Finální dokument Píloha 1 - Analytická

Finální dokument

Příloha 1 - Analytická část

Komplexní analýza bariér aplikovaného a orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v České republice a návrh implementace nastavených opatření v programovém období 2021–2027 pro Národní RIS3 strategii 2021+

31. 3. 2020

Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument - příloha č. 1 1

Úvod k ANALYTICKÉ ČÁSTI

Analytická část je členěna do čtyř klíčových oblastí:

► Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání

► Veřejný výzkum a vývoj

► Lidé a chytré dovednosti

► Digitální agenda

Do stejných klíčových oblastí pak je členěna také SWOT analýza i samotné cíle Národní RIS3 strategie.

Toto členění vychází částečně z minulé verze Národní RIS3 strategie pro období 2014-2020 a také

z priorit Evropské komise pro nové programové období 2021+.

Každý z klíčových oblastí obsahuje:

► Shrnutí

► Popis tematických okruhů

► Zdroje.

Analýza je postavena na desítkách různých zdrojů dat a existujících analýzách. Konkrétně bylo využito

přes 70 dokumentů. Výsledný text tak je do jisté míry metaanalýzou a shrnutím stávajících analýz, která

z části pracuje se zdrojovými daty a z části přebírá texty již existujících analýz. Odkazy na zdroje jsou

uvedeny přímo v textu, na závěr každé klíčové oblasti pak je shrnut seznam využitých zdrojových

dokumentů a literatury.

Tento text vznikl jako podklad pro SWOT analýzu. Přímo v textu jsou označeny příslušné body SWOT

analýzy, ke kterým je daná část textu relevantní. Z tohoto důvodu se některé údaje a informace v textu

mohou opakovat, pokud jsou relevantní pro více bodů SWOT analýzy.


OBSAH

SEZNAM TABULEK ................................................................................................................................ 3

SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................................... 3

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................... 7

SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................................................ 8

1. VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE PRO PODNIKÁNÍ ....................................................................... 11

1.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................... 11

1.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ........................................................................................ 15

1.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA ........................................................ 78

2. VEŘEJNÝ VÝZKUM A VÝVOJ ...................................................................................................... 80

2.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................... 80

2.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ........................................................................................ 85

2.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA ...................................................... 132

3. LIDÉ A CHYTRÉ DOVEDNOSTI................................................................................................. 133

3.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................. 133

3.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ...................................................................................... 137


4. DIGITÁLNÍ AGENDA ................................................................................................................... 186

4.1. SHRNUTÍ ............................................................................................................................. 186

4.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ ...................................................................................... 190



SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v PPS, EU 28 = 100 ............................................... 21

Tabulka 2: Struktura podnikových výdajů na VaV v Česku dle velikosti podniků (%)........................... 47

Tabulka 3: Struktura GERD dle zdrojů financování 2016 ..................................................................... 48

Tabulka 4 Srovnání silných odvětví české ekonomiky a vybraných vědeckých oborů (vysoký počet

publikací, vyšší počet publikací než srovnávané země, potenciální obory) ........................................ 127

Tabulka 5: Míra dokončení vysokoškolského studia ........................................................................... 152

Tabulka 6: Zájem studentů doktorských studií o technické a přírodní vědy (data pro rok 2017): ....... 153

Tabulka 7: Využívání internetu ve vztahu k veřejné správě firmami ................................................... 190

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Vývoj hrubého domácího produktu ............................................................................................ 15

Graf 2: Hrubý národní důchod na osobu (PPS) jako podíl průměru EU ............................................... 16

Graf 3: Konsolidovaný hrubý dluh sektoru vládních institucí v zemích EU ve 3Q 2018 ....................... 18

Graf 4: Prohlubující se propast mezi kraji v ČR .................................................................................... 20

Graf 5: Vzájemná závislost růstu HDP na změnu výdajů na VaV ......................................................... 22

Graf 6: Vývoj hodnocení ČR v Doing Business Indexu ......................................................................... 28

Graf 7: Počet zaměstnaných ve věku 15 a více (v tis.) ......................................................................... 30

Graf 8: Míra nezaměstnanosti 15-64letých (v %) .................................................................................. 31

Graf 9: Počet robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě (2017) .............................................................. 33

Graf 10: Zahraniční obchod ČR v letech 2008 – 2018 .......................................................................... 34

Graf 11: Export v HDP v Česku a vybraných zemích (% HDP) ............................................................ 35

Graf 12: Hlavní komodity podle SITC v roce 2018 ................................................................................ 37

Graf 13: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za vybrané země a ekonomické celky, 2007,

2012, 2017 (konstanta $ 2011) ............................................................................................................. 38

Graf 14: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za roky 2005 – 2017, ekonomické celky a

vybrané země V4, (OECD = 100%) ...................................................................................................... 39

Graf 15: Export dle zdrojů vytvořené přidané hodnoty, 2016 ................................................................ 40

Graf 16: Rozdíl mezi vývozem z ČR a dovozem do ČR v mld. Kč........................................................ 41

Graf 17: Hrubá přidaná hodnota na pracovníka a rozdíl v produktivitě (v PPS) ................................... 43

Graf 18: Česko v mezinárodním srovnání dle intenzity (osa x) a řádu (osa y) technických inovací, 2016

............................................................................................................................................................... 45

Graf 19: Vývoz služeb založených na znalostech (podíl v procentech na celkovém exportu služeb), 2016

............................................................................................................................................................... 45

Graf 20: Inovace a kontrola mezinárodních trhů ................................................................................... 46

Graf 21: Výdaje podniků na VaV v Česku v mezinárodním srovnání ................................................... 49


Graf 22. Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků .............................................................. 50

Graf 23: Podíl výdajů na VaV v sektoru vysokého školství (HERD) financovaných podniky, 2016 ...... 51

Graf 24: Podíl výdajů na VaV ve vládním sektoru (GOVERD) financovaných podniky, 2016 .............. 51

Graf 25: Nepřímá veřejná podpora VaV a počet soukromých podniků, které uplatnily daňové zvýhodnění

VaV, 2007-2017 ..................................................................................................................................... 53

Graf 26: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování

(v běžných cenách) ............................................................................................................................... 54

Graf 27: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných cenách vyjádřené

jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017 .......................................................... 54

Graf 28: Podpora podnikavosti (enterpreneurship) ............................................................................... 57

Graf 29: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání ................................. 58

Graf 30: Míra internacionalizace malých a středních podniků .............................................................. 60

Graf 31: Stav a příliv přímých zahraničních investic do vybraných zemí, 2015-2017........................... 64

Graf 32: Stav přímých zahraničních investic v Česku podle typu kapitálu, 2000-2016 ........................ 64

Graf 33: Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků .............................................................. 67

Graf 34: Zranitelnost vybraných zemí vůči strategii Made in China 2025 ............................................. 73

Graf 35: Přehled technologií pro budoucnost ........................................................................................ 77

Graf 36: Kolik peněz se vynakládá na výzkum a vývoj ......................................................................... 85

Graf 37: Kdo financuje výzkum a vývoj z veřejných zdrojů ................................................................... 86

Graf 38: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru ...................................................................... 88

Graf 39: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty .......................................................... 89

Graf 40: Studenti vysokých škol v ČR ................................................................................................... 90

Graf 41: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR ......................................... 90

Graf 42: Absolventi přírodovědných a technických oborů na VŠ v ČR, 2018 ....................................... 91

Graf 43: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru

(HERD) v letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %) .............................................................. 97

Graf 44: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vládním sektoru (GOVERD) v

letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %) ............................................................................... 98

Graf 45: Počet projektů VaV ve spolupráci se soukromým subjektem (právnickou osobou – POO) v

daném roce probíhající či zahájené ...................................................................................................... 99

Graf 46: Výše přijatých licenčních poplatků za patenty a užitné vzory v letech 2008–2017 ............... 100

Graf 47: Výše přijatých licenčních poplatků za ostatní předměty duševního vlastnictví v letech 2008–

2017 (mil. Kč) ...................................................................................................................................... 100

Graf 48: Způsob využívání patentů vzniklých na základě projektů podpořených z veřejných zdrojů v

Česku podle jejich územní ochrany, 2005–2017 ................................................................................ 102

Graf 49: Počet podaných patentových přihlášek v roce 2016 u všech patentových úřadů sledovaných

WIPO připadající na milion obyvatel dle země přihlašovatele ............................................................ 103

Graf 50: Výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč) .......................................................... 104


Graf 51: Celkové veřejné výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč) ............................... 105

Graf 52: Nárůst počtu zaměstnanců VaV mezi lety 2007 a 2016 (% FTE) ......................................... 105

Graf 53: Nárůst počtu podniků provádějících VaV v letech 2007 – 2016 (kraje se 100 a více VaV podniky)

............................................................................................................................................................. 106

Graf 54: Celková česká účast a úspěšnost v FP7 a H2020 ................................................................ 114

Graf 55: Důvody k nepodání žádosti ................................................................................................... 115

Graf 56: Podíl vědeckých publikací vytvořených mezinárodními autorskými týmy v zemích EU a OECD

............................................................................................................................................................. 116

Graf 57: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků .................................................................. 117

Graf 58: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování

(v běžných cenách) ............................................................................................................................. 128

Graf 59: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných cenách vyjádřené

jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017 ........................................................ 129

Graf 60: Kolik země vydávají na vzdělávání ze svého rozpočtu ......................................................... 137

Graf 61: Souhrnné výdaje na vzdělávací instituce za jednoho žáka ve věku 6-15 let (2016) ............. 138

Graf 62: Poměr platů učitelů středních škol k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců ........ 138

Graf 63: Vývoj počtu studentů pedagogických oborů .......................................................................... 139

Graf 64: Vývoj počtu absolventů pedagogických oborů ...................................................................... 139

Graf 65: Vývoj počtu učitelů v ČR do 29 let 2013-2017 ...................................................................... 140

Graf 66: Celkové výsledky PISA - Česko ............................................................................................ 141

Graf 67: Výsledky PISA – matematika ................................................................................................ 141

Graf 68: Výsledky PISA – čtení ........................................................................................................... 141

Graf 69: Výsledky PISA – přírodní vědy .............................................................................................. 142

Graf 70: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi ............................................. 142

Graf 71: Podíl VŠ vzdělaných obyvatel hovořících plynně alespoň jedním cizím jazykem (2016) ..... 143

Graf 72: Výsledky patnáctiletých žáků plnících povinnou školní docházku – srovnání krajů ............. 144

Graf 73: Průměrný výsledek a průměrný index ESCS v krajích .......................................................... 145

Graf 74: Úroveň vzdělání (podíl obyvatel ve věku 25-64 let podle typu vzdělání) .............................. 146

Graf 75: Podíl populace s vysokoškolským vzděláním v roce 2018 (obyvatelstvo ve věku 25-34) ... 147

Graf 76: Mládež mimo vzdělávání, zaměstnání či odbornou přípravu (NEETs), 2016 ....................... 148

Graf 77: Pořadí Univerzity Karlovy v QS University Rankings 2014-2020 .......................................... 149

Graf 78: Dílčí výsledky top 3 českých univerzit dle hodnocení QS University Rankings 2020 ........... 149

Graf 79: Počet univerzit v top 500 QS University Rankings 2020, srovnání zemí s podobnou velikostí

populace a V4 ...................................................................................................................................... 150

Graf 80: Úspěšnost v jednotlivých letech v jednotlivých typech studijních programů na všech vysokých

školách................................................................................................................................................. 152

Graf 81: Držitelé PhD. titulů (podíl na populaci ve věku 25-64 let) .................................................... 153


Graf 82: Průměrná délka řádně ukončeného doktorandského studia ................................................. 153

Graf 83: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi ............................................. 154

Graf 84: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty ........................................................ 156

Graf 85: Studenti vysokých škol v ČR ................................................................................................. 156

Graf 86: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR ....................................... 157

Graf 87: Obyvatelstvo podle pohlaví a věku, 2001 a 2017 (k 31. 12.) ................................................ 158

Graf 88: Vývoj počtu studentů VŠ a populace ve věku 19-26 ............................................................. 158

Graf 89: Počet studentů VŠ (všechny úrovně) ................................................................................... 159

Graf 90: Počet absolventů VŠ (všechny úrovně) ................................................................................ 159

Graf 91: Firmy zapojené do odborného vzdělávání, % všech firem, 2010 a 2015 ............................. 161

Graf 92: Procentní změna podílu na celkové zaměstnanosti podle náročnosti zaměstnání .............. 162

Graf 93: Podpora podnikavosti (enterpreneurship) ............................................................................. 163

Graf 94: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání, index (2018) ........ 164

Graf 95: Kolik osob pracuje ve výzkumu a vývoji ................................................................................ 165

Graf 96: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru .................................................................... 166

Graf 97: Základní charakteristiky podnikového výzkumu a vývoje...................................................... 166

Graf 98: Motivace k doktorskému studiu ............................................................................................. 167

Graf 99: Talent Competitiveness podle regionů .................................................................................. 169

Graf 100: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků................................................................ 171

Graf 101: Podíl žen mezi výzkumníky ve vybraných evropských zemích v roce 2015 ....................... 172

Graf 102: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017 ................................................... 172

Graf 103: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017 ................................................... 172

Graf 104: Mobilita VŠ studentů v rámci programu Erasmus+, 2016 ................................................... 174

Graf 105: Mobilita zaměstnanců VŠ v rámci programu Erasmus+, 2016 ........................................... 175

Graf 106: Rovnost žen a mužů na trhu práce (procentuální rozdíl mezi výsledky žen a mužů) ......... 178

Graf 107: Využití částečných úvazků (jako procento zaměstnaných ve věku 20-64 let, porovnání EU a

ČR) ...................................................................................................................................................... 179

Graf 108: Zaměstnání seniorů (jako procento z populace ve věku 55-64 let, porovnání EU a ČR) ... 179

Graf 109: Složení obyvatelstva dle věku: porovnání let 2016 a 2070 ................................................. 184

Graf 110: eGovernment Development Index....................................................................................... 192

Graf 111: Podíl úkonů v elektronické podobě ..................................................................................... 192

Graf 112: Dostupnost dat pro odpovědné rozhodování ...................................................................... 193

Graf 113: Jednotlivci využívající internet při jednání ........................................................................... 193

Graf 114: Jednotlivci využívající internet při jednání s úřady k vybraným činnostem ......................... 194

Graf 115: Výsledky zemí EU dle eParticipation Index ......................................................................... 195

Graf 116: Podíl domácností mající pevné vysokorychlostní připojení k internetu ............................... 197


Graf 117: Průměrné ceny za 1 GB dat (USD), 2018 ........................................................................... 198

Graf 118: Nejlevnější mobilní datové tarify, srovnání EU a ČR, 2017 ................................................ 198

Graf 119: Počet ICT subjektů a jejich podíl na podnikatelském sektoru celkem ................................ 200

Graf 120: Počet ICT ekonomických subjektů – výběr zemí EU s podobnou velikostí populace, 2015-

2016 ..................................................................................................................................................... 200

Graf 121: Hlavní překážky implementace nástrojů či technologií Průmyslu 4.0 ................................. 202

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Regional Innovation Scoreboard 2019 – Czechia ............................................................ 106

Obrázek 2: Přehled podpořených center z programu OP VaVpI ........................................................ 108

Obrázek 3: Vítězové a poražení (v čerpání z programu Horizon 2020) .............................................. 113

Obrázek 4: Výsledky eGovernment Benchmark 2019 pro ČR v oblastech souvisejících s podnikáním

............................................................................................................................................................. 191


SEZNAM ZKRATEK

AI Umělá inteligence

AV ČR Akademie věd ČR

BERD Podnikové výdaje na VaV

CEITEC Středoevropský technologický institut

ČSÚ Český statistický úřad

ČVUT České vysoké učení technické v Praze

DESI Digital Economy and Society Index

DIH Digital Innovation Hubs

EDP Entrepreneurial discovery process

EIS European innovation scoreboard

EK Evropská komise

EOSC European Open Science Cloud

ESIF Evropské strukturální a investiční fondy

ESPAS European Strategy and Policy Analysis System

EU Evropská unie

FTE Full-time equivalent

GA ČR Grantová agentura ČR

GERD Hrubé domácí výdaje na VaV

GOVERD Výdaje na VaV ve vládním sektoru

HC Počet zaměstnanců

HDP Hrubý domácí produkt

HERD Výdaje na VaV v sektoru vysokého školství

HPH Hrubá přidaná hodnota

HRS4R The Human Resources Strategy for Researchers

ICT Informační a komunikační technologie


IFR International Federation of Robotics

ITIF Information Technology and Innovation

Foundation

KET Klíčové technologie

MF Ministerstvo financí

MMF Mezinárodní měnový fond

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

MSP (SME) Malé a střední podniky

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

NCKB Národní centrum kybernetické bezpečnosti

NPU Národní program udržitelnosti

NÚKIB Národní úřad pro kybernetickou a informační

bezpečnost

OA Open Access

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a

rozvoj

OP VaVpI Operační program Výzkum a vývoj pro inovace

PCT Patent Cooperation Treaty

PPS Parita kupní síly

PZI Přímé zahraniční investice

RVVI Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace

SPVF Souhrnná produktivita výrobních faktorů

TA ČR Technologická agentura ŠR

TiVA Trade in Value Added

VaV (R&D) Výzkum a vývoj

VaVaI Výzkum a vývoj a inovace

VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická v Praze


VUT Vysoké učení technické v Brně

WEF Světové ekonomické fórum

WIPO Světová organizace duševního vlastnictví


1. VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE PRO PODNIKÁNÍ

Text v oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání je strukturován do následujících tematických

okruhů:

► Hospodářská situace ČR a globální ekonomická situace

► Obecné komparativní výhody a nevýhody Česka

► Pracovní a výrobní kapacity

► Přidaná hodnota českých firem a jejich produktivita práce

► Podniky a financování výzkumu, vývoje a inovací

► Aspekty růstu a rozvoje malých a středních podniků

► Příležitosti a hrozby pro české hospodářství

1.1. SHRNUTÍ

Hospodářská situace ČR a globální ekonomická situace

Česká ekonomika v roce 2018 podle očekávání zpomalila tempo růstu, nicméně se nadále opírá

o zdravé základy, které jsou zárukou jejího příznivého vývoje i v blízké budoucnosti. Výkonnost

tuzemského hospodářství se v roce 2018 zvýšila o 3 %, a zaostala tak za 4,4 % dosaženými v roce

2017. O meziroční zlepšení se postarala silná domácí poptávka, zejména investiční aktivita, naopak

čistý vývoz tempu růstu ubral.

Státní rozpočet si v roce 2018 vedl lépe než v předchozím roce. Dosažený přebytek státního rozpočtu

byl tažen v důsledku příznivého vývoje ekonomiky zejména vyšším růstem daňových příjmů, i přílivem

prostředků z EU. V rámci mezinárodního srovnání si Česká republika vede dobře, výše jejího dluhu je

proti EU zhruba poloviční. Další pozitivní charakteristikou českého hospodářství je zdravý a stabilní

bankovní systém.

Česká ekonomika je v dobré kondici, nicméně tento stav nemusí být trvalý a je třeba počítat s rizikem

stagnace či nové hospodářské krize. Hrozbu stagnace či hospodářské krize doplňují ještě obecnější

globální hrozby a nejistoty politického a geopolitického charakteru (např. brexit, izolacionismus

a obchodní války, válečné konflikty apod.). Dalším rizikem pro světové hospodářství i konkrétně pro

Česko jsou očekávané změny (a trendy) v oblasti průmyslu a energetiky vyvolané zejména klimatickými

změnami. Na jednu stranu jde o hrozbu, na druhou stranu však jde zároveň o příležitost – pro vývoj

nových technologií, vznik nových trhů, produktů, služeb, a tím pádem i vznik a rozvoj nových firem.

Přestože celkově česká ekonomika roste, je hospodářský růst v rámci jednotlivých krajů v ČR značně

nerovnoměrný. Do budoucnosti tak je hrozbou další zvýšení hospodářských a sociálních rozdílů mezi

regiony.

Obecné komparativní výhody a nevýhody Česka

Česko těží ze své polohy ve středu Evropy a stále také z průmyslové tradice spojené s technickou

kreativitou (což je ovšem do jisté míry neměřitelná veličina). Na druhou stranu Česko trpí několika

dlouhodobými neduhy. Prvním z nich je stav dopravní infrastruktury. Dalším důležitým problémem je

přetrvávající nedostatečná efektivita a výkonnost veřejné správy a obecně vysoká administrativní zátěž.

S tím souvisí i další problém, kterým je chybějící stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské

prostředí.


Pracovní a výrobní kapacity

Vyšší výkonnosti české ekonomiky brání napjatost pracovního trhu. Příznivý vývoj ekonomiky vedl

k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a snižoval míru nezaměstnanosti pod její

přirozenou hladinu. Zároveň významně stoupala nabídka volných pracovních míst, která překonala

počet nezaměstnaných a vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal

nedostatek zaměstnanců hlavní překážkou pro další růst produkce.

Jedno z řešení nedostatku pracovních kapacit představují investice do automatizace. Přestože české

podniky investují do automatizace více, než je průměr EU, za světovými průmyslovými lídry stále

zaostáváme.

Přidaná hodnota českých firem a jejich produktivita práce

Česko má otevřenou ekonomiku založenou na vývozu zboží a služeb, tj. ekonomika Česka je vysoce

exportně orientována. Podíl celkového exportu vůči HDP byl v roce 2018 takřka 80 %. Naše do jisté

míry závislost na exportu (a tím pádem i světovém hospodářském vývoji) však může být pro Česko i

rizikem.

Česká konkurenceschopnost přes všechny změny v posledních letech stále stojí především na

využívání levné a zároveň kvalifikované pracovní síly a na aktivitách s nižší přidanou hodnotou, zatímco

nejvyspělejší ekonomiky dosahují vyšší produktivity a jsou více orientovány na znalostně náročné

aktivity a aktivity s vysokou přidanou hodnotou. Produktivita v Česku se průměrně pohybuje kolem 75 %

průměru zemí OECD a nepřímo ukazuje na nízkou znalostní náročnost hospodářství.

Přímé zahraniční investice jako kvantitativní zdroj růstu se postupně vyčerpávají. České firmy mají

slabou poptávku po inovacích vyšších řádů, při nichž dochází k intenzivnímu využití výsledků výzkumu

a vývoje, respektive firmy se soustředí na realizaci inovací nižších řádů.

Klíčovým aspektem všech inovací jsou znalosti potřeb a přání zákazníků a jejich vnímání vztahu mezi

cenou produktu a jeho technickými a jinými parametry, přičemž firmy z Česka v podstatně nižší míře

kontrolují mezinárodní trhy. Místní firmy se na mezinárodní trhy dostávají skrze své odběratele či

koncernová ústředí. Způsob zapojení těchto firem do globální ekonomiky jim tedy značně ztěžuje

znalosti o trhu a potřebách koncových zákazníků získávat, natož tyto trhy i potenciálně v budoucnu

kontrolovat.

Pozitivem však je, že se stále častěji objevují příklady kvalitativní proměny aktivit podniků pod zahraniční

kontrolou v české ekonomice směrem k tvorbě vyšší přidané hodnoty a roste počet globálně úspěšných

endogenních firem.

Podniky a financování výzkumu, vývoje a inovací

Nejvýznamnějšími aktéry podnikového VaV jsou velké firmy. V letech 2013-2017 podíl podnikových

kapacit VaV na firmy s více než 250 zaměstnanci rostl, výjimkou byl poslední analyzovaný rok 2017.

Pouze třetina velkých podniků realizuje interní aktivity výzkumu a vývoje. Podnikový výzkum a vývoj tak

je koncentrován v malém počtu velkých firem. Zároveň je patrná absence širší základny technologicky

vyspělých podniků. Rovněž platí, že investice do aktivit výzkumu, vývoje a inovací jsou většinově

realizovány zahraničními společnostmi.

Také celkový podíl financování výzkumu a vývoje ze strany podnikatelského sektoru je nižší než

v zavedených tržních ekonomikách. Zároveň české firmy mají oproti průměru vyspělých zemí nižší podíl

na financování výzkumu realizovaného vysokými školami a vládním sektorem (tj. například Akademií

věd). Slabou stránkou z hlediska financování inovací je nedostatečně rozvinutý systém rizikového

kapitálu a financování start-upů.

Příležitostí pro růst podnikových výdajů na výzkum, vývoj a inovace je zvýšení využití systému daňových

odpočtů na tyto aktivity. Zároveň lze předpokládat, že obecně budou klesat prostředky v rámci Fondů

EU směřující do Česka a jeho regionů, a to díky kvůli jejich zvyšující se konvergenci (z pohledu HDP


na obyvatele) a konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu v nadcházejícím programovém období

2021-2027 dojde pravděpodobně ke zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů

EU ze strany národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riz iko

menšího zájmu o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu jde o příležitost ke

snížení „závislosti“ na dotacích z Fondů EU a zvýšení využití finančních nástrojů.

Aspekty růstu a rozvoje malých a středních podniků

Jedním ze základních aspektů výchozí geopolitické a ekonomické pozice České republiky působícím

do současnosti byla několik dekád trvající absence svobodného podnikání. V ekonomice v tomto

důsledku chyběli zkušení podnikatelé (velcí i malí), na ně navázaný kapitál a v neposlední řadě

kompetence nacházet nové příležitosti a zákazníky v neustále silnějších konkurenčních podmínkách

světových trhů. Jakkoliv se situace v tomto ohledu výrazně zlepšila, tyto důsledky jsou v ekonomice

stále znát. Jednou z hlavních bariér inovační kapacity České republiky tak jsou nerozvinuté tržní

kompetence většiny firem.

Příležitostí proto je další rozvoj podpory malých a středních podniků, které jsou v nefinančním sektoru

i nadále páteří ekonomiky.

Míra internacionalizace malých a středních podniků je i nadále nízká. Malé a střední podniky zaostávají

za průměrem EU, pokud jde o dovoz a vývoz zboží uvnitř EU, což naznačuje, že na jednotném trhu se

zbožím stále existují specifické obchodní překážky. Z hlediska exportu je účast českých podniků

v globálních dodavatelských řetězcích soustředěna v EU. Navíc se jedná především o nákup

zahraničních vstupů pro zpětný vývoz spíše než prodej vstupů pro další zpracování. To ukazuje na

důležitost přeorientování účasti v globálních dodavatelských řetězcích na produkci s vyšší přidanou

hodnotou a na diverzifikaci vývozu mimo trhy EU.

Nedostatkem také je absence moderní infrastruktury pro testování poloprovozů a výsledků VaV

z pohledu jejich aplikovatelnosti do výroby, omezený přístup firem k této infrastruktuře a snížená

dostupnost služeb pro MSP v oblasti digitalizace a nových technologií.

Prostor pro zlepšení existuje také v oblasti snížení roztříštěnosti podpory malých a středních podniků.

Způsob řízení podpory pro malé a střední podniky je v Česku složitý, poznamenaný značnou

fragmentací a překryvy činností jednotlivých aktérů (svoji roli v této oblasti má několik ministerstev,

agentur i regionálních aktérů).

Příležitosti a hrozby pro české hospodářství

S ohledem na vše výše uvedené je pro českou ekonomiku příležitostí posun z kvantitativní do kvalitativní

fáze přímých zahraničních investic (zaměření na výzkum a vývoj a vyšší přidanou hodnotu), která by

zároveň měla odstranit značnou hrozbu v podobě konce modelu hospodářské konkurenceschopnosti

založené na nákladovém diferenciálu oproti vyspělým ekonomikám (rostoucí mzdové náklady) a s tím

spojené riziko přesunu výroby do zahraničí.

Z hlediska celé ekonomiky se změnil podíl podnikových výdajů na výzkum a vývoj v letech 2010 – 2017

o přibližně 15 % ve prospěch zahraničních firem. V ČR roste počet vývojových center zahraničních

firem. Tato centra postupně získávají stále větší roli v koncernové hierarchii. Z některých se již stala

globální centra excelence pro celý koncern. Z tohoto lze usuzovat, že je zde vytvořeno výhodné

prostředí pro vstup zahraničních firem do Česka, kde se vynakládají výdaje na výzkum a vývoj. Zároveň

však existuje hrozba, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou

a nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní intenzity a přidané

hodnoty.

Zároveň je hrozbou únik duševního vlastnictví z Česka do zahraničí. Na základě již realizovaných analýz

je možné tvrdit, že společně s růstem patentové aktivity českých původců dochází také k růstu počtu

offshorovaných českých patentů.


Z globálního hlediska je ČR ekonomikou malých firem, mezi nimiž až na výjimky nejsou globální

technologičtí lídři. Různé formy závislosti na firmách, které jsou globálními technologickými lídry, tak

skýtají mimořádný potenciál pro růst inovační výkonnosti. Skrze rozvoj VaV a dalších aktivit těchto firem

v ČR se místní ekonomika může dostat (a do určité míry již dostává) do středu globálního vývoje

technologií, manažerských postupů a stále více i nových podnikatelských modelů.

Pro uvedené příležitosti však existují také rizika a hrozby. Některé nastanou, pokud se nepodaří se

vypořádat s existující závislostí ekonomiky ve smyslu omezené podnikatelské autonomie, kde mnoho

firem nerozhoduje o předmětu, zákaznících ani ceně své produkce. Hrozbou je také rostoucí

konkurence východoasijských zemí v průmyslových odvětvích založených nejen na levné pracovní síle,

ale i na znalostně a technologicky náročných aktivitách.

Reakce na megatrendy (společenské trendy a výzvy a technologické trendy) rozhodně patří mezi

příležitosti pro podniky, jejich výzkumné, vývojové a samozřejmě také inovační aktivity. Megatrendy

společně s využitím nových technologií a technologických trendů (např. umělé inteligence, strojového

učení, blockchainu, rozšířené a virtuální reality, internetu věcí, robotizace a autonomních strojů aj.)

a zavedením principů Iniciativy Průmysl 4.0 jsou příležitostmi, které mohou vést ke vzniku nových trhů,

produkčních řetězců, obchodních modelů, samotných produktů a služeb. Samostatným (mega)trendem

a příležitostí pak je využívání interdisciplinárních a multidisciplinárních přístupů, propojování

společenských a humanitních věd s technologiemi a rozvoj kreativních průmyslů.


1.2. POPIS TEMATICKÝCH OKRUHŮ

Hospodářská situace ČR a globální ekonomická situace

silná stránka

Hospodářský

růst, růst HDP

založený na

investiční

aktivitě

Česká ekonomika v roce 2018 podle očekávání zpomalila tempo růstu, nicméně se

nadále opírá o zdravé základy, které jsou zárukou jejího příznivého vývoje i v blízké

budoucnosti. Výkonnost tuzemského hospodářství se v roce 2018 zvýšila o 3 %, a

zaostala tak za 4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu

výkonu bránila napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo

poznamenáno rostoucími nejistotami. O meziroční zlepšení se postarala silná

domácí poptávka, zejména investiční aktivita, naopak čistý vývoz tempu růstu ubral.

Na nabídkové straně ekonomiky byl oslabený vliv průmyslu částečně kompenzován

odvětvím služeb a stavebnictvím.

Graf 1: Vývoj hrubého domácího produktu

Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky

Tuzemská ekonomika patrně vstoupila do sestupné fáze hospodářského cyklu. Po

nedávné globální hospodářské krizi byl růst obnoven ve 4. čtvrtletí 2013 s tím, že

kulminoval ve 2. čtvrtletí 2015 na téměř 6 %, vydatně za pomoci nízké ceny ropy a

snahy utratit zbývající disponibilní zdroje z fondů Evropské unie. Poté následovalo

v roce 2016 zpomalení, které souviselo s odezněním těchto mimořádných vlivů a

vysokou srovnávací základnou předchozího roku. Druhého vrcholu bylo dosaženo

ve 3. čtvrtletí 2017, kdy výkon ekonomiky vzrostl zhruba o 5 %. Následující období

je již poznamenáno postupným zvolňováním růstové dynamiky, které bylo zatím

přerušeno ve druhé polovině roku 2018.1

Česká republika se značně přiblížila průměru EU z hlediska hrubého národního

důchodu na osobu. V tomto procesu sehrál zásadní úlohu velký příliv přímých

zahraničních investic, který vedl k vytváření pracovních míst a zvyšování růstu

produktivity. Mezi lety 2008 a 2013, kdy byla Česká republika více postižena

celosvětovou krizí než další země v regionu, se proces sbližování zpomalil. V roce

2013 však začalo díky zvyšování reálných mezd i produktivity opět docházet ke

1 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 6


konvergenci. Hrubý národní důchod na osobu, přepočtený pomocí parity kupní síly,

vzrostl mezi lety 2000 a 2017 ze 70,2 % na 82,7 % průměru EU, což představuje

reálnou konvergenci ve výši 12,5 p. b. Základem konvergenčního procesu byly

hospodářské politiky, které podporovaly zahraniční i domácí investice, v kombinaci

s významnou finanční podporou z fondů EU. Tempo sbližování bylo sice nižší než

v ostatních zemích střední a východní Evropy (zejména v Pobaltí), ale Česká

republika se řadí mezi státy, které jsou z hlediska hospodářského rozvoje a životní

úrovně nejbližší průměru EU. 2

Graf 2: Hrubý národní důchod na osobu (PPS) jako podíl průměru EU

Zdroj: Evropská komise; Zpráva o České republice 2019

V tvorbě hrubého kapitálu se po celý rok prosazoval trend rychlého růstu investiční

aktivity a poklesu zásob. Příspěvek tvorby hrubého kapitálu k růstu vzrostl na 1,5 p.

b., o což se zasloužil prorůstový vliv fixního kapitálu ve výši 2,5 p. b., kompenzovaný

negativním dopadem snížení zásob o 1 p. b. Meziroční zvýšení kapitálových výdajů

se po dvou letech vrátilo ke dvouciferné dynamice, když nejrychleji rostly investice

do budov a staveb, jejichž výrazné meziroční oživení souviselo se zrychleným

čerpáním strukturálních fondů Evropské unie. Nadprůměrně rostly ještě investiční

výdaje do obydlí, kterými je naplňován hlavní investiční záměr domácností. Zároveň

důkazem, že firmy při nedostatku pracovníků usilují o zajištění další expanze

pořizováním nových technologií, byl vývoj váhově nejvýznamnější položky investic

do ICT a ostatních strojů a zařízení, která zrychlila růst na téměř 10 %. Obdobným

vývojem, tj. růstem mírně pod průměrem celkových investic, ale značným

zrychlením, si prošly rovněž investice do dopravních prostředků.

Průmysl nadále vytváří téměř třetinu výkonu české ekonomiky, což ji pasuje mezi

nejprůmyslovější země EU. V roce 2018 se podíl průmyslu na celkové HPH (v

nominálním vyjádření) snížil na 30,6 %, vedle zmíněného slabého růstu, také vlivem

poklesu implicitního deflátoru (na rozdíl od průměrné cenové hladiny na nabídkové

straně ekonomiky, která vzrostla o 2,4 %). Naopak stavebnictví těžilo jak z růstu

2 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 6


výkonnosti, tak rychlého cenového vývoje a své postavení ve struktuře HPH si

částečně vylepšilo.3

Investice v posledních dvou letech nabyly na intenzitě a vyhlídky jsou i nadále

pozitivní. Investice do fyzické infrastruktury se v roce 2017 zvýšily o 3,3 % a v roce

2018 zrychlily na 7,8 % (prognóza Komise z podzimu 2018). K tomuto nárůstu

přispěly potřeba automatizace a robotizace ve výrobě, veřejné investice

podporované z fondů EU a oživení investic do výstavby v první polovině roku 2018.

Růst investic se může v letech 2019 a 2020 zmírnit, ale díky zvýšenému přílivu

finančních prostředků EU zůstane nad úrovní 3 %.4

silná stránka

Dobrý stav

veřejných

financí

Státní rozpočet si v roce 2018 vedl lépe než v předchozím roce. Dosažený přebytek

státního rozpočtu byl tažen v důsledku příznivého vývoje ekonomiky zejména

vyšším růstem daňových příjmů i přílivem prostředků z EU. Pozitivní zprávou je

zrychlení dynamiky růstu investic. V rámci mezinárodního srovnání si Česká

republika vede dobře, výše jejího dluhu je proti Unii zhruba poloviční.

Hospodaření státního rozpočtu podle pokladního plnění skončilo v roce 2018

kumulativním přebytkem ve výši 2,9 mld. Kč, což je o 9,1 mld. Kč více než v roce

2017. Oproti schválenému rozpočtu bylo hospodaření lepší o 52,9 mld. Kč. Jedná

se tak o druhý nejlepší výsledek hospodaření státního rozpočtu od roku 1996.

Státní dluh se v roce 2018 snížil o 2,7 mld. Kč na 1622 mld. Kč. V poměru k HDP

klesá již pátý rok v řadě, v roce 2018 bylo dosaženo meziročního poklesu o 1,7 p.

b. na 30,5 % HDP. Pokles zadlužení byl umožněn jednak efektivnějším řízením

likvidity státní pokladny, stabilním ekonomickým růstem, ale i rozpočtovou politikou

v podobě dosaženého přebytku státního rozpočtu. Státní výpůjčky spočívaly pře-

vážně v emisích státních dluhopisů, jejichž výnosy sloužily ke splátkám jistin

státního dluhu. Hrubá emise střednědobých a dlouhodobých dluhopisů byla

rekordně vysoká, když činila 259,2 mld. Kč, tj. o 46,1 mld. Kč více než v roce 2017.

Hrubá emise státních pokladničních poukázek činila 184 mld. Kč.

Podle odhadu MF by ČR v roce 2018 měla vykázat celkové saldo sektoru vládních

institucí (ESA 2010) ve výši 1,6 % HDP. Vzhledem k opatřením na příjmové i

výdajové straně rozpočtu dosáhne očekávaná hodnota strukturálního salda sektoru

vládních institucí okolo 1 % HDP. Konsolidovaný hrubý dluh sektoru vládních

institucí by měl v roce 2018 klesnout o 1,7 p. b. na 32,9 % HDP.5

Podle Evropské komise jsou veřejné finance zdravé, ale jejich dlouhodobá

udržitelnost je méně příznivá. Očekává se, že s přispěním růstu daní zůstane saldo

veřejných financí nejméně do roku 2020 v přebytku, což umožní snížit veřejný dluh

na přibližně 30 % HDP. Naproti tomu dlouhodobá udržitelnost se kvůli vyšším

nákladům souvisejícím se stárnutím obyvatelstva zhoršuje.

3 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 7 4 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 7 5 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 6-7


Graf 3: Konsolidovaný hrubý dluh sektoru vládních institucí v zemích EU ve 3Q 2018

Zdroj: data Eurostat, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky

Saldo sektoru vládních institucí se bude snižovat, ale nejméně do roku 2020

zůstane kladné. V situaci rostoucí ekonomiky vykazuje saldo veřejných financí od

roku 2016 přebytek, který je podporován růstem daňových příjmů a nižší úrovní

veřejných investic, než jaká se očekávala. Opatření k předcházení daňovým

únikům, jako je elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení DPH, prokázala svou

účinnost a přispěla ke zvýšení příjmů. V horizontu prognózy se očekává zvyšování

dalších výnosů z DPH v souladu s růstem HDP. Značný nárůst mezd od roku 2017

ve veřejném i soukromém sektoru zvýšil výnosy z přímých daní. Na výdajové straně

souvisí zvýšení převážně se mzdami ve veřejném sektoru a s důchody, které mají

v roce 2018 i v roce 2019 výrazně růst. Vzhledem k tomu, že současný cyklus

čerpání fondů EU postupuje, veřejné investice pravděpodobně posílí.

Předpokládá se, že podobně jako celkové saldo se i strukturální saldo bude

snižovat směrem k nulové hodnotě. Pravděpodobně zůstane kladné až do roku

2020, přičemž mezera výstupu bude stabilní. Poměr dluhu k HDP se podle

prognózy Komise z podzimu 2018 bude dále snižovat a v roce 2020 dosáhne

přibližně 31,2 % HDP.6

silná stránka

Zdravý a

stabilní

Další pozitivní charakteristikou českého hospodářství je zdravý a stabilní bankovní

systém. Banky v České republice jsou nadále vysoce ziskové a ukazatele stability

jsou zdravé. Míra ziskovosti bank patří již od vstupu do Unie trvale mezi nejvyšší v


bankovní

systém

EU. Zvyšování úrokových sazeb přitahuje značný objem likvidity z eurozóny. Růst

závazků finančního sektoru nabral na tempu na přelomu let 2016 a 2017, jelikož

nerezidenti nakupovali před ukončením kurzového závazku v dubnu 2017 vklady

denominované v korunách. Tato dynamika byla vyvolána očekáváním investorů a

polevila, jakmile se kurz české koruny opět začal na devizových trzích volně

pohybovat.7

Průměrná úroková sazba nových úvěrů u nefinančních podniků rostla a ke konci

roku 2018 dosáhla 3,3 %, což bylo nejvíc za posledních osm let, následně v lednu

klesla na 3 %. Poptávka podniků po úvěrech, částečně na financování fixních

investic, vzrostla bez ohledu na rostoucí úrokové sazby. Největší část podnikových

úvěrů nadále tvořily půjčky s dobou splatnosti nad pět let. Lednové šetření

úvěrových podmínek bank centrální bankou ukazuje, že úvěrové standardy zůstaly

celkově nezměněné. Ke zpřísnění přispívala rizika plynoucí z jednotlivých

podnikových sektorů a částečně také růst úrokových marží. Na druhé straně na

uvolnění standardů se nejvíce podílel konkurenční tlak v podobě nabídek ostatních

bank a zčásti i tržního financování.8

Zadluženost soukromého sektoru z hlediska HDP (67,4 %) je ve srovnání s

průměrem EU (140 %) nízká. Nominální HDP se zvyšuje téměř stejně rychle jako

hodnota hypoték. Zadlužení domácností se na konci roku 2017 snížilo o 1,6 p. b.

na 29,7 % HDP, zatímco zadlužení nefinančních podniků zůstávalo v zásadě na

stabilní úrovni kolem 38 % HDP. Poměr úrokových plateb k hrubému disponibilním

příjmu domácností i k přidané hodnotě u nefinančních podniků byl na konci roku

2017 nižší než v eurozóně. Zvyšující se úrokové sazby zatím nepředstavují

významné riziko pro splácení, ačkoli mohou mít dopad na podíl úvěrů se selháním.9

slabá stránka

Nerovnoměrný

hospodářský

růst v

jednotlivých

krajích, včetně

rozdílné

intenzity

výdajů na VaV

a rozdílné

vyspělosti

inovačních

ekosystémů

Přestože celkově česká ekonomika roste, je hospodářský růst v rámci jednotlivých

krajů v ČR značně nerovnoměrný. Zatímco HDP ve srovnatelných cenách se v

Praze a Středočeském kraji od roku 1995 více než zdvojnásobil, v Karlovarském

kraji se prakticky nezměnil. Pokračující divergence HDP v jednotlivých krajích může

být způsobena celou řadou faktorů, od rozdílné odvětvové struktury ekonomiky a

trhu práce, přes odlišnou regionální politiku až po různé bariéry vyššího

potenciálního růstu. Důležitým faktorem odlišného růstu v regionech jsou i rozdílné

výdaje na výzkum a vývoj.

Propast mezi růstovou dynamikou Středočeského kraje a Prahy na straně jedné

a Karlovarským a Ústeckým krajem na straně druhé se dále prohlubuje. Zatímco

HDP na hlavu se za posledních 22 let více než zdvojnásobil ve Středočeském kraji

a v Praze, v Ústeckém kraji narostl o pětinu a v Karlovarském kraji dokonce

stagnoval. Růst ve většině krajů ČR se ve sledovaném období pohyboval kolem

70 %. Podobné rozdíly mezi regiony lze nalézt i na trhu práce. Zatímco míra

nezaměstnanosti v Praze byla ke konci roku nejnižší v rámci celé ČR a dosahovala

pouhé 1,9 %, v Ústeckém a Moravskoslezském kraji patřila k těm nejvyšším (4,5

%, resp. 4,7 %).

6 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 3 7 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 11 8 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 16 9 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 11


Graf 4: Prohlubující se propast mezi kraji v ČR

Zdroj: data ČSÚ, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR

Z hlediska konvergence a rozvoje krajů a jejich přibližování hospodářské výkonnosti

průměru EU je z následující tabulky patrné, že Praha je v HDP na jednoho

obyvatele dle parity kupní síly velmi nadprůměrná (v roce na 187 % průměru EU),

zatímco ostatní kraje jsou podprůměrné. Mezi nejlepší patří Jihomoravský,

Královéhradecký, Středočeský a Plzeňský kraj, které jsou nad 80 % průměru EU.

Naopak nejhůře si stojí Karlovarský kraj (59 % průměru EU) a Ústecký kraj (65 %

průměru EU).

Karlovarský a Ústecký kraj zároveň v letech 2011 – 2017 stagnují, zatímco ostatní

kraje oproti průměru EU rostou a na úrovni celého Česka jsme se zlepšili z 83 %

průměru EU z roku 2011 na 89,5 % průměru EU v roce 2017.


Tabulka 1: Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v PPS, EU 28 = 100

Zdroj: ČSÚ, Národní účty

Důvody divergence ekonomické vyspělosti mohou být různé. Svůj vliv hraje

odvětvová struktura v daném regionu, kdy nižší podíl odvětví s vyšší přidanou

hodnotou výroby podkopává jeho ekonomickou sílu. Příkladem může být např.

vyšší podíl těžebních činností v Ústeckém nebo Moravskoslezském kraji. Dalším

prvkem, který prohlubuje uvedené rozdíly, je odlišná podnikatelská aktivita či

úroveň vzdělání místní populace mezi například Prahou a Jihomoravským krajem

na straně jedné a Ústeckým, Karlovarským a Moravskoslezským krajem na straně

druhé.

Ukazuje se, že odlišná intenzita výzkumu a vývoje může mít rovněž dopad na

hospodářský růst v jednotlivých regionech. Zatímco kraje, které v poslední dekádě

zaznamenaly nejvyšší změnu intenzity VaV, měřeno podílem výdajů na VaV na

HDP, dosáhly vyšší růst HDP na hlavu, naopak kraje s nižší změnou intenzity VaV

rostou v průměru pomaleji. To platí především o Jihomoravském a Středočeském

kraji (v tom pozitivním smyslu), ale také o Ústeckém a Karlovarském kraji (v tom

negativním smyslu). Objevují se však i výjimky, které toto pravidlo nepotvrzují


(Královéhradecký nebo Liberecký kraj). Obecně však lze tvrdit, že mezi změnou

intenzity VaV a tempem růstu HDP na hlavu existuje v rámci krajů v ČR pozitivní

korelace. Nutno ovšem podotknout, že uvedená analýza se zabývala pouze jedním

faktorem a nezahrnovala další proměnné s možným dopadem na tempo růstu HDP.

Graf 5: Vzájemná závislost růstu HDP na změnu výdajů na VaV


S cílem zamezit sociálnímu vyloučení místních obyvatel (především v problémovém

Ústeckém a Karlovarském kraji), zastavit záporné migrační saldo a zvýšit

podnikatelskou aktivitu, by mělo dojít ke správné kombinaci politik mj.

upřednostňujících podporu soukromých výdajů na VaV či vzdělávání, které

eliminuje nesoulad mezi potřebami trhu práce a nabídkou, kterou poskytují

vzdělávací instituce.10

hrozba

Zvýšení

hospodářských

a sociálních

rozdílů mezi

regiony

Do budoucnosti tak je hrozbou další zvýšení hospodářských a sociálních rozdílů

mezi regiony. Podle Evropské komise obecně relativně nízká nerovnost a

pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly. I

když jsou rozdíly nižší než v některých jiných podobných zemích, příležitosti a

problémy se stále koncentrují v určitých regionech. Obecně lze konstatovat, že

chudší oblasti vykazují nižší produktivitu, větší nerovnost mezi ženami a muži,

rostoucí míru bezdomovectví, vysoké zadlužení a palčivější demografické výzvy.

Naopak bohatší regiony dosahují mnohem lepších výsledků v oblasti vzdělávání a

mají větší inovační kapacitu, což zvyšuje jejich atraktivitu pro investice.

Regiony ČR vykazovaly v posledním desetiletí nerovnoměrnou hospodářskou

výkonnost. Určitá regionální konvergence je patrná – moravské regiony, které

začínaly na nižších úrovních, totiž zaznamenávaly vyšší tempo růstu než

rozvinutější regiony v Čechách. Tento konvergenční vzorec však neplatil pro

Severozápad, jehož ekonomická výkonnost je od roku 2005 ustálená. Také lze



konstatovat, že regiony Čech rostou pomaleji než některé sousední regiony

německé a rakouské.11

hrozba

Stagnace či

nová

hospodářská

krize

Česká ekonomika je v dobré kondici, nicméně tento stav nemusí být trvalý a je třeba

počítat s rizikem stagnace či nové hospodářské krize.

Z hlediska vývoje globální ekonomiky po silném růstu v roce 2017 a na začátku roku

2018 světová hospodářská aktivita zpomalila zejména ve druhé polovině loňského

roku, což odráželo souhru faktorů ovlivňujících hlavní ekonomiky. Předpokládá se,

že globální růst zpomalí z 3,6 procenta v roce 2018 na 3,3 procenta v roce 2019,

než se v roce 2020 vrátí na 3,6 procenta.

Globální růst zůstává tak utlumený. Od zprávy z dubnového Světového

ekonomického výhledu (World Economic Outlook vydávaný Mezinárodním

měnovým fondem) Spojené státy dále zvýšily cla na některé čínské dovozy a Čína

reagovala zvýšením cel na podskupinu dovozů z USA. Další eskalace byla

odvrácena po červnovém summitu G20. Globální technologické dodavatelské

řetězce byly ohroženy vyhlídkami na americké sankce, nejistota spojená s Brexitem

pokračovala a rostoucí ceny energie způsobily rostoucí geopolitické napětí.

V této souvislosti se v roce 2019 předpovídá globální růst na 3,2 procenta, v roce

2020 se zvýší na 3,5 procenta. Růst HDP zatím v tomto roce, spolu s obecně

zmírňující inflací, ukazují na slabší než očekávanou globální aktivitu. Investice a

poptávka po zboží dlouhodobé spotřeby byly utlumeny napříč vyspělými a

rozvíjejícími se tržními ekonomikami, protože firmy a domácnosti nadále brzdí

dlouhodobé výdaje. Globální obchod, který je intenzivní v oblasti strojů a

spotřebního zboží dlouhodobé spotřeby, proto zůstává pomalý. Předpokládané

zrychlení růstu v roce 2020 je nejisté, předpokládá se stabilizace v současné době

na rozvíjejících se trzích a rozvíjejících se ekonomikách a pokrok směrem k

vyřešení rozdílů v obchodní politice.

Prognóza může být nenaplněna spíše směrem dolů, tj. může dojít ještě k většímu

zpomalení globální aktivity. Rizikem je další obchodní a technologické napětí, které

narušuje sentiment a zpomaluje investice; zdlouhavé zvýšení averze k riziku, která

odhaluje finanční zranitelnosti, které se po letech nízkých úrokových sazeb stále

akumulují; a zvyšující se dezinflační tlaky, které zvyšují potíže s dluhovými

službami, omezují prostor měnové politiky v boji proti poklesu hospodářství a

způsobují přetrvávání nepříznivých šoků, více než je obvyklé.12

hrozba

Globální

politická

nejistota, riziko

obchodních

válek a

nestability

hospodářských

systémů

Hrozbu stagnace či hospodářské krize doplňují ještě obecnější globální hrozby a

nejistoty politického a geopolitického charakteru.

Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze a Technologické

centrum AV ČR zpracovalo studii pro Úřad vlády ČR Globální megatrendy pro

aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje (Seznam globálních

megatrendů). V rámci této studie identifikovali mj. následující megatrendy: (i) nárůst

silové politiky, (ii) zvyšující se soutěž o zdroje a (iii) od unipolárního k multipolárnímu

světu.

Ad (i) V globálním vývoji se objevuje nárůst využívání silových a nátlakových

prostředků v mezinárodní i národní politice. Tento globální megatrend zahrnuje

11 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 44-46 12 https://www.imf.org/en/publications/weo


nejen ozbrojené konflikty, ale i ekonomické nátlakové sankce, surovinové vydírání,

vojenskou hrozbu a vnitrostátní konflikty. Doprovodnými jevy jsou lokalizace

konfliktů a hybridní válka mezi národními státy.

Ad (ii) Zvyšující se soutěž o zdroje je důsledkem polarizace světa a neomezeného

růstu ve světě omezených zdrojů. Postihuje soutěž národních států, korporací,

nebo jednotlivců o vodní zdroje, zdroje nerostných surovin, fosilních paliv, ale i třeba

o rybí loviště. Tento globální megatrend bude sílit s růstem světové populace a s

další polarizací světa a bude zvyšovat nárůst silové politiky ve světě. Zvyšující se

soutěž o zdroje povede také k jejich rychlejšímu čerpání.

Ad (iii) Tento globální megatrend reflektuje posun ekonomické, vojenské ale i

kulturní globální rovnováhy, které se projevují od období unipolárního světa po

studené válce až do současné podoby multipolárního světa. Dlouhodobě lze

očekávat ještě větší roztříštění ekonomické síly a vojenské moci, ale i vědeckých

kapacit a kulturních center mezi větší množství mezinárodních aktérů.13

Všechny tyto megatrendy představují hrozbu pro hospodářský růst a mohou vést

ke stagnaci či hospodářské krizi (regionální nebo globální). Hrozbou je také nárůst

populismu a tendencí ve světové politice vedoucí k izolacionismu (týká se např.

Brexitu, obchodních politik prezidenta USA Donalda Trumpa apod.).

hrozba

Ohrožení

průmyslu,

energetiky a

zemědělství

klimatickými

změnami

Dalším rizikem pro světové hospodářství i konkrétně pro Česko jsou očekávané

změny (a trendy) v oblasti průmyslu, energetiky a zemědělství vyvolané zejména

klimatickými změnami, které povedou ke změně technologií a také tlaku na inovace.

Na jednu stranu jde o hrozbu, na druhou stranu však jde zároveň o příležitost – pro

vývoj nových technologií, vznik nových trhů, produktů, služeb, a tím pádem i vznik

a rozvoj nových firem.

Konkrétně ve studii OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016

k megatrendům jsou mimo jiné uvedeny následující tematické oblasti megatrendů:

(i) Přírodní zdroje a energie a (ii) Klimatická změna a životní prostředí. Obdobná

rizika obsahují i jiné studie věnující se megatrendům.

Ad (i) Rostoucí populace jde ruku v ruce s ekonomickým růstem a vytváří velkou

zátěž na přírodní zdroje. Se závažným nedostatkem pitné vody se bude

pravděpodobně potýkat velké množství zemí, zatímco nedostatečná potravinová

bezpečnost přetrvá v mnoha převážně chudých regionech. Spotřeba energie

rovněž dramaticky vroste, což přispěje k další klimatické změně. Globální

biodiversita bude stále více ohrožena, především pak v hustě obydlených chudých

zemích.

Ad (ii) Zmírnění rozsahu a dopadu klimatické změny bude vyžadovat ambiciózní

cíle pro redukci emisí skleníkových plynů a recyklaci odpadu nesoucí sebou

značnou přeměnu na nízkouhlíkovou cirkulární ekonomiku do poloviny tohoto

století. Tato změna ovlivní všechny části hospodářství a společnosti a bude

umožněna právě technologickými inovacemi a jejich adopcí jak v rozvinutých, tak

rozvojových ekonomikách.14 Zároveň je potřeba reagovat na celosvětové nebo

evropské iniciativy, nejnověji na European Green Deal (Evropskou zelenou dohodu)

připravený Evropskou komisí.

13 Úřad vlády ČR; Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje (Seznam globálních megatrendů), strana 12, 13, 18 14 OECD; OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016


Na jednu stranu tak jde o hrozbu, na druhou stranu však jde zároveň o příležitost –

pro vývoj nových technologií, vznik nových trhů, produktů, služeb, a tím pádem i

vznik a rozvoj nových firem.


Obecné komparativní výhody a nevýhody Česka

silná stránka

Výhodná

geografická

poloha ve

středu Evropy

Často zmiňovanými komparativními výhodami Česka jsou bezesporu jeho geografická

poloha a také průmyslová tradice.

V posledních 20 letech měly na transformaci české ekonomiky významný podíl přímé

zahraniční investice (PZI) a na ně navazující výroby a služby, které využívaly příznivé

geografické polohy Česka, blízkosti jádra společného trhu EU, dostatečné

infrastruktury, a především kombinaci nižších výrobních nákladů a velmi dobrých

technických kompetencí pracovní síly. Díky kombinaci těchto a dalších faktorů se

Česko stalo jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy.15 Zároveň byl tento aspekt

(výhodná geografická poloha) často zmiňován v rozhovorech se zástupci odborné

veřejnosti.

silná stránka

Průmyslová a

technická

tradice spojená

s technickou

kreativitou

podporující

technické

inkrementální

inovace

Technické dovednosti lidí a silný výrobní sektor jsou tradičními silnými stránkami

českého hospodářství a také jedna z hlavních příčin zájmu zahraničních investorů o

Českou republiku. Československo patřilo v době mezi dvěma světovými válkami

mezi průmyslové velmoci. Ještě v rámci Rakouska-Uherska se nacházelo více než 70

% průmyslu celé říše na území pozdějšího Československa. Zaměření na těžký

průmysl a strojírenství zůstalo Československu i v době komunistického režimu a do

jisté míry to byla role ČSSR v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Zahraničními společnostmi je zároveň oceňována schopnost („umění“) improvizace a

flexibilita českých pracovníků (což jsou ovšem do jisté míry neměřitelné veličiny).

Zároveň byl tento aspekt často zmiňován v rozhovorech se zástupci odborné

veřejnosti.

slabá stránka

Nedobudovaná

dopravní

infrastruktura

Na druhou stranu Česko trpí několika dlouhodobými neduhy. Prvním z nich je stav

dopravní infrastruktury. Dopravní infrastruktura je neúplná. Česká republika je

významnou tranzitní zemí, což klade velké nároky na domácí infrastrukturu a její

multimodalitu. Investice do dopravy v procentuálním vyjádření k HDP se však mezi

lety 2010 a 2015 snížily o 12 %, čímž se dostaly pod průměr EU. Ve srovnávacím

přehledu EU o dopravě z roku 2016 tak země nedosáhla dobrého umístění, přičemž

nevalně si vede především v silniční infrastruktuře, kde se potýká s nedostatky co do

pokrytí, kvality, norem a uhlíkové problematiky (jedná se například o podíl energie

z obnovitelných zdrojů v dopravě a o využívání elektrických vozidel).

Aktuální počet veřejně dostupných dobíjecích stanic pokrývá potřeby stávajícího

vozového parku, ale plánovaný růst dobíjecí infrastruktury možná nebude stačit

k uspokojování potřeb, jež vyvstanou v souvislosti s očekávaným tržním rozmáháním

elektrických vozidel. Některé z těchto nedostatků by se mohly řešit tím, že by se

k financování dopravní infrastruktury využívaly určité nové formy partnerství veřejného

a soukromého sektoru. Zapotřebí by byly i optimálně rozvinuté správní struktury.

Kompletace hlavní transevropské dopravní sítě (TEN-T) není zdaleka dokončena.

Základní části infrastruktury TEN-T nebyly dosud vybudovány či modernizovány,

částečně proto, že chybí patřičné strategické plánování. Do roku 2016 bylo dokončeno

pouze 55 % silniční sítě TEN-T a 63 % konvenční železniční sítě. Železniční koridory

navíc stále nejsou plně vybaveny tak, aby splňovaly normy interoperability a technické

specifikace pro interoperabilitu. S nerovnoměrným rozvojem a propojeností se potýkají

15 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 26


především jižní a severovýchodní části země (jedná se o nedokončené dálnice D3

a D35). Existují také nemalé potíže, pokud jde o technický soulad s nařízením TEN-T

u některých koridorů hlavní sítě vedoucích přes Českou republiku. Těmito nástrahami

se má zabývat vládou vypracovaný národní plán investic. Z předběžných informací

vyplývá, že orgány plánují přidělit velký objem finančních prostředků na dopravní

infrastrukturu, zejména na zlepšení železniční a dálniční sítě.

Efektivní infrastruktura pro příměstskou dopravu může zvýšit pracovní mobilitu

a cenovou dostupnost bydlení. V metropolitních oblastech se rozvíjí příměstské

bydlení, ale problémem je zaostávající příměstská dopravní síť, zejména železniční

infrastruktura. Efektivní a integrovaný systém dojíždění za prací (včetně záchytných

parkovišť a spolujízdy) by mohl potenciálně zlepšit cenovou dostupnost bydlení,

pozitivní výsledky v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální služby ve velkých

aglomeracích a zároveň zajistit lepší mobilitu pro pracovní sílu. Opatření by mohla být

prováděna v koordinaci s plánováním udržitelné městské mobility (včetně

nízkoemisních zón ve městech). To by mohlo zlepšit zdraví a bezpečnost lidí, kteří

jsou postiženi překračováním imisních limitů (částečně v důsledku stárnutí užitkových

vozidel).16

slabá stránka

Nedostatečná

efektivita a

výkonnost

veřejné správy,

administrativní

zátěž

Dalším důležitým problémem je přetrvávající nedostatečná efektivita a výkonnost

veřejné správy a vysoká administrativní zátěž.

Rozvoji ekonomiky a investicím může bránit velká administrativní a regulační zátěž.

Podle bleskového průzkumu Eurobarometr z roku 2018 vnímá 69 % českých firem

administrativní a regulační zátěž (jinou než náklady) jako významnou překážku pro

investice. Rychle se měnící legislativa a složité administrativní postupy stále

představují velké problémy pro podnikání. Za hlavní překážky pro ekonomiku, které

možná odrazují potenciální domácí i zahraniční investory, jsou považovány náklady

na vymáhání smluvních závazků, časté změny daňových a pracovněprávních

předpisů a obtíže při získávání stavebních povolení.17

Výkonnost veřejného sektoru a efektivita veřejné správy jsou pod průměrem EU.

Česká republika si vede poměrně dobře, pokud jde o přístupnost informací

souvisejících s veřejnou správou nebo o hodnocení dopadů regulace při koncipování

politik. Nicméně o něco hůře je na tom s fakticky podloženým rozhodováním, se

strategickým plánováním a koordinací na úrovni ústředních vládních institucí

a koordinací mezi celostátní a místní správou. Česká republika se potýká s určitými

problémy, pokud jde o digitalizaci služeb veřejné správy a profesionalizaci úředníků.

V evropském indexu kvality veřejné správy z roku 2017 vykazovala Česká republika

v rámci EU jedny z největších meziregionálních rozdílů v kvalitě správy věcí veřejných.

Návrhy z nedávné doby mají zjednodušit složité postupy plánování. V září 2018 nabyla

účinnosti novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické

infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. Vláda připravuje zcela nový

stavební zákon, přičemž očekává, že nový zákon přijme do jara 2023, ale ještě se

musí vyjasnit, jak bude zachována účast veřejnosti.

Přesto, že se Česká republika v oblasti elektronické veřejné správy zlepšuje, zůstává

pod průměrem EU. Orgánům veřejné správy zpravidla zasílá vyplněné formuláře 52 %

českých uživatelů internetu, což je pod průměrem EU, který činí 64 %. Cílem národní

strategie pro elektronickou veřejnou správu je vytvořit příznivé prostředí pro rozvoj

16 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 39 17 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 46-48


digitalizace, zajistit uživatelsky přívětivé služby, zavést digitálně přívětivou legislativu

a zlepšit digitální dovednosti státních zaměstnanců. Země se sice hlásí k zásadě

„pouze jednou“, avšak koordinace a sdílení informací v rámci digitálních veřejných

služeb zůstávají nedostatečné.

Navzdory mírnému zlepšení zůstává problémem korupce, která ztěžuje podnikání a

může brzdit hospodářskou činnost. V průzkumu Eurobarometr z roku 2017 uvedlo 51

% zástupců podniků, že korupce představuje pro jejich firmu při podnikání potíž. Podle

Světové banky se Česká republika v letech 2014 až 2017 v kontrole nad korupcí

soustavně zlepšovala. Index vnímání korupce, jehož vývoj sleduje organizace

Transparency International, však v poslední době zaznamenal výkyvy (59 bodů v roce

2018, 57 bodů v roce 2017, 55 bodů v roce 2016 a 56 bodů v roce 2015). V posledních

letech nejsou ve statistikách pozorovány žádné výrazné meziroční nárůsty v počtu

osob odsouzených pro trestné činy související s korupcí. Celkově vzato existuje v

České republice stále prostor pro další opatření k prevenci a řešení střetu zájmů,

podvodů a korupce.18

slabá stránka

Chybějící

stabilní,

předvídatelné

a motivující

podnikatelské

prostředí

S nedostatečně fungující veřejnou správou souvisí i další problém, kterým je chybějící

stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské prostředí.

V hodnocení podmínek pro podnikání Doing Business dle kritérií Světové banky se

Česká republika v tomto roce zařadila na 35. místo. Oproti roku 2013, kdy skončila na

místě 65, je to tedy značný posun. Nejlépe byla hodnocena úroveň řešení insolvence,

získání elektrické přípojky a obchodování přes hranice, jak lze sledovat v grafu níže.

V poslední zmíněné kategorii Česká republika obsadila dokonce první příčku, což lze

vnímat jako jeden z mnoha důkazů o otevřenosti české ekonomiky. Výrazný posun po

žebříčku vzhůru je dále pozorován v oblasti placení daní, kde Česko drží v současnosti

45. příčku, tedy polepšení o 75 pozic od roku 2013. Skokově se Česko zlepšilo v roce

2017, tedy poté, co byla zavedena EET.

Graf 6: Vývoj hodnocení ČR v Doing Business Indexu

18 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 46-48


Zdroj: Světová banka, Doing Business Index 2019

Naopak vyřizování stavebních povolení, zahájení podnikání nebo vymahatelnost

smluv v hodnocení propadly, přičemž ve všech oblastech se ČR spíše zhoršuje a např.

v případě vyřizování stavebního povolení patří ČR 156. pozice ze 190 zemí

a hodnocení v tomto ukazateli je horší než v roce 2013. Obdobná situace a zhoršení

oproti roku 2013 je patrné u vymahatelnosti smluv.

V porovnání s vyspělými státy je však zřejmé, že oproti nim značně zaostáváme.

Z hlediska indexu Doing Business jsme pod průměrem obdobně vyspělých zemí

OECD a nad námi je kromě Německa například také Polsko (i když jen o dvě příčky).19

19 Světová banka; Doing Business 2019, Economy Profile Czech Republic, strana 4


Pracovní a výrobní kapacity

slabá stránka

Nedostatek

pracovních a

výrobních

kapacit

Jak uvádíme výše, výkonnost tuzemského hospodářství se loni zvýšila o 3 %,

zaostala tak za 4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu

výkonu bránila napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo

poznamenáno rostoucími nejistotami.20

Vývoj na trhu práce byl v roce 2018 v mnoha oblastech výjimečný. Příznivý vývoj

ekonomiky vedl k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a snižoval

míru nezaměstnanosti pod její přirozenou hladinu. Zároveň významně stoupala

nabídka volných pracovních míst, která překonala počet nezaměstnaných a

vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal

nedostatek zaměstnanců hlavní překážkou pro další růst produkce. V souvislosti s

tím rostla i poptávka po zahraničních pracovnících.

Graf 7: Počet zaměstnaných ve věku 15 a více (v tis.)


Ve 4. čtvrtletí 2018 vzrostla celková zaměstnanost meziročně o 1,2 %, tj. o 63,6 tis.

osob na 5 326,3 tis. osob. Průměrný počet zaměstnaných, očištěný od sezónních

vlivů, se zvýšil proti předchozímu čtvrtletí o 26,5 tis. osob.

Růst zaměstnanosti byl ovlivněn zejména zvyšováním počtu osob v pozici

zaměstnanců, jejichž podíl na celkové zaměstnanosti činil 83 %. Stoupl i počet

podnikatelů se zaměstnanci, naopak počet podnikatelů bez zaměstnanců se téměř

nezměnil. Při poklesu počtu pracujících ve věku do 40 let (o 28,9 tis.) se na růstu

zaměstnanosti podílela především skupina zaměstnanců ve věku 40-54 let (růst

o 54,2 tis.). Výrazně stoupl i počet pracujících ve věku 60 let a více (o 21,8 tis.).

V souvislosti s příznivým vývojem ekonomiky se od počátku roku na úřadech práce

výrazně rozšiřovala nabídka neobsazených pracovních pozic. Ke konci prosince bylo

evidováno 324,4 tis. volných pracovních míst, tj. meziročně více o 107,8 tis. Na jedno

volné místo připadl v průměru 0,7 uchazeč, z toho nejvíce uchazečů na volnou

pracovní pozici bylo zaregistrováno v okresech Karviná (5,4), Jeseník (4,2), Ústí nad

Labem (3,3), Bruntál a Znojmo (shodně 3,1). Méně pozitivní situace na trhu práce

zůstává ve strukturálně postižených regionech, zejména v Moravskoslezském

a Ústeckém kraji, podíl nezaměstnaných stejný nebo vyšší než republikový průměr

vykázalo 32 okresů.



Graf 8: Míra nezaměstnanosti 15-64letých (v %)

Zdroj: data ČSÚ, MPSV, graf MPO, Analýza vývoje ekonomiky ČR

Silné napětí na trhu práce se odráželo v dynamickém růstu mezd. Průměrná hrubá

měsíční mzda stoupla v roce 2018 o 8,1 % na 31 885 Kč, což je v reálném vyjádření

meziročně více o 5,9 % (od roku 2008, tedy za desetileté období, stoupla průměrná

mzda nominálně o 41,1 %, inflace se zvýšila o 16,1 %, takže reálně vzrostly mzdy

o 21,5 %).

Růst celkové zaměstnanosti bude v dalším období narážet na své limity. Nízká míra

nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale nijak významně. Silná poptávka podniků

po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i na širší zapojení zahraničních

pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž demografický vývoj, kdy počet

lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších letech se ještě prohloubí.

Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu mezd v tržních i netržních

odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem vyšší srovnávací

základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem udržet si cenovou

konkurenceschopnost.21

příležitost

Investice do

technologií

jako

kompenzace

nedostatku

pracovní síly

a cesta k

vyšší

produktivitě

Vzhledem k tomu, že je Česko malá a otevřená ekonomika, může právě nedostatek

pracovních kapacit ohrozit budoucí růst hospodářství. Pokud by přetrvávalo stávající

napětí na trhu práce a jím vyvolaný růst reálných mezd by trvale převyšoval růst

produktivity, mohla by se zhoršit nákladová konkurenceschopnost vývozu.

Česká republika vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti a počet uchazečů

o zaměstnání na jedno volné místo v EU i v OECD. V této souvislosti začaly podniky

více investovat do strojů, aby kompenzovaly současný nedostatek pracovních sil.

Avšak prodleva mezi investicemi a výslednou produktivitou by mohla hospodářský

růst v blízké budoucnosti omezit.22

Investice do technologií je také nezbytná s ohledem na stávající průmyslovou

transformaci a reakci na globální (technologické trendy), jako je digitalizace,

automatizace, dekarbonizace, cirkulární ekonomika, aby Česko mohlo být i nadále

konkurenceschopné, zvyšovalo svoji produktivitu a neztrácelo na rozvíjející se

ekonomiky (např. z jihovýchodní Asie).

V této souvislosti bude vedle investic do technologií současně nezbytné zvyšovat

kvalifikaci pracovníků, respektive podporovat odbornou přípravu a rekvalifikaci, a to

21 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 11-13 22 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 7


se zaměřením na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro průmyslovou

transformaci a také dovednosti v oborech inteligentní specializace. Více viz

v kapitole věnované oblasti Lidé a chytré dovednosti.

silná stránka

Investice do

automatizace

Právě investice do automatizace jsou aktuálně silnou stránkou českého průmyslu.

Investiční aktivita jako podíl na HDP je tradičně přibližně o 5 p. b. vyšší než průměr

EU (24,7 % oproti 20,0 % v roce 2017), a to vzhledem k významu výrobního odvětví

v české ekonomice, což si žádá vysokou úroveň investic do zařízení. V roce 2017

představovala výroba 26,8 % hrubé přidané hodnoty, tedy o 12,5 p. b. více než

souhrnný průměr EU.

Největším odvětvím českého průmyslu je automobilový průmysl, a to jak z hlediska

produkce, tak i zaměstnanosti. Stávající situace, kdy je výrazný nedostatek

pracovních sil a byly revidovány normy emisí CO2 pro automobily, však v tomto

odvětví přináší nemalé výzvy. Proto se i přes vysoký stupeň automatizace očekává,

že výrobci automobilů i další výrobci budou posilovat investice do zařízení. 23

slabá stránka

V porovnání s

jinými státy

relativně

nízká míra

robotizace a

automatizace,

nedostatečné

zavádění

špičkových

technologií do

malých a

středních

podniků

Přestože české podniky investují do automatizace více než je průměr EU, za

světovými průmyslovými lídry stále zaostáváme.

Roboti jsou klíčovými nástroji pro zvýšení produktivity a životní úrovně. Zatím došlo

k největšímu osvojení robotů ve výrobě, kde jsou roboti navrženi tak, aby vykonávali

celou řadu manuálních úloh efektivněji a důsledněji než lidé. S pokračující inovací

se však používání robotů šíří i do mnoha dalších odvětví, od zemědělství po logistiku

až po služby. Tento trend bude pokračovat, výroba robotů bude stále důležitější pro

produktivitu a růst celé ekonomiky. Míra zapojení robotů bude nezbytným

ekonomickým ukazatelem pro tvůrce politik, a bude značit míru růstu a pokroku.

Nejběžněji používanou metodou sledování míry využití robotů je podíl průmyslových

robotů na počet pracovníků. V tomto ohledu ekonomiky jihovýchodní Asie výrazně

překonávají zbytek světa, také Evropa a Spojené státy výrazně zaostávají. Pokud

tento rozdíl bude přetrvávat nebo se bude dále rozšiřovat, bude to pro budoucí

produktivitu a konkurenceschopnost celé Evropy a Ameriky v celé ekonomice kritické

a oba tyto regiony budou muset určit a přijmout politiky, aby dramaticky zvýšily míru

adopce robotů.

Roboti a automatizace jsou jednou z nejdůležitějších technologií, které mohou zvrátit

globální trend snižování růstu produktivity. Zlepšení produktivity v mnoha

průmyslových odvětvích bude záviset na mnohem lepších a levnějších robotech.

Roboti již nyní zvyšují produktivitu; některé analýzy zjistily například, že investice do

robotů přispěly od roku 1993 do roku 2016 v zemích OECD k růstu HDP na

obyvatele o 10 %.

Podniky na celém světě investují do automatizace a robotizace. Podle Mezinárodní

federace robotiky (International Federation of Robotics - IFR) se celosvětový průměr

průmyslových robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě zvýšil ze 66 robotů v roce

2015 na 74 robotů v roce 2016 a na 85 robotů v roce 2017 (což je 15% nárůst v

posledním roce).

Jižní Korea byla v roce 2017 největším osvojitelem průmyslových robotů se 710

roboty na 10 tisíc pracovníků, zatímco Singapur byl druhý s 658 roboty na 10 tisíc

pracovníků, Německo bylo třetí s 322 roboty, Japonsko bylo na čtvrtém místě s 308



a Švédsko na pátém místě s 240. Spojené státy se umístily na sedmém místě s 200

průmyslovými roboty na 10 tisíc pracovníků. Mezi sledovanými zeměmi byly Rusko

a Indie na posledním místě s pouhými 4 a 3 roboty na 10 tisíc pracovníků.

Z uvedeného grafu vyplývá, že Česko je v počtu robotů nadprůměrné, nicméně na

lídry v této oblasti značně ztrácí.

Graf 9: Počet robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě (2017)

Zdroj: ITIF, Which Nations Really Lead in Industrial Robot Adoption?

Rozhodnutí o instalaci a spuštění robota je však často založeno na úsporách

nákladů, kterých lze dosáhnout, když robot může vykonávat úkol namísto lidského

pracovníka - a tyto úspory nákladů přímo souvisejí s úrovní kompenzace výrobních

pracovníků. Proto by nemělo být žádným překvapením, že Německo s vysokou

mzdou má vyšší míru penetrace robotů než Indie s nízkými mzdami.

Není jasné, proč některé ekonomiky, zejména ty v jihovýchodní Asii, jsou před námi,

ale existuje pravděpodobně mnoho různých faktorů. Některé z těchto států si

stanovily národní cíle a strategie na podporu robotických inovací a adopce robotů.

Například v roce 2014 si Japonsko stanovilo cíl uskutečnit „novou průmyslovou

revoluci poháněnou roboty“, zatímco Korea uzákonila zákon o inteligentním vývoji a

propagaci robotů. Některé státy, zejména Korea, Tchaj-wan a Japonsko, mají také

robustní veřejné programy a instituty, které pomáhají jejich výrobcům - zejména

malým a středním podnikům - osvojit si vyspělé technologie, včetně robotiky. Kultura

může také hrát roli, protože mnoho z těchto států má zřetelně pozitivní názory na

roboty, zatímco mnoho společností, které zaostávají v relativní míře adopce robotů,

považují roboty do značné míry za nebezpečné „zabijáky“ zaměstnanosti.

Některé země mají proaktivní daňové politiky, které poskytují pobídky pro přijetí

pokročilých technologií, včetně robotiky. Kromě toho mohou společnosti z odvětví

zpracovatelského průmyslu a strojírenských služeb obdržet kromě odpisů také

investiční příspěvky na projekty. Korea poskytuje investiční daňový úvěr na nové

vybavení, zatímco Japonsko a Slovinsko poskytují zrychlené odpisy na nové

vybavení.24

24 Information Technology and Innovation Foundation; Which Nations Really Lead in Industrial Robot Adoption?, strana 1-5


Přidaná hodnota českých firem, jejich produktivita práce a investice do výzkumu a vývoje

silná stránka

Otevřenost

ekonomiky a

silný export

Na pozadí příznivého vývoje tuzemské ekonomiky pokračoval v zahraničním

obchodě se zbožím v roce 2018 růstový trend vývoje, nicméně vzhledem k vysoké

srovnávací základně roku 2017, mírnějšími tempy. Českým exportérům se

v zahraničí dařilo, a tak nejen vývoz, ale i dovoz, dosáhl opět rekordních hodnot.

Pokračoval trend rychlejšího růstu dovozu než vývozu, jehož vlivem došlo

k meziročnímu poklesu přebytku obchodní bilance.

Graf 10: Zahraniční obchod ČR v letech 2008 – 2018


Zahraniční obchod se zbožím v roce 2018 svými výsledky zakončil další úspěšný

rok. Hodnota vyvezeného a dovezeného zboží se zvýšila o 279,8 mld. Kč na 7

142,2 mld. Kč. Vývoz stoupl o 3,5 % na 3 637,4 mld. Kč, dovoz o 4,6 % na 3 504,7

mld. Kč, takže přebytek obchodní bilance oproti stejnému období roku 2017 klesl o

30,8 mld. Kč na 132,7 mld. Kč. Rychleji rostoucí importy byly ovlivněny importní

náročností českého exportu a silnou spotřebitelskou poptávkou. Nižší

podnikatelská aktivita u našich hlavních obchodních partnerů, nasycení

evropského automobilového trhu, ale i omezené výrobní kapacity ovlivněné

nedostatkem pracovních sil zpomalily tempo růstu českých exportů. Přesto se však

tuzemským firmám dařilo v zahraničí umísťovat stále více zboží.

Jedním z klíčových projevů mezinárodní konkurenceschopnosti ekonomiky je její

exportní výkonnost (vedle hodnocení produktivity). Současně export je klíčovým

aspektem inovačního potenciálu, neboť ten je definován (v projektu TA ČR INKA –

Mapování inovačních kapacit) jako schopnost prosadit se pomocí inovací na

světových trzích. Relativní význam exportu v ekonomice lze měřit pomocí podílu

celkového exportu na vytvořeném hrubém domácím produktu (viz následující graf).


Graf 11: Export v HDP v Česku a vybraných zemích (% HDP)

Zdroj: data Světová banka, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Ekonomika Česka je s ohledem na to, že je malou a relativně vyspělou zemí, stále

vysoce exportně orientována. Toto tvrzení dokazuje graf výše, kdy export v HDP

překonal EU 28 a OECD. Z grafu je také patrné, že exportní výkonnost Česka je

vůči ostatním zemím ve střední a východní Evropě průměrná, ale v analyzovaném

období se neustále zvyšuje. Rostoucí význam exportu platí i pro ostatní země

střední a východní Evropy a další vyspělé země jako Rakousko či Německo.25

slabá stránka

Vysoká

závislost na

exportu a

zahraničních

investicích

Exportní výkonnost zemí ovlivňuje řada faktorů, ale jedním z hlavních v případě ČR

a ostatních zemí střední a východní Evropy je vysoký příliv přímých zahraničních

investic v období postkomunistické transformace ekonomiky. Pobočky

nadnárodních společností využívaly ČR především jako základnu pro výrobní

aktivity pro obsluhu evropského trhu. Podniky pod zahraniční kontrolou, jak

dokládají data z terénního šetření, často patří k nejvýznamnějším exportérům

v klíčových odvětvích české ekonomiky. To se projevuje ve vysokém a rychle

rostoucím významu exportu pro ekonomiku ČR a podobná situace je i v ostatních

zemích střední a východní Evropy. 26

Vazba české ekonomiky na obchod se zahraničím, resp. na vývoz, se mimo jiné

projevuje vysokým podílem zahraničního obchodu na hrubém domácím produktu.

Podíl vývozu zboží k HDP (v b. c.) se v roce 2018 snížil na 66,2 % z 67,3 % v roce

2017, v případě exportu služeb stagnoval na 12,5 %. Podíl celkového vývozu vůči

HDP klesl ze 79,8 % v roce 2017 na 78,7 % v roce 2018.27

Diverzifikace vývozu v roce 2018 zůstala opět bez podstatných změn. Provázanost

České republiky s ekonomikami států Evropské unie přináší i silné obchodní vazby,

takže v rámci těchto zemí je již tradičně realizován největší objem českého vývozu

a dovozu. Do zemí evropské osmadvacítky směřovalo 84,1 % celkového domácího

vývozu a uskutečnilo se 64,1 % dovozu. Celková hodnota vyvezeného a

dovezeného zboží byla meziročně vyšší a podíl tohoto uskupení na celkových

vývozech posílil, na dovozech však oslabil. Obchodní bilance se státy Evropské

25 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 34 26 tamtéž 27 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 31


unie skončila aktivem ve prospěch ČR ve výši 1 131,2 mld. Kč, což je o 75,8 mld.

Kč více než v roce 2017.

Německo zůstává naším největším obchodním partnerem. Vývoz do Německa byl

meziročně vyšší o 2,8 % a dovoz o 1,4 %, což vyústilo v přebytek obchodní bilance

ve výši 426,5 mld. Kč ve prospěch ČR, který byl meziročně o 24,1 mld. Kč vyšší.

Podíl Německa se však na celkovém vývozu a dovozu meziročně snížil. S téměř

třetinovým přebytkem obchodní bilance oproti Německu se na druhém místě

stabilně umisťuje Slovensko.

Snahou převážné části českých exportérů a zainteresovaných institucí je snížit

vysokou závislost na zemích Evropské unie rozšířením portfolia obchodních

partnerů o nová odbytiště. V roce 2018 se dařilo rozvíjet obchodní vztahy také s

perspektivními trhy mimo EU. Vývoz do zemí s tranzitivní ekonomikou se zvýšil

meziročně o 9,8 %, do Společenství nezávislých států dokonce o 12,0 %. Opět se

dařilo vývozu do Spojených států amerických, stoupl vývoz např. do Japonska,

Jižní Afriky, Hongkongu, Maroka, Egypta, Kanady, Brazílie, Alžírska či Vietnamu.

Meziročně si však pohoršil vývoz do rozvojových zemí, když se dostal o 2,8 % pod

úroveň předchozího roku, čímž následně došlo ke snížení jejich podílu na celkovém

zahraničním obchodě.28

Hlavní vývozní i dovozní položkou byly tradičně stroje a dopravní prostředky, které

z hlediska komoditní struktury v nejvyšší míře přispěly k dobrému výsledku českého

zahraničního obchodu v roce 2018. V úhrnu za celý rok vývoz této skupiny zboží

rostl pomaleji (meziročně o 5,7 % na 2 556,9 mld. Kč) než dovoz, který vzrostl o

7,3 % na 1 883,7 mld. Kč. I přesto obchod se stroji a dopravními prostředky vytvořil

nejvyšší přebytek obchodní bilance s největším meziročním růstem (o 9,1 mld. Kč

na 673,2 mld. Kč).

Ve skupině strojů a dopravních prostředků zaujímala největší podíl na celkových

vývozech silniční vozidla. Jejich podíl se však snížil na 34,8 % při současném

poklesu vývozu o 0,3 % (o 2,7 mld. Kč) na 888,9 mld. Kč. V nejvýznamnější

podskupině silničních vozidel, osobních automobilech, stoupl export o 0,9 %, tj. o

4,5 mld. Kč. Ve skupině stroje a dopravní prostředky klesl meziročně vývoz ještě u

ostatních motorových vozidel, další sledované podskupiny zboží vykázaly

meziroční růst. Absolutně nejvyšší meziroční přírůstek exportu ve výši 57,6 mld. Kč

vykázala zařízení k telekomunikaci, záznamu a reprodukci zvuku a kancelářské

stroje, jejichž export se meziročně navýšil o 52,1 mld. Kč.



Graf 12: Hlavní komodity podle SITC v roce 2018


Aktuální výsledky konjunkturálních průzkumů stvrzují oslabení růstové dynamiky,

jehož příčinou jsou především nejistoty plynoucí z mezinárodních obchodních

sporů a brexitu, horší výsledky evropského průmyslu, nasycení poptávky po

automobilech na evropských trzích, ale i současný geopolitický vývoj a zhoršení

světového hospodářského klimatu. Tento stav by mohl potenciálně ohrozit stávající

výkon českého zahraničního obchodu.29

slabá stránka

Nízká přidaná

hodnota

českých firem a

jejich postavení

v globálních

dodavatelských

řetězcích,

nezmenšující

se deficit

v obchodě

s high-tech

zbožím,

chybějící plán

pro posun

v globálních

Navzdory relativně dynamickému ekonomickému růstu v posledních letech, kdy

Česko spolu se Slovenskem v rychlosti růstu překonalo Německo i Rakousko, stále

zůstává mezi Českem a vyspělými ekonomikami znatelný rozdíl. Hlavní příčiny

celkového zaostávání Česka lze hledat především ve strukturálních

charakteristikách srovnávaných ekonomik a jejich kombinaci a vzájemném

spolupůsobení.

Česká konkurenceschopnost přes všechny změny v posledních letech stále stojí

především na využívání levné a zároveň kvalifikované pracovní síly a na aktivitách

s nižší přidanou hodnotou, zatímco nejvyspělejší ekonomiky dosahují vyšší

produktivity a jsou více orientovány na znalostně náročné aktivity a aktivity s

vysokou přidanou hodnotou. Přímé zahraniční investice jako kvantitativní zdroj

růstu se postupně vyčerpávají. Stále častěji se objevují příklady kvalitativní

proměny aktivit zahraničních firem v české ekonomice směrem k tvorbě vyšší

přidané hodnoty a roste počet globálně úspěšných endogenních firem (jak dokazují

zjištění z terénního šetření).30

29 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 33 30 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 28


dodavatelských

řetězcích

HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly odhaluje produktivitu daných

ekonomik v kontextu dosažené ekonomické úrovně. Česko i přes její růst v období

2012-2017 dosahuje obecně nižší produktivity, což je v kontrastu s relativně

vysokou úrovní ekonomické výkonnosti měřené HDP na obyvatele v PPS. Ukazuje

se tedy, že dosažená úroveň ekonomické výkonnosti Česka je dána především

vysokou zaměstnaností a participací obyvatel na tvorbě ekonomického produktu ve

srovnání s dalšími zeměmi. Stagnaci HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní

síly po konci globální ekonomické krize vystřídal relativně dynamický růst, díky

kterému Česko v pořadí předskočilo Slovensko a Portugalsko a výrazně se tak

přiblížilo Novému Zélandu či Koreji.31

Graf 13: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za vybrané země a ekonomické celky, 2007, 2012, 2017 (konstanta $ 2011)


Ve srovnání s průměrem EU 28 dosahovala produktivita Česka v roce 2017

necelých 79 %, což představuje větší zaostávání, než údaj podle HDP/obyvatele,

v němž Česko dosahuje cca 88 % průměru EU 28. Pozitivním trendem však je, že

v Česku od roku 2012 znatelně roste produktivita ve srovnání s průměrem EU 28,

a to ze 65 % na 79 % EU 28. Na druhé straně, v přepočtu HDP na obyvatele je růst

podstatně menší, a to o tři procentní body.

Znalostní náročnost a inovační výkonnost hospodářství jsou významnými faktory

produktivity a jejího růstu. Produktivita v Česku se průměrně pohybuje kolem 75 %

průměru zemí OECD a nepřímo ukazuje na nízkou znalostní náročnost

hospodářství. Přesto je Česko v průměru nejlepší v porovnání s ostatními zeměmi

politického partnerství V4. 75% produktivita odráží charakteristiky české

ekonomiky.

Silný průmyslový charakter Česka je podporován lokalizací výrobních kapacit

zahraničních investorů a jimi stimulovaných subdodavatelů (českých nebo

zahraničních), kdy pozice těchto dodavatelů je spíše na nižších stupních globálních

hodnotových řetězců. Tyto společnosti mají na jedné straně omezené informace o

koncových trzích a na druhé straně jsou často nuceny snižovat výrobní náklady.

Přidaná hodnota firem na nižších stupních hodnotových řetězců je tak spíše nižší,

což ovlivňuje i jejich inovační aktivity. Nepřímým důsledkem tak je i nižší

31 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 29


produktivita českého hospodářství. Nízká produktivita negativně ovlivňuje

konvergenční úsilí Česka a má negativní dopady na snahu o přiblížení se vyspělým

ekonomikám pomocí rychlejšího hospodářského růstu. Nelze tedy očekávat další

konvergenci České republiky s vyspělými zeměmi bez zvýšení produktivity a

kvalitativního zlepšení způsobu zapojení české ekonomiky do globálního

hospodářství.32

Graf 14: HDP na zaměstnanou osobu v paritě kupní síly za roky 2005 – 2017, ekonomické celky a vybrané země V4, (OECD = 100%)


Na základě analýz hospodářské výkonnosti lze konstatovat, že se Česko řadí mezi

nejvyspělejší země střední a východní Evropy. Na druhou stranu zaostává za

nejvyspělejšími ekonomikami EU a mimoevropskými ekonomikami. Období

dohánění ekonomické úrovně nejvyspělejších zemí bylo přerušeno v roce 2009 a

dosud nepřerušený růstový trend začal až v roce 2014. Nižší produktivitu lze

považovat za hlavní příčinu omezeného růstového potenciálu Česka. Relativně

vysoká zaměstnanost je z makroekonomického pohledu jedním z hlavních faktorů

určujícím pozici Česka – patří mezi nejvyšší v celé EU a působí pozitivně na

vytvořený HDP. Tento faktor se však postupně vyčerpává s tím, jak se česká

ekonomika evolučně proměňuje, kdy konkurenceschopnost se bude muset

posunout od efektivního využívání zdrojů (kapitálu, lidské práce) k vyššímu

využívání inovací, znalostí a aktivit s vyšší přidanou hodnotou.33

Vzhledem k pokračujícím globalizačním tendencím a fragmentaci produkčních

řetězců do mnoha dílčích stupňů, přestává tradiční pojetí exportu (jako hodnoty

zboží vyvezeného přes národní hranice) stačit jako vysvětlující faktor způsobu

zapojení ČR do globální ekonomiky. Jednotlivé ekonomiky (a jejich dílčí odvětví)

se specializují na určité funkce z produkčního řetězce. Tato funkční specializace se

projevuje odlišnou mírou tvorby přidané hodnoty, podle toho, zda je

ekonomika/odvětví specializováno na výrobní/montážní aktivity uprostřed

produkčního řetězce (kde je tvorba přidané hodnoty nejnižší) nebo na aktivity na

obou koncích řetězce (VaV/design nebo marketing a prodej), kde je naopak tvorba

přidané hodnoty nejvyšší.

Důležitou výchozí otázkou tedy je, na jaké fáze produkčního řetězce se ekonomika

ČR a její klíčová odvětví specializují. Ze sekundárních dat je možné tuto funkční

32 tamtéž, strana 31 33 tamtéž, strana 33


specializaci ekonomiky hrubě identifikovat podle statistiky OECD – Trade in Value

Added (TiVA). Lze určit podíl přidané hodnoty hrubého exportu, který je přímo

vytvořen v domácí ekonomice a oddělit ho od hodnoty, která je importovaná do

ekonomiky v podobě meziproduktů. Přesněji se tak určí příspěvek exportu k

výkonnosti domácí ekonomiky, neboť přidaná hodnota je z makroekonomického

pohledu hlavním zdrojem tvorby HDP.34

Graf 15: Export dle zdrojů vytvořené přidané hodnoty, 2016

Zdroj: TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Graf zřetelně dokumentuje, že Česko se v roce 2016 v porovnání s ostatními

zeměmi stále specializovalo spíše na aktivity s nižší přidanou hodnotou, neboť

pouze 62 % hodnoty exportovaných produktů bylo vytvořeno v Česku a zbytek se

do Česka dovezl ze zahraničí ve formě meziproduktů, které se zde dále

zpracovávaly. Podobná převažující funkční specializace na výrobní/montážní

aktivity byla společná i Maďarsku a Malajsii. To bylo zapříčiněno především

způsobem transformací ekonomik za vydatného přispění přímých zahraničních

investic, které nelze chápat pouze negativně ale jako projev určitého vývojového

stádia ekonomiky, kterým si tyto státy v uplynulých 20 letech prošly.

Naopak nejvyspělejší země jako Nový Zéland, Německo a Rakousko vytvářely

podstatně větší část přidané hodnoty exportovaných produktů přímo ve vlastní

ekonomice, protože jejich funkční specializace byla mnohem více zaměřena na

aktivity na začátku a konci produkčních řetězců, kde byla vytvářena rozhodující část

přidané hodnoty. Jednalo se však o agregovaný pohled na celou ekonomiku,

přičemž uvnitř jednotlivých odvětví byly podstatné rozdíly. Terénní šetření ve

firmách současně ukazuje, že toto je celkový souhrnný obraz české ekonomiky, ale

uvnitř ní existují četné výjimky, kdy se u poboček zahraničních firem, které v Česku

začaly s výrobními/montážními aktivitami, postupně rozvíjejí i kvalitativně vyšší

podnikové funkce (VaV, design nebo i prodej).

V souvislosti s celou problematikou nižší přidané hodnoty českých firem je potřeba

uvést, že jednou z výtek Evropské komise uvedené v každoročním Country

Reportu je mj. fakt, že Česko dosud nevypracovalo soudržný politický rámec pro

posun v hodnotovém řetězci. Lze dále posílit soulad a synergie mezi strategií pro

konkurenceschopnost, politikou v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a strategií pro

inteligentní specializaci. V důsledku nedávných institucionálních změn se

34 tamtéž, strana 35


odpovědnost za výzkum a inovace dále rozdělila mezi různé vládní orgány a

celková koordinace je omezená. Pokud jde o výzkumné a inovační činnosti, v rámci

připravované úpravy investičních pobídek (prostřednictvím novely zákona o

investičních pobídkách) bude třeba zvolit vhodná kvalifikační kritéria, neboť ta

budou zásadní pro přilákání zahraničních investic s vyšší přidanou hodnotou.35

Přibližně pětina zahraničního obchodu ČR se realizuje se zbožím s vysokou

přidanou hodnotou (dále jen high-tech zboží). Obdobný podíl na celkových

vývozech i dovozech zabezpečuje high-tech zboží zpracovatelského průmyslu.

Zahraniční obchod ČR s high-tech zbožím zůstal v roce 2018 v deficitu, přibližně

stejně vysokém jako v předchozím roce. Jedním z důvodů přetrvávajících

obchodních deficitů je vysoká dovozní náročnost vývozů v odvětví informačních a

komunikačních technologií.

Od roku 2008, kdy vypukla globální finanční krize, tak ustal trend postupného

zlepšování obchodní bilance ČR s high-tech výrobky. Vývoz i dovoz high-tech zboží

v roce 2018 se meziročně zvýšil o shodných 14 % a deficit zůstal na úrovni cca 20

mld. Kč. Zatímco největšího přebytku dosahuje zahraniční obchod s výpočetní

technikou (cca 82 mld. Kč), největší deficit je realizován v obchodě s elektronikou

a telekomunikacemi (cca 65 mld. Kč), následovaný výrobky z farmaceutického a

chemického průmyslu (shodně cca 18 mld. Kč).

Ve srovnání s ostatními evropskými státy ČR patří k předním dovozcům, ale i

vývozcům high-tech zboží. V roce 2017 (poslední dostupná data) činil podíl vývozu

high-tech zboží na celkovém vývozu zboží 15 %, což nás řadí do první třetiny mezi

zeměmi EU28; podíl high-tech dovozu dosáhl 18 %, což představuje třetí nejvyšší

podíl mezi EU28, hned za Irskem a Nizozemím. Rozdílem je však skutečnost, že

zatímco Irsko a Nizozemí, společně s Německem a Francií, dosahují vysokých

přebytků v obchodě s high-tech zbožím, bilance zahraničního obchodu ČR s high-

tech zbožím zůstává spíše v deficitu.

Graf 16: Rozdíl mezi vývozem z ČR a dovozem do ČR v mld. Kč




Vedle vysokého dovozu elektronických a telekomunikačních výrobků potřebných

k uspokojení domácí konečné poptávky je jedním z důvodů deficitu ZO s high-tech

zbožím vysoká dovozní náročnost vývozů v ČR, která ve srovnání s ostatními

zeměmi patří k vysoce nadprůměrným. Zatímco dovozní náročnost vývozů

základních farmaceutických výrobků je relativně nízká (33 %), v případě výroby

výpočetní techniky, která představuje největší podíl na high-tech výrobcích,

převyšuje 50 %. Podíl domácí přidané hodnoty při výrobě zboží z odvětví

informačních a komunikačních technologií v ČR prakticky stagnuje, což přispívá

k nárůstu dovozů.

Ukazuje se, že ČR nedisponuje širší základnou technologicky vyspělých

společností, které se nachází v rámci globálního hodnotového řetězce ve více

ziskové předprodukční fázi (výzkum, vývoj) a pro svoji výrobu a export musí velké

množství high-tech subdodávek dovážet. Tento výsledek je do značné míry

důsledkem dosavadní praxe využívání levné pracovní síly místo investic do

digitalizace a progresívních technologií.

Z pohledu probíhající digitalizace ekonomiky a společnosti je význam high-tech

odvětví, a především pak ICT odvětví, klíčový. Je totiž výrobcem potřebných

součástek a zařízení s vysokou přidanou hodnotou, ale také jejich spotřebitelem.

Je tedy probíhajícími změnami nejen ovlivňován, ale rovněž je výrazně sám

ovlivňuje.36

Rozdíl

v produktivitě

práce a přidané

hodnotě na

pracovníka

oproti vyspělým

ekonomikám,

nižší

produktivita

domácích firem

Podobný obrázek jako u celkové přidané hodnoty je i v rozdílu produktivity práce

a přidané hodnotě na jednoho pracovníka.

Produktivita práce se navzdory zpomalení v posledních letech rychle zvyšovala.

Hrubá přidaná hodnota na pracovníka se mezi roky 2000 a 2017 zvýšila přibližně o

72 %. V posledních třech letech však kumulativní růst dosáhl pouze 2,5 %. Z grafu

je patrné, že rozdíl v produktivitě mezi Českou republikou a Německem se zmenšil

z 63 % v roce 2000 na 30 % v roce 2009. Během finanční krize se však trend zvrátil

– v roce 2012 rozdíl dosahoval 38 %, nicméně posléze začal opět postupně klesat

až na přibližně 33 % v roce 2017. Rozdíl oproti EU se také zmenšil o polovinu a v

roce 2017 činil 24 %, což je jedna z nejnižších úrovní v regionu – podobně je na

tom ještě Slovensko (23 %) a Slovinsko (27 %).

Růst hrubé přidané hodnoty na odpracovanou hodinu je povětšinou v souladu s

průměry EU a eurozóny, nicméně od roku 2008 je pomalejší než v některých

sousedních zemích. Zatímco Polsko a Slovensko zaznamenaly kumulativní nárůst

o 13 %, Česká republika vykázala v letech 2012–2017 celkový nárůst pouze o 8,5

% (OECD).

Růst souhrnné produktivity výrobních faktorů (SPVF) je méně výrazný, což svědčí

o vyvstávajících slabinách v růstovém modelu země. V době mezi přistoupením

k EU a propuknutím finanční krize rostla SPVF zhruba o 3 % ročně. Po roce 2008

však začal být roční růst velmi nestabilní. Podle MMF (2018) činí rozdíl v SPVF

mezi Německem a Českou republikou přibližně 40 %, a od roku 1997 se tak

víceméně nezměnil. Rozdíl je různě veliký v závislosti na odvětvích – v sektorech

výroby a obchodu je menší. Do začátku finanční krize byl růst SPVF poháněn

36 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 35-36


přímými zahraničními investicemi, dostupností levné, ale kvalifikované pracovní síly

a dovozem technologií.

Graf 17: Hrubá přidaná hodnota na pracovníka a rozdíl v produktivitě (v PPS)

Zdroj: Evropská komise; Zpráva o České republice 2019

Nižší úrovně růstu po roce 2009 však mohou značit, že předkrizový růstový model

možná ztrácí na síle. Vzhledem k tomu, že dovoz technologií nebyl nahrazen

domácími inovacemi, hrozí, že by země mohla uvíznout v pasti středního příjmu

(Evropská komise a EIB, 2018). Rovněž podíl kapitálu informačních a

komunikačních technologií (ICT) na hrubé přidané hodnotě je velmi nízký. Z

hlediska objemu dosáhl kumulovaný nárůst mezi roky 1996 a 2014 přibližně 9 %,

což znamená, že příspěvek k ročním růstu hrubé přidané hodnoty činil necelých

0,5 %. Mezi lety 2008 a 2014 pak kumulovaný nárůst odpovídal pouhým 2 %.

Nicméně v automobilovém průmyslu se nárůst blížil 11 % (EU KLEMS).37

Vyšší míra investování do ICT a ostatních strojů a zařízení se zatím neprojevila ve

zrychlení růstu produktivity práce. Souhrnná produktivita práce (HPH na

pracovníka) vzrostla v roce 2018 o 1,5 %, tj. cca o polovinu méně než v předchozím

roce. Nejzřetelněji se na tomto vývoji podepsal průmysl, který (po růstu o více než

7 % v roce 2017) nedosáhl ani průměrného tempa růstu produktivity za celé

hospodářství.38

Vývoj produktivity úzce souvisí s otevřeností ekonomiky a přílivem přímých

zahraničních investic. Zatímco příliv přímých zahraničních investic se oproti období

před krizí výrazně snížil, Česká republika v rámci regionu stále disponuje jedním z

nejvyšších stavů těchto investic. Dvě třetiny celkového stavu přímých zahraničních

investic jsou směrovány do služeb a zbytek se zaměřuje především na výrobu.

Přibližně 8 % stavu přímých zahraničních investic je soustředěno do výroby

motorových vozidel, kam také plyne čtvrtina všech výrobních investic. Existují však

37 tamtéž 38 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 8


velké rozdíly mezi regiony – přes 60 % všech přímých zahraničních investic je

koncentrováno v Praze a Středních Čechách.

Zahraniční investice mají na ekonomice významný podíl, ale efekt přelévání je

omezený. Přímé zahraniční investice zajišťují téměř třetinu všech pracovních míst,

což je více než v kterékoli jiné zemi regionu. Podniky pod zahraniční kontrolou

generují přibližně dvě třetiny přidané hodnoty ve výrobním odvětví, přičemž v

automobilovém průmyslu přesahuje jejich podíl dokonce 90 %. Ve srovnání s

národním průměrem vykazují na jednoho zaměstnance zhruba o 25 % vyšší

náklady, ale také podstatně vyšší produktivitu práce a obrat.

Rozdíl mezi zahraničními a domácími podniky co do přidané hodnoty a produktivity

práce se od roku 2008 nemění, což svědčí o omezeném efektu přelévání v oblasti

transferu technologií a předávání znalostí (zpráva o České republice 2018;

Pavlínek, Žížalová, 2016; Mýtna Kureková, 2018). Určité nepřímé vedlejší účinky

sice pozorovány jsou (v souvislosti se zvýšenými požadavky a konkurencí

zahraničních firem), ale mnoho domácích podniků dodává do globálních řetězců

produkty a služby s nízkou přidanou hodnotou. Z toho je patrné, že jsou možná

zapotřebí investice, které by podpořily zavádění nových technologií a které by

zvýšily inovační výkonnost domácích firem.39

slabá stránka

Slabé

zastoupení

vyšších řádů

technických

inovací

(respektive

zaměření na

inovace nižších

řádů) a nižší

kontrola

mezinárodních

trhů

V českých firmách jsou slabě zastoupeny vyšší řády technických inovací,

respektive se zaměřují na inovace nižších řádů.

Ukazatel přihlášek k PCT patentům představuje proxy indikátor rozsahu

technických inovací vysokých řádů v ekonomice. Porovnání sledovaných zemí

podle rozsahu segmentu technicky inovujících MSP a podle tohoto proxy indikátoru

technických inovací vysokého řádu ukazuje stále Česko jako značně inovativní

ekonomiku se slabým zastoupením vyšších řádů technických inovací. Toto zjištění

je velmi důležité pro koncipování inovační politiky, a to nejen programů podpory

aplikovaného či přímo průmyslového výzkumu. Zjištění z Analýzy patentů českých

původců dle jejich vlastnictví však toto tvrzení staví do trochu jiné roviny.

Přihlášky k PCT patentům a samotné udělené patenty jsou stále u řady

nadnárodních společností započítány z různých důvodů do země, kde má daná

firma centrálu, ačkoliv objev/výsledek mohl vzniknout v místní české pobočce. To

velmi zkresluje podobné agregátní statistiky. Velmi pravděpodobně lze tedy tvrdit,

že pozice Česka a jeho odstup na nejinovativnější ekonomiky není tak velký, přesto

však existuje. Co je však klíčové není pouhé vlastnictví/původ patentu, ale jeho

ekonomický benefit pro firmu (nikoliv pouze z prodeje ale zejména z používání),

což je téma, které agregátními statistikami sledovat nelze.



Graf 18: Česko v mezinárodním srovnání dle intenzity (osa x) a řádu (osa y) technických inovací, 2016

Zdroj: data EIS 2019, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Uvedený závěr podporují také data o vývozu znalostně náročných služeb, jejichž

součástí jsou výnosy z prodeje patentů a licencí k užití průmyslového vlastnictví.

Následující obsahuje mezinárodní srovnání Česka dle podílu tohoto vývozu na

vývozu všech služeb. Česko dosahuje více jak poloviční hodnoty EU.

Při vědomí podstatně nižší úrovně HDP na obyvatele a nižší úrovni celkového

exportu služeb jsou rozdíly oproti vysoce inovativním ekonomikám podstatně větší.

Přihlášky k PCT patentům indikují úsilí firem a jiných subjektů o mezinárodní

ochranu know-how s významným potenciálem průmyslového využití. Ačkoliv se

zvyky a bariéry v oblasti ochrany duševního vlastnictví mezi státy značně liší a

indikátor ovlivňuje podstatně také politika nadnárodních společností v přihlašování

patentů, ukazatel indikuje schopnost ekonomiky vyvážet služby s vysokou přidanou

hodnotou a produkci know-how pro vyšší řády technických inovací a tím nepřímo

jejich rozsah v ekonomice. Výnosy z prodeje patentů a licencí indikují jak rozsah

chráněného know-how, tak jeho využití.

Graf 19: Vývoz služeb založených na znalostech (podíl v procentech na celkovém exportu služeb), 2016

Zdroj: data EIS 2019, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Přestože jednotlivé ukazatele používané jako indikátory inovačních výstupů do

sebe zapadají a podporují výše uvedená zjištění, je třeba upozornit, že ukazují na


inovace pouze nepřímo. Ukazují totiž pouze na technická řešení. Inovace však není

totéž jako technické řešení. Schopnost využít technická řešení a technické kapacity

(včetně kapacit VaV) pro úspěšné inovace hodně závisí na postavení firem na trhu,

celkové strategii firem a také způsobu řízení inovací. Zásadní roli v inovačním

procesu hraje strategický marketing a sepětí inovující firmy se zákazníky a

schopnost využívat tyto informace z trhu a od zákazníků. Strategický marketing

totiž generuje znalosti, na jejichž základě mohou být teprve technické inovační

kapacity využity, z hlediska cílů firem, účinně.

V tomto ohledu přináší zajímavé zjištění následující graf. Česko je v něm srovnáno

s okolními zeměmi v podobné fázi vývoje a s podobnou hospodářskou a politickou

historií (Slovinsko, Estonsko, Slovensko a Maďarsko) a s blízkými strukturálně

podobnými ekonomikami, k jejichž úrovni hospodářské výkonnosti se chce přiblížit

(Rakousko, Belgie, Německo). Graf ukazuje zřejmou souvislost mezi celkovou

inovativností ekonomiky (osa x) a mírou kontroly mezinárodních trhů domácími

firmami (osa y). Tato souvislost je plně v souladu s tím, že klíčovým aspektem

všech inovací jsou znalosti potřeb a přání zákazníků a jejich vnímání vztahu mezi

cenou produktu a jeho technickými a jinými parametry. To platí zejména pro

technické inovace vyšších řádů, kde je riziko nepřijetí zákazníky velmi vysoké.

Manažerská literatura je plná znovu se opakujících příkladů podcenění role

strategického marketingu při úsilí o radikální technické inovace.

Graf 20: Inovace a kontrola mezinárodních trhů

Zdroj: data WEF, EIS 2019; graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Graf ukazuje, že firmy z Česka v podstatně nižší míře kontrolují mezinárodní trhy.

Je důležité říci, že se míra kontroly mezinárodních trhů v Česku od poslední analýzy

(rok 2013) zvýšila o 0,7 bodu. Oproti rozvinutějším ekonomikám, ale třeba i

Slovinsku s Estonsku se místní firmy na mezinárodní trhy dostávají skrze své

odběratele či koncernová ústředí. S tím souvisí podstatně slabší kontakt se

znalostmi o trhu a zákaznících, které tvoří klíčovou součást inovačního procesu.

Toto přesně potvrzují i zjištění získaná přímo ve firmách. Zejména firmy, jejichž

produkce směřuje na produktové trhy masové povahy, se specializují v

hodnotových řetězcích na aktivity, které jsou dále od finálního zákazníka. Způsob

zapojení těchto firem do globální ekonomiky jim tedy značně ztěžuje tyto znalosti o

trhu a potřebách koncových zákazníků získávat, natož tyto trhy i potenciálně v

budoucnu kontrolovat. Velká část takových firem je součástí nadnárodních

koncernů, kde tuto funkci vykonává jiná část firmy mimo Česko. Endogenní

inovační firmy, které tento kontakt se znalostmi o trhu a o zákaznících mají, typicky

působí na menších výklenkových trzích, kde není tak velká konkurence globálních


hráčů. To však často ovlivňuje jejich růstový potenciál a možnost dosáhnout

potřebné velikosti nutné pro prosazení se na masových trzích.

Opět se nabízí otázka, do jaké míry nižší kontrola mezinárodních trhů představuje

bariéru inovací, a to zejména technických inovací vyšších řádů. Většina analýz

inovačního systému se stále soustředí na roli znalostí v podobě výstupů VaV aktivit.

Pokud však existuje nedostatek znalostí o trzích a příležitostech spojených s

neustále se vyvíjejícím prostředím potřeb a přání zákazníků, nemohou být znalosti

v podobě výstupů VaV aktivit účinně využity pro inovace a tím docházet k růstu

konkurenceschopnosti ekonomiky.

Terénní šetření identifikovalo ne malou skupinu firem, které mají velmi rozvinuté

právě technické kompetence v podobě rozsáhlých VaV aktivit, ale často se potýkají

s nedostatkem znalostí o trzích a schopnosti tyto technické kompetence efektivně

na trhu využít. Kontrola mezinárodního marketingu a distribuce v tomto úzce

souvisí s velikostí a pozicí firem na trzích, a proto představuje jednu ze zásadních

bariér pro zvýšení inovační výkonnosti české ekonomiky.40

Podniky a financování výzkumu, vývoje a inovací

slabá stránka

Koncentrace

podnikového

VaV v malém

počtu velkých

firem, absence

širší základny

technologicky

vyspělých

podniků

Nejvýznamnějšími aktéry podnikového VaV jsou velké firmy. Je všeobecně známo,

že díky své velikosti si mohou snáze dovolit rozsáhlé VaV kapacity. V jejich rámci se

častěji a ve větším rozsahu, než v MSP systematicky věnují budoucím technologiím,

které zatím nejsou určeny k bezprostřednímu komerčnímu užití. VaV aktivity s nízkou

úrovní připravenosti technologie pro komerční užití jsou spojeny s vyššími řády

technických inovací a skýtají nejvíce příležitostí pro dlouhodobou spolupráci s

výzkumnými organizacemi.

Tabulka 2: Struktura podnikových výdajů na VaV v Česku dle velikosti podniků (%)

Zdroj: ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje

Ve sledovaném období podíl podnikových kapacit VaV na firmy s více než 250

zaměstnanci rostl. Výjimkou byl poslední analyzovaný rok 2017, kdy podíl

podnikových kapacit na VaV mírně klesl. To, co tabulka ani žádná agregovaná data

nemohou zachytit, je koncentrace podnikových VaV kapacit do malého počtu velkých

firem. Taková míra koncentrace značně ztěžuje použití, resp. interpretaci,

agregovaných dat o podnikových VaV kapacitách – více viz kapitola 12 metodické

části.

Z tabulky je také patrné, že podíl výdajů realizovaných malými firmami s méně než

50 zaměstnanci klesal, v roce 2017 tomu ale bylo naopak a tento podíl mírně vzrostl.

Na střední firmy připadá průměrně 25 % výdajů podniků na VaV. V jejich případě lze

pozorovat neustálé snižování podílu podnikových kapacit na VaV. Nicméně z výše

40 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 167-171


uvedených důvodů mohou být tyto jednoroční změny značně zavádějící. Mohou být

např. způsobeny většími jednorázovými investičními výdaji na VaV.

Jestliže velké firmy představují klíčový segment podniků pro technické inovace,

zejména pak vyšší řády technických inovací, podává důležitou informaci

mezinárodní srovnání Česka dle toho, jaký podíl velkých firem realizuje interní VaV

aktivity. V Česku v roce 2016 pouze 33 % velkých podniků (250+ zaměstnanců)

realizovalo kontinuálně interní VaV aktivity (oproti roku 2010 zaznamenán pokles o

téměř 2 procentní body). To bylo cca o 10–25 p.b. méně než v zemích s vyšší úrovní

hospodářské výkonnosti. Připočteme-li podíl velkých firem, které realizují interní VaV

aktivity příležitostně, byly rozdíly ještě větší.41

Také podle Analýzy vývoje ekonomiky ČR Ministerstva průmyslu a obchodu se

ukazuje, že ČR nedisponuje širší základnou technologicky vyspělých společností,

které se nachází v rámci globálního hodnotového řetězce ve více ziskové

předprodukční fázi (výzkum, vývoj) a pro svoji výrobu a export musí velké množství

high-tech subdodávek dovážet. Tento výsledek je do značné míry důsledkem

dosavadní praxe využívání levné pracovní síly místo investic do digitalizace a

progresívních technologií.42

slabá stránka

Celkový podíl

financování VaV

ze strany

podnikatelského

sektoru nižší

než v

zavedených

tržních

ekonomikách

V Česku se podnikatelský sektor podílí na financování celkových výdajů na VaV stále

významně méně než v zavedených tržních ekonomikách. Stále platí, že zahraniční

zdroje v Česku financují největší podíl celkových výdajů na VaV ze všech

sledovaných zemí.

Tabulka 3: Struktura GERD dle zdrojů financování 2016

Kombinace nízkého podílu podnikového sektoru na financování celkových výdajů na

VaV a pomalejšího tempa růstu podnikových výdajů na VaV oproti výdajům

celkovým indikuje slabou poptávku firem po inovacích vyšších řádů, při nichž

dochází k intenzivnímu využití výsledků VaV.

Analýza primárních dat z terénního šetření potvrdila, že řada firem v inovační špičce

ke svým inovačním aktivitám nepotřebuje rozsáhlé VaV aktivity. Soustředí se na

realizaci inovací nižších řádů, často formou přejímání cizích inovací technické

povahy a jejich úpravou pro speciální trhy nebo jejich optimalizaci a efektivnější

využití za nižších nákladů. V ekonomice existuje jen velmi malá (byť pomalu rostoucí)

skupina firem, které aspirují na realizaci a využití technických inovací vyšších řádů s

41 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 177-178 42 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 36


intenzivnějším využitím nejen vlastních VaV ale také výstupů veřejného VaV a

vzájemné spolupráce.

Pomalejší růst podnikových výdajů na VaV by mohl indikovat také případné

vytěsňování soukromých investic do VaV těmi veřejnými – nicméně toto riziko nebylo

plně potvrzeno. Respektive řada firem potvrdila, že veřejné prostředky na VaV

používá zejména na méně rizikové projekty, u kterých se mohou zaručit, že

dosáhnou výsledků, ke kterým se zaručily při žádosti o dotaci. Způsob rozdělování

veřejných prostředků na podporu inovací a VaV ve firmách tedy dle zjištění

v terénním šetření spíše vede k opatrnosti firem a jejich orientaci na aktivity s nižší

mírou rizika a inovace nižších řádů.

Graf 21: Výdaje podniků na VaV v Česku v mezinárodním srovnání

Zdroj: data Eurostat, OECD; graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Graf ukazuje, že intenzita podnikových výdajů na VaV v Česku dosahuje více jak tří

čtvrtin úrovně EU jako celku. Srovnání s celkovou hodnotou EU je pouze orientační.

Lepší informaci poskytuje srovnání s jednotlivými zeměmi či jejich skupinami. Graf

dokládá, že investice firem do VaV v Česku jsou stále mírně nad úrovní zemí jižního

křídla EU a výrazně nad úrovní většiny zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 a

později. Výjimkou je Slovinsko. Intenzita podnikových výdajů na VaV v této

ekonomice je stále výrazně vyšší než v Česku, ačkoli v porovnání s rokem 2012

výrazně poklesla.

Uvedené srovnání opět ukazuje, že Česko patří k zemím s nejvyšší intenzitou

podnikových investic do VaV mezi zeměmi pod průměrem hospodářské výkonnosti

EU. Většina zemí s nadprůměrnou hospodářskou výkonností vykazuje podstatně

vyšší úroveň podnikových výdajů na VaV než Česko. V zásadě tedy úroveň

podnikových výdajů na VaV odpovídá vyspělosti místní ekonomiky.43

Také podle European Innovation Scoreboard 2019 je v kategorii "R&D expenditure

in the business sector" Česká republika podprůměrná, konkrétně financování VaV

ze strany podniků je na hodnotě 83 % průměru Evropské unie.

slabá stránka

Nižší inovační

výkonnost

domácích

Celkové výdaje na podnikový výzkum a vývoj od roku 2010 narostly z 30 mld. Kč na

takřka 57 mld. v roce 2017. Tento nárůst byl tažen zejména podniky pod zahraniční

kontrolou, které navýšily své financování VaV více než dvojnásobně z 15 mld. Kč na

37 mld. Kč, zatímco domácí podniky zvýšily výdaje na VaV z 15 mld. Kč v roce 2010



podniků,

investice do

VaVaI většinově

realizovány

zahraničními

společnostmi

na 20 mld. Kč v roce 2017. Z hlediska celé ekonomiky se změnil podíl na BERD o

přibližně 15 % ve prospěch zahraničních firem.

Z tohoto lze usuzovat, že je zde vytvořeno výhodné prostředí pro vstup zahraničních

firem do Česka, kde se vynakládají výdaje na výzkum a vývoj. Zároveň však existuje

hrozba, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou a

nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní

intenzity a přidané hodnoty.

Graf 22. Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků

Zdroj: ČSÚ, Roční výkaz o výzkumu a vývoji VTR 5-0144

slabá stránka

Nízký podíl

financování VŠ

a vládního VaV

ze strany

podniků

Podniky však nevynakládají svoje prostředky pouze na aktivity VaV realizované

interně. Firemní zdroje jsou využívány i na externí spolupráci.

K měření rozsahu spolupráce podnikového a akademického sektoru se používají

také indikátory založené na statistice o výdajích na VaV. Následující graf poskytuje

srovnání Česka se zeměmi OECD dle toho, jaký podíl VaV realizovaného

univerzitami a jinými typy VŠ je financován přímo podniky. Stojí za připomínku, že

Česko bylo v roce 2011 ze všech analyzovaných zemí nejhorší (1% podíl výdajů na

VaV v sektoru vysokého školství (HERD) financovaných podniky), nyní si ale výrazně

polepšilo (téměř 5% podíl výdajů na VaV v sektoru vysokého školství (HERD)

financovaných podniky).

44 Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 31


Graf 23: Podíl výdajů na VaV v sektoru vysokého školství (HERD) financovaných podniky, 2016


Graf 24: Podíl výdajů na VaV ve vládním sektoru (GOVERD) financovaných podniky, 2016


Srovnání obou předešlých grafů ukazuje, že tyto ukazatele založené na agregátních

datech ukazují zejména odlišnosti v institucionální struktuře inovačního (zejm.

výzkumného) systému. Méně použitelná jsou pro měření skutečné úrovně

spolupráce. Při vědomí pozice Česka dle dat z CIS lze velmi nízké hodnoty v obou

předešlých grafech interpretovat jako důkaz významného rozsahu neformální

spolupráce mezi podniky a akademickými institucemi. To potvrzují i zjištění z

rozhovorů ve firmách, kdy spolupráce v řadě případů probíhá na úrovni jednotlivců a

osobních vazeb. Současně lze tento rozdíl považovat za důkaz vážných bariér

formální spolupráce mezi odlišně fungujícími světy podniků a veřejných výzkumných

organizací.

Pokud přijmeme předpoklad nezanedbatelného rozsahu neformální spolupráce mezi

podniky a výzkumnými organizacemi (a vysokými školami) a současně malý objem

výdajů podniků na formální spolupráci, lze opět předpokládat, že neformální

spolupráce má jiný charakter, než by měla spolupráce mezi institucemi či jinak


formalizovaná spolupráce. Často se jedná především o spolupráci na jednodušších

rutinních úkolech technické povahy, jako jsou měření nebo testování. Přestože může

být pro obě strany v mnoha ohledech výhodná a přínosná, nelze vyloučit, že je méně

systematická, omezená na menší týmy či skupiny osob a předpoklady jejího

dlouhodobějšího růstu či posunu na vyšší úroveň jsou omezené. Je otázkou, zdali

tento způsob neformální spolupráce může být vhodný pro tvorbu inovací vyšších

řádů nebo pro spolupráci na komplexních a složitých výzkumných tématech.45

Dále je potřeba dodat, že podíl objemu prostředků z podnikových zdrojů, které

financují výzkum realizovaný vysokými školami a neuniverzitními výzkumnými

institucemi (např. Akademií věd) vztažený k celkovým výdajům privátní sféry na

výzkum je plně srovnatelný například s Německem. Problémem z tohoto úhlu

pohledu tak jsou spíše nižší podnikové výdaje na VaV v porovnání s vyspělými

zeměmi.

příležitost

Vyšší míra

využití systému

daňových

odpočtů na VaV

Příležitostí pro růst podnikových výdajů na výzkum, vývoj a inovace je zvýšení využití

systému daňových odpočtů na tyto aktivity.

V roce 2017 využilo nepřímou veřejnou podporu výzkumu a vývoje formou daňových

odpočtů celkem 1 135 podniků, o 9 % méně než v roce 2016. Jedná se tak již o druhý

výraznější pokles počtu soukromých podniků využívajících tento nástroj podpory v

řadě. Objem odečtených výdajů mírně vzrostl na 2,5 miliardy korun.

V roce 2017 dosáhly celkové náklady na výzkum a vývoj v České republice rekordní

hodnoty 90,4 miliardy korun, více než polovina této částky byla vynaložena v

soukromých podnicích. Stát podpořil výzkum a vývoj prováděný v podnicích 5,6

miliardami korun, z toho 3 miliardy firmy obdržely formou přímé podpory a 2,5

miliardy prostřednictvím daňových odpočtů na výzkum a vývoj od základu daně z

příjmu. Vyplývá to z údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem.

Nejvíce podniků využívajících daňovou podporu výzkumu a vývoje sídlí v Praze, z

hlediska objemu podpory VaV je významný také Středočeský kraj, kde odpočty

uplatňovaly především podniky pod zahraniční kontrolou. Nejvyšší částku daňové

podpory uplatnily podniky působící v automobilovém průmyslu.

V letech 2007 až 2017 ušetřily podniky díky daňové podpoře výzkumu a vývoje více

než 20 miliard korun. S narůstajícím počtem podniků využívajících tento nástroj

postupně rostly i souhrnné odečtené výdaje na výzkum a vývoj. V roce 2016 však

poprvé od jejich zavedení došlo k poklesu počtu soukromých podniků využívajících

daňové odpočty na výzkum i celkové odečtené částky na 2,4 miliardy korun.

Nedávno zveřejněná data za rok 2017 ukazují, že zatímco celková odečtená částka

v následujícím roce opět vzrostla, počet podniků využívajících daňovou podporu

nadále klesá.



Graf 25: Nepřímá veřejná podpora VaV a počet soukromých podniků, které uplatnily daňové zvýhodnění VaV, 2007-2017

Zdroj: ČSÚ, Nepřímá veřejná podpora výzkumu a vývoje v České republice, 2019

Z analýzy vypracované společností Deloitte a Technologickou agenturou ČR v roce

2018 vyplynulo, že ochota českých firem investovat do výzkumu a vývoje sice nadále

roste, brzdí ji ale nejasný výklad pravidel podpory. V uplynulých letech totiž

docházelo k problémům při posuzování daňových odpočtů a vzájemná důvěra mezi

podniky provádějícími výzkum a vývoj a finanční správou byla výrazně narušena.

Finanční správa chtěla zabránit zneužívání tohoto nástroje, podniky se zase obávaly

nepřiměřených postihů.

Kompromisní řešení, jak podpořit výzkum v podnicích a zároveň bránit zneužívání

odpočtů, zpracovala v roce 2018 pracovní skupina Rady pro výzkum, vývoj a

inovace. Změny, ke kterým patří například povinnost oznámit správci daně záměr

uplatnit na daný projekt odpočet na výzkum a vývoj nebo možnost zanášet změny v

průběhu řešení projektu do projektové dokumentace, byly součástí vládního

daňového balíčku pro rok 2019. Ten poslanci schválili v březnu a účinnosti nabyl 1.

dubna 2019.46

slabá stránka

Vyšší podíl

spolufinan-

cování projektů

financovaných

z Fondů EU,

nepřizpůsobení

se trendu

snižování

objemu Fondů

EU

podporujících

VaV v příštích

programových

obdobích

Naopak jistou hrozbou pro financování VaV v České republice jsou změny ve

financování z Fondů EU.

Celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR vykazují v desetileté časové řadě za roky

2008−2017 v průměru dlouhodobý růst a absolutní výše celkových výdajů poprvé

přesáhla 90 mld. Kč. Pravidelný meziroční růst byl ve sledovaném období narušen

pouze v roce 2016, průměrné tempo přírůstku je kladné a činí 6,83 %.

Meziroční pokles celkových výdajů na výzkum a vývoj v roce 2016 byl způsoben

zásadním snížením zahraničních veřejných zdrojů, které klesly na hodnotu 2,7 mld.

Kč (pokles o 11,2 mld. Kč), tj. přibližně na úroveň roku 2010, což souvisí

s přechodem na nové programové období čerpání Fondů EU. V roce 2017 můžeme

sledovat postupné zvýšení veřejných zahraničních zdrojů na hodnotu 4,3 mld. Kč.

46https://vedavyzkum.cz/politika-vyzkumu-a-vyvoje/politika-vyzkumu-a-vyvoje/firem-vyuzivajicich-danove-odpocty-na-vyzkum-a-vyvoj-bylo-opet-mene


Graf 26: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování (v běžných cenách)

Zdroj: data ČSÚ, graf Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a

inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017

Vývoj jednotlivých složek GERD v přepočtu na HDP podle zdrojů jejich financování

v čase dokládá níže uvedený graf. Výdaje na výzkum a vývoj financované z

podnikatelských zdrojů v přepočtu na HDP v roce 2017 dosahovaly 1,07 %, hranici

1 % HDP překročily již v roce 2016. Vítaným trendem je samozřejmě růst tohoto

podílu, a to v důsledku meziročního růstu výdajů na VaV z podnikatelských zdrojů,

nikoliv v důsledku negativního ekonomického vývoje (poklesu růstu HDP).

Graf 27: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných

cenách vyjádřené jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017

Zdroj: data ČSÚ, graf Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017

V letech 2011–2015 byly velmi významným zdrojem prostředků na VaV zahraniční

veřejné finance, zejména ze strukturálních fondů EU. Z grafu je patrný jejich prudký

nárůst mezi roky 2010−2012 až na hodnotu 0,30 % HDP, na níž setrvaly i v letech

2013–2015. Důvodem byla zejména kumulace čerpání prostředků SF EU v

programovém období 2007–2013 do jeho druhé poloviny. V roce 2016 došlo k jejich

zásadnímu poklesu na pouhých 0,06 % HDP a v roce 2017 došlo jen k nepatrnému

nárůstu o 0,03 %, tj. na 0,09 % HDP. Výpadek zahraničních veřejných prostředků ze

SF EU způsobil, že ČR zatím nedosáhla národního cíle strategie Evropa 2020

spočívajícího v každoroční investici veřejných prostředků do VaV na úrovni 1 %

HDP.


Výdaje pocházející z veřejných zdrojů (státní rozpočet, rozpočty územních

samosprávných celků, zahraniční veřejné zdroje) představovaly v roce 2016 pouze

0,65 % HDP a v roce 2017 jen 0,7 % HDP. V roce 2013 se sice podíl celkových

veřejných výdajů přiblížil 1 % HDP (přesně 0,97 % HDP), nicméně v tomto roce se

nepříznivě vyvíjelo HDP (pokles pod 4 bil. Kč) a díky tomu došlo k nadhodnocení

intenzitního ukazatele.

Stav v letech 2016 a 2017 může do jisté míry simulovat situaci výpadku Fondů EU

po roce 2023, kdy skončí možnost financování VaV v rámci současného

programového období. Vzhledem k tomu, že může v budoucnu dojít k opětovnému

výpadku financí vlivem přechodu na nové programové období, je nutno systém

VaVaI na tuto situaci připravit. Základními kroky jsou posílení veřejných zdrojů z ČR

(zejména ze SR) a především využití potenciálu podnikatelských zdrojů.47

Stejně tak je pravděpodobné, že budou obecně klesat prostředky v rámci Fondů EU

směřující do Česka a jeho regionů, a to díky kvůli jejich zvyšující se konvergenci (z

pohledu HDP na obyvatele) a konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu

v nadcházejícím programovém období 2021 – 2027 dojde pravděpodobně ke

zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU ze strany

národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riziko

menšího zájmu o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu

jde o příležitost ke snížení „závislosti“ na dotacích z Fondů EU.

příležitost

Snížení

„závislosti“ na

dotacích a

přechod k

finančním

nástrojům

Zásadně důležité pro řešení všech investičních potřeb (nejen) do VaV je sladěné

zavádění finančních nástrojů. Vzhledem k tomu, že se zvyšují úrokové sazby u

komerčních úvěrů a Česká republika má v budoucím programovém období dostávat

méně finančních prostředků z EU, existuje prostor pro širší využívání finančních

nástrojů, zejména ve formě preferenčních úvěrů nebo v kombinaci s dostupnými

granty.

Také rizikový kapitál, andělské fondy a revolvingové fondy jsou poměrně málo

využívány. Investice jsou zapotřebí převážně v oblastech, jako jsou podpora malých

a středních podniků, začínajících podniků a sociálního podnikání, mobilita studentů,

bydlení, regenerace opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků a objektů,

energetická účinnost, digitalizace, širokopásmové sítě a nakládání s odpady. K

řešení potřeb, pokud jde o generování příjmů a úspory nákladů, není plně využíván

Evropský fond pro strategické investice. V tomto ohledu je možná třeba vytvořit

odpovídající struktury a zavést opatření na straně poptávky tak, aby se zvýšila

atraktivita finančních nástrojů.48

slabá stránka

Nerozvinutý

systém

rizikového

kapitálu a

financování

start-upů, nízký

počet globálně

Podle hodnocení Evropské komise se financování inovací (ve smyslu rizikového

kapitálu a financování start-upů) stále ještě vyvíjí. Česká republika upustila od zřízení

Národního inovačního fondu, z něhož měl být poskytován rizikový kapitál začínajícím

podnikům a společnostem, které vznikly odštěpením. Podpora začínajícím podnikům

bude namísto toho poskytována formou kapitálových investic prostřednictvím fondu

fondů spravovaného Evropským investičním fondem. Vhodnost tohoto typu podpory

pro potřeby českých začínajících podniků se teprve ukáže. V současné době však

47 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 16-17 48 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 39


úspěšných

start-upů

neexistují žádné vhodné nástroje financování, které by podporovaly projekty v rané

fázi a projekty ověřující koncepci.49

Také podle Světové banky je navzdory dostupnosti nesčetných nástrojů pro podporu

systém rizikového kapitálu s možností investování do začínajících podniků s

vysokým růstovým potenciálem stále omezený a koncentrovaný v odvětvích se

snadným vstupem (jako jsou informační a komunikační technologie. Rizikové

financování pro „early stage“ společnosti není dostatečně rozvinuto a firmám chybí

zkušenosti s takovým typem investic, zejména v technologicky náročných oblastech

a v oblasti Průmyslu 4.0.

Inovativní firmy v rané fázi, kvůli svému vyššímu rizikovému profilu, často vyžadují

pro svůj další růst a rozvoj rizikový kapitál. Česká republika ale nemá dostatečně

rozvinutý rizikový kapitálový trh, jako je financování rizikovým kapitálem a

prostřednictvím tzv. business angels.50

49 tamtéž, strana 41-42 50 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 85


Aspekty růstu a rozvoje malých a středních podniků

slabá stránka

Nedostatečné

tržní kompetence

a nedostatečně

rozvinuté

dovednosti pro

podnikání

Jedním ze základních aspektů výchozí geopolitické a ekonomické pozice České

republiky působícím do současnosti byla několik dekád trvající absence

svobodného podnikání. V ekonomice v tomto důsledku chyběli zkušení

podnikatelé (velcí i malí), na ně navázaný kapitál a v neposlední řadě

kompetence nacházet nové příležitosti a zákazníky v neustále silnějších

konkurenčních podmínkách světových trhů. Jakkoliv se situace v tomto ohledu

výrazně zlepšila, tyto důsledky jsou v ekonomice stále znát. Třicet let od zahájení

návratu k tržní ekonomice se stále silněji projevuje fenomén „následovnictví“. Z

pohledu inovační kapacity ekonomiky jde o důležitý a současně rizikový proces.

Generace podnikatelů–zakladatelů je v průměru ambicióznější a inovativnější

než generace podnikatelů–dědiců či profesionálních manažerů najmutých

vlastníky, kteří firmu zdědili.51

Ve studii Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz je mezi

hlavními bariérami inovační kapacity České republiky „tržní kompetence většiny

firem nejsou tak rozvinuté jako kompetence technické“.52

Graf 28: Podpora podnikavosti (enterpreneurship)

Zdroj: Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard 2018

Pro podnikání je důležitá sebedůvěra jednotlivců ve vlastní znalosti, dovednosti

a zkušenosti. Důvěra ve vlastní schopnosti a naopak obavy spojené se

zahájením podnikání představují faktory, které ovlivňují výslednou podnikavost

51 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 11 52 tamtéž, strana 38


populace, a to jak množství lidí, kteří jsou ochotni zahájit podnikání, tak množství

lidí, kteří jsou ochotni tuto zkušenost získávat opakovaně. Proto se následující

analýza soustřeďuje na otázku, zdali má česká populace dostatek sebevědomí

pro podnikání a je skutečně podnikavá.

Míra akceptace rizik spojených se startem podnikání dosahuje podobné úrovně

jako v Německu či Belgii. V čem ovšem oproti těmto zemím Česko zaostává, je

schopnost identifikovat nové obchodní příležitosti. Z vybraných

postkomunistických ekonomik je tato dovednost nejvíce rozvinuta v Estonsku.

Graf 29: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání

Zdroj: data Global Entrepreneurship Index, 2018; graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Jak je však vidět na příkladu vyspělých ekonomik, kromě míry akceptace rizika

je důležité také umět identifikovat nové obchodní příležitosti a v tomto směru

zaostávají všechny tři středoevropské ekonomiky včetně Slovinska.53

příležitost

Podpora MSP v

jejich rozvoji a

zvyšování přidané

hodnoty,

rozvíjející se

podpora start-upů

a služeb pro růst

MSP

Příležitostí tak je další rozvoj podpory malých a středních podniků, které jsou v

nefinančním sektoru i nadále páteří ekonomiky, v jejich rozvoji. Ty v tomto

sektoru sice zajišťují dvě třetiny všech pracovních míst, ale jejich produktivita

nedosahuje produktivity větších, většinou zahraničních společností a z hlediska

průměru EU je poloviční (viz zpráva o České republice 2018). Třebaže české

orgány zvýšily nabídku fondů a programů úvěrových záruk, budou malé a střední

podniky potřebovat další podporu, aby mohly vstoupit na světové trhy a zachovat

si na nich konkurenceschopnost. Přístup k financování se zlepšil, ale míra

podnikání zůstává pod průměrem EU a může vyžadovat alternativní formy

podpory.54

Evropská komise uvádí v investičních pokynech k financování politiky

soudržnosti v období 2021 – 2027 pro Českou republiku (je součástí Country

Report 2019) následující doporučení vztahující se k malým a středním podnikům.

Malé a střední podniky zaostávají, pokud jde o investice do činností v oblasti

výzkumu, vývoje a inovací a posílení jejich pozice v globálních hodnotových

řetězcích. Byly určeny vysoce prioritní investiční potřeby za účelem zvýšení

53 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 214-215 54 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 38


konkurenceschopnosti malých a středních podniků a podpory šíření a zavádění

technologií, zejména s cílem:

► podporovat podniky, aby získaly lepší pozici v hodnotových řetězcích,

zvyšovat produktivitu a usnadnit účast v mezinárodních a

makroregionálních klastrech vedených odvětvím a výzkumem,

► posílit kapacitu malých a středních podniků v oblasti výzkumu a inovací

podporou vývoje a zavádění nových obchodních modelů a přijímáním

nových a vznikajících technologií,

► poskytovat podporu ověření koncepce, počáteční fázi a rozvoji

inovativních firem prostřednictvím finančních a měkkých podpůrných

opatření (např. podpůrné služby podnikům, inovativní centra atd.),

► podporovat internacionalizaci malých a středních podniků, aby mohly

využívat nové obchodní příležitosti související s přechodem na

digitalizaci, přechodem na uhlíkovou neutralitu, účinné využívání zdrojů

a na oběhové hospodářství.55

Světová banka ve své publikaci Česká republika: Posouzení kombinace politik

pro malé a střední podniky konstatuje, že by měl být kladen větší důraz na

poradenství (business advisory), rozšíření stávajících technologií a s tím

související služby a spolupráci.

Z hlediska životního cyklu podniků se podpůrné nástroje spíše zaměřují na

stávající firmy než na vytváření nových nápadů. Například pouze 13 procent

vyplacených prostředků bylo zaměřeno na fázi nápadů / koncepcí, přestože jsou

start-upy založené na výsledcích VaV pravděpodobně nejslibnější cestou České

republiky k růstu produktivity a růstu HDP.56

příležitost

Podpora

multilaterální

spolupráce firem

Další příležitostí rozvoje malých a středních podniků je podpora multilaterální

spolupráce firem.

Publikace Světové banky Česká republika: Posouzení kombinace politik pro malé

a střední podniky zaměřená na podporu malých a středních podniků se také

zaměřuje na problematiku spolupráce. Za problém označuje stávající stav, kdy

metody spolupráce jsou spíše ad-hoc než systematické. To brání přenosu

znalostí a technologií, zejména od nadnárodních podniků a univerzit. Nedostatek

spolupráce je často uváděn jako faktor přispívající k postavení českých firem jako

„mírného“ (moderate) inovátora (s výkonem pod průměrem EU). Slabá

spolupráce, propojení a sdílení know-how rovněž brání rozvoji regionálních

inovačních systémů.

V návaznosti na to formuluje Světová banka následující doporučení – podporovat

spolupráci a vazby s jinými firmami a veřejnými výzkumnými organizacemi,

respektive posílit vazby mezi malými a středními podniky a zahraničními a

velkými podniky. Příliv přímých zahraničních investic významně přispívá k růstu

HDP v České republice prostřednictvím výrobního sektoru. Přesto jsou tyto

podniky pod zahraniční kontrolou často vyčleněny z místní ekonomiky, což vede

k rozdílům v produktivitě. Mezi osvědčené postupy pro posílení vazeb patří

zavedení programů rozvoje dodavatelů, které malým a středním podnikům

pomohou splnit výrobní požadavky s vyšší přidanou hodnotou u zahraničních

firem. Přímé zahraniční investice mohou být navíc směrovány do činností, které

55 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 62 56 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 81


mají potenciál pro inovace, vyšší přidanou hodnotu a potenciál spill-over efektu.

Například nadnárodní společnosti mohou být motivovány k umístění dalších

inovačních aktivit v zemi. Tyto spolupráce však často vyžadují dobré manažery,

kteří jsou schopni vidět výhody takové spolupráce.57

slabá stránka

Nízká míra

internacionalizace

a mezinárodní

spolupráce

malých a

středních podniků

Naopak přetrvávajícím problémem je fakt, že míra internacionalizace malých a

středních podniků je i nadále nízká. Malé a střední podniky zaostávají za

průměrem EU, pokud jde o dovoz a vývoz zboží uvnitř EU, což naznačuje, že na

jednotném trhu se zbožím stále existují specifické obchodní překážky (viz

informativní přehled o „Small Business Act“ 2018). Volný pohyb zboží a obchodní

toky uvnitř EU se rozmáhají, ale v určitých odvětvích jim nadále stojí v cestě

obchodní překážky, jelikož vzájemné uznávání legislativy jiných členských států

není vždy efektivní.58

Graf 30: Míra internacionalizace malých a středních podniků

Zdroj: Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard 2018

Z hlediska exportu je účast českých podniků v globálních dodavatelských

řetězcích soustředěna v EU a navíc se jedná především o nákup zahraničních

vstupů pro zpětný vývoz spíše než prodej vstupů pro další zpracování. To ukazuje

na důležitost přeorientování účasti v globálních dodavatelských řetězcích na

produkci s vyšší přidanou hodnotou a na diverzifikaci vývozu mimo trhy EU. Dále

by se mohla zlepšit účast malých a středních podniků v globálních

dodavatelských řetězcích s ohledem na v současnosti nízký podíl malých a

57 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 87 58 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 44


středních podniků obchodujících prostřednictvím vývozu nebo dovozu a nízký

podíl malých a středních podniků na dovozu nebo vývozu zboží mimo EU.59

slabá stránka

Absence moderní

infrastruktury pro

testování

poloprovozů a

výsledků VaV z

pohledu jejich

aplikovatelnosti

do výroby,

omezený přístup

firem k této

infrastruktuře a

snížená

dostupnost služeb

pro MSP v oblasti

digitalizace a

nových

technologií

V rámci rozhovorů s experty a zástupců inovačního ekosystému vyplynul

nedostatek v podobě chybějící infrastruktury umožňující testování výsledků

výzkumu a vývoje pro jeho další využití do finální produkce. V České republice

existují centra vybudovaná v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro

inovace, dále existují například Národní centra kompetence podporovaná

Technologickou agenturou ČR, nicméně zejména malé a střední podniky mají do

jisté míry omezený přístup k potřebné infrastruktuře.

Dále chybějí komplexní specializované služby pro inovativní podniky, ať už právě

z hlediska dostupné testovací infrastruktury, tak z hlediska služeb odborníků.

Například v oblasti digitalizace by pro malý podnik bylo přínosné, pokud by mohl

využít služeb experta, který by firmu a její procesy zanalyzoval z pohledu

digitalizace a následně navrhl řešení na míru pro daný podnik.

V reakci na tyto nedostatky by bylo vhodné podpořit aktivity vedoucí k ověřování

nových nebo zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb v reálných

provozních podmínkách, verifikaci výkonnosti a demonstrační aktivity. Zároveň

by mělo být podpořeno zlepšení přístupu MSP k otevřené infrastruktuře, ve které

budou moci podniky otestovat nové technologie v reálných provozních

podmínkách.

Konkrétně se jedná o podporu rozvoje tzv. testbedů, living labs, field labs či

digitálních inovačních hubů, ve kterých podniky získají přístup ke komplexním

podpůrným službám souvisejícím se zaváděním nových technologií včetně

strategického poradenství v oblasti financování, nových trhů a podnikatelských

modelů či nových příležitostí pro spolupráci v oblasti digitální transformace a

využívání digitálních technologií. Podniky mohou dále získat přístup k zařízení

umožňujícímu flexibilní výrobu dle vlastních požadavků včetně služeb typu „rapid

prototyping“ (tzv. fab-laby). Podporována dále mohou být i otevřená podniková

centra výzkumu a vývoje, která jsou provozována ve spolupráci více podniků.

slabá stránka

Roztříštěnost

podpory malých a

středních podniků

Prostor pro zlepšení existuje také v oblasti snížení roztříštěnosti podpory malých

a středních podniků.

Pohled na koordinaci podpory malých a středních podniků v Česku poskytuje

studie Světové banky nazvaná Česká republika: Hodnocení sady politik na

podporu MSP. Způsob řízení podpory pro malé a střední podniky je v Česku dle

této studie složitý, poznamenaný značnou fragmentací a překryvy činností.

V oblasti tvorby politik vůči malým a středním podnikům má roli několik

ministerstev nebo agentur a v závislosti na regionu se mohou na správě podílet

také regionální a městské úřady.

Na státní úrovni koordinuje politiky malých a středních podniků Ministerstvo

průmyslu a obchodu, ale implementace nástrojů podpory podnikání je roztříštěna

mezi širokou škálu ministerstev a dalších národních institucí, které dohlížejí na

různé problémy související s malými a středními podniky. To odráží historickou

fragmentaci ministerstev podle sektorů (např. průmysl, zemědělství, vzdělávání

59 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 51


atd.) v České republice a související fragmentace agendy, úkolů a finanční

podpory.

Například Technologická agentura ČR je především agentura pro podporu

aplikovaného výzkumu a inovační aktivity a agentura CzechTrade (zřizovaná

Ministerstvem průmyslu a obchodu) se zabývá podporou exportu. Obdobná

fragmentace napříč tématy není neobvyklá v jiných zemích, které také mají

tendenci segmentovat ministerstva / agentury podobným způsobem. Větším

rizikem tak je spíš nedostatečná koordinace mezi jednotlivými ministerstvy a

agenturami.

Přes existující fragmentaci a další bariéry na národní úrovni, krajské úřady

významně posílily svou roli při podpoře a pěstování podnikatelského a inovačního

prostředí. Stále však přetrvávají rozdíly ve výkonnosti inovačního prostředí mezi

kraji. Zároveň je koordinace mezi kraji a institucemi na úrovni státu nepřímá a

mohla by se zlepšit.

Fragmentace rolí a odpovědností v oblasti podpory malých a středních podniků

je také příčinou vzniku velkého počtu strategií v této oblasti. Mezi těmito

strategiemi často neexistuje žádná zjevná hierarchie. Ve většině případů

ministerstva poskytují připomínky ke strategiím vypracovaným jinými ministerstvy

v rámci meziresortního připomínkového řízení a většina z nich se diskutuje v

pracovních skupinách složených ze zástupců různých institucí. Protože strategie

nejsou právně závazné, mohou být jejich přínosy z dlouhodobého hlediska

omezené.60

Výsledky shlukové analýzy politik a nástrojů podpory MSP ukazují na dva

problémy, a to: nedostatek synergie mezi nástroji napříč agenturami a možná

zbytečná duplicita nástrojů.61

60 Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 52-55 61 tamtéž, strana 78


Příležitosti a hrozby pro české hospodářství

příležitost

Posun z

kvantitativní

do kvalitativní

fáze přímých

zahraničních

investic

(zaměření na

VaV a vyšší

přidanou

hodnotu)

V posledních dvaceti letech měly na transformaci české ekonomiky významný podíl

přímé zahraniční investice a na ně navazující výroby a služby, které využívaly

příznivé geografické polohy Česka, blízkosti jádra společného trhu EU, dostatečné

infrastruktury, a především kombinaci nižších výrobních nákladů a velmi dobrých

technických kompetencí pracovní síly. Díky kombinaci těchto a dalších faktorů se

Česko stalo jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy. To se mimo jiné projevilo

také ve výši a druhu exportu – v exportní výkonnosti a specializaci českého

hospodářství.

Zahraniční investoři přinesli do Česka moderní technologie, výrobní postupy a

principy manažerského řízení a také přístup na globální trhy, z čehož těžily

zprostředkovaně i české firmy. Pro další růst českého hospodářství je patrně

nezbytné postupné posilování těch segmentů ekonomiky, které jsou založeny na

inovacích a na větší roli českého domácího podnikatelského sektoru.62

Velká část přímých zahraničních investic do Česka přicházela v období konce 90.

let a začátku 21. století a obdobná byla situace i v ostatních zemích střední a

východní Evropy. Právě rozvoj produkčních kapacit přímých zahraničních investic

během první dekády 21. století, který ovlivňoval svou poptávkou i segment

domácích firem, spolu s příznivým vývojem globální ekonomiky (a poptávky) byly

hlavními důvody pro dynamický růst české ekonomiky mezi roky 2003–2008.

Přesto, že se přírůstek přímých zahraničních investic ku HDP do Česka postupně

zpomaluje, tak jejich význam z hlediska domácího produktu roste. Jedná se o

zajímavý trend, neboť situace okolo 2014 naznačovala pokles významu přímých

zahraničních investic na HDP. Avšak tyto dva trendy se navzájem nevylučují, ale

spíše ukazují, že nastala kvalitativní fáze přímých zahraničních investic. Jedná se o

investice do aktivit s vyšší přidanou hodnotou, ať již se jedná o výrobu s vyšší

přidanou hodnotou nebo výzkum a vývoj. Míra přímých zahraničních investic

ukazuje, že Česko stále patří k atraktivním zemím, což však platí o většině

srovnávaných zemích střední a východní Evropy. Neznamená to však, že je to

charakteristika pouze méně vyspělých zemí v rámci Evropy. Příkladem může být

Belgie, která má vůbec největší podíl přímých zahraničních investic na HDP. Nelze

tedy říct, že s vyspělostí ekonomiky se příliv přímých zahraničních investic snižuje,

protože mezi vyspělými ekonomikami jsou trvale silné toky přímých zahraničních

investic.63

62 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 26 63 tamtéž, strana 40


Graf 31: Stav a příliv přímých zahraničních investic do vybraných zemí, 2015-2017

Zdroj: data UNCTAD, graf TA ČR; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

V Česku došlo k internacionalizaci ekonomiky skrz přímé zahraniční investice velmi

rychle a za specifických podmínek. Tyto podmínky vytvořily vysoký potenciál pro

vznik závislosti české ekonomiky na přímých zahraničních investicích. Zároveň byly

přímé zahraniční investice klíčovým faktorem růstu produktivity a díky tomu také

hlavním faktorem růstu exportu a ekonomické výkonnosti Česka. Tato kvantitativní

fáze již skončila, což indikuje nástup fáze kvalitativní. Proto je klíčové zjistit jaký je a

jak se vyvíjí charakter aktivit zahraničních firem na území Česka zejména z hlediska

tvorby přidané hodnoty, míry autonomie jejich podnikání a strategického řízení a

bilance přínosů pro ekonomiku. Tyto informace je však nutné získat terénním

šetřením a analýzou informací o jednotlivých firmách.

Proměňující se strukturu přímých zahraničních investic a jejich aktivit v Česku v

souvislosti s postupným (stále probíhajícím, neukončeným) přechodem Česka od

transformující se ekonomiky mezi vyspělé země dokumentuje následující graf.

Celkový stav přímých zahraničních investic v Česku neustále roste, od roku 2015

se začíná zvyšovat podíl investic do základního kapitálu, tedy příchod nových

zahraničních firem je častější než v období od roku 2011 do roku 2014. Růst stavu

přímých zahraničních investic v ekonomice je přesto tažen investicemi zahraničních

podniků se sídlem v Česku. Projevem tohoto tvrzení je rychlejší růst výše

reinvestovaného zisku.64

Graf 32: Stav přímých zahraničních investic v Česku podle typu kapitálu, 2000-2016

Zdroj: TA ČR; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)


hrozba

Konec modelu

hospodářské

konkurence-

schopnosti

založené na

nákladovém

diferenciálu

oproti

vyspělým

ekonomikám

(rostoucí

mzdové

náklady) a s

tím spojené

riziko přesunu

výroby do

zahraničí

Pokud nedokáže Česko využít výše uvedenou příležitost, tj. posun z kvantitativní do

kvalitativní fáze přímých zahraničních investic (zaměření na VaV a vyšší přidanou

hodnotu), tak je naopak velkou hrozbou konec modelu hospodářské konkurence-

schopnosti založené na nákladovém diferenciálu oproti vyspělým ekonomikám

(rostoucí mzdové náklady) a s tím spojené riziko přesunu výroby do zahraničí.

Z provedených analýz vyplývá, že se Česko přibližuje vyspělým ekonomikám, avšak

tempo přibližování je nízké a je dáno jak kvalitou prostředí národního inovačního

systému, tak stále přetrvávající orientací na konkurenceschopnost postavené na

ceně vstupů a efektivitě. Přesto, že se zvyšují výdaje na výzkum a vývoj, je zřejmé,

že vzrůstá potřeba zvýšit aspirace českých firem ovládat zahraniční trhy, získávat

větší přidané hodnoty v rámci globálních hodnotových řetězců a produkčních sítí a

podpořit kvalitu spolupráce na výzkumu a vývoji a inovačních aktivitách.65

Jak uvádíme výše v textu, růst celkové zaměstnanosti bude v dalším období narážet

na své limity. Nízká míra nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale ne nijak

významně. Silná poptávka podniků po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i

na širší zapojení zahraničních pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž

demografický vývoj, kdy počet lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších

letech se ještě prohloubí. Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu

mezd v tržních i netržních odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem

vyšší srovnávací základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem

udržet si cenovou konkurenceschopnost.66

Mezi identifikovanými hrozbami je dále hrozba přílišné závislosti na přímých

zahraničních investicích do výroby s nízkou přidanou hodnotou, specializace a

vytvoření komparativní výhody v low-tech či pouze montáži high-tech, významná

závislost na cenové konkurenceschopnosti, přesun výroby z firem v ČR do firem

v zahraničí a ohrožení českého průmyslu v produkci „katalogového zboží“

zahraničními výrobci.67

příležitost

Rozšiřování

výzkumných a

vývojových

aktivit

nadnárodních i

domácích

firem

V ČR roste počet vývojových center zahraničních firem. Tato centra postupně

získávají stále větší roli v koncernové hierarchii. Z některých se již stala globální

centra excelence pro celý koncern. Koncentrace talentů a vhodné podmínky pro

VaV mohou být významným faktorem lokalizace výroby a dalších aktivit

nadnárodních firem.

Nadnárodní firmy optimalizují rozložení svých aktivit mimo jiné na základě podmínek

a zdrojů, které nabízejí jednotlivé země a regiony. Pro ČR je v tomto ohledu

mimořádně významný trend lokalizace VaV aktivit při strategických výrobních

závodech. Potřeba užší komunikace a provázání mezi vývojem a výrobou stále

zesiluje, zvláště v nových technicky náročných oblastech. Česko může dalšímu

rozvoji partnerství s nadnárodními firmami nabídnout atraktivní kombinaci

podmínek:

► Poloha v centru Evropy, odkud lze v rámci jednodenní cesty kamiónem

obsloužit přes 200 mil. bohatých zákazníků.

► Kvalitní, relativně dostupní lidé s technickým či přírodovědným vzděláním

při relativně nižších mzdových nákladech. Přes silné výhrady mnoha

64 tamtéž, strana 42 65 tamtéž, strana 22 66 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR, strana 11-13 67 Národní koncepce realizace politiky soudržnosti v ČR po roce 2020 (verze červenec 2019), strana 31-32


domácích firem jsou zde dle řady zástupců zahraničních firem vzdělaní

vysokoškoláci dostupnější než v mnoha rozvinutých ekonomikách.

► Průmyslová tradice v kombinaci s řadou strategických výrobních závodů

zahraničních firem, jejichž místní management usiluje o získání VaV

projektů / kapacit v rámci soutěže uvnitř koncernu.

Z uvedeného grafu vyplývá, že nárůst počtu zaměstnanců ve VaV se týká právě

zejména podniků pod zahraniční kontrolou. Celkový počet osob zaměstnaných ve

VaV vzrostl od roku 2010 z 26,5 tisíc na 40 tisíc osob v roce 2017. Více však rostl

počet osob zaměstnaných ve VaV v podnicích pod zahraniční kontrolou, u kterých

se jejich podíl na celkové počtu osob zaměstnaných osob ve VaV zvýšil ze 43 %

v roce 2010 na 55 % v roce 2017.

Využití příležitosti rozšiřování výzkumných a vývojových aktivit nadnárodních firem

může jít naproti také veřejný sektor. Zejména zásadní reforma systému vzdělávání

by dle navštívených firem měla být prioritou. Růst poptávky po vysokoškolácích s

technickým zaměřením má již dnes také negativní důsledky. Ty mají více podob od

nevybíravých způsobů přetahování zaměstnanců až po demotivaci lokálních

podnikatelů k investování do rozvoje vlastních zaměstnanců a potažmo růstu firmy

(„…už nebudeme vychovávat experty pro zahraniční firmy, které mají mnohaleté

daňové prázdniny financované z našich daní…“). Hlavní požadované změny v

systému vzdělávání se týkají změny financování od kvantity ke kvalitě, systematické

péče o kreativitu, technické kompetence a dovednosti pro 21. století v kombinaci s

důrazem na rozvoj praxí. Firmy přitom vnímají, že není možné ani žádoucí, aby

systém vzdělávání „produkoval“ hotové zaměstnance.

Dále firmy volají po vytvoření flexibilních podmínek pro zaměstnávání expertů a

manažerů ze zahraničí, včetně cílených služeb pro členy jejich rodin. V neposlední

řadě přibývá hlasů požadujících zefektivnění systému řízení výzkumné a inovační

politiky, včetně jasného stanovení konkrétních priorit výzkumu.68

hrozba

Narůstající

dominance

zahraničních

společností ve

VaV, zvyšující

se „únik“

znalostí /

duševního

vlastnictví

vytvořených

pracovníky z

ČR do

zahraničí a

zvyšující se

procento

přidané

hodnoty

Jak uvádíme výše, celkové výdaje na podnikový výzkum a vývoj od roku 2010

narostly z 30 mld. Kč na takřka 57 mld. v roce 2017. Tento nárůst byl tažen zejména

podniky pod zahraniční kontrolou, které navýšily své financování VaV více než

dvojnásobně z 15 mld. Kč na 37 mld. Kč, zatímco domácí podniky zvýšily výdaje na

VaV z 15 mld. Kč v roce 2010 na 20 mld. Kč v roce 2017. Z hlediska celé ekonomiky

se změnil podíl na BERD o přibližně 15 % ve prospěch zahraničních firem. Z tohoto

lze usuzovat, že je zde vytvořeno výhodné prostředí pro vstup zahraničních firem

do Česka, kde se vynakládají výdaje na výzkum a vývoj. Zároveň však existuje

hrozba, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou a

nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní

intenzity a přidané hodnoty.

68 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 21-23


realizované

mimo ČR

Graf 33: Podnikový výzkum a vývoj podle vlastnictví podniků

Zdroj: ČSÚ, Roční výkaz o výzkumu a vývoji VTR 5-0169

Nejvyšší podíl na podnikových výdajích na VaV v roce 2017 byl u zahraničních firem

zaznamenán v odvětví NACE 29 (výroba motorových vozidel (kromě motocyklů),

přívěsů a návěsů). Tento podíl byl 95,1 %. Jak již bylo uvedeno, obecně rychleji

rostou výdaje na VaV v segmentu zahraničních firem. Nejrychleji tomu tak bylo v

odvětví NACE 26 (výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení),

kde tyto výdaje v analyzovaném období 2012–2017 stouply 2,5krát u firem s

převažující zahraniční účastí. U domácích firem nejvíce vzrostly výdaje u odvětví

NACE 25 (výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a

zařízení), kdy se výdaje na VaV zvýšily mezi roky 2012 a 2017 o necelých 63 %.70

K problematice zvyšujícího se „úniku“ znalostí / duševního vlastnictví vytvořených

pracovníky z ČR do zahraničí si objednala Technologická agentura ČR u společnosti

UNICO.ai Analýzu patentů českých původců dle jejich vlastnictví.

Cílem této studie bylo zjistit, zda Česko zaostává v patentové aktivitě díky obecně

nízké vynálezecké činnosti nebo zda je nižší úroveň patentové aktivity dána

offshoringem (vyváděním) chráněného duševního vlastnictví do zahraničí. Na

základě hypotézy, že Česko ve statistikách nedosahuje tak vysoké patentové

aktivity, protože podniky pod zahraniční kontrolou přihlašují chráněné duševní

vlastnictví vynalezené v Česku ve svých mateřských zemích, studie přináší

následující závěry.

V posledních 5 až 10 letech sledujeme zvýšenou patentovou aktivitu českých

vynálezců oproti předchozímu období. Nárůst v přihlašování duševního vlastnictví

souvisí se zvyšováním technologické vyspělosti země. Dochází k patentové

produkci stávajících i nedávno vybudovaných R&D infrastruktur. Růst je podpořen

také soukromým sektorem, kdy v minulých letech na našem území byla vybudována

řada R&D center nadnárodních firem. Mezi další faktory přičtěme podpůrné strategie

veřejného sektoru a pravidla pro tvorbu veřejných výzkumných projektů, jejichž

69 Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 31 70 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 186


častými výsledky jsou vynálezy chráněné patentovou či jinou právní ochranou,

jejichž relevance pro praxi však bývá často zpochybňována.

Na základě výstupů z analýzy lze konstatovat, že společně s růstem patentové

aktivity českých původců, dochází také k růstu počtu offshorovaných českých

patentů. Pětina patentů z aktivního patentového portfolia českých vynálezců je

registrována mimo Česko. Na druhé straně vývoj posledních 5 let ukazuje, že podíl

offshoringu by se mohl v nejbližších letech týkat až čtvrtiny aktivních patentů

českých původců. Pravděpodobným důvodem, který je vhodné ověřit, je větší míra

orientace zahraničních firem na náročnější technologie a produkty, které jsou v

Česku vyráběny a do jejichž právní ochrany hodlají firmy investovat. Počet

offshorovaných patentů ukazuje, že zahraniční subjekty si ve velkém měřítku nově

nabyté vynálezy chrání pod svými ústředními firmami nebo nadřazenými podniky v

rámci firemní hierarchie. Otázkou zůstává, zda tato strategie nadnárodních firem je

globálně aplikována ve všech teritoriích, kde se nacházejí jejich dceřiné firmy, nebo

zda se jedná o selektivní rozhodování na úrovni jednotlivých podniků.

Za třetí pozorujeme nárůst podílu offshoringu na celkovém patentovém portfoliu

českých vynálezců. Dochází tak pravděpodobně k vývoji, kdy podniky pod

zahraniční kontrolou přibírají další aktivity v rámci korporátní struktury, tzv.

upgradingu, který je kýženým procesem z hlediska přínosů zahraničních firem pro

místa, kde jsou tyto firmy alokovány.

U zemí s podobnou strukturou ekonomiky (Maďarsko, Polsko a Slovensko) jsou

identifikovány totožné trendy v patentové aktivitě jejich původců. Dochází k

dynamickému růstu v počtu patentů v posledních letech, zvyšuje se počet

offshorovaných patentů a roste podíl offshoringu. Na druhé straně Německo –

nejsilnější ekonomický partner Česka – vykazuje stabilní každoroční nárůst v

patentové aktivitě. Na základě provedených analýz je tedy zřejmé, že Česko

zaostává v patentové aktivitě oproti vyspělým státům jako je Německo mimo jiné

kvůli relativně vysokému podílu patentového offshoringu.71

příležitost

Zlepšování

pozice

českých

poboček v

rámci

nadnárodních

koncernů

Z globálního hlediska je ČR ekonomikou malých firem, mezi nimiž až na výjimky

nejsou globální technologičtí lídři. Různé formy závislosti na firmách, které jsou

globálními technologickými lídry, tak skýtají mimořádný potenciál pro růst inovační

výkonnosti. Skrze rozvoj VaV a dalších aktivit těchto firem v ČR se místní ekonomika

dostává do středu globálního vývoje technologií, manažerských postupů a stále více

i nových podnikatelských modelů.

Posilování rozhodovací autonomie a rozšiřování spektra aktivit - mnoho firem, které

dříve byly „pouze“ montážními či výrobními závody, se změnilo. Z řady těchto firem

se postupně staly strategické výrobní závody. Kolem nich přibývá stále více

inženýrských a vývojových aktivit. Objevují se i centra excelence globálních

technologických firem, které přitahují do ČR experty z mnoha zemí nejen Evropy.

Pro některé firmy se ČR stává strategickou základnou v rámci Evropy. Přibývají také

aktivity v oblasti marketingu a prodeje, byť ne v takové míře jako náročné technické

aktivity. S tímto rozšiřováním aktivit nevyhnutně roste prostor pro vlastní strategické

rozhodování a tím i inovace.72

71 UNICO.AI; Analýza patentů českých původců dle jejich vlastnictví, strana 50-51 72 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 21


příležitost

Růst počtu

globálně

úspěšných

domácích

firem

Jasnou příležitostí pro české hospodářství, jeho růst a zvyšování

konkurenceschopnosti je růst počtu globálně úspěšných firem. Fungování firmy je

významně ovlivněno celkovou podnikatelskou vizí. Ta předurčuje cestu, po které se

snaží firma dlouhodobě jít. Určuje konkrétní krátkodobé a střednědobé cíle včetně

zdrojů potřebných k jejich dosažení. Aspirací se rozumí konkrétní představa o tom,

čeho má firma v dlouhodobém horizontu dosáhnout. Aspirace se často mění v čase

v závislosti na dosahovaných výsledcích. Z pohledu hodnocení inovační kapacity

ekonomiky mají firemní aspirace a cíle majitelů velký význam. Formují totiž zaměření

a mantinely inovačního úsilí firmy.

Aspirace k vůdcovství ve změnách na světových trzích jsou v ČR vzácné. K

vůdcovství ve změnách v oblasti technických inovací je obvykle zapotřebí nemalých

VaV kapacit. Ve vzorku tvořeném firmami s největšími absolutními i relativními VaV

kapacitami je pětina firem s těmito aspiracemi. Je však třeba vzít v úvahu, že pouze

necelé tři tisíce firem z více než čtyř set tisíc registrovaných má vlastní VaV kapacity.

Řada firem s těmito aspiracemi je spíše průkopníky nových řešení než skutečnými

lídry trhu.73

Řada velmi rychle rostoucích místních firem vyrostla skrze úspěšnou spolupráci s

místními závody globálních firem. Jakkoliv tyto firmy byly a mnohdy stále jsou závislé

na jednom či několika málo odběratelích, rychlý růst umožnil majitelům akumulovat

kritický objem zdrojů (finančních, lidských aj.) pro postupný rozvoj vlastní produkce.

Některé z těchto firem již mají větší příjmy z vlastní produkce než z kooperativní

výroby a postupně rozšiřují svá exportní teritoria, kupují zahraniční firmy apod. Řadě

místních malých firem takto získané kompetence a kapitál schází k realizaci jinak

ambiciózních podnikatelských záměrů. Mnoho příběhů dočasně ekonomicky

závislých firem ukazuje, jak důležité jsou jak vlastní podnikatelská aspirace, tak i

vůle k realizaci riskantních změn.74

Z pohledu české ekonomiky jsou inovačními lídry:

► Strategické výrobní závody a VaV centra globálních technologických lídrů.

Tyto firmy mají vůdčí postavení dle podílu na trhu, objemu interních VaV

kapacit a také ambicióznosti vlastních inovačních aktivit. Některé z těchto

firem představují pomyslný „můstek“ mezi místní ekonomikou a světovou

technologickou a inovační špičkou.

► Ambiciózní rychle rostoucí autonomní (domácí) firmy. Počet pro české

poměry velkých firem dále dynamicky roste, rozšiřuje svá exportní teritoria

a zvyšuje interní VaV kapacity. V jejich rámci postupně řeší čím dál víc

ambiciózní inovační projekty. Zatím pouze výjimečně patří k absolutní

světové špičce v rámci svého oboru. Je zde řada dalších, které na posunu

ke světové špičce intenzivně pracují.

► Dynamicky rostoucí technologické malé a střední podniky a start-upy.

Mnoho firem si umí najít velmi specifický, úzký trh a na něm se stát

významnými evropskými, někdy i světovými hráči.75

Inovačními lídry jsou firmy s globální působností, které současně mají aspiraci být

globálním lídrem změn na svých produktových trzích. Jedná se o firmy prodávající

své produkty do mnoha desítek zemí napříč třemi a více kontinenty. Naprostou

73 tamtéž, strana 24-25 74 tamtéž, strana 21 75 tamtéž, strana 27


většinu svých příjmů generují mimo Česko a významnou část mimo Evropu. Medián

podílu exportu na výkonech činí 90 %. Tyto firmy mají velmi dobrou znalost svých

trhů, ať už jde o chování zákazníků, jejich preference či společenské, technologické

a další trendy formující tyto trhy. V inovačním procesu tyto strategické znalosti

využívají pro koncipování a vývoj nových technologií a produktů, které jsou určeny

pro vzdálenější budoucnost (5+ let). Rozsah a charakter inovačních aktivit, jejichž

výsledky nejsou určeny pro bezprostřední tržní uplatnění, se podstatně liší v

závislosti na velikosti firmy a charakteru oboru.

Jedná se o velmi pestrou skupinu firem z hlediska velikosti, tempa růstu či znalostní

intenzity. Toto zjištění by mohlo být poněkud překvapivé, zejména pokud jde o

rozdíly v tempu růstu. Vysvětlení těchto rozdílů spočívá z velké části v odlišnostech

produktového trhu, na němž jednotlivé firmy působí. Například podmínky pro

inovace se podstatně liší na novém silně rostoucím trhu SW produktů pro analýzu

informací na sociálních sítích a na tradičním trhu svítidel. Srovnání uvedených dvou

produktových trhů lze dobře použít také k odlišení inovačního úsilí a rozsahu potřeb

v oblasti VaV.

Pozice globálního inovačního lídra na trhu SW pro analýzu sociálních sítí vyžaduje

neustálé produktové inovace v podobě nových vlastností či zcela nových produktů

reagující na živelný vývoj technologií a nově se objevujících potřeb zákazníků. Tyto

inovace jsou vysoce náročné na vlastní VaV. Velmi podobná je situace na trhu

elektronových mikroskopů či zdravotnických prostředků. Naproti tomu na trhu

svítidel se produktové inovace zaměřují na změnu designu či kombinaci použitých

materiálů, obojí často podléhající opakujícím se módním trendům.76

hrozba

Závislost

ekonomiky ve

smyslu

omezené

podnikatelské

autonomie

(mnoho firem

nerozhoduje o

předmětu,

zákaznících

ani ceně své

produkce)

Pro uvedené příležitosti však existují také rizika a hrozby. Některá nastanou, pokud

se nám nepodaří se vypořádat s existující závislostí ekonomiky ve smyslu omezené

podnikatelské autonomie, kde mnoho firem nerozhoduje o předmětu, zákaznících

ani ceně své produkce.

Strategické inovace jsou nedílnou součástí celkové strategie firmy. Samostatné a

nezávislé rozhodování o celkovém směřování (vizi) a strategii firmy proto významně

ovlivňuje její inovační kapacitu. Důvodem je rozsah prostoru pro inovace, tzn. oblastí

a způsobů, jak může firma inovovat. Pokud je firma například podřízenou součástí

mezinárodního koncernu odpovídající „pouze“ za zajištění výroby a distribuci, pak

je podstatně zúžen prostor, v němž bude inovovat. Nebude se příliš zabývat tím jak

zlepšit komunikaci se zákazníky, či jaké nové produkty bude koncern vyrábět za tři

nebo pět let. Pravděpodobně, v závislosti na zadání nadřízené části skupiny, se její

inovační úsilí zaměří především na procesní a technologickou optimalizaci výroby.

V souladu s hlavními závěry ověřovacích analýz realizovaných Technologickou

agenturou ČR v rámci mapování inovačních kapacit je ČR závislou ekonomikou ve

smyslu omezené podnikatelské autonomie. Mnoho firem nerozhoduje o předmětu,

zákaznících ani ceně své produkce. V této pozici je mnoho velkých firem, které

většinu produkce exportují, přičemž marketing a prodej je zcela či z velké části v

režii nadřízených částí skupiny. Masivní příliv přímých zahraničních investic v

průběhu dvou dekád vytvořil různé formy ekonomické závislosti, z nichž některé

stimulují inovační kapacitu země.

76 Technologická agentura České republiky; Hodnocení inovačních kapacit ve firmách v Česku (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 34


Firmy pod zahraniční kontrolou jsou jako celek podstatně produktivnější než

segment domácích firem.77 Jejich podíl na hrubé přidané hodnotě činil v roce 2016

přibližně 30 %, podíl na zaměstnanosti 21 %.78

Podstatně vyšší produktivita v segmentu firem pod zahraniční kontrolou a významný

podíl tohoto segmentu na celé ekonomice jsou silnými předpoklady vzniku a rozvoje

mnoha forem ekonomické závislosti. Existující statistika nevystihuje podstatu

podnikatelské autonomie firem. Podrobná analýza inovačního prostředí ve firmách

odhalila mnoho forem ekonomické závislosti.

Z pohledu inovační kapacity ČR je ekonomická závislost v řadě případů výhodná.

Zejména jde o případy, kdy se jedná o firmy, které jsou součástí globálních

technologických lídrů (například Siemens, Bosch, ABB). V Česku totiž nejsou firmy

s aspirací a kapacitou být v čele světového vývoje hlavních technologických změn,

například vyvinout vlastní autonomní vozidlo a najezdit přes milion testovacích mil v

různých podmínkách, jako si mohl dovolit Google. Možnosti využití příležitostí

pramenících ze vztahu s globálními technologickými lídry však podléhají rychlému

vývoji jak uvnitř těchto firem, tak v místní i globální ekonomice. Současný růstový

potenciál vztahu s těmito firmami pro dlouhodobou inovační kapacitu země však

může v čase erodovat.

Mnoho firem podřízených zahraničnímu koncernovému řízení postupně zvyšuje

svou roli v koncernu. S tím roste jejich podnikatelská autonomie i prostor pro

inovace. Řada předních světových firem začínala v Česku pouze výrobním závodem

či obchodní kanceláří pro lokální trh. S růstem znalostí místního prostředí a v

kontextu změn ve světové ekonomice některé firmy zvolily Česko jako strategickou

lokalitu pro rozvoj mnoha podnikových funkcí včetně vývoje, prodeje a dalších aktivit

s vyšší přidanou hodnotou.

Mnoho podob vztahu „zahraniční vlastník – místní management“ – agregátní data i

případy mnoha firem potvrzují vysokou míru ekonomické závislosti ČR na

strategickém řízení ze zahraničí. Důsledky pro inovační kapacitu však nejsou

jednoznačné. Velmi se liší mezi jednotlivými firmami. Záleží na konkrétní podobě

vztahu „zahraniční vlastník – místní management“. Inovační kapacita firmy silně

závisí na zadání ze strany nadřízené části skupiny, které se v čase vyvíjí. Dále na

míře rozhodovací autonomie místních manažerů a také na kultuře a zvyklostech v

celé skupině.

hrozba

Rostoucí

konkurence

východo-

asijských zemí

v

průmyslových

odvětvích

založených

nejen na levné

pracovní síle,

Hrozbou je také rostoucí konkurence východoasijských zemí v průmyslových

odvětvích založených nejen na levné pracovní síle, ale i na znalostně a

technologicky náročných aktivitách.

Podle materiálu Evropské komise Re-finding Industry, Defining Innovation z roku

2018 došlo v posledních letech k obrácení trendu poklesu výroby v EU, konkrétně

pokud jde o (i) podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě (nárůst o 6 % od roku

2009), (ii) zaměstnanost: s více než 1,5 milionu čistých nových pracovních míst v

průmyslu od roku 2013 a (iii) produktivitu práce: průměrný růst od roku 2009 o 2,7

% ročně, tj. vyšší než v USA a Jižní Korei (0,7%, resp. 2,3%).

77 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 18-21 78 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 41


ale i na

znalostně a

technologicky

náročných

aktivitách

Data a informace z podnikové úrovně a průmyslových odvětví ukazují, že

technologie zvyšující produktivitu v některých případech způsobují ztrátu pracovních

míst a v jiných naopak tvorbu nových pracovních míst. Celkový počet podniků a

průmyslových odvětví, u nichž dochází k růstu zaměstnanosti, však převyšuje počet

rušených pracovních míst. Součástí strategie zvládání současných vzrůstajících

podílů pracovních míst s vysokou a nízkou mzdou - polarizace pracovních míst -

musí být růst technologicky náročné výrobní práce a rozvoj souvisejících nových

dovedností. Evropa proto musí výrazně usilovat o vedoucí technologické postavení

v průmyslu, v neposlední řadě kvůli svým čistým pozitivním dopadům na trh práce.

I přes tuto zvýšenou produktivitu čelí evropský průmysl několika výzvám. Prvním

kritickým problémem je to, jak rychle se již vyvíjené a vznikající technologie šíří.

Podle jednoho odhadu dokonce v Německu, které je jinak lídrem v oblasti

průmyslové výroby, „může plný přechod k průmyslu 4.0 trvat 20 let“. Problém je

dvojí. Zaprvé jde o zvýšení počtu nových společností vstupujících na trh a o podpoře

jejich růstu. Za druhé jde o zvýšení produktivity v zavedených společnostech, které

čelí překážkám při zavádění nových technologií. Ve druhém případě mají malé a

střední podniky (MSP) tendenci používat klíčové technologie (key enabling

technologies) méně často než větší společnosti.

Například v Evropě používá průmyslové roboty 36 % dotázaných společností s 50–

249 zaměstnanci, zatímco 74 % společností s více než 1 000 zaměstnanci. Pouze

pětina společností v EU je vysoce digitalizována. Pouze jedna z pěti výrobních

společností již používala pokročilá výrobní řešení. Řešení těchto dvou aspektů

šíření technologií – vznik společností a růst firem – musí zahrnovat různé nástroje.

Druhý problém se týká rostoucí celosvětové konkurence. Globální hráči, jako je

Čína, se postupně zaměřují na zvyšování své průmyslové základny a zaměřují se

na konkrétní – často pokročilé – technologie a strategické hodnotové řetězce. Cílem

strategie Made in China 2025 je modernizace čínské průmyslové základny

zaměřená na 10 klíčových odvětví. V krátkodobém a střednědobém horizontu může

tato strategie pro některé evropské podniky představovat atraktivní příležitosti k

poskytování důležitých součástí, technologií a manažerských dovedností. Z

dlouhodobého hlediska však Made in China 2025 představuje plán substituce

dovozu.

Lze očekávat, že přístup na trh pro evropské podniky se zmenší zejména v

oblastech, kde čínské společnosti jsou schopny překonat technologickou mezeru.

Zvýšená mezinárodní konkurence je patrná také v poklesu celkové zaměstnanosti

ve zpracovatelském průmyslu v rozvinutých ekonomikách. Například ve Spojených

státech byl mezi lety 2000 a 2014 pokles asi o 10 % a v desíti z devatenácti

výrobních odvětví bylo v roce 2015 vyrobeno méně než v roce 1999. To znamená,

že je nezbytné, aby EU podporovala konkurenční rozvoj strategických hodnotových

řetězců. kde je pravděpodobné, že se v Evropě vytvoří většina budoucích

pracovních míst.


Graf 34: Zranitelnost vybraných zemí vůči strategii Made in China 2025

Zdroj: data MERICS, graf Evropská komise, Re-finding Industry, Defining Innovation

Zatřetí, stále více globalizované hodnotové řetězce a digitální transformace

strukturálně mění trh práce a povahu práce. Očekává se, že to bude mít výrazný

dopad na druhy dostupné práce. Proto jsou nezbytné velké investice do vzdělávání

a dovedností. Existuje celosvětový závod o talenty a evropská pracovní síla musí

získat dovednosti na vysoké úrovni, které bude třeba neustále zlepšovat, aby se

zvýšila zaměstnatelnost a konkurenceschopnost. Podle současných odhadů má

více než 70 milionů dospělých v EU mezery v základních dovednostech. Podniky

stále více vykazují potíže s hledáním zaměstnanců s odpovídajícími dovednostmi.

Například automobilovému průmyslu chybí vědecké, technologické, inženýrské a

matematické profily (STEM) a čelí tvrdé konkurenci o talenty z jiných odvětví.79

příležitost

Re-

industrializace

– návrat

výrobních

aktivit do

tradičních

regionů, vč.

Evropy

Jedno z hlavních témat Evropské komise a příležitostí je tzv. re-industrializace, tj.

návrat výrobních aktivit do tradičních regionů, vč. Evropy. Vzhledem k vysoké míře

industralizace Česka se nás trend návratu výrobních aktivit pravděpodobně přílíš

netýká. Nicméně může díky tomu snižovat riziko přesunu výrobních kapacit z ČR do

jiných zemí a zároveň je možnost využít návrat výrobních kapacit do sousedních

zemí (např. Německa) jako příležitost pro české firmy (např. jako subdodavatele).

Navíc podle materiálu Evropské komise Re-finding Industry, Defining Innovation

z roku 2018 došlo v posledních letech k obrácení trendu poklesu výroby v EU,

konkrétně pokud jde o (i) podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě (nárůst o 6 %

od roku 2009), (ii) zaměstnanost: s více než 1,5 milionu čistých nových pracovních

míst v průmyslu od roku 2013 a (iii) produktivitu práce: průměrný růst od roku 2009

o 2,7 % ročně, tj. vyšší než v USA a Jižní Korei (0,7%, resp. 2,3%).

Data a informace z podnikové úrovně a průmyslových odvětví ukazují, že

technologie zvyšující produktivitu v některých případech způsobují ztrátu pracovních

míst a v jiných naopak tvorbu nových pracovních míst. Celkový počet podniků a

průmyslových odvětví, u nichž dochází k růstu zaměstnanosti, však převyšuje počet

rušených pracovních míst. Součástí strategie zvládání současných vzrůstajících

79 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 13-15


podílů pracovních míst s vysokou a nízkou mzdou - polarizace pracovních míst -

musí být růst technologicky náročné výrobní práce a rozvoj souvisejících nových

dovedností. Evropa proto musí výrazně usilovat o vedoucí technologické postavení

v průmyslu, v neposlední řadě kvůli svým čistým pozitivním dopadům na trh práce.80

příležitost

Reakce na

megatrendy,

využití

interdisci-

plinárního /

multidisci-

plinárního

přístupu,

využití

kreativních

průmyslů a

využití

technologií pro

řešení

společenských

výzev, využití

bioekonomiky

Reakce na megatrendy, využití interdisciplinárního / multidisciplinárního přístupu,

využití kreativních průmyslů a využití technologií pro řešení společenských výzev,

využití bioekonomiky.

Reakce na megatrendy rozhodně patří mezi příležitosti pro podniky, jejich výzkum,

vývoj a samozřejmě také pro inovační aktivity. Jako u dalších příležitostí, mohou

megatrendy vést ke vzniku nových trhů, produkčních řetězců, obchodních modelů,

samotných produktů a služeb.

Pro účely analýzy megatrendů byl proveden desk research nejrelevantnějších

analýz, studií a materiálů z poslední doby zabývajících se tímto tématem. Bylo

identifikováno celkem 15 zdrojů, z nichž některé byly vyhodnoceny jako primární a

detailněji analyzovány z hlediska jejich přístupu k identifikaci megatrendů:

► Technologické centrum AV ČR pro Úřad vlády ČR (2016): Globální

megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje

► EYQ (2018): Megatrends 2018

► OECD (2016): OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016

► WEF (2019): Global Risks Report 2019

► ESPAS (2019): Global Trends to 2030 Challenges and Choices for Europe

Zbylé zdroje byly využity pro vytvoření širokého seznamu cca 140 aspektů

považovaných uvedenými zdroji za současné megatrendy. Těchto 140 megatrendů

bylo následně analyzováno z hlediska jejich podobnosti a společných rysů a dále

rozděleno do 9 dílčích tematických oblastí:

► Demografická změna

► Politika a vláda

► Technologie

► Ekonomika

► Klima/životní prostředí

► Zdroje

► Globalizace

► Zdraví

► Společnost

Uvedené rozdělení není ostré a jednotlivé megatrendy se mohou v některých

aspektech překrývat nebo na sebe vzájemně působit.

Obecně lze konstatovat, že studie soukromého sektoru se zaměřovaly na trhy,

business a nové příležitosti a megatrendy, jež je ovlivňují. Mezinárodní organizace,

Evropskou komisi nevyjímaje, zabíraly širší spektrum, nicméně důraz byl na sociální

oblasti a životní prostředí. Práce z oblasti bezpečnosti pak zdůrazňovaly globální

megatrendy politického charakteru.

Dále je možné konstatovat, že ze všech definic vyplývá, že megatrend má charakter

dlouhodobějšího procesu a ovlivňuje širokou škálu oblastí budoucí podoby našeho

světa. Většina studií vnímá působení megatrendů v časovém horizontu 10 a více let

80 Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation, strana 15


a případné trendy v kratším časovém horizontu nazývá jinou terminologií (př. viz

ESPAS). Časový horizont pod 10 let se vyskytuje pouze ve studii EY.

EY označuje megatrend jako trend, který je definován současností a utváří

budoucnost prostřednictvím jeho vlivu na podnikání, ekonomiky, různá průmyslová

odvětví, společnost a životy jednotlivců. Časový horizont se pohybuje v rámci 3-10

let.

Technologické centrum AV ČR ve své studii zpracovanou pro Úřad vlády definuje

megatrendy jako dlouhodobé transformační procesy, které v delším časovém

horizontu ovlivňují naše myšlení, aktivity, organizace společnosti a budoucí realitu

světa. Megatrend se vyvíjí dlouho dobu, řádově desítky let, a většinou je kolektorem

řady navzájem se podporující a doplňujících dílčích trendů.

OECD definuje megatrend jako rozsáhlé společenské, ekonomické, politické,

environmentální a technologické změny, které sice působí pomalu, ale pokud

„zakoření“, mají velmi hluboký a přetrvávající dopad na veškeré, a to nejen lidské

aktivity, procesy a vnímání. Očekává se, že budou mít silný dopad na výzkumné a

inovační systémy v následujících 10-15 letech a více.

Studie ESPAS definuje megatrendy jako jevy, které již probíhají a je téměř nemožné

je změnit v následující dekádě. Jsou to nezvratitelné jistoty, které nyní máme.

Časový horizont 10 let a více.

Trendem je dle WEF dlouhodobý proces, který již probíhá a může zesílit globální

rizika a/nebo mění vztah mezi těmito riziky. Může mít pozitivní i negativní dopady.

Rizikem je pak událost, která v případě, že nastane, bude mít výrazné negativní

dopady na mnoho zemí nebo odvětví v následujících 10 letech.

Samostatným (mega)trendem pak je využívání interdisciplinárních a

multidisciplinárních přístupů, propojování společenských a humanitních věd

s technologiemi, podpora kreativních průmyslů – a to vše právě s ohledem na

existující megatrendy a společenské výzvy.

Mění se společenské trendy a životní styl. Na významu získává psychosociální

rozvoj člověka, rozvoj jeho “měkkých” dovedností. Do popředí vstupují etické

základy společenské koexistence založené na toleranci, vzájemném respektu,

odpovědnosti a nediskriminace s ohledem na rasu, etnický původ, národnost,

pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či

světový názor, které prostupují všemi oblastmi identifikovanými v tomto programu.

Výzvy a příležitosti, které s sebou nese 21. století, mají dopad na fyzické i duševní

zdraví člověka.

Dynamické společenské změny jsou poháněny mj. i rozvojem digitalizace, internetu

věcí, internetu služeb, virtuální reality, robotizace, kybernetiky nebo umělé

inteligence a dalších nových technologií. Ty mají – kromě ekonomických dopadů – i

dopady na pracovní, sociální a kulturní život člověka.

Potřebná je reflexe a adaptace společnosti na výzvy spojené s její atomizací a se

stárnutím populace v České republice. Migrační a integrační procesy jsou spojeny s

novými nároky jak na „domácí“ sociální mobilitu, tak na problémy migrace spojené

s adaptačními nároky a s kreativní reflexí v oblastech filosofické a historické. Cílená

migrační politika bude muset být vedena i v kontextu zajištění dostatku

kvalifikovaných lidí v souvislosti s využíváním nových ekonomických příležitostí,

vycházejících např. z principů čtvrté průmyslové revoluce, a to ruku v ruce s

reformou vzdělávacího systému.


S tím souvisí rozvoj komunikačních kompetencí a cizích jazyků, stejně jako

inteligentní komunikace v interakci člověk-stroj a průmyslové komunikace stroj-stroj.

Na proměnu lidského života, formování společnosti a vnímání světa mají rovněž

nemalý vliv média včetně sociálních sítí a mobilních platforem. Tvoří se tak prostor

pro nové formy osobního vyjadřování, podnikání a komunikace mezi jednotlivci nebo

subjekty.

Zapojení společenských a humanitních věd do projektů výzkumu, vývoje a inovací

přispívá legitimnímu rozvoji interakce mezi občanem, státem, společností a

mezinárodním prostředím daným evropskou integrací a globalizací, a k odpovědné

tvorbě veřejných politik a služeb orientovaných na občana. Potřebná je i reakce na

výzvy spojené s participací občanů na státní či lokální správě, a to nejen aktivní či

pasivní politickou, ale i dobrovolnickou či komunitní, které pomáhají vytvářet

soudržnost celého společenského systému.

Nové ekonomické příležitosti, které s sebou přináší zejména čtvrtá průmyslová

revoluce, digitální a kreativní ekonomika nebo principy otevřených inovací a dat

apod. vyžadují vytvoření legislativy, která bude aplikovatelná v digitální praxi a

současně bude reflektovat budoucí sociální, kulturní a ekonomické změny. Je také

nutné nalézat synergie mezi různými mechanismy veřejného a soukromého

financování a mezi různými místními a regionálními portfolii, např. v rozvojovém

principu entrepreneurial discovery process (EDP).

Pro rozvoj těchto nových příležitostí je zásadní propojování společenskovědního a

technického výzkumu. Výsledky výzkumu a vývoje ve společnosti, resp. inovace,

nové technologie a změny s nimi spojené, vykazují rychlejší tempo, než je schopnost

společnosti tyto změny absorbovat. Systém podpory výzkumu, vývoje a inovací by

proto měl obsahovat – vedle podpory inovačního procesu jako celku - i principy

odpovědného výzkumu a inovací včetně jeho genderové dimenze. Interdisciplinarita

a diverzita jsou důležitým aspektem správně cílené podpory výzkumu, vývoje a

inovací včetně optimalizace podpůrných nástrojů a hodnocení souvisejících politik.81

Do ekonomického prostředí stále častěji vstupuje inovační potenciál v kombinaci s

uměním, novými technologiemi a designem. Strategické využívání designového

myšlení zaměřené na uživatele může vést k inovacím výrobků, obchodních modelů,

organizačním inovacím a jiným formám netechnologických inovací. V souvislosti s

digitalizací, využíváním nových technologií, virtuální reality, internetu a médií vedou

tvůrčí činnosti k vytváření nové nabídky a poptávky, novým obchodním modelům a

tvorbě přidané hodnoty národního hospodářství.82

příležitost

Využití nových

technologií a

technolo-

gických trendů

(např. umělá

inteligence,

strojové učení,

blockchain,

Neustále se zvyšující dynamika technologické změny je stále aktuální, výrazně se

však zkracuje doba difuze nových technologií a jejich přijetí většinovou společností.

Technologie pronikají takřka do všech oblastí života společnosti. Technologiemi se

nemyslí v úzkém slova smyslu pouze produkty technického charakteru, ale i

systémové služby, zdravotnické technologie nebo nové léčebné postupy. Svět se

pomalu ale jistě virtualizuje. Zvyšující se očekávání spotřebitelů povede firmy k

dalším inovacím. S digitálními inovacemi a ostatními silami dochází k rozpouštění

hranic mezi různými oblastmi ekonomiky, vznikají tak v podstatě nová odvětví, která

nelze řádně nebo velmi stěží zařadit do tradičních odvětvových kategorií. Příkladem

81 Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA, strana 4-6 82 Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA, strana 6


rozšířená a

virtuální

realita, internet

věcí,

robotizace a

autonomní

stroje aj.),

zavedení

principů

Iniciativy

Průmysl 4.0

může být Amazon – jedná se o maloobchodní, technologickou, logistickou nebo

potravinářskou společnost?

Během následujících let se firmy stanou převážně digitalizované, což umožní

vysokou integraci a efektivitu výroby, doručovacích procesů nebo např.

produktového designu. Náklady na vybavení a počítačovou techniku budou nadále

klesat, zatímco nárůst využití metod „open source“ vývoje poskytne větší příležitost

pro úspěch nových firem, jednotlivců a podnikatelů na nových trzích.

Zároveň klesající cena výpočetní techniky, pokroky ve strojovém učení a umělé

inteligenci budou mít disruptivní dopad na trhy práce. Nicméně i nové technologie

zajistí nová pracovní místa, která v současnosti nemusí vůbec existovat. Změnu

budoucí povahy práce však nezapříčiní pouze technologie, ale také např. již

zmiňované stárnutí populace, příchod nové generace pracujících, vyšší flexibilita

pracovních úvazků nebo rostoucí příjem společnosti. Kromě pozitivního působení

technologické změny přináší tento megatrend řadu negativních dopadů, zejména

zvýšenou spotřebu materiálu či zvyšující se technologickou mezeru mezi vrstvami

společnosti. Technologie nezasáhnou pouze podnikovou sféru, jsou rovněž

důležitým faktorem pro positioning Evropy jako celku. Je zde riziko, že Evropa bude

technologicky zastíněna Čínou a Spojenými státy, v současnosti je však velmi dobře

vybavena pro zvládnutí této výzvy.

OECD ve svém reportu Science, Technology and Innovation Outlook 2016 uvádí

celou škálu klíčových a nově vznikajících technologií pro budoucnost a v podstatě

tak pokrývá technologie zmíněné v ostatních čtyřech studiích, ze kterých tento text

vychází. Dělí je do následujících 4 kategorií:

1. Digitální technologie

2. Biotechnologie

3. Pokročilé materiály

4. Energie a životní prostředí83

Graf 35: Přehled technologií pro budoucnost

Zdroj: OECD (2016): Science, Technology and Innovation Outlook 2016

Integrace rozdílných klíčových technologií (KETs) je jednou z klíčových částí

Horizontu 2020, rámcového programu EU pro výzkum a inovace. V roce 2009 si EU

83 OECD; OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016


jako KETs definovala následujících 6 oblastí: Mikro a nanoelektronika,

Nanotechnologie, Průmyslová biotechnologie, Pokročilé materiály, Fotonika a

Pokročilé výrobní technologie. Nedávná studie vypracovaná pod záštitou Evropské

komise navrhuje aktualizaci tohoto výčtu, a to v podobě:

► Sloučení 4 stávajících KETs do dvou širších kategorií (materiály a

nanotechnologie; fotonika a mikro-/nano-elektronika)

► Rozšíření KET „průmyslová biotechnologie“ na „technologie přírodních věd“

► Přidání dvou nových základních oblastí:

► Umělá inteligence

► Digitální bezpečnost a propojenost

Předpokládá se, že KETs budou i nadále prioritou strategií EU, jelikož právě tyto

technologie skýtají velmi široké spektrum využití napříč všemi odvětvími a budou

mít nevídaný dopad na produktivitu, růst, pracovní místa a celkovou

konkurenceschopnost evropského průmyslu. Blíže se věnovat jednotlivým

uvedeným technologiím není účelem této kapitoly, detailní informace o

technologických megatrendech a jejich možný dopad na český výzkum, vývoj a

inovace je možné nalézt ve studii technologických megatrendů připravovaných

Technologickým centrem ČR.

Řada vyspělých zemí se již několik let zabývá nástupem 4. průmyslové revoluce,

která zásadním způsobem mění povahu průmyslu, energetiky, obchodu, logistiky a

dalších částí hospodářství i celé společnosti. I když jsou předpokládané dopady této

revoluce celospolečenské, v jejím centru pozornosti stojí průmyslová výroba (proto

se iniciativa na podporu průběhu 4. průmyslové revoluce nazývá ve SRN Industrie

4.0, u nás používáme termín Průmysl 4.0). Studie, ale i první výsledky průmyslové

praxe, potvrzují, že jednotlivé elementy této revoluce, opírající se např. o Internet

věcí či Industriální internet (v terminologii OECD), kyberneticko-fyzické systémy a

umělou inteligenci budou mít opravdu ekonomické i společenské transformační

dopady.

Česká republika i přesto, že patří mezi nejindustriálnější země Evropy, není na

příchod těchto změn dostatečně připravena. Musí proto urychleně věnovat

pozornost příležitostem a rizikům plynoucím ze 4. průmyslové revoluce a na tuto

revoluci se řádně připravit. Iniciativa Průmysl 4.0 je vlastně návodem, jak přípravu

zorganizovat a uskutečnit.84

1.3. ZDROJOVÉ DOKUMENTY A VYUŽITÁ LITERATURA

► Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, 24. 4.

2019

► Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation; 2018

► Evropská komise; SBA Fact Sheet & Scoreboard, 2018

► Evropská komise; Zpráva o České republice 2019

► Information Technology and Innovation Foundation; Which Nations Really Lead in Industrial

Robot Adoption?; 2018

► Iniciativa Průmysl 4.0

► Institut umění – Divadelní ústav; Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (II. svazek);

2015

84 Iniciativa Průmysl 4.0, strana ii


► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Analýza vývoje ekonomiky ČR; 2019

► OECD; Science, Technology and Innovation Outlook 2016

► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu,

vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017

► Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix; 2019

► Světová banka; Doing Business 2019 (Economy Profile Czech Republic); 2019

► Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických

dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit); 2019

► Technologická agentura České republiky; Hodnocení inovačních kapacit ve firmách v Česku

(INKA 2 – Mapování inovačních kapacit); 2019

► Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích

analýz; 2016

► Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA; 2017

► Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného

společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA; 2017

► UNICO.AI; Analýza patentů českých původců dle jejich vlastnictví; 2019

► Úřad vlády ČR; Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje

(Seznam globálních megatrendů); 2016

Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument – Příloha č. 1 80

2. VEŘEJNÝ VÝZKUM A VÝVOJ

Text v oblasti Veřejný výzkum a vývoj je strukturován do následujících tematických okruhů:

► Infrastruktura pro veřejný výzkum a vývoj

► Základní charakteristika veřejného výzkumu a vývoje

► Zapojení do komunitárních programů a internacionalizace

► Řízení výzkumu a vývoje

► Příležitosti a hrozby pro veřejný výzkum a vývoj

2.1. SHRNUTÍ

Základní charakteristika veřejného výzkumu a vývoje

Celkové výdaje na výzkum a vývoj (VaV) v ČR vykazují v delším časovém horizontu vytrvalý růst

a absolutní výše celkových výdajů na VaV v roce 2018 poprvé přesáhla 100 mld. Kč. Výdaje na VaV

z veřejných zdrojů v roce 2018 dosáhly 41,3 mld. Kč, přičemž rostl jak příspěvek Evropské unie, tak

státního rozpočtu. V ukazateli „Výzkum a vývoj financovaný z veřejných domácích zdrojů – podíl na

HDP“ jsme s hodnotou přesahující 0,6 % HDP nad průměrem zemí Evropské unie.

V období mezi lety 2007 a 2016 vzrostly celkové výdaje na výzkum a vývoj (včetně soukromých výdajů)

v regionech České republiky v průměru o 84 %, tento nárůst se však v jednotlivých krajích výrazně lišil.

V absolutní hodnotě je nejvíce financí vynakládáno na výzkum a vývoj nadále v Praze, avšak významný

podíl na celkových výdajích v České republice získaly také Jihomoravský a Středočeský kraj.

Problémem také je rozdílná a v mnoha případech nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních

systémů.

Rozdíly v inovační výkonnosti krajů dokládá rovněž Regional Innovation Scoreboard Evropské komise.

Z výsledků za rok 2019 vyplývá, že nejsilnějším regionem je Praha, která je zařazena do kategorie

silných inovátorů. Další regiony (kategorie NUTS II) jsou průměrnými inovátory. Nejslabším z tohoto

pohledu je region Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj). V průběhu období 2011 – 2019 se čtyři

regiony zhoršily a čtyři regiony se naopak zlepšily.

Vedle růstu výdajů na VaV roste i počet zaměstnanců v této oblasti. V roce 2017 pracovalo ve výzkumu

a vývoji přes 100 tis. zaměstnanců (107 733 osob, tj. meziroční nárůst o 7 858 zaměstnanců). Při

přepočtu na FTE bylo ve VaV zaměstnáno 69 736 osob (meziroční nárůst o 3 953 osob). K růstu počtu

zaměstnanců ve VaV dochází jak v podnikatelském, tak i veřejném sektoru.

Počet výzkumníků ve veřejném sektoru sice roste, nicméně již nyní se projevuje nedostatek odborníků

na trhu práce. V souvislosti s růstem výdajů na VaV (jak z veřejných zdrojů, tak ze strany podniků)

a nově vybudovanými výzkumnými centry lze očekávat i v budoucnu zvýšenou poptávku po

kvalifikované pracovní síle, zároveň nedostatek výzkumníků může právě rozvoj výzkumných center

i rozvoj výzkumných aktivit v podnicích podvazovat. Problémem může být i nedostatek kvalifikovaných

odborníků potřebných pro řízení VaV na národní i regionální úrovni.

Jednou z hlavních slabých stránek veřejného výzkumu a vývoje je jeho většinově nedostatečná

výkonnost a kvalita. Pokud se zaměříme podrobněji na mezinárodní srovnání kvality publikačně

oborových skupin v Česku a porovnáme Česko s velikostně srovnatelnými evropskými zeměmi

Rakouskem, Nizozemskem, Dánskem, Belgií a dále také s průměrem EU15, tak se nacházíme

v podprůměru.

K obdobným závěrům došla také Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Ta provedla v roce

2018 Analýzu dopadů grantové podpory Grantové agentury České republiky (GA ČR), která se mimo

jiné snažila zjistit, zda intervence GA ČR vedou k tvorbě excelentních výsledků a zda existuje v této

oblasti rozdíl mezi jednotlivými skupinami grantových projektů. Závěrem této analýzy bylo, že ve většině

významných oborů v ČR intervence GA ČR nevedou k realizaci hraničního výzkumu, vysoce citované


práce a články v nejprestižnějších časopisech v příslušných oborech vznikají v nedostatečném počtu.

V mezinárodním kontextu se ani v případě excelentních grantů nejedná o rozdílové výsledky, které by

výrazněji převyšovaly průměr všech výsledků v Rakousku nebo v Belgii. Nutno dodat, že ve srovnání

se státy EU13 je kvalita a výkonnost českého výzkumu nadprůměrná.

Nedostatečná kvalita českého výzkumu je částečně zachycena také v nejnovějším European Innovation

Scoreboard 2019, kde jeden ze sledovaných parametrů v kategorii atraktivnost výzkumného systému

je počet publikací v nejvíce citovaných publikacích. V této kategorii dosahujeme pouze 44 % průměru

Evropské unie (pozitivním faktem je, že od roku 2011 jsme se zlepšili z původních 37 %).

Jedním z důvodů nedostatečné výkonnosti a kvality výzkumu může být nedostatečná velikost

výzkumných týmů a roztříštěnost realizace výzkumu. Oproti původním očekáváním (formulovaným

například při přípravě Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013 a také v ostatních

strategických dokumentech) z různých důvodů nedošlo ke koncentraci kapacity do excelentních

pracovišť a ustanovení kritické masy v jednotlivých oborech. Někdy došlo naopak k rozdrobení kapacit,

duplicitám a další fragmentaci systému – což se týká především veřejných vysokých škol.

Další slabou stránkou je nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou. Můžeme konstatovat,

že se jedná o evergreen české výzkumné politiky, který trvá již mnoho let. Nízkou spolupráci mezi

výzkumným a aplikačním sektorem lze poměrně dobře ilustrovat prostřednictvím finančních toků

(respektive výdajů), které byly na VaV aktivity veřejných výzkumných organizací vydány podnikatelským

sektorem. Podnikatelské zdroje byly totiž téměř výhradně využívány v podnikatelském sektoru, podpora

veřejného sektoru VaV z tuzemských podnikatelských zdrojů byla velmi malá, v průměru za

vysokoškolský a vládní sektor dosáhla necelé 2,7 mld. Kč (tj. 0,75 mld. Kč a 1,9 mld. Kč).

Také podle údajů European Innovation Scoreboard 2019 zaostáváme v oblasti spolupráce podnikové

sféry s akademickou za průměrem Evropské unie. Konkrétně v parametru v parametru Private co-

funding of public R&D exp. na 71 % průměru EU.

Naopak podíl objemu prostředků z podnikových zdrojů, které financují výzkum realizovaný vysokými

školami a neuniverzitními výzkumnými institucemi (např. Akademií věd) vztažený k celkovým výdajům

privátní sféry na výzkum je plně srovnatelný například s Německem. Problémem z tohoto úhlu pohledu

tak jsou spíše nižší podnikové výdaje na VaV v porovnání s vyspělými zeměmi.

Nedostatečnou spolupráci výzkumné sféry s podnikovou potvrzuje také nedostatečné využití výsledků

VaV v praxi a nízké příjmy z komercializace výsledků. Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla

výše celkových příjmů z licenčních poplatků za patenty v roce 2017 výrazného propadu

o 1,4 mld. Kč. Tento výsledek je relativní, protože při nezapočítání dominujícího subjektu (konkrétně

Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR) by ve srovnání s rokem 2016 došlo

k celkovému navýšení přijatých licenčních poplatků za patenty. Poměrně nízké jsou licenční příjmy

z nových (tj. v daném roce nově uzavřených) licencí.

Jedním z hlavních problémů, který stojí za nízkým využitím výsledků VaV v praxi je podle některých

expertů fakt, že není dostatečně podporována fáze mezi výsledkem výzkumu a navazujícími aktivitami

vedoucími k jeho komercializaci. Dalším problémem je celkově nízká patentová aktivita. Dalším z

určujících faktorů může být i délka procesních postupů při transferu znalostí do praxe (např. délka a

náročnost patentových řízení, “opatrnost” při vstupu do rizik spojených s transferem znalostí a spoléhání

se a vyčkávání na dotační tituly podporující transfer znalostí a s tím spojená krátkodobost spolupráce

mezi konkrétními subjekty akademické a aplikační sféry). Problémy způsobují také ne vždy zcela jasná

pravidla veřejné podpory, která odrazují oba typy subjektů od intenzivnější spolupráce, a dále

problematika hospodářských a nehospodářských činností vysokých škol a výzkumných organizací,

které je odrazují od komerční spolupráce.

Z rozhovorů s experty vyplynulo, že dalším z problémů českého veřejného výzkumu je realizace

výzkumných projektů tzv. na jistotu. To znamená, že nové, riskantní nápady se v grantových soutěžích

objevují poskrovnu a rizikový výzkum je realizován jen ve velmi malé míře. Není zájem o realizaci

dlouhodobých výzkumných záměrů (projektů), které jsou rizikové (protože jsou realizovány například


v nové oblasti, s novým přístupem atd.), časově a finančně náročné, ovšem následně s potenciálem

daleko vyšších přínosů – z hlediska vzniku unikátních výsledků, know-how i z hlediska následné

komercionalizace.

Infrastruktura pro veřejný výzkum a vývoj

Zejména díky intervencím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013 bylo

vybudováno osm center excelence a čtyřicet regionálních výzkumných center (tzv. VaVpI center). Tato

centra byla vybavena moderním vybavením, díky kterému byl vyrovnán jeden z největších hendikepů

českých pracovišť vůči rozvinutým západním zemím – tj. nedostatečná infrastrukturní a přístrojová

vybavenost. Podpořená centra tak v současné době disponují moderním vybavením evropské a mnohdy

i světové úrovně.

Některým centrům se daří etablovat na evropské a mezinárodní scéně a zapojují se do prestižních

mezinárodních projektů, jiným se zase daří úspěšně navazovat spolupráci s aplikační sférou. Velkou

příležitostí tak je využití kvalitní a špičkově vybavené výzkumné infrastruktury pro ekonomickou

transformaci, navázání mezinárodní spolupráce, zvýšení kvality a efektivity veřejného výzkumu

a provázanosti výzkumu s poptávkou firem a společnosti po inovacích. Již existují příklady vzniku

a rozvoje technologických a inovačních gravitačních center (klastrů, hubů) kolem výzkumných center,

které jsou atraktivní pro příchod technologických firem zaměřených na aktivity výzkumu, vývoje a inovací

nebo podněcují vznik nových firem.

Vedle řady příležitostí spojených s existencí kvalitní výzkumné infrastruktury existují i jisté hrozby,

zejména z hlediska jejich dalšího rozvoje a (finanční) náročnosti jejich údržby a financování reinvestic.

Zapojení do komunitárních programů a internacionalizace

Přestože dochází k postupnému zlepšování, stále je český veřejný výzkum slabě zapojen do

komunitárních programů a také vykazuje oproti vyspělým zemím menší zapojení do mezinárodní

výzkumné spolupráce. To se odráží zejména v nízkém čerpání zdrojů z evropských komunitárních

programů (ve stávajícím období jde zejména o program Horizon 2020). Příčiny tohoto stavu mohou být

například nízká kvalita podávaných výzkumných projektů, chybějící systémové pobídky k účasti

v mezinárodních programech (na úrovni celého systému i jednotlivých institucí) nebo také dostatek

financí na výzkum a vývoj z národních prostředků, na které je zároveň jednodušší dosáhnout.

Dalším důvodem nízké úspěšnosti ve výzvách je často nedostatečná kapacita a malá znalostní

základna administrativních pracovníků na českých VaV institucích, kteří poskytují podporu vědeckým

pracovníkům při předkládání projektů do rámcových programů.

Česko tak do programu Horizon 2020 více přispívá, než kolik z něho čerpá. V tomto ohledu patříme

mezi šest nejhorších zemí Evropské unie. Česká úspěšnost v programu Horizon 2020 i v jeho

předchůdci Rámcovém programu 7 se v posledních letech v podstatě zásadně nemění. Mezi příčinami

tohoto stavu může být i fakt, že je pro české výzkumné týmy obtížné proniknout do etablovaných

(západo)evropských sítí výzkumných konsorcií, která tyto projekty opakovaně získávají.

Vzhledem k obecně nízké míře zapojení do komunitárních programů je příležitostí využít prostředky,

které v novém rozpočtovém období v těchto nástrojích budou k dispozici. Vzhledem k tomu, že například

nový program v oblasti VaV Horizon Europe má podle předpokladů disponovat s rozpočtem až 100 mld.

EUR, je na místě motivovat české výzkumníky a podniky k co největšímu zapojení do tohoto programu.

Cílem pak není jen využít tento rozpočtový balík prostředků, ale také navázat mezinárodní partnerství

a obecně tak přispět ke zvýšení kvality výzkumu a následnému uplatnění výsledků VaVaI v praxi.

Další z indikátorů internacionalizace výzkumu a zároveň významné měřítko kvality publikací je působení

českých autorů v mezinárodních autorských kolektivech vědeckých publikací. V posledních pěti letech

došlo ke zvýšení podílu kvalitních publikací vytvořených v mezinárodním kolektivu autorů, oproti

výhradně českým publikacím. Nicméně stále jsme podle European Innovation Scoreboard 2019 v

parametru International scientific co-publications na 91 % průměru Evropské unie.


Slabá internacionalizace českého výzkumu se odráží i v relativně nízkém počtu zahraničních

výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, tak ve

vysokoškolském sektoru působilo 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 %.

Zároveň však jsou největší skupinou zahraničních výzkumníků pracovníci ze Slovenska.

Mezi příčinami tohoto stavu je zejména nedostatečná připravenost výzkumných institucí na fungování

se zahraničními pracovníky, ať už se to týká jazykové vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou

v češtině, podpůrný personál neumí cizí jazyky apod.), platové úrovni, kvality řízení lidských zdrojů nebo

podpory zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek, zaměstnání pro partnera

nebo partnerku apod.).

Řízení výzkumu a vývoje

Současný systém řízení VaVaI se vyznačuje poměrně nepřehlednou situací v úloze a odpovědnostech

jednotlivých orgánů státní správy za dílčí aspekty řízení a implementace výzkumné a inovační politiky.

Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného výzkumu a vývoje také

nedostatečná kvalita řízení samotných výzkumných organizací.

Problémem je také zastaralá legislativa a vysoká administrativní zátěž napříč celým VaV systémem.

Příprava zásadní novely nebo nového zákona, který by umožnil modernizaci celého systému podpory

VaVaI, včetně například snížení doby "time to grant" nebo snížení administrativní zátěže, podle

posledních informací nedávno začala. Zároveň se jedná o jeden ze záměrů Inovační strategie České

republiky 2019-2030. Vysoká administrativní zátěž souvisí vedle zastaralé legislativy a formalistickým

přístupem řady aktérů také s výše uvedenou komplikovaností a roztříštěností systému řízení

a financování VaVaI.

Před vytvořením Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu,

vývoje a inovací (Metodika 17+) nebyl aplikovaný výzkum realizovaný ve veřejném výzkumném sektoru

adekvátně hodnocen. Příležitostí tak je využít novou Metodiku 17+ takovým způsobem, aby právě

výzkumné organizace a jednotliví aktéři (vedení výzkumných organizací, výzkumných týmů i samotní

výzkumníci) byli motivování ke spolupráci s komerční (respektive aplikační) sférou, transferu technologií

a využití výsledků VaV v praxi.

Příležitosti a hrozby pro veřejný výzkum a vývoj

V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním ekosystému také stát a státní

(veřejné agentury), a to z hlediska poptávky po využití výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky

po inovačních řešeních. Z tohoto pohledu je v českém veřejném prostoru významná příležitost dalšího

rozvoje spolupráce výzkumných organizací a institucí veřejné správy při využití výsledků výzkumu

a vývoje, respektive rozvoje poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné správy a využití

výsledků VaV ve veřejné správě a ve veřejném prostoru (včetně strategického plánování, rozvoje

regionů a sociálních inovací).

Velkou příležitostí je také schopnost reagovat na současně megatrendy (společenské výzvy a

technologické trendy). To je příležitost jak pro veřejný výzkum, tak samozřejmě i pro podniky, jejich

výzkum, vývoj a samozřejmě také pro inovační aktivity. Adekvátní (a včasná) schopnost reagovat na

trendy může ve výsledku vést ke vzniku nových trhů, produkčních řetězců, obchodních modelů,

samotných produktů a služeb.

Samostatným (mega)trendem pak je využívání interdisciplinárních a multidisciplinárních přístupů,

propojování společenských a humanitních věd s technologiemi, podpora kreativních průmyslů – a to

vše právě s ohledem na existující megatrendy a společenské výzvy. Příležitostí je také využití principů

open access a open science.

V Česku se ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního

vlastnictví, což se projevuje nízkým počtem udělovaných národních a zahraničních patentů. Příležitostí

tak je další rozvoj nástrojů podpory ochrany duševního vlastnictví, mj. například zvýšením povědomí

o ochraně duševního vlastnictví (spoluprací se vzdělávacím systémem, aktivitami v komerční sféře),


zvýšením využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem,

a využíváním patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů.

Do budoucna je třeba se připravit na pokles prostředků z Fondů EU směřujících do Česka a jeho

regionů, a to kvůli jejich zvyšující se konvergenci (z pohledu HDP na obyvatele) a

konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu v nadcházejícím programovém období 2021 – 2027 dojde

pravděpodobně ke zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU ze strany

národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riziko menšího zájmu

o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu jde o příležitost ke snížení

„závislosti“ na dotacích z Fondů EU.



Základní charakteristika veřejného výzkumu a vývoje

silná stránka

Dynamický

rozvoj

výzkumného

sektoru –

relativně

rychlý růst

výdajů na VaV

i počtu

výzkumníků

ve veřejném

sektoru

Podle Analýzy stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání

se zahraničím v roce 2017 vykazují celkové výdaje na VaV v ČR v desetileté časové

řadě za roky 2008−2017 v průměru dlouhodobý růst a absolutní výše celkových

výdajů poprvé přesáhla 90 mld. Kč. Pravidelný meziroční růst byl ve sledovaném

období narušen pouze v roce 2016, průměrné tempo přírůstku je kladné a činí

6,83 %.

Pokud se podíváme na dynamiku meziročního růstu HDP, je možné sledovat, že

průměrné tempo přírůstku bylo také kladné, nicméně bylo pouze 1,4 %, což

odpovídá i tomu, že ukazatel R&D Intensity měl v minulých letech (2010−2014)

rostoucí trend. Mezi lety 2015 a 2016 byl meziroční růst HDP významně vyšší, než

meziroční růst (resp. pokles) celkových výdajů na VaV, proto sledujeme pokles

ukazatele R&D Intensity. V roce 2017 vzrostly výdaje na VaV o 12,8 % a HDP pouze

o 4,3 %, díky tomu meziročně vzrostla intenzita VaV, a to z 1,68 % na 1,79 %,

průměrné tempo přírůstku intenzity VaV mezi lety 2008−2017 bylo 0,042 p. b.

Ekonomika ČR tedy v letech 2015 a 2016 rostla rychleji než celkové výdaje na VaV,

v roce 2017 však můžeme opět sledovat, že tempo růstu celkových výdajů na VaV

je vyšší než růst HDP.85

Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu86 z října 2019 pak celkové

výdaje na výzkum a vývoj dosáhly v roce 2018 103 mld. Kč, což představuje 1,9 %

HDP. Rostly výdaje na VaV jak ze strany státu a z programů Evropské unie,

nejvýrazněji pak ze strany podniků.

Graf 36: Kolik peněz se vynakládá na výzkum a vývoj

Zdroj: ČSÚ, Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách

Výdaje na VaV z veřejných zdrojů v roce 2018 dosáhly 41,3 mld. Kč, přičemž rostl

jak příspěvek Evropské unie, tak státního rozpočtu. V ukazateli výzkum a vývoj

financovaný z veřejných domácích zdrojů – podíl na HDP jsme s hodnotou

přesahující 0,6 % HDP nad průměrem zemí Evropské unie. Na financování vládního

85 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 15 86 Český statistický úřad; prezentace Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 2, 8, 12, 22


sektoru byly vynaloženy v roce 2018 výdaje ve výši 16,8 mld. Kč a ve

vysokoškolském sektoru ve výši 22,1 mld. Kč.

Graf 37: Kdo financuje výzkum a vývoj z veřejných zdrojů


Dlouhodobý růst celkových výdajů na VaV v ČR ve sledovaném období byl

v posledních letech způsoben zejména trvalým růstem podnikatelských zdrojů

(průměrné tempo růstu bylo 8,45 %), podnikatelské zdroje si udržují od roku 2010

rostoucí trend, v roce 2017 činily 53,8 mld. Kč, tj. o 11,66 % více, než tomu bylo v

předešlém roce. Další složkou celkových výdajů, která přispěla k dlouhodobému

růstu celkových výdajů na VaV, jsou veřejné tuzemské zdroje. Tyto výdaje

vykazovaly sice nižší avšak relativně stabilní tempo růstu (průměrné tempo růstu

bylo 3,79 %), v roce 2017 poprvé přesáhly 30 mld. Kč a jejich absolutní výše činila

31,2 mld. Kč.

Další a neméně významnou složkou celkových výdajů na VaV jsou zahraniční

veřejné zdroje (tj. primárně zdroje přímo z rozpočtu EU, ať už z Fondů EU,

komunitárních programů a dalších nástrojů), jejichž růst se začal významněji

projevovat v roce 2011, a to v souvislosti s čerpáním z fondů EU v programovém

období 2007–2013, ke kulminaci těchto zdrojů dochází v letech 2014 a 2015.

Meziroční pokles celkových výdajů na VaV v roce 2016 byl způsoben zásadním

snížením zahraničních veřejných zdrojů, které klesly na hodnotu 2,7 mld. Kč (pokles

o 11,2 mld. Kč), tj. přibližně na úroveň roku 2010, což souvisí s přechodem na nové

programové období čerpání Fondů EU (podrobněji viz kapitola 3 – Podpora

výzkumu, vývoje a inovací v ČR z evropských prostředků). V roce 2017 můžeme


Výrazný pokles zahraničních veřejných zdrojů v roce 2016 ovlivnil strukturu výdajů

dle jejich druhu. Zatímco ještě v roce 2015 tvořily mzdové náklady ve výši 39,2 mld.

Kč cca 44 % celkových výdajů na VaV, v letech 2016 a 2017 překročily 50 %

(konkrétně dosáhly podílů 52 % a 52,4 %). Meziroční nárůst mzdových výdajů v roce

2016 přibližně odpovídal předchozím rokům (v roce 2016 zaznamenaly meziroční

nárůst o 2,5 mld. Kč, v letech 2014 a 2015 to bylo 3,9 a 1,8 mld. Kč), v roce 2017

však mzdové výdaje vzrostly o 5,7 mld. Kč, což představuje nejvyšší meziroční

nárůst za posledních 10 let. Je nutné podotknout, že posílení podílu mzdových

výdajů bylo vyvoláno zásadním meziročním snížením kapitálových výdajů

(investičních nákladů) v roce 2016 (pokles z 18,3 mld. Kč v roce 2015 na 7,4 mld.


Kč v roce 2016), ani v roce 2017 nedošlo k významnějšímu nárůstu kapitálových

výdajů.

Výdaje na VaV financované z veřejných zdrojů ČR vykazují v období 2008–2017

vyrovnaný trend. Po postupném mírném nárůstu na hodnotu 0,66 % HDP v roce

2013 došlo v následujících třech letech k mírnému poklesu až na úroveň 0,60 %

HDP v roce 2016. V roce 2017 pak opět vzrostly, a to na 0,62 %, v tomto roce

překročily veřejné tuzemské zdroje 30 mld. Kč. V letech 2011–2015 byly velmi

významným zdrojem prostředků na VaV zahraniční veřejné finance, zejména ze

strukturálních fondů EU.

Patrný je jejich prudký nárůst mezi roky 2010−2012 až na hodnotu 0,30 % HDP, na

níž setrvaly i v letech 2013–2015. Důvodem byla zejména kumulace čerpání

prostředků SF EU v programovém období 2007–2013 do jeho druhé poloviny. V

roce 2016 došlo k jejich zásadnímu poklesu na pouhých 0,06 % HDP a v roce 2017

došlo jen k nepatrnému nárůstu o 0,03 %, tj. na 0,09 % HDP. Výpadek zahraničních

veřejných prostředků ze SF EU způsobil, že ČR zatím nedosáhla národního cíle

strategie Evropa 2020 spočívajícího v každoroční investici veřejných prostředků do

VaV na úrovni 1 % HDP.






intenzitního ukazatele.87

Vedle růstu výdajů na VaV roste i počet zaměstnanců v této oblasti. Počty

zaměstnanců mohou být vykazovány ve dvou ukazatelích. Prvním je Head Count

(HC), tzn. počet zaměstnanců VaV ve fyzických osobách, kteří se plně či částečně

věnují VaV (nedochází k přepočtu počtu zaměstnanců na 1,0 pracovní úvazek).

Tento ukazatel vykazování neodpovídá skutečnému počtu zaměstnanců plně se

věnujících VaV. Především ve vysokoškolském a vládním sektoru má mnoho

zaměstnanců pracovní úvazek ve více subjektech zároveň a proto je ukazatel HC

silně nadhodnocen. Oproti tomu ukazateli Full Time Equivalent (FTE) se

přepočítává počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek plně věnovaný VaV

činnosti. Vykazování FTE je vhodné pro mezinárodní srovnávání. Také ukazatel

FTE není zcela přesný. Mnoho zaměstnanců má sumárně úvazek převyšující 1,0.

V roce 2017 pracovalo ve výzkumu a vývoji přes 100 tis. zaměstnanců (107 733

osob, tj. meziroční nárůst o 7 858 zaměstnanců). Na 1 000 zaměstnaných osob v

ČR připadá 20,2 osob zaměstnaných v oblasti VaV (v roce 2016 byl tento poměr

19,0 osob). Z pohledu vývoje absolutního počtu zaměstnanců VaV je zřejmý s

výjimkou roku 2016 rostoucí trend. Poměr výzkumných pracovníků na celkovém

počtu zaměstnanců v oblasti VaV se pohybuje mezi lety 2005 a 2017 mezi 54 až 59

%. Největšího podílu dosáhli výzkumní pracovníci v roce 2008 (59,4 %). Podíl

technických pracovníků se po celé sledované období pohyboval okolo 29 a 30 %.

Podíl ostatních pracovníků dosahoval 12 až 15 %.

87 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 15-16


Dle ukazatele FTE bylo ve VaV zaměstnáno 69 736 osob (meziroční nárůst o 3 953

osob). Stejně jako při vykazování HC lze také v režimu FTE pozorovat od roku 2005

s výjimkou roku 2016 rostoucí trend počtu zaměstnanců VaV.88

Tento trend potvrzují i nejnovější data Českého statistického úřadu. Ty dále

dokládají, že k růstu dochází nejen v celkovém počtu zaměstnanců ve VaV

zahrnujícím také podniky, ale i ve veřejném sektoru.

Graf 38: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru


slabá stránka

Nedostatek

odborníků v

oblasti

výzkumu,

vývoje a

inovací a

specificky v

oblastech

klíčových

technologií

(ICT apod.)

Počet výzkumníků ve veřejném sektoru sice roste, nicméně již nyní se projevuje

nedostatek odborníků na trhu práce. V souvislosti s růstem výdajů na VaVaI (jak

z veřejných zdrojů, tak ze strany podniků) a nově vybudovanými výzkumnými centry

lze očekávat i v budoucnu zvýšený poptávka po kvalifikované pracovní síle, zároveň

nedostatek výzkumníků může právě rozvoj výzkumných center i výzkumu v

podnicích podvazovat. Problémem může být i nedostatek kvalifikovaných odborníků

potřebných pro řízení VaVaI na národní i regionální úrovni.

Jak uvádíme v textu vztahujícímu se k oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro

podnikání, tak se výkonnost tuzemského hospodářství loni zvýšila o 3 %, a zaostala

tak za 4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu výkonu

bránila napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo

poznamenáno rostoucími nejistotami.


ekonomiky vedl k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a

snižoval míru nezaměstnanosti pod její přirozenou hladinu. Zároveň významně

stoupala nabídka volných pracovních míst, která překonala počet nezaměstnaných

a vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal



Silné napětí na trhu práce se odráželo v dynamickém růstu mezd. Růst celkové

zaměstnanosti bude v dalším období narážet na své limity. Nízká míra

nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale nijak významně. Silná poptávka podniků

po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i na širší zapojení zahraničních

pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž demografický vývoj, kdy počet

lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších letech se ještě prohloubí.

88 tamtéž, strana 68-69


Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu mezd v tržních i netržních

odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem vyšší srovnávací

základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem udržet si cenovou

konkurenceschopnost.89

Stav trhu práce a růst mezd se týkají sice celého hospodářství a jeho jednotlivých

sektorů, takže platí samozřejmě také pro oblast veřejného výzkumu a vývoje.

Graf 39: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty


Počet ICT specialistů sice neustále roste, stejně jako specialistů v oblasti vědy a

techniky. Věková struktura však naznačuje, že více jak čtvrtina specialistů je ve věku

50 let a vyšším. Naopak počet studentů těchto oborů klesá (obdobně jako celkový

počet studentů VŠ) a podíl přírodovědných, technických a ICT oborů na celkovém

počtu studentů VŠ stagnuje. Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto

oborů.



Graf 40: Studenti vysokých škol v ČR


Graf 41: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR



Graf 42: Absolventi přírodovědných a technických oborů na VŠ v ČR, 2018


slabá stránka

Většinově

nedostatečná

výkonnost a

kvalita

výzkumu

Jednou z hlavních slabých stránek veřejného výzkumu a vývoje je jeho většinově

nedostatečná výkonnost a kvalita.

Dokument Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich

srovnání se zahraničím v roce 2017 se v jedné ze svých kapitol věnuje kvalitě

výsledků a jejich mezinárodním srovnáním. Ze závěrů mimo jiné vyplývá, že pokud

se zaměříme podrobněji na mezinárodní srovnání kvality publikačně oborových

skupin v ČR a porovnáme ČR s velikostně srovnatelnými evropskými zeměmi

Rakouskem, Nizozemskem, Dánskem, Belgií a dále také s průměrem EU15, jsou

mezi nimi zřejmé rozdíly.

Citovanost Natural Sciences se v ČR pohybovala kolem hodnoty 1, v ostatních

zemích se citovanost pohybovala mezi 1,5 až 1,8 násobkem světového průměru,

průměr EU15 se pohyboval kolem 1,2 násobku světového průměru.

V Engineering and technology nabývala citovanost 0,8 násobku světového průměru,

trendy vývoje u všech států byl ve sledovaném období téměř konstantní, bohužel

i v této skupině patří ČR k těm nejslabším.

ČR v Medical and health sciences se blíží z hlediska citovanosti kvalitou k

publikacím autorů z ostatních uvedených zemí. Oborově normalizovaná citovanost

článků z roku 2016 dosahuje hodnot mezi 1,24 a 1,81 násobku světového průměru.

České práce v Agriculture sciences vykazují citovanost 0,92, což je mírně pod

světovým průměrem.

Citovanost v Social sciences během posledních let rostla (index 0,7 v roce 2012 a

0,88 v roce 2016), nicméně je stále pod světovým průměrem. V Humanities je ztráta

ČR na Nizozemsko, Belgii a Dánsko markantní. Srovnatelné postavení má ČR ze

sledovaných zemí pouze s Rakouskem a s průměrem EU15. České práce měly

citovanost pod světovým průměrem (index kolem 0,86), avšak v roce 2016

citovanost vzrostla oproti roku 2012 téměř o 70 %.

Nedostatečnou kvalitu a výkonost výzkumu potvrdila i další analýza RVVI, která

v roce 2018 provedla Analýzu dopadů grantové podpory GA ČR. Tato analýza se

mj. snažila zjistit, zda intervence GA ČR vedou k tvorbě excelentních výsledků a zda

existuje v této oblasti rozdíl mezi jednotlivými skupinami grantových projektů.

Závěrem této analýzy bylo, že ve většině významných oborů v ČR intervence GA

ČR nevedou k realizaci hraničního výzkumu, vysoce citované práce a články


v nejprestižnějších časopisech v příslušných oborech vznikají v nedostatečném

počtu.

Byly prokázány rozdíly mezi projekty na podporu excelence a standardními granty.

Excelentní granty vedou k tvorbě kvalitnějších publikací. V mezinárodním kontextu

se však ani v případě excelentních grantů nejedná o rozdílové výsledky, které by

výrazněji převyšovaly průměr všech výsledků v Rakousku nebo v Belgii. Standardní

projekty vedou spíše k tvorbě mezinárodně podprůměrných výsledků, excelentní

granty mírně nadprůměrných až průměrných (s výjimkou lékařských oborů, kde jsou

i excelentní granty z hlediska kvality výsledků podprůměrné).90

Nedostatečná kvalita českého výzkumu je částečně zachycena také v nejnovějším

European Innovation Scoreboard 2019, kde jeden ze sledovaných parametrů

v kategorii atraktivnost výzkumného systému je počet publikací v nejvíce citovaných

publikacích. V této kategorii dosahujeme pouze 44 % průměru Evropské unie

(pozitivním faktem je, že od roku 2011 jsme se zlepšili z původních 37 %). Nutno

dodat, že ve srovnání se státy EU13 je kvalita a výkonnost českého výzkumu

nadprůměrná.

silná stránka

Existence

excelentních

výzkumných

týmů a

pracovišť

Přestože lze obecně konstatovat, že český veřejný výzkum je většinově

nedostatečně výkonný a kvalita výzkumu nedosahuje špičkových parametrů, tak

existují výzkumné týmy a pracoviště, které jsou excelentní a konkurenceschopné.

Nebylo cílem této analýzy takové týmy a pracoviště zde vyjmenovávat a uvádět.

Zároveň platí, že výzkumná excelence není jednoduše měřitelná. Níže tedy

uvádíme výčty oborů podle bibliometrické analýzy (zaměřené na kvalitu publikací),

které v českých podmínkách nějakým způsobem vyčnívají.

Z hlediska kvality vytvořených publikací je podstatné kromě sledování vzájemného

poměru jednotlivých druhů výsledků rovněž detailnější členění recenzovaných

článků dle indexace ve světových databázích. Bibliometrická analýza je založena

na analýze počtu vědeckých článků publikovaných výzkumníky, výzkumnými týmy,

institucemi nebo zeměmi ve vědních disciplínách, v kterých působí, z hlediska jejich

dopadu (impaktu) a citačního ohlasu.

Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se

zahraničím v roce 2017 uvádí, že zaměříme-li se na kvalitu článků v periodikách

Web of Science měřenou jejich skutečnou citovaností v mezinárodním kontextu,

vykazuje ČR pozitivní trend. V některých oborových skupinách a oborech je ČR nad

světovým průměrem a počty kvalitních publikací meziročně rostou. K

nejvýraznějšímu nárůstu počtu publikací ve Web of Science mezi léty 2012 a 2016

došlo na úrovni oborových skupin v Engineering and Technology (téměř 34%

nárůst), v Medical and Health Sciences (téměř 30 % nárůst) a v Social Sciences

(více než 27% nárůst). K nejvýraznějšímu nárůstu počtu publikací u oborů, které

jsou zastoupeny nad 1 000 publikací za sledované období došlo v Environmental

engineering (58% nárůst), v Earth and related environmental sciences (52 % nárůst)

a v Materials engineering (48% nárůst).

Nejvýznamnějšími obory z hlediska počtu článků českých autorů ve Web of Science

jsou Biological sciences (téměř 12.5 tis. článků za pět let), Chemical sciences (přes

10 tis.), Physical sciences and astronomy (9.3 tis.) a Clinical medicine (téměř 7.7

tis.). V případě Clinical medicine a Physical sciences and astronomy se zároveň

jedná o publikace, které jsou výrazněji nadprůměrně citovány (normalizovaný citační



index dosahuje téměř 1,8 v případě Clinical medicine, cca 1,4 u Physical sciences

and astronomy). Je pravděpodobné, že obor Clinical Medicine má vysokou

citovanost mimo jiné díky členstvím vědeckých pracovníků v mezinárodních

konsorciích. Z oborové skupiny Engineering and Technology vykazuje nejvyšší

citovanost obor Nano-technology (index 1.3), nicméně počtem publikací patří tento

obor k těm relativně menším oborům (viz obrázek 7.7). Další technický obor s

vysokým citačním indexem je Environmental engineering, který je mírně

nadprůměrný (index cca 1,1). Obory, které patří z hlediska počtu publikací k těm

relativně menším (obrázek 7.7), tak podle citačního indexu jsou na tom velmi dobře

Other natural sciences (index 1.34) a History and archaeology (index 1.31). Další

menší obory, které jsou nad světovým průměrem, jsou Social and economic

geography (index 1.16) a Industrial biotechnology (index 1.14).91

Součástí Analýzy makroekonomických a mikroekonomických dat je také podrobná

analýza zaměření a výstupů veřejných VaV kapacit. Podle této analýzy dosahuje

Česko vysoké publikační aktivity v oborech Medicine (Lékařství), Agriculture and

Biological Sciences (Zemědělství a Biologické vědy), Physics & Astronomy (Fyzika

a Astronomie), Biochemistry, Genetics and Molecular Biology (Biochemie, Genetika

a Molekulární biologie) a Chemistry (Chemie). Všechny tyto obory také dosahují

poměrně vysoké citovanosti, a to jak celkové, tak externí. Fenomén sebecitací je v

porovnání s ostatními zeměmi v Česku jednoznačně nejrozšířenější. V žádné jiné

sledované zemi nedosahují sebecitace tak vysokého podílu.

Česko, stejně jako ostatní postkomunistické země střední a východní Evropy,

disponuje silným vědeckým zázemím v oblasti přírodních věd. Toto se projevuje

především v oborech Physical Sciences jako je Chemistry, Physics, Material

science atd. Obory Life Science, jako je Medicine či Agriculture, dosahují v Česku

taktéž vysokého významu, avšak vědci v těchto oborech nejsou proti vědcům z

předchozích oborů příliš mezinárodně aktivní. Zajímavý obor pak představují

Neurosciences, které nejsou velikostně srovnatelné se zmíněnými obory výše, ale

dosahují vysoké míry externí citovanosti, což může svědčit o jejich kvalitě. Vysoké

mezinárodní citovanosti také dosahuje obor Biochemistry, který není tak malým

oborem jako Neurosciences a představuje obor mezinárodně velmi významný.92

Přes značný rozvoj infrastrukturního zázemí pro realizaci kvalitního výzkumu a

vývoje neodpovídá infrastruktura pro výzkum a vývoj v ČR prozatím stále ještě plně

aktuálním potřebám, a to zejména s ohledem na rychlost vývoje infrastrukturního

zázemí pro realizaci excelentního výzkumu a vývoje v Evropě a ve světě.

Z hlediska udržování mezinárodní konkurenceschopnosti VaV je klíčové stávající

infrastrukturu a vybavení nadále doplňovat, upgradovat, rozvíjet a přizpůsobovat

novým trendům, a to včetně infrastruktur/vybavení páteřního, které v českém

prostředí představují velké výzkumné infrastruktury a e-infrastruktury:

► Na principu otevřeného přístupu slouží celé výzkumné komunitě ČR a

dalším uživatelským komunitám.

► Umožňují efektivní propojování dílčích segmentů znalostního trojúhelníku,

a tedy i intenzivní interakci mezi sektory vzdělávání, vědy a aplikačního

sektoru.

91 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 101-102 92 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 202


► Navazují na klíčovou evropskou páteřní infrastrukturu a evropské výzkumné

infrastruktury a pomáhají tak ke zlepšení navázání spolupráce s evropskými

partnery a zlepšení pozice ČR v rámci ERA.

► Kromě přínosu pro nové vědecké poznání a vývoj nových technologií, které

jsou následně dále uplatňovány v inovativních produktech a službách,

přispívají výzkumné infrastruktury k rozvoji celých hospodářských odvětví a

z geografického pohledu i celých územních celků na úrovni regionů a

makro-regionů národního i mezinárodního charakteru.

► Sdílení expertízy v rámci výzkumných infrastruktur předchází rovněž

fragmentaci vynakládaných veřejných prostředků a dublování úsilí

poskytovatelů podpory VaVaI jakož i jednotlivých výzkumných organizací.93

slabá stránka

Nedostatečná

(kritická)

velikost

českých

výzkumných

týmů,

roztříštěnost

realizace

výzkumu a

velké

množství

organizací

zabývajících

se výzkumem

Jedním z důvodů nedostatečné výkonnosti a kvalitě výzkumu může být

nedostatečná velikost výzkumných týmu a roztříštěnost realizace výzkumu.

Na seznam výzkumných organizací, který vede MŠMT, bylo ke konci srpna 2018

zapsáno 190 subjektů různých právních forem (včetně veřejných výzkumných

institucí, všech veřejných vysokých škol a vybraných soukromých vysokých škol).

Jedná se o subjekty, které se v oblasti výzkumu a vývoje mohou účastnit

přinejmenším projektů účelové podpory a žádat o stejnou míru podpory (často se

jedná až o 100 procent) jako například veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné

instituce.

Dá se tedy konstatovat, že oproti původním očekáváním formulovaným při přípravě

OP VaVpI a také v ostatních strategických dokumentech (především Aktualizace

národní politiky výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009–2015 s výhledem do roku

2020 a Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací)

z různých důvodů nedošlo ke koncentraci kapacity do excelentních pracovišť a

ustanovení kritické masy v jednotlivých oborech. Někdy došlo naopak k rozdrobení

kapacit, duplicitám a další fragmentaci systému – což se týká především veřejných

vysokých škol. Výsledkem je situace, kdy na některých veřejných vysokých školách

vedle sebe působí výzkumná centra (většinou s orientací na aplikovaný výzkum) s

podobně zaměřenými projekty, které často místo spolupráce soutěží o

zaměstnance, doktorské studenty a granty.94

Jak je uvedeno výše, jedním z předpokladů a cílů Operačního programu Výzkum a

vývoj pro inovace 2007 – 2013 bylo snížení roztříštěnosti realizace výzkumu a

koncentrace výzkumu. V závěrečné zprávě Ex-post evaluace programového období

2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje se konstatuje, že celkový předpoklad

koncentrace lidských a přístrojových kapacit v prioritních oborech a menšího počtu

projektů na národní úrovni nebyl z různých důvodů naplněn. Naopak došlo k

rozšíření počtu podpořených projektů (OP VaVpI) a dalšímu nárůstu počtu subjektů

provádějících VaV, což se odráží v požadavcích na financování výzkumné

infrastruktury a celého systému jako celku a zvyšování vzájemné konkurence v

soutěži o prostředky.

Následně po vybudování a modernizaci výzkumné infrastruktury v podobě VaVpI

center (doplňkově OPPK) se předpokládala určitá inventura a konsolidace

infrastruktury pro výzkum a vývoj financované z veřejných prostředků. Česká

republika tak měla mít ve střednědobém horizontu omezený počet špičkových

pracovišť, kde by se koncentrovaly jak přístrojové, tak lidské kapacity – tj. kritická

93 MŠMT; Cestovní mapa velkých výzkumných infrastruktur ČR pro léta 2016-2022 (aktualizace 2019) 94 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 67


masa ve vybraných oborech, která by umožnila zvýšenou konkurenci v

mezinárodním měřítku. Velmi významný objem celkové alokace, zpožděný průběh

čerpání, to vše provázené politickými turbulencemi a častými personálními změnami

ve vedení MŠMT a Řídicího orgánu OP VaVpI, doplněno tlakem regionů a původně

neúspěšných projektů měly kromě jiných skutečností dopad na to, že původně

předpokládaný počet podpořených projektů byl rozšířen.95

Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 formuluje následující

doporučení.

► Další realizace vědní politiky by měla směřovat ke snížení počtu subjektů

napojených na veřejné prostředky plynoucí do VaV, minimalizace překryvů

ve výzkumných agendách a přístrojovém vybavení a celkově k větší

konsolidaci výzkumných týmů, které by byly konkurenceschopné v

mezinárodním měřítku, tj. vytvoření kritické masy. Jakékoliv další intervence

v rámci Fondů EU by měly podporovat týmy kritické velikosti, vzájemné

sdílení kapacit, vytváření výzkumných klastrů a konsorcií, a to především v

rámci výzkumných organizací mezi s sebou.

► Z hlediska udržitelnosti se nejedná o samostatnou problematiku OP VaVpI

center, ale o financování výzkumných organizací, popřípadě výzkumných

infrastruktur jako celku nehledě na původ prostředků, ze kterých byly

pořízeny nebo modernizovány.

► Doporučujeme provést zásadní „inventuru“ výzkumných infrastruktur a

výzkumných organizací v České republice a nastavit mechanismy ke

snížení jejich počtu, slučování výzkumných týmů atd.96

Výše uvedené doplňuje Analýza stavu VaV za rok 2017, která uvádí, že v průměru

se výzkumem zabývalo ve vysokoškolském sektoru 65 ekonomických subjektů

ročně, z toho bylo 26 vysokých škol veřejných, 2 státní, 27 soukromých a je sem

započítáno 10 fakultních nemocnic. V roce 2017 se veřejné a státní vysoké školy

členily na 193 pracovišť VaV. Oproti roku 2013 se jednalo o nárůst o 25 pracovišť.

Tento růst byl pravděpodobně způsoben vznikem tzv. VaVpI center.97

slabá stránka

Nedostatečná

spolupráce

výzkumné

sféry

s podnikovou

(financování,

společné

výsledky VaV,

spolupráce

obecně,

nedostatečné

zapojení do

systému

transferu

technologií),

Další slabou stránkou je nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou.

Můžeme konstatovat, že se jedná o evergreen české výzkumné politiky, který se

opakuje již mnoho let.

Nízkou spolupráci mezi výzkumným a aplikačním sektorem lze poměrně dobře

ilustrovat prostřednictvím finančních toků (resp. výdajů), které byly na VaV aktivity

veřejných výzkumných organizací vydány podnikatelským sektorem. Podnikatelské

zdroje byly totiž téměř výhradně využívány v podnikatelském sektoru, podpora

veřejného sektoru VaV z tuzemských podnikatelských zdrojů byla velmi malá, v

průměru za vysokoškolský a vládní sektor dosáhla necelé 2,7 mld. Kč (tj. 0,75 mld.

Kč a 1,9 mld. Kč).

Nízký podíl soukromých prostředků pro veřejný (vysokoškolský a vládní) sektor

může naznačovat, že spolupráce mezi podnikatelským a veřejným sektorem při

provádění VaV není dostatečná, a to i přesto, že je tato spolupráce podporována ze

státního rozpočtu. Efekt motivace není v ČR zjevně dostatečně naplněn, protože

iniciační fáze spolupráce financovaná ze státního rozpočtu dosud dostatečně

95 tamtéž, strana 63 96 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 70 97 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 22


málo případů

dlouhodobého

partnerství

výzkumné a

podnikové

sféry

nezvýšila důvěru podnikatelského sektoru vůči veřejnému, která by se projevila

zásadním navýšením podnikatelského kapitálu ve veřejném výzkumu.

Oba sektory mají výrazně odlišné představy o spolupráci. Veřejný sektor má snahu

sám definovat cíle a výsledky spolupráce s ohledem na rozvoj vědního oboru,

zatímco podnikatelský sektor cílí spíše na konkrétní ekonomický efekt a rychlost

jeho dosažení. Příčinou nedostatečné spolupráce vyvozené z nízkého podílu

soukromých prostředků pro veřejný sektor může být také skutečnost, že

podnikatelský sektor je ve svých výzkumných potřebách saturován z veřejných

zdrojů.

Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že míru spolupráce nelze měřit pouze na

základě velikosti podílu soukromých zdrojů pro veřejný sektor, spolupráce se může

projevit prostřednictvím spoluúčasti na projektech financovaných z veřejných zdrojů.

Nevyváženost mezi prostředky směřujícími od podniků k veřejným subjektům a

financemi poskytovanými podnikům ze státního rozpočtu ČR je zřejmá rovněž z

mezinárodního srovnání.

Zatímco podpora podnikatelského sektoru z veřejných prostředků ČR v roce 2017

dosáhla 7 % (v roce 2016 tvořila přibližně 6,1 %) objemu prostředků vynaložených

podnikatelským sektorem na VaV, podnikatelské zdroje představovaly 5,4 % (v roce

2016 to bylo 5,3 %) výdajů vysokoškolského sektoru na VaV (obrázek 1.6) a 3,6 %

(v roce 2016 to byly 4 %) výdajů vládního sektoru na VaV. Naproti tomu např. v

Německu v roce 2016 přímá podpora podniků z tuzemských veřejných zdrojů

představovala pouze 3,4 % výdajů podnikatelského sektoru na VaV, ale

podnikatelské zdroje se podílely téměř 14 % na výdajích vysokoškolského sektoru

na VaV a více než 11,25 % na výdajích vládního sektoru na VaV.

Podrobnější rozbor podílu tuzemských podnikatelských zdrojů na financování

výzkumu a vývoje prováděného ve vysokoškolském sektoru dokládá, že ČR patří v

rámci EU z dlouhodobého pohledu mezi státy s relativně nízkým podílem. Nárůst v

posledních čtyřech letech až na hodnotu 4,7 % posunul ČR před Itálii, Slovensko,

Portugalsko, Dánsko, Franci nebo Irsko, a na srovnatelnou úroveň s Velkou Británií.

I tento podíl je však nízký ve srovnání s Německem (13,8 %), Belgií (12 %),

Slovinskem (10,6 %), Švýcarskem (10 %) nebo Nizozemskem (7,8 %). Na základě

trendu z posledních let lze předpokládat, že pozice ČR se bude v následujících

letech zlepšovat a přibližovat průměru EU.98



Graf 43: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru (HERD) v letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %)

Zdroj: Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017

Podobná situace, jako v případě podílu na výdajích vysokoškolského sektoru na

VaV, je také u podílu tuzemských podnikatelských zdrojů na výdajích vládního

sektoru na VaV. V tomto ukazateli ČR (s hodnotou 4,01 % v roce 2016) stále

zaostává za střední hodnotou členských států EU. Vyšší hodnoty než v ČR vykázaly

v roce 2016 například Nizozemsko (16,1 %), Slovensko (12 %), Německo (přes 11

%), Finsko (9 %). Naopak významně nižší hodnoty byly zaznamenány v Irsku (0,82

%), ve Velké Británii (1,84 %). Na srovnatelné úrovni jako v ČR se nachází podpora

vládního sektoru z podnikatelských zdrojů například ve Švédsku. Avšak většina

členských států, které jsou pod průměrem EU, vykázala v období 2007–2016

klesající trend. V roce 2017 došlo k poklesu ze 4,0 % na 3,6 %, na základě

dlouhodobého vývoje tohoto ukazatele nelze v nejbližších letech očekávat zlepšení

situace.


Graf 44: Podíl podnikatelských zdrojů na výdajích na výzkum a vývoj ve vládním sektoru (GOVERD) v letech 2007–2016 v mezinárodním srovnání (v %)


Také podle údajů European Innovation Scoreboard 2019 zaostáváme v oblasti

spolupráce podnikové sféry s akademickou za průměrem Evropské unie. Konkrétně

v parametru Public-private co-publications jsme na 73 % průměru EU a v parametru

Private co-funding of public R&D exp. na 71 % průměru EU.

Nedostatečná spolupráce mezi soukromým sektorem a akademickou obcí brání

šíření technologií, přestože existují některé povzbudivé iniciativy. Lze sice nalézt

příklady spolupráce mezi akademickou obcí a podnikatelskou sférou (například

doktorské programy financované společností Škoda Auto, spolupráce společnosti

Honeywell a Masarykovy univerzity na jižní Moravě), ale k této spolupráci dochází

většinou ad hoc. Dokonce i ve vědeckých a technologických oborech, kde je země

relativně specializovaná, není ještě spolupráce akademiků a firem systematická, o

čemž svědčí podíl společných publikací veřejného a soukromého sektoru. Podíl

společných publikací veřejného a soukromého sektoru v inženýrských oborech,

lékařských vědách a vědách o živé přírodě se v letech 2016–2017 nacházel pod

průměrem EU.99

Celkový počet projektů spolupráce VaV se soukromým sektorem na úrovni ČR dle

databáze CEP zaznamenal od roku 2006 do roku 2012 dvojnásobný nárůst z 609

na 1 220 realizovaných projektů. Od roku 2012 docházelo k mírnému poklesu na 1

067 realizovaných projektů spolupráce v roce 2016.



Graf 45: Počet projektů VaV ve spolupráci se soukromým subjektem (právnickou osobou – POO) v daném roce probíhající či zahájené

Zdroj: data Databáze CEP, graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje

Otázce spolupráce výzkumných organizací s komerční sférou se věnovala také Ex-

post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje. Podle

závěrečné zprávy z této evaluace má spolupráce výzkumných organizací a

aplikační sféry především dvě základní formy. Jednou je smluvní výzkum, který je

většinou limitován na provedení konkrétního úkonu s využitím dostupné technologie

(řešení na zakázku, testování vzorků apod.). Jen málokdy se jedná o skutečný vývoj

nové technologie nebo nového řešení. Spolupráce na bázi smluvního výzkumu

často bývá jen krátkodobá, zpravidla roční. Samozřejmě se najdou i výjimky z

uvedeného trendu. Druhým způsobem spolupráce je kolaborativní výzkum (výzkum

ve spolupráci), který je realizován téměř výhradně na základě veřejných grantů, tj.

společně realizovaného projektu (TAČR, MPO apod.).

Financování výzkumu ve spolupráci s VaV centrem ze strany soukromého sektoru

je v českých podmínkách spíše výjimečné. Byly identifikovány dva důvody, které k

tomu vedou. Některé spíše technologicky zaměřené firmy raději investují do

vlastního firemního výzkumu a vývoje, než aby financovaly výzkum realizovaný ve

spolupráci s veřejným sektorem. Za druhé určitý segment českých firem vykazuje

dle zástupců center nedostatečnou znalostní a technologickou základnu a způsob

uvažování, který by vedl k vyšší orientaci na VaV. V oblasti strojírenství je například

typické, že firma přijde až v případě, kdy narazí na problém, který nedokáže sama

vyřešit a s „něčím si neví rady“. Dalším příkladem, kdy k navazování spolupráce

dochází, je snaha spojená se zaměstnáním budoucích absolventů.

Spolupráci s aplikační sférou podporují i daňové odpočty, čemuž do značné míry

bránila nejasná pravidla a probíhající kontroly ze strany finanční správy. Ačkoliv dle

vyjádření expertů z oblasti VaV zaznívá jako jeden z pozitivních dopadů intervencí

vyšší míra propojenosti s firmami a posílení důrazu na spolupráci s aplikační sférou,

tak zároveň upozorňují, že ve výsledcích některých center není tento efekt příliš

patrný. Komercializace výsledků – jejich transfer do praxe – se děje pouze omezeně,

o čemž svědčí i omezené prostředky získávané těmito centry ze spolupráce

s podniky.100

slabá stránka Nedostatečnou spolupráci výzkumné sféry s podnikovou potvrzuje také

nedostatečné využití výsledků VaV v praxi a nízké příjmy z komercializace výsledků.

100 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 39-40


Nedostatečné

využití

výsledků VaV

v praxi, nízké

příjmy z

komercializac

e výsledků a

transferu

znalostí, nízká

úroveň

patentové

aktivity

Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla výše celkových příjmů z

licenčních poplatků za patenty v roce 2017 výrazného propadu o 1,4 mld.

Kč. Tento výsledek je relativní, protože při nezapočítání dominujícího subjektu

(konkrétně Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR) by ve srovnání

s rokem 2016 došlo k celkovému navýšení přijatých licenčních poplatků za patenty.

Poměrně nízké jsou licenční příjmy z nových (tj. v daném roce nově uzavřených)

licencí. Souhrn příjmů z licenčních poplatků za užitné vzory naopak dosáhl oproti

předcházejícímu roku (2016) výrazného nárůstu o 46 %.

Graf 46: Výše přijatých licenčních poplatků za patenty a užitné vzory v letech 2008–2017

Zdroj: Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví

Graf 47: Výše přijatých licenčních poplatků za ostatní předměty duševního vlastnictví v letech 2008–2017 (mil. Kč)

Zdroj: Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví

V posledních několika letech se výrazně zvýšily vybrané licenční poplatky

za užívání know-how a průmyslových vzorů (viz graf 48). Pokud v roce 2008

poskytovatelé licencí na know-how získali na licenčních poplatcích 472 mil. Kč, v

roce 2017 to pak bylo již čtyřnásobně více (2 001 mil. Kč).101

Jedním z hlavních problémů, který stojí za nízkým využitím výsledků VaV v praxi je

podle některých expertů fakt, že není dostatečně podporována fáze mezi výsledkem

výzkumu a navazujícími aktivitami vedoucími k jeho komercializaci.

101 Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví, strana 7


Dalším problém je celkově nízká patentová aktivita. Obecně existuje na úrovni

agregátních i mikroekonomických dat řada způsobů a technik, jak měřit intenzitu

lidských a finančních vstupů do inovačního systému. Oproti tomu je jen velmi malá

pozornost věnována tomu, jak měřit výstupy inovačního systému, což souvisí s

komplexní povahou inovací a složitostí jejich měření. Jednou z používaných

charakteristik je statistika patentů.

I statistika patentů však skýtá řadu metodických omezení. Samotný patent (zejména

s mezinárodní působností) vypovídá o snaze jeho držitele chránit si vlastní

inovativní technické řešení/složení svého produktu, nikoliv o úspěšném zavedení

tohoto řešení v podobě inovace na trh. Aktivita v přihlašování patentů je také velice

odlišná mezi různými ekonomickými odvětvími, což vyplývá z povahy

produktu/výstupu, který je předmětem patentové ochrany (odlišná je potřeba a také

možnost chránit pomocí patentů výstupy v IT službách nebo naopak ve farmacii,

biotechnologiích, dopravním strojírenství). To ovlivňuje zejména délka a nákladnost

celého procesu žádosti o patent až po jeho udělení, která se pohybuje v řádu

několika let, což předpokládá dlouhodobější zachování unikátnosti patentované

technologie/produktu.

Liší se také mezi jednotlivými institucionálními sektory (firmy vs. veřejné výzkumné

organizace), kde hrají roli rozdílné potřeby, které vedou subjekty k podávání

patentů. Ve veřejném sektoru a zejména v projektech financovaných z veřejných

zdrojů často dochází k uměle vyvolaným patentovým přihláškám, které jsou vedeny

tím, že je nutné splnit formální požadavky na výstupy projektu, kterým často bývá

patent či jiný formální způsob ochrany duševního vlastnictví. V neposlední řadě, jak

ukázala zjištění z terénního šetření v rámci INKA, některé pobočky zahraničních

firem, které v Česku pracují na technologiích a řešeních, tato řešení patentují v

zemích ústředí.

Pro analýzu patentové aktivity v Česku je možné využít na úrovni mikrodat data o

patentech vzniklých jako výstupy projektů podpořených z veřejných zdrojů. Zde je

nutné zdůraznit, že se nejedná o všechny patenty přihlašovatelů z Česka, ale pouze

o patenty, které byly výstupem projektů z veřejných zdrojů. Jejich zdrojem je

Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI), rejstřík

informací o výsledcích výzkumu (RIV). Jsou použity údaje za všechny patenty od

roku 2005 do současnosti.

Dominantní podíl patentů je přihlášen pouze u Patentového úřadu ČR, což indikuje

často umělou patentovou aktivitu vynucenou podmínkami poskytnutí dotace. Patent

přihlášený pouze v Česku je méně nákladný, ale zároveň zaručuje mnohem nižší

úroveň ochrany, a to pouze lokální působnost a podle vyjádření řady výzkumníků

může vést v některých případech i k vyzrazení know-how. Mnohem vyšší míru

ochrany nabízí některé ze způsobů mezinárodní ochrany (např. EPO, PCT) nebo

ochrana na velkých trzích, kde chce daný subjekt patentovanou technologii uplatnit,

což ukazuje i odlišné ambice s danou technologií dále pracovat. Výjimku v tomto

směru tvoří Univerzita Palackého v Olomouci, která jako jediná z univerzit má

polovinu vykázaných patentů přihlášených u jiných patentových úřadů, než je

Patentový úřad ČR. Podobnou strukturu vykazovaných patentů mají také dva ústavy

Akademie věd ČR, a to Ústav organické chemie a biochemie a Ústav experimentální

genetiky.

Více než čtyři pětiny patentů mají ochranu pouze u Patentového úřadu ČR, což

představuje nárůst oproti poslední analýze o 5 p.b. To jen potvrzuje předpoklad, že

patenty vzešlé z projektů podpořených z veřejných zdrojů jsou velmi často pouze

formálně vynuceny podmínkami poskytnutí dotace.


Graf 48: Způsob využívání patentů vzniklých na základě projektů podpořených z veřejných zdrojů v Česku podle jejich územní ochrany, 2005–2017

Zdroj: data IS VaVaI, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Uvedený graf potvrzuje předpoklad nižší míry dalšího komerčního využívání

patentů, které byly získány jako ochrana výsledků v projektech podpořených z

veřejných zdrojů. Celkem pouze 20 % technologií/produktů chráněných patenty je

vlastníky dále poskytováno jiným uživatelům na základě licenční nebo obdobné

smlouvy. Ostatních 80 % patentů jsou buď pouze udělené a zatím dále nevyužívané

nebo využívané pouze jeho vlastníkem.102

Důležité je také porovnat českou patentovou aktivitu se zahraničím. Světová

organizace duševního vlastnictví (WIPO) sbírá data od regionálních patentových

úřadů a zpravidla publikuje statistiky o počtu mezinárodních patentových přihlášek.

Při započítání všech patentových přihlášek a udělených patentů a propojení s daty

Eurostatu o počtu obyvatel, lze vysledovat ukazatel počtu podaných patentových

přihlášek / udělených patentů na milion obyvatel. Přihlašovatelé z ČR tak dle

dostupných dat podali v roce 2016 po celém světě 2 152 patentových přihlášek. Při

zohlednění velikosti populace k 1. 1. 2017 (tj. 10 578 820) tak vychází 203

patentových přihlášek na milion obyvatel.103 Oproti ostatním zemím střední Evropy

vynikáme, nicméně na vyspělé země značně ztrácíme.

102 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 203-206 103 https://vedavyzkum.cz/blogy-a-rozhovory/cesky-statisticky-urad/patentova-stastika-za-rok-2017-ii


Graf 49: Počet podaných patentových přihlášek v roce 2016 u všech patentových úřadů sledovaných WIPO připadající na milion obyvatel dle země přihlašovatele

slabá stránka

Málo

rizikového

výzkumu (high

risk-high gain),

realizace

výzkumných

projektů "na

jistotu"

Z rozhovorů s experty vyplynulo, že jedním z problémů českého veřejného výzkumu

je realizace výzkumných projektů tzv. na jistotu (relevantní studie k tomuto tématu

neexistují, respektive nepodařilo se žádnou dohledat). To znamená, že nové,

riskantní nápady se v grantových soutěžích objevují poskrovnu a rizikový výzkum je

realizován jen ve velmi malé míře. Není zájem o realizaci dlouhodobých

výzkumných záměrů / projektů, které jsou rizikové (protože například v nové oblasti,

s novým přístupem atd.), časově a finančně náročné, ovšem následně s

potenciálem daleko vyšších přínosů – z hlediska vzniku unikátních výsledků, know-

how i z hlediska následné komercionalizace. Bariéra je v tomto ohledu i na straně

hodnotitelů grantových žádostí, kdy část hodnotitelů jde tzv. „na jistotu“ a riskantní,

nové projety ve svém hodnocení nepodporují.

Do určité míry také panuje praxe, kdy se do grantových soutěží podávají projekty

na výzkum, který je již do značné míry realizován a je tedy zřejmé, že se podaří jej

dotáhnout do plánovaného konce s plánovanými výsledky. Takový projekt pak je

vhodným kandidátem do grantové soutěže, protože následně nebude problém

s naplněním slibovaných výsledků.

Grantové programy také mívají velmi vysokou míru úspěšnosti realizace projektů,

kdy úspěšně je dokončeno více jak 85 % projektů – což ve výzkumu a vývoji, který

musí obsahovat prvek nejistoty, je příliš vysoké číslo. Základním principem jak

žadatelů, tak grantových agentur je snaha splnit projektové parametry, což ovšem

vede k uvedené absenci rizikového výzkumu.

slabá stránka

Nevyrovnaná

výkonnost

výzkumu mezi

jednotlivými

regiony,

V období mezi lety 2007 a 2016 vzrostly celkové výdaje na výzkum a vývoj (včetně

soukromých výdajů) v regionech České republiky v průměru o 84 %. Jak je vidět v

následujícím grafu, tento nárůst se v jednotlivých krajích výrazně lišil. V absolutní

hodnotě je nejvíce financí vynakládáno na výzkum a vývoj nadále v Praze, avšak

významný podíl na celkových výdajích v České republice získaly také Jihomoravský

a Středočeský kraj.


nedostatečná

rozvinutost

regionálních

inovačních

systémů a

nedostatečně

robustní

aktivity

„měkkých

infrastruktur“

na podporu

jejich rozvoje

K největšímu procentuálnímu nárůstu výdajů na výzkum a vývoj došlo v krajích s

celkově nízkými výdaji na VaV (Karlovarský kraj, Vysočina) a dále zejména v krajích,

kde bylo významně investováno do výzkumné infrastruktury v rámci intervencí OP

VaVpI. V krajích, kde se nachází 3 a více VaVpI centra (Jihomoravský, Středočeský,

Plzeňský, Moravskoslezský, Olomoucký a Liberecký), se výdaje na výzkum a vývoj

zvýšily v průměru dokonce o 105 %, zatímco v Praze a v Pardubickém kraji, kde

žádná centra v rámci OP VaVpI nevznikla, tvořil nárůst výdajů na VaV za uplynulých

deset let jen 24, respektive 29 %.

Graf 50: Výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč)

Zdroj: data ČSÚ, graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje

Uvedený trend až na výjimky odpovídá i změně ve výši veřejných (domácích i

zahraničních) výdajů v jednotlivých krajích zobrazené v následujícím grafu. Zatímco

v Praze vzrostly veřejné výdaje v tomto období pouze o 14 %, v regionech s vyšší

mírou investic v OP VaVpI vzrostly veřejné výdaje do VaV o 76 % a ve

Středočeském kraji bylo v roce 2016 na výzkum a vývoj vynakládáno dokonce o 120

% více veřejných prostředků než v roce 2007. Ve dvou krajích s celkově nízkou

intenzitou výzkumu a vývoje (Vysočina, Karlovarský kraj) došlo k poklesu výše

veřejných výdajů investovaných do VaV.


Graf 51: Celkové veřejné výdaje na VaV v krajích v roce 2007 a 2016 (mil. Kč)

Zdroj: EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje

Ve stejném období jako nárůst výdajů na výzkum a vývoj lze sledovat také vývoj

počtu zaměstnanců pracujících ve výzkumu a vývoji v jednotlivých krajích.

Následující graf udává tuto změnu u všech pracovníků VaV (včetně soukromého

sektoru) v procentech celých pracovních úvazků ve VaV.18 Zatímco v krajích se

třemi a více podpořenými projekty OP VaVpI vzrostl počet pracovních úvazků v

průměru o 58 % (v Jihomoravském kraji téměř dvojnásobně), v krajích bez projektů

OP VaVpI, znázorněných v grafu červeně, došlo jen k velmi mírnému nárůstu počtu

pracovních míst ve VaV (Pardubickém o 7 %, v Praze o 6 %).

Graf 52: Nárůst počtu zaměstnanců VaV mezi lety 2007 a 2016 (% FTE)


Z hlediska počtu podniků provádějích výzkum a vývoj se největší nárůst odehrával

v krajích, kde se nacházejí tři nebo více výzkumných center vybudovaných z

prostředků OP VaVpI. Zatímco v Praze se počet podniků provádějících VaV zvýšil

v letech 2007 – 2016 pouze o 15 % a v Karlovarském a Pardubickém kraji o 19 %,

v Libereckém, Středočeském a Plzeňském kraji přesáhl nárůst počtu těchto podniků


50 %. V absolutní hodnotě se nejvíce zvýšil počet podniků s vlastním výzkumem či

vývojem v Jihomoravském (+ 119) a ve Středočeském kraji (+ 84).

Graf 53: Nárůst počtu podniků provádějících VaV v letech 2007 – 2016 (kraje se 100 a více VaV podniky)

Zdroj: data ČSÚ, graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje

Rozdíly v inovační výkonnosti krajů dokládá také Regional Innovation Scoreboard

Evropské komise. Z výsledků za rok 2019, že nejsilnějším regionem je Praha, která

je zařazena do kategorie silných inovátorů. Další regiony (kategorie NUTS II) jsou

průměrnými inovátory. Nejslabším z tohoto pohledu je region Severozápad

(Karlovarský a Ústecký kraj). Jak vyplývá z níže uvedené tabulky, čtyři regiony se

v období 2011 – 2019 zhoršují a čtyři regiony se zlepšují.

Obrázek 1: Regional Innovation Scoreboard 2019 – Czechia

Zdroj: Evropská komise, Regional Innovation Scoreboard 2019

Naopak z rozhovorů s některými experty vyplynulo, že nevnímají rozdíly mezi

jednotlivými regiony jako závažný problém. Podle těchto expertů jsme malá země,

regiony máme velmi malé a není realistické očekávat, že v každém kraji bude

špičkový výzkum, protože dobrý výzkum má přirozenou tendenci se koncentrovat

(jako všechny znalostně intenzivní aktivity).


Zároveň však vyplynulo, že je spíše problémem rozdílná a v mnoha případech

nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních systémů, která přímo nemusí

souviset s kvalitou veřejného výzkumu a vývoje. Existují regiony s kvalitním

veřejným výzkumem, které ale postrádají potřebným způsobem rozvinutý inovační

ekosystém. Zároveň však existují i regiony, kde inovační ekosystém rozvinutý je, i

když zrovna daný region nevyniká v kvalitě a rozsahu veřejného výzkumu a vývoje.

Problémem je také provázanost mezi aktéry inovačního ekosystému na národní

(celostátní) úrovni.


Infrastruktura pro veřejný výzkum a vývoj

silná stránka

Existence

kvalitních

výzkumných

zařízení a

infrastruktury

vybudované

nebo

modernizovan

é v posledních

letech (ve

veřejném i

podnikovém

sektoru)

Silnou stránkou českého systému výzkumu a vývoje je existence kvalitních

výzkumných zařízení a infrastruktury vybudované nebo modernizované v

posledních letech (ve veřejném i podnikovém sektoru). Ve veřejném VaV byla tato

infrastruktura vybudována zejména v rámci programového období strukturálních

fondů EU 2007-2013.

Jedním z hlavních cílů Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-

2013 bylo v rámci prioritních os 1 a 2 tohoto programu posílit výzkumný a vývojový

potenciál ČR prostřednictvím rozsáhlých investic do budování nových a podpory

stávajících výzkumných center. Celkem v rámci toho programu bylo vybudováno 8

center excelence a 40 regionálních výzkumných center. Souhrnně se o těchto

výzkumných centrech mluví o jako tzv. VaVpI centrech. Tato centra tak doplnila již

existující výzkumná centra, infrastruktury a zařízení, respektive zvýšila jejich

kvalitu.

Jak vyplývá ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 –

2013 v oblasti výzkumu a vývoje, intervence odpovídaly původnímu zaměření.

Centra byla vybavena moderním vybavením, díky kterému byl vyrovnán jeden z

největších hendikepů českých pracovišť vůči rozvinutým západním zemím – tj.

nedostatečná infrastrukturní a přístrojová vybavenost. Podpořená centra tak v

současné době disponují moderním vybavením evropské a mnohdy i světové

úrovně.

Z hlediska orientace a zacílení center je nezbytné poukázat na odlišnou motivaci

center zaměřených na špičkový výzkum (zejména centra excelence a některá

regionální výzkumná centra) a na aplikovaný výzkum (zejména regionální

výzkumná centra a částečně některá centra excelence).

Obrázek 2: Přehled podpořených center z programu OP VaVpI



příležitost

Využití kvalitní

a špičkově

vybavené

výzkumné

infrastruktury

pro

ekonomickou

transformaci,

navázání

mezinárodní

spolupráce,

zvýšení kvality

a efektivity

veřejného

výzkumu a

provázanosti

výzkumu s

poptávkou

firem a

V návaznosti na vybudovanou výzkumnou infrastrukturu tak je velkou příležitostí

její využití pro ekonomickou transformaci, navázání mezinárodní spolupráce,

zvýšení kvality a efektivity veřejného výzkumu a provázanosti výzkumu s poptávkou

firem a společnosti po inovacích.

Moderní výzkumné infrastruktury mají příležitost nalákat špičkové výzkumníky

z Česka i zahraničí, což celkově může vést ke zvýšení excelence a kvality výzkumu.

To pak může být doprovozeno zvýšením intenzity mezinárodní spolupráce, stejně

jako spolupráce s aplikačním (podnikatelským) sektorem. V důsledku tak může

v případě vzniku a rozvoje inovačních ekosystémů dojít k vyšší inovační poptávce

firem a jejich zvýšení přidané hodnoty.

Ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti

výzkumu a vývoje vyplývá, že Centrům excelence a některých regionálním

výzkumným centrům podpořeným z OP VaVpI se postupně daří etablovat

na evropské a mezinárodní scéně a zapojují se do prestižních mezinárodních

projektů. Evaluace potvrdila, že byla, dle původních předpokladů, podpořena

pracoviště s vyšším potenciálem. Intervence pak umožnily další rozvinutí tohoto

potenciálu. Jak ukazují výsledky hodnocení, vedle nejmodernějšího vybavení, které

mohou centra svým partnerům nabídnout, je zásadní i aktivní propagace a

budování PR v zahraničí. Centrům se tak postupně daří zvyšovat povědomí o své

existenci a možnostech mezi potenciálními partnery.


společnosti po

inovacích

Internacionalizaci center orientovaných na excelentní základní výzkum přispívá

také zajištění působení významného podílu zahraničních vědců, které je však

spojeno s omezeními ohledně významně zvýšených nákladů na mzdy a

administrativními a kulturními překážkami. Některá centra také začínají vytvářet po

vzoru zahraničních institucí mezinárodní poradní orgány složené z expertů v oboru.

Na spolupráci s aplikační sférou se primárně orientují regionální výzkumná centra

a částečně i některá centra excelence. Spolupráce s aplikační sférou probíhá

kromě jiných módů především na bázi kolaborativního a smluvního výzkumu.

V budoucnosti lze předpokládat v důsledku provedených intervencí pozitivní

přínosy v několika směrech. V první řadě se jedná o zvýšení počtu i kvality

publikačních výstupů. Díky modernizaci infrastrukturního vybavení se podařilo

přilákat zahraniční vědce a pracovníky – tento trend se do budoucnosti může

prohlubovat. Ukazuje se, že vyšší stupeň internacionalizace může přispět k lepšímu

publikačnímu výkonu – zahraniční pracovníci mohou využít svých kontaktů, články

a publikace s autory z více zemí mají větší šanci na publikování atd. Stejně tak

může dojít ke zvýšené spolupráci se zahraničními subjekty, které mohou následně

vést k většímu množství kvalitních publikačních výkonů.

Přínosy se postupně projevují také ve větším zapojení VaVpI center do

mezinárodních projektů (partnerům nabízíme moderní infrastrukturu a přístrojové

vybavení) a ve zvýšení úspěšnosti v prestižních mezinárodních soutěžích. Obecně

byl tento trend zatím potvrzen například ziskem 5 ERC Starting Grants pro Českou

republiku v srpnu 2018.104

příležitost

Vznik a rozvoj

technolo-

gických a

inovačních

gravitačních

center / hubů

kolem

výzkumných

center

(nad)národníh

o významu) -

vznik/příchod

technolo-

gických firem a

souvisejících

služeb

V návaznosti na vybudovanou výzkumnou infrastrukturu je významnou příležitostí

vznik a rozvoj technologických a inovačních center (hubů, klastrů) v jejich blízkosti,

které budou atraktivní pro příchod technologických firem zaměřených na aktivity

výzkumu, vývoje a inovací nebo budou podněcovat vznik nových firem.

Příkladem může být například tzv. StarCluster v okolí Dolních Břežan jižně od

Prahy, který staví na propojení špičkové vědy a aplikovaného výzkumu,

technologických a inovativních firmách a atraktivním a bezpečném prostředí pro

život i podnikání. Konkrétně se jedná o vědecko-technologický klastr, tvořený silnou

komunitou výzkumných organizací, firem, investorů a nadšených lokálních patriotů.

Eko-systém, který patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám Evropské unie a byl

ohodnocen jako investičně atraktivní region roku 2016.105

Dalšími příklady jsou úspěšně se rozvíjející a fungující Jihomoravské inovační

centrum v Brně a Moravskoslezské inovační centrum v Ostravě. Tato centra

poskytují také řadu služeb pro technologické a inovativní firmy (od pronájmu prostor

po konzultace a poradenství) a také mají vlastní programy podpory zaměřené

zejména na rozvoj malých a středních firem.

hrozba

Náročnost

údržby a

dalšího rozvoje

vybudované

Vedle řady příležitostí spojených s existencí kvalitní výzkumné infrastruktury

existují i jisté hrozby, zejména z hlediska jejich dalšího rozvoje a (finanční)

náročnosti jejich údržby.

Problematice finanční udržitelnosti a dalšího rozvoje vybudované infrastruktury se

věnovala závěrečná zpráva Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013

v oblasti výzkumu a vývoje. Vyhodnocení finanční udržitelnosti nově vybudovaných

104 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 4-5, 65 105 http://www.star-cluster.cz/


výzkumné

infrastruktury

VaVpI center podle této zprávy jednoznačně vyvrací představu, „že centra by si na

sebe měla vydělat“. Ukazuje se, že špičková věda vyžaduje zvýšené finanční

nároky – tj. na zahraniční pracovníky, průběžnou modernizaci vybavení,

mezinárodní spolupráci, odpovídající profesionální administrativní podporu atd. Z

tohoto hlediska je nezbytné nastavit vhodný systém financování center po ukončení

Národních programů udržitelnosti (NPU I a II) po roce 2020. Zásadním zjištěním je,

že centra už nyní nedokáží (ani s NPU) generovat prostředky na reinvestice, které

zajistí udržitelnost jejich špičkového postavení z hlediska infrastruktury a přístrojů.

Udržitelnost VaVpI center lze nahlížet ze dvou aspektů. Prvním aspektem je věcná

udržitelnost centra jako určité samostatné entity a druhým aspektem je zajištění

finančních zdrojů na provoz a další rozvoj centra.

Možnými zdroji financování VaVpI center jsou zejména:

► Institucionální podpora

► Účelové prostředky (granty a dotace; NPU, TAČR apod.)

► Zahraniční veřejné zdroje (realizace mezinárodních, zejm. evropských

projektů – rámcové programy)

► Příjmy ze smluvního výzkumu od soukromého sektoru

► Příjmy z transferu znalostí (licenční poplatky za chráněné výsledky –

patenty, užitné vzory, know-how)

► Příjmy z pronájmů apod.

V současné době sehrává významnou roli ve finanční udržitelnosti center účelová

podpora Národního programu udržitelnosti I a II (42 center v NPU I a 6 center v

NPU II), v rámci kterého bude poskytována podpora VaVpI centrům do roku 2020.

Účelová podpora a NPU společně s účastí na projektech podpořených z národních

zdrojů (zejm. TAČR, GAČR, MPO) pak tvoří největší podíl na celkovém příjmu

center. U ¾ center účelová podpora pokrývá přes 45 % celkových příjmů a u

poloviny center více než 59 %. Většina center tedy zajišťuje své financování na

základě NPU a účasti na projektech financovaných z národních zdrojů nebo

národních programů Fondů EU.

Významné rozdíly ve financování jsou mezi centry z hlediska institucionální

podpory. U čtvrtiny center institucionální podpora pokrývá do 7 % jejich příjmů a

naopak u čtvrtiny center pokrývá 18 až 49 % příjmů. V průměru srovnání mezi 28

centry založenými VŠ a 9 centry založenými AV ČR neukazuje výrazné rozdíly.

Centra VŠ mají 12% podíl institucionálního financování a centra AV ČR dosahují

15% podílu.

U většiny z center řešených v rámci případových studií institucionální podpora

pokrývá 10 až 15 % celkového rozpočtu. Nadprůměrný podíl institucionální podpory

má z řešených center v rámci případových studií RCPTM (27,7 %) a naopak

podprůměrný Membrain (7,5 %). Zanedbatelný podíl institucionálního financování

má FNUSA-ICRC (1,8 %), které spadá pod fakultní nemocnici.

Z rozhovorů se zástupci center v rámci případových studií se ukázalo, že

institucionální podpora tvoří pro centra základ jejich financování z hlediska zajištění

potřebného vnímání jistoty a kontinuity. Podporu z NPU vnímají centra spíše jako

určitou formu institucionálního financování, resp. tak, že NPU by měl být po jeho

ukončení nahrazen institucionální podporou. Řada center stávající situaci, kdy není

zřejmé pokračování NPU, vnímá jako velmi nejistou a rizikovou. Zejména na

FNUSA-ICRC byla patrná vysoká míra nejistoty s tím, že hrozí riziko odlivu

kvalitních zahraničních výzkumníků.


Příjmy ze zahraničí, resp. z účasti na projektech financovaných ze zahraničních

veřejných zdrojů, jsou pro řadu center významné, přestože dosahují maximálně 18

% celkových příjmů centra. V průměru příjmy ze zahraničních veřejných zdrojů

pokrývají 8 % rozpočtu CE a 3 % rozpočtu RVC. Mezi centry v rámci každé z těchto

skupin ale existují významné rozdíly. U ½ center podpořených z VaVpI pokrývají

příjmy ze zahraničí méně než 2 % jejich příjmů.

Očekávaná struktura finančních příjmů center v roce 2021, na základě průzkumu

MŠMT realizovaného v roce 2018, ukazuje oproti stávající situaci zejména přesun

zdrojů z účelové do institucionální podpory. Jedná se zejména o výše zmiňovanou

situaci ohledně ukončení NPU v roce 2020. Polovina center předpokládá, že v roce

2021 navýšenou institucionální podporou pokryje přes 27 % příjmů (nyní je medián

12 %). Čtvrtina center předpokládá pokrytí svých příjmů z institucionální podpory z

více než 55 %.

Kromě výše uvedené nejistoty ohledně pokračování NPU vyplynulo z případových

studií významné zjištění ohledně financování, a to nedostatek prostředků na

reinvestice. Přestože centra dokážou financovat svou činnost (i díky NPU),

nedokážou generovat přebytky, které by jim následně umožnily financovat

reinvestice v podobě údržby a obnovy pořízeného vybavení tak, aby se udržela na

technologické špičce.106



Zapojení do komunitárních programů a internacionalizace

slabá stránka

Slabé

zapojení do

komunitárních

programů,

slabá

internacio-

nalizace

Přestože dochází k postupnému zlepšování, stále je český veřejný výzkum slabě

zapojen do komunitárních programů a také vykazuje oproti vyspělým zemím menší

zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce.

To se odráží zejména v nízkém čerpání zdrojů z evropských komunitárních

programů (ve stávajícím období jde zejména o program Horizon 2020). Příčiny

tohoto stavu mohou být například nízká kvalita podávaných výzkumných projektů,

chybějící systémové pobídky k účasti v mezinárodních programech (na úrovni

celého systému i jednotlivých institucí) nebo také dostatek financí na výzkum a vývoj

z národních prostředků, na které je zároveň jednodušší dosáhnout.

Obrázek 3: Vítězové a poražení (v čerpání z programu Horizon 2020)

Zdroj: Nature, https://www.nature.com/articles/d41586-019-01566-z

Z výše uvedeného grafu je vidět, že Česko do programu Horizon 2020 více přispívá,

než kolik z něho čerpá. Zároveň je patrné, že v tomto ohledu patříme mezi šest

nejhorších zemí Evropské unie. Česká úspěšnost v programu Horizon 2020 i v jeho

předchůdci Rámcovém programu 7 se v posledních letech v podstatě zásadně

nemění. Mezi příčinami tohoto stavu může být i fakt, že je pro české výzkumné týmy

https://www.nature.com/articles/d41586-019-01566-z


obtížné proniknout do etablovaných (západo)evropských sítí výzkumných konsorcií,

která tyto projekty opakovaně získávají.

Graf 54: Celková česká účast a úspěšnost v FP7 a H2020

Zdroj: data eCorda (TC AV), graf EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje

Zajímavé závěry z hlediska motivace a překážek účasti v mezinárodních

programech přináší Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti

výzkumu a vývoje. Podle závěrečné zprávy z Ex-post evaluace potvrdily realizované

případové studie, že nízká úspěšnost a angažovanost českých institucí v rámcovém

programu je částečně dána poměrně nízkou motivací institucí o získání takového

projektu. Vysoká konkurence ve výzvách, nedostatečná znalostní základna a

kapacita administrativních týmů a z pohledu žadatelů tedy vyšší náročnost podání

žádosti a někdy také vyšší míra kofinancování vedou k tomu, že se centra zaměřují

především na národní zdroje a/nebo zdroje ESIF (OP VVV), které jsou, alespoň

zatím, dostupnější a vyžadují menší úsilí.

Zatímco pro centra excelence je podpora z evropského programu klíčová, aplikačně

zaměřená regionální centra díky svým odlišným cílům spíše tíhnou k národnímu

financování a zejména spolupráci s aplikační sférou. Ani do budoucna některá

regionální centra nepředpokládají, že by se zdroje z rámcového programu staly

výraznou položkou rozpočtu centra a považují je spíše za otázku prestiže a známky

excelence vědy. V některých případech právě aplikačně zaměřená centra pociťují

nepřiměřený tlak na zahraniční spolupráci ze strany poskytovatelů podpory. Pro tato

centra je obtížné vůbec získat zahraničního partnera, který by byl ochotný společný

projekt podat. Důvodem může být opět menší zahraniční orientace regionálních

center a tedy slabší osobní vazby, na kterých mnohdy spolupráce stojí. Respondenti

také zmiňovali zatím nízkou atraktivitu a prestiž českého výzkumu v mezinárodním

prostředí.

Naopak centra zaměřená na špičkový základní výzkum častěji považují projekty

v rámcových programech za relevantní a do budoucna nezbytný zdroj svého

financování. Poukazují také na to, že účast v rámcovém programu by měla být

prestižní záležitostí (stejně jako je tomu v zahraničí), a nikoli podmínkou zajištění

financování centra. Za účelem získání partnerů se tato centra více věnují PR


aktivitám a budování svého jména. V některých případech jsou již také sama

oslovována zahraničními partnery ke spolupráci.

Dalším důvodem nízké úspěšnosti ve výzvách je často nedostatečná kapacita a

malá znalostní základna administrativních pracovníků na českých VaV institucích,

kteří poskytují podporu vědeckým pracovníkům při předkládání projektů do

rámcových programů. Existence specializovaného projektového oddělení, které se

této činnosti systematicky věnuje a některým centrům se ho podařilo zřídit, pozitivně

ovlivňuje úspěšnost centra ve výzvách. Centra podpořená z OP VaVpI se v tomto

směru ukazují jako progresivnější oproti zaběhlé situaci v rámci mateřských

organizací, na kterých je podpora vědeckým pracovníkům mnohdy jen minimální

nebo žádná. Buď se předpokládá, že si vědecký pracovník de facto vše obstará a

zařídí sám, nebo potřeba předkládání projektů do mezinárodních soutěží není ani

pociťována. V případě některých center, kdy kapacita mateřské organizace (fakulty)

na tuto činnost nestačí nebo není zajišťována vůbec, dochází k najímání externích

odborníků, kteří jsou schopni tyto projektové žádosti zpracovat.107

Tyto závěry potvrzuje také studie Analýza programů EU v souvislosti s doplňkovostí

s programy ESI fondů. Z té vyplývá, že hlavními důvody nepodání žádosti

v programu Horizon 2020 jsou nadměrná zátěž přípravy žádosti (administrativní,

časová) a nedostatečné kapacity organizace k přípravě žádosti.

Graf 55: Důvody k nepodání žádosti

Zdroj: EY, Analýza programů EU v souvislosti s doplňkovostí s programy ESI fondů

Jeden z indikátorů internacionalizace výzkumu a zároveň významné měřítko kvality

publikací je působení českých autorů v mezinárodních autorských kolektivech

vědeckých publikací. V posledních pěti letech došlo ke zvýšení podílu kvalitních



publikací vytvořených v mezinárodním kolektivu autorů, oproti výhradně českým

publikacím. Nicméně stále jsme podle European Innovation Scoreboard 2019

v parametru International scientific co-publications na 91 % průměru Evropské unie.

Graf 56: Podíl vědeckých publikací vytvořených mezinárodními autorskými týmy v zemích EU a OECD


Slabá internacionalizace českého výzkumu se odráží i v relativně nízkém počtu

zahraničních výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá z nejnovějších dat

Českého statistického úřadu, tak ve vysokoškolském sektoru působilo 10 %

pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 %. Zároveň však jsou největší

skupinou zahraničních výzkumníků pracovníci ze Slovenska.

Mezi příčinami tohoto stavu je zejména nedostatečná připravenost výzkumných

institucí na fungování se zahraničními pracovníky, ať už se to týká jazykové

vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou v češtině, podpůrný personál

neumí cizí jazyky apod.), platové úrovni, kvality řízení lidských zdrojů nebo podpory

zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek, zaměstnání

pro partnera nebo partnerku apod.).


Graf 57: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků

Zdroj: Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018

příležitost

Využití

finančních

prostředků a

nástrojů

komunitárních

programů

Vzhledem k obecně nízké míře zapojení do komunitárních programů je příležitostí

využít prostředky, které v novém rozpočtovém období v těchto nástrojích budou

k dispozici. Česká republika obecně těchto nástrojů využívá velmi málo a vzhledem

k tomu, že například nový program v oblasti VaV Horizon Europe má podle

předpokladů disponovat s rozpočtem až 100 mld. EUR, je na místě motivovat české

výzkumníky a podniky k co největšímu zapojení do tohoto programu.

Cílem pak není jen využít tento rozpočtový balík prostředků, ale také navázat

mezinárodní partnerství a obecně tak přispět ke zvýšení kvality výzkumu

a následnému uplatnění výsledků VaVaI v praxi.

hrozba

Uzavřenost

českého

výzkumného

prostředí v

případě

marginalizace

mezinárodní

spolupráce a

obecného

nedostatku

lidských

zdrojů

Pro český veřejný výzkum a vývoj je hrozba vzniku jisté uzavřenosti českého

výzkumného prostředí v případě marginalizace mezinárodní spolupráce a obecného

nedostatku lidských zdrojů. Tato hrozba podobně jako některé další vyplynula

zejména z rozhovorů s experty. Je tím míněno riziko, kdy z různých důvodů (např.

v případě zvyšující se neúspěšnosti v mezinárodních projektech podpořených

komunitárními programy EU, nevhodně nastavené metodiky hodnocení výzkumných

pracovišť a podobně) se český výzkum a výzkumná komunita „uzavře“ a ztratí

potřebná propojení na zahraniční výzkumné instituce a týmy. V důsledku toho by

hrozil propad v kvalitě výzkumu, snížení jeho relevance, což by v budoucnu mohlo

mít další nepříznivé socio-ekonomické dopady.

Obdobný efekt by mohlo mít i jisté „zakonzervování“ české výzkumné komunity ve

smyslu nedostatečného zapojování nových výzkumníků a výzkumnic – ať už obecně

z důvodu nedostatku personálních kapacit, nebo z důvodu nedostatečně

atraktivního pracovního prostředí ve výzkumné sféře pro domácí i zahraniční

studenty a výzkumníky.


Řízení výzkumu a vývoje

slabá stránka

Kompliko-

vanost a

roztříštěnost

systému řízení

a financování

VaVaI

V Národní politice výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020

se v analytické části konstatuje, že přetrvávajícím rysem řízení systému VaVaI je

roztříštěnost a nejednoznačné vymezení kompetencí jednotlivých správních orgánů.

Nepřehlednost kompetencí v systému řízení VaVaI se odráží v resortismu a v

celkové nespolupráci mezi jednotlivými aktéry.

Současný systém řízení VaVaI se vyznačuje poměrně nepřehlednou situací v úloze

a odpovědnostech jednotlivých orgánů státní správy za dílčí aspekty řízení

a implementace výzkumné a inovační politiky (v některých případech dvojkolejnost

MŠMT a RVVI). RVVI, jakožto odborný a poradní orgán vlády složený z předních

odborníků základního výzkumu, aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, plní podle

platného zákona řadu exekutivních funkcí spojených s výkonem státní správy

v oblasti VaVaI, které by příslušely ústřednímu správnímu úřadu.

Mezi cíle uvedeného dokumentu tak patřilo vytvořit funkční systém řízení VaVaI.

Konkrétně bylo cílem vytvořit systém řízení VaVaI s jednoznačným vymezením rolí

a kompetencí jednotlivých orgánů, funkční koordinací jejich aktivit v tomto systému

a odpovídajícími personálními kapacitami pro zabezpečení koncepční činnosti

ve VaVaI a provázání politiky VaVaI s resortními politikami. Systém řízení VaVaI

musí rovněž zajišťovat efektivní koordinaci národních a mezinárodních aktivit v této

oblasti tak, aby byly účelně a synergicky využívány domácí a zahraniční veřejné

prostředky na VaVaI a úspěšně prosazovány zájmy České republiky v ERA.108

Tento cíl měl pak bych konkrétně naplněn realizací mimo jiné těchto opatření: (i)

Vytvořit ústřední správní úřad pro VaVaI a (ii) Vymezit kompetence a postavení

TA ČR a dalších institucí v systému podpory VaVaI.

Ad (i) Z dokumentu Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění

opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 –

2020 vyplývá hodnocení, že toto opatření bylo formulováno v politické situaci, která

byla nakloněna vzniku ministerstva pro vědu, výzkum a inovace. Změna rozložení

politické síly v Poslanecké sněmovně po parlamentních volbách v roce 2017 vedla

k odklonu u centralizace řízení systému VaVaI prostřednictvím samotného

ministerstva (resp. centrálního úřadu). Centrální orgán státní správy pro VaVaI

vytvořen nebyl. V Aktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České

republiky na léta 2016 – 2020 bylo toto opatření vypuštěno.

Ad (ii) Opět z dokumentu Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení

plnění opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta

2016 – 2020 Kompetence v systému podpory VaVaI jsou definovány zákonem č.

130/2002 Sb., o podpoře VaVaI). Úloha TA ČR v systému podpory měla být jasněji

vymezena v nově připravovaném zákonu o podpoře VaVaI. Nový zákon byl

připraven, avšak nebyl projednán vládou. V Aktualizaci Národní politiky výzkumu,

vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020 bylo toto opatření po mírné

úpravě ponecháno.109

Z výše uvedeného vyplývá, že stav komplikovaného a roztříštěného systému řízení

a financování VaVaI trvá a musí být dále řešen. Obdobný názor zastává také

Evropská komise, která ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že

108 Úřad vlády ČR; Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020, strana 25, 34-36 109 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020, strana 4-6


v důsledku nedávných institucionálních změn se odpovědnost za výzkum a inovace

dále rozdělila mezi různé vládní orgány a celková koordinace je omezená.110

Regionální úroveň strategického řízení VaVaI, která musí doplňovat národní úroveň

a jejíž struktury byly vybudovány zejména v programovém období 2014 - 2020, je

stále ve většině krajů nedostatečně ukotvena. V zemích a regionech, které patří k

inovačním lídrům, představuje „měkká infrastruktura“ podporující nové nápady,

sdílení a šíření znalostí či koncentraci talentů významné aktivum. Některé globální

firmy cíleně umisťují do regionů s rozvinutou infrastrukturou tohoto typu své

výzkumné, vývojové a další strategické kapacity. Ty pak dále stimulují (nejen)

ekonomický rozvoj těchto regionů a zemí.

V ČR je inovační politika pro většinu regionů zatím novou agendou, se kterou v

uplynulých letech teprve začínaly. Systematicky a dlouhodobě se podpoře

inovačního prostředí věnuje zejména Jihomoravský kraj, který slouží jako inspirace

pro ostatní regiony. Dle analýz je třeba rozvoj inovačních ekosystémů na regionální

úrovni nepřerušeně a systematicky podporovat prostřednictvím soustředěné

inovační strategie více než 10 let, než jsou regionální řídicí/podpůrné struktury a

nástroje dostatečně stabilizované a mohou přinášet měřitelné výsledky.111

Na národní úrovni je také patrná absence efektivních mechanismů a funkčních

nástrojů pro řízení a koordinaci realizace politiky VaVaI, což má značný dopad na

celý systém VaVaI. Rezervy existují také ve strategické orientaci/prioritizaci systému

financování VaVaI, která by reflektovala a akcentovala priority/domény inteligentní

specializace a zároveň nezaostávala v řešení aktuálních společenských výzev.

Dále nejsou dostatečně využíváno hodnocení/evaluace (na různých úrovních) a

moderních metod (analýz trendů, výhledů ad.) a zahraničních dobrých praxí pro

nastavení politiky VaVaI a zaměření/nastavení konkrétních nástrojů podpory.

slabá stránka

Zastaralá

legislativa,

vysoká

administrativní

zátěž a

formalistický

přístup

Nový zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, který byl připravován za působení

místopředsedy vlády pro VVI Pavla Bělobrádka, nakonec nebyl dotažen. Příprava

zásadní novely nebo nového zákona, který by umožnil modernizaci celého systému

podpory VaVaI, včetně například snížení doby "time to grant" nebo snížení

administrativní zátěže, zatím nezačala. Nicméně je to jedním ze záměrů Inovační

strategie České republiky 2019-2030 a příprava nové legislativy podle aktuálních

informací již probíhá.

Vysoká administrativní zátěž souvisí také s výše uvedenou komplikovaností

a roztříštěností systému řízení a financování VaVaI. Vysoké administrativní zátěži

se věnovala také závěrečná zpráva Ex-post evaluace programového období 2007 –

2013 v oblasti výzkumu a vývoje.

Tato zpráva konkrétně uvádí, že systém administrace a realizace projektů označili

příjemci a aktéři celého systému jako jeden z nejvíce problematických aspektů

realizace projektů Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013.

Bohužel zkušenosti z administrace OP VaVpI a OP VK (z různých důvodů) nebyly

dostatečně zohledněny ani v Operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání

2014-2020. Výsledkem je podle většiny aktérů to, že formální požadavky ze strany

poskytovatele (jak v rámci realizace projektů, tak rámci udržitelnosti a monitorování)

110 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 42 111 Vyhodnocení výzvy Smart Akcelerátor (ŘO OP VVV, 2018); Vyhodnocení celkových přínosů Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (Technologické centrum AVČR, Technopolis Group, IREAS centrum, 2018)


konzumují čas výzkumných týmů, který by jinak věnovali jiným činnostem, nebo

zvyšují počet pracovníků a náklady na administrativní zajištění projektů.112

Uvedený příklad OP VaVpI je dostatečně ilustratorní. Neplatí automaticky v plné šíři

o všech ostatních dotačních programech, nicméně i v nich je míra administrativní

zátěže značná, stejně jako v dalších oblastech řízení a realizace VaV. Částečně je

na vině zastaralá legislativa, částečně pak přístup poskytovatelů a částečně i vnitřní

pravidla a postupy jednotlivých výzkumných organizací.

hrozba

Nedostatečná

koordinace a

spolupráce

všech aktérů

ve VaV

Se slabými stránkami českého veřejného výzkumu a vývoje, konkrétně se

zastaralou legislativou, administrativní zátěží a komplikovaností a roztříštěností

systému řízení a financování VaVaI, souvisí také hrozba vzrůstající nedostatečnosti

koordinace a spolupráce všech relevantních aktérů ve VaV. Tento stav by mohl vést

například k:

► nesrozumitelnosti a nepochopení, kam stát svými politikami a strategiemi

směřuje, respektive chce směřovat;

► duplicitám a překryvu činností jednotlivých zapojených institucí

(ministerstev, agentur, krajů atd.);

► protichůdným aktivitám, kdy různé podporované politiky a nástroje ve

výsledku jdou svým charakterem a očekávanými (případně naopak

výslednými) dopady navzájem proti sobě.

To vše pak by ve výsledku mohlo vést obecně k neefektivitě vynakládaných

veřejných prostředků a zhoršení kvality veřejného výzkumu a vývoje.

hrozba

Nevhodné

nastavení

nových

nástrojů

podpory VaV

(Fondů EU a

národních

programů)

S hrozbou nedostatečné koordinace a spolupráce všech aktérů ve VaV přímo

souvisí (nebo na něj navazuje) konkrétnější hrozba nevhodného nastavení nových

nástrojů podpory VaV, a to jak v rámci Fondů EU, tak v národních programech

podpory VaV. V takovém případě by se jednotlivé nástroje podpory mohly překrývat

(být duplicitní), hrozbou také je zaměření těchto nástrojů nevhodným směrem (tj.

například v rozporu s analýzami a principy evidence base policy). Hrozbou také je

naopak nepokrytí všech potřebných problémů a oblastí s potenciálem rozvoje

potřebnými nástroji nebo jejich nastavením tak, že nebudou mít potřebné účinky.

Riziko výskytu této eventuality může být obecně sníženo zejména vhodnou změnou

systému řízení a financování VaVaI z hlediska jeho komplikovanosti a roztříštěnosti

a samozřejmě také zajištěním dostatečné koordinace a spolupráce všech

relevantních aktérů ve VaV.

slabá stránka

Nejasná /

složitá

pravidla pro

vytváření spin-

offs

Dalším projevem nejasných nebo příliš složitých pravidel je oblast vytváření tzv.

spin-off firem. Na základě univerzitního výzkumu v některých případech mohou

vzniknout výstupy vhodné k tržnímu uplatnění prostřednictvím vytvoření

podnikatelského záměru, založení a provozování firmy s majetkovou účastí

univerzity (tzv. spin-off firma). Univerzity však podporují vznik start-up/spin-off spíše

nahodile, protože jsou v akademickém prostředí obecně považovány za rizikové

(neexistuje jasný návod a také se jedná o aktivity nad „běžný“ rámec činností

univerzity a jeho vedení), navíc s touto oblastí nejsou dostatečné zkušenosti.

Jak konstatuje dokument s názvem Spin-off firmy v České republice z roku 2016,

veřejné instituce nemají při svých podnikatelských aktivitách zcela volnou ruku, tak

jako by tomu bylo v případě soukromého subjektu. Zakládání spin-off firem

představuje složitý administrativní i finanční proces, jenž může být překážkou pro

112 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 66


vysoké školy a vědeckovýzkumné instituce pro podporu vzniku těchto firem. Oproti

zahraničí začaly spin-off firmy vznikat na našem území daleko později a nemají zde

takovou historii. Při svém zakládání vychází z poznatků ze zahraničí, musí však brát

v úvahu jiné ekonomické a právní prostředí.

Každá vysoká škola a vědeckovýzkumná instituce, rozhodne-li se jít cestou podpory

komercializace formou zakládání spin-off firem, musí si pro tyto účely zpracovat

vnitřní předpisy pro zakládání spin-off firem. Vedle toho by si měly vypracovat na

podporu jejich zakládání i vlastní metodiky a postupy. Před samotným založením

spin-off firmy, je nutné vyřešit dlouhou řadu otázek, od rozhodnutí, zda je předmět

duševního vlastnictví vůbec vhodný ke komercializaci, jaká bude pro jeho využití

nejlepší forma komercializace, přes přípravu podnikatelského záměru,

rozhodnutí zda vysoká škola či vědeckovýzkumná instituce se bude přímo na

firmě podílet, tedy bude jejím společníkem, jaká bude nejvhodnější právní forma

pro tuto společnost, jak bude předmět duševního vlastnictví firmě poskytnut až

po personální obsazení firmy.

Za účelem komercializace výsledků výzkumu a vývoje mají vysoké školy

a vědeckovýzkumné instituce několik možných cest, jak tak učinit od prodeje

patentů, přes poskytování licencí až po založení vlastní spin-off firmy. Přestože je

možné vložit do základního kapitálu spin-off firmy duševní vlastnictví jako

nepeněžitý vklad, tato možnost není příliš často u českých spin-off firem využívána

a předměty duševního vlastnictví jsou firmám vysokými školami a

vědeckovýzkumnými institucemi poskytovány jinými způsoby, nejčastěji uzavíráním

licenčních smluv. Je to dáno tím, že takto je lépe duševní vlastnictví chráněno pro

případ neúspěšného podnikání spin-off firmy. Nicméně při překonání všech

překážek mohou spin-off firmy přinést svým zakladatelům, jakož i vysokým školám

a vědeckovýzkumným institucím nejen prestiž, ale i finanční prospěch.113

slabá stránka

Nedostatečná

kvalita řízení

výzkumných

organizací

Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného výzkumu

a vývoje nedostatečná kvalita řízení výzkumných organizací. Jedním z důvodů

experty zmiňované nedostatečné kvality řízení výzkumných organizací může být

způsob hodnocení výzkumných organizací, který nedával dostatečně důraz na

kvalitu výsledků (ale spíš na kvantitu) a vlastně celkovým pojetím byl nedostatečným

impulzem pro zlepšování strategického řízení výzkumných organizací (ve smyslu

jejich dlouhodobého koncepčního rozvoje) i ve smyslu rozvoje institucionálního

prostředí dané organizace. Nově vytvořená a již používaná Metodika 2017+ by tento

nedostatek měla napravit, konkrétní přínosy nové metodiky hodnocení výzkumných

organizací však budou zřejmé až s větším časovým postupem.

Nedostatečně kvalitní řízení výzkumných organizací (respektive v tomto případě

spíš nedostatečně rozvinuté institucionální prostředí) se dále projevuje například

v administrativní zátěži výzkumných pracovníků, kdy nefunguje dostatečně

podpůrné zázemí spojené s administrativou dotací a grantových projektů. V jiných

případech pak si samotné výzkumné organizace nastavují takové postupy a

procesy, které vedou k nadměrné administrativní zátěži.

Samostatnou a problémovou oblastí je řízení lidských zdrojů, kde má většina

výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje například v ne zcela vhodně

nastavených kariérních řádech, schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,

výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí. Ze

strany expertů byla také zmiňována nedostatečná podpora dlouhodobého

113 Kvapilová Alena; Spin-off firmy v České republice, strana 87-88


profesního rozvoje, nedostatečné podmínky pro skloubení práce a soukromého

života a také otázka akademického inbreedingu. Dále se nedostatečně kvalitní

řízení výzkumných organizací projevuje například také v oblasti spolupráce

s aplikační & komerční sférou, respektive v nedostatečné podpoře komercializaci

výsledků a při uplatňování práv k duševnímu vlastnictví.

Ze strany výzkumných organizací pak je vnímán jako významný problém velmi

vysoká míra závislosti jednotlivců i celých týmů na účelovém financování. S tím

souvisí praktická nemožnost nastavit a uplatňovat kariérní řády a systematicky

pracovat s lidskými zdroji.

příležitost

Využití

Metodiky

hodnocení

výzkumných

organizací a

programů

účelové

podpory

VaVaI 17+ pro

adekvátní

hodnocení

aplikovaného

výzkumu a

využití

výsledků VaV

v praxi

Před vytvořením Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové

podpory výzkumu, vývoje a inovací (Metodika 17+) nebyl aplikovaný výzkum

realizovaný ve veřejném výzkumném sektoru adekvátně hodnocen. Na jednu stranu

předchozí způsob hodnocení vedle nadprodukce zejména článků (a nadprodukce

jejich citací) vedl také k formální tvorbě patentů, které ovšem reálně neměly

komerční uplatnění. Na druhou stranu tento způsob hodnocení výzkumných

organizací nedostatečně vedl výzkumné organizace ke spolupráci s aplikační /

komerční sférou.

Příležitostí tak je využít novou Metodiku 17+ takovým způsobem, aby právě

výzkumné organizace a jednotliví aktéři (vedení výzkumných organizací,

výzkumných týmů i samotní výzkumníci) byli motivování ke spolupráci s komerční /

aplikační sférou, transferu technologií a využití výsledků VaV v praxi.


Příležitosti a hrozby pro veřejný výzkum a vývoj

příležitost

Rozvoj

poptávky po

inovačních

řešeních ze

strany veřejné

správy a

využití

výsledků VaV

ve veřejné

správě a ve

veřejném

prostoru

(včetně

strategického

plánování,

rozvoje

regionů a

sociálních

inovací),

rozvoj třetí

role univerzit

V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním

ekosystému také stát a státní (veřejné agentury), a to z hlediska poptávky po využití

výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky po inovačních řešeních.

Z tohoto pohledu je v českém veřejném prostoru významná příležitost dalšího

rozvoje spolupráce výzkumných organizací a institucí veřejné správy při využití

výsledků výzkumu a vývoje. Samotný termín využití výsledků výzkum a vývoje je do

jisté míry úzce vnímán pouze jako komercializace těchto výsledků, tj. jejich využití

firmami za účelem dosažení zisku. Výsledky VaV však mají často své uplatnění

v nekomerční sféře, tj. ze strany státu, územní samosprávy, dalších subjektů

veřejného sektorů nebo neziskových organizací. V tomto ohledu pak hovoříme o

spolupráci výzkumných organizací s tzv. aplikační sférou.

Příležitostí je mimo jiné využití již existujících výsledků VaV ve veřejném prostoru,

využití odborných kapacit výzkumných organizací pro řešení problémů veřejné

sektoru a podpora inovačních řešení ze strany veřejného sektoru. Zejména poslední

bod může vést ke stimulaci inovačního ekosystému, kde přínosy budou jak

společenského charakteru (lépe a efektivněji fungující veřejná správa), tak z pohledu

rozvoje podnikové sféry z hlediska nových produktů a služeb.

V současné době se ukazuje jako efektivní způsob v některých případech metoda

PCP (Zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi). Metodou předkomerčního

zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací se zabývají téměř všechny evropské

země a značná část z nich ji už také využívá – a to i v rámci společných projektů

PCP podporovaných Evropskou unií. Jedná se například o projekty: „Charm –

zlepšení dopravní průjezdnosti; Silver – soběstačnost ve stáří s pomocí robotiky;

Decipher PCP – mezinárodní elektronická zdravotní „karta“; Cloud for Europe –

cloudové služby pro státní správu.“114

příležitost

Rozvoj

výzkumu

věnujícího se

mega-

trendům,

rozvoj

výzkumu

v oblasti

KETs, nových

technologií a

technologic-

kých trendů

(např. umělá

inteligence,

strojové

učení,

blockchain,

Zdá se, že zaměření nejsilnějších českých vědních oborů se příliš neshoduje se

specializací české ekonomiky. Pouze u Materiálového výzkumu lze předpokládat

silný potenciál pro přenos poznatků výzkumu do praxe ve Strojírenství a kovodělném

průmyslu. Ostatní vědní obory sice kopírují určitou historickou specializaci Česka,

avšak současnému zaměření ekonomiky příliš neodpovídají.115 Na tuto situaci se

však lze dívat též jako na příležitost ke spolupráci veřejného orientovaného a

aplikovaného výzkumu s aplikační sférou (ať už má podobu zavedené inovace nebo

veřejného uživatele typu např. zdravotnický systém), díky které může dojít ke změně

struktury průmyslu a k jeho větší diverzifikaci. Významnou příležitostí proto je rozvoj

výzkumu reagujícího na megatrendy.

Reakce na megatrendy rozhodně patří mezi příležitosti pro veřejný výzkum,

v návaznosti také na podniky, jejich výzkum, vývoj a samozřejmě také pro inovační

aktivity. Jako u dalších příležitostí, mohou megatrendy vést ke vzniku nových trhů,

produkčních řetězců, obchodních modelů, samotných produktů a služeb.

Pro účely analýzy megatrendů byl proveden desk research nejrelevantnějších

analýz, studií a materiálů z poslední doby zabývajících se tímto tématem. Bylo

114 Technologická agentura České republiky; Program veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu a inovacích pro potřeby státní správy BETA2, strana 11-12 115 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 202


rozšířená a

virtuální

realita,

internet věcí,

robotizace a

autonomní

stroje aj.)

identifikováno celkem 15 zdrojů, z nichž některé byly vyhodnoceny jako primární a

detailněji analyzovány z hlediska jejich přístupu k identifikaci megatrendů:

► Technologické centrum AV ČR pro Úřad vlády ČR (2016): Globální

megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje

► EYQ (2018): Megatrends 2018

► OECD (2016): OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2016

► WEF (2019): Global Risks Report 2019

► ESPAS (2019): Global Trends to 2030 Challenges and Choices for Europe

Zbylé zdroje byly využity pro vytvoření širokého seznamu cca 140 aspektů

považovaných uvedenými zdroji za současné megatrendy. Těchto 140 megatrendů

bylo následně analyzováno z hlediska jejich podobnosti a společných a dále

rozděleno do 9 dílčích tematických oblastí:

► Demografická změna

► Politika a vláda

► Technologie

► Ekonomika

► Klima/životní prostředí

► Zdroje

► Globalizace

► Zdraví

► Společnost

Uvedené rozdělení není ostré a jednotlivé megatrendy se mohou v některých

aspektech překrývat nebo na sebe vzájemně působit.

Obecně lze konstatovat, že studie soukromého sektoru se zaměřovaly na trhy,

business a nové příležitosti a megatrendy, jež je ovlivňují. Mezinárodní organizace,

Evropskou komisi nevyjímaje, zabíraly širší spektrum, nicméně důraz byl na sociální

oblasti a životní prostředí. Práce z oblasti bezpečnosti pak zdůrazňovaly globální

megatrendy politického charakteru.

Dále je možné konstatovat, že ze všech definic vyplývá, že megatrend má charakter

dlouhodobějšího procesu a ovlivňuje širokou škálu oblastí budoucí podoby našeho

světa. Většina studií vnímá působení megatrendů v časovém horizontu 10 a více let

a případné trendy v kratším časovém horizontu nazývá jinou terminologií (př. viz

ESPAS). Časový horizont pod 10 let se vyskytuje pouze ve studii EY.

EY označuje megatrend jako trend, který je definován současností a utváří

budoucnost prostřednictvím jeho vlivu na podnikání, ekonomiky, různá průmyslová

odvětví, společnost a životy jednotlivců. Časový horizont se pohybuje v rámci 3-10

let.

Technologické centrum AV ČR ve své studii zpracované pro Úřad vlády definuje

megatrendy jako dlouhodobé transformační procesy, které v delším časovém

horizontu ovlivňují naše myšlení, aktivity, organizace společnosti a budoucí realitu

světa. Megatrend se vyvíjí dlouho dobu, řádově desítky let, a většinou je kolektorem

řady navzájem se podporujících a doplňujících dílčích trendů.

OECD definuje megatrend jako rozsáhlé společenské, ekonomické, politické,

environmentální a technologické změny, které sice působí pomalu, ale pokud

„zakoření“, mají velmi hluboký a přetrvávající dopad na veškeré, a to nejen lidské,

aktivity, procesy a vnímání. Očekává se, že budou mít silný dopad na výzkumné a

inovační systémy v následujících 10-15 letech a více.


Studie ESPAS definuje megatrendy jako jevy, které již probíhají a je téměř nemožné

je změnit v následující dekádě. Jsou to nezvratitelné jistoty, které nyní máme.

Časový horizont 10 let a více.

Trendem je dle WEF dlouhodobý proces, který již probíhá a může zesílit globální

rizika a/nebo mění vztah mezi těmito riziky. Může mít pozitivní i negativní dopady.

Rizikem je pak událost, která v případě, že nastane, bude mít výrazné negativní

dopady na mnoho zemí nebo odvětví v následujících 10 letech.

Informace týkající se Key Enabling Technologies uvádíme na straně 76.

příležitost

Propojování

společen-

ských a

huma-nitních

věd a umění

s tech-nickými

obory,

podpora

interdisci-

plinarity

Samostatným (mega)trendem pak je využívání interdisciplinárních a

multidisciplinárních přístupů, propojování společenských a humanitních věd

s technologiemi, podpora kreativních průmyslů – a to vše právě s ohledem na

existující megatrendy a společenské výzvy.

Mění se společenské trendy a životní styl. Na významu získává psychosociální

rozvoj člověka, rozvoj jeho “měkkých” dovedností. Do popředí vstupují etické

základy společenské koexistence založené na toleranci, vzájemném respektu,

odpovědnosti a nediskriminace s ohledem na rasu, etnický původ, národnost,

pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či

světový názor, které prostupují všemi oblastmi identifikovanými v tomto programu.

Výzvy a příležitosti, které s sebou nese 21. století, mají dopad na fyzické i duševní

zdraví člověka.

Dynamické společenské změny jsou poháněny mj. i rozvojem digitalizace, internetu

věcí, internetu služeb, virtuální reality, robotizace, kybernetiky nebo umělé

inteligence a dalších nových technologií. Ty mají – kromě ekonomických dopadů – i

dopady na pracovní, sociální a kulturní život člověka.

Potřebná je reflexe a adaptace společnosti na výzvy spojené s její atomizací a se

stárnutím populace v České republice. Migrační a integrační procesy jsou spojeny s

novými nároky jak na „domácí“ sociální mobilitu, tak na problémy migrace spojené s

adaptačními nároky a s kreativní reflexí v oblastech filosofické a historické. Cílená

migrační politika bude muset být vedena i v kontextu zajištění dostatku

kvalifikovaných lidí v souvislosti s využíváním nových ekonomických příležitostí,

vycházejících např. z principů čtvrté průmyslové revoluce, a to ruku v ruce s

reformou vzdělávacího systému.

S tím souvisí rozvoj komunikačních kompetencí a cizích jazyků, stejně jako

inteligentní komunikace v interakci člověk-stroj a průmyslové komunikace stroj-stroj.

Na proměnu lidského života, formování společnosti a vnímání světa mají rovněž

nemalý vliv média včetně sociálních sítí a mobilních platforem. Tvoří se tak prostor

pro nové formy osobního vyjadřování, podnikání a komunikace mezi jednotlivci nebo

subjekty.

Zapojení společenských a humanitních věd do projektů výzkumu, vývoje a inovací

přispívá legitimnímu rozvoji interakce mezi občanem, státem, společností a

mezinárodním prostředím daným evropskou integrací a globalizací, a k odpovědné

tvorbě veřejných politik a služeb orientovaných na občana. Potřebná je i reakce na

výzvy spojené s participací občanů na státní či lokální správě, a to nejen aktivní či

pasivní politickou, ale i dobrovolnickou či komunitní, které pomáhají vytvářet

soudržnost celého společenského systému.

Nové ekonomické příležitosti, které s sebou přináší zejména čtvrtá průmyslová

revoluce, digitální a kreativní ekonomika nebo principy otevřených inovací a dat

apod. vyžadují vytvoření legislativy, která bude aplikovatelná v digitální praxi a


současně bude reflektovat budoucí sociální, kulturní a ekonomické změny. Je také

nutné nalézat synergie mezi různými mechanismy veřejného a soukromého

financování a mezi různými místními a regionálními portfolii, např. v rozvojovém

principu entrepreneurial discovery process (EDP).

Pro rozvoj těchto nových příležitostí je zásadní propojování společenskovědního a

technického výzkumu. Výsledky výzkumu a vývoje ve společnosti, resp. inovace,

nové technologie a změny s nimi spojené, vykazují rychlejší tempo, než je schopnost

společnosti tyto změny absorbovat. Systém podpory výzkumu, vývoje a inovací by

proto měl obsahovat – vedle podpory inovačního procesu jako celku - i principy

odpovědného výzkumu a inovací včetně jeho genderové dimenze. Interdisciplinarita

a diverzita jsou důležitým aspektem správně cílené podpory výzkumu, vývoje a

inovací včetně optimalizace podpůrných nástrojů a hodnocení souvisejících

politik.116

Do ekonomického prostředí stále častěji vstupuje inovační potenciál v kombinaci s

uměním, novými technologiemi a designem. Strategické využívání designového

myšlení zaměřené na uživatele může vést k inovacím výrobků, obchodních modelů,

organizačním inovacím a jiným formám netechnologických inovací. V souvislosti s

digitalizací, využíváním nových technologií, virtuální reality, internetu a médií vedou

tvůrčí činnosti k vytváření nové nabídky a poptávky, novým obchodním modelům a

tvorbě přidané hodnoty národního hospodářství.117

Potenciál kulturních a kreativních průmyslů je dle studie Mapování kulturních a

kreativních průmyslů v ČR v ČR bezpochyby vysoký a opírá se především o

historické zakotvení kultury dané bohatou infrastrukturou, ať už se jedná o fyzické

zázemí či kulturní tradice, profesionální aktivity i vysokou míru zapojení a účasti

občanů na kulturním dění, o čemž mimo jiné svědčí i relativně vysoká oblíbenost

domácí produkce (např. českých filmů, hudby, literatury, divadla i nového cirkusu).

Některá odvětví (např. design, umělecká řemesla, digitální hry a odvětví digitálního

obsahu) zažívají rapidní nárůst publika/zákazníků i samotných aktérů.

Silnými stránkami českých kulturních a kreativních průmyslů jsou rovněž tradice a

dobrá úroveň řemeslných dovedností, speciálních technik a pracovních postupů,

dále pak rozvinutý neziskový sektor včetně spolkových a neprofesionálních aktivit,

dotační systém na úrovni státu i samosprávy, zvyšující se zapojení občanů do

komunitních aktivit a rostoucí míra dobrovolnictví. Český systém formálního i

neformálního uměleckého a odborného vzdělávání je ucelený a nabízí široký výběr

školních a volnočasových aktivit a v rámci všeobecného vzdělávaní je tradičně

kladen důraz na získávání kulturních kompetencí.118

hrozba

Snížení

přínosu

(relevance)

výzkumu pro

řešení potřeb

společnosti a

Tato hrozba vyplynula zejména z rozhovorů s některými experty a aktéry českého

inovačního ekosystému. Konkrétně by se tato hrozba realizovala v případě, že by

české veřejné výzkumné organizace (zejména vysoké školy a Akademie věd) ve

svém zaměření výzkumu přestaly významněji reflektovat potřeby české společnosti

(tj. neřešily by dostatečně společenské výzvy a trendy) a českých podniků (tj.

nereflektovaly by dostatečně potřeby českého průmyslu a nezohledňoval aktuální

technologické trendy). Pro jistotu dodáváme, že tím není míněn pravý opak, tj. aby

se výzkum orientoval čistě podle potřeb společnosti a průmyslu – jde spíše o hledání

116 Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA, strana 4-6 117 Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA, strana 6 118 Institut umění – Divadelní ústav; Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (II. svazek), strana 12 (www.kreativnicesko.cz)


hospodářské

sféry

správné vyváženosti mezi oběma póly. Snížení relevance přínosu výzkumu může

však také spočívat v nevhodných, respektive nedostatečně kvalitních výstupech

výzkumu.

Podle Analýzy makroekonomických a mikroekonomických dat je pro efektivní

fungování národního inovačního systému potřebné, aby docházelo ke shodě mezi

silnými vědeckými obory a odvětvími hospodářské specializace. Pokud se silné

vědecké obory a klíčová hospodářská odvětví nedostatečně překrývají, nelze příliš

předpokládat, že bude docházet mezi oběma subsystémy národního inovačního

systému k dostatečně intenzivní interakci. Z tohoto důvodu bylo na základě analýzy

specializace a bibliometrické analýzy provedeno expertní srovnání.

Ze srovnání průmyslových odvětví a identifikovaných vědních oborů lze pozorovat

znatelnou neshodu, tzv. „mis-match“, mezi vědeckou/akademickou sférou a firmami.

Určitou míru vzájemné potřeby/shody se podařilo nalézt v případě materiálového

výzkumu s kovodělným průmyslem a strojírenstvím, kde mohou právě nové vědní

poznatky materiálového výzkumu být nejsnáze aplikovatelné. Další obory vzájemné

shody se podařilo nalézt v případě ICT služeb a matematiky. Tyto dva obory se s

rostoucím významem umělé inteligence stále více propojují. V případě ostatních

odvětví a oborů se předmětový průmět hledá obtížněji, i když jej nelze vyloučit, a to

především proto, že uváděný analytický pohled je stále poměrně hrubý.

Tabulka 4 Srovnání silných odvětví české ekonomiky a vybraných vědeckých oborů (vysoký počet publikací, vyšší počet publikací než srovnávané země, potenciální obory)

Dostatečně detailní analýzu lze získat pouze cíleným průzkumem mezi producenty

a uživateli znalostí, zaměřeným právě na problematiku spolupráce mezi firmami a

výzkumnými organizacemi a na zjišťování výzkumných požadavků aplikační sféry.

Jedním z důvodů velké obtížnosti posuzování shody či neshody mezi produkcí

výzkumu a potřebami aplikační sféry je skutečnost, že i zdánlivě nesouvisející obory

výzkumu a podnikání mohou být úspěšně propojeny a vést k inovacím. To potvrdilo

i terénní šetření, kdy například některé firmy v tradičních odvětvích jako je textilní

průmysl nebo sklářství dokážou aplikovat technologie z jim vzdálenějších vědních

oborů (např. nanotechnologie, plastikářství nebo chemie), přičemž tato kombinace

dvou znalostních bází může vést k úspěšným produktovým inovacím.119



Uvedenou hrozbu do jisté míry ilustruje také příklad Austrálie. Ta má z hlediska síly

výzkumu silnou pozici – konkrétně byla Austrálie dvanáctá v žebříčku Nature Index

2015 Global Ranking. Nicméně má problémy s využitím kvalitního výzkumu pro

řešení společenských problémů a také pro svůj průmysl. V Global Innovation Index

za rok obsadila Austrálie celkově 19. místo. Konkrétně byla na jedenáctém místě

z hlediska výzkumných výstupů, ale až 73. z hlediska poměru efektivnosti inovací.

Ta je měřena na základě počtu inovačních výstupů v poměru ke vstupům jako je

vytváření znalostí a počet výzkumných pracovníků.

Část problému spočívá v přenosu znalostí z výzkumných center do firem. V roce

2013 se Austrálie zařadila na 29. místo ze 30 zemí OECD v oblasti průmyslové

spolupráce s univerzitami a veřejnými výzkumnými organizacemi. Australští

akademici jsou hodnoceni a propagováni na základě své publikační aktivity, což

výzkumníky do jisté míry odrazovalo od spolupráce s průmyslem.120

hrozba

Vyšší podíl

spolu-

financování

projektů

financovanýc

h z Fondů EU,

nepři-

způsobení se

trendu

snižování

objemu Fondů

EU

podporujících

VaV v příštích

programovýc

h obdobích

Hrozbou pro financování VaV v České republice jsou změny ve financování z Fondů

EU.

Celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR vykazují v desetileté časové řadě za roky

2008−2017 v průměru dlouhodobý růst a absolutní výše celkových výdajů poprvé

přesáhla 90 mld. Kč. Pravidelný meziroční růst byl ve sledovaném období narušen

pouze v roce 2016, průměrné tempo přírůstku je kladné a činí 6,83 %.

Meziroční pokles celkových výdajů na výzkum a vývoj v roce 2016 byl způsoben

zásadním snížením zahraničních veřejných zdrojů, které klesly na hodnotu 2,7 mld.

Kč (pokles o 11,2 mld. Kč), tj. přibližně na úroveň roku 2010, což souvisí

s přechodem na nové programové období čerpání Fondů EU. V roce 2017 můžeme


Graf 58: Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) v ČR v letech 2008–2017 podle zdrojů financování (v běžných cenách)

Zdroj: data ČSÚ, graf Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017

Vývoj jednotlivých složek GERD v přepočtu na HDP podle zdrojů jejich financování

v čase dokládá níže uvedený graf. Výdaje na výzkum a vývoj financované z

podnikatelských zdrojů v přepočtu na HDP v roce 2017 dosahovaly 1,07 %, hranici

1 % HDP překročily již v roce 2016. Vítaným trendem je samozřejmě růst tohoto

podílu, a to v důsledku meziročního růstu výdajů na VaV z podnikatelských zdrojů,

nikoliv v důsledku negativního ekonomického vývoje (poklesu růstu HDP).

120 https://www.natureindex.com/news-blog/measuring-the-impact-of-r-and-d-spending


Graf 59: Zdroje financování celkových výdajů na výzkum a vývoj (GERD) v běžných cenách vyjádřené jako % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2008–2017


V letech 2011–2015 byly velmi významným zdrojem prostředků na VaV zahraniční

veřejné finance, zejména ze strukturálních fondů EU. Z grafu je patrný jejich prudký

nárůst mezi roky 2010−2012 až na hodnotu 0,30 % HDP, na níž setrvaly i v letech

2013–2015. Důvodem byla zejména kumulace čerpání prostředků SF EU

v programovém období 2007–2013 do jeho druhé poloviny. V roce 2016 došlo k

jejich zásadnímu poklesu na pouhých 0,06 % HDP a v roce 2017 došlo jen k

nepatrnému nárůstu o 0,03 %, tj. na 0,09 % HDP. Výpadek zahraničních veřejných

prostředků ze SF EU způsobil, že ČR zatím nedosáhla národního cíle strategie

Evropa 2020 spočívajícího v každoroční investici veřejných prostředků do VaV na

úrovni 1 % HDP.






intenzitního ukazatele.

Stav v letech 2016 a 2017 může do jisté míry simulovat situaci výpadku Fondů EU

po roce 2023, kdy skončí možnost financování VaV v rámci současného

programového období. Vzhledem k tomu, že může v budoucnu dojít k opětovnému

výpadku financí vlivem přechodu na nové programové období, je nutno systém

VaVaI na tuto situaci připravit. Základními kroky jsou posílení veřejných zdrojů z ČR

(zejména ze SR) a především využití potenciálu podnikatelských zdrojů.121

Stejně tak je pravděpodobné, že budou obecně klesat prostředky v rámci Fondů EU

směřující do Česka a jeho regionů, a to díky jejich zvyšující se konvergenci

(z pohledu HDP na obyvatele) a konkurenceschopnosti. Ze stejného důvodu

v nadcházejícím programovém období 2021 – 2027 dojde pravděpodobně ke

zvýšení podílu spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU ze strany

národního rozpočtu či samotných uchazečů. Tím se na jednu stranu zvyšuje riziko


menšího zájmu o prostředky Fondů EU určené na výzkum a vývoj, na druhou stranu

jde o příležitost ke snížení „závislosti“ na dotacích z Fondů EU.

příležitost

Využití

principu open

access / open

science

Otevřený přístup k vědeckým informacím (open access, OA) představuje model

vědecké komunikace, který zajišťuje trvalé, okamžité, svobodné a bezplatné online

zpřístupnění plných textů publikovaných vědeckých výsledků (nejčastěji článků) bez

omezení pro kohokoli. Realizace otevřeného přístupu je možná v zásadě dvěma

způsoby:

► zelenou cestou: uložením plného textu vědeckého článku (preprintu,

postprintu, vydavatelské verze) v otevřeném repozitáři

► zlatou cestou: vydáním článku v otevřeném časopise.

Přínosy otevřeného přístupu jsou:

► zrychlení výměny vědeckých informací

► rozšíření dostupnosti vědeckých informací

► zvýšení viditelnosti vědeckých informací

► rozšíření čtenářské základny

► zvýšení informačního dopadu.122

Otevřený přístup je přínosný pro celou společnost. Primárním cílem vědeckého

publikování je komunikace / zveřejnění nových poznatků. Otevřený přístup v principu

dělá to samé jako tradiční model vědecké komunikace, zveřejňuje informace –

demokraticky, tzn. všem bez rozdílu. Pokud publikuji v otevřeném časopise, stále

platí ochrana autorským zákonem (copyright). Dle podmínek časopisu buď

majetková práva (jak nakládat s dílem) získává vydavatel, nebo je využito licencí

Creative Commons, o kterých ale zpravidla rozhoduje autor – stejně jako v případě

tradičních časopisů.

Otevřená inovace (Open Innovation) znamená situaci, kdy se organizace nespoléhá

pouze na své vlastní interní znalosti a zdroje (například vlastní zaměstnance nebo

výzkum a vývoj) pro inovace (produkty, služby, obchodní modely, procesy atd.), ale

také využívá více externích zdrojů (jako je zpětná vazba od zákazníků, publikované

patenty, konkurenti, externí agentury, veřejnost atd.) k podpoře inovací. Existují dva

typy otevřených inovací:

► příchozí otevřené inovace a

► odchozí otevřená inovace.

Přijímaná inovace (Inbound Innovation) je o získávání odborných znalostí z vnější

strany organizace a skenování vnějšího prostředí za účelem získání nových

informací k identifikaci, výběru, využití a internalizaci nápadů.

Odesílaná inovace (Outbound Innovation) je účelová komercializace a zachycení

interně vyvinutých myšlenek ve vnějším prostředí organizace. Může to být

prostřednictvím selektivního odhalení produktu novinářům a recenzentům nebo

selektivního prodeje technologie nebo služby zákazníkům s cílem získat zpětnou

vazbu.

V Česku převládá k otevřenému přístupu k vědeckým informacím zatím spíše

rezervovaný postoj. Máme také rezervy jak v nastavení, tak v implementaci strategie

open science (přestože dokument Národní strategie otevřeného přístupu ČR

121 Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 16-17 122 http://openaccess.cz/


k vědeckým informacím na léta 2017-2020 je již několik let platný, dále existuje k této

strategii akční plán). To může způsobit problém i směrem k novému komunitárnímu

programu Horizon Europe, který otevřený přístup bude vyžadovat. Česko zároveň

nedisponuje dostatečným infrastrukturním zázemím ani kapacitou a připraveností

lidských zdrojů na zpřístupňování výsledků výzkumu, vývoje a inovací v režimu

Open Access. Nejsme dále dostatečně připraveni na implementaci iniciativy

European Open Science Cloud (EOSC) a tzv. data management. Problémem je také

jak jistá roztříštěnost informačních a bibliometrických zdrojů, tak administrativní

zátěž a nejednotný postup poskytovatelů podpory na aktivity VaVaI.

příležitost

Rozvoj

nástrojů

podpory

ochrany

duševního

vlastnictví

Jak uvádí Inovační strategie České republiky 2019-2030, v ČR se ve srovnání s

nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního

vlastnictví, což se projevuje například nízkým počtem udělovaných národních a

zahraničních patentů. Povědomí o potřebě chránit duševní vlastnictví je stále slabé,

přičemž v řídicích dokumentech, a to ani ve strategických a koncepčních

dokumentech výzkumu, vývoje a inovací, nebyla této problematice dosud věnována

dostatečná pozornost. Spolupráce se všemi typy škol při tvorbě vzdělávacích

programů není systematická, existuje pouze podpora a ad hoc aktivity v

přednáškové činnosti.

Příležitostí tak je další rozvoj nástrojů podpory ochrany duševního vlastnictví, mj.

například zvýšením povědomí o ochraně duševního vlastnictví (spoluprací se

vzdělávacím systémem, aktivitami v komerční sféře), zvýšením využívání ochrany

duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem, a využíváním

patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů.

příležitost

Rozvoj

marketingu /

PR výsledků

VaV a činnosti

výzkumných

organizací

Příležitostí pro výzkumné organizace je rozvoj marketingu a PR aktivit zaměřených

jak na výsledky výzkumu a vývoje, tak na samotnou činnost výzkumných organizací.

Cílem je zejména

► propagace a popularizace vědy jako takové,

► seznámení široké veřejnosti s konkrétními výsledky VaV a jejich přínosy pro

společnost,

► informování a propagace výsledků VaV využitelných v aplikační sféře,

► navazování a rozvoj dlouhodobých partnerství s aplikační sférou,

► vysvětlování odborné i široké veřejnosti o přínosech a dopadech výzkumu a

potřebách investic do této oblasti.

Řada aktivit v této oblasti je realizována, dochází k postupnému rozvoji celé oblasti

marketingu a PR v oblasti výzkumu. Nicméně stále je potřeba tuto oblast rozvíjet. To

ostatně konstatuje i samotná Inovační strategie České republiky 2019-2030, která

má Chytrý marketing jako jeden ze svých devíti pilířů.



► Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví; 2017

► Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách;

24. 4. 2019

► Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018, 16. 10. 2019

► EY; Analýza programů EU v souvislosti s doplňkovostí s programy ESI fondů; 2016

► Evropská komise; European Innovation Scoreboard; 2019

► Evropská komise; Regional Innovation Scoreboard; 2019


► EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje; 2018

► Institut umění – Divadelní ústav; Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (II. svazek);

2015

► Kvapilová Alena; Spin-off firmy v České republice; 2016


► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice

a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017

► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění opatření Národní politiky

výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020; 2018



► Technologická agentura České republiky; Podkladová studie pro návrh programu ÉTA; 2017

► Technologická agentura České republiky; Program na podporu aplikovaného

společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA; 2017

► Technologická agentura České republiky; Program veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu

a inovacích pro potřeby státní správy BETA2; 2016

► Úřad vlády ČR; Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020;

2015


3. LIDÉ A CHYTRÉ DOVEDNOSTI

Text v oblasti Lidé a chytré dovednosti je strukturován do následujících tematických okruhů:

► Základní charakteristika českého školství

► Lidské zdroje a trh práce

► Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji

► Příležitosti a hrozby v oblasti lidé a chytré dovednosti

3.1. SHRNUTÍ

Základní charakteristika českého školství

České školství na všech jeho stupních je do značné míry podfinancovano. Z dat Eurostatu vyplývá, že

Česko vynakládalo v roce 2016 na vzdělávání 3,8 % svého hrubého domácího produktu, zatímco

průměr Evropské unie činil takřka 5 %. Nedostatek financí má samozřejmě spoustu důsledků – zejména

neuspokojivou výši platů učitelského sboru, což značně ovlivňuje jeho kvalitu a odrazuje potenciální

zájemce o tuto profesi.

Důsledkem pak jsou celkově slabé (nebo v lepším případě průměrné) výsledky celého českého

vzdělávacího systému. Toto hodnocení vyplývá například z mezinárodního srovnávacího šetření PISA

(Programme for International Student Assessment), ze srovnání digitální gramotnosti nebo jazykové

vybavenosti. Z dat OECD a výsledků PISA vyplývá, že české výsledky jsou v rámci OECD v souhrnu

průměrné (v matematice mírně nad průměrem, ve čtení pod průměrem a v přírodních vědách na

průměru zemí OECD), navíc v matematice a přírodních vědách se výsledky mezi lety 2006 – 2015

výrazně zhoršily a ve čtení víceméně stagnují.

Z průzkumu Světového ekonomického fóra mezi byznysovými lídry pak vyplývá, že i subjektivní

hodnocení stavu českého školství není dobré a Česko je v evropském kontextu považováno

za podprůměrnou zemi. Z pohledu hodnocení digitální gramotnosti jsme v rámci Evropské unie rovněž

pouze průměrní. Z pohledu jazykové vybavenosti výrazně zaostáváme v procentu lidí hovořících

alespoň jedním cizím jazykem plynně.

Jednou z příčin slabých výsledků je i fakt, že český vzdělávací systém stále do značné míry využívá

klasické vzdělávací metody (např. frontální výuku a důraz na memorování poznatků) a naopak v nízké

míře využívá moderní metody práce (např. interaktivní práci v menších skupinách).

V Česku jsou značné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony, respektive v kvalitě jednotlivých

škol. V rámci OECD jsme zemí s devátým největším rozdílem v kvalitě škol. Ten je způsoben jak

socioekonomickými rozdíly mezi regiony, tak paralelní existencí základních škol a víceletých gymnázií.

Prakticky to znamená, že žákovi se dostává kvalitou jiného vzdělávání v závislosti na kraji. Zároveň

český vzdělávací systém nedokáže systematicky pracovat s nadanými žáky a studenty. Mezi důvody

jsou kromě nefungující koncepční práce s talenty rovněž nedostatečné vzdělání pedagogů v této oblasti.

Další slabou stránkou Česka vyplývající z jeho vzdělávacího systému je nízký podíl vysokoškolsky

vzdělaných lidí, který u obyvatel ve věku 25-64 let činí 24 %, zatímco průměr zemí OECD je 37 %. Na

druhou stranu platí, že máme mezi zeměmi OECD největší podíl obyvatel s ukončeným sekundárním

stupněm vzdělání (takřka 70 % obyvatel ve věku 25-64 let oproti průměru OECD 42 %). Pozitivním

aspektem také je nízké procento mladých lidí mimo vzdělávání, zaměstnaní či odbornou přípravu.

České vysoké školy mají v mezinárodním srovnání nízkou kvalitu a prestiž. Podle žebříčku QS World

University Rankings 2020 máme v žebříčku prvních pěti set světových univerzit pouze tři vysoké školy.

Nejslabší výsledky mají české vysoké školy v míře citovanosti vědců a také v podílu zahraničních

zaměstnanců. Nejlépe z hodnocení vychází parametr podílu zahraničních studentů. Nejlépe

hodnocenou českou vysokou školou zůstává Univerzita Karlova. Na jejím příkladu však je vidět, že

v delším časovém horizontu k velkému zlepšení nedochází. Univerzita se ještě v roce 2014 nacházela


v tomto žebříčku na 233. místě, do roku 2019 postupně klesala až na 317. místo, aby si poté mírně

polepšila.

Vedle již zmíněného podfinancování českého školství je jedním z důvodů stavu vysokých škol i fakt, že

způsob řízení vysokých škol nepodporuje jejich progresivní rozvoj. Česko je možné charakterizovat jako

zemi s výraznou autonomií škol a celkově decentralizovaným systémem řízení školství. Zároveň však

v případě vysokých škol platí, že systém řízení je mnohaúrovňový, zapojující mnoho aktérů a do značné

míry velmi citlivý na případy, kdy někteří aktéři rozhodovací procesy paralyzují. Následně pak je

v případě významnějších změn a progresivních opatření velmi náročné a složité tyto změny prosadit.

Snížená, respektive rozptýlená mezi mnoho orgánů je také odpovědnost za kvalitu a hospodárnost,

která zároveň není spojena s adekvátními pravomocemi.

Významným problémem vysokého školství je studijní neúspěšnost, ve vztahu k oblasti výzkumu

a vývoje pak je konkrétně problémem i nízká míra dokončení doktorandského studia, která se pohybuje

okolo 45 % (to znamená, že více jak polovina studentů doktorského studia ho nedokončí). Studijní

neúspěšnost a s tím spojená celková neefektivita je velký problém i pro bakalářské a magisterské

stupně vzdělání.

Lidské zdroje a trh práce

Z pohledu trhu práce a rozvoje hospodářství jako takového je potřeba, aby vzdělávací systém dokázal

rozvíjet kompetence potřebné pro uplatnění na měnícím se trhu práce. Současný vzdělávací systém

tuto úlohu neplní dostatečně, vzdělávání není v potřebné míře diverzifikované, ani nereflektuje různé

potřeby a nároky na něj kladené. Jedním z možných důvodů je nízká úroveň spolupráce se zástupci

praxe při přípravě studijních programů i při samotné realizaci výuky.

Právě slabé propojení českého vzdělávacího systému s praxí je jeho nedostatkem. Přitom úzké

propojení akademického a soukromého sektoru v rámci vzdělávacího systému je jednou z podmínek

jeho úspěšného rozvoje, zvyšování kvality a reagování na potřeby zaměstnavatelů. Vzdělávání

založené na poznatcích z podniků dokáže studentům lépe přiblížit praxi. Toto konstatování platí jak pro

vysoké školy, tak pro nižší stupně vzdělávání.

Trh práce čekají změny související s novými technologiemi (a netýká se to jen dopadů automatizace

a robotizace), což s sebou ponese zvyšování nároků na vzdělávání v průběhu celé kariéry a života.

Současná nabídka různých forem vzdělávání (od kombinovaného studia po kurzy celoživotního

vzdělávání) je sice poměrně široká, zároveň ne vždy jejich podoba a dostupnost odpovídá potřebám

zájemců. Nabídka dalšího vzdělávání související s novými technologiemi, změnami plynoucími z

přechodu na Průmysl 4.0 a stále postupující digitalizací je jen omezená.

Z hlediska trhu práce je problémem také všeobecný nedostatek kvalifikované pracovní síly, ať už pro

potřeby firem, tak pro výzkumné organizace. Přestože například počet ICT specialistů neustále roste,

stejně jako specialistů v oblasti vědy a techniky, více jak čtvrtina jich je ve věku 50 let a vyšším. Naopak

počet studentů přírodovědných, technických a ICT oborů klesá (obdobně jako celkový počet studentů

VŠ, což je důsledek demografických změn) a podíl těchto oborů na celkovém počtu studentů VŠ

stagnuje. Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto oborů.

S ohledem na výše uvedené je potřebná podpora malých a středních podniků z hlediska zvyšování

kvalifikace jejich zaměstnanců, respektive podpora odborné přípravy a rekvalifikace, a to se zaměřením

na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro průmyslovou transformaci a také dovednosti v oborech

inteligentní specializace.

Dalším aspektem souvisejícím se vzděláváním, inovacemi a podnikáním je tzv. podnikatelský duch

(enterpreneurial spirit), respektive podnikavý a podnikatelský styl myšlení (mindset). V tomto ohledu

Česko právě nevyniká, což vychází i z naší historie. Tomuto tématu zatím není věnována adekvátní

pozornost, respektive je třeba se na rozvoj vzdělávání (na všech stupních vzdělávací soustavy) v této

oblasti zaměřit a posílit jej.


Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji

V oblasti lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji je možné konstatovat, že je dlouhodobým pozitivním

trendem růst počtu výzkumníků, a to jak ve veřejném výzkumu a vývoji, tak v podnikovém sektoru.

V roce 2018 ve výzkumu pracovalo celkem 113 tisíc osob, respektive 75 tisíc FTE. Tento pozitivní trend

však ohrožuje několik faktorů.

Jedním z nich je chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, což souvisí mimo jiné s výše

uvedenou nízkou studijní úspěšností studentů doktorandského studia. Pokud je doktorandské studium

do značné míry podmínkou pro výzkumnou kariéru (alespoň ve veřejném výzkumu), pak neúspěšnost

doktorandského studia je vlastně i vyjádřením nedostatečné motivace mladých lidí se zapojit do

výzkumu, respektive pokračovat v akademické kariéře.

Příležitostí a možným řešením současného napětí na trhu práce (vysoká míra zaměstnanosti, respektive

nízká míra nezaměstnanosti spojená s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků), demografického

vývoje a stárnutí populace je přilákání talentovaných studentů i vysoce kvalifikovaných pracovníků

ze zahraničí, za tímto účelem je třeba mimo jiné využít nově vybudovaná špičková výzkumná centra.

Pro schopnost přilákat výzkumníky ze zahraničí, respektive udržet ty, co zde již pracují, je však klíčové

odstranit stávající slabou stránku, kterou jsou nedostatečné podmínky pro zahraniční i české

výzkumníky (chybějící welcome office, mateřské školky atd.).

Negativní charakteristikou českého výzkumného prostředí je nízké zastoupení žen ve výzkumu, a to jak

ve výzkumných týmech, tak ve vedení těchto institucí. Český výzkum není dlouhodobě schopen dát

příležitost kvalifikovaným ženám. Zbytečně tak přicházíme o potenciál, který by nás jako společnost

posunul dál. Zastoupení žen mezi výzkumníky dlouhodobě klesá, hodnoty z let 2016 a 2017 byly nejnižší

od roku 2000, kdy se data v rozlišení podle pohlaví začala sbírat. V mezinárodním srovnání patří úroveň

zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice k celkově nejnižším ze všech zemí EU.

Slabou stránkou celé oblasti veřejného školství i veřejného výzkumu a vývoje je nedostatečná kvalita

řízení vysokých škol a výzkumných organizací. Samostatnou a problémovou oblastí je řízení lidských

zdrojů, kde má většina vysokých škol a výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje jak v ne

zcela vhodně nastavených kariérních řádech, tak schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,

výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí. Jako nedostatečná je také

hodnocena podpora dlouhodobého profesního rozvoje, podmínky pro skloubení práce a soukromého

života a také otázka akademického inbreedingu. V souvislosti s nedostatečným řízením lidských zdrojů

na vysokých školách a ve výzkumných organizacích tak je příležitostí využít motivací k získání HR

Excellence in Research Award ke skutečnému zlepšení řízení lidských zdrojů ve výzkumných

organizacích.

Příležitosti a hrozby v oblasti lidé a chytré dovednosti

V návaznosti na výše uvedené nedostatky související s trhem práce a řízením lidských zdrojů je

příležitostí rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti usnadňující návrat do práce, rozvoj péče o děti

v předškolním věku a flexibilnější pracovní prostředí (přijímání reforem zacílených na zvýšení flexibility

trhu práce).

Společenské a mezigenerační změny preferencí jsou častým podnětem pro radikální (disruptivní)

inovace, a kromě jiného s sebou tedy nesou i příležitosti pro rozvoj podnikání. V této souvislosti je tedy

třeba na změnu preferencí nastupujících generací nahlížet jako na příležitost, jejíž rozsah a případné

dopady však zatím nejsou známé.

Trend zvyšující se automatizace práce a nahrazování lidských zdrojů roboty má dopady na trh práce,

které se v čase budou ještě zvyšovat. Zároveň je ovšem velkou příležitostí využít uvolněné kapacity

pracovníků (díky odstranění manuálních a automatizovatelných činností) k jejich vyšší kreativitě a vyšší

přidané hodnotě.

Mezi hrozby v oblasti lidských zdrojů patří riziko zavádění nepromyšlených reforem a změn v klíčových

systémech ve vzdělávání, vysokém školství, ale i v sociální oblasti. Tato hrozba může mít velký dopad


na kvalitu lidských zdrojů potřebných jak pro veřejný výzkumný sektor, tak samozřejmě pro podniky.

Hrozbou v tomto směru tak jsou jak časté změny politik a strategií, tak jejich nepromyšlená realizace

bez opory v analýzách a datech (tzn. bez dodržování principů evidence-based policy). Tato hrozba platí

samozřejmě i v dalších oblastech a souvisí i s obecnějšími politickými riziky (nestabilita, populismus,

preference krátkodobých řešení na úkor těch dlouhodobých apod.), ale v oblasti lidských zdrojů mohou

mít jakékoliv změny dalekosáhlý dopad, který navíc nemusí být jednoduše napravitelný. Další a s výše

uvedeným související hrozbou je riziko nekontrolovatelného nárůstu sociálních výdajů (např. na penzijní

systém) na úkor investic do výzkumu a vývoje.



Základní charakteristika českého školství

slabá stránka

Podfinancován

í českého

školství a v

důsledku nízká

atraktivita

pedagogické

praxe

České školství na všech jeho stupních je do značné míry podfinancované.

Nedostatek financí má samozřejmě spoustu důsledků – zejména co se týká platů

učitelského sboru a s tím související jeho kvalitu, přes počet studentů na jednoho

vyučujícího po zájem o učitelské povolání. Důsledkem pak jsou slabé výsledky

celého českého vzdělávacího systému.

Z následujícího grafu založeného na datech Eurostatu vyplývá, že Česko

vynakládalo v roce 2016 na vzdělávání 3,8 % svého hrubého domácího produktu,

zatímco průměr Evropské unie činil takřka 5 %. Data OECD v dalším grafu zase

ukazují, že souhrnné výdaje na jednoho žáka ve věku 6-15 jsou pod průměrem

zemí OECD.

Graf 60: Kolik země vydávají na vzdělávání ze svého rozpočtu

Zdroj: https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/

https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/


Graf 61: Souhrnné výdaje na vzdělávací instituce za jednoho žáka ve věku 6-15 let (2016)

Zdroj: OECD; Education at a Glance 2019

Graf 62: Poměr platů učitelů středních škol k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců

Zdroj: OECD; Education at a Glance 2019

Také studie IDEA Platy českých učitelů: nová naděje konstatuje, že platy českých

učitelů patří v rámci ekonomicky nejvyspělejších zemí světa dlouhodobě k

nejnižším. Jde o přirozený důsledek toho, že Česko na své regionální školství

vydává zhruba o třetinu menší podíl hrubého domácího produktu (HDP), než je ve

vyspělých zemích běžné.


Platy českých učitelů jsou extrémně nivelizované, respektive rovnostářské, a to jak

v mezinárodním, tak národním srovnání. U nejmladší skupiny učitelů je variabilita

platů ještě srovnatelná s administrativními pracovníky a vysokoškolsky vzdělanými

pracovníky veřejného sektoru. Zatímco u ne-učitelů úroveň i variabilita platů s

věkem roste, u učitelů platy s věkem (praxí) rostou velmi pomalu a jejich variabilita

zůstává nízká. V roce 2018 došlo k poklesu podílu odměn na celkových učitelských

platech. Výrazného navýšení učitelských platů v tomto roce se dosáhlo částečně

na úkor již tak velmi nízké míry zásluhovosti.123

Také z důvodu nízkých platů není pedagogická praxe nejatraktivnější. Z důvodu

demografického vývoje neustále klesá počet studentů i absolventů pedagogických

oborů, zároveň ale klesá i podíl počtu těchto oborů na celkovém počtu studentů

a absolventů.

Graf 63: Vývoj počtu studentů pedagogických oborů

Zdroj: IDEA; Platy českých učitelů: nová naděje Graf 64: Vývoj počtu absolventů pedagogických oborů

123 IDEA; Platy českých učitelů: nová naděje, strana 1


Zdroj: Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy), https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html

V důsledku výše uvedeného klesá i podíl mladých učitelů do 29 let (od roku 2014

do roku 2017 klesl z 9 % na 7 %). Absolventi pedagogických oborů často ani

nenastoupí do praxe a najdou si uplatnění mimo obor, případně mladí učitelé po

několika letech zkušeností končí svoji pedagogickou kariéru a jdou také mimo obor.

Podle některých studií i více jak polovina studentů nastupuje na pedagogický obor

s tím, že nikdy učit nebudou.

Graf 65: Vývoj počtu učitelů v ČR do 29 let 2013-2017


slabá stránka

V meziná-

rodním

srovnání slabé

(pouze

průměrné)

výsledky

českého

vzdělávacího

systému všech

úrovní škol,

např. v

oblastech

digitální

gramotnosti,

jazykové

vybavenosti,

soft-skills nebo

obecně

Český vzdělávací systém má slabé, případně pouze průměrné výsledky. Toto

hodnocení vyplývá jak například z mezinárodního srovnávacího šetření PISA

(Programme for International Student Assessment), tak například ze srovnání

digitální gramotnosti nebo jazykové vybavenosti.

PISA je program OECD pro mezinárodní hodnocení studentů. Každé tři roky testuje

patnáctileté studenty z celého světa v oboru čtení, matematiky a přírodních věd.

Testy jsou navrženy tak, aby posoudily, jak dobře studenti ovládají klíčové

předměty, aby byli připraveni na reálné situace v dospělém světě.124 Níže uvádíme

data z let 2012 a 2015. Výsledky z šetření v roce 2018 budou publikovány na konci

roku 2019.

Z dat OECD a výsledků PISA vyplývá, že české výsledky jsou v rámci OECD

v souhrnu průměrné (v matematice mírně nad průměrem, ve čtení pod průměrem

a v přírodních vědách na průměru zemí OECD), navíc v matematice a přírodních

vědách se výsledky mezi lety 2006 – 2015 výrazně zhoršily a ve čtení víceméně

stagnují. Z průzkumu Světového ekonomického fóra mezi byznysovými lídry pak

vyplývá, že i subjektivní hodnocení stavu českého školství není dobré a Česko je v

evropském kontextu považováno za podprůměrnou zemi, jak pokud jde o obecnou

124 https://www.oecd.org/pisa/

https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html



výsledcích

PISA

kvalitu vzdělávacího systému, tak pokud jde o výuku přírodních věd a

matematiky.125

Graf 66: Celkové výsledky PISA - Česko

Zdroj: OECD, PISA, http://www.oecd.org/pisa/data/

Graf 67: Výsledky PISA – matematika


Graf 68: Výsledky PISA – čtení

125 https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/

http://www.oecd.org/pisa/data/




Graf 69: Výsledky PISA – přírodní vědy


Z pohledu hodnocení digitální gramotnosti jsme v rámci Evropské unie průměrní.

Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi je u nás 60 %,

zatímco průměr Evropské unie je 57 %.

Graf 70: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi

Zdroj: Eurostat

Z pohledu jazykové vybavenosti řadí data Eurostatu Česko nad průměr EU 28 v

podílu obyvatelstva ovládajícím alespoň jeden cizí jazyk (79 % vs. 64,6 % v roce

2016), výrazně však zaostáváme v procentu lidí hovořících alespoň jedním cizím

jazykem plynně (12 % vs. 25 % v roce 2016).




Graf 71: Podíl VŠ vzdělaných obyvatel hovořících plynně alespoň jedním cizím jazykem (2016)

Zdroj: Eurostat

Na hodnocení tzv. měkkých dovedností (sociálně emoční schopnosti) se zaměřila

studie IDEA Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční

schopnosti žáků: klasika vs. moderna. Ta ve svém shrnutí uvádí, že empirické

výzkumy opakovaně odhalují důležitost sociálně-emočních schopností dětí pro

úspěch ve škole, v dalším studiu, v budoucí práci i životě. Sociálně-emoční

schopnosti zahrnují mimo jiné sebedůvěru, vnitřní motivaci a sebekontrolu.

Výzkumy však poskytují pouze kusé zjištění ohledně toho, jak k rozvoji těchto

schopností přispívají různé výukové metody ve školách. V této studii IDEA

zkoumala, zda a nakolik intenzivnější využívání určité vzdělávací metody rozvíjí

sociálně-emoční schopnosti a testovatelné studijní výsledky.

V mezinárodním srovnání patří Česká republika k zemím s vysokou mírou

využívání klasických vzdělávacích metod, jako je například frontální výuka a důraz

na memorování poznatků, a s nízkou mírou využívání metod modernějších, jakými

jsou například interaktivní práce v menších skupinách nebo vysvětlování látky na

reálných příkladech.

Zjištění na datech z 8. tříd v České republice ukazují, že moderní výukové metody

přispívají k rozvoji sociálně-emočních schopností a zároveň nemají negativní vliv

na výsledky žáků v testovaných předmětech. Klasické vzdělávací přístupy sociálně-

emoční schopnosti nerozvíjí.

Výukové metody mají odlišné dopady na chlapce a dívky. Zatímco moderní metody

rozvíjí sociálně-emoční schopnosti jak chlapců, tak dívek, klasické metody mají

negativní dopad na vnitřní motivaci a sebedůvěru chlapců. Klasické metody tedy

posilují rozdíly mezi dívkami a chlapci.

Zjištění studie tedy hovoří ve prospěch intenzivnějšího využívání moderních metod

ve výuce na těch českých školách, kde se používají málo. Z výsledků také vyplývá,

že částečná změna kompozice přístupů ze strany učitelů (moderní versus klasické)

by mohla mít nezanedbatelný pozitivní dopad na rozvoj sociálně-emočních

schopností žáků.126


slabá stránka

Výrazné rozdíly

ve výsledcích

vzdělávání

mezi regiony a

jednotlivými

školami

V Česku jsou značné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony, respektive

v kvalitě jednotlivých škol. Jak konstatuje studie Analýza výzev vzdělávání v České

republice a také zpráva České školní inspekce k mezinárodnímu šetření PISA

2015, na úrovni deváté třídy základních škol a odpovídajících ročníků víceletých

gymnázií 44 % z rozptylu výsledků žáků v přírodovědné gramotnosti (PISA)

vysvětluje rozdíly mezi školami. Výsledky se v Česku výrazně liší na úrovni škol,

naopak v rámci jednotlivých škol se výsledky jejich žáků již tolik neliší. V rámci

OECD jsme 9. zemí s nejvyššími rozdíly v kvalitě škol – tedy nejvyšším

vysvětlujícím vlivem školy na výsledky žáků.

Diferenciace kvality škol má podle uvedené studie Analýza výzev vzdělávání

v České republice dva zdroje. Prvním jsou regionální nerovnosti. Ve výstupech

vzdělávání se výrazně negativně odchylují Karlovarský a Ústecký kraj. Výsledky

těchto krajů v PISA se zde pohybují okolo úrovně 450 bodů (na úrovni zemí jako

Bulharsko či Malajsie), zatímco výsledky nejlepších krajů se pohybují okolo hodnoty

500 (na úrovni vyspělých států západní Evropy).127 Prakticky to znamená, že žákovi

se dostává kvalitou jiného vzdělávání v závislosti na kraji.

Graf 72: Výsledky patnáctiletých žáků plnících povinnou školní docházku – srovnání krajů

Zdroj: Česká školní inspekce; Mezinárodní šetření PISA 2015, Národní zpráva – Přírodovědná gramotnost

Rozdíly mezi kraji jsou do jisté míry dány nerovností v ekonomice a sociálních

problémech českých regionů. Průměrný ekonomický, sociální a kulturní status rodin

žáků (ESCS – Socioekonomický a kulturní status ESCS je index počítaný z

bohatství domácnosti, zaměstnání a vzdělání rodičů a kulturního kapitálu

měřeného vlastnictvím kulturních předmětů) ale vysvětluje „jen“ 47 % rozdílů mezi

kraji. Většina regionálních diferencí je tedy spojena s jinými faktory spojenými

s místní kvalitou školství – tedy např. kompetencí a motivací učitelů, vybaveností

škol a dostatečností podpůrného personálu, kvalitou řízení ze strany zřizovatelů a

ředitelů apod.

126 IDEA; Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční schopnosti žáků: klasika vs. moderna, strana 3 127 Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice, strana 12


Graf 73: Průměrný výsledek a průměrný index ESCS v krajích

Zdroj: Česká školní inspekce; Mezinárodní šetření PISA 2015, Národní zpráva – Přírodovědná gramotnost

Dalším výrazným zdrojem diferenciace kvality základního školství je pak paralelní

existence základních škol a víceletých gymnázií. Základní školy dosahují v PISA

z evropského hlediska výrazně podprůměrných hodnot v matematice i přírodních

vědách (průměrný skór 469, respektive 468 v roce 2015) a většina jejich žáků

dosahuje maximálně 2. nejnižšího stupně na šestibodové stupnici hodnocení

přírodovědné gramotnosti. Víceletá gymnázii naopak dosahují v evropském

kontextu excelentních hodnot (594, respektive 604) a jen zhruba 5 % žáků dosahuje

pouze 2. stupně gramotnosti. Další výrazná diferenciace pak existuje na úrovni

základních škol, podle toho, zda žáci patří do standardních tříd, výběrových tříd či

speciálního školství.128

slabá stránka

Nesystema-

tická práce škol

s nadanými

žáky a studenty

Jak konstatujeme výše, výsledky českého školství jsou v lepším případně

v mezinárodním srovnání průměrné. Zároveň však český vzdělávací systém

nedokáže systematicky pracovat s nadanými žáky a studenty.

Problematice práce s nadanými žáky a studenty se věnovala Česká školní

inspekce ve své tematické zprávě z roku 2016. V závěrech této zprávy je

konstatováno, že oblast podpory a vzdělávání nadaných, talentovaných a

mimořádně nadaných dětí a žáků je ve školách stále v počátečním stádiu. Ve

srovnání se vzděláváním dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je tato

oblast v praxi škol méně akcentována a mnohem méně propracována. Toto obecné

zjištění se týká různou měrou všech stupňů vzdělávání a všech aspektů vzdělávání

nadaných, počínaje pojetím vzdělávání v koncepčních dokumentech škol a

identifikací nadání přes organizační stránku (např. ustanovení funkce

garanta/koordinátora péče o nadané) až po aplikaci účinné podpory. Zejména s

ohledem na zavádění principů společného vzdělávání je proměna přístupu ke

vzdělávání talentovaných, nadaných a mimořádně nadaných dětí, žáků a studentů

nezbytná.

Naprostá většina škol předškolního, základního i středního stupně vzdělávání sice

vnímá potřebu podpory nadaných a talentovaných dětí a žáků, avšak jejich přístup

128 Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice, strana 13


zpravidla není systematický, a tedy není dostatečně účinný. Je třeba konstatovat,

že školy potřebují v oblasti péče o nadané intenzivnější podporu.

Při identifikaci nadaných dětí a žáků postupují školy v zásadě správně, tím, že

uplatňují pedagogická pozorování, na základě kterých vytipují žáky, u nichž se

projevuje nadání a talent. Velmi málo pedagogů však absolvovalo odpovídající

vzdělávání, což může znamenat významné nepřesnosti v této identifikační práci.

Míra spolupráce, zejména plánované systematické spolupráce, s odbornými

pracovišti školských poradenských zařízení je přitom v této oblasti nízká.

Z hlediska konkrétní podpory nadaným žákům se školy soustředí často na

jednotlivé dílčí formy (soutěže, olympiády apod.), ale také na systematičtější

podporu formou individualizace vzdělávacího procesu a obohacování učiva. Je

však otázkou, do jaké míry může být takováto (byť v zásadě správná) podpora

efektivní, uskutečňuje-li se bez přesnější indikace nadání, bez příslušného vzdělání

pedagogů a bez vyhodnocení účinnosti podpory.129

slabá stránka

Nízký podíl

vysokoškolsky

vzdělané

populace oproti

vyspělým

zemím

Další slabou stránkou Česka vyplývající z jeho vzdělávacího systému je nízký podíl

vysokoškolsky vzdělaných lidí, který u obyvatel ve věku 25-64 let činí 24,3 %,

zatímco průměr zemí OECD činí 37 %. Na druhou stranu platí, že máme mezi

zeměmi OECD největší podíl obyvatel s ukončeným sekundárním stupněm

vzdělání (takřka 70 % obyvatel ve věku 25-64 let oproti průměru OECD 42 %).

Graf 74: Úroveň vzdělání (podíl obyvatel ve věku 25-64 let podle typu vzdělání)

129 Česká školní inspekce; Tematická zpráva: Vzdělávání nadaných, talentovaných a mimořádně nadaných dětí a žáků, strana 30


Zdroj: OECD, https://data.oecd.org/eduatt/adult-education-level.htm#indicator-chart Graf 75: Podíl populace s vysokoškolským vzděláním v roce 2018 (obyvatelstvo ve věku 25-34)

Zdroj: OECD, https://data.oecd.org/eduatt/population-with-tertiary-education.htm#indicator-chart

Dále z dat OECD vyplývá, že podprůměrný podíl vysokoškolsky vzdělaných

obyvatel na celkovém počtu obyvatel máme i ve věkové skupině 25-34 let.

Konkrétně má vysokoškolský titul v roce 2018 třetina všech obyvatel ve věku 25-34

let, zatímco průměr zemí OECD činí 44 %. Z obou dvou grafů vyplývá, že se nám

nedaří průměr zemí OECD dohánět. Ztrácíme také na další země střední a

východní Evropy, jako je Slovensko, Polsko, Slovinsko, Estonsko a Litva.

silná stránka

Velice nízké

procento

mladých lidí

mimo

vzdělávání,

zaměstnání či

odbornou

přípravu

(NEETs)

Jak konstatujeme výše, tak je slabou stránkou Česka nízký podíl osob

s vysokoškolským vzděláním. Naopak se však můžeme chlubit velice nízkým

procentem mladých lidí mimo vzdělávání, zaměstnaní či odbornou přípravu.

V roce 2016 měla ČR nejnižší podíl 15-19 letých mimo vzdělávání, zaměstnání či

odborné vzdělávání (NEETs) ze všech OECD zemí, a to 2,1 % populace, přičemž

průměr zemí OECD činí 6 %. Zároveň Česko patří mezi nejlepší ve stejném

indikátoru u populace 20-24 let, kde podíl osob mimo vzdělávání, zaměstnání či

odbornou přípravu činí 11,3 %, zatímco průměr zemí OECD je 16,5 %.

Tento ukazatel představuje podíl mladých lidí, kteří nejsou v zaměstnání,

vzdělávání nebo odborné přípravě, jako procento z celkového počtu mladých lidí v

odpovídající věkové skupině podle pohlaví. Mezi mladé lidi ve vzdělávání patří ti,

kteří navštěvují vzdělávání na částečný nebo plný úvazek, naopak nezahrnuje

osoby v neformálním vzdělávání a ve velmi krátkých vzdělávacích činnostech.

Mladí lidé, kteří nejsou v zaměstnání ani ve vzdělávání či odborné přípravě, jsou

ohroženi sociálním vyloučením – jedná se většinou o jednotlivce s příjmy pod

hranicí chudoby a postrádající dovednosti ke zlepšení své hospodářské situace.

https://data.oecd.org/eduatt/adult-education-level.htm#indicator-chart

https://data.oecd.org/eduatt/population-with-tertiary-education.htm#indicator-chart

https://data.oecd.org/eduatt/population-with-tertiary-education.htm#indicator-chart


Graf 76: Mládež mimo vzdělávání, zaměstnání či odbornou přípravu (NEETs), 2016

Zdroj: OECD, https://data.oecd.org/youthinac/youth-not-in-employment-education-or-training-neet.htm

slabá stránka

Nízká kvalita a

prestiž českých

VŠ v

mezinárodním

měřítku

Pokud se zaměříme na oblast vysokých škol, tak je jednou z hlavních slabých

stránek jejich samotná kvalita i prestiž v mezinárodním srovnání.

Kvalitu a prestiž vysokých škol v mezinárodním srovnání hodnotí několik různých

žebříčků. Souhrnně lze konstatovat, že si české vysoké školy nestojí příliš dobře,

navíc své postavení nijak zásadně nevylepšují. Jsme na tom sice podobně, jako

ostatní země střední a východní Evropy, ovšem na vyspělé země ztrácíme.

Například žebříček QS World University Rankings 2020 (hodnocení z roku 2019 je

vztaženo k roku 2020) každoročně hodnotí tisícovku nejlepších světových

vysokých škol podle šesti kritérií. Největší váhu (40 %) přikládá akademické

reputaci určované na základě expertního šetření mezi téměř 100 tisíci respondenty.

Mezi další indikátory patří hodnocení zaměstnavatelů (10 %), podíl studentů na

jednoho akademika (20 %), míra citovanosti vědců (20 %), nebo podíl zahraničních

zaměstnanců (5 %) a studentů (5 %).

Nejlépe hodnocenou českou vysokou školou zůstává nadále Univerzita Karlova,

která si po loňském mírném poklesu polepšila a vrátila se do první třístovky

světových univerzit (291.). Velmi dobře se umístila Vysoká škola chemicko-

technologická v Praze (355.), která byla do hodnocení zahrnuta vůbec poprvé. V

první pětistovce se těsně umístilo ještě České vysoké učení technické v Praze

(498.), které si oproti loňsku také mírně polepšilo.

Mezi českými zástupci v druhé polovině žebříčku si polepšily také Masarykova

univerzita (571. – 580. místo) a Univerzita Palackého v Olomouci (601. – 650.). Na

stejném místě jako vloni zůstává Vysoké učení technické v Brně (651. – 700.).

Vůbec poprvé se v žebříčku objevila také Technická univerzita v Liberci (751. -

800.), Česká zemědělská univerzita v Praze (801. – 1000.) a Ostravská univerzita

(801. – 1000.).130

Na příkladu Univerzity Karlovy však je vidět, že v delším časovém horizontu

k velkému zlepšení nedochází. Univerzita se ještě v roce 2014 nacházela v tomto

130 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/devet-ceskych-vysokych-skol-se-umistilo-mezi-tisicovkou-nejlepsich


žebříčku na 233. místě, do roku 2019 postupně klesala až na 317. místo, aby si

poté mírně polepšila.

Graf 77: Pořadí Univerzity Karlovy v QS University Rankings 2014-2020

Zdroj: QS University Rankings

Pokud se podíváme na samotné výsledky tří českých vysokých škol, které se

umístily v TOP500, tak je vidět, že nejslabší výsledky mají české školy v míře

citovanosti vědců a také v podílu zahraničních zaměstnanců. Nejlépe z hodnocení

vychází parametr podílu zahraničních studentů. V hodnocení také vyniká v podílu

studentů na jednoho akademika na pražské VŠCHT.

Graf 78: Dílčí výsledky top 3 českých univerzit dle hodnocení QS University Rankings 2020


Pokud porovnáme pozici univerzit ze zemí s obdobně velkou populací a také se

zeměmi V4, tak můžeme konstatovat, že se západními zeměmi nevycházíme

dobře, naopak v rámci Visegrádu jsme na tom nejlépe.


Graf 79: Počet univerzit v top 500 QS University Rankings 2020, srovnání zemí s podobnou velikostí populace a V4


Obdobné postavení mají české vysoké školy také v oborových žebříčcích. Ačkoliv

v některých vybraných oborech patří české vysoké školy ke světové špičce, v

průměru v oborových žebříčcích spíše stagnují, nebo dokonce klesají.131

V dalších existujících hodnoceních a žebříčcích je hodnocení českých vysokých

škol následující:

► Žebříček agentury Reuters, který pravidelně srovnává vysoké školy podle

inovací, ovládají americké univerzity. Mezi evropskými školami se ve

srovnání nejlépe umístila belgická Katholieke Universiteit Leuven. Česká

instituce v žebříčku zatím schází.132

► Dalším žebříčkem je Academic Ranking of World Universities 2019, známý

také jako Šanghajský žebříček, který srovnává tisícovku nejlepších

světových univerzit. Z českých škol se jako obvykle nejlépe umístila

Univerzita Karlova (na 201. až 300. příčce). Dále se v žebříčku objevilo

dalších šest českých vysokých škol, které ovšem již nebyly v TOP500.133

V žebříčku World University Rankings 2020 společnosti Times Higher Education je

v TOP1000 pět českých vysokých škol, které se ovšem co do pořadí nezlepšují.134

slabá stránka

Způsob řízení

vysokých škol

nepodporuje

jejich

progresivní

rozvoj

Česko je možné charakterizovat jako zemi s výraznou autonomií škol a celkově

decentralizovaným systémem řízení školství. Zároveň však v případě vysokých

škol platí, že systém řízení je mnohaúrovňový, zapojující mnoho aktérů a do značné

míry velmi citlivý na případy, kdy někteří aktéři rozhodovací procesy paralyzují.

Následně pak je v případě významnějších změn a progresivních opatření velmi

náročné a složité tyto změny prosadit. Snížená, respektive rozptýlená mezi mnoho

orgánů je také odpovědnost za kvalitu a hospodárnost a zároveň není spojena

s adekvátními pravomocemi.

Způsob řízení vysokých škol, kompetence jednotlivých aktérů a do jisté míry

i organizační struktura veřejných vysokých škol vychází ze zákona a je tak stejná –

nezohledňuje velikost školy ani její další charakteristiky.

131 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/ceske-vysoke-skoly-v-oborovych-zebriccich-stagnuji 132 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/reuters-nejvice-inovativni-univerzity-maji-spojene-staty 133 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/sanghajskemu-zebricku-letos-vevodi-americane 134 https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/v-poslednim-z-letosnich-velkych-zebricku-ceske-skoly-nezari


Jednou z příčin konzervativní správy vysokých škol (v porovnání s progresivním

rozvojem) je také na jiném místě popsaný problém akademického inbreedingu,

který posiluje setrvačné tendence akademiků a jejich rezistenci vůči změnám.

Problémem je také nedostatečné propojení vysokých škol s praxí (komerční sférou,

ale i dalšími aktéry), externí aktéři tak příliš nevstupují do rozhodovacích procesů a

perspektiva vnějšího neakademického světa tak není dostatečně zohledněna.

Vedle toho nemají vysoké školy dostatečné kapacity (personální ani odborné pro

své strategické řízení, a to na všech úrovních (rektorátů, děkanátů, akademických

senátů). Zároveň vzhledem ke způsobu voleb vedení vysokých škol do značné míry

strategické řízení ovlivňuje i politikaření. Volené vedení vysokých škol má na jednu

stranu akademické zázemí, ale nemusí nutně mít potřebné manažerské

kompetence a zkušenosti.

slabá stránka

Nízká míra

dokončení

doktorand-

ského studia a

jeho nízká

efektivita a v

některých

případech i

kvalita

Významným problémem vysokého školství je studijní neúspěšnost a ve vztahu

k oblasti výzkumu a vývoje pak je problémem i konkrétně nízká míra dokončení

doktorandského studia.

Míra dokončení doktorského studia je velmi nízká a pohybuje se okolo 45 %, to

znamená, že více jak polovina studentů doktorského studia ho nedokončí. Studijní

neúspěšnost je velkým problémem i pro bakalářské a magisterské stupně vzdělání,

nicméně u doktorského studia je nejmarkantnější.

Problém netkví v počtu studentů doktorandského studia (respektive jejich podíl na

celkovém počtu studentů vysokých škol), v tomto ohledu jsme na úrovni nebo i nad

průměrem srovnatelných zemí. Zásadní je právě samotná nízká míra dokončení

doktorandského studia. I z toho důvodu je podíl osob s PhD. titulem na celkové

populaci hluboko pod průměrem zemí OECD, stejně tak je v porovnání s ostatními

zeměmi nízký podíl absolventů doktorandského studia na celkovém počtu

absolventů vysokých škol.135

135 Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR, strana 4


Tabulka 5: Míra dokončení vysokoškolského studia

Graf 80: Úspěšnost v jednotlivých letech v jednotlivých typech studijních programů na všech vysokých školách

Zdroj: Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR


Graf 81: Držitelé PhD. titulů (podíl na populaci ve věku 25-64 let)

Zdroj: OECD; OECD Science, Technology and Industry Scoreboard 2017

Doktorandské studijní programy trvají standardně dle typu studia 3-4 roky, nicméně

průměrná doba řádně ukončeného studia činila v roce 2016 cca 5,3 roku. Z grafu

vyplývá, že se zároveň průměrná doba studia neustále prodlužuje, a u některých

studentů trvá i osm a více let. V řádném termínu dokončí studium pouze přibližně

desetina studentů. Zároveň z různých průzkumů vyplývá, že po překročení

standardní doby studia (a skončení vyplácení stipendia) nemají studenti silnou

motivaci k brzkému ukončení studia.

Graf 82: Průměrná délka řádně ukončeného doktorandského studia

Zdroj: Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR

silná stránka

Vysoký podíl

doktorandů

studujících

technické nebo

přírodovědné

obory

Naopak pozitivem je vysoký podíl doktorandů studujících technické nebo

přírodovědné obory. V roce 2017 bylo na vysokých školách celkem přibližně 93 tisíc

studentů technických a přírodovědných oborů, což představovalo takřka třetinu

všech studentů na vysokých školách. Celkem bylo v doktorském studiu 22 tisíc

studentů, z toho necelých 11 tisíc studentů bylo v technických nebo přírodovědných

oborech. Takřka polovina všech doktorských studentů tak je v těchto

perspektivních oborech.

Tabulka 6: Zájem studentů doktorských studií o technické a přírodní vědy (data pro rok 2017):


Vysoké školy celkem 298 817 227 621 132 945 29 135 54 560 12 294 73 417 40 164 1 674 21 858 9 872

Přírodní vědy a nauky 27 533 24 214 14 883 – 6 175 3 185 3 344 1 276 – 401 1 669

Technické vědy a nauky 65 320 51 240 33 572 7 14 591 3 090 14 216 7 083 – 4 290 2 855

Zemědělsko-lesnické a veter. vědy a nauky 13 210 10 268 5 889 1 346 2 439 610 2 972 1 843 – 897 236

Zdravotnictví, lékař. a farmac. vědy a nauky 31 027 26 102 7 776 16 273 926 1 160 4 955 2 357 – 935 1 668

Humanitní a společenské vědy a nauky 50 279 37 524 25 002 317 9 970 2 384 12 998 6 996 14 4 501 1 503

Ekonomické vědy a nauky 60 504 43 539 29 191 12 13 597 767 17 095 9 952 – 6 481 672

Právní vědy a nauky 13 607 9 844 1 567 7 891 258 210 3 797 2 535 – 661 601

Pedagogika, učitelství a soc. péče 31 691 18 720 10 882 2 850 4 608 432 13 190 7 712 1 660 3 498 350

Vědy a nauky o kultuře a umění 9 355 8 257 5 022 449 2 334 471 1 119 532 – 260 329

Vojenské vědy a nauky – – – – – – – – – – –

Zřizovatel

Skupina studijních programů

Studenti (fyzické osoby) celkem

celkem

v prezenčním studiu v distančním a kombinovaném studiu

v typu studijního programu v typu studijního programu

celkem bakalářskémnavaz.

magisterskémdoktorskémmagisterském

navaz.

magisterskémdoktorském celkem bakalářském magisterském



Lidské zdroje a trh práce

slabá stránka

Vzdělávací

systém

nedostatečně

rozvíjí

kompetence

přímo

relevantní pro

uplatnění na

trhu práce 21.

století

Z pohledu trhu práce a rozvoje hospodářství jako takového je potřeba, aby

vzdělávací systém dokázal rozvíjet kompetence potřebné pro uplatnění na měnícím

se trhu práce. Současný vzdělávací systém tuto úlohu neplní dostatečně, vzdělávání

není v potřebné míře diverzifikované ani nereflektuje různé potřeby a nároky na něj

kladené.

Oproti minulosti se hlavním zdrojem profesní kvalifikace pro podstatnou část

společnosti stává vysokoškolské studium, které však zároveň není dostatečně

připraveno na budoucí vývoj trhu práce (například v souvislosti s robotizací

a automatizací celých odvětví i z hlediska budoucích nároků a potřeb

zaměstnavatelů v oblasti digitální gramotnosti). Jedním z možných důvodů je nízká

úroveň spolupráce se zástupci praxe při přípravě studijních programů i při samotné

realizaci výuky.

Problémem také je, že studenti nemají dostatečné možnosti získat zkušenosti přímo

v praxi. Samotná relevance studia z hlediska budoucího uplatnění je ze strany

studentů vnímána kriticky a má dopad na jejich motivaci ke studiu. Stále převažuje

frontální výuka stojící na jednostranném předávání informací, obsah studia je

zaměřený na předávání odborných znalostí na úkor rozvoje potřebných dovedností

a kompetencí, které by následně mohli studenti využít v praxi.

Jako příklad budoucích potřeb je otázka základní digitální gramotnosti. Jak vyplývá

z níže uvedeného grafu založeného na datech Eurostatu, tak jsme z hlediska podílu

populace s alespoň základními digitálními schopnostmi v rámci Evropské unie

průměrní (u nás má základní digitální schopnosti 60 % populace, průměr EU 57 %).

Zároveň to však znamená, že 40 % populace nemá základní digitální schopnosti.

Graf 83: Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi

Zdroj: Eurostat

slabá stránka

Flexibilní

formy

vzdělávání

jsou málo

dostupné a

Trh práce čekají změny související s novými technologiemi (a netýká se to jen

dopadů automatizace a robotizace), což s sebou ponese zvyšování nároků na

vzdělávání v průběhu celé kariéry a života. Současná nabídka různých forem

vzdělávání (od kombinovaného studia po kurzy celoživotního vzdělávání) je sice

poměrně široká, zároveň ne vždy jejich podoba a dostupnost odpovídá zájmu a


relevantní pro

potenciální

zájemce

potřebám zájemců. Nabídka dalšího vzdělávání související s novými technologiemi

a změnami plynoucími z přechodu na Průmysl 4.0 je jen omezená.

Možným důvodem je fakt, že flexibilní formy vzdělávání jsou vnímány ze strany škol

spíše jako okrajová činnost. Zároveň není dostatečná nabídka distančních forem

studia, respektive možností studovat online. Kombinované studium pak není

realizováno v takové podobě, která by umožnila potřebnou flexibilitu pro jeho

studenty – předpokládá stejné výsledky jako prezenční forma studia (přestože

studenti mají daleko méně času) a vede k pochybám o srovnatelnosti kompetencí

absolventů obou forem studia.

Také samotná podoba distančních, respektive kombinovaných forem studia

neodpovídá zcela současným nárokům a potřebám, postrádá interaktivní prvky, je

technologicky zastaralá a nevede dostatečně ke spolupráci mezi studenty. To

souvisí také s jistou rigiditou struktury studijních plánů.

Rozvoji nabídky kurzů celoživotního vzdělávání pak brání nedostatečný právní

rámec a s ním spojené nejistoty (např. v otázkách veřejné podpory), také příjmy

z kurzů celoživotního vzdělávání nejsou v takovém objemu, aby se jim vysoké školy

věnovaly v dostatečné míře. Nejistota pak je i na straně zaměstnavatelů, pro které

certifikace kurzů celoživotního vzdělávání není vždy srozumitelná.

Problémem je také fakt, že samotné firmy se příliš nevěnují dalšímu vzdělávání

svých zaměstnanců. Z údajů Eurostatu vyplývá, že z hlediska počtu hodin

průměrného zaměstnance využitých na vzdělávání jsme pod průměrem EU a na

úrovni zemí jako je Slovensko, Srbsko a Rumunsko.136

slabá stránka

Všeobecný

nedostatek

kvalifikované

pracovní síly

(kvalitní a

kreativní

pracovníci)

pro podnikání,

VaV a

inovační

aktivity, a to

zejména v ICT

sektoru

Z hlediska trhu práce je problémem také všeobecný nedostatek kvalifikované

pracovní síly, ať už pro potřeby firem, tak pro výzkumné organizace. Jak uvádíme

v textu vztahujícímu se k oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání, tak se

výkonnost tuzemského hospodářství v roce 2018 zvýšila o 3 %, a zaostala tak za

4,4 % dosaženými v roce 2017. V domácích podmínkách vyššímu výkonu bránila

napjatost v pracovních kapacitách, zatímco vnější prostředí bylo poznamenáno

rostoucími nejistotami.


ekonomiky vedl k růstu zaměstnanosti až na její historicky rekordní úroveň a snižoval

míru nezaměstnanosti pod její přirozenou hladinu. Zároveň významně stoupala

nabídka volných pracovních míst, která překonala počet nezaměstnaných a

vytvářela tlaky na růst mezd. Pro většinu firem, zejména v průmyslu, se stal



Silné napětí na trhu práce se odráželo v dynamickém růstu mezd. Růst celkové

zaměstnanosti bude v dalším období narážet na své limity. Nízká míra

nezaměstnanosti sice ještě poklesne, ale ne nijak významně. Silná poptávka

podniků po pracovní síle bude pokračovat a vyvine tlak i na širší zapojení

zahraničních pracovníků. Českou republiku začíná dohánět rovněž demografický

vývoj, kdy počet lidí v produktivním věku se začal snižovat a v dalších letech se ještě

prohloubí. Přetrvávající napjatost na trhu práce se promítne do růstu mezd v tržních

i netržních odvětvích. Růst mezd však začne mírně zvolňovat i vlivem vyšší

136 https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/


srovnávací základny, zpřísňujících se měnových podmínek a snahy firem udržet si

cenovou konkurenceschopnost.137

Stav trhu práce a růst mezd se týkají sice celého hospodářství a jeho jednotlivých

sektorů, takže platí samozřejmě také pro oblast veřejného výzkumu a vývoje.

Graf 84: Specialisté v oblasti vědy, techniky a ICT v ČR - počty

Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách

Počet ICT specialistů sice neustále roste, stejně jako specialistů v oblasti vědy a

techniky. Věková struktura však naznačuje, že více jak čtvrtina specialistů je ve věku

50 let a vyšším. Naopak počet studentů těchto oborů klesá (obdobně jako celkový

počet studentů VŠ) a podíl přírodovědných, technických a ICT oborů na celkovém

počtu studentů VŠ stagnuje. Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto

oborů.

Graf 85: Studenti vysokých škol v ČR



Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách Graf 86: Absolventi přírodovědných, technických a ICT oborů na VŠ v ČR

Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách

hrozba

Pokračující

pokles počtu

studentů i

absolventů

VŠ v důsledku

demogra-

fických změn

V souvislosti s všeobecným nedostatkem kvalifikované pracovní síly je do budoucna

značnou hrozbou pokračující pokles počtu studentů a absolventů vysokých škol, a

to také v důsledku demografických změn.

S ohledem na stárnutí populace je hrozbou s tím související pokles počtu studentů i

absolventů vysokých škol. Jak uvádí Český statistický úřad, tak první polovina 21.

století nepřinese výrazné změny v počtu obyvatel, silně se změní struktura populace

podle věku. Podíl osob v produktivním věku by se měl do počátku roku 2050 snížit

ze současných 65,0 % na 56,5 %.

Průměrný věk obyvatel Česka dosahoval v roce 2001 úrovně 39,0 let, do roku 2017

narostl na 42,2 let a do roku 2050 by se měl podle projekce ČSÚ z roku 2018 zvýšit

na 46,3 roku. Na sto dětí do 15 let věku v roce 2001 připadalo 87 seniorů, v roce

2017 již 122 a v roce 2050 by jich mělo být 193. Dochází tak ke stárnutí populace a

tento trend by měl pokračovat i v následujících dekádách.138

138 https://www.czso.cz/csu/czso/vekova-struktura-populace-se-vyrazne-meni


Graf 87: Obyvatelstvo podle pohlaví a věku, 2001 a 2017 (k 31. 12.)

Zdroj: ČSÚ, Proměny věkového složení obyvatelstva, Vývoj věkové struktury ČR v letech 2001–2017

S ohledem na složení obyvatel dle věku dochází v posledních deseti letech

k výraznému poklesu počtu obyvatel ve věku 19 – 26 let a s tím související pokles

počtu studentů vysokých škole, a to z 395 tisíc studentů v roce 2010 na 290 tisíc

studentů v roce 2018.

Graf 88: Vývoj počtu studentů VŠ a populace ve věku 19-26


Celkový pokles počtu studentů by byl ještě výraznější, ale zmírnil ho růst počtu

zahraničních studentů. Těch v Česku studovalo v roce 2010 37 tisíc, zatímco v roce

2018 již takřka 45 tisíc. Jejich podíl na celkovém počtu vysokoškoláků se tak zvýšil



z 9 % na

15 %.

Graf 89: Počet studentů VŠ (všechny úrovně)


Obdobně klesá i počet absolventů, kde ještě v roce 2012 bylo 94 tisíc absolventů (z

toho 8 tisíc zahraničních), zatímco v roce 2018 to bylo již jen 68 tisíc absolventů (z

toho 8 tisíc zahraničních). Podíl zahraničních absolventů na celkovém počtu

absolventů se tak zvýšil z 8 % na 12 %.

Graf 90: Počet absolventů VŠ (všechny úrovně)


hrozba

Destabilizace

trhu práce a

potřeba

nových

kompetencí v

důsledku

technolo-

gických změn

Další související hrozbou je destabilizace trhu práce a potřeba nových kompetencí

v důsledku technologických změn a s tím související hrozba nedostatku takto

kvalifikované pracovní síly pro potřeby (nejen) průmyslu budoucnosti.

Evropská komise ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že

demografická změna a stávající socioekonomické nerovnosti vyžadují zvýšené

investice do aktivních politik v oblasti trhu práce vypracovaných podle příslušných

potřeb, cenově dostupné péče o děti a do vzdělávání a odborné přípravy.

Nedostatek pracovních sil a budoucí nesoulad mezi nabízenými a požadovanými

dovednostmi vyžadují investice do lidského kapitálu a přizpůsobení pracovní síly




a s tím

související

hrozba

nedostatek

takto

kvalifikované

pracovní síly

pro potřeby

(nejen)

průmyslu

budoucnosti

prostřednictvím cílených aktivních politik trhu práce, vzdělávání dospělých a

sociálních podniků.

V důsledku budoucí automatizace a robotizace by se mohl objevit nesoulad co do

kvalitativních dovedností, zejména v digitálním odvětví. V příštích 15 letech se

očekává, že zánik řady pracovních míst (450 000) v důsledku technologické změny

bude kompenzován prognózovaným demografickým vývojem (–400 000 osob).

Nová pracovní místa budou vyžadovat nové kompetence a velké investice zejména

v oblasti digitálních dovedností. Podle indexu digitální ekonomiky a společnosti má

lepší než základní digitální dovednosti pouze 24 % Čechů, zatímco průměr EU je 31

%. Zavádění dovedností na vysoké úrovni a užší spolupráce s podnikatelským

odvětvím by umožnily šíření a přijímání inovací a průmyslovou transformaci.

Investice do odborné přípravy a vzdělání by mohly tento hospodářský přechod

usnadnit a zvýšit produktivitu pracovníků.139

V této souvislosti je hrozbou nedostatek kvalifikované pracovní síly pro potřeby

průmyslu, který by mohl vést k destabilizaci trhu práce a v důsledku tak k nižší

hospodářské výkonnosti.

slabá stránka

Slabé

propojení

vzdělávacího

systému

s praxí

Nedostatkem českého vzdělávacího systému je jeho slabé propojení s praxí. Přitom

právě úzké propojení akademického a soukromého sektoru v rámci vzdělávacího

systému je jednou z podmínek jeho úspěšného rozvoje, zvyšování kvality a

reagování na potřeby zaměstnavatelů. Vzdělávání založené na poznatcích

z podniků dokáže studentům lépe přiblížit praxi. Toto konstatování platí jak pro

vysoké školy, tak pro nižší stupně vzdělávání.

Právě spolupráce vzdělávací a soukromé sféry v Česku příliš nefunguje. Podle

pravidelného průzkumu Světového ekonomického fóra (WEF) mezi byznysovými

lídry hodnotí manažeři spolupráci firem s univerzitami v Česku jako spíše

podprůměrnou. Podle dat Eurostatu je do vzdělávání v Česku zapojena pouze

čtvrtina tuzemských podniků, což je značně pod průměrem EU. Například na

Slovensku je do vzdělávání zapojeno 33 % podniků, v Rakousku 45 % a v Německu

63 % podniků.140

139 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 32, 36 140 https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/


Graf 91: Firmy zapojené do odborného vzdělávání, % všech firem, 2010 a 2015

Zdroj: Eurostat

příležitost

Zlepšení

přístupu

založeného

na praxi v

odborném

vzdělávání a

přípravě a v

systému

vysoko-

školského

vzdělávání,

který

podporuje

vazby mezi

školami a

podniky

S ohledem na výše uvedené je příležitostí zlepšení přístupu založeného na praxi v

odborném vzdělávání a přípravě a v systému vysokoškolského vzdělávání, který

podporuje vazby mezi školami a podniky.

Podle studie OECD je nesoulad v dovednostech a požadavcích trhu práce stále

značný. Absolventi chybějí v oblastech matematiky, přírodních věd, statistiky,

zdravotnictví a sociálních služeb. Současný vývoj naznačuje, že dovednosti

pracovní síly nemusí postačovat k uspokojení poptávky v odvětvích, jako je

zdravotnictví a informační technologie. Poskytování efektivních, nejnovějších a pro

konkrétní účel přizpůsobených informací, poradenství a odborné vedení je pro

řešení kvalifikačního nesouladu na pracovním trhu zásadní. Odborné vzdělávání by

se mělo dále rozvíjet tak, aby hrálo významnou úlohu při překonávání nesouladu

mezi nabízenými a poptávanými dovednostmi prostřednictvím zapojení

zaměstnavatelů do tvorby učebních osnov a rozvoje odborných praxí.

Přestože se podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním zvýšil z 23 % v roce

2010 na 33 % v roce 2016, studenti nestudují obory, které jsou firmami nejvíce

poptávány. Například v roce 2015 pouze 4 % vysokoškolských absolventů studovalo

informační a komunikační technologie a 10 % zdravotnictví a sociální služby. Kromě

toho se očekává, že tyto tendence budou pokračovat, jelikož podíl vysokoškolských

studentů, kteří jsou v současnosti zapsáni do studia v oblasti IT nebo zdravotní péče,

nevyznačuje v krátkodobém až střednědobém horizontu významné změny. Asi 5 %

studentů se v roce 2015 zapsalo ke studiu informačních a komunikačních

technologií a 12 % do zdravotnických oborů.

Podle OECD tak dlouhodobé strategie musí být doplněny krátkodobými a

střednědobými řešeními zaměřenými na zdokonalování dovedností stávajících

pracovních sil. Vzhledem k tomu, že změna kvalifikace pracovních sil

prostřednictvím nových účastníků trvá určitou dobu, by měla mít současná pracovní

síla k dispozici odpovídající vzdělávací možnosti, aby se přizpůsobila novým

požadavkům v oblasti dovedností. Odborné vzdělávání by mělo být dále rozvíjeno

tak, aby hrálo významnou úlohu při překonávání nesouladu dovedností pracovníků

a zajistilo jim potřebnou kvalifikaci.


Rekvalifikace by měla zahrnovat řešení pro všechny dovednosti založené na

moderních systémech celoživotního vzdělávání, které pomáhají pracovníkům

přizpůsobovat se a zvyšovat jejich kvalifikaci v průběhu kariéry. Zejména by měly

být vytvořeny specifické programy pro starší pracovníky, jejichž prostřednictvím

bude zajištěna jejich rekvalifikace a schopnost lépe se přizpůsobit měnícímu se

hospodářství.141

příležitost

Podpora růstu

MSP

prostřednic-

tvím

specifické

odborné

přípravy a

rekvalifikace

pro oblasti

inteligentní

specializace a

řízení inovací,

a budování

správní

kapacity (se

zvláštním

zaměřením na

digitální

dovednosti a

průmyslovou

transformaci)

Další příležitostí pak je podpora růstu malých a středních podniků prostřednictvím

specifické odborné přípravy a rekvalifikace pro oblasti inteligentní specializace a

řízení inovací, a budování správní kapacity (se zvláštním zaměřením na digitální

dovednosti a průmyslovou transformaci).

Podle studie OECD se český trh práce posouvá směrem k zaměstnání s vyšší

kvalifikací. Od přechodu z centrálního plánování se odvětví služeb rozšiřuje a výroba

se těsně začleňuje do globálních hodnotových řetězců, čímž se stále více mění

požadavky na pracovní dovednosti potřebné na trhu práce. Od roku 1997 do roku

2017 se zaměstnanost posunula ze středně kvalifikovaných k vysoce kvalifikovaným

pracovním místům. Během tohoto období se zavedení technologie měřeno jako

úroveň kapitálových služeb IKT za hodinu práce zvýšilo o cca 300 %. Zvýšení

komputerizace a automatizace vedlo nejen ke změně pracovních profilů, ale také ke

ztrátě nekognitivních rutinních pracovních míst v důsledku automatizace.

Odvětví, jako jsou výroba, IT a obchodní služby, se budou dále rozšiřovat a vytvářet

v těchto sektorech nová pracovní místa. Prognózy zaměstnanosti naznačují, že se

bude zvyšovat potřeba vysoce kvalifikovaných pracovníků, zatímco poptávka po

zaměstnancích s nízkou a střední kvalifikací poklesne.

Graf 92: Procentní změna podílu na celkové zaměstnanosti podle náročnosti zaměstnání

Zdroj: OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika

Podobné výsledky prezentují i další studie, přičemž se prokázalo, že pracovní místa

s nízkou kvalifikací jsou nejvíce ohrožená. Naproti tomu se zvyšuje poptávka po

vysoce kvalifikovaných pracovnících, zejména těch, kteří mají technické vzdělání.

Kvalifikovaní pracovníci se přizpůsobí měnícímu se prostředí a zároveň zvýší

odolnost vůči automatizaci.142

Příležitostí tak je podpora malých a středních podniků z hlediska zvyšování

kvalifikace jejich zaměstnanců, respektive podporou odborné přípravy a

141 OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, strana 3, 44 142 tamtéž, strana 41-42


rekvalifikace, a to se zaměřením na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro

průmyslovou transformaci a také dovednosti v oborech inteligentní specializace.

slabá stránka

Ne zcela

rozšířený

podnikatelský

mindset /

enterpreneuri

al spirit

Další aspektem souvisejícím se vzděláváním, inovacemi a podnikáním je tzv.

podnikatelský duch (enterpreneurial spirit), respektive podnikavý a podnikatelský styl

myšlení (mindset). V tomto ohledu Česko právě nevyniká, což vychází i z naší

historie. Zároveň se však jedná o věc, na které lze v rámci vzdělávací soustavy

pracovat a zlepšovat ji.

Jedním ze základních aspektů výchozí geopolitické a ekonomické pozice České

republiky působícím do současnosti byla několik dekád trvající absence svobodného

podnikání. V ekonomice v tomto důsledku chyběli zkušení podnikatelé (velcí i malí),

na ně navázaný kapitál a v neposlední řadě kompetence nacházet nové příležitosti

a zákazníky v neustále silnějších konkurenčních podmínkách světových trhů.

Jakkoliv se situace v tomto ohledu výrazně zlepšila, tyto důsledky jsou v ekonomice

stále znát.143 I proto jsme se umístili v roce 2018 v Global Entrepreneurship Index

na 38. místě ze 137 zemí, přičemž se nad námi umístili mimo jiné například

Slovensko, Polsko, Slovinsko, Litva a Estonsko.

Samotné podnikání navíc nemá vždy v očích veřejnosti kladný obraz, a to mimo jiné

také v souvislosti s některými kauzami spojenými s privatizací v 90. letech. Dále si

s sebou nese stigma případný neúspěch, s čímž je spojená i menší míra rizika. A

v neposlední řadě například oproti USA máme v sobě do jisté míry zakořeněnou

potřebu sociálních jistot v podobě zaměstnavatelského svazku (zaměstnanecká

kultura).

Graf 93: Podpora podnikavosti (enterpreneurship)

143 Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích analýz, strana 11


Zdroj: Evropská komise; 2018 SBA Fact Sheet & Scoreboard

Pro podnikání je důležitá sebedůvěra jednotlivců ve vlastní znalosti, dovednosti a

zkušenosti. Důvěra ve vlastní schopnosti, a naopak obavy spojené se zahájením

podnikání představují faktory, které ovlivňují výslednou podnikavost populace, a to

jak množství lidí, kteří jsou ochotni zahájit podnikání, tak množství lidí, kteří jsou

ochotni tuto zkušenost získávat opakovaně. Proto se následující analýza

soustřeďuje na otázku, zdali má česká populace dostatek sebevědomí pro podnikání

a je skutečně podnikavá.

Míra akceptace rizik spojených se startem podnikání dosahuje podobné úrovně jako

v Německu či Belgii. V čem ovšem oproti těmto zemím Česko zaostává, je schopnost

identifikovat nové obchodní příležitosti. Z vybraných postkomunistických ekonomik

je tato dovednost nejvíce rozvinuta v Estonsku.

Graf 94: Míra akceptace rizika a schopnost identifikovat příležitosti k podnikání, index (2018)

Zdroj: data Global Entrepreneurship Index 2018, graf TA ČR, Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit)

Jak je však vidět na příkladu vyspělých ekonomik, kromě míry akceptace rizika je

důležité také umět identifikovat nové obchodní příležitosti a v tomto směru zaostávají

všechny tři středoevropské ekonomiky včetně Slovinska.144



Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji

silná stránka

Počet

výzkumných

pracovníků

vykazuje

dlouhodobě

rostoucí trend

V oblasti lidských zdrojů v oblasti výzkumu a vývoje je možné konstatovat, že

dlouhodobým pozitivním trendem je růst počtu výzkumníků.

Počty zaměstnanců mohou být vykazovány ve dvou ukazatelích. Prvním je Head

Count (HC), tzn. počet zaměstnanců VaV ve fyzických osobách, kteří se plně či

částečně věnují VaV (nedochází k přepočtu počtu zaměstnanců na 1,0 pracovní

úvazek). Tento ukazatel vykazování neodpovídá skutečnému počtu zaměstnanců

plně se věnujících VaV. Především ve vysokoškolském a vládním sektoru má

mnoho zaměstnanců pracovní úvazek ve více subjektech zároveň a proto je

ukazatel HC silně nadhodnocen. Oproti tomu ukazateli Full Time Equivalent (FTE)

se přepočítává počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek plně věnovaný VaV

činnosti. Vykazování FTE je vhodné pro mezinárodní srovnávání. Také ukazatel

FTE není zcela přesný. Mnoho zaměstnanců má sumárně úvazek převyšující 1,0.

V roce 2017 pracovalo ve výzkumu a vývoji přes 100 tis. zaměstnanců (107 733

osob, tj. meziroční nárůst o 7 858 zaměstnanců). Na 1 000 zaměstnaných osob v

ČR připadá 20,2 osob zaměstnaných v oblasti VaV (v roce 2016 byl tento poměr

19,0 osob). Z pohledu vývoje absolutního počtu zaměstnanců VaV je zřejmý s

výjimkou roku 2016 rostoucí trend. Poměr výzkumných pracovníků na celkovém

počtu zaměstnanců v oblasti VaV se pohybuje mezi lety 2005 a 2017 mezi 54 až 59

%. Největšího podílu dosáhli výzkumní pracovníci v roce 2008 (59,4 %). Podíl

technických pracovníků se po celé sledované období pohyboval okolo 29 a 30 %.

Podíl ostatních pracovníků dosahoval 12 až 15 %.

Dle ukazatele FTE bylo ve VaV zaměstnáno 69 736 osob (meziroční nárůst o 3 953

osob). Stejně jako při vykazování HC lze také v režimu FTE pozorovat od roku 2005

s výjimkou roku 2016 rostoucí trend počtu zaměstnanců VaV.145

Tento trend potvrzují i nejnovější data Českého statistického úřadu. Ta dále

dokládají, že k růstu dochází nejen v celkovém poštu zaměstnanců ve VaV

zahrnujícím také podniky, ale i ve veřejném sektoru.

Graf 95: Kolik osob pracuje ve výzkumu a vývoji



Zdroj: ČSÚ, prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018

Graf 96: Kolik výzkumníků pracuje ve veřejném sektoru


silná stránka

Rostoucí podíl

výzkumníků v

soukromé

sféře

Jak uvádíme výše, roste celkový počet osob ve výzkumu a vývoji, počet výzkumníků

ve veřejném sektoru, stejně tak roste i počet výzkumníků v soukromé sféře a také

jejich podíl na počtu zaměstnaných. Z níže uvedeného grafu vyplývá, že počet

výzkumníků v podnicích narostl od roku 2010, kdy jich bylo 26,5 tisíce, na 42,3 tisíce

v roce 2018. Stejně tak rostl podíl výzkumníků na celkovém počtu zaměstnanců

v podnicích, a to z 0,66 % v roce 2010 na takřka 1 % v roce 2018.

Trvalý růst počtu výzkumníků je pozitivním trendem a koreluje s celkovým nárůstem

výdajů na VaV a také podílem výdajů na přidané hodnotě vytvořené v podnicích.

Z toho mimo jiné vyplývá, že znalostní intenzita podniků se postupně zvyšuje.

Graf 97: Základní charakteristiky podnikového výzkumu a vývoje


slabá stránka

Chybějící

motivace

mladých lidí

Výše uvedené pozitivní trendy však ohrožuje několik faktorů. Jedním z nich je

chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, což souvisí mimo jiné s výše

uvedenou nízkou studijní úspěšností studentů doktorandského studia. Pokud je

doktorandské studium do značné míry podmínkou pro výzkumnou kariéru (alespoň

ve veřejném výzkumu), pak neúspěšnost doktorandského studia je vlastně i


se zapojit do

výzkumu

vyjádřením nedostatečné motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, respektive

pokračovat v akademické kariéře.

Jak vyplývá z šetření realizované v rámci projektu KREDO (Kvalita, Relevance,

Efektivita, Diverzifikace a Otevřenost vysokého školství v ČR), významně

převažující motivací k doktorskému studiu je zájem o studium a o akademickou

dráhu.

Graf 98: Motivace k doktorskému studiu

Zdroj: MŠMT, http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/ipn-kredo-kvalita-relevance-efektivita-diverzifikace-a

Tato motivace se však v průběhu doktorandského studia vytrácí. Mezi důvody patří

zejména:

► Samotné vysoké školy nejsou motivovány k významnější podpoře studentů

tak, aby úspěšně a včas dokončili své studium.

► Stipendia vyplácená studentům jsou příliš nízká, aby umožnila se studiu a

výzkumu věnovat naplno. Zároveň stipendium pobírají i studenti, kteří jsou

formálně zapsaní, ale své povinnosti neplní a nesměřují ke zdárnému

ukončení studia.

► Studenti nemají výhody statutu studenta (musí si například platit zdravotní

a sociální pojištění), ale zároveň se jim doba strávená studiem nezapočítává

do doby strávené v zaměstnání (z hlediska důchodového systému).

► Studenti jsou různě vytíženi dle jednotlivých škol a oborů, nicméně výjimkou

není stav, kdy pracují 40 hodin týdně a podílejí se na pedagogické a

výzkumné činnosti (a to bez nároku na mzdu, pouze za stipendium).

► Mnoho studentů tak mají vedle doktorandského studia pracovní úvazky

(mimo vysokou školu), studium je tak pro ně vedlejší aktivitou a nevěnují se

mu naplno a soustavně. Obdobně je včasné dokončení studia obtížně

slučitelné s rodičovstvím (zejména u žen), podpůrné služby pro rodiče (jesle

a školky) jsou málo dostupné.

Mezi hlavní důvody přerušení studia patří pracovní vytížení nebo pracovní

příležitost, nedostatek financí a založení rodiny (nebo kombinace těchto faktorů).

Nevhodné podmínky a zkušenosti s doktorandským studiem pak i pro úspěšné

absolventy do značné míry vedou k tomu, že svoje následné zaměstnání hledají

raději v soukromé sféře.146

146 Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR

http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/ipn-kredo-kvalita-relevance-efektivita-diverzifikace-a

http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/ipn-kredo-kvalita-relevance-efektivita-diverzifikace-a


hrozba

Odliv mozků

(brain drain) a

zároveň

neschopnost

získávat

zahraniční

talenty

Potíže v oblasti dostupnosti lidských zdrojů pro výzkumné organizace může přinést

také hrozba v podobě odlivu mozků a zároveň neschopnost získávat zahraniční

talenty. Aktuálně to pro české výzkumné prostředí není takový problém,

v návaznosti na vybudovaná výzkumná centra se daří lákat zahraniční výzkumníky

více než předtím, zároveň dochází k návratům českých vědců ze zahraničí. Přesto

je třeba mít tuto hrozbu na paměti.

Proto je dobré monitorovat tzv. mezinárodní mobilitu vědců. Ukazatele mezinárodní

mobility vědců, založené na změnách v afiliacích (příslušnosti) autorů, ukazují, že

mobilita je většinou charakterizována vzájemným „oběhem mozků“, spíše než

jednosměrnými toky („získávání / odlivu mozků“). Analýza čistých vstupních a

výstupních pohybů výzkumníků v průběhu času však může mít informační hodnotu,

zejména pokud jde o reakci vědeckého systému na události a politiky přijaté zeměmi

spojené s financováním vědeckého výzkumu, podporou vědecké mezinárodní

mobility a navrženými politikami přilákat vysoce kvalifikované pracovníky.

Údaje o pohybech od roku 2001 ukazují, že Švýcarsko, Spojené státy a Austrálie

přitahují největší počet vědců, za nimi následuje Čína, která se stala velkým

„dárcem“ a stala se největším příjemcem z velkých zemí. Ve Spojených státech se

čistý vstup vědců v posledních letech zpomalil. Japonsko a Indie jsou v čisté ztrátě,

zatímco Rusko začalo přitahovat více vědců od roku 2014.

Evropská unie se stala čistým příjemcem na krátké období v letech 2008–09, po

roce 2011 však zaznamenala velmi významný deficit. Během posledních 15 let

opustilo EU o téměř 36 000 vědeckých autorů více, než se do ní přestěhovalo. To

se částečně vysvětluje návratovou mobilitou jednotlivců, kteří přišli jako studenti

před tím, než se stali publikujícími výzkumníky. Mezi největšími zeměmi v EU existují

významné rozdíly; v letech 2014–2016 vědce nejvíce přitahovalo Spojené království,

zatímco Španělsko se připojilo k Itálii a stalo se největším relativním čistým dárcem

v ekonomikách s vysokou úrovní vědecké produkce.

příležitost

Vyšší zájem

talentovaných

zahraničních

výzkumníků a

nadaných

studentů o

uplatnění a

studium v ČR

(brain gain)

Naopak příležitostí a možným řešením napětí na trhu práce (vysoká míra

zaměstnanosti, respektive nízká míra nezaměstnanosti spojená s nedostatkem

kvalifikovaných pracovníků) a demografického vývoje a stárnutí populace je

přilákání talentovaných studentů i vysoce kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí.

Jak vyplývá z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, tak ve vysokoškolském

sektoru působilo pouze 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním výzkumném

sektoru to bylo 16 %. Zároveň však jsou největší skupinou zahraničních výzkumníků

pracovníci ze Slovenska.147 Na druhou stranu se daří lákat studenty ze zahraničí –

počet zahraničních studentů roste. Těch v Česku studovalo v roce 2010 37 tisíc,

zatímco v roce 2018 již takřka 45 tisíc. Jejich podíl na celkovém počtu vysokoškoláků

se tak zvýšil z 9 % na 15 %.148

Schopnost jednotlivých zemí přilákat talenty a vysoce kvalifikované pracovníky

hodnotí různé studie. Jednou z nich je The Global Talent Competitiveness Index,

který se v roce 2019 zaměřil na téma talenty pro podniky a globální

konkurenceschopnost, v rámci kterého zkoumal, jak mohou velké a malé firmy, státy

a města podporovat podnikatelské talenty v éře digitální transformace. Česko se

147 Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018, strana 26 148 Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy) - https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html


mezi 86 hodnocenými státy v roce 2019 umístilo na 25. místě, přičemž si pohoršilo

o tři příčky oproti roku 2014.149

Další studií zaměřující se na tuto oblast je IMD World Talent Ranking. Tato publikace

od roku 2014 hodnotí, jak se 63 zemí (ekonomik), vyvíjí, přitahuje a dokáže udržet

vysoce kvalifikované profesionály. Vydání IMD World Talent Ranking v roce 2018

potvrdilo trendy identifikované v minulosti: nejúspěšnějšími zeměmi v oblasti

konkurenceschopnosti talentů jsou hlavně evropské ekonomiky střední velikosti s

vysokou úrovní investic do vzdělávání a kvality života. Výsledky navíc naznačují, že

bohatství země není jediným významným hnacím motorem konkurenceschopnosti

talentů. Ukazatele sociálního pokroku a kvality institucí (např. dodržování právního

státu) jsou ve skutečnosti silným a důležitým základem pro přilákání vysoce

kvalifikovaných odborníků z „mezinárodního fondu“ talentů.

S výjimkou Estonska (28.) a Slovinska (30.) se východoevropské země obvykle

umísťují do dolní části žebříčku. Údaje z východoevropských ekonomik s nízkým

hodnocením poukazují na celkový trend, že země konkurenceschopné pro talenty

těží z vysoké úrovně kvality života a dostupnosti kvalifikované pracovní síly. Česká

republika v roce 2018 skončila na celkovém 37. místě (zlepšení o jednu příčku oproti

roku 2017), přičemž ještě v roce 2016 figurovala na 33. pozici.

Graf 99: Talent Competitiveness podle regionů

Zdroj: IMD; World Talent Ranking

příležitost

Využití nově

vybudovaných

špičkových

výzkumných

center pro

získávání

talentů z ČR i

ze zahraničí

pro práci v

Stejně tak je příležitostí využití nově vybudovaných špičkových výzkumných center

pro získávání talentů z ČR i ze zahraničí pro práci v oborech působnosti těchto

center.

Jedním z hlavních cílů Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-

2013 bylo v rámci prioritních os 1 a 2 tohoto programu posílit výzkumný a vývojový

potenciál ČR prostřednictvím rozsáhlých investic do budování nových a podpory

stávajících výzkumných center. Celkem v rámci toho programu bylo vybudováno 8

center excelence a 40 regionálních výzkumných center. Souhrnně se o těchto

149 INSEAD; The Global Talent Competitiveness Index, strana 11


oborech

působnosti

těchto center

výzkumných centrech mluví o jako tzv. VaVpI centrech. Tato centra tak doplnila již

existující výzkumná centra, infrastruktury a zařízení, respektive zvýšila jejich kvalitu.

Jak vyplývá ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 –

2013 v oblasti výzkumu a vývoje, intervence odpovídaly původnímu zaměření.

Centra byla vybavena moderním vybavením, díky kterému byl vyrovnán jeden z

největších hendikepů českých pracovišť vůči rozvinutým západním zemím – tj.

nedostatečná infrastrukturní a přístrojová vybavenost. Podpořená centra tak v

současné době disponují moderním vybavením evropské a mnohdy i světové

úrovně.150

Ze závěrečné zprávy Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti

výzkumu a vývoje vyplývá, že Centrům excelence a některých regionálním

výzkumným centrům podpořeným z OP VaVpI se postupně daří etablovat na

evropské a mezinárodní scéně a zapojují se do prestižních mezinárodních projektů.

Internacionalizaci center orientovaných na excelentní základní výzkum přispívá také

zajištění působení významného podílu zahraničních vědců, které je však spojeno s

omezeními ohledně významně zvýšených nákladů na mzdy a administrativními a

kulturními překážkami. Některá centra také začínají vytvářet po vzoru zahraničních

institucí mezinárodní poradní orgány složené z expertů v oboru.

V budoucnosti lze předpokládat v důsledku provedených intervencí pozitivní přínosy

v několika směrech. V první řadě se jedná o zvýšení počtu i kvality publikačních

výstupů. V důsledku modernizace infrastrukturního vybavení se podařilo přilákat

zahraniční vědce a pracovníky – tento trend se do budoucnosti může prohlubovat.

Ukazuje se, že vyšší stupeň internacionalizace může přispět k lepšímu publikačnímu

výkonu – zahraniční pracovníci mohou využít svých kontaktů, články a publikace s

autory z více zemí mají větší šanci na publikování atd. Stejně tak může dojít ke

zvýšené spolupráci se zahraničními subjekty, které mohou ve svém důsledku vést k

většímu množství kvalitních publikačních výkonů.

Přínosy se postupně projevují také ve větším zapojení VaVpI center do

mezinárodních projektů (partnerům nabízíme moderní infrastrukturu a přístrojové

vybavení) a ve zvýšení úspěšnosti v prestižních mezinárodních soutěžích. Obecně

byl tento trend zatím potvrzen například ziskem 5 ERC Starting Grants pro Českou

republiku v srpnu 2018.151

Příležitostí tak je další využití vybudovaných výzkumných center (ale nejen jich) pro

získávání talentů ze zahraničí (studentů i výzkumníků), pro návrat českých

výzkumníků ze zahraničních angažmá nebo také naopak jako jeden z nástrojů pro

zabránění odlivu českých talentů do zahraničí.

slabá stránka

Nedostatečné

podmínky pro

zahraniční i

české

výzkumníky

(chybějící

welcome

office,

Pro schopnost přilákat výzkumníky ze zahraničí, respektive udržet ty, co zde již

pracují, je klíčové odstranit stávající slabou stránku, kterou jsou nedostatečné

podmínky pro zahraniční i české výzkumníky (platové podmínky, chybějící welcome

office, mateřské školky atd.).

Jak uvádíme v textu k oblasti Veřejný výzkum a vývoj, tak je jeho slabou stránkou

slabá internacionalizace českých veřejných výzkumných organizací. Ta se odráží i

v relativně nízkém počtu zahraničních výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá

z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, tak ve vysokoškolském sektoru

150 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 3 151 EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 4-5, 65


mateřské

školky atd.)

působilo 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 %. Zároveň

však jsou největší skupinou zahraničních výzkumníků pracovníci ze Slovenska.

Mezi příčinami tohoto stavu je vedle úrovně platů zejména nedostatečná

připravenost výzkumných institucí na fungování se zahraničními pracovníky, ať už

se to týká jazykové vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou v češtině,

podpůrný personál neumí cizí jazyky apod.), kvality řízení lidských zdrojů nebo

podpory zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek,

zaměstnání pro partnera nebo partnerku apod.).

Graf 100: Kolik bylo v roce 2018 zahraničních výzkumníků


slabá stránka

Nízké

zastoupení

žen ve

výzkumu a

nedostatečná

pozornost

věnovaná

tomuto

problému z

úrovně

výzkumných

institucí i

státní správy

Negativní charakteristikou českého výzkumného prostředí je nízké zastoupení žen

ve výzkumu, a to jak ve výzkumných týmech, tak ve vedení těchto institucí. Jak uvádí

specializovaný portál organizace NKC – gender a věda, tak není český výzkum

dlouhodobě schopen dát příležitost kvalifikovaným ženám. Zbytečně tak přicházíme

o potenciál, který by nás jako společnost posunul dál.

V roce 2017 pracovalo ve výzkumu a vývoji celkem 107 733 osob (tj. 69 736 plných

úvazků – FTE), z toho 32 576 žen. Muži mají ve všech uvedených profesích

výzkumu a vývoje převahu a jejich zastoupení má rostoucí tendenci. Zastoupení žen

mezi výzkumníky dlouhodobě klesá, hodnoty z let 2016 a 2017 byly nejnižší od roku

2000, kdy se data v rozlišení podle pohlaví začala sbírat. V mezinárodním srovnání

patří úroveň zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice k celkově nejnižším

ze všech zemí EU.


Graf 101: Podíl žen mezi výzkumníky ve vybraných evropských zemích v roce 2015

Zdroj: NKC – gender a věda, https://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/

Zastoupení žen mezi studujícími magisterského studia v průběhu posledních 10–11

let spíše stagnuje (v roce 2017 na úrovni téměř 60 %), mezi studujícími na

doktorském stupni má vzestupný trend (v současnosti 45 %). Tento stav však

dlouhodobě nemá vliv na situaci ve výzkumu samotném: Největší propad v

zastoupení žen na pomyslné studijně-profesní dráze je mezi doktorskými absolventy

a výzkumníky samotnými.

Graf 102: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017


V otázce zastoupení žen a mužů mezi vysokoškolskými akademickými pracovníky

je situace obdobná. Zastoupení žen od lektorské pozice směrem k profesuře klesá.

Největší propad na pomyslné akademické dráze žen najdeme mezi odbornými

asistentkami a docentkami. Poslední roky se sice mírně zvyšuje zastoupení žen

mezi docenty a profesory (u docentek o 3 a u profesorek o 4 procentní body za

posledních 10 let), při stejné průměrné výši růstu bychom paritního zastoupení žen

a mužů mezi docenty dosáhli v roce 2102 a u profesorů v roce 2098.

Graf 103: Zastoupení žen ve studiu a vědecké profesi v roce 2017


https://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/




Největší podíl výzkumníků v ČR působí v technických (37,1 %) a přírodních vědách

(30,5 %); dohromady tedy víc než dvě třetiny všech výzkumníků u nás. Podíl žen

mezi výzkumníky je zde ale dlouhodobě nejnižší, navíc s mírnou tendencí k poklesu.

Zastoupení žen v technických vědách bylo v roce 2017 jenom 13,2 %, v přírodních

vědách přibližně čtvrtinové (25,1 %).

Nejvyrovnanější zastoupení žen mezi výzkumníky je dlouhodobě v lékařských

vědách. V roce 2017 zde ženy představovaly 48,2 % výzkumníků (51,6 % v přepočtu

na FTE). V sociálních vědách představovaly ženy v roce 2017 41,8 % zdejších

výzkumníků, v humanitních vědách 40,6 % a v zemědělských vědách 41,3 %.

Rozhodování ve vědě je i nadále převážně v rukou mužů. V roce 2017 dosáhlo

celkové zastoupení žen stojících v čele výzkumných, vysokoškolských a dalších

institucí výzkumu a vývoje dohromady jen 14,1 % (Akademie věd ČR, grantové

agentury, Rada vysokých škol, Česká konference rektorů, Rada pro výzkum, vývoj

a inovace apod.). V rozhodovacích, strategických a kontrolních orgánech těchto

institucí bylo zastoupení žen 23,3 %; v poradních a expertních orgánech jejich podíl

dosáhl 30,8 %.152

Mezi systémové překážky uplatnění žen ve vědě uvádí NKC – gender a věda

následující:

► Věda stále ještě často předpokládá nepřerušenou pracovní dráhu a

výzkumu zcela oddaného člověka bez vnějších povinností a závazků.

Takovému kritériu v naší společnosti vyhovují o dost lépe muži než ženy, na

kterých spočívá obvykle většina péče o rodinu. Díky podmínkám pro

mobilitu, účasti na grantech, čerpání stipendií, systému hodnocení a

pracovním podmínkám šitým na míru tradiční mužské profesní dráhy

ztěžujeme uplatnění, pokrok a úspěch vědkyň a přicházíme o jejich kreativní

nápady.

► Aktivní každodenní rodičovská péče může být ve vědě handicapem,

neznamená ale automaticky, že pečující osoba podává horší výsledky, nebo

je horší vědec či vědkyně než kolegové a kolegyně, kteří normám současné

organizace vědecké práce vyhovují. Jen k tomu třeba nemá podmínky. Na

vině jistě není jen nastavení vědeckého provozu. Rodinná politika a

společenské normy v ČR zase preferují dlouhodobou domácí mateřskou

péči, která bývá často jedinou možností i z důvodu nedostatku dostupných

služeb pro děti. I tak je na straně výzkumných institucí a vysokých škol

mnoho možností, jak usnadnit profesní uplatnění a rozvoj kariéry rodičů.

Další významnou překážkou, na kterou naráží nejen ženy, ale všichni začínající

vědkyně a vědci a ti, kteří nejsou součástí sociálních sítí s vlivnými osobami, je

netransparentnost rozhodovacích procesů (například pravidel povyšování,

hodnocení, výstupů jednání vědeckých a dalších rad, řádů habilitačního řízení a

řízení ke jmenování profesorem/kou, atp.) a nízká informovanost o nich.153

slabá stránka

Nedostatečné

řízení lidských

zdrojů na VŠ a

VO, nízká

Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného školství i

veřejného výzkumu a vývoje nedostatečná kvalita řízení. Samostatnou a

problémovou oblastí je řízení lidských zdrojů, kde má většina vysokých škol a

výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje jak v ne zcela vhodně

nastavených kariérních řádech, schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,

152 http://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/ 153 http://genderaveda.cz/prekazky/


mobilita

výzkumných

pracovníků,

akademický

inbreeding

výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí. Ze strany

expertů byla také zmiňována nedostatečná podpora dlouhodobého profesního

rozvoje, nedostatečné podmínky pro skloubení práce a soukromého života a také

otázka akademického inbreedingu.

Nízkou mobilitou výzkumných pracovníků a akademickým inbreedingem je myšlen

stav, kdy student či studentka vystudují vysokou školu, na které následně také

absolvují doktorandské studium (až 70 % PhD. studentů absolvovalo magisterské

studium na stejné vysoké škole) a kde také následně pokračují ve své akademické

/ výzkumné kariéře. Z hodnocení vysokých škol i dalších výzkumných organizací

vyplývá, že výběrová řízení na pozice ve výzkumu, ač formálně otevřená jakýmkoliv

uchazečů, jsou ve skutečnosti mířena a také obsazena uchazeči z dané instituce.

Dochází tak k zakonzervování daného pracoviště, kde je možné strávit kariéru od

vstupu na vysokou školu po zisk profesorského titulu.

Z různých studií vyplývá, že akademici působící na vysoké škole, kde vystudovali,

jsou méně výkonní než jejich kolegové. Některé studie také ukázaly, že se akademici

spoléhají více na informační zdroje mimo vlastní univerzitu i mimo danou zemi.

Jinými slovy – akademici působící na své alma mater vycházejí především z jejích

postupů a znalostí, čímž dochází k jejich stagnaci i stagnaci daných institucí.154

Problém naopak není v mezinárodní mobilitě, kde například podle dat Eurostatu

jsme v programu Erasmus zaměřeného na mobilitu vysokoškolských studentů nad

průměrem srovnatelných zemí. Stejně tak v mobilitě pedagogických pracovníků

(MŠ, ZŠ, SŠ) a mobilitě zaměstnanců vysokých škol v rámci programu Erasmus+.

Graf 104: Mobilita VŠ studentů v rámci programu Erasmus+, 2016

Zdroj: Eurostat

154 Tůma F., Knecht P.; Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost? Přehled zahraničních výzkumů a implikace pro českou vysokoškolskou politiku, strana 21-22


Graf 105: Mobilita zaměstnanců VŠ v rámci programu Erasmus+, 2016

Zdroj: Eurostat

příležitost

Využití

motivace

získání HR

Excellence in

Research

Award ke

zlepšení

řízení lidských

zdrojů ve VO

V souvislosti s nedostatečným řízením lidských zdrojů na vysokých školách a ve

výzkumných organizacích tak je příležitostí využít motivací k získání HR Excellence

in Research Award ke skutečnému zlepšení řízení lidských zdrojů ve výzkumných

organizacích.

Jak na svých stránkách uvádí Evropská komise, prestižní ocenění HR Award, plným

názvem „HR Excellence in Research Award“, se uděluje za excelenci v péči o lidské

zdroje ve vědeckém prostředí. Pro výzkumníky znamená organizace s oceněním

HR Award záruku evropského standardu péče o zaměstnance, otevřenost a

transparentnost výběrového řízení a kvalitu pracovního prostředí. Pro organizaci

znamená logo HR Award větší atraktivitu při oslovování vědeckých pracovníků ze

zahraničí nebo pro získávání grantů.

Ocenění HR Award, udělované výzkumným organizacím v Evropě, je dnes

považováno za již mezinárodní standard pro pravidla kvality v řízení a rozvoji

lidských zdrojů ve vědě a výzkumu. Společným evropským cílem je zavést tak i ve

vědeckém prostředí koncepci strategického řízení lidských zdrojů, zahrnout

používání moderních praktik HR ve vědeckém prostředí a důsledně dodržovat

moderní principy v rozvoji lidských zdrojů ve výzkumu.

Instituce, která chce ocenění HR Award získat, se musí přihlásit k principům

zakotveným v „Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro

přijímání nových pracovníků“. Evropská charta pro výzkumné pracovníky je

souborem obecných zásad a požadavků, které upřesňují odpovědnosti a práva

výzkumných pracovníků a jejich zaměstnavatele. Vztahy mezi výzkumnými

pracovníky a zaměstnavateli mají přispívat k úspěchu při vývoji, transferu, sdílení a

rozšiřování znalostí a technického rozvoje a při rozvoji kariéry výzkumných

pracovníků. Charta také podporuje všechny formy mobility, které slouží ke zlepšení

pracovního rozvoje výzkumných pracovníků.

Principy ukotvené v Chartě a Kodexu tvoří základ tzv. Strategie "HRS4R" –

„Strategie řízení lidských zdrojů v oblasti vědy“, The Human Resources Strategy for

Researchers. Implementace „HRS4R“ strategie zahrnuje víceúrovňové kroky a trvá

několik měsíců. Prvním je analýza, kterou žádající organizace provede a která

zmapuje nedostatky, a sestaví konkrétní plán zlepšení. Poté pozve Evropská komise

externí odborníky z jiných evropských výzkumných organizací k hodnocení a


monitorování postupných implementačních fází. Instituce, které tuto strategii

úspěšně absolvují, pak obdrží certifikát HR Award. Tím je instituce identifikována

jako excelentní pracoviště v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Získání HR Award je

nejen známkou kvality, ale i trvalým závazkem pro pokračující rozvoj a vytváření

příznivých podmínek pro pracovníky v dané instituci. Za 24 měsíců od udělení ceny

je provedeno střednědobé hodnocení, a posléze je organizace hodnocena každé tři

roky.

Udělení certifikátu HR Award znamená pro instituci zvýšení kvality péče o lidské

zdroje, zvýšení prestiže a atraktivity, mezinárodní uznání či bonifikaci v získávání

finančních prostředků z grantů.

V ČR přišel s první osvětou k této oblasti rozvoje lidských zdrojů v akademickém

prostředí Středoevropský technologický institut CEITEC v roce 2015. Zvyšoval

povědomí o evropských souvislostech, především pak strategických dokumentech

v oblasti HR v akademickém prostředí, Chartě a Kodexu, a na ně se vázající udělení

certifikátu HR Award. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuje české

výzkumné organizace v získání ocenění HR Award prostřednictvím Operačního

programu Výzkum, vývoj a vzdělávání s názvem „Rozvoj kapacit pro výzkum a

vývoj“.

Jako první česká univerzita obdržela ocenění Mendelova univerzita v Brně v roce

2018. V prosinci 2018 je získala Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v

Brně, dvě instituce Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta elektrotechnická a

výzkumné centrum Nové technologie. Jako první výzkumný institut v ČR získal v

lednu 2019 ocenění Středoevropský technologický institut CEITEC MU. V rámci

Akademie věd ČR se prvním oceněným stal v polovině ledna 2019 Ústav fyzikální

chemie Jaroslava Heyrovského. O ocenění požádalo v roce 2018 mnoho dalších

českých výzkumných organizací, mj. Ostravská univerzita, Jihočeská univerzita,

Technická univerzita v Liberci, VUT a ČVUT, Masarykova a Karlova univerzita, a

další. V roce 2018 má ocenění přes 400 evropských organizací. Jejich seznam je k

dispozici na portálu EURAXESS.155

155 https://www.h2020.cz/cs/eit-jrc-horizontalni-aktivity-euratom/veda-se-spolecnosti-a-pro-spolecnost/informace/novinky/hr-award-excelence-lidskych-zdroju-ve-vyzkumu


Příležitosti a hrozby v oblasti lidé a chytré dovednosti

příležitost

Rozvoj aktivní

politiky

zaměstnanosti

usnadňující

návrat do

práce, rozvoj

péče o děti

v předškolním

věku,

flexibilnější

pracovního

prostředí

(přijímání

reforem

zacílených na

zvýšení

flexibility trhu

práce)

V návaznosti na výše uvedené nedostatky související s trhem práce a řízením

lidských zdrojů je příležitostí rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti usnadňující návrat

do práce, rozvoj péče o děti v předškolním věku a flexibilnější pracovního prostředí

(přijímání reforem zacílených na zvýšení flexibility trhu práce).

Problematice pracovního trhu se věnuje materiál OECD Hospodářské přehledy.

Podle tohoto dokumentu je k zajištění hospodářského růstu třeba mobilizovat

všechny potenciální zdroje pracovní síly. Rostoucí nedostatek na trhu práce již vedl

ke snížení rozdílů v zaměstnávání tradičně znevýhodněných skupin, jako jsou mladí

lidé (15-29 let), cizinci, staří lidé, osoby se zdravotním postižením a matky malých

děti. Navzdory mírným zlepšením je třeba učinit další pokrok, neboť na trhu práce

chybí talenty. Účast neaktivních osob na trhu práce by mohla být podpořena

speciálními školeními a adaptačními programy.

Přestože je účast českých žen na trhu práce vysoká, dostupné dovednosti žen

nejsou na trhu práce vždy plně využity. Ženy stále více investují do vzdělání a v

posledních letech absolvovalo vysokoškolské vzdělávání více žen než mužů (63 %

absolventů v roce 2015 byly ženy). Zatímco muži mají tendence nadměrného

zastoupení ve většině oblastí STEM, absolventky tvoří většinu v matematice a

přírodních vědách (59,6 %) a zdravotních a sociálních oborech (83,5 %). Ačkoliv

jsou takto kvalifikované pracovní síly vysoce poptávány, na trhu práce obvykle

chybí, jelikož byla jedna ze tří žen ve věku 25 až 34 let s vysokoškolským vzděláním

v oblasti STEM, v roce 2016 vedena jako ekonomicky neaktivní. U žen ve věku 35

až 44 let se stále uvádí 15 % jako ekonomicky neaktivní. Naproti tomu méně než 7

% mužů, kteří absolvovali studia v oblasti STEM, jsou v obou věkových skupinách

hlášeni jako ekonomicky neaktivní.

Navzdory nedávným snahám je pro ženy v České republice stále problém sladit

profesní a rodinný život. Účast žen na trhu práce má tendenci klesat po narození

dítěte, což přispívá k nerovnosti mezi ženami a muži během následujícího kariérního

postupu. Zatímco se míra zaměstnanosti mezi muži a bezdětnými ženami liší jen

mírně, účast žen na trhu práce klesá, jakmile mají děti. Rozdíl mezi mírou

zaměstnanosti bezdětných žen ve věku 25-49 let a žen s dětmi do 6 let v roce 2016

přesáhnul 40 procentních bodů. Na základě toho se Česká republika řadí mezi tři

země EU (společně se Slovenskem a Maďarskem) s největšími důsledky narození

dítěte na zaměstnávání matek. Ekonomická neaktivita matek se dále projevuje v

rozdílech mezi pohlavími v celkové míře zaměstnanosti a nižšími průměrnými

příjmy.

Přestávka v zaměstnání mladých matek je částečně způsobena dlouhou

rodičovskou dovolenou, která nepodporuje návrat do práce. Výdaje na mateřskou a

rodičovskou dovolenou jsou nejvyšší mezi zeměmi OECD, což odráží přání veřejné

správy upřednostnit domácí péči o děti nad institucionální péčí. Česká republika

nabízí až 216 týdnů mateřské a rodičovské dovolené, což je výrazně vyšší než

průměr OECD, který činí přibližně 85 týdnů (19,1 týdne mateřství a 65,7 týdnů

rodičovské dovolené v roce 2016). Celková výše rodičovského příspěvku však může

být čerpána již během šesti měsíců rodičovské dovolené. Míra využití je navíc mezi

nejvyššími v EU. Ačkoliv může být rodičovská dovolená rozdělena mezi oba rodiče,

obvykle ji využívají matky. V roce 2015 využívalo jakoukoli formu rodičovské

dovolené pouze cca 2 % mužů. Vláda zvýšila v roce 2018 výdaje na podporu rodiny

o 5 miliard korun, a to na zavedení otcovské dovolené a zvýšení sociálních dávek.


Podmínkou rozšíření cenově dostupné a kvalitní péče o děti by mělo být zkrácení

maximální délky rodičovské dovolené.

Otcové by měli být podporováni, aby využívali rodičovskou dovolenou. Množství

školek a jeslí by mělo být nadále zvyšováno s využitím prostředků ze sociálních

dávek a rodičovské dovolené a přiblížit se tak k průměru OECD. Dlouhá mateřská

dovolená je také ovlivněna nedostatkem školek a jeslí a jejich cenovou dostupností.

V roce 2014 bylo do předškolních zařízení zapsáno pouze 5,6 % dětí ve věku dvou

nebo méně let, což je výrazně méně než průměr EU (31 %) a průměr OECD (34%).

Narození dítěte a dlouhá mateřská dovolená ovlivňují kariérní příležitosti žen. Míra

nezaměstnanosti žen s dětmi je dvakrát vyšší než míra nezaměstnanosti

bezdětných žen. Návrat na trh práce je po rodičovské dovolené obzvláště obtížný.

Asi 60 % nezaměstnaných žen s dětmi do 6 let se stalo nezaměstnanými

bezprostředně po rodičovské dovolené. Návrat do práce částečně ztěžují nepružné

pracovní smlouvy. V roce 2016 pracovalo pouze 9,8 % pracujících žen věkové

skupiny 20-64 let na částečný úvazek, většinu tvořily matky s dětmi do 6 let.

Průměrný počet žen pracujících na částečný úvazek v EU byl svou hodnotou 31,4

% výrazně vyšší. Flexibilita pracovních míst může být zajištěna prosazením práva

pracovat na částečný úvazek, flexibilními dohodami a sdílenými pracovními místy,

což může podpořit návrat kvalifikované ženské pracovní síly na trh.156

Graf 106: Rovnost žen a mužů na trhu práce (procentuální rozdíl mezi výsledky žen a mužů)

OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, 2018

156 OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, 2018, strana 45-47


Graf 107: Využití částečných úvazků (jako procento zaměstnaných ve věku 20-64 let, porovnání EU a ČR)

Zdroj: Eurostat, https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Employment_statistics/cs

příležitost

Zvyšování

míry

participace

věkové

skupiny 55+ v

ekonomickém

i

společenském

životě

Pro řešení hrozeb spojených se stárnutím populace a s tím spojený nárůst

sociálních výdajů (včetně výdajů na penzijní systém) je potřeba využít příležitosti

většího zapojení věkové skupiny 55+ v ekonomickém i společenském životě. Ze

statistik Eurostatu však zároveň vyplývá, že jsme v míře zapojení věkové skupiny

55+ nad průměrem Evropské unie, kdy v roce 2018 bylo ekonomicky činných 65 %

obyvatel ve věku 55-64 let.

Graf 108: Zaměstnání seniorů (jako procento z populace ve věku 55-64 let, porovnání EU a ČR)

Zdroj: Eurostat, https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Employment_statistics/cs

Další hrozbou související s demografickými změnami je otázka předávání know-

how. Část podniků (nebo i celých průmyslových sektorů) je do jisté míry závislá na

https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Employment_statistics/cs





generaci pracovníků, kteří již mají blízko k odchodu do důchodu a zároveň jsou

nositeli unikátního know-how. Hrozbou tedy je nedostatečné předání cenných

zkušeností a know-how – možným řešením je vytváření mezigeneračních týmů

umožňujících výměnu informací a předání know-how.

příležitost

Využití

potenciálu

změny

preferencí

nastupující

generace

Y/mileniálů,

zaměřující se

na

intelektuální

práci s

přidanou

hodnotou a

inovace

Společenské změny a mezigenerační změny preferencí jsou častým podnětem pro

radikální (disruptivní) inovace a kromě jiného s sebou tedy nesou i příležitosti pro

rozvoj podnikání. V této souvislosti je tedy třeba na změnu preferencí nastupujících

generací nahlížet jako na příležitost, jejíž rozsah a případné dopady však zatím

nejsou známé.

Konkrétněji se otázce preferencí nastupujících generací věnuje analýza společnosti

Deloitte The Deloitte Global Millennial Survey 2019. Tato studie z roku 2019 je

založena na názorech 13 tisíc tzv. mileniálů dotazovaných napříč 42 zeměmi

(včetně 300 respondentů z Česka) a 3 tisíci zástupci tzv. generace Z z celkem 10

zemí. Za mileniály jsou v této studii považováni mladí lidé narození v období od

ledna 1983 do prosince 1994. Za generaci Z pak lidé narození v období od ledna

1995 do prosince 2002.

Uvedená studie ve svém shrnutí uvádí, že zásadní změny preferencí nastupujících

generací mají (stejně jako jiné změny) potenciál podpořit inovace a růst. Na základě

toho pak mohou vzniknout nové silné a progresivní obchodní modely, ekonomické

systémy a sociální struktury. Na druhou stranu, zásadnější změny mohou přinést

samozřejmě také negativní dopady.

Bez ohledu na současné příležitosti a globální hospodářský růst vyjadřují

mileniálové i generace Z nejistotu a pesimismus – směrem ke své kariéře, ke svým

životům obecně a také obecně ke svému prostředí. Zdá se, že se snaží najít své

bezpečné útočiště, své majáky důvěry. Výsledkem je, že tyto mladší do jisté míry

nespokojené generace přinášejí svůj vlastní názor a snahu o změny stávajícího

stavu.

Mezi hlavní zjištění celé studie patří:

► Hospodářský a sociální / politický optimismus je na rekordních minimech.

Respondenti vyjadřují silný nedostatek víry v tradiční společenské instituce,

včetně masmédií, a jsou pesimističtí ohledně vývoje společnosti.

► Mileniálové a generace Z jsou rozčarovaní. Nejsou nijak zvlášť spokojeni se

svými životy, finanční situací, prací, politickými i business lídry, sociálními

médii ani způsobem, jakým se pracuje s jejich údaji / daty.

► Mileniálové si cení vlastních nabytých zkušeností. Snaží se cestovat a

pomáhat svým komunitám více než zakládat rodiny nebo vlastní podniky.

► Mileniálové jsou skeptičtí vůči motivům jednotlivých firem a korporací a

nemají příliš velké mínění o přínosu lídrů společnosti, o jejich odhodlání

zlepšit svět nebo o jejich důvěryhodnosti.

► Nechávají mluvit své peněženky. Mileniálové a generace Z obecně

podporují ty firmy a korporace, které souzní s jejich vlastními hodnotami a

na druhou stranu nemají problém přestat používat (a platit) za produkty

firem, s jejichž obchodními praktikami a hodnotami nesouhlasí.

Studie se také zabývá otázkou, proč jsou tyto mladé generace naplněny nedůvěrou

místo optimismu. Dochází k závěru, že možným důvodem je „uvěznění“ v

neustálých diskusích a snahách o řešení společenských, politických a

ekonomických problémů.


Jedním z původních důvodů tohoto stavu je pravděpodobně ekonomická recese

koncem na přelomu století. Na jednom konci spektra jsou starší mileniálové, kteří

se v průběhu krize začali objevovat na trhu práce. Na druhém konci je generace Z,

z nichž mnozí strávili polovinu svého života ve světě po hospodářské krizi. Studie

naznačují, že vstup na trh práce během recese má dlouhodobé negativní dopady

na vývoj kariéry a mzdy.

Například ve Spojených státech mileniálové, kteří vstoupili na trh práce v období

recese nebo v letech následujících po pomalém růstu, zažili prvních deseti let svých

kariér daleko menší hospodářský růst než jiné generace. V důsledku tak mají nižší

reálné příjmy a méně aktiv než předchozí generace ve srovnatelném věku a zároveň

vyšší úroveň zadlužení. Kumulativní účinek těchto faktorů měl dopad na celou řadu

životních a finančních rozhodnutí této generace.

Celý dopad je však daleko hlubší a netýká se jen ekonomické stránky věci. Na rozdíl

od generace narozené v poválečných padesátých letech, které byly

charakterizovány mezinárodní spoluprací, baby boomem a hospodářským růstem,

tak se v posledním desetiletí projevil prudký nárůst ekonomické nerovnosti, snížení

sociálních záchranných sítí, nárůst počtu nefunkčních a nekooperujících vlád, růst

rozdělení společnosti podporovaný sociálními médii, radikální změnami ve vztahu

mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, rozvojem nových technologií a tzv. Průmyslu

4.0, který mění podobu pracoviště, a také novými technologiemi, jejichž užívání

vede ke společenské izolaci a zvýšenému individualismu.

Dopad nesčetných radikálních změn na náš každodenní život tvrdě zasáhl mladší

generace - ekonomicky, sociálně a možná také psychologicky. Z výsledků uvedené

studie vyplývá, že nám tato „narušená generace“ říká, že neustálé změny a otřesy

vytvořily populaci, která se ve svém jádru liší od těch předchozích.157

příležitost

Uvolňování

kapacity

lidských

zdrojů pro

kreativnější

pracovní

činnosti s

vyšší přidanou

hodnotou

lidské práce v

důsledku

vyšší

automatizace

a robotizace

Trend zvyšující se automatizace práce a nahrazování lidských zdrojů roboty má

dopady na trh práce, které se v čase budou ještě zvyšovat. Zároveň je ovšem velkou

příležitostí využít uvolněné kapacity pracovníků (díky odstranění manuálních a

automatizovatelných činností) k jejich vyšší kreativitě a vyšší přidané hodnotě.

Podle odhadů Evropské komise:

► Očekává se, že Evropa bude pokračovat ve svém trendu automatizace (s

vyšší mírou ve střední a východní Evropě).„Flotila“ průmyslových robotů v

Evropě vzrostla za posledních 25 let o 400 % (z přibližně 95 tisíc na více

než 430 tisíc). Odhadem 45 % - 60 % všech pracovníků v Evropě by mohlo

být nahrazeno stroji před rokem 2030. Nejvíce budou postiženi pracovníci

s nižším vzděláním.

► V budoucnu by mohlo být částečně automatizováno 37 % až 69 %

pracovních míst v EU. Dalších přibližně 25 % pozic se pravděpodobně díky

automatizaci 50–70 % jejich úkolů významně změní.

► Teoreticky by v budoucnosti mohlo být automatizováno přibližně 50 %

současných pracovních míst po celém světě. Pro přibližně 60 % povolání

by mohlo být automatizováno alespoň 30 % činností, díky čemuž by až 40

% času pracovníků mohlo být uvolněno pro průběžné vzdělávání a

procvičování nebo rozvoj kreativity.

► Automatizace a umělá inteligence urychlují poptávku po technologických

dovednostech v příštích 10-15 letech, zatímco potřeba základních

kognitivních dovedností a fyzických a manuálních dovedností klesne. Do

157 Deloitte; The Deloitte Global Millennial Survey 2019, strana 1-3


roku 2030 bude nejrychleji rostoucí potřeba pokročilých IT a

programovacích dovedností, což představuje růst o 90 % ve srovnání s

rokem 2016, následovaný základními digitálními dovednostmi, s nárůstem

o 69 % ve Spojených státech a 65 % v Evropě.

► Až 96 % všech pracovníků, jejichž pozice je ohrožena novými

technologiemi, může najít odpovídající nebo lepší práci na základě

absolvování relevantního školení.

► V roce 2021 bude na celém světě v důsledku nedostatku kvalifikovaných lidí

v oboru neobsazeno 3,5 milionu pracovních míst v kybernetické

bezpečnosti. Pouze Indie bude do roku 2020 potřebovat až 1 milion

profesionálů v oblasti kybernetické bezpečnosti.158

Odhady podílu pracovních míst, které by mohly být v budoucnu automatizovány, se

v různých studiích značně liší; např. celosvětově, mezi ztrátou asi 2 miliard, do

vytvoření 375 milionů do roku 2025/30.

Některá odvětví, jako je doprava, výroba, služby zákazníkům, finance, zdravotnictví

a zemědělství, jsou zvláště citlivá na automatizaci. Některé výzkumy naznačují, že

například „chatovací roboti“ a počítače mohou během příštích 15 let nahradit 250

tisíc pracovních míst ve veřejném sektoru, a to pouze ve Velké Británii.

Povolání, u nichž je organizace práce vysoce rutinní a omezená v sociální interakci,

budou s větší pravděpodobností automatizována. Také práce, které vyžadují

relativně nízkou úroveň formálního vzdělávání, jsou více náchylné k automatizaci.

Nové technologie však zároveň vytvářejí nové pracovní příležitosti. Také platí, že

vyspělé technologie vytvoří nová pracovní místa, která budou vyžadovat nové sady

dovedností, z nichž některé ještě nejsou známy. Automatizace a umělá inteligence

urychlí posun v dovednostech, které pracovní síla potřebuje.

V EU bylo díky digitalizaci v posledním desetiletí vytvořeno 2 miliony nových

pracovních míst a do roku 2030 se očekává v sektoru ICT 1,75 milionu nových

pracovních míst. Dále se očekává, že práce vyžadující používání, údržbu a

modernizaci nových technologií se budou i nadále rozvíjet a porostou rychleji než

ostatní; např. některé profese budoucnosti se mohou objevit jako „školitelé AI“

(pracovníci plnící úkoly užitečné pro školení systémů AI), „AI vysvětlovači“

(pracovníci interpretující výstupy generované systémy AI) a „udržovatelé“ AI

(pracovníci sledující práci systémů AI).

Dále se objeví nové příležitosti v zaměstnání například pro programátory a

specialisty na údržbu robotů, ve vztahu k výrobě robotů nebo poskytování

podpůrných služeb robotiky. Odhaduje se, že v odvětví ICT do roku 2020 dosáhne

počet odborníků v EU přibližně 8,7 milionu, přičemž potenciální rozdíl mezi nabídkou

a poptávkou je asi 500 tisíc.

Jelikož technologie umělé inteligence má své limity využití a nebude schopna

nahradit lidskou interakci, do roku 2030 by odvětví služeb a znalostí mohlo vzrůst o

50 – 60 %. Také se odhaduje, že 90 % dnešních pracovních míst vyžaduje nějaké

IT dovednosti. Odhaduje se, že v EU nemá 61 milionů lidí tyto odpovídající základní

IT dovednosti.159

158 https://ec.europa.eu/knowledge4policy/foresight/topic/changing-nature-work/new-technologies-automation-work-developments_en 159 https://ec.europa.eu/knowledge4policy/foresight/topic/changing-nature-work/technological-progress_en


hrozba

Zavádění

nepromyš-

lených

reforem a

změn v

klíčových

systémech -

vzdělávání a

vysoké

školství,

důchodový

systém

Mezi hrozby v oblasti lidských zdrojů patří riziko zavádění nepromyšlených reforem

a změn v klíčových systémech ve vzdělávání, vysokém školství, ale i v sociální

oblasti. Tato hrozba může mít velký dopad na kvalitu lidských zdrojů potřebných jak

pro veřejný výzkumný sektor, tak samozřejmě pro podniky. Hrozbou v tomto směru

tak jsou jak časté změny politik a strategií, tak jejich nepromyšlená realizace bez

opory v analýzách a datech (tzn. bez dodržování principů evidence-based policy).

Tato hrozba platí samozřejmě i v dalších oblastech a souvisí i s obecnějšími

politickými riziky (nestabilita, populismus, preference krátkodobých řešení na úkor

těch dlouhodobých apod.), ale v oblasti lidských zdrojů mohou mít jakékoliv změny

dalekosáhlý dopad, který navíc nemusí být jednoduše napravitelný.

hrozba

Nekontrolo-

vaný nárůst

sociálních

výdajů (např.

na penzijní

systém) na

úkor investic

do VaV

Další a s předchozím bodem související hrozbou je riziko nekontrolovatelného

nárůstu sociálních výdajů (např. na penzijní systém) na úkor investic do výzkumu a

vývoje.

Evropská komise ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že očekávané

demografické změny budou mít významný dopad na trh práce a na veřejné finance.

Velikost populace v produktivním věku se postupně zmenšuje, přičemž se snížila ze

7,4 milionu v roce 2010 na 6,9 milionu v roce 2017. Míra zaměstnanosti do nedávné

doby rostla v důsledku klesající míry nezaměstnanosti a rostoucí míry ekonomické

aktivity vzhledem k vysoké poptávce a zvyšování mezd.160 Mezi lety 2007-2017

měla ČR třetí největší nárůst podílu obyvatel 65+ z celé EU dosahující téměř

dvojnásobku evropského průměru (ČR 4,3%, EU 2,4%).

Ze zprávy Evropské komise zabývající se právě problematikou stárnutí populace

The 2018 Ageing Report vyplývá mimo jiné:

► Česku se k roku 2060 předpokládá pokles populace o 0,8 %, a to i přes

zvýšení přirozeného přírůstku obyvatel, který však stále nepřesáhne

hodnotu 2,1 %. Hlavním důvodem úbytku obyvatelstva tak kromě

přirozeného úbytku bude také pokles v imigraci. Ten se má snížit o 10 pb,

ale i přes to zůstane čistá migrace v kladných číslech.

► Evropská komise předpovídá, že česká ekonomika bude jednou z

nejpostiženějších v rámci EU27. Náklady na stárnutí (Cost of Ageing) by

měly být 4. nejvyšší (cca 7 % HDP). Zároveň se čeká výrazný nárůst poměru

starých lidí k ekonomicky aktivní populaci (z 0,1 % v 2016 na 5,7 % ve 2060).

► V Česku se do budoucna předpokládá pokles pracovní síly. Ten bude sice

do roku 2030 v jednotkách procent, nicméně k roku 2070 se předpokládá

pokles více než pětinový a zároveň je ČR jednou z pouze dvou zemí (+

Estonsko), ve kterých se mezi lety 2030-2070 předpokládá pokles úrovně

zaměstnanosti.



Graf 109: Složení obyvatelstva dle věku: porovnání let 2016 a 2070

Zdroj: Ministerstvo financí; Pension projections of the Czech Republic

Nárůst sociálních výdajů (zejména na penzijní systém, ale nejen na něj) tak

představuje značnou hrozbu pro státní rozpočet a v důsledku tak je hrozbou i pro

další složky rozpočtu, jako jsou právě výdaje na VaV (nebo i investice do dopravní

infrastruktury apod.).



► Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR; 2019

► Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR

► Česká školní inspekce; Mezinárodní šetření PISA 2015, Národní zpráva – Přírodovědná

gramotnost; 2016

► Česká školní inspekce; Tematická zpráva: Vzdělávání nadaných, talentovaných a mimořádně

nadaných dětí a žáků; 2016

► Český statistický úřad; prezentace Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách; 24. 4.

2019

► Český statistický úřad; prezentace Výzkum a vývoj v roce 2018, 16. 10. 2019

► Český statistický úřad; Proměny věkového složení obyvatelstva, Vývoj věkové struktury ČR v

letech 2001–2017

► Český statistický úřad; https://www.czso.cz/

► Deloitte; The Deloitte Global Millennial Survey 2019

► EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje; 2018

► Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice

► https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/



► F. Tůma, P. Knecht; Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost?

Přehled zahraničních výzkumů a implikace pro českou vysokoškolskou politiku; 2019

► http://genderaveda.cz

► IDEA; Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční schopnosti žáků: klasika vs.

moderna; 2017

► IDEA; Platy českých učitelů: nová naděje; 2019

► IMD; World Talent Ranking 2018

► INSEAD; The Global Talent Competitiveness Index 2019

► Ministerstvo financí; Pension projections of the Czech Republic; 2017


► Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy) -


► OECD – datasety

o http://www.oecd.org/pisa/data/

o https://data.oecd.org/eduatt/

o https://data.oecd.org/youthinac/

► OECD; Education at a Glance 2019

► OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika; 2018

► OECD; Science, Technology and Industry Scoreboard 2017

► Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice

a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017



► Technologická agentura České republiky; Inovační kapacita ČR: hlavní závěry ověřovacích

analýz; 2016

https://www.czso.cz/

https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/

http://genderaveda.cz/



https://data.oecd.org/eduatt/

https://data.oecd.org/youthinac/


4. DIGITÁLNÍ AGENDA

Text v oblasti Digitální agenda je strukturován do následujících tematických okruhů:

► eGovernment

► Komunikační infrastruktura

► Digitální agenda v podnicích

► Příležitosti a hrozby spojené s digitální agendou

4.1. SHRNUTÍ

eGovernment

Z hlediska podmínek pro rozvoj eGovernmentu se Česká republika může odrazit od existence základní

infrastruktury, která byla dokončena v minulých letech. Základním pilířem je Informační systém datových

schránek, který byl spuštěn v roce 2009. Dále fungují tzv. základní registry, které poskytují aktuální

a právně závazné referenční údaje o obyvatelích, právnických osobách, orgánech veřejné moci

a dalších subjektech. Tyto registry tvoří jádro eGovernmentu a jejich funkčnost je tedy nezbytným

předpokladem pro jeho další rozvoj.

Využívání základní infrastruktury eGovernmentu v podobě datových schránek bylo podpořeno rovněž

jejich povinným zřízením pro podnikatelské subjekty dané zákonem z roku 2009. To mělo za následek,

že již v roce 2015 byla míra využití internetu firmami pro komunikaci s veřejnou správou vysoká.

V případě úplného elektronického podání využívalo internet více jak 88 % firem, u středních a velkých

firem bylo toto číslo ještě vyšší.

Kromě relativně dobrého stavu základní infrastruktury pro eGovernment však Česká republika

v ostatních parametrech značně ztrácí. Na vině je celkově nízká elektronizace veřejné správy a nízká

míra využívání těchto služeb uvnitř jednotlivých úřadů. Evropská komise na základě souhrnného indexu

DESI (Digital Economy and Society Index) řadí Česko v roce 2019 v části indexu popisující úroveň

digitálních veřejných služeb ČR až na 20. místo. V používání služeb eGovernmentu (podíl elektronicky

vyplněných formulářů) je dokonce až na 22. místě.

Podíl úkonů veřejné správy vykonávaných čistě elektronicky je velice nízký – u samospráv činí 38 %,

u centrální správy 29 % ze všech úkonů. S tím se také pojí objem duplicitně vykonávané práce (tedy

jak elektronicky, tak "ručně") – u samosprávy to je 31 % všech úkonů, v případě centrální správy 51 %

úkonů.

Špatná situace ohledně dostupnosti služeb eGovernmentu vede i k jejich nízkému využívání ze strany

občanů, vzhledem k nízké nabídce těchto služeb ze strany veřejné správy. Dle zprávy Evropské komise

za Evropský semestr 2019 pouze 52 % českých uživatelů internetu zpravidla zasílá orgánům veřejné

správy vyplněné formuláře prostřednictvím internetu, což je pod průměrem EU ve výši 64 %.

Komunikační infrastruktura

V ČR je sítěmi 4G pokryto 99 % území, což nás řadí na třetí pozici v EU. Nicméně využití 4G sítě

dosahuje na pouhých 82 % a je tak výrazně pod průměrem EU ve výši 96 %. Dá se předpokládat, že

nižší využití 4G sítě je způsobeno především vyššími cenami dat, které patří k největším v Evropě.

V souvislosti s relativně vysokým pokrytím signálem 4G je značnou příležitostí dosáhnout potřebných

parametrů také při budování sítí nové generace 5G. V současnosti rozvoj mobilních sítí 4. a 5. generace

slibuje, mimo vyšší rychlosti, stability a nižší latence připojení, také nové možnosti propojování zařízení

a služeb všech sektorů ekonomiky. Rozvoj 5G sítí umožní vznik nových funkcí a aplikací s vysokou

přidanou hodnotou, a to jak na ekonomické, tak i sociální úrovni.

Zatímco pokrytí ČR signálem 4G je relativně silné, u pevného vysokorychlostního internetu ukazují

statistiky opačné výsledky, pokrytí domácností, firem a škol je zatím nedostatečné. Dle dat Eurostatu


mělo v roce 2017 v ČR pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu 83 % domácností, což je pod

průměrem EU. ČSÚ dále uvádí, že v roce 2018 mělo připojení k internetu 98 % podniků (s více jak

deseti zaměstnanci). K vysokorychlostnímu internetu (> 30Mb/s) ovšem bylo připojeno pouze 35 %

firem, tj. o více jak 8 p.b. pod průměrem EU28 (a zároveň se jedná o pátou nejnižší hodnotu v Evropské

unii). V Česku je v současné době přibližně 7 tisíc tzv. bílých míst (tj. míst, kde je vysokorychlostní

přístup na internet možné zajistit na méně než 40 % adres), což tvoří přibližně třetinu sídelních jednotek.

Tempo budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet je nedostačující.

Řídčeji obydlené oblasti nebo oblasti, které z pohledu investorů nejsou příliš atraktivní, by tak mohly

zůstat v důsledku nedostatečného přístupu k vysokorychlostnímu internetu dlouhodobě vyloučeny

z hospodářského rozvoje, což by se negativně projevilo na hospodářském potenciálu Česka jako celku.

Periferní oblasti by následně mohly v důsledku nedostatečného pokrytí ztrácet atraktivitu pro nové

a stávající rezidenty a negativní dopady na dané území by se ještě více prohlubovaly.

Digitální agenda v podnicích

Pozitivním trendem v Česku je růst počtu ICT subjektů i jejich podíl na podnikatelském sektoru. Mezi

lety 2012 a 2017 se počet ICT podnikatelských subjektů zvýšil téměř o 10 tisíc ze 42,5 tisíc na 52 tisíc.

Zároveň ve stejném období vzrostl jejich podíl na českém podnikatelském sektoru obecně, a to z 3,7 %

na 4,4 %. Podíl tuzemských ICT firem z celkového počtu ICT subjektů dosahuje 96 %. Výborně si vede

Česko také ve srovnání zemí EU s podobnou velikostí populace. V rámci vybraných států je Česká

republika na druhém místě, co se týká celkového počtu ICT ekonomických subjektů.

Zároveň existuje v Česku řada příkladů globálně úspěšných firem v nových rychle rostoucích odvětvích.

Konkrétně například v odvětvích herního průmyslu a kyberbezpečnosti je v Česku možné nalézt řadu

příkladů domácích firem, které se staly globálně úspěšnými a mohou tak sloužit jako příklad pro

případné následovatele.

Současně je v návaznosti na dynamické technologické změny a zkracující se dobu difuze nových

technologií velkou příležitostí vznik endogenních firem využívajících právě digitalizace a nové

technologie pro vznik nových produktů a služeb (např. blockchain, datová analytika, robotizace,

automatizace apod.).

Přes výše uvedená pozitiva má Česko v této oblasti řadu slabých stránek. Mezi ty nejvýznamnější patří

neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace. Zatímco start-upům se daří poměrně pružně

reagovat na tuto změnu a nacházejí uplatnění i v mezinárodním prostředí, klasické, zejména pak

výrobní společnosti, nejsou zatím schopné ani zdaleka využít potenciál těchto nových technologií. Dle

průzkumu zaměřeného na Průmysl 4.0 v ČR české firmy přistupují k rozvoji digitalizace v jejich prostředí

příliš omezeně. České společnosti vnímají zejména pak nedostatek kvalifikované pracovní síly jako

hlavní překážku implementace nových technologií, dále pak nedostatečnou návratnost či výši celkové

investice.

Změny vyplývající z digitalizace a automatizace mohou vést (například právě v případě

nedostatečnému využití potenciálu digitalizace a nových technologií) také ke změnám v produkčních

(dodavatelských řetězcích). Firmy, které se nedokážou přizpůsobit moderním trendům a požadavkům

svých odběratelů budou přicházet o své pozice. Tato hrozba se týká jak jednotlivých podniků, tak

jednotlivých regionů či zemí jako takových.

České podniky dále zaostávají v míře digitalizace obchodních transakcí. Dle dat ČSÚ z roku 2018

elektronickou fakturaci umožňující automatizované zpracování dat zaslalo 14,4 % českých firem,

tj. 9 p.b. pod průměrem EU. Jednou z příčin je mimo jiné fakt, že v ČR chybí zákonná povinnost

využívání elektronické fakturace pro uskutečňování B2B transakcí. Rovněž míra využití zabezpečeného

intranetu a extranetu pro komunikaci uvnitř i vně firmy není v Česku příliš rozšířená.

České firmy se soustřeďují především na tzv. nízkou digitalizaci (nákup nových technologií,

modernizace uživatelských rozhraní a zaškolování zaměstnanců). Podniky se tak nedostatečně věnují

"vyšší úrovni digitalizace," tj. komplexnější a hlouběji zasahující do fungování a celkové struktury


daného podniky, která je pro budoucí rozvoj klíčová. Projekty spadající do této oblasti mohou mít vliv

na podobu celých business modelů a značně zvýšit potenciál pro možné zefektivnění podnikových

procesů, kterého nelze dosáhnout pouhou modernizací webových stránek, přítomností na sociálních

sítích či obnovou informačních systémů. V dlouhodobém horizontu se tento přístup může ukázat jako

zcela nedostačující. Teprve až vyšší úroveň digitalizační transformace přináší znatelně vyšší přidanou

hodnotu, a to jak pro podniky samotné, tak pro jejich zákazníky. Přitom právě osvojení digitálních

technologií, jejich implementace a efektivní využívání zejména v sektoru malých a středních podniků

(MSP) bude mít pro české hospodářství klíčový význam. Klesající konkurenceschopnost českých MSP

by mohla mít fatální následky na celou ekonomiku. V současnosti je však patrná absence systematické

podpory v digitální oblasti pro MSP. Dokument Digitální Česko konstatuje, že v ČR existuje pouze

"nesourodá síť podpory výzkumu a inovací, která může pro mnoho MSP znamenat velice nerovný

přístup k digitalizačním centrům a poradenství" a chybí šablony pro standardizovanou digitalizaci napříč

průmyslovými sektory.

V této souvislosti je příležitostí rozvoj podpory integrace a zavádění digitálních technologií v malých

a středních podnicích, včetně infrastruktury a služeb. Příležitostí pak je také využití možnosti podpory

inovační a digitální infrastruktury (například digitálních inovačních hubů – DIH) z evropských i národních

zdrojů. Konkrétně se na tuto oblast zaměřuje druhý podprogram nového národního programu výzkumu,

vývoje a inovací The Country for the Future.

Příležitosti a hrozby spojené s digitální agendou

Nástup IT technologií je příležitostí pro zefektivnění fungování veřejného i soukromého sektoru,

respektive jednotlivých institucí a firem. Jedná se zejména o technologie jako je umělá inteligence,

blockchain, cloud computing, big data, robotika, internet věcí, kvantový computing, modelování a

simulace, virtuální realita apod. Všechny tyto technologie (i technologie dosud neexistující a

nepojmenované) mají značný disruptivní potenciál – velkou příležitostí tak je využít tyto technologie pro

efektivnější fungování hospodářství a společnosti jako celku.

V souvislosti s rozvojem digitálních technologií je však jednou z významných hrozeb zvyšování rizika

útoků na kybernetickou bezpečnost a zvýšení výskytu kyberkriminality. Na základě vývoje trendu

v minulých letech můžeme konstatovat, že dochází k redukci počtu mezistátních válečných konfliktů,

nicméně nepředpokládá se jejich úplné vymizení. Forma těchto konfliktů však bude nabývat mnoha

podob, kromě klasických konvenčních prostředků tak získají na významu především ty hybridní,

nekonvenční, mezi které lze zařadit i kybernetické útoky a hrozby. Klíčovými faktory pro takovou změnu

budou zejména nové technologie. Kyberbezpečnost se prolíná celým veřejným, pracovním a zčásti i

soukromým sektorem a je součástí národní bezpečnosti. Česká republika trpí především nedostatkem

expertů a specialistů zabývající se kyberbezpečností.

Příležitostí pro další rozvoj eGovernmentu je přijetí zákona o právu na digitální službu. Tento zákon by

měl občanům garantovat možnost komunikovat s orgány veřejné správy čistě elektronicky a může tak

být důležitým motivačním prvkem pro zavádění nových eGovernment služeb. I bez tohoto zákona je

mnoho aktivit již realizováno, je potřebné je dotahovat do konce a přicházet s dalšími iniciativami.

Příkladem mohou být například digitální mapa, elektronizace zdravotnictví v souvislosti s připravovaným

zákonem o elektronizaci zdravotnictví, koncept Smart Cities, podpora aktivit typu "open data" apod.

Nutné je však zajistit interoperabilitu relevantních technologií a systémů a minimalizovat hrozbu

prodlužování a prodražování veřejných ICT zakázek.

Kromě aktivit realizovaných čistě veřejnou správou je velkou příležitostí i spolupráce se soukromou

sférou na rozvoji digitalizace. Jedním z aktuálních příkladů může být projekt SONIA, jehož cílem je ve

spolupráci státní správy s bankovními domy umožnit autentifikaci a tím i přístup ke službám

eGovernmentu pomocí internetového bankovnictví. Tento projekt může v případě úspěšné realizace

zásadním způsobem rozšířit povědomí a přístup k digitálním službám eGovernmentu mezi občany.

K dalšímu rozvoji a využívání digitálních technologií je podmínkou odstranit jistou neochotu veřejného

sektoru k inovacím pramenící například z obavy z možných důsledků neúspěšných projektů nebo


z celkové rigidity státní správy. Právě slabá inovační poptávka ze strany veřejného sektoru tak může

být do značné míry hrozbou, protože nebude docházet k potřebné stimulaci inovačního ekosystému.

Rozvoji digitálních služeb by pak obecně měl pomoci akcent, který je digitálním tématům dáván ze

strany centrálních orgánů státní správy i ze strany samospráv. V poslední době byla přijata řada

strategií, které mapují současnou situaci a prioritizují rozvoj digitalizace ve veřejné i soukromé sféře.

Jedná se zejména o komplexní soubor dokumentů Digitální Česko – vládní program digitalizace České

republiky 2018+ nebo úžeji zaměřenou Národní strategii umělé inteligence v České republice. Strategie

jsou důležitým předpokladem rovněž pro zajištění financování dalšího rozvoje digitálních služeb,

například ze zdrojů na evropské úrovni v rámci programu Digital Europe. Samotné zpracování strategií

však nemusí přispět k rozvoji daných oblastí, pokud nebudou doplněny konkrétními akčními plány

a odpovědností za dohled nad jejich implementací.



eGovernment

silná stránka

Komunikační

infrastruktura

informačních

systémů

veřejné

správy,

funkčnost

základních

registrů a

datových

schránek

Z hlediska podmínek pro rozvoj eGovernmentu se Česká republika může odrazit od

existence základní infrastruktury, která byla dokončena v minulých letech, rovněž za

pomoci Fondů EU. Základním pilířem je Informační systém datových schránek (IS

DS), který byl spuštěn v roce 2009 a prvotně sloužil hlavně jako nástroj komunikace

občana a firem s orgány veřejné správy. S rozvojem elektronizace dalších služeb

zajišťovaných státem začaly být datové schránky využívány rovněž jako identifikační

nástroj pro přístup do dalších služeb eGovernmentu, například na Portál Občana.

Rovněž byl zprovozněn Národní bod pro identifikaci a autentizaci umožňující zřízení

elektronické identity občana pro přístup ke službám eGovernmentu.

Výše uvedené služby jsou postaveny na základních registrech, které byly zřízeny na

základě zákona z roku 2009, a které poskytují aktuální a právně závazné referenční

údaje o obyvatelích, právnických osobách, orgánech veřejné moci a dalších

subjektech. Samo Ministerstvo vnitra ČR pak hovoří o jejich bezproblémovém

fungování od roku 2012161. Tyto registry tvoří jádro eGovernmentu a jejich funkčnost

je tedy nezbytným předpokladem pro jeho další rozvoj.

Dobrou situaci ČR v oblasti zpřístupnění základní infrastruktury, konkrétně tedy

datových schránek, ilustrují i výsledky průzkumu Evropské komise eGovernment

Benchmark, kde Česká republika dosáhla dle nejnovějšího reportu z roku 2019 skóre

88 v případě ukazatele „Digital post“, což představuje v porovnání s evropským

průměrem (63.4) velmi dobrý výsledek.

silná stránka

Vysoká míra

využívání

služeb

eGovernmen

tu firmami

Využívání základní infrastruktury eGovernmentu v podobě datových schránek bylo

podpořeno rovněž jejich povinným zřízením pro podnikatelské subjekty dané

zákonem z roku 2009. Toto opatření, byť za cenu plošného zavedení povinnosti pro

podnikatele, vedlo k tomu, že již v roce 2015 byla míra využití internetu firmami pro

komunikaci s veřejnou správou vysoká. V případě úplného elektronického podání

využívalo internet více jak 88 % firem, u středních a velkých firem bylo toto číslo ještě

vyšší, jak ilustruje následující tabulka:

Tabulka 7: Využívání internetu ve vztahu k veřejné správě firmami

Firmy používající

internet k úplnému

elektronickému

podání celkem

Firmy používající

datové schránky

pro odesílání

dokumentů

organizacím

veřejné správy

Firmy celkem (10 a více

zaměstnanců)

88,3 82,3

Velikost firmy

10–49 zaměstnanců 86,4 79,6

50–249 zaměstnanců 95,4 91,7

161 https://www.mvcr.cz/clanek/zakladni-registry-a-sprava-zakladnich-registru.aspx

https://www.mvcr.cz/clanek/zakladni-registry-a-sprava-zakladnich-registru.aspx


250 a více zaměstnanců 96,9 96,5

Zdroj: Český statistický úřad; Informační technologie ve veřejné správě, data k roku 2015

Jak vyplývá z tabulky, zejména u středních a velkých firem je míra využívání internetu

k základní komunikaci se státní správou velmi vysoká a v případě rozšiřování nabídky

služeb eGovernmentu tak pravděpodobně nebudou mít firmy problém se na nové

služby adaptovat. Aktuálnější šetření k této tematice nebylo dosud provedeno,

nicméně lze předpokládat, že podíl využití internetu a rozšířené nabídky

eGovernment služeb firmami od referenčního roku dále roste.

Z hlediska elektronického vyřízení dílčích agend státní správy bylo největšího

pokroku dosaženo v oblasti daně z přidané hodnoty, služeb České správy sociálního

zabezpečení a částečně také u přiznání daně z příjmu právnických osob a služeb

zdravotních pojišťoven. Nízká míra elektronizace pak byla zjištěna u celního řízení.

Dobrou výchozí pozici pro digitalizaci státní správy směrem k firmám ilustruje

eGovernment Benchmark 2019. V aspektu „Key enablers“, který hodnotí existenci

a rozvinutost základní infrastruktury eGovernmentu, se ČR umístila nadprůměrně

v dílčích životních situacích „Business start-up“ (skóre 83, průměr EU 73) a „Regular

business operations“ (skóre 78, průměr EU 67).

V případě hodnocení dalších aspektů mimo dostupnosti základní infrastruktury, tj.

„User centricity“, „Transparency“ a „Cross border mobility“, je výsledek těchto

životních situací již odlišný. V případě standardních podnikových operací

dosahujeme stále nadprůměrných výsledků, zatímco v případě zahájení podnikání již

spadáme pod průměr Evropské unie, zejména kvůli nižší transparentnosti

a přeshraniční mobility. Celkové výsledky ČR v těchto ukazatelích ilustruje

následující obrázek.

Obrázek 4: Výsledky eGovernment Benchmark 2019 pro ČR v oblastech souvisejících s podnikáním

Zdroj: Evropská komise; eGovernment Benchmark 2019, Country Factsheets

slabá stránka

Nízká

elektronizace

veřejné

správy a

nízká míra

využívání

těchto služeb

uvnitř

Kromě relativně dobrého stavu základní infrastruktury pro eGovernment však Česká

republika v ostatních parametrech značně ztrácí. Evropská komise na základě

souhrnného indexu DESI (Digital Economy and Society Index) řadí ČR v roce 2019

v části indexu popisující úroveň digitálních veřejných služeb ČR až na 20. místo.

V používání služeb eGovernmentu (podíl elektronicky vyplněných formulářů) je

dokonce až na 22. místě.

Obdobnou pozici ČR zaujímá v případě eGovernment Development Indexu,

sledovaného Organizací spojených národů (OSN). Dle vydání pokrývající rok 2018

se ČR řadí dokonce na 25. místo mezi zeměmi Evropské unie. Oproti roku 2016 byl


jednotlivých

úřadů

zaznamenán pokrok, který však nesmazal ztrátu na vyspělejší země a byl o poznání

nižší než například v případě Slovenska. Pozici jednotlivých zemí ukazuje následující

graf.

Graf 110: eGovernment Development Index

Zdroj: OSN; UN eGovernment Survey 2018 https://publicadministration.un.org/egovkb/en-us/Reports/UN-E-Government-Survey-2018

Slabá pozice ČR v rozvoji služeb eGovernmentu je vnímána i samotnými aktéry. Ze

studie veřejné správy CEEC Research z roku 2019162 vyplývá, že 85 % respondentů

z řad zástupců veřejné správy v ČR se domnívá, že aktuální úroveň digitalizace

procesů v jejich instituci nebude stačit na její potřeby za 3-5 let.

Podíl úkonů veřejné správy vykonávaných čistě elektronicky je také velice nízký –

u samospráv činí 38 %, u centrální správy 29 % ze všech úkonů. S tím se také pojí

objem duplicitně vykonávané práce (tedy jak elektronicky, tak "ručně") –

u samosprávy to je 31 % všech úkonů, v případě centrální správy 51 % úkonů (viz

graf níže).

Graf 111: Podíl úkonů v elektronické podobě

Zdroj: Studie veřejné správy, ceec research, 2019 http://www.ceec.eu/research/pubadm?iResearchId=180&do=downloadResearch

Dále pak více jak 40 % respondentů uvádí, že pro svou práci nemají k dispozici

všechna potřebná data pro objektivní rozhodování (viz graf níže). Jako nejčastějšími

důvody pro nekompletnost jsou zmiňovány 1) neexistence dat v potřebné podobě, 2)

data nejsou aktuální, 3) data nejsou objektivní. Obecně hůře je situace s dostupností

162 CEEC Research; Studie veřejné správy, 2019

0

0,1

0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

0,8

0,9

1

Denmark

United Kingdom

Swed

en

Finland

France

German

y

Netherlan

ds

Estonia

Spain

Luxembourg

Austria

Ireland

Italy

Belgium

Portugal

Malta

Poland

Greece

Cyp

rus

Slovenia

Lithuania

Hungary

Bulgaria

Slovakia

Czech Rep

ublic

Croatia

Latvia

Rom

ania

2018 2018 World Average 2016

https://publicadministration.un.org/egovkb/en-us/Reports/UN-E-Government-Survey-2018


http://www.ceec.eu/research/pubadm?iResearchId=180&do=downloadResearch


dat vnímána zástupci samospráv, např. 17 % respondentů z jejich řad, že data

potřebná k jejich práci neexistují vůbec

Graf 112: Dostupnost dat pro odpovědné rozhodování

Zdroj: Studie veřejné správy, ceec research, 2019 http://www.ceec.eu/research/pubadm?iResearchId=180&do=downloadResearch

slabá stránka

Nízká míra

využívání

eGovernmen

tu občany

Špatná situace ohledně dostupnosti služeb eGovernmentu vede i k jejich nízkému

využívání ze strany občanů, vzhledem k nízké nabídce těchto služeb ze strany

veřejné správy. Dle zprávy Evropské komise za Evropský semestr 2019 pouze 52 %

českých uživatelů internetu zpravidla zasílá orgánům veřejné správy vyplněné

formuláře prostřednictvím internetu, což je pod průměrem EU ve výši 64 %.163

Nejaktuálnější údaje Českého statistického úřadu pak potvrzují ještě nižší podíl

zapojení veřejnosti do využívání služeb eGovernmentu. Pouze 39 % osob využilo

v roce 2018 internet pro jednání s úřady, což sice představuje nárůst oproti roku

2013, nicméně i tak se jedná ve srovnání s průměrem EU o velmi nízké číslo. Podíl

využívání internetu dle jednotlivých věkových kategorií ilustruje následující graf.

Graf 113: Jednotlivci využívající internet při jednání

Zdroj: Český statistický úřad; Informační společnost v číslech, 2019 https://www.czso.cz/csu/czso/informacni-spolecnost-v-cislech-2018

Využití internetu při komunikaci s veřejnou správou však samo o sobě nemusí

podávat objektivní zprávu o rozvinutosti eGovernmentu, jelikož velká část osob

využívá internet pouze k vyhledání informací, daleko menší podíl pak ke stahování

formulářů, resp. k jejich vyplnění, jak ukazuje graf níže.

163 Evropská komise; Zpráva o České republice 2019

http://www.ceec.eu/research/pubadm?iResearchId=180&do=downloadResearch

https://www.czso.cz/csu/czso/informacni-spolecnost-v-cislech-2018


Graf 114: Jednotlivci využívající internet při jednání s úřady k vybraným činnostem

Zdroj: ČSÚ; Informační společnost v číslech, 2019 https://www.czso.cz/csu/czso/informacni-spolecnost-v-cislech-2018

Mezi hlavní důvody, proč občané nevyužívají on-line podání formulářů, stále patří

nevyužívání internet jako takového, jež v populaci nad 15 let uvedlo celkem 21 %

dotázaných. Tento důvod je samozřejmě relevantní zejména pro věkovou skupinu

nad 55 let, u občanů v mladším produktivním věku je podíl nevyužívání internetu

relativně zanedbatelný. Nejčastějším důvodem pro nevyužití internetu pak je prostý

fakt, že respondent v daném období nepotřeboval formulář vyplnit, a tedy nepřišel do

přímého kontaktu s veřejnou správu. Z ostatních důvodů pak nejčastěji rezonuje

přetrvávající preference osobního jednání na úřadě, pouze ve 4 % případů bylo

zmíněno, že formulář nebyl dostupný on-line nebo respondent neměl dostatečné

znalosti.

Obrázek situace eGovernment v ČR dokresluje i relativně špatná pozice

v eParticipation Indexu, který doplňuje výše zmiňovaný eGovernment Development

Index, rovněž sestavovaný OSN. Tento index kombinuje několik faktorů, a to

konkrétně dostupnost informací on-line, využívání on-line konzultací veřejnou

správou a zahrnutí občanů do rozhodovacích procesů ve veřejných věcech. Dílčí

zkoumané prvky tak mimo jiné zahrnují např. dostupnost otevřených dat, legislativní

ukotvení pro dostupnost informací občanům, využití digitálních technologií v různých

oblastech od vzdělání po životní prostředí atd. V roce 2018 si v tomto žebříčku Česká

republika pohoršila na 92. místo ze zkoumaných zemí, přičemž v roce 2016 zastávala

76. místo. Mezi zeměmi EU pak dosahujeme nejhoršího skóre, které je jen lehce nad

celosvětovým průměrem.

https://www.czso.cz/csu/czso/informacni-spolecnost-v-cislech-2018


Graf 115: Výsledky zemí EU dle eParticipation Index

Zdroj: OSN; UN eGovernment Survey 2018 https://publicadministration.un.org/egovkb/en-us/Reports/UN-E-Government-Survey-2018

United Kingdom




Komunikační infrastruktura

silná stránka

Relativně

vysoké

pokrytí ČR

signálem 4G

V ČR je sítěmi 4G pokryto 99 % území, což nás řadí na třetí pozici v EU. Nicméně

využití 4G sítě dosahuje na pouhých 82 % a je tak výrazně pod průměrem EU ve

výši 96 %. Dá se předpokládat, že nižší využití 4G sítě je způsobeno především

vyššími cenami dat, které patří k nejvyšším v Evropě (viz dále).

Dobrou dostupnost 4G sítě rovněž potvrzuje studie analytické společnosti

Opensignal.164 Metrika společnosti neměří však dostupnost 4G sítě jako geografické

pokrytí, nýbrž sleduje průměrný podíl času, který uživatelé vlastnící zařízení

podporující 4G sítě mají 4G připojením v síti každého operátora. Z celkových 87

hodnocených zemí na různých kontinentech obsadilo Česko 11. místo s hodnotou

90,6 % času stráveného ve 4G síti z celkového času připojení k síti.

příležitost

Rozvoj 5G sítí

V souvislosti s relativně vysokým pokrytím signálem 4G je značnou příležitostí

dosáhnout potřebných parametrů také při budování sítí nové generace 5G.

Rozmach mobilních telekomunikačních technologií probíhá již od 80. let minulého

století. V podstatě každých 10 let přichází na scénu nové generace těchto

technologií. V současnosti rozvoj mobilních sítí 4. a 5. generace slibuje, mimo vyšší

rychlosti, stability a nižší latence připojení, také nové možnosti propojování zařízení

a služeb všech sektorů ekonomiky. Rozvoj 5G sítí umožní vznik nových funkcí

a aplikací s vysokou přidanou hodnotou, a to jak na ekonomické, tak i sociální úrovni.

Rozvoj 5G sítí velmi úzce souvisí s pokrokem v oblasti Internetu věcí. Na síť tak

v budoucnu budou napojena chytrá zařízení v domácnostech, v průmyslové či

zemědělské výrobě, v energetickém sektoru a mnoho dalších. 5G síť napomůže

k rozvoji systémů umělé inteligence, jelikož bude umožňovat sběr dat a provádění

analýz v reálném čase. Cloudové služby budou posunuty rovněž do nové dimenze

pomocí této technologie.

V některých zemích implementace 5G sítě již započala. Příkladem jedné z prvních

zemí v Evropě, kterým se 5G síť podařilo zprovoznit na národní úrovni je Monacké

knížectví, avšak u tohoto příkladu je nutné vzít v potaz i jeho rozlohu, která je

mnohonásobně menší než ČR. Jistou inspiraci by tak tento příklad mohl poskytnout

spíše obcím či městům, které plánují zavedení 5G sítě na lokální úrovni. V Česku se

5G sítě teprve chystají. Jednotliví operátoři provádějí testy v reálném prostředí a

připravují se na její implementaci.

Jedním z prvních kroků plánovaných na leden 2020 bude aukce volných

kmitočtových frekvencích, na kterých budou nové sítě fungovat. Následně bude

nutné vybudovat potřebnou infrastrukturu pro její zprovoznění. Jednou z podmínek

aukce bude mj. i závazek do 10 let zajistit pokrytí 99 % obyvatel a 90 % území

každého okresu ČR.165

Co se připravenosti na přechod na 5G týče, zaujímá ČR 11. pozici dle indexu digitální

ekonomiky a společnosti (DESI) 2019 z celkových 28 členských zemí EU.166

Procentuální skóre ukazatele připravenosti 5G je založeno na množství

kmitočtového spektra, které bylo přiděleno v konkrétním členském státě za účelem

zavedení 5G sítě a zároveň bude připraveno k jejich zavedení do konce roku 2020.

Ukazatel tak zobrazuje procentuální množství přiděleného spektra na celkovém

harmonizovaném 5G spektru definovaném EK. Česká republika se nachází se svými

164 Opensignal; The State of Mobile Network experience; 2019 165 https://www.ctu.cz/tiskova-zprava-ctu-zahajil-konzultaci-podminek-aukce-kmitoctu-pro-site-5g 166 Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic, 2019

https://www.ctu.cz/tiskova-zprava-ctu-zahajil-konzultaci-podminek-aukce-kmitoctu-pro-site-5g


17 % lehce nad průměrem EU28, který se pohybuje na úrovni 14 %. Nicméně mezera

mezi státy, které dosahují nejvyšších hodnot v rámci tohoto indexu (Finsko – 67 % a

Itálie – 60 %), a Českou republikou je však stále velmi znatelná.

slabá stránka

Nedostatečné

pokrytí

domácností,

firem a škol

pevným

vysoko-

rychlostním

internetem

Zatímco pokrytí ČR signálem 4G je relativně silné, u pevného vysokorychlostního

internetu ukazují statistiky opačné výsledky. Dle dat Eurostatu mělo v roce 2017 v ČR

pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu 82,9 % domácností, což je zhruba 2

p.b. pod průměrem EU a 13. pozice v rámci EU.

Graf 116: Podíl domácností mající pevné vysokorychlostní připojení k internetu

Zdroj: ČSÚ, ICT infrastruktura

ČSÚ dále uvádí, že v roce 2018 mělo připojení k internetu 98 % podniků (10+

zaměstnanců), tj. 1 p.b. nad průměrem EU28. K vysokorychlostnímu internetu (>

30Mb/s) ovšem bylo připojeno pouze 35,2 % firem, tj. 8,2 p.b. pod průměrem EU28

a zároveň 5. nejnižší.

V Česku je v současné době přibližně 7 tisíc bílých míst167, což tvoří přibližně třetinu

sídelních jednotek.168 Tempo budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet je

však nedostačující. Zdrženlivost českých firem v této oblasti je způsobena především

z důvodu vysokých investic a jejich nízké návratnosti či zdlouhavému povolovacímu

procesu.

Řídčeji obydlené oblasti nebo oblasti, které z pohledu investorů nejsou příliš

atraktivní, by tak mohly zůstat v důsledku nedostatečného přístupu

k vysokorychlostnímu internetu dlouhodobě vyloučeny z hospodářského rozvoje,

což by se negativně projevilo na hospodářském potenciálu Česka jako celku.

Periferní oblasti by následně mohly v důsledku nedostatečného pokrytí ztrácet

atraktivitu pro nové a stávající rezidenty a negativní dopady na dané území by se

ještě více prohlubovaly.

Podle EK169 jsou stávající operátoři v zavádění vysokorychlostního širokopásmového

připojení poměrně liknaví. Podpora OP PIK na zavádění širokopásmového připojení

byla snížena téměř na polovinu (z 521 milionů eur na 281 milionů eura), kdy jedním

z důvodů byl právě menší zájem operátorů o financování, než se čekalo.

167 Místa, kde je vysokorychlostní přístup na internet možné zajistit na méně než 40 % adres. 168 https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/dostupnost-vysokorychlostniho-internetu-v-cr-se-musi-zvysit--mpo-vyhlasi-novou-vyzvu-na-pokryti-bilych-mist-a-chysta-dalsi-formy-podpory--248763/ 169 Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic, 2019

https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/dostupnost-vysokorychlostniho-internetu-v-cr-se-musi-zvysit--mpo-vyhlasi-novou-vyzvu-na-pokryti-bilych-mist-a-chysta-dalsi-formy-podpory--248763/

https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/dostupnost-vysokorychlostniho-internetu-v-cr-se-musi-zvysit--mpo-vyhlasi-novou-vyzvu-na-pokryti-bilych-mist-a-chysta-dalsi-formy-podpory--248763/


slabá stránka

Vysoké ceny

za mobilní

služby včetně

dat

Již dříve zmíněné ceny mobilních datových služeb jsou v Česku dlouhodobým

problémem. Ve studii britské společnosti Cable z roku 2018 se ČR umístila na 107.

místě z 230 zemí. (tento žebříček není upraven dle kupní síly, Česko je nad

průměrem EU).

Graf 117: Průměrné ceny za 1 GB dat (USD), 2018

Zdroj: Cable; Worldwide mobile data pricing 2018

Nicméně studie EK z 2017, která srovnává nejnižší ceny tarifů daných

spotřebitelských košů dle standardů OECD a která již zohledňuje kupní sílu

jednotlivých zemí, řadí ČR na jednu z nejhorších příček – tedy nejdražších cen. Ceny

za mobilní širokopásmové připojení pro telefony v rámci balíčku 1 GB a 300 hovorů

(42,6 EUR) jsou téměř dvojnásobné oproti průměru EU ve výši 22,3 EUR. Ceny

různých mobilních tarifů v ČR v porovnání s průměrem EU popisuje graf níže.

Graf 118: Nejlevnější mobilní datové tarify, srovnání EU a ČR, 2017

Zdroj: Evropská komise; Mobile broadband prices in Europe 2017

Dle předběžné analýzy ČTÚ170 je hlavní příčinou pomalého snižování cen mobilních

datových služeb především nedokonalé konkurenční prostředí. Přičemž právě tyto

ceny, které představují zvýšené náklady, jak pro jednotlivce, tak i pro samotné

170 ČTÚ; Předběžná analýza velkoobchodního trhu mobilních služeb, 2019


podniky, mohou být jednou z příčin zpomalování adopce a implementace nových

technologií či služeb, jako je např. již mnohokrát zmiňovaný internet věcí. Plánovaná

aukce radiových kmitočtů, využitelných především pro nově vznikající 5G sítě, otevře

šance pro vstup nového síťového operátora, který by mohl přispět k zvýšení intenzity

konkurence v tomto odvětví. Nelze však předvídat, zda se tak skutečně stane.


Digitální agenda v podnicích

silná stránka

Trvale

rostoucí počet

ICT subjektů i

jejich podíl na

podnika-

telském

sektoru

celkem, silná

pozice i v

mezinárodním

srovnání

Mezi lety 2012 a 2017 se počet ICT podnikatelských subjektů zvýšil téměř o 10 tisíc

ze 42,5 tisíc na 52 tisíc. Zároveň ve stejném období vzrostl jejich podíl na českém

podnikatelském sektoru obecně, a to o 0,7 p.b. z 3,7 % na 4,4 %. Podíl tuzemských

ICT firem z celkového počtu ICT subjektů dosahuje v ČR 96 %.

Graf 119: Počet ICT subjektů a jejich podíl na podnikatelském sektoru celkem

Zdroj: ČSÚ; Odvětví informační ekonomiky v ČR, 2005 - 2017

Výborně si vede Česko také ve srovnání zemí EU s podobnou velikostí populace.

V rámci vybraných států je Česká republika na druhém místě, co se týče celkového

počtu ICT ekonomických subjektů. Dále se Česko liší v tom, že relativně velké

množství subjektů je aktivních právě ve zpracovávatelském průmyslu, který zahrnuje

zejména výrobu počítačů, periferních zařízení, telekomunikačních přístrojů,

spotřební elektroniky a jejich komponentů a dílů včetně elektronických součástek aj.

Valná většina subjektů se však nachází v oblasti ICT služeb, do nichž lze zařadit

obchod s ICT, telekomunikační služby, vývoj softwaru, databází, zpracování dat

apod. Tyto skutečnosti dokládá graf níže:

Graf 120: Počet ICT ekonomických subjektů – výběr zemí EU s podobnou velikostí populace, 2015-2016

Zdroj: ČSÚ; ICT sektor v zemích EU, 2008 – 2016


silná stránka

Existence

příkladů

úspěšných

firem

aktivních v

rychle

rostoucích

digitálních

odvětvích

(kybernetická

bezpečnost,

herní průmysl)

Zároveň existuje v Česku řada příkladů globálně úspěšných firem v nových rychle

rostoucích odvětvích. Dle Studie České počítačové hry 2019171 dosáhne trh

s počítačovými hrami v ČR obratu více než 3 mld. Kč, což představuje více jak

třetinový růst oproti předchozímu roku. Specifikem pro herní průmysl je rovněž

významná internacionalizace, kdy drtivá většina prodejů se uskuteční v zahraničí,

a také silná pozice českých vlastníků. Růst odvětví mezi lety 2015 až 2017

dosahoval v průměru 15 %.

Rovněž odvětví kybernetické bezpečnosti stále roste vysokým tempem a kopírují tak

vývoj v IT technologiích obecně. Do roku 2022 se celosvětově počítá s nárůstem

o zhruba 50 % oproti letošnímu roku a celková velikost trhu může dosáhnout až 170

mld. USD.172

V obou těchto odvětvích (herní průmysl a kyberbezpečnost) je v České republice

možné nalézt řadu příkladů domácích firem, které se staly globálně úspěšnými

a mohou tak sloužit jako příklad pro případné následovatele.

příležitost

Vznik

endogenních

firem

využívajících

digitalizace a

nové

technologie

pro vznik

nových

produktů a

služeb (např.

blockchain,

data analytics,

robot process

automation,

atd.)

Neustále se zvyšující dynamika technologické změny je stále aktuální, výrazně se

však zkracuje doba difuze nových technologií a jejich přijetí většinovou společností.

Technologie pronikají takřka do všech oblastí života společnosti. Technologiemi se

nemyslí v úzkém slova smyslu pouze produkty technického charakteru, ale i

systémové služby, zdravotnické technologie nebo nové léčebné postupy. Svět se

pomalu ale jistě virtualizuje. Zvyšující se očekávání spotřebitelů povede firmy k

dalším inovacím. S digitálními inovacemi a ostatními silami dochází k rozpouštění

hranic mezi různými oblastmi ekonomiky, vznikají tak v podstatě nová odvětví, která

nelze řádně nebo velmi stěží zařadit do tradičních odvětvových kategorií.

Změny související s rozvojem digitalizace a nových technologií tak jsou velkou

příležitostí pro vznik endogenních firem, které budou schopné vyvinout nové

produkty, služby, postupy nebo obchodní modely postavené právě na nových

technologiích jako je blockchain, datová analytika, robotizace, automatizace apod.

slabá stránka

Neschopnost

firem naplno

využít

potenciálu

digitalizace

Přes výše uvedená pozitiva má Česko v této oblasti řadu slabých stránek. Mezi ty

nejvýznamnější patří neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace.

Digitální technologie v současnosti pronikají stále více do všech oblastí české

ekonomiky. Činnosti, které byly typické především pro podniky zabývající se

počítačovou technologií či telekomunikacemi, se tak dostávají i do výrobních či

obchodních firem. Zatímco start-upům se daří poměrně pružně reagovat na tuto

změnu a nacházejí uplatnění i v mezinárodním prostředí, klasické, zejména pak

výrobní společnosti, nejsou schopné ani zdaleka využít potenciál těchto nových

technologií.

Dle průzkumu zaměřeného na Průmysl 4.0 v ČR173 české firmy přistupují k rozvoji

digitalizace v jejich prostředí příliš omezeně, respektive ji vnímají jako oddělenou

část v rámci určitého procesu jejich podnikatelské aktivity. Takováto přeměna

nezahrnuje pouze činnosti bezprostředně související s výrobou či skladováním.

171 https://gamesdev.cz/studie-ceske-pocitacove-hry-2019/ 172 https://www.cyrrus.cz/aktualne-z-trhu/investicni-tipy/kyberneticka-bezpecnost 173 EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018

https://gamesdev.cz/studie-ceske-pocitacove-hry-2019/

https://www.cyrrus.cz/aktualne-z-trhu/investicni-tipy/kyberneticka-bezpecnost


Integrace je nutná na celopodnikové úrovni. Vedoucí a progresivní světové výrobní

společnosti využívají digitalizaci k radikální změně obchodního modelu nebo k

výraznému kvalitativnímu zlepšení vlastní produkční kapacity. Čeští podnikatelé by

měli hledat inspiraci zejména v zahraničí, kde firmy k digitalizaci přistupují

komplexněji a strategičtěji.

Z pohledu českých podnikatelů je největší překážkou implementace nástrojů či

technologií Průmyslu 4.0 nedostatek kvalifikovaného personálu, se kterým se potýká

každá druhá dotázaná firma. Tento fakt lze mj. také přisuzovat českému

vzdělávacímu systému, který nedokáže dostatečně rychle reagovat na potřeby trhu

práce 21. století.174 Podniky tak jsou dotlačeny samy investovat do vzdělávání a

rozvoje zaměstnanců v oblasti digitálních technologií. Dalšími často zmiňovanými

překážkami jsou celková výše investic a jejich návratnost. Více informací v rámci

zmíněného průzkumu poskytuje graf níže:

Graf 121: Hlavní překážky implementace nástrojů či technologií Průmyslu 4.0

Zdroj: EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018

Na překážky naráží podniky rovněž v souvislosti s nároky na zabezpečení nových

systémů. Z dotazníkového šetření Svazu průmyslu a dopravy ČR175 vyplývá, že

pouze necelých 23 % dotázaných firem má komplexní bezpečnostní strategii, která

umožňuje kdykoliv začlenit nové digitální technologie. Některé společnosti zavádějí

pozici manažera digitální transformace, nicméně z téhož dotazníkového šetření

vyplývá, že počet takovýchto firem je pouze marginální (přibližně 7 %) a přibližně

3 % dotázaných teprve připravuje vytvoření takovéto funkce. Ve většině případů tak

tuto činnost řídí vedení firmy nebo pracovníci IT oddělení. 15 % respondentů

dokonce uvedlo, že digitální transformace není pro ně zatím téma.

hrozba

Změna

produkčních

řetězců

vyplývající z

nastupující

digitalizace a

automatizace

Změny vyplývající z digitalizace a automatizace mohou vést také ke změnám

v produkčních (dodavatelských řetězcích). Firmy, které se nedokážou přizpůsobit

moderním trendům a požadavkům svých odběratelů budou přicházet o své pozice.

Tato hrozba se týká jak jednotlivých podniků, tak jednotlivých regionů či zemí jako

takových.

Jak uvádíme v kapitole vztahující se k oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro

podnikání, problém související s nastupující digitalizací a automatizací je rostoucí

celosvětová konkurence. Globální hráči, jako je Čína, se postupně zaměřují na

zvyšování své průmyslové základny a zaměřují se na konkrétní – často pokročilé –

technologie a strategické hodnotové řetězce. Cílem strategie Made in China 2025 je

174 Viz slabá stránka „Vzdělávací systém nedostatečně rozvíjí kompetence přímo relevantní pro uplatnění na trhu práce 21. století“ (Lidé a chytré dovednosti) 175 Svaz průmyslu a dopravy ČR; Výsledky průzkumu SP ČR o zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách, 2019


modernizace čínské průmyslové základny zaměřená na 10 klíčových odvětví. V

krátkodobém a střednědobém horizontu může tato strategie pro některé evropské

podniky představovat atraktivní příležitosti k poskytování důležitých součástí,

technologií a manažerských dovedností. Z dlouhodobého hlediska však Made in

China 2025 představuje plán substituce dovozu.176

slabá stránka

Nízká míra

digitalizace

obchodních

transakcí

České podniky dále zaostávají v míře digitalizace obchodních transakcí. Dle dat

ČSÚ z roku 2018177 elektronickou fakturaci umožňující automatizované zpracování

dat zaslalo 14,4 % českých firem, tj. 9 p.b. pod průměrem EU28. Strojově čitelná

elektronická fakturace sebou nese značné příležitosti využití moderních technologií

pro následnou analýzu dat a zefektivnění administrativních činností. Lepší situace je

v použití elektronické fakturace bez možnosti automatizovaného zpracování, kterou

využilo 82,7 % firem, což nás řadí na čtvrou příčku v EU, kdy jsme o 21,9 p.b. nad

jejím průměrem.

Jednou z příčin je mimo jiné fakt, že v ČR chybí zákonná povinnost využívání

elektronické fakturace pro uskutečňování B2B transakcí. Toto opatření by mohlo

umožnit efektivnější výběr daňové povinnosti nebo snížení rizika druhotné platební

neschopnosti.178

Rovněž míra využití zabezpečeného intranetu a extranetu pro komunikaci uvnitř i

vně firmy není v Česku příliš rozšířená. Intranet je v ČR využíván zejména velkými

firmami, zatímco malé a střední firmy jej mají v méně než polovině případů. Ještě

nižší je míra využití v případě extranetu. Vzhledem k rychlosti rozvoje alternativních

řešení on-line kolaborace, jako jsou např. různá cloudová řešení nebo blockchain,

není rozvoj intra- a extranetových sítí zásadním problémem, současný stav nicméně

poukazuje na nízkou míru digitalizace mezi firmami obecně.

slabá stránka

Absence

systematické

podpory v

digitální

oblasti pro

MSP

Osvojení digitálních technologií, jejich implementace a efektivní využívání zejména

v sektoru malých a středních podniků (MSP) bude mít pro ČR klíčový význam.

Samotné MSP tvoří více jak 99 % všech podniků v české ekonomice a poskytují

pracovní místo pro přibližně 67 % všech zaměstnanců.179 Klesající

konkurenceschopnost českých MSP by tak mohla mít fatální následky na celou

ekonomiku. O to intenzivněji pak právě MSP pociťují překážky zmíněné v předešlé

sekci zabývající se neschopností českých firem naplno využít potenciálu digitalizace

(více viz Graf 1213), a to jak z hlediska personální kapacity, tak dostupnosti

finančních prostředků.

Dokument Digitální Česko konstatuje, že v ČR existuje pouze "nesourodá síť

podpory výzkumu a inovací, která může pro mnoho MSP znamenat velice nerovný

přístup k digitalizačním centrům a poradenství" a chybí šablony pro

standardizovanou digitalizaci napříč průmyslovými sektory.180

V porovnání s ostatními členskými státy EU Česká republika v oblasti infrastruktury,

finančních nástrojů a poradenské sítě značně zaostává. Tento deficit se prozatím na

konkurenceschopnosti českých MSP výrazně neprojevil. To však může být pouze

otázkou času.

176 Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation, strana 15 177 ČSÚ; Informační technologie v podnikatelském sektoru, https://www.czso.cz/csu/czso/podnikatelsky_sektor 178 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018 179 Evropská komise; SBA Fact Sheet, 2018 180 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018

https://www.czso.cz/csu/czso/podnikatelsky_sektor


Dalším nepříznivým faktem, který může být částečně způsobem nedostatečnou

systematičností podpory MSP v digitální oblasti, je, že se české firmy soustřeďují

především na tzv. nízkou digitalizaci (nákup nových technologií, modernizace

uživatelských rozhraní a zaškolování zaměstnanců). Podniky se tak nedostatečně

věnují "vyšší úrovni digitalizace," tj. komplexnější a hlouběji zasahující do fungování

a celkové struktury daného podniky, která je pro budoucí rozvoj klíčová.181 Projekty

spadající do této oblasti mohou mít vliv na podobu celých business modelů a značně

zvýšit potenciál pro možné zefektivnění podnikových procesů, kterého nelze

dosáhnout pouhou modernizací webových stránek, přítomností na sociálních sítích

či obnovou informačních systémů. V dlouhodobém horizontu se tento přístup může

ukázat jako zcela nedostačující, teprve až vyšší úroveň digitalizační transformace

přináší znatelně vyšší přidanou hodnotu, a to jak pro podniky samotné, tak pro jejich

zákazníky.

příležitost

Podpora

integrace a

zavádění

digitálních

technologií v

malých a

středních

podnicích,

včetně

infrastruktury

a služeb

V této souvislosti je příležitostí rozvoj podpory integrace a zavádění digitálních

technologií v malých a středních podnicích, včetně infrastruktury a služeb.

Také proto má strategie Digitální Česko mezi svými cíli „Digitalizace průmyslu v

souladu s iniciativou Průmysl 4.0, a v souladu s dalšími iniciativami 4.0, rozvoj center

pro digitální inovace a sledování návazností do ostatních neprůmyslových odvětví

ekonomiky a společnosti, které jsou relevantní pro rozvoj českého hospodářství.“182

příležitost

Možnosti

podpory

inovační a

digitální

infrastruktury

(např.

Digitálních

inovačních

hubů) z

evropských i

národních

zdrojů

Příležitostí pak je také využití možnosti podpory inovační a digitální infrastruktury

(například digitálních inovačních hubů – DIH) z evropských i národních zdrojů.

Konkrétně se na tuto oblast zaměřuje druhý podprogram nového národního

programu výzkumu, vývoje a inovací The Country for the Future.

Cílem druhého podprogramu „Digitální lídři“ je podpora vzniku Digital Innovation

Hubs (DIH) a rozvoje jejich služeb podle potřeb strategie Digitální Česko.

Podprogram bude podporovat synergické a komplementární aktivity

k připravovanému programu Digital Europe. Dílčí projekty budou zaměřené na

kofinancování projektů podávaných do připravovaného programu Digital Europe (s

národním kofinancováním tento program počítá). Tyto projekty evropského významu

budou doplňovat další projekty, které budou zaměřeny na dobudování národní sítě

DIH s kompletní nabídkou služeb pro inovativní MSP.

Každý DIH by měl být specializovaný na konkrétní technologii (umělá inteligence,

robotika apod.), resp. na konkrétní sektor (zpracovatelský průmysl, zdravotnictví,

zemědělství, energetika atd.). Bude vybaven dostatečným zázemím (fyzická

infrastruktura) a bude poskytovat (zejména MSP) mj. následující služby:

► vývoj a testování produktů před jejich finální výrobou a uvedením na trh,

► poskytování služeb a kapacit souvisejících s využíváním disponibilní

digitální infrastruktury,

► podpora při hledání investic,

181 tamtéž, strana 22 182 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018

(Česko – Digitální ekonomika a společnost), strana 7


► vzdělávání a rozvoj dovedností (training opportunities),

► podpora regionu v budování inovativního ekosystému a spolupráce.

Pro vybudování a provoz DIH bude umožněna kombinace různých zdrojů

financování, vedle Digital Europe také Horizon Europe, národní programy výzkumu

a vývoje, strukturální fondy EU, EIT a další.183

183 Ministerstvo průmyslu a obchodu; Program výzkumu, vývoje a inovací The Country for the Future, strana 4-5


Příležitosti a hrozby spojené s digitální agendou

hrozba

Slabá inovační

poptávka

veřejného

sektoru

V oblasti rozvoje a využívání digitálních technologií je jedním z často zmiňovaných

problémů (který je však obtížné vyjádřit objektivně nebo kvantifikovat) neochota

veřejného sektoru k inovacím, obavy z možných důsledků neúspěšných projektů a

celková rigidita státní správy. Tyto důsledky vyplývají částečně z obecně platného

principu, že stát může dělat pouze to, co mu ukládá zákon.184 Většina aktivit v oblasti

eGovernmentu je tak obtížně realizovatelná bez konkrétního ukotvení v příslušných

zákonech, přičemž zejména citlivé jsou v tomto ohledu sběr a využití dat.

V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním

ekosystému také stát a státní (veřejné agentury), a to z hlediska poptávky po využití

výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky po inovačních řešeních.

Samotný termín využití výsledků výzkumu a vývoje je do jisté míry úzce vnímán

pouze jako komercializace těchto výsledků, tj. jejich využití firmami za účelem

dosažení zisku. Výsledky VaV však mají často své uplatnění v nekomerční sféře, tj.

ze strany státu, územní samosprávy, dalších subjektů veřejného sektorů nebo

neziskových organizací. V tomto ohledu pak hovoříme o spolupráci výzkumných

organizací s tzv. aplikační sférou.

Využití již existujících výsledků VaV ve veřejném prostoru, využití odborných kapacit

výzkumných organizací pro řešení problémů veřejné sektoru a podpora inovačních

řešení ze strany veřejného sektoru může vést ke stimulaci inovačního ekosystému,

kde přínosy budou jak společenského charakteru (lépe a efektivněji fungující

veřejná správa), tak z pohledu rozvoje podnikové sféry z hlediska nových produktů

a služeb.

Slabá inovační poptávka ze strany veřejného sektoru tak může být do značné míry

hrozbou, protože nebude docházet k potřebné stimulaci inovačního ekosystému, na

druhou stranu se zároveň jedná o příležitost v podobě rozvoje spolupráce

výzkumných organizací a institucí veřejné správy při využití výsledků výzkumu

a vývoje.

hrozba

Akcent na

zvýšenou

ochranu

osobních

údajů v

souvislosti s

přijatým

Nařízením EK

(GDPR) s

potenciálem

zbrzdit rozvoj

digitálních

služeb

V rámci rozhovorů s experty byla identifikována hrozba v podobě akcentu na

zvýšenou ochranu osobních údajů v souvislosti s přijatým Nařízením EK (GDPR) s

potenciálem zbrzdit rozvoj digitálních služeb.

Přijaté Nařízení EK k ochraně dat (GDPR) totiž drasticky zvýšilo pokuty za možná

selhání při práci s osobními daty občanů, což může do budoucna ještě zvýšit

opatrnost (nejen) státní správy při využívání, sdílení a prezentaci dat a brzdit tak

další rozvoj služeb eGovernmentu.

příležitost Část těchto hrozeb by mohla pomoci odstranit legislativa podporující rozvoj

digitálních služeb, jako např. zákon o právu na digitální služby, který byl již schválen

oběma komorami Parlamentu České republiky. Tento zákon by měl občanům

184 https://modernirizeni.ihned.cz/c1-64070120-stat-je-pro-inovace-obtizny-partner

https://modernirizeni.ihned.cz/c1-64070120-stat-je-pro-inovace-obtizny-partner


Přijetí zákona

o právu na

digitální službu

garantovat možnost komunikovat s orgány veřejné správy čistě elektronicky a může

tak být důležitým motivačním prvkem pro zavádění nových eGovernment služeb.

Rozvoj digitálních služeb ve veřejné správě pak bude pokračovat ve stávajících

kolejích i bez ohledu na výše zmíněný zákon, v současnosti je připravován rovněž

zákon o elektronickém zdravotnictví, který by měl obdobným způsobem rozhýbat

aktivity v oblasti eHealth, kde implementace Národní strategie elektronického

zdravotnictví rovněž zaostává za původními představami.

Mimo to se postupně rozvíjí celá řada dalších on-line služeb koordinovaných

Ministerstvem vnitra, jako je např. Portál občana, který již nyní umožňuje využití

zhruba 100 on-line služeb. Na Ministerstvu financí je pak připravován projekt Moje

daně, který by měl zásadním způsobem zjednodušit daňovou oblast pro občany

i podnikatele.

příležitost

Rozvoj

elektronizace

veřejné správy

a veřejného

prostoru (např.

digitální mapa,

elektronizace

zdravotnictví v

souvislosti s

připravovaným

zákonem o

elektronizaci

zdravotnictví,

koncept Smart

Cities,

podpora aktivit

typu "open

data", apod.)

Vedle zákona o právu na digitální službu je příležitostí samotný rozvoj elektronizace

veřejné správy a veřejného prostoru. Spoustu aktivit je již realizováno, je potřebné

je dotahovat do konce a přicházet s dalšími iniciativami. Příkladem mohou být:

► digitální mapa

► elektronizace zdravotnictví v souvislosti s připravovaným zákonem

o elektronizaci zdravotnictví

► koncept Smart Cities (Smart Village)

► podpora aktivit typu "open data" apod.

Dále pak některé tematické aspekty této příležitosti pokrývá nová Inovační strategie

ČR z roku 2019.185 Jedním z bezprostředně souvisejících cílů této strategie je

vytvoření propojeného datové fondu, který by integroval systémy napříč veřejnou

správou za účelem zamezení opětovné povinnosti firem či občanů poskytovat již

dříve poskytnuté informace. Dále rámcový dokument zmiňuje např. využití

inteligentních kybernetických systémů, prosazování zákona o Právu občanů

na digitální službu či centralizaci a zefektivnění řízení IT.

Ústřední roli v procesu transformace ČR na digitální společnost bude mít Rada pro

informační společnost (RVIS) spolu s vládním zmocněnec pro IT. Do jejich agendy

spadají oblasti spojené s reformami veřejné správy, oblast informační společnosti,

digitální agendy, eGovernmentu a informačních a komunikačních technologií. RVIS

by měla zejména zamezit duplicitnímu zavádění totožných služeb na národní úrovni

a zároveň zajistit interoperabilitu řešení v rámci realizovaných ICT projektů.186

příležitost

Spolupráce

soukromého a

veřejného

sektoru na

digitalizaci

Kromě aktivit realizovaných čistě veřejnou správou je velkou příležitostí i spolupráce

se soukromou sférou na rozvoji digitalizace. Jedním z aktuálních příkladů může být

projekt SONIA, jehož cílem je ve spolupráci státní správy s bankovními domy

umožnit autentifikaci a tím i přístup ke službám eGovernmentu pomocí

internetového bankovnictví. Tento projekt může v případě úspěšné realizace

zásadním způsobem rozšířit povědomí a přístup k digitálním službám

eGovernmentu mezi občany.

příležitost

Prioritizace

digitální

Rozvoji digitálních služeb by pak obecně měl pomoci akcent, který je digitálním

tématům dáván ze strany centrálních orgánů státní správy i ze strany samospráv.

V poslední době byla přijata řada strategií, které mapují současnou situaci

185 Inovační strategie České republiky 2019–2030 186 Více k interoperabilitě viz dále – Riziko nekontrolovaného rozvoje digitálních služeb ve veřejném sektoru bez zajištění interoperability


agendy skrze

národní

strategie a

možnost

financování z

programů na

evropské

úrovni k

dalšímu

rozvoji digitální

agendy

a prioritizují rozvoj digitalizace ve veřejné i soukromé sféře. Jedná se zejména o

komplexní soubor dokumentů Digitální Česko, dále je možné např. zmínit úžeji

zaměřenou Národní strategii umělé inteligence.

Strategie jsou důležitým předpokladem rovněž pro zajištění financování dalšího

rozvoje digitálních služeb, například ze zdrojů na evropské úrovni v rámci programu

Digital Europe. Samotné zpracování strategií však nemusí přispět k rozvoji daných

oblastí, pokud nebudou doplněny konkrétními akčními plány a odpovědností za

dohled nad jejich implementací.

příležitost

Nástup IT

technologií

umožňující

efektivnější

organizaci a

fungování

ekonomiky a

společnosti

Nástup IT technologií je příležitostí pro zefektivnění fungování veřejného i

soukromého sektoru, respektive jednotlivých institucí a firem. Jedná se zejména o

technologie jako je umělá inteligence, blockchain, cloud computing, big data,

robotika, internet věcí, kvantový computing, modelování a simulace, virtuální realita

apod.

Všechny tyto technologie (i technologie dosud neexistující a nepojmenované) mají

značný disruptivní potenciál – velkou příležitostí tak je využít tyto technologie pro

efektivnější fungování hospodářství a společnosti jako celku.

hrozba

Riziko

nekontrolo-

vaného

rozvoje

digitálních

služeb ve

veřejném

sektoru bez

zajištění

interoperability

V souvislosti s rozvojem eGovernmentu vyplynula z rozhovorů s experty hrozba

v podobě nekontrolovaného rozvoje digitálních služeb ve veřejném sektoru bez

zajištění interoperability.

Je tím myšlen stav, kdy jednotlivé instituce veřejné správy jednají samostatně, jejich

aktivity nejsou koordinovány a provázány. Ve výsledku by pak hrozil vznik

a fungování mnoha elektronických služeb a systémů, které mohou být navzájem

duplicitní, bez schopnosti vzájemné komunikace a kompatibility / interoperability. To

by vedlo ke snížené funkčnosti a efektivitě eGovernmentu jako celku i jeho dílčích

komponentů.

hrozba

Vysoká

rizikovost

prodlužování a

prodražování

veřejných ICT

zakázek

Do značné míry reálná je hrozba prodlužování a prodražování veřejných ICT

zakázek. Tato hrozba může nastat například v případě nevhodných úprav zákona o

veřejných zakázkách nebo v případě aplikace nevhodných postupů při realizaci

samotných zakázek.

Ve výsledku tak může dojít až k paralýze veřejné správy a jejího fungování, a to ve

smyslu neschopnosti zajistit fungování nebo vznik kritických informačních systémů.

Případně může dojít k výrazné nákladové neefektivitě, kdy jsou pořizované systémy

velmi drahé.

hrozba

Zvyšující se

rizika v oblasti

kyber-

bezpečnosti /

Jednou z významných hrozeb je zvyšování rizika útoků na kybernetickou

bezpečnost a zvýšení výskytu kyberkriminality. Na základě vývoje trendu v minulých

letech můžeme konstatovat, že dochází k redukci počtu mezistátních válečných

konfliktů, nicméně nepředpokládá se jejich úplné vymezení.187 Forma těchto

konfliktů však bude nabývat mnoha podob, kromě klasických konvenčních

187 ESPAS; Global Trends to 2030, 2019, str. 25


kyber-

kriminality

prostředků, tak získají na významu především ty hybridní, nekonvenční, mezi které

lze zařadit i kybernetické útoky a hrozby.

Klíčovými faktory pro takovou změnu budou zejména nové technologie.

Kyberbezpečnost se prolíná celým veřejným, pracovním a zčásti i soukromým

sektorem a je součástí národní bezpečnosti. Česká republika trpí především

nedostatkem expertů a specialistů zabývající se kyberbezpečností.

Koordinaci mapování a prevenci kybernetických hrozeb na národní úrovni,

osvětovou činnost či VaV v oblasti kybernetické bezpečnosti zabezpečuje

především Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB),

v jehož rámci funguje i Národní centrum kybernetické bezpečnosti (NCKB). NCKB

mj. zajišťuje činnost Vládního CERT týmu, který sehrává klíčovou roli při ochraně

informačních systémů veřejné správy a Kritické informační infrastruktury.

Dle Zprávy o stavu kybernetické bezpečnosti v ČR, počet kyberkriminálních případů

na území ČR se každým rokem zvyšuje. V roce 2018 policie vyšetřovala přes 6800

kyberkriminálních případů, v roce 2011 toto číslo dosahovalo pouze 1502.188 Mají

často přeshraniční charakter a jejich cílem jsou například veřejný sektor,

energetický sektor, zdravotnictví, bankovní sektor, akademický svět či koncoví

uživatelé. Útočníky mohou být státní aktéři, státem sponzorované skupiny,

teroristické skupiny či samotní jednotlivci. V průběhu roku 2018 pracovníci

GovCERT.cz obdrželi celkem 164 relevantních hlášeních o kybernetických

bezpečnostních incidentech. Třetina z nich se týkala narušení dostupnosti, dále pak

např. podvodného jednání či škodlivého obsahu.189

188 NÚKIB, Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti ČR – 2018, str. 8 189 Tamtéž, str. 57–58



► Cable; Worldwide Mobile Data Pricing, 2018

► CEEC Research; Studie veřejné správy, 2019

► Český statistický úřad; ICT infrastruktura, 2017

► Český statistický úřad; ICT sektor v zemích EU, 2008 – 2016

► Český statistický úřad; Informační společnost v číslech, 2019

► Český statistický úřad; Informační technologie v podnikatelském sektoru, 2018

► Český statistický úřad; Informační technologie ve veřejné správě, data k roku 2015

► Český statistický úřad; Odvětví informační ekonomiky v ČR, 2017

► ESPAS; Global Trends to 2030, 2019

► Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic,

2019

► Evropská komise; eGovernment Benchmark, Country Factsheets, 2019

► Evropská komise; Mobile broadband prices in Europe, 2017

► Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation, 2018



► EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018

► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky

2018+, 2018

► Ministerstvo průmyslu a obchodu; Program výzkumu, vývoje a inovací The Country for the

Future, 2019

► NÚKIB, Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti ČR – 2018

► Opensignal; The State of Mobile Network Experience, 2019

► Organizace spojených národů; eGovernment Survey 2018

► Svaz průmyslu a dopravy ČR; Výsledky průzkumu SP ČR o zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách,

2019

Finální dokument Píloha 1 - Analytická

Documents

Transcript of Finální dokument Píloha 1 - Analytická