UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra psychologie a patopsychologie

Diplomová práce Ing. Marie Smetanová

Prožívání smyslu života u lidí, kteří si prošli

onkologickým onemocněním

Olomouc 2016 vedoucí práce: Mgr. Lucie Křeménková, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouze s využitím

uvedené literatury v závěru práce.

V Olomouci 21. 4. 2016 …………………………………

Ing. Marie Smetanová

Poděkování

Na tomto místě patří velké poděkování paní Mgr. Lucie Křeménková, Ph.D. za její

ochotu, pomoc a cenné rady, které mi během vedení diplomové práce poskytovala.

Dále moc děkuji mojí nejbližší rodině a příteli, kteří mi vždy poskytovali oporu

a pomoc, a to jak během psaní diplomové práce, tak i během let studia.

OBSAH

ÚVOD ..................................................................................................................................................... 6

I TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................................... 7

1 SMYSL ŽIVOTA ............................................................................................................................ 8

Vymezení smyslu života a definice ......................................................................................... 8

Smysl života .................................................................................................................... 9

Existenciální a ontologický smysl života ...................................................................... 10

Hierarchický model smyslů života ................................................................................ 10

Otázka smyslu života ............................................................................................................ 11

Antické úvahy o smyslu života ..................................................................................... 11

Otázka smyslu v období vědeckého pokroku ................................................................ 13

Pojetí smysluplnosti u významných psychologů ................................................................... 14

S. Freud ......................................................................................................................... 14

A. H. Maslow ................................................................................................................ 14

A. Adler ......................................................................................................................... 15

I. D. Yalom .................................................................................................................... 15

V. E. Frankl ................................................................................................................... 16

E. Lukasová ................................................................................................................... 17

A. Längle ....................................................................................................................... 18

O. Zsok .......................................................................................................................... 19

K. Popielski ................................................................................................................... 19

Psychologické metody měření životní smysluplnosti ........................................................... 20

Studium smysluplnosti pomocí kvalitativní metody ..................................................... 20

Studium smysluplnosti pomocí kvantitativní metody ................................................... 22

Logoterapie ........................................................................................................................... 26

Logoterapie jako technika ............................................................................................. 27

2 ONKOLOGICKÉ ONEMOCNĚNÍ .............................................................................................. 29

Vznik nádorů ......................................................................................................................... 29

Léčba onkologických onemocnění ........................................................................................ 30

Remise a relaps...................................................................................................................... 31

Krizová intervence ................................................................................................................ 31

Onkologická onemocnění v ČR ............................................................................................ 33

Nejrozšířenější onkologická onemocnění ..................................................................... 33

Vybrané typy onkologického onemocnění .................................................................... 34

3 NEMOC A SMYSL ŽIVOTA ...................................................................................................... 36

Zdraví a nemoc ...................................................................................................................... 36

Postoje nemocného k nemoci ................................................................................................ 37

Lidské utrpení a smysl........................................................................................................... 38

Potřeby těžce nemocných jedinců ......................................................................................... 39

Vyrovnání se s nemocí, ztrátou či umíráním ......................................................................... 40

Teorie adaptace pacientů s onkologickým onemocněním ..................................................... 41

Teorie kognitivní adaptace ............................................................................................ 41

Teorie psychosociální adaptace ..................................................................................... 42

II PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 44

4 STANOVENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU ............................................................................ 45

Hypotézy a výzkumné otázky ............................................................................................... 45

Hypotézy ....................................................................................................................... 45

Výzkumná otázka .......................................................................................................... 47

5 SOUBOR VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ........................................................................................ 48

6 VÝZKUMNÉ METODY .............................................................................................................. 51

Kvantitativní analýza dat ....................................................................................................... 51

Dotazník ESK ................................................................................................................ 52

Kvalitativní analýza dat ......................................................................................................... 53

7 PREZENTACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ........................................................ 54

Hypotéza 1 ............................................................................................................................ 54

Hypotéza 2 ............................................................................................................................ 57

Hypotéza 3 ............................................................................................................................ 59

Hypotéza 4 ............................................................................................................................ 61

Hypotéza 5 ............................................................................................................................ 63

Hypotéza 6 ............................................................................................................................ 65

Prezentace výsledků analýzy kvalitativních dat .................................................................... 68

8 DISKUZE ...................................................................................................................................... 71

ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 76

LITERATURA ...................................................................................................................................... 77

Seznamy ................................................................................................................................................ 82

Přílohy ................................................................................................................................................... 84

6

ÚVOD

Odnepaměti zajímá lidstvo otázka smyslu života. Smysl života má pro člověka

podstatný význam. Je tzv. hybnou silou člověka. Je samozřejmé, že touto oblastí se zabývalo

mnoho osobností, přesto je smysl života doposud otevřenou otázkou pro každého z nás. Záleží

jen na nás, jak se k ní postavíme.

Diplomovou prací bych ráda navázala na svou bakalářskou práci Smysl života

v kontextu křesťanství. Hlavní úkolem mého šetření je zjistit zda existuje významná souvislost

mezi prožitým onkologickým onemocněním a prožíváním smysluplnosti života. Na tomto

základě budou stanoveny dílčí cíle.

Práce je rozdělena na dvě části, a to na teoretickou a praktickou. V teoretické části

nastíníme danou problematiku. První kapitola se bude zabývat konceptem smyslu života

z širšího hlediska. Bude uvedeno několik vybraných nejvýznamnějších myslitelů a psychologů

a představen jejich pohled na danou problematiku. V druhé kapitole bude pojednáno

o onkologických onemocněních, o příčinách jejich vzniku, následné léčbě a budou více

přiblížena vybraná nejčastější onkologická onemocnění v ČR včetně statistických údajů

vypovídajících o této problematice. Třetí kapitola se bude zabývat souvislostí mezi smyslem

života a nemocí. Zastavíme se především u psychologických problémů jedince, které souvisí

s vyrovnáváním se s nemocí a s jeho potřebami, a zmíníme také teorii adaptace u pacientů

s onkologickým onemocněním.

Praktická část bude zaměřena na rozbor a analýzu zjištěných dat ve výzkumném šetření.

Data budou získána prostřednictvím dotazníků. Výzkumné šetření proběhne analýzou dat

získaných od čtyřiceti respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním. Provedena

bude i komparace zjištěných údajů s kontrolním skupinou. Výsledky šetření získáme pomocí

vyhodnocení stanovených hypotéz a výzkumné otázky. Hypotézy budou vyhodnoceny

na základě Fišer-Snedecorova F-testu a Studentova t-testu. Výzkumná otázka bude

analyzována metodou vytváření trsů. V diskuzi budou sumarizovány a interpretovány výsledky

šetření.

I TEORETICKÁ ČÁST

8

1 SMYSL ŽIVOTA

Ústředním tématem práce je problematika smyslu života. Podrobněji se jí budu zabývat

v následující kapitole. Zmíněno zde bude základní vymezení tohoto pojmu, rozdělení

a hierarchie smyslů. Připomeneme si také vývoj chápání smyslu života od antiky až po dnešní

současnost.

Otázka hledání smyslu života patří mezi základní lidské otázky, kterými se člověk

během svého života zabývá. Mnozí z nás si kladou například následující otázky: „Co je

smyslem mého života? Proč jsem se vůbec narodil? Jakým směrem se mám vydat? K jakému

cíli směřuji?“ Odpovědět si na ně je úkolem každého z nás. Velká část populace se snaží

naleznout svoji odpověď v náboženství či ve filozofii.

Téma smyslu života se pojí se všeobecnou psychologií, logoterapií, ale i s existenciální

analýzou V. E. Frankla. Tato problematika prochází v posledních letech určitou renesancí, která

se jistě odvíjí od současných trendů v psychologii. Pozitivní psychologie, současný moderní

směr, pokládá smysl života za velmi výrazný činitel lidského přežití a za důležitý faktor

fungování člověka (Halama, 2007).

Vymezení smyslu života a definice

Vytvořit jednotnou definici smyslu života se zatím nikomu nepodařilo. Pokud se

pokusíme daný termín vyhledat v psychologických slovnících, můžeme být překvapeni, že zde

v mnoha případech žádanou definici nenalezneme. Zadáme-li termín „smysl života“

či „smysluplnost života“ např. do Výkladového psychologického slovníku (psychoweb, 2016)

či do Terminologického slovníku psychologie a věd příbuzných, nepodaří se nám dané výrazy

naleznout. Při pokusu vyhledat výrazy v Psychologickém slovníku od manželů Hartlových se

opět k žádné definici nedostaneme. Slovníky obsahují pojem smysl, ale ten je ve velké míře

omezen na popis smyslových orgánů.

Pojem „smysl života“ nebo „životní smysl“ zavedl do moderní medicíny, psychoterapie

a psychologie již zmíněný V. E. Frankl, který v něm viděl základní pilíř přístupu

k řešení lidských problémů. Právě Frankl pokládal tzv. vůli ke smyslu (Wille zum Sinn) jako

životní potřebu najít a realizovat nějaký smysl a hodnoty. Tato vůle pak má být hlavní motivační

silou lidského života (Ondrušová, 2011).

V angličtině můžeme termín smysl života nalézt pod výrazy „meaning of life,

meaningful, existencial meaning, sence of life, personal meaning.“

9

Smysl života

Nyní si uvedeme základní vymezení smyslu života z pohledu významných myslitelů.

Heller ve svém díle Podvečerní děkování (2005) vidí v hledání smyslu lidského bytí podstatu

lidského života. Frankl tento pojem konkrétně nedefinoval, ale vnímá smysl jako určité

hodnoty, cíle a úkoly v konkrétně dané situaci. Významný psycholog A. H. Maslow považuje

smysl jako metapotřebu, jež musí být realizována, aby člověk mohl dobře fungovat (Tavel,

2007). Pokud se ponoříme hlouběji do historie, objevíme tvorbu L. N. Tolstoje (1909), který

ve svém díle „O smysle života“ viděl podstatu života v rozšiřování Božího Království na zemi,

a to formou přerušení nenávistného, samolibého, násilnického a nerozumného způsobu života,

který nahradí bratrský, milující, svobodný a rozumný styl života. Längle (2002) pojmem smysl

rozumí něco, co má pro lidský život klíčový význam, na čem závisí jeho úspěch či ztroskotání.

Ztrátu smyslu označuje jakou zoufalství. O definování smysluplnosti za pomocí negace se

pokusil Baumeister. Jeho formulace smyslu zní: „Bez smysluplnosti by naše chování bylo

řízeno impulzy nebo instinkty“ (Baumeister, 1991). Dále uvedená definice pochází od českého

psychologa a spisovatele J. Křivohlavého (2006), který formuloval smysl života následovně:

„Tam, kde je lidské vědomé jednání a rozhodování o něm zaměřeno k určitému, pro daného

člověka hodnotnému cíli, tj. tam, kde je toto jednání z úmyslu a vůle daného člověka cílevědomé,

tam je možné hovořit o účelné a smysluplné činnosti.“ (Křivohlavý, 2006, s. 51) T. G. Reker

definoval smysl života jako stav, kdy má člověk pocit směru a pořádku, má stanoveny životní

cíle a důvod k vlastní existenci. P. T. P. Wong vidí smysl jako individuální konstruovaný

kognitivní systém, jež dodává lidskému životu osobní hodnotu (Tavel, 2007). B. Kosová tvrdí,

že smysl života znamená potvrzovat svou vlastní existenci činy (Kosová, 1993). Závěrem

si uvedeme definici smyslu D. Kováče. Dle něho je smysl individuálně vytvářený systémový

regulátor lidského jednání intrapsychického1 složení, jimiž daná osoba přisuzuje relevantní,

existenční význam vlastnímu bytí. To vše v souladu s vyznávanými hodnotami (Kováč, 2001).

1 Smysl života je tvořen integrací motivačních, emočních a kognitivních potenciálů člověka, ke kterým patří schopnost porozumět druhým, poznávat sebe či hledat optimální řešení.

10

Existenciální a ontologický smysl života

V odborné literatuře se můžeme setkat s rozdělením termínu smysl života na dva typy:

1. Existenciální smysl – Tento smysl můžeme také nazvat specifický, subjektivní nebo

i každodenní. Pojem zahrnuje jak souhrn aktuálních běžných denních cílů, ale

i hodnoty a aktivity, které lidé uskutečňují. Může být zaměřen jak na krátké období,

tak i na dlouhé (Ondrušová, 2011). U Frankla se můžeme setkat s pojmem „situační

smysl“. Tento smysl se dle jeho mínění mění, a to situaci od situace a od člověka

k člověku. Frankl tvrdí, že není žádná situace, ve které bychom neměli možnost

nalezení smyslu, a není člověk, kterému by v životě nebyl připravený daný úkol

(Frankl in Längle, 2002).

2. Ontologický smysl – Ontologický smysl můžeme nazvat také jako konečný,

absolutní či vyšší smysl života. Tento smysl je vztažen k celému našemu bytí. Jeho

primárním úkolem je vysvětlit hlavní a konečné otázky lidské existence (Ondrušová,

2011). Důležitým faktorem chápání ontologického smyslu je integrativní funkce, jež

znamená, že smysl je sjednocující faktor lidského chování a přežívání. Integrativní

funkce smyslu života závisí především na ucelení vnitřní a vnější reality člověka,

na sjednocování dílčích částí života do spojitého celku, a také na integraci cílů,

činností a životního poslání (Weisskopf-Joelsonová, 1968, in Halama, 2007).

Hierarchický model smyslů života

Následující text, zabývající se hierarchickým systémem smyslu života, nám pomůže

pochopit propojení mezi smysly dílčími a celkovým smyslem života, tedy ontologickým

smyslem.

Hierarchický systém uváděný v této podkapitole byl vybrán z díla Petra Halamy,

a to z důvodu jeho jednoduchosti a názornosti pro pochopení.

Tento systém obsahuje různé úrovně smyslů, které si můžeme představit

v pyramidovém uspořádání, viz obrázek 1-1. Obrázek symbolicky znázorňuje, jak

se prostřednictvím uspořádání smyslů nižšího řádu formulují smysly na vyšší úrovni.

11

Obrázek 1-1 Hierarchický model smyslů života (Halama, 2007, s. 9)

Je však potřeba dodat, že obrázek je velmi zjednodušen, smysly se totiž nachází ve velmi

složitém a navzájem propojeném systému. Na obrázku jsou znázorněny pouze čtyři úrovně

smyslů, ovšem tento počet je jen symbolický. Ve skutečnosti existuje vyšší počet úrovní.

Celkový smysl nelze vystihnout jednou hodnotou, ale jejich souhrnem (Halama, 2007).

Pro pochopení hierarchie smyslů si uvedeme příklad, kdy člověk považuje za svůj smysl

života mít harmonickou rodinu. Tento smysl jsme si stanovili na úroveň nejvyššího řádu. My jej

však můžeme přeměnit na úroveň nižšího řádu například tím, že chodíme do práce za účelem

uživení rodiny a dopřání si určitého blahobytu. Denním smyslem života se proto stává

pravidelné docházení do práce a plnění zde zadaných úkolů konkrétního povolání. Jednotlivými

situacemi se potom může stát denní příprava pro konané úkoly, např. dojíždění na schůzky aj.

Hierarchie smyslů může pokračovat i dále. Nutno zmínit, že do rámce celkového smyslu nepatří

jen vydělávání peněz za účelem uživení rodiny, ale spousta dalších smyslů.

Otázka smyslu života

Otázka smyslu života byla v historii vyjadřována různě, její podstata však zůstává stále

stejná. Jedná se o otázku velmi citlivou, kterou se zabýval skoro každý větší myslitel. U těchto

myslitelů můžeme často v odpovědi na otázku smyslu života nalézt psychologické, teologické,

filozofické či sociologické pozadí.

Tato podkapitola shrne základní úvahy o smyslu života v období antiky a následně pak

i v období vědeckého pokroku.

Antické úvahy o smyslu života

Otázky smyslu života a celkově smysluplnosti nejsou novým fenoménem. Touto

problematikou se člověk zabývá od chvíle, kdy byl stvořen. Podrobněji se této problematice

věnoval Milan Machovec, český filozof 2. pol. 20. stol. Pomocí něj nyní nahlédneme do vývoje

antického myšlení týkajícího se otázky, co dává životu dobrý smysl (Machovec, 1965).

12

Vulgární epikureismus

Zde působilo přesvědčení, že tělesné rozkoše a slasti jsou tím největším štěstím v životě.

Mezi slasti a rozkoše můžeme zařadit např. pití, jídlo, sex, sport, zahálení… Dle dnešního

klasického hesla bychom toto užívání označili „žít si a užít“ (Machovec 1965).

Hédonismus

Jedná se o velmi blízký směr již zmíněnému vulgárnímu epikureismu. I tento směr klade

velký důraz na tělesnou rozkoš a slast. Aby dosáhl této slasti či rozkoše, může dělat člověk

tzv. cokoli, i dopustit se zločinu (Machovec, 1965).

Kynismus

Vystupuje v protikladu k výše uvedeným dvěma školám. Štěstím v životě nebylo podle

něj zvyšování slasti, nýbrž oproštění se od jakýchkoliv žádostí. Této škole šlo především

o nalezení spokojenosti v tom, co máme, a ne podléhat tomu, k čemu nás vnějšek vybízí.

Kynismus pomáhal lidem pracovat na sobě samém (Machovec, 1965).

Klasický epikureismus

Představitelem tohoto směru byl sám Epikuros, ten však nebyl tak naivní jako vulgární

epikurejci. Epikuros a jeho žáci kladli v životě důraz na rozum a moudrost. Rozlišoval také

krátkodobé a dlouhodobé životní radosti a v neposlední řadě rozlišoval mělké a hluboké slasti.

Machovec charakterizuje epikurejského mudrce jako člověka „který tráví svůj život vyrovnaně

a spokojeně, užívá umírněně těch darů života, které přináší milovaná žena, přátelská pohoda

v kruhu přátel při víně… ale raduje se také z poznání, jež přináší věda, i z osvěžení, jež přináší

umění. A chvíle bolesti snáší odevzdaně. Cizí je mu hrubá požívačnost, sobectví a chamtivost.“

(Machovec, 1965, s. 45). Vrcholný cíl Epikuros neviděl v rozkoši a slasti, nýbrž v duševním

pokoji, který závisí na racionálním a kontrolovatelném chování našich žádostí a na odhalení

přirozenosti věcí (Suvák, 2008).

Eudamonismus

Aristoteles zdůrazňoval v antice aktivitu a kreativitu, která chyběla klasickému

epikureismu. Viděl totiž kouzlo radosti plynoucí z tvořivé činnosti člověka. Zálibu můžeme

nalézt tam, kde naše jednání spojíme s našimi schopnostmi a přednostmi (Křivohlavý, 2006).

Aristotelovo učení nazýváme eudaimonistické. Z tohoto učení vyplývá, že nejvyšší dobro může

člověk nalézt v blaženosti, tedy v ctnostném a rozumném životě (Suvák, 2008). Aristotelovu

13

myšlenku cíle člověka vystihl ve svém díle Antická filosofie i Ricken Friedo (2002, s. 115):

„Cíl člověka spočívá v činnosti, kterou koná rozumová duše na základě své nejvyšší způsobilost

a ve svém nejlepším stavu.“ Důležité je také u Aristotelova učení zmínit, že blaženost nespočívá

v zisku či majetku, ale v činnosti (Ricken, 2002).

Stoicismus

Cílem stoicismu je dosažení vnitřní sebekázně. Skutečné štěstí se dle stoického učení

nalézá v moudrosti a mravnosti. Pro tento směr je typický tzv. stoický klid (Machovec, 1965).

Hlavním cílem života je dle stoiků smíření se se skutečností, dosažení duševního klidu

a zproštění se životních vášní. Cílem pokroku člověka je život prožitý podle rozumových zásad,

které jsou v souladu s racionalitou, účely a pochody univerzální přírody (Long, 2003).

Otázka smyslu v období vědeckého pokroku

Rozvoj vědy přinesl samozřejmě změnu i do otázky hledání smyslu života. Následkem

technologického rozvoje a průmyslového růstu se stala společnost příliš složitá, což má

za následek mnohdy absurdní a nesrozumitelný světový názor. Racionalita a z ní odvozený

průmyslový rozvoj způsobily v jednotlivci zničení smyslu pro to, co je pro něj rozumné.

(Wright, 1993). Člověk si v dnešní době začíná postupně uvědomovat, že na otázky smyslu

života není možné odpovědět analýzou okolního světa tak, jak to dělá současná věda, i když

může být jakkoliv objektivní. Na tuto otázku není možné odpovědět ani na základě

subjektivních zážitků jednotlivců, jelikož jsou jejich zážitky různé, nemají normativní ráz

(Heller, 1998).

Za socialismu se v komunistických zemích o smyslu buď vůbec nemluvilo, nebo se

jednotlivcům kladlo za cíl budování socialistické vlasti. Touto otázkou se lidé začali opět

zabývat po převratu v roce 1989. Obrat v myšlení však nenastal automaticky. Změna v této

oblasti postupovala jen velmi pomalu (Tavel, 2007). Jako náplast za náhradu totalitního režimu

se lidem v dnešní době nabízí blahobyt, který je spojen se ztrátou chuti ptát se po duchovním

rozměru člověka. Blahobyt tak nese následek duchovní prázdnoty a vzniku epidemii depresí.

Pomoc z této situace pak může přijít v psychologické pomoci nebo v duchovním prozřením

(Pasquale, 2002).

Dnešní člověk je člověk hledající, který se musí znovu najít. Jsme svobodnější, máme

prostor v rozhodování, ale zároveň neseme i větší zodpovědnost a rizika s tím spojená. Právě

tato tíha rozhodování při hledání orientace ve velké míře souvisí s otázkou smyslu života

(Sklenka, 1998).

14

Pojetí smysluplnosti u významných psychologů

Následující kapitola nám podá souhrnný přehled o teorii smysluplnosti života z pohledu

několika teoretických přístupů. Konkrétněji si představíme pojetí smysluplnosti z pohledu

S. Freuda, A. H. Maslowa, A. Adlera, I. D. Yaloma, V. E. Frankla, E. Lukasové, A. Längla,

O. Zsoka a K. Popielského.

S. Freud

Sigmund Freud se narodil v Příboře na Moravě, ale větší část svého života prožil

v rakouské Vídni. Svoji kariéru nastartoval jako neurolog, později se začal více zajímat

o neurózy a vzdělával se v hypnóze. Následně přešel k metodě volných asociací, zabýval se

také nevědomím, vývojem libida a za významný aspekt psychoanalýzy považoval pudy, a to

pud agresivní a sexuální. Jeho psychoanalytická psychoterapie se řadí do hlubinné

psychoterapie (Kvintová, 2014).

Freudův pohled na smysl života je ovlivněn konceptem člověka jako bytosti pudově

podmíněné, která má málo prostoru se svobodně rozhodnout (Raban, 2008).

Freud hledal smysl v příznacích duševních nemocí. Zjistil, že příznaky mají skutečný

smysl, ten je nám však neznámý. Tento smysl nebyl zapomenut, ale byl pouze vypuzen

z vědomí do nevědomí. Freud očekával, že dokáže zjistit obsah těchto nevědomých zážitků

a představ v souvislosti s pohlavním životem. Hledal důkazy, aby mohl prokázat, že to co se

nám dostane do nevědomí, se dá skrze sny přenést do vědomí, ale v symbolické podobě. S touto

problematikou pak souvisí i neurózy, tzv. nutkavé představy, které mají svůj původ

v potlačeném pudovém impulsu. Psychoanalytické léčení pomáhá člověku osvobodit se

od neuróz tak, že napomáhá odhalení popřených představ a uvádí nevědomé procesy

do plněného vědomí pacienta (Frankl, 1998).

A. H. Maslow

Abraham Harold Maslow byl americký psycholog, který se proslavil především svojí

„pyramidou potřeb“, která je založena na plnění vrozených lidských potřeb. Maslow přikládal

smysluplnosti motivační sílu lidského života tam, kde již jsou uspokojeny nižší potřeby. Záleží

na jednotlivcích, jaký smysl si vyberou. Smysl života Maslow řadí k nadřazeným

metamotivům. Jestliže má člověk normálně fungovat, musí být i tento metamotiv naplněn.

Pokud nedojde k jeho naplnění, je člověk často nemocný a není mu dobře (Křivohlavý, 2006).

15

A. Adler

Alfred Adler byl známý dětský psycholog, který založil první dětskou psychologickou

poradnu ve Vídni. Byl také jeden z prvních průkopníků, kteří se postavili k řešení otázky

smysluplnosti. Proslavil se jako zakladatel individuální psychologie, která vznikla odtržením

od Freudovy koncepce psychoanalýzy. Nepřistupoval k teorii smysluplnosti přes teorii pudů,

ale zdůrazňoval úsilí člověka hledat smysl života zároveň s hledáním svého místa

ve společnosti. Adler chápal smysl života v dimenzích životních cílů a životního stylu. Smysl

života určuje, jaké životní cíle si jednotlivec vybírá, a to v souvislosti s třemi otázkami lidstva:

postojem k bližnímu, povoláním a partnerským vztahem. Prostřednictvím odpovědí na tyto

základní otázky člověk pozná, jaký má svůj osobní smysl života. Za ideál Adler považoval,

pokud si dítě vytvoří životní styl, který podporuje rozvoj citu spolupatřičnosti, zájmu

o prospěch společnosti a tvořivou práci (Halama, 2007).

I. D. Yalom

Irvin David Yalom je americký psychoterapeut, psychiatr a také spisovatel. Jedná

se o představitele tzv. existenciální psychoterapie, kterou popisuje ve stejnojmenné knize

následovně: „Existenciální terapie je dynamický přístup k terapii, který se zaměřuje

na záležitosti hluboce zakořeněné v bytí člověka.“ (Yalom, 2006, s. 13) Yalom v životě

považuje za velmi důležité čtyři skutečnosti, na něž musí člověk reagovat. Těmito skutečnostmi

jsou svoboda, existencionální izolace, smrt a nepřítomnost smyslu.

Yalom přinesl teorii existenciální dynamiky, v jejímž rámci hraje smysl života důležitou

roli. V existenciální psychodynamice vychází základní konflikt z neshody jednotlivce

s existenciálními skutečnostmi. Důležitou roli v jeho psychodynamice hraje úzkost, jež

můžeme označit jako reakci na uvědomění si existenciálních skutečností, které vytváří jádro

existenciální psychodynamiky. Při přiblížení si čtvrté skutečnosti, kterou je bezsmyslnost,

zjišťujeme, že Yalom považoval smysl života jako aktivní a tvůrčí odpověď člověka

na absolutní bezsmyslnost světa. Smysl života dle něj je obranný mechanizmus, který působí

proti existenciální úzkosti (Halama, 2007).

16

V. E. Frankl

Viktor Emanuel Frankl je znám jako rakouský neurolog a psychiatr. Můžeme ho

považovat za jednoho z největších badatelů teorie smysluplnosti života. Jedná se o zakladatele

logoterapie2. Teorie Frankla je založena na pojmu „vůle ke smyslu“. Tento pojem je motivačně-

teoretický koncept, pomocí něhož se Frankl snaží vystihnout fakt, že člověk přesahuje sám sebe

k nějakému smyslu. Dojde-li však k dlouhodobému nenaplnění vůle ke smyslu, pronikne

člověk do tzv. existenciálního vakua, jež má za následek apatické chování, pocity bezsmyslnosti

a deprese. Dle Frankla je smysl obsažený v každém životě. Naším úkolem je tento smysl najít

a realizovat. Hledání smysluplnosti života je zodpovědností každého člověka. Jako relevantní

zdroj odpovědí na otázky týkající se smyslu můžeme považovat lidské svědomí (Halama,

2007).

Dle Frankla se smysl života mění, ale nikdy nepřestává. Smyslu můžeme dosahovat

třemi odlišnými způsoby: konáním určitého činu, prožíváním nějaké hodnoty (příroda, kultura,

láska), utrpením (Frankl, 1994). Frankl přiřazoval hodnotám nezastupitelnou roli, protože jejich

pomocí může člověk nalézt svůj smysl. Frankl rozdělil hodnoty do třech základních kategorií:

1) tvůrčí hodnoty,

2) zážitkové hodnoty,

3) postojové hodnoty (Frankl, 1995).

Tvůrčí hodnoty

Někdo může svůj život prožít smysluplně, pokud tvořivě působí na svět. U tvůrčích

hodnot jde v podstatě o vytvoření díla nebo o vykonání činu. Důležitost je přikládána

angažovanosti tvůrce. Tyto hodnoty se nevztahují pouze na tvořivé vynalézání, jímž je myšlena

tvorba něčeho nového, ale i na osobní angažovanost v něčem důležitém pro daného člověka.

Můžeme zde zařadit např. bytí v nějaké skupině, pomoc druhému člověku v nesnázích,

svědomitá výchova dětí, konání dobra apod. (Längle, 2002).

Zážitkové hodnoty

Nejsou však pouze hodnoty, které realizujeme tvůrčí činností, ale existují i hodnoty

zážitkové, které jsou uskutečňovány v prožívání (např. prožívání krás přírody či v umění).

2 Terapie zaměřující se spíše do budoucnosti, a to především k úkolům a významům, které má pacient v budoucnosti uskutečnit. Logoterapie, někdy nazývána jako „třetí vídeňská škola“, je zaměřena na smysl lidské existence a na lidské hledání smysluplnosti života (Frankl, 1996).

17

Specifickým příkladem zážitkové hodnoty může být i láska, to je prožívání druhého člověka

komplexně ve veškeré jeho jedinečnosti a jednorázovosti (Frankl, 1995).

Postojové hodnoty

Poslední skupinu hodnot tvoří hodnoty postojové. Realizace těchto hodnot závisí právě

na tom, jak se daný jedinec staví ke svému omezení v životě. Tyto hodnoty řadíme k nejvyšším

hodnotám v jeho životě. Jsou nazvány postojové, protože záleží pouze na člověku, jak

se postaví k nezměnitelnému osudu. Konkrétněji se jedná například o postoje důstojnosti

a statečnosti v utrpení a nemoci. Na základě těchto hodnot Frankl zdůrazňuje, že lidská

existence nemůže být bez smyslu života. Život člověka je smysluplný, dokud člověk dýchá,

či do té doby, dokud je při vědomí (Frankl, 1995). Dle Frankla (1994, s. 74) „přestává být

utrpení svým způsobem utrpením, jakmile nalezneme smysl, třeba smysl oběti.“ Právě

v logoterapii pomáhá terapeut pacientovi získat schopnost trpět, a pokud je to potřeba, tak ho

vede i k nalezení smyslu v utrpení (Frankl, 1994).

Frankl zavedl do psychoterapie také termín „noodynamika“. Tento termín vyjadřuje

rozdílnost mezi skutečným prožíváním člověka a tím, co by si přál prožívat, dokázat, či vydržet.

Frankl samotný termín definuje následovně: „ tj. duchovní dynamika v polárním poli napětí,

kde jeden pól je představován smyslem, který má být naplněn, a druhý člověkem, jenž jej má

naplnit“ (Frankl, 1994, s. 69-70).

V. Frankl nastínil také pojetí noologického3 rozměru osobnosti, někdy též

označovaného jako duchovní oblast osobnosti. Frankl chápal tento rozměr jako určitý „prostor“,

ve kterém člověk překračuje své psychosomatické bytí a zaujímá v něm postoj danosti.

Noologická možnost je možnost člověka chovat se jinak, než je mu dáno jeho psychickým

a fyzickým vybavením (Křivohlavý, 2006).

E. Lukasová

Elisabet Lukasová je neznámější žačkou V. E. Frankla. V Německu založila

jihoněmecký institut pro logoterapii4 a dlouhou dobu jej i vedla. Duševní krizi neboli ztrátu

svobody, sebeurčení či důstojnosti považuje Lukasová jako odbíhání člověka k silám5, které by

jej mohly svést ze smysluplné cesty životem. Dle Lukasové smysl během života stále hledáme,

3 Noologie - duchověda, dle Frankla se zabývá duchovní dimenzí lidské existence, především smyslem života a jím změněným jednáním, prožíváním a rozhodováním (Tavel, 2007). 4 Terapie zaměřená na smysl života. 5 Strach, náruživost

18

jdeme tzv. po stopě smyslu. Smysl se nám daří nalézat, když spojíme dva aspekty, tj. odpovíme

na dvě základní otázky:

• Co umím dělat dobře? (Jaké mám nadání a jaké mám schopnosti?)

• Kde ve světě je potřebné něco vykonat? (Stále je třeba něco zlepšovat, pomáhat

druhým.)

Když si umíme spojit tyto aspekty, tedy naše danosti s potřebou pomoci ve světě, tehdy

jsme my i svět šťastní. Předcházet duševní krizi můžeme dle Lukasové tehdy, když vidíme

ve svém životě či v určitém konkrétním konání smysl. Právě smysl konání nám může

pomoci duševní krizi předcházet (TV Svět Grálu, 2012).

A. Längle

Alfried Längle je známý rakouský psychoterapeut, psycholog a praktický lékař.

Je žákem již zmíněného psychiatra V. E. Frankla. Längle působí jako předseda vídeňského

společenství pro logoterapii a existenciální analýzu. Působí také jako soukromý psychoterapeut

a zároveň je autorem mnoha publikací, mezi nimiž můžeme zmínit např. knihu Smysluplně žít.

Längle chápe smyslem něco, co má pro člověka ústřední význam. Ztrátu tohoto smyslu nazval

zoufalstvím. Význam otázky po smyslu dle něj vyplývá ze třech elementárních zkušeností

člověka. Jsou jimi:

• zkušenost svobodné volby mezi možnostmi,

• zkušenost, že rozhoduji o hodnotách,

• zkušenost neustále se měnících situací (Längle, 2002).

A co je podle Längla smysluplný život? „Není to nic více, ani nic méně než z okolností

a možností dané situace uskutečnit to nejlepší možné“ (Längle, 2002, s. 28).

Smysluplně utvářený život se dotýká dvou oblastí, kterými jsou: situace a člověk v ní.

Člověk má k dispozici předměty a situace ve světě, které může ovlivňovat, přeměňovat a dávat

jim tak podobu hodnoty člověka. Je tak staven do situace, kdy může svobodně zasahovat,

plánovat a rozlišovat mezi možnostmi, které jsou mu k dispozici. Z toho všeho vyplývá, že

právě člověk je ten, kdo si utváří svůj život, a je jen na něm samotném, zda se dané možnosti

chopí a využije jí, nebo zda ji nechá nevyužitou. Člověk je svobodný, ale jeho svoboda je

podmíněná, tudíž má určité meze (Längle, 2002). Smyslem svobody je hledání a nacházení

důvodů, které nám umožní opravdové rozhodnutí. Úkol, který se se svobodou spojuje, spočívá

v rozhodování a rozlišování. V každé situaci si tedy člověk může najít tu nejlepší cestu. Tuto

cestu nazývá Längle smyslem, který definuje jako „možnost, která se otevírá na pozadí

19

skutečnosti. Smysl je tedy vždy zcela konkrétní cesta odpovídající daným okolnostem“ (Längle,

2002, s. 29).

Z pohledu existenciálního spočívá naplnění života v:

- prožívání něčeho hodnotného, jež lze brát jako dobré, obohacující a krásné,

- změně lidí a konání dobrých věcí, a to jak pro mne, tak i pro druhé,

- proměňování sám sebe k lepšímu (Längle, 2002).

O. Zsok

Zsok pracoval od roku 1991 jako odborný asistent v Süddeutschen Institut für

Logotherapie, ve kterém od roku 2003 stojí v čele vedení (Wikimannia, Zsok, 2015). Je žák

E. Lukasové. Zsok se zabývá otázkami celoživotního směřování během hledání smyslu života.

Této problematice se věnuje ještě podrobněji než jeho předchůdce Frankl. Zsok si v této

souvislosti všímal i spirituálních otázek. Ve spiritualitě viděl prvek, který dodává životu

dostatek síly k přeměně lidského života. Dle Zsoka je spiritualita síla, která u člověka způsobuje

duševní proměnu. Ve stejném duchu pojímá i víru, která je dle něj rozhodnutím člověka

a volbou nejzazšího smyslu života. Smysl dodává člověku dynamickou sílu, která jej může vést

směrem ke světlu (Zsok, 1999, in Křivohlavý 2006).

K. Popielski

Popielski je polský psycholog, který navazuje na práci V. Frankla a E. Lukasové. Chápe

hodnoty v širším smyslu, jako vše, co pohání člověka a utváří jeho osobu.

Vytvořil koncepci vícerých komponentů smyslu života. Dle Popielského existují čtyři

základní komponenty, které zahrnuje smysl života. Jsou jimi:

a) Intelektuální část – pojí se s poznáním přirozenosti života člověka, prostředí

i subjektivních cílů,

b) Emociálně-citová část – schopnost člověka vnímat sám sebe, reagovat na hodnoty,

c) Vůlově-snahová část – schopnost člověka vybrat si cíl a zaujmout určité postoje,

d) Existenciálně-činnostní část – příčina uvědomění si života (Halama, 2007).

Popielski také rozvinul Franklovo pojetí noologického rozměru osobnosti, který přetváří

na noetický rozměr osobnosti. Znamená to, že se člověk utváří dle své vlastní vůle a vlastních

rozhodnutí v konkrétních situacích (Křivohlavý, 2006).

20

Tavel (2007) ve svém díle Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla spojil jméno

Frankla s několika jeho dalšími pokračovateli, mezi které zařadil např. E. Lukasovou,

K. Popielského a A. Längla.

Psychologické metody měření životní smysluplnosti

Následující kapitola bude zaměřena na oblast metod, které se používají k bádání

smysluplnosti života. Způsobů, jak zkoumat cíl a směr lidského jednání, je mnoho. Rozbor

životního směřování dané osoby je možno provádět dvěma základními způsoby:

Kvantitativní výzkum – nejčastější kvantitativní metodou je dotazníkové šetření.

Cílem kvantitativního výzkumu je vysvětlení jevů a ověření stanovené teorie (Gavora, 2000).

Kvalitativní výzkum – jedná se nejčastěji o způsob vyprávěcí. Cílem výzkumu je

budování nové teorie (Gavora, 2000).

V práci se budeme nejdříve věnovat kvalitativním metodám zaměřeným na smysl

lidského jednání a následně si představíme metody kvantitativní.

Studium smysluplnosti pomocí kvalitativní metody

Nyní si uvedeme základní přehled kvalitativních přístupů k poznání smysluplnosti:

1. HERMANS: SCM – METODA SEBEKONCENTRACE

Dle Hermanse je smysl konkrétních událostí z velké části ovlivněn kontextem

respondenta. Stejná událost může různým lidem přinášet odlišný smysl, záleží totiž na zaměření

člověka. Toto zaměření se může orientovat na minulost, přítomnost, či budoucnost. Metoda

SCM (Self-confrontation method) je rozdělena na dvě části. V první se zjišťuje série životních

zážitků konkrétní osoby. V druhé části jde o úvahu autora nad těmito zážitky tzv. zjištění

afektivního profilu událostí. Na základě vyhodnocení testu dojdeme k vyhodnocení

dominantního zaměření motivace jedince, a to buď k zaměření se na vlastní osobu, nebo spíše

k sociálním vztahům. K tomuto zjištění dospějeme pomocí srovnání indexů

S (self_enhancement) a O (other). Dále test zjišťuje tzv. well-being člověka. Zde se

porovnávají index P (pozitivní afekty) a index N (negativní afekty). V případě, že jsou negativní

afekty menší než pozitivní afekty, je emoční ladění konkrétního člověka nastaveno pozitivně

(Hermans, 1998, in Křivohlavý, 2006).

21

2. FRY: METODA ŽIVOTNÍCH P ŘÍBĚHŮ

Tato metoda je postavena na přátelském rozhovoru, dialogu. Zprvu je vytvořena

atmosféra důvěry a ochoty se svěřovat. Na základě těchto rozhovorů Fry (1998) zjistil, že

i mladí lidé si kladou otázky týkající se toho, co je v životě důležité. Přání mladých lidí je, aby

stáli nad věcí a aby si stále zvyšovali úroveň sebehodnocení, valuace… Nezastupitelné místo

zde patří i ujasnění si smysluplnosti, účelu žití a bytí.

3. PRAGER: METODA ZJIŠTOVÁNÍ ZDROJ Ů SMYSLUPLNOSTI

Prager na základě své metody položil vybraným osobám tři základní otázky:

• Které věci jsou pro ně nejdůležitější v životě?

• Které věci jsou v životě nejnutnější a nejvýznamnější?

• Co vám dodává touhu do života?

Na základě analýzy a součtu zdrojů bylo zjištěno 93 zdrojů smysluplnosti života.

V následujícím kroku Prager pomocí metody diagnostiky klastrů definoval 8 hlavních

zdrojů smysluplnosti života:

1) Být respektován lidmi kolem sebe.

2) Zažívat radosti z rodinného života.

3) Být v sounáležitosti s určitou společenskou skupinou.

4) Zachovávat hodnoty a tradice.

5) Směřovat za spirituálními, duchovními, kulturními a intelektuálními cíli.

6) Nebýt na nikom závislý.

7) Osobní úspěšnost.

8) Životní spokojenost z vykonané práce (Prager, 2000).

Dle jeho výzkumu je směřování člověka orientováno na čtyři oblasti, a to zabývání se

sebou samým, vlastní seberealizace, udržování sociální vztahů a sebetranscendence.

Prager (2000) potvrdil, že otázka smysluplnosti života má zanedbatelné rozdíly u lidí mladých

a starých, respektive mužů a žen. Potvrdil však také, že v otázce smysluplnosti života velmi

záleží na kultuře a etnicitě osoby.

22

4. EBERSOLE: ESEJE O SMYSLUPLNOSTI ŽIVOTA

Ebersole zjišťoval smysluplnost života pomocí analýzy esejí respondentů. Jeho zadání

pro psaní esejí znělo následovně: Napište, co považujete za hlavní smysl života, uveďte zároveň

i konkrétní případ. Napsané eseje pak byly následně analyzovány dvěma profesionálními

psychology a ukázalo se, že obsahovaly velké množství cílů, tedy to, oč lidem v životě vlastně

jde. Tyto cíle Ebersole rozdělil do devíti skupin:

1) lidské vztahy (rodina, přátelé…),

2) poskytování služeb (pomáhání druhým poskytování informací…),

3) náboženská, politická či sociální víra,

4) materiální bohatství,

5) osobní růst,

6) tělesné i psychické zdraví,

7) pracovní zaměstnání,

8) životní spokojenost,

9) ostatní nezařazené cíle.

Celkově lze říci, že lidské vztahy byly nejčastěji uváděny na prvním místě (Ebersole,

1998, in Křivohlavý, 2006).

Studium smysluplnosti pomocí kvantitativní metody

V následující podkapitole bude představen základní přehled klíčových metod, jež byly

vytvořeny za účelem hodnocení smyslu života člověka kvantitativními metodami.

1. E. LUKASOVÁ: LOGO-TEST

Tento test je využíván především v klinické praxi. Test byl také přeložený do více

jazyků. Českou příručku k tomuto testu vypracoval Karel Balcar.

Dotazník E. Lukasové se skládá ze třech části.

• První z nich zahrnuje devět kategorií obsahu smyslu života. Dotazovaná osoba

vyznačuje stupeň, na kterém prožívá konkrétní kategorii smyslu života.

• Ve druhé části dotazníku je sedm položek souvisejících s příznaky existenciální

frustrace.

23

• Ve třetí části respondent hodnotí zadané životní příběhy a zároveň také popisuje

svůj životní příběh. Ten je následně hodnocen body na základě tří dimenzí:

naplnění smyslu, postoje k utrpení a postoje k úspěchu.

Součtem bodů všech tří částí dotazníku je dotazovaná osoba zařazena do jednoho ze čtyř

kvartilů: Q1 – nadprůměrné naplnění smyslem, Q2 a Q3 – průměrné naplnění smyslem,

Q4 – podprůměrné naplnění smyslem (Halama, 2007).

2. REKER, PEACOCK: LIFE ATTITUDE PROFILE (LAP)

Jedná se o v dnešní době velmi často používaný způsob diagnostikování smysluplnosti

života na základě Franklova konceptu „vůle ke smyslu“.

V původní podobě měl dotazník 46 položek a sedm dimenzí (přijetí smrti, hledání cílů,

existenciální vakuum, životní cíle, vůle ke smyslu, smysl v budoucnosti a kontrola života). Dnes

dotazník známe jako LAP-R. Má šest hlavních dimenzí (přijetí smrti, cíle, koherence,

zodpovědnost, existenciální vakuum, hledání cílů) a dvě sekundární dimenze, kterými jsou

index smyslu života a existenciální transcendence (Halama, 2007).

3. LÄNGLE, ORGLEROVÁ, KUNDI: EXISTENCIONÁLNÍ ŠKÁLA (ES K)

ESK dotazník vyhodnocuje subjektivní míru individuální smysluplné existence.

Dle tohoto testu lze hledání smyslu života rozložit do několika kroků. Prvním z nich je

rozpoznání existenciálních daností, v jejichž rámci člověk žije (SO – sebeodstup). Druhým

krokem je vnímání možností daných konkrétní situací (SP – sebepřesah). Třetím krokem člověk

vstupuje do dané situace (SV-svoboda) a ve čtvrtý krok obsahuje konání, které uskutečňuje

možnost smyslu (OD – odpovědnost) (Längle, Orglerová, Kundi, 2001).

Test ESK obsahuje celkem 46 položek, které obsahují šestibodovou stupnici. Dále lze

pomocí základních dimenzí vypočítat i dvě sekundární, kterými jsou P – personalita,

E – existencionalita. CS – celkový skór udávající existenciální naplnění respondenta se skládá

ze součtu indexu personality a existencionality (Längle, Orglerová, Kundi, 2001).

24

4. POPIELSKI: TEST NOODYNAMIKY

Jedná se o vícerozměrný dotazník. Tento dotazník obsahuje 100 položek, které naplňují

36 dimenzí zařazených do čtyř kategorií: noetická kvalita, temporalita, aktivita a noetické

postoje. K životní smysluplnosti se vztahuje právě skupina noetické aktivity. Dotazník byl

použit i na území Česka a Slovenska (Kosová, 2014). Přesný rozpis dimenzí dle zařazení

do konkrétních kategorií uvádí tab. 1-1.

Tabulka 1-1 Dimenze testu noodynamiky (Kosová, 2014, s. 168).

noetické kvality noetická temporalita noetické aktivity noetické postoje svoboda minulost/předtím sebepotvrzení postoj k úspěchu

zodpovědnost přítomnost/nyní autotranscendence postoj ke smrti důstojnost budoucnost/potom autodistance postoj angažovanosti hodnota život jako úkol postoj intelektuální

význam/smysl uspokojení postoj emocionální snaha/vůle respektování svědomí postoj existencionální

vztah k lásce důvěra v život utrpení kreativita

naděje/důvěra dialogický přístup

otevřenost připravenost k

odříkání si cíle/nasměřování akceptace jiných

autoakceptace dopřejnost subjektivita vlastní hodnocení

smysluplnosti života

5. PETER HALAMA: ŠKÁLA ŽIVOTNEJ SMYSLUPLNOSTI

Tato škála vznikla v důsledku častých problémů s překladem a adaptací škál

pocházejících ze zahraničí. Její vytvoření bylo pokusem o validní a reliabilní domácí metodiku.

Dotazník tvoří 18 výroků či výpovědí, ke kterým se má dotazovaná osoba vyjádřit, a to

zaškrtnutím jednoho z 5 čísel na Likertově škále. Škála je multidimenzionální. Zahrnuje celkem

3 dimenze: afektivní, kognitivní a motivační. Každá z nich obsahuje celkem 6 výroků. Dimenzi

kognitivní tvoří položky související s celkovým životním nasměrováním či životním posláním.

Patří sem například výrok č. 3 (Podarilo sa mi v živote nájsť určité poslanie alebo úlohu.).

Motivační dimenze obsahují položky týkající se plánů, cílů, angažovanosti. Zde lze jako příklad

uvést výrok č. 16 (Mám v živote určité zámery, ktoré by som rád naplnil.). Třetí, afektivní

dimenzi charakterizují výroky týkající se životní spokojenosti, optimismu, naplnění, anebo

25

naopak pocity jednotvárnosti… Pro názornost uvádíme otázku č. 15 (Život mi pripadá prázdny

a bezcenný.) (Halama, 2002, s. 265-275).

Vyhodnocení probíhá na základě přiřazování bodů dle dílčích odpovědí. Čím více bodů

respondent získá, tím více je jeho život smysluplnější (Halama, 2002).

Dotazník byl v plném znění zveřejněn v příspěvku P. Halamy v časopise

Československá psychologie, který vyšel v roce 2002.

6. CRUMBAUGH, MATHOLICK: TEST ŽIVOTNÍCH CÍL Ů (PIL)

Tato dvojice se pokusila zformulovat myšlenky V. E. Frankla o smyslu života

do dotazníku s názvem „Purpose in Life Test“. Tento dotazník je zaměřen na oblast týkající se

smysluplnosti života, svobody, odpovědnosti, ale i obav ze smrti. K tomuto dotazníku byl

vytvořen i manuál, který do českého jazyka přeložili S. Kratochvíl a D. Dufková.

Dotazník PIL má celkem 3 části. V první části se má respondent rozhodnout

v 20 různých dilematech.

Pro názornost si uvedeme první z nich:

Obvykle jsem: 1 2 3 4 5

znuděný nadšený

Úkolem odpovídající osoby je označit číslo, které charakterizuje její postoj k danému

tématu.

Vyhodnocení opět probíhá sečtením bodů všech 20 zakroužkovaných číslic.

Druhou část dotazníku tvoří 13 neukončených vět a třetí část tvoří úkol, který souvisí

s volným popisem respondentových plánů, cílů a ambicí (Crumbaught a kol., 1969).

V praxi se nejčastěji využívá pouze první část, a to převážně kvůli složitosti

vyhodnocení druhé a třetí části.

Do poloviny 20. let 20. století byl dotazník PIL nejčastějším používaným dotazníkem

souvisejícím se zjišťováním smysluplnosti života (Křivohlavý, 2006).

26

Logoterapie

Poslední část první kapitoly bude věnována teorii logoterapie, jelikož v tématu smyslu

života hraje podstatnou roli.

Logoterapie je teorie, kterou vytvořil sám V. E. Frankl. Charakterizuje ji jako léčbu

postavenou na obnově životního smyslu (Frankl, 1994). Logoterapie je metodou, která je

zaměřena především do budoucnosti, a to především k úkolům a významům, které v ní má

pacient plnit. Zároveň dochází k rušení sebesoustředění.6 V logoterapii je klient směřován

ke smyslu svého života.

Frankl (1994) také vysvětluje, proč svoji teorii nazval právě „ logoterapie“. Slovo logos

totiž pochází z řečtiny, kde znamená „smysl“. Logoterapii můžeme také znát pod názvem „třetí

vídeňská škola“. Dle této teorie je úsilí nalézt smysl svého života prvořadou motivační silou

v člověku. Z tohoto důvodu Frankl hovořil o vůli ke smyslu.

Logoterapie má několik indikačních oblastí. Kromě toho, že se zabývá neurózami

a psychosomatickými onemocněními, se i věnuje obecnému přístupu k pacientům a jejich

doprovázením v situacích nezměnitelného utrpení. Logoterapie není určena pouze

psychologům a psychoterapeutům, ale nabízí podněty i do pomáhajících profesí. Soustřeďuje

se především na nalezení a obnovu smysluplnosti života a orientaci na posilující hodnoty

(Ondrušová, 2011).

Lukasová ve svém díle „I tvoje utrpení má smysl“ charakterizuje logoterapii jako:

„Zdravý způsob žití, který může být plodně využíván k léčebným účelům jen tehdy, je-li prožíván

nejdříve logoterapeutem samotným a potom s jeho pomocí také pacientem… Kdo logoterapii

neprožívá, nemůže tímto způsobem léčit… Prožívat a vykonávat logoterapii znamená totiž

nabídnout část sebe sama, aby se díl toho druhého probudil k životu“ (Lukasová, 1998,

s. 186-187).

Základním pilířem všeobecné metody logoterapie je překonání existenciální frustrace,

a to za pomoci objevení životních hodnot, a jejich realizováním. K tomu logoterapie využívá

určité postupy, např. motivační, racionální, podpůrné… Současné terapeutické přístupy, jež

se zabývají smyslem života, ve většině případů vychází z logoterapie. Jako novodobý

terapeutický přístup můžeme jmenovat např. polský směr noo-logoterapie K. Popielského. Ten

logoterapii více obohacuje o kognitivní přístup (Halama, 2002).

6 Sebepřesah, svoboda, sebeodstup

27

Logoterapie jako technika

„ Člověk je bytost hledající smysl a poskytnout člověku pomoc

v jeho hledání smyslu je jeden z úkolů logoterapie.“

(V. E. Frankl, 1997, s. 5)

Mezi základní terapeutické postupy, které jsou v logoterapii užívány, patří metoda

paradoxní intence, dereflexe a modulace postoje. Se stručnějšími postupy těchto metod

se můžeme setkat v knihách Lukasové, Frankla, Längleho a Sulze.

Paradoxní intence

Logoterapie vytvořila speciální techniku, kterou využívá u neurotických klientů.

U těchto jedinců se totiž často setkáváme s očekávající úzkostí. Tento strach má schopnost

přivodit to, čeho se klient ve skutečnosti tak bojí. Má-li klient strach z červenání

se při vystoupení před publikem, opravdu se začervená. Strach tedy navodí obávanou

skutečnost stejně tak, jako umělá snaha znemožňuje chtěné. Takovou snahu můžeme nazvat

jako tzv. hyperintenci. S podobnou reakcí se můžeme setkat i u tzv. hyperreflexe neboli

přehnané pozornosti, která může být patogenní. Právě na těchto skutečnostech zakládá

logoterapie svoji techniku, která nese název paradoxní intence. V rámci tohoto přístupu je

pacient trpící fobií vyzván, aby si na chvíli přál to, čeho se tak bojí. Tato technika je tedy

založena na zvratu pacientova postoje v substituci7 jeho strachu tzv. paradoxním přáním. Tato

terapie předpokládá jistou schopnost pacienta zaujmout k sobě objektivní postoj. Metoda

paradoxní intence může být využívána i např. při problémech se spaním. Obava z nespavosti

vyvolá hyperintenci usnout, která způsobí skutečnou neschopnost usnout. Frankl radí klientům

s tímto problémem, aby se nesnažili spát, ale aby usilovali o pravý opak, tedy být vzhůru

co nejdéle. Tato paradoxní intence následně způsobí, že se spánek brzy dostaví. Za pomoci této

metody se výsledky léčby dostaví často velmi brzy (Frankl, 1994).

7 Substituce – záměna neboli náhrada

28

Dereflexe

Tato technika je postavena na sebetranscendenci klienta. Dereflexe dle Frankla znamená

duchovní pokrok, zrání a růst. Dle Lukasové (1998, s. 112) znamená sebetranscendence

„p řerůst sám sebe tím, že se intenzivně věnuji něčemu, co je mimo mne samotného, pro co je

třeba určité angažovanosti. Je to ono hojivé zapomenout sám na sebe, které nám odhalí, že naše

vlastní slabosti a symptomy jsou tak bezvýznamné, že nás už skutečně nemohou zatěžovat

bez ohledu na to, zda ještě existují či ne“.

Cílem této metody je odvrat od myšlenek zaměřených na vlastní osobu.

Např. při poruchách usínání je doporučeno nestarat se o svůj spánek, ale raději plánovat

dovolenou. I když tato metoda není tak známá jako technika paradoxní intence, dle Lukasové

si žádná jiná psychotechnika nezaslouží nalézt tak široké uplatnění jako tato. Technika se sice

neaplikuje snadno, ale zato obsahuje klíč k duchovní svobodě člověka (Lukasová, 1998).

Modulace postoje

Technika je postavena na hodnotě postoje, o které byla v práci již zmínka, viz kap. 1.3.5

V. E. Frankl.

Obrázek 1-2 Modulace postoje (Lukasová, 1998, s. 50)

Změna postoje je pomoc při konfrontaci s osudovým utrpením klienta. Např. u člověka,

kterému byla amputována noha, pomáhá terapeut přemýšlet nad tím, zda je hodnota lidské

existence závislá na tom, aby měl člověk dvě nohy, nebo jestli je možno žít smysluplný život

s jednou nohou. Náš postoj ke světu ovlivňuje i náš psychický stav. Modulace postoje

se používá u klientů, kteří zaujímají negativní a nezdravé postoje k objektivnímu stavu věci,

což má za následek zhoršení jeho duševního rozpoložení (Lukasová, 1998). Schéma modulace

postoje znázorňuje obrázek 1-2, viz výše.

29

2 ONKOLOGICKÉ ONEMOCN ĚNÍ

Dle statistických údajů každý třetí obyvatel ČR během života onemocnění rakovinou

a každý čtvrtý na rakovinu zemře. V této kapitole vymezíme některé pojmy související

s rakovinou, budou vyjmenovány hlavní typy tohoto onemocnění v ČR. Bude zmíněn způsob

léčby této nemoci a krizová intervence.

Onkologie je lékařský obor, který se zabývá léčbou, prevencí, diagnostikou

a nechirurgickou léčbou nádorových onemocnění. Onkologie v sobě zahrnuje působení mnoha

lékařských oborů, např. patologie, chirurgie, radioterapie, chemoterapie atd. (Andersonová

a Slezáková, 2013).

Nádor je patologický8 útvar, který nekontrolovaně roste. Při nádorovém bujení vzniká

tkáň, která není normální součástí organismu a neslouží k funkci těla. Rozlišujeme dva základní

druhy nádorů – maligní zhoubný nádor a benigní nezhoubný nádor. Maligní zhoubný nádor

může ničit okolní tkáně a zakládat dceřiná ložiska, tzv. metastáze9. Benigní nezhoubný nádor

můžeme chápat jako ohraničený útvar, který nezakládá nové metastáze, avšak může utlačovat

životně důležité okolní tkáně. Benigní nádory mohou přerůst v maligní. Nádory se v medicíně

léčí chirurgickým odstraněním a u zhoubných nádorů navíc i ozařováním a cytostatickou léčbou

(Vokurka, 2012).

Rakovina (karcinom) je onemocnění způsobené zhoubným epitelovým nádorem.

Rakovina nekontrolovatelně roste a ničí okolní tkáně, zakládá metastáze a celkově působí

na organismus (Mačák a Mačáková, 2004).

Vznik nádorů

Příčiny vzniku nádorů jsou dodnes předmětem lékařského výzkumu. Samotná hlavní

příčina nebyla dosud objevena, mluvíme pouze o působení některých rizikových činitelů.

Rakovina může vzniknout u každého, částečně jsou některá onkologická onemocnění

způsobena vlastní vinou pacienta. Některé nádory mají dědičné dispozice (např. rakovina prsu).

Dědičnost se na nových onkologických onemocněních podílí pouze z 10 %, zbytek je dán

působením rizikových činitelů (Žaloudík, 2008).

Rakovina neboli nekontrolovaný růst buněk je genetické onemocnění. Poškození genů

vzniká samovolně, zpravidla působením vnějších faktorů. V první fázi vznikne genetická

8 chorobný 9 Metastáze = dceřiné ložisko nádorů

30

porucha, poté za společné účasti dalších vlivů dochází k vývojové poruše. Poškozené geny

(onkogeny) přeměňují zdravé buňky. Selháním obraných látek organismu vznikne shluk

zhoubných buněk, které nezvládne organismus dále regulovat, čímž se zapříčiní růst nádoru

a jeho šíření. Prvotním podnětem mohou být různé tzv. karcinogenní faktory. Karcinogenní

faktory dělíme na fyzikální (např. radioaktivní záření), biologické (např. viry) a chemické

(např. cigarety, alkohol) (Skála, Dienstbier, 2008).

Prevence hraje důležitou roli pro úspěšnou léčbu onemocnění. Rychlejší odhalení

nádorů vede většinou k lepším výsledkům v léčbě. Rozeznáváme dva základní druhy prevence

vzniku nádorů – primární a sekundární. Primární prevence má za cíl snížit rizika vzniku

nádorového onemocnění pomocí rozlišování příčin jeho vzniku. Primární prevence záleží pouze

na každém z nás. Sekundární prevence se snaží objevit již vzniklý nádor, aby tak došlo

k úspěšnější léčbě. Dle zjištění odborníků jsou hlavní příčinou vzniku onkologických

onemocnění zevní faktory, především životní styl (Dienstbier, 2001).

Léčba onkologických onemocnění

Léčbou onkologických onemocnění rozumíme celý proces léčby rakoviny od pokud

možno včasné správné diagnostiky přes chirurgickou léčbu, ozařování, chemoterapii a další

podpůrné léčebné postupy až po pomoc psychologa. Každá nemoc má tři složky – fyzickou,

psychickou a sociální. V úvodu této kapitoly bude zmíněna především složka fyzická.

K úspěšnému návratu do stavu před vypuknutím nemoci není ale nutné pouze medicínské

vyléčení, je nutné se vyrovnat i s dalšími věcmi.

Chirurgická léčba

Hlavním a nejúčinnějším prostředkem léčby ohraničených nádorů je chirurgický

zákrok. Chirurgické odstranění nádorů může být buď částečné (např. pouze zmenšení nádoru),

nebo úplné. Na výslednou úspěšnost chirurgické léčby působí mnoho faktorů – velikost, druh

onemocnění, pozice nádoru a pokročilost rakoviny. Chirurgická léčba je jedna

z nejrizikovějších metod léčby. Během operace se mohou nádorové buňky dostat krevním

oběhem do celého organismu a zakládat nové metastáze (Koutecký, 2004).

Radioterapie

Radioterapie je léčba ionizujícím zářením. Radioterapie má za cíl snížit, až úplně vyléčit

potíže způsobené nádorem. Na rozdíl od chemoterapie působí pouze na zvolené místo, kde se

nádor nachází, nebo kde je vysoké riziko nádorového působení. Funguje na principu ozařování,

31

protože většina nádorových buněk je více citlivá na působící záření a dochází k rozkladu jejich

DNA. Radioterapie se snaží zničit nádorové buňky s co nejmenším postihem pro okolí nádoru,

a proto je její možná použitelnost silně závislá na místě výskytu nádoru. Někdy se tato metoda

využívá v kombinaci s chemoterapií, případně jako metoda sloužící pro zmenšení nádoru před

chirurgickým zákrokem (Karešová, 2010).

Chemoterapie

Chemoterapie je nejdůležitější léčebná metoda při léčbě zhoubných nádorů. Na rozdíl

od radioterapie a chirurgické léčby má schopnost léčit rozsáhle, ne pouze lokálně.

Chemoterapie se může použít i v místech životně důležitých orgánů. Funguje na principu

podávání toxických látek, které pozastavují dělení buněk. Nelze ji ale dostatečně efektivně

použít na všechny typy nádorů. S aplikací toxických látek do organismu souvisí i vedlejší

účinky chemoterapie, které pak mohou mít i velký vliv na psychiku člověka. Patří mezi ně

např. vypadávání vlasů, neplodnost atd. (Koutecký, 2004).

Remise a relaps

Remisi nebo-li časový úsek po úspěšném vyléčení nemoci zpravidla dělíme na parciální

(dojde ke zmenšení nádoru o více než polovinu původní velikosti) a kompletní (nemoc není již

běžně detekovatelná). Relaps je návrat činnosti nemoci, resp. vznik nových ložisek nemoci

na jiných místech těla (Vorlíček, Abrahámová a Vorlíčková, 2012).

V životě člověka hraje důležitou roli vyrovnání se s nemocí. Psycholožka Elisabeth

Kublerová-Rossová popsala ve své knize jednotlivé fáze smiřování se s nemocí. První fází bývá

zpravidla šok a popření nemoci, poté přichází tzv. agrese, kdy se jedinec brání útokem na okolí.

Posléze následuje deprese a smlouvání, při které pacient přijímá nemoc s podmínkami a vytváří

tichou dohodu s osudem. Poslední fází je smíření se s nemocí (Šimíčková-Čížková, 2008).

Krizová intervence

V návaznosti na zjištění diagnózy onkologického onemocnění prožijí téměř všichni

pacienti životní krizi. Tato krize je však časově omezená a trvá přibližně 6 až 8 týdnů. Krize se

vyznačuje dezorganizovaností a neschopností zvládnout situaci běžnými prostředky. Krizová

intervence je poradenská metoda, jež je časově omezená a zaměřená na překonání problémů,

před kterými klient stojí teď a tady. Tato metoda neřeší nevyřešené problémy z minulosti, ale

32

snaží se navodit stejnou funkční úroveň pacienta, kterou měl před zjištěním diagnózy

(Tschuschke, 2004).

Onkologičtí pacienti si prochází různými krizovými fázemi nemoci od poznání

diagnózy přes léčbu až po remisi či v nejhorším případě terminální stadium. Tyto fáze krize

podrobněji popsali Loscalza a Brintzenhofeszoc (Loscalza, Brintzenhofeszoc, 1998):

Diagnóza – Pacient při zjištění, že trpí onkologickým onemocněním, zažívá šok

a strach, jež jsou znamením probíhající krize. Úroveň stresu se však během sedmi až čtrnácti

dní snižuje, a to v souvislosti s integrací nemoci do každodenního života v souvislosti

s vytvořením plánu léčby.

Léčba – Léčba přináší pacientovi mnoho bolestivých a zatěžujících procedur, jež

mohou negativně působit psychicky i fyzicky, a to až po dobu několika měsíců. Můžeme zde

zahrnout zvracení, nevolnost, únavu, ztrátu motivace, ztrátu zaměstnání, problémy v rodině,

snížení sebedůvěry…

Remise – Pacienti v této fázi nemoci zažívají pocity strachu z recidivy. Během této fáze

se běžně objevují až hypochondrické obavy, a to především v období před blížícím

se kontrolním vyšetřením.

Recidiva – První recidivu nemoci může pacient považovat za nejvíce stresující událost

v průběhu celého léčení. Krize je hlubší oproti zjištění diagnózy v tom, že nemoc zvítězila

i nad léčbou.

Pokročilé stadium nemoci – V případě, že nezabírá léčba a zvyšuje se psychická zátěž,

dochází u pacienta ke stále opakující se krizi, která se projevuje strachem a panikou. V této

chvíli hledá mnoho pacientů možnosti alternativní terapie, protože mají pocit, že klasické

lékařství jim nenabídne již nic lepšího.

Terminální stadium10 – V tomto okamžiku je pozornost zaměřena na zprostředkování

úlevy, a to jak fyzické, tak i psychické. Nezbytnou se v této chvíli stává pomoc rodiny

nemocnému.

Smutek – V případě ztráty blízké osoby se objevují pocity smutku, vzteku,

nespravedlnost a zmatení. Jestliže v této situaci nedojde k ovládnutí krize, často se to projeví

v opakující se zlosti vůči lékařům, která může vyústit až v soudní řízení.

10 Prognóza přežití pacienta je několik měsíců, dní či hodin. Pacient umírá.

33

Onkologická onemocnění v ČR

Každoročně se na 1 milion obyvatel diagnostikuje až 80 000 nových onkologických

onemocnění. V grafu 2-1 je zobrazen počet nově hlášených nádorů mezi lety 1990 – 2011

v České republice a počet lidí zemřelých na nádory. Z tabulky je vidět, že počet nových

hlášených případů se zvyšuje každým rokem, jedním z důvodů je stárnutí populace. Počet

zemřelých se procentuálně snižuje, protože při vyšším výskytu zhoubných nádorů zůstává

přibližně stejný počet zemřelých.

Graf 2-1 Vývoj nově hlášených nádorů a jeho úmrtnost (Novotvary, 2011, s. 60 a 66)

V ČR platí Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních

problémů (MKN-10), která je připravována Světovou zdravotnickou organizací (WHO)

a mnoha dalšími odborníky. Jedná se o publikaci a klasifikaci, která obsahuje podrobný seznam

nemocí a přidružených zdravotních problémů. Novotvary (nádorová onemocnění) jsou

obsaženy v II. kapitole této klasifikace a mají kódové značení C00-C97 pro zhoubné novotvary

a D00-D48 pro nezhoubné novotvary (MKN, 2009).

Nejrozšířenější onkologická onemocnění

V grafu 2-2 vidíme rozložení nejrozšířenějších nových onkologických onemocnění

hlášených v České republice v roce 2011 dle jednotlivých kategorií mezinárodní klasifikace.

Celkem bylo v ČR v roce 2011 diagnostikováno přes 83 000 těchto onemocnění. Nejčastějšími

hlášenými onkologickými onemocněními je tzv. „jiný zhoubný novotvar kůže (C44)“. Do této

kategorie patří z historického hlediska více podkategorií. Tento druh onemocnění se velmi

0

10 000

20 000

30 000

40 000

50 000

60 000

70 000

80 000

90 000

19

90

19

91

19

92

19

93

19

94

19

95

19

96

19

97

19

98

19

99

20

00

20

01

20

02

20

03

20

04

20

05

20

06

20

07

20

08

20

09

20

10

20

11

Po

čet

no

nvý

ch p

říp

ad

ů

Rok

Vývoj nově hlášených zhoubných nádorů a úmrtnosti

Počenový případů -

muži

Počenový případů -

ženy

Počet zemřelých

34

často snadno odhalí a má velmi nízkou úmrtnost, proto se mnohdy vyřazuje ze statistik, aby

nezkresloval analýzy onemocnění. Dalším nejčastějším onkologickým onemocněním v ČR je

rakovina trávicího ústrojí, především tedy tlustého střeva, s více než 8 000 novými případy

ročně. U mužů je nejrozšířenější karcinom plic, u žen karcinom prsu.

Graf 2-2 Zastoupení nových onkologických onemocnění v ČR v roce 2011 (ÚZIS ČR, Aktuální informace č. 25/2014, s. 8-9)

Vybrané typy onkologického onemocnění

Nádory trávicího ústrojí označujeme nádory trávicí trubice, jícnu, žaludku, tenkého

střeva, tlustého střeva a konečníku. V přepočtu na obyvatele zaujímá ČR první místo na světě

v počtu těchto onemocnění. Jednou z příčin vzniku rakoviny tlustého střeva je nedozrálá, tučná

strava, která obsahuje málo zeleniny a nestravitelné zbytky, které čistí střeva. Nejčastější je

rakovina tlustého střeva a konečníku, při níž nádor vzniká ze žláznatých buněk ve střevní

sliznici. Pro pacienta je velmi důležité zjištění nemoci v raném stádiu, proto mají v ČR lidé

nad 50 let nárok na každoroční vyšetření na krvácení ve stolici. Úspěšnost léčby bývá potom

přímo závislá na pokročilosti nemoci (Žaloudík, 2008).

Nádory plic a průdušek jsou většinou zhoubné. Téměř 90 % nádorů plic a průdušek je

způsobeno karcinomem plic a ve vyspělých zemích tvoří přibližně 30 % úmrtí na zhoubné

nádory. Při tomto onemocnění dochází k nekontrolovatelnému růstu tkání v plicích, a pokud se

karcinom neléčí, může zakládat nové metastáze po těle. Bohužel toto onemocnění nevykazuje

žádné příznaky v prvních stadiích nemoci, později se dostavuje dlouhotrvající kašlání, úbytek

váhy a dýchací problémy (Tomášek a kol., 2015).

35

Nádor prsu je onemocnění moderní doby, které se vyskytuje odnepaměti, avšak

v poslední době se jeho četnost zvyšuje. Riziko vzniku rakoviny prsu se zvyšuje s věkem.

Zhoubný nádor prsu vznikne seskupením nádorových buněk. Nádory mohou vznikat

ve vývodech prsu, mléčných vývodech (80 % případů), v lalůčcích prsní žlázy nebo v jiné části

prsu (Abrahámová, 2009).

Nádory centrální nervové soustavy vznikají nejčastěji v mozku. Podle biologického

chování, citlivosti k léčbě a prognózou se odlišují nádory mozku u dětí a u dospělých. U dětí

většinou vznikají v zadní lební jámě, u dospělých v obou hemisférách. Jednou z prokázaných

příčin vzniku nádorů mozku je ionizující záření a oslabená imunita (Tomášek, 2015).

Nádory pohlavních orgánů rozdělujeme na nádory mužské a ženské. Nádory ženských

pohlavních orgánů postihují mladší (nejčastěji rakovina děložního hrdla), ale i starší ženy

(nádory ovaria a dělohy). Mnoho těchto nádorů má úzkou souvislost s pohlavním životem ženy.

Některé se řeší odstraněním dělohy, při kterém mnoho žen trpí pocitem ztráty ženské role.

U mužů se vyskytují nejčastěji nádory varlat a prostaty. Nádory varlat tvoří přibližně 1 % všech

mužských nádorů a postihují muže ve věku 20 – 34 let. V tomto věkovém období dokonce tvoří

jednu třetinu všech zhoubných mužských nádorů. Nádory prostaty se potom vyskytují u starších

jedinců, rostou pomalu, a proto je nutné je sledovat dlouhodobě (Weiss, 2010).

Webový portál SVOD (Systém pro Vizualizaci Onkologických Dat) prezentuje veřejně

na svých stránkách základní statistiky epidemiologie nádorových onemocnění. Jedná

se o projekt pracující především s daty Národního onkologického registru, který spravuje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Portál byl vytvořen kolektivem autorů

Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Masarykova onkologického ústavu v Brně.

Na tomto portálu jsou poskytovány statistiky celkem 87 druhů a poddruhů novotvarů

onkologických onemocnění (SVOD, online).

36

3 NEMOC A SMYSL ŽIVOTA

Poslední, třetí kapitola uzavírá teoretickou část práce. Uvedeme si v ní základní definice

nemoci a zdraví, pozastavíme se nad postoji pacientů k nemoci, jejich potřebami a zmíníme

teorii adaptace pacientů s onkologickým onemocněním.

Zdraví a nemoc

Přesné vymezení zdraví a nemoci je velmi složitý problém. Spousta autorů se dokonce

domnívá, že tyto dva pojmy nelze jednoznačně charakterizovat. Spousta definic však již vznikla

a my si některé z nich uvedeme.

Zdraví

Jaro Křivohlavý, autor knihy „Psychologie zdraví“, definuje zdraví následovně: „Zdraví

je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat

optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí“ (Křivohlavý, 2001,

s. 40)). Další velmi rozšířené pojetí zdraví vychází z definice, která je součástí ústavy WHO11:

„Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo

vady“ (Zacharová, 2007, s. 15). Lidské zdraví můžeme tedy považovat za poměrně složitý

systém, ve kterém fyzický, sociální a psychický subsystém vytváří společný dynamický celek.

Nemoc

Nemoc je soubor určitých vlastností organismu, které způsobují zmenšení jeho

schopnosti vyrovnat se s nároky vnějšího a vnitřního prostředí (Durdisová, 2005). Během

posledních desítek let je přijímán názor, že nemoc má podobně jako zdraví multifaktorový

bio-psycho-sociální základ. Nemoc můžeme definovat jako poruchu zdraví člověka. Anglické

slovo „ill“ vyjadřuje stav, kdy není vše v pořádku, kdy se daná funkce odchyluje z běžných

mezí (Křivohlavý, 2002). Vážná nemoc způsobuje člověku velmi zátěžovou situaci, se kterou

musí bojovat.

11 Světová zdravotnická organizace

37

Každá osobnost prožívá nemoc subjektivním způsobem. Stejnou nemoc můžou prožívat

odlišné osoby různě. Prožívání nemoci je totiž ovlivněno:

- osobností nemocného,

- jeho předchozími zkušenostmi,

- připraveností s nemocí bojovat.

Prožívání nemoci ovlivňují nejrozmanitější faktory, např. zavinění nemoci, sociální

opora, prostředí, osobnost nemocného, jeho temperament, pohlaví, věk, charakter nemoci,

sociální postavení nemocného, míra frustrační tolerance, copingové strategie, stupeň

zdravotnického vzdělání nebo zkušenost s konkrétní nemocí, a to buď vlastní, nebo v blízkém

okolí. Všechny tyto faktory a mnoho dalších hrají v prožívání nemoci důležitou roli.

Např. faktor zavinění nemoci může pro nemocného znamenat těžší prožívání nemoci, pokud ví,

že si onemocnění zavinil sám. Jako příklad si můžeme uvést kuřáky a onemocnění rakovinou

plic (Ježorská, 2014).

Postoje nemocného k nemoci

Nemoc vyvolává velkou řadou reakcí, které se odvíjí od již výše zmíněných faktorů

a mnoha dalších. Nemoc velmi často způsobuje radikální, mnohdy však dočasnou změnu

sociální situace a prostředí, ve kterém se nemocný pohybuje.

Reakce pacientů na nemoc a jejich postoj k nemoci mohou být velmi různé. Postoj

k nemoci můžeme rozdělit do několika skupin, a to na základě toho, jakou hodnotu má nemoc

pro nemocného.

1. Normální postoj k nemoci – nemocný přijímá diagnózu a doporučení, které obdrží

od lékaře, spolupracuje během léčby.

2. Bagatelizující postoj – pacient podceňuje závažnost nemoci, neléčí se.

3. Repudační postoj – nemocný nejde k lékaři, vypuzuje myšlenku na nemoc.

4. Disimulační postoj – nemocný záměrně zkresluje potíže a neinformuje lékaře

správně.

5. Nozofóbní postoj – nemocný se nepřiměřeně obává nemoci, a to i při drobných

a nevýznamných potížích.

6. Hypochondrický postoj – nemocný se zaobírá myšlenkou, že trpí těžkou chorobou,

nebo prožívá problémy méně závažné choroby velmi zaujatě.

38

7. Nozofilní postoj – nemocný se uspokojuje pozitivními stránkami nemoci,

např. nemusí do práce.

8. Účelový postoj – nozofilní postoj ve vystupňované míře, např. získání konkrétních

hodnot jako jsou odchod do důchodu, lázeňský pobyt aj. (Jobánková, 1992).

Lidské utrpení a smysl

Zjištění diagnózy smrtelné nemoci u pacientů často vyvolává pocity beznaděje, úzkosti

a zoufalství. Pomoc v těchto situacích nabízí logoterapie, zaměřující se na realizaci hodnot,

postoje, prožitků a také na hledání smyslu v utrpení.

Nejčastěji je paliativní péče12 indikována u pacientů s onkologickým onemocněním

a u pacientů s AIDS. Paliativní medicína nabízí postupy a strategie působící ve prospěch

zlepšení nebo zachování kvality života, zmírnění bolesti aj. Umírající a dlouhodobě nemocní

vyžadují nejen kvalitní specializovanou lékařskou péči, ale i účinnou duchovní a psychickou

pomoc a podporu. V tradiční psychologii zaměřující se na umírající pacienty zatím logoterapie

explicitně není zastoupena. Je pravda, že ne všechny problémy a ztráty se dají

logoterapeutickou intervencí řešit, nalezli bychom však i takové, které jsou

pro logoterapeutickou indikaci zcela adekvátní. Zásadní otázkou je smysl pacientova utrpení,

ujasnění si příběhu svého života, budoucích očekávání aj. Jedním ze základních poznatků

logoterapie je brát utrpení jako výzvu a příležitost zastavit se na cestě života a pokusit se v něm

najít individuální smysl, realizovat jeho postoje a hodnoty. Terapeuti v případě stanovené

onkologické diagnózy používají techniku reorientace nemocného, která pomáhá člověku

odhalovat a naplňovat smysl svého života. Životní reorientace se pokouší odpovědět na otázku

po smyslu lidského utrpení v pacientově životě. Smysluplnost má totiž vliv na zdravotní stav

a přežití pacienta. Pokud dojde ke ztrátě životního smyslu pacienta, dojde také v nejbližší době

k pacientově psychické rezignaci a neefektivnímu copingu. Logoterapie vidí v nemoci pacienta

příležitost osobně dozrát (Lehovcová, 2004).

12 Paliativní péče – péče poskytovaná pacientům s nevyléčitelnou chorobou v pokročilém stadiu.

39

Potřeby těžce nemocných jedinců

V rámci léčby nemocných se rozvíjí snaha zdravotnického i nezdravotnického personálu

uspokojovat potřeby jedinců, jež nemoc určitým způsobem omezuje. Za zmínku stojí

např. změna životního stylu, ekonomické a sociální problémy a také potřeby, které vznikají

nově, jako např. pomoc od bolesti. Seřazené potřeby jedinců prožívajících těžkou nemoc

zachycuje následující obměna Maslowova trojúhelníku:

Fyziologické potřeby

Základní fyziologické potřeby zůstávají po velmi dlouhou dobu nemoci v čele zájmu

nemocného. Zájem o tyto potřeby (jídlo, pití) však nemocní postupně ztrácejí. Poskytovatelé

péče musí zabezpečit, aby nemocný neprožíval nedostatek ve výživě ani ve vyprazdňování.

Jistota a bezpečí

Nemocný chce mít jistotu, že nebude opuštěn, že nezůstane sám. Chce být zbaven

bolesti a doprovodných nepříjemných příznaků dané nemoci, např. nespavosti, nechutenství,

nauzey…

Pocit příslušnosti a láska

Pocit příslušnosti k dané skupině závisí na akceptaci jedince v jeho nemoci,

na respektování jeho změny potřeb a nároků. V rámci péče o nemocného projevujeme určitou

toleranci a osobitý zájem o jeho osobu.

Sebeúcta

Potřebu sebeúcty posilujeme v nemocném tím, že péče o něj pro nás není obtíží.

Usilujeme o jeho soukromí a osobní čistotu.

Seberealizace

Jelikož se člověk ve velmi těžké nemoci nemůže mnoho realizovat, jsou pro něj velmi

významná slova ubezpečení, že se mu mnohé v životě povedlo (Šamánková, 2011).

40

Vyrovnání se s nemocí, ztrátou či umíráním

Procesem vyrovnávání se s nemocí, ztrátou či umíráním si projde dříve či později velká

většina z nás. Americká psycholožka Kübler-Rossová se tímto procesem podrobněji zabývala

v rámci svého výzkumu, při němž provedla rozhovory s pěti sty umírajícími. Na základě tohoto

šetření vytvořila model s názvem Proces vyrovnání se s umíráním. Tento model se skládá z pěti

oddělených fází, v nichž se pacienti vyrovnávají s nepříznivou diagnózou. Ne každý nemocný

či umírající si projde všemi pěti fázemi. Některé fáze mohou být přeskočeny, prohozeny či

se mohou neustále opakovat. Původně Rossová používala tyto fáze u lidí, kteří trpěli

nevyléčitelnou nemocí, později je však aplikovala i na jakýkoli jiný druh tragické osobní ztráty,

např. rozvod, drogy, nemoc, smrt blízkého, neplodnost… Hlubší poznání tohoto procesu nám

umožňuje více pochopit prožívání a pocity nemocného a kvalitněji o něj pečovat (Šimíčková-

Čížková, 2008).

Níže je uvedeno pět základních stadií:

1. Popření a izolace

Dotyčný odmítá přijmout informaci související s těžkou nemocí a blížící se smrtí. Nikdo

z nás si nechce připustit, že umírá. Každá dotčená osoba potřebuje dostatek času, aby se s touto

informací smířila. Nutno dodat, že negace v daném okamžiku vymizí a nemocný potřebuje

kolem sebe oporu a kontakt.

2. Agrese

Příčinou tohoto stadia se stává frustrace a mnohdy také závist, že jiní lidé se mohou těšit

ze života dál. Člověka v tomto stadiu dokážou vyvést z míry maličkosti, jimiž mohou být

např. nechutné jídlo, pozdní příchod atd. (Šimíčková-Čížková, 2008).

3. Smlouvání

Stadium smlouvání představuje přijetí osudu, ale s určitými podmínkami, nebo

výměnou za specifický cíl. Nemocný má snahu vytvářet dohodu s osudem, která zní např.: rád

bych se dožil svých narozenin, svatby své dcery… (Karešová, 2010).

4. Deprese

V rámci této nejčastější reakce nemocných si dotyčné osoby uvědomují, že jim již nikdo

a nic nemůže pomoci. Umírající člověk se vyrovnává s mnoha bolestnými ztrátami. Zásada,

která se dodržuje v tomto stadiu, je následující: Umožněte lidem v depresi projevovat své

emoce a nabízejte jim svoji podporu a blízkost.

41

5. Akceptace

V posledním stadiu se nemocný vyrovnává s onemocněním, které ho potkalo, a přijímá

ho. Je si vědom faktu, že smrt se týká každého člověka a je možné se s ní vyrovnat.

Nemocný pociťuje vnitřní vyrovnanost a klid. Umírající se snaží vyjádřit podporu svým

nejbližším, již jsou dlouhodobě frustrováni, a poskytuje jim slova útěchy (Šimíčková-Čížková,

2008).

Teorie adaptace pacientů s onkologickým onemocněním

Nyní si uvedeme dvě základní teorie adaptace pacientů, kteří si prošli onkologickým

onemocněním: teorii kognitivní adaptace a teorii psychosociální adaptace. Obě teorie byly

vytvořeny na podkladě rozsáhlého výzkumného šetření.

Teorie kognitivní adaptace

Těžkou životní situací prochází dennodenně obrovské množství lidí. Můžeme zde

zahrnout např. osoby s AIDS, s rakovinou, s amputovanou nohou, ale také oběti násilí, válek,

ekonomických krizí, teroristických útoků apod. Lidmi, kteří si prošli jednou z těchto situací

či nějakými dalšími, se zabývala trojice autorů Taylor, Wood a Lichtman v roce 1984.

Tito vědci se snažili zjistit, jak se lidé vyrovnávají s nastalou situací. Zkoumání probíhalo

nejčastěji metodou volného interview. Na základě zjištěných dat vytvořili již zmínění autoři

teorii kognitivní adaptace, která je rozdělena na tři fáze: hledání smysluplnosti krizové situace,

sebeovládání a posilování kladného sebehodnocení (Křivohlavý, 2002).

Pacienti hledající smysluplnost v tom, co se jim děje, si nejčastěji pokládají následující

otázky: „Proč zrovna já? Co teď? Jaký bude můj život?“ Tyto otázky naznačují dvě potřeby

nemocných v krizové situaci. První z nich je odhalení příčiny13 toho, co se jim odehrálo,

a druhou je ujasnění si pohledu orientovaného do budoucna. Pro vyrovnání se s krizovou situací

je tedy velmi důležité nalézt nějaký důvod či příčinu neblahého stavu. Při nalezení příčiny

si pacient odpoví na otázku: „Proč?“ Následně se vynoří další otázka: „Co bude?“ Při rozjímání

nad touto otázkou začnou pacienti hlouběji uvažovat o vlastním sebepojetí, o stanovených

hodnotách a o dosavadním životě, tedy obecně o smysluplnosti života (Taylor a kol., 1984).

Právě uvažování o hlubším smyslu života je velmi podstatné pro adaptaci pacienta na jeho

aktuální stav (Křivohlavý, 2002).

13 Antikoncepční pilulky, stres, genetika aj.

42

Dle výzkumu Taylora (1984) a jeho kolegů má nalezení smyslu života velmi podstatný

význam pro další činnosti pacienta, pro jeho touhu po sebeovládání. Pacienti si musí umět

odpovědět na otázky: „Co mám dělat, když se mi přihodila taková situace?“ Podstatné je dojít

k závěru, že pacient je ochoten část z toho, co se s ním aktuálně děje, řídit, tedy ovlivňovat

daným směrem. Žádoucí směr mohou ovlivňovat sami nebo za pomoci logoterapeutické

terapie, která dosahuje velkých úspěchů.

Neméně významné je posilování kladného sebevědomí u nemocných pacientů.

K posilování sebevědomí může sloužit např. metoda srovnávání se s lidmi, kteří jsou na tom

ještě hůře, nebo s lidmi, kteří jsou na tom lépe. Na základě výzkumu Taylora (1984)

se prokázalo, že většina pacientů využívá metodu srovnání s lidmi, kteří jsou na tom hůře

než oni sami.

Teorie psychosociální adaptace

Problematikou psychosociální adaptace onkologických pacientů se výrazně zabývala

Alice Kornblith (1998). Na základě svého zkoumání prezentovala rozsáhlý přehled, ve kterém

se pokoušela znázornit profil dobře, nebo špatně adaptované osoby, která prožila rakovinu.

Na podkladě četných výzkumů dospěla k pěti faktorům, jejichž výskyt výrazně ovlivňuje

tělesnou i duševní zranitelnost vzhledem ke stresu a kvalitě života:

• lékařské problémy,

• sociální opora,

• ekonomické zdroje,

• intrapsychický faktor,

• doba od ukončení léčby (Kornblith, 1998).

Jak tedy můžeme vyvodit z výzkumu Kornblith (1998), pravděpodobnost nevhodného

přizpůsobení se onkologickému onemocnění roste s naakumulováním tělesných problémů

způsobených onkologickým onemocněním nebo s přidruženými lékařskými problémy. Nemalý

vliv na špatnou adaptaci má také finanční situace pacienta, se kterou se musí vyrovnat.

Nevhodná adaptace může být také ovlivněna malou sociální oporou, která neodbourává

pacientovi stres, a špatnou schopností se přizpůsobit. Přehledný vztah mezi typem a kvalitou

zvládání onkologického onemocnění a průběhem nemoci ukazuje obrázek 3-1.

43

Obrázek 3-1 Model psychosociální adaptace onkologických pacientů (Kornblith,1998, s. 87)

Na základě empiricky podložených údajů byl potvrzen vztah mezi aktivním bojovým

postojem nemocného, lepším životem bez opětovného návratu nemoci a přežitím vůbec.

V opačném případě postoj beznaděje bývá spojen s velkým nárůstem pravděpodobnosti

recidivy, či s kratším přežitím. Nutno však dodat, že tyto studie vykazují metodologické

nedostatky (Tschuschke, 2004).

II PRAKTICKÁ ČÁST

45

4 STANOVENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU

V teoretické části diplomové práce byla shrnuta základní fakta týkající se tématu smyslu

života u lidí, kteří si prošli onkologickým onemocněním. Problematikou smysluplnosti nás

provedl především V. E. Frankl, který zkoumal smysl života i v životních situacích, v nichž se

člověk setkává s určitým omezením či nemocí. Dle něj přestává být utrpení utrpením, když

v něm člověk najde smysl, a to například i smysl oběti (Frankl, 1994). Správně nasměřovat

smysl pomáhá pacientovi logoterapie, která vede pacienta k získání schopnosti trpět, a zároveň

jej vede k nalezení smyslu v utrpení. Tyto postojové hodnoty zařadil Frankl k nejvyšším

hodnotám v životě člověka, a to právě proto, že je jen na vůli pacienta, jak se k nezměnitelnému

osudu postaví.

Nepříznivá diagnóza může pacientovi úplně převrátit život. Nemoc s sebou často nese

omezení jak v práci, tak i v rodinném životě. Člověk se v určitém stadiu nemoci stává závislý

na druhých s nadějí na lepší zítřky.

V praktické části práce se budu věnovat pacientům, kteří si onkologickou nemocí prošli

či prochází. Ráda bych v práci zjistila, jak jim nemoc změnila pohled na život a jaký vliv měla

na přehodnocení životních cílů a hodnot.

Cílem mého šetření je zjistit, zda existuje významná souvislost

mezi prožitým onkologickým onemocněním a prožíváním smysluplnosti života.

Z hlavního cíle následně vyplývají dílčí cíle:

- analýza vybraných základních škál (svobody, sebeodstupu a odpovědnosti),

- analýza existencionality,

- analýza celkového skóre životní smysluplnosti,

- analýza možného vlivu onkologického onemocnění na způsob vnímání světa.

Hypotézy a výzkumné otázky

Tato část práce bude prezentovat šest stanovených hypotéz vztahujících se k prvním

třem dílčím cílům a jednu výzkumnou otázku, která je spojena s posledním dílčím cílem.

Hypotézy

Praktická část, v jejímž rámci je provedeno výzkumné šetření, se vztahuje

k následujícím hypotézám:

46

Hypotézy 1, 2 a 3 se vztahují k dílčímu cíli analýza vybraných základních škál.

Hypotéza 1:

H0: Předpokládáme, že u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí

nacházejících se ve stadiu remise nemoci není významný rozdíl v prožívání svobody.

HA: Předpokládáme, že u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí

nacházejících se ve stadiu remise nemoci existuje statisticky významný rozdíl v prožívání

svobody.

Hypotéza 2:

H0: Předpokládáme, že není významný rozdíl v odpovědnosti u onkologických pacientů

starších 45 let a mladších 45 let.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významný rozdíl v odpovědnosti

u onkologických pacientů starších 45 let a mladších 45 let.

Hypotéza 3:

H0: Předpokládáme, že není rozdíl v sebeodstupu u lidí, kteří si prošli onkologickým

onemocněním, a u lidí, kteří si tímto onemocněním neprošli.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významná korelace ve vztahu sebeodstupu

a prožití/neprožití onkologického onemocnění.

Hypotéza 4 se vztahuje k dílčímu cíli analýza existencionality.

Hypotéza 4:

H0: Předpokládáme, že prožívání existencionality se u onkologických pacientů

vzhledem k jejich nejvyššímu dosaženému vzdělání významně neliší.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významný rozdíl v prožívání

existencionality u onkologických pacientů vzhledem k jejich nejvyššímu dosaženému vzdělání.

47

Hypotézy 5 a 6 se vztahuje k dílčímu cíli analýza celkového skóre životní smysluplnosti.

Hypotéza 5:

H0: Předpokládáme, že v celkovém skóre životní smysluplnosti není statisticky

významný rozdíl mezi lidmi, kteří si prošli onkologickým onemocněním, a lidmi, kteří si touto

nemocí neprošli.

HA: Předpokládáme, že v celkovém skóre životní smysluplnosti existuje statisticky

významný rozdíl mezi lidmi, kteří si prošli onkologickým onemocněním, a lidmi, kteří si touto

nemocí neprošli.

Hypotéza 6:

H0: Předpokládáme, že není významný rozdíl v celkovém skóre životní smysluplnosti

u lidí, kteří onemocněli rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významný rozdíl v celkovém skóre životní

smysluplnosti u lidí, kteří onemocněli rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu.

Výzkumná otázka

Námi stanovená výzkumná otázka spadá pod čtvrtý dílčí cíl, v jehož rámci budeme

zkoumat možný vliv onkologického onemocnění na způsob vnímání světa.

VO: Jak se změnily životní cíle a pohled na svět u lidí, kteří prodělali onkologické

onemocnění?

48

5 SOUBOR VÝZKUMNÉHO ŠET ŘENÍ

Výzkumný soubor, s jehož daty budeme v rámci praktické části pracovat, můžeme

rozdělit na dvě části. Výzkumnou skupinu tvoří data získaná od respondentů, kteří si prošli

onkologickým onemocněním. Druhou kategorii dat tvoří kontrolní skupina.

Charakteristika dat od respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním

Dotazníkové šetření, které bylo zaměřeno na získání dat od osob s prodělaným

onkologickým onemocněním, probíhalo prostřednictvím vyplňováním online dotazníku

přes formulář Google.

V rámci dotazníkového šetření bylo získáno celkem 40 kompletních dotazníků od lidí,

kteří prožili onkologické onemocnění.

Z celkového počtu respondentů (n = 40) dotazník vyplnilo 38 žen a 2 muži, a to i přes

oslovení přibližně stejného počtu mužů jako žen. Věkové rozdělení respondentů charakterizuje

graf 5-1.

Graf 5-1 Výzkumný soubor z hlediska věku

Z grafu lze snadno vyčíst, že největší počet respondentů spadá do věkového rozhraní

31–45 let, jedná se celkem o 37,5 % respondentů. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří

respondenti ve věku 46–60 let, jejichž část tvoří 32,5 % všech respondentů.

Následující graf 5-2 charakterizuje výzkumný soubor z hlediska nejvyššího dosaženého

vzdělání. Přesnou poloviny, tedy 50 % z celkového počtu respondentů (n = 40), tvoří ti, jejichž

nejvyšší dosažené vzdělání je střední škola s maturitou. Respondentů s vysokoškolským

vzděláním je 30 % a podíl těch, jejichž nejvyšším dosaženým vzděláním je střední škola

bez maturity, činí 20 %.

0-15 let

16-30 let

31-45 let

46-60 let

61 a více

0 2 4 6 8 10 12 14 16

49

Graf 5-2 Výzkumný soubor z hlediska nejvyššího dosaženého vzdělání

Výzkumný soubor z hlediska stavu léčení charakterizuje graf 5-3. Nejpočetnější

skupinu tvoří respondenti nacházející se v remisi do 5 let, konkrétně tvoří tuto skupinu 43 %

respondentů z celkového počtu dotazovaných (n = 40). Další početnou skupinu tvoří

respondenti, kteří dochází na chemoterapii či jiný typ léčby, jejich podíl tvoří 32 %.

V dlouhodobé remisi nad 5 let se nachází 20 % a v terminálním stadiu 5 % respondentů.

Na závěr popíšeme výzkumný soubor z hlediska druhu onkologického onemocnění,

viz graf 5-4. Jak jsme si již uvedli výše, většina respondentů je ženského pohlaví. Není tedy

překvapující, že dvě nejpočetnější skupiny onemocnění tvoří nádor prsu (33 %) a nádor

pohlavních orgánů (30 %). Nádorem mozku a nádorem lymfatických uzlin si prošlo 10 %

respondentů. Do ostatních onkologických onemocnění byl zařazen např. nádor žaludku, sarkom

měkké tkáně, nádor plic, tlustého střeva aj. Tuto skupinu tvoří 18 % respondentů (n = 40).

0 5 10 15 20 25

vysokkoškolské

střední s maturitou

stření bez maturity

0 2 4 6 8 10 12 14 16 18

remise do 5 let

chemoterapie či jiný typ léčby

dlouhodobá remise nad 5 let

terminální stádium

Graf 5-3 Výzkumný soubor z hlediska stavu léčení

50

Průběh sběru dat od respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním

Oslovování respondentů probíhalo od září roku 2015 do února roku 2016. Zaslána byla

i žádost o provedení šetření na Masarykově onkologickém ústavě, ale z důvodu naplnění

kapacity byla zamítnuta. Online forma vyplňování byla stanovena zejména pro snadný přístup

k dotazníku pro lidi z celé České republiky, popř. zahraničí.

Data kontrolní skupiny

Kontrolní skupinu tvoří data zpracovaná v rámci mé bakalářské práce. Soubor dat

obsahuje informace od 40 respondentů. Tato skupina byla vyrovnána dle věku a pohlaví

vzhledem k výzkumnému souboru dat od respondentů s onkologickým onemocněním.

Oslovování respondentů kontrolní skupiny

Oslovování respondentů kontrolní skupiny probíhalo v roce 2013. Respondenti

vyplňovali dotazník v papírové formě. Šetření probíhalo ve městech Praha, Brno, Olomouc,

Kroměříž a také na vesnicích v okrese Uherské Hradiště.

Onemocnění prsu

Onemocnění pohlavních organů

Onemocnění mozku

Onemocnění lymfatických uzlin

Ostatní onemocnění

0 2 4 6 8 10 12 14

Graf 5-4 Výzkumný soubor z hlediska druhu onkologického onemocnění

51

6 VÝZKUMNÉ METODY

V rámci šetření byl využit jak kvantitativní, tak i kvalitativní výzkum. V rámci

kvantitativního výzkumu byla využita dotazníková metoda. Kvalitativní výzkum byl proveden

na základě dat získaných z otevřené otázky v dotazníku.

Kvantitativní analýza dat

V rámci kvantitativního výzkumu se využívá nejčastěji metoda dotazníkového šetření.

Na základě této metody jsou všem respondentům položeny stejné otázky. Zjištěná data jsou pak

následně statisticky zpracována. Kvantitativně orientovaný přístup se užívá při zkoumání velké

skupiny osob. Pomocí získaných dat dojdeme k zobecnění dané reality. Cílem kvantitativního

výzkumu je vysvětlení jevů a ověření stanovené teorie (Chráska, 2007).

Slovo dotazník je spojeno se slovem dotazování. Přesněji se jedná o písemný způsob

kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Jedná se o nejčastější metodu zjišťování údajů.

Její výhodou je nízká nákladnost, velké množství informací a malá investice času. Dotazník

může mít papírovou nebo elektronickou formu. Vyskytují se v něm otázky uzavřené, otevřené

či škálové (Gavora, 2000).

V dotazníkové metodě můžeme spatřovat několik výhod, popř. nevýhod, které jsou

uvedeny níže.

Výhody dotazníku:

- úspora finančních prostředků a času,

- obvykle lepší kvantifikace dat,

- získávání informací na citlivé téma,

- anonymita dotazníku (Ferjenčík, 2000).

Nevýhody dotazníku:

- riziko, že dotazník vyplní někdo jiný (obzvláště u online dotazování),

- riziko přeskakování otázek,

- nemožnost kladení doplňujících otázek,

- náročný na přípravu a převádění do online podoby,

- nedostatečná srozumitelnost otázek pro respondenta (Ferjenčík, 2000).

52

V praktické části práce byl použit dotazník (příloha 1), který obsahuje:

- Demografickou část, kterou tvoří tři otevřené a dvě uzavřené otázky. Tyto otázky

se vztahují k věku, pohlaví, povolání, typu prodělaného nádoru a stavu léčení.

- Dvě doplňující otázky, jež rozvíjí téma smysluplnosti v souvislosti s onkologickým

onemocněním, přičemž jedna z nich je dichotomická a druhá otevřená.

- dotazník ESK14, jehož podrobnější popis je uveden níže.

Dotazník ESK

Jedná o sebeposuzovací dotazník, který měří schopnost člověka zacházet se sebou

a se světem. České vydání z roku 2001 vypracoval kolektiv autorů M. Kundiho, A. Längleho

a Ch. Orglerové.

Dotazník je vytvořen na základě analytické antropologie V. E. Frankla. Zahrnuje celkem

46 položek, posuzovacích škál, které obsahují 6 stupňů. Jednotlivé položky dotazníku jsou

rozděleny do 4 základních stupnic, kterými jsou Sebeodstup (SO), Sebepřesah (SP), Svoboda

(SV) a Odpovědnost (OD).

Z uvedených stupnic jsou dále vytvořeny stupnice Personalita (P), obsahující stupnice

SO + SP, a Existencionalista (E), tvořená stupnicemi SV + OD. Celkový skór (CS), udávající

existenciální naplnění respondenta, zjistíme součtem stupnic P + E. Test ESK se vyhodnocuje

pomocí dvou šablon a hodnoticího listu (Testcentrum, 2001).

Popis jednotlivých stupnic:

Sebeodstup neboli sebedistance (SO) – schopnost člověka odpoutat se od svých přání,

citů, představ, obav, úmyslů a zároveň tak vnímat přítomné skutečnosti;

Sebepřesah neboli sebetranscendence (SP) – schopnost citově se angažovat a nechat se

oslovit hodnotami;

Svoboda (SV) – jedná se o subjektivní volbu při rozhodování v běžném životě;

Odpovědnost (OD) – schopnost a ochota angažovat se pro osobní úkoly a hodnoty

s pocitem jistoty, že činí to, co je správné, a ochota nést důsledky za své jednání;

Personalita (P) – popisuje vlastnost osoby, její kognitivní a emoční přístup k sobě

samému i k „vnitřnímu světu“;

Existencionalita (E) – schopnost člověka vycházet s vnějším světem, orientovat

se v něm a rozhodně a vážně se s ním vyrovnávat;

14 Existenciální škála autorů M. Kundiho, A. Längleho a Ch. Orglerové (2001)

53

Celkový skór (CS) – vypovídá o schopnosti člověka vycházet dobře se sebou samým

a světem – charakterizuje aktivní vypořádání člověka s vnitřními a vnějšími nároky vlastního

života a hodnotami, které mu život nabízí (Testcentrum, 2001).

Kvalitativní analýza dat

Kvalitativní výzkum se soustřeďuje především na to, jak lidé pohlížejí na svět

a interpretují jej. Jde v podstatě o potlačení formálních stránek rozhovoru a vyvození

subjektivních názorů a zkušeností. V kvalitativně orientovaném přístupu se snažíme proniknout

do subjektivní reality oslovených jedinců. Tento způsob výzkumu se provádí u malé skupiny

osob. Jeho hlavním faktorem je schopnost vcítit se a ponořit se do situace jednotlivce (Gavora,

2000).

Kvalitativní analýzou dat bude v práci zpracována jedna z doplňujících otázek

uvedených v dotazníku. Tato otázka byla uvedena jako sedmá v pořadí a zněla následovně:

„Popište, prosím, zda prožité onkologické onemocnění nějak změnilo Váš pohled na svět, nebo

Vaše životní cíle?“

Vyhodnocení získaných dat v rámci této otázky bude provedeno pomocí metody

vytváření trsů.

Tato metoda slouží především k tomu, abychom seskupili a konceptualizovali

konkrétní výroky do skupin tzv. trsů. Tyto trsy by měly být vytvořeny na základě vzájemné

podobnosti mezi identifikovanými jednotkami. Společným znakem daného trsu může být

např. tematický překryv. Základním principem metody vytváření trsů je srovnávání a agregace

dat (Miovský, 2006).

54

7 PREZENTACE VÝSLEDK Ů VÝZKUMNÉHO ŠET ŘENÍ

Nyní uvedeme vyhodnocení výsledků šesti stanovených hypotéz a jedné výzkumné

otázky. Na základě popisné statistiky a statistické analýzy dat budou ověřeny hypotézy a bude

rozhodnuto, zda přijímáme nulovou, či alternativní hypotézu. Kvalitativní metodou trsu bude

vyhodnocena výzkumná otázka.

Hypotéza 1

H0: Předpokládáme, že u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí

nacházejících se ve stadiu remise nemoci není významný rozdíl v prožívání svobody.

HA: Předpokládáme, že u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí

nacházejících se ve stadiu remise nemoci existuje statisticky významný rozdíl v prožívání

svobody.

První stanovená hypotéza zkoumá závislost mezi jevy, kterými jsou léčba chemoterapií

či jiný typ léčby a stadium remise, ve vztahu k prožívání svobody. Mohli bychom očekávat, že

lidé, kteří dochází pravidelně na daný typ léčení, se budou cítit méně svobodní oproti těm, kteří

se nachází ve stadiu remise a na žádné léčení již nedochází. Zda se tato teorie potvrdí, uvidíme

v následující analýze dat.

Popisná statistika, viz graf 7-1 a tab. 7-1, nám ukazuje, že by ve vnímání svobody u lidí,

kteří se stále léčí a u těch, kteří se již neléčí, neměl být významný statistický rozdíl.

Tabulka 7-1 Průměr, modus a medián škál ESK u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí nacházejících se ve stadiu remise nemoci

SOUBOR

Ve stadiu remise nemoci N = 25 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 37 67 104 47 50 95 195 Modus 35 78 113 54 56 110 223 Medián 38 67 107 48 53 101 202 Docházení na chemoterapii či jiný typ léčby N = 15 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 36 69 105 49 55 103 208 Modus 37 77 114 55 56 97 227 Medián 37 69 107 50 56 103 209

55

Graf 7-1 Průměrný skór svobody u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí nacházejících se ve stadiu remise nemoci

Pro vyhodnocení stanovené hypotézy byla provedena statistická analýza dat, a to

konkrétně Fišerů-Snedecorův F-test a poté Studentův t-test (dále jen F-test a t-test). F-test

zjišťuje, zda je ve dvou daných souborech přibližně stejný rozptyl dat, a T-test poskytuje údaje,

zda tyto dva stanovené soubory dat mají přibližně stejný aritmetický průměr.

Vyhodnocení F-testu (tab. 7-2) a t-testu (tab. 7-3) dopadlo následovně: U F-testu byla

naměřena testová hodnota F = 1,078 a kritická hodnota F krit = 2,348. Na základě vyhodnocení

F-testu bylo zjištěno, že se jedná o soubory dat s rovností rozptylů. Následně byl zvolen

dvouvýběrový T-test s rovností rozptylů. U tohoto testu jsme dospěli k hodnotě testového

kritéria t stat = 0,611 a kritické hodnotě t krit = 2,024 při stanovené hladině významnosti α 0,05.

Z výsledků tedy vyplývá, že testová hodnota t je menší než kritická hodnota t. Stanovenou

nulovou hypotézu proto přijímáme a potvrzujeme, že: „U lidí docházejících na chemoterapii

či jiný typ lé čby a u lidí nacházejících se ve stadiu remise nemoci není významný rozdíl

v prožívání svobody.“

Tabulka 7-2 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 1

Dvouvýběrový F-test pro rozptyl Stadium remise nemoci Docházení na chemot. či jiný typ léčby

Stř. hodnota 46,92 48,53333333

Rozptyl 66,99333333 62,12380952

Pozorování 25 15

Rozdíl 24 14

F 1,078384179

P(F<=f) (1) 0,454632774

F krit (1) 2,348678076

40

41

42

43

44

45

46

47

48

49

n b

od

ů ve stadiu remise nemoci

dochází na chemoterapii či

jiný typ léčby

56

Tabulka 7-3 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 1

Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů

Stadium remise nemoci Docházení na chemot. či jiný typ léčby

Stř. hodnota 46,92 48,53333333

Rozptyl 66,99333333 62,12380952

Pozorování 25 15

Společný rozptyl 65,19929825

Hyp. rozdíl stř. hodnot 0

Rozdíl 38

t Stat 0,611770152

P(T<=t) (1) 0,272166479

t krit (1) 1,68595446

P(T<=t) (2) 0,544332958

t krit (2) 2,024394164

57

Hypotéza 2

H0: Předpokládáme, že není významný rozdíl v odpovědnosti u onkologických pacientů

starších 45 let a mladších 45 let.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významný rozdíl v odpovědnosti

u onkologických pacientů starších 45 let a mladších 45 let.

Následující hypotéza se zabývá analýzou stanovených dílčích kritérií, kterými jsou

odpovědnost a věkové rozdělení respondentů pod a nad 45 let.

Věk 45 let byl vybrán z důvodu, že jde o hranici mezi střední a starší dospělostí.

Popisnou statistiku udávají graf 7-2 a tab.7-4.

Tabulka 7-4 Průměr, modus a medián škál ESK u osob starších a mladších 45 let

SOUBOR Věk nad 45 let N = 21 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 36 68 104 47 53 100 205

Modus 35 78 113 54 56 110 223

Medián 37 70 109 50 56 107 220

Věk pod 45 let N = 19 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 37 69 105 48 53 101 206

Modus 38 67 107 55 62 97 187

Medián 37 69 107 48 53 103 208

Graf 7-2 Průměrný skór odpovědnosti u osob starších a mladších 45 let

Dalo by se očekávat, že starší lidé budou dosahovat vyšší odpovědnosti oproti lidem

mladším. Z popisné statistiky však vyplývá jiný výsledek. Dle ní se skóre odpovědnosti výrazně

neliší. Ověření však provedeme i prostřednictvím statistické analýzy dat za pomocí F-testu

a t-testu. F-testem, viz tab. 7-5, jsme získali hodnotu testového kritéria F = 2,470 a kritickou

50

51

52

53

54

55

n b

od

ů věk nad 45 let

věk pod 45 let

58

hodnotu F krit = 2,190. Jelikož jsme pomocí F-testu zjistili, že se jedná o soubory s rozdílným

rozptylem, následný t-test je zvolen jako dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů (tab. 7-6).

T-test nám podal následující informace: hodnota t stat = 0,076 a kritická hodnota t krit = 2,032.

Stanovenou hladinou významnosti byla α 0,05. Testová hodnota t je menší než kritická hodnota

t, tudíž stanovenou hypotézu přijímáme. Můžeme říct, že bylo zjištěno, že: „Není významný

rozdíl v odpovědnosti u osob starších 45 let a mladších 45 let.“

Tabulka 7-5 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 2

Dvouvýběrový F-test pro rozptyl Věk nad 45 let Věk do 45 let

Stř. hodnota 53,33333333 53,10526316

Rozptyl 130,3333333 52,76608187

Pozorování 21 19

Rozdíl 20 18

F 2,470021057

P(F<=f) (1) 0,02946658

F krit (1) 2,190647926

Tabulka 7-6 Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů u hypotézy 2

Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů

Věk nad 45 let Věk do 45 let

Stř. hodnota 53,33333333 53,10526316

Rozptyl 130,3333333 52,76608187

Pozorování 21 19

Hyp. rozdíl stř. hodnot 0

Rozdíl 34

t Stat 0,076093128

P(T<=t) (1) 0,469895503

t krit (1) 1,690924255

P(T<=t) (2) 0,939791005

t krit (2) 2,032244509

59

Hypotéza 3

H0: Předpokládáme, že není rozdíl v sebeodstupu u lidí, kteří si prošli onkologickým

onemocněním, a u lidí, kteří si tímto onemocněním neprošli.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významná korelace ve vztahu sebeodstupu

a prožití/neprožití onkologického onemocnění.

Pro vyhodnocení této hypotézy bylo potřeba srovnat nově získaná data s daty kontrolní

skupiny, konkrétněji viz soubor výzkumného šetření.

Podrobnější popis zmíněných dvou skupin dat je uveden v tab.7-7 a v grafu 7-3.

Tabulka 7-7 Průměr, modus a medián škál ESK kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním

SOUBOR Respondenti s onk. onemocněním N = 40 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 37 68 105 48 53 101 205 Modus 37 78 107 54 56 110 187 Medián 37 69 107 48 55 103 209 Kontrolní skupina N = 40 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 35 69 104 47 55 102 206 Modus 34 70 105 46 53 101 192 Medián 34 70 105 46 55 101 204

Graf 7-3 Průměrný skór sebeodstupu kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním

Úkolem třetí hypotézy bylo zjistit, zda onkologické onemocnění přináší změnu

v sebeodstupu nebo jinak řečeno v odpoutání člověka od jeho přání, citů apod.

Pomocí F-testu, viz tab. 7-8, bylo zjištěno, že testové kritérium F = 1,205 a kritická

hodnota F krit = 1,704. Jelikož je testové kritérium F menší než kritická hodnota F krit,

30

32

34

36

38

n b

od

ů

kontrolní skupina

respondenti, kteří si prošli onk.

onemocněním

60

docházíme ke zjištění, že naše dva soubory dat mají přibližně stejný rozptyl. Můžeme tedy

pokračovat v t-testu s rovností rozptylů, viz tab. 7-9. U tohoto testu byla stanovena hladina

významnosti α = 0,05. Hodnota testového kritéria dosáhla hodnoty t stat = 1,164 a kritická

hodnota, určená dle hladiny významnosti a stupňů volnosti, dosahuje hodnoty t krit = 1,990.

Kritická hodnota je tedy větší než hodnota stanoveného kritéria a my můžeme konstatovat,

že přijímáme nulovou hypotézu.

Přijímáme tedy hypotézu, že: „Není rozdíl v sebeodstupu u lidí, kteří si prošli

onkologickým onemocněním, a u lidí, kteří si tímto onemocněním neprošli.“

Tabulka 7-8 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 3

Dvouvýběrový F-test pro rozptyl Respondenti s onk. onemocněním Kontrolní skupina

Stř. hodnota 36,5 35,025

Rozptyl 35,07692308 29,10192308

Pozorování 40 40

Rozdíl 39 39

F 1,205312892

P(F<=f) (1) 0,281311395

F krit (1) 1,704465067

Tabulka 7-9 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 3

Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů

Respondenti s onk. onemocněním Kontrolní skupina

Stř. hodnota 36,5 35,025 Rozptyl 35,07692308 29,10192308 Pozorování 40 40 Společný rozptyl 32,08942308

Hyp. rozdíl stř. hodnot 0

Rozdíl 78

t Stat 1,164463992

P(T<=t) (1) 0,123892643

t krit (1) 1,664624645

P(T<=t) (2) 0,247785286

t krit (2) 1,990847069

61

Hypotéza 4

H0: Předpokládáme, že prožívání existencionality se u onkologických pacientů

vzhledem k jejich nejvyššímu dosaženému vzdělání významně neliší.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významný rozdíl v prožívání

existencionality u onkologických pacientů vzhledem k jejich nejvyššímu dosaženému vzdělání.

Dvě stanovená kritéria, u kterých budeme hledat vzájemnou vazbu, jsou existencionalita

a nejvyšší dosažené vzdělání. Existencionalita je schopnost člověka vycházet s vnějším světem.

Zda má dosažené nejvyšší vzdělání vliv na tuto schopnost člověka, zjistíme z následujících

údajů.

Tabulka 7-10 Průměr, modus a medián škál ESK u lidí středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných

SOUBOR

Středoškolské vzdělání N = 28 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 36 67 103 47 53 99 202

Modus 37 77 119 54 62 113 227

Medián 37 68 106 47 54 100 205

Vysokoškolské vzdělání N = 12 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 37 71 108 50 55 105 213

Modus 38 78 107 55 56 117 187

Medián 37 71 108 53 56 108 217

Graf 7-4 Průměrný skór existencionality u lidí středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných

Popisná statistika, viz graf 7-4 a tab. 7-10, nám ukazuje, že mezi vysokoškolsky

vzdělanými (12 respondentů) a středoškolsky vzdělanými respondenty (28 respondentů)

96979899

100101102103104105106

n b

od

ů vysokoškolsky vzdělaní

středoškolsky vzdělaní

62

existuje rozdíl. Rozdíl průměrů mezi těmito dvěma skupinami činí přibližně šest bodů. Zda se

jedná o statisticky významný rozdíl, zjistíme pomocí statistické analýzy dat, a to

prostřednictvím F-testu (tab. 7-11) a t-testu (tab. 7-12).

Vyhodnocením F-testu v rámci zpracování dat byla vypočtena hodnota testového

kritéria F = 2,026 a kritická hodnota F krit = 2.587. Je tedy zřejmé, že hodnota testového kritéria

je menší než kritická hodnota, z toho plyne výběr t-testu s rovností rozptylů. Testová hodnota

t stat = 1,004. Pro zvolenou hladinu významnosti α 0,05 je kritická hodnota t krit = 2,024.

Po srovnání vypočítané hodnoty t stat s kritickou hodnotou t krit zjišťujeme, že vypočítaná

hodnota t je menší než kritická hodnota t, a tudíž stanovenou hypotézu, že: „ Prožívání

existencionality se u lidí vzhledem k jejich nejvyššímu dosaženému vzdělání významně

neliší“ , přijímáme.

Tabulka 7-11 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 4

Dvouvýběrový F-test pro rozptyl Středoškolské vzdělání Vysokoškolské vzdělání

Stř. hodnota 99 104,8333333

Rozptyl 331,9259259 163,7878788

Pozorování 28 12

Rozdíl 27 11

F 2,02655977

P(F<=f) (1) 0,109189242

F krit (1) 2,587723628

Tabulka 7-12 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 4

Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů

Středoškolské vzdělání Vysokoškolské vzdělání

Stř. hodnota 99 104,8333333

Rozptyl 331,9259259 163,7878788

Pozorování 28 12

Společný rozptyl 283,254386

Hyp. rozdíl stř. hodnot 0

Rozdíl 38

t Stat 1,004542037

P(T<=t) (1) 0,160735769

t krit (1) 1,68595446

P(T<=t) (2) 0,321471538

t krit (2) 2,024394164

63

Hypotéza 5

H0: Předpokládáme, že v celkovém skóre životní smysluplnosti není statisticky

významný rozdíl mezi lidmi, kteří si prošli onkologickým onemocněním, a lidmi, kteří si touto

nemocí neprošli.

HA: Předpokládáme, že v celkovém skóre životní smysluplnosti existuje statisticky

významný rozdíl mezi lidmi, kteří si prošli onkologickým onemocněním, a lidmi, kteří si touto

nemocí neprošli.

Předposlední, pátá hypotéza se zabývá zkoumáním závislosti mezi vztahy celkového

skóre životní smysluplnosti a osobní zkušeností, popřípadě nezkušeností s prožitím

onkologického onemocnění. Celkové skóre životní smysluplnosti nám podává údaje

o schopnosti člověka dobře vycházet se sebou a se světem a aktivně se vypořádat s vnějšími

a vnitřnímu nároky osobního života a s hodnotami, které mu život nabízí. Po prodělaném

onkologickém onemocnění se mnohým lidem změní pohled na život.

Tabulka 7-13 Průměr, modus a medián škál ESK u kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním

SOUBOR Respondenti s onk. onemocněním N = 40 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 37 68 105 48 53 101 205 Modus 37 78 107 54 56 110 187 Medián 37 69 107 48 55 103 209 Kontrolní skupina N = 40 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 35 69 104 47 55 102 206 Modus 34 70 105 46 53 101 192 Medián 34 70 105 46 55 101 204

Graf 7-5 Průměrný skór životní smysluplnosti kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli onkologickým onemocněním

200

201

202

203

204

205

206

207

n b

od

ů

lidé s onkologickým

onemocněním

kontrolní skupina

64

Popisná statistika vybraného souboru dat je uvedena v tab. 7-13 a grafu 7-5. Výrazný

rozdíl mezi dvěma sledovanými skupinami dat zde není spatřen. Pro kontrolu provedeme

dvouvýběrový F-test pro rozptyl a následně dvouvýběrový t-test. Pomocí F-testu jsme došli

k hodnotě testového kritéria F = 1,707 a kritické hodnotě F krit = 1,521 (viz tab. 7-14). Jelikož

je testová hodnota F větší než kritická hodnota, je zvolen dvouvýběrový t-test s nerovností

rozptylů. Ten vyhodnotil data následovně: Hodnota testového kritéria t stat = 0,180

(viz tab. 7-15) a kritická hodnota při stanovené hladině významnosti α 0,05 dosahuje

hodnoty t krit = 2,001. Při srovnání těchto dvou hodnot je zřetelné, že kritická hodnota

několikanásobně přesahuje hodnotu t stat. Na základě tohoto zjištění přijímáme nulovou

hypotézu. Bylo prokázáno, že: „V celkovém skóre životní smysluplnosti není statisticky

významný rozdíl mezi lidmi, kteří si prošli onkologickým onemocněním, a lidmi, kteří si

touto nemocí neprošli.“

Tabulka 7-14 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 5

Dvouvýběrový F-test pro rozptyl Respondenti s onk. onemocněním Kontrolní skupina

Stř. hodnota 205,45 206,45 Rozptyl 786,6128205 543,7923077 Pozorování 40 40 Rozdíl 39 39 F 1,446531717 P(F<=f) (1) 0,1266942 F krit (1) 1,704465067

Tabulka 7-15 Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů u hypotézy 5

Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů

Respondenti s onk. onemocněním Kontrolní skupina

Stř. hodnota 205,45 206,45 Rozptyl 786,6128205 543,7923077 Pozorování 40 40 Hyp. rozdíl stř. hodnot 665,2025641 Rozdíl 0 t Stat 78 P(T<=t) (1) 0,173395587 t krit (1) 0,431394846 P(T<=t) (2) 1,664624645 t krit (2) 2,001717

65

Hypotéza 6

H0: Předpokládáme, že není významný rozdíl v celkovém skóre životní smysluplnosti

u lidí, kteří onemocněli rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu.

HA: Předpokládáme, že existuje statisticky významný rozdíl v celkovém skóre životní

smysluplnosti u lidí, kteří onemocněli rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu.

Poslední zkoumaná hypotéza se zabývá vztahem mezi celkovým skóre životní

smysluplnosti a typem onkologického onemocnění. Do stanovené hypotézy byly vybrány

dva typy onkologického onemocnění, a to konkrétně nádor pohlavních orgánů a nádor prsu

z důvodu nejčastějšího výskytu v rámci výzkumného šetření. Do nádorů pohlavních orgánů

byla zahrnuta onkologická onemocnění typu nádor dělohy, nádor děložního čípku, rakovina

varlat, nádor vaječníku aj.

Při onemocnění nádorem prsu trpí ženy často pocitem méněcennosti, jelikož se nemoc

projeví i na jejich zevnějšku. U rakoviny pohlavních orgánů se projevy méněcennosti jistě také

objevují, ale na vnějším vzhledu se toto onemocnění výrazněji neprojeví.

Tabulka 7-16 Průměr, modus a medián škál ESK u lidí s rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu

SOUBOR Rakovina pohl. orgánů N = 12 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 38 71 109 50 57 106 215

Modus 37 70 113 54 56 110

Medián 38 74 113 53 58 110 225

Rakovina prsu N = 13 SO SP PE SV OD EX CS A. průměr 36 66 101 45 50 95 196

Modus 40 101 48 99

Medián 37 66 102 44 51 98 199

66

Z popisné statistiky, viz graf 7-6 a tab. 7-16, je patrný značný rozdíl ve střední hodnotě

celkového skóre mezi zkoumanými onemocněními. Co na to říká statistická analýza dat

provedená F-testem a t-testem? Nejprve začneme F-testem pro zjištění rozptylů. Testové

kritérium dosahuje hodnoty F = 1,288 a kritická hodnota F krit = 2,787, viz tab. 7-17.

Z výsledků je patrno, že testová hodnota F je menší než kritická hodnota. Rozptyly obou

stanovených souborů jsou přibližně stejné. Následně na toto zjištění byl proveden

dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů, který podrobněji popisuje tab. 7-18. Ten přinesl

následující data: testová hodnota t stat = 1,628 a kritická hodnota pro zvolenou hladinu

významnosti α 0,05 dosahuje hodnoty t krit = 2,068. Ani v tomto případě testová

hodnota t nepřesáhla kritickou hodnotu, a tak můžeme přijmout nulovou hypotézu, která zní:

„Není významný rozdíl v celkovém skóre životní smysluplnosti u lidí, kteří onemocněli

rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu.“

Tabulka 7-17 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 6

Dvouvýběrový F-test pro rozptyl

Nádor prsu Nádor pohl. orgánů

Stř. hodnota 196,2307692 215,1666667

Rozptyl 945,525641 733,6060606

Pozorování 13 12

Rozdíl 12 11

F 1,288873814

P(F<=f) (1) 0,340655284

F krit (1) 2,787569326

185

190

195

200

205

210

215

220

n b

od

ů

onemocněli rakovinou prsu

onemocněli rakovinou pohl. orgánů

Graf 7-6 Průměr životní smysluplnosti u lidí s rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu

67

Tabulka 7-18 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 6

Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů

Nádor prsu Nádor pohl. orgánů

Stř. hodnota 196,2307692 215,1666667

Rozptyl 945,525641 733,6060606

Pozorování 13 12

Společný rozptyl 844,1727982

Hyp. rozdíl stř. hodnot 0

Rozdíl 23

t Stat 1,628030402

P(T<=t) (1) 0,058570568

t krit (1) 1,713871528

P(T<=t) (2) 0,117141136

t krit (2) 2,06865761

68

Prezentace výsledků analýzy kvalitativních dat

Jak již bylo zmíněno v kapitole Výzkumné metody, součást dotazníkového šetření tvořily

také dvě doplňující otázky, z nichž jedna byla dichotomická a druhá otevřená. Otevřená otázka

umožňovala volné vyjádření respondentů s prodělaným onkologickým onemocněním

k problematice smysluplnosti. Následující analýza dat se bude pojit s odpověďmi respondentů

na tuto otázku.

První doplňující otázka zjišťovala údaj, zda u respondentů po prodělaném

onkologickým onemocnění došlo ke změně pohledu na svět či k přehodnocení životních cílů.

V 8 případech z celkového počtu respondentů (n = 40) neměla nemoc vliv na změnu pohledu

na život. U zbývajících 32 respondentů k této změně došlo. Druhá doplňující otázka dávala

možnost těm, u kterých ke změně pohledu na život došlo, se k dané změně vyjádřit.

Vyskytovaly se různorodé odpovědi, které byly následně analyzovány pomocí metody

vytváření trsů, jejichž společným znakem je tematický překryv.

Prostřednictvím analýzy dat jsme dospěli k těmto trsům: rodina a přátelé, jedinečnost

dne, malichernosti a hmotné věci, síla bojovat, zklidnění a spiritualita.

Analýza možného vlivu onkologického onemocnění na způsob vnímání světa spadá

pod čtvrtý dílčí cíl práce, který zahrnuje výzkumnou otázku:

Jak se změnily životní cíle a pohled na svět u lidí, kteří prodělali onkologické

onemocnění?

Rodina a přátelé

Časté odpovědi, které se v dotazníku objevovaly, souvisely v uvědomění si hodnoty

rodiny, přátel a sebe samého (n = 11). Lidé po prožitém onemocnění přestali klást důraz

na hodnoty materiální a začali upřednostňovat hodnoty vztahové. Slova jedné z respondentek

mluví za vše: „D říve jsem znala práci, vydělávala jsem peníze, aby měly děti, abychom měli

my a pak přišla nemoc úplně jen tak, velký strach co bude. Nyní s tou potvorou bojuji šestý rok

a všechno se změnilo.“ Následující výpověď pochází od respondentky nacházející

se v terminálním stadiu nemoci: „Začala jsem se více věnovat rodině a trávím s nimi hodně

času, protože už ho mám velmi málo.“ Po prožité nemoci už nejsou pro člověka důležité peníze,

ale dobré vztahy s lidmi kolem něj. Nemoc přinesla mnohým také schopnost vážit si sám sebe

a svého zdraví. „Negativní lidi z mého okolí jsem odstranila, jsem na sebe opatrnější, jím

zdravě, nestresuji se.“

69

Jedinečnost každého dne a radost z maličkostí

Část respondentů (n = 9) uvedla, že si po prodělané nemoci začala vážit každého dne

a probudila se v nich schopnost radovat se z maličkostí, které jim život přináší, jelikož ví,

že druhý den může být vše úplně jinak. Tato skutečnost je vystižena v následujících slovech:

„Daleko víc si vážím každého dne. Cíle ustoupily. Díky za každé nové ráno.“ Lidé si uvědomují,

že je „krásný den, i když prší“. Radovat se z maličkostí by měl umět každý z nás. Ve

skutečnosti tomu tak není. Tato schopnost se u velké části respondentů rozvinula

s prožitým onkologickým onemocněním: „Víc se dívám kolem sebe, raduji se i z maličkostí.“

Malichernosti a hmotné věci

Změnu v uvědomění si toho, že spousta věcí vůbec není důležitá a že se zbytečně

zabýváme malichernostmi, uvedlo celkem 14 respondentů. Po nemoci člověk začne nedůležité

věci vypouštět – například to, jak vypadá, zda je tlustý či zda všechno stíhá: „Není třeba vyhrát

každou bitvu, není třeba se honit kvůli maličkostem.“ V životě nejde o to mít na účtu plno peněz,

vlastnit krásný dům či si jezdit často na dovolenou. Ne, o tom život opravdu není, bohatství

nerovná se štěstí. Přesně jak praví jedna z respondentek: „Hmotné věci nejsou podstatné.“ To si

bohužel většina společnosti ženoucí se za bohatstvím neuvědomuje. Respondenti často uváděli,

že si uvědomili, jakými malichernostmi se dříve zabývali a jaké podstatné věci přehlíželi.

Krásně to vystihují následující slova: „Uv ědomila jsem si, jakými malichernostmi se kolikrát

lidé zabývají a kolik problémů si navzájem dělají, když přitom existují mnohem horší věci.“

Síla bojovat

Pacienti, kteří si prošli onkologickým onemocněním, si často uvědomují, jak silní

a stateční jsou (n = 3). „Zjistila jsem, jak moc dokážu být silná, a co je pro mě v životě důležité.“

Nemoc mnohým lidem dodává sílu k životním rozhodnutím, jako například u jedné

respondentky, která podala následující výpověď: „Na co jsem ale hodně pyšná, že mě má nemoc

konečně donutila k životnímu rozhodnutí, ke kterému se dlouho schylovalo a neměla jsem stále

odvahu k tomu dojít. A to, že jsem se rozešla se svým manželem, se kterým jsem zažívala peklo.“

70

Zklidn ění

Některým respondentům (n = 4) rakovina pomohla vymanit se z každodenního

uspěchaného života. Nemoc totiž dává lidem čas a prostor přemýšlet nad sebou samým a svým

životem. Právě tyto chvíle jsou k nezaplacení, protože během nich si člověk urovná své hodnoty

a priority, uvědomí si, co je pro něj v životě opravdu důležité. Uvedené výpovědi jsou toho

důkazem: „Užívám života podle svého, nedůležité věci vypouštím, když nejde o život, tak jde

o h....“ Nebo: „Nejvíce na sobě pozoruji to, že jsem klidnější, věci řeším s větší rozvahou,

nezabývám se prkotinami." Po prodělané nemoci si člověk začne užívat každý den, každou

hodiny, ale i každou minutu svého života. Vše jasně vystihují slova respondentky: „Rakovina

ma "upokojila", vymanila ma z každodenného uponáhľaného života, dala mi čas a priestor

rozmýšľať nad sebou a svojím životom, trávim viac času s ľuďmi a budovaním vzťahov a menej

času s vecami a prácou, naučila ma robiť dôležité veci dnes a menej dôležité veci zajtra a užívať

si každý jeden deň, každú hodinu a každú minútu.“

Spiritualita

Mnozí onkologičtí pacienti už druhou šanci v životě nedostali, ale i tak svůj boj

nevzdávají a stále bojují. Velkou oporou jim je v této chvíli Bůh, ke kterému se obrací (n = 2).

„Jediné na co se mohu spolehnout je Bůh, protože na nic jiného se nemohu spolehnout.“ A proč

se obrací právě k Bohu? „Začala jsem se obracet i k Bohu, protože se bojím smrti, dává mi to

sílu a chci věřit, že smrtí to nekončí.“

71

8 DISKUZE

Otázka smysluplnosti života v souvislosti s prožitým onkologickým onemocněním je

téma, které mě osobně již dlouhou dobu zajímalo. Důvodem zvolení tohoto tématu byla osobní

zkušenost s tímto onemocněním. Dle statistik každý třetí obyvatel ČR s touto nemocí bojuje

a každý čtvrtý na ni zemře. Přibližný počet zemřelých na tuto nemoc je v ČR 27 000 lidí za rok

(Linkos, 2016). Nestojí se tedy nad touto skupinou lidí pozastavit a zkoumat vliv nemoci

na změnu pohledu na život?

V předchozí části práce byly představeny výsledky dotazníkového šetření. Nyní budou

tyto výsledky shrnuty a zdůvodněny. Výzkumu se zúčastnilo čtyřicet respondentů. Kritérium

pro výběr respondentů bylo prožití onkologického onemocnění. Další kritéria stanovena nebyla.

Dotazník se skládal ze tří částí: první se zabývala demografickými údaji, druhá obsahovala dvě

doplňující otázky rozvíjející téma smysluplnosti života s onkologickým onemocněním a třetí

tvořil standardizovaný dotazník ESK.

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda existuje významná souvislost mezi prožitým

onkologickým onemocněním a prožíváním smysluplnosti života. Na základě tohoto cíle byly

stanoveny dílčí cíle, jež byly zaměřeny na analýzu dat vybraných základních škál,

existencionality, celkového skóre životní smysluplnosti a na analýzu možného vlivu

onkologického onemocnění na způsob vnímání světa. V návaznosti na dílčí cíle bylo stanoveno

šest hypotéz a jedna výzkumná otázka. U hypotéz byla provedena jak popisná statistika, tak

i statistická analýza dat, a to pomocí Fišer-Snedecorova F-testu a Studentova t-testu. Výzkumná

otázka byla vyhodnocena kvalitativní metodou vytváření trsů.

Nyní se zmíníme o možných problematických aspektech, které mohly ovlivnit

prezentované výsledky práce. Během šetření mohlo dojít k určitému nezáměrnému zkreslení.

Na výsledky mohla mít vliv denní doba při vyplňování, naladění respondenta, jeho vztah

k danému tématu, rozsah dotazníku, srozumitelnost otázek aj. U online vyplňování dotazníků

hrozí ještě navíc další rizika: riziko vyplnění dotazníku respondentem, který nesplňuje

stanovená kritéria, nemožnost se dotázat při neporozumění otázce či zhoršená přístupnost

dotazníku osobám bez internetového připojení. K podrobnějšímu zkoumání by bylo potřeba

také rozšířit vzorek respondentů. Nutno dodat, že ochota respondentů vyjadřovat se k danému

tématu není příliš vysoká, což může být způsobeno i zvolenou formou – online dotazováním,

při němž se obtížněji hledá motivace k vyplňování.

72

Nyní se konkrétněji zabývejme shrnutím a vyhodnocením výsledků šetření. První

stanovená hypotéza zněla následovně: Předpokládáme, že u lidí docházejících na chemoterapii

či jiný typ léčby a u lidí nacházejících se ve stadiu remise nemoci existuje statisticky významný

rozdíl v prožívání svobody. Cítí se svobodněji lidé, kteří nemusí docházet na chemoterapii

či jiný typ léčby? Bere léčení lidem svobodu? Dle výsledků našeho šetření zažívají lidé

ve stadiu léčení stejnou svobodu jako lidé ve fázi remise nemoci. Důvodem může být oproštění

se léčených osob od materiálních hodnot a zvolnění životního tempa. Dalším důvodem mohou

být nižší nároky na nemocnou osobu v profesním i osobním životě. Okolí se jim snaží vyjít

vstříc a přátelé přebírají odpovědnost za jejich úkoly, čímž dojde ke snížení stresu

přicházejícího zvenčí.

Druhá hypotéza zjišťovala, zda existuje statisticky významný rozdíl v odpovědnosti

při různém věku respondenta po prodělání onkologického onemocnění. Respondenti byli

rozděleni na mladší a rovno 45 let a starší 45 let. V různém věku bývá nemoc vnímána odlišně

jak z pohledu pacienta, tak i okolí. V naší společnosti se často setkáváme s tvrzením, že starší

lidé jsou odpovědnější. Statisticky zpracovaná data získaná od respondentů toto tvrzení

nepotvrdila a my jsme přijali nulovou hypotézu, že není významný rozdíl v odpovědnosti

u onkologických pacientů starších 45 let a mladších 45 let. Proč tomu tak tedy je?

Předpokládáme, že toto pravidlo částečně v naší společnosti platí, otázkou však zůstává,

do jakého věku tomu tak je. Potvrzení alternativní hypotézy by se dalo očekávat při srovnávání

většího množství odlišných věkových skupin, např. mladých lidí kolem 20 let a starších lidí

kolem 50 let. Ovšem pro provedení tohoto šetření jsme nezískali dostatečný počet respondentů

v mladší věkové skupině, a to možná i z důvodu zvoleného kritéria pro vyplnění dotazníku

(prodělání onkologické nemoci). Příčinou potvrzení nulové hypotézy může být i skutečnost,

že mladí lidé, kteří prodělali onkologické onemocnění, cítí odpovědnost za svou mladou rodinu,

která je na nich závislá, a to jak z hlediska výchovného, tak i ekonomického. Na druhou stranu

starší onkologičtí pacienti mají již rozvinuté rodinné zázemí, v jehož rámci vnímají

odpovědnost z pozice zkušeného rádce.

Třetí hypotéza zkoumá, zda existuje statisticky významná korelace ve vztahu

sebeodstupu a prožití, či neprožití onkologického onemocnění. Na základě výsledků statistické

analýzy dat byla přijata nulová hypotéza. Není tedy rozdíl v sebeodstupu u lidí, kteří si prošli

onkologickým onemocněním, a u lidí, kteří si tímto onemocněním neprošli. Výše jsme si

definovali sebeodstup jako schopnost člověka odpoutat se od svých přání, citů, představ, obav,

úmyslů a zároveň tak vnímat přítomné skutečnosti. Mohli bychom očekávat, že lidé se

zkušeností zákeřné nemoci mají větší schopnost odpoutat se od svých přání, a to z důvodu

73

aktuální nereálnosti. Pravdou však je, že mnozí onkologičtí pacienti se mnohdy nechtějí

odpoutat od svých tužeb, protože právě touhy a přání je drží při životě. Snaha dožít se svých

kulatých narozenin, vidět děti promovat či dožít se vnuků mohou některým klientům prodloužit

život o několik měsíců i let.

Čtvrtá hypotéza zkoumala vztah mezi existencionalitou a nejvyšším dosaženým

vzděláním u onkologických pacientů. Existencionalitu jsme definovali jako schopnost člověka

vycházet s vnějším světem. Dalo by se očekávat, že u lidí s vyšším dosaženým vzděláním bude

schopnost vyšší, a to díky vědomostem, zkušenostem a širšímu rozhledu. Po provedení statické

analýzy dat bylo toto tvrzení zamítnuto a byla přijatá nulová hypotéza, jež tvrdí, že prožívání

existencionality se u onkologických pacientů vzhledem k jejich nejvyššímu dosaženému

vzdělání významně neliší. Důvodem může být právě ono prožité onkologické onemocnění,

které podstatně změní pohled na vnější svět a orientaci v něm. Vzdělání pak nemusí hrát

podstatnou roli. Dalším důvodem může být i skutečnost, že lidé s nižším dosaženým vzděláním

se zpravidla dříve zapojí do běžného života, jsou odkázáni na vlastní intuici a musí se umět

dříve orientovat ve světě. Oproti tomu lidé vysokoškolsky vzdělaní získají zprvu teoretický

základ, který se až v pozdějším věku snaží aplikovat do praxe. Teoretické znalosti

vysokoškoláků a dřívější praxe středoškoláků mohou vyrovnávat schopnosti člověka orientovat

se ve vnějším světě a prožití nemoci zde nemusí hrát roli.

Předposlední, pátá hypotéza se zabývala zkoumáním souvislosti mezi prožitím

onkologického onemocnění a celkovým skóre životní smysluplnosti. Jinak řečeno, hypotéza

zkoumala, zda lidé po onkologickém onemocnění dosahují vyššího skóre životní smysluplnosti

než osoby, které si onkologickým onemocněním neprošly. Statistická analýza dat podala jasné

důkazy o tom, že vliv onkologického onemocnění na zvýšení životního skóre životní

smysluplnosti není prokazatelný. I zde jsme tedy přijali nulovou hypotézu a můžeme říci, že

v celkovém skóre životní smysluplnosti není statisticky významný rozdíl mezi lidmi, kteří si

prošli onkologickým onemocněním, a lidmi, kteří si touto nemocí neprošli. Onkologické

onemocnění znamená pro život obrovskou změnu. Onkologičtí pacienti si mnohdy myslí, že

jim onemocnění změnilo životní postoje a cíle. Nemusí však tomu tak ve skutečnosti být.

Mohou považovat svůj život za smysluplnější, ale ve skutečnosti se jejich chování nemusí

vůbec změnit či může dojít k úplnému extrému v chování, kdy se člověk začne chovat

iracionálně a pro společnost nepochopitelně. Pacient může mít pocit, že dobře vychází se sebou

i světem, že se umí aktivně vypořádat s vnitřními a vnějšími nároky života, ale opak může být

pravdou.

74

Poslední stanovená a následně ověřovaná hypotéza zkoumala vztah mezi celkovým

skóre životní smysluplnosti a typem onkologického onemocnění. Konkrétněji byl porovnáván

celkový skór u respondentek s nádorem prsu a pohlavních orgánů. Statistická analýza dat

potvrdila nulovou hypotézu, tedy že není významný rozdíl v celkovém skóre životní

smysluplnosti u lidí, kteří onemocněli rakovinou pohlavních orgánů a rakovinou prsu. Oba typy

onemocnění jsou velmi závažné a pro pacienta velmi nepříjemné. U žen s nádorem prsu se často

vyskytuje pocit méněcennosti kvůli následku nemoci na její vnější vzhled. U nádoru pohlavních

orgánů hrozí riziko následné neplodnosti, a to jak v případě žen, tak i mužů. Negativní rizika,

která přináší tyto typy onemocnění, mohou mít vliv i na schopnost člověka vycházet se sebou

samým i s okolním světem, což může způsobit podobnost výsledků v celkovém skóre

u zmíněných onkologických onemocnění.

Praktickou část práce tvořila i kvalitativní analýza dat související se stanovenou

výzkumnou otázkou, která zkoumala, jak se změnily životní cíle a pohled na svět u lidí, kteří

prodělali onkologické onemocnění. Data byla zpracována metodou vytváření trsů, a to

na základě společného tematického překryvu. Změna pohledu na život nebyla zaregistrována

u osmi z celkového počtu respondentů (n = 40). U zbylých dvaatřiceti respondentů ke změně

dle jejich názoru došlo. Uváděny byly především změny hodnot, přičemž rodina byla stavěna

na první pozice. Práce a hon za penězi se posunul v žebříčku hodnot na nižší pozice.

Až po nemoci si mnozí z nich uvědomili, jakými malichernostmi se v minulosti zabývali.

Začali si více vážit maličkostí a každého dne, který jim byl dán. Nemoc v mnohých případech

síly bere, ale v určitých situacích může sílu i dodat, a to např. k životnímu rozhodnutí, kterého

se člověk dříve bál. Další změnu respondenti zaznamenali ve zpomalení životního tempa

a celkovém zklidnění. V mnoha případech se lidé zažívající onkologické onemocnění začnou

obracet k Bohu, protože chtějí věřit, že smrtí život nekončí.

V rámci výzkumné otázky jsme částečně zkoumali i tzv. personalitu jedince. Personalitu

můžeme definovat jako kognitivní a emoční přístup člověka k sobě samému a ke světu.

Kvalitativní analýzou dat bylo zjištěno, že po prožitém onkologickém onemocnění respondenti

vnímají změnu přístupu jak k sobě samému, tak i k okolnímu světu.

Podobnou problematiku, jakou jsme se zabývali my, ve své diplomové práci zkoumala

i Břízová (2007). Ta během svého výzkumu zjišťovala aspekty smyslu života u lidí, kteří

prodělali onkologické onemocněním. Při výzkumu použila metodu narativního interview.

Během svého šetření dospěla k podobným změnám životních hodnot u onkologických pacientů

jako my. Zmíněny byly změny v přehodnocení přístupu k práci, v získání životního nadhledu

75

pro skutečně podstatné věci, zpomalení životního tempa, snížení nároků na sebe samého,

zvyšující se nejistota k budoucnosti či uvědomění si hodnoty vlastního zdraví.

Během analýzy dat jsme prokázali, že prožité onkologické onemocnění nemá vliv

na celkový skór životní smysluplnosti. Dospěli jsme však i k závěru, že téměř všichni

respondenti změnu ve svém životě vnímají. Onemocnění má ve většině případů určitý vliv

na přehodnocení životních cílů a na změnu pohledu na život. Nejčastěji byly uváděny změny,

jež se pojily se vztahy v rodině a s přáteli, užívání si každého dne, uvědomění si nepodstatnosti

hmotných věcí, síla bojovat a nevzdávat se, zklidnění životního tempa či zaměření se

na duchovno. To, že se změna neprojevila ve výsledcích celkového skóre životní smysluplnosti

v námi provedeném zkoumání, může být způsobeno tím, že respondent sice změnu vnímá, ale

skutečně ji nerealizuje. Nutno také dodat, že změna nebyla srovnávána v rámci jedné skupiny

respondentů, tedy testování před nemocí a po ní, ale jen prostřednictvím kontrolní skupiny,

která může mít sama o sobě vyšší míru smysluplnosti. Pokud bychom však srovnávali získané

hodnoty ESK před onemocněním a po něm, je pravděpodobné, že by u nich ke změně došlo.

76

ZÁVĚR

V diplomové práci s názvem „Prožívání smyslu života u lidí, kteří si prošli

onkologickým onemocněním“ bylo cílem zjistit, zda existuje souvislost

mezi prožitým onkologickým onemocněním a prožíváním smysluplnosti života.

Teoretická část diplomové práce obsahovala tři kapitoly, které nás uvedly

do problematiky smyslu života spojeného s prožitou nemocí. První část rozebírala otázky

smyslu života z hlediska různorodého pojetí výkladu této problematiky. Různí myslitelé a různé

vědecké disciplíny vnímají smysl života jinak. Vybrané názory, včetně definic smyslu života,

byly uvedeny v této kapitole. Další část práce se zabývala teorií onkologických onemocnění.

Zde byla prezentována základní fakta související s problematikou onkologického onemocnění.

Následující, třetí kapitola se věnovala nemoci a jejímu působení na tělo i mysl.

Vlastním výzkumem se zabývala praktická část práce. Dle stanovených dílčích cílů bylo

vymezeno šest hypotéz a jedna výzkumná otázka. Hypotézy byly ověřeny statistickou analýzou

dat získaných od respondentů z dotazníkového šetření. U všech ověřovaných hypotéz byly

přijaty nulové hypotézy, dle kterých se například prokázalo, že onkologické onemocnění nemá

statisticky významný vliv na sebeodstup a celkový skór jedince.

Výzkumná otázka zkoumala, jak se změnily životní cíle a pohled na svět

u onkologických pacientů. Zde většina respondentů uvedla, že se jim pohled na život

po prodělané nemoci změnil. Respondenti si přehodnotili priority materiálního zabezpečení,

které pro ně nejsou již tak důležité, a výše si v žebříčku hodnot postavili rodinu, přátele,

zklidnění životního tempa či duchovno.

Touto prací jsem chtěla poukázat na vliv onkologického onemocnění na změnu pohledu

na život. Sama jsem si touto nemocí prošla, a proto vím, jak dokáže ovlivnit budoucí

život. V realitě nemoci si člověk uvědomí, jak jsou materiální věci pomíjivé a že je potřeba si

přeskládat žebříček hodnot tak, aby na prvních místech stáli lidé, a ne věci.

77

LITERATURA

1. ABRAHÁMOVÁ, Jitka. Co byste měli vědět o rakovině prsu. Vyd. 1. Praha: Grada,

2009, 143 s. Doktor radí. ISBN 978-80-247-3063-9.

2. ANDRÉSOVÁ, Martina a Lenka SLEZÁKOVÁ. Ošetřovatelství pro střední

zdravotnické školy. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2013. Sestra (Grada). ISBN 978-80-

247-4341-7.

3. BAUMEISTER, Roy F. Meanings of life. New York: Guilford Press, 1991, xii, 426 p.

ISBN 0898625319.

4. BŘÍZOVÁ, Jitka. Aspekty smyslu života u lidí po prodělaném onkologickém

onemocnění. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce

PhDr. Miroslava Štěpánková, Ph.D.

5. CRUMBAUGH, James a Leonard MAHOLICK. Manual of Instruction for the Purpose

of Life Test. Muenster, Psychometric Affiliates, 1969.

6. DIENSTBIER, Zdeněk. Předcházíme rakovině. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2001,

105 s. My a zdraví. ISBN 80-7226-375-7.

7. DURDISOVÁ, Jaroslava. Ekonomika zdraví. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 228 s.

ISBN 80-245-0998-9.

8. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat

lidskou duši. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6.

9. FRANKL, Viktor Emanuel a Elisabeth LUKAS. Vůle ke smyslu: vybrané přednášky

o logoterapii. 2. čes.vyd. Brno: Cesta, 1997, 212 s.

10. FRANKL, Viktor Emanuel. Člověk hledá smysl: úvod do logoterapie. 1. vyd. Praha:

Psychoanalytické nakladatelství, 1994, 87 s. Psychoterapie. ISBN 80-901601-4-x.

11. FRANKL, Viktor Emanuel. Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální

analýzy. Brno: Cesta, 1995, 237 s. ISBN 80-85319-39-x.

12. FRANKL, Viktor Emanuel. Psychoterapie pro laiky. Brno: Cesta, 1998, 158 s. ISBN

80-85319-80-2.

13. FRY, Prem. The development of personal meaning and wisdom in adolescence a

reexanination of moderating and consolidation factors and influence. In Wong, P.S. Fry:

The Human Quest for Meaning a Handbook of Psychological Research and Clinical

Applications, Mahwah, New Jersey, 1998.

78

14. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, 207 s. Edice

pedagogické literatury. ISBN 80-85931-79-6.

15. HALAMA, Peter. Zmysel života z pohl'adu psychológie. Bratislava: SAP, 2007, 223 s.

ISBN 978-80-8095-023-1.

16. HALAMA, Peter (2002). Vývin a konštrukcia škály životnej

zmysluplnosti. Československá psychologie, 46, 3, 265-275.

17. HELLER Jan. Průhled k cíli. Křesťanská revue, 1998, r. 65, č.2

18. HELLER, Jan. Podvečerní děkování: vzpomínky, texty a rozhovory. Vyd. 1. Praha:

Vyšehrad, 2005, 299 s. Rozhovory (Vyšehrad). ISBN 80-7021-809-6.

19. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního

výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1369-4.

20. JEŽORSKÁ, Šárka. Základy zdravotnické psychologie, skriptum. V Olomouci:

Univerzita Palackého, 2014. ISBN 978-80-244-4084-2.

21. JOBÁNKOVÁ, Marta. Vybrané problémy psychologie zdravotnické činnosti. 2., upr.

vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1992, 215 s. ISBN

80-7013-127-6.

22. KAREŠOVÁ, Jana. Praktické rady pro onkologické pacienty, aneb, Jak překonat

nesnáze při léčbě rakoviny. Praha: Maxdorf, 2010, 143 s. ISBN 978-80-7345-217-9.

23. KORNBLITH, Alice. Psychosocial adaptation of cancer survivors. Psycho-oncology.

New York: Oxford University Press, 1998, s. 223-241.

24. KOSOVÁ Beata. Zmysel života a ciele výchovy. Pedagogická revue, 1993, r.45, č. 5-6

25. KOSOVÁ, Martina. Logoterapie: existenciální analýza jako hledání cest. Vyd. 1.

Praha: Grada, 2014, 208 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4346-2.

26. KOUTECKÝ, Josef. Klinická onkologie. 1. vyd. Praha: Riopress, 2004, 278 s. ISBN

80-86221-77-6.

27. KOVÁČ, Dušan. Kvalita života – naliehavá výzva pre vedu nového storočia.

Československá psychologie, 2001, r. 45, č.1

28. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, 198 s. Psyché

(Grada). ISBN 80-247-0179-0.

29. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie smysluplnosti existence: otázky na vrcholu života.

Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 204 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1370-5.

30. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN

80-7178-551-2.

31. KVINTOVÁ, Jana. Vybrané kapitoly z psychoterapie. Olomouc: UPOL, 2014, 68 s.

79

32. LÄNGLE, A., CH. ORGLEROVÁ a M. KUNDI. ESK – Existenciální škála. Praha:

Testcentrum, 2001. ISBN 80-86471-05-5.

33. LÄNGLE, Alfried. Smysluplně žít: aplikovaná existenciální analýza. Brno: Cesta,

2002, 79 s. ISBN 80-7295-037-1.

34. LEHOVCOVÁ, Markéta. Jaký může mít lidské utrpení smysl? Psychologie dnes.

2004, roč. 10, č. 2, s. 26-27. ISSN 1211-5886.

35. LONG, Arthur. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Vyd. 1. Praha:

OIKOYMENH, 2003, 341 s. Dějiny filosofie (OIKOYMENH). ISBN 80-7298-077-7.

36. LOSCALZO, Matthew a Karlynn BRINTZENHOFESZOC. Brief crisis counseling.

In: Psychooncology. New Yourk: Oxford University Press 1998.

37. LUKAS, Elisabeth S. I tvoje utrpení má smysl: logoterapeutická útěcha v krizi. Brno:

Cesta, 1998, 191 s. ISBN 80-85319-79-9.

38. MAČÁK, Jiří a Jana MAČÁKOVÁ. Patologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-

247-0785-3.

39. MACHOVEC, Milan. Smysl lidského života: studie k filosofii člověka. 1. vyd. Praha:

Nakladatelství politické literatury, 1965, 273 s.

40. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů:

MKN-10 : desátá revize: aktualizovaná druhá verze k 1. 1. 2009. 2., aktualiz. vyd.

Praha: Bomton Agency, 2008, ISBN 978-80-904259-0-3.

41. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1.

Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1362-4.

42. Novotvary ČR. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky,

1989, ISSN 1210-857x. 1x ročně.

43. ONDRUŠOVÁ, Jiřina. Stáří a smysl života. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011, 168 s.

ISBN 978-80-246-1997-2.

44. PASQUALE Ionata. Epidemie deprese mládeže. Teologické texty, 2002, r. 13, č. 5

45. PRAGER, Edward. The development of a Culturally Sensitive Measure od Sources of

Life Meaning. In: REKER, Gary T. a Kerry CHAMBERLAIN. Exploring existential

meaning: optimizing human development across the life span. Thousand Oaks, Calif.:

Sage Publications, c2000, xvi, 221 p. ISBN 076190994x.

46. RABAN, Miloš. Duchovní smysl člověka dnes: od objektivního k existenciálnímu a

věčnému. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2008, 394 s. Moderní myšlení. ISBN 978-80-7021-

933-1.

80

47. RICKEN, Friedo a PŘELOŽIL DAVID MIK. Antická filosofie. 2. vyd. Olomouc:

Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 9788071821342.

48. SKÁLA, Bohumil, Zdeněk DIENSTBIER a kol. Informovaný pacient. Liga proti

rakovině Praha, 2008, 89 s.

49. SKLENKA Imrich. Psychoterapia objavuje ducha. Listy, 1998, r. 11, č. 2

50. SUVÁK, Vladislav. Dejiny etického myslenia: V Europe a USA. Bratislava:

KALLINGRAM, 2008. ISBN 9 978-80-8101-103-0.

51. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované

v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. Sestra. ISBN 978-80-

247-3223-7.

52. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4.

53. TAVEL, Peter. Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla: potřeba smyslu života,

přínos Viktora E. Frankla k otázce smyslu života. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, 303 s.

Psyché (Triton). ISBN 978-80-7254-915-3.

54. TAYLOR, S. E., J. V. WOOD a R. R. LICHTRNAN. Attributions, beliefs about

control, and adjustment to breast cancer. Journal of Personality and Social Psychology,

1984, 46:489-502.

55. TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. O smysle života. Praha, 1909.

56. TOMÁŠEK, Jiří. Onkologie: minimum pro praxi. 1. vyd. Praha: Axonite CZ, 2015, 445

s. Asclepius. ISBN 978-80-88046-01-1.

57. TSCHUSCHKE, Volker. Psychoonkologie: psychologické aspekty vzniku a zvládnutí

rakoviny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 216 s. ISBN 80-7178-826-0.

58. VOKURKA, Martin. Patofyziologie pro nelékařské směry. 3., upr. vyd. Praha:

Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2032-9.

59. VORLÍČEK, J., J. ABRAHÁMOVÁ a H. VORLÍČKOVÁ. Klinická onkologie pro

sestry. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-

3742-3.

60. WEISS, Petr. Sexuologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2492-8.

61. WRIGHT Georg Henrik. Úskalí pokroku. Lettre internationale, 1993, č. 9

62. YALOM, Irvin D. Existenciální psychoterapie. Vyd. 1. Překlad Ivo Müller. Praha:

Portál, 2006, 527 s. ISBN 80-736-7147-6.

81

63. ZACHAROVÁ, E., M. HERMANOVÁ a J. ŠRÁMKOVÁ. Zdravotnická psychologie:

teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. Sestra (Grada). ISBN 978-

80-247-2068-5.

64. ZSOK, Otto. Logotherapie und Glaubensfragen: das Geheimnis des Lebens erspüren.

München.1999. In: KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie smysluplnosti existence: otázky

na vrcholu života. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 204 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-

1370-5.

65. ŽALOUDÍK, Jan. Vyhněte se rakovině, aneb, Prevence zhoubných nádorů pro každého.

1. vyd. Praha: Grada, 2008, 189 s. Doktor radí. ISBN 978-80-247-2307-5.

Internetové zdroje:

1. Aktuální informace č. 25/2014. In: ÚZIS ČR. [online]. [cit. 2015-1-19]. Zveřejněno

12. října 2014. Dostupné z: www.uzis.cz/system/files/ai_2014_25.pdf

2. Česká republika a rakovina v číslech. In: Linkos [online]. ČR [cit. 2015-1-19].

Naposledy evidováno 21. srpna 2011. Dostupné z: http://www.linkos.cz/co-musite-

vedet/ceska-republika-a-rakovina-v-cislech/

3. DUŠEK, Ladislav a kol.. Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice [online].

Masarykova univerzita, [2005], [cit. 2016-1-19]. Dostupné z: http://www.svod.cz.

Verze 7.0 [2007], ISSN 1802 – 8861.

4. TV Svět Grálu. Rozhovor s Dr. Elisabeth Lukas o logoterapii podle Viktora Frankla. In:

Youtube [online]. Zveřejněno 28. 8. 2012 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z:

https://www.youtube.com/watch?v=TX596rQ1GtM

5. Výkladový psychologický slovník. In: Psychoweb [online]. ČR, ©2009-2016 [cit.

2016-04-03]. Dostupné z: http://www.psychoweb.cz/vykladovy-psychologicky-

slovnik/

6. ZSOK Otto. In: Wikimannia [online]. [cit. 2015-12-17]. Naposledy evidováno 8. června

2015. Dostupné z: http://de.wikimannia.org/Otto_Zsok

82

Seznam tabulek

Tabulka 1-1 Dimenze testu noodynamiky. ............................................................................... 24

Tabulka 7-1 Průměr, modus a medián škál ESK u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ

léčby a u lidí nacházejících se ve stadiu remise nemoci........................................................... 54

Tabulka 7-2 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 1 ................................................... 55

Tabulka 7-3 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 1 ........................................ 56

Tabulka 7-4 Průměr, modus a medián škál ESK u osob starších a mladších 45 let ................. 57

Tabulka 7-5 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 2 ................................................... 58

Tabulka 7-6 Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů u hypotézy 2 .................................... 58

Tabulka 7-7 Průměr, modus a medián škál ESK kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli

onkologickým onemocněním ................................................................................................... 59

Tabulka 7-8 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 3 ................................................... 60

Tabulka 7-9 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 3 ........................................ 60

Tabulka 7-10 Průměr, modus a medián škál ESK u lidí středoškolsky a vysokoškolsky

vzdělaných ................................................................................................................................ 61

Tabulka 7-11 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 4 ................................................. 62

Tabulka 7-12 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 4 ...................................... 62

Tabulka 7-13 Průměr, modus a medián škál ESK u kontrolní skupiny a respondentů, kteří

si prošli onkologickým onemocněním ...................................................................................... 63

Tabulka 7-14 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 5 ................................................. 64

Tabulka 7-15 Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů u hypotézy 5 .................................. 64

Tabulka 7-16 Průměr, modus a medián škál ESK u lidí s rakovinou pohlavních orgánů

a rakovinou prsu ....................................................................................................................... 65

Tabulka 7-17 Dvouvýběrový F-test pro rozptyl u hypotézy 6 ................................................. 66

Tabulka 7-18 Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů u hypotézy 6 ...................................... 67

83

Seznam obrázků

Obrázek 1-1 Hierarchický model smyslů života ...................................................................... 11

Obrázek 1-2 Modulace postoje ................................................................................................. 28

Obrázek 3-1 Model psychosociální adaptace onkologických pacientů .................................... 43

Seznam grafů

Graf 2-1 Vývoj nově hlášených nádorů a jeho úmrtnost .......................................................... 33

Graf 2-2 Zastoupení nových onkologických onemocnění v ČR v roce 2011 .......................... 34

Graf 5-1 Výzkumný soubor z hlediska věku ............................................................................ 48

Graf 5-2 Výzkumný soubor z hlediska nejvyššího dosaženého vzdělání ................................ 49

Graf 5-3 Výzkumný soubor z hlediska stavu léčení ................................................................. 49

Graf 5-4 Výzkumný soubor z hlediska druhu onkologického onemocnění ............................. 50

Graf 7-1 Průměrný skór svobody u lidí docházejících na chemoterapii či jiný typ léčby a u lidí

nacházejících se ve stadiu remise nemoci ................................................................................ 55

Graf 7-2 Průměrný skór odpovědnosti u osob starších a mladších 45 let ................................ 57

Graf 7-3 Průměrný skór sebeodstupu kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli

onkologickým onemocněním ................................................................................................... 59

Graf 7-4 Průměrný skór existencionality u lidí středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných .. 61

Graf 7-5 Průměrný skór životní smysluplnosti kontrolní skupiny a respondentů, kteří si prošli

onkologickým onemocněním ................................................................................................... 63

Graf 7-6 Průměr životní smysluplnosti u lidí s rak. pohlavních orgánů a rakovinou prsu ....... 66

Seznam příloh

Příloha 1: Dotazník ESK

Příloha 2: Hodnoticí list

Přílohy

Příloha 1

DOTAZNÍK

ESK – Existenciální škála A. Längleho, C. Orglerové a M. Kundiho

Dobrý den, jmenuji se Marie Smetanová a jsem studentkou 5. ročníku Pedagogické fakulty v Olomouci. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku ESK, který je součástí mé diplomové práce nesoucí název „Prožívání smyslu života u lidí, kteří si prošli onkologickým onemocněním“. Cílem dotazníku je zjistit, zda dochází ke změně vnímání smyslu života u lidí, které potkalo onkologické onemocnění. Dotazník je anonymní a jeho vyplnění Vám zabere přibližně 15 min. Předem děkuji za ochotu a spolupráci.

1. Věk: ………………

2. Pohlaví: muž žena

3. Povolaní nebo

škola:……………………………………………………………………………………………

……………

4. Typ nádoru (leukemie, nádor mozku, nádor kostí…) :

………………………………………………………

5. Stav léčení: Dlouhodobá remise (nemoc se po 5 let od léčby neobjevila)

Remise do 5 let (pacient již nemá žádné příznaky nemoci.

Docházení na chemoterapii či jiný typ léčby

Terminální stádium (nemoc již nelze vyléčit)

Jiné: ………………………………………………….

6. Způsobilo Vám onemocnění změnu pohledu na svět nebo přehodnocení životních cílů?

ANO

NE

Jestliže jste odpověděli ne, přejděte na dotazník ESK, v případě odpovědi ano, přejděte na otázku

číslo 7 a následně na dotazník ESK na následující straně.

7. Popište, prosím, zda prožité onkologické onemocnění nějak změnilo Váš pohled na svět,

nebo Vaše životní cíle?

………………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………………

Příloha 2

ANOTACE

Jméno a příjmení: Ing. Marie Smetanová

Katedra: Psychologie a psychopatologie

Vedoucí práce: Mgr. Lucie Křeménková, Ph.D.

Rok obhajoby: 2016

Název práce: Prožívání smyslu života u lidí, kteří si prošli onkologickým

onemocněním

Název v angličtině: Experiencing the sense of life by people who have dealt with

oncological disease

Anotace práce: Diplomová práce „ Prožívání smyslu života u lidí, kteří si prošli

onkologickým onemocněním“ se zabývá vtahem mezi smyslem

života a prožitím onkologického onemocnění. Práce je

rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část

obsahuje tři kapitoly, kterými jsou smysl života, onkologické

onemocnění a nemoc a smysl života. V praktické části jsou

rozebrána data získaná dotazníkovým šetřením, a to

prostřednictvím hypotéz a výzkumné otázky.

Klí čová slova: Smysl života, V. E. Frankl, onkologické onemocnění, nemoc a

smysl

Abstract: Diploma thesis „Experiencing the sense of life by people who

have dealt with oncological disease“ deals with relation

between the sense of life and getting through oncological

disease. The thesis is devided into a theoretical and a practical

part. The theoretical part contains three chapters which are the

sense of life, oncological disease and illness and the sense of

life. In the practical part are analyzed data obtained by

questionnaires, through hypotesis and reserched question.

Keywords: Sense of life, V. E. Frankl, oncological disease, illness and the

sense of life

Přílohy vázané

v práci:

Příloha 1: Dotazník ESK

Příloha 2: Hodnoticí list

Rozsah práce: 83

Jazyk práce: Český jazyk