RozhovorPřidejte se k nám na sociálních sítích

64 LEDEN 2015

NA JAŘE ROKU 2015 PŘIJEDE PO ČTRNÁCTILETECH DO ČESKÉ REPUBLIKY LIBORHADRAVA, AUTOR METODICKÉ UČEBNICEA KNIHY „IN-DEPTH RHYTHM STUDIES – ADVANCED METRONOME FUNCTIONS“.LIBOR JE HLAVNÍM INSTRUKTOREM VESVÉ VLASTNÍ HUDEBNÍ ŠKOLE „AXIOMMUSIC SCHOOL“. JAKO LEKTOR OVŠEMPŮSOBÍ TAKÉ PRO ODBORNÝ ČASOPISDRUM! MAGAZINE, ČI FIRMY DREAMCYMBALS A VATER PERCUSSION.

ři příležitosti plánovaných seminářů bychomrádi Libora v předstihu představili v rozhovo-

ru, který vám mimo jiné přiblíží cestu za jehosnem do USA, studijní pobyt na světoznáméBerklee College of Music, založeni vlastní školy veStoneham a spolupráci s americkými i kanadský-mi výrobci hudebních nástrojů.

Libore, jak vlastně Tvůj muzikantský příběh začal? Od kdy se věnuješ hře na bicí?Na bubny jsem začal hrát ve svých devíti letech,což je (vzhledem k tomu, kdy začal hrát napříkladVirgil Donati) docela pozdě. Již předtím jsem ale už čtyři roky chodil do houslí a tam někdeto muselo doopravdy začít. Říkal jsem si – a mocdobře si to pamatuju – že bych radši hrál na„Rumba koule“ než na housle. Po základní školejsem chtěl jít rovnou na konzervatoř, ale rodiče mito nedovolili. Abych byl upřímný – teď po letechs odstupem času jsem za to rád. Studoval jsemna Gymnáziu B. Němcové v Hradci Králové, alekaždou volnou chvíli, večery, víkendy a nejvíce o prázdninách, jsem cvičil na bubny. Už tenkrátjsem věděl, že bicí budou neoddělitelnou součás-tí mého života. Pravidelně jsem docházel na malý

bubínek na ZUŠ Střezina a kdybys tam býval ne-přišel jako nový učitel a já k tobě nepřešel, asi byto bylo všechno úplně jinak a já bych dnes asidoopravdy hrál jenom na „Rumba koule“.

Po maturitě na gymnáziu jsem se chtěl zdoko-nalit a věnovat se pouze hře na bicí. Byl jsempřijat na Konzervatoř Jaroslava Ježka a od záříroku 1996 jsem studoval u nyní již zesnuléhopana Vladimíra Žižky.

V té době došlo k Tvému osudovému setkání s americkým bubeníkem a pedagogem Jonem Hazillou?Přesně tak. Berklee College of Music pořádá stu-dijní turné po celém světě. V létě 1997 zavítali je-jich lektoři do České republiky s intenzivní týdennívýukou ve Frýdlantu. Byla to jedinečná příležitostnaučit se spoustu nového od profesorů ze světo-vě vyhlášené Bostonské univerzity, a tak jsem sizabalil bubny a táta mě odvezl do Frýdlantu. Výu-ka byla strašně zajímavá a nesmírně motivující, s úplně novým a pro mě neznámým přístupemke cvičení atraktivní filozofií výkladu látky. Posled-ní den jsem málem odjel už před závěrečným ve-černím koncertem. Chtěl jsem se zavřít do zkušebny

HADRAVAAutor rozhovoru: Roman Vrána

P

ROZHOVOR S HRÁČEM NA BICÍ

A LEKTOREM NEJEN O JEHO CESTĚ

Z HRADCE KRÁLOVÉ DO BERKLEE

A ZPĚT...

LEDEN 2015 65

LIB

OR

www.liborhadrava.com

ww

w.a

xio

mm

usic

scho

ol

jsem si totiž přepočítal kurz a 160 korun bylaspousta peněz. Tenkrát jsem se tomu „lupiči“strašně divil, ale dnes už vím, proč mi vyhodilkufry na chodník a díval se na mě, jako kdy-bych přistál z Marsu. Mezi námi, já si tak oprav-du připadal. Znechuceně mi vrátil tři „babky“ a nějaké drobné, nasedl zpátky do svého 8vál-cového Fordu Crown Victoria a šlápnul na plyn,jako kdyby právě vyloupil banku. Ani nechci vě-dět, co tenkrát asi hlásil vysílačkou dispečerovi.

A co bylo dál? Jaké byly Tvé první dojmy z Berklee?Stál jsem v květnu v zimní bundě (byla mocobjemná a zabírala by moc místa v kufru,) nachodníku v totálně neznámém městě a v abso-lutně cizí zemi. Byl to krásný, ale zároveň trpkýpocit. Obchody, budovy, lidi a vlastně všechno,kam jsem se podíval, bylo úplně, ale úplně jiný.Dorazil jsem na kampus. Na informacích v hlavníbudově mi řekli, že jsem byl přidělen do „Dorms“–vysokoškolských kolejí, které jsou v jedné z nej-

vzdálenějších budov od té hlavní, kde jsem se ne-chal vyložit zmíněným taxíkářem. Obdržel jsemmapu města (GPS ani google mapy tehdy ne-byly) a vyšlápl. Konečně jsem dorazil na koleje,převzal klíče a k mému zděšení zjistil, že v mémpokoji byla pouze holá postel bez lůžkovin a stu-dijní stůl. Je tu totiž zvykem, že si každý dove-ze peřiny, ledničku, mikrovlnku, počítač, televizia prostě všechno, co potřebuje. Nic z toho jsemnevěděl, ale i kdyby, přes oceán bych se s tímnetáhl. Naštěstí jsem měl již zmíněnou péřovoubundu a tak jsem spal pod ní.

Předpokládám, že první noc se Ti asi moc dobře nespalo. Co bylo ráno?Já rozhodně nejsem ranní ptáče, ale abych Tipravdu řekl, byl to jeden z mála dnů v mém ži-votě, kdy jsem díky nadšení, co bude dál a kdyto začne na ostro, neměl problém ráno vstát. Při oficiální registraci jsme všichni dostali po-drobné informace o tom, co nás čeká v násle-dujících dnech, než škola doopravdy začne. Ta-ké jsem si vystál frontu, postavil se před kamerua během 5 minut z počítače vypadla moje Berk-lee studentská karta. Veškeré potřebné údaje o mně byly zapečené do magnetického proužkuna zadní straně. A to byl můj první šok ten den,protože já si s sebou jako blbec bral od fotografa4 fotky do pasu, abych je měl po ruce, kdyby bylo potřeba. Ještě, že jsem je nikomu nenutil. Jak je tu dobrým zvykem, na všechno je potřebase pořádně najíst, a tak jsem vyrazil do přízemí,kde byla obrovská školní kuchyně. Půlka celéhopřízemí byla jídelna. Po čase jsem zjistil, že mámspolužáky, kteří zde dokáží trávit i dlouhé hodiny.

Následovalo nějaké přezkoušení a výběr předmětů?Profesorka nám pustila CD, na němž byl nahránvstupní test pro zařazení do odpovídajícího stup-ně tříd sluchových cvičení a harmonie. Výsledkyse zařazením nám všem přišly druhý den do na-šich studentských schránek, protože i v Americe

byl v roce 1998 osobní email pouze v začátcích.Na základě studijního zaměření si pak každýžák mohl vybrat jakoukoli kombinaci z nabíze-ných povinných i volitelných předmětů danéhozaměření tak, aby mu dohromady daly potřeb-ný počet kreditů v každém semestru. Všechnynabízené předměty s podrobnými informacemio zaměření a probírané látce byly shromážděnév katalogu velikosti telefonního seznamu, takžeto chviličku zabralo, než si člověk vybral.

Jaké zaměření sis tedy vybral?Moje zaměření bylo „Performance“. Moc mě potě-šilo, že jsem nemusel studovat žádný jiný nástroj,než perkuse, malý bubínek a bicí soupravu. Sou-částí mého studijního oboru byla i možnost sou-kromých hodin, z čehož jsem měl obrovskou radost.

Mým prvním profesorem byl Rick Considine, kte-rý hrál například u B.B.Kinga, Michaela Breckera,Jaco Pastoria, Roda Stewarta a Whitney Hous-ton. Už po třech hodinách mi řekl, že s tím coumím, a co se chci naučit, by pro mne dle jehonázoru byl vhodnější Kenwood Dennard – bube-ník, který hrál u takových osobností jako např.Sting, Chick Corea, Herbie Hancock či Joe Zawi-nul! Tenkrát jsem to ještě nevěděl, ale toto jehogesto bylo moje první setkání s ochotou udělat

Rozhovor

www.music-store.cz66 LEDEN 2015 LEDEN 2015 67www.music-store.cz

Přidejte se k nám na sociálních sítích

„V KVĚTNU 1998 SE MŮJŽ IVOT ZMĚNIL PODRUHÉ [.. .] , A TO KDYŽ JSEM PŘISTÁLN A LO G A N A I R P O RT V BOSTONU. [ . . . ] DODNES SIPAMATUJI NA SVŮJ PRVNÍN Á D E C H V L H K É H O PŘ Í -M OŘS K É H O V Z D U C H U .BYL TO ÚPLNĚ JINÝ POCIT,NEŽ JSEM ZNAL Z EVROPY...“

Studentská karta z Berklee? Neříkejte, že byste ji také nechtěli...

Libor Hadrava v USA působí jakoinstruktor ve své vlastní hudební

škole „Axiom Music School“.

a cvičit, cvičit a zase cvičit, jenže Jon Hazillanenápadně naznačil, že bych měl zůstat. Nevě-děl jsem přesně, proč nechce abych odjel, alezůstal jsem. Po koncertě mi oznámili, že jsemobdržel stipendium na Berklee College of Mu-sic. Rázem se mi změnil celý svět – totálně a od základu!

Co přesně pro Tebe získání stipendia znamenalo?Určitě si to dokážeš živě představit. V první řaděto pro mě byl především neskutečně krásný po-cit, který se dá velice těžko popsat. Fakt, že sestalo, co se stalo, mě ujistil v přesvědčení, že pí-le, snaha a vytrvalost přinášejí ovoce.

Začal jsem proto cvičit ještě mnohem víc, nežkdy před tím, protože jsem nechtěl udělat ostudu.Jak už to ale v životě chodí, počáteční obrovskáradost a nadšení posléze trochu opadly, a na měčekala holá realita. I přes obdržené stipendiumbylo totiž studium, ubytování a obecně život v USApro „českého človíčka“ finančně velmi náročné.Na jaře roku 1998, kdy jsem si naplánoval odlet,se jeden americký dolar kupoval za 41 Kč a prů-měrná česká mzda byla něco přes jedenáct tisíc.Rodiče se obrátili na všechny možné i nemožnénadace a studijní fondy, ale nikdo nám nepomo-hl a všude nás odmítli. Dodnes mám schovanévšechny dopisy, které začínaly velmi podobně:„Je nám velmi lito, ale...“ K mému velikémuštěstí mám ovšem skvělé rodiče, kteří si odepřelivšechno, jen abych mohl studovat. Za ušetřenépeníze na dům v Hradci Králové mě poslali nastudia do Bostonu a zůstali bydlet v paneláku.

Pokud si dobře vzpomínám, s Tvou cestou do USA bylo celkem dost papírování.Já na to vše už raději ani nevzpomínám, ale mášpravdu, bylo to přesně tak. Musel jsem mít tři do-poručující dopisy velikosti obří slohové práce, kte-ré, myslím si, stejně nikdo nikdy nečetl. Životopis,papíry od doktora, zdravotní pojištění platné v USA, podrobný zdravotní záznam s veškerouhistorií, přeložené a notářsky ověřené maturitnívysvědčení, stručnou 6stránkovou charakteristi-ku mé osoby... To vše samozřejmě v angličtině.Navíc jsem na tom tenkrát se slohovou angličti-nou nebyl úplně nejlíp.

Jakožto žadatel o studijní vízum jsem musel taképrokázat, že mám dost finančních prostředků naúhradu ubytování a všech výdajů spojených s pobytem v USA po celou dobu studií. Po vy-plnění žádosti s přiloženým stipendiem a výpi-sem z bankovního účtu rodičů jsem získal po-třebné dokumenty z Berklee a na americkéambasádě v Praze zažádal o studijní vízum,které mi obratem přišlo do schránky.

Tady jsi tedy ukončil studium na konzervatoři a odletěl do USA.Dá se to tak ř íct, ale ve své podstatě jsem nakonzervatoři neoficiálně skončil hned, jak jsemdostal stipendium. V květnu 1998 se můj světzměnil po druhé, a to když jsem přistál na „LoganAirport“ v Bostonu. „Ty krávo“, řekl jsem si, kdyžjsem po odbavení stál před letištní halou. Dodnessi pamatuji na svůj první nádech vlhkého přímoř-ského vzduchu. Byl to úplně jiný pocit, než jsemznal z Evropy. Mávl jsem si na taxík – přesně tak,jak jsem to znal z amerických filmů – a nechal sezavézt na Berklee College of Music. Cesta z letiš-tě do Bostonu stála asi šestnáct dolarů. Dal jsemtaxikáři dvacku a on se mě zeptal, jestli chci vrátitdrobné. „Samozřejmě,” odpověděl jsem. V hlavě

V roce 1997 získal Libor stipendium ke studiuna Berklee College of Music v Bostonu

cokoliv, abych druhému pomohl. To je tady v Americe běžnou věcí. Nejprve jsem si myslel,že je to pouze Rick, který je tak strašně mocochotný a snaživý, ale netrvalo dlouho a zjistiljsem, že většina lidí je tu ve své podstatě taková.Rick se mi také tenkrát postaral o veškeré papíro-vání spojené s výměnou učitele. Jsem s ním odté doby stále v kontaktu a nikdy nezapomenu nato, jak moc mi pomohl.

Takže Tvým profesorem byl nakonec opravdu Kenwood Dennard?Ano, hned první semestr. Dostal jsem se mezi jeho žáky, což byli bubeníci v šestém až osmémsemestru studia.

Jak probíhala samotná výuka?Každá soukromá hodina, stejně jako každý ji-ný kreditovaný předmět, má dané curriculum a zkoušky uprostřed a na konci semestru. Osob-ně si myslím, že je to škoda, protože na Berkleeučí elita bubeníků a každý z nich s vámi musí dě-lat to samé – to, co odpovídá vašemu ročníku. V tom prvním to byly metličky, cvičení na malýbubínek a všechny základní žánry ke zkouškám.Takže ať je to Mike Mangini, Rod Morgenstein,Skip Hadden, Jon Hazilla, Kenwood Dennard, Da-ve DiCenso nebo „DRUM GOD“ osobně, musís tebou k přehrávkám a ke zkouškám nacvičovatto samé! Naštěstí jsem našel cestu, jak se tomuvyhnout. V první hodině jsem si zjistil, co všechnoje ke zkouškám potřeba, jak v polovině, tak na kon-ci semestru a nacvičil jsem si to. Na další hodi-ně jsem to pak profesorovi všechno zahrál a onviděl, že se tím nemusíme zabývat. Po zbyteksemestru jsem pak mohl dělat s každým svýmsoukromým profesorem to, co jsem chtěl a o cojsem měl zájem. Třeba od Roda Morgensteinajsem dostal party tří jeho skladeb z první des-ky Rudess/Morgenstein project.

A co další předměty zaměřené na bicí?Další volitelné předměty s přímým zaměřením na látku související s hlavním oborem jsou tzv.

„Labs“ – lekce ve skupině. Každou „Lab“ vyučujepedagog, který je v daném oboru kvalifikovaný a více či méně uznávaný. Používané materiályjsou většinou sjednocené výtahy z mnoha publi-kací, které si každý profesor sám připravuje. Kaž-dý má svůj způsob a důvody, proč a jak s nimipracovat. V mnoha případech jsou používané no-tové materiály a učebnice právě ty, které dotyčnýsám napsal, a nebo se nějakým způsobem podí-lel na jejich publikaci.

Takže se opět jedná o velmi cenné informace z první ruky, že? Přesně tak.

Jak přesně taková skupinová hodina probíhala?Učebna měla většinou 6 až 10 bicích sad, které byly rozmístěny do půlkruhu před tabulíuprostřed třídy. Každý žák dostal například ko-pii stránky z učebnice, na které se mělo danouhodinu pracovat, aby si mohl dělat poznámkypřímo do materiálu. Profesor vždy vyložil a de-monstroval látku obsahující důležitá logická spo-jení. Proč zrovna takhle se dotyčná věc má hrát,kdy a jak to vzniklo apod. Kupříkladu již zmiňova-ný Jon Hazilla studoval u Max Roache, Johna Ri-leyho či Joea Morella, takže jeho výklad a náhlednapříklad na „Master Studies“ byl totožný s auto-rem. V průběhu hodiny dostal každý šanci si da-ný materiál vyzkoušet. Rozumělo se samo sebou,že veškerou látku bude každý žák př íští týdenzvládat a namátkou si většinou každý profesorověřil, že jsme na tom doopravdy pracovali.Všichni profesoři na celé Berklee College of Mu-sic vždy rádi odpověděli na jakékoliv otázky týkají-cí se tématu. Když tady studujete, máte neustálepocit, že na kohokoliv se obrátíte, každý chce, abyse vám dařilo. A když vidí opravdový zájem, udě-lají vše pro to, aby jste uspěli. Vezmi si napříkladtzv. „Office Hours“, což je čas, který měl každýprofesor jednou týdně vyhrazený a byl k dispoz-ici ve své učebně na extra soukromé, neplacenékonzultace. Stejně, jako soukromé hodiny, i každý„Lab“ měl pouze dvě významné zkoušky. V polo-vině semestru „Midterms“ a na konci „Finals“.Většina mých spolužáků byla pozadu, a tak jsemve většině předmětů na bicí (rozhodně ne v into-naci nebo harmonii) měl vždycky extra materiálya cvičení, která si pro mě vyučující připravili. Sna-žil jsem se toho naučit co možná nejvíce, a takjsem se domluvil s profesory, abych mohl i bezoficiálního zápočtového kreditu sedět v dalších jejich „labs“, které vyučovali, a na které jsem v po-čátečních semestrech neměl nárok. Do každéhosemestru samozřejmě patřily i povinné předmě-ty jako intonace, sluchová cvičení a harmonie. Já jsem jim říkal „Nutné zlo“.

Rozhovor

www.music-store.cz68 LEDEN 2015

„KDYŽ TU STUDUJETE,MÁTE NEUSTÁLE POCIT,ŽE NA KOHOKOLIV SEOBRÁTÍTE, KAŽDÝ CHCE,ABY SE VÁM DAŘ ILO. [ . . . ]KDYŽ VID Í OPRAVDOVÝZÁJEM, UDĚLAJÍ VŠE PROTO, ABY JSTE USPĚLI . . . . “

Libor se šéfredaktorem časopisu DRUM!Magazine – Andym Doerschukem

Během studií na Berklee studoval Libor u svkělých hráčů, jako jsou například (zleva)Kenwood Dennard, Rod Morgenstein či Jon Hazilla...

S jakými učiteli jsi tedy studoval?Během studií na Berklee jsem měl štěstí a studo-val jsem u mnoha skvělých a světově uznávanýchbubeníků. Jistě znáš jména jako jsou Rod Morgen-stein, Jon Hazilla, Kenwood Dennard, Dave DiCen-so, Rick Considine, Skip Hadden, Bob Tamagni, EdKaspik, John Ramsey, Casey Scheuerell. Dodnesjsem s mnohými v kontaktu.

A co hra v souboru, dali jste s dalšími studenty dohromady nějakou kapelu?Už při studiích jsem se po řadě celovečerních „ja-mování“ dal dohromady s lidmi, kteří měli podob-ný hudební záměr a vkus. Moje první oficiální ka-pela se jmenovala „3 Ring Circus“ a náš singl sedokonce dlouho držel na špičce tenkrát právě za-čínajících internetových rádií. Toto trio bylo v se-stavě: Kevin Hammer (klávesy), Kai Kurosawa(Warr guitar – nástroj velmi podobný „Chapmanstick“, na který hraje třeba i Tony Levin) a já.

Dostalo se vám od školy v tomto směru nějaké podpory?Myslím tím, zda vám škola např. poskytla zkušebnu apod.?To je tu víceméně samozřejmost. Každý žák naBerklee má možnost si dopředu zamluvit zkušeb-nu na určitou hodinu, aby nemusel čekat na chod-bě až se nějaká uvolní. Dokonce i naše CD jsmenatáčeli v nahrávacím studiu na Berklee College.Pamatuju si, že jsem všechno tenkrát natáčel nabubny Kenwooda Dennarda! Bohužel, v této se-stavě kapela nefungovala dlouho. Naše názory nato, kam by naše hudba měla směřovat, se pomaluale jistě rozcházely. Kai nakonec odjel do Los An-geles studovat Warr quitar. S Kevinem jsme začalihledat nové členy do kapely ,která by nás oba lé-pe stylově vystihovala a naplňovala.

Povedlo se nám sehnat kytaristu a zpěváka a zalo-žili jsme projekt: „Infinity Minus one“. Kevin, Josh,Denis a já. Bylo velmi těžké sehnat někoho na ba-su, poté co jsme hráli s Kai Kurosawou. S hostují-cím basákem jsme natočili naší první desku. Za-nedlouho po vydání jsme měli to štěstí, že se námozval Kelly Conlon! Ano,ten Kelly Conlon z kapely„Death“ a my mysleli, že jsme komplet. Bohužel,zpěvák Denis nesnášel intenzivní a dlouhé zkouš-ky. Vystřídal ho Kurt Gombar a my mohli vyrazitna turné po východní části USA.

Dnes už tato kapela neexistuje a Ty ses vrhnul na pedagogickou činnost.Pomalu ale jistě jsem zjišťoval, že cvičit na bubny,posouvat hranice svých možností a vymýšlet novábubenická cvičení mě baví daleko víc, než koncerto-vání. Od malička jsem měl pevnou vůli, výdrž a rádse zdokonaloval. Chtěl jsem to, co umím, předat dála učit i jiné. Koncertování bylo super, ale nebyl tozrovna můj „Cup Of Coffee“.

Jaké byly tedy Tvé pedagogické začátky? Začal jsem učit v místní soukromé škole ve Wobur-nu ve státě Massachusetts, 20 minut jízdy autemseverně od Bostonu. Bohužel, nebo možná díky bohu,

www.music-store.cz

majitel této školy byl ukrutnej idiot a kvůli pár cen-tům by si nechal vrtat koleno a vyškubat všechnyzuby. Místnost na učení byla všeho všudy 4x4metry bez klimatizace, bez oken a bez jakéhoko-liv přívodu vzduchu. Kryt větrání byl ve stropu je-nom na okrasu kdyby náhodou přišla kontrola. V létě bylo v učebně něco kolem 30 stupňů a v zi-mě jsem učil v milované péřové bundě. Nic z tohoby však nebylo až tak hrozné, ale musel jsem ješ-tě ke všemu učit na „Frisbees“ – jak jsem říkalelektrickým bicím, což se moc dobře nedá, že?

Já samozřejmě vím, že jsi ve Woburnu nezůstal. Co jsi podnikl dál?V létě 2006 jsem si zažádal u banky o půjčku.Našel jsem si prostory pro svou novou školuve Stonehamu a víceméně ji svépomocí přesléto zrekonstruoval. Tři prostorné učebny s kli-matizací, a hlavně se sadou akustických bub-nů. Původně Axiom Drummer’s Place, nyníAxiom Music School, se oficiálně otevírala v zář í 2006. S majitelem se sice taky občaspohádám, ale nerad nadávám do zrcadla sámsobě, a tak jdu raději cvičit…

Mohl bys pohovořit také o své práci pro společnost Grover?Od roku 2000 jsem začal pracovat pro světozná-mou firmu „Grover pro Percussion“, a sice jakospolunávrhář, inovátor a manažer produkce. Z če-ho mám však největší radost, to jsou mé vlastníinovace a nápady mimo Grover, které jsem si na-vrhl, vymyslel, vyrobil, pojmenoval a nyní jsou kmání např. přes internet. Myslím si, že asi každýmuzikant zná tu bezmoc, kdy by si přál něco, coby se mu zrovna teď tak strašně hodilo, ale zatímto neexistuje. Proto jsem po letech cvičení a uče-ní přišel na drobné vynálezy a zlepšovátka, kteráby bylo dobré mít. A vzhledem k tomu ,že je ni-kdo nevyrábí, tak jsem se do toho musel pustit sám.

Mně jsi například věnoval svůj LAM-BLOCK a jsem s ním velmi spokojen.Tak to je super! Ten přišel na svět jako první. Vět-šina mých cvičení na absolutní nezávislost všechčtyř končetin si vyžadovala „nový“ zvuk, který bybyl př íjemný na poslech, pronikavý a přitomcharakterem odlišný od ostatních. „Lam-Block“(laminovaný wood-block) má velmi unikátní,teplý a pronikavý zvuk dřeva. Tělo Lam-Blockuje ručně vyrobeno z laminovaného březovéhodřeva s podélným nářezem uprostřed tenčí stra-ny pro maximální rezonanci. Celý Lam-Block sepak uchycuje pomocí silentblokem odpružené-ho masivního kusu železa ve tvaru pismene „L“s držákem na Tom-Tom.

Jistě nám představíš i své další vychytávky.No jasně, co mám, to představím, a taky je při-vezu všechny s sebou, ať si je můžou bubeníciv Čechách vyzkoušet. Jako učitel jsem častosvým studentům držel paličku nad blanou ma-lého bubínku, aby hráli pouze zápěstím a poti-chu. Jistě to znáš.

Ano, bolí z toho ruka.Přesně tak. Časem to bylo dost únavné a takjsem popřemýšlel a zapracoval na druhém nápadu. Vznikl z toho tzv. P.S.H. (Precise StickHigh) Bracket. Je to v podstatě mechanismus,jehož hlavní část tvoří železná tyčka s nastavi-telnou výškou od blány bubínku nebo padu.Zaplatil jsem poplatek a zažádal jsem si o pro-zatímní patent „Patent Pending“. Do měsíce mipřišel oficiální dopis z Patentového úřadu v USA. Třetím nápadem byl „Twiggy Pad“, který byl do-konce publikován v magazínu DRUM!. Myslím si,že víš, jak je těžké docílit toho, aby žáčci hráli pa-ličkama do jednoho místa na bláně. Twiggy Padje principiálně velmi jednoduchá, ale zároveň vel-mi účinná pomůcka. Podívejte se na mé stránkyna internetu a uvidíte sami.

Připravuješ ještě nějaké další „vychytávky“?Ano, v současné době pracuji na dalších dvounápadech.

Skvělé. Doufám, že do svého příjezdu je stihneš dodě-lat a názorně nám vše předvedeš.Snad ano. Uvidíme.

Rozhovor

70 LEDEN 2015

Podle referencí významných bubeníkůpřináší tato kniha netradiční, kreativní a na práci s rytmem zaměřená cvičení,která dopomohou hráčům na bicí vy-tvořit či zdokonalit svůj přirozený„vnitřní metronom“.

Před dvěma lety vydal Libor Hadravametodickou učebnici s názvem In-Depth Rhytm Studies (Advanced Metronome Functions).

IN-DEPTH RHYTM STUDIES

www.music-store.cz

Na slovíčku s Gavinem Harrisonem

Na konci roku 2012 Ti vyšla kniha „In-Depth RhythmStudies – Advanced Metronome Functions“. Jak Těvlastně napadlo ji napsat?Již od začátku své pedagogické činnosti jsemshromažďoval nápady a materiály na knížku, kte-rá by obsahovala všechno to, co je podle méhomínění často opomenuto či zmíněno pouze povr-chově. Nápad napsat metodickou učebnici vy-cházel především z potřeby zprostředkovat comožná nejvíce důležitých informací pro bubeníkya nejen pro ně.

A jakou měla (má) odezvu?Moje kniha měla skvělé recenze v médiích jakojsou Modern Drummer, Drumhead či iDRUMmagazine. Dostalo se jí také podpory od bubení-ků jako Mike Mangini, Rod Morgenstein, SkipHadden, Jon Hazilla či Dave DiCenso.

Vím, že pracuješ pro časopis DRUM! Magazine. Jak se k takovéto práci člověk dostane?To je docela zajímavý příběh. Jednoho dooprav-dy krásného dne zazvonil v Axiomu telefon a nadruhém konci byl Andy Doerschuk z DRUM! Ma-gazine. Já jsem si nejdříve myslel, že si ze mě ně-kdo dělá legraci. „Andy z DRUM! Magazine? Jo,jasně“, řekl jsem a praštil sluchátkem. Nakonec seovšem ukázalo, že to byl doopravdy Andy a onchudák musel zavolat znovu. Viděl moje YouTu-be videa a ptal se, jestli bych neměl zájem dělatpro jejich časopis online video lekce. Snažiljsem se po telefonu neznít moc nadšeně, ale v duchu jsem skákal 6 metrů vysoko. No ne-budu kecat, měl jsem radost jako „sviňa“!

Také by mě zajímala Tvá spolupráce s kanadskýmvýrobcem činelů Dream Cymbals and Gongs?S touto společností spolupracuji od 2008.Rok předtím jsem byl osloven zástupcem firmy provýchodní

pobřeží USA, jestli bych si nechtěl jejich činelyvyzkoušet. Řekl jsem: „Proč ne.“ Během týdne se Jim Simonian objevil na parkovišti před Axio-mem a přivezl mi na vyzkoušení 200 činelů. Vy-ložil je u mě a odjel s tím, že mu mám dát vědět.

Jaký byl Tvůj dojem? Přece jenom, u nás jsou to zatím méně známé a diskutované činely...To asi ano, ale jejich zvuk je srovnatelný, a někdymožná i lepší, než u jiných světově známých fi-rem. Stejně jako každý jiný nastroj, je potřeba vy-bírat a posuzovat ušima a ne očima. Znám bube-níky, kteří si koupí a budou hrát na Ride od ne-jmenované firmy jenom proto, že stojí 520 $, a tak musí být samozřejmě lepší než jiný za 340 $.

Každý DREAM činel, gong a efekt je ručně vyro-ben z nejkvalitnější slitiny B20, používané jak fir-mou Zildjian, tak například i Sabian. Podle měmají činely Dream velmi příjemný, teplý a bohatýzvuk – přirozený i na nahrávce. Od samého za-čátku byla moje spolupráce s DREAM velmi

profesionální a produktivní. V roce 2012přišel na svět první prototyp mého signova-

ného modelu Signature Dream 10“ Stack,který byl oficiálně uveden na trh na

zimní výstavě NAMM 2013. Pro ve-liký zájem byl za 6 měsíců na to

uveden na trh i jeho o čtyři pal-ce větší brácha Signature 14“ DREAM Stack.

V březnu si je budete moci obadva vyzkoušet i odnést. Poku-sím se přivézt s sebou kro-mě mých Signature Stack co

možná nejvíce alších DRE-AM činelů, abyste si jevšichni mohli vyzkoušet a udělat svým ušním

bubínkům radost.

Rozhovor

LEDEN 2015 73www.music-store.cz

Přidejte se k nám na sociálních sítích

Od roku 2008 spolupracujeLibor s firmou Dream Cymbals

and Gongs, v jejíž nabídcenajdete i jeho signature modely.

„NA SVÝCH SEMINÁŘ ÍCHSE CHCI PODĚLIT O SVÉZKUŠENOSTI A VĚDOMOSTI.RÁD BYCH TOTIŽ POMOHLVŠEM BUBENÍKŮM, KTEŘ ÍMAJÍ ZÁJEM SE NĚCONAUČ IT. [ . . . ] PŘ IVEZU TAKÉSPOUSTU DÁRKŮ A MNOHOČ INELŮ NA VYZKOUŠENÍ.“

A jak ses dostal k paličkám firmy Vater?Docela dlouhou dobu jsem byl firemním hráčemfirmy Silverfox (2001-2011/12). Již tenkrát jsemvěděl , že jestli někdy změním značku, bude topouze přechod k firmě Vater, a to z jednoho pro-stého důvodu. Obě firmy obrábějí dřevo na palič-ky tou správnou cestou, a to na soustruhu sezadním profilovým nožem (Back-Knife Lathe).

Ostatní používají profilové brusné kotouče, na kte-ré se dřevěné kulánky silou natlačí a tím pádemse musejí chladit vodou, aby se třením nespálily.Mokré dřevo, jak všichni moc dobře víme, se vět-šinou zkroutí a je z něj „banán“. Každá palička sepak musí narovnávat jinou mašinou s hydraulic-kými písty, aby zase byla rovná. Většina výrobcůtaké dřevo chemicky odbarvuje, aby všechny pa-ličky vypadaly stejně, což paličce také zrovna napevnosti moc nepřidá. Již od roku 2010 jsem bylv častém kontaktu s Chadem Brandolinim z VaterPercussion. Potkávali jsme se v zákulisí na kon-certech a na bubenickych výstavách (PASIC,NAMM). Skoro pokaždé jsem od něho dostal cih-lu paliček na vyzkoušení. Shoda okolností a párosobních důvodů na vrch mě nakonec dovedlo k tomu, že jsem se za ním jednoho krásného rozjel.

Abych řekl pravdu, krásně ten den moc nebylo.Pamatuji si to moc dobře, protože to bylo v denmých narozenin a venku bylo hnusně. TovárnaVater sídlí ve městě Holbrook, což je přibližně45min cesty autem ze Stonehamu, kde bydlím.Řekl jsem mu rozměry paliček, s kterými jsemhrál, on se podíval do tabulky a přinesl mi ze skla-du model Shedder se slovy: „S tímhle stromemty hraješ? Virgil Donati s tímhle klackem cvičípouze na pad!“ Já si vzal tu paličku do ruky a by-lo jasno. Dostal jsem 4 balíčky VATER Shedders tím, že mu mám dát vědět. Naprosto profesio-nální přístup. Pár dnů na to jsem mu psal, že pa-ličky jsou super a že se považuji za hráče jejichfirmy. Obratem mi odepsal, abych mu poslal pro-mo fotku a poslal mu zpátky podepsaný kontrakt.Bylo hotovo. Za dva měsíce na to byl na světěnovej katalog Vater s mým „ksichtem“ uvnitř.

Jak jednoduché. Vím, že dnes se již pravidelně jezdíš v zimě ohřát do Californie na NAMM Show… Ano. NAMM show je jedna z věcí, které mivždy přišly strašně vzdálené a absolutně nedo-sažitelné, jelikož tato výstava není otevřená proveřejnost. Jednou v prosinci jsem otevřel mailod Andyho z Dream Cymbals, kde mě zval napracovní večeři v rámci NAMM. Od té doby lí-tám každý rok v lednu do Kalifornie na večeři s Dream Cymbals, s časopisem DRUM! Maga-zine a firmou Vater.

NAMM je nejenom příležitost dozvědět se z prv-ní ruky, co nového pro nás firmy nachystaly, alehlavně je to šance potkat se a dát se do řeči sesvětovou elitou muzikantů. Pro mě bylo jedno z nejsilnějších setkání s Virgilem Donatim, který si dokonce vzal mou knížku s tím, že se na ni po-

dívá. Bavili jsme se spolu skoro půl hodiny, alemě to přišlo jako chvilička. NAMM je výstava, nakteré si každý udělá čas a rád si s vámi pokecá.

V březnu se po opravdu dlouhé době podíváš zase domů. Těšíš se?Moc a z mnoha důvodů. Kromě jiného se chcipodělit o své zkušenosti, vědomosti a hlavněbych rád pomohl všem bubeníkům, kteří majízájem se něco naučit. První část seminářů bu-de méně náročná, aby si z nich něco odneslitaké žáčci ze základních škol. Druhá bude urče-na pokročilejším hráčům a pedagogům. Všich-ni zúčastnění dostanou noty a vše tak budemediskutovat a cvičit společně.

Mám pro vás připravené také dvě skladby odNASCENT z desky „Methods For Detection, Ana-lysis, And Isolation“. Ty spolu do detailu rozebere-me, vše si vysvětlíme a naučíme se je.

Přivezu také spoustu dárků, velké množství či-nelů na vyzkoušení s možností zakoupení a sa-mozřejmě rád odpovím na jakékoliv otázky.Určitě si také najdu čas na soukromé hodinypro všechny zájemce a uzavřené semináře proučitele. Rád bych dodal, že nic z toho, o čem jstesi právě přečetli, by se bývalo nestalo, nebýtmých rodičů, kterým jsem nesmírně vděčný a moc si vážím všeho, co pro mě udělali.

Rád bych také tímto poděkoval firmám DREAMCymbals and Gongs, VATER percussion, DRUM!Magazine, PEARL, EVANS a UE za bezmez-nou podporu.

Těším se a doufám, že se v březnu uvidíme… Já se také těším a děkuji Ti za rozhovor. Na zá-věr si dovolím upozornit, že veškeré informacek seminářům jsou již nyní k dispozici na Face-booku na adrese: www.facebook.com/LiborHadravaMarchClinics

Výborně. Díky zíky za rozhovor.√

Kromě svých herních a pedagogickýchdovedností se Libor pustil také do výro-by užitečných pedagogických pomů-cek. Vyobrazený Lam-Block vznikl z po-třeby nového zvuku při procvičovánínezávislosti všech čtyř končetin.

LAM-BLOCK & PSH BRACKET

www.music-store.cz72 LEDEN 2015

Druhým příkladem je PSH (PreciseStick High) Bracket – mechanismus,jehož hlavní část tvoří železná tyčka s na-stavitelnou výškou od blány bubínkunebo padu. Má pomoci studentům držetpaličku nad blanou malého bubínku,aby hráli pouze zápěstím a potichu.