OBLASTNÍ PLÁN ROZVOJE LESŮ Přírodní lesní oblast · Přírodní lesní oblasti 11 –...

OBLASTNÍ PLÁN ROZVOJE LESŮ

Přírodní lesní oblast

11 – Český les

VŠEOBECNÉ ÚDAJE

PLATNOST 2020 – 2039

© ÚSTAV PRO HOSPODÁŘSKOU ÚPRAVU LESŮ BRANDÝS NAD LABEM

POBOČKA PLZEŇ

2020

PLO 11 – Český les OBSAH

© Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. – pobočka Plzeň 2

OBSAH

ÚVOD ...................................................................................................................................................... 4

VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC PLO .............................................................................................. 6

1.1 Organizace pověřená vyhotovením OPRL ............................................................................................ 6

1.2 Platnost OPRL a časový plán vyhotovení ............................................................................................. 6

1.3 Uplatnění připomínek ke zpracování OPRL .......................................................................................... 6

1.4 Výstupy OPRL ....................................................................................................................................... 6

1.5 Vymezení hranic přírodní lesní oblasti a základní plošné údaje .......................................................... 6

HISTORIE OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA ......................................................................................................... 11

2.1 Počátky lesního hospodaření ............................................................................................................. 11

2.1.1 Historie odlesňování ............................................................................................................... 11

2.1.2 Počátky lesnické činnosti a mysliveckého hospodaření ......................................................... 12

2.2 Historický vývoj majetkových poměrů ............................................................................................... 13

2.3 Vývoj hospodářské úpravy a pěstování lesů ...................................................................................... 14

2.3.1 Vývoj hospodářské úpravy ..................................................................................................... 14

2.3.2 Těžba mýtní a předmýtní ....................................................................................................... 16

2.3.3 Obnova lesa ............................................................................................................................ 17

2.3.4 Nové směry hospodaření a hospodářské úpravy lesů ........................................................... 17

2.4 Dřevinná skladba ................................................................................................................................ 18

2.4.1 Vývoj dřevinné skladby........................................................................................................... 18

2.4.2 Historicky doložené rozšíření klimaxových dřevin ................................................................. 21

2.4.3 Původ semen a sadby ............................................................................................................. 22

2.5 Další historické souvislosti ................................................................................................................. 23

2.5.1 Škody na lesích ....................................................................................................................... 23

2.5.2 Myslivost ................................................................................................................................ 25

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ........................................................................................................................... 27

3.1 Poměry geomorfologické a hydrografické ......................................................................................... 27

3.1.1 Geomorfologie ....................................................................................................................... 27

3.1.2 Hydrografie ............................................................................................................................. 34

3.2 Poměry klimatické .............................................................................................................................. 36

3.2.1 Klimatická rajonizace .............................................................................................................. 36

3.2.2 Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů .......................................................... 41

3.3 Poměry geologické a pedologické ...................................................................................................... 49

3.3.1 Geologie ................................................................................................................................. 49

3.3.2 Pedologie ................................................................................................................................ 52

3.4 Poměry vegetační ............................................................................................................................... 55

3.4.1 Regionálně fytogeografické členění ....................................................................................... 55

3.4.2 Biogeografické členění ........................................................................................................... 57

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY..................................................................................................... 59

PLO 11 – Český les OBSAH


SEZNAM TABULEK ..................................................................................................................................... 61

SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................................................... 62

SEZNAM GRAFŮ ....................................................................................................................................... 63

SEZNAM ZKRATEK ..................................................................................................................................... 64

SEZNAM AUTORŮ ..................................................................................................................................... 65

PLO 11 – Český les ÚVOD


ÚVOD

Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích dle § 23 odst. 1. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).

Stanoví pro přírodní lesní oblasti (PLO) rámcové zásady hospodaření. Jsou podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a doporučením pro zpracování lesních hospodářských plánů (LHP) a lesních hospodářských osnov (LHO) dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství (MZe) č. 298/2018 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.

Vyhotovují se ve smyslu § 23 odst. 1 – 4 lesního zákona.

Podrobnosti stanoví vyhláška č. 298/2018 Sb.

Při tvorbě OPRL byly uplatněny:

• „Zásady státní lesnické politiky“ schválené vládou usnesením č. j. 854 ze dne 21. listopadu 2012.

• „Národní lesnický program“ (NLP) pro období do roku 2013, který byl schválen vládou usnesením č. j. 1221 dne 1. října 2008; výsledky z jednání jsou obsaženy v dokumentu „Závěry a doporučení Koordinační rady k realizaci Národního lesnického programu II“.

• „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu“ (NAP), který je implementačním dokumentem „Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (2015)“ a byl schválen usnesením vlády č. 34 ze dne 16. ledna 2017. Akční plán je strukturován podle projevů změny klimatu, a to z důvodu významných mezisektorových přesahů jednotlivých projevů změny klimatu a potřeby meziresortní spolupráce při předcházení či řešení jejich negativních dopadů.

Na základě Zřizovací listiny MZe č.j. 27819/2001-3030 ze dne 11. 07. 2001 včetně následujících dodatků je Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) pověřen v bodě č. 2 vyhotovováním a správou dat oblastních plánů rozvoje lesů včetně zajišťování jednotného typologického systému lesů ČR.

V textu uvedená data a mapy odpovídají vyhodnocení stavu podkladových dat v roce zpracování OPRL2, tj. v roce základního šetření OPRL2.

VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC PLO

PLO 11 – Český les VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC PLO


VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC PLO

1.1 Organizace pověřená vyhotovením OPRL

Oblastní plán rozvoje lesů (OPRL) pro PLO 11 – Český les zpracoval Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), pobočka Plzeň. Odpovědným pracovníkem za zpracování je Ing. Jana Jiráková.

1.2 Platnost OPRL a časový plán vyhotovení

OPRL pro PLO 11 se zpracovává na celé ploše lesů v PLO a má platnost od 2020 do 2039.

ÚHÚL Brandýs nad Labem vypracoval v rámci pilotního projektu metodiky pro zpracování jednotlivých témat (kapitol) OPRL. Odbor hospodářské úpravy a ochrany lesů Ministerstva zemědělství (MZe) svolal na 25. 06. 2019 základní šetření k vypracování OPRL, které se konalo v budově ÚHÚL Brandýs nad Labem. Ze základního šetření byl vyhotoven protokol.

Předpokládaný termín závěrečného šetření byl stanoven na rok 2020.

1.3 Uplatnění připomínek ke zpracování OPRL

Dle vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. (nahrazena vyhláškou MZe č. 298/2018 Sb.) § 1 odst. 3 byl ve Věstníku MZe č. 1/2018 vyhlášen záměr vypracovat oblastní plán rozvoje lesů pro PLO 11 – Český les a stanoven termín 31. 3. 2018, do kterého mohly dotčené právnické a fyzické osoby uplatnit své písemné připomínky k zásadám hospodaření v dané PLO.

Písemné připomínky neuplatnily žádné dotčené instituce.

1.4 Výstupy OPRL

Výstupem OPRL jsou textové, tabelární a mapové výstupy vyhotovené v digitální formě. Mapové dílo OPRL je umístěno na mapovém serveru, přístupném na internetových stránkách http://www.uhul.cz/mapy-a-data/katalog-mapovych-informaci. Vlastní textové zpracování včetně grafických a tabelárních přehledů má tři části: „Všeobecné údaje“, „Analýza stavu a vývoje“ a „Syntéza a návrhy“. Obsah je v souladu s § 3 odst. 1 vyhlášky MZe č. 298/2018 Sb. Textové části v digitální formě jsou přístupné na stránkách www.uhul.cz nebo v tištěné podobě v knihovně pobočky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Plzeň, Nám. Generála Píky 8, 301 58 Plzeň.

1.5 Vymezení hranic přírodní lesní oblasti a základní plošné údaje

Rámcový popis hranice přírodní lesní oblasti (PLO) uvedené v příloze č. 1 k vyhlášce č. 298/2018 Sb.:

Hranice PLO na severu vede od státní hranice se SRN přes Pomezí nad Ohří – Podhoří - Skalka - Cheb – Svatý Kříž – Krásná Lípa – dále po státní hranici se SRN – Starý Hrozňatov - Kozly – Doubrava – Horní Lažany – Salajna – Dolní Žandov (až potud je hranice společná s PLO 2) – Horní Žandov – Stará Voda – Kynžvart – Valy (tato část hranice je společná s PLO 3) – Velká Hleďsebe – Horní Ves – Ctiboř – Světce – Dlouhý Újezd – Maršovy Chody – Úšava – Nové Sedliště – Mlýnec – Velké Dvorce – Kundratice – Malé Dvorce – Třískolupy – Třemešné – Bělá nad Radbuzou – Újezd Svatého Kříže – Starý Kramolín – Mutěnín – Hora Svatého Václava – Načetín – Hvožďany – Šitboř – Vlkanov – Nový Kramolín – Postřekov – Klenčí pod Čerchovem – Trhanov – Pila – Havlovice – Domažlice – Stráž – Tlumačov – Kout na Šumavě – Starec – Prapořiště – Kdyně – Podzámčí – Němčice – Mezholezy – Úsilov – Slavíkovice – Nová Víska – Dlažov – Miletice – Běhařov – Pocinovice - Nové Pocinovice (hranice společná s PLO 6) – Hadrava – Chudenín – Uhliště (hranice společná s PLO 12) – Svatá Kateřina, státní hranice se SRN (tato část hranice PLO je společná s PLO 13) a po ní zpět k výchozímu bodu Pomezí nad Ohří.

Soupis všech katastrálních území (k. ú.), které spadají celé nebo svojí částí do PLO 11, je uveden v příloze č. 1. Do PLO 11 – Český les spadá 60 k. ú., z toho 28 k. ú. není v oblasti zastoupeno celou plochou.

http://www.uhul.cz/mapy-a-data/katalog-mapovych-informaci

http://www.uhul.cz/mapy-a-data/katalog-mapovych-informaci



Grafické zobrazení hranic krajů a hranic správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP) je znázorněno na Obrázku 1.2.

S PLO 11 sousedí tyto PLO:

• PLO 2 Podkrušnohorské pánve (na severu)

• PLO 3 Karlovarská vrchovina (na severovýchodě)

• PLO 6 Západočeská pahorkatina (na východě)

• PLO 12 Předhoří Šumavy a Novohradských hor (na jihovýchodě)

• PLO 13 Šumava (na jihu)

Přesný průběh hranice PLO je v digitální podobě v datovém skladu ÚHÚL.



Plošné údaje

Tabulka 1.1 Základní charakteristiky

Název Český les

Celková plocha [ha] 110 063

Plocha lesa dle OPRL [ha] 65 809

Lesnatost [%] 59,8

Nadmořská výška [m n. m.] 421,26 – 1041,06

Lesní vegetační stupně 3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový, 6. smrkobukový

Zeměpisná poloha 49°15'48,79" – 50°05'38,07" s.š.; 12°15'34,19" – 13°09'57,84" v.d.

Zdroj: ÚHÚL – OPRL, stav k 01. 01. 2018

Přehledové mapy

Obrázek 1.1 Přehledová mapa (Zdroj: ÚHÚL, stav k 01.01.2018)



Obrázek 1.2 Správní členění PLO 11 – Český les – kraje, ORP (Zdroj: ÚHÚL, ČÚZK)

HISTORIE OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA

PLO 11 – Český les HISTORIE OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA


HISTORIE OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA

Podklady pro zpracování této kapitoly byly čerpány zejména z elaborátů historie lesů zpracovaných podle Pracovních postupů hospodářské úpravy lesů 1. díl, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 1973.

Historické průzkumy jsou zpracovány pro lesní hospodářské celky (LHC) s odkazem na bývalé majetky nacházející se celé nebo zasahující jen částečně do PLO 11.

Přírodní lesní oblasti 11 – Český les se týkají díla zpracovaná Ing. J. Ministrem (Oblastní elaborát historického průzkumu, oblast Český les), J. Tlapákem (Historický průzkum lesů lesního hospodářského celku Přimda ll), J. Tlapákem společně s J. Pauknerem (Historický průzkum lesů, bývalé velkostatky Kout-Trhanov a Domažlice) a M. Tomandlem (Historický průzkum lesů pro oblast Západočeská vrchovina). Uvedené podklady jsou dostupné na plzeňské pobočce Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem.

2.1 Počátky lesního hospodaření

2.1.1 Historie odlesňování

Na počátku našeho letopočtu bylo území Českého lesa těžko prostupným pralesem jedlí, smrků a buků s příměsí javorů. Na hřebenech hor smíšený les přecházel v čisté smrčiny, na rašelinách ho střídala zakrslá borovice bahenní. Původní prales měl bohatou věkovou strukturu (vedle staletých stromů stáli jedinci středního věku i mladý nálet). V místech prolomení starého lesa dočasně dominovaly byliny a keře. Pro tento mohutný prales západních Čech, o němž nacházíme na počátku našeho letopočtu zmínku již u Ptolemaia, se používal název Hercynia.

Podle líčení kronikáře Kosmy (zemřel 1125 n. l.) byla pohraniční horstva Šumava i Český les pokryta téměř neporušenými lesy, které zasahovaly hluboko do Čech i do sousedních zemí. O zemských hranicích se zdůrazňovalo, že jdou středem pomezního hvozdu (media silva), což znamenalo, že pomezní hercynský les tvoří přirozenou pevnou hradbu proti nepřátelům české země. Tento ráz neproniknutelných pralesů si pomezní hvozd uchoval minimálně do doby lucemburské. V oblasti Českého lesa byl pomezním hradem například Tachov, což dává představu o tehdejší hloubce lesa (Dudák et al. 2005).

K většímu osídlování (a tudíž zásahům do původních pralesů) území Českého lesa začalo docházet na rozdíl od vnitrozemí poměrně pozdě. Bylo to dáno jednak přírodními podmínkami, jednak funkcí ochranného valu západní hranice Čech před nepřáteli. K dřívějšímu osídlování Českého lesa došlo v jeho severní části na Chebsku. Tato oblast však před r. 1265 nenáležela k Čechám, ač je doložené, že již v r. 863 byla osídlena Slovany. Velká část lesů na Chebsku náležela k tzv. říšskému lesu, sahajícímu původně hluboko do nynějších Bavor. Až ve 14. století král Jan Lucemburský pověřil lesmistrovským úřadem dědičně město Cheb. S lesníky a včelaři říšského lesa byly sepsány jejich dosavadní práva a zvyklosti, které se nazývaly Chebský lesní řád. Okolí Plané bylo osídleno ve 12. století, kdy byla pod královským hradem založena sídliště rodem Dobrohostů. Teprve později sem začali pronikat Němci ze sousedství, patrně za kutáním po kovech. Ti tu založili v 15. století městečko Michaelsberg. Chodová Planá se připomíná v r. 1219. Tachov byl postaven Soběslavem I. v letech 1126-1131 jako ochranný hrad. Obce, které v okolí ve 13. a 14. stol. vznikly, založili již převážně Němci. Majitelé zdejšího panství, Losimthalové, zde začali usazovat německé osadníky a založili obce Pavlův Studenec, Tři sekery, Kamenný Dvůr, Milíře, Výšinu, Jalový Dvůr, Oboru, Ostrůvek, Huť u Tří Seker, Slatinu, Krásné. Přimdu vystavěli v r. 1121 jako hrad Němci z Falce. V okolí hradu byla založena řada obcí s německým obyvatelstvem, kterému dal Karel IV. právo na potřebné dřevo z okolních lesů. Jednalo se např. o obce Jadruš, Kundratice, Třískolupy, Rájov a Orlová. Území Újezdu Sv. Kříže bylo až do poloviny 16. století velmi lesnaté. Bylo zde jen 5 obcí: Bělá, Čečín, Bezděkov a Třemešná. Teprve po této době díky rozvoji sklářství a později



železářství tu vznikly obce Eisendorf (Železná), Bystřice, Fuchsova Huť, Novosedly a kolem roku 1580 Grafenried (Lučina).

Při posuzování zásahu a vlivu nových obyvatel do původnosti lesních komplexů Českého lesa je třeba si uvědomit, že vlastní založení usedlostí mnohdy značně předcházelo prvním historicky doloženým zprávám o nich. První historická zmínka o Hostouni je z r. 1247, Mutěnínu z r. 1293, Klenčí z r. 1325, Trhanovu z r. 1621, Kdyni z r. 1369, Koutu z r. 1544, Újezdu Sv. Kříže z r. 1352, Horšovském Týnu z r. 1230, Poběžovicích z r. 1359 a o Domažlicích z r. 1086.

Vznik jakéhokoliv osídlení v lesnatém území Českého lesa znamenal vždy větší či menší zásah do okolních lesů. Čím toto sídliště bylo větší, tím intenzivnější zásah z hlediska těžby a klučení lesa byl. Vcelku je možné říci, že si Český les v šíři 5-10 km od zemských hranic (kromě nejsevernější části) zachoval svou, jen málo porušenou, formu původního pralesa až do poloviny 17. století. Bylo to díky jeho obranné funkci, která byla zdůrazněna úlohou Chodů, jako strážců hranice proti nepřátelům českých zemí. Teprve po tomto období začíná silnější narušování původního pralesa. Majitelé panství se snaží lépe a intenzivněji využívat lesního bohatství. Až dosud se jen mírně těžilo obyvateli řídce roztroušených osad pro jejich vlastní potřebu, smolařilo a místně pálilo něco dřevěného uhlí. Mimo osídlování, spojeného s klučením lesních porostů pro zemědělské využívání (Tachovsko), bylo velké množství dříví spotřebováváno sklářstvím, které od druhé poloviny 17. století doznalo značný rozvoj. Větší sklárny byly zejména v oblasti panství Planá, Poběžovice, Mutěnice, Trhanov-Kouty, Lesná, Tachov, Domažlice. Pro tyto sklárny bylo třeba velké množství potaše, na jejíž výrobu se spotřebovalo značné množství dříví.

K dalšímu významnému nárůstu spotřeby dříví došlo v souvislosti s budováním železných hamrů v 18. stol. a počátkem 19. stol. na panstvích Přimda, Trhanov-Kouty, Chodová Planá, Planá a Tachov. To vše, spolu s rychle rostoucím počtem obyvatelstva v dané oblasti, mělo neblahý vliv na lesy, ve kterých se pouze těžilo, aniž by bylo postaráno o jejich obnovu. K ukončení exploatace zdejších lesů došlo až začátkem 19. století, kdy se trend zastavil a dochází k jejich postupné obnově.

2.1.2 Počátky lesnické činnosti a mysliveckého hospodaření

Území Českého lesa bylo v počátcích českého státu převážně majetkem panovníka. V držení panovníka byl zejména pohraniční hvozd, kde vznikaly skupiny chodských vsí. Karel IV., který si uvědomoval velký význam lesů, se proto za své vlády snažil předejít jejich devastaci, protože v některých oblastech byly již lesy „porúbané, vykopané a některé dokonce vyorané“. Proto Karel IV. okolo roku 1350 vydal, jako jeden z prvních pokusů o úpravu hospodaření v lesích, zemský zákoník Majestas Carolina. Zde byla zakotvena poměrně přísná ustanovení na ochranu lesů. Například lovčím a hajným v královském lese se pod trestem ztráty pravé ruky zakazovalo kácet dříví mimo souše a vývraty. Předpis řešil některé zásady a zákazy při hospodaření v lesích, ale kvůli odporu zemské šlechty se nikdy nestal zákonem.

Až poměrně pozdě došlo v Českém lese ke konsolidaci lovecko-lesnických poměrů tím, že král Jan Lucemburský pověřil „lesmistrovstvím a lovcovstvím“ dědičně město Cheb. V důsledku sporu o chebské lesmistrovství či lovcovství byly roku 1379 sepsány povinnosti, zvyklosti a práva lesníků, lovčích a včelařů jako „chebský lesní řád“.

Král Václav IV. potvrdil v roce 1395 Chodům jejich starodávné právo, aby v královských lesích mohli těžit dříví pro svou potřebu na stavby i palivo.

V době předhusitské působila v lesích značné škody pastva dobytka. Přestože přispívala nemalou měrou k postupnému prořeďování a často i k zániku lesů, byla povolována i panovníky v královských lesích.

První zprávy o měření a odhadech lesů v Českém lese pocházejí z roku 1554, kdy byl již pociťován nedostatek dříví v Plané u M. Lázní, kam ho dováželi z Tachovska. Dne 15. 4. 1754, za Marie Terezie, byl vydán „Císařský královský patent lesů a dříví, ustanovení v království Českém se týkající“. V jeho úvodu se zvláště upozorňovalo, že bylo nutno učinit přítrž neustálému kácení a pustošení lesů, jestliže mělo být do budoucna



zabráněno kritickému nedostatku dříví. Proto bylo přísně zakázáno jakékoliv svévolné ničení lesů, a to jak panských a městských, tak i obecních a poddanských. Tento tereziánský lesní řád český položil historický základ k vytvoření státní péče o lesy. Dozor nad dodržováním lesního řádu byl v Čechách svěřen krajským úřadům.

Nový lesní zákon byl vydaný císařským patentem č. 250 z 3. 12. 1852. Podle tohoto zákona se lesy rozdělovaly na říšské lesy, tj. lesy státní, lesy obecní, náležící městům a obcím, a lesy soukromé, patřící jednotlivým občanům, řádům a nadacím. Les byl definován jako trvale udržované organické společenstvo půdy a planě rostoucích lesních dřevin. Největší význam pro další vývoj lesů měla ustanovení tohoto zákona o povinném zalesnění vykácených ploch nejdéle do pěti let a předpisy zakazující pustošení lesů i jakoukoliv přeměnu lesní půdy na jiné kultury bez úředního povolení. Dále to byly články o povinném státním zkoušení vedoucích lesních hospodářů a lesního ochranného personálu, články týkající se ochrany lesů, zákazu dělení obecních lesů a zavedení úředního dozoru nad lesy. Tento první lesní zákon z roku 1852 byl na svoji dobu velmi pokrokový a měl značnou životnost a aktuálnost, o čemž svědčila i ta okolnost, že s určitými doplňky platil až do roku 1960, tedy 107 let.

2.2 Historický vývoj majetkových poměrů

Území Českého lesa bylo v počátcích českého státu převážně majetkem panovníka. Ten postupně, počínaje 12. stoletím, v rámci tzv. klášterní kolonizace věnoval rozsáhlé újezdy církvi. V držení panovníka byl v té době obtížně přístupný pohraniční hvozd. Postupně tam vznikaly skupiny chodských vsí zejména na Domažlicku, Tachovsku a v okolí hradu Přimdy. Obyvatelé těchto obcí střežili zdejší část hranice proti nepřátelům české země a měli od panovníků za tuto službu řadu práv a výhod. Tyto obce připomínají dnešní názvy Chodovy, Stráže, Strážovy.

Po Bílé hoře došlo k mnoha majetkovým změnám, kdy panovník zabavil majetky osob a šlechtických rodů, které se proti němu postavily. Byl zkonfiskován rozsáhlý majetek horšovskotýnských Lobkowiczů, který získali Trauttmansdorffové. Wolfovi Bedřichu Lamingerovi bylo odňato panství Újezd Svatého Kříže, jež koupil jeho bratr Wolf Vilém, který také přikoupil chodské vesnice konfiskované městu Domažlice. Wolf Maxmilián Laminger vybudoval rozsáhlé panství Kout–Trhanov. V kraji se usídlili také Kolowratové, kteří získali rozsáhlé panství Velké Dvorce-Přimda. Koupil ho hrabě Jan Václav Novohradský z Kolowrat v roce 1675. V centru lesního hospodářství vznikl v roce 1742 barokní lovecký zámeček Diana, pojmenovaný podle řecké bohyně lovu. Roku 1928 se stal majitelem panství Jindřich Kolowrat-Krakovský. V roce 1930 založil na Dianě „Západočeské dřevařské závody Jindřicha Kolowrata“ na výrobu dřevěných domků. Pro dopravu dřeva zavedl velmi pokrokový převoz kulatiny na gumových pneumatikách značky „Kolowrat“. V roce 1943–1945 bylo panství českému šlechtici zestátněno a převedeno na německou říši. Navráceno bylo v roce 1945. Po únoru 1948 byl majetek rodu Kolowratů-Krakovských znárodněn a dřevařské závody zlikvidovány. Na základě restitučních zákonů byly nemovitosti v roce 1992 vráceny původnímu majiteli Jindřichu Kolowratu-Krakovskému, který žil od roku 1948 v USA. V roce 1996 (ve věku 96 let) Jindřich Kolowrat-Krakovský zemřel. Novým vlastníkem pozemků se stal syn František Tomáš Kolowrat-Krakovský, který pokračoval v řádném lesnickém hospodaření podle nově zpracovaného lesního hospodářského plánu. V roce 2004 František Tomáš Kolowrat-Krakovský zemřel. Jeho životní partnerka JUDr. Dominika Kolowrat-Krakovská, matka nezletilého syna Maximiliana a dcery Francesky, převzala správu rodinného majetku. V současné době jsou majiteli Francesca Dominika Kolowrat-Krakovská a Maxmilian Alexander Kolowrat-Krakovský.

Ve 2. polovině 19. století patřili k největším vlastníkům lesů v oblasti Českého lesa tito majitelé: Windischgrätzové, Löwensteinové, Trauttmansdorffové, Hohenzollernové, Stadionové, Kolowratové.

Obecně lze konstatovat, že lesní držba v oblasti Českého lesa se jen málo měnila a byla poměrně ustálená. Majetky většího rozsahu, zformované po třicetileté válce do plošně vymezených panství a statků, se zachovaly až do poloviny 19. století a po malých změnách až do první pozemkové reformy (zákon č. 215/1919 Sb.). Velké změny nastaly až po roce 1945, kdy převážná většina majetků byla zkonfiskována a zestátněna. Bylo to nejprve na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci



německého majetku, a dále v roce 1948 na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi pozemkové reformy, který postihl majetky větší než 50 ha, a podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Podle zákona č. 279/1949 Sb. a vládního nařízení č. 90/1950 Sb. byly převzaty státem lesy měst a obcí a podle vládního nařízení č. 81/1958 Sb. lesy lesních družstev. Po roce 1945 bylo výrazně zredukováno osídlení v téměř celé oblasti. V té době byla rovněž zalesněna řada nelesních půd.

Po zestátnění soukromého majetku po roce 1950 byly veškeré lesy v oblasti Českého lesa až do nabytí účinnosti zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve vlastnictví státu prostřednictvím Západočeských státních lesů Plzeň. Po nabytí účinnosti výše uvedeného zákona začaly Lesy České republiky, s. p. jako povinná osoba předávat lesy oprávněným soukromým vlastníkům a podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, obcím a dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, také církvím.

Přesto v dané oblasti je v současné době největším vlastníkem stát prostřednictvím zmíněných Lesů České republiky, s. p. Lesy spravované státem zaujímají 68 % porostní plochy. Následují obecní a městské lesy (město Domažlice, město Cheb, město Přimda). Jedinými vlastníky z řad fyzických osob s majetkem nad 50 ha lesní půdy jsou F. D. Kolowrat-Krakovská a M. A. Kolowrat-Krakovský (děti zesnulého pana Františka Kolowrat-Krakovského), vlastnící 9 % lesů v oblasti PLO 11. Klášterní lesy Strahov s. r. o. vlastní cca 2 % porostní plochy.

2.3 Vývoj hospodářské úpravy a pěstování lesů

2.3.1 Vývoj hospodářské úpravy

První náznaky určité systemizace lesů, coby základu budoucí hospodářské úpravy lesů v dané oblasti, lze najít již od 1. poloviny 18. století, ačkoliv k vypracování řádných osnov došlo u většiny lesních majetků až na konci 18. století a na počátku 19. století.

První snahy lze vysledovat nejdříve u větších lesních majetků. V lesích města Chebu byl proveden primitivní popis a mapování v roce 1712-1737. Historie hospodářské úpravy lesů na Tachovském panství je stará přes 200 let. V r. 1796 byli pověřeni vypracováním první systemizace známí čeští lesníci Ehrenwerth a Benoni. Nejdříve provedli na základě josefinského katastru zmapování lesů a pak podle tehdejší lanové soustavy vypracovali vlastní systemizaci. Rozdělili polesí tzv. hospodárnicemi (jednotky prostorového rozdělení lesa orientované ve směru mýtního postupu, hlavní průseky) 1 sáh širokými (1 sáh = cca 1,8 m) a vzdálenými od sebe 400 sáhů ve směru předpokládaného směru větru (SZ–JV) na tzv. hlavní oddělení a tyto dále členili kameny a sloupy na paseky 13–17 sáhů široké, prováděné kolmo na hospodárnice. Využívali 80leté obmýtí. Při těžbě se postupovalo tak, že paseky již provedené byly vždy o 3-5 projektovaných pasečných šířek přeskočeny. Obnova měla být zajišťována částečně přirozenou obnovou, částečně síjí. Obnova tímto způsobem se celkem dařila, vítr však kulisy porostů brzy značně rozvrátil. V letech 1864-1871 byly vypracovány lesmistrem Heyrovským saskou metodou osnovy pro jednotlivá polesí. Staré hospodárnice byly použity jako kostra nové rozdělovací sítě, prosekány byly na šířku 4 sáhů a kolmo na ně ve vzdálenosti cca 450 m byly vytyčeny tenátnice (průseky o menší šíři, kolmé na hospodárnice) o šířce 1 sáhu. Vznikla tak oddělení o plochách cca 32 ha. Těžba byla prováděna na 40-60 m širokých pasekách, táhnoucích se po celé délce oddělení proti směru převládajícího větru JV-SZ. Obnova byla prováděna uměle, převážně sadbou tak, že k hlavní dřevině SM byly dle stanoviště přidávány BK, OL, JV, JS, JD a MD. Heyrovský přikládal mimořádnou pozornost zařízení lesa. Proto byla pro veškeré windischgrätské lesní majetky počátkem sedmdesátých let zřízena taxační kancelář podřízená centrální kanceláři windischgrätzkých majetků ve Vídni, a to ve Svaté u Tachova.

Z velkostatku Planá se dochoval první hospodářský plán, který vypracoval v roce 1834 nadlesní Jan Ratzka staťovou soustavou a následně saskou metodou osnovu pro polesí Žďár. Lesy velkostatku Kout-Trhanov byly



zařízeny lanovou soustavou, kterou vypracoval v roce 1790 lesní inženýr Jan Blažek. Později je zařídil Karel Bušek staťovou soustavou hmotovou. Lesy kolowratského velkostatku Přimda byly poprvé zaměřeny a zmapovány v letech 1766-1767 Ing. Aloisem Kolbem. První řádná systemizace byla vypracována v roce 1860 lesmistrem Tschuppikem kombinovanou staťovou soustavou. Domažlické městské lesy byly poprvé zařízeny Ing. Jakubem Schmidtem v roce 1805 staťovou soustavou hmotovou, v roce 1881 pak kombinovanou staťovou soustavou, kterou vypracoval koutský lesmistr Josef Vrbata. To jsou jen některé příklady prvních systemizací lesů v rámci Českého lesa.

Povinnost vypracovat lesní hospodářský plán (LHP) nařídil až zemský zákon č. 11/1893 čes. z. z., který se týkal dohledu nad hospodářstvím v lesích obecních. Zákon stanovil, že obce, v jejichž majetku jsou lesy, jsou povinny zde hospodařit podle určitého hospodářského plánu tak, aby poskytovaly co možná největší trvalé užitky. Další zákon, který stanovil povinnost hospodařit v lesích podle hospodářských lesních plánů, byl zákon č. 37/1928 Sb., o zatimní ochraně lesů.

Z používaných zařizovacích metod to byla (podobně jako jinde v Čechách) metoda lánová, kterou vystřídaly staťové soustavy, nejdříve hmotová, poté plošná a konečně kombinovaná, včetně saské metody, které se tu udržely do posledního desetiletí 19. století. Poté byly vystřídány různými formami porostní soustavy, měnící se působením různých nauk (Judeich, Gayer, Wagner). Tím se měnila i rozdělovací síť na jednotlivých velkostatcích, položená do lesů staťovými soustavami tak, že směr hospodárnic západ–východ se zpočátku změnil ze severozápadu na jihovýchod, a současně bylo těženo v prvním případě od východu a v druhém od jihovýchodu, až se konečně ve smrkových porostech směr pasečení ustálil ve směru sever–jih. I když první hospodářské osnovy vnesly do postupu těžeb určitý řád a zamezily dosavadnímu libovolnému vybírání těžebních míst, na většině majetků nebylo podle nich postupováno - zejména když kalamity rozvrátily mýtné plány, sestavené na dlouhá období dopředu. Změna k lepšímu nastala až na konci 1. poloviny 19. století, kdy se lesní hospodářské plány staly skutečným základem řádného hospodaření, řídícího se zásadou zlepšování výnosu lesa při nedotčení jeho podstaty jak hmotné, tak půdní.

Přesto je třeba konstatovat, že i v tomto období splnila hospodářská úprava lesů na většině majetků svůj kladný hospodářský úkol. To však nelze říci o stránce biologické. Holoseče jako hlavní způsob obnovy v rámci lánových a zejména staťových soustav hospodaření a používání smrku jako prakticky jediné dřeviny změnily za 100 let na území Českého lesa původní smíšené smrko-jedlo-bukové porosty, které zde přetrvávaly podstatně déle než v sousedních oblastech západních Čech, ve smrkové monokultury. Rychlý ústup jedle a buku nastal zhruba až od 20. let 19. století. Na konci 18. století byla většina zdejších porostů hodně řídká a mnoho ploch bylo prázdných. Tyto plochy bylo třeba co nejrychleji zalesnit. Velké množství semene, kterého bylo k této obnově třeba, a poměrně rychlý vzrůst smrku v mládí, vedly k většímu používání této dřeviny. Svoji roli také sehrála touha po zvýšení výnosu z lesa, protože smrk vykazoval značné přírůsty a tím i vysoké zpeněžení.

Zatímco lánová a první soustavy staťové používaly většinou obmýtí 100 i 120 let, zařizovací elaboráty v 2. polovině 19. století začaly obmýtí snižovat.

Z metody staťové se vyvinula metoda věkových tříd. Jejím cílem je dosažení normality v plošném zastoupení věkových tříd a v jejich prostorovém uspořádání. Je to metoda založená především na ploše a obmýtí. Tato metoda hospodářské úpravy lesů se používá dodnes.

První, mnohdy jednoduché, lesní plány a osnovy, které měly vnést do hospodaření v lesích určitý řád a systém, vznikaly v důsledku neutěšeného stavu lesů, a to zejména na větších soukromých lesních majetcích. Mnozí velcí lesní vlastníci měli své vlastní zařizovací kanceláře. Teprve vznik Československé republiky v roce 1918 a následný vývoj vlastnických vztahů, kdy došlo k velkému nárůstu státních lesů, přinesl zájem republiky na formulování a usměrňování jednotné lesnické politiky a metodiky zařizovacích prací. V roce 1935 byla ministerstvem zemědělství zřízena Lesní taxační kancelář v Brandýse nad Labem jako náhrada za zrušená oddělení Oblastních státních lesů a statků. Tímto soustředěním zařizovací služby do samostatné nezávislé organizace byl položen základ dnešního Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL). V roce 1941 bylo zahájeno stanovištní mapování, které položilo základy dnešní typologii lesů. V roce 1944



bylo vydáno vládní nařízení č. 35/1944 Sb., které přineslo do hospodářské úpravy lesů biologické pojetí a zavedlo třístupňové rozdělení lesa.

Do roku 1945 neexistovala v západočeském regionu (jakož i v celé republice) jednotná a systematická hospodářská úprava lesů a její stav byl velmi neuspokojivý. Zařizováním lesů se zde zabývalo několik malých soukromých taxačních kanceláří, přičemž velké lesní majetky měly většinou své vlastní taxační kanceláře. Obecně byl stav hospodářské úpravy v dané oblasti nevyhovující. Je třeba si uvědomit, že došlo k značným majetkovým přesunům lesní půdy na stát díky uplatnění dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, zrádců a nepřátel (jedna ze zákonných norem nazývaných „Benešovy dekrety“). Jednalo se o likvidaci německých lesních úřadů, konfiskaci německého lesního majetku a jeho převedení a zaknihování. Toto prováděly po válce opět obnovené Lesní taxační kanceláře (LTK). Zařizovací služba se proto v nově vzniklých státních lesích prakticky nedělala z důvodu nedostatku pracovníků a nutnosti pracovat na jiných poválečných úkolech. Většina LHP měla prošlou platnost, byly neúplné, s nekvalitními mapovými náležitostmi. Díky konfiskacím bylo velké množství lesů bez jakýchkoliv LHP. Situaci dále komplikovaly velké válečné přetěžby, které předčasně vyčerpaly normální těžební možnosti zdejších porostů. Český les byl oblastí pohraniční, po válce značně vysídlenou a po vybudování různě širokého hraničního pásma s ŽTZ (ženijně technické zařízení, tzv. „dráty“) obtížně přístupnou. Vyhotovení prvních LHP bylo proto velmi náročné a pracné.

Potřeba urychleně vybudovat vlastní státní službu pro vypracovávání LHP nastala bezprostředně po skončení 2. světové války. V západočeském regionu, kam patří celá oblast Českého lesa, vznikla pobočka (tehdy ještě jako TÚSL - technický ústav státních lesů) k 31. 3. 1947 v Plzni.

Po 2. světové válce dochází k prvním snahám o diferencované hospodaření na základě stanovištního průzkumu a jeho typizace. Rámcem je stanovena přírodní lesní oblast (dříve také vzrůstová oblast) a jednotkou stanovištní nebo lesní typ (Plíva et al. 1986).

O začátku úplného a systematického mapování pro potřeby diferenciace hospodaření se dá hovořit od roku 1956, kdy byly publikovány dvě systematiky mapování: Zlatník – geobiocenologické pojetí skupiny lesních typů (Zlatník 1956) a Mezera, Mráz, Samek – stanovištní pojetí lesního typu (Mezera et al. 1956). Jednotný systém mapování, částečně kombinující obě uvedená pojetí lesního typu, platí pro ČR od r. 1970 (Plíva a Průša 1969; Plíva 1971; Plíva a Průša 1991). Na základě typologických jednotek existovaly postupně různé nadstavbové soubory pro odlišení hospodaření. Podle přírodních podmínek se rozlišovaly: obhospodařovací typ – hospodářský soubor lesních typů – cílové hospodářství – cílový hospodářský soubor (nyní). Přidáním porostního typu (převládající dřevina) se pak rozlišoval provozní typ – provozní soubor – hospodářský soubor (nyní). Na tyto hospodářské jednotky se potom začaly vyhotovovat rámcové směrnice hospodaření, které vymezovaly nejen cíle a způsoby hospodaření, ale hlavně tzv. základní hospodářská doporučení (hospodářský tvar, hospodářský způsob, obmýtí, obnovní doba) a cílovou druhovou skladbu (dříve provozní cíl, výhledový cíl, dosažitelný cíl), která se od prvopočátku diferencovaného hospodaření stanovovala zprvu jen na jednotlivé lesní typy a postupně pak na hospodářské soubory (Plíva et al. 1989). Rámcem pro provozní hospodaření se staly lesní hospodářské celky, které se postupně zvětšovaly až na dvojnásobek původní plochy. V současných platných právních normách byla zachována podoba hospodářského souboru a dřívější složky základního rozhodnutí spolu s cílovou druhovou skladbou. Nové pojetí prostorového rozdělení ve vyhlášce č. 84/1996 Sb. v § 6 umožňuje vytvořit dvoustupňové i trojstupňové rozdělení. Osvědčilo se také označování porostních skupin číslem věkového stupně a v případech většího počtu stejně starých skupin doplněním alfabetickým indexem (11a, 11b, 11c…).

2.3.2 Těžba mýtní a předmýtní

V 19. století se na mnohých majetcích při revizích hospodářských plánů setkáváme se stížnostmi na nedostatečnost provádění probírek a zejména čistících sečí. Tyto pro řádné lesní hospodářství důležité postupy byly do poloviny 19. století na většině majetků Českého lesa prakticky neznámy. Příčinou toho byla



skoro úplná bezcennost slabšího dříví, daná nepřístupností daných lokalit, a skutečnost, že většina silnější dřevní hmoty byla zpracována na palivo. Teprve, když se dřevní hmota začala lépe využívat a výroba paliva značně poklesla, začaly se probírky více vyplácet a více provádět. Čistící seče a prořezávky byly dále zanedbávány.

V historických podkladech z panství Kout a Trhanov se konstatuje, že podobně jako na ostatních velkostatcích v Českém lese se zde zpočátku hospodařilo výběrnou sečí, charakterizující toulavé pasečné hospodářství (Nožička 1957), přičemž porosty byly předržovány do 150-200 let. Při tomto způsobu hospodaření se dařilo zejména jedli a buku. Později se přešlo na holoseče s ponecháním nedostatečného počtu výstavků, kdy často docházelo k zatravnění plochy.

I na ostatních panstvích se první těžby v lesích prováděly formou výběru určitých dřevin a sortimentů (tzv. toulavé seče). Tímto způsobem docházelo k postupnému prořeďování stávajících lesů a vytváření keřového patra, jakož i k výrazné změně původní druhové skladby. Cílená obnova lesa se neprováděla a byla ponechána přírodě, tedy přirozenému vývoji.

Převládající selektivní způsob těžeb způsobil, že na konci 18. století byla většina porostů v dané oblasti ve velmi špatném stavu. Po odtěžení vybraných stromů nebyla zabezpečena obnova ve vzniklých mezerách. Navíc k těžbě byly často vybírány nejkvalitnější stromy (podle plánovaného účelu využití dřeva), zatímco méně kvalitní a netvárné kmeny byly v lese ponechány. Výsledné porosty byly prořídlé s mnoha prázdnými, zabuřenělými plochami, které bylo třeba co nejdříve zalesnit. Začaly se využívat holoseče s následnou obnovou síjí smrku. To mělo za následek výraznou změnu zastoupení původních dřevin v celém Českém lese.

2.3.3 Obnova lesa

Později se začalo přecházet na pasečné hospodaření s ponecháním určitého počtu výstavků pro zabezpečení přirozené obnovy. Již lesní řád pro Čechy z roku 1754, tzv. “Císařský královský patent“, obsahuje doporučení k ponechání nejkvalitnějších stromů jako výstavků i k vyzvedávání sazenic z náletů. Při nedostatku semenných let bylo nutno plochy doplňovat síjí. Rozsah provedených síjí však byl malý.

Počátky umělé obnovy spadají až do druhé poloviny 18. století, kdy se začalo používat síje k doplnění míst, kde nevzešel nálet. Koncem 18. století se upouští od toulavých sečí a přechází se na pasečné hospodářství. S přechodem na holosečné hospodaření se stále více uplatňovala umělá obnova síjí a později i sadbou, nebo jejich kombinací. V těchto dobách začal také sběr semen. Ještě v r. 1815 se však v popisu chebských lesů uvádí, že umělá obnova se pro její značnou nákladovost provádí jen výjimečně a omezeně.

K umělé obnově byl v porostech Českého lesa nejvíce využíván smrk. Na konci 18. století byla většina porostů prořídlých s množstvím prázdných ploch, které bylo třeba je co nejdříve zalesnit. Velké množství semene, které bylo k obnově třeba, a poměrně rychlý růst smrku v mládí vedly k většímu používání této dřeviny oproti ostatním dřevinám. Speciálně buk a jedle mimo jiné vyžadují na stanovišti ochranu mateřským porostem, který na rozsáhlých holinách již chyběl. Navíc se jedná o dřeviny, jejichž pěstování ve školkách je náročnější a při vyšších stavech spárkaté zvěře jsou oproti smrku více poškozovány. V neposlední řadě vedla k prosazování smrku na úkor dalších dřevin snaha o zvýšení výnosu z lesa.

2.3.4 Nové směry hospodaření a hospodářské úpravy lesů

Základem současného hospodaření v lesích jsou lesní hospodářské plány (LHP), které se vyhotovují na základě platné lesnické legislativy, což je lesní zákon č. 289/1995 Sb. a vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování. V současných platných právních normách byla zachována podoba hospodářského souboru a dřívější složky základního hospodářského doporučení spolu s cílovou druhovou skladbou. Nové pojetí prostorového rozdělení ve vyhlášce č. 84/1996 Sb. v § 6 umožňuje vytvořit až pětistupňové rozdělení lesa (oddělení, dílec, porost, porostní skupina, etáž), přičemž první dva stupně (oddělení a dílec) představují trvalé rozdělení lesa. Osvědčilo se také označování porostních skupin číslem věkového stupně a v případech většího počtu stejně starých skupin doplněním alfabetickým indexem (11a, 11b, 11c…).



Zásadní změnou pro hospodářskou úpravu lesů byl rok 1996, kdy došlo k převedení vyhotovování LHP do soukromé sféry a ke vzniku soukromých taxačních kanceláří, které zajišťují zařizování lesů státních, vojenských i lesů soukromých vlastníků. Vládním nařízením č. 193/2000 Sb. a 247/2009 Sb. byl ÚHÚL pověřen provedením 1. a později 2. cyklu Národní inventarizace lesů. Inventarizace je postavena důsledně na matematicko-statistických základech, což zaručuje objektivní a spolehlivá data o lesích na území republiky.

Oblast Českého lesa byla dlouhodobě hospodářsky využívána systémem maximálních výnosů, což znamenalo odklon skladby dřevin od přirozené ve prospěch smrkového hospodářství. Smrkové monokultury však nebyly dostatečně stabilní, aby odolaly škodlivým činitelům, zejména bořivému větru. V důsledku rozsáhlých kalamit podíl nahodilých těžeb dlouhodobě překračoval 50 % a v některých obdobích a lokalitách dosahoval téměř 100 %. V těchto případech se nedalo mluvit o cíleném hospodaření - „hospodaření“ spočívalo pouze v likvidaci kalamit a jejich důsledků. Tyto poznatky vedly k poznání nutnosti změny dosavadního způsobu obnovy a výchovy lesních porostů (Dudák et al. 2005).

Na postupnou přeměnu stejnověkých smrkových monokultur rozvrácených kalamitami a poškozených spárkatou zvěří na stabilní a trvale výnosový smíšený les s maximálním využitím přirozené obnovy pod porostem se zaměřuje demonstrační objekt (DO) Přimda. Vzorovou ukázkou hospodaření na vysoce produkčních stanovištích se zvýšenou orientací na mimoprodukční funkce (zejm. rekreační a estetickou) je DO ML Domažlice.

Přibližně na polovině území (56 % lesa) PLO 11 byla v roce 2005 vyhlášena CHKO Český les. Zásady lesního hospodaření jsou zde usměrňovány plány péče (pro CHKO jsou výchozím podkladem pro tvorbu LHP). V praxi to znamená důraz na výběrný, podrostní a případně násečný hospodářský způsob. Podrostně a násečně bylo v posledních desetiletích v některých částech Českého lesa hospodařeno již před vyhlášením CHKO (zejména na majetku ML Domažlice). Na území mimo CHKO se provádí obnova hospodářským způsobem podrostním, násečným i holosečným, nebo jejich kombinacemi. Pro vnášení buku a jedle do porostů se využívají předsunuté kotlíky a skupinová sadba v násecích.

2.4 Dřevinná skladba

2.4.1 Vývoj dřevinné skladby

Historické souvislosti

Na základě dochovaných historických podkladů z jednotlivých lesních majetků je možné konstatovat, že zdejší porosty si do začátku 18. století zachovaly jen málo narušenou formu původního pralesa. Jednalo se o smíšené smrko-jedlo-bukové porosty s pestrou věkovou a prostorovou výstavbou (tzv. hercynská směs). Poměr hlavních dřevin se různil, často převažovaly buk a jedle. Na velkostatku Tachov bylo v roce 1750 smrku 42 %, jedle 23 %, buku 27 %, javoru 6 % a borovice 2 %.

Rychlý ústup jedle a buku z oblasti Českého lesa nastal až začátkem 19. století. Hlavní příčinou bylo zavedení holosečného hospodaření, pastva dobytka v lesních porostech a vysoké stavy zvěře. Přestože si mnozí lesní hospodáři byli vědomi toho, že holoseče a převážné používání smrku k obnově ohrožují životnost lesů, a volali po lese smíšeném, buků a jedlí stále ubývalo. Smrkový nálet do holosečí pronikal rychleji než jedle a buk. Dokud se hospodařilo výběrně a z porostů se těžily jen jednotlivé stromy, neměl tu smrk pro nedostatek světla takové životní podmínky jako buk a jedle. Ovšem s nástupem holosečného hospodaření smrk v oblasti převládl. Změnu dřevinné skladby dokládá například stav na polesí Nebesa (městské lesy Cheb), kde v polovině 17. století převládala jedle, smrku bylo asi 30 % a buku 10-15 %, zatímco v roce 1934 již smrk činil 91 %, zbytek borovice, modřín a jen 0,1 % listnáčů. Trend byl obdobný i u ostatních polesí. S nástupem umělé obnovy se zastoupení smrku prudce zvýšilo.



Současná skladba lesů

V současných porostech je zastoupení jehličnanů 83 % (smrk 74 %, borovice 6 %, modřín 1,5 %, ostatní jehličnaté 1,5 %) a zastoupení listnáčů činí 16 % (buk 8 %, olše 3 %, bříza 2 %, javory 1 %, ostatní listnaté 2 %). Holiny se nachází přibližně na 1 % porostní plochy.

Vývoj dřevinné skladby prezentuje Graf 2.1, který zachycuje současnou dřevinnou skladbu (z LHP/O k roku 2016) podle jednotlivých let založení porostu 1815–2015. Dominantní dřevinou v PLO Český les je smrk ztepilý, jehož nejvyšší zastoupení, 80-90 %, je dosahováno v porostech založených mezi roky 1890–1930. Významnou dřevinou Českého lesa je buk lesní – nachází zde ideální klimatické i stanovištní podmínky. Jeho zastoupení v porostech založených od konce 19. století do 90. let 20. století však bylo (oproti původním cca 30 %) výrazně sníženo – na necelých 10 %. V porostech založených po roce 1990 se podíl buku opět zvyšuje a v posledních 20 letech je ho sázeno okolo 16 %. Jedle bělokorá, jejíž podíl v původních porostech Českého lesa přesahoval 20 %, z porostů zakládaných v průběhu 20. století prakticky vymizela. Do dřevinné skladby je jedle navracena až po roce 2000, i když zatím stále v malém množství 2-5 %. Významné je zastoupení náhorního ekotypu borovice lesní, zejména v prostoru Kateřinské kotliny. Tento ekotyp zde na oglejených stanovištích dosahuje vysokých kvalit a zároveň funguje jako stabilizační dřevina. Důležitou stabilizační dřevinou je také javor klen, který se vyskytuje pouze vtroušeně, a to zejména na kamenitých půdách. Ostatní dřeviny tvoří méně podstatnou příměs, nebo se ve větším měřítku vyskytují jen v úzkém časovém rozpětí – např. topol a olše.

Graf 2.2 ukazuje vlastní plochu ročníků založení za období 1815–2015 dle LHP/O k roku 2016. Tento graf ilustruje významnost jednotlivých ročníků založení z hlediska plošného a v kombinaci s Grafem 2.1 i z hlediska významnosti jednotlivých dřevin v tom daném období výsadby.

Porosty založené před rokem 1900 zaujímají v současnosti cca 12 % porostní plochy PLO. Směrem ke starším ročníkům založení dochází k velmi rychlému poklesu zastoupení smrku ve prospěch buku. Pokles podílu smrku je způsoben několika faktory. Dřeviny s nižší obmýtní dobou (smrk) jsou z porostů mýtní těžbou odstraněny dříve než dřeviny s delší obmýtní dobou (buk). Nezanedbatelný je také význam nahodilých kalamitních těžeb, které postihují především jehličnaté, zvláště smrkové porosty. V Českém lese dále přistupuje faktor vyhlašování zvláště chráněných území, v centru jejichž zájmu je původní hercynská směs (tedy kromě smrku i jedle a buk) anebo přímo kvalitní bukové porosty, které jsou přechovávány až do doby samovolného rozpadu. V důsledku toho směrem ke starším porostům klesá podíl jehličnanů ve prospěch buku.

Porosty založené v období let 1900–1949 zaujímají v současnosti cca 38 % porostní plochy PLO. Dřevinné složení těchto, dnes převážně mýtních a předmýtních porostů můžeme již s určitou mírou nepřesnosti považovat za odraz stavu v době jejich založení. Typické pro porosty založené v letech 1900–1933 je vysoké zastoupení smrku (cca 85 %), což je výsledek převládajícího holosečného hospodaření s hospodářským cílem maximálních výnosů. Zastoupení borovice je cca 8 %. V porostech založených ve 30. letech 20. století podíl smrku lehce klesá (na cca 75 %) a naopak zvyšuje se procento olše lepkavé na 5-10 %. Olše v té době byla uplatňována při zalesňování zemědělských půd a ačkoliv byla původně plánována jako dřevina přípravná, často v porostech přetrvala až do současné doby. Olše byla také využívána při zalesňování kalamitních holin a figurovala i jako MZD při běžném lesním hospodaření. Zvýšená orientace na olši je v tomto období zřejmá i v ostatních PLO po celé republice. Buk je v porostech založených v letech 1900-1949 zastoupen nedostatečně (cca 7 %). Dřevinnou skladbu doplňují vtroušené měkké listnáče – bříza, osika.

Porosty založené v období let 1950–1989 zaujímají cca 33 % současné porostní plochy PLO. Dřevinná skladba těchto porostů je již víceméně věrným obrazem stavu v době jejich založení. Smrk tvoří necelých 80 % dřevinné skladby, podíl borovice je 5-7 %. Modřínu jsou v porostech necelá 2 % a v minimálních výměrách je sázena také douglaska (do 1 %). Na počátku tohoto období kulminuje zastoupení olše (cca 10 %), které bylo vysvětleno výše, ale v porostech založených v 60. letech již její podíl opět klesá a v porostech založených v osmdesátých letech činí jen 2-3 % dřevinné skladby. Podíl buku v porostech je stále nízký - cca 7 %. Podíl břízy je 2-4 %. V závislosti na stanovišti se vyskytuje příměs lípy, javoru, jasanu a jilmu.



Porosty založené v období let 1990–2015 zaujímají v současnosti cca 17 % porostní plochy PLO. Zásadní společenské změny na počátku 90. let vedly v lesním hospodářství mimo jiné k přehodnocení stávající praxe obnovy lesa. Cílem lesního hospodaření v Českém lese je navrátit do dřevinné skladby dřeviny původní hercynské směsi. Začíná se ve větší míře využívat hospodářský způsob podrostní, což svědčí buku. Jeho podíl v obnovovaných porostech stoupl na 15-20 %. Do dřevinné skladby je navracena jedle bělokorá – zatím ale v malém podílu (do 5 %). Dominantní dřevinou je stále smrk (okolo 70 %). Zastoupení borovice v porostech činí jen cca 3 %. Dřevinnou skladbu doplňují listnáče – olše, bříza, javory (zejm. klen) a jilm.

Graf 2.1 Dřevinná skladba dle roku založení porostu 1815 – 2015 [%] (Zdroj: LHP/O)



Graf 2.2 Plocha ročníků založení 1815 – 2015 dle LHPO k roku 2015 [ha] (Zdroj: LHP/O)

2.4.2 Historicky doložené rozšíření klimaxových dřevin

Z historických podkladů lze usuzovat, že ještě v 2. polovině 18. století dřevinné složení porostů odpovídalo dlouhodobému přirozenému vývoji v oblasti. Počátky 19. století již patřily umělé obnově, ale stále se v maximální míře využívalo místního semene a sadby. Kolem poloviny 19. století se v Českém lese stále častěji objevují porosty založené ze semene a sadby nepůvodních proveniencí. Dovozem semen z geograficky nebo ekologicky vzdálených území došlo k záměně populací, zavlečení nepůvodních ekotypů jehličnatých i některých listnatých dřevin a částečně i k introdukci nových druhů dřevin do oblasti. Přes nepříznivý historický vývoj lesů se v oblasti zachovaly zbytky původních ekotypů dřevin. Hlavními klimaxovými dřevinami jsou v Českém lese buk lesní, jedle bělokorá a smrk ztepilý. Doplňují je borovice lesní, olše lepkavá, dub zimní, jasan ztepilý, jilm drsný, javor klen, javor mléč, borovice blatka, aj.

Buk lesní – Fagus sylvatica L.

Buk lesní byl základní dřevinou v původních lesích a v historických podkladech je jeho významné zastoupení v porostech uváděno ve všech majetcích od nejnižších po nejvyšší polohy Českého lesa až do konce 18. století. Po zavedení holosečného hospodaření buk z porostů rychle mizel a byl nahrazován smrkem.

Jedle bělokorá – Abies alba Mill.

Jedle bělokorá byla v původních lesích základní dřevinou, ve směsi s bukem a smrkem (hercynská směs) se vyskytovala po celé oblasti. V plochých terénech a na podmáčených stanovištích dominovala (Kateřinská kotlina), nebo se doplňovala se smrkem. Většinové zastoupení jedle je uváděno v lesích panství Kynžvart a na polesí Nebesa (město Cheb), významný podíl v lesích statku Horní a Dolní Libá, v panství Tachova, na velkostatku Planá (36 %), na statku Granfenried, v panství Kout a Trhanov, velkostatku Přimda, Újezd Sv. Kříže a v lesích domažlických také zastoupení jedle v historických dobách vystupuje před buk a smrk. Její rychlý ústup z dřevinné skladby nastal na konci 18. a hlavně počátkem 19. století s příchodem holosečného hospodaření. Na vymizení jedle z porostů měl vliv i vysoký stav zvěře.



Smrk ztepilý – Picea abies (L.) Karst.

V původních porostech byl smrk ztepilý rozšířen po celé oblasti v podobě různě vysokého podílu hercynské směsi. Zastoupení smrku se zvyšovalo na stinných a podmáčených lokalitách (např. lokalita „V pralese“ u Chodovské Huti, v Prostředním Žďáru u Halže, u Babylonu, v okrajových částech rašelinišť, aj.). S nástupem umělých obnov lesa a zejména s přechodem na holosečné hospodaření jeho podíl rychle vzrostl. Od počátku 19. století postupně v porostech nahradil buk i jedli a stal se dominantní dřevinou celé oblasti. Původnost nově zakládaných porostů se snižovala se vzrůstajícím podílem nakupovaného osiva a sadby.

Borovice lesní – Pinus sylvestris L.

Zastoupení borovice lesní v původních porostech bylo nevelké a pravděpodobně jen lokální. Například v trhanovské části panství Kout a Trhanov je v odhadech z roku 1676 uváděna borovice jako původní dřevina, vyskytující se pomístně. V dalších lokalitách je borovice zmiňována až jako hospodářsky uplatňovaná příměs porostů uměle zakládaných na přelomu 18. a 19. století.

Olše lepkavá – Alnus glutinosa (L.) Gaertn.

Olše lepkavá se vyskytovala v celé oblasti Českého lesa na podmáčených půdách v aluviích vodotečí se zastoupením kolem 3 % plochy lesa. V těchto lokalitách se vyskytuje olše dodnes a dá se předpokládat, že se alespoň částečně jedná o původní populace.

Dub zimní – Quercus petraea agg., Lípa srdčitá – Tilia cordata Mill.

Dub zimní a lípa srdčitá jsou zmiňovány jako původní dřeviny na statku Kout v podobě příměsi či vtroušeně v dřevinné skladbě.

Javor klen – Acer pseudoplatanus L.

Zmiňován jako původní dřevina v podobě příměsi dřevinné směsi, zejména v suťových lesích.

2.4.3 Původ semen a sadby

Porosty Českého lesa, tvořené hercynskou směsí dřevin (smrkem, jedlí a bukem), se v počátcích lesního hospodaření obnovovaly pouze přirozeně. Hospodařilo se výběrně a stinné podmínky pod porostem ke zmlazení vyhovovaly především buku a jedli.

Tento stav zde trval do počátku 19. století, kdy se začaly využívat holé seče. Na pasekách sice byly ponechávány výstavky, ale v nedostatečném množství. Proto se již koncem 18. stol. na některých velkostatcích (Přimda, Chodová Planá, Kynžvart, aj.) začala využívat umělá obnova síjí. Na počátku 19. století již umělá obnova převažovala na většině území Českého lesa. Od 30. let 19. století byla síje postupně vystřídána sadbou (v roce 1828 byl na velkostatku Chodová Planá při sadbě používán sazeč). Sazenice byly zpočátku brány z plnosíjí (u smrku a listnáčů byly používány 5-6leté sazenice z hustých síjí), později se sazenice začaly školkovat. Koncem 50. let již byly lesní školky téměř na všech polesích.

V počátcích umělé obnovy (přibližně do poloviny 19. století) bylo pro síji používáno osivo získané místním sběrem. Údaje o původu používaného osiva jsou velmi kusé a obecné. Je určitá zmínka v účetních knihách domažlických lesů o nákupech lesního semene. Je zde uvedeno, že se nakupovalo takřka výlučně z místních zdrojů od poddaných, kteří semena sbírali v panských lesích.

Na tachovském panství se uvádí, že se k setí používalo převážně místní sebrané osivo a pouze část, hlavně exoty, se dokupovala. U mysliven se již v roce 1795 budovaly malé sluneční luštírny. S postupem času bylo třeba semeno dokupovat od různých semenářských závodů. Jednalo se zejména o firmy Jenewein (Innsbruck), Steiner z Vídeňského Nového Města, dále z Miltenbergu (Německo). Modřín se koncem 18. století a počátkem 19. století nakupoval od pražských firem, později převážně od Jeneweina a Steinera, exoty pak od Bootha z Hamburku a Neumanna z Erfurtu. V předmnichovské republice byla hlavním dodavatelem lesního osiva Pošumavská luštírna v Českých Budějovicích a Hess v Zákupech.



Velkostatek Újezd u Sv. Kříže velké množství semene kupoval už v r. 1805 z Prahy. Od konce 19. století se už kupovalo téměř všechno semeno i v ostatních velkostatcích, a to převážně z alpských zemí. Velkostatek Chodová Planá osivo za první republiky nakupoval také z Českých Budějovic, ale v semenných letech si zejména smrk a borovici stále sbíral v místě. Panství Kynžvart až do 50. let 19. století sbíralo většinu smrkového semene v místních lesích a nakupovalo jen v letech neúrody, případně sem osivo dodávalo z metternišského velkostatku Plas. Modřín ale toto panství nakupovalo již počátkem 19. století. Koncem 19. a ve 20. století byla převážná většina lesního osiva v oblasti Českého lesa kupována z alpských zemí. Za první republiky se osivo dováželo buď z blízkých velkostatků, nebo od semenářského závodu státních lesů.

Ve třicátých letech 19. století byl při umělé obnově používán hlavně smrk. Např. na velkostatku Chodová Planá v roce 1835 ze 122 tis. sazenic bylo 94 tis. smrku, 12 tis. olše, 3 tis. modřínu a 13 tis. ostatních. Velkostatek Poběžovice obnovoval převážně smrkem, ale částečně také borovicí. Panství Kynžvart již v roce 1789 (kdy ukládá uměle obnovovat síjí) mělo pomístně zřízené lesní školky pro listnáče a dávalo důraz na jejich pěstování. V důsledku holosečí a umělé obnovy v 19. století se však přesto smíšené porosty Českého lesa rychle měnily na smrkové monokultury.

V sedmdesátých až osmdesátých letech 19. století přišla první vlna většího využívání přirozeného zmlazení, která však koncem devadesátých let po určitých neúspěších opadla a objevila se opět ve 20. letech 20. století.

V Českém lese se původně nevyskytoval modřín. Začal se zde pěstovat koncem sedmdesátých let 18. století na panství Chodová Planá. Koncem 18. století se rozšířilo jeho pěstování na většinu lesních majetků v Českém lese. Počátkem 19. století se zejména na větších lesních majetcích objevila záliba v pěstování různých exot – zejména vejmutovky, topolů, ořešáků a jiných. Na horšovskotýnském velkostatku se v r. 1805 ve školkách nacházelo kromě modřínu 36 tisíc sazenic italských a kanadských topolů, vejmutovka, limba a některé druhy smrkových exot, objednaných z Lednice na Moravě. Vedle modřínu došlo k většímu rozšíření pouze vejmutovky a až koncem 19. století douglasky. Zastoupení těchto exotických dřevin je dnes přesto v PLO 11 pouze okrajové.

2.5 Další historické souvislosti

2.5.1 Škody na lesích

Škody na lesích a poškození lesních ekosystémů způsobené abiotickými i biotickými činiteli se opakují od nejstarších dob. Největším škůdcem lesů v oblasti Českého lesa byly vždy vítr, sníh a námraza, především tehdy, když se tyto tři vlivy kumulují a působí současně. Od počátku 19. století je stav lesů podstatně ovlivněn činností člověka. Vítr sice poškozoval i původní pralesy, ale zásahem člověka, který v lesích bez ohledu na směr převládajících větrů začal na menších i větších plochách pasečit, vznikaly rozsáhlejší polomy a časté vývraty. Sníh a námraza v původních smíšených lesích škodily poměrně málo. Velké sněhové a námrazové kalamity se tu začínají objevovat převážně až od sedmdesátých let 19. století, zejména ve smrkových monokulturách založených ze semene nepůvodní provenience. Záznamy o výjimečných škodách jsou zmiňovány i v historických dokladech na jednotlivých majetcích.

Vítr

Největším škodlivým činitelem v Českém lese byl od pradávna vítr. Z nejstarších historických pramenů se dovídáme o velkých vichřicích v letech 1444 a 1598. Další rozsáhlé vichřice jsou zmiňovány např. v letech 1612, 1638, 1725, v pozdější době pak 1903 a 1928. Na Tachovsku vichřice v letech 1868 a 1870 způsobily 120 000 plm polomů. Na statku Grafenried (Lučina) padlo 8 ročních etátů, v trhanovských polesích pak 86 000 plm, na velkostatku Újezd Sv. Kříže 270 000 plm. Nemalé škody vznikly též po vichřici v r. 1830, kdy jen v polesích velkostatku Přimda padlo na 380 000 plm. Vznikem a rozšiřováním smrkových monokultur škody větrem enormně vzrůstaly. V dřívějších dobách velké větrné kalamity přicházely po delších časových úsecích



– bohatší druhová i prostorová skladba zajišťovala porostům vyšší stabilitu. Od osmdesátých let 19. století se však ve smrkových porostech intervaly mezi větrnými polomy zkrátily a nahodilé těžby tvořily více než 30 % celkových těžeb.

Ledovka, námraza a sníh

Značné škody, leckdy i větší než ty od bořivého větru, působí v Českém lese dnes i v minulosti jinovatka, námraza a sněhový závěs. Je to dáno polohou Českého lesa a převládajícím západním oceánským prouděním. Největší škody se vyskytují v nejvyšších lokalitách (oblast Čerchova, Haltrava, Dyleň). Na velkostatku Kout-Trhanov v roce 1895 způsobily sníh a námraza kalamitu dokonce ještě v květnu. V polesích tachovského velkostatku byly významné škody sněhem a námrazou zaznamenány v letech 1904 a 1927, na poběžovickém velkostatku v r. 1940 a v r. 1941. V kynžvartských polesích Českého lesa v období 1896-1905 činil podíl těchto škod v mýtních porostech 30 % a v předmýtních dokonce 70 % provedené těžby. V roce 1905 škody větrem a sněhem působily též na velkostatku Újezd Sv. Kříže. Škody ve formě vrcholových zlomů se vyskytují v různém rozsahu prakticky každoročně.

Bekyně mniška

V historických pramenech jsou zmínky o výskytu bekyně mnišky. Zatímco hlavně ve středních Čechách zničila ve 20. letech 20. století velké plochy lesů, v Českém lese byla její ohniska většinou brzy zlikvidována. Největší kalamita zasáhla Horšovskotýnsko, kde bylo v polesí Hradišťany vytěženo 10 418 plm na ploše 58 ha a v polesí Podpážnice 7 255plm na ploše 40,5 ha (Dudák et al. 2005). Její výskyt je dále evidován na velkostatcích Kout-Trhanov (15 ha holožíru a 40 ha postiženo silným žírem) a Tachov. Znovuzalesnění mniškových holin a mezer bylo dokončeno v roce 1927. Další silný výskyt mnišky následoval v letech 1939-40. Likvidován byl letecky rozprašovanými insekticidy.

Kůrovci

Kůrovec, zejména lýkožrout smrkový, působil a stále působí v oblasti Českého lesa jako druhotný škůdce, který se rozmnožuje vždy po velkých větrných kalamitách. Včasným zásahem však nikdy nedošlo k jeho kalamitnímu rozšíření a byl poměrně brzy zlikvidován, takže škody byly únosné. Velké škody způsobil v městských lesích chebských v letech 1728-33. Poté, co počátkem 19. století poznali lesníci jeho biologii a naučili se proti němu bojovat (zejména tam, kde byl k dispozici dostatek dělníků), stal se kůrovec méně nebezpečným.

Klikoroh

Stížnosti na klikoroha se objevují od 70. let 19. století na všech polesích. Jeho hubení klučením pařezů a sběrem stálo každoročně hodně peněz. V suchých letech (1928) se objevuje ve zvýšené míře. V boji proti němu se osvědčilo odkorňování i paliva a pařezů.

Škody zvěří

Velkým problémem Českého lesa byly a stále jsou značné škody zvěří, konkrétně zvěří spárkatou, a to ve formě okusu, ohryzu a zejména loupáním. V minulosti se tento problém snažili majitelé lesů řešit zakládáním obor, kam byla zvěř soustředěna. V oborách byla zvěř hájena, přikrmována a poměrně snadno lovena. Mimo tyto obory byla jelení zvěř prakticky zlikvidována. V polovině minulého století byly téměř všechny obory zrušeny a zvěř se volně rozšířila po celém území Českého lesa, značně se namnožila a začala působit značné škody.

Imise

Zdroje imisního zatížení jsou lokalizovány v severní části PLO z energetických zdrojů severních Čech. V PLO bylo vylišeno na 96 % území imisní pásmo D, tedy pásmo minimálně poškozovaných porostů, a na 3,9 % území pásmo C. V současné době nedochází ke zhoršování zdravotního stavu z důvodů imisního zatížení.

Pastva dobytka a hrabání

Pastva dobytka působila škody na lesích až do poloviny 19. století. Větší škody přestávají až po zrušení této služebnosti, která ve větší či menší míře byla využívána na všech majetcích Českého lesa. Škodlivé pro les bylo také braní hrabanky a mechu. Hrabání bylo v některých lokalitách Českého lesa poměrně rozšířeno.



Na panství Přimda bylo v roce 1803 vyvezeno na 2560 fůr hrabanky. V suchých létech se na velkostatku Kouty-Trhanov hrabanka omezeně prodávala ještě v období první republiky.

2.5.2 Myslivost

Drsnější přírodní podmínky Českého lesa, kromě menších okrajových částí, nesvědčily drobné zvěři – zejména zajíci a koroptvi. Hluboké lesy málo osídleného území naopak vyhovovaly jelenu a v dřívějších dobách také medvědu, vlku a rysu. Tachovské horské pohraniční lesy byly do konce 16. století člověkem jen málo osídleny a žilo tu proto hodně zvěře: jelení, dančí, srnčí, černá, zajíc, koroptev, tetřev, tetřívek, kachna. Zejména vlci a rysi udržovali drobnější zvěř v omezeném počtu.

Myslivost byla vždy nedílnou součástí lesního hospodářství. Často vyžadovala většího úsilí lesních zaměstnanců než péče o les. Těžce proniknutelný hraniční hvozd Českého lesa byl vzdálený od sídla panovníků, což v 13.–16. století vylučovalo možnosti knížecích či královských lovů či štvanic, které byly pořádány ve vnitrozemí. Lovecké výpravy českých panovníků navštěvovaly hlavně kláštery v Českém lese. Dělo se tak proto, že panovníci věnovali v době klášterní kolonizace velké příděly půdy různým řádům, avšak právo lovu na těchto územích zůstávalo panovníkovi. Mniši měli lov přímo zakázán, a tak jim zbyla povinnost hostit knížecí družinu. Oblibu si získávaly lovecké revíry tam, kde již byly lesy částečně zpřístupněny těžbou, což umožňovalo lepší průjezdnost revíry při jízdním lovu (jezdecké štvanici) se psy. Dopadená zvěř byla lovena oštěpy, loveckými tesáky a šípy z luků. Pokud to bylo možné, byla hlavní rána ponechána panovníkovi, protože lovy se pořádaly hlavně kvůli jeho sportovně-loveckému zážitku.

Začátkem 17. století se situace v praktické myslivosti výrazně změnila. Pokrok ve vývoji střelných zbraní způsobil, že se začaly k lovu vysoké zvěře používat ručnice (kulovnice). V hospodářsky intenzivně využívaných a následně prosvětlených lesích spárkatá zvěř ubývala. Aby se výše úlovků alespoň zachovala, bylo nutné lovnou zvěř lépe chránit před predátory a tak byly postupně zredukovány dosud hojné populace vlků, rysů a medvědů. Jelení zvěř byla od 17. století častěji soustřeďována do obor. Tak byla uspokojována touha majitelů po vyšších úlovcích jelení zvěře, která byla v oborách lépe hájena, přikrmována a evidována. Zároveň byl tímto způsobem zajištěn výsledek lovu.

V oblasti Českého lesa byla založena celá řada obor. Velká obora byla založena v roce 1767 v prostoru Diana-Kateřina-Rozvadov. Chována tam byla zvěř jelení, daňčí a srnčí. Obora fungovala do roku 1929, kdy byla pro velké škody loupáním zrušena. Také v tachovské části Českého lesa, ač se jednalo o poměrně málo osídlené území, byly založeny obory. Byla to menší obora u Tachova a větší obora na polesí zvaném Obora. Ta byla založena v roce 1754 a měla výměru 838 ha. V roce 1848 se začalo s výstavbou nové, velké obory na části polesí Zlatý potok a Lesná, kam byla zahrnuta celá polesí Milíře a Pavlův Studenec. Její výměra činila 2342 ha. Počátkem 20. století došlo k úpadku tachovské myslivosti a v letech 1913–1915 byly postupně obory zrušeny. Menší obora o výměře 100 ha byla vybudována také na velkostatku Planá, na polesí Žďár-Hvozd. V době okupace byla zrušena. Menší obory byly také na panstvích Chodová Planá a Újezd Svatého Kříže.

Výčet druhů zvěře se v Českém lese snížil od historických dob zejména o predátory. Záznamy z chebských městských knih dokládají lovy na medvědy z let 1460, 1479, 1489, několik záznamů z 16. století a poslední z r. 1675. Při velkém honu u Tachova byli v r. 1687 složeni 3 medvědi a ještě na konci 18. století byla na velkostatku Přimda stanovena taxa za ulovení medvěda. Rysi byli v Českém lese vyhubeni počátkem 19. století. Poslední vlk byl složen na polesí Pavlův Studenec v roce 1801.

Při posuzování myslivosti a jejího vlivu na lesní hospodářství je třeba zdůraznit, že v minulosti se počty jelení zvěře kvůli škodám loupáním a likvidaci náletů udržovaly na přijatelných stavech - to jest na takových, kdy neohrožují samotnou existenci a obnovu lesa. Jelení zvěř se chovala v oborách a mimo ně se prakticky nevyskytovala.



PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

PLO 11 – Český les PŘÍRODNÍ PODMÍNKY


PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

3.1 Poměry geomorfologické a hydrografické

3.1.1 Geomorfologie

Vývoj reliéfu

Geomorfologicky je PLO 11 z větší části členitou vrchovinou, podružněji plochou pahorkatinou.

• Nejnižší poloha v PLO 11 je v místě, kde potok Kouba opouští Českou republiku, 420 m n. m.

• Nejvyšším bodem v PLO 11 je vrchol Čerchov, 1042 m n. m.

Podle výškové polohy, členitosti reliéfu a geomorfologických poměrů spadá území PLO Český les do následujících geomorfologických celků: Český les, Všerubská vrchovina, Švihovská vrchovina, Podčeskoleská pahorkatina, Smrčiny, Chebská pánev.

Český les

Celek Český les je plošně nejvíce zastoupeným celkem v PLO 11 – zaujímá 71 % plochy oblasti. Rozkládá se v území mezi Dolní Folmavou na jihu a Dolním Žandovem na severu. Český les je pokračováním Šumavy, od níž je oddělen nižší Všerubskou vrchovinou. Směrem na západ se mírně sklání do Bavorska, směrem na východ přechází příkřeji do pahorkatiny. V severní části navazuje na Krušnohorskou vrchovinu. Směr pohoří je severoseverozápadní a je rovněž pokračováním šumavského směru. Nejvyšším vrcholem je Čerchov (1042 m n. m.). Celek Český les se dále člení na podcelky:

Čerchovský les – v jižní části celku Český les, je tvořen několika rovnoběžnými hřbety, které jsou od sebe odděleny širokými podélnými údolími; dominantu tvoří vrchol Čerchov (1042 m n. m.), severně od Čerchova jsou další, nižší vrcholy: Škramanka (888 m n. m), Starý Herštejn (878 m n. m.), Lysá (869 m n. m.), Bučina 860 m n. m.);

Kateřinská Kotlina – leží ve střední části celku, západně od města Přimda, zasahuje na naše území z Bavorska jako plochá sníženina v povodí Kateřinského potoka v nadmořské výšce okolo 500 m n. m.; nejvyšším bodem je Bukáč (571 m n. m.);

Přimdský les – členitá vrchovina zaujímající rozsáhlou střední část celku; vrcholy Přimda 848 m n. m., Havran 894 m n. m., Plešivec 766 m n. m.);

Dyleňský les – v severní části celku Český les, charakteristické jsou rozsáhlejší náhorní plošiny a ploché hřbety v nadmořské výšce 700-800 m n. m.; vrcholy: Dyleň (940 m n. m.), Na Výšině (též Jestřábí vrch, 789 m n. m.).

Všerubská vrchovina

Celek Všerubská vrchovina leží na česko-německé státní hranici. Odděluje Český les od Šumavy. Rozkládá se na 16 % plochy PLO 11. Tvoří ji členitý reliéf údolí Chodské Úhlavy a údolí Teplé Bystřice. Střední nadmořská výška je 517 m. Nejvyšším bodem v ČR je Kameňák (751 m n. m.). V jižní části Všerubské vrchoviny najdeme Všerubský průsmyk (510 m n. m.) - nejnižší bod hlavního evropského rozvodí (Černé a Severní moře). Geomorfologický celek Všerubská vrchovina má dva podcelky: Jezvineckou vrchovinu a Českokubickou vrchovinu.

Švihovská vrchovina

Švihovská vrchovina je rozsáhlý celek, zaujímající převážnou část okresu Plzeň-jih, jihozápad okresu Rokycany, jihovýchodní polovinu okresu Plzeň-město, severozápad okresu Klatovy a východní okraj okresu Domažlice. Nejvyšším bodem je Koráb (773 m n. m.). Součástí PLO 11 je však jen malá část Švihovské vrchoviny severně od Pocinovic, náležející do podcelku Chudenická vrchovina. Zaujímá 4 % oblasti.



Podčeskoleská pahorkatina

Geomorfologický celek Podčeskoleská pahorkatina je členitá kerná pahorkatina v území chebsko-domažlického příkopu. V PLO Český les tvoří úzký SV okraj PLO. Podčeskoleská pahorkatina má dva podcelky: Tachovskou brázdu a Chodskou pahorkatinu. Z území PLO zaujímá 5 % plochy.

Smrčiny

Smrčiny jsou geomorfologickým celkem, zasahujícím k nám z Bavorska. Jedná se o členitou hornatinu až pahorkatinu. Střední výška části celku na českém území je 572 m n. m. Název podcelku, zasahujícího do PLO 11, je Chebská pahorkatina. Rozkládá se na 3 % plochy PLO Český les.

Chebská pánev

Celek Chebská pánev je v PLO 11 zastoupen nevýznamně – tvoří pouze 0,4 % plochy PLO. Nachází se v severní části oblasti.

Tabulka 3.1 Geomorfologické členění [ha, %]

Celek Podcelek Plocha PLO bez ohledu na les

[ha] [%]

Český les Čerchovský les 23 934 21,8

Český les Kateřinská kotlina 5 004 4,5

Český les Přimdský les 32 156 29,2

Český les Dyleňský les 16 787 15,3

Všerubská vrchovina Jezvinecká vrchovina 10 010 9,1

Všerubská vrchovina Českokubická vrchovina 7 475 6,8

Švihovská vrchovina Chudenická vrchovina 4 311 3,9

Švihovská vrchovina Klatovská kotlina 380 0,3

Podčeskoleská pahorkatina Tachovská brázda 4 651 4,2

Podčeskoleská pahorkatina Chodská pahorkatina 1 451 1,3

Smrčiny Chebská pahorkatina 3 375 3,1

Chebská pánev — 485 0,4

Šumava Železnorudská hornatina 4 (+)

Nehodnoceno 40 (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: Demek et al. 2006



Obrázek 3.1 Geomorfologické členění PLO (Zdroj: Demek et al. 2006)



Tabulka 3.2 Zastoupení zón nadmořských výšek [ha, %]

Nadmořská výška území

(m n. m.)

Plocha PLO bez ohledu na les

ha %

0 – 100 — —

100 – 200 — —

200 – 300 — —

300 – 400 — —

400 – 500 12 499 11,4

500 – 600 48 425 44,0

600 – 700 33 964 30,9

700 – 800 12 589 11,4

800 – 900 2 200 2,0

900 – 1000 368 0,3

1000 – 1100 18 (+)

1100 – 1200 — —

1200 – 1300 — —

> 1300 — —

Nehodnoceno (+) (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: ČÚZK, ÚHÚL



Obrázek 3.2 Výšková zonalita PLO (Zdroj: ČÚZK, ÚHÚL)

PLO 23 – Podkrkonoší PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

© Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. – pobočka Hradec Králové 32

Tabulka 3.3 Zastoupení zón sklonu terénu

Kategorie sklonitosti

(°)

Plocha PLO bez ohledu na les

ha %

0 – 5 42 271 38,4

5 – 22 67 088 61,0

22 – 45 701 0,6

> 45 1 (+)

Nehodnoceno 2 (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: ČÚZK, ÚHÚ



Obrázek 3.3 Zóny sklonu terénu v PLO (Zdroj: ČÚZK, ÚHÚL)



3.1.2 Hydrografie

Českým lesem probíhá hlavní evropské rozvodí, které oblast odtokem vody rozděluje mezi povodí Dunaje (úmoří Černého moře) a povodí Labe (úmoří Severního moře). Severní cíp PLO spadá do povodí Ohře, převážná část oblasti leží v povodí řek Mže a Radbuzy, malá část ze Všerubského mezihoří odtéká do Úhlavy, vše pak dál do Severního moře. Střední částí Českého lesa probíhá hlavní evropské labsko-dunajské rozvodí, které má v této oblasti zhruba severojižní směr. Do Bavorska do povodí Dunaje odvádí vodu Kateřinský potok a Nemanický potok. Zajímavostí je vodoteč Teplá Bystřice, která odvádí vodu do Dunaje (úmoří Černého moře), zatímco její náhon vede vodu přes Radbuzu do povodí Labe (úmoří Severního moře).

Tabulka 3.4 Seznam povodí vodních toků I. řádu

Číslo hydrologického pořadí Název povodí I. řádu Plocha PLO bez ohledu na les

[ha] [%]

1 Labe 69 323 63,0

4 Dunaj 40 739 37,0

Nehodnoceno 1 (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: VÚV TGM, ÚHÚL

Tabulka 3.5 Seznam povodí vodních toků II. řádu

Číslo hydrologického pořadí Název povodí II. řádu Plocha PLO bez ohledu na les

[ha] [%]

1-13 Ohře a Labe od Ohře po Bílinu 8 289 7,5

1-10 Berounka po Úslavu a Úslava 61 034 55,5

4-02 Regen a přítoky 11 971 10,9

4-01 Naab a přítoky 28 768 26,1

Nehodnoceno 1 (+)

Celkem 110 063 100,0


Tabulka 3.6 Seznam povodí vodních toků III. řádu

Číslo hydrologického pořadí Název povodí III. řádu Plocha PLO bez ohledu na les

[ha] [%]

1-10-03 Úhlava 6 987 6,3

1-13-01 Ohře po Teplou 8 289 7,5

1-10-01 Mže po soutok s Radbuzou 32 185 29,2

1-10-02 Radbuza po Úhlavu 21 861 19,9

4-02-02 Regen a přítoky: Kouba 11 971 10,9

4-01-01 Naab a přítoky: Waldnaab 257 0,2

4-01-02 Naab a přítoky: Kateřinský potok 21 147 19,2

4-01-03 Naab a přítoky: Schwarzach 7 365 6,7

Nehodnoceno 1 (+)

Celkem 110 063 100,0




Obrázek 3.4 Mapa vodních toků II. a III. řádu včetně hranic jednotlivých povodí (Zdroj: VÚV TGM)



3.2 Poměry klimatické

3.2.1 Klimatická rajonizace

Podle klimatického členění Quitta 1971 PLO Český les převážně spadá do mírně teplých klimatických oblastí (zejm. MT3, MT4). Do chladné klimatické oblasti (CH7) náleží vrcholové polohy v okolí Havranu a Knížecího stromu, hřeben Haltrava-Herštýn a další ostrůvkovité lokality vrcholů Čerchov, Velký Zvon, Přimda v nadmořské výšce od 800 m n. m.

Tabulka 3.7 Charakteristiky klimatických oblastí v PLO dle členění Quitta 1971

Parametr Klimatická oblast

T4 T2 MT11 MT10 MT9 MT7 MT5 MT4 MT3 MT2 CH7 CH6 CH4

Počet letních dnů

60 –

70

50 –

60

40 – 50 40 – 50 40 –

50

30 –

40

30 –

40

20 –

30

20 –

30

20 –

30

10 –

30

10 –

30

0 – 20

Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více

170 –

180

160 –

170

140 –

160

140 –

160

140 –

160

140 –

160

140 –

160

140 –

160

120 –

140

140 –

160

120 –

140

120 –

140

80 –

120

Počet mrazových dnů

100 –

110

100 –

110

110 –

130

110 –

130

110 –

130

110 –

130

130 –

140

110 –

130

130 –

160

110 –

130

140 –

160

140 –

160

160 –

180 Počet ledových dnů

30 –

40

30 –

40

30 – 40 30 – 40 30 –

40

40 –

50

40 –

50

40 –

50

40 –

50

40 –

50

50 –

60

60 –

70

60 –

70 Průměrná teplota v lednu (°C)

-2 – -

3

-2 – -

3 -2 – -3 -2 – -3 -3 – -4 -2 – -3 -4 – -5 -2 – -3 -3 – -4 -3 – -4 -3 – -4 -4 – -5 -6 – -7

Průměrná teplota v červenci (°C)

19 –

20

18 –

19 17 – 18 17 – 18

17 –

18

16 –

17

16 –

17

16 –

17

16 –

17

16 –

17

15 –

16

14 –

15

12 –

14

Průměrná teplota v dubnu (°C)

9 – 10 8 – 9 7 – 8 7 – 8 6 – 7 6 – 7 6 – 7 6 – 7 6 – 7 6 – 7 4 – 6 2 – 4 2 – 4

Průměrná teplota v říjnu (°C)

9 – 10 7 – 9 7 – 8 7 – 8 7 – 8 7 – 8 6 – 7 6 – 7 6 – 7 6 – 7 6 – 7 5 – 6 4 – 5

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

80 –

90

90 –

100

90 –

100

100 –

120

100 –

120

100 –

120

100 –

120

110 –

120

110 –

120

120 –

130

120 –

130

140 –

160

120 –

140

Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm)

300 –

350

350 –

400

350 –

400

400 –

450

400 –

450

400 –

450

350 –

450

350 –

450

350 –

450

450 –

500

500 –

600

600 –

700

600 –

700

Srážkový úhrn v zímním období (mm)

200 –

300

200 –

300

200 –

250

200 –

250

250 –

300

250 –

300

250 –

300

250 –

300

250 –

300

250 –

300

350 –

400

400 –

500

400 –

500

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

40 –

50

40 –

50 50 – 60 50 – 60

60 –

80

60 –

80

60 –

100

60 –

80

60 –

100

80 –

100

100 –

120

120 –

140

140 –

160

Počet dnů zamračených

110 –

120

120 –

140

120 –

150

120 –

150

120 –

150

120 –

150

120 –

150

150 –

160

120 –

150

150 –

160

150 –

160

150 –

160

130 –

150

Počet dnů jasných

50 –

60

40 –

50

40 – 50 40 – 50 40 –

50

40 –

50

50 –

60

40 –

50

40 –

50

40 –

50

40 –

50

40 –

50

30 –

40 Zdroj: Quitt 1971

Poznámka: Mrazový den je den, kdy minimální teplota klesne pod bod mrazu. Ledový den je den, kdy se teplota po celý den drží pod bodem mrazu.



Následující výčet podchycuje charakteristiku klimatických oblastí podle členění Quitta 1971, zastoupených v PLO 11:

• Klimatická oblast MT2 – krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou.

• Klimatická oblast MT3 – krátké léto, mírné až mírně chladné, suché až mírně suché, přechodné období normální až dlouhé, s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá, mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá s normálním až krátkým trváním sněhové pokrývky.

• Klimatická oblast MT4 – krátké léto, mírné, suché až mírně suché, přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá, mírně teplá a suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.

• Klimatická oblast MT5 - normální až krátké léto, mírné až mírně chladné, suché až mírně suché, přechodné období normální až dlouhé, s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá, mírně chladná, suchá až mírně suchá s normální až krátkou sněhovou pokrývkou.

• Klimatická oblast MT7 – normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem, zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.

• Klimatická oblast MT10 – dlouhé léto, teplé a mírně suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky.

• Klimatická oblast CH7 – velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou.

Tabulka 3.8 Zastoupení klimatických oblastí dle Quitta 1971

Klimatická oblast Plocha PLO bez ohledu na les

[ha] [%]

Teplá T4 — —

T2 — —

Mírně teplá

MT11 — —

MT10 16 (+)

MT9 — —

MT7 4 320 3,9

MT5 4 224 3,8

MT4 21 371 19,4

MT3 58 929 53,5

MT2 2 535 2,3

Chladná

CH7 18 668 17,0

CH6 — —

CH4 — —

Nehodnoceno (+) (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: Quitt 1971



Obrázek 3.5 Klimatické oblasti ČR (Zdroj: Quitt 1971)



Tabulka 3.9 Zastoupení klimatických oblastí dle Quitta 2000

Klimatická oblast Srážková oblast Plocha PLO bez ohledu na les

[ha] [%]

Velmi teplá VT na srážky chudá — —

na srážky normální — —

Teplá T

na srážky chudá — —

na srážky normální 191 0,2

na srážky bohatá — —

Mírně teplá MT


na srážky normální 44 509 40,4


Chladná CH


na srážky normální 62 522 56,8


Velmi chladná VCH na srážky normální 2 841 2,6


Nehodnoceno (+) (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: Quitt 2000



Obrázek 3.6 Klimatické oblasti ČR (Zdroj: Quitt 2000)



3.2.2 Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů

Tabulka 3.10 Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů v PLO – část I.

Lesní vegetační

stupeň

Průměrná roční teplota vzduchu °C (1961–1990)

Průměrná roční teplota vzduchu °C (1991–2009)

Průměrný roční úhrn srážek mm (1961–1990)

Průměrný roční úhrn srážek mm (1991–2009)

1. — — — —

2. — — — —

3. 7,2 8,0 692,0 736,6

4. 7,1 7,9 747,6 786,4

5. 6,6 7,4 753,0 813,5

6. 6,0 6,9 855,2 966,8

7. — — — —

8. — — — —

9. a 10. — — — —

Zdroj: Macků 2015

Tabulka 3.11 Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů v PLO – část II.

Lesní vegetační

stupeň

Počet dní ve vegetačním období, kdy po dobu

alespoň 10 dnů byl denní úhrn srážek < 1 mm

(1961–1990)

Počet dní ve vegetačním období, kdy po dobu

alespoň 10 dnů byl denní úhrn srážek < 1 mm

(1991–2009)

Počet tropických dní (maxim. teplota > 30 °C)

(1961–1990)

Počet tropických dní (maxim. teplota > 30 °C)

(1991–2009)

1. — — — —

2. — — — —

3. 41 47 4 7

4. 40 44 4 8

5. 38 39 3 6

6. 36 34 1 3

7. — — — —

8. — — — —

9. a 10. — — — —

Zdroj: Macků 2015



Klimadiagramy (Walter-Lieth) pro období klimatického normálu 1991-2009 v měřítku 1:4 (dle Ambrose)

Řazeno dle zastoupených lesních vegetačních stupňů (LVS)

3. LVS – dubobukový

Graf 3.1 Klimadiagram 3. LVS

4. LVS – bukový




5. LVS – jedlobukový


6. LVS – smrkobukový




• Průměrná roční teplota v rozhodující části PLO se pohybuje mezi 6-7°C, v přechodech do horské části 5-6°C, na nejvyšších vrcholcích pod 5°C. Přitom vyšší průměrné teploty (7-8°C) se týkají Kateřinské kotliny, Všerubské oblasti a nejsevernější části PLO. Nejnižší teploty jsou charakteristické pro vrcholové partie území (viz obr. 3.7).

• Průměrný roční úhrn srážek ve střední části Českého lesa činí 700-800 mm, v nejvyšších partiích přes 1000 mm. Kumulace srážek v prostoru Českého lesa je příčinou dešťového stínu v naléhající části PLO 6 - Západočeská pahorkatina. Protože většinu srážek do Českého lesa přináší frontální systémy postupující od jihozápadu a západu, projevuje se návětří na JZ svazích a naopak na závětrných SV svazích jsou srážky ve stejné nadmořské výšce nižší. Obrázek č. 3.8 zachycuje rozložení srážek v oblasti poněkud zkresleně, protože rozmístění srážkoměrných meteorologických stanic na území PLO není ideální. Úhrn srážek ve vegetačním období se pohybuje od 350 do 450 mm.

• Langův dešťový faktor – převládají hodnoty 80-120, jedná se tedy o humidní srážkovou oblast. Pouze v oblasti Čerchova a jeho okolí nabývá Langův dešťový faktor hodnot 120-180, a tedy se jedná o perhumidní oblast (viz obr. 3.9).

• Sněhová pokrývka se v Českém lese může vyskytnout kdykoliv od října do května. Největší počet dnů s výskytem sněhové pokrývky je v lednu a únoru. Závisí na nadmořské výšce. V polohách nad 700 m n. m. je o dvě třetiny větší četnost dnů se sněhovou pokrývkou nad 10 cm než v polohách do 500 m n. m. V ročním součtu leží sníh na Přimdě cca 100 dnů, zatímco v Chebu a na Tachovsku o polovinu méně. Nejvyšší hodnoty by pravděpodobně byly na vrcholu Čerchova, ale tam se pravidelná měření výšky sněhové pokrývky neprovádějí.

• Hřebenové oblasti Českého lesa jsou náchylné ke vzniku námrazy. Meteorologická stanice Přimda uvádí výskyt námrazy průměrně 65 dnů v roce (na rozdíl od stanice Cheb, která uvádí výskyt námrazy v průměru jednou za 3 roky).

• Podle větrných růžic z Chebu, Přimdy a Dyleně v území převládá západní až jihozápadní směr proudění větru (Dudák et al. 2005).

Klimatické podmínky v PLO téměř optimálně vyhovují růstu hlavních lesních dřevin této oblasti – smrku, buku a jedli. Negativním jevem je vznik ledovkových námraz v polohách nad 700 m n. m., které jsou zde příčinou četných vrcholových zlomů ve smrkových porostech.



Obrázek 3.7 Mapa průměrných ročních teplot vzduchu za období 1961 – 2010 [°C] (ČHMÚ, 2016)



Obrázek 3.8 Mapa průměrných ročních srážek za období 1961 – 2010 [mm · rok-1] (ČHMÚ, 2016)



Obrázek 3.9 Langův dešťový faktor za období 1961 – 2010 (ČHMÚ, 2016)



Obrázek 3.10 Průměrná roční vláhová bilance za období 1961 – 2010 [mm · rok-1] (ČHMÚ, 2016)



3.3 Poměry geologické a pedologické

3.3.1 Geologie

Geologický podklad Českého lesa tvoří tyto hlavní jednotky: vltavsko-dunajská oblast (moldanubikum Českého lesa), středočeská oblast (bohemikum – barrandienské starohory, domažlické krystalinikum, tepelské krystalinikum a tachovské krystalinikum), sasko-durynská oblast (saxothuringikum – chebsko-dyleňské krystalinikum), třetihory jihozápadních Čech (terciér chebsko-domažlického příkopu) a čtvrtohory (kvartér). První tři oblasti tvoří základ (tzv. fundament), který se vytvořil během starohor a prvohor.

Přeměněné horniny moldanubika tvoří podloží západní části oblasti a od bohemika jsou odděleny Českým křemenným valem. Hlavní horninou hřebene Českého lesa jsou pararuly. Setkáme se s nimi na některých chráněných lokalitách (PR Starý Herštejn, PR Pleš, PP Skalky na Sádku). Český křemenný val tvoří pásmo nesouvislých křemenných žil, které se táhne od Furthu a České Kubice k Tachovu. Morfologicky je nápadné svými kamýky a skalními zdmi (PP Sokolova vyhlídka u České Kubice). Ve střední části oblasti se vyskytují kyselá variská intruziva v podobě různých typů granitů. Bohemikum většinou tvoří přeměněné horniny. V Domažlickém krystaliniku intenzita přeměny hornin stoupá směrem k západu a jihozápadu. Nejméně přeměněné sedimenty představují fylity, středně přeměněné jsou svory a silně přeměněné pararuly. Podloží na Domažlicku tvoří soubor převážně přeměněných bazických hornin. Jde zejména o původně vulkanické horniny bazaltického charakteru (tholeiitického chemismu), přeměněné na různé typy amfibolitů a zelených břidlic, ale patří sem také o něco mladší bazické intruzivní masívy budované diority, gabrodiority až olivínovými gabry a gabronority (jejichž styk s okolními plášťovými horninami dal vzniknout kontaktním břidlicím a kontaktním rohovcům). K tomuto souboru se řadí především kdyňský bazický komplex (s PP Německá hora, PP Orlovická hora, PR Jezvinec u Orlovic), klíčovský metabazitový pruh, vidické amfibolitové těleso a amfibolitový masív Černé hory u Bělé nad Radbuzou.

Český les se vyznačuje charakteristickou zlomovou tektonikou. Dva hlavní zlomové systémy, mariánskolázeňský a tachovský, mají směr SSZ–JJV a ohraničují poklesovou zónu chebsko-domažlického příkopu. Zlomy příčné na tuto linii jsou méně významné.

Největší rozsah třetihorních sedimentů se nachází mezi Mariánskými Lázněmi a Borem u Tachova. Další lokality jsou v okolí Klenčí pod Čerchovem. Sedimenty vznikly v jezerech a řekách mladších třetihor. Jde převážně o štěrkovité a jílovité písky, často uložené na kaolinicky zvětralém krystaliniku. Zbytky najdeme v chebsko-domažlickém příkopu. Kromě sedimentů v této oblasti najdeme i neovulkanické horniny. Nejznámější lokalitou je PR Železná hůrka u osady Mýtina, tvořená vulkanickými vyvřelinami, resp. pyroklastiky alkalických bazaltoidních hornin. Železná hůrka náleží k nejmladším sopkám na našem území (170–500 tisíc let).

Čtvrtohorní sedimenty nejsou na Domažlicku a Tachovsku příliš rozšířené, protože zde převládají erozní děje nad sedimentačními. V kvartéru vznikla i rašeliniště vrchovištního nebo přechodového typu ve vrcholových částech Českého lesa (Dudák et al. 2005).



Obrázek 3.11 Geologické členění (Zdroj: ČGS)



Obrázek 3.12 Geologické členění – legenda k obrázku 3.11 (Zdroj: ČGS)



3.3.2 Pedologie

Půdní typy

V oblasti Českého lesa se projevuje závislost půdních typů na nadmořské výšce, tj. půdní zonálnost.

Drsnější klimatické poměry nejvyšších poloh Českého lesa se promítají do vlastností lesních půd a jejich pedogenetického vývoje. Vyskytují se zde subtypy kryptopodzolů a pseudoglejů. V chladných, trvale podmáčených lokalitách vznikají subtypy glejů a organozemí.

Ve středních polohách převládají kambizemě dystrické (žuly), oligomezotrofní (ruly) až mezotrofní (amfibolit, gabro). V rozsáhlých sníženinách (Kateřinská kotlina) se vyskytují pseudogleje dystrické podzolované.

Nevyvinuté skeletnaté půdy typu ranker, litozem se vyskytují na extrémních a silně exponovaných terénech (skalnaté hřbety, svahy).

V rozsáhlejších nivách Mže, Radbuzy a dalších toků převládají tzv. nivní půdy, což jsou relativně mladé uloženiny, kde je půdotvorný proces přerušován sedimentací při občasných záplavách. Nalézáme zde různé subtypy fluvizemí a glejů.

Z hlediska trofnosti převládají v Českém lese půdy oligomezotrofní (na rulách) a půdy oligotrofní (na žule, křemitých rulách a kvarcitech). V menší míře jsou zastoupeny půdy mezotrofní (na amfibolitech, gabrech a spilitech).

Poznámka: V charakteristikách lesních typů a souborů lesních typů jsou uvedeny půdní jednotky a geologické podloží (půdotvorné substráty) podle jednotlivých lesních typů.++



Tabulka 3.12 Zastoupení půdních typů a subtypů v PLO

Půdní typ Subtyp (varieta) Zkratka SLT [ha] [%]

LITOZEM modální LIm OZ, 3Z, 3Y, 3J, 4Z, 4Y, 5Z, 5Y, 5J, 6Y

460 0,70

REGOZEM psefitická RGy

— —

arenická RGr — —

RANKER

modální, melanický, kambický RNm,n,k 3F, 3C, 3A, 3J, 4F, 4C, 4A, 5F, 5A, 5J

386 0,59

litický, suťový RNt,s 0Z, 3Z, 3Y, 3J, 4Z, 4Y, 5Z, 5Y, 5J, 6Y

256 0,39

dystrický, podzolový (+umbrický) RNd,z(+u) 3N, 4N, 5N, 6N 590 0,90

RENDZINA

modální, melanická RZm,n — —

litická, suťová RZt,s — —

vyluhovaná, kambická RZv,k — —

PARARENDZINA

modální, melanická PRm,n — —

litická, suťová PRt,s — —

vyluhovaná, kambická PRv,k — —

oglejená ± pelická PRg±p — —

FLUVIZEM

modální, kambická, stratifikovaná, karbonátová, pelická, oglejená, glejová

FLm,i,k,g,q,c,p 3L, 5L, 5U

513 0,78

arenická, psefitická FLr,y — —

KOLUVIZEM (různé subtypy) KO 3D, 4D, 5D, 6D 11 (+)

SMONICE modální SMm — —

ČERNOZEM (různé subtypy) ČE — —

ČERNICE (různé subtypy) ČC — —

ŠEDOZEM (různé subtypy) SE — —

HNĚDOZEM modální, luvická, pelická HNm,l,p — —

oglejená HNg — —

LUVIZEM

modální LUm 4H 42 0,06

modální oligotrofní, dystrická LUmd‘,d 4I 101 0,15

oglejená LUg — —



Půdní typ Subtyp (varieta) Zkratka SLT [ha] [%]

KAMBIZEM

modální mezotrofní, modální mezobazická

KAmm‘,ma‘ 3C, 3S, 4S, 4C, 4B, 5S, 5C, 5H, 6D

7 354 11,19

modální eubazická, modální eutrofní, melanická

KAme‘,mb‘,n 3D, 4B, 4D, 5B, 5D, 6D

1 096 1,67

modální oligomezotrofní KAmd‘m‘ 5S, 6S 244 0,37

arenická oligomezotrofní KArd‘m‘ — —

modální oligotrofní, dystrická KAmd‘,d 3K, 4K, 5K, 5I, 6I 23 946 36,45

dystrická ± arenická KAd±r 3K, 4M, 4K, 5M, 5K, 6K 2 836 4,32

vyluhovaná KAv — —

luvická KAl 4I, 4H, 5I, 5H 333 0,51

rankerová, psefitická, litická KAs,y,t 3Z, 3N, 3F, 3C, 3A, 4Z, 4N, 4F, 4C, 4A, 5Z, 5N, 5F, 5A, 6N

1 246 1,90

oglejená KAg 3V, 4V, 4O, 4P, 5V, 5O, 5P, 6V, 6O

6 063 9,23

glejová KAq 3V, 4V, 5V, 6V 2 227 3,39

PELOZEM (různé subtypy) PE — —

KRYPTOPODZOL

modální KPm 5K, 6Z, 6K, 6I, 6S, 6D 2 399 3,65

arenický KPr 5K, 6K 144 0,22

rankerový, litický KPs,t 5N, 6Z, 6N 740 1,13

oglejený, glejový KPg,q 6V, 6O, 6P 396 0,60

PODZOL

modální PZm 6Z, 6M, 6K 64 0,10

arenický PZr 3K, 4M, 4K, 5M, 5K, 6M 908 1,38

rankerový, litický PZs,t 5Z, 5N, 6Z, 6N 104 0,16

oglejený ± histický PZg±o 5Q 235 0,36

glejový ± histický PZq±o — —

PSEUDOGLEJ

modální, luvický, kambický, hydroeluviovaný

PGm,l,k,w 4O, 5O, 6O

2 833 4,31

vyluhovaný ± pelický PGv±p — —

dystrický, planický ± glejový PGd,pl±q 4P, 5P, 5Q, 6P 3 823 5,82

GLEJ + STAGNOGLEJ

modální, akvický, histický, arenický, pelický, planický, hydroeluviovaný

GLm,q,o,r,p,pl,w; SGm,o,p,pl

1T, 1G, 3L, 4G, 5L, 5G, 6T, 6G, 7T, 7G

5 129 7,81

kambický GLk 4V, 5V, 6V 305 0,46

fluvický GLf — —

SOLONČAK + SLANEC

modální SKm, SCm — —

ORGANOZEM mezická, saprická (+ glejová) ORs,m(+q) 1R, 4R, 6R 458 0,70

fibrická (+ glejová) ORf(+q) 0R, 5R, 7R 446 0,68

ANTROPOZEM (různé subtypy) AN 4Y, 4N, 6N 2 (+)

Celkem 65 690 100,00

Zdroj: ÚHÚL

Z tabulky 3.12 plyne, že z půdních typů v oblasti naprosto převažují kambizemě. Následují pseudogleje a gleje. Ostatní půdní typy jsou zastoupeny nevýznamně.



3.4 Poměry vegetační

3.4.1 Regionálně fytogeografické členění

Podle regionálně fytogeografického členění (Skalický 1988) se Česká republika rozděluje na fytogeografické oblasti, fytogeografické obvody a fytogeografické okresy včetně podokresů. PLO zasahuje do 2 oblastí a 2 obvodů, v nichž je vyčleněno celkem 37 fytogeografických okresů a podokresů.

Tabulka 3.13 Fytogeografické členění PLO

Fytogeografická oblast

Fytogeografický obvod Fytogeografický okres Fytogeografický podokres Plocha PLO bez ohledu na les [ha] [%]

Mezofytikum Českomoravské mezofytikum

23. Smrčiny — 2 221 2,0

24. Horní Poohří a) Chebská pánev 721 0,7

26. Český les — 82 442 74,9

27. Tachovská brázda — 6 125 5,6

28. Tepelské vrchy a) Kynšperská vrchovina 685 0,6

31. Plzeňská pahorkatina

a) Plzeňská pahorkatina vlastní 2 073 1,9

b) Koubská kotlina 5 059 4,6

33. Branžovský hvozd — 10 701 9,7

Nehodnoceno 37 (+)

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: Skalický 1988



Obrázek 3.13 Regionálně fytogeografické členění (Zdroj: Skalický 1988)

PLO 23 – Podkrkonoší PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

© Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. – pobočka Hradec Králové 57

3.4.2 Biogeografické členění

Podle biogeografického členění (Culek et al. 2005; Culek et al. 2013) PLO zasahuje do následujících biogeografických provincií, biogeografických podprovincií a biogeografických regionů (bioregionů).

Cílem biogeografického členění území je vymezení celků s podobnými ekologickými podmínkami a podobnou biotou. Biogeografické členění je hierarchické a má tři úrovně.

Tabulka 3.14 Biogeografické členění PLO

Biogeografická provincie

Biogeografická podprovincie

Biogeografický region Plocha PLO bez ohledu na les

ha %

Středoevropských listnatých lesů

Hercynská

Chebsko-Sokolovský 1 051 1,0

Ašský 1 940 1,8

Hornoslavkovský 2 (+)

Českoleský 84 378 76,7

Tachovský 8 141 7,4

Plzeňský 318 0,3

Branžovský 14 040 12,8

Nehodnoceno 192 0,2

Celkem 110 063 100,0

Zdroj: Culek et al. 2005, Culek et al. 2013



Obrázek 3.14 Biogeografické členění (Zdroj: Culek et al. 2005, Culek et al. 2013)

PLO 11 – Český les SEZNAM LITERATURY


SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY

Culek, M. et al. 2005. Biogeografické členění České republiky. II. díl. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. ISBN 80-86064-82-4.

Culek, M. et al. 2013. Biogeografické regiony České republiky. Masarykova univerzita. Brno. ISBN 978-80-210-6693-9.

Demek, J. et al. 2006. Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČR. Vyd. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Brno. ISBN 80-86064-99-9.

Dudák, V. et al. 2005. Český les, příroda, historie, život. Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset. ISBN 80-7340-065-0.

Květoň, V. 2011. Klimatické oblasti Česka: klasifikace podle Quitta za období 1961-2000. Univerzita Palackého. Olomouc. ISBN 978-80-86690-89-6.

Macků, J. 2015. Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů v lesnicko-typologickém klasifikačním systému lesů ČR. Monografie. ÚHÚL Brandýs nad Labem. ISBN 978-80-905995-6-7.

Mezera, A. et al. 1956. Stanovištně typologický přehled lesních rostlinných společenstev. Lesprojekt. Brandýs nad Labem.

Ministr, J. 1971. Historický průzkum oblasti Český les. ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň, pracoviště Karlovy Vary-Březová.

Nožička, J. 1957. Přehled vývoje našich lesů. SZN. Praha.

Plíva, K. 1971. Typologický systém ÚHÚL. ÚHÚL Brandýs nad Labem.

Plíva, K. et al. 1986. Přírodní lesní oblasti ČSR. Státní zemědělské nakladatelství. Praha.

Plíva, K. et al. 1989. Provozní systémy v lesním plánování. SZN. Praha.

Plíva, K. a Průša, E. 1969: Typologické podklady pěstování lesů. SZN, Praha.

Plíva, K. a Průša, E. 1991. Typologická klasifikace lesů ČR. ÚHÚL Brandýs nad Labem.

Quitt, E. 1971. Klimatické oblasti Československa. Geografický ústav ČSAV. Studia Geographica. Brno.

Skalický, V. 1988. Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný, S. a Slavík, B. (eds.). Květena ČSR 1. Academia. Praha. s. 103-121.

Tlapák, J. 1965. Historický průzkum lesů lesního hospodářského celku Přimda ll. ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň.

Tlapák, J., Paukner, J. 1958. Historický průzkum lesů, bývalé velkostatky Kout-Trhanov a Domažlice. ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň.

Tomandl, M. 1971. Historický průzkum lesů pro oblast Západočeská vrchovina. ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň.

ÚHÚL – IDC 2019. Datový sklad DS_LHP/O.

ÚHÚL – OPRL 1999. Oblastní plán rozvoje lesů, PLO 11 – Český les. ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň.

Zatloukal, V. a Vokoun, J. 1997. Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů. Příloha Lesnické práce, 1/97. s. 76 (1).

Zlatník, A. 1956. Nástin lesnické typologie na biogeocenologickém základě a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. Pěstění lesů III. Státní zemědělské nakladatelství. Praha.

PLO 11 – Český les SEZNAM LITERATURY


Legislativa

Zákon č. 37/1928 Sb. ze dne 29. února 1928 o zatimní ochraně lesů. ln: Sbírka zákonů 23. 3. 1928, roč. 1928, částka 013.

Zákon č. 46/1948 Sb. ze dne 21. března 1948, o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). ln: Sbírka zákonů. 14. 4. 1948, roč. 1948, částka 21.

Zákon č. 142/1947 Sb. ze dne 11. července 1947, o revizi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů. ln : Sbírka zákonů. 12. 8. 1947, roč. 1947, částka 65.

Zákon č. 172/1991 Sb. ze dne 24. dubna, o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů. ln: Sbírka zákonů. 24. 5. 1991, roč. 1991, částka 36.

Zákon č. 229/1991 Sb. ze dne 21. května 1991, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. ln: Sbírka zákonů. 24. 6. 1991, roč. 1991, částka 45.

Zákon č. 279/1948 Sb. ze dne 19. prosince 1949, o finančním hospodaření národních výborů. ln: Sbírka zákonů. 30. 12. 1949, roč. 1949, částka 88.

Zákon č. 289/1995 Sb. ze dne 3. listopadu 1995, o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 15.12.1995, roč. 1995, částka 76. ISSN 1211-1244.

Zákon č. 428/2012 Sb. ze dne 8. listopadu 2012, o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. ln: Sbírka zákonů. 5. 12. 2012, roč. 2012, částka 155. ISSN 1211-1244.

Vyhláška č. 84/1996 Sb. ze dne 18. března 1996, o lesním hospodářském plánování. In: Sbírka zákonů. 19.04.1996, roč. 1996, částka 28. ISSN 1211-1244.

Vyhláška č. 298/2018 Sb. ze dne 11. prosince 2018, o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. In: Sbírka zákonů. 20.12.2018, roč. 2018, částka 149. ISSN 1211-1244.

Nařízení č. 35/1944 Sb. ze dne 25. ledna 1944, o zařízení lesů. ln: Sbírka zákonů 10. 2. 1944, roč. 1944, částka 015.

Nařízení č. 81/1958 Sb. ze dne 5. prosince 1958, o správě národního majetku. ln: Sbírka zákonů. 28. 12. 1958, roč. 1958, částka 34.

Nařízení č. 90/1950Sb. ze dne 27. června 1950, o správě národního majetku národními výbory. ln: Sbírka zákonů 20. 7. 1950, roč. 1950, částka 41.

Nařízení č. 193/2000 Sb. ze dne 7. června 2000, kterým se vyhlašuje provedení inventarizace lesů v letech 2001 až 2004. ln: Sbírka zákonů 19. 7. 2000, roč. 2000, částka 61.

Nařízení č. 247/2009 Sb. ze dne 20. července 2009, kterým se vyhlašuje provedení inventarizace lesů v letech 2011 až 2015. ln: Sbírka zákonů 5. 8. 2009, roč. 2009, částka 74. ISSN 1211-1244.

Dekret č. 12/1945 Sb. ze dne 21. června 1945, Dekret prezidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. ln: Sbírka zákonů. 23. 6. 1945, roč. 1945, částka 7.

PLO 11 – Český les SEZNAM TABULEK


SEZNAM TABULEK

Tabulka 1.1 Základní charakteristiky .................................................................................................................. 8

Tabulka 3.1 Geomorfologické členění [ha, %] .................................................................................................. 28

Tabulka 3.2 Zastoupení zón nadmořských výšek [ha, %] ................................................................................. 30

Tabulka 3.3 Zastoupení zón sklonu terénu ....................................................................................................... 32

Tabulka 3.4 Seznam povodí vodních toků I. řádu ............................................................................................. 34

Tabulka 3.5 Seznam povodí vodních toků II. řádu ............................................................................................ 34

Tabulka 3.6 Seznam povodí vodních toků III. řádu ........................................................................................... 34

Tabulka 3.7 Charakteristiky klimatických oblastí v PLO dle členění Quitta 1971 ............................................. 36

Tabulka 3.8 Zastoupení klimatických oblastí dle Quitta 1971 .......................................................................... 37

Tabulka 3.9 Zastoupení klimatických oblastí dle Quitta 2000 .......................................................................... 39

Tabulka 3.10 Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů v PLO – část I. ....................................... 41

Tabulka 3.11 Klimatické charakteristiky lesních vegetačních stupňů v PLO – část II. ...................................... 41

Tabulka 3.12 Zastoupení půdních typů a subtypů v PLO.................................................................................. 53

Tabulka 3.13 Fytogeografické členění PLO ....................................................................................................... 55

Tabulka 3.14 Biogeografické členění PLO ......................................................................................................... 57

PLO 11 – Český les SEZNAM OBRÁZKŮ


SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1.1 Přehledová mapa (Zdroj: ÚHÚL, stav k 01.01.2018) ...................................................................... 8

Obrázek 1.2 Správní členění PLO 11 – Český les – kraje, ORP (Zdroj: ÚHÚL, ČÚZK) .......................................... 9

Obrázek 3.1 Geomorfologické členění PLO (Zdroj: Demek et al. 2006) ........................................................... 29

Obrázek 3.2 Výšková zonalita PLO (Zdroj: ČÚZK, ÚHÚL) .................................................................................. 31

Obrázek 3.3 Zóny sklonu terénu v PLO (Zdroj: ČÚZK, ÚHÚL) ........................................................................... 33

Obrázek 3.4 Mapa vodních toků II. a III. řádu včetně hranic jednotlivých povodí (Zdroj: VÚV TGM) ............. 35

Obrázek 3.5 Klimatické oblasti ČR (Zdroj: Quitt 1971) ..................................................................................... 38

Obrázek 3.6 Klimatické oblasti ČR (Zdroj: Quitt 2000) ..................................................................................... 40

Obrázek 3.7 Mapa průměrných ročních teplot vzduchu za období 1961 – 2010 [°C] (ČHMÚ, 2016) .............. 45

Obrázek 3.8 Mapa průměrných ročních srážek za období 1961 – 2010 [mm · rok-1] (ČHMÚ, 2016) .............. 46

Obrázek 3.9 Langův dešťový faktor za období 1961 – 2010 (ČHMÚ, 2016) ..................................................... 47

Obrázek 3.10 Průměrná roční vláhová bilance za období 1961 – 2010 [mm · rok-1] (ČHMÚ, 2016) ............... 48

Obrázek 3.11 Geologické členění (Zdroj: ČGS) ................................................................................................. 50

Obrázek 3.12 Geologické členění – legenda k obrázku 3.11 (Zdroj: ČGS) ........................................................ 51

Obrázek 3.13 Regionálně fytogeografické členění (Zdroj: Skalický 1988) ........................................................ 56

Obrázek 3.14 Biogeografické členění (Zdroj: Culek et al. 2005, Culek et al. 2013) .......................................... 58

PLO 11 – Český les SEZNAM GRAFŮ


SEZNAM GRAFŮ

Graf 2.1 Dřevinná skladba dle roku založení porostu 1815 – 2015 [%] (Zdroj: LHP/O) ................................... 20

Graf 2.2 Plocha ročníků založení 1815 – 2015 dle LHPO k roku 2015 [ha] (Zdroj: LHP/O) .............................. 21

Graf 3.1 Klimadiagram 3. LVS ........................................................................................................................... 42




PLO 11 – Český les SEZNAM ZKRATEK


SEZNAM ZKRATEK

čes. z. z. český zemský zákoník

ČGS Česká geologická služba

ČR Česká republika

ČÚZK Český úřad zeměměřický a katastrální

DO demonstrační objekt

CHKO Chráněná krajinná oblast

k. ú. katastrální území

LHC lesní hospodářský celek

LHO lesní hospodářská osnova

LHP lesní hospodářský plán

LHP/O lesní hospodářské plány a osnovy

LVS lesní vegetační stupeň

LZ lesní závod

ML městské lesy

MZe ministerstvo zemědělství

NAP Národní akční plán adaptace na změnu klimatu

NLP Národní lesnický program

OPRL oblastní plány rozvoje lesů

ORP obec s rozšířenou působností

PLO přírodní lesní oblast

ř. z. říšský zákoník

SLS staťová lesní soustava

ÚHÚL Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

VÚV TGM Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., Praha

VS velkostatek

PLO 11 – Český les SEZNAM AUTORŮ


SEZNAM AUTORŮ

Poznámka: pokud není uvedeno jinak, jedná se o zaměstnance ÚHÚL.

Formální zabezpečení procesu aktualizace OPRL

Ing. Václav Lidický (MZe), Ing. Václav Tomášek (MZe), Ing. Martin Veselý (MZe), Mgr. Ing. Michal Křepela, Ph.D. (MZe), Ing. Jaromír Vašíček, CSc., Ing. Jaroslav Kubišta, Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Ing. Václav Zouhar

Vedoucí oblastních plánů rozvoje lesů a ekologie lesů

Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D.

Ředitel pobočky Plzeň

Ing. Kamil Vyslyšel

Garant přírodní lesní oblasti 11 – Český les

Ing. Jana Jiráková

Autorský kolektiv textové zprávy

Koncepce OPRL, metodika zpracování dat a osnova textové části

Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Ing. Štěpán Křístek, Ing. Robert Hruban, Ing. Karel Taubr, Ing. Vítězslav Krystýn, Ing. Jiří Smejkal, Ing. Jan Hubený, Ing. Jan Apltauer, Ing. Martin Dlabka, Ing. Vincenc Zlatník, Ing. Miloš Boček, Ing. Patrik Pacourek, Ing. Michal Třeštík, Ing. Kamil Turek, Ph.D., Ing. Libor Pěnička, Ing. Roman Bystrický, Ph.D.

Příprava textů Ing. Jana Jiráková

Ing. Jiří Bouše – historie obhospodařování lesa

Bc. Radim Bartoň - pedologie

Příprava map a kartogramů

Ing. Jan Apltauer, Ing. Karel Taubr, Ing. Zdeňka Kejšarová, Bc. Monika Pernerová, Ing. Milan Říha, Jan Černohous

Příprava podkladů a dat Jan Černohous, Mgr. Martin Spáčil, Ing. Robert Hruban, Ing. Štěpán Křístek, Ing. Martin Dlabka, Ing. Jan Apltauer, Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Ing. Milan Říha, Ing. Vincenc Zlatník, Ing. Karel Taubr, Ing. Václav Zouhar, Ing. Kamil Turek, Ph.D., Ing. Eliška Friedlová, Ph.D., Ing. Roman Bystrický, Ph.D., Milan Kalčík, Mgr. Ivo Sirota, Ing. Pavel Samec, Ing. Miroslav Zeman, Ing. Alžběta Pařízková, Ing. Jan Hána, Ing. Miloš Kučera Ph.D.

Spolupráce (včetně externistů)

Ing. Jiří Novák, Ph.D. (VÚLHM Opočno, v. v. i.), doc. RNDr. Marian Slodičák, CSc. (VÚLHM Opočno, v. v. i.), prof. Ing. Karel Pulkrab, CSc., (ČZU Praha) doc. Ing. Václav Kupčák, CSc., (ČZU Praha), Ing. Roman Sloup, Ph.D. (ČZU Praha), Ing. Karel Taubr, Ing. Robert Hruban, Ing. Vítězslav Krystýn, Ing. Štěpán Křístek, Ing. Kamil Vyslyšel

PLO 11 – Český les SEZNAM AUTORŮ


Další zaměstnanci ÚHÚL podílející se na zabezpečení údržby dat OPRL v době aktualizace PLO:

Specialisté OPRL (včetně lesnické typologie) a HÚL:

Jan Lehečka, Jan Lehner, Bc. Šimon Petr, Ing. Martin Vokoun, Ing. Jana Jiráková, Bc. Radim Bartoň, Marek Šidlák, Ing. Jan Lžičař

Specialisté GIS včetně odborníků na IT a mapový portál ÚHÚL:

Ing. Vladan Kadeřábek, Ing. Milan Říha, Ing. Aleš Vaníček, Ing. Jan Hána, Milan Kalčík, Libor Mikloš, Ing. Pravoslav Kopecký, Ing. Kult Martin, Lukáš Leitner

Grafická úprava a kontrolní mechanismy

Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Ing. Čeněk Melcr, Ing. Jan Apltauer, Ing. Jiří Stanovský, Ph.D., Ing. Milena Hanychová, Ing. Vítězslav Krystýn, Ing. Karel Taubr, Ing. Jana Jiráková, Ing. Martin Dlabka, Ing. Karel Rokyta, Ing. Lucie Slámová, Ing. Miloš Boček, Jan Černohous, Michaela Šeflová, Ing. Jiří Poucha, Vladimír Bouše, DiS.

Fotografie

Ing. Martin Vokoun, Bc. Radim Bartoň

PLO 11 – Český les SEZNAM


SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 – Přehled katastrálních území v PLO 11

OBLASTNÍ PLÁN ROZVOJE LESŮ Přírodní lesní oblast · Přírodní lesní oblasti 11 –...

Documents

Transcript of OBLASTNÍ PLÁN ROZVOJE LESŮ Přírodní lesní oblast · Přírodní lesní oblasti 11 –...