z košára na paše,

na poledne priháňajú do košárúv zase.

A když málo odpočinú, podoja, zas ženú,

a zas večer napasené k dojení priženú.

Studenú ži[č]icu ráno, i v poledne pijú,

ale na večer horúcú; s tým nápojem žijú.

Neni chleba na salaši, krem žinčica samá,

tá je valachom za pokrm i za nápoj daná.

Prez celý deň valach chodí, a málo spí v noci,

by mohel byť proti vlkúm ovcám na pomoci.

Ve dne chodíc za ovcami sedá na obušku,

v noci líhá pri košári, z pasti má podušku.

Mnoho chodí, mnoho bedlí, málo spí, málo je,

jalové ovce a pŕška nejvíc ho sužuje.

Když nekdy zmokne na poli, šel by do koliby,

nedá se mu byť v kolibe vtedy, kdy se líbí.

Rád by se vyspal v kolibe pri ohni v popele,

ale nikdy nemúže jísť od dobytku smele.

Velmi mnoho má starostí, a málo užitku,

musí býti opatrný pri cudzém dobytku.

Popiskuje na píšteli, zármutek odháňá,

ledvy čeká do večera, když ho hlad doháňá.

Ani se mu pískať nechce, když hladem omdlívá,

takú rozkoš na salaši v lete valach mívá.

Dost podstúpí psoty v lete, ale v zime více,

vypil by v zime srvátku namísto žintice.

Buďto i v lete má psotu, predce lépej žije,

veselší je, když se trochu žintice napije.

Když má čo jesť valach v lete, nedbá na zimu nic,

jak deputát nešanuje, má hladu v zime víc.

V lete smrdí valachovi demikátem kapsa,

v zime hladem zamorený nestojí i za psa.

V lete valach jako koník po pažiťách skáče,

v zime pak pri prázném kotle za žinticú plače.

Jak deputát stroví v lete, v zime je pri hlade,

když nemá čo jesť ani piť, nebývá pri vláde.

Dluhá zima hladovitým, težko čekať jari,

lepší pátek na salaši, když ovce v košári.

V zime ovce opatruje, žintice nepije,

jak má kapusnú polévku, s tým nejlépej žije.

1. Pán Búh ti mnoho dal, i v prácách pomáhať chce. Ty ho miluj a vychvaluj čo nejvíce.

Búh jest počátek i konec všeckého stvorení,

dobrotivý byl, jest, bude bez všeckej promeny.

V nem si, žiješ, a i všecko jest v nem tvoje hnutí,

On v ruce svej drží klíče Života i Smrti.

Miloval te s velkú láskú, prv nežli te stvoril,

Z mnoho tisíc te jedného k službe svej vyvolil.

Máš mu slúžiť spravedlive z srdce skrúšeného,

rečmi, skutky, i myslením chváliť Boha tvého.

Čisté srdce oblibuje, v nem chce místo míti,

nechtej, krem Boha, jiného do srdca pustiti.

Ve všem tvojem pracování máš vždy pomoc z neho,

čokoliv kedy začínáš, čiň ku chvále jeho.

2. Dluhé spaní škodí krem nadání.

Jak víc v spaní se zdržuješ, nežli v bedlivosti,

tehdy podáváš slobodu telu k lenivosti.

Telo zvykne ku bujnosti skrz dluhé spávání,

potem schopnejšé zústane ku zlému páchání.

Všelijaké pokušení telesné podstúpíš,

jestli ráno probudzený z lúžka neustúpíš.

Dluhé spaní bezbožnosťám obroku dodává,

u teho jich osadzuje, kdo neskoro vstává.

Nedaj oslovi po vúli, to jest telu tvému,

aby te pro tvú lenivosť neprivédlo k zlému.

Vždycky vícej bedlivosti, než snu buď oddaný,

jestli nechceš bezbožnosťám jiste byť poddaný.

3. Mlčanlivosť je statečná. V mnohých vecách užitečná.

Neosoží umývati ruky s otrubami,

jestli nevíš dobre držať jazyk za zubami.

To sobe máš pokládati za nejvetšú krásu,

jestli jazyk víš hamovať od spurného hlasu.

Kdo se mlčať nenaučil, neví dobre mluviť,

osožnejšej by mu bylo, kdyby vedel trúbiť.

Kdo jazykem neprehreší, bývá dokonalý,

Bohu milý, vzácný lidem, v statečnosti stálý.

Který mlčí, ku mluvení príčinu majíce,

vícej činí, nežli zvíťaz zámky válajíce.

Trpezlive mlčanlivý Bohu je nejbližší,

jak nemluví, když protiveň proti sebe slyší.

4. Kdo chce vždy protivným býti, s takovým je težko žíti.

Kdo je sám sobe protivný, s jiným se neznese,

svečilo by mu bývati samotnému v lese.

Kdo chce bydleti s jinými, má držeť jednotu,

k nej neprijde, jestli nemá sám v sebe dobrotu.

Kdo prosté na krivo, bílé na černo obracá,

s takovým meť tovaristvo jest veliká práca.

Bezbožný zlosti roztrásá, neb jich nekupuje,

každý múdrý od takého kupca odstupuje.

Jestli chceš byť ustavične zadobre s jinými,

nechtej se jim protiviti slovy odpornými.

Rád vidíš, jestli kdo vúli tvej se neprotiví,

neprotiv též, když netreba, vždy buď dobrotivý.

5. Najprv svoje štráfaj zlosti. Potem cudzé haň krehkosti.

Velmi smiešny je obyčej ve svete u lidí,

když bezbožný bezbožného štráfať se nevstydí.

Žáden neni podle Písma vzdálený od hríchu,

predce každý predstavuje nevinnosti víchu.

Tak chce jiným proukázať, že v nem zlosti neni,

když omlúvá, aneb štráfe cudzé provinení.

Žáden bez viny nežije, upadá z krehkosti,

i tys' človek jako jiný, též máš tvoje zlosti.

Kdo jazykem zametává svých bližních pitvory,

zanedbává pohlédnúti do svojej komory.

Vyhoď brvno z oka tvého, potem mrvu z mého,

nechtej nikdy pro výstupek haniti žádného.

6. Nikdy nežádaj líbiti, čo ti múže k škode býti.

Jestli si čo zamiloval, to ti chcem raditi,

zanechaj to, jak byť' mohlo svým časem škoditi.

Čož za osoh oblibovať to, čo škodiť múže,

nedávaj se pro marnú vec samochtíc do núdze.

Slepá láska nepohlídá na ščaslivý konec,

než znející milej veci nasleduje zvonec.

Jak ju nemá, chce ju k sobe čím skorej privésti,

a tak láskú zaslepený vpadá do neštestí.

Podívaj se, čo máš v srdci, neb čo žádáš míti,

neoblibuj, čo by mohlo ku tvej škode býti.

Ten je svojím neprítelem, sám se nemiluje,

kdo škodnú vec žádá, aneb u seba zdržuje.

7. Čo nemá stálosti, nemívaj v milosti.

Težko človek to opúščá, čo raz zamiluje,

a jestli to nejak stratí, velice banuje.

Nekdy a i škodné veci držíme v milosti,

tam hledáme potešení, kde neni radosti.

K časným vecám drahé srdce oddávať nesluší,

neb čokoliv je na svete, pominúť se musí.

Když čo začínáš zbytečne milovať krem Boha,

vtedy jiste do zármutku vstupuje tvá noha.

Jestli nechceš svojím časem vpadnúť do žalosti,

nechtej k srdcu privazovať, čo nemá stálosti.

Čím silnejšej čo privážeš, tým vícej te zraní,

když se od tebe odtrhne krem tvého nadání.

8. Dobrá vec jest byť v manželství, ale lepšá žít v panenství.

Krátka rozkoš, krátka rozkoš, ale dluhá psota,

táto pri každém veselí má se spívať nóta.

Kdo se žení, bere jarmo v spúsobe sladkosti,

po veselí v nem okusí všeliké trpkosti.

Potrebná temu muzika, kdokoliv se žení,

nebo svú zlatú slobodu s služebnosťú mení.

A jak ženu si privede medzi prázné kúty,

deprva zví, že má v dome z jednej dve pokuty.

Nemluvím já, že je zlá vec ženu sobe vzíti,

nebo bez množení lidu nemúže svet býti.

Ale lépej jest jeden kríž, nežli dva nositi,

vím, že v tej veci mi m[o]síš i ty svedkem býti.

9. Múžeš nekdy byť veselý[,] ale nikdy k zlému smelý.

Vždy trúchlivým, neb veselým neosoží býti,

m[u]síš nekdy v mravoch tvojich též promenu míti.

Všecké veci čas svúj majú, čas jest k žartování,

když se zmeníš chválitebne, žáden te nezhaní.

Nekdy tichý, nekdy prísný, nekdy buď lahodný,

k všemu, čo č[as] ukazuje, chtej býti spúsobný.

A i múdrý mravy svoje časem promeňuje,

od zlého však ustavične pilne se varuje.

Když príčina k smíchu vede, múžeš se zasmíti,

ale v prísných vecách m[o]síš povážlivým býti.

V dobrých mravoch múžeš kráčať z jedného k druhému,

ale nechtej prestupovať z dobrého ku zlému.

10. Never žene hnedky, bys' nevšel do pletky.

Jestliť' žena obžaluje služebníka tvého,

nechtej ho hned v srdci tvojem uznávať za zlého.

Žena z hnevu malé veci velmi rozširuje,

temu, koho nenávidí, trestání vinšuje.

Obyčejne krivým okem na teho se dívá,

koho manžel zevnitrne v svej milosti mívá.

Nebo sama u manžela chce v milosti býti,

nechce v milosti žádného společníka míti.

V žalobe na služebníka never hnedky žene,

ublížil bys' mu na zdraví, snad i v dobrém mene.

Ty ho m[o]síš pozorlive sám v zlosti skusiti,

prv ho nechtej, jak Putifar, za zlostného míti.

11. Podle možnosti odvádzaj od zlosti.

Zle činících napomínať na kresťana sluší,

nejvíc teho, který zjevne prikázání ruší.

A jak nechce tvojej reči naraz poslechnúti,

chtej láskave opakovať tvé napomenutí.

Vzlášte když je tobe milý, a jide do zlého,

nezanedbaj ho prosbami odvádzať od teho.

Znamenite dost láskavú milosť jemu činíš,

když od zlého skrze prosby odvésti ho míníš.

Jestli ale ho k tvej vúli nemúžeš skloniti,

nechtej mu pro neposlušnosť neprítelem býti.

Zanechaj ho v jeho vúli; jak škodu okusí,

potem bez napomínání polepšiť se musí.

12. Blázen když má jazyk rečný, nevaď se s ním, buď statečný.

Kdokoliv má schopný jazyk k hojnému mluvení,

neopovažuj se dávať s takým do vadení.

Ze zvadú ho neprevýšíš, buďto si múdrejší,

neb on s jazykem obracať je mnoho schopnejší.

Má jazyk namísto meča bez všeho kázání,

nevloží ho do svej pošvy, dokud te nezraní.

Daremnému rečníkovi m[o]síš ustúpiti,

jestli nechceš [i] ty bláznem, jako i on býti.

Každý síc múže rozpustiť jazyk ku mluvení,

než rozumu jednakého v každej reči neni.

Rečami se neobraňuj proti rečníkovi,

radnej ty mlč, když on mluví, daj pokoj bláznovi.

13. Ščedrosť zbytečná zrídka statečná.

Jestli ti je nekdo milý, tak ho mej v milosti,

abys' pro tvoju dobrotu nevšel do úzkosti.

Jiných miluj, ale sobe vždy buď najmilejší,

nečiň v daroch žádnú schvostnosť, hleď na čas dalejší.

Skúselosť nás vyučila, že pro svú dobrotu

mnozí lidé časem prišli na velikú psotu.

Když si v štestí postavený, máš prítelúv mnoho,

jak upadneš do úzkosti, neuzríš nikoho.

Dobrým ukazuj dobrotu pri mírnej skrovnosti,

byť' chudoba nevyrostla z zbytečnej ščedrosti.

Jak se vypitváš ze všeho, nic nebudeš míti,

žáden po tvojej milosti nebude túžiti.

14. Snadno i česť svú utrácá, kdo v novinkách se obracá.

Chýry, rozličné noviny baby roznášajú,

nebo dluhé vlasy, ale krátký rozum majú.

Ze starého nové čiňá, a z mesta dedinu,

nekdy ze sita ríčicu, ze čtvrti hodinu.

O všeličem rozprávajú ze svej ščebotnosti,

ty jich nechtej nasledovať v takovej zvyklosti.

Vždycky zdržuj od novinek jazyk za zubami,

nechtej míti podobenství v novinách s babami.

Noviny síc spravedlivé milé sú u lidí,

rečného pak novinára zrídka kdo rád vidí.

Obyčejne, kdo daremným bývá novinárem,

má odplatu, když ho potem nazývajú lhárem.

15. Mnohomluvný sobe škodí, i jiným klopotu plodí.

Obyčajne taký človek prázný je od cností,

který v ničem nechce držať ctnej mlčanlivosti.

Ten i nejtajnejšé veci na svetlo vynášá,

který mluví, čo mu slina na jazyk prinášá.

Nepozorne svým jazykem pálí c[i]dzé ploty,

spúsobuje jiným bídu, i sobe klopoty.

Pritrefí se, že ho nekdo za jazyk pochytí,

potem ze svého jazyka musí škodu míti.

Nech kdo činí, jak se líbí, nech jako chce stojí,

ty čo vidíš, nebo slyšíš, mlč, budeš v pokoji.

Mnohým lidem a i pravdu mluviti škodilo,

mlčeti pak komukoliv často osožilo.

16. Čo máš v nádeji dostati, nechtej jiste slibovati.

Jak ti nekdo z dobrej vúle prislíbil čo dati,

to ty žádnému dojista nechtej slibovati.

Slíbenú vec od druhého nevíš, či dostaneš,

a ty jak čo jiste slíbíš, v závazku zústaneš.

Když ti kdo čo prislibuje na tvoje pýtání,

nechtej si to privlastňovať z jeho slibování.

Nebo jestli hned, čo pýtáš, když múže nedává,

že máš míti dost na slibe, znamení vydává.

Protož kdykoliv ti nekdo slibuje čo dati,

mej obyčej za slíbené veci dekovati.

Ty však druhému neslibuj to dati, čo nemáš,

abys' slovo neutratil, když slíbíš, a nedáš.

17. Proto málo víry, že rečí bez míry.

Kolik lidí, tolik zmyslúv, rozličné jazyky,

sú o jednej veci v svete všelijaké kriky.

Čo ten bílé, to zas černé druhý vyhlašuje,

tak se víra v mnohých vecách k verení zmenšuje.

Áno i o jednej veci když jeden rozmlúvá,

to čo [nyní] vychvaluje, potem zas pomlúvá.

Obyčejne málo víry, kde je mnoho rečí,

neb i to čo kdo nevidel, za jisté prisvečí.

Mnohokráte jazykami i mrtvých vzkrísujú,

a živých zas naprotiva do hrobúv vhadzujú.

Proto a i pravdomluvný nemá v svete víry,

neb o jednej veci čiňá mnozí mnohé chýry.

18. Jak chceš býti v dobrém stálý, neoblibuj lidskej chvály.

Jestli te kdo vychvaluje, neoblibuj chvály,

nebo kdo chválu miluje, tratí se pomaly.

Zavazuje chvála oči, a činí slepého,

privádzá ku nádhernosti milovníka svého.

Lépej vidíš, čo je v tebe, žáden tak nevidí,

kdyby videl, snad bys' nemel tej chvály od lidí.

Když máš chválu, nezanedbaj sám seba súditi,

víc chtej sebe, nežli jiným o sobe veriti.

Nekdy lidé chválu dajú i zlému činení,

jak ju prijmeš, budeš vícej k zlosti naklonený.

A jak za dobré činení chceš byť v úctivosti,

tak podvodne zaslepený vejdeš do márnosti.

19. Jak chceš byť človek statečný, dobrodincúm vždy buď vdečný.

Jak nejaké dobrodiní dostal si od koho,

pamatuj ho vychvalovať pred jinými z toho.

Ačkoliv on žádnej chvály žádostivý neni,

ty s tvú chválu tvej vdečnosti učiníš znamení.

Sluší lásku dobrodince známú učiniti,

aby mohel i u jiných v počestnosti býti.

Čo je dobrého, pred Bohem chválu zasluhuje,

neb i jiných, když je zjevné, k dobrému vzbudzuje.

Nekdy chýriť dobrodiní nesluší nikomu,

vzlášte když by dobrodinec chtel byť proti tomu.

Lásku tajne učinenú odsluhuj v tajnosti,

a o zjevnej všem rozmlúvaj podle tvej možnosti.

20. Jak chceš zostať v úctivosti, nevychvaluj tvej štedrosti.

Človek sobe nekdy chválu získať usiluje,

když sám svoju pred jinými ščedrosť vyhlašuje.

Ale namísto pochvaly potupu dostává,

když nedrží to v tajnosti, jak komu čo dává.

Jak komu čo dobre činíš, mlčeti to sluší,

jak se budeš vychvalovať, obrazíš všech uši.

Velmi zahanbíš i teho, kdo vzal dar od tebe,

dobrovolne te potupí, když budeš v potrebe.

Nech to neví leva ruka, čo učiní pravá,

by zustala v tvojich skutcích intencia zdravá.

Prisporíš si chvály vícej hned od tej hodiny,

v kterú zadržíš v tajnosti tvoje dobrodiní.

21. Býval si vesel v mladosti. Buď trpezlivý v starosti.

Jestli tobe Pán Búh popríl dočekať starosti,

mnohé veci máš okúsiť proti tvej žádosti.

Sladkosť v trpkosť, a i zdraví v nemoc se obrátí,

čerstvá mladosť nikdy vícej k tobe se nevrátí.

Jak uslyšíš trpké slová proti tvej líbosti,

máš se pilne zdržovati pri trpezlivosti.

Jak uvidíš jiných robiť, čo se ti nelíbí,

pamatuj, že kdyžs' byl mladý, mels' též tvoje chyby.

Mladším, z čerstvosti veselým, nedávaj hned vady,

neb víš, čo si sám činíval, když si býval mladý.

Od zlého síc všech odtahuj pri dobrém spúsobe,

ale čerstvosti nezhaňuj na žádnej osobe.

22. Teho, kdo je v zlém svedomí, raní šeptavé mluvení. Kdo se cítí v nejakej zlej veci, bojí se, že

o nem rozmlúvajú všeci.

Nedbaj na to, když nekterí mluvá šeptajíce,

když necítíš na svedomí nic zlého velice.

Kdo nic nemá na svedomí, múže se nebáti,

byť by videl i celý svet proti sebe státi.

Jistá vec jest, že kdokoliv zlé na sebe cítí,

ten nemúže i v pokoji odpočinek míti.

Domnívá se, že ten jeho oznamuje zlosti,

který druhému o nečem rozmlúvá v tichosti.

Na šeptavé rozmlúvání ty nechtej nic dbati,

čo šeptavo rozmlúvajú, nechtej se pýtati.

Jak kdo tajne čo rozmlúvá, nic nemej do teho,

buď bezpečný, když nic nemáš na svedomí zlého.

23. Štestí mnohých oklamalo, v potupe jich zanechalo. V neštestí budeš šťaslivý, jestli budeš

vždy cnostlivý.

Když si v štestí postavený, chráň se vždy od teho,

čo by mohlo štestí tvému býti odporného.

Drž pri sebe poníženosť, srdca nevylívaj,

pri skrovnosti v bázni boskej štestí tvé užívaj.

Mnozí štestí utratili nezbedne žijíce,

prišli z rínku širokého do tesnej ulice.

Neumí štestí okrúhlé v jedném míste st[áti],

kdo ho sobe nešanuje, lehko ho utratí.

Jestli kedy prijde štestí do tvého pokoje,

myslij sobe, že v krátký čas zas nebude tvoje.

Vždycky zdržuj tvé chování pri peknej mírnosti,

a tak snad dluhšej zadržíš v tvojem dome štestí.

24. Na cudzej smrti nechtej nádeje míti, nebo ty múžeš prv nežli on zemríti.

Kdokoliv na cudzej smrti svoju nádej vskládá,

nevím, prijde-li ku temu, čo dostati žádá.

Neni o hodine smrti na zemi jistoty,

nemyslij sobe, že skorej zemre kdo, jako ty.

Smrť jest jistá, nebo život jako voda beží,

ale poslední hodina pod pečeťú leží.

Snad dokonáš zítra život krem tvého nadání,

nedostaneš, čos' chtel podle marného dúfání.

Nezakládaj štestí tvoje na cudzém pohrebe,

ale sám s boží pomocú mej starosť na sebe.

Nech nekdo má krátký život, aneb dluhé žití,

nehleď na to, ty sám starosť máš na sebe míti.

25. Dar maličký od prítele bez pohrdy ber vesele.

Když tvúj prítel dar z vdečnosti tobe obetuje,

jiste lásku s takým darem tobe oznamuje.

Ačkoliv jest dar maličký, prijmi ho vesele,

abys' srdce nezarmútil chudého prítele.

Nehleď na dar, než hleď z jakej pochádzá vdečnosti,

dal by vícej, kdyby bylo víc v jeho možnosti.

Mnoho dává, obetujíc to, čo múže dati,

ty pamatuj i máličko od neho prijati.

Dost odplatíš za dar jeho, jak prijmeš vesele

a malý dar chudobného když pochválíš cele.

A jak múžeš, i hojnejšej chtej dar nahraditi,

nikdy nechtej, dokud žiješ, s nikým pohrditi.

26. Chudoba na cti neškodí, nebo se v nej každý rodí.

Nazí na svet prichádzáme ze života matky,

neprinášáme ze sebú peníze a statky.

Chudobu nám prirodzenosť dala pri začátku,

aby sme na poníženosť vždy meli památku.

Když si ješte byl dítetem, nic si nemel v moci,

dožils' predce dnešního dne s Kristovú pomocí.

A jak ti dá Búh i dálej pri chudobe býti,

znes chudobu trpezlive, nechtej se rmútiti.

Nic si na svet neprinésel, nic nevezneš z neho,

taký konec jak začátek jest života tvého.

Víc chudoba než bohactvo panuje u lidí,

blázen, kdo se za chudobu pred jinými vstydí.

27. Chudoba síc lidí mučí, ale pekné kumšty učí.

Chudoba síc jest veliké ve svete bremeno,

ale mnohých dobrých vecí vydává semeno.

Pri strídmosti, v bázni boskej človeka zdržuje,

k pracování potrebnému vúlu popudzuje.

Vynachádzá všelijaké kumšty a umení,

aby mohla umenšiti telesné súžení.

Pri tichosti se zdržuje, a cti svej netratí,

vyživení s pracováním dvojnásobne platí.

Ku nebi mysel obracá skrúšene vzdychajíc,

jistý v nebi odpočinek po prácách čekajíc.

Každý človek aspoň duchem má chudobný býti,

jak po časném putování žádá nebe vzíti.

28. Človeče, smrť ti je jistá. Nemáš tu večného místa.

Kdo se ze ženy narodil, raz m[o]sí umríti,

a skrze smrť jakúkoliv do večnosti jíti.

Všecké veci konec majú, které sú na svete,

žáden človek neni večný pri časném živote.

Prijde poslední hodina časného života,

by se úzkosť dokonala i telesná psota.

Prach a popel svojím časem v popel se obrátí,

nebo nic pod sluncem večne nemúže trvati.

Človek ku smrti pospíchá hned od narodzení,

ze dňa na deň živobytí ustavične mení.

V žádnej veci nemúže meť bezpečnej stálosti,

dokud nevkročí skrze smrť časnú do večnosti.

29. Nelekaj se jistej smrti, ale se boj zlého žití.

Ó, človeče, jistej smrti báti se nesluší,

neb blázen jest, kdo se bojí, čo podstúpiť m[u]sí.

Kdo marnosti oblibuje, bojí se umríti,

nebo čo si zamiloval, nechce opustiti.

Težké temu živobytí, koho strach sužuje,

neb horší jest strach nežli smrť, každý dosvečuje.

Lépej by bylo zajiste v hrobe místo míti,

nežli v strachu nepríjemném ustavične žíti.

Dost malý čas, který žiješ, nadarmo utratíš,

jak zbytečný strach o smrti ku srdcu obrátíš.

Žij pobožne, vždy dobre čiň, buď ve veselosti,

slušne na smrť pamatujíc, vzdaluj se od zlosti.

30. Zlé za dobré prijímati, to pred Bohem mnoho platí. Tak se obyčejne stává, že svet zlé za dobré

oddává.

Jak kdo za tvé dobrodiní zlým se odsluhuje,

vím já, že te ku žalosti velkej privodzuje.

Odhoď žalost, myslij sobe, že to tak má býti,

jak chceš v nebi na večnosti svú odplatu vzíti.

Jistá vec jest: juž takové časy nastávajú,

že lidé za dobrodiní zlosti oddávajú.

Snadná vec jest nevdečnému zlé za dobré dati,

ale težká zlé za dobré komukoliv brati.

Jak se ti kdo zlým za dobré nekdy odplacuje,

nechtej reptať proti Bohu, že on tak zrídzuje.

Povedz vesele, že se tak obyčejne stává,

kdo komu dobré učiní, nech zlé očekává.

31. Zbytek škodí, psotu plodí.

Obhl[í]daj se pozorlive na zadné kolesá,

bys' nechodil pro chudobu na huby do lesa.

Pri skrovnosti to užívaj, čos' s prácú nádobyl,

by ti nejak svojím časem zbytek neuškodil.

Snadnejšá vec jest, to čo máš sobe ochrániti,

nežli to, čo ješte nemáš, s prácú nadobýti.

Čo utratíš, aneb marne daruješ nekomu,

ne tak skoro to naspátek dostaneš do domu.

Abys' vedel tvoje veci chrániti v každý čas,

domnívej se, že tvé neni, čokoliv v dome máš.

Čo máš stroviť dnešního dne, na zítra si skovaj,

a čo zítra chceš pracovať, to dneska vykonaj.

32. Čo hned komu múžeš dati, dvakrát nechtej slibovati.

Nikdy jednu vec dva razy neslibuj žádnému,

ale čo hned múžeš dati, daruj potrebnému.

Nebo slibem zavázaný dlužníkem zústaneš,

a jak zanedbáš oddati, pomluvu dostaneš.

Na vúli tvej jest darovať, čokoliv jest tvého,

když slibuješ, vúlu vskladáš do rukú jiného.

V tvojej veci se dlužníkem činíš slibujíce,

potem m[o]síš dať čos' slíbil, chtíc nebo nechtíce.

Když kdo dva razy slibuje, čo hned múže dati,

snad on za to dvojnásobnú odplatu chce brati.

Je takové slibování znamení skúposti,

dokud žiješ, vždy se varuj takovej povesti.

33. Človek rozpustilý žádnému nemilý.

Jestli žádáš vždy u jiných býti v úctivosti,

máš se držeť pozorlive vždy pri statečnosti.

V reči, v skutkoch nikdy nechtej rozpustilým býti,

nemúže se rozpustilosť žádnému líbiti.

Kade vít[r], tade i pláš[ť]; tak se mluví o tem,

který bývá pošetilý v reči neb v skutku svém.

Z pošetilého človeka každý se vysmívá,

jako blázen velmi málo úctivosti mívá.

Jako vítr neprikrytú rozfukuje múku,

tak bláznivý do všeckého vstrkuje svú ruku.

Nekdy a i z dobrej veci potupu dostává,

když nemúdre z všetečnosti do nej se oddává.

34. Jazyk podvodný potupy hodný.

Kdo slovami lahodnými podvodnosť zakrývá,

jest falešný, a prítelem pravdivým nebývá.

Jed má v srdci, a ku škode bližního se chýlí,

kdo uverí rečám jeho, velmi se omýlí.

Známo jest: že jaký hudec, taká i muzika,

jaký je kdo v srdci svojem, poznáš ho z jazyka.

A jak jazyk neukáže srdce podvodnosti,

tehdy skutek proukáže jeho falešnosti.

Jestli poznáš nejaký fal[z] v sladkej reči jeho,

též mu sladké slová oddaj, nic nemyslíc zlého.

Sloboda jest neprítelské sídla pokaziti,

takým kumštem, jakým on chtel tobe uškoditi.

35. Kdo miluje sladké reči, kúpi zajaca ve vreci.

Vábec nótu na píš[č]elce líbežnú pískává,

když do sídel, aneb na lep ptáčka povolává.

Krokodillus žalostivým hlasem nekdy spívá,

kdo se k nemu približuje, pokrm jeho bývá.

Spívá Sirén, spev líbežný ponúká ku spaní,

poslúchajících morduje krem všeho nadání.

A i rybár též červíčkem zakrývá udicu,

aby skorej chytil rybu ve vode chodícú.

Tak nekterí klamú jiných v spúsobe sladkosti,

ošemetne nepozorných vedú do úzkosti.

Protož pamatuj se takých vždycky varovati,

jestli nechceš tovaristva jejich oplakati.

36. Pro jazyk lidský nezdravý nenechávaj dobré mravy.

Jestli ty porádne žiješ, nedbaj na zlé reči,

rád buď, když zlú vec o tebe žáden nedosvečí.

A poneváč lidský jazyk neni v tvojej ruce,

m[o]síš ho nechať, slobodne nech mluví jako chce.

Jestli Bohu mile žijíc znášáš omlúvání,

pro zlé reči nezanechaj cnostlivé chovaní.

Nemúdrý je, kdo prechádzá ze žita do viky,

a z chodníka do kaluže pre lidské jazyky.

Pes ščekáním nezastaví na nebi mesíce,

i ty cnosti nenechávaj zlé reči slyšíce.

V behu cnostlivém pokračuj, dokud budeš žíti,

neusiluj se zlým lidem v zlosti zalíbiti.

37. Nepromeňuj reči. Mluv vždy, jako svečí.

Nikdy nemluv šeleptavo, když múžeš porádne,

neb statečnosť v takých rečách pomaly uvadne.

Kdo mluvení obyčejné k smíchu promeňuje,

ten bláznivosť srdce svého jiným vyjevuje.

Utíkej též od mluvení príliš lahodného,

vždy mluv, jako na človeka svečí statečného.

Nepromeňuj nikdy hlasu k sladkému mluvení,

nebo hlas neobyčejný bývá v podezrení.

Sprostú reč pravda miluje, nechce lahodnosti,

neb lahodnosť obyčejne bydlí v podvodnosti.

Podvodnosť u všeckých lidí bývá v nenávisti,

merkuj, abys' pro lahodnosť nebyl v ošklivosti.

38. Jestli budeš svedek jaký, nebuď v reči ledajaký. Svedek pravý, v mysli zdravý. Čo

nemusíš mluviť pred tvoju vrchnosťú, to múžes zatajiť, s ctnú mlčanlivosťú.

Jestli budeš povolaný na svedectví jaké,

v slušném práve mluviti máš vždy reči jednaké.

Nebo když bude vždy jináč a jináč mluveno,

rečám tvojim, jako bys' chtel, nebude vereno.

Nejvíc se máš varovati svedectví krivého,

abys' Boha neobrátil, i bližního tvého.

A jestli by nekdo zvedel o tvej falešnosti,

m[o]sel bys' potem zústávať vždy v neúctivosti.

Múžeš bližního výstupek v súde zatajiti,

když žádnému to tajení nemúže škoditi.

Neb kdekoliv dobré meno každého prítele

slušná vec svojím spúsobem zadržati vcele.

39. Od lenivosti chráň se s pilností.

Lenivosť čas darmo tráví, nenese užitku,

škodu činí, v hanbe bývá, vyžeň ju z príbytku.

Meké ruky rada vidí, hladem zuby brúsí,

kdo ju u sebe zdržuje, v úzkosti byť musí.

Lenivosť má tvrdú vúňu, srdce z nej omdlívá,

ukracuje živobytí, nemoci prilívá.

Tak ona te, jako hrdza železo zežere,

jestli jej k sobe slobodne sám otevreš dvere.

Lenivého nedostatek velký obkličuje,

vyživení i statečnosť, i česť utracuje.

Pracuj čo múžeš dobrého podle tvej možnosti,

zadržíš se v dobrém zdraví, a i v statečnosti.

40. Odpočinek milý dává k prácám sily.

Medzi tvojím pracováním obveseluj mysel,

abys' v tvojem pracování dobre k konci prišel.

Jestli budeš pracovati bez obveselení,

v tvých prácách velmi ustaneš pro ducha zemdlení.

Kazí ducha, silu, zdraví dluhé pracování,

když se jedným dúškem koná bez odpočívání.

Posilňuj ty telo chlebem, ducha veselosťú,

tak vykonáš težké práce s mdlú tvoju možnosťú.

Duch človeka k pracování tým schopnejší bývá,

když časem skrovnú veselosť za pokrm užívá.

Jestli budeš prácám tvojim míšať veselosti,

schopný budeš velké práce ku koncu privésti.

41. Nehaň, čo se ti nelíbí. Nebo i ty máš tvé chyby.

Ani slovo, ani skutek cudzí nevysmívaj,

byť by se ti zdal nejhorší, za dobrý pokládaj.

Mlčeti máš, když seť' v reči bližní tvúj nezlíbí,

aby i on nevysmíval z hnevu tvoje chyby.

Na človeka statečného nikdy to nesvečí,

aby posmešne jiného podchytoval v reči.

S tvým posmechem budeš jemu ku zlému príkladu,

a pro slovo bez užitku vejdeš s ním ve zvadu.

V tvojich slovách a i v skut[ku] nechceš hanen býti,

nechtej i ty ze žádného posmechy činiti.

Trafuje kosa na kameň, když podtíná trávu,

pamatuj, byť' pro posmechy nesklonil kdo hlavu.

42. Jak si bohatý, nebuď rohatý.

Jestli se ti podarilo, že máš statku mnoho,

neprikládaj srdca k nemu, než Boha chvál z toho.

Rád daj z neho chudobnému, sám skrovne užívaj,

a na tvoje dni posledné pozorne se dívaj.

Čokoliv máš, varuj sobe, a prirábaj k tomu,

na marnosti dobrovolne nic nedávaj z domu.

Jak nebudeš prirábati, všecko se ti mine,

zústaneš všem k potupení, a i tvej rodine.

Čo máš, to v svém živobytí uveď do porádku,

abys' dobrú skrz testament zanechal památku.

Jestli zemreš bez porádku, čo máš, to bez míry

vezme jiný, a o tobe zlú povesť rozchýrí.

43. Čiň dobre, když múžeš. Duši si pomúžeš.

Jestli máš mnoho bohactva v dospelej starosti,

učiň dobre, komu múžeš podle všej ščedrosti.

Prítelúm tvým též veselo dávaj hojné dary,

plakať budú, když po smrti polehneš na máry.

Dobrá vec jest skrz testament porádek učiniť,

ale lepšá v živobytí chudobných nakrmiť.

Nech od tebe nik nenese prázného podolka,

vzlášte když po sobe nemáš žádného potomka.

Učiň dobre v živobytí, když múžeš, každému,

budú tobe modlitbami pomáhať mrtvému.

Ze ščedrosťú Bohu milú starosť tvú ozdobuj,

dobrú o sobe památku když žiješ, spúsobuj.

44. Kdo ti dobré radí, slyšeť nezavadí.

Když ti dáva užitečnú tvúj služebník radu,

ačkoliv si pán rozumný, nedávaj mu vadu.

Nedívaj se na osobu, která radí tobe,

ale radu užitečnú rád prijímaj k sobe.

Sprostým pláščem se zakrývá nekdy cnosť veliká,

nekdy vynde dobrá rada z tvého služebníka.

Nasledovať dobrú radu jest vec vždy statečná,

nehaň radu i detinskú, jak je užitečná.

Kdo chce vždycky pokračovať podle zmyslu svého,

v pyšném srdci zotrvává; upadne do zlého.

Kdokoliv ti dobré radí, buďto je v sprostosti,

nikdy netup, než nasleduj v svej príležitosti.

45. Nebudeš vždy v jedném kvete. Neb je promena ve svete.

Když ti neni, jak bývalo, nic se nediv tomu,

neni na zemi pod sluncem večitého domu.

Časem se všecko zmeňuje, hodnosti i lidé,

štestí, rozkoše, bohactvo k ničemnosti jide.

Rychle beží čas za časem, beží rok za rokem,

mnohé promeny bývajú ve svete širokém.

Čas zežírá velké panstvá, a i vzácných lidí,

mnohých rozlične zhadzuje z rozkoše do bídy.

Jestli nemáš, jakos' míval statku neb hodností,

buď spokojen s tým čo včul máš, stúj v trpezlivosti.

Myslij sobe, že nastali včul takové časy,

drž za štestí, že obstáli na hlave tvej vlasy.

46. Jak se chceš ženiti, hleď si rovnú vzíti.

Jestli se chceš oženiti, nehleď na jej krásu,

nebo krása neni večná, jedine do času.

A jestli si vezmeš ženu pro veliké veno,

budeš mužem, ale malé zústane ti meno.

Neber ženu pro peníze: jestli vezmeš paň[ú,]

máš jej slúžiť, a nestačíš pracovati na ňu.

Ona bude rozkazovať, kričať až do nebe,

budeš meť kríž, který žáden nevezme od tebe.

Neber paňú, ani krásnú, než podobnú sobe,

aby srdce v bázni boskej vždy mela ku tobe.

Manželstvo nerozlučuje krem rýl a motyka,

merkuj, by pekná ružička nebyla netyka.

47. Čoť' se na jiných nelíbí, ty též nečiň jejich chyby.

Jestli žádáš v dobrých mravoch dokonalým býti,

to z príkladúv jiných lidí máš se naučiti.

Cudzí život, jak je dobrý, vezmi za regulu,

tvé náchylnosti a zvyklosť vždy drž pod ferulú.

Čokoliv v skutku bližního tobe se nelíbí,

to sám nečiň, a zústaneš bez všelikej chyby.

Ani nebuď v reči tvojej náhlý k omlúvání,

k hanbe mnozí omlúvači prišli bez nadání.

Čo kedy činiť prislúchá, aneb mluviť sluší,

to na cudzém rozmlúvání nech súďá tvé uši.

aťaslivý je, kdo se karhá z cudzého neštestí,

pro své pekné mravy v dobrej zústane povesti.

48. Čo je vyše tvojej sily, to nechaj, človeče milý.

Jestli nekdy míníš nečo velkého činiti,

nezačínaj, jak vidíš, že nemúžeš splniti.

Velké veci brať na seba proti svej možnosti,

jest znamení neomylné velkej bláznivosti.

K prácám síce si stvorený, jako pták k lítání,

začni, čo múžeš vykonať, to bez odkládání.

Ochotne se k pracování dobrému oddávaj,

ale nikdy k nemožnosti ruky nepodávaj.

Neb kdo proti nemožnosti pracovať začíná,

daremného unování sám bývá príčina.

Prácu začatú nemožnosť m[o]sí tak nechati,

a tak začátek bez konce ničeho neplatí.

49. Jestli vidíš jaké zlosti, naprav jich podle možnosti.

Jak máš vládu, chtej láskave hrešících trestati,

a jak nemáš, buď hotový takových štráfati.

Vzlášte když kdo svúj výstupek činí pred jinými,

nechtej mlčeť, jestli nechceš byť medzi vinnými.

Privoluje ten, kdo mlčí, když múže mluviti,

a svým slovem takej zlosti konec učiniti.

Upevňuje druhých v zlosti svú mlčanlivosťú,

jako by se sám obíral s takú nepravosťú.

Jestliť' ale nesloboda štráfati nekoho,

ukáž mu zármutek srdce z obličeje tvého.

Vítr púlnoční rozháňá oblaky dežďové,

roztrhuje zarmúcená tvár zlosti takové.

50. Sudce spravedlive súdí, jestli od práva neblúdí.

Majú práva svoje právo, známo jest u lidí,

spravedlivý sudce svojich podle práva rídí.

Jak chce vinného zastávať, jide proti právu,

a tak od spravedlivosti odvracá svú hlavu.

Múže býti milosrdným naproti vinnému,

jestli krivdy neučiní s tým spravedlivému.

I pokutu proti právu múže umenšiti,

neb i právo skrze sudca má rídzeno býti.

Když te k súdu ustavujú, jestli si nevinný,

ukáž nevinnosť sudcovi skrz tvoje príčiny.

Vtedy múžeš poprositi sudce za patróna,

proti tvojím protivníkúm z učení Katona.

51. Znášaj bídy kríže. Prijdeš k Bohu blíže.

Jestli znášáš čo protivné, vstúp do srdce tvého,

zdaliž nejsi sám príčina ty súžení teho.

Jak si sobe kríž učinil, nos ho trpezlive,

myslij, že úzkosť z tvej vúle prišla spravedlive.

Jestlis' ale sám svú rukú neurobil kríže,

od Boha je, s ním te žádá táhnuť k sobe blíže.

Chce te časne sužovati ze svojej milosti,

abys' potem v pekle nebyl pro tvé nepravosti.

Jestlis' ale nic nezhrešil, a kríž te sužuje,

iste máš milosť u Boha, s krížem te probuje.

Jestli budeš trpezlivý, stálý v nevinnosti,

daruje ti vetšú slávu v nebi na večnosti.

52. Knižky k pobožnosti čítavaj s pilností.

Když víš čítať, často čítaj knižečky s pilností,

v nich nalezneš naučení k tvojej potrebnosti.

Čím víc budeš čítávati, tým víc poznáš sebe,

nebo i neznámé knižky též píšú o tebe.

Ale nikdy nečítávaj knihy o marnosti,

by te marnosť nesklamala v spúsobe sladkosti.

Čítaj knižky, z kterých múžeš pobožnejší býti,

nic neplatí mnoho vedeť bez dobrého žití.

Jestli trefíš na poetúv, nedávaj jim víry,

nebo mnohé veci píšú, a velké bez míry.

Hledaj v knihách spravedlivosť, zanechaj fabule,

bys' v čítání neobrátil ku zlému tvej vúle.

53. Krátke a múdré mluvení neprichádza k pohanení. Kdo je mnohorečný mnohým je

nevdečný.

Když si hostem, pri hostine buď v reči pozorný,

a pamatuj, že máš sedet pri stole pokorný.

Jestli budeš mnoho mluviť, nazvú te rečníkem,

a pridajú, že bys' mel byť dobrým bubeníkem.

Jestli chceš býti úctivý, nerozsýpaj reči,

pri hostinách vícej mlčeť, nežli mluviť svečí.

Daj čas jiným ku mluvení, ty radnej poslúchaj,

jak se te kdo nečo spýtá, krátkú odpoveď daj.

Nemluvím já, že nic nemáš do konce mluviti,

neb též nesluší pri stole jako nemým býti.

Múžeš mluviť nečo málo v svej príležitosti,

však pozoruj, by nebylo proti statečnosti.

54. Nedbá múdrý muž statečný na hnevlivé ženské reči.

Rozhnevanej ženy rečí nechtej se nic báti,

když svúj hnev v rečách vyleje, bude zas mlčati.

Jestli rečmi chceš bojovať proti jej mluvení,

nebudeš míti pokoje, vejdeš k zahanbení.

Žena mužovi úklady s plačem spúsobuje,

jeho mysel všelijakým spúsobem probuje.

Ale ty nic nedbaj na to, pozoruj zdaleka,

abys' v ničem neobrazil žádného človeka.

Nedaj nikdy príležitosť k zármutku manželce,

jestli ona dobre činí, nech mluví, k[e]lko chce.

Ty když si múdrým manželem, všecko čiň v tichosti,

s tvým príkladem ju pritahuj ku mlčanlivosti.

55. Svoje veci šanuj. A cudzích se varuj.

Usiluj se z práce žíti; a čo vypracuješ,

to chtej skrovne užívati; dost bohatý budeš.

Skrovnosť je velký dúchodek, statky rozmnožuje,

jiste dobrý je hospodár, kdo skrovnosť miluje.

Kdo chce často hodovati z malej svojej práce,

nebude meť vždy, jak by chtel, na stole koláče.

Zmrhá naraz, čo by mohlo nadále trvati,

potem se snad opováží cudzého týkati.

Z cudzého statku bohatnúť nikdy nesloboda,

k hanbe prijde, od kterej ho neobmyje voda.

Chudoba cti neutratí; bys' byl v statečnosti,

pracuj, cudzého se varuj, a buď pri skrovnosti.

56. Nadarmo se smrti bojíš. V jej si ruce, neobstojíš.

Nechtej se, milý človeče, jistej smrti báti,

z popela si, a ona te zas v popel obrátí.

Bláznivosť jest se obávať, čo minúť nemúžeš,

s tvojím strachem proti smrti nic si nepomúžeš.

Ačkoliv je smrť strašlivá podle svej povesti,

ale milý konec činí všech časných bolestí.

Nebylo by človekovi dobré večne žíti,

kdyby mel v rozličných bídách ustavične býti.

M[o]síš jednúc z místa tvého ustúpiť druhému,

jednúc zemreš, nebs' poddaný platu obecnému.

Nebude ti smrť strašlivá, nemáš se jej báti,

když ju často mysl[ú] tvoj[ú] budeš rozjímati.

57. Strpeť ženské reči na manžela svečí.

Jazyk tvej ščebotnej ženy jak je užitečný,

znášaj mile, i nasleduj, zústaneš statečný.

Jak te k hnevu podzbudzuje jej hojné mluvení,

radnej ustúp, buď múdrejší, nevchoď do vadení.

Veliká zlosť na mužovi, když nic strpeť nechce,

a pro slovo, z prchlivosti svú manželku tresce.

Nekdy žena dobre mluví, ale muž bláznivý,

bývá schopný k prchlivosti, a k prácám lenivý.

Blázen budeš, když nemúžeš znésť jazyka ženy,

nebo ona prirodzenosť svoju nepromení.

Aby dobre v dome bylo, chtej mnoho trpeti,

jak chceš byť múdrým manželem, nauč se mlčeti

58. Rodičúv šanuj. Zlú spurnosť hamuj.

Rodičúv tvých spravedlive m[u]síš milovati,

dokud žijú, ctiť, šanovať, a jich poslúchati.

Sama k tomu prirodzenosť cestu ukazuje,

zlorečený, kdo rodičúv svojich nešanuje.

Abys' byl milý otcovi, nerozhnevaj matku,

usiluj se spravovati podle jej porádku.

Jestli nečo zlé proti jej rozkazu učiníš,

tehdy proti vúli otce jistotne proviníš.

Nikdy nečiň, čo by mohlo jim k zármutku býti,

nebo oni z tebe chtejú potešení míti.

Jak samochtíc čo učiníš k jejich zahanbení,

mej za jisté, že to bude k tvému zatracení.

59. Nehledaj tajnosti cudzé. Bys' nevešel sám do núdze.

Nechtej jiných lahodnými slovmi probovati,

Z jejich srdca tajné veci lžú vytahovati.

Cokoliv je v podvodnosti, ačkoliv se svítí,

nemúže dluho u lidí stálej chvály míti.

Jak čo podvodne ze srdca vytáhneš tajného,

nevím, dostaneš-li jaký sám úžitek z teho.

Budeš povinen to držeť pri sebe v tajnosti,

a jak vyjevíš nekomu, budeš v zlej povesti.

Komu povíš, snad mu bude milá tvoja zrada,

a skrz tebe medzi dvoma učiní se zvada.

Zrada milá, ale zradca bývá v nenávisti,

tak u ob[ú]ch, i u jiných budeš v ošklivosti.

Nóta tretí.

Facta est rixa inter pastores gregum Abram, et Loth. Gen. 13.

V bitce se začíná spívať táto tretí nóta,

kterú spívajú pastýri Abrama a Lóta.

Abram ze ženú a s Lótem když z Egypta vyšel,

medzi mestá Hai a Bethel ze svým statkem prišel.

Byl bohatý, neb mel zlata, a i stríbra dosti,

šátorúv, sluhúv, dobytkúv, ovec, kóz v hojnosti.

A i Lót rovným spúsobem mnoho dobytku mel,

a tak Abram spolu s Lótem bývati nemohel.

Mnoho ovec, i koziny, málo paše bylo,

když se ovce nenapásli, i mléka chybilo.

Když nemeli do sýtosti valasi žinčice,

usilovali se ovce napásať tým více.

Blízko meli své košáry, a kŕdelúv mnoho,

úzké paše, tak jim malý prichádzal zisk z toho.

Valach valacha pretekal s ovcami na paše,

každý mluvil: sú pasénky i pre ovce naše.

Který prv prihnal na lúky, napásel čo nejvíc,

druhý prihnal, našel trávy málo, anebo nic.

Jeden z nich musel meť škodu v syroch i v žintici,

tak jeden druhému dobre nebyli prející.

Když se zešli dva pastýri s ovcami na tráve,

odháňal jeden druhého mluvíc neláskave.

Silnejší pašu obdržel, mdlý musel ustúpiť,

a když ovce nenapásel, m[o]sel vodičku piť.

A tak do zvady vstúpili slobodní valasi,

najprv se dali do kyjúv, a potem za vlasy.

Aby se snad do obuškúv svým časem nedali,

pro jistotu Abram s Lótem takto se zjednali:

Lót odešel do Sodomy, býval pri Jordáne,

Abram do doliny Mambre, zústával v Hebrone.

By mel Abram s Lótem pokoj, i jejich valasi,

rozešli se, aby lásku meli po vše časy.

Obyčejne u prítelúv víc lásky pribývá,

čím menej prítel s prítelem společnosti mívá.

Když sú prítelé ze sebú, prichádzá hodina,

že vzbudzuje velké hnevy vespolek rodina.

Abram byl strýček Lótovi, však nechtel s ním býti,

aby se s ním pro pastýrúv nem[u]sel vaditi.

Valach je sprosté stvorení, ni[c] mlčeti neví,

by lásku od pána získal všecko mu vyjeví.

Nekdy a i čo nepravda z úst svojich vyrazí,

a tak pána i prítelúv k nesvornosti zrazí.

Domnívá se, že ve svete múdrejšího neni,

jedine on, když má ovce dobré ku dojení.

Když vyváží syr pánovi, a má dost žintice,

jak má chleba ku žintici, nežádá nic více.

Jak mu nekdo na pasénku chce vypásať trávu,

hotový je i s obuškem zaťať mu na hlavu.

Snadná bitka u pastýrúv, pokoj je nestálý,

ten je lepší, kdo silnejší, mívá vícej chvály.

Hnedky valach valachovi velice závidí,

když u neho vícej syra a žintice vidí.

Jak se zvaďá, hned i v sobe s obuškami budú,

sami sobe právo čiňá, nehledajú súdu.

Mnohokrát jeden druhému s čarami poslúží,

potem ho lituje slovmi, když se tento túží.

Tajná škola bobonárská, ale sú v nej mnozí,

s tým skazí jeden druhému zdraví, ovce, kozy.

Takých kumštúv bobonárských mnozí se chytajú,

když se chtejú nad kým zemstiť, a sily nemajú.

By ukázal valach v krčme, že je chlápek silný,

když mu kdo čo málo poví, ku bitce je pilný.

Když pri vode bitku meli, čož bude pri pive,

chvála jejich, když nekoho nenechajú v žive.

Jak s kým múže valach vládať, vždy na nem prevodí,

jak mu vrchnosť v tem zvoluje, velmi mu uškodí.

1. Kristus jest tvúj Vykupitel. Buď ty jeho verný ctitel.

Kristus zanechal anjelúv, trún boský, i nebe,

vzal na seba človečenství jedine pro tebe.

Narodil se z chudej matky v betlehemském chléve,

trpel muky, a i umrel na potupném dreve.

Vylél svú krev, dal i život, i dušu položil,

abys' ty v smrti ležící k lásce boskej ožil.

Vykúpil te, straceného, podle svej milosti,

a ukázal pravú cestu k ščaslivej vernosti.

Všecko čo máš povinen si mu dať za stvorení,

což mu tehdy juž odevzdáš za to vykúpení[.]

Daj mu srdce, telo, dušu, nebo on sám tak chce,

žij pobožne v jeho víre stále až do konce.

2. Jak chceš kumšt literný vedeť, musíš pri učení sedeť.

Uč se, synu, dobrým mravom, a i pobožnosti,

budeš míti potešení nekdy v tvej starosti.

Jestli se nic nenaučíš, budeš banovati,

nebo čas tvojej mladosti víc se nenavrátí.

Umení má trpký koreň, než sladké ovotce

prinášá temu v hojnosti, kdo se učiti chce.

Nedbaj, synu, na trpkosti, které máš v učení,

táto trpkosť svojím časem v sladkosť se promení.

Nic neplatí stríbro, zlato, i drahé kamení,

jak za mladi nezhromáždíš pekného umení.

Neb umení za peníze kupovať nesluší,

kdo ho chce meť, skrz svú prácu dostávať ho musí.

3. Kdo ze zlosťú chodí, mnoho zlého plodí.

Jestli míníš v živobytí vždy bezpečný býti,

nechtej k zlému srdca tvého nikdy nakloniti.

Nebo podle skúselosti nebezpečný bývá,

kdo svoje v zlej bezbožnosti potešení mívá.

Zlá bezbožnosť i pred lidmi neuctive chodí,

dobrým mravom, i svatosti príliš velmi škodí.

Ona človeka privádzá ku samopašnosti,

a násilne odtahuje od všej statečnosti.

Zrídka dobrý konec mívá, kdo zlosť oblibuje,

nebo proti bezbožnému celý svet bojuje.

Bezbožný nemá v srdci svém pravej veselosti,

ani jak sluší od lidí nemá úctivosti.

4. Skúpý u všech v pohanení, má bohactví ku trápení.

Mizerný je skúpý boháč, vždy bohactvu slúží,

b[yť] mel pen[e]z na tisíce, však vždy stojí v núdzi.

Jak potupíš vše bohactví, si blahoslavený,

chudobný se jakejkoliv nezlekáš promeny.

Kdo ku marnému bohactvu srdce své pridává,

ten k starosti ustavičnej mysel svú oddává.

Bohactví je jako trní, bode majícího,

i v noci sny rozličnými straší spejícího.

Kdo bohactvu srdce dává, vždycky víc chce míti,

byť mel zlato všeckých králúv, s ním se nenasytí.

Čím víc žádá, tým víc jemu pribývá starostí,

a s tým vícej oddaluje se od statečnosti.

5. Skrovné chování od psoty brání.

Čo tvúj stav tobe prinášá, s tým buď spokojený,

vždy budeš meť, čoť' potreba podle prirodzení.

aťaslivý je, kdo nežádá, čo nemúže míti,

varuje se to, čím vládne, lehko utratiti.

Byl by tento svet bohatý, kdyby v potrebnosti,

užíval vecí stvorených každý pri skrovnosti.

Ale schvostnosť se miluje v j[í]dle a i v pití,

proto často v svete lidé m[u]sá psotní býti.

Nežádaj ty nikdy toho, čo ti nepotreba,

dost mej na tem, když máš k tvému vyživení chleba.

Búh se stará na každého z svej opatrnosti,

ty slúž Bohu, Búh poslúží tvojej potrebnosti.

6. Jak si škodíš bez rozumu, nevskládaj to na Fortunu.

Nekdy tobe velká škoda prichádzá z neštestí,

ale vícej z nerozumu, z neopatrnosti.

Mnohé veci nepozorne činíš bez rozumu,

darmo potem v tvém neštestí šemreš na Fortunu.

Slepá vúle človekovi jestli rozkazuje,

k neštestí ho všelikému jiste privodzuje.

Ona žádného nemúže bez úpadku vésti,

když je slepá, nemúže [jíť] podle rovnej cesty.

Nedrž se ty slepej vúle, než rozumu tvého,

a jak si pomócť nemúžeš, poraď se jiného.

Opatrnosti nezbývá nikdy človekovi,

rozumu se pridržovať vždycky buď hotový.

7. Peníz za nic je sám v sebe[,] jestli neslúží v potrebe. Načo ti je peníz[?] Když ho rídiť nevíš.

Varuj pen[í]z, nebo v svete človek za nic neni,

který s sebú nosí meš[ček] z pe[nez] vypráznený.

Však ale ku tvým pen[ízúm] srdca nepridávaj,

srdce obráť ku svatosti, a v ruce ščedrost maj.

Miluj pen[í]z z tej príčiny, že se udať múže,

a v každý čas je spúsobný pomáhati z núdze.

Jestli ale v čas potrebný nechceš ho udati,

nadarmo ho bez užitku budeš milovati.

Pen[í]z v truhlici schovaný nenese užitku,

jak ho nedáš za čo jiné ven z tvého príbytku.

Jak ho nechceš užívati když pomáhať múže,

daj ho jiným, a jak nechceš[,] vhoď ho do kaluže.

8. Boháč skúpý: velmi hlúpý.

Chudobný je skúpý boháč, nechce žádnú chválu,

rád by dostal do kapusty z barančeka hlavu.

Jestli budeš kdy bohatý, neslúž tvej truhlici,

pomóž sobe, a i jiným budiž na pomoci.

Skúpý boháč má na sebe této tri pokuty;

starosť velkú, i težký hlad, a i prázné kúty.

Má prácu v nadobývání, a starosť v s[ch]ování,

jestli se mu nečo stratí, jide ku zúfání.

Netráp se hladem daremným, když máš své peníze,

jak jich budeš schovávati, hrdza jich pohryze.

Načo se máš ovsem pásti, když máš žitnú múku,

šanuj seba, a oddaluj od skúposti ruku.

9. Jak žák dobrý býti nechce, nech se skrovne s prútem tresce. Prút užitečný dítkám nevdečný.

Skrovné trestání od hríchu chrání.

Nehnevaj [se] na magistra, když te prútem bije,

k Bohu tobe dopomáhá, který večne žije.

Prútem teba vyučuje, jako máš poslúchať,

na jedném slove dost míti, ne kyj očekávať.

Pánu Bohu, i rodičúm, i učitelovi

žáden slušne nenahradí; tak mluví prísloví.

Když te ze zlého stahujú, nemáš se hnevati,

ale milosť, česť, poslušnosť vždy jim máš vzdávati.

Prút jest velmi užitečný, a skrovné trestání,

neb dary Ducha Svatého dává krem nadání.

Prút privádzá milé dítky ku všej statečnosti,

pravú cestu ukazuje k ščaslivej večnosti.

10. Čo chceš a múžeš komu darovať, to mu nechtej dva razy slibovat.

Jestli múžeš čo darovať, dva razy neslibuj,

s odkládáním ze dňa na deň človeka neunuj.

Veci dvakrát slibované bývajú nemilé,

když z nechuti pochádzajú, jidú mimo cíle.

Múžeš nečo prítelovi rychle požičati,

ačkoliv čo mu požičáš, nikdy se nevrátí.

Prítelovi vec oddaná v zisku se pokládá,

když on také to, čo ti dá, naspátek nežádá.

Čo múžeš dať, požičaj mu, když pýtá od tebe,

mnoho získáš, když prítele založíš v potrebe.

Slušná vec jest dobre činiť, jak múžeš každému,

milý budeš všeckým lidem i Bohu samému.

11. Každú vec nečiň hned, na konec pilne hleď.

Jestli tú vec, kterú činíš, máš v podezrelosti,

usiluj se ju poznati ze všej ochotnosti.

Nebo múžú velmi škodiť veci nepoznané,

ne jináčej, jako rany zdávna zanedbané.

Víme, že barva spanilá časem se zmeňuje,

a i z gruntu nedobrého lehko odpaduje.

Tým spúsobem zdá se nekdy začátek šťaslivý,

a nevíme, že pri konci má býti škodlivý.

Čokoliv činíš, múdre čiň, na konec pamatuj,

nebo z konce šťaslivého visí užitek tvúj.

Predsevzetí, skutek, konec, když dobrý bývajú,

tí za prácu človekovi korunu dávajú.

12. Varuj se ze všej možnosti od chlipnej príležitosti.

Kohokoliv prirodzenosť táhne ku chlipnosti,

takový se má hamovať vždycky od sytosti.

Chlipnosť vtedy je silnejšá, a tým vícej brojí,

když s obžerstvím, a s sytosťú v jedném dome stojí.

Jestli nechceš byť ranený od marnej chlipnosti,

vystríhaj se od obžerstva, zlej príležitosti.

Oči, ruky rozpustilé, sladké rozmlúvání,

sú chlipnosti služebníci, táhnú k dotýkání.

Aby te nemohla marná chlipnosť poraniti,

usiluj se ty sám sebe násilnosť činiti.

Obchádzej zlú príležitosť, když chceš v zdraví státi,

nebo neskoro po smrti lekárstvo hledati.

13. Podchlebník teho poraní, kdo se ho pilne nechrání. Podchlebník jest nejhorší zver. Když te

chválí, nic mu never.

Víc človeka nežli zvera obávaj se vždycky,

lepšé sú zuby vlkové, nežli jazyk lidský.

Vlk nemúže pokúsati, [j]en toliko telo,

človek kúše svým jazykem a i dobré meno.

Nejhorší zver jest podchlebník, zlú obyčej mívá,

nejvíc múže uškoditi, když se ti usmívá.

Privoluje rečám tvojim, skutky tvoje chválí,

a tak prítelským spúsobem zhryze te pomaly.

Lepší havran než podchlebník, sveč[í] starí lidé,

neb podchlebník privodzuje mnohých k velkej bíde.

Havran žere mrtvé telá, živých žráti nechce,

podchlebník pak a i živých zežírá do konce.

14. Nezakládaj na tvej sile. Bys' neprišel do zlej chvíle. Kdo na sile nádej vskládá, to dostává[,] čo

nežádá.

Jestli trúfaš, že máš jakú silu v tvojem tele,

radím tobe, nedávaj se do každého smele.

Smelosť sile dopomáhá, ale když ju sklame,

mdlý silnému i palicu na chrbte poláme.

Poláme se kúl železný, i rýl, i motyka,

jestli začasto kameňúv v zemi se dotýká.

Ačkoliv bys' byl Herkules, ustupuj každému,

dost si silný, jestli nechceš ublížiť žádnému.

Lepší muž múdrý, než silný: Písmo svaté svečí,

jak si silný, drž se múdre v jakejkoliv veci.

Jáhel zabila Sisaru, Samsona Dalila,

vidíš, jako velkú silu múdrosť prevýšila.

15. Užitek jest k bezpečnosti radu pýtať v pochybnosti. Ten nemá vadu, kdo pýtá radu.

Bez rady nic nikdy nečiň, a neobanuješ,

ve vecách tvých radu pýtaj, v kterých pochybuješ.

Človek sám sebe slepý jest, aneb málo vidí,

lehko spadne, jestli dobrých neradí se lidí.

Kteréhos' prítele skúsil tobe dost verného,

od teho máš radu pýtať, a ne od jiného.

Verný prítel jest nejlepším lekárem v úzkosti,

on poteší srdce tvoje v tvojej potrebnosti.

Potrebuješ dobrú radu, pýtaj od jiného,

sám si never, že vymysleť múžeš čo dobrého.

Neni na svete širokém žáden tak statečný,

žeby sobe sám pomáhať vždy byl dostatečný.

16. Lépej zlú vúlu zabíti nežli obeti činiti.

Když si vinný, proč zabíjáš beránka k obeti,

jak by mohla smrť beránka vinu tvú zetreti.

Umrel Kristus i za tebe, nic ti to neplatí,

jestli nechceš, čo prikázal, dúkladne konati.

Kato muža takového za blázna pokládá,

který ku svému spasení zabíjá hovadá.

Velmi dobre ty učiníš, když vúlu zabiješ,

ona zemre, a ty jiste k spasení ožiješ.

Bláznivosť jest v cudzej smrti hledati spasení,

když v tvém srdci a v svedomí nic dobrého neni.

Zažeň preč zlé náchylnosti, i zlosti od sebe,

nebo nic poškvrneného nevejde do nebe.

17. Kdo je v cnosťách malý[,] neni prítel stálý. Chceš meť prítele stálého? Vyvol sobe

cnostlivého.

Jestli koho za prítele sobe pojať cílíš,

nehleď na jeho podobu, jináč se omýlíš.

Který má život cnostlivý a i pekné mravy,

teho vyvol, on má býti ve vernosti pravý.

Jestli ti je samotnému velmi težko býti,

hledaj sobe takového, s kterým múžeš žíti.

Ale nehleď na peníze, než na jeho cnosti,

abyť' verným byl prítelem i v tvojej úzkosti.

Čož za osoh meť prítele do času malého,

a v čas potrebný ho videť býti nestálého.

Mej za jisté, že to nejvíc srdce tvé poraní,

když te nechá ten v neštestí, v kterém[s'] mel dúfání.

18. Skúposť, rozptýlení nech pri tebe neni.

Čos' nádobyl z tvojej práce, to skrovne užívaj,

ale od špatnej skúposti pilne se vystríhaj.

Jaký osoh meť peníze, a býti v chudobe,

za nic je temu bohactví, který leží v hrobe.

Vystríhaj se velmi pilne od mena skúpého,

sám užívaj, i jinému udel z chleba tvého.

Komuž' múže býti dobrý, kdo je zlý sám sobe,

žáden nenese ústa své ku práznej nádobe.

ačedrosť též m[u]sí byť skrovná, a ne rozptýlení,

ne tak, abys' nic nenechal k tvému vyživení.

Máš s jednu nohú v cinteri vždy státi na hrobe,

ale s druhú pamatlive starať se o sobe.

19. Dobré meno šanuj. Od zlosti se hamuj.

Jestli žádáš dobré meno vždy sobe hájiti,

máš se od zlého varovať, a cnostlive žíti.

Ku rozkoši neoddávaj nikdy srdca tvého,

zadržíš sobe úctivosť tak mena dobrého.

Dobré meno cnostlivého tým víc ozdobuje,

a k činení statečnosti vícej podzbudzuje.

Nad všecké poklady vícej dobré meno platí,

ale skrze samopašnosť snadno se utratí.

Vyschnú skorej všecké vody do mora tekúcé,

nežli meno utracené prijde zas ku ruce.

Jestli si ho budeš chrániť, má večne trvati,

ale jednúc utracené vícej se nevrátí.

20. Blázen jest, kdo starých lidí znevažovať se nevstydí.

Buď rozumný, nevysmívaj človeka starého,

nemluv posmešne, že nemá rozumu dobrého.

Starý človek v dluhém veku k detinstvu prichádzá,

ten je blázen, který na nem posmechy vyvádzá.

Starosť veku dospelého v dare Pán Búh dává,

ale dar ten žádostivý ne každý dostává.

Když je starosť samá chorosť z daru, ne ze zlosti,

beda temu, kdo pridává bolesť ku bolesti.

aanuj starých jako otcúv z príkazu boského,

jak jich znevážíš, si vinen výstupku težkého.

Chceš-li dluhé živobytí, i úctivost míti,

musíš vždycky starým lidem počestnosť činiti.

21. Peníze se minú, a kumšty nezhynú.

Kdo v bohactví zakládajíc kumštúm se neučí,

obyčejne je k neštestí, i k posmechu súcí.

Uč se kumštúm, nebo kumšty naveky panujú,

štestí pak, a i peníze časem odstupujú.

Kumšt je stríbrná motyka, kdo ju vždy podnášá,

temu v lete[,] a i v zime užitek prinášá.

To máš, co víš, jiné všecko jest skaze poddané,

múže uhynúť bohactví, a kumšt ti zostane.

Kumšt s velikú fundáciú je zaopatrený,

on má ve všeckých krajinách svoje vyživení.

Žádáš i ty vyživením zaopatren býti,

nezanedbaj dobrým kumštúm pilne se učiti.

22. Kdo snadno uverí, snadno se uderí.

Vždycky skúpý buď v rozprávkách, a zrídka rozprávaj,

na druhého rozmlúvaní nejlepší pozor daj.

Podvodný je včulejší svet, a falešní lidé,

když kdo o kem pravo mluví, snad na levo jide.

Počne kdo mluviť o nekem, začne ho chváliti,

never hnedky, snad i teba chce v nečem skusiti.

Rečník chválu ku potupe obrátiti múže,

merkuj, by te neprevédel z blata do kaluže.

S jednú rečú múže chváliť i [také] haniti,

i tebe s ním mluvícího lehko podvrátiti.

Čo kedy slyšíš od koho, sám v sobe považuj,

a hnedky tvého jazyka k reči nerozvazuj.

23. V jedném kumšte dobre se cvič, z mnohých naraz nechytaj nic.

Víš kumšt dobrý, tehdy pracuj podle neho z chuti,

byť' ho lenosť neprivédla ku zapomenutí.

Nebo kumšt peknejší bývá, a vtip se zostruje,

jestli ruka v dobrém kumšte častejšej pracuje.

Jaký kumšt se kdo naučil, taký nech varuje,

vyživení podle neho nech zaopatruje.

Dobrá vec jest s pekným kumštem tovaristvo míti,

nebo kumšt i težké práce umí polehčiti.

Mnohých kumštúv se nechytaj, pri jedném zústávaj,

na to, čo bereš pred seba, bedlivý pozor daj.

Jestliže na mnohé kumšty mysel tvú rozšíríš,

ani jedno, ani druhé porádne nesplníš.

24. Čas budúcí nemáš v ruce. Nech tak bude, jako Búh chce.

Neobávaj se trpkosti, která má prijíti,

než se staraj, abys' mohel v dobrých skutkoch žíti.

Neni tvúj čas pominulý, ani též budúcí,

včul dobre čiň, nebo je čas nynejší v tvej moci.

Nasledujících zlých časúv nic se neobává,

kdo vúlu svú s vúlú boskú docela zrovnává.

Kdo ví život potupiti, smrti se nebojí,

v jakémkoliv nedostatku vždy vesele stojí.

Nechtej se báť nikdy teho, čo podstúpiť musíš,

potem lépej poznáš sladkosť, když trpkosť okusíš.

Musí se stať, čo umínil Pán Búh od večnosti,

ty se neboj, ale stále stoj v trpezlivosti.

25. Kdo chce nečo dobre vedeť, musí pri učených sedeť. Zlá vec jest slovem učiti. A potem skutkem

kaziti.

Jestli se chceš čo naučiť, uč se od takého,

který slušne rozeznati ví zlé od dobrého.

Učeného se pridržuj, který s umelosťú

má i jiné pekné cnosti, chodí s úctivosťú.

Čokoliv dobrého múžeš, uč se od učených,

a ty čo umíš dobrého, vyuč neumelých.

Slušná vec jest neumelých dobre naučiti,

by se mohli dobré veci v svete rozšíriti.

Kohos' slovem vynaučil, zlým príkladem nekaz,

ináč všecko čos' zbudoval, vniveč obrátíš zas.

Čos' dobrého se naučil, hleď skutkem plniti,

bys' mohel pekné umení v sobe upevniti.

26. Zbytečnejšé pití ukracuje žití.

Tolko píjaj, kolko treba, ne tolko, čo múžeš,

k prodlúžení zdraví tvého velmi si pomúžeš.

Mokrý Bacchus, falešný búh, nebývá s pokojem,

utrhuje zdraví lidské zbytečným nápojem.

Velká zbytečnosť nápoje má trpké ovotce,

spúsobuje v človekovi rozličné nemoce.

Potrebná vec jest každému v strízlivosti žíti,

jen tolko pij, abys' mohel žízeň zahasiti.

Každá zbytečnosť bojuje proti statečnosti,

žáden nechce meť zbytečných pri svém stole hostí.

Vždy žalúdek drž na uzde, vzlášte pri hostine,

abys' prasátkem nezústal hodným medzi svine.

27. Kdo hned chválí, zas hned haní, statečnost svoju poraní.

Nechtej to nikdy zhaňovať, čo má chválu míti,

nebo nekdy dobré bývá, čo se zdá zlé býti.

Ani nikdy nebuď schopný hnedky ku chválení,

abys' z tvojej nemúdrosti sám nebyl zhanený.

Čo dobrého raz pochválíš, to nemáš tupiť zas,

a z úst svojich nevypúščať horúčosť[,] a i mráz.

Když čo zlé jednúc potupíš, vždy potupuj stále,

a dobrú vec raz schválenú zadržuj pri chvále.

Neb jest znamení velikej lehkomyslnosti,

jak zas haníš, čo si chválil, bez povážlivosti.

Lehkomyslnosť ti bude na velkej závade,

žes' nestálý v tvojich rečách, jak krava na lade.

28. Jak chceš vždycky pokoj míti, musíš s každým v lásce žíti.

Od pokoje nic lepšího na tem svete neni,

proto pokoj vyhledává kdejaké stvorení.

Chutnejší je kúsek chleba suchého v pokoji,

nežli tela upečené v nemilém rozbroji.

Bez pokoje všecko za nic, i život nemilý,

nesvornosť veci nejlepšé ku skazení chýlí.

Ale nerozumní lidé pokoj nešanujú,

pro malú vec ho od sebe z domúv vypudzujú.

Nemluv, nečiň, čokoliv se pokoji protiví,

drž jednotu, svornosť, lásku s kterým chceš byť živý.

Když sú časy spokojené, protiveň nevzbudzuj,

a když prijde čas odporný, v silnej nádeji stúj.

29. Mnohé umení sobe dostaneš, jak s mrtvými mluviť neprestaneš, S mŕtvymi mluvení vede ku

umení.

Neprestávaj se učiti, nabudeš múdrosti,

a s umením nadobudeš všeckého v hojnosti.

Vzácné umení se tratí, a časem zemírá,

jak se s pilným čítáváním často nepodpírá.

Buď vždy v pilném čítávání; myslij, že nic nevíš,

škoda času, když ho darmo bez učení strávíš.

Buďto bys' byl aalamúnem, čítať neprestávaj,

a čo dobrého nalezneš, to sobe zachovaj.

Dopomáhá ku dobrému s mrtvými rozmlúvať,

jejich pekné naučení pozorne poslúchať.

Jestli knihy starodávných budeš čítávati,

tak s mrtvými užitečne budeš rozmlúvati.

30. Človek v dobrém neni stálý, nedávaj mu mnohej chvály. Človek ve všem když se mení,

tehdy chvály hoden neni.

Kohokoliv znáš dobrého, nechtej ho chváliti,

byť by on byl i nejlepší, múže se zmeniti.

Jestli ale dobrý zemre, chvál ho juž bezpečne,

nebo on juž po svej smrti dobrý bude večne.

Nechvál často nižádného, ani nejlepšího,

když ho súdíš dobrým býti ze skutku dnešního.

Nebo človek nezústává nikdy v svej stálosti,

zahanbíš se, když po zítre upadne do zlosti.

Neni je hned každý dobrý, který dobré činí,

nebo i zlosť dobrým pláščem zakrývať se míní.

Prijde jeden deň pravdivý, a všecko odkryje,

kohos' velmi vychvaloval, ukážeť', jaký je.

31. Čo nevíš dobrého, uč se od jiného.

Čo sám nevíš, to od jiných nevstyď se učiti,

čijekoliv naučení nechtej potupiti.

Vec jest velmi chválitebná učiť se dobrému,

bys' mohel dať naučení svým časem druhému.

Kdo se nechce nic naučiť, hoden jest potupy,

kdo v sprostosti zetrvává, menuje se hlúpý.

Vyvrž z hlavy tvoju hlúposť skrz pilné učení,

tak pro múdrosť svojím časem budeš pochválený.

Čokoliv dobrého múžeš, nauč se vesele,

a na cestu umelosti vyp[távej] se smele.

Nečo vedeť jest pochvala, hanba nic neznati,

čo se jednúc vynaučíš, to se ti nestratí.

32. Bacchus i Venuša ku zlému pokúšá.

Marná Venus je s Bacchusem v ustavičnej zvade,

však s ním drží tovaristvo pri rozkoši všade.

Venus bohyňa chlipnosti, Bacchus občerství búh,

velmi škoďá človekovi; chráň se od obúch dvúch.

Venus a Bacchus susedi: chceš jich sused býti?

Musíš za krátké rozkoše dluhú psotu vzíti.

Často chlipnosť a obžerství ze zvadami chodí,

skrze krátké potešení k súžení privodí.

Múžeš nekdy Bacchusovi povoliť, jak sluší,

a jestli též máš slobodu, povol i Venuši.

Však rozumu se pridržuj v každém oblíbení,

zbytečnosti se vystríhaj: chráň se od vadení.

33. Z tichej vody mnoho škody.

Tichých lidí neveselých pozorne se varuj,

zdržuj jazyk tvúj na uzde, na seba pamatuj.

Tichá voda nekdy brehy hluboko podmývá,

utopí se[,] kdo s takými společnosti mívá.

Nekdy voda svú hlubokosť zakrývá s tichosťú,

mlčí i ten, který prijde k tobe s podvodnosťú.

Chce te s svojú podvodnosťú privésť k zatopení,

jestli jazyk k zbytečnému rozpustíš mluvení.

Nemluvím, že každý tichý stojí v falešnosti,

nebo mnozí tichí srdcem bývajú v svatosti.

Protož ty nesúď žádného, na s[e]ba pozor dej,

když kdo mlčí, mlč a i ty; sám seba v hrsti mej.

34. Dobreť' se nevede[,] snad si ty na škode[.]

Jestli se ti nekdy v roce po vúli nestává,

pamatuj, že Pán Búh vždycky, čo komu chce, dává.

Nekedy lidí neštestím láskave probuje,

ale zase i neštestí k štestí promeňuje.

Že se tobe tak nevede jako i druhému,

asnad si i ty na škode sám sobe samému.

Divno ti je, že tak nemáš jako jiní lidé,

vstúp do sebe, snads' príčina ty sám svojej bíde.

Vidíš, že druhý oplývá, a tys' v nedostatku,

ačkoliv Pán Búh jednakú má na všech památku.

Jiní Bohu vrúcne slúžá, i také pracujú,

a ruce tvé snad od práce preč se oddalujú.

35. Čo je vyše sily nechaj, synu milý.

To probuj, čo zdoleť múžeš, nechaj nemožnosti,

bys' nevešel do posmechu a neúctivosti.

Snadnejšá vec jest nohami po brehu choditi,

nežli po mori na šífe veslem se plaviti.

Čož za osoh velké veci na seba zdvíhati,

a j[e] z chrbta pre nemožnosť zase zhadzovati.

Každý človek múže prave vysmívať takého,

který se dává do díla sobe nemožného.

Jestli míníš nečo konať, pozoruj tej chvíle,

zdaliž-li se neprotiví tá vec tvojej sile.

Jestli začneš, a neskonáš, hoden si posmechu,

jako kaštíl cifrovaný s nepokrytú strechu.

36. Spravedlivých šanuj. Od krivdy se varuj.

Nežádaj spravedlivému krivdu učiniti,

jestli s nespravedlivými nechceš spočten býti.

Búh obcuje ustavične ze spravedlivými,

nespravedlivých pak tresce spúsoby mnohými.

Jestli nečo zlostne činíš proti nevinnému,

proti sebe Boha voláš k zničemnení tvému.

Nebo sám Búh žádá trestať jakékoliv krivdy,

svojich ale spravedlivých neopustí nikdy.

Spravedlivosti príčinu Búh vždycky zastává,

a pomáhať spravedlivým nikdy neprestává.

Pán Búh za svých spravedlivých vždy silne bojuje,

zhyne, kdo proti dobrému ruku pozdvihuje.

37. Lepšá chudoba, než bohactví. Bohatí, chudobní neni sú podobní.

Za bohactvím utraceným nechtej banovati,

jistejšej jest byť v chudobe, než v statku trvati.

Chudobný je vždy bezpečný v lese i na rínku,

a bohatý nikde nemá svého odpočinku.

Nedobre spí v noci boháč, myslí na peníze,

hned se bojí, když jen slyší, že myš kostku hryze.

Domnívá se, že juž jidú na neho zbojníci,

a poberú všecko naraz, čo má v svej truhlici.

Jestlis' stratil tvé peníze podle prípadnosti,

rád buď, že si pozbavený velikej starosti.

Nedbaj mnoho, jestliže máš pokrm k vyživení,

a jak svečí skrovný odev ku zaodívání.

38. Dluhého živobytí sobe neprislibuj.

Nechtej dluhý čas slibovať tvému živobytí,

nebo múžeš i ješte dnes nanáhle zemríti.

Když ani dne zítrejšího nemáš slíbeného,

protož nechtej si slibovať života dluhého.

S tvojím milým živobytím smrť zarovno chodí,

že na smrť nepamatuješ, to ti mnoho škodí.

Domníváš se, že snad večne na zemi živ byť máš,

velmi rychlo, kedy nevíš, život tvúj dokonáš.

Kamkoliv se ty obrátíš, smrť za tebú jide,

nedbá na to, žes' v rozkoši, aneb v jakej bíde.

Smrť je s tebú ustavične, jako stíň pri tele,

pamatuj, že dnes, neb zítra popadne te smele.

39. Skrúšené tvé srdce Búh k obeti svej chce.

Nekdy pohané svých bohúv drželi v pameti,

zabíjali voly, telce k zápalnej obeti.

Domnívali se zajiste, že jejich bohové,

majú večne ctení býti skrz maso volové.

A též i v Starém zákone Bohu Stvoriteli

Židi z príkazu, obeti zápalné činili.

Nyní když Bohu odevzdáš skrúšené tvé srdce,

velmi vdečne ho prijímá, a nežádá více.

Chovaj býka, aby mohel svým časem orati,

za nic včul obeť krvavá pred Bohém neplatí.

Podaj mu vúňu kadidla srdce skrúšeného,

budeš milý, a ukrotíš tak prchlivosť jeho.

40. Jak upadneš k zlému kedy, hned si daj pokutu vtedy.

Jestli upadneš do hríchu nekdy z tvej krehkosti,

nezanedbaj se sám z neho trestať s ochotností.

Jestli se trestať zanedbáš, privykneš ku zlému,

v zlej zvyklosti postavený zlý budeš každému.

Schopný človek jest ku zlému hned od narodzení,

rozumem pak proti zlému má byť ozbrojený.

Jestli zhrešíš, a zanedbáš sám seba štráfati,

znamení jest, že nadálej chceš v hríchu trvati.

Bolesť pri hojení rany jest flajster bolesti,

težko potem jest bojovať proti zlej zvyklosti.

Jak nad sebú včul zvíte[ž]íš, pomineš potupu,

jak z krehkosti kdy prehrešíš, ulož si pokutu.

41. Nepripomínaj obrazení prítelské.

Trafuje se častokráte, že prítel prítele

obrazuje rečú, skutkem pred jinými smele.

Nedbaj na to, když te raní v čas tejto hodiny,

než pamatuj na predešlé jeho dobrodiní.

Jestli v zlého se zmeňuje tvúj dobre prející,

nevyjevuj zlosti jeho lidem na ulici.

Ani jemu nespomínaj, s čím te byl obrazil,

bys' ho s tvojím domlúváním vícej nepokazil.

Tvého prítele šanovať nejvíc máš vedeti,

a po čase neprivádzeť zlosť jeho k pameti.

Promení se v dluhém čase i s mravmi svojimi,

zas s ním vejdeš do prítelstva slovmi lahodnými.

42. Dokud budeš živ, bohatým se neprotiv.

Ačkoliv i krivdu trpíš, ustupuj každému,

a nechtej se protiviti, vzlášte bohatému.

Težko ovci bojovati naproti vlkovi,

když i kožu z nej zedríti vždycky je hotový.

Bohatému proti tebe svet pomáhať bude,

neobdržíš spravedlivosť proti nemu v súde.

Jestli se mu protiviti budeš z prchlivosti,

mej za jisté, že vytrase i z tvej kože kosti.

Vždycky ustupuj na stranu v bohactví mocnému,

ačkoliv ti krivdu činí, neprotiv se jemu.

Snadnej tvoja trpezlivosť k tobe ho obrátí,

a čoť' odňal neporádne, snad ti to navrátí.

43. V úrade buď pilný. V pravde neomylný.

Vykonávaj dobre úrad, jestli máš nejaký,

jak zanedbáš tvú povinnosť, budeš ledajaký.

Abys' dostal v tvém úrade od lidí úctivosť,

m[u]síš vždycky vykonávať dobre tvú povinnosť.

Čož za osoh míti meno v úctivém úrade,

a zústávať planým stromem v rozmilej zahrade.

Ani slunéčko na nebi sluncem by nebylo,

kdyby podle povinnosti lidem nesvítilo.

Za nic meno bez účinku: mluví se v prísloví,

posmech jest klásť zlatú uzdu na hlavu volovi.

Daremné sú pusté mlyny pod suchým rybníkem,

vykonávaj tvú povinnosť, nebuď daremníkem.

44. Budeš vesel živý, jak si v škode trpezlivý.

Stává se, že s velkú prácú nadobyté statky,

časem hynú skrz rozličné nešťasné prípadky.

Nepripúšťaj k srdcu tvému zármutek v neštestí,

jestli žádáš v dobrém zdraví dluhší život vésti.

Když se oddáš do zármutku pro veci stracené,

ony však pro tvúj zármutek nebudú vrácené.

Budiž z toho trpezlivý, žes' statek utratil,

bys' pro žalost a kvílení život neu[k]rátil.

Vždycky buď zmužilým srdcem, ze svatým Jóbem stúj,

který prišel v krátkém čase o všecek statek svúj.

Mluv s ním: Búh dal, i zase vzal, neb prišel taký čas,

jestli bude jeho vúle, všecko navrátí zas.

45. Zlého tovaristva se varuj.

Zlé meno,

težké bremeno.

Chráň se zlého tovaristva, zlej príležitosti,

bys' neprišel pred jinými do podezrelosti.

Kdo veliké tovaristvo s podezrelým mívá,

ačkoliv by byl nevinný, nebezpečný bývá.

Težká vec jest, by dobrý byl, kdo ze zlým obcuje,

a jak nekdo zlé učiní, strach ho obkličuje.

Vícej platí dobré meno, nežli živobytí,

když utratíš dobré meno, lépej jest zemríti.

Což za osoh žiť na svete bez všej úctivosti,

i bohactvo nic neplatí bez dobrej povesti.

Varuj se vždy tovaristva kyselého kvasu,

budeš bezpečne užívať vždy sladkého času.

46. K služebníkúm buď láskavý.

Jak máš tvého služebníka, aneb poddaného,

nikdy srdca láskavého nevzdaluj od neho.

Jest on človek jako i ty od Boha stvorený,

též je súcí ku dostání večného spasení.

Že ho k tvojej služebnosti privédla chudoba,

nech ho pro to nesužuje tvá panská osoba.

Že on tobe včulejší čas povinen slúžiti,

nemáš darmo vždy naň hrozný a zúrivý býti.

Máš s ním jednu prirodzenosť, ne jednaké štestí,

ale te múže prípadek k chudobe privésti.

Pamatuj, že štestí tvoje múže se zmeniti,

múžeš i ty svojím časem služebníkem býti.

47. Príležitosť ku konaní, nemá býti v odkládání.

Cokoliv kdo žádá činiť podle rozumnosti,

m[o]sí hledeť v každej veci svej príležitosti.

Nebo dobrá príležitosť prácu umenšuje,

a prácu ku konci svému snadno privodzuje.

Když budeš meť príležitosť k práce vykonání,

nechtej ju lehko zanedbať skrze odkládání.

Pominulú príležitosť težko doháňati,

když ju pustíš bez úžitku, budeš banovati.

Jestli bez príležitosti začneš čo činiti,

mnohé práce bez užitku musíš podstúpiti.

Nebo každá vec svúj čas má k slušnému konání,

když ho stratíš, budeš hledať ne bez unování.

48. Ne ze smrti, ale z nevinnosti vyhledávaj tvoje večné štestí.

Že nanáhle zlý zemírá, neraduj se z teho,

jakžto by na náhlej smrti stálo štestí jeho.

ačaslivý je z tej príčiny, že dluho neleží,

ale však na náhlej smrti štestí nezáleží.

Než šťaslivý je nevinný, když v svej nevinnosti,

buďto skrz smrť jakúkoliv jide do večnosti.

Nech se človek dluho trápí, neb náhle umírá,

ne smrť, než sama nevinnosť mu nebe otvírá.

Jiste náhlá smrť hríšnému odnímá spasení,

v hneve boském stojícího hádže k zatracení.

Žádám učiniť pokání v jakejkoliv rane,

jedine od náhlej smrti vysloboď mne, Pane.

49. Zlú manželku znášaj trpezlive. I napravuj ticho, prívetive.

Jestliže máš zlú manželku nedobrej povesti,

která nechce vec domácú ku porádku vésti,

buď manželem trpezlivým, čo múžeš prohl[í]daj

a jej chyby, jako múdrý, láskave zakrývaj.

Dobrý príklad jest potrebný[,] a i naučení,

a nic nečiň pred jinými ku jej zahanbení.

Zlé ze zlým se nenapraví, víš z prirodzenosti,

sám hledáš chládku milého proti horúčosti.

Jestli s krikem a s zvadami chceš zlé napraviti,

posmech získáš, neb chceš sito vínem naplniti.

Jej prítelúv skrz nesvornosť obraziť se varuj,

když chce zlá byť, ty buď dobrý, a sám seba šanuj.

50. Z umení tvého nebuď pyšný. Reči druhému nepretrhuj.

Jestli z pilného učení naučíš se mnoho,

všecko si za nic pokládaj, nepyšnij se z toho.

Byť bys' vedel i čo nejvíc, víc ti pozústává,

nikdy všecko nebude znať múdrá tvoja hlava.

Čo jich je ve svete kumštúv, žáden všeckých neví,

tvé umení proti jiným pokládaj za plevy.

Ačkoliv budeš v nejlepšém učení bedliti,

však nicmenej vždy od jiných žádaj učeň býti.

Když kdo mluví nečo nové, nepretrhuj reči,

neoznamuj, že ty lépej víš takové veci.

Nezhaňuj ho, že má mnoho kúkolu v pšenici,

když sám nemáš zlatej rudy v tvojej kapusnici.

51. Dítky tvé dobrému vyučuj.

Jestli ti dal Pán Búh dítky, máš meť starosť na ne,

tak chce Kristus, a i Mojžiš[,] i starí pohané.

Nepekná vec dítky splodiť k temu živobytí,

a na ne pre nedbanlivosť žádnú starosť míti.

Jak nemúžeš pre chudobu jich zaopatrovať,

máš jich kumštúm hned od mladi pilne vyučovať.

Aby s kumštem mohli hledať vyživení svého,

když nemúžeš jim zanechať statku otcovského.

A jak ani kumštu nevíš k jich vyučování,

musíš jich dať jiným lidem ku posluhování.

Težká vec jest bez penezí i bez kumštu žíti,

lépej by bylo zajiste se nenaroditi.

52. Bohatý má mnoho pen[ez] a chudobný detí.

Jestli si chudobný rodič, a máš dítek mnoho,

ani srdce, ani mysli nezarmucuj z toho.

Pritahuj jich ku dobrému; dá jim Pán Búh chleba,

neb každému žijícímu dává, čo potreba.

Bohatý mívá peníze, a chudobný dítky,

chudobný s svým pokolením naplní príbytky.

Z penízúv nic nevyroste, z dítek budú lidé,

a skrze své pracování nedajú se bíde.

Když má boháč mnoho penez, netreba mu detí,

nebo by se naučili rozkoše hledeti.

I tak podle skúselosti: Pánúv rozmnožení

vetšé v svete spúsobuje bídy a súžení.

53. V prostrédku cnosť stojí.

Skúposť, i mrhání

každý človek zhaní.

Kdo své veci marne tratí, mrhač se menuje,

a ten skúpý, kdo dychtive statky zhromážďuje.

Jestli nechceš ani mrhač, ani skúpák býti,

musíš prostrédek v tých vecech pozorne držeti.

Čo podlé jest a ničemné, za mnoho pokládaj,

a čo drahé a veliké, za podlé uznávaj.

Takým spúsobem u lidí vzbudíš to domnení,

že u tebe neni skúposť, ani rozptýlení.

Cnosť prostrédek oblibuje, v nem chce prebývati,

kdo se prostrédku nedrží, cnosť, i česť utratí.

Nebuď skúpý, ani nemej zbytečnej ščedrosti,

mineš všeho pomlúvání stojíc v prostrednosti.

54. Nedostaneš cnosti, jak nenecháš zlosti.

Jak chceš zústať v chválitebných mravoch dokonalý,

musíš najprv náchylnosti skracovať pomaly.

Potom takých nasledovať, kterí dobre čiňá,

a od takých utíkati, kterí k zlému cílá.

Pravda, že víc zlých, než dobrých jest v čas ten nynejší,

zlého v zlosti nenasleduj, byť byl nejmilejší.

Podle Písma dosvečení neprijdeš k dobrému,

jestliže ponajprv Vale neučiníš zlému.

Vykoreň prv zlú náchylnosť, a odstúp od zlostí,

potem zaščepuj do srdce Bohu milé cnosti.

Čoť' se na druhém nelíbí, to nechtej činiti,

a tak múžeš v dobrých mravoch dokonalý býti.

55. V čem koho štráfeš, to sám nečiň. Drahšé zlato než olovo, Lepší príklad, nežli slovo.

To, z čeho jiných stahuješ, sám nechtej činiti,

ináč od všech spravedlive budeš posmech míti.

Ošklivá vec, a i hanba jest učitelovi,

když to, z čeho jiných štráfe, činiť je hotový.

Od čeho jiných odvádzáš, jak to sám učiníš,

proti tvojej statečnosti velice proviníš.

Vícej príklad nežli slová lidé nasledujú,

a takových učitelúv zjevne potupujú.

Kdokoliv to skutkem plní, čo slovami tupí,

zajiste je neb bezbožný, anebo že hlúpý.

S kolomazú oblepený vchádzá do páperí,

chce byť ptákem, ale súcím medzi netopiery.

56. Čo nemožné a neslušné, to nepýtaj nikdy od nikoho.

Jak čo chceš pýtať od koho, prv považuj sebe,

zdaliž i on jako i ty neni v tej potrebe.

Neb to, čo sám potrebuje, nebude chceť dati,

takú vec od neho budeš nadarmo pýtati.

Čo ti múže kdo učiniť v míre statečnosti,

to od neho múžeš pýtať v svej príležitosti.

Ale čo neni slušného, to nepýtaj nikdy,

abys' nejak tvému menu neučinil krivdy.

Bláznivosť jest takovú vec od koho pýtati,

kterú múže spravedlive k prosbe tvej nedati.

Čo, jako, kedy, od koho dúverne pýtať máš,

pováž, abys' s hanbú nešel prázný naspátek zas.

57. Jistú vec pro nejistú nezanechávaj.

Jistých vecí nenechávaj pro veci nejisté,

ačkoliv bys' jich chtel hledať na jistotném míste.

Nebo lepší v hrsti vrabec, nežli zajac v húšti,

težko prijde ku mnohému, kdo málo opustí.

Nádej mnoho prislibuje, ale časem klame,

kdo pre žito rež opúščá, málo mívá v jame.

Čo ti štestí podhodilo, chtej meť na tem dosti,

čo máš, to si zaopatruj podle všej možnosti.

Bláznivosť jest vyhledávať zlato na ulici,

a pro nádej stríbro rozdať, které máš v truhlici.

Jisté stratíš, a nejisté snad k tobe neprijde,

a tak potem ty sám svojej zasmeješ se bíde.

58. Kdo ustúpí, neni hlúpý.

Ustúp nekdy prítelovi v sile a i v reči,

ustúpením lásku držať na každého svečí.

Nebo kdo se v žádnej veci nedá prevýšiti,

ten nemúže i prítelúm dluho milý býti.

Ustavične protivného žáden nemiluje,

takému podle možnosti každý ustupuje.

Ty když žádáš z prirodzení v tovaristve žíti,

v tem, čo neni ku tvej škode, daj se prevýšiti.

Který tobe neprotiví, rád vidíš takého,

neprotiv se, získáš milosť u prítele tvého.

Ten dálejšej, i stálejšej v milosti zústává,

který, když múže prevýšiť, prece se poddáva.

59. Každý čas mej v podezrení. Smrť prichádza v okamžení.

Ach, jak jest mizerný život na svete človeka,

který sotvy se narodí, a juž ho smrť čeká.

V každém míste i v každý čas činí mu úklady,

nech je v jakémkoliv stave, starý, aneb mladý.

Rozličnými prípadkami lidí obkličuje,

mnohých bez všeho nadání znáhla usmrcuje.

Tisíc rokúv nižádnému nedopúščá žíti,

neoznámí kde, jak, kedy, a koho má vzíti.

Když si v sídlách postavený, dne jistého nemáš,

za zisk sobe to pokládaj, když noci dočekáš.

Čo nejlépej deň stráviti nech každý rozjímá,

neščasný, koho smrť v hríchu do hrobu pojímá.

Nóta čtvrtá.

Iurgium fuit pastorum Gerarae adversus pastores Izac. Gen. c. 26.

Čtvrtú nótu pastýrové Izáka spívajú,

když ze zvadú i s bitkami studnice kopajú.

Paleštinš[tí] Izákove štestí nenáviďá,

a pro závisť statku jeho i vody záviďá.

Prišel Izák do Gerary, neb byl v Hebrone hlad,

Abimelech pro Rebeku prijal ho k sobe rád.

A když Izák v zboží, v statku požehnán byl z nebe,

tehdy ho král Abimelech odehnal od sebe.

Išel odtud, aby býval nad Gerary rekú,

vzal ze sebú všecko čo mel, a i svú Rebeku.

Když tam vody pastýrové pro ovce nemeli,

tehdy studne v pustatinách kopati m[o]seli.

Když kopajíc, vodu živú v studnici dostali,

hned pastýri paleštinš[t]í proti nim povstali.

S krikem, a ze zvadú mluvíc: naša je to voda,

z nej napájať statky vaše nebude sloboda.

Protož Izák tú studnicu nazval Potupení,

že pro ňu meli ze sebú pastýri vadení.

Vykopali druhú studňu pastýri k potrebe,

podzbudili víc gerarských pastýrúv na sebe,

Gerarš[t]í kopať nedali, a títo kopali,

slovo k slovu, a ze zvady do seba se dali.

Strhla se bitka valaská ze závistnej vúle,

zlá bývá vojna valaská, neb je bez regule.

Jeden laje, druhý kričí; čo ty chceš, a čo ty?

Jeden druhého s obuškem privádza do psoty.

Túto studňu tichý Izák Neprítelstvím nazval,

že má byť bitka pre vodu, kdo by se byl nazdal.

Když Izáka bohatého Paleštinš[tí] viďá,

ne len statku, než i vody v studňách mu záviďá.

Tak štestí od nenávisti pokoje nemívá,

bude míti neprítelúv, kdo pri štestí bývá.

Tak je, ó, milý človeče[,] kdo chce v cudzém býti,

nemúže se smele vody, kedy chce, napíti.

Kdo múže byť v svém místečku, mnohých psot se sprostí,

když múže byť pri pokoji, má bohactva dosti.

Který v cudzém dome bývá, každý se naň potkne,

i to čo zj[í], záviďá mu, čo dostal robotne.

Snadno naleznú kyj na psa, kterého chcú bíti,

i na teba, když te nechcú medzi sebú míti.

Sprostý pastýr, nerobí nic, v sile múdrosť vskládá,

když nekoho múže dobiť, z teho chválu žádá.

Jak koho pán nenávidí, proti nemu stojí,

aby ho k bitce privédel, proti nemu brojí.

Král Abimelech Izáka vyháňá z krajiny,

i pastýri proti nemu hledajú príčiny.

Začínajú ukazovať nenávisť pri vode,

radi by ho v jeho statku privédli ku škode.

Obyčejne jaký je pán, i služebník taký,

ustúp takým, jak nechceš meť konec ledajaký.

Prísloví je každodenné: jaký král, taký krám,

jak te druzí nechcú trpeť, radnej zústávaj sám.

Čím dálej od nich odstúpíš, budeš bezpečnejší,

a svým časem snad a i jim zústaneš milejší.

Najprv závisť na Izáka od pastýrúv vyšla,

potem k Abimelechovi královi se vtiskla.

Však do konce na pastýroch závisť se skonává,

dokudkoliv tichý Izák blízko nich postává.

Když odšel do Berzabee i s svými pastýri,

neslyšel tam oddálený zlé pastýrské chýry.

Dal tam studňu vykopati, kde se mu líbilo

a tam vícej žádnej zvady o studňu nebylo.

Nejskorej velikú pletku vzbuďá daremníci,

kterú težko uspokoja i páni velicí.

Tam se prišel Abimelech s Izákem zmeriti,

a skrz závazek prísahy pokoj upevniti.

1. Duch Svatý se ukázal v spúsobe holubice nad Kristem.

Búh Duch Svatý se ukázal pri Jordán potoku,

pod spúsobem holubice nad Kristem v oblaku.

A potem v Jeruzaleme na všech apoštolúv,

prišel v ohnivých jazykoch, zhromaždených spolu.

S tým spúsobem proukázal, že svoje milosti,

každému chce udelovať, v svetlu a v tichosti.

Holubica oblibuje čistotné místečko,

a oheň chce zahrívati, čo je pri nem, všecko.

Jak chceš od tehoto ohne nečo se zehríti,

m[o]síš mu v tvém srdci čisté místo pripraviti.

Vždy se varuj všeho hríchu, a žij pri tichosti,

usiluj se byť účasným jeho prítomnosti.

2. Darče[k] vdečný bývá užitečný.

Neomeškává hospodár zrno rozsívati,

když má nádej svojím časem z neho vícej brati.

Rozsívajíce do zeme rád málo utrácá,

neb ví, že když to vyroste, víc se mu navracá.

Jak i ty chceš od nekoho velkú vec dostati,

nezanedbaj neco málo jemu darovati.

S malým darem nadobudeš u neho milosti,

a obdržíš skorej čo chceš podle tvej žádosti.

Dar maličký častokráte mnoho spúsobuje,

nebo uši, a i vúlu k prosbe nakloňuje.

Skusujeme, že kdo komu dar maličký dává,

zas ho k sobe v jinej veci hojnejšej dostává.

3. Chtej se vždycky chrániť, prítela poraniť.

S kýmkoliv zadobre žiješ, nechtej ho obraziť,

varuj se lásku prítel[s]kú nejako pokaziť.

Nebo láska dobrej vúle kazí se v rychlosti,

ale težko zas prichádzá k predešlej celosti.

Jak s prítelem krem nadání začneš se vaditi,

nebudeš ho nikdy vícej dúverného míti.

Víc prítelská bolí rana, nežli neprítele,

raz sklamaný nebude ti víc dúveriť smele.

Hluboce se vkoreňujú prítelské rozbroje,

velmi spurné a večité ploďá nepokoje.

Jak večitým neprítelem nežádáš ho míti,

nechtej se s ním nikdy vadiť, ani obraziti.

4. Z hnevu nenávisť se plodí. Mnohokráte [i na] zdraví škodí.

Ryba rybu, i pták ptáka, a zver zvera plodí,

tak i z hnevu zbytečného nenávisť pochodí.

Nechce žádná zlosť samotná u človeka býti,

by silnejšej panovala, m[o]sí pomoc míti.

Kdo se hnevá na druhého, též ho nenávidí,

nebo hnev nečo dobrého vinšovať se vstydí.

Jestli vpustíš hnev do srdce, i nenávisť musíš,

ale zlosť týchto hoferúv zajiste okusíš.

Zhryzúť' v srdci potešení, v tele zdraví tvoje,

pújdeš ze zlosti do zlosti bez všeho pokoje.

Nedaj místa v srdci tvojem hnevu zbytečnému,

ačkoliv bys' krivdu trpel, odpusť hned každému.

5. Svornosť lásky matka. Nech ti bude sladká.

Svornosť bedlivá pestúnka lásky a milosti,

lásku krmí a varuje z všej opatrnosti.

Jak se lásce ubližuje, svornosť hnedky kvílí,

a spúsobem všelijakým lásku kojiť cílí.

V kterém dome se nespívá lásky milá nóta,

tam nebude prebývati svornosť a jedn[e]ta.

Kam milosť a láska jide hore, aneb dolu,

tam i svornosť se obracá, chce byť s láskú spolu.

Jak chceš svornosť v dome míti, lásky nezanechaj,

svornosť, láska z domu tvého učiňá milý raj.

Búh v nem bude prebývati, i jeho anjelé,

a ty budeš požehnaný na duši, na tele.

6. Nechtej v hneve služebníkúv trestať.

Nekdy čeleď hospodára k hnevu podzbudzuje,

a pre svoju neposlušnosť bitky zasluhuje.

Ty však, múdrý hospodár[u], varuj se od bití,

když múžeš s napomenutím čeleď napraviti.

Jak pre škodu, neb výstupek služebníka tvého,

hnev te nútí rozpálený ku trestání jeho,

dokud te hnev nepomine, nechtej ho trestati,

nevedel bys' rozhnevaný kedy máš prestati.

Nechtej nikdy poddaného trestať z prchlivosti,

odpusť bitku zaslúženú pri dobrotivosti.

Jak odpustíš, on tým více bude se te báti,

a tvú láskavú dobrotu bude milovati.

7. Trpezlivosť je statečná, v mnohých vecách užitečná.

Trpezlivosť nejsilnejšá medzi všemi cnosti,

má zbroj sily, odev lásky, a i štít tichosti.

Ku dostání dobrých mravúv velice pomáhá,

když v tichosti všelijakú protiveň premáhá.

V protivenství a i teba žádá posilniti,

jak ju k sobe do hospody nezanedbáš vzíti.

Trpezlivosť tobe škody v ničem neučiní,

než v neštestí potešením obohatiť míní.

Jako máš trpkosť premáhať ona te naučí,

ale m[o]síš ju poslúchať, čokoliv poručí.

Cnosťmi, i dobrými mravmi dúm tvúj obohatí,

áno i tvých neprítelúv k milosti obrátí.

8. Človek hnevlivý bývá zvadlivý.

Jestli budeš v obyčeji trpezlivosť míti,

bude každému človeku s tebú milo žíti.

Ale kdo pro vec nejmenšú fúká na každého,

ten pod sluncem nenalezne prítele stálého.

Když mu sedne mucha na nos, ježí se hnevlivý,

kdo je schopný ku hnevání, bývá i zvadlivý.

Od hnevlivých odstupuje, kdo se zvady bojí,

kdo má s nimi tovaristvo, nebývá v pokoji.

Ačkoliv bys' mel príčinu nekdy se hnevati,

nechtej slovem, ani skutkem hnev ukazovati.

Nejlepší mrav z dobrých mravúv trpezlivým býti,

a ustúpiť, ačkoliv bys' mohel prevýšiti.

9. Čo z práce nadobudeš, to šanuj.

Bohové za prácu lidem všecko prodávajú,

áno i nejmenšej veci darmo nedávajú.

Modlívaj se Pánu Bohu, pracuj s ochotností,

dá ti Pán Búh, čoť' potreba, podle svej ščedrosti.

Však nicmenej skrze prácu jak čo k tobe prijde,

nech to snadno zas k stracení od tebe nejide.

Skovaj na dálej to, čo včul nemúžeš užíti,

neb skované veci múžú nazatým slúžiti.

Na jarmeku bez penezí žáden nic nekúpí,

a kde schádza opatrnosť, tam škoda pristúpí.

akoda chudobu, chudoba bídu spúsobuje,

zle tam, kde neopatrnosť prácu nasleduje.

10. Hostiny zbytečné není sú statečné.

Dobrá vec jest jednúc v roku činiti hostinu,

k svému stolu povolati známých i rodinu.

S tým spúsobem prítelové zas se obnovujú,

ukázanú dobrotivosť znovu odsluhujú.

Jak si hojným vyživením opatrený stále,

múžeš tú obyčej držeť ku tvojej pochvale.

Však pri žádném hodování nedrž zbytečnosti,

každá zbytečnosť bojuje proti statečnosti.

Jak si v malém hospodárství, varuj se hostinek,

vzlášte když p[o] všecko bežíš s penízem na rínek.

Nežli bys' mel na hostinu všecko utroviti,

radnej s jiným poslúžením chtej známých uctiti.

11. Když se štestí zmení, i prítelúv neni.

Stíň budeš meť vždy pri sobe, když slunéčko svítí,

a bude te nasledovať, kamkoliv chceš jíti.

Čím náhle slunečnú jasnosť oblaky zastíňá,

tehdy vícej pri tvém boku neuvidíš stína.

Tak i s bohatým človekem prítelé bývajú,

a když vpadá do chudoby, ho zanechávajú.

Nechcú býti s ním účasní neštestí tmavého,

ale budú ho obchádzať jako neznámého.

Jak svým časem a i tobe slunéčko zasvítí,

vždy nejlepší sám na seba m[o]síš pozor míti.

Jak dáš všecko tým, kterí te v štestí bečelujú,

zeďá všecko, utrú ústa, a teba vysmejú.

12. Nekdy lepšá známosť než peníze.

Dobrá vec jest i neznámým dobre učiniti,

skrz zdvor[livosť] do známosti s neznámým vstúpiti.

Lepšá známosť, než peníze nekdy človekovi,

vícej známosť časem platí, než peníz hotový.

Lidé lidí potrebujú v rozličnej potrebe,

neni žáden dostatečný vždy slúžiť sám sebe.

Nekdy čo chceš za peníze, nemúžeš kúpiti,

od známeho v tvej potrebe múžeš darmo vzíti.

Míšajú se jako včely v tomto svete lidé,

neví človek, [po] čo kedy medzi cudzích prijde.

Múžeš i ty svojím časem, kdes' nebyl, prijíti,

jak tam budeš meť známého, múžeš ho užíti.

13. Lepšého prítele dostaneš za lásku, nežli za peníze.

Užitečná vec každému, když skrz dobrodiní

sobe čo nejvíc prítelúv láskave učiní.

Za peníze se jednajú na rok služebníci,

a za lásku až naveky tví dobré prející.

Kedy kúpíš za peníze prítele verného[?]

Vtedy, jestli zafedruješ v nečem potrebného.

K tobe srdce své obrátí povinný z vdečnosti,

bude se ti odsluhovat v svej príležitosti.

Pamatuj dobre učiniť opovrženému,

nevíš, kedy múže býti ku užitku tvému.

Ze zrnéčka maličkého vyrastá velký klas,

z mizerného dobrý bývá prítel v odporný čas.

14. Na cnosti, ne na umení vyhledávaj tvé spasení. Což osoží mnoho vedeť, a bez cností v

hríchoch sedeť.

Neusiluj se pochopiť podle všetečnosti

veci tajné a hluboké boskej velebnosti.

Jaké nebe, kolik je hvezd, čo slunce a mesíc,

nepochopíš tvým rozumem, bys' rozjímal nejvíc.

Kde zem stojí, odkud púvod more hlubokého?

Čokoliv je vyše teba, nic nemej do teho.

Nepomúžú hlubokosti k ospravedlnení,

jestli v tobe dobrých skutkúv, ani cností neni.

Poneváč si smrtedlný, staraj se pečlive,

abys' mohel do večnosti vykročiť šťaslive.

Tvoje štestí nezáleží na takém umení,

ale skrze dobrý život prijdeš ku spasení.

15. Kdo se smrti obává, bláznivý titul dostáva. Bláznivosť jest, to se báti, čo se musí jednúc

stati. Sene[c]a

Starý chlipný, a lhár boháč, a pyšný chudobný,

sú blázniví, a týmto trom čtvrtý je podobný.

Ten, který se smrti bojí, a nechce zemríti,

radnej by chtel v časných bídách až naveky žíti.

Smrť je neni tak strašlivá, jako sa maluje,

temu je ku potešení, kdo ju rozvažuje.

Kdo se vždycky smrti bojí, tratí potešení,

lépej by mu bylo zemreť, než žiť v skormúcení.

Veselý buď, a dobre čiň, tak aalamún učí,

staraj se, abys' po smrti byl do nebe súcí.

Pokud žiješ, si v žalári, a v plačlivém míste,

raduj se, že te smrť z neho vyslobodí jiste.

16. Hnev rozum zatmívá: nic dobré nemívá. Kdo pri hneve mlčí, k dobrému se učí.

Z hnevu se vaditi nechtej o nejistej veci,

nikdy ruky nezehreješ pri studenej peci.

Človek príliš rozhnevaný ctnej pravdy neuzná,

byť by mu ju pred očima kdo vyvázal z uzla.

Velmi dobrá jest obyčej v takém človekovi,

který, když se čo rozhnevá, slovíčka nepoví.

Nebo hnev rozum odnímá, mysel promeňuje,

dobre činí, kdo pri hneve jazyk svúj zdržuje.

Rozhnevaný nic dobrého nemúže rozsúdiť,

tehdy lépej mlčeť, nežli bez rozumu mluviť.

Jak s mluvením rozhnevaný neustúpíš nikdy,

kdo te za to nazve bláznem, neučiníť' krivdy.

17. Čo musíš dať, to nešanuj. Od skúposti ruku hamuj. Nákladek užitečný vždycky statečný.

Nekterí sú, kterých práca záleží na rečách,

nechcú ruky své zdržovať pri statečných vecách.

Jiní zas na daremnicu své nákladky čiňá,

a nekterí ze zlých vecí chválu dostať míňá.

Neslušná vec jest, to čo máš, nadarmo márniti,

a kdy sluší nečo dávať, vtedy skúpým býti.

Jak čas, a i vec statečná te nútí k nákladku,

na užitek a i na česť mej dobrú památku.

Čiň nákladek, jestli treba, to bez odkládání,

byť' neprišla škoda jaká krem tvého nadání.

Kdo nákladek v čas potrebný činiti odkládá,

obyčejne krem domnení do škody upadá.

18. Zbytek v reči nikomu nesvečí. Prostrédek v chování od potupy chrání.

Zbytek všade je bláznivý, čo mnoho to mnoho,

daj každému svú úctivosť, neboj se nikoho.

V sm[í]choch, v žartoch a v mluvení nemej zbytečnosti,

tvé chování ve všech vecách zdržuj pri mírnosti.

aíf se plaví bezpečnejšej na maličkej vode,

a vzdálený od hlubočín nic nevi o škode.

Však když na hluboké more bez vesla vychádzá,

tehdy k svému zatopení jistotne prichádzá.

Ve všech vecách drž prostrédek, od zbytku se varuj,

s malým bývaj spokojený, samopašnosť hamuj.

Jak zbytečnú rozpustilosť nebudeš hamovať,

zahrúží te do potupy, až budeš banovať.

19. Nechtej jiných zahanbiti, jak chceš u všech milý býti.

Nikdy nemluv, čo by mohlo jiných zahanbiti,

jestli žádáš vždycky od všech svú úctivosť míti.

Kdo k jiného zahanbení tajnú vec odkrývá,

málo dúverných prítelúv k potešení mívá.

Jestli čo víš na jiného, to múdre skrývať máš,

jak čo povíš tvým jazykem, težko jest tajiť zas.

Lépej úpadek bližního s mlčaním zakrýti,

než, čo povíš k zahanbení, zase to tajiti.

Čo tobe známo samému, druhým neoznamuj,

aby mnozí neštráfali, čo zhrešil bližní tvúj.

Jak ho mnozí štráfať budú pro tvé rozchýrení,

budeš jemu k nenávisti, a i k zarmúcení.

20. Tajný hrích neni smích. Potajemné zlosti vyndú ku známosti.

Nemyslij si, že hríšnici osoh z teho majú,

když v tajnosti mnohé hríchy zlé vykonávajú.

Skrytá nemoc obyčejne nebezpečná bývá,

neb vzdálená od lekárství, vícej jej pribývá.

Nepravosť se časem kryje, časem zjevná bývá,

klinec z vreca se vykole, ačkoliv se skrývá.

Dotud žbánek vodu nosí, dokud ucho celé,

jak raz ucho se utrhne, na štrepy se zmele.

Svým časem se vyjevujú kdejaké tajnosti,

nechtej skryte se obírať v žádnej nepravosti.

Ani nezvíš, v který týden čas dvere otvorí,

vynde tvá zlosť medzi lidí, hanbu ti prisporí.

21. Čo se z hríchu stává? Všecko zlé človek z neho dostává.

Nepovedaj z nemúdrosti: zhrešil sem nemálo,

avšak zlého až posavád nic se mi nestalo.

Dost je času ku trestání; Búh je milostivý,

když si zhrešil, dekuj Bohu, žes' posavád živý.

Jak si zhrešil smrtedlne, stratils' Boha, nebe,

čo je v nebi, i na zemi, stojí proti tebe.

Stratils' dedictví nebeské, i dušné spasení,

má byť a i krev Kristova k tvému zatracení.

Učinen si smrti synem, i diablu poddaný,

máš naveky v pekle bývať s hríchami zvázaný.

Čož horšího stať se múže tobe, ó človeče[?]

Čiň pokání, nepridávaj hríchy k hríchom více.

22. Nebuď opovážlivý, budeš vesel živý. Rozum silnejší než sila.

Nechtej byť opovážlivý, nikoho nezhaňuj,

s nikým nechtej pohrdati, a každého šanuj.

Nedávaj se do malého jak jastrab do slépky,

abys' se sám neoklamal, a nevšel do klétky.

V malém tele malá sila obyčejne bývá,

ale v malém vetší rozum, i múdrosť prebývá.

Komu schádzá sila v tele od prirodzenosti,

obyčejne vícej mívá v hlave rozumnosti.

On s rozumem víc učiní, nežli ty ze silú,

tvú palicu proti tebe obrátí za chvílu.

Kdo netrúfá na svej sile, s rozumem bojuje,

s rozumem mdlý bojujíce silných prevyšuje.

23. Múdré ustúpení je bez pohanení.

Koho vidíš, že ti v nečem nemúže byť rovný,

usiluj se ponížene jemu byť podobný.

A jak te chce s protivenstvím v nečem prevýšiti,

ty zvítežíš, jestli umíš múdre ustúpiti.

S utíkaním neprítelúv nekdy premáháme,

jejich nádherné zvíteství od nich odnímáme.

Tak víťaza časem svojím zmáhá prevýšený,

který v hrsti mel zvítestvo, bývá ponížený.

Nežádaj si s protivenstvím koho prevýšiti,

nectí človeka v zlej veci zvítestvo držeti.

Hanbu mívá, kdo v zlých vecách jiných prevyšuje,

A ten chválu, kdo v zlých protivným múdre ustupuje.

24. Vexy zbytečné nikomu vdečné.

Žáden vexy nemiluje, i ty jich nelíbíš,

jak zbytečné budeš koho vexovať, pochybíš.

Ze žádným se neoddávaj nikdy do vadení,

tvrdé s tvrdým nezmuruje žádného stavení.

I dobrého ze slovami neprobuj pichati,

jak ho doženeš do hnevu, vícej ti odplatí.

Z malej iskry velký oheň časem se vzbudzuje,

a jedno slovo odporné zvadu spúsobuje.

Slovo odporné se týká i srdca i žlči,

nemúdrý je, kterýkoliv zlé slová nemlčí.

Slovo k slovu, reč do reči, potem zvady, kriky,

ze slova plameň vychádzá, a i dym veliký.

25. Losování o budúcich vecách je daremné.

Nechtej skrz lós vyhledávať tvé budúce štestí,

jestli nechceš ku omylu sám seba privésti.

Kdo chce zvedeť skrze lósy, čo se má s ním stati,

verí lósúm, a s tým hreší, a lós nic neplatí.

Čo Búh s tebú chce učiniť, bez teb[a] učiní,

nech ti lós jakkoliv padne, Búh vúlu nezmení.

V lósoch pravdu vyhledávať jest písať v komíne,

čo Búh na te chce dopustiť, jiste te nemine.

Nechtel Búh dať človekovi takej vedomosti,

aby vedel, čo Búh činiť míní od večnosti.

Dost mej na tej vedomosti, že máš raz umríti,

vezmeš večnú v nebi slávu, jak chceš dobre žíti.

26. Trpezlivý buď, když znášaš krivý súd.

Protivenství[,] a i krivdy znášaj trpezlive,

buď zmužilý, když te v súde odsudzujú lstive.

Neb ten, který zvítežuje skrz sudce krivého,

i ze sudcem potešení nemívá dluhého.

Nežádaj se za zlé [mstíti], než modlij se za nich,

neb jim pomstva nasleduje z nepravostí jejich.

Bezbožnému z bezbožnosti pokuta vyrastá,

protož tvá vúle nech bude v mstení vždycky sprostá.

Težko [síce] poslúchati proti sebe lhaní,

ale težšá vec falešné znésť odsudzovaní.

Ty zústaneš silným mužem, zaslúžíš si nebe,

jestli zneseš trpezlive vše krivdy na sebe.

27. Závisť temu škodí, u koho se plodí.

Dokud žiješ v časném tele, chráň se od závisti,

bys' u Boha, i u lidí nebyl v nenávisti.

Závisť v srdci chce prebývať bez všeho užitku,

ale nechce rozmnožovať bohactva v príbytku.

Závisť žádnému jinému zrídka kedy škodí,

kreme temu človekovi, v kterémžto se plodí.

Temu srdce stíská, žere, kosti vysušuje,

jako jašter, který svoju matku usmrcuje.

Ačkoliv by neranila, težko ju znášati,

nechtej hofera takého do srdca púšťaťi.

Miluj bližních, a nezáviď jim štestí hojného,

pros od Boha, dá i tobe, čoť' jest potrebného.

28. Zvady a zlosti predešlé, a juž uhasené, nepripomínaj.

Nesloboda pominulú zvadu spomínati,

hnevy predešlé skrz zmínku zas obnovovati.

Oheň zhaslý skrz dúchání zas se roznicuje,

zmínka hnevu predešlého k zvade podzbudzuje.

Neprítelstvo spokojené jak kdo pripomíná,

nedrž ho za statečného, ale mej za kmína.

Neb na zlosti uhasené mel zapomenúti,

on však jich pripomínajíc, zas ku hnevu nútí.

Kterákoliv zlosť zložená leží v dobrém míste,

jak ju pohneš, poraní te, neb jiného jiste.

Pújde dálej, jako ptáček když z klétky vyletí,

bezbožný, kdo zlosť predešlú prinášá k pameti.

29. Chvála vlastní bláznivá.

Kdo sám seba v nečem chválí,

do potupy se vevalí.

Ani chvály, ani hany sám sebe nedávaj,

ku posmechu na tvú hlavu koruny nestavaj.

Jako štrevá porušené vlastní chvála smrdí,

nerád ju žáden poslúchá, a za ňu se vstydí.

Kdo se chválí, neb zhaňuje v jakejkoliv veci,

čím víc chválu opakuje, tým je blázen vetší.

Dym vzbudzený oči ščípe, vlastní chvála uši,

kdo svú chválu vyhledává, v posmechu byť musí.

S pohanením, aneb s chválú česť vyhledávati,

neni jináč, než jako dym do vreca chytati.

Ej hle[:] marná chvála beží, a jako dym hyne,

a čím vícej se vyvýší, tým skorej pomine.

30. Skrovnosť rozmnožuje statky. Hojnosť vede jich na zmatky.

Jak si podle tvojej práce prišel ku hojnosti,

tehdy schvostnosť neoblibuj, drž se pri skrovnosti.

Ačkoliv je hrdlo malé, ale mnoho stroví,

jestli jeho vúli slúžiť vždy budeš hotový.

Čo dostaneš pracovite dost za dluhé časy,

to nanáhle rozpustilý tvúj žalúdek skvasí.

Skorej každá vec se míňá, nežli se dostává,

když žalúdek rozkazuje, a ne múdrá hlava.

Pomaly choď, dálej ujdeš, vzlášte po kamení,

jestli kone budeš šibať, prijde vúz k skazení.

Pomaly teho užívaj, čo je v tvojej moci,

bys' zas pracovať nemusel ve dne, a i v noci.

31. Skrovná bláznivosť má svú úctivosť.

Bláznem zústať opatrne, jest múdrosť veliká,

jiných žartem k smíchu pohnúť, cti se nedotýká.

Když čas, neb vec ukazuje, bláznem zústať sluší,

kdo však zbytečne bláznuje, statečnosť poruší.

Múžeš i ty zústať bláznem, když temu čas radí,

počestnosti tvej bláznivosť skrovná nezavadí.

Merkuj, abys' neobrazil koho z bláznivosti,

to by bylo pripísané tvojej nemúdrosti.

A i múdrý svojím časem mravy promeňuje,

ale jiných obraziti vždycky se varuje.

Kedy se máš zablázniti, hleď na čas, na místo,

i na spúsob, ale zbytek zanechaj načisto.

32. Chlipnosť špatné meno má težké bremeno.

Chlipnosť meno nešlechetné bez všej vstydlivosti,

vysušuje milovníkúm krev, telo i kosti.

Kdo jej slúží, obyčajne takto jemu platí;

odnímá mu dobré meno, a víc ho nevrátí.

Ačkoliv nikdo o tvojej chlipnosti včul neví,

Zítrejší deň všeckým lidem chlipnosť tvú vyjeví.

Bez cti, ve velkej potupe, i v hanbe zústává,

kdo ku chlipnej nečistote srdce své oddává.

Žáden nechce špatné meno chlipnosti nositi,

nech se každý usiluje od nej vždy hájiti.

Jak raz, neb víc koho raní, potem podmaňuje,

podmaneného človeka o česť pripravuje.

33. Skúposť v strachu stojí. Žebrákúv se bojí.

Fabula jest o štedrosti mluviti skúpému,

jako píseň o čistote spívati chlipnému.

Slepý barvy nerozezná, nech sú nejpeknejšé,

nepochválí hluchý nóty i nejlíbežnejšé.

Skúpý v nejlepšém pokoji každého se bojí,

neb miluje své peníze, o česť svú nestojí.

Nikomu nic nechce dávať, než vždy chce víc míti,

proto pred každým žebrákem žádá se ukrýti.

Babka k babce, budú kapce, často pripomíná,

težko peníz i na kapce z truhlice vynímá.

Ty však za nejvíc pokládaj ctnej štedrosti cenu,

nebo skúposť škodu činí též dobrému menu.

34. Kdo mluví bez míry, nedávaj mu víry. Mnohorečnosť nestatečnosť.

Vždycky, všecko, a každému veriti nesluší,

neni je to všecko pravda, čo prijde do uší.

Kdo ku hojnému mluvení často se oddává,

když chce mluviť, m[o]sí lháti, jak pravdy nestavá.

Málo žita bude míti, kdo husto rozsívá,

tak v zbytečném rozmlúvání málo pravdy bývá.

Zbytečná reč sotvy pravdu má v dvacátém slove,

bude mluviť, že starý kúň má kopyto nové.

Z práznej pivnice zelenú vystrkuje víchu,

jazyk hojný ku mluvení nebude bez hríchu.

Nedaj víry, vzlášte temu, kdo rozmlúvá mnoho,

a ty s dluhými rečami nezdržuj nikoho.

35. Korhel tri pokuty zasluhuje, když z korhelstva nečo prestupuje.

Kdo z opilstva se dopúšťá do jakého zlého,

nech sám sebe neodpúšťá provinení teho.

Nech nevskládá na korhelstvo vinu učinenú,

než na seba, když se oddal k pití zbytečnému.

Víno, pivo, a pálené nemá žádnej zlosti,

ale ten, kdo je užívá sám chtíc v zbytečnosti.

Nemá víno žádnej viny, vina na tem leží,

kdo ví, že z vína zlé činí, predce k vínu beží.

Tri pokuty zasluhuje korhel zlorečený,

za korhelstvo, i za vinu, i za pohoršení.

A on sobe má pridati sám čtvrtú pokutu,

by zbytkem dobrému trúnku nečinil potupu.

36. Tovaristvo verné v zármutku dúverné.

Tovaristvo z prirodzení človek oblibuje,

nebo verné tovaristvo bídy ulevuje.

Jak človeka v jakej veci zármutek zachvátí,

zahojí se, jak má komu se požalovati.

Jak te trápí žalosť v srdci, aneb čo tajného,

odkryj srdce prejícímu, zbaven budeš zlého.

Ne každému, ale temu, který mlčeť umí,

a také skrz dobrú radu potešiť rozumí.

A jak tajnosť srdce tvého zjavíš búchalovi,

dost v krátky čas tvé sekreta pred všemi vysloví.

Tajné tvoje rozmlúvání rozestre na strese,

a namísto potešení žalosť ti prinese.

37. Lekárství v nemoci bývá ku pomoci. Lekár mnohý, aneb nový podetne ti k smrti nohy.

Majú zeliny cnosť svoju, múžú byť k pomoci,

sú potrebné, ale nejvíc človeku v nemoci.

Jakú cnosť má která v sobe, lekár má vedeti,

která nemoc s čím se hojí, pozorne hledeti.

Jak nekedy mdlé tvé telo žádá meť lekárstvo,

ku zelinám nepridávaj nijaké bosorstvo.

Zrídka volaj ku hojení doktora nového,

varuj se též užívati lekárstva mnohého.

Nechtej meť mnoho lekárúv, buď v tem pozorlivý,

od hlúpého neužívaj, jestli chceš byť živý.

Od takého vždy utíkaj, který se rád chválí,

nebo jak te neuzdraví, to na teba zvalí.

38. Bezbožný je v svete dedič. Spravedlivý tu nemá nic.

Ej hle! Jaké štestí majú sveta milovníci,

k vúli jejich dobré slúží čas tento bežící.

Otevrené dvere majú k všelikej hodnosti,

zisk i chválu dostávajú ze svej bezbožnosti.

Znášá krivdu spravedlivý, ustúpiť jim musí,

kdyby jim chtel pravdu mluviť, i bitky okusí.

Bezbožní sú dedičové tu časnej marnosti,

nechcú prijať spravedlivých ku svej společnosti.

Čo je, to je spravedlivý, má dedictví nebe,

a preto ho svet sužuje, honí preč od sebe.

Nechce dať bezbožný místa na svete dobrému,

by dobrý obracal mysel ku dedictví svému.

39. Štestí je nestálé, dnes je velké, zítra malé.

Fortuna štestí bohyňa neni vždy jednaká,

dost žebrákúv z pánúv činí, král[e] ze sedláka.

Časem i nehodných lidí velmi vyvyšuje,

a nekdy též povýšených zase ponižuje.

Nermúť se, když vyvyšuje štestí bezbožného,

a nechtej mu závideti vyvýšení jeho.

Dává Fortuna bezbožným svoje políbení,

aby jich skorej privédla k jejich zahubení.

Fortuna zlým privazuje krídla ku lítání,

ukazuje zlaté dymy snadné ku chytání.

Když se na krídlách zvyšujú, ze strílky jich raní,

upadajú dolu hlavú krem všeho nadání.

40. Prípadek predvedený zbytečne neraní.

Dobrá vec jest predvedeti, čo se má stať zlého,

bys' se mohel pozorlive varovať od neho.

A jak od zlého prípadku nemúžeš se zbaviť,

predce zlá vec predvedená nemúže tak raniť.

Víc človeka poraňujú náhlé prípadnosti,

o kterých nemúže predkem míti vedomosti.

Zlý prípadek obyčejne tým silnejšej raní,

když na nepripraveného človeka sa zvalí.

Ty s rozumem v každej veci dobre máš patriti,

kedy, jako, z kterej strany zlé múže vyjíti.

Zlá vec podle skúselosti míň človeka raní,

když skrz štít predvedomosti rozumne se brání.

41. Zúfanlivost v súžení býva ku obtížení. Bez súžení žáden neni.

V súžení srdca nezhadzuj do zúfanlivosti,

silne znášaj jakékoliv trpké prípadnosti.

Zúfanlivosť neuleví žádného súžení,

než pridává telu nemoc, duši zahubení.

Neni človeka na svete, čo by byl bez kríže,

každý stav má své súžení, knez, sedlák, i kníže.

Udatne máš bojovati v plačlivém údolí,

ne hned býti zúfanlivým, když te nečo bolí.

Pohleď na jiných súžení, v jakém m[o]sá žíti,

nechtel bys' s jejich súžením kríž tvúj promeniti.

Když ti Pán Búh dal malý kríž, mej v nem potešení,

mnoho vetší bys' mel nosiť podle zaslúžení.

42. Príležitosť lítá, a pilný ju chytá.

Príležitosť se maluje v človeka podobe,

krem dvúch krídel na ramenách nic nemá na sobe.

V pravej ruce jako behúň má velkú palicu,

nic nemá vlasúv na hlave, krem nad čelem ščicu.

Spredku každý za tú ščicu múže ju chytiti,

jak pomine, holá v tyle nedá se zhoniti.

Kdo má k čemu príležitosť, chytiti ju múže,

a skrze jej dobrú pomoc v prácách si pomúže.

Tak predkové starodávní ju vymalovali,

nedbanlivých ku pilnosti vynaučovali.

Protož jak máš príležitosť, užívaj ju pilne,

jak zanedbáš, bez úžitku ujdeť' neomylne.

43. Pozornosť v každej veci míti prislúchá.

Hleď za seba, i pred seba ze vší pečlivostí,

neb neškodí nižádnému zbytek pozornosti.

Víš, čo bylo, a čo má byť, predvedeti sluší,

težká vec jest, čo kdo nechce, když podstúpiť musí.

Starodávní Rimanové Jánusa vzývali,

by predešlé i budúce v pameti mívali.

Falešný búh menem Jánus i v tyle má oči,

i za sebú i pred sebú vidí, čo se točí.

Ty ačkoliv si kresťanem, žáden te nezhaní,

jak ho budeš nasledovať v tem pozorování.

Jak vyvrátíš z nepozoru vúz anebo sane,

darmo povíš: nevedel sem, že se to tak stane.

44. Zbytek v jídle, v pití nechtej nikdy míti.

Nechtej zbytkem užívati jídla neb nápoje,

abys' nejak neutratil milé zdraví tvoje.

Kde utratíš milé zdraví, tam ho víc nehledaj,

abys' zdráv byl, zbytečnosti vždy dobrý pokoj daj.

Nejedz tolko, kolko múžeš, než tolko, čo treba,

by žalúdek vždycky nosil dobrú chuť do chleba.

Kdo je s malým spokojený, a chuť svú stahuje,

zdravší bývá, a i život sobe prodlužuje.

Vícej zdraví, než rozkoši posluhovať sluší,

nebo rozkoš škodí zdraví, telu, a i duši.

A i oblak preplnený sám se roztrhuje,

neni v dobrém položení, kdo zbytek miluje.

45. Čo dobrého každý súdí, kdo odpírá, ten poblúdí.

Neprotiv se mnohých lidí zmyslu obecnému,

vzlášte když proti porádku neni duchovnému.

Jak ty jeden proti všeckým budeš bojovati,

každý svú zbroj proti tebe samému obrátí.

Nebo kdo je v svojem zmyslu protivný každému,

tehdy milý obyčejne nebývá žádnému.

Jak chceš všech ustanovení ty jeden tupiti,

žáden te[,] jako prislúchá, nebude líbiti.

Zrovnávati se s jinými nech je tvá regula,

ačkoliv by te nútila proti temu vúla.

V zlej pak veci proti Bohu nikdy neprivoluj,

ačkoliv by i celý svet chtel ujať život tvúj.

46. Šanuj zdraví tvého tela. By v nem duša dobré mela.

Duša večná k podobenství boskému stvorená,

na malý čas do hlinenej nádoby vložená.

Telo lidské nic jiného, jen popel a blato,

ale duša je v nem drahšá nad stríbro a zlato.

Když miluješ dušu tvoju, opatruj též telo,

ale jedine natolko, aby zdraví melo.

Aby duša v zdravém tele byla slobodnejšá,

v prácách svojich k chvále boskej vždycky spúsobnejšá.

Usiluj se ustavične zdraví varovati,

neb je vinný, kdo samochtíc zdraví svoje tratí.

Nejsi pánem zdraví tvého, ale služebníkem,

vydáš počet, jak nebudeš jeho varovčíkem.

47. Nesvornosť u lidu činí mnohú bídu.

Velmi odporní časové v svete nastávajú,

tomu mnozí zlým planetám príčinu dávajú.

Ale nebe, zem, planety stoja odpočátku,

vždy konajú svú povinnosť v jednakém porádku.

Jací lidé, také časy[:] nech je všeho dosti,

prece zlý čas, když je málo u lidí svornosti.

Kdo má svornosť, lásku, pokoj, dobré časy mívá,

a z tých, kterí proti časom šemrú, se vysmívá.

Jak by jiste nekterý čas byl k tvojej žalosti,

pomine se; buď v nádeji, i v trpezlivosti.

Čas žalosti nevzbudzuje, než protivní lidé,

táhnú seba, a i jiných k žalostivej bíde.

48. Snúm never.

Sny od Boha, i od ďábla, i od prirodzení,

snívajú se človekovi podle všech domnení.

Ty když nevíš rozeznati, který od Boha sen,

nechtej veriť snu žádnému, vyhoď ho z mysli ven.

Čo kdo mluví, nebo slyší, neb žádá dostati,

ve sne vidí, aby mohel med prez sklo lízati.

Na čos' nikdy nepomyslel, toť se nekdy snije,

fantázia mnohé veci ve sne v jedno zvije.

Jak lekári z prirodzených snúv znajú nemoci,

ščasliví sú, nebo skorej múžú byť k pomoci.

Ale ty, jak všelijakým snúm budeš veriti,

tehdy medzi poverkármi budeš místo míti.

49. Hosť častý nemilý. Ver mi, synu milý.

Kde te nejvíc oblibujú, tam zrídka máš chodiť,

neb časté navštivování má obyčej škodiť.

Kde si milý, ješte budeš ve vetšej milosti,

jestli se tam neukážeš kreme v potrebnosti.

Proto vzácný karbunkulus, i drahé kamení,

že jich zrídka uhlídáme, v hojnosti jich neni.

Čehokoliv se nachádzá v svete do hojnosti,

obyčajne je u lidí v opovrženosti.

Buď rozumný, abys' vedel, kam máš kdy prijíti,

i varený, i pečený nikde nechtej býti.

Když si častý, si nemilý, vyhnať se te bojí,

neb on o svoju statečnosť víc, nežli ty, stojí.

50. Jak chceš bytí v lásce: nebuď na prekázce.

Když prichádzáš ku nekomu v tvojej potrebnosti,

nepredlužuj rozmlúvání, odbav se v krátkosti.

Myslij sobe, že i on má práce k vykonání,

bys' mu nebyl na prekázce skrze rozmlúvání.

Jak te u sebe zdržuje bez všeckej príčiny,

zevnitrne političnú úctivosť ti činí.

Radnej bude, když odejdeš: mej na tem slove dost,

jak zústaneš bez príčiny, nebudeš vzácny hosť.

Statečná vec jest zdržovať, odjíť statečnejšá,

v statečnosti zetrvávať, jest vec nejmilejšá.

Jestli by te pridržoval pre svoje príčiny,

jak zústaneš ku potrebe, budeš bez všej viny.

51. Nemilá všetečnosť pokazí statečnosť.

Všetečnosť od všech zhanená má zatmené oči,

preto do cudzého domu, jak do svého kročí.

Cudzé veci jak nevidí, aspoň chce slyšeti,

a potem i tajné veci prinášá k pameti.

V cudzém dome cudzé veci opačuje pilne,

podzbudzuje hospodára k hnevu neomylne.

Neb hospodár svoje veci chce míti v pokoji,

tehdy každá vec v svém míste nech spokojne stojí.

Tvá skúselosť častokráte teba vyučuje,

nerád vidíš, když tvé veci nekdo opačuje.

V tvojich skutkoch pošetilej nemej všetečnosti,

jak si dobrým milovníkem peknej statečnosti.

52. Pri cudzém stole hosť má míti statečnosť

Jak se ti kedy pritrafí byť pri cudzém stole,

první místo nezasedaj, ani velké pole.

První do misy nesahaj, varuj se chvátání,

skrovne jedz, čoť' se predkládá, a bez ponúkání.

Čoť' se pri stole nelíbí, nechtej to haniti,

ani nechtej žádné jídlo zbytečne chváliti.

Nezastávaj vidlicami, čo jiný chce vzíti,

myslij si, že čo podlejšé, to tvoje má býti.

Málo rozmlúvaj pri stole, vzlášte pri začátku,

bys' ostatný v jídle nebyl, mej dobrú památku.

Jestli ale pri obede nebudeš míti dost,

buď spokojen, a pamatuj, že si príchodzí hosť

53. Človek sám sebe nejvíc škodí

Obáváš se neprítelúv, seba se nebojíš,

a ty nejvetší neprítel proti sobe brojíš.

Ty si tvojím neprítelem, sám seba obávaj,

miluj jiných neprítelúv, na seba pozor daj.

Žáden ti tak neuškodí, jako ty sám sebe,

nebo žáden krem tvej vúle neodejmeť' nebe.

Pekné mravy, dobré skutky, život Bohu milý,

kdož ti skazí[;] jak ty nechceš, neni takej sily.

Žáden jedine od sebe poranený bývá,

všecko zlé čokoliv [z]nášáš, z teb[e] se vylívá.

Nedbaj na to čo ten z teba, nevychoď ze sebe[,]

trp násilnosť, a zvítežíš, a bude tvé nebe.

54. Tvé tajnosti drž v skrytosti.

Drž u sebe, jak máš jaké tvé tajné sekreta,

nevyjevuj [jich] druhému, podvodné sú letá.

Jak nemúžeš tvej tajnosti sám v sobe držeti,

jakož druhý, čo mu zjevíš, múže to mlčeti[?]

Tak pozorne dnes rozmlúvaj ze známým prítelem,

jak by on mel zítra zústat tvojím neprítelem.

Nedávaj tajné sekreta nikomu do hrsti,

boj se, že jich, kde bys' nerád, z hrsti svej popustí.

Byť byl nejlepším prítelem, múže se zmeniti,

nebo v svete nic stálého nedá se najíti.

Komu zjevíš tvé sekreta, bude tvojím pánem,

jak mi neveríš, oprobuj, skúsiš jako Amen.

55. Zlé veci zakryté neodkrývaj.

Zlú vec skrytú v dobrém míste nechtej odkrývati,

Z místa dobrého do konce nechtej ju hýbati.

Jak ju pohneš, smrdeť bude až ku podivení,

snad ti i škodu prinese, a i zahanbení.

Zlé veci uspokojené nech ležá v pokoji,

kdo rád zlé veci vzbudzuje, žádá byť v rozbroji.

Ze zlej veci porušenej smrad hrozný vychádzá,

težko zas ku spokojení v místo své prichádzá.

Kdo dráží psa nebo hada, roznicuje jedy,

kdo je k zlosti naklonený, netýkaj nikedy.

Kdo lva ze sna probudzuje, o život nestojí,

lépej obchodiť zlé veci, a býti v pokoji.

56. Múdrosť schválená hodna svého mena.

Nejlepší prítel človeka jest múdrosť, umení,

to žádného neopustí v rozkoši, v súžení.

V rozkoši vždy odtahuje od rozpustilosti,

a v súžení radu dává ku trpezlivosti.

Ačkoliv by všecké veci nechali človeka,

múdrosť pak stále s človekem až do smrti čeká.

Múdrosť v štestí, i v neštestí pritelstvo nemení,

tak Sokrates dal napísať na svojem prsteni.

Stálá múdrosť až ku smrti človeka sp[rov]ádzá,

nebo z dobrého koreňa pilnosti pochádzá.

Abys', synu, mohel dostať prítelstvo s múdrosťú,

buď bedlivý v tvém učení s velikú pilnosťú.

57. Na cudzé veci pozor daj, a na své nezapomínaj

Vykonávaj cudzé veci verne, a s pilností,

a na své nezapomínaj z tvej nedbanlivosti.

Jak na seba zapomeneš pre jiného práce,

budeš síce hospodárem, ale len nakrátce.

Čo je v tvojej povinnosti, to najprv vykonaj,

a jak čas máš, v potrebnosti jinému pomáhaj.

Bláznivosť jest svoju rolu pre cudzú nechati,

potem pre potrebu chleba v nedostatku státi.

Každý sobe je nejbližší, blížní je druhému,

máš chléb nejprv zaopatriť k vyživení tvému.

Jak komu čo vykonáváš, chtej i svú vec splniť,

jedno čiň, druhé nenechaj, nechtej se omýliť.

58. Jako máš s druhým mluviti, chtej se tuto naučiti.

Když s kým budeš rozmlúvati, nepchaj k nemu ústa,

byť' z úst sliny nefŕkali na tvár jeho zhusta.

Prvé nežli paru z úst tvých má druhý voňati,

radnej by nechtel rečí tvých jakživ poslúchati.

Ani takty prstem nerob pred nosem druhému,

očima nem[ži]kaj proti obyčeji tvému.

Zdrž se na ten čas od smíchu, když mluvíš tvé reči,

by druhý mohel rozumeť slová tvé, jak svečí.

Ani s krikem nerozprávaj, jak která vec beží,

nebo pravda, ani víra v kriku nezáleží.

Ústa tvoje neotvíraj na dluhú muziku,

skrátka povedz, a gruntovne, čo máš na jazyku.

59. Jazyk rozpustilý nikomu nemilý.

Jazyk v tele je malý úd, ale mnoho škodí,

jestli ho človek na uzde pozorne nevodí.

Potreba ho opatrne rozumem stahovať,

aby nemohel míry svej zlostne preskakovať.

Jestli jazyk pred rozumem popustíš popredku,

kde, tu ve[li]ce zavadí, učiní ti pletku.

Čo raz povíš, slovo do úst víc se nenavrátí,

aneb teba, neb jiného do blata vyvrátí.

Čo chceš položiť na jazyk, chtej prv v mysli zvariť,

nebo mysel, jestli je zlá, múže se napraviť.

Ale slovo vypustené nenapravíš nikdy,

jazyk rozpustne mluvící nebývá bez krivdy.

Nóta pátá.

Ráchel — gregem ipsa pascebat. Gen. cap. 29.

Pátú nótu spívá Ráchel v tvári svej spanilá,

neb i ona stádo ovec na pašu honila.

Lában v Mezopotámii z pohanského rodu,

mel dve dcéry Liu, Ráchel z manželského plodu.

Obe síce pochádzeli od jednej osoby,

však obe nemeli v tvári jednakej podoby.

Lia byla staršá sestra, na oči nezdravá,

nemohla byť v tvári pekná, když byla karpavá.

Ráchela pák, mladšá sestra, všecká v spanilosti,

pásla ovce otce svého podle svej čerstvosti.

Ráchel na slovenský jazyk ovca se menuje,

pase ovce, a od škody pilne jich varuje.

V zime doma kúdel prade; ovce pase v lete;

pohvizduje za ovcami a panč[e]šky plete.

Poskakovať za ovcami, i pískati umí,

čistotu medzi pastýrmi šanovať rozumí.

Ráchel se ovca menuje, i Boha videní,

spanilá je, a chlipnosti v svedomí jej neni.

Jedna byla v pustatinách Aranských studnice,

z kterej všeci napájali ovečky žížnícé.

A když ovce pri studnici s vodu obvlažili,

studňu kamenem velikým zase založili.

Dokud se všeci nezešli pastýrové spolu,

nem[o]seli zskládať kameň ze studnice dolu.

Pastýri s trema stádami čekati museli,

dokud ovečky s Ráchelú k studni neprispeli.

Ctná Ráchela s pastýrami schádzela se síce,

však ne v noci, ale ve dne príčinu majíce.

Kdyby mela jinde vodu k napájaní stáda,

pochybujem, prišla-li by ku pastýrúm rada.

Nevinný je stav pastýrský, nemyslí o zlosti,

nemúže byť vládná chlipnosť, kde neni sytosti.

Jestli je žalúdek prázdný, i chlipnosť omdlívá,

chlipnost pri prázném žalúdku hospodu nemívá.

Je panenství dost bezpečné pri pastýrském stave,

nosí venček za ovcami Ráchela na hlave.

Nebyla jej k žádnej škode podoba spanilá,

ovce od vlkúv, a seba od hríchu chránila.

Když priháňá ovce k studni podle obyčeje,

tam Jákoba patriarchu vidí z obličeje.

Jákob kameň odvaluje, a studňu odkrývá,

a ze studne vodu ovcám do žlabúv nalívá.

Tam od neho políbení prítelské dostává,

že je syn sestry otce jej, v známosť se jej dává.

Uznává ju za prítelskú, a ona též jeho,

že se znáhla zeznávajú, radujú se z teho.

Ona spešne oznamuje do mesta otcovi,

otec úctive vychádzá proti Jákobovi.

Ráchela medzi pastýrmi do počtu prichádzá,

v Písme pod menem pastýrským pátá se nachádzá.

Tvár spanilá, srdce čisté, a robotné ruce,

pilnosť v pasení dobytku, sú k[u] chvále súcé.

Kdo je v malých prácách pilný, i ve velkých bude,

nikomu pre sprosté práce chvály neubude.

Čím kdo opovrženejšé práce vykonává,

tým pro svoju poníženosť víc chvály dostává.

Líbila se Jákobovi ve všej svej podobe,

vzal ju, sedem let vyslúžíc, za manželku sobe.

Byla Ráchel u Jákoba ve velkej milosti,

však mela velký zármutek ze svej neplodnosti.

Potem predce porodila Jozefa milého,

dal ho jej Búh na jej prosbu ve všem spanilého.

Když rodí Beniamina, zemírá na ceste,

slávne ju Jákob pochoval pri Betlehem meste.

Nadto jej dal vystaviti i titul na hrobe,

by mela u všech památku večitú o sobe.

1. Pán Búh všecko rídí. A i všecko vidí.

Pán Búh se nikdy nezačal, hned byl od večnosti,

a bude naveky trvať v svojej velebnosti.

Čo chce múže učiniti, neb jest všemohúcí,

čo bylo, jest, všecko vidí, a i čas budúcí.

Nepotrebu[je] k videní svetla ku pomoci,

dobre vidí, čo kdo činí ve dne a i v noci.

I myslení nejtajnejšé všecko zjevne vidí,

beda temu, kdo se pred ním hrešiti nevstydí.

Milosrdný jest, trestání hned za hrích nedává,

bys' nezhynul, tvé pokání dluho očekává.

Vstyď se boskej prítomnosti, nechtej víc hrešiti,

jak si zhrešil, neodkladaj pokání činiti.

2. Život i smrť sú v prítelství, od prirodzenosti, ale u lidí nemajú jednakej vzácnosti.

Život i smrť z jednej matky na svet prichádzajú,

ale však u lidí milosť ne jednakú majú.

Jako život tak a i smrť jest z prirodzenosti,

kdo má život, musí odej[ť] skrz smrť do večnosti.

Každý skrze narodzení prichádzá ku bíde,

od narodzení skrz bídy vždy ku smrti jide.

Život lidem bídy plodí, smrť jich dokonává,

predce život vetšú milosť nežli smrť dostává.

Težšá vec jest žiť na svete, nežliže umríti,

neodporuj jednúc umríť, když miluješ žíti.

Ze smrti tvej počet nedáš, ale ze života,

jak zle žiješ, tehdy večná nasledujeť' psota.

3. Múdrý radnej mnoho mlčí. A blázen má mnoho rečí.

Múdrý človek málo mluví, múdrých rád poslúchá,

k bláznivému rozmlúvání neobracá ucha.

Jak čo potreba mluviti, mluví v povážnosti,

a nic jiné, len čo treba, a i to z krátkosti.

Mnohé reči v jednej veci nečiňá múdrého,

Z mnohej reči súdiť múžeš človeka hlúpého.

Byť mel o nejlepších vecách svoje rozmlúvání,

blázen bude, jestli o nich mluví bez skonání.

Blázen reči opakuje ku vyrozumení,

lhárstvo k[u] pravde pridává k lepšému verení.

Nekdy mluví, o čem by mel nejlépej mlčeti,

chválu dostať z mnohej reči má v svém precevzetí.

4. Lhárstvo jest plášč pravdy.

Lhárstvo chce pravdu skaziti:

pod svým pláščem udusiti.

Lhárstvo od diabla splodzené zlú obyčej mívá,

neb, když pravdu žádá skaziť fal[že]m se odívá.

Nechce, aby pravda mela místo své u lidí,

když je v zlosti postavená, za pravdu se vstydí.

Kdokoliv má lhárský jazyk v svojem obyčeji,

ten i falešne prisahať Boha se nebojí.

Kdo se často prisahává, má obycej lháti,

nechtej, synu, v žádnej veci s takým obcovati.

Oči, uši v človekovi nejsú v jedném míste,

ani pravda u lži nemá svoje útočiste.

Pravda jest, čo vidí oko; než čo slyšá uši,

mnohokráte podle pravdy veriti nesluší.

5. Daremné rozprávky nemajú místa.

Čo nejvetšé jest na svete? jak nevíš, to hádaj[?]

Odpovídám: Místo[;] druhú odpoveď nežádaj.

Neb každá vec, i nejvetšá, leží v svojem míste,

tehdy místo jest nejvetšé, o tom sám víš jiste.

Ale daremné rozprávky tým vetšé bývajú,

neb častokráte u lidí místa nemívajú.

Nemúžú se pro daremnosť do ušú zmestiti,

tehdy od velkého místa musá vetšé býti.

Jestli žádáš, aby reči tvoje místo meli,

musíš vždy v tvojem mluvení pri pravde byť celý.

Mluv natolko, by se mohlo zmestiti do uší;

které slovo místa nemá, v hanbe zastať musí.

6. Čas ve svete mnoho platí, nemúdrý je kdo ho tratí.

Čas jest v svete nejmúdrejší, vše kumšty nachádzá,

a i nejtajnejšé veci na svetlo vyvádzá.

Čas je nejlepší magister, to šepce do uší,

čo se má kdy vykonávať, neb mluviť jak sluší.

Čas na svete je nejdrahší; temu málo platí,

kdo ho v márnosti falešnej ničemne utratí.

Čokoliv jest nejlepšího, v čase máš dostati,

nechtej času v hrách, v zahálkách nadarmo mrhati.

Čas je v svete nejrychlejší, v behu jeho práca,

velmi rychle se pomíňá, víc se nenavracá.

Usiluj se vším spúsobem čas v dobrém tráviti,

bys' užitek k potešení mohel z neho vzíti.

7. Nezmlúvaj se o múdrosti s tým, který je v bláznivosti.

Odpovedi žádnej nemá bláznivá otázka,

nemalujú v pavučine pekného obrázka.

Kdo se s bláznem dišputuje, podobný mu bývá,

a i vetšé nežli blázen potupení mívá.

Jak na bláznivú otázku odpovíš s múdrostí,

když múdre s bláznem rozmlúváš, privedeš ho k zlosti.

A jak bláznive odpovíš na bláznivé reči,

že se bláznu podobňuješ, budeš blázen vetší.

Nezasluhujú odpoveď reči ledajaké,

s mlčáním dobre odpovíš na otázky také.

Skrz mlčání ho privedeš ku mlčanlivosti,

pozná, že otázka jeho byla bez múdrosti.

8. Zrkadlo ku poznaní tvému, nech jest svedomí tvé.

Tvári svej žáden nevidí, jedine v zrkadle,

ale zase zapomíná jaký je, nanáhle.

Svedomí zlé každý vidí: kdo se chce poznati,

nech pohlédne do svedomí, zví, jak mnoho platí.

Taký človek je pred Bohem, jaké svedomí má,

nic neplatí tvár červená s peknými očima.

Načo krása, aneb čerstvosť, neb drahé odení?

Jestli z dobrého svedomí nemáš potešení.

Nechaj veci zevnitrné, a vstúp sám do sebe,

tam uvidíš, čo ti schádzá, v jakej si potrebe.

Samého sobe poznati jest velké umení,

ani užitečnejšího v celém svete neni.

9. Neposúď nikoho, vymlúvaj každého.

Veliká opovážlivosť jest táto na zemi:

že se často dotýkáme cudzého svedomí.

Cudzé svedomí skryté jest, to my nevidíme,

Z nevidomého svedomí druhého súdíme.

Jak čo zlé činí bližní tvúj, takto máš mysleti:

že neví čo činí, neb má dobré precevzetí.

Čo kdo činí kedykoliv zlého neb dobrého,

súden bývá v skutku svojem z predsevzetí svého.

Jak nemúžeš zlý bližního skutek vymlúvati,

pamatuj ho pro úpadek v srdci litovati.

Mysli sobe, že bys' vetšé sám spáchal mrzkosti,

kdybys' ty byl postavený v tej príležitosti.

10. Jiným radiť umíš, sebe nerozumíš.

Nejlehšá vec jest na svete druhých napomínať,

[a i] sprostý prece žádá druhému radu dať.

Na sobe pak zapomíná; a i z malej n[úze,]

ze svú radú jakúkoliv pomócť si nemúže.

Lekár jiných uzdravuje, sám seba nezhojí,

neb čo druhým predpisoval, užívať se bojí.

Cudzé nemoci [znať umí,] sám svú nepoznává,

jak se neradí druhého, k smrti se oddává.

Jak koho v čem napomínáš, drž to i pro sobe,

by to žáden, čo zhaňuješ, nevidel na tobe.

Jak [uvidí,] tak ti poví: chceš hojiť nemoci,

a sám sobe v nedostatku nemúžeš pomoci.

11. Zdraví, svedomí, umení. Nad té veci drahších neni.

Sčaslivý je, kdo má zdraví v tele jako sluší,

jestli žádná zdraví jeho nemoc neporuší.

Tá je rozkoš z prirození v plačlivém údolí,

kdo užívá dobré veci, a nic ho nebolí.

ačaslivejší, kdo ze zdravím má spolu umení,

neb pokladu v časných vecách bohatšího neni.

Skrz umení múže jiným lidem pomáhati,

v samotnosti užitečne s sebú rozmlúvati.

Nejščaslivejší však jest ten podle všech domnení,

který z čistého svedomí má své potešení.

Nech v nemoci neb v sprostosti stojí jeho noha,

jak zadrží čisté srdce, bude videť Boha.

12. Telu mravy, cnosti duši zhromáždzovať vždycky sluší.

Mnozí telo cifrovati velkú starosť majú,

dušu cnosťmi ozdobovať snad zanedbávajú.

Telo zhnije v krátkém čase, a v prach se obrátí,

duša bez cností naveky jak bude trvati?

Dušu cnosťmi, seba mravmi dobrými odívaj,

cifrování tela tvého vždy dobrý pokoj daj.

Chceš se komu zalíbiti pro tvári tvej krásu,

budeš milý (i to nevím) do malého času.

Kdo se žádá očám líbiť, necvičí se v cnosti,

tak pred Bohem i pred lidmi bývá v ošklivosti.

Z pekných cností, z dobrých mravúv velká krása jide,

a tú stále oblibujú i Pán Búh i lidé.

13. Zisk falešný neni zisk, ale škoda.

Ukradené cudzé veci, zisk nespravedlivý

nevnášej do domu tvého, dokud budeš živý.

Jak ho vneseš, tehdy dúm tvúj až do gruntu zhryze,

Zach. 5. v 4.

Zachariáš dosvečuje v svej prorockej knize.

Ne užitek, ale škodu zisk falešný plodí,

i to čo máš spravedlive, na skazu uhodí.

Spravedlivosť, i svedomí, boží príkaz láme,

kdo bližního z podvodnosti s ublížením klame.

Jako ryba, když udicu s červíkem požírá,

domnívá se, že zisk drží, medzitým zemírá.

Tak a i ten, kdo bohatne z falešného zisku,

smrť nachádzá kr[o]m domnení na cudzém smetisku.

14. Ctij rodičúv tvojich vždycky. By te ctili tvoje dítky.

Nepochádzá hrozno z tŕňa, ani fík z bodláka,

nesplodzuje vlk barana, ani medveď ptáka.

Skrze čo kdo prehrešuje, skrz to trestán bývá,

kdo je zlý ku svým rodičúm, téz zlé dítky mívá.

Jaký otec, taký i syn, mluví se v prísloví,

taký bude syn tvúj k tobe, jakýs' ty k otcovi.

Neplodí zlý strom k jedení dobrého ovotce,

tak nebývá obyčejne lepší syn od otce.

Jak ty nechceš tvých rodičúv slušne šanovati,

počkaj, tvoju neúctivosť tvúj syn ti odplatí.

Cti rodičúv, a čo mluvím, teho se nelekaj,

jaký budeš k tvým rodičúm, také deti čekaj.

15. Všecko márnosť v svete: krem Bohu slúžiti v cnostlivém živote.

Na čokoliv v celém svete obrátíš tvé oči,

všecko marnosť, a ku skaze každá vec se točí.

Jedinká vec užitečná jest: Bohu slúžiti,

skrz ščaslivý konec k Bohu šťaslive dojíti.

Proč v marnosti hledáš štestí? to se raz pomine,

a kdo slúží Pánu Bohu, naveky nezhyne.

V službe boskej, a v šťaslivej smrti štestí tvoje,

jak nalezneš, [již] večného nabudeš pokoje.

Hodnosť, krása a bohactví je velké neštestí,

usilujú se od neba človeka odvésti.

Nestaraj se o té veci, než o dobré žití,

šťaslivý si dost, jak budeš smrť šťaslivú míti.

16. Kdo chudým pomáhá, statky své rozmáhá.

Chudobnému vždy pomáhaj podle tvej možnosti,

od núdzného neodvracaj nikdy tvej štedrosti.

Lepšá vec jest na chudobných nákladky činiti,

nežli kone krem potreby ve dvore množiti.

Kdo pomáhá chudobnému, pomáhá krajine,

i královi: a pred Bohem mzda jeho nezhyne.

Chudobný zapomožený je k prácám schopnejší,

i krajine i královi jest užitečnejší.

Kdo chudobných nemiluje, vlasť svú nenávidí,

nezná Boha, kdo chudobným pomáhať se vstydí.

Máš-li na daremné veci nákladky činiti,

radnej vyvol chudobnému na pomoci býti.

17. Pre chudých je prikázaní a slobodu majú páni.

Mucha velká pavučinu roztrhuje smele,

malá mucha v pavučine vázgne nevesele.

Pavučinám sú podobné svetské prikázání,

když ne páni, než chudobní s nimi sú zvázaní.

Páni príkaz prestupujú bez všeho štráfání,

ty jak zrušíš príkaz jaký, nemineš karhání.

Jak chudobný zlé učiní, nemine šibeníc,

pán zústane bez pokuty[,] byť by zhrešil nejvíc.

Nenasleduj v prestúpení pána bezbožného,

neruš príkaz, a pridržuj se rozumu tvého.

Ačkoliv by prestupníci nemeli potupu,

utracení statečnosti drž si za pokutu.

18. Čo jide z hojnosti, čo z poníženosti? Bohactví a hojnosť potrebuje mírnosť.

Hojnosť je matka sytosti, sytosť ukrutnosti,

ukrutnosť matka slepoty, slepota všech zlostí.

Pokoj splodzuje bohactví, a bohactvo pýchu,

pýcha plodí potupení, zlosť činí ze smíchu.

Z potupení vojna jide, a z vojny chudoba,

a z chudoby poníženosť, všech cností nádoba.

Poníženosť pak jest matka pokoje milého,

pokoj dává príležitosť k činení dobrého.

Jestli stojíš pri pokoji, a i pri hojnosti,

škodu získáš, jak ich nevíš užívať v mírnosti.

Hojnosť, pokoj svojím časem mnoho ploďá zlého,

jak nemáme v užívaní rozumu dobrého.

19. Vúlu tvú premáhaj. Panovať jej nedaj.

Velká vec jest všecké veci časné opustiti,

ale vetšá proti vúli vúlu obrátiti.

Vúla žádá byť slobodná od prirodzenosti,

kdo sobe ju podmaňuje, má dost udatnosti.

Krivdu s krivdú chce nahradiť, slepá je, nevidí,

jakúkoliv zlú bezbožnosť činiť se nevstydí.

Ačkoliv je slepá vúla, má však velkú silu,

jak jej máličko povolíš, zmóže te za chvílu.

Všeckú silu tela tvého proti vúli oddaj,

až do smrti slepej vúli nikdy se nepoddaj.

Jak budeš s ňú bojovati, zmóžeš ju pomaly,

i premóžeš, a zústaneš v službe boskej stálý.

20. Lépej krivdu odpustiti, nežli se za krivdu mstíti.

Lépej jest krivdu odpustiť, nežli se zemstíti,

jak neveríš, usiluj se aspoň raz skusiti.

Kdo krivdu za ublížení odplatiti míní,

bývá v hneve, a ze zlosti nic dobré nečiní.

Hledajíc spúsob ku mstení kazí svoje zdraví,

skrze škodlivé starosti tratí pekné mravy.

Jak se zemstí podle vúle, nemá zas pokoje,

neb porušil príkaz boží i svedomí svoje.

Kdo odpúšťá provinení, bývá bez starosti,

nemyslí si, že navrátil zlé za zlé ze zlosti.

Jak za krivdu učinenú s dobrým se odplatí,

s potešením i s pokojem sám se obohatí.

21. Korhel zdraví, a i rozum tratí.

Obžernosť se v jídle činí, a obžerství v pití,

i jedného, i druhého chtej se vždy chrániti.

Obe síce škoďá zdraví, však obžerství více,

ne len zdraví, než i rozum naskrze hubíce.

Kdo zbytečne nápoj pije, dvakrát sobe škodí,

když i zdraví, a i rozum ku skaze privodí.

Zasluhuje dve pokuty podle všeho práva,

neb i telu, a i duši zahubení dává.

Korhel neni na nic súcí v jakémkoliv stave,

nebo potrebnej múdrosti nemúže meť v hlave.

Ani v reči, ani v skutku nic nemá dobrého;

čím je ve vyššém úrade, tým víc činí zlého.

22. Verný prítel utešitel. Máš prítela šanovati, a i verne milovati.

Neni vetšího bohactva, jako meť prítele,

to i Písmo, i pohané oznamujú smele.

Zrídka v svete se nachádzá prítel spravedlivý,

jak ho nájdeš, dobre mu čiň, dokud budeš živý.

Prítelská vernosť v neštestí nejvíc se poznává,

když v neštestí i v zármutku pomoci dodává.

Raduje se z tvého štestí, rmútí se v zármutku,

jako by byl v tvojem tele ne v reči než v skutku.

Jak máš verného prítele, máš veliké štestí,

neoddaluj spravedlivej od neho milosti.

Čiň mu dobre, a bude te vícej milovati,

a ku tvému potešení v prítelství trvati.

23. Dobrých prítelúv sobe činiti s dobrým spúsobem.

Abys' mohel medzi lidmi bezpečnejšej žíti,

usiluj se z neprítelúv prítelúv činiti.

Kdo má aspoň len jedného blízko neprítele,

nemúže tak, jako by chtel, s jinými žiť smele.

Smelší budeš, jak meť budeš všech dobré prejících,

jak ne dobré, aspoň ne zlé tobe žádajících.

Jak bys' videl, že nekterý stojí proti tobe,

s láskú, s darmi, s poslúžením pritahuj ho k sobe.

Jak te v čem obrazil, nedaj to na sebe znati,

zlosť jeho skrze tvú lásku chtej prevyšovati.

Dobrú vec každý miluje od prirodzenosti,

jak ty budeš k nemu dobrý, budeš mu v milosti.

24. Koho štráfajú, teho nevysmívaj.

Když kdo dostává za vinu štráfání od koho,

nechtej nikdy štráfaného vysmívati z toho.

Ze štráfání štráfaného jestli kdo vysmívá,

obyčejne štráfanému v nenávisti bývá.

Kdo za vinu má štráfání, jiste je šťaslivý,

nebo potem v skutkoch svojich bývá pozorlivý.

Když koho za zlé štráfajú, i ty máš cítiti,

ne vysmívať štráfaného, než pozorným býti.

Ačkoliv kdo pevno stojí, časem se zvaluje,

a štráfání za svú chybu velké zasluhuje.

Ty když stojíš, bys' nespadel, máš pozorovati,

za výstupek štráfaného nechtej vysmívati.

25. Fortuna nestálá.

Ty buď jednaký v štestí i v neštestí.

Nemá človek v časných vecách na svete stálosti,

neb Fortuna svým kolesem obracá v rychlosti.

Mladosť jide ku starosti, i bohactvá hynú,

štestí, krása, zdraví, život jednúc se pominú.

Žádná vec jednu hodinu nedává istoty,

v okamžení človek vpadá z rozkoše do psoty.

Ani psota nemá místa v svete večitého,

nebo všecko stojí v moci štestí okrúhlého.

Ačkoliv nic neni stálé, když včul jest čas taký,

ty však v štestí, i v neštestí vždycky buď jednaký.

Nezarmucuj se v neštestí, v štestí nedrž pýchu,

nebude vždycky tak: a vždy varuj se od hríchu.

26. Když máš dobré chování, nedbaj na omlúvání.

Žáden človek nechce povesť zlú o sobe míti,

ale ne každý se stará od zlého chrániti.

Ačkoliv by všeci lidé te meli za zlého,

jak si dobrý, nebudeš m[e]ť žádnej škody z teho.

V cnostech se cvič ustavične, od zlostí se varuj,

jak budeš meť pomlúvačúv, jich srdečne šanuj.

Jak si dobrý, za dobrotu nechtej lidskej chvály,

neb chvála cnosti zežírá jako mol pomaly.

Jaký se ven ukazuješ, buď sám v sebe taký,

a jak vskryte dobre činíš, nejsi ledajaký.

A jak prece žádáš dobrý chýr o sobe míti,

tehdy vnitrne sám v sobe musíš dobrý býti.

27. Pán dobrotivý.

Když si pánem nad jinými, neb v takém úrade,

že nekterí sú poddaní tvej moci a vláde,

buď k nim vždycky dobrotivý; ríď jich pri tichosti,

jako otec dítky svoje zdržuj jich v milosti.

A jak by te kdo obrazil, nežádaj se mstíti,

ačkoliv bys' príležitosť mohel k temu míti.

Nechtej se mstiť jako múžeš, dost mej na možnosti,

odpustiť krivdu regula jest dobrotivosti.

Dobrotivosť medzi trním zbírá vonné ruže,

jak odpúščá, a netresce, když se zemstiť múže.

Milostivým pánem budeš, zaslúžíš titule,

jak odpustíš provinení podle dobrej vúle.

28. Podobný podobnému se raduje.

Rovný rovného miluje od prirodzenosti,

ani s nepodobným nechce míti společnosti.

Zarmúcený nenávidí príliš veselého,

a veselý se vzdaluje od zarmúceného.

Zarmúcený ze súžených bere potešení,

když poznává z psoty jejich, že sám v kríži neni.

A zármutek svúj rozmáhá z cudzej veselosti,

když veselý byť nemúže pro svoje bolesti.

Zármutek tichosť miluje, a veselosť smíchy,

a ty s kýmkoliv obcuješ, vždycky bývaj tichý.

Nerozmlúvaj kratochvíle, kdo jich nerád slyší,

a temu mlč o zármutku, kdo z rozkoše visí.

29. Štestí mnohých klame. V skúselosti máme.

atestí mnohých zaslepuje, a o zrak privádzá,

a nevíme[,] až když štestí ku konci prichádzá.

V dobrém štestí od rozumu mnozí odstupujú,

a bláznive slepú vúlu k zlosti nasledujú.

atestí lekár neumelý, zdravé oči hojí,

když slibuje všecko dobré, v sliboch svých nestojí.

Jak se dáš štest[í] hojiti, ku zlému te zrazí,

potem te v núdzi zanechá, když ti oči skazí.

Jestli máš v čem dobré štestí, na nem nezakládaj,

štestí miluje nestálosť, na sebe pozor daj.

atestí užívaj pozorne, jak by ho nebylo,

nikomu nečiň, čo by se tobe nelíbilo.

30. Lásku vzdaj každému, nezloreč žádnému.

Lásku žádáš od bližního v skutku a i v reči,

tehdy i ty máš milovať bližního, jak svečí.

Jak mu budeš zlorečiti z hnevu v kterém míste,

to uslyšíš čo bys' nerád, o tom ver zajiste.

Jak komu dáš zlorečenství, to ti zas navrátí,

zlorečenství tvé ku tvému zármutku obrátí.

Neosoží zlorečiti z hnevu na tisíce,

nebo kdo zlorečí, škodí sám sebe nejvíce.

Jaké semeno kdo seje, také se mu rodí,

Z jazyka zlorečeného zármutek se plodí.

A zármutek kosti suší, i zdraví zežírá,

a tak človek zlorečený od zlosti zemírá.

31. Nechtej v obyčeji míti s pány zarovno choditi.

Nechtej smele s takovými tovaristvo míti,

kterým múžeš svojím časem služebníkem býti.

Ačkoliv te pripúšťajú k tovaristvu svému,

v žádnej veci se zbytečne nerovnaj žádnému.

Kdo s pány zarovno chodí, nebezpečný bývá,

nekdy namísto milosti potupení mívá.

Daleko od Jupitera nejlépej jest býti,

jestli nechceš znenadála strílku okusiti.

Snadno pána k hnevu pohneš, ani nezvíš jako,

a z milého tovaristva vyndeš ledajako.

Známo jest, že nic u pánúv chudoba neplatí,

protož nechtej v ničem s pány zarovno ihrati.

32. Nemluv o jiných zlé, jak chceš, aby o tebe jiní mluvili dobré.

Jak chceš, aby všeci dobré o tobe mluvili?

Nechtej nikde zlé o žádném mluviť v žádnú chvíli.

Nebo kdo zle svým jazykem cudzé meno seká,

nech o sebe dobrú povesť od jiných nečeká.

Jazyk mluví (podle Písma) ze srdce hojnosti,

jak omlúváš, tehdy jiste srdce tvé jest v zlosti.

Jaký jazyk, taký človek; když začneš mluviti,

hned ukážeš, jakú má kdo reč o tobe míti.

Kdo s mlčením cudzé zlosti pozorne zakrývá,

obyčejne u všech lidí svú úctivosť mívá.

Když kdo dobré o všech mluví, o nem dobré všeci,

dobrorečník zlej o sebe neuslyší reči.

33. Prchlivosť tvoju zlož, žádnému se nehroz.

Když ti nekdo dobrovolne proti vúli jide,

buď zmužilý jako jiní trpezliví lidé.

Žádnému se ze zlým nehroz z hnevu neb z lítosti,

že zlé ze zlým chceš odplatiť v svej príležitosti.

Hroziti se neprislúchá na mužský obličej,

nebo ze zlým se hroziti jest žensk[á] obyčej.

Žena nemúže uhasiť hnev svúj v svojej koži,

proto mstiť se usiluje, a ze zlým se hrozí.

A i deti na smetisku, když vespolek hrajú,

hrozí se jedno druhému, když se pohnevajú.

Ty však zrelého rozumu dost rozumíš tomu,

nepúščaj z hnevu hrození do cudzého domu.

34. Dobrý prítel i v súžení prítelstvo své nepromení.

Vícej rozkoš nežli psotu oblibujú lidé,

každý radnej k veselosti než k zármutku jide.

Ale lepšá vec navštíviť prítela v úzkosti,

nežli činiť komplementy žijícímu v štestí.

Když toliko tvých prítelúv v štestí navštivuješ,

ne osoby, ale veci jejich víc miluješ.

Když své veci prítel stratí, nejideš k osobe,

vidíce, že nemúže byť užitečná tobe.

Radnej vstúp do domu plaču, než do štestí domu,

neb každého Písmo svaté ponúká ku tomu.

Naučíš se v dome plaču tupiti marnosti,

i núdznému s navštívením umenšíš žalosti.

35. Nic neplatí: mrtvých omlúvati.

Mrtvý v hrobe pochovaný má zavrené uši,

proti nemu zlorečiti živému nesluší.

Bláznivosť jest neprítomných bičem z hnevu bíti,

a s jazykem zlorečeným mrtvého buditi.

Mrtvý v Pánu odpočívá, žádá byť v pokoji,

o tvoje hnevlivé reči, a klatby nestojí.

Ku tobe se nenavrátí, neb je ve večnosti,

radnej se modli za neho, jak je v potrebnosti.

Pújdeš za ním v krátkém čase podle smrti práva,

která všech lidí ku Súdu boskému oddává.

Jako jeho tak i tebe Búh bude súditi,

o mŕtvych nic, aneb dobré, když chceš, máš mluviti.

36. Starých lidí šanuj.

Rana k rane pripojená, a bolesť k bolesti

nekdy bez vylití slz[úv] nemúže se znésti.

Starosť chorosť se menuje, neb má bolestí dost,

a tým více, jestli nemá od mladých úctivosť.

Ten starému človekovi bolesti pridává,

kdo ho smele znevažuje, a cti mu nedává.

Povinen jest starý mladým dobrý príklad dati,

starého pak jest povinen mladý šanovati.

Který mladý tento príkaz prirodzení ruší,

neni hoden, by v starosti svej mel česť, jak sluší.

Áno zrídka do starosti prichádzá takový,

který starých znevažovať vždycky je hotový.

37. Človek je svet malý, má v cnosti byť stálý.

Mikrokozmus neb malý svet človek se menuje,

v sobe z každého stvorení nečo obsahuje.

Anjelúm se podobňuje podle rozumnosti,

i hovadúm nerozumným podle citlivosti.

Ze stromami má podobnosť v zrostu svého žití,

i s kameňmi se zrovnává, neb má též své bytí.

Z prirodzení má ku cnostem schopnosť v sobe síce,

ale má suchého práchna k bezbožnosti více.

Každá vec jest užitečná v svete človekovi,

sám človek jest svúj neprítel, jak se chrániť neví.

Ku svej škode, k zahubení zlosti v sobe zbúrí,

jestli v svojich náchylnostech dá sobe po vúli.

38. Krása nestálá, mnoho škodí. Mnohých nepozorných ku zlému privodí.

Krása jest dar darovaný od prirodzenosti,

ale zrídka komu slúží v prospechu k svatosti.

Proto zrídka prirodzenosť krásu lidem dává,

nebo krása bezbožnosti u lidí rozmáhá.

A jestli dá komu krásu krem svého domnení,

hned ju zase ze dňa na deň v tvári jeho mení.

Nedopustí jej v svém kvete nadluho trvati,

by nemohla oči jiných podvodne klamati.

Jako milá, tak škodlivá jest krása u lidí,

každý jej chce ze svú škodu slúžiť, když ju vidí.

Bez pera píše na srdcách, a ne na papíri,

mnohých škodlivé odvádzá od Boha, od víry.

39. Neosoží v pekných šatách býti a zlý život i svedomí míti.

Usiluj se lepším býti nežli sú tvé šaty,

kúň je konem a ne jiným, byť by on byl zlatý.

Lepšé čižmy než svedomí když kdo žádá míti,

i nerozumné stvorení múže ho vysmíti.

Čož za osoh, že na hlave nosíš perly, zlato,

když, abys' mel čisté srdce, zapomínáš na to.

Kdybys' se staral o sebe tak, jako o šaty,

jiste bys' byl i pred Bohem i pred lidmi svatý.

Pochybuješ, jak miluješ víc odev než sebe,

velkú starosť máš o odev, a malú o nebe.

Lepší odev meť než sebe[,] jest hanba veliká,

tá bláznivá marnosť nikdy nech se te netýká.

40. V úzkosťách vždy dúfaj a nikdy nezúfaj.

Fabulujú poetové, že z pi[xle] Pandory

vyšli všecké bídy na nás, a i na potvory.

Sama nádej pozústala v pi[xli] zachlopená,

aby mohla ulevovat úzkosti bremená.

Ach, všecko zlé mizerného človeka sužuje,

ale ho k znášání bídy nádej posilňuje.

Kdyby nebylo nádeje, m[u]sel by zúfati,

myslel by, že bída časná má večne trvati.

Jedinká nádej človeka činí ščaslivého,

že má konec každá bída života časného.

Nebude vždy bída trvať: z [pixle] kričí nádej,

však abys' do večnej bídy neprišel, pozor dej.

41. Dobré svedomí v bídách k potešení.

I toto je potešení: bez viny trpeti,

a kterú kdo nezaslúžil, pokutu znášeti.

Nepoškvrnené svedomí v žalári se smeje,

nermútí se ze súžení, když se s ním zlé deje.

Jedinké má potešení v svojej nevinnosti,

že, čo trpí, nezaslúžil po spravedlivosti.

A jak by tak byť muselo, jide k smrti smele,

potešený s nevinnosťú umírá vesele.

To čo trpí v nevinnosti, za zisk si pokládá,

a nad svými neprítelmi mstíti se nežádá.

Slavnejšá vec nevinnému nevinne umríti,

nežli v královskej hodnosti bezbožnému žíti.

42. Chráň se jako svečí zbytku v každé] veci.

Oddaluj od tela nemoc, a od mysli hlúposť,

potrebné je telu zdraví, a duši rozumnosť.

Bedrá varuj od chlipnosti, jak chceš múdrý býti,

nepchaj mnoho do žalúdka, budeš v zdraví žíti.

Potrebná vec jest oddáliť od obce vše gvalty,

a od domu roztržitosť, a zvadlivé žarty.

Od všeckých vecí zbytečnosť nech jest oddálená,

a tak každá vec v svej míre má býti chválená.

Dobrý farár, pilný rechtor, richtár spravedlivý

v kterém meste prebývajú, tam je lid šťaslivý.

Velký kumšt je dobre žíti medzi bezbožnými,

ale beda[!] kdo zle žije súc medzi dobrými.

43. Trpezlivý je ščaslivý.

Každý človek, jak na svete žádá byť šťaslivý,

ve všeckých vecách protivných má byť trpezlivý.

Všeci v svete sme príchod[zí] a jako hosťové,

putující sme do času jak naši predkové.

Hosť k obedu povolaný, je, čo se predkládá,

a krem vecí predložených jiného nežádá.

Za to, čo se predložilo, úctive dekuje,

a čo bylo proti chuti, nic neoznamuje.

Buď ve svete, dokud žiješ, jako putující,

jak za dobré tak i za zlé Bohu dekující.

Dost mej na tem, žes' stvorený k obrazu boskému,

rád zlé znášaj, a pospíchaj k Bohu, cílu tvému.

44. Neprítel domácí a tajný víc škodiť múže, nežli cudzí a zjevný.

Víc domácích, nežli cudzích úkladúv se varuj,

od každého, jestli múžeš, pozorne se vzdaluj.

Vícej prítel, než neprítel múže uškoditi,

nebo kdy chce, múže k tobe lstive pristúpiti.

Chráníme se neprítelúv zjevných, kterých známe,

s pozornosťú opatrení raniť se nedáme.

Ale prítel s podvodností jistotne poraní,

když ho k sobe pripúšťáme bez zlého nadání.

Skrytá zlá vec človekovi bývá škodlivejšá,

když se jej žáden nebrání, je v moci silnejšá.

Ty i tajným neprítelúm lehko se obráníš,

jak tajnú reč, a i seba od všeckých oddálíš.

45. Jak si velký, bývaj malý. Budeš v lásce u všech stálý.

Jak si velký, aneb stojíš ve velkém úrade,

nemysli si, žeť' sloboda činiť všečko všade.

Čím si vetší, tým se menším vždy uznávaj býti,

bys' se Bohu, a i lidem mohel zalíbiti.

Tým menej čiň, čím vetšú máš ku čemu slobodu,

neodporuj jesť namísto kapusty lobodu.

Čím víc sobe máš poddaných, vetšíms' služebníkem,

tak rozkazuj, jak nejmenší, s tichosťú, ne s krikem.

Žáden vrchní, áno i král neví panovati,

jak neví chyby poddaných múdre prohlídati.

Když hned chyby učinené tresce z ukrutnosti,

nebude meť v panovaní potrebnej stálosti.

46. Varuj se tej chyby, která se ti na jiných nelíbí.

Jak chceš žíti spravedlive, a bez všeckej chyby,

nechtej činiť to, čo se ti na jiných nelíbí.

I nejmenšé previnení na jiných štráfeme,

sebe i v nejhorších vecách vždy povolujeme.

Na jiných hledíme, jako rys ostrovidící,

dobrý pozor dáme, v čem kdo je pochybující.

Ale sobe každý slepý na spúsob kr[tice],

nevidíme chyby naše, ačkoliv jich více.

Abys' seba videť mohel, odhoď tvú karpavosť,

vstúp do seba, a uvidíš, že máš výstupkúv dost.

Chtej byť dobrý, a privádzej se k spravedlivosti,

a čo vidíš zlé na jiném, varuj se s pilností.

47. Když se ti čas stratí, víc se ti nevrátí.

Banujem síce srdečne pro veci stra[c]ené,

ale ješte víc litujem pro časy zmrhané.

Vím[,] že král veci stracené vynahradiť múže,

ale v časoch utracených žáden nepomúže.

Za časy síce zmrhané darmo litovati,

nebo čas juž pominulý nikdy se nevrátí.

Ani neni v celém svete kumštu takového,

žeby mohel navrátiti čas dne straceného.

V dobrém tehdy tráv tento čas, kterýť' pozústává,

Búh te srdečne miluje, proto ti ho dává.

A jak i ten zle utratíš bez užitku všeho,

ku dobrému nedostaneš víc času druhého.

48. Té tri veci chválá všeci.

Empedokles troje vecí nejvíc vychvaluje,

a každý jich chváliť musí, kdo jich považuje.

Jedna vec jest: míňajícé veci potupiti,

nebo nemúžú človeka srdce nasytiti.

Druhá vec jest: slepú vúlu ku tomu privésti,

by nic jiné nežádala krem večného štestí.

Treťá vec jest: v časném behu jasnú mysel míti,

tá skrz pilné rozjímání dobre se osvítí.

Jedna nechce, druhá žádá, treťá osvecuje,

dobrý konec múže čekať, kdo s nimi obcuje.

Tup marnosti, žádaj nebe, a často rozjímaj:

Čo si? kde si? a kam jideš? Svet neni večný raj.

49. Nebuď trucovitý, dobrú radu nasleduj a i ty.

Kdo ti z lásky v jakej veci dobrú radu dává,

nech se mu tvá neprotiví trucovitá hlava.

Dobrá rada tvú poslušnosť jiste zasluhuje,

když se ku tvému užitku z lásky oznamuje.

Oddaj láskavú poslušnosť dobrotivej rade,

nebo láska dobrotivá nic neví o zrade.

Kdo podle svej trucovitej hlavy vždycky chodí,

nekdy i v maličkej veci velmi sobe škodí.

Trucovitý i nejlepšú cudzú radu haní,

a teprva ju chce plniť, když se juž poraní.

Velmi neskoro začíná utíkať z díry rak,

když juž dobre rozestretý stojí pred dírú sak.

50. Dnes je tvoje, a ne zítra. Smrť jest k usmrcení chytrá.

Abys' mohel deň včulejší ctnostlive stráviti,

mysli si, že je poslední tvého živobytí.

Krátký život, dluhá večnosť, smrť jistá každému,

smrti čas neni napsaný na čele žádnému.

Dnes je tvúj čas, i to nevím, dočkáš-li večera,

mnozí sú dnes ve večnosti, kterí žili včera.

Snad i tebe zítrajší deň víc se nerozsvítí,

a tak nebudeš k dobrému nikdy času míti.

Kdybys' vedel, že bys' musel hned včulek zemríti,

snad bys' nečo v tvém svedomí žádal napraviti.

Dnes dobre čiň, na zítrejší deň se nespolehni,

nebo tento deň bežící snad ti je poslední.

51. Nehroz se žádnému.

Hrozba málo stojí,

kdo se te nebojí.

Nadarmo se hrozíš temu, kdo se te nebojí,

o tvú lásku jako o hnev velmi málo stojí.

Velmi snadno te potupí, a i tvé hrození,

když ten, kterému se hrozíš, v tvojej vláde neni.

Rovný na rovného sobe nemá žádnej vlády,

jak by se mu chtel hroziti, vejde s ním do zvady.

A mladému na starého hroziť se nesvečí,

neb malého se nebojí ten, který je vetší.

Nikdy ani nejmenšímu nechtej se hroziti,

když trúfáš, že hrozbu tvoju žádá potupiti.

Radnej nechaj a prohlídaj vzlášte pred jinými,

abys' potupu nedostal pred lidmi mnohými.

52. V pravde buď stálý, nemineš chvály. Stoj ve vernosti, chráň se falešnosti.

Pridržuj se vždycky pravdy, nikdy falešnosti,

abys' nejak neublížil tvojej statečnosti.

Pravda vždycky v chvále bývá, falešnosť v potupe,

v jednej pravda s falešnosťú nebývá chalupe.

Chovaj pravdu v srdci tvojem, a i na jazyku,

nechtej v ústach falešnosti držeti muziku.

Ani v žartoch, ani v smíchu pravdy nenechávaj,

abys' ze žartu falešnosť v zvyk nevzal, pozor daj.

Jak by ale pravda tvoja mela byť k závade,

tehdy mlč, však falešnosti vystríhaj se všade.

Jak bys' ale mluviť musel, pri pravde buď stálý,

čím víc podstúpiš pro pravdu, tým víc získaš chvály.

53. Zlé slibování bez vykonání.

Neslibuj nic, jedine to, čo múžeš zistiti,

usiluj se vždy na svete v statečnosti žíti.

Jak prislíbíš, a nesplníš, hned budeš v povesti,

Žes' blázen, neb lhár, neb stojíš v lehkomyslnosti.

Kdo sliby své učinené skutkem nesplňuje,

ten bližního, i sám seba slušne nešanuje.

Meno svoje ku potupe pred lidmi obrátí,

když nedrží slovo svoje, človectvo utratí.

Zlé hodiny jináč bijú, jináč ukazujú,

a zlí lidé skutky svoje s rečú nespojujú.

Čo netrúfáš vyplniti, neslibuj bez míry,

velmi zlá vec, když kdo žádnej nemá v svete víry.

54. Kdo nemožné veci pýtá, povetrí do hrsti chytá.

Ani nechtej rozkazovať, ani nic pýtati,

čo od koho bez nádeje netrúfaš dostati.

Kdo nemožné veci pýtá, nežádá jich míti,

a chce skrze nedostání obraženým býti.

Čo možné jest, to rozkazuj, aneb pros od koho,

a i to ne skrze sebe, než skrze jiného.

Tak pýtaj, jako bys' nechtel takovú vec míti,

nechtej skrz prosby k dávání nikoho siliti.

Hodnosť tvoju neoznamuj, ani zaslúžení,

komu povíš vzácnosť tvoju, bude obrazený.

Ustavične nic nepýtaj, neb se často stává,

čo nejvíc kdo žádá míti, teho nedostává.

55. Buď v práci bedlivý, ne náhlý, lenivý.

Čo kdy činíš, čiň zmužile, a s povážlivosťú,

žádnej veci nezačínaj činiť s lenivosťú.

Čiň pomaly, ale pilne: neb chytrá robota

s kolesami ku tvej škode zavadí do plota.

Skorej kolesá vyvrátí, kdo chytro vúz veze,

bezpečný jest od úpadku, kdo štvornožky leze.

Pomaly a ustavične sluší pracovati,

aby dílo učinené víc mohlo trvati.

Never sobe, že tvá práca je bez všeckej chyby,

abys' nechytil do saku hada mésto ryby.

Pracuj vlažne, povážlive, čo jest zlé, napravuj,

od náhlosti, lenivosti v prácách tvých se varuj.

56. Ščedrosť mírná je úprimná. Ščedrosť k marnosti nemá vzácnosti.

Jak máš z čeho, tehdy ščedré jiným dávaj dary,

neodkladaj dobre činiť, až prijdeš na máry.

K statecnosti dopomáhá skrovne š[t]edrým býti,

však pro chválu statky tvoje nechtej rozptýliti.

Daj pro Boha potrebnému podle statečnosti,

nehledajíc marnej chvály v zbytečnej ščedrosti.

Kdo pro chválu ščedrý bývá, odplatu utratí,

a to, čo dá ze svej ruky, víc se mu nevrátí.

Mnozí veďá statky svoje nadarmo mrhati,

zrídka který umí nečo slušne darovati.

Daruj z lásky, a pro Boha, a i to v tajnosti,

jak dáš zjevne ku príkladu, nestratíš svatosti.

57. Duša má rozkazovati: a telo ju poslúchati.

Duša v tele jako perla v hlinenej nádobe,

nemá v svete nic pod sluncem podobného sobe.

Za paňú je urídzená stvorení všeckého,

nemá v ničem poslúchati tela hlineného.

Má nad telem panovati, držíc ho pod sebú,

a jemu se nepoddávať pro žádnú potrebu.

Telo duši panujíce, od neba zrazuje,

duša vúlu tela plníc Boha ohrozuje.

Telo k službe je stvorené, duša k panování,

nech služebnosť neprijímá, která má byť pani.

Telo duši, duša Bohu povinná slúžiti,

aby duša v svej hodnosti mohla večne žíti.

58. Vexování znášaj bez hnevání.

Když ti kdo čo zlé učiní, nechtej se hnevati,

ani ze zbytečným žalem srdce sužovati.

Žalosť krivdu nenahradí, než zdraví zežírá,

hnev pak bránu jako bránný ku zlostem otvírá.

Nech rozum tvúj vyšší bude nad náchylnosťami,

máš veselým medzi všemi byť prípadnosťami.

Každý prípadek protivný ze smíchem prijímaj,

žádného znamení hnevu ze sebe nevydaj.

Čím se vícej budeš hnevať, tým víc neprítelé

budú vexy všelijaké činiti vesele.

Učiníš si s hnevem škodu, a jim potešení,

proto ze smíchem prijímaj každé obrazení.

59. Chvála vlastná smrdí, nemilá u lidí. Nikdy nemej to v zvyklosti, čo je proti statečnosti.

Nechtej se chváliť pred lidmi, neb je v nenávisti,

kdo své skutky vyhlasuje k svojej úctivosti.

Ani z lehkomyslnosti nechtej se tupiti,

jak nechceš ze seba posmech a potupu míti.

K každej veci jako osel nebež na divadlo,

ani nenos pro tvú krásu ve vačku zrkadlo.

Nikdy nerob žádné spevy ze samopašnosti,

do žádnej hry se nedávaj z lehkomyslnosti.

žádnej veci se nečuduj, byť' byla neznámá,

nebo čo se očom svítí, múže býti slama.

Jak se budeš spytovati to často, čo nevíš,

skrze časté spytování sprostosť tvú vyjevíš.