Rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností při výuce práva...
Transcript of Rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností při výuce práva...
Petra Melotíková
Rozvoj komunikačních a
prezentačních dovedností při výuce
práva
Příručka (nejen) pro studenty
Olomouc, 2012
Předmluva
Cílem této příručky je připravit Vás, studenty na to, jak zlepšit své prezentační a komunikační
dovednosti. Není řídkým jevem, že jsme nespokojeni s tím, že nás naši učitelé nechápou.
Později pak zjistíme, že ani v advokátní kanceláři, kde pracujeme, hledáme těžce společnou
řeč s kolegy, a divíme se tomu, proč naši klienti chtějí jiného právníka, který není lepším
odborníkem než vy.
Odpovědí, proč se tak děje, mohou být jednoduché a mít společného jmenovatele. Můžete
být skvělí odborníci, experti v některé právní oblasti s mnohaletou zkušeností, ale přesto
nezvládnete jedny podceňované vlastnosti každého odborníka – musíte své znalosti a
schopnosti ukázat a představit ostatním, zkrátka dokázat je přesvědčit o svých kvalitách. Bez
zvládnuté přesvědčivé komunikace a prezentace svých výsledků to nikdy nemůžete
zvládnout. Ač se pojmy komunikační dovednosti a prezentační dovednosti zdají býti totožné,
dokážeme snad naleznout hranici, která je odděluje. Komunikací zpravidla rozumíme
sdělování informací jinému člověku. Prezentací bychom snad mohli rozumět jeden
z prostředků komunikace, kdy představujeme své myšlenky zpravidla více posluchačům.
Důvodem, proč jsme se rozhodli připravit tuto příručku, byly osobní zkušeností s tím, jak je
mnohdy pro studenty těžké představit své myšlenky vhodnou formou i širšímu okruhu
posluchačů. Dalším důvodem byla snaha sjednotit postřehy a návody z českých a především
zahraničních publikací a interaktivních médií na jednom místě tak, aby studenti mohli cíleně
hledat potřebné informace. Obsahově navazuje na obdobnou problematiku, která byla
autorkou rozebrána v publikaci Kurz právnických dovedností (Tomoszková, Tomoszek a kol.)
z roku 2009.
Předkládánou příručku Rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností při výuce práva
jsme zpracovali s podporou Evropského sociálního fondu v ČR, Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy, Evropské unie jako jeden z výstupů projektu Právní vzdělání pro celý
život, reg.č.: CZ 1.07/2.2.00/15.0290 řešeného na Právnické fakultě Univerzity Palackého
v Olomouci.
V Olomouci, září 2012
Autorka
Obsah
Obsah ......................................................................................................................... 3
Předmluva .................................................................................................................. 2
1. Komunikační dovednosti ......................................................................................... 5
1.1 Komunikace ....................................................................................................... 5
1.2 Verbální komunikace ......................................................................................... 6
Příklad .................................................................................................................. 9
Příklad ................................................................................................................ 10
Příklad ................................................................................................................ 10
1. 3 Naslouchání ................................................................................................... 10
1.4 Neverbální komunikace ................................................................................... 12
Příklad ................................................................................................................ 15
1.5 Paraverbální komunikace ................................................................................ 17
1.6 Shrnutí ............................................................................................................. 18
Příklad ................................................................................................................ 19
Příklad ................................................................................................................ 20
Příklad ................................................................................................................ 21
Příklad ................................................................................................................ 22
2. Prezentační dovednosti ........................................................................................ 24
2.1 Jak udělat úspěšnou prezentaci? .................................................................... 24
Příklad ................................................................................................................ 26
Příklad ................................................................................................................ 27
2.2 Prezentace prezentace ................................................................................... 27
2.3 Prezentace v powerpoitnu, prezi atd. .............................................................. 29
Příklad ................................................................................................................ 31
Příklad ................................................................................................................ 31
Příklad ................................................................................................................ 32
Příklad ................................................................................................................ 33
K načtení – článek č. 1. ............................................................................................ 39
K načtení – článek č. 2. ............................................................................................ 44
K načtení – článek č. 3 ............................................................................................. 49
Seznam použité a doporučené literatury .................................................................. 51
1. Komunikační dovednosti
Klíčové pojmy k zapamatování:
Komunikace, verbální komunikace, neverbální komunikace, paraverbální komunikace
Není naším cílem vyčerpávajícím způsobem postihnout všechny aspekty
komunikace. Naším úkolem je seznámit se se základní problematikou komunikace,
odhalit, které zásadní chyby mohou v komunikaci nastat, naučit se je rozpoznat a
naleznout způsoby jejich řešení. Odpověď na otázku: „Jak správně komunikovat?“
zřejmě nelze stoprocentně správně zodpovědět. To však neznamená, že bychom se
měli vzdát snahy o co nejdetailnější poznání jejích hlavních úskalí. Takže začněme!
1.1 Komunikace
Pod pojmem komunikace rozumíme zejména přenos a výměnu informací v mluvené,
psané, obrazové nebo činnostní formě, která se realizuje mezi lidmi, což se projevuje
nějakým účinkem. Dále je také výměnou významů mezi lidmi použitím běžného
systému symbolů, je výrazem efektivního sebevyjádření.1
Komunikátor je osoba, která předává informaci. Komunikant je osoba, která informaci
přijímá. Komuniké je zpráva, kterou komunikátor vysílá komunikantovi. Komunikátor i
komunikant jsou rozdílně smýšlející osoby, které do přijímané či vysílané zprávy
promítají své zkušenosti, dovednosti, osobní postoje, momentální stavy nálady apod.
Přiřazují slovům určitý význam. Právě ona rozdílnost mezi lidmi způsobuje, že
komuniké nemusí být stejně vnímáno osobou, která zprávu vysílá, a osobou, která ji
přijímá. Často dochází ke „komunikačnímu šumu“, k určitému zkreslení původního
sdělení. Komunikační jazyk, tedy jazyk, pomocí kterého komunikujeme a přiřazujeme
slovům určitý význam, je specifický pro každou osobu a právě zde dochází
k nejčastějším nedorozuměním. Zejména abstraktním slovům je často jednotlivými
osobami přikládán jiný význam a dochází tak ke zkreslení informací, obsahu sdělení.
Řekněme si ale, že nejen jazyková stránka komunikace dává našim myšlenkám
smysl. Výzkumy ukazují, že poměr neverbální a verbální komunikace je 45% ku 55%,
1 Blíže viz. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing, 2003, s.
19 an.
podle některých zdrojů je dokonce tento poměr zvýšen ve prospěch neverbální
komunikace dokonce na 60% ku 40%.
ZAPAMATUJ SI
Jen slova pro dobrou komunikaci nestačí!
1.2 Verbální komunikace
Verbální komunikaci můžeme definovat jako vyjádření myšlenek pomocí slov (a to
nejen mluvenou formou, ale i psanou). Význam slov pronášených ve verbální
komunikaci je dotvářen pomocí paraverbální a neverbální komunikace, o kterých
budeme hovořit v následujících dále. Slovy označujeme ve verbálním projevu
konkrétní i abstraktní předměty a je potřeba zdůraznit, že právě u abstraktních
předmětů může docházet k nepochopení v komunikaci. Abstraktním slovům mohou
různí lidé přikládat odlišné významy závislé na jejich osobních zkušenostech.
V určitých situacích používáme vždy odpovídající formu jazyka. Jinak hovoříme
v partě kamarádů, jinak se svým vyučujícím, jinak se svým klientem. Každé prostředí
má své jazykové zvláštnosti, dokonce můžeme říci, že se tyto jazykové zvláštnosti
liší i mezi jednotlivými státy, kulturním prostředími a samozřejmě i v rámci jediného
státu existuje mnoho jazykových dialektů. Občas neporozumíme větám zahraničních
studentů – ne proto, že bychom nerozuměli jejich slovům, ale nerozumíme jim proto,
že jsme vyrůstali v odlišných kulturních prostředích, vycházíme z jiných tradic. Cizinci
by zase nepochopili některé typicky české věty.
ZAPAMATUJ SI
Každý člověk má vlastní jazykový styl, který lze vědomě upravovat!
Každý z nás má svůj jazykový styl, který se tvoří během celého našeho života a
ovlivněn řadou faktorů. Jedná se jak o výběr vhodných slov, tak i jejich spojování do
vět. Tento rozdílný způsob používání jazykových prostředků a slovních spojení je
způsobován mnoha shora jmenovanými vlivy – zejména pak prostředím, ve kterém
vyrůstáme, slovy, která slyšíme doma od nejútlejšího dětství, knihami, které čteme
atd.
V právnických profesích si musíme dávat zejména pozor na používání odborných
termínů. Zkuste se nad výběrem odborných či dokonce latinských výrazů, které jsou
běžné při studiu práva, zamyslet. Bude váš spolužák medik rozumět, když mu
řeknete, ale „tvoje mladší sestra nemá způsobilost k právním úkonům“, nebo babičku
upozorníte, „že je důležité, aby politici měli indemnitu“. Není vhodné užívat odborné
názvosloví určitého oboru při komunikaci s laikem, pokud se nejedná o termíny, které
nejsou obecně známé nebo jste je dosud s klientem neprobírali. Nejen že nebude
rozumět obsahu našich slov, ale může si dokonce myslet, že jej schválně chceme
odborným slovníkem zmást a dokázat, že jsme „lepší“ než on. Tím může být značně
narušena jeho důvěra v nás a v naši snahu mu pomoci. Komunikace by se jen těžko
stal opět produktivní a pro obě strany příjemnou. Na druhou stranu nutno připustit, že
některé klienty můžete jednoduše omráčit právě nadužíváním odborných výrazů.
Takže jaká bude vaše volba?
ZAPAMATUJ SI
Právnickými odbornými pojmy nezaujmeš každého klienta!
Příklad k zapamatování:
Advokát ke klientovi: „Pane Nováku, ve Vaší kauze bude soud mimo jiné rozhodovat,
zda při spáchání skutku, byla naplněna subjektivní stránka trestného činu. O
objektivní stránce jistě není pochyb.“ Tak takto bychom se asi daleko nedostali…
Již jsme si řekli, že každý máme svůj jazykový styl a volbu slov přizpůsobujeme
situacím a osobám, se kterými hovoříme. Jak ale dosáhnout, co největšího účinku
dopadu slov na naše posluchače? Vhodný výběr slov může mít obrovský vliv na
jednání lidí. Pokud si osvojíme některé základní dovednosti ve výběru jazyka,
budeme v našich verbálních projevech úspěšnější a dokážeme i v běžné konverzaci
uplatňovat některé zásady verbálního projevu, které jsou lidmi vítány a přijímány
pozitivně. Pojďme si tedy konkrétně ukázat, kterým slovům bychom se měli
v komunikaci vyhnout, jaká slova působí na lidi pozitivně a která jsou naopak
nežádoucí.
U každého sdělení bychom se měli pokusit vcítit do druhého člověka. Tato snaha se
nám vyplatí. Ve výše uvedeném prvním případě se nepochybně klient bude cítit
odstrčený a nabyde pocitu, že na jeho záležitostech nám nezáleží, resp. že jsme asi
spadli z jiné planety. Pokud ale ukážeme snahu řešit problém, nabídneme konkrétní
termín k dalšímu řešení situace a projevíme zájem o pocity druhého člověka, pak
nám tato osoba bude příznivěji nakloněna a nebude se cítit odstrčeně a
nepochopeně. Je asi potřebné i zdůraznit, že klienti si často zapamatují třeba jen
výňatek vět či slůvko, které jsme vyřkli, a pokud bylo zrovna špatně formulované,
mohou z toho vzniknout nepříjemné situace Špatně formulovaná věta nebo
nevhodně zvolené slovo, může zničit Vaši pracně budovanou důvěru klienta ve vaše
schopnosti.
ZAPAMATUJ SI
Pro použití slov platí staré přísloví „Dvakrát měř a jednou řež“!
Příklad k zapamatování
Úředník na obecním úřadě: „Pane Nováku, prostě jsme to nestihli. Vaši žádost
tady sice máme, ale je tady dalších sto jako je to Vaše. Ale takhle to prostě
v Česku funguje. Chápu, že tím přicházíte o peníze, ale já s tím nic neudělám.“
A jinak: „Pane Nováku, omlouvám se Vám jménem našeho oddělení, ale
vzhledem k prudkému nárůstu žádostí, musíme postupovat pomaleji. Chápu, že
Vám tím způsobujeme problémy a mrzí nás to. Mohu Vám slíbit, že uděláme
maximum pro to, aby se o Vaší žádosti rychle začalo jednat. Příští středu zasedá
zastupitelstvo města, ve čtvrtek tedy budu mít konkrétní informace k dispozici.“
Zcela jinak na člověka působíme, pokud ukážeme, že nám na jeho problému záleží,
že jej chceme řešit, případně mu řekneme konkrétní datum, kdy se řešení jeho
problému někam posune.
Při běžném rozhovoru s klientem budete muset klást otázky, protože klienti jsou
dvojího druhu – nemluvní a bez otázek se k ohnisku tématu neodstanete, nebo
naopak ti mnohomluvní, které ale otázkami musíte usměrňovat v toku řeči a
myšlenek tak, abyste nestrávili spoustu času zbytečně obšírným vysvětlováním
nepodstatných okolností.
Pokud chceme zjistit skutečné pocity člověka, je vhodnější klást zjišťovací otázky,
např. „Budete schopen hovořit u soudu jako svědek? Který důkaz považujete za
nejdůležitější?“ Používání slov „který, jak, kde, kdy“ se někdy nedoporučuje –
považují za příliš osobní. Pokud je ale použijete ve spojení se zdvořilejší jazykovou
formou, není důvod se jim vyhýbat. Jen u slova „proč“ bychom měli být opatrnější.
Toto slovo v nás vyvolává pocit, že se musíme ospravedlnit před tazatelem.
Považujeme jej za kritiku naší osoby a začínáme se podvědomě bránit. Proto je vždy
lepší místo kriticky znějícího „proč“ použít jiné výrazové prostředky.
Dále bychom se měli vyhýbat výrokům, které mohou zablokovat komunikaci mezi
jednotlivci, ať už proto, že svým vyjádřením prakticky nenecháváme prostor k jakékoli
diskusi, nebo proto, že jsou zveličováním skutečných, případně jsou takovým
imperativem, který automaticky vytvoří odmítavou, často až opačnou reakci, než
které jsme chtěli docílit. Pokud se jim ale nedokážeme vyhnout, můžeme alespoň
zvolit jemnější formu výrazových prostředků.
Příklady k zapamatování
- „Mohu se Vás zeptat, kde bychom měli začít hledat?“
A jinak: „Nebudete považovat za nezdvořilé, pokud se Vás zeptám, z jakých zdrojů
čerpáte své informace?“
- „Proč začneš vždy před jednáním probírat nepotřebné detaily?“
A jinak: „Myslíš, že bychom mohli jednání o nepodstatných detailech odložit na
později a před jednáním se soustředit jen na náš proces?“
- „Je to ten nejhorší svědek, jakého si dovedeš představit.“ (zveličování)
- „Musíš zvážit svou situaci. Měl bys odstoupit!“ (příkaz jednání)
A jinak: „Domnívám se, že ten svědek je problémový.“
„Myslím si, že Tvá situace je v tomto okamžiku velice složitá. Rozhodnutí o
budoucnosti nechávám na Tobě.“
Příklad
Podívejte se na následující příklad. Zvýrazněná slova znamenají i zvýraznění hlasu.
Bude obsah jednotlivých výzev jiný, chce řečník zdůraznit určitou okolnost?
Ty neumíš číst.
Ty neumíš číst!
Ty neumíš číst?
Příklad
Zkuste se svým spolužákem zjistit, jaké nářečí se používá v místě jeho bydliště a
nalezněte několik typických příkladů, rozdílů ve vašem vyjadřování.
Příklad
Jak by vypadal následující monolog, který pronesl klient u advokáta, zapsaný
v policejním protokolu nebo při soudním líčení? Byla by v oficiálních dokumentech
použita jiná slova? Proč?
Pan Klas: „Jel jsem takhle ve 4 ráno auťákem, rozhlížel se po krajině, najednou mě
předjelo fáro, já jsem se lekl, koukal jsem za ním, a najednou jsem ucítil něco
bouchnout. Kouknu ven a v příkopě leží nějaký cyklista. Tak jsem na nic nečekal, a
jel co nejrychlejc pryč. No a druhý den už si pro mě přijeli policajti. Myslíte, že za to
můžu dostat nějaký flastr?“
1. 3 Naslouchání
Řekli jsme si, že verbální komunikace tvoří přibližně 50% našeho sdělení. Zdůraznili
jsme si, že při přenosu zprávy od komunikátora ke komunikantovi může dojít ke
zkreslení obsahu sdělení vlivem nejrůznějších okolností. Jedním z faktorů, které
ovlivňují přenos zprávy, je i okolnost, zda umíme správně naslouchat.
ZAPAMTUJ SI
Ne všechno, co řekneš klientovi/kamarádovi/zkoušejícími, se dostane do jeho
uší a opět platí „opakování je matka moudrosti“!
Naše uši jsou sice v pořádku, ale to ke skutečnému pochopení obsahu slov nestačí.
Borg např. uvádí, že za jednu minutu jsme schopni říct 120 – 150 slov, ale myslet
dokážeme až rychlostí 600 – 800 slov za minutu!2 A protože naše schopnost myslet
je rychlejší než schopnost mluvení, naše myšlenky během rozhovoru s jinou osobou
začínají „bloudit“ a máme tendence přemýšlet o jiných problémech, které nejsou
součástí tohoto rozhovoru. Necháme se vyrušit jakýmkoli vnějším podnětem, např.
2 BORG, James. Umění přesvědčivé komunikace. Praha: Grada Publishing,, 2007, s.25
slovo či pojem zmíněné v rozhovoru v nás dokáží spustit takové myšlenkové
pochody, které jsou rozhovoru a zprávě, která nám je sdělována, velice vzdáleny.
Poslouchání je složitější proces, který vyžaduje naše plné soustředění. Ze všech
zvuků, které dolehnou k našim uším, si vybereme jen ty podstatné, a následně
potřebujeme u získané informace zachovat pozornost. To, jak s informací dále
naložíme, může být ovlivněno mnoha faktory (naším zájmem, schopnostmi člověka,
který nám informaci sděluje, důležitostí zprávy). Se zprávou pak ve své mysli
pracujeme, zařazujeme si ji do souvislostí, uvažujeme, kde jsme obdobnou informaci
již slyšeli. A pak přichází poslední nezbytná fáze – zapamatování si dané informace.
Celý proces zapamatování může trvat jen zlomek sekundy.
Ještě vhodnější pro komunikaci je aktivní poslouchání = naslouchání. Jedná se o
proces, do kterého zapojujeme i své předchozí zkušenosti, svou náladu a
přiřazujeme slovům určitý smysl. Při této činnosti dáváme najevo, že nás osoba
zaujala, nasloucháme jí a dokážeme pochopit smysl toho, co nám chce sdělit,
zvažujeme její názory a hodnotíme je, klademe jí doplňující otázky, snažíme se
kriticky hodnotit obsah zprávy, poskytujeme zpětnou vazbu.3 Osvojení si techniky
aktivního poslouchání je předpokladem pro to, abyste se stali skutečnými mistry
konverzace a dokázali získat důvěru druhých.
Příklad k zapamatování:
Pokud neumíte naslouchat, rozhovor mezi vámi a kamarádem může někdy vypadat
takto:
Karel: „Ahoj Pepo, jak se máš?“
Pepa: „Ale nic moc. Soudím se se sousedem o kus pozemku mezi našimi domy.
Už jsem dal advokátovi spoustu peněz a pořád se nic neděje.“
Karel: „No to je mrzuté…poslyš, myslíš, že bys mě mohl na pár týdnů založit?
Potřeboval bych půjčit tak deset tisíc…“
3 Od aktivního naslouchání můžeme ještě odlišit empatické naslouchání. To znamená, že se přímo vciťujeme do
mysli jiného člověka. Toto naslouchání na nás klade ještě vyšší nároky a je typické pro osoby, které se blíže
znají. Aktivní nasloucháni je více využíváno v obchodním, pracovním a jiném oficiálním styku.
1.4 Neverbální komunikace
Již jsme si řekli, že neverbální komunikace může pokrýt až 60% našeho sdělení.
Prozrazuje hodně o lidech, se kterými se dostáváme do kontaktu. Naše gesta,
mimika, způsob držení těla, řeč těla, oční kontakt, prostorové uspořádání, pohledy,
neurovegetativní reakce a další neverbální projevy dokáží o každém z nás prozradit
mnoho cenných informací. Proto je pro nás důležité naučit se „číst“ neverbální
komunikaci, tedy přiřazovat složkám neverbální komunikace určitou důležitost, a
umět vykládat projevy neverbální komunikace v jejím celku, protože z jednoho
signálu zřejmě nelze odečíst vše, hodnotit je můžeme jen v jejich souhrnu.
Tyto projevy navenek můžeme ovlivnit jen částečně, většinou vysíláme signály
neverbální komunikace podvědomě a podvědomě je také přijímáme. I když je nutno
podotknout, že cílem této kapitoly je proniknout do poznání neverbální komunikace a
naučit se ji cíleně korigovat u sebe a rozpoznávat u druhých lidí.
ZAPAMTUJ SI
I neverbální komunikaci se dá naučit a korigovat ji!
Zdůrazněme si hned na začátku okolnost důležitou pro naše pozorování neverbální
komunikace. Pokud se verbální a neverbální projevy shodují, můžeme si být jisti tím,
že vyjádření mluvčího jsou opravdová a nesnaží se před námi něco zastřít.
V případě, že verbální projev nesouhlasí s neverbálním, musíme zbystřit pozornost a
pozorovat další projevy. Může se stát, že osoba vysílá ojedinělý signál, který ale
neprozrazuje její odlišné myšlení. Zásadně musíme tedy neverbální projevy
posuzovat v širším kontextu, jako celek, shluk projevů.
Pokusíme se nyní nastínit nejdůležitější projevy neverbální komunikace, upozorníme
na největší chyby, kterých se můžete dopustit, a navrhneme způsoby, jak se jim
vyhnout.
Gesta
Jsou bezprostředním vyjádřením našich myšlenek, jsou to pohyby rukou, nohou či
hlavy. Všimněte si, že někteří lidé používají příliš mnoho teatrálních gest jen proto,
aby si jich ostatní lidí všimli. Někdo je v používání gest umírněný, ale když je použije,
bude to vždy ve správném kontextu a ku prospěchu věci. Typickým gestem, které
často používají i politici na veřejnosti jsou ruce otočené dlaněmi směrem
k posluchačům, což vyjadřuje určitou otevřenost vůči ostatním a zároveň ukazuje
vstřícnou a přístupnou povahu osoby. Ale pozor, u politiků se často jedná o gesto
naučené, které má vytvořit příznivou atmosféru. Jiným příkladem jsou překřížené
ruce na prsou, či překřížené nohy při sezení. Překřížené ruce bývají signálem
nedůvěry, uzavřenosti a nevstřícnosti, tvoří silnou bariéru mezi komunikantem a
komunikátorem. Proto je v praxi vhodné pokusit se tuto bariéru odstranit například
tím, že osobě se založenýma rukama podáte váš písemný návrh řešení problému
nebo se pokusíte jej zaměstnat jinou činností.
Mnoho lidí si při přemýšlení mne špičku nosu, jiní si hrají s vlasy a vyjadřují tak
nezájem o danou problematiku. Pozor, i zde ale nezapomínejte, že ojedinělý projev
neverbální komunikace se musí posuzovat ve spojitosti s dalšími gesty, tedy
posuzovat shluky gest i verbální projev!
ZAPAMATUJ SI
Jen souhrn gest a dalších projevů neverbální komunikace může vést ke
správnému odhalení pocitů člověka!
Příklad
Prohlédněte si následující obrázek a přiřaďte k jednotlivým gestům emoce jejich
původců. Všímejte si zejména gest v kroužcích. Zkuste si tipnout, jaké situace se
rozhovor týká, a své tipy prodiskutujte se svými kolegy ve skupince.
Obrázek převzat z knihy Pease, Allen. Portál.
Mimika
Můžeme ji charakterizovat jako svalové pohyby obličeje. Může být prostředkem
vyjádření našich momentálních emocí, nebo také zpětnou vazbou, reakcí na sdělení
osoby a naše vyjádření toho, jak na nás obsah jeho sdělení působí. Mimikou
můžeme vyjádřit širokou škálu emocí – štěstí, radost, překvapení, strach,
nespokojenost…a pokud bychom je podrobně rozebrali, dokázali bychom jistě
jednotlivým emocím přiřadit jejich typické projevy v mimice obličeje.
Příklad
Prohlédněte si graficky zpracované obličeje a vyberte a vybarvěte z nich ty, které
(a) znázorňují radost – modrou
(b) znázorňují rozčílení – červenou
(c) se podobají Vám, když dostanete Áčko ze zkoušky - zelenou
Převzato z http://www.vgrafik.cz/kategorie/logotypy-vizualni-styly/filter/nonrealized.
Oční kontakt
Oční kontakt je důležitý prvek komunikace. Ne nadarmo se říká, že oko je okno do
duše. Nejen upřený pohled, ale i mrkání, přivírání očí či na oční kontakt navazující
mimika ve formě zdviženého či staženého obočí jsou obrovským odrazem vnitřních
pocitů člověka.
Navázání očního kontaktu je základním předpokladem úspěšné komunikace. To, že
osoba uhýbá pohledem, může mít různé důvody – snaží se zastřít své pocity, lže
vám, je stydlivá. Proto se při jejím posuzování musíte soustředit i na další neverbální
projevy. Za nejvhodnější pro člověka, který prezentuje či hovoří, je považováno
udržení stálého očního kontaktu s určitými přestávkami, kdy člověk na okamžik
odhlédne do svých poznámek a poté se opět vrátí k očnímu kontaktu. Upřený pohled
(popřípadě i bez mrkání) může totiž působit agresivně a osoba, se kterou
komunikujete, se začne cítit nepříjemně. Pokud se váš protějšek nevyhýbá pohledu
do očí, je to pro vás pozitivním signálem a určitou zpětnou vazbou, že vaše
komunikace má smysl – osoba naslouchá a vy víte, že vám naslouchá a naopak.
Prostorové vnímání (proxemika)
Při komunikaci udržujeme mezi sebou určité vzdálenosti. Jinak se přiblížíme ke
svému rodiči, partnerovi, jinak k vyučujícímu nebo nadřízenému. A všem se nám již
stalo, že jsme vědomě či podvědomě o krok ustoupili, když se nám neznámý kolega
snažil z deseticentimetrové vzdálenosti vysvětlit teorii relativity…
Nelze s určitostí říct, jakou vzdálenost bychom měli udržovat například při pracovním
setkání nebo při společenské akci. Každému člověku je příjemný jiný odstup. Lidé
extrovertní a sebevědomé povahy mají tendence udržovat vzdálenosti kratší než lidé
odtažití a introvertní. Podle mnoha teorií dělíme své okolí do čtyř zón komunikace, i
když jejich přesné hranice nelze určit.
Zde uvádíme dělení dle Jamese Borga.4 Zóna intimní (cca do 50 cm) je vyhrazena
jen blízkým osobám. Následuje zóna osobní (cca 50 – 100 cm), do které náleží
komunikace s přáteli, rodinou, diskutujícími osobami. Společenská zóna (cca 1 – 3,5
m) je určena osobám, ke kterým nemáme blízký vztah – kolegové v práci, náhodní
známí. Zóna veřejná (cca od 3,5 m) nám pak umožňuje komunikovat s neznámými
4 BORG, James. Umění přesvědčivé komunikace. Praha: Grada publishing,, 2007, s. 58 an.
lidmi, třeba posluchači našich přednášek. Dávejme si proto pozor na situace, při
kterých by některým lidem mohla být naše blízkost nepříjemná. Vždy je lépe, když se
k vám někteří lidé zájmem o krok přiblíží, než když v zápalu urputného vysvětlování
svých teorií zaženete introvertní lidi do rohu místnosti. Velikost zón se mění – záleží
na typu člověka. Níže nastiňuji ještě další možné rozdělení prostorového vnímání
okolí osoby dle Edwarda T. Halla jako veřejné, společenské, osobní a intimní zóny.
1.5 Paraverbální komunikace
Za paraverbální komunikace je v literatuře a výkladových slovnících považována
jakási zvuková stránka hlasu, tedy např. intonace, hlasitost, tempo řeči apod.
U paraverbálních prostředků komunikace si zdůrazněme, že tempo řeči může
zásadním způsobem ovlivnit pozornost posluchačů – příliš rychlá mluva s mnoha
informacemi vede ke ztrátě soustředění a pozornosti. Také hlasitost našeho projevu
je zásadní – jen výjimečně může tichá mluva v kombinaci se závažnými informacemi
upoutat pozornost, spíše se např. v politickém životě můžeme setkat s veřejně
činnými osobami, které hovoří hlasitě a důrazně, ale obsah jejich sdělení je takřka
nulový). Zdůrazňovat hlasem máme ty skutečnosti, které chceme posluchačům
vštípit. A důležitá poznámka – nezapomínejte správně artikulovat. Pokud máte
tendenci polykat koncovky nebo špatně vyslovujete cizí slova, snažte o zlepšení.
1.6 Shrnutí
Neverbálním projevům v komunikaci jsme již věnovali značnou pozornost.
Zopakujme si, že nejen používaná gesta, mimika či oční kontakt budou mít vliv na
posluchače. Příliš teatrální gesta mohou působit v malém prostoru až směšně.
Strnulý postoj s rukama podél těla vzbuzuje dojem, že prezentátor nemá příliš
sebevědomí. Zkřížení rukou může na posluchače zapůsobit jako signál vašeho
nezájmu. Například i držení vašeho těla při chůzi či sezení, využití prostoru místnosti,
kde váš projev probíhá, bude mít vliv na celkové vyznění vašeho sdělení. A opět
upozorňujeme: posluchači nebudou hodnotit ojedinělé gesto, i když je
pravděpodobné, že si ho všimnou, ale zhodnotí váš celkový projev. Proto se
nenechte znervóznit, když zjistíte, že jste si během přednášky založili ruce –
odstraňte toto gesto a pokračujte dále.
Celkově lze říci, že na vašem projevu by si měli posluchači cenit vašeho
sebevědomí, měli by pochopit, že si stojíte za informacemi, které jste přednesli, že si
vážíte jejich zájmu a dáváte jim najevo, že danou problematiku mohou s vaší pomocí
pochopit. Svůj úspěch si můžete ověřit již během prezentace – všímáte si zaujetí
posluchačů, a pokud Vás po prezentaci zahrne obecenstvo zvídavými dotazy, není o
vašem úspěchu pochyb. Může nastat i situace opačná, ale i z té si můžete odnést
mnoho užitečných poznatků: „Zvolil jsem špatné téma? Používal jsem příliš/málo
odborných termínů? Nedokázal jsem správně prezentovat své myšlenky? Nedržel
jsem se osnovy? Předestřel jsem málo praktických příkladů?“ Pak je nutné
analyzovat své chyby a poučit se z nich do budoucna!
Příklad
Domníváte se, že umíte dobře naslouchat? Ujasněte si pozitiva a negativa
v komunikaci s osobami a zjistěte, co vám na komunikaci s nimi vadí nebo co vám
naopak vyhovuje. Po vypracování cvičení by vám už mělo být jasné, kde dělá váš
protějšek při komunikaci chybu nebo kde ji děláte vy!
Jmenujte tři osoby, kterým rádi nasloucháte, se kterými rádi probíráte zajímavá
témata:
osoba typická vlastnost
1.
2.
3.
Nyní jmenujte tři osoby, se kterými neradi hovoříte a nevěnujete jim dostatečnou
pozornost při komunikaci:
osoba typická vlastnost
1.
2.
3.
Ke každé osobě zkuste přiřadit typickou vlastnost při komunikaci, např. klade dotazy
uprostřed mého vysvětlování – často mě přerušuje a ptá se na hlouposti – vždy si na
mě vyhradí čas – dokáže mě povzbudit pokývnutím hlavy…můžete se i vy nějak
poučit z verbálního a neverbálního projevu těchto lidí?
Příklad
Zamyslete se nad jednotlivými lidmi na následujícím obrázku a odpovězte
(a) jaké emoce vyjadřují svými gesty,
(b) v jaké situaci se takto chovají.
Obrázek převzat z webu osetrovatelstvi.eu
Příklad
Na následujícím obrázku si zase pozorně prohlédněte vzájemné postoje dvou lidí a
jejich vztahu (popisky jsou v angličtině).
(a) Popište vztah lidí na základě svého pozorování.
(b) Dá se i s negativními emocemi vyjádřenými gesty a postojem nějakou
manipulovat a obrátit negativní situaci ve svůj prospěch?
Obrázek převzat z webu www.buildwithfred.com
Příklad
Nejprve si pročtěte následující text:
Zkuste si představit, že student/ka se připravuje ke zkoušce. Zkoušející je známý
svou odtažitostí, složitým kladením otázek a netrpělivostí při čekání na vaši
odpověď. Zkouška probíhá následujícím způsobem:
Vejdete do místnosti, zkoušející sedí za stolem, můžete se posadit na jednu ze
dvou židlí – jedna je přímo proti zkoušejícímu, druhá je posunutá více doprava.
Vyberete si židli naproti zkoušejícímu.
Zkoušející: „Dobrý den, posaďte se.“
Zkoušený: „Dobrý den, pane profesore.“
Zkoušející (nedívá se na Vás, sleduje monitor počítače): „Tak doufám, že jste se
dobře připravil/a, nemám dnes mnoho času tahat z Vás vědomosti.“
Zkoušený (začne se potit, mnout si o sebe dlaně, sedí na kraji židle, dívá se do
dlaní): „Ehm, totiž já, doufám, že si vytáhnu dobrou otázku…“
Zkoušející (změří si Vás pohledem): „Takže Vy neumíte všechny otázky? To
chcete marnit můj čas?“
Zkoušený (uhýbá pohledem, sleduje své ruce, překříží nohy): „Totiž, snažil/a
jsem se všechno naučit, ale někdy bývám při zkouškách nervózní.“
Zkoušející (hluboce si povzdechne): „Tak to zkusíme, ale pokud nebudete něco
vědět, nezdržujte mně a rovnou to řekněte, zkoušku si pak zopakujete. Řekněte
mi něco o …“
Zkoušený (zvedá se ze židle): „Já myslím, že by to nemělo cenu. Přijdu tedy
příště.“
Zkoušející (s nezájmem odvrací oči směrem k monitoru počítače): „Dobrá tedy.
Pošlete dalšího.“
Zkoušený: „Na shledanou.“
Zkoušející: „Na shledanou…“
(a) popište, jaké projevy neverbální komunikace byly použity v předchozí ukázce
(b) zhodnoťte, jaký byl projev v rámci verbální komunikace zkoušejícího a
zkoušeného
(c) navrhněte, jak pomoci studentovi/studentce k úspěšnému zvládnutí zkoušky
Přečtěte si následující modelovou situaci v jiném vyznění:
Po vstupu do místnosti si vybíráte židli vpravo, zkoušející je nucen se k Vám na
židli trochu natočit a věnuje Vám plnou pozornost.
Zkoušející: „Dobrý den, posaďte se.“
Zkoušený (usmívá se): „Dobrý den, pane profesore.“
Zkoušející: „Tak doufám, že jste se dobře připravil/a, nemám dnes mnoho času
tahat z Vás vědomosti.“
Zkoušený (opětuje oční kontakt, usměje se, sedí vzpřímeně na židli, ruce klidně
složené v klíně): „Věnoval/a jsem přípravě maximum.“
Zkoušející (opětuje pohled): „Maximum? Takže jste dobře připravený/á?
Zkoušený (přikývne, udržuje oční kontakt, dlaněmi naznačí vstřícný pohyb):
„Domnívám se, že jsem připravený/á a budu umět zodpovědět Vaše otázky.“
Zkoušející (stále natočený ke zkoušenému, usmívá se): „Tak tedy pojďme rovnou
k otázce. Řekněte mi…“
Zkoušený (stále s malými přestávkami udržuje oční kontakt, sedí vzpřímeně):
„Nejprve bych ráda vysvětlil/a širší souvislost tohoto problému…“
Zkoušející se zájmem poslouchá…
(a) jaké okolnosti měly vliv na zachycení zájmu zkoušejícího?
(b) zhodnoťte, jak se na zkoušce chováte vy a zda byste mohli některé své projevy
verbální a neverbální komunikace zlepšit.
2. Prezentační dovednosti
Každý z nás již jistě musel prezentovat své poznámky či referát před různě velkým a
různě zaměřeným publikem. Mohlo jít o oznámení výsledků ankety, prezentaci
referátu před třídou nebo přednes příspěvku na studentské konferenci. Musíme
počítat s tím, že celý život budeme něco prezentovat. A přestože zažíváme před
každým veřejným vystoupením trému a „omdléváme“ při představě, kolik párů očí
nás bude kriticky hodnotit, nemůžeme se tomu vyhnout. Proto si shrneme základní
fakta o prezentaci, upozorníme na největší úskalí v prezentacích a pokusíme se tak
získat praktické dovednosti pro náš život. Pokud máte pocit, že jste nutně ten
nejhorší prezentátor na světě, nezoufejte! Jednak si totéž myslí o své osobě mnoho
lidí (a většinou to není pravda) a dále pro vás máme dobrou zprávu: i umění
prezentace se lze naučit!
A ještě malá poznámka: při prezentaci využijete mnoho poznatků, které jsme si
představili výše v podkapitolách o komunikaci, takže neváhejte kdykoli zalistovat
zpět! Prezentace bez řeči těla, neverbálních signálů a paraverbálních projevů vůbec
není možná!
ZAPAMTUJ SI
Bez znalosti základních projevů neverbální komunikace nelze úspěšně
prezentovat!
2.1 Jak udělat úspěšnou prezentaci?
Milan Mikuláštík uvádí pět částí přípravy prezentace, které je potřeba zvládnout a
které jsou základním předpokladem úspěchu.5
Nejprve si musíme ujasnit, k jakému účelu prezentace slouží, tedy komu je určena,
zda je to přednáška ojedinělá, zda má detailně rozebrat celou problematiku, nebo se
úžeji zaměřit na specifické téma, zda máme obhajovat náš postoj nebo jen
informovat apod. Dalším bodem, nad kterým je dobré se zamyslet, je samotný
předmět prezentace. Není to nepodstatný bod, jak by se mohlo na první pohled
zdát. Ujasnění si tématu je základním předpokladem úspěchu. Podle rozsahu tématu
můžeme nalézat adekvátní zdroje informací, ujasnit si, co všechno musíme
posluchačům sdělit a zabránit možnému roztříštění tématu – stává se, že prezentér
5 MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada publishing,, 2003, s. 150 an.
se zcela odchýlí od tématu projevu/přednášky a nakonec do něj zahrne více, nebo
naopak méně poznatků, než plánoval. V neposlední řadě musíme také zvažovat, jak
velkou časovou dotaci věnujeme dané problematice a uzpůsobit tomu celou
přednášku. Nemělo by se stát, že nám vyprší stanovený časový limit a my zjistíme,
že jsme teprve u čtvrtého bodu ze šesti.
Sbírání podkladů je další samozřejmou součástí přípravy na prezentaci. Zde se
nám otevírá široká škála možností, jak získat poznatky nutné k prezentaci. Může se
jednat o knihy, časopisy, internetové zdroje, můžeme se pokusit získat informace
z vlastní zkušenosti, uspořádat anketu nebo výzkum, pokusy… zpracování podkladů
do zajímavé prezentace je často nejtěžším bodem prezentace, neboť velké množství
nalezených informací někdy přednášejícího svádí k zahlcení posluchačů – chce
využít veškeré nalezené informace, tabulky, grafy a snadno se stane, že dobře
míněná snaha se obrátí proti přednášejícímu.
Dalším dílčím bodem přípravy prezentace je psychologické posouzení
posluchačů. Musíme vědět, jakým posluchačům přednášíme – věk, pohlaví,
profesionalita posluchačstva hraje důležitou roli a prezentátor si musí uvědomit, čím
může takové posluchače zaujmout. Bez počátečního zaujetí se totiž vytratí pozornost
posluchačů a je velice obtížné je zaujmout znovu. Jen taková prezentace, která bude
reflektovat složení posluchačů a jejich zájem, může být úspěšnou.
Pokud se nám podaří úspěšně zvládnout tyto zmíněné body, nastává poslední fáze
přípravy – nácvik prezentace. Možná patříte mezi skupinu lidí, která nemá problémy
s prezentací před jakýmkoli publikem. Ale pokud patříte do početnější skupiny
„trémistů“ je pro vás příprava prezentace přímo nutnosti. Nácvikem můžete zjistit
skutečnou délku své prezentace a máte možnost ji ještě včas upravit. Můžete také
zjistit logické nesrovnalosti, které vám při běžné kontrole textu unikly. Základním
předpokladem je držet se osnovy svého projevu, která se má skládat z hlavních
myšlenek, které chcete prezentovat. Před důležitým projevem se také doporučuje
stát před zrcadlem a sledovat svůj celkový postoj. Modernější metodou je pak
nahrání se na video a prohlédnutí svého nahraného projevu. Tato technika nám
pomáhá uvědomit si své verbální i neverbální jedinečné projevy a často bývá
impulsem pro změnu postoje, založení rukou nebo změnu použitých výrazů (určitě
také máte nějaké „parazitní“ slovíčko – objevuje se ve vaší řeči, ani nevíte jak, bývá
to slovo „vlastně“, „prostě“, „ty vole“ apod.). Proto se nedivte, že se v některých
předmětech i na právnické fakultě můžete dočkat natáčení a svých „pěti minut slávy“.
Pokud máte možnost, požádejte známého, kamaráda, ať si váš projev poslechne.
Určitě se dozvíte mnoho užitečných připomínek a navíc – před publikum už jistě
budete předstupovat s menší nervozitou. Obdobnou techniku používají i ostřílení
vystupující, takže si nemyslete, že nervozita a nácvik je věcí jen mladých studentů,
dokáže potrápit i zkušené borce!
ZAPAMTUJ SI
Víc než kde jinde platí u prezentací v právním prostředí, že opakováním si lze
osvojit techniky správného verbálního a neverbálního projevu. Nacvičit si
postoje a slovní obraty je důležitým předpokladem úspěšné prezentace!
Příklad
Zkuste se zamyslet nad svým projevem při prezentaci v seminářích a pravdivě
odpovězte na následující otázky. Za každou kladnou odpověď si započítejte bod.
Mluvím příliš rychle.
Prezentuji bez emocí.
Používám abstraktní pojmy bez uvedení příkladu.
Čím víc textu se mi vejde na slide, tím lépe!
Často ztrácím oční kontakt s posluchači.
V mé prezentaci chybí shrnutí základních myšlenek.
Zaujetí posluchačů postupně klesá.
Nepřipravuji si důkladně svou prezentaci.
Pokud jste neodpověděli na žádnou otázku kladně, pak vám gratulujeme! Jste skvělý
řečník!
A naopak, každá kladná odpověď by ve vás měla vyvolat zamyšlení nad formou,
jakou prezentujete své práce a referáty. Nezapomeňte, že zlepšovat se můžeme celý
život a nic není ztraceno!
Příklad
Připravte si krátkou pětiminutovou ústní informaci o aktuálním právním problému,
který Vás zajímá.
(a) Informujte své spolužáky o tomto problému. Vyučující Vás bude natáčet na
kameru. Poté si záznam přehrajte a spolu se spolužáky identifikujte vaše typická
- gesta
- mimiku
- slova, která často používáte
- slovní obraty
Je něco, co Vás samotného překvapilo a co jste si dříve neuvědomovali? Můžete
nějakému rušivému projevu předejít?
(b) Při příštím semináři se znovu připravte a prezentujte právní problém znovu a
zkuste se zlepšit tam, kde si myslíte, že máte problémy s komunikací. Opět se na
sebe podívejte na kamerovém záznamu.
- vidíte na sobě změny?
- vidí Vaši spolužáci změnu k lepšímu?
(c) Informujte o stejném problému paní vrátnou/sekretářku/babičku bez právního
vzdělání. Opět se natočte na kameru a identifikujte svou komunikaci. Objevila se
nějaká změna ve Vašich komunikačních projevech? Čím to je/není způsobeno?
2.2 Prezentace prezentace
Pokud jste úspěšně zvládli přípravu prezentace, je před vámi poslední krok –
samotná prezentace před skutečným publikem, posluchačstvem. Můžete se zamyslet
nad možností, jak ozvláštnit vaši prezentaci – použijte dataprojektory, tabule, rozdejte
informativní tiskoviny vztahující se k tématu, cokoli, co může prezentaci obohatit,
nikoli odvést pozornost posluchačů. Neexistuje univerzální recept na správnou
prezentaci, ale několik základních rad a technik si přece jen ukážeme.
Samozřejmostí je přizpůsobit výběr oblečení dané příležitosti (na oslavu výročí
založení univerzity nepřijdeme v džínách).
ZAPAMTUJ SI
Ať chceme nebo ne, pořád platí heslo „Šaty dělají člověka“.
Nezapomeňte, že váš projev musí posluchače hned ze začátku zaujmout. Krátce se
představte. Představení se je často důležitým mezníkem – stává se, že jste
posluchačům neznámý – prvních několik minut prezentace pak místo poslouchání
vašeho projevu budou vzpomínat, kdo jste. Nastiňte problematiku, které se budete
věnovat, případně krátce shrňte hlavní body prezentace. Publikum kladně reaguje na
vtipný citát, vaše zdůvodnění, jak jste se k danému tématu dostal, co vás na něm
zaujalo, zkuste jim položit zajímavou otázku, na kterou nebudou znát odpověď, a
ubezpečte je, že během přednášky odpověď naleznete – možností, jak začít váš
projev je mnoho a zaleží jen na vás, který způsob vám lépe vyhovuje. Během projevu
se také snažte o neustálý oční kontakt s publikem – jednak tím ukazujete váš zájem
(nedíváte se neustále do svých poznámek!) a jednak máte možnost pozorovat reakci
publika – z pokývnutí hlavy, souhlasného přitakání, z mimiky obličeje poznáte zaujetí
publika a to, zda vašemu projevu rozumí.
ZAPAMTUJ SI
Ti nejlepší veřejní řečníci dokáží pracovat s odezvou publika a během projevu
přizpůsobit prezentaci náladě a naladění v „hledišti“.
Musíte také neustále sledovat reakce publika na vaši prezentaci. Jasným signálem o
neudržení pozornosti je fakt, že se publikum začíná bavit ve skupinkách, dívá se
z okna, sleduje hodiny, podupává nohou. Už jsme se naučili „číst“ řeč těla. Proto se
v takovém okamžiku pokuste vrátit pozornost publika zpět k sobě. Mějte například
připravenou zajímavou otázku, šokující informaci, pokuste se změnit tempo řeči
(nemluvíte pomalu či příliš rychle?), zesilte či ztište hlas, zkrátka musíte získat zpět
jejich pozornost!
Fakt, který ve vaší prezentaci považujete za důležitý, klidně několikrát zopakujte,
nebojte se shrnutí základních poznatků, aby si posluchači utřídili své myšlenky.
Pokud jste nervózní a nechcete být během prezentace přerušováni, ujasněte si
s auditoriem hned na začátku prezentace, že případné dotazy rádi zodpovíte na
konci.
ZAPAMATUJ SI
Stanovení pravidel prezentace Vámi samými hned na počátku prezentace
usnadní práci Vám a zároveň publiku ujasní mantinely.
Obě strany budou spokojené!
2.3 Prezentace v powerpoitnu, prezi atd.
Každý z nás musel už někdy prezentovat na veřejnosti. A protože žijeme v době
moderní techniky, jaksi se od nás čím dál častěji očekává, že prezentování nebude
jen obyčejnou mluvou, při které si posluchači budou dělat poznámky, ale základní
tezí se stává – zaujmout posluchače jakýmikoli prostředky.
Hojně využívanou možností je doprovod mluveného slova powerpointovou
prezentací, tedy promítanými schematickými slidy/textová okna s textem i obrázky,
který si předem vytvoříme.
Při tvorbě takové prezentace musíme mít na paměti několik důležitých okolností:
- komu je prezentace určena (okruh posluchačů je důležitý z několika důvodů.
Pokud je např. obecenstvem starší lidé, musíme předpokládat, že hůře vidí,
tudíž musí být prezentace zřetelně čitelná.)
Příkladem špatného použití jsou např. bílé méně čitelné druhy písma na
tmavém pozadí.
- co má posluchačům nabídnout (zda se jedná jen o shrnutí základních bodů
vaší řeči, zda používáte tabulky k podpoře tvrzení, zda chcete posluchače
pobavit vtipným obrázkem pro další část delší prezentace apod.).
Pro svého šéfa nebo vyučujícího byste neměli v prezentacích používat příliš
pubertálních vtípků a obrázků.
- jak má graficky vypadat (místo, kde se prezentuje – pokud např. budu promítat
v místnosti, kde nelze zcela zastínit slunce, musím počítat s tím, že je nejlepší
užít černé písmo na bílém pozadí apod., obecná doporučení pro prezentaci
najdete v doporučené literatuře, není vhodné používat složité typy písmy, příliš
barev, grafy bez nadpisů, které posluchači nestačí pochopit nebo
nevysvětlených zkratek atd.).
ZAPAMATUJ SI
Mysli v prvé řadě na publikum, kterému prezentuješ, jen tak budeš dobrým
přednášejícím!
Příklad
Zkuste si připravit 5-slidovou powerpointovou prezentaci, která představuje vybraný
předmět vyučovaný na právnické fakultě.
(a) připravte prezentaci pro studenty střední školy, které chcete přilákat ke studiu
práva
(b) připravte prezentaci pro pedagogy vyučující daný předmět na jiné právnické
fakultě v zahraničí
(c) připravte obě prezentace ve dvou variantách – jednu správnou a na druhé ukažte
co největší množství chyb, kterých byste se mohli dopustit, pokud byste nestudovali
naši příručku
(d) jako bonusový úkol – zkuste připravenou správnou prezentaci představit nejprve
svým kolegům a poté svému vyučujícímu v hodině – budete používat odlišnou
komunikaci a odlišný ústní projev?
(e) proveďte totéž v systému Prezi (k nalezení na www.prezi.com) – zhodnoťte
výhody a nevýhody daného prezentačního systému.
Příklad
Hitparáda aneb Čemu se v komunikaci vyhnout
Sestavte žebříček nejhorších projevů neverbální komunikace, kterých se můžeme při
prezentaci dopustit:
1.
2.
3.
Nyní zkuste sestavit žebříček nejhorších projevů verbální komunikace:
1.
2.
3.
Příklad
Na závěr se pokuste s pomocí všech poznatků, které jste se naučili, zhodnotit tyto
jednotlivé osobnosti společenského života:
Angela Merkel
Václav Klaus
(a) Jaké jsou její/jeho silné a slabé stránky ve verbální i neverbální komunikaci?
(b) Čím je typický její/jeho projev?
(c) Doporučili byste jí/mu něco pro zlepšení jeho prezentačních dovedností?
Příklad
Na následujících stránkách si pročtěte prezentaci, jak správně připravit ppt
prezentaci s praktickými příklady. Rozhodně se nejedná o striktní příkazy, ale spíše o
názorná doporučení, co je a co není vhodné používat /je zachován zdrojový jazyk
použitých zásad – angličtina).
Vedle jednotlivých okýnek si zkuste domalovat svou vlastní prezentaci na téma: Jak
se mi studuje na vysoké škole. Ke každému slidu udělejte správnou a odpovídající
prezentaci.
Převzato z volně dostupné ppt prezentace.
K načtení – článek č. 1.
ŠMÍD, Petr. Jak vyzrát na sebezdokonalování v komunikačních a prezentačních
dovednostech. Cit. 8. 11. 2011.
Abstrakt:
Seminář byl zaměřen na prezentační a komunikační dovednosti. Poukazoval na
všechny možné problémy, se kterými se prezentující může setkat. Zároveň ale také
bylo nastíněno, jakým způsobem se těmto problematickým situacím můžeme
vyhnout, případně, jak je můžeme eliminovat na přijatelnou míru. Díky tomu lze
docílit zlepšení svých vlastních dovedností před publikem.
Dne 8. Listopadu 2011 se na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Ústřední
knihovně (Zbrojnice), uskutečnil jednodenní seminář Prezentační a komunikační
dovednosti. Byl pořádán v rámci projektu Nakliv ve spolupráci s Univerzitou
Palackého. Seminář vedla přednášející Iva Burešová, která pracuje jako odborný
asistent na katedře psychologie FF Masarykovy Univerzity v Brně.
Seminář započal tím, že byl dán prostor posluchačům. Každý posluchač měl
prezentovat sám sebe, v rámci několika minut. Díky tomu měl každý možnost si
osahat roli prezentujícího, což není zrovna jednoduché. Vždy po 5 účastnících v
jedné skupině se diskutovalo o tom, co bylo dobře a co špatně na předvedených
prezentacích.
Úvodem se u první skupiny ukázalo, jaké jsou nejčastější chyby, a každá následující
skupina se měla pokusit vylepšit svůj přednes. Nutno podotknout, že ne všem se to
povedlo. Většina chyb pramenila z nezkušenosti přednášejících.
Další část byla vedena Ivou Burešovou. Zde jsme se dozvěděli všechny podstatné
informace, které bychom měli použít během tvorby naši prezentace. Z mé strany
musím říci, že tahle část semináře pro mne byla opravdu přínosem. Přednášející
nám sdělila mnoho užitečných informací, které nasbírala během své 20-ti leté praxe.
Mezi připomínky týkající se základních požadavků na kvalitní prezentaci bych uvedl:
Podstatná informace před každou prezentací je, pro jak velkou skupinu lidí budeme
přednášet a z jakých typů lidí bude publikum sestaveno (studenti, odborná veřejnost).
To se, pokud možno, snažíme zjistit s určitým předstihem. Ne vždy je to ale možné.
Při prezentaci musí přednášející dodržet oční kontakt s posluchači. A to buď pod
písmenem M nebo W. Tím se zajistí, že každý posluchač se cítí být včleněn do
prezentace.
Důležitá je i gestikulace, která by měla být vedena od pasu nahoru. Samozřejmě
záleží na prostředí. Protože pokud není možnost stupňovitého sálu, ve kterém je
dobře vidět celá postava, tak je velmi podstatné, aby byla dodržena gestikulace
právě od pasu nahoru. Lidé sedící vzadu totiž nemají možnost vidět celou postavu a
vidí právě již zmiňovanou část, tj. od pasu k hlavě.
S gestikulací je úzce spojen postoj. Ten musí být přímý, pohyb celého těla by měl
působit přirozeně. Mělo by se opustit od trhavých pohybů a ležérního dojmu.
Důležitý je i hlas, jeho intenzita a práce s ním. Není doporučeno mluvit stejným
monotónním hlasem, ale doporučuje se intenzitu hlasu střídat. Pokud by se tak
nedělo, posluchač by velice rychle ztratil pozornost.
Přednášející by měl taktéž dávat dobrý pozor na svoji výslovnost - češtinu. Vyvarovat
se nářečí a nespisovné češtině. I když na druhou stranu, jak bylo zmíněno, není v
určitých případech nevhodné užití nářečních výrazů. A to zejména z důvodu
navázání lepšího vztahu s publikem.
Nesmí být opomenut také pohyb v prostoru. Jestliže se přednášející pohybuje, tak to
lépe působí na publikum. To tím pádem nemá dojem, že je opomíjeno.
V průběhu prezentace musí být posluchači umožněno, aby vstřebal vše podstatné,
co se přednášející snaží sdělit. To je docíleno tzv. dramatickou pauzou. Ta je
opravdu důležitá a neměla by být opomíjena. Jelikož pokud je přednáška vedena v
rychlém tempu, posluchači ztrácí pozornost.
Měl by být kaden důraz na interaktivitu. Což je kontakt přednášejícího s publikem. To
umožní přednášejícímu se spřátelit se svými posluchači a určitým způsobem se na
některé z nich fixovat. Interaktivita pomáhá při případně trémě.
Nemělo by se také zapomínat na práci s dechem během prezentace. Pokud totiž
přednášející v průběhu působí udýchaným dojmem tak to kazí celkový dojem. Na
druhou stranu to ovlivní i samotného přednášejícího.
Jednou z nejdůležitějších věcí je také to, jaký přednášející udělá první dojem na své
publikum. Jelikož tenhle okamžik již nejde změnit. Je důležité, aby byl pokud možno
co nejlepší.
Posluchač si udělá během prvních vteřin určitý obrázek o přednášejícím a během
celé přednášky se jim pak řídí.
Zde by nemělo být také zapomínáno na zvolené oblečení. To je také vice či méně
odpovědné na tom jaký si posluchač vytvoří vztah k přednášejícímu.
Jako protiváhu bych ale rád zmínil to, že není možné se zalíbit všem posluchačům.
Vždy se najde v publiku část, které se přednášející určitým způsobem nelíbí. Našim
úkolem, ale je to, abychom tuto část posluchačů snížili na co nejmenší možné
procento. To je možné učinit právě dodržováním zásad, které jsou zmíněny. Ty nám
pomohou, aby přednáška proběhla dle našich představ a aby byla smysluplná, tj. aby
si z ní posluchač odnesl co nejvíce užitečných informací. A byl spokojen nejenom on,
ale i my, s dobře vykonanou prací.
Byl také kladen důraz na to, že by se neměla zanedbávat příprava na prezentaci.
Někomu stačí chvíle a někdo potřebuje delší čas. Než začne samotná přednáška,
musí si prezentující uvědomit, co chce přednášet, komu to chce přednášet a jak to
nejlépesdělit.
Podstatná část byla věnována správné přípravě přednášky v PowerPointu.
Název každé prezentace by měl být stručný a výstižný.
Dále by měl následovat obsah případně pod obsah.
Každý list prezentace by měl mít maximálně 7 řádků, přílišné přehlcení textem není
dobré.
Nejlépe zvolený styl písma je bezpatkový - variace Arialu. Velikost písma 24
případně vetší.
Všechny listy by měly mít název.
Na každý list je doporučeno vložit maximálně 2 obrázky. Ty by měly být dobře
viditelné.
Přechody mezi listy by měly mít stejný ráz, zde by se měla omezit kreativita. Pokud
tedy není prezentace přímo určena pro konkrétní cílovou skupinu.
Při tvorbě by měl být dáván pozor na celkový dojem, měly by se vybírat správné
barvy, správná kombinace barev. Asi za nejhorší možnou variantu byla označena
kombinace zelené dále pak žlutá na černé, případně jakákoliv světlá barva na bílém
pozadí.
Co se týče pozadí tak to by mělo být též zvoleno tak, aby ladilo s tématem
prezentace, případně tak, aby neodvádělo pozornost od tématu.
Pokud chceme připojit i video, nemělo by být příliš dlouhé.
Optimální počet listů na jednu hodinu je 20.
Prezentace v PowerPointu by měla tvořit doplněk a ne se stát hlavním bodem
přednášky.
Poslední část semináře byla věnována dobrovolnému úkolu. Sami posluchači si měli
připravit příspěvek, který budou přednášet ostatním. Témata byla různá, např.
Špírlice - masožravá rostlina, prezentace o přestavbě cyrilometodějské knihovny
Univerzity Palackého nebo o občanském sdružení Ulita.
Někteří přednášející se příliš zaměřili na plátno, na kterém promítali samotnou
prezentaci. A tím pádem ztratili kontakt s publikem. Někdo zapomněl na úvod a
samotné představení své osoby. Případně špatně zakončil svoji prezentaci slovy
„děkuji Vám za pozornost a .... Ještě jednou Vám děkuji". Někteří zase měli své
prezentační dovednosti opravdu na dobré úrovni, ale budou i přesto nuceni na sobě
pracovat, aby se zlepšili. Třeba v práci s komunikací - interaktivitou s posluchači.
Hlavním problémem u každého přednášejícího byla tréma. Ta se projevila různými
způsoby. Asi nejhorší možná varianta je ta, že přednášející se zarazí a tzv. zamrzne.
Každý má svůj způsob jak bojovat proti trémě. Jak se s ní vypořádat a jak ji na sobě
nedát znát. Tady dle všech indicií neexistuje ucelený postup, jak se s trémou
vyrovnat. U každého z nás je tenhle boj individuální. Někomu pomáhá dýchání,
někdo si zase nějakým způsobem potřebuje dodat sebedůvěru. Každopádně naučit
se pracovat s trémou je práce na dlouhou dobu a člověk se ji musí opravdu věnovat.
Workshop
Mezi poslední bod bych rád zmínil to, že každý by si měl držet určitý styl svého
vystupování. Není totiž dobré, a ani to nebylo cílem semináře, aby všichni měli jeden
styl přednášení. I zdánlivě nepříliš dobrý projev může vyznít v určitém podání lépe
než chladný a profesionální projev bez emocí.
Závěr
Seminář probíhal v přátelském duchu a určitě byl přínosem pro všechny zúčastněné.
Každý se mohl zeptat na cokoliv a také vyzkoušet, jaké to je být v roli přednášejícího.
A pokud se rozhodnul i pro možnost prezentace, tak se dozvěděl své jak kladné tak i
záporné vlastnosti, které měl během vystupování. A na základě toho má možnost se
jich do budoucna vyvarovat.
Šmíd Petr. Jak vyzrát na sebezdokonalování v komunikačních a prezentačních
dovednostech. Inflow: information journal [online]. 2012, roč. 5, č. 1 [cit. 2012-9-11].
Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/jak-vyzrat-na-sebezdokonalovani-v-
komunikacnich-prezentacnich-dovednostech>. ISSN 1802-9736.
K načtení – článek č. 2.
BĚLOHLÁVKOVA, Věra. Jak vyjednávat s pomocí prezentačních dovedností.
Do manažerského i obchodního vyjednávání se prolíná dovednost prezentování.
Obě dovednosti mají jeden hlavní cíl - a to ovlivňování partnera směrem, kterým
potřebujeme.
Prezentování je možno brát jako prostředek vyjednávání, techniku, kterou používáme
za účelem ovlivnění a přesvědčení druhé strany, zákazníka, podřízených,
nadřízeného. Proto je evidentní, že se obě tyto dovednosti doplňují. Pokud
dokážeme využívat vyjednávacích i prezentačních technik současně, přinese nám to
výsledky v podobě úspěšných jednání, zajímavých obchodů i příznivých mezilidských
vztahů. Soustřeďme se na časté chyby, které zbytečně snižují naše výkony, a
můžeme je poměrně snadno odstranit.
Špatná příprava bez stanovení cíle
K vyjednávání přistupujeme s určitým cílem, se snahou získat nějakou výhodu,
sjednat lepší podmínky, cenu, rozšířit možnosti podnikání, přetáhnout vyhlédnutého
člověka. Pokud nemáme jasný cíl, naše jednání je skokem do neznámé vody po
hlavě. Vlastností správně definovaných cílů jsou specifika, měřitelnost,
akceptovatelnost, dosažitelnost a sledovatelnost a časové ohraničení. Proto nestačí
říci chci prodat, chci získat, chci vyjednat, ale je nutné pokračovat otázkami je to
přijatelné?, je to dosažitelné?, je to časově splnitelné?, co pro to musím udělat?
Obchodníci někdy při vyjednávání mylně považují za cíl samotný akt prodeje.
Nemusí tomu tak vždy být. Cílem může být také rozšíření portfolia zákazníků, péče o
stávající zákazníky, udržování dlouhodobých vztahů, ale také snaha nějak se
dohodnout v problémové záležitosti. Podceněná příprava vede často k unáhleným
postupům, sami vyjednavači působí neprofesionálně.
Neznalost poměrů partnera
Kvalitní reference o partnerovi v jednání, získané předem, jeho poměry, možnosti,
styky, partneři, konkurence, to vše patří ke kompletní výbavě dobrého vyjednavače.
Možnosti získání informací jsou dnes téměř bez hranic. V každém případě se vyplatí
do získání těchto informací investovat. Znalostí prostředí se partnerovi přiblížíte a
neztrácíte při jednání čas.
Nevhodný neverbální projev
Nesoulad verbální a neverbální složky se vcelku jeví jako jakýsi nelad, na který
upozorňuje naše podvědomí. K takovému člověku okamžitě ztrácíme důvěru. Je
známo, že neverbální složka zabírá celých 93 % našeho projevu. Podílí se na ní
nejen řeč těla, ale také tón hlasu. Někdo dokáže během vyjednávání udržet obličej
hráče pokeru, jiný nosí „srdce na dlani“. Přílišné emoce škodí, chladné jednání vnáší
chlad i do osobních vztahů. Každý se prezentuje nejen jako člověk na své pozici, ale
také jako představitel firmy, kterou zastupuje. Nevhodné projevy mohou být vnímány
a posuzovány druhou stranou a dojem může být přenesen na celou firmu. Proto je na
místě využít neverbálních prezentačních dovedností, momentu prvního dojmu,
otevřeného postoje a otevřené gestikulace, spolu s očním kontaktem.
Ve vyjednávání nacházejí silné uplatnění rétorické triky a kouzla s hlasem, které patří
k prezentačním dovednostem. I když mnozí považují jednání za smrtelně vážnou
věc, nikdy by při něm neměla být nuda. Jakmile začne nuda, oslabí se pozornost,
ztrácí se kreativita, objevuje se snaha vše rychle ukončit, aniž byly vyslechnuty
všechny argumenty. I vážnou situaci můžete odlehčit nějakou formou
psychopřestávky a najednou možná zjistíte, že váš partner je docela zajímavý
člověk. Šikovný vyjednavač dbá na správný výběr slov pro jednání, dokáže
odhadnout, jaká slova jeho protistrana ráda uslyší, a která naopak ne. Naslouchá
rétorice partnera a parafrázuje podobnými výrazy. Některá slova evokují představy,
které nejsou ve vyjednávání žádoucí. Místo cena říkejme raději hodnota, lhůtu
můžeme nahradit termínem. Mnoho záporů ve větě nutí naslouchajícího k úvaze,
jestli tomu není jinak? Podvědomí totiž často změní původní význam sdělení na
úplný opak, takže mnohdy dobře míněné poznámky a upozornění mohou partnera
postrašit a působí spíše destruktivně. Do verbálního projevu během jednání nepatří
slova pochyb, příliš silná slova a ironický podtext.
Nevhodný postup, nevhodná argumentace
Při vyjednávání se často jeden nebo oba partneři opevní ve své pozici, ze které
nehodlají ustoupit. Chybou je, že oba nejdříve vynášejí svá stanoviska a na těch bez
znalosti souvislostí trvají. Fakta se zvažují až následně nebo se vůbec neberou v
úvahu, fáze argumentace buď chybí úplně, nebo je posunuta až na konec. Správný
postup určuje sebrat fakta, následuje argumentace k nim, a teprve na konec je
možné vynášet nějaké závěry. Předčasné vynášení hotového řešení nemůže vést k
optimálnímu řešení. Navíc se zvyšuje pravděpodobnost vzájemné konfrontace.
Špatný odhad partnera
Často se na seminářích setkávám s požadavkem zadat nějaký obecný návod na
vyjednávání, který by byl použitelný pro všechny. To považuji za jeden z největších
omylů. Každý člověk je jiný a nemůžeme se všemi jednat stejným způsobem.
Znamená to, že nejdříve musíme odhadnout partnera a potom stanovit taktiku a
strategii, jak s ním jednat. Někomu se možná zdá, že tato zjištění požadují dlouhý
čas a jsou příliš subjektivní. Jistě, je třeba se tomuto umění učit a systematicky se v
něm zlepšovat. Na základě verbální komunikace definujeme čtyři komunikační typy,
poznáváme jejich silné a slabé stránky a učíme se s nimi jednat. Vůči každému typu
se prezentujeme jiným způsobem, používáme jinou rétoriku, odlišnou řeč těla, jiné
techniky. Učíme se také, které typy spolu vycházejí dobře a kde jsou vztahy toxické.
Tyto znalosti nám pomáhají řešit i případné konfliktní situace, které mohou nastat.
Obchodníci, kteří s touto metodou začali pracovat, zjišťují, že jim ubylo problémových
klientů, naučili se s nimi zkrátka jednat. Manažeři užijí tuto techniku v jednání s
podřízenými, při vedení porad, při prezentacích apod. Obecně jí lze využít ve
zlepšování mezilidských vztahů doma i na pracovišti.
Používání nátlakových technik
Pokud se nedaří dosahovat plánovaných cílů, sáhne řada manažerů k nátlakovým
technikám. Silou a nátlakem na partnery vymáhají své požadavky a představy, což
se může někdy setkat s úspěchem. Někdy to bývá předem promyšlená taktika, která
má za úkol „rozhodit“ partnera v jednání, vyvést ho z konceptu a využít jeho
překvapení nebo momentální nejistoty. Zkušený vyjednavač tyto techniky ovládá a
umí se jim bránit. Sebevědomým prezentováním svých názorů a stanovisek dokáže
odrazit takové pokusy. Oblíbeným bývá časový nátlak, kdy původně sjednaný čas je
náhle zkrácen. Naše prezentace, která byla připravená na určitý časový úsek,
najednou musí být zkrácena a možná ani nestačíme říci to podstatné. Tomu by měla
předejít jasná domluva a také schopnost improvizace, umět i ve zkráceném čase říci
ty nejdůležitější myšlenky.
Podobně to může být nečistá hra s kompetencemi, kdy řešíme věc na různých
úrovních a stále zjišťujeme, že partner pověřuje k jednání nesprávné osoby. Zase to
může být záměr, test, jak si umíme poradit, anebo obyčejná zdržovací taktika. Někdy
přicházejí k jednání dva vyjednavači. Jeden je příjemný a chce se dohodnout, druhý
tlačí ke zdi, vydírá a vyhrožuje. Osvědčuje se v tomto případě dát najevo, že tuto
taktiku známe a prezentovat své názory v klidu a profesionálně, nenechat sebou
manipulovat. Může se pak stát, že druhá strana ocení naši odvahu a vtip a jednání
pak probíhá v pohodě k oboustranně výhodnému řešení.
Neznalost obranných technik
Nátlakové techniky neradím používat, ale abychom se jim dokázali bránit, musíme je
znát a hlavně rozpoznat, když je chce někdo na nás zkoušet. V těchto případech je
třeba užívat obranné techniky, které eliminují záměr druhé strany a nedovolí žádnou
nevhodnou manipulaci. Někdy se nám zdá, že jsme využili všechen svůj um a
protistrana se stále nechce dohodnout. Neposlouchá naše argumenty, tlačí nás ke
zdi, vypadá to na pat. Útoky z druhé strany, nehoráznost požadavků v nás logicky
vyvolává vztek a chuť se bránit. Pokud ovládáme obrannou techniku džiu-džitsu,
nebudeme používat konfrontaci síly. Nebráníme se, ani nepodnikáme jakékoli
výpady, jsme v klidu, ale ve střehu. Nasloucháme, ptáme se, vítáme případnou kritiku
i rady. Tímto postupem se otupí agresivita protistrany a původní útok na osobu se
často podaří převést ve společný útok na problém.
Vyjděte si na balkon - neznamená to, že bychom se sebrali a odešli z jednání, ale
dopřejeme si pauzu formou přerušení, požádání o kávu, telefonování apod., kterou je
možné využít k chvilce přemýšlení anebo k odpočinku. Měli bychom si dát pozor na
salámovou techniku, kdy se druhá strana snaží získat ústupky kousek po kousku,
takže dáváme a přidáváme, až nakonec zjistíme, že k takovému výsledku jsme nikdy
nechtěli dojít. Pokud si nevíme s danou situací rady, nejlepší je nedělat nic. Raději
budeme mlčet a nepříliš se hýbat. Je to dobrá a osvědčená obranná technika, která
nás chrání před unáhlenými nebo i špatnými rozhodnutími. Možná je to překvapující,
ale je to také jedna z prezentačních technik. Mlčení je možné použít, kdykoli je třeba
získat čas. Dokonce pomocí mlčení se často dozvíme od partnera věci, na které jsme
se ani neptali. Pro druhého je to totiž nepřirozený stav, kdy považuje za nutné vyplnit
ticho nějakým sdělením, a to může být právě pro nás klíčové.
Neschopnost přijmout námitky
Námitky jsou kořením vyjednávání, a tak by také měly být přijímány. Začátečníci se
jich obávají. Znalí obchodníci námitky vítají, jejich zákazníci tímto způsobem vyjadřují
své obavy, pochyby, ale i zájem, přání a potřeby. Zkušený vyjednavač dokáže z
námitky těžit a obrátit ji ve svůj prospěch. Většina námitek se vztahuje k produktu
nebo k problému, ne k vaší osobě. Naopak může být podezřelý vyjednávací partner,
který se vším souhlasí, vše se mu líbí, v ničem neoponuje. Mnohým námitkám
můžeme předejít, jiné dokážeme uspokojivě vysvětlit, některé musíme poctivě
přijmout. Skryté námitky někdy zakrývají svou podstatu, což může být nedůvěra,
neznalost, špatné zkušenosti. Tyto námitky se těžko odhalují, protože se skrývají za
různými vytáčkami. Pokud si dokážeme poradit s výše uvedenými chybami, bude se
nám lépe vyjednávat i prezentovat. Ve vyjednávání nacházejí silné uplatnění
rétorické triky a kouzla s hlasem, které patří k prezentačním dovednostem. I když
mnozí považují jednání za smrtelně vážnou věc, nikdy by při něm neměla být nuda.
Více na: http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/jak-vyjednavat-s-pomoci-
prezentacnich-
dovednosti#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
BĚLOHLÁVKOVAÁ Věra. Jak vyjednávat s pomocí prezentačních dovedností.
strategie.cz [online]. 2012. [Cit. dne 2012-9-5]. Dostupný z WWW <
http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/jak-vyjednavat-s-pomoci-
prezentacnich-dovednosti>
K načtení – článek č. 3
Následující cvičení by Vám mělo pomoci zjistit vaše nedostatky a pozitiva
v komunikaci. Udělejte si tedy Komunikační kvíz a poznejte se!
Komunikační kvíz
Zakřížkujte tu odpověď, která nejlépe odpovídá vašemu postoji k danému tvrzení –
snažte se zakřížkovat váš skutečný názor (ne ten názor, o kterém si myslíte, že je
správný).
Tvrzení Nikdy Výjimečně Jak kdy Často Velmi
často
1 Snažím se předvídat možné příčiny
nedorozumění a vypořádávám se s nimi.
2 Když někomu píšu mail, připomínám mu
všechny okolnosti, které se k oné události vážou,
aby si ji uvědomil.
3 Když něčemu na přednášce nerozumím, nechám
si to pro sebe, vrátím se k tomu později.
4 Někdy jsem překvapený, že kamarádi
nerozumějí tomu, co jsem jim už několikrát řekl.
5 Většinou říkám hned, co si myslím, a je mi
jedno, jak tomu lidé porozumí. Myslím, že
později na to každý přijde.
6 Když mi lidé něco vysvětlují, snažím se to
vnímat i z jejich pohledu.
7 Důležité problémy řeším emailem, myslím, že je
to rychlá a efektivní komunikace.
8 Když dokončím závěrečnou zprávu nebo email,
ještě přehlédnu překlepy a posílám.
9 Když s lidmi hovořím, sleduju jejich neverbální
projevy.
10 Používám grafy a tabulky, abych vysvětlil své
nápady.
11 Než se pustím do vysvětlování, uvažuju, co o
tom problému už člověk ví a co mu mám tedy
sdělit.
12 Když s někým hovořím, přemýšlím o tom, co na
to odpovím, abych pro sebe získal výhodu.
13 Než začnu s osobou komunikovat, zvážím, zda
je lepší ji navštívit osobně, zatelefonovat nebo
napsat email.
14 Snažím se vždy lidem vysvětlit základní pojmy,
které souvisejí s problémem tak, aby se předešlo
dezinterpretaci problému.
15 Když s někým komunikuju, uvažuju i o tom, zda
si budeme rozumět, zda mezi námi a v naší
komunikaci nejsou kulturní bariéry apod.
Zdroj: How Good Are Your Communication Skills? Mindtools.com [online]. [cit. dne
2012-9-8]. Dostupné z www<
http://www.mindtools.com/pages/article/newCS_99.htm>
Poznámka: Volně přeloženo a upraveno autorkou z anglického originálu.
Toto cvičení němá řešení, resp. pro vyhledání vašeho bodového hodnocení musíte jít
na příslušnou webovou adresu. Přesto by Vás mělo těchto 15 otázek vést
k zamyšlení nad vlastní komunikací a ukázat Vám další rezervy, které se ve Vás
skrývají.
Seznam použité a doporučené literatury
BECK, Gloria. Zakázaná rétorika. Praha: Grada, 2007.
BĚLOHLÁVKOVA, Věra. Jak vyjednávat s pomocí prezentačních dovedností.
strategie.cz [online]. 2012. [Cit. dne 2012-9-5]. Dostupný z WWW <
http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/jak-vyjednavat-s-pomoci-
prezentacnich-dovednosti>
BILINSKI, Wolfgang. Velká kniha rétoriky. Praha: Grada, 2012.
BORG, James. Umění přesvědčivé komunikace. Praha: Grada, 2007.
BRADBURY, Andrew. Jak úspěšně prezentovat a přesvědčit. Praha: Computer
Press, 2007.
ČERNÝ, Vojtěch. Jak jednat s různými typy lidí. Brno: Computer Press, 2009.
GRUBER, David. Zlatá kniha komunikace. 5. vydání. Praha: Gruber, 2012.
HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Prezentační dovednosti. Praha: Alfa, 2007.
MELOTÍKOVÁ, Petra. Komunikační a prezentační dovednosti. In TOMOSZKOVÁ,
Veronika, TOMOSZEK, Maxim, a kol. Kurz právnických dovedností. Olomouc:
Iuridica Olomucensis, 2008.
MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada, 2003.
PETERS-KUHLINGER, Gabriele, JOHN, Friedel. Komunikační a jiné měkké
dovednosti. Praha: Grada, 2007.
PLAMÍNEK, Jiří. Komunikace a prezentace. 2. vydání. Praha: Grada, 2012.
SCHULZ von THUN, Friedemann. Jak spolu komunikujeme. Překonání nesnází při
dorozumívání. Praha: Grada, 2005.
ŠMÍD, Petr. Jak vyzrát na sebezdokonalování v komunikačních a prezentačních
dovednostech. Inflow: information journal [online]. 2012, roč. 5, č. 1 [cit. 2012-9-11].
Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/jak-vyzrat-na-sebezdokonalovani-v-
komunikacnich-prezentacnich-dovednostech>.
ZBÍRAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných
publikací. Praha: Linde, 2009.
How Good Are Your Communication Skills? Mindtools.com [online]. [cit. dne 2012-9-
8]. Dostupné z www< http://www.mindtools.com/pages/article/newCS_99.htm>