Minerální výživa rostlinMinerální výživa rostlin

aneb jak rostliny získávají a využívají minerální živinyaneb jak rostliny získávají a využívají minerální živiny

Je centrálním tématem moderního zemědělství a ekologie.Je centrálním tématem moderního zemědělství a ekologie.Vysoké výnosy silně závisí na hnojení minerálními živinami.Vysoké výnosy silně závisí na hnojení minerálními živinami.

Minerální živiny jsou nezbytné pro výnosMinerální živiny jsou nezbytné pro výnos

ww

w.d

octo

rtee

.com

Formy živin

Živiny mohou být v půdě v následujících formách:

-v půdním roztoku v iontové formě (disociace solí na ionty: KCl = K+ + Cl-)-v pevné fázi jako soli-výměně vázané na sorpční komplex (K+, Mg2+, Ca2+, NH4

+, atd.)-fixované ve vnitřních prostorech jílových minerálů(K+, NH4

+)-v organické hmotě (především N, P a všechny další živiny)-v biomase (N a P)-součást krystalické mřížky minerálů (uvolnitelné jen při zvětrávání)

Minerální živiny v Minerální živiny v rostliněrostliněV sušině rostlin je obsaženo přibližně 45% uhlíku, 42% kyslíku, 6,5%

vodíku, 1,5% dusíku a 5% minerálních prvků. Tzv. organogenní prvky (C, O, H, N) představují tedy 95% veškerých prvků tvořících sušinu a tvoří tzv. spalitelný podíl.Zbývající část asi 1-5% připadána na tzv.popeloviny (prvky přítomné v popelu - Ca, K, Mg, P atd.)Prvky, které jsou nezbytné pro život rostliny, se označují jako biogenní.Při jejich úplné nebo částečné absenci v živném prostředí dochází k poruchám růstu a vývoje rostlin.

Makroprvky N 1,5% Ca 0,5%

P 0,2% Mg 0,2%

K 1,0% S 0,3%

Mikroprvky B 0,002% Zn 0,002%

Fe 0,0001% Cu 0,0006%

Mn 0,005% Mo 0,00001%

Prvky postradatelné Si, Cl, Al, Na

Dělení minerálních živin

Makrobiogenní prvky(C, O, H, N, P, S, K, Mg, Ca), jejichž obsah v sušině rostliny se pohybuje od desítek do desetin %.Mikrobiogenní prvky (Fe, Mn, Co, Cu, Zn, B, Cl, Mo, V, Ti ), které jsou v rostlině obsaženy od desetiny desetisíciny % sušiny.Ultramikrobiogenní prvky(Au, Ag, Ra) jsou zastoupeny v množství nižším než10-6 %.Mimoto se v sušině nachází tzv. užitečné prvky - u některých rostlin jejich obsah dosahuje poměrně vysokých hodnot (Na, Si, Al).

Dusík

Dusík se vyskytuje v přírodě v plynné formě a ve sloučeninách s kyslíkem nebo vodíkem. Největší množství dusíku je v podobě atmosférického dusíku (78% vzduchu). V půdě je N obsažen především v organických látkách, které se tam nahromadily činností mikroorganismů a odumíráním rostlin a živočichů. Půdní organická hmota obsahuje asi 5% N. V orniční vrstvě obdělávaných půd bývá asi 0,02 až 0,3 hmotnostních % N).V rostlinném těle je dusík součástí bílkovin, enzymů, nukleotidů atd., a podílí se tím na regulaci základních životních funkcí rostlin.

Příjem dusík

Rostliny přijímají minerální dusík z půdy, a to ve především forměNO3

-nebo NH4+. Tyto ionty se uvolňují při mikrobiálním

rozkladu organické hmoty a po dodán í průmyslových hnojiv. Mohou však přijímat i organické formy (nejčastěji močovina). Poměr mezi příjmem nitrátu a amonného iontu je různý u různých druhů rostlin a je ovlivněn vnějšími podmínkami. S rostoucím pH stoupá příjem NH4

+. Plynný N2 mohou přijímat rostliny žijící v symbióze s baktériemi typu Rhizobium nebo v součinnosti s diazotrofními baktériemi, které žijí v asociaci s kořeny rostlin nebo volně v půdě.

Dusík: příznaky nadbytku a nedostatku

Příznaky nadbytku: Při nadbytku dusíku jsou rostliny sytě zelené, vytáhlé, náchylné k poléhání, citlivé k chladu i suchu, ale i chorobám.Příznaky deficience:Při nedostatku dusíku je omezen růst rostlin a zvláště je zpomalen růst asimilačních orgánů. Listy jsou bledě zelené, se sníženým obsahem chlorofylu a nízkou intenzitou fotosyntézy. Dusík se přesouvá ze starých listů do mladých, které zůstávají zelené. Staré listy žloutnou a postupně odumírají. Obilniny málo odnožují, cukrová řepa tvoří malý kořen. Mění se charakter vývoje rostliny zkracují vegetační dobu, semena jsou nekvalitní.

Deficience dusíku

Deficience dusíku

Dusík. Při deficienci dusíku ztrácejí zejména starší listy svou sytě zelenou barvu – blednou a žloutnou (konečné stadium – uniformní žlutá barva - chloróza). Může být pozorováno i načervenalé zbarvení cév a řapíků. Mladší listy rovněž postupně žloutnou – hlavní projev – zpomalený růst a zmenšení plochy listové. Postupně dochází až k odumírání starších listů. Reakce na přidání N je velmi rychlá – rychlá regenerace rostlin vlivem dodaného N. Při nedostatku dusíku v půdním prostředí se jeho obsah v rostlině silně snižuje. Rostliny se slabě vyvíjí, porosty jsou na pohled nevyrovnané, se světlými listy. Podle stupně nedostatku N se mění barva listů od bledě zelené po žlutou. V době odnožování se snižuje počet odnoží, vegetační vrchol je krátký, redukuje se počet stébel, klas je krátký s malým počtem zrn. Redukuje se i větvení rostlin, rostliny jsou charakteristické vytáhlým tvarem. Zrno má nízkou hmotnost a výrazně zhoršené technologické parametry. Mouka získaná semletím zrna je pekařsky slabá, což se negativně projevuje v kvalitě hotového výrobku.

Výživa dusíkem

FosforFosfor

Fosfor patří k minerálním živinám, jichž je v přírodních podmínkách vždy nedostatek pro dosahování vysoké produkce biomasy. Množství P v půdách kolísá od 0,02 do 0,5 %, s průměrnou hodnotou kolem 0,5 %.V půdě je P obsažen v těchto složkách:

1)V půdních roztoku jako PO43-,HPO4

2- nebo jako H2PO4-. V

přirozených rostlinných ekosystémech zejména v nerozpustné formě nerozpustných solí PO4

3- - symbióza s mykorhizou napomáhá příjmu fosforu.2)P adsorbovaný na povrchy anorganických půdních složek.3)P v podobě amorfních nebo krystalických minerálů (nejčastěji společně s Ca, Al nebo Fe).4)Jako součást půdní organické hmoty.

Příjem a význam fosforu Rostliny přijímají P hlavně jako anion H2PO4

-, výjimečně jako HPO4

2-. Jde o aktivní proces, proto je fosfor přijímán úměrně podle jeho potřeby v metabolizmu. Primárním zdrojem fosforu jsou poměrně málo rozpustné minerály. Mezi ně patří např. fosforit – 3 Ca3(PO4)2.Ca(OH)2, apatit – 3 Ca3(PO4)2.Ca(F, Cl)2 nebo vivianit –Fe3(PO4)2.8H2O. Příjem fosforu je úzce spojen s intenzitou oxidačních fosforylací (dýcháním rostlin) probíhajících v kořenech rostlin. Pro usnadnění příjmu P vázaného v organické hmotě mnohé rostliny exudují fosfatasy, které z organických vazeb uvolňují anorganický P. Obdobnou funkci plní organické kyseliny (kyselina citronová vytváří s P cheláty, jež vstupují do kořenů) Hlavní fyziologická funkce P spočívá v přenosu energie v metabolických reakcích. Fosfátový ion v důsledku své velké afinity k elektronům odčerpává jejich energii, a ta je pak konzervována v makroergických vazbách typu ATP.Fosfor je schopen několikanásobné reutilizace.

!

Příznaky deficitu: sytězelené nebo modravě zelené listy. Později se objevuje na starších listech vlivem hromadění antokyanů červené zbarvení hlavně podél cév. Dochází k předčasnému opadu listů, na kterých se projevují nekrotická mrtvá místa. Rostliny jsou malého vzrůstu, je omezen reprodukční proces – kvetení, tvorba semen a plodů.

Deficience fosforu – zbarvení anthokyany

Deficience fosforu

Nedostatek fosforu se projevuje zprvu nenápadně. U rostlin je omezen růst kořenů a dochází k méně intenzivnímu odnožování. Stébla jsou krátká a slabě vyvinutá. Listy jsou vzpřímené, tmavě zelené s nádechem do červenofialové barvy způsobené anthokyany (hyperchlorofylace). Stébla u paty mají při nedostatku fosforu červenofialové zbarvení. Omezený příjem fosforu může být způsoben také stresovými podmínkami (sucho, nízká teplota aj.), které výrazně ovlivňují jeho příjem.

Deficience fosforu

Draslík

Draslík je rostlinami přijímán jako K+ a v této formě se v nich vyskytuje po celou dobu plnění svých fyziologických funkcí. Je přijímán pomocí aktivního transportu i pasivním způsobem –adsorpční výměnou a transpiračním proudem.Je aktivátorem řady enzymů. Draslík kontroluje otevírání průduchů a tím ovlivňuje vodní provoz rostlin. S přesunem draslíku je spojen zřejmě i vznik kořenového vztlaku. Má výrazné osmotické vlastnosti.

Příznaky deficituNejdříve starší listy tmavnou od okraje nebo i podél žilek (tzv. káliová mozaika), nebo se na nich projevuje chloróza. Rostliny jsou méně odolné proti nepříznivým klimatickým činitelům – suchu a nízkým teplotám. Nedostatek draslíku se projevuje u rostlin změnou habitu. Stéblo je zkrácené a rostlina vytváří velké množství odnoží, takže rostliny mají keřovitý nebo metlovitý vzhled. Nedostatek draslíku vede k poškození rostlin mrazem a ke špatnému přezimování. Zvyšuje se také náchylnost k poléhání a zhoršuje se nebezpečí výskytu houbových chorob. Přehnojení draslíkem vede naopak k jeho luxusnímu příjmu rostlinou a současně je zpomalován příjem hořčíku, vápníku a manganu.

Deficience draslíku

Deficience draslíku

Vápník

Příjem, transport a redistribuce Ca2+ jsou značně ovlivněny tím, že Ca2+ vytváří s celou řadou organických látek, zvláště organických kyselin a fosfátů, těžce rozpustné sloučeniny.Koncentrace Ca2+ v živném prostředíje zpravidla daleko vyšší než v rostlině. Byl u něj prokázán aktivní příjem pomocí vysoce selektivních membránových přenašečů. Symplastem je velmi omezeně pohyblivý.Podmiňuje funkci membrán mitochondriía chloroplastů, kde dochází k přenosu elektronů.

Příznaky deficituNedostatek vápníku se projevuje ve změně tvaru a počtu mitochondrií. Snižuje stabilizaci buněčných membrán, které se stávají propustnější. Deficience se nejdříve projeví u mladých listů(nemůže být prakticky reutilizován), růstové vrcholy se často ohýbají a odumírají. Nedostatek vápníku se projevuje omezenou tvorbou kořenového systému. Kořeny jsou krátké a odumírají od špičky. Na listech se objevuje chloróza a dochází k odumírání vegetačního vrcholu, porost je nízký. Nedostatek vápníku v pozdějším období zvyšuje nebezpečí sterility pylu.

Deficience vápníku

Deficience vápníku

Hořčík

Hořčík je rostlinami přijímán jako kation Mg2+.Hořčík je aktivátorem více než 20 % enzymatických reakcí v rostlinách, především metabolizmu glycidů.Vysoké procento Mg obsahují plastidy, mitochondrie a buněčné stěny.Mg je důležitým stavebním prvkem chlorofylu a zúčastňuje se počátečních fází biosyntézy porfyrinového jádra.Nepředpokládá se možnost jeho významné reutilizace.

Příznaky deficituV případě deficitu hořčíku jsou nejdříve postiženy starší listy s nejmohutnějším fotosyntetickým aparátem -projevuje se na nich mozaiková chloróza - ubýváním zeleného barviva mezi nervaturou listů. V blízkosti žilek zelené zbarvení zůstává. Při nedostatku hořčíku se na listech objevuje korálkovitá mozaika způsobená nerovnoměrným uspořádáním chlorofylu. Zvýšený nedostatek hořčíku omezuje růst, rostliny jsou zakrslé a v zrnu je snížen obsah bílkovin.

Deficience hořčíku

Síra

Rostliny přijímají síru ve formě SO42- aktivním způsobem nebo ve formě

organických sloučenin (cystein, methionin). SO2 a H2S jsou pro rostliny toxické.Síra se spolu s dusíkem účastní syntézy bílkovin, proto má v rostlině rovněž funkci biokatalytickou a stavební.Velmi důležitou aminokyselinou obsahující síru je methionin. Dále je síra součástí vitamínů(thiaminu -vit. B1, biotinu - vit. H) a ústřední metabolické sloučeniny koenzymu A (CoA). Sulfáty mohou v rostlině tvořit vazby bohaté na energii podobně jako fosfáty.

Příznaky deficituNedostatek síry způsobuje zpomalení růstu rostlin a snížení syntézy chlorofylu, ale v přírodních podmínkách se neprojevuje (v současnosti již opět začíná – odsíření elektráren), protože je k dispozici v dostatečném množství a příjem rostlinami je s výjimkou některých čeledí(např. Brassicaceae) nepatrný. Nedostatek síry se projevuje změnou zabarvení listů. Nejmladší listy jsou světle zelené až žluté. Snižuje se využití dusíku a při poklesu síry pod kritickou hladinu klesá obsah bílkovin v zrnu a zhoršují se technologické vlastnosti zrna.

Deficience Deficience sírysíry

Železo

Mechanizmus příjmu železa rostlinami není zcela objasněn (zřejmě ve formě chelátů). Železo je velmi málo mobilní.V metabolicky aktivních formách se železo v rostlině vyskytuje v přímé vazbě s bílkovinou (ferredoxin a flavoproteiny), nebo jako součást enzymů.Podílí se na oxidačně redukčních reakcích v pochodech fotosyntézy a respirace.Je významné pro přenos elektronů díky existenci dvou oxidačních stupňů Fe2+ a Fe3+.

Příznaky deficitu

Počínající Fe-deficience se projevuje okamžitě vizuálními příznaky, chlorózou na nejmladších listech (oproti hořčíku) a zejména na bázi listů. Ta přechází až v bílou barvu. Cévy listů zpočátku zůstávají zelené, takže vzniká ostrý barevný kontrast mezi zelenými žilkami listu a jeho ostatní částí. Deficience je často pozorována na vápenatých půdách a v anaerobních podmínkách, často je indukována nadbytkem těžkých kovů v půdě.

Deficience železaDeficience železa

Bór

Dosud nejsou známy všechny mechanizmy působení bóru. Hraje důležitou úlohu v prodlužování. Syntéze nukleových kyselin a fukci membrán. Ovlivňuje buněčné dělení a je důležitý pro výstavbu buněčné stěny. Uvádí se jeho regulační vliv na metabolizmus sacharidů, hladinu auxinů v rostlinách a na aktivitu ribonukleasy.

Příznaky deficituDeficit se projevuje ve výstavbě meristematických pletiv –zvláště kořenových špiček a vegetačních vrcholů(např. srdéčková hniloba cukrovky). Při nedostatku bóru je zasažen meristém, odumírá růstový vrchol a dochází k intenzivnímu růstu odnoží, které brzy odumírají. Na horních listech se objevuje chloróza, klas je zakrslý, vyskytují se problémy v kvetení a sterilita pylu. Typické je rovněž křenčení plodů – typické u hrušek vy vyšších polohách.

Deficience Deficience bórubóru

Deficience Deficience bórubóru

Mangan

Mobilita Mn v rostlině je malá, přednostně je transportovaný do meristematických pletiv.Mn se podobně jako Fe účastní přenosu elektronů. Je aktivátorem mnoha enzymů – dekarboxylasy a dehydrogenasy, je zapojen v Krebsově cyklu. Klíčová úloha je ve fotosyntéze v kyslík-vyvíjecím komplexu. Má centrální úlohu při aerobním dýchání.

Příznaky deficituNedostatek se projevuje narušením mnoha metabolických procesů, ale i jeho nadbytek vyvolává poruchy –vyšší obsah způsobuje deficienci Fe. Příznaky deficitu se projevují nejdříve na mladších listech –mezižilkovou chlorózou (jako Fe). Později se mohou vytvořit až šedé nekrotické skvrny. Nedostatek manganu se projevuje na nejmladších listech malými žlutými tečkami. Redukuje se buněčné napětí (turgor) a listy u rostlin se stáčejí do středu. Při dozrávání se omezuje tvorba bílkovin.Nadbytek manganu vyvolává těžké chlorózy. Na rubu listů se tvoří hnědé až červenohnědé tečky, které v pozdějším stadiu splývají ve větší skvrny. Při silném nadbytku listy odumírají.

Deficience Deficience manganumanganu

Zinek

Mobilita Zn v rostlině je malá. Nemění své oxidační číslo, takže se nehodí pro funkci přenosu elektronů.S řadou organických látek tvoří pevné komplexy. Je kovovým komponentem velkého počtu enzymů(dehydrogenasy, alkohol a laktát hydrogenasy). Je nezbytný pro syntézu chlorofylu.Příznaky deficituZn deficience má depresivní vliv na růst rostlin, prodlužování internodií v důsledku deprese hladiny auxinů – rozetový habitus růstu. U některý rostlin (kukuřice, fazol) dochází k intravenózním chlorózám – končí bílým nekrotickými spoty.

Deficience Deficience zinkuzinku

Měď

Cu se v rostlině snadno pohybuje, plní funkci katalytického prvku. Má vysoký redoxní potenciál (přechod Cu+ na Cu2+ - plastocyanin). Spolu s Fe a Mn se podílí na redukci nitrátů.Při vyšším zastoupení v živném prostředí je pro rostliny značně toxická.

Příznaky deficituSymptomy deficitu se značně liší mezi jednotlivými druhy rostlin. Listy mohou být chlorotické nebo modrozelené s chlorotickými okraji. Nedostatek mědi se objevuje často již při odnožování. Listy jsou úzké, stáčejí se a postupně zasychají. Ochoření rostlin se objevuje zvláště na půdách lehkých a na půdách s vyšším obsahem organických látek. Pokud se nedostatek mědi objeví později, zkracuje se délka internodií a je krátký klas

Deficience Deficience mědimědi

Deficience Deficience shrnutíshrnutí

Živiny v půděŽiviny v půdě

Kationty v Kationty v půděpůdě

Váží se na minerální iVáží se na minerální iorganický půdní podílorganický půdní podíl

Kationty v půdě a kationtová Kationty v půdě a kationtová výměnavýměna

Kationty v půdě a kationtová Kationty v půdě a kationtová výměnavýměna

Jílovité Jílovité minerályminerály

Anionty v Anionty v půděpůdě

Váží se zejména naVáží se zejména naorganický půdní podíl. organický půdní podíl. Tvoří dobře rozpustné Tvoří dobře rozpustné soli, které se z půdysoli, které se z půdyvyplavují – eutrofizace vyplavují – eutrofizace N a P.N a P.

Anionty v Anionty v půděpůdě

Nevážou se na jílovité minerály, Nevážou se na jílovité minerály, pouze na organický půdní podíl pouze na organický půdní podíl a zde pouze na kladně nabité a zde pouze na kladně nabité funkční skupiny. Patří zde NOfunkční skupiny. Patří zde NO33

--, ,

SOSO442-2-, Cl, Cl--, PO, PO44

3-3-

Příjem Příjem živinživin1)1) Kořenová výživaKořenová výživa

2)2) Foliární výživaFoliární výživa

Kořen – klíčový orgán příjmu živin

vzrostný vrchol

prodlužovací pásmo

absorpční pásmo

pásmo větvení

Apoplastický a symplastický Apoplastický a symplastický transporttransport

r rhizodermis; kv kořenový vlásek; k primární kůra; en endodermis; sv střední válec

k primární kůra; en endodermis; pb propustná buňka; f floém; x xylém; d dřeň

Caspariho proužky

endodermis

pericykl xylém floémkortex

epidermisapoplastická

cesta

symplastickácesta

HydroponieHydroponie

Hydroponie je pěstování rostlin bez půdy v živém roztoku. Hydroponicky je možné pěstovat téměř všechny pokojové rostliny. Nejvhodnějším substrátem je v tomto případě keramzit - expandovaný jíl nebo experlit. Zelenina - rajčata, okurky a pod. nebo květiny (karafiáty, gerbery a pod.) pro produkci řezaných květů užitkové rostliny ve sklenících se také pěstují hydroponicky buď v minerální plsti nebo v roztoku na "tenké vrstvě".

Způsoby hydroponického pěstování rostlinZpůsoby hydroponického pěstování rostlin

bublání

vzduch

živnýroztok

pumpa

živnýroztok

mlhaživnéhoroztoku

živnýroztok

mlhovač

1)1) Živný roztokŽivný roztok2)2) AeraceAerace3)3) pHpH4)4) FeFe

Faktory podmiňující pěstování rostlin hydroponickyFaktory podmiňující pěstování rostlin hydroponicky

Faktory podmiňující pěstování rostlin hydroponickyFaktory podmiňující pěstování rostlin hydroponicky

1)1) Živný roztokŽivný roztok2)2) AeraceAerace3)3) pHpH4)4) FeFe

MykorhizaMykorhiza (dříve (dříve mykorrhizamykorrhiza) je ) je symbiotické soužití soužití hub s s kořeny vyšších rostlin. Může docházet buď k pronikání houbových vláken do . Může docházet buď k pronikání houbových vláken do kořenových buněk kořenových buněk primární kůry ( (endomykorhizaendomykorhiza), v druhém případě ), v druhém případě zůstávají vlákna jen v zůstávají vlákna jen v mezibuněčném prostoru ( (ektomykorhizaektomykorhiza).).

MikorhízaMikorhíza

MikorhízaMikorhíza

Při endomykorhize neboli endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř do kořenových buněk rostliny. Známe několik druhů endomykorhizy. Jejich názvy jsou často odvozené od skupiny rostlin, v níž se daná mykorhiza vyskytuje. Nejčastější houboví symbionti jsou z oddělení Glomeromycota.Arbuskulární mykorhiza (vezikulo - arbuskulární): v buňkách se hyfy větví do stromečkovitého útvaru – arbuskulu nebo lidvinkovitého útvaru - vesikulu. Je to nejčastější druhy endomykorhizy. Erikoidní mykorhiza (vřesovce a Epacridaceae) Orchideoidní mykorhiza (orchideje), včetně mykotrofie

chlamydospora

epidermis

arbuskule

endodermis

vesikulus

kořenový vlásek

MikorhízaMikorhíza

Ektomykorhiza (ECM, také ektotrofní mykorhiza) je méně častá, uvádí se asi 2000 rostlinných druhů. Většina ektomykorhizních hub jsou vřeckaté či stopkaté houby, tedy skupiny, k nimž patří také hřib či muchomůrka, a dále zygomycety. Mezi rostliny, které jsou v ektomykorhizním svazku, patří např. dub, borovice, eukalyptus, bříza, Dipterocarpus či oliva.Ektomykorhizní houby vytváří kolem kořene tzv. hyfový plášť, díky němuž se zvyšuje savá plocha soustavy. Vlákna také vstupují mezi buňky primární kůry (nikoliv však dovnitř buněk, nejdále také k endodermis). Hyfy v intercelulárním prostoru tvoří soustavu vláken, které se říká Hartigova síť. Mnoho dalších hyf se větví v půdě, čímž dále zvyšuje savou plochu.Kořeny s tímto typem mykorhizy většinou díky tomu zakrňují, větví se vidličnatě a jsou ztlustlé. Tuto změnu ovlivňují hormony vylučované houbou, například auxiny. Ektomykorhizní houby nejsou na svých hostitelích tolik závislí, jak tomu je u endomykorhizy. Mohou totiž žít částečně saprotrofně. Některé druhy také mohou volit mezi saprotrofní a mykorhizní výživou

epidermis

xylém

floém

kortex

Hertigova síť

hyfovýplášť

HnojivHnojivaa

CHARAKTERISTIKA HNOJIV- podmínky – použité ve správném množství, ve správné době, správným způsobem, respektování vlastností hnojiv, půdy, rostlin, vliv faktorů (přírod. podmínek)

Rozdělení hnojiv1) podle účinnosti

a)přímá – zdroj živinb)nepřímá – zlepšují účinosti (využití živin) – bakteriální l., regulátory rostlin, inhibitory

2) podle skupenstvía)tuhá c)kapalnác)plynná

3)podle způsobua)organickáb)minerální (průmyslová)c)místní (lokálně použitelná)

Organická a minerální hnojivaOrganická(statková) – z vnitřního koloběhu zeměděl. podniku, s velkým objemem, s velkým obsahem vody, nízkou koncentrací živinMinerální

Minerální - produkty chemického, báňského, stavebního, hutního prům… s vysokým obsahem živin (koncentrovaná hnojiva) -upravený poměr živin

a) jednosložková – dusíkatá, fosforečná, draselná…)b) vícesložková (NPK hnojiva)

c) smíšená d) kombinovaná

SOUHRNSOUHRN

Minerální výživa rostlin-zahrnuje procesy příjmu, vedení a využití minerálních živin.Jednobuněčné organismy, vodní rostliny - příjem živin celým povrchem tělaVyšší suchozemské rostliny - kořeny, kořenovým vlásenímZdroj živin - pevná půda (jíl, humus) - nesou elektrický náboj a vážou minerální živiny (ionty),kapalný půdní roztok - transport ke kořenům, příjem živin kořeny - potřeba ATPJe klíčovým faktorem intenzifikace zemědělství, ale má Je klíčovým faktorem intenzifikace zemědělství, ale má ekologické dopady.ekologické dopady.Vysoké výnosy plodin a tím i výživa lidstva silně závisí na Vysoké výnosy plodin a tím i výživa lidstva silně závisí na hnojení minerálními živinami.hnojení minerálními živinami.