U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

Rozchod s bohem

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Richard Dawkins

Rozchods bohem

Rádce pro začátečníky

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

Přeložil Jan M. Heller

Argo, 2021Outgrowing God by Richard DawkinsCopyright © 2019 by Richard Dawkins LimitedAll rights reserved.Translation © Jan M. Heller, 2021

ISBN 978-80-257-3408-7 (váz.)ISBN 978-80-257-3536-7 (e-kniha)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

Williamovia všem mladým lidem, kteří jsou dost staří na to, aby se

mohli rozhodovat sami

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Obsah

Část první: Sbohem, Bože 11

1. Tolik bohů! 13

2. Ale je to pravda? 22

3. Mýty, a jak se rodí 46

4. Dobrá kniha? 64

5. Potřebujeme Boha k tomu, abychom byli dobří lidé? 80

6. Jak poznat, co je dobré? 102

Část druhá: Evolucí to nekončí 117

7. Musel přece být nějaký konstruktér! 119

8. Krok za krokem k nepravděpodobnosti 137

9. Krystaly a skládačky 150

10. Shora dolů, nebo zdola nahoru? 164

11. Vyvinuli jsme se ke zbožnosti? Vyvinuli jsme se k dobru? 177

12. Věda dodává odvahu 196

Prameny ilustrací 219

Rejstřík 220

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

Část první

Sbohem, bože

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

13

1. Tolik bohů!

Věříte v Boha?V kterého boha?V průběhu dějin lidé po celém světě uctívali tisíce bohů. Polyteisté věří v mnoho bohů současně (řecky theos znamená „bůh“ a poly znamená „mnoho“). Nejvyšším bohem Vikingů byl Wodan nebo-li Ódin a mezi další vikinské bohy patřili Baldr (bůh krásy), Thór (bůh hromu s mocným kladivem) a jeho dcera Throd. Byly tu i bo-hyně jako Snotra (bohyně moudrosti), Frigg (bohyně mateřství) a Ran (bohyně moře).

Také staří Řekové a Římané byli polyteisté. Jejich bohové byli podobně jako ti vikinští velmi podobní lidem, měli silné lidské vášně a city. Dvanáct řeckých bohů a bohyň bývá často řazeno do dvojic s římskými ekvivalenty, o kterých se mělo za to, že zastávají stejné úlohy: Zeus (římský Jupiter), vládce bohů a pán nad údery blesků; Héra, jeho žena (Juno); Poseidón (Neptun), bůh moře; Afrodité (Venuše), bohyně lásky; Hermés (Merkur), posel bohů, který létá za pomoci okřídlených opánků; Dionýsos (Bakchos),

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

14

Část první: Sbohem, bože

bůh vína. Z velkých náboženství, která se zachovala dodnes, je polyteistický hinduismus se svými tisíci bohů.

Velké množství Řeků a Římanů si myslelo, že jejich bohové jsou skuteční. Modlili se k nim, obětovali jim zvířata, děkovali jim za štěstí a obviňovali je, když se jim nedařilo. Jak víme, že tito starověcí lidé neměli pravdu? Proč dnes už v Dia nikdo ne-věří? Nemůžeme to vědět s určitostí, ale většina z nás má dost se-bevědomí na to, aby prohlásila, že vzhledem k těmto starověkým bohům jsme „ateisté“ („teista“ je člověk, který věří v boha nebo v bohy, a „ateista“ – předpona „a“ znamená zápor – je ten, kdo nevěří). Římané kdysi říkali o prvních křesťanech, že jsou atei-sté, protože křesťané nevěřili v Jupitera, Neptuna ani kohokoli jiného z nich. Dnes to slovo používáme pro označení těch, kdo nevěří ve vůbec žádné bohy.

Nevěřím v Jupitera, Poseidóna, Thóra, Venuši, Amora, Snotru, Marta, Ódina ani Apollóna – stejně jako vy, předpokládám. Ne-věřím ve staré egyptské bohy, jako byli Osiris, Thovt, Nút, Anubis nebo jeho bratr Hórus, který se prý, podobně jako Ježíš a řada dal-ších bohů z celého světa, narodil panenské matce. Nevěřím v Ha-dada, Enlila, Anu, Dagona, Mardúka ani nikoho jiného z bohů starého Babylonu.

Nevěřím v Anyanwu, Mawu, Ngai nebo některého z afrických slunečních bohů. Stejně tak nevěřím v Bilu, Gnowee, Walu, Wu-riupranili, Karraur ani jinou ze slunečních bohyní domorodých australských kmenů. Nevěřím v nikoho z mnohých keltských bohů a bohyní, jako je irská bohyně Slunce Edain nebo měsíční bůh Elatha. Nevěřím v čínskou vodní bohyni Mazu ani v Dakuwaqu, žraločího boha z Fidži, ani v chetitského oceánského draka Illu-yanku. Nevěřím v žádného ze stovek a stovek bohů nebes, řek, moří, slunce, hvězd, měsíce, počasí, ohně, lesů. Je tolik bohů, ve které se dá nevěřit.

A nevěřím ani v židovského Boha Jahva. Je však docela prav-děpodobné, že v něj věříte vy, pokud jste byli vychováni jako židé,

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

15

1. Tolik bohů!

křesťané nebo muslimové. Židovského boha přijali za svého křes-ťané a pod arabským jménem Alláh i muslimové. Křesťanství a is-lám jsou výhonky starobylého židovského náboženství. První část křesťanské Bible je čistě židovská a Korán, svatá kniha muslimů, je částečně odvozena od židovského Písma. Tato tři náboženství bývají často řazena k sobě jakožto náboženství „abrahámovská“, protože všechna tři odvozují své počátky od mytického patriarchy Abrahama, který je rovněž uctíván jako praotec židovského lidu. S Abrahamem se opět setkáme v jedné z dalších kapitol.

Všechna tato tři náboženství se nazývají monoteistická, proto-že jejich stoupenci tvrdí, že věří v jednoho jediného boha. Říkám „tvrdí“, a to z několika důvodů. Jahve, v současné době nejvyšší bůh (kterého proto budu psát s velkým písmenem, Bůh), vyšel ze skromných počátků jako kmenový bůh starověkých Izraelců, kteří věřili, že o ně pečuje jako o svůj „vyvolený národ“. (To, že je Jahve dnes uctíván po celém světě, je dílem historické náho-dy – přijetí křesťanství jako státního náboženství římské říše cí-sařem Konstantinem v r. 312 n. l.) Sousední kmeny měly také své vlastní bohy, o kterých věřili, že poskytují zvláštní ochranu jim. A i když Izraelci sloužili svému vlastnímu kmenovému bohu Jahvovi, neznamenalo to nutně, že nemohli věřit i v bohy kmenů, s nimiž soupeřili, jako byl například kanaanský bůh plodnosti Baal; Izraelci věřili jen v to, že Jahve je mocnější – a také neoby-čejně žárlivý (jak uvidíme později); běda vám, jestli vás přistih-ne, že jste se zapomněli s nějakým jiným bohem.

Monoteismus novověkých křesťanů a muslimů je také do jis-té míry pochybný. Věří například ve zlého „ďábla“ jménem Sa-tan (v křesťanství) nebo Šajtan (v islámu). Je známý i pod řa-dou dalších jmen jako Belzebul, Zlý, Nepřítel, Belial, Lucifer. Nemluví o něm jako o bohu, ale domnívají se, že má božskou moc a že svými silami zla vede titánskou válku proti Bohu a si-lám dobra. Náboženství často dědí myšlenky od jiných nábožen-ství. Představa o kosmické válce dobra se zlem pravděpodobně

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

16

Část první: Sbohem, bože

pochází ze zoroastrismu, starodávného náboženství, které založil prorok Zarathuštra a jež ovlivnilo abrahámovská náboženství. Zoroastrismus byl náboženství dvou bohů, v němž ten dobrý, Ahura Mazda, bojoval se zlým bohem jménem Angra Mainju. Zoroastriáni ještě v nějakém počtu zbyli, především v Indii. Zo-roastrismus je další náboženství, ve které nevěřím a vy pravdě-podobně také ne.

Jedna z poněkud podivných výtek vůči ateistům, obzvláště v Ame-rice a v islámských zemích, zní, že uctívají Satana. Samozřejmě že ateisté věří ve zlé bohy stejně málo jako v ty dobré. Nevěří v nic nadpřirozeného. V Satana věří jen lidé zbožní.

Křesťanství se dotýká polyteismu i v jiných věcech. „Otec, Syn a Duch svatý“ jsou vykládáni jako „tři v jednom a jeden ve třech“. Co to přesně znamená, bylo v průběhu staletí předmětem sporů, často velmi prudkých. Zní to jako vzorec, jímž by bylo možné ve-cpat polyteismus do monoteismu. Jestliže to nazvete „triteismus“, dá se to obhájit. Dávné rozdělení mezi východní (pravoslavnou) a západní (katolickou) církví do značné míry způsobil spor o tuto otázku: vychází (ať už to znamená cokoli) Duch svatý z Otce i Syna, nebo jen z Otce? Teologové skutečně tráví svůj čas uvažováním o takových věcech.

A pak je tu Maria, Ježíšova matka. Pro římské katolíky je Maria v podstatě bohyně se vším všudy. Popírají, že je bohyně, ale přes-to se k ní modlí. Věří v její „neposkvrněné početí“. Co to zname-ná? Znamená to, že podle katolické víry jsme my všichni „zroze-ni v hříchu“. I maličké děti, i když byste si mohli myslet, že jsou na hřešení trochu malé. Ať tak, či tak, katolíci si myslí, že Maria byla podobně jako Ježíš výjimkou. My všichni ostatní jsme zdědili hřích Adama, prvního člověka. Ve skutečnosti Adam nikdy neexis-toval, takže nemohl ani hřešit. Ale katoličtí teologové se takovými drobnými detaily nenechávají odradit. Katolíci také věří, že Maria, místo aby zemřela jako my všichni, byla tělesně „vzata“ do nebe. Zobrazují ji jako „královnu nebes“ (někdy dokonce jako „královnu

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

17

1. Tolik bohů!

všehomíra“!) s korunkou na hlavě. Zdálo by se, že tohle všechno z ní dělá bohyni přinejmenším natolik, nakolik jsou bohové tisíce a tisíce hinduistických božstev (o kterých sami hinduisté říkají, že to jsou pouhé různé verze jednoho jediného boha). Jestliže byli poly-teisté Řekové, Římané a Vikingové, jsou polyteisté i římští katolíci.

Římští katolíci se také modlí k jednotlivým světcům. To jsou lidé, kteří zemřeli, jsou pokládáni za obzvláště úctyhodné a byli „kanonizováni“ papežem. Papež Jan Pavel II. kanonizoval 483 no-vých svatých a současný papež František svatořečil ne méně než 813 osob za jediný den. O mnohých svatých se má za to, že mají mimořádné schopnosti, díky nimž stojí za to modlit se k nim za zvláštními účely nebo ve prospěch určitých skupin lidí. Svatý On-dřej je patronem obchodníků s rybami, svatý Bernard patronem architektů, svatý Dogo patronem kavárníků, svatý Gummaus pa-tronem dřevorubců, svatá Lidwina patronkou bruslařů. Jestliže se potřebujete modlit za trpělivost, možná vám katolík doporu-čí modlit se ke svaté Ritě Cascia. Nemáte -li pevnou víru, zkuste svatého Jana od Kříže. Když máte tělesné nebo duševní trápení, uděláte nejspíš nejlépe, když se obrátíte k svaté Dymphně. Nemoc-ní rakovinou většinou volí svatého Peregrina. Jestliže jste ztrati-li klíče, pomůže svatý Antonín. A pak tu jsou andělé, kteří mají různé hodnosti od serafů na vrcholu přes archanděly stále níž až k vašemu osobnímu andělu strážnému. I zde budou římští katolí-ci popírat, že andělé jsou bohové nebo polobohové, a protestovat, že se ke světcům ve skutečnosti nemodlí, ale jen je prosí, aby za ně u Boha ztratili slovo. V anděly věří i muslimové. A také v dé-mony, kterým říkají džinové.

Myslím, že až tak nezáleží na tom, zda Maria, svatí a andělé jsou bohové, polobohové nebo nic z toho. Přít se o to, jestli andělé jsou po-lobohové, je stejné jako dohadovat se, zda elfové jsou totéž co skřítci.

Ačkoli, jak předpokládám, nevěříte v elfy ani skřítky, je docela pravděpodobné, že jste byli vychováni v jednom ze tří abrahámov-ských náboženství jako židé, křesťané nebo muslimové. Já jsem

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

18

Část první: Sbohem, bože

byl náhodou vychován křesťansky. Chodil jsem do křesťanských škol a ve třinácti letech jsem byl konfirmován v anglikánské círk-vi. Když mi bylo patnáct, s křesťanstvím jsem skoncoval. Jedním z důvodů, proč jsem je opustil, bylo toto: už když mi bylo asi de-vět let, s konečnou platností jsem si uvědomil, že kdybych se byl býval narodil vikinským rodičům, býval bych pevně věřil v Ódina a Thóra. Kdybych se býval narodil ve starém Řecku, klaněl bych se Diovi a Afroditě. Kdybych žil v současnosti, ale narodil se v Pá-kistánu nebo Egyptě, věřil bych, že Ježíš byl pouhý prorok a niko-li Syn Boží, jak mě učili křesťanští duchovní. Kdybych se narodil židovským rodičům, čekal bych stále ještě na mesiáše, dlouho slí-beného spasitele, místo abych věřil, že tím mesiášem je Ježíš, jak mi říkali v křesťanských školách. Lidé vyrůstající v různých ze-mích napodobují své rodiče a věří v boha nebo bohy své země. Tyto víry si navzájem protiřečí, a proto nemohou být všechny pravdivé.

Jestliže je pravdivá jedna z nich, proč by to měla být zrovna ta, kterou jste zdědili v zemi, kde jste se narodili? Nepotřebujete v sobě mít ani tolik sarkasmu, abyste si pomysleli něco jako: „Není to zvláštní, že skoro každé dítě se přihlásí k náboženství rodičů a pokaždé to je náhodou zrovna to správné náboženství!?“ S ob-libou se rozčiluji nad zvykem nálepkovat malé děti náboženstvím jejich rodičů: „katolické dítě“, „protestantské dítě“, „muslimské dítě“. Taková slovní spojení lze slyšet v souvislosti s dětmi, kte-ré jsou moc malé na to, aby dovedly mluvit, natož aby zaujímaly náboženská stanoviska. Zdá se mi to stejně absurdní jako mluvit o „socialistickém dítěti“ nebo „konzervativním dítěti“. To by ni-kdy nikdo neřekl. Myslím, že bychom neměli mluvit ani o „atei-stických dětech“.

Pro lidi, kteří jsou nevěřící, doplníme několik dalších názvů. Mnozí z nich nevěří v žádného konkrétního boha, ale označení za ateistu se raději vyhnou. Někteří říkají prostě: „Nevím, nemůže-me nic vědět.“ Ti se často označují jako „agnostici“. Tento pojem, odvozený z řeckého slova s významem „nevědoucí“, razil Thomas

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 9 1 4 1 7

19

1. Tolik bohů!

Henry Huxley, přítel Charlese Darwina, přezdívaný „Darwinův buldok“, protože se Darwina veřejně zastával, když on sám byl příliš plachý, příliš zaneprázdněný nebo příliš nemocný na to, aby bojoval sám. Někteří z těch, kdo se nazývají agnostiky, si myslí, že je stejně pravděpodobné, že bohové existují, jako to, že neexis-tují. Domnívám se, že to je trochu nepřesvědčivé, a Huxley by se mnou souhlasil. Nemůžeme sice dokázat, že skřítkové nejsou, to ale neznamená, že věříme v pravděpodobnost 50 : 50, že skřítko-vé existují. Rozumnější agnostikové říkají, že to nevědí jistě, ale podle nich je vcelku nepravděpodobné, že existují bohové jakého-koli druhu. Jiní agnostikové by možná řekli, že to není nepravdě-podobné, ale že to prostě nevíme.

A pak jsou lidé, kteří nevěří v konkrétní bohy, ale prahnou po „nějakém druhu vyšší moci“, „čistém duchu“, tvůrčí inteligenci, o níž nevíme nic kromě toho, že stvořila vesmír. Řeknou možná něco jako „Já sice nevěřím v Boha“ – čímž pravděpodobně myslí abrahámovského Boha – „ale nevěřím, že tohle je všechno, co je. Musí být ještě něco víc, něco za tím.“

Někteří z nich si říkají „panteisté“. Panteisté nemají sami úplně jasno v tom, čemu vlastně věří. Říkají věty jako „můj Bůh je všech-no“, „můj Bůh je příroda“ nebo „můj Bůh je vesmír“. Nebo „můj Bůh je hluboké tajemství veškerenstva, kterému nerozumíme“. Víceméně v posledně jmenovaném smyslu používal slovo „Bůh“ velký Albert Einstein. Tento Bůh je velmi odlišný od boha, který naslouchá vašim modlitbám, čte vaše nejskrytější myšlenky a od-pouští vám hříchy (či vás za ně trestá) – což vše údajně dělá abra-hámovský Bůh. Einstein tvrdošíjně odmítal věřit v osobního boha, který koná cokoli z uvedeného.

Jiní se nazývají „deisté“. Deisté nevěří v žádného z tisíců kon-krétních bohů v dějinách. Věří však v něco trochu určitějšího než panteisté. Věří v tvůrčí inteligenci, která vytvořila zákony vesmí-ru, uvedla na počátku času a prostoru všechno do pohybu a pak se pohodlně usadila a nedělala dál nic. Nechala (nechal?) všechno,

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

20

Část první: Sbohem, bože

aby se dělo podle zákonů, které stanovil(a). Deisty byli někteří z otců zakladatelů Spojených států, muži jako Thomas Jefferson nebo James Madison. Mám podezření, že kdyby žili nikoli v 18. století, ale až po Charlesi Darwinovi, byli by ateisty, ale nemohu to dokázat.

Když někdo řekne, že je ateista, nemyslí tím, že by měl důkaz o tom, že žádní bohové nejsou. Přísně vzato není nikdy možné do-kázat, že něco neexistuje. Nevíme v pozitivním smyslu, že bohové nejsou, stejně jako nemůžeme prokázat, že nejsou skřítkové, el-fové, permoníci, šotkové, leprikóni nebo růžoví jednorožci; stejně jako nedokážeme, že neexistuje Ježíšek, velikonoční zajíček nebo víla Zubnička. Věcí, které si můžeme představovat a nikdo nám je nemůže vyvrátit, jsou miliardy. Filozof Bertrand Russell to vyjá-dřil barvitým slovním obrazem. Řekl: Kdybych vám teď tvrdil, že po oběžné dráze slunce obíhá porcelánová čajová konvice, nemoh-li byste moje tvrzení nijak vyvrátit. Ale nemožnost něco vyvrátit ještě není důvod tomu věřit. V určitém striktním smyslu bychom všichni měli být „konvicoví agnostici“. V praxi jsme a -konviční-ci. Můžete být ateista úplně stejně (technicky vzato agnosticky), jako jste a -konvičníci, anebo za předponu a- dosadit skřítky, elfy, jednorožce nebo cokoli jiného, co vás jen napadne.

Přísně vzato bychom všichni měli být agnostičtí ohledně všech těch miliard věcí, které si dokážeme představovat a nikdo nám to nemůže vyvrátit. Ale nevěříme v ně. A dokud nám někdo k takové víře neposkytne důvod, budeme jen ztrácet čas, kdy se o to budeme snažit. To je postoj, který všichni zaujímáme vůči Thórovi, Apol-lónovi, Ra, Mardukovi, Mithrovi a velkému džu -džu. Nemohli by-chom jít ještě o něco dál a stejně uvažovat o Jahvovi nebo Alláhovi?

Řekl jsem: „dokud nám někdo neposkytne důvod“. Je pravda, že mnozí si mysleli, že mají důvody k víře v toho či onoho boha nebo v nějaký druh bezejmenné „vyšší moci“ anebo „tvůrčí inte-ligence“ a že ty důvody mohou poskytnout druhým. Proto je tře-ba, abychom se na ně podívali a zjistili, zda jsou to opravdu dobré

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz