ROMÁNSKÁ LINGVISTIKA

Znakový charakter jazyka- Ferdinand De Saussure: signe (znak), signifiant (označující), signifié (označovaný)- stoikové (3. století pnl)- Aurelius Augustinus (4. – 5. století pnl)

- znak má zástupnou funkci- pro Saussura jsou obě strany abstraktní

Sémiotický trojúhelník (Ogden, Richards)

Pojem = designát ~ signifié signifikace designace Znak = designátor - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Objekt = denonát denotace (nepřímý vztah)

Teorie znakuCharles Sanders Peirce

- sémiotika- o znakových systémech všeobecně

x

Ferdinand de Saussure- sémiologie- omezuje se na znakové systémy používané v lidské společnosti

Typy znaků podle Peirce1) indexy- odhalují původ mluvčího- odkazují k předmětu, který označují- př. kouř je indexem ohně (kauzální vztah)2) ikony- existuje fyzická podobnost- př. piktografická písma (hieroglyfy)3) symboly- konvence = určitá skupina lidí se dohodne, že stolu budou říkat stůl- = arbitrárnost znaku

- v jazyce nacházíme všechny typy znaků (indexy, ikony i symboly)

Systémový charakter jazykao jazyk jako systém (hierarchická struktura)

- jednotky nižšího stupně slouží k tvorbě jednotek vyššího stupně

o langue (jazyk) x parole (promluva) – konkrétní jazykové promluvyo vztahy paradigmatické (in absentia)

- jednotky, které se mohou vyskytnout pouze na úrovni langueo vztahy syntagmatické

- vztah jednotek, které stojí za sebou- na úrovni parole

o dvojí artikulace jazyka (André Martinet)- 1. artikulace = jednotky významové- 2. artikulace = jednotky mající distinktivní funkci~ dualita jazyka

Jazykové roviny (stavba jazyka)o foneticko-fonologická

- distinktivní funkce- fonetika (obecná disciplína), fonologie

o morfologická- morfologie

o lexikálně-sémantická- lexikologie, sémantika (významový obsah slov)

o syntaktická- syntax

o textová- textová gramatika

Další charakteristiky jazykao arbitrárnosto produktivitao kulturní přenos (člověk se nerodí s hotovým komunikačním systémem)o diskrétní charakter (distinktivní funkce; dostatečná odlišnost jednotlivých

jazykových znaků)o metajazyková funkce (schopnost používat jazyk k popisu jazyka samotného)

Jazykověda- má blízko k sociologii, psychologii → sociolingvistika, psycholingvistika- lingvistika byla součástí filologie, později se vydělila jako samostatná vědní disciplína- filologie se zabývá studiem literárních textů- lingvistika se zabývá jazykem a jeho funkcí

Ferdinand de Saussure synchronní jazykověda – zaměření na jednu etapu vývoje jazyka diachronní jazykověda – zkoumání více etap vývoje jazyka a pak porovnání výsledků

- obecná jazykověda – zkoumá jazyk jako abstraktní jev- komparativní jazykověda – zkoumání jazyků geneticky příbuzných- deskriptivní jazykověda – popisuje fungování jazyka, aniž by zkoumala, zda je něco

správně či nesprávně- preskriptivní jazykověda – stanovuje normu

Klasifikace jazyků typologická (morfologická)- vychází z gramatické struktury1) jazyky izolační – bez afixů, pevný slovosled (čínština)2) jazyky aglutinační – pro každou gramatickou funkci existuje jiný afix3) jazyky flexivní – dochází ke změnám uvnitř slova (arabština)

genealogická (genetická)- jazyky se dělí do jazykových rodin- latina = italický jazyk- románské jazyky = indoevropská skupina

sociolongvistická- jazyky světové, oficiální

geografická (areální)

př. latina – italická větev rodiny indoevropských jazyků, flexivní typ

Románské jazykyromania continua x romania submersa x romania nova

Romániea) západní – iberorománské jazyky (šp. + port.), galorománské jazyky (fr. + okc.),

rétorománské jazyky + severoitalské dialektyb) východní – dákorománské dialekty (rum. + mold.), dalmátština (vymřelý jazyk),

středoitalské a jihoitalské dialekty

- románské jazyky – pojem z 18. století- románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny- romania continua = oblasti, kde se mluví románskými jazyky- romania submersa = oblasti, kde latina nepřežila- romania nova = oblasti, které byly kolonizovány mluvčími románských jazyků

(Latinská Amerika)

Šíření latiny mimo Řím- 3. století pnl: Sicílie, Korsika, Sardinie- 2. století pnl: Hispánie (197 pnl)- 1. století pnl: Gálie (Narbonensis 121 pnl, další část cca 50 pnl), Rhaetia- 1. století nl: Dalmácie- 2. století nl: Dácie (106 nl)

Jazykový substrát- jazyky před vznikem latiny- jazyk původních obyvatel před příchodem Římanů

Jazykový superstrát

- jazyky po příchodu Římanů, které však zanikly

Jazykový adstrát- po latině se na daném území mluví i jiným jazykem- např. arabština v Hispánii → později vytlačena, ale zůstala zachována jinde

Stratum= latina

Lidová latina- jazyk, kterým mluvilo literárně nedotčené obyvatelstvo- vznik: 1. století nl- dynamický přízvuk

Pozdní latina- literární jazyk, kterým se po rozpadu říše snažili psát vzdělanější obyvatelé (úředníci,

kněží)

Středověká latina- následnice pozdní latiny- jazyk učenců, církve, státní správy- melodický přízvuk- mrtvý jazyk

Lidová latina:- nápisy z Pompejí (reklamy, názvy, vzkazy)- glosáře- srovnávací studie románských jazyků

- 5. – 8. století: rozrůzňování lidové latiny

Románské jazyky- španělština- portugalština- francouzština- italština- rumunština- okcitánština (jazyk trubadúrů)- katalánština- rétorománština- dalmátština- sardština

Přehled vývoje jazykovědy- etapa předvědecká (starověk – počátek 19. století)- etapa vědecká (19. století – současnost)

Vynález písmaSumer

- cca 4000 pnl

- klínové písmo- sumersko-babylónské slovníky cca 2000 pnl

Egypt - hieroglyfy

Čína - obrázkové písmo

Féničané - hláskové písmo → hebrejština, řečtina

Filologická a gramatická literatura staré IndiePanini (5. – 4. století pnl)

- gramatika sanskrtu „Osm knih“ – asi 4000 gramatických pravidel- první gramatika, rozlišuje kořen a afixy, základní slovní druh je sloveso, fonologický

popis sanskrtu, asimilace

Patandžali (asi 2. století pnl)- komentátor Paniniho- „Velký komentář“ – forma súter (také „Jógasútra“) = aforismy, zjednodušené výroky

Starověké ŘeckoKlasické období (500 – 300 pnl)

- filosofické úvahy o jazyce – přirozená motivovanost- Platón – Kratylos- Aristoteles – Poetika, Rétorika – klasifikace hlásek- analogie (jazyk jako systém) x anomálie (jazyk jsou výjimky)

Helénistické a římské období (336 – 146 pnl a 146 pnl – 395 nl)- gramatická pojednání- Aristarchos Samothrácký – zakladatel alexandrijské filologické školy- Dionysos Thrácký – Techné gramatiké = první řecká gramatika, dělení slov na 8

kategorií- Apollonios Dyscolos – první pojednání o syntaxi

Starověký Řím- normativní gramatiky inspirované řeckými autory- Marcus Terentius Varro (2. – 1. století pnl): „De Lingua latina“- Marcus Fabius Quintilianus (1. století nl): „De institutione oratoria“- Aelius Donatus (4. století nl): „Ars Minor“- Priscianus (5. – 6. století nl): „Institutione grammaticae“

Středověk- zánik Zápodořímské říše (476) - svržení Romula Augustula, Východořímská říše zůstává- 529 – uzavření Platónské akademie císařem Justiniánem, zákaz výuky antické filosofie

BOETHIUS (480-525)- Filosofie utěšitelka – reforma vzdělávacího systému (7 svobodných umění: trivium + quadrium) – překlad Aristotela do latiny (Kategorie) → spor u univerzálie, působil na dvoře, ve vězení...

CASSIODORUS (5. – 6. století)- zásluhy o uchování antické litaratury v klášterech

ISIDOR ze Sevilly (560 – 635)- biskup- encyklopedie Etymologie- teologické a historické práce

Spor o univerzálie- idee → existují pojmy jenom konkrétně, nebo i abstraktně

Realismus- obecniny mají reálnou existenci (universalia ante res – Eriugena, Anselm

z Canterbury)- raný středověk

Nominalismus- existují jen jednotliviny, obecné pojmy produktem intelektu (universalia post res – Vilém z Ockhamu)

Konceptualismus - kompromis (universalia in rebus – Abélard) – pro Boha jsou reálie skutečné, pro nás ale je existence odvozená

Vzestup křesťanství313: Edikt milánský – oficiální povolení křesťanské víry

381: císař Theodisius I. – křesťanství je státní náboženství

Misionářská činnost - překlady Bible (4. století) do gótštiny; biskup Wulfila – vytvořil gótské písmo- začátek 5. století: arménský překlad Mesrop – umělé vytvoření písma → překlady starší než vulgata- 9. století: staroslověnský překlad Konstantina a Metoděje – misionářská písma, hlaholice (z hebrejštiny) → cyrilice (z řecké abecedy)

Studium jazyků ve středověku- latina = mezinárodní jazyk – církev, věda, administrativa

- studium podle Donata, Prisciana

- Karolinská renesance – Karel Veliký (748-814) - snahy o obnovu vzdělanosti a úrovně latiny - klérus

- Alcuin z Yorku – organizace klášterních škol, latinská gramatika pro staroangličany

- Einhart (napsal i Vita Caroli)

- studium biblických jazyků (řečtina, hebrejština, aramejština)

Scholastika1) raná: Ian Scotus Eriugena (9. století) – realismus

Anselm z Canterbury (11. století)

Pierre Abélard – autor konceptualism, teologické otázky, vychází z Platóna

2) pozdní:Tomáš Akvinský – Summa theologiae (vliv Aristotela), vznik spekulativní gramatiky

Roger Bacon – Summa grammaticae, snaha pochopit fungování jazyka, komentáře ke klasickým gramatikám. Tvrdil, že gramatika je v každém jazyce stejná a že rozdíly jsou pouze povrchové.

Vilém z Ockhamu – jazyky se liší jenom slovní zásobou

Modisté← „modi significandi“- spekulativní gramatika, univerzální gramatika- Noam Chomsky - práce se schématy – abstraktní- předchůdci generativní gramatiky, první pokus o systematický syntaktický popis jazyka, význam slovosledu ← logické postupy, vztah mezi slovosledem a myšlením, důraz na syntax- negativum: velký odstup od živého jazyka → vytvářeli umělé překlady

BOETHIUS DACUS - komenář k Donatovi (1270)

TOMÁŠ z Erfurtu - spekulativní gramatik (1300-1310)- Nun Scot – jemu byla připisováno autorství

modi essendi – věc má určitý způsob bytí, mysl ho uchopuje pomocí modu intelligendi, a jednotlivá slova označující určité konkrétní věci mají různé způsoby označování > modi significandi (př. obecné pojmy – stav; klasifikování)

Dante Alighieri (1265 - 1321)- De vulgari eloquentia (1304) – nedokončeno, druhá kniha už věnována literatuře- vznik jazyků → teorie monogenetická- klasifikace evropských jazyků – řecké, germánské, románské- klasifikace románských jazyků – oc, oil, sí- popis italských dialektů- první uživatel jazyka mluvil hebrejsky

Humanismus a renesance- Itálie 14. století – 15. / 16. století- úpadek teologie, rozvoj exaktních věd- zájem o národní a starobylé jazyky

- pokus o očistu latiny klasické

1440 – knihtisk (Gutenberg)1453 – dobytí Konstantinopole Turky

Reformace:protestantismus - 16. století - překlady Bible do národních jazyků- W. Tyndale – angličtina, překlad z původních textů, popraven- M. Luther – němčina: základ spisovné němčiny (1534)- J. Palsgrave – francouzština, publikována v Anglii- kralický překlad (1579 – 1593)

Gramatiky a pojednání o jazyce Arte de la lengua castellana (Antonio de Nebrija), i latinská gramatika Le regole della lingua (Lorenzo Medicejský) Éclaircissement de la langue françoise (John Palsgrave), pro Anglii, pro cizince (1530) In linguam gallicam isagoge (Jacques Dubois – Silvius) – první tištěná gramatika ve

francouzštině Diálogo de la lengua (Juan de Valdés) /1535/ - Rozmluva o jazyce: reforma

španělštiny (zjednodušení) Gramática da Linguagem (Fernão de Oliveira) Trette de la gramere françoeze (Louis Meigret)- Husova reforma – spřežky

17. století- racionalismus ← vliv logiky a matematiky- empirismus

1635: Francouzská akademie - akademický slovník slovník

1660: Gramatika z Port-Royal (= klášter v Saint-Germain) → jansenismus - Antoine Arnaud – žák Déscarta – vliv racionalismu - Claude Lancelot - pokus o univerzální gramatiku, předchůdce strukturalismu a generativismu (slovosled, větná struktura, obsah a rozsah pojmů → compréhension x extension, tzn. čím je pojem obecnější, tím má větší rozsah a menší obsah) - staví na logice a rozumu – vysvětlit jazyk tak, aby tyto důvody byly platné pro všechny jazyky - 2 typy vět vztažných

- gramatiky exotických zemí: japonština, perština...

Zájem o původ jazyků: přetrvává monogenetická teorie → vývoj románských jazyků z latiny:

BERNANDO de Aldrete„De origen y principio de la lengua castellana“

GILLES MÉNAGE

„Origines de la langue françoise“„Origini della lingua italiana“

CHARLES du Cange„Glossarium ad scriptores mediae et infimae latinitatis“ – slovník latiny

18. století- racionalistické gramatiky- 1767: Nicolas Beauzée: „Grammaire générale ou exposition raisonnée des éléments nécessaires du langue...“

1751 – 72: Encyklopedie- Dénis Diderot- Jean le Rond D’Alembert- Étienne de Condillac: „Essai sur l’orgine des connaissances humaines“

- jazyk se vyvinul z gest (posunků) přes metafory z poezie až k próze

Pojednání o původu jazykaJ. J. Rousseau„Essai sur l’origine des langues“- vznik jazyka z radosti ze života, první slova – metafory

Johann Gottfried Herder „Bhandlung uber den Ursprung der Sprache“- jazyk jako prostředek k vyjadřování pocitů, čínština apod. – „zpěvavé jazyky“

Giambattista Vico„Scienza nuova“- 3 etapy vývoje jazyka:- věk bohů – dorozumívání gesty- věk hrdinů – poezie- věk lidí – mluví se v próze a úpadkovými jazyky, které nahradily ty dokonalé

William Jones (působil ve Východoindické společnosti)- Kalkata – přednáška o příbuznosti indoevropských jazyků (srovnání s latinou, řečtinou...)

1795: vznik v Paříži - École nationale des langues orientales vivantesFriedrich Schlegel – O jazyce a moudrosti Indů- pojem srovnávací gramatika

Vědecká lingvistika – 19. století- srovnávací historická gramatika- romantismus: zájem o historii, o exotické jazyky, studium sanskrtu

Rasmus Rask Zkoumání původu staré norštiny či islandštiny (1818)- dánský učenec- skandinávské jazyky- předchůdce zakladatelů srovnávací historické lingvistiky / gramatiky

Franz Bopp Srovnávací gramatika sanskrtu, staré perštiny, řečtiny, latiny, litevštiny, gótštiny a

němčiny (1833 – 1852)- průkopník srovnávací metody v jazykovědě- snažil se dostat k nějakému jazyku, základu všech jazyků (prajazyk)

Jakob Grimm Německá gramatika (1819)- zakladatel historické gramatiky- zabýval se slovanskými jazyky- Grimmův zákon o posunu hlásek (Lautverschiebung)- srovnávání fonetických systémů- 1822 v kapitole Von den Buchstaben (= o písmenech)- 1840 (3. vydání) kapitola přejmenována na Von den Lauten (= o hláskách)

Wilhelm von Humboldt O srovnávacím studiu jazyka s ohledem na různé etapy vývoje jazyka (1820)- r. 1810 založil berlínskou univerzitu- autor 3 stupňů vzdělávacího systému (ZŠ, G, VŠ)- energeia (proces) ~ langue x ergon (dílo) ~ parole O rozmanitosti stavby lidského jazyka a jejím vlivu na duševní vývoje lidstva (1836)- vztah mezi jazykem a pohledem na svět

Vznik romanistikyFridrich Diez

- zakladatel romanistiky 1836 Gramatika románských jazyků (1836) Etymologický slovník románských jazyků (1853)- románské jazyky:

a) východní (italština, rumunština)b) jihozápadní (španělština, portugalština)c) severozápadní (okcitánština, francouzština)

Druhá generace komparativistůAugust Schleicher

- lingvistika jako přírodní věda- jazyk = živý organismus- aplikace evoluční teorie- hledání prajazyka Kompendium srovnávací gramatiky indoevropských jazyků Darwinova teorie a jazykověda- Stammbaumtheorie = teorie genealogického větvení jazyků (kritika: na konci jsou

dialekty)- použil exaktní metody pro zkoumání jazyků

Vlnová teorieJohannes Schmidt

- žák A. Schleichera Příbuznost indoevropských jazyků (1872)- šíření jazykových změn (centrum a periferie jazykových změn)- neexistují hranice mezi jazyky a dialekty

Mladogramatická škola (Junggrammatiker)Karl Brugmann, Herman Osthoff, August Leskien

Karl Verner Výjimka z prvního posunu hlásek- výjimky z Grimmova zákona- Vernerův zákon

→ všechny hláskové změny jsou pravidelné→ absolutní platnost fonetických zákonů x vliv analogie (fr. amat > aime x amare > *amer)→ jazyk je jev sociologický, výtvor jazykové komunity

Brugmann, Osthoff Morfologická zkoumání v oblasti indoevropských jazyků

Hermann Paul Základy vývoje jazyka- hlavní představitel, základní dílo

Romanisté mladogramatické školy:Wilhelm Meyer-LübkeKarl NyropErnst Gamillscheg

Kritika mladogramatiků- Georg Curtius, Hugo Schuchard, Graziadio Isaia Ascoli

H. Schuchard O hláskových zákonech. Proti mladogramatikům.

- neudržitelnost principu absolutní platnosti hláskových zákonů, prakticky návrat k Schleicherovu positivismu (zájem jen o fonetickou stránku jazyka)

- opomíjení psychické a individuální stránky jazyka

DialektologieGeorg Wenker

Jazykový atlas Německé říše- průkopník dialektologie a jazykového zeměpisu

Graziadio Isaia Ascoli

- zakladatel dialektologie- rozpracoval a zavedl pojmy: jazykový substrát, superstrát a adstrát

Jean-Pierre Rousselot- zakladatel experimentální fonetiky- francouzský dialektolog

Jazykověda 20. století- jazykový zeměpis – izoglosy = hranice označující výskyt jazyka

Jules Gilliéron + Edmond Edmont Jazykový atlas Francie (1902 – 1910)

Albert Dauzat La géographie linguistique (1922)

Jakob Jud + Karl Jaberg Jazykový atlas Itálie a jižního Švýcarska (1928 – 1940)

Lingvistický atlas Rumunska (1909) Lingvistický atlas Katalánska (1923 – 1936)

význam:- zákonitosti šíření jazykových změn- dialekty

Metoda slov a věcí (Wörter und Sachen)Hugo Schuchard

O hláskových zákonech. Proti mladogramatikům. (1885) Románské etymologie (1898 – 1899) Der Vokalismus des Vulgärlateins (1866 – 1868) Původ jazyka (1919 – 1920)

- studium slov související s tím, co slova označují- jazyk je výtvorem jednotlivce → pak se šíří jazykové změny

Rudolf Meringer- zakladatel časopisu Wörter und Sachen- spojení studia slovní zásoby se studiem reálií

Idealistická školaBenedetto Croce

Estetika jako věda o výraze a obecná lingvistika (1902)- lingvistika patří do oblasti umění- jazyk se odehrává v okamžiku promluvy

Karl Vossler

Pozitivismus a idealismus v jazykovědě (1904)- zakladatel německé idealistické školy- člověk pomocí jazyka vyjadřuje své pocity a myšlenky

Eugen Lerch, Leo Spitzer

Italská nelingvistická škola ~ neogramatikovéMatteo Bartoli

- popsal dalmátštinu (mrtvý románský jazyk) Úvod do neolingvistiky (1925)

Giacomo Devoto- přínos v oblasti dialektologie a jazykového zeměpisu

Španělská školaRamón Menéndez PidalAmado Alonso

Francouzská sociologická školaAntoine Meillet

- žák de Saussura Historická a obecná lingvistika (1921)

Georges Matoré- každá generace má své charakteristické výrazy (mots clé) Metoda v lexikologii (1953)

Joseph Vendryes- jazyk je jev společnosti Jazyk (1921)

Psychologická lingvistikaWilhelm Wundt

Psychologie národů (1900 – 1920)- zkoumá vztah mezi jazykem a myšlením jednotlivých národů- k jazykovým změnám dochází z nespokojenosti a snahy změnit / usnadnit

Henri Delacroix

Jazyk a myšlení (1921)

Maurice Grammont

Ferdinand Brunot Myšlení a jazyk

Albert Sechehaye Program a metody teoretické lingvistiky. Psychologie jazyka. (1908) Pojednání o logické struktuře věty

Strukturalismus (20. – 30. léta 20. století)Ferdinand de Saussure (1857 – 1914)

Pojednání o systému samohlásek v indoevropských jazycích (1877) O užívání absolutního genitivu v sanskrtu (1879)

Kurs obecné lingvistiky (1916)

→ uchopení jazyka jako systému→ studium jazykových jednotek z pohledu jejich funkce→ odlišení diachronního a synchronního studia jazyka→ základní funkce jazyka: komunikativnost (sdělnost)

Charles BallyAlbert Sechehaye

Kurs obecné lingvistiky (základní termíny):- synchronní x diachronní přístup- langue x parole- jazyk = systém- syntagmatické x asociativní vztahy- sémiologie- teorie jazykového znaku (sigifiant x signifié)- arbitrárnost znaku, lineárnost znaku (promluva probíhá v čase), diskontinuita znaku

(jazykový znak je dostatečně odlišný od jiných, že je možná identifikace)

Kurs obecné lingvistiky (obsah)o úvod (dějiny lingvistiky, úkoly a předmět studia lingvistiky, sémiologie, systémy

písma, fonologie = fonetika)o I. Obecné principy (jazykový znak a jeho charakteristiky, synchronní a diachronní

lingvistika)o II. Synchronní lingvistika (syntagmatické a asociativní vztahy)o III. Diachronní lingvistika (význam fonetiky, analogie)o IV. Geografická lingvistikao V. Otázky retrospektivní lingvistiky. Závěr. (retrospektivní metoda, rekonstrukce slov)

Jediným a pravým předmětem lingvistiky je jazyk uvažovaný sám o sobě a pro sebe.(La lingustique a pour unique et véritable objet la langue encisagée en elle-même et pour elle-même)

Strukturalistické školyŽenevská školaPražský lingvistický kroužek (PLK)Kodaňská škola (glosématika)Americký strukturalismus

Ženevská školaCharles Bally

Obecná a francouzská jazykověda (1932) Arbitrárnost znaku. Hodnota a význam. (1940)

Albert Sechehaye Program a metody teoretické lingvistiky. Psychologie jazyka. (1908) Konstruktivní metoda v syntaxi (1916) Pojednání o logické struktuře věty (1926)

Pražský lingvistický kroužek- vznik 6. 10. 1926- členové: Vilém Mathesius, Jan Mukařovský, Bohuslav Havránek, Bohumil Trnka,

Vladimír Skalička. Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij.- strukturalistická škola- založení fonologie: 1928 konference v Haagu- doposud byla fonetika a fonologie jedna věda- fonetika (parole) x fonologie (langue)- ve francouzštině fonologie = fonetika, tudíž fonologie = fonologie fonctionnelle- fonologie zkoumá materiál z funkčního hlediska- syntaktická teorie = aktuální členění větné (východisko = téma, jádro = réma)

Teze (1929) Travaux du Cercle linguistique de Prague Základy fonologie (1939) – Trubeckoj Teorie příznakovosti (binární opozice) – Jakobson Teorie o aktuálním členění větném – Mathesius

Kodaňský lingvistický kroužek (glosématika)- r. 1931- členové: Luis Hjelmslev, Viggo Brøndal- cíl: popis jazyka aplikovatelný na konkrétní jazyky, snaha o vytvoření metajazyka

Travaux du Cercle linguistique de Copenhague Prologmena k teorii jazyka (1941) – Hjelmslev

- forma x substance obsahu a výrazu- vlastní terminologie: céném = foném, plérém = morfém,…

Knud Togeby Structure immanente de la langue française (1951)

Emilio Alarcos Llorach Gramática estructural (Según la Escuela de Copenhague) (1951)

Rozvoj evropského strukturalismuGustave Guillaume

Čas a sloveso

André Martinet Jazyk a funkce (1962) Ekonomie fonetických změn (1955) Élements de linguistique générale (1960) - dvojí artikulace jazyka: 1) monémy 2) fonémy - funkční jazykověda, funkční pojetí jazyka

Émile Benveniste Problémy obecné lingvistiky I, II (1966, 1974)

Sovětský strukturalismusSebastian K. Šaumjan

Strukturální lingvistika (1965)

Jurij Apresjan

Strukturální sémantikaEugenio CoseriuAlgirdas Jules GreimasGeorges MouninPierre GuiraudBernard PottierJean DuboisOtto DucháčekRůžena Ostrá

Americký strukturalismusEdward Sapir

- vypracoval typologii jazyků- studium indiánských jazyků Jazyk (1921)

Leonard Bloomfield- zakladatel deskriptivistické školy Jazyk (1933)- byl ovlivněn teorií W. Wundta (psychologická lingvistika)- později se přiklonil k behaviorismu: S (stimul mimojazykový) → r (reakce jazyková)

→ s (stimul jazykový) → R (reakce mimojazyková)

Zellig Sabbetai Harris Metody strukturální jazykovědy (1951)- distribuční analýza

Generativní gramatikaNoam Chomsky

Syntaktické struktury (1957) Aspekty teorie syntaxe (1965)- jádrové věty, transformační pravidla- povrchová x hloubková struktura- zastánce univerzální gramatiky- jádrové (základní) věty → pomocí transformačních pravidel vytvoříme novou větu

gramaticky správnou:Obraz byl namalován novým studentem. → Nový student namaloval obraz. xObraz byl namalován novou technikou. → (transformace není možná)

Generativní gramatika1) frázový komponent (báze)2) transformační pravidla – obligatorní a fakultativní transformace3) morfonologický komponent

Generativní sémantikaJerrold J. Katz + Jerry A. Fodor

Struktura jazyka (1964)

John R. RossGeorge LakoffPaul Postal

Transformační gramatika v   Evropě Nicolas Ruwet

Úvod do generativní gramatiky (1967)

Jean Dubois Strukturální gramatika francouzštiny (1965)

Luis Guilbert- lexikologie (1975)

Další směry v   jazykovědě 2. poloviny 20. století - psycholingvistika, sociolingvistika, matematická lingvistika, počítačová lingvistika,

filosofie jazyka- teorie mluvních aktů: John L. Austin, John R. Searle, Paul Grice, Geoffrey Leech- textová lingvistika: Teun Adrianus Van Dijk, Klaus Brinker