Větrné mlýny

Větrné mlýny

Ráno hráče karet

Kristin Dimitrova

Ráno hráče karetKristin Dimitrova

Ráno hráče karet

Kristin Dimitrova

© Kristin Dimitrova, 2013Translation © Ondřej Zajac, 2013© Větrné mlýny, 2013

ISBN 978-80-7443-071-8

Tento projekt byl realizován za fi nanční podpory Evropské unie.Za obsah publikací (sdělení) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

9

Epos

život jako ve snuživot jako v kiněživot jako promítánína plátně — kde jsou obrazy? kam mizívšechny polibky poleteckých katastrofách a potomtitulky se jmény herců a

hlavních hrdinů?kam odcházíte hrdinové?co se stane s vašimi jmény?zůstává bílé plátnopřevážně bílé, jen se záplatou v rohu

sál je veliký a příjemně chladivý

sál je hluboký a nejasnýnarozdíl od titulků

nechce se mi odejít

10

Po zhroucení babylonské věže

I bez laboratoří,i bez observatoří,i bez konzervatoří

vzdychá odpoledne malé městečko;skrze sny prosakují hrušky,ale městské hodiny ustrnuly

na půl šesté, jako telezírající na muže v zakrvavených zástěrách.Nejvyšší tady bývala mešita,

po čase se v závodě o nejvyšší vzdušnou hrázpro větší boží slávuujal vedení kostel.

Ale už nestojípyšná věž, navíc ijazyky už jsou zmateny

11

a rozrůzněny. Z pekárny se vracejídvě děvčata a vydloubávajístřídu chleba z patky.

Ale večer — televizory,závěsy, aby zadržely noc,a dvoupatrové plány do budoucna.

Hvězdy, zdivočelé zákonem smečky,mlčky se snášejí nocí, bezpočetné.

12

Čtivo na cestu

V hotelu, ukrytém mezi neznámýmikopci, držel v tu chvíli sklenku zářícíhokoňaku. Dívka z recepceho hltá skrze skla brýlí, tlustá jak popelníkya podává mu lísteček. Pane,máte tu vzkazod vaší ženy.Děkuju, nemám ženu,ale jakmile si nějakou najdu,hned si to přečtu.

13

Látková výměna

Tělo je v nestálém světěpřírodou, masem, pijákem přírodních zdrojů.Jen ho nech chtít.

Vědomí je očividněneviditelné, zato překypujenároky na věčnost.Vědomí chce dávat.

A hele — u mějeden chce, jiný dává,tumáš, nechci to,je to málo, je to moc.

Tak si žiju, uprostřed tržiště,ale oni mě postrkují sem a tam.

14

Soused s dlouhými řasamikupuje každý den kuřata

Potetovaný mladíkprodává zabité a vychlazené slepicea v souladu s profesní etikousi za ucho vytetovalpterodaktyla (snad jsi nečekal kuře?).Jeho oči — temné, zapadlé,bez mrknutí řežoušedomodrý sýr —možná má příšernou holku, možnáse líbali za závěsem.Jasným hlasem si objednáváš,ale doma si prohlížíš vajíčka v naději,že právě tobě dal větší.

15

Poslání

Hledači pravdy se zastavili na křižovatce,poradili se, chvilku postáli,rozdělili se, po nějakém časese znovu sešli,aby pokračovali společně.Pravda i teď byla s nimi,ale považovali ji za součást skupiny.

16

V předvečer velkých i malých věcí

Měla vytetované tečkyna obou tvářích blízko úst.Seděla na sedadle proti směrujízdy autobusu a viděla pouzeminulost naší cesty, která setak jako tak točila v kruhu.

„Jenže moje dítě nerostlo,“ řekla neznámé ženě naproti,„jeho hlava, jeho nohyzůstávaly pořád stejné a doktořito brali na vědomí, ale je vůbecpotřeba, abys byl doktor, abys…“

Tečky kolem ústse jí sbíhaly a rozbíhalya samy si lehaly doprostřed vět.

Svět se připravoval na válku,ale ona se vracela z té své —veterán, potetovaný

17

nevzhlednými amulety.Nebe bylo rozsekané na kouskyjako vyděšený rozum neboprdelačka, kterou hodně lidí promíchalo,ale stejně se srazila.

18

Rytina

V jisté utopii siprincové stavěli loďkya vzájemně se navštěvovali.Po nocích veslovali mezi klasy orobincůa čekali na srpen, třináctý plat,nové nájezdy Sabinek.„Byly to dobré časy,“ pronesl jeden z nich — „iportréty mívaly smysl.“

20

Zprávy

V geometrickém poselství Teotihuacánuve kterém se podle Inků pohřbení vládciproměňují v bohy,sevřely čedičové deskynepravé úhly vevzájemném poměru jedno π, dvě π, tři π.

Světví svoje, a přesto pohřbívá mrtvé.

A dunící šepotChufua, Rachefa a Menkaura, kteří slepujívápencové balvany mnohoznačných proporcínebo si zkrátka přisvojilipráci bohů-předchůdců, hučíbez překladu.

Co to je zakrvesmilstvo — před Koperníkem, Keplerem,Gelileem — pozemských staveb s hvězdami?Ani Pythagoras, jak se ukázalo, dokonce nic

nevymyslel,ale jen převyprávěl jako věčný asistent, nadějný,jenže bez sebevědomí —

21

na všech světadílechleží jejich zprávy, zkamenělá zvěř,připravená obživnout při správné odpovědi,mluvící polovinypísečných hodin

neposloucheja usni, usni, usni.

Teďje nás příliš mnohoa pouze svěží tráva v betonuoznačuje nové památky. A koliksymetrických,harmonických,symbolickýchpyramid se rozpadlo.V puklinách dýchají embryabudoucích hlasů,které budou přesouvat kameny.

Úhlyse změní, čáryse zkřiví, vzájemné poměryse zbortí. Budeme spokojeni

22

i s tím, co máme:pár úhlů, právo posledního slova,objevený obrázek:

Pojď,moře je letos v srpnuvážně horké.Nenech si je ujít.

24

Zdravá kůže paměti

Tvá kůže je hladká jakokůže fanouška MAN United, „zlato,“řekl, „právě tak hladká,jenomže bez rvaček.“

Divím se, jak jsi to dokázal.„Když přemůžeme strach,že po ráně zůstane stopa,narovnáme se

v temnotě své kůžea zvenčí jsme zlověstněhladcí,“

řekla ona jemu. „Podívej,na tobě není dokonce ani stopapo mých polibcích.“

25

Atlantida

Ochraňuj mapukontinentu, kde chybějí slova, odkudpříběh poutníků přicházíjako bučení, vítr, štěkot, a kde sev zajetí rohlíků párek rozpomíná na bolest.Jestliže jsi tam jedenkrát vstoupil,sotva se vrátíš.

26

Stěhování

Doktor nahlédl za plentu.Doktor si pospíšil.Znovu se hádali, beze zvuku,zpoza skel.Doktor se synemzvedli poličku.Objevilo se zrcadlo, přicházejícís nohama jeho ženy.Doktor přirazil pickupak obrubníku.Doktor se vrátil.Syn dneska není zkoprněný,

nesetká se s tou svou smečkoua neodšroubuje růžovou žárovku.

Bez plenty je místnost holájako nosní dírka.

Jak šedivé jsou tu tapety,jak sešlá je pohovka, otupělá

sledováním porna.Doktor schází

a bude scházet až kdovíkam.

27

Doktor přivazuje kabelempsací stroj mezi dvě křesla.Celá rodina se vmáčkne dovnitř

a pick-up se nakloní na manželčinu stranu.Žili bez lásky

bez daní,hlavně s televizí,

a chlapec si chtělpíchnout dávku věčnosti.

Starý pickup zakymácel skříněmia s pokašláváním za sebou zanechaljejich bývalý dům.

Noví nájemníci přijeli.Nesou si golfové hole a na truhláře

dohlížejí přes tmavé brýle.Všechno se musí vykuchat

a dezinfi kovat.

28

Ne a ne

Nepronásleduj mě tímhletím jasným hlasem— jako z mosazné trouby vydáváš zvukya kuješ v mé hlavě jeden za druhým —přestaň.

Překypuju dojmy. Mým cílem jedokoukat do konce svůj pořad.Skořápka a žloutek — záměrně se nedotýkají.Nic se neslije.

Křičíš, křičíš, křičíš,křičíš. Rozladím ti zvuk.Vypínám televizi.