Ekologický „Freedomek“ a kostely nového tisíciletí

Ekologický „FrEEdomEk“ a kostEly nového tisícilEtí 9. 8. 2011


V roce 1991 vystudoval na VUT v Brně, obor novotvar v historickém prostředí. Dnes se na stejné škole účastní atelierové výuky. V roce 2006 deklamoval architektonickou teorii o dekoru struktur, tzv. dekorstruktivismus. Je úspěšným architektem s vlastním autorským atelierem, který se specializuje na sakrální stavby, kostel sv. Ducha v Ostravě, obnova požárem zničeného kostela sv. Kateřiny v Ostravě-Hrabové nebo areál pro papežskou mši Benedikta XVI. v Brně-Tuřanech. Jeho návrh minimalistického ekologického „freedomku“ dnes dobývá svět. Je i externím poradcem vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Mým dnešním hostem je architekt Marek Jan Štěpán.

marek Jan Štěpánarchitekt

igor dostálek


Dobrý večer.

Marek Jan – jaký Jan? Jan Křtitel.

Obor, který jste vystudoval, v čím Vás fascinoval? Fascinoval mě spojením i kontrasty mezi historií a současností. Fascinoval mě i osobou pedagoga, doc. Drápala.

Taková věc se týká obnovy církevních památek. Vy jste začal studovat před Sametovou revolucí. Byl i tento obor zasažen nějakou ideologií? Určitě stál na samotných mistrech. Sakrální architektura byla před rokem 1989 na škole „tabu“. Kolem roku 1990 jsem jako svou školní práci dělal první kostel.

Když jste začal studovat, asi jste netušil, že přijde rok 1989. Přesto jste chtěl dělat sakrální architekturu tajně? Nelze říci tajně, ale do bloku jsem si kreslil. Byl to svět pouze na mých papírech.

Říkal jste si přitom, že tohle nikdy nezrealizujete? Vzhledem ke svému nízkému věku jsem takové představy neměl.

Nyní se opět stýkáte s mládím na fakultě. Předpokládám, že svým studentům přednášíte o Vaší teorii „dekonstruktivismu“, můžete ji přiblížit? Teorie je myšlena na půl vážně, i jako ozvěna dekonstruktivismu. To, co je na ní vážné, je, že každý dům má základ pravdy. To je ta struktura, podobně ji nazval doc. Drápal. Dekor ve smyslu antickém, jakási ozdoba řečníka. Když dekor zdobí strukturu, je to to pravé ořechové. Je to poměrně intelektuální záležitost.

Jak se tato idea projevuje ve Vašem slavném freedomku, nebo v projektu bydlení v raketové základně, což je také Vaše téma? Teorie byla postavena na základě impulsů z celého světa. V mé architektuře se objevuje pouze částečně. Např. v projektu freedomku se ocitá na fasádě.

To, co nyní vidíme, je interiér Vašeho freedomku. Představte jej. Co je na něm zvláštního? Projekt asi 3 roky ležel bez povšimnutí, než napadlo P. Ivanoveho představit jej na výstavě v Praze. Od té doby začalo obrovské dobrodružství architekta a producenta freedomku s výrobou. Do dnešního dne je jich na světě zhruba desítka. V minulém měsíci se začaly prodávat ve Švýcarsku.


Je desítka realizací obytného bytu hodně nebo málo? Je to málo.

Zájem ze světa je evidentní. Ve světě o něm mluví pod stejným názvem? Úplně stejně. Vzala si to na starost jedna švýcarská firma, zatím v německy mluvících světě. Znamená to „free art of living“.

V čem je Váš domek free? Domek je dělaný pro pocit svobody. Životní náklady jsou minimální. Dům umí za Vás uklízet. Je tam pračka, myčka, sprcha, spousta úložného prostoru. Když ho zavřete, je víceméně nedobytný. Jeho výroba je šetrná k životnímu prostředí.

V německých recenzích se o freedomku psalo, že je ekologický a fajn. Myslel jsem, že je to ekologická stavba. Vy říkáte, že je

prolnut technologiemi, nemluví to proti sobě? Myslím si, že ne. Solární elektrárna, která je na střeše, to je moderní technologie umožňující nezávislost domku na sítích. Bez technologií by to nebylo ono.

Podobně je to asi i s většími projekty, např. Slezská vila na Opavsku. Kdyby nebyla odekorována červenými cihlami zvenku, asi by mě tolik nezaujala. Tam jste narazil přesně na ten dekorstruktivismus. Vznikla zajímavým dialogem mezi klientem a mnou. Ona odráží architekturu oblasti, tj. cihelné stavby od konce 19. století. Technologicky je konzervativní. Je to však pojato jako moderní dům, portrét majitele.

To asi není ekologická levná záležitost, co se výstavby týká. To je zážitek pro investora i architekta? Je to výjimečná věc.

Věnujete se dále venkovským sídlům, nebo to byla výjimka? Venkovským sídlům příliš ne, ale třeba venkovským farám ano. Ať už je to fara v Kravařích, nebo fara v Klentnici, kde vznikla dnes již proslavená kavárna.


Kavárna na faře, co je to za výzvu pro architekta? To je pikantnost. Už při vzniku nápadu si všichni ťukali na čelo. Během několika málo měsíců si vydobila svoji proslulost. Začalo se o ní psát v NewYork Times – to mě překvapilo.

Výsledkem je scházení společenství po bohoslužbách, nebo je to nezávislé na farnosti?

Je to naprosto nezávislá kavárna na farnosti, která má barokní korpus budovy stylově zařízený. Je tam moderní dostavba celodřevěného penzionu. Slaví se tam poutě, je tam i socha sv. Jiří nebo socha klentnické Madonny. Sakrální ozvuky tam jsou, ale není to na nich závislé.

Vím, že nemáte rád nálepky. Ale přesto, Vaše jméno si mnozí spojují se sakrálními stavbami, kterých dnes tolik není. Jsou to jedinečné projekty. Jaký je poměr sakrálních projektů ke klasickým? Dokázaly by Vás uživit? Určitě ne. Sakrálních projektů je zhruba polovina. Honoráře za ně jsou mírně jiné než za jiné stavby. Pro mě je příjemné kolísání mezi sakrální a světskou stavbou.

Stalo se Vám, že při realizaci duchovní stavby jste objevil princip, nebo detail, který jste využil ve zcela světské stavbě? Možná podvědomě ano. Majitelé vil, které jsem dělal, v některém prostoru cítí „sakrálno“. Není to nic cíleného.

Dobu velkých slohů typu baroko nebo gotika máme již za sebou. Dnes předpokládám, že takovýto princip nelze uplatnit. Je návrh kostela individuální záležitost? Jak vzniká?


U nás v 90. letech vzniklo množství kostelů, které představují „stylový guláš“. Myslím si, že doba uzrála. Od roku 2000 se ustálila i v sakrální architektuře. Dobrých sakrálních staveb je u nás jako máku. Jsou zde dvě tendence stavby kostelů: konzervativní a jiná, při níž kostel vypadá jako nádraží nebo něco zcela jiného. Já jsem zastáncem konzervativní tendence.

Předpokládám, že primárně nestavíte památku. Stavíte prostor, ve kterém se nábožensky žije. Jak získáváte své znalosti? Kde berete inspiraci? Liturgie (proces probíhající při mši v kostele) je ustálená. Aby byl kostel použitelný, musí splnit základní charakteristiky. Konají se tam mše, svatby, pohřby. Tyto úkony to musí splnit. Pokud se s nimi člověk seznámí, sžije se s tím. Je to spíše z praktické stránky.

Vy sám se řadíte spíše ke konzervativním pohledům na duchovní stavby. Co nyní vidíme? To je kostel sv. Ducha v Zubří,

první můj realizovaný kostel. Ten je velmi konzervativní. Je myšlen jako společenství 12 bytostí, drží jej 12 pilířů.

Z dálky vypadá jako stavba staršího typu zasazena do krajiny? Je to tak. Uvnitř je plný dřeva. Je tam hvězdicový krov, to je stylizovaná modlitba. Všechny ostatní kostely, které se dle mých návrhů postavily, jsou také zasvěceny sv. Duchu.

Vaše stavba ostravského kostela sv. Ducha je vysoká, nezvyklá. Ta mi moc nesedí s označením konzervativní stavby.


Rozlišoval bych konzervativní architekturu a konzervativní přístup k sakrálnu. Stavby, které vybočují ze sakrální konzervativnosti, vypadají třeba jako muzeum. Nepoznáte z ní, že je to kostel. Tam se považuji za konzervativce. Vždy bych chtěl, aby na mé stavbě bylo poznat, že je to kostel, byť v moderním tvarosloví.

Když Vaše pojetí přijme investor, nic nebrání realizaci stavby. Jak je to s přijímáním Vašich realizovaných idejí lidmi kolem? Je to obapolné. Jsem rád, že je tam negativní i pozitivní vztah. Vždy to značí jakýsi vztah, nic neutrálního.

Stalo se nám v kostele v Hrabové, že po instalaci obrazu přišla jedna farnice. Řekla, že se jí nelíbí modrá barva na obraze. Obraz se již nikdy neodhalil. Je to subjektivní záležitost. Záleží to na správci farnosti.

Jaký je rozdíl mezi investorem do svého bydlení a investorem do fary? Investor do svého bydlení je většinou individuální. Lpí si na svých názorech. Investor do farnosti se skládá z většího počtu lidí. Pokud společenství nemá jasnou představu, rozčlení se do více názorů a architekt nemá šanci se prosadit.


Stalo se Vám to někdy? Ano, stalo.

Vy jste byl také vybrán, abyste zrealizoval areál v Brně-Tuřanech pro papežskou mši Benedikta XVI. Jak na to vzpomínáte? Bylo to velice intenzivní. Bylo na to málo času. Podobný úkol jsem nikdy dříve nedělal. Dlouho jsem uvažoval nad tím, jak zabydlet pole před letištěm. Nakonec mě napadlo, položit tam stylizovaný koberec, který se zaplnil dekorem živých lidí. Zde vidíme z návrhu průlet areálem a různé obrázky koberce.

Koberec byl opravdu z něčeho utkán? Ne, to byl jen dekor na poli, byl udělán ze slámy. Na některých místech se rozsypala sláma, jiná místa zůstala holá. Byl přírodního charakteru.

Vy jste hovořil o farnosti, která nemá jasnou hlavu. Tady to muselo být náročnější? Zde mluvilo asi hodně složek? Určitě ano. Bylo to od brněnského biskupství přes Českou biskupskou konferenci, město Brno, jihomoravský kraj, Vatikán, složky státní správy. Místy to bylo poměrně zábavné, alespoň pro mě.

Nyní říkáte zábavné, ale přiznejte, kdy jste byl opačného názoru?

Při dvoustranném jednání mezi brněnským biskupstvím a Vatikánem jsem byl vybrán, abych za biskupství jednal já. Naproti mě seděl ceremonář papeže, velmi dobrý vyjednavač. Tam jsem se hodně zapotil, připadal jsem si jak malý kluk.

Další pole, kde jste mohl sbírat zkušenosti, je spolupracovník vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Co je Vaším úkolem? Mým úkolem je komunikovat s panem kancléřem, ale hlavně s odborem památkové péče na Pražském hradě.

Vy jste nezůstal v roli konzultanta, vy jste si na Hradě také na něco sáhl? To je úprava severního vstupu Pražského hradu. Toto téma vzniklo velmi spontánně. Když se hledalo místo pro umístění sochy lva V. Makovského, já vybral místo před branou. Nakonec se tam ten lev ocitl.


Co Vás na Hradě překvapilo jako architekta? Jako architektonický šém Pražského hradu považuji impluvium bývalého Masarykova bytu.

Co je impluvium? Je to vnitřní malé atrium s kašnou na vodu. Plačník ho transformoval do meditativního prostoru s kašnou, uprostřed které je skleněný plovoucí leknín. To je mystický prostor. To mě tam velmi oslovilo.

Druhým stěžejním prostorem je Vladislavský sál. Je to nejkrásnější místnost, kterou tam znám.

Děkuji Vám za rozhovor. Děkuji za pozvání.

I Vám, milí diváci, děkuji za pozornost, a přeji dobrou noc.


Skryté titulky: Petra Kinclová Česká televize, 2011

Ekologický „Freedomek“ a kostely nového tisíciletí

Documents

Transcript of Ekologický „Freedomek“ a kostely nového tisíciletí