BRNO ����

JIŘÍ TRÁVNÍČEK (ed.)

V kleštích dějinStřední Evropa jako pojem a problém

Lektorovaly Iva Málková a Zuzana Urválková

Copyright © István Bibó — dědicové, ���; Peter Bugge, ����; Erhard Busek, ��; Norman Davies, ����; István Fried, ����; Ernest Gellner — dědicové, ���; Erik J. Hobsbawm, ���; Drago Jančar, ��� ; Karel Kosík — dědicové, ���, ����; Vladimír Macura — dědicové, ����; Claudio Magris, all rights reserved, ��; Ladislav Matějka, ����; Roger Moorhouse, ����; Ewald Osers, Copenhagen Bussiness School Press and Ewald Osers, ����; Jacques Rupnik, Weidenfeld & Nicolson, an imprint of �e Orion Publishing Group, London, ���, ����; Karl Schlögel, ��; George Steiner, ����, Jiří Trávníček, ����

Anthology © Jiří Trávníček, ����

Translation © František Benhart — dědicové, ���, ����; Adriena Borovičková, ����, ����; Michal Černý, ����, ����; Bohumír Klípa, ����, ����; Jiří Musil, ��� , ����; Eva Musilová, ��� , ����; Karel Piorecký, ����; Petruška Šustrová, ���, ����; Olga Trávníčková, ����; Aleš Urválek, ����; Kateřina Vinšová, ����, ����

Czech edition © HOST — vydavatelství, s. r. o., ����

ISBN ��-�-����-���-�

Tato publikace vychází s podporou Grantové agentury ČR (grant č. GA�� /�/���)

5

Obsah

Na úvod .................................................................................................9

PRVNÍ ČÁST: GEOPOLITIKA, HISTORIEPředmluva k první části ........................................................................ 15István Bibó/ Deformace politické kultury ve střední a východní Evropě (přel. Michal Černý) ............................................................................. 17Erhard Busek/ Střední Evropa — co je to? (přel. Karel Piorecký) .......... 31Karl Schlögel/ Úvahy o střední Evropě (přel. Aleš Urválek) .................. 47Jacques Rupnik/ Dědictví Jalty (přel. Adriena Borovičková) ................. 62Budapešťský kulatý stůl (přel. Olga Trávníčková) ................................. 70Vladimír Macura/ Zápasy o střed .......................................................... 87Ernest Gellner/ Krize v Kakánii (přel. Jiří Musil a Eva Musilová) ......... 91Peter Bugge/ Střední Evropa — úspěch, nebo fiasko? (přel. Olga Trávníčková) ...................................................................... 97Norman Davies — Roger Moorhouse/ Návraty střední Evropy (přel. Petruška Šustrová) .................................................................... 100

DRUHÁ ČÁST: KULTURA, LITERATURA, ROMÁNPředmluva ke druhé části ................................................................... 115George Steiner/ György Lukács a jeho smlouva s ďáblem (přel. Olga Trávníčková) .................................................................... 117Karel Kosík/ Hašek a Ka�a neboli Groteskní svět .............................. 132István Fried/ K utváření románu ve středovýchodní Evropě (přel. Olga Trávníčková) .................................................................... 142Claudio Magris/ Po proudu Dunaje (přel. Kateřina Vinšová a Bohumír Klípa) ............................................................................... 161Lisabonská konference o literatuře (přel. Olga Trávníčková) ............... 169Eric J. Hobsbawm/ Střední Evropa, politika a kultura (přel. Karel Piorecký) ......................................................................... 212

6 Drago Jančar/ Konec tisíciletí, účet století (přel. František Benhart) ... 223Ewald Osers/ Existuje v literatuře středoevropská identita? (přel. Olga Trávníčková) .................................................................... 231

TŘETÍ ČÁST: KONCEPTY STŘEDNÍ EVROPY (VÝVOJOVÝ PŘEHLED)Předmluva ke třetí části ...................................................................... 241Jiří Trávníček/ Zrození střední Evropy z ducha… ............................... 243

Apendix 1: Sto položek ke studiu střední Evropy (anotovaná bibliografie) ..................................................................... 305Apendix 2: Střední Evropa v kostce: padesát klíčových pojmů ............ 318O autorech ......................................................................................... 320Bibliografická a ediční poznámka ....................................................... 331Jmenný rejstřík ................................................................................... 334

Řekni mi svou definici střední Evropy, a já ti řeknu, odkud jsi.timothy garton ash

Střední Evropa je sporný prostor a prostor sporu: spor se vede o to, co tento prostor vlastně je.karel kosík

Před nějakou dobou jsem žil na vesnici a v této vesnici byl řezník. Měl dům na rohu ulice a tato ulice byla ve svahu. V blízkosti ves-nice byla vojenská základna. Jednou, když řezníkova žena v ložnici měnila ložní prádlo, projel zdí do místnosti tank, protože cesta byla zledovatělá a kluzká, přední část domu byla zničena. Žena byla také poněkud zničená, ale ne příliš. Když jsem příště potkal řezníka, ptal jsem se ho, co se stalo. „Přišly k nám dějiny,“ řekl.györgy konrád

Na ty kluky maďarský se musí jít vostře.sapér vodička

9

Na úvod

Cílem předkládaného svazku je shromáždit texty o střední Evropě představující uvažování o tomto fenoménu, a to po dvou liniích: geo-politicko -historické a kulturně -literární. Nejde přitom o rozhodnutí dané vnějšími okolnostmi. Daná polarita totiž reprezentuje přirozené rozpětí našeho tématu, neboť pro středoevropský diskurs je příznač-né, že (�) spisovatelé namnoze politizují; (�) historikové a politolo-gové hledají své nejzávažnější argumenty v jevech kultury; (�) hrani-ce mezi tím, co je politika a co kultura, co je historický resentiment a co obecné tvrzení, co snivá nostalgie a co realita, je velmi roz ostře-ná; (�) se ocitáme na území s nepevným jádrem a s mnoha perife-rie mi: na sémantickém třasovisku; ( ) jiný přístup než transoborový a anti esencialistický snad ani není možný.

Editor se musel vypořádat především s velkým množstvím textů. Také se musel vypořádat s tím, od kterého období svůj výběr začít, což se snažil vyřešit kompromisem: texty svazku zabírají poválečnou dobu, přičemž třetí část svazku se snaží sledovat uvažování o střední Evropě v celém jeho historickém sledu. Ve vztahu ke dvěma předcho-zím je pak tato část dílem jakýmsi jejich servisním zázemím, dílem historickým rámcem.

Možná by se mohlo pojednat i o jiných editorských koncep-tech, které měly právo být realizovány. Antologie textů se dala se-stavit např. kolem hlavních textů z klíčového období středoevrop-ských diskusí, tj. z ��. let (texty od autorů jako T. G. Ash, E. Busek, G. Konrád, M. Kundera, Cz. Miłosz, K. Schlögel ad.); dále se dala sestavit jako výběr z textů, které tomuto období předcházely (I. Bibó,

10

T. G. Masaryk, F. Naumann, K. Kosík, F. Palacký ad.), eventuál-ně které po tomto období následovaly (K. -M. Gauß, A. Michnik, A. Pelinka, R. Schmidt ad.). Nabízela se i možnost sestavit texty z revue Cross Currents, kterou v roce ��� založil Ladislav Matěj-ka a která vycházela do roku ���� (budapešťský a lisabonský ku-latý stůl, S. Barańczak, Cz. Miłosz, L. Matějka, T. Venclova ad.); v úvahu připadala možnost dát dohromady antologii sestávající z Kunderova klíčového eseje z roku ���� („Únos Evropy“) a z reakcí na něj (F. Bondy, L. Matějka, M. Todorovová, J. Vladislav ad.). Doce-la dobře by bylo možné představit si svazky sestavené pod úhlem jednotlivých národních či regionálních perspektiv — české (P. Bug-ge, T. G. Masaryk, K. Kosík, J. Kroutvor, M. Kundera, M. Šimečka ad.), polské (S. Barańczak, J. Borejsza, N. Davies, A. Fiut, O. Ha-lecki, Cz. Miłosz ad.), maďarské (I. Bibó, P. Esterházy, P. Hanák, G. Konrád, J. Szücs ad.), jihoslovansko -balkánské (M. Dor, D. Jančar, D. Kiš, M. Krleža, M. Todorovová ad.), rakouské (E. Brix, E. Busek, B. Kreisky, R. Menasse, A. Pelinka ad.), německé (P. Bender, F. Nau-mann, K. Schlögel, H. von Srbik ad.). Svůj smysl by měl i výběr orientovaný na klíčová topoi střední Evropy, např. na topos Židů a židovství (M. Kundera, C. Magris, Cz. Miłosz, G. Steiner ad.), na topos rakousko -uherský neboli „kakánský“ (E. Busek, Z. Konstantinović, J. Kroutvor, C. Magris, R. Musil ad.), na topos metropolí (G. Konrád, M. Cornis -Pope, K. Schlögel, T. Venclova ad.), na topos exilu a pohle-du „zvnějšku“ (K. Brandys, S. Márai, Cz. Miłosz, G. Steiner, J. Škvo-recký ad.) či na topos nostalgie za ztracenou kulturou a zmizelým světem (F. Fejtö, I. Fried, C. Magris, O. Jászi, R. Schnur ad.). Svébytný to-pos představuje vztah střední Evropy k Rusku, resp. k Sovětskému svazu (J. Fištejn, I. B. Neumann, J. Rupnik ad.); nepřehlédnutelné místo zaujímá i německá otázka (E. Busek, I. Deák, J. Křen, A. Pelin-ka ad.); své místo by si zasloužil i topos Dunaje (P. Esterházy, K. Vo-celka, C. Magris, S. Schaberová ad.). Vydatným svazkem by byla i antologie sestavená z pohledu politologického (T. G. Ash, E. Brix, A. Pelinka, J. Rupnik), stejně tak i historického (N. Davies, O. Ha-lecki, J. Křen, R. G. Plaschka ad.) či literárněvědného (A. Cornis--Pope, A. Fiut, I. Fried, Z. Konstantinović ad.). Ne velkou práci by dalo sestavit i antologii shromažďující příspěvky metodologické, tj. teoretické konceptualizování střední Evropy z pohledu komparatistiky (I. Fried, J. Neubauer, Z. Konstantinović, S. Tötösy de Zepetnek).

Zcela jistě jsme nevyčerpali všechny cesty, po kterých by bylo možné se vydat, ale snad jsme poskytli čtenáři aspoň představu, jak vrstevnatý fenomén střední Evropa reprezentuje, jakož i že vý-běr jakékoli antologie textů nemůže nebýt než výběrem procháze-jícím několikerým sítem a ve svém výsledku pouze kompromisem

mezi kompromisy. Jde o edici, která zákonitě nemůže nebýt vnímavá k času svého vzniku, tedy k období po politických změnách roku ���. Odtud plyne poměrně výrazné zastoupení textů z devadesá-tých let dvacátého století a mladších. Úhrnem: snažili jsme se najít kompromis mezi zaměřením na jeden dílčí problém a nahodilým sběratelstvím atraktivních textů. Snažili jsme se o celek kompono-vaný, s vnitřní logikou i strukturou. Posouzení, jak se nám to poda-řilo, a zda vůbec, je na jiných.j. t.

PRVNÍ ČÁST

GEOPOLITIKA, HISTORIE

15

Předmluva k první části

Příznačné pro příspěvky prvního oddílu je proplétání historie a geo-politiky s kulturou, tj. rys, jímž se středoevropský diskurs vyznačuje en bloc. Zákonitě: to, čím si střední Evropa vydobyla pozornost svě-ta, je především kultura, tedy takové fenomény jako vídeňská mo-derna se secesí, romány M. Kundery, pražská židovská literatura, haličská renesance polské literatury, Haškův Švejk, židovští spisova-telé píšící v jidiš, vídeňský novopozitivismus, budapešťská moderna z počátku dvacátého století, c. a k. nostalgie románů J. Rotha atd. Současně však platí, že tyto fenomény nebyly nikdy vnímány jako záležitosti čisté morfologie (tvarové krásy) či bezúčelového myšlení (geo metrické dokonalosti systémů).

Tento oddíl však obsahuje i víceméně čisté případy geopoliticko--historického myšlení. Je jím především studie Istvána Bibóa, jejímž hlavním tématem je nesamozřejmost národního státu ve střední Evro-pě daná strachem z ohrožení; odtud plynou všechny strachy, suges-ce, ba hysterie. Příspěvek Erharda Buseka pochází z dobově velmi vlivné knihy Projekt střední Evropa (��) a cenné na něm je důrazně zastávané rakouské hledisko, jakož i vzpoura proti statu quo, tj. proti technologicko -pragmaticko -úřednickému vnímání světa. Stať Jacque-se Rupnika obzíravě zpracovává fenomén Jalty, klíčové stigma střední Evropy po roce ��� . Autor do jisté míry potvrzuje jeho platnost, ale současně upozorňuje, že všechno poválečné středoevropské neštěs-tí na Jaltu svádět nelze. Budapešťský kulatý stůl je typickým příkla-dem středoevropské Mischung politiky a kultury, historických obsesí a tvůrčí svrchovanosti. Za zvýšenou pozornost stojí zejména repliky

16

Czesława Miłosze; v nich se — ještě před pádem komunismu — ohla-šuje představa toho, že jaltský systém zaniká a nějaký nový se bude muset teprve objevit. Čelný německý historik Karl Schlögel píše o do-bovém odkletí střední Evropy pro Němce: ukazuje na důležité místo paměti, která se zračí především ve středoevropských městech, před-vídá potřebu německo -německého smíření a stejně tak citlivě nastolu-je kritiku vyhnanců/odsunutých: na jejich resentimentech nelze vztah k tomuto regionu budovat. Filigránská drobnost Vladimíra Macury, českého literárního historika a sémiotika, lapidárně dokresluje samo vnímání středu jakožto místa klíčové důležitosti, kulturní i politické. Ernest Gellner, britský sociální antropolog českého původu, nasto-luje podobné téma jako I. Bibó (nacionalismus), ale zabývá se jím optikou habsburské říše, konkrétně jejím napětím mezi liberalismem a nacionálně -etnickými partikularismy. Dánský historik a politolog Peter Bugge — z perspektivy devadesátých let — bilancuje celý tento konceptuální „podnik“: co přinesl a na co se v něm eventuálně nedo-stalo, jaká očekávání naplnil, jaká zklamal. Optikou postkomunis-tického světa je psán i text Normana Daviese a Rogera Moorhouse. Cenný je pohled z pozice těch, kdo se dívají zvnějšku. Za pozornost stojí velmi smířlivá interpretace Naumannova pojetí, za nímž autoři nevidí předzvěst pozdějšího nacistického běsnění ani přívržence bis-marckovské germanizace.

17

István Bibó/ Deformace politické kultury ve střední a východní Evropě

Všeobecně se dnes má za to, že střední a východní Evropa, přesněji celé území rozkládající se na východ od Rýna, mezi Francií a Ruskem, se v oblasti politické vyznačuje jakousi apriorní zaostalostí. V této souvis-losti se hovoří o nevyvinutých a nedemokratických společenských vzta-zích, o politické neotesanosti, úzkoprsém, přizemním a agresivním nacio-nalismu, o tom, že politickou moc drží v rukou aristokratičtí latifundisté, monopolní kapitál a vojenské kliky, kterých se tyto země nedokáží vlastními silami zbavit, uvádí se, že celá oblast je semeništěm nejrůz-nějších zmatených, obskurních a lživých politických filozofií. To všechno se zdá potvrzovat domněnku, že národy a státy tohoto regionu jsou svou povahou neschopné demokratického vývoje západoevropského typu.

Tato interpretace vychází sice z určitých reálných faktů, ve svých konečných závěrech je však hrubě zavádějící. Znamenitě se ovšem hodí jako záminka k tomu, abychom nad obtížnými a nepříjemnými otázkami konsolidace tohoto regionu mohli mávnout rukou a našli si odůvodnění pro sebekontroverznější projekty řešení. Ty mají vesměs jedno společné: jsou povrchní a nebezpečné.

APRIORNÍ ZAOSTALOST, ČI SLEPÁ ULIČKA DĚJIN?

Je nepochybné, že země, o nichž je řeč, jsou na hony vzdáleny ho-tovým a vyzrálým demokratickým systémům, jaké známe ze západ-ní a severní Evropy. Právě tak je nepochybné, že na této skutečnos-ti má rozhodující podíl charakter jejich sociální struktury. Instituce,

István Bibó, politolog a historik, za povstalecké vlády I. Nagye v r. 1956 jmenován ministrem

18

jež v západní Evropě byly přípravnou školou demokracie, neměly ve střední a východní Evropě na společenský vývoj zdaleka tak silný vliv. Oblast lenních vztahů v západním slova smyslu, založených na osob-ních, smluvních vztazích, sahala pouze k Labi — dále na východ se prostírala vláda strohého, uniformizovaného poddanství. Čím dále na východ postupujeme, tím menší měrou se dominance měšťanského životního stylu a křesťanstvím a humanismem vytříbených forem spo-lečenské komunikace promítá do života nejnižších sociálních vrstev. Proto byl také vývoj buržoazie a posléze průmyslového proletariátu mnohem méně organický a obě vrstvy byly i početně slabší a izolova-nější, než tomu bylo v západní Evropě. Na druhé straně se objevuje ovšem i řada předností. Především skutečnost, že křesťanství, huma-nismus, měšťanství i dělnické hnutí má i v těchto zemích své historické kořeny (třebaže slabší), na něž moderní společenský vývoj může nava-zovat. Po stránce sociální, politické a hospodářské dělil národy střed-ní a východní Evropy od Evropy západní jen rozdílný stupeň dosaže-ného rozvoje. Tyto národy byly nejen geograficky, ale i svým vnitřním uspořádáním západní Evropě nejblíže. Ve své historii zaznamenaly zcela pozoruhodné předstupně svobodných forem rolnického života a politických svobod a jednou z největších nadějí Evropy ��. století byl právě obrovský ohlas, jaký vzbudily ideály svobody ve východ-ní části starého kontinentu. Tyto naděje zůstaly sice — nepočítáme -li Rusko — nenaplněné, leč příčiny toho, že zaostávání našeho regionu se oproti předcházejícím epochám ještě zvětšilo, nelze hledat výlučně ve společenském vývoji těchto zemí. Bezpochyby se už před padesáti lety našli v západní Evropě bystří pozorovatelé, kterým neušla stagna-ce a neživotnost politické kultury v Itálii, ani skutečnost, že za němec-kými výkony ve vědě a kultuře se skrývá hluboká zaostalost sociální struktury. Postřehli i to, že v malých „svobodomyslných“ národech střední a východní Evropy ve skutečnosti ideály svobody nezapustily tak pevné kořeny, jak by se mohlo zdát. Sotva se ale vyskytl člověk, který by na základě studia vnitřních příčin plynoucích z povahy náro-da byl schopen předpovědět, že ještě do poloviny ��. století se nejen Rusko, ale i Turecko ocitne na přímější vývojové cestě než kupříkladu Polsko nebo Uhry. Tuto situaci si nelze vysvětlit jinak než tím, že vý-voj v těchto zemích ustrnul pod vlivem vnějších historických otřesů.

REAKČNÍ ZÁJMY A NÁRODNÍ CÍTĚNÍ

Není pochyb ani o tom, že aristokratičtí magnáti, představitelé mono-polistického kapitálu a vojenské kliky disponovali v těchto zemích ta-kovou mocí a takovým vlivem, jaký by žádná svobody milovná a nor-

19

málně se rozvíjející země nemohla unést. Na druhé straně by bylo velmi povrchní snažit se, jak je to dnes zvykem, vysvětlovat úzko-prsý, omezený a antidemokratický nacionalismus panující v této části Evropy pouze tím, že mocní a vlivní magnáti, kapitalisté a vojenské kliky mají zájem na tom, aby národy tohoto regionu byly drženy v po-robě a slepé poslušnosti, bez zájmu o sociální otázky. Takto řečeno je to nonsens. Někde v pozadí tyto zájmy samozřejmě působí, a je pro-to výhodné, najde -li se politické hnutí, které jim zajistí poslušnost lidových mas. Kdyby však tento faktor hrál rozhodující roli, ne měli bychom co dělat s agresivním nacionalismem, nýbrž s obyčejnou po-robou a živočišnou zaostalostí. Naproti tomu národní cítění, třebas omezené a úzkoprsé, je skutečnou, s demokratismem spřízněnou da-vovou emocí, a jako takovou ji jednotlivci či skupiny obyvatel zakot-vené pevně ve svých zájmových vztazích nemohou ani prožívat, ani stimulovat. Nanejvýš se mohou snažit posilovat a ku svému prospě-chu využívat vykolejující účinky historických otřesů a strachu, jež zavádějí politický vývoj do slepých uliček.

ZMATENÉ FILOZOFIE A LŽIVÁ PROPAGANDA

Rovněž je pravda, že se v tomto prostoru rozbujely ty nejchaotičtější politické filozofie a nejmonstróznější politické lži, jaké ve zdravě se vyvíjejících společnostech nelze dost dobře ani formulovat, natož-pak o nich někoho přesvědčit. Bylo by však dětinské domnívat se, že pokřivení vývoje politické kultury může být dílem zmatených filozo-fií či štvavé propagandy. Skutečná davová emoce může povstat jen z afektu, a afekt jen ze skutečného prožitku. Chaotické filozofické polo-pravdy a propagandistické výmysly působí na jednotlivce i skupiny lidí jen za předpokladu, že prožitý strach a zmatek probudí v lidech náchylnost těmto lžím a polopravdám uvěřit, aby se pomocí nich mohli utvrzovat ve svých sebeklamech, přiživovat své plané naděje a nalézat ukojení některých svých vášní. Vyrovnaná duše poloprav-dám i lživé propagandě odolává. Otázkou nyní je, co národy střední a východní Evropy o jejich rovnováhu připravilo.

NEJISTOTA NÁRODNÍCH RÁMCŮ

Všechny nitky vedou k nějakému druhu politické hysterie — a snažit se zlikvidovat politickou hysterii znamená v první řadě odhalit historic-ké otřesy, kterými byly vývoj a rovnováha těchto zemí porušeny. Ve střední a východní Evropě byly tyto otřesy zapříčiněny národotvorným

20

procesem, jeho nepřirozeností a obtížností. Už jsme uvedli, jak se v důsledku rozdrobenosti Německa a Itálie a vzniku habsburské a osman ské říše hranice států oddělily od hranic národů, což nakonec vedlo ke zrození jazykového nacionalismu a ke zmatení existujících národních rámců. Národům žijícím v tomto regionu chybělo tudíž něco, čím národy západoevropské zcela samozřejmě, v jasné, vymezi-telné a hmatatelné podobně disponovaly, a to jak ve skutečnosti, tak i ve svém kolektivním povědomí: chyběla jim realita národního i stát-ního rámce, chybělo jim hlavní město, ekonomická a politická souhra, jednotná společenská elita atd. Pro země západní a severní Evropy mohla období rozkvětu či úpadku, velmocenského postavení, územ-ního okleštění, získání či ztráty koloniálních říší zůstat pouhou epi-zodou, vzdáleným dobrodružstvím, krásnou nebo naopak smutnou vzpomínkou, v každém případě se však přes tato období bylo možné bez vážnějších otřesů přenést, neboť existovalo něco, co se nedalo vzít a nedalo se zpochybnit. Naproti tomu ve východní Evropě bylo národní rámec třeba vytvořit, obnovit, vybojovat a ustavičně hájit, nejen před mocenskými zásahy stávajících dynastických státních rámců, nýbrž i před lhostejností části vlastního obyvatelstva a rozkolísaností národního vědomí.

EXISTENCIÁLNÍ STRACH O VLASTNÍ POSPOLITOST

Z této situace pramení nejcharakterističtější rys nevyváženého poli-tického ducha střední a východní Evropy: existenciální strach o vlastní pospolitost. Život těchto národů zahaloval stín cizí, v domácí půdě ne-zakořeněné státní moci projevující se někdy v mezích evropských fo-rem, jindy nesnesitelným mocenským tlakem, který je — ať už si moc říkala císař, car nebo sultán — připravoval o jejich nejlepší syny, na-bízeje těm nejtalentovanějším kariéru a těm nejopravdovějším vězení a oprátku. Nesváry kolem historických a etnických hranic dovedly tyto národy brzy i k vzájemné nevraživosti, a jakmile se jim naskytla příležitost, vyzkoušely si jeden na druhém všechno, co se naučily od císařů, carů a sultánů. Každý z těchto národů pocítil, co to je, jsou-li ohrožena, ztracena či do rukou nepřátel a cizinců vydána posvát-ná místa národních dějin a ocitl -li se vlastní lid nebo jeho část pod cizí nadvládou či pod cizím útlakem. Každý z těchto národů obýval území, o která se právem obával nebo která si právem nárokoval, a není mezi nimi ani jediný, který by se nepřiblížil úplnému nebo částečnému zániku. Pro Západoevropana je pouhou frází, hovoří -li státník kteréhokoli z východoevropských malých národů o „smrti“ či o „záhubě“ národa. Západoevropan si dokáže představit vyvraždění,

21

zotročení nebo pozvolnou asimilaci, ale čistě politicky zničehonic „zaniknout“ je pro něj jen nabubřelá metafora — kdežto pro národy východní Evropy jde o pociťovanou skutečnost. Zde není třeba národ vyvraždit nebo vysídlit; k tomu, aby se cítil ohrožen, stačí jen velkou silou a mocí zpochybňovat, že existuje.

Útěk před frontou 5 650 000Násilná deportace do SSSR 488 000Repatriace do SSSR 5 000 000Organizovaný poválečný odsun 9 937 000Neorganizovaný poválečný odsun 1 760 000Vnitřní poválečné osídlení (–�� �) 8 300 000

CELKEM 31 135 000

Přesuny populace ve střední Evropě v letech 1944–1948