editorial / obsah„Œ 2, WEB, 12Â´2010.pdfBoldog Új Évet Happy New Year С Новым...

Milé čtenářky, milí čtenáři,

naše/vaše Krajiny češtiny končí oficiálně druhý rok své existen-ce (nulté číslo spatřilo světlo světa v prosinci roku 2009, v létě 2010 vyšlo číslo první a toto je již druhé oficiální číslo). A my jsme se rozhodli, že od nynějška bude jeden rok znamenat jedno nové vydané číslo, tedy že v roce 2011 vyjde třetí číslo a v roce 2012 čtvrté atd. Zjednodušeně řečeno, Krajiny češtiny budou nyní vycházet pouze jednou ročně, a sice u příležitosti společného letního setkání učitelů u krajanů a lektorů.

A čím jsme se snažili vaši pozornost upoutat v tomto čísle, které je na rozdíl od předchozího čísla orientováno na evrop-ské země v širším měřítku?

Úvodem jsme pro vás připravili rozhovor s uznávaným bohe-mistou doc. PhDr. Milanem Hrdličkou, CSc., z Ústavu bohe-mistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se taktéž podílí na časopisu jako externí hodnotitel příspěv-ků. V rubrice Lektoři a učitelé si můžete přečíst o lektorátu ve Vídni na Technické univerzitě, kde momentálně působí PhDr. Milena Vonková, a dále o krajanských komunitách v chorvatském Daruvaru a na severním Kavkaze v Rusku au-torů Mgr. Vladislava Rusína a PhDr. Marka A. Havlíčka. V Le-tem světem se můžete mimo jiné začíst do postřehů bývalé ředitelky Českého centra v Moskvě PhDr. Vlasty Smolákové, CSc. Více obsazen je v tomto čísle Literární koutek, a to nejen autorskou prózou a poezií, ale také dramatem!

Nikoli pouze učitelé u krajanů a lektoři patří do Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, nýbrž také Kurz českého jazyka pro krajany v Dobrušce a Kurz metodiky výuky češtiny pro vyučující z řad krajanů – též o těchto aktivi-tách přinášíme novinkové zprávy. Samozřejmostí Krajin jsou stručné glosy, které volně doprovází všechny rubriky a které ilustrují zajímavé aktuální střípky dění z destinací, jež mají spojitost s českým jazykem.

Závěrem jsme pro vás připravili seznam Letních škol slovan-ských studií pro rok 2011, aby tyto informace o možnostech letního studia češtiny v ČR mohly být vašim prostřednictvím šířeny zájemcům dále.

Velice děkujeme všem autorům článků, členům redakční rady, hodnotitelům příspěvků: vám všem i dalším zaintere-sovaným čtenářům přejeme příjemné zimní čtení a hlavně šťastný nový rok 2011 s Krajinami češtiny!

Lucie Šafarčíková, Olga Vlachová

01

02

05

10 13

23

27

29 33

40

46 53

60

65

67 68 71 73

35

V tomto čísle naleznete:

1 | Editorial

2 | Rozhovor doc. PhDr. Milan Hrdlička, CSc.

3 | Lektoři a učitelé Lektorát českého jazyka a literatury

při Institutu slovanských jazyků na Ekonomické univerzitě ve Vídni

Příjemný rok mezi příjemnými lidmi v chorvatském Daruvaru

Čeština na Kavkaze

4 | Letem světem Boemios (přistěhovalci ze Sudet)

v brazilském městě Nova Petrópolis Krajané v Praze (jako) doma. Ke kurzu metodiky výuky českého

jazyka pro vyučující z řad krajanů Vlasta Smoláková a její léta s českou

kulturou i krajany v Rusku Obrázkové česko-čínské slovníky Primus aneb Jak na Boloň

5 | Portrét Tatjana Jamnik | Lektor je most mezi zeměmi

6 | Didaktické zkušenosti a studie Vliv českého školství na udržení identity

Čechů na Daruvarsku v Chorvatsku Pracovní list – Když jsem já sloužil Zamyšlení nad motivací frankofonních

studentů češtiny jako cizího jazyka. Může být literární text v hodinách jazyka motivující?

7 | Recenze Podnětný pohled na výuku češtiny

jako cizího jazyka

8 | Literární koutek Dva muži ve sklepě Sally a ti druzí Malé poetické Zátisí To jsou Vánoce

a dále | glosy, autentické texty a rozhovory

Časopis učitelů u krajanských komunit a lektorů českého jazyka a literatury na zahraničních vzdělávacích institucích

edit

oria

l

druhé číslo | prosinec 2010 01

edit

oria

l / o

bsah

Чест

ита

Нов

а Го

дина

N

ayā

sāla

mub

ārak

a hō

G

lück

liche

s ne

ues

Jahr

O

nnel

lista

uut

ta v

uotta

F

eliz

Año

Nue

vo

新年

快乐

L

a m

ulţi

ani

Szc

zęśl

iweg

o N

oweg

o R

oku

З Н

овим

рок

ом

Bol

dog

Új É

vet

Hap

py N

ew Y

ear

С Н

овы

м го

дом

Fel

iz A

no N

ovo

Сре

ќна

Нов

а Го

ди

Sre

čno

novo

leto

გ

ილო

ცავთ

ახა

ლ წ

ელს

ה וב

טנה

שJo

yeux

Nou

vel A

n С

рећн

а Н

ова

Годи

на

Buo

n an

no

Sre

tna

Nov

a go

dina

ة

يدسع

ة يد

جدة

نس

ISSN 1804-32832číslopros

inec

201

0

Doc. PhDr. Milan Hrdlička, CSc. (1960), studoval češ-tinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univer-zity Karlovy. V současné době je ředitelem Ústavu bohemistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a působí na Katedře českého jazyka a litera-tury Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

Vyučoval a přednášel na řadě univerzit u nás i v Evro-pě. V letech 1997–2000 a 2006–2007 byl hostujícím profesorem na Universite libre de Bruxelles. Zabývá se teorií uměleckého překladu, lingvistickou bo-hemistikou (zejména morfologií současné češtiny) a lingvodidaktikou (češtinou jako cizím jazykem). Spolupracuje s vysokoškolskými pracovišti u nás i v zahraničí na grantových projektech a s řadou ne-ziskových organizací zabývajících se otázkami češti-ny pro cizince, integrací cizinců u nás a podobně.

Je autorem desítek studií a článků, spoluautorem řady učebnic češtiny pro cizince a metodických ma-teriálů. Mezi jeho díla patří: Překladatelské miniatury (1995), Literární překlad a komunikace (1997), Před-ložky ve výuce češtiny jako cizího jazyka (2000), Cizí jazyk čeština (2002), Gramatika a výuka češtiny jako cizího jazyka (2009), Kapitoly o češtině jako o cizím jazyku (2010).

Mohli bychom znát váš názor na budoucnost pou-žívání češtiny jako menšinového jazyka ve světě?

Začnu jednou pesimistickou předpovědí: nemálo odbor-níků se domnívá, že v 21. století zanikne až 90 % jazyků. Je ovšem potřeba dodat, že se ve většině případů jedná o jazyky, které mají jen velmi omezený počet mluvčích (počítají se mnohdy pouze na desítky a stovky). Neza-pomínejme v této souvislosti na počet českých rodilých mluvčích žijících v Česku ani na to, že mimo hranice České republiky žije na dva miliony uživatelů českého ja-zyka: čeština tedy spadá do úplně jiné kategorie jazyků (celá záležitost je ale pochopitelně složitější).

Pokud jde o užívání jazyků, je zřejmé, že jsme v součas-nosti svědky dvou tendencí. Na jedné straně výrazně roste role některých světových jazyků (zejména anglič-tiny), na straně druhé zase dochází – alespoň v případě části méně rozšířených jazyků v Evropě – k jejich určité renesanci.

Podle mého názoru se o budoucnost češtiny nemusíme obávat. Věřím, že si udrží svou stávající pozici a že bude i nadále patřit k těm vyhledávanějším slovanským jazy-kům. Je ovšem nutné pokračovat i nadále v prozíravé a koncepční jazykové politice a všestranně podporovat nejen výuku češtiny jako jazyka cizího a druhého, ale také

Rozhovor s doc. PhDr. Milanem Hrdličkou, CSc.

rozh

ovor

2.

rozh

ovor


vhodným způsobem pěstovat u našich žáků a středoško-láků kladný vztah i k češtině jako jazyku mateřskému.

Jak nahlížíte na současné postavení bohemistiky jako vysokoškolského oboru v zahraničí? V jakých zemích vidíte největší potenciál pro její rozvoj?

Situace v tomto smyslu není jednoduchá ani jednoznač-ná. Jsou státy, kde je o oborové studium češtiny mimo-řádný zájem, jako příklad mohu zmínit Polsko, Bulharsko, Ukrajinu aj.; jinde zájem stagnuje, nebo dokonce klesá. Značné rozdíly mohou být i v rámci jednotlivých států: vezměme si jako příklad Německo a diametrálně odliš-nou situaci v jednotlivých spolkových zemích. Je zná-mou skutečností, že za případným poklesem zájmu a za redukcí výuky jsou – bohužel – často příčiny ekonomic-ké povahy.

Perspektivu v této oblasti vidím jednak v posílení pod-pory ze strany naší republiky a v zintenzivnění a zkva-litnění spolupráce mezi dotyčnými vysokoškolskými bohemistickými pracovišti, jednak v pragmatičtějším za-měření studia. Mám na mysli kupř. kombinaci filologické přípravy s určitými aplikovanými obory tak, aby absol-venti vysokých škol nacházeli odpovídající uplatnění na trhu práce.

Jsem přesvědčen o tom, že by bylo vhodné posílit nebo nadále udržovat výuku češtiny v oblastech velkých roz-víjejících se ekonomik, mám na teď mysli především ně-které státy Asie a Latinské Ameriky.

V rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí jsou vysíláni učitelé k našim krajanským komunitám, což u krajanů významně podporuje udržení češtiny. Existují podle Vás ještě další možnosti, jak zachovat a rozvíjet český jazyk u krajanských komunit po celém světě?

Pokládám Program podpory českého kulturního dědic-tví za mimořádně přínosný a důležitý, snad nikdo nemů-že pochybovat o jeho pozitivních a mnohostranných dopadech – zmiňme jen aspekty kulturně-společen-ské, ekonomické, politické… Domnívám se, že by bylo vhodné nabízet vybraným vážným zájemcům, zejména mladým, stipendia ke studiu češtiny (a následně i jiných oborů) na našich vysokých školách a samozřejmě i nadá-le pokračovat v morální, materiální i metodické pomoci našim krajanským komunitám.

Jaké zkušenosti máte s výukou učitelů-kraja-nů na Kurzu metodiky výuky češtiny pro vyuču-jící z řad krajanů, kde přednášíte? Vidíte nějaké rozdíly v přístupu ke studiu metodiky výuky českého

jazyka mezi krajanskými učiteli na jedné straně a našimi učiteli češtiny jako cizího jazyka na straně druhé?

Mohu rád konstatovat, že mám se zmíněnou výukou jenom ty nejlepší zkušenosti. Pokaždé se v kurzu setká-vám s nevšedním zájmem, se zápalem pro dobrou a uži-tečnou věc. Existují-li určité rozdíly, pak jsou nejčastěji dány odlišnou mírou odborné průpravy frekventantů metodického kurzu i potřebami mluvčích, které lektoři vyučují. Je evidentní rozdíl např. mezi oborovou výukou češtiny na vysoké škole a mezi praktickou výukou ve ve-černím kurzu pro nefilology nebo v kurzu pro nejmenší zájemce o naši mateřštinu.

Domníváte se, že česká veřejnost má dostatečné povědomí o postavení českého jazyka v zahraničí, ať už v rámci výuky na univerzitách nebo u krajan-ských komunit?

Myslím si, že jsou v tomto směru značné rezervy. Prů-měrný spoluobčan nemá o těchto záležitostech mnoh-dy nejmenší tušení, možná by byl leckdo mile překva-pen, kdyby se dozvěděl, kde všude se český jazyk ve světě vyučuje a kolik lidí v zahraničí může komunikovat v češtině.

Pozn.: rozhovor byl veden písemně.

Rozhovor | doc. PhDr. Milan Hrdlička, CSc.

rozh

ovor


Glosa | 2. společné setkání učitelů u krajanů a lektorů českého jazyka a literatury

krajan žijící v Argentině, vyjádřil české straně vděčnost za podporu krajanům. Také indičtí studenti češtiny Charan-preet Kaur a Deepak Joshi svým vystoupením v češtině demonstrovali, že podporovat motivaci studentů i kraja-nů ke studiu češtiny v zahraničí je smysluplné a nese plo-dy svého ovoce.

Odpoledne probíhaly samostatné diskuse jednotli-vých skupin lektorů a učitelů. V Zaháňském salonku se učitelé u krajanů pod vedením Mgr. Dany Hůlkové Nývltové, Ph.D., vedoucí dalšího vzdělávání pedagogů Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy, seznamovali s novými učebnicemi češtiny a probírali or-ganizování krajanských akcí. Ve Valdštejnské pracovně lek-toři za účasti zástupců českých bohemistických pracovišť (doc. PhDr. Božena Bednaříková, Ph.D., doc. PhDr. Ivana Bozděchová, CSc., a PhDr. Jiří Hasil, Ph.D.) diskutovali nad učebnicemi a metodami výuky češtiny jako cizího jazyka.

Úplným závěrem poděkovali Ing. Iva Tatarková a PhDr. Jin-dřich Fryč všem lektorům a učitelům u krajanů za jejich obětavou a záslužnou práci, a Mgr. Olga Nádvorníková, Mgr. Ludmila Šťástková a Mgr. Dalibor Dobiáš, Ph.D., re-agovali zase vyjádřením poděkování všem, kteří se podí-lí na pozitivních posunech v oblasti Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí.

2. společné setkání učitelů u krajanů a lektorů českého jazyka a literatury Lucie Šafarčíková, Olga Vlachová | Dům zahraničních služeb

Účastníci 2. společného setkání učitelů u krajanů a lektorů českého jazyka a literatury v Senátu Parlamentu ČR

Společné setkání krajanských učitelů a lektorů českého jazyka a literatury v zahraničí se konalo již podruhé. Usku-tečnilo se 29. července 2010 v historických prostorách Senátu Parlamentu České republiky na Malé Straně v Pra-ze. Cílem setkání, kterého se zúčastnilo takřka 50 učitelů a lektorů, bylo zhodnotit fungování a výsledky Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí.

Dopolední oficiální částí provázela Mgr. Silvie Pýchová, vedoucí odboru celoživotního vzdělávání z Domu za-hraničních služeb, která po úvodním představení nejvý-znamnějších hostů setkání předala slovo senátorovi PhDr. Marcelu Chládkovi, MBA, předsedovi Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, za jejíž podpory Dům zahra-ničních služeb spolu s MŠMT a MZV tuto akci pořádal.

Po projevu senátora PhDr. Tomáše Grulicha, místopřed-sedy výše zmíněné komise, hovořil PhDr. Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodních vztahů a evropských záležitostí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Po krátké zdravici Mgr. Vladimíra Eisenbruka, zmocněnce pro krajanské záležitosti MZV, vystoupila Ing. Iva Tatarková, ředitelka Domu zahraničních služeb. Poté PaedDr. Olga Vlachová a Mgr. Lucie Šafarčíková detailně představily no-vinky Programu: první číslo časopisu Krajiny češtiny, pro-pagační materiály atd.

Na závěr dopolední části setkání prezentovala Mgr. Jana Suchomelová své působení u krajanské komunity v Para-guayi a Mgr. Nora Saha hovořila o lektorátu českého ja-zyka a literatury v New Delhi v Indii. Pan Carlos C. Horny,

Glosa

04druhé číslo | prosinec 2010

Studenti češtiny vídeňské Ekonomické univerzity na odborné jazykové exkurzi v Praze (lektorka dr. M. Vonková napravo)

Priority, ocenění, struktura a historie WU Wien

Ekonomická univerzita ve Vídni získala v únoru 2007 vý-znamné prestižní ocenění kvality EQUIS (European Qual-ity Improvement System), tím se jako první rakouská univerzita zařadila mezi 115 akreditovaných ekonomic-kých vysokých škol z 33 zemí světa. Udělení akreditace EQUIS předchází dlouhodobý proces zkoumání kvality vedený světoznámou agenturou EFMD (European Foun-dation of Management Development), během kterého se ověřují nejen mimořádné výkony ve všech oborech dané univerzity, ale také vysoký stupeň internacionality. Wirtschaftsuniversität splnila všechny náročné pod-mínky, což kromě jiného dokládá i atraktivní a rozsáhlá paleta 32 studijních oborů, 12 hospodářských jazyků a mnoha vědeckých specializací. Na 200 vědeckých pracovníků zajišťuje různorodost výzkumu v širokém spektru od národního hospodářství a podnikové eko-nomie, přes právní, sociální, formální vědy až k jazyko-vědě.

V rámci celoevropského vysokoškolského pohybu smě-rem k sjednocování rozdílných vysokoškolských systémů v rámci Evropské unie byly na základě tzv. Boloňského procesu od října 2006 inovovány studijní programy – rozčleněné nyní do tří stupňů: Bachelor – Master – PhD. Více než 26800 studujících využívá bohaté nabídky a předností této univerzity. Přitažlivost univerzity dokládá také 23 % studentů ze zahraničí a více než 1000 studentů výměnných mezinárodních programů. Tento velký zájem je naprosto pochopitelný, vždyť WU se nachází v nejlepší společnosti: mezi více než dvěma sty partnerskými uni-

verzitami objevíme tak zvučná jména jako University of Michigan, Emory University, Universita Bocconi, Copen-hagen Business School, HEC Paris a také např. Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Rozsáhlý univerzitní kampus se čtyřmi hlavními budo-vami (UZA I – IV) nedaleko městského centra s moderně vybavenými posluchárnami, s největší vědeckou ekono-mickou knihovnou v Rakousku, s množstvím studoven, počítačových místností a také s vynikající jazykovou laboratoří hostí veliké množství mezinárodně renomo-vaných přednášejících. Také díky jim, díky široké nabíd-ce ekonomických oborů a díky mezinárodní orientaci výzkumu i výuky lze předpokládat, že i do budoucna si Ekonomická univerzita ve Vídni udrží své čelní evropské postavení.

Pro ucelení portrétu nahlédněme krátce do minulosti. WU byla založena před více než sto lety 1. 10. 1898 v pa-láci Festetics. Její tehdejší název – k. k. Exportakademie – napovídá, že vzdělávacím cílem byly především záležitosti zahraničního obchodu. Už v době monarchie byla však pro tuto školu postavena větší budova na okraji parku Waehring a zároveň sílily snahy uzákonit pro Exportní aka-demii status vysoké školy. V roce 1919 byla přejmenována na Vysokou školu světového obchodu (Hochschule fuer Welthandel) s šestisemestrálním studijním programem. Absolventům byl přidělován akademický stupeň – di-plomovaný obchodník. Promoční právo titulu doktor ob-chodních věd získala vysoká škola po dlouhém usilování až v roce 1930, což se okamžitě také odrazilo v nárůstu inskribovaných studentů.

Lektorát českého jazyka a literatury při Institutu slovanských jazyků na Ekonomické univerzitě ve VídniMilena Vonková lektorát Vídeň, Rakousko

lekt

oři a

uči

telé

lekt

oři

a uč

itel

é3.


Po roce 1939 ovšem nezůstala ani Vysoká škola světo-vého obchodu ušetřena krutosti národně socialistické-ho režimu. V duchu říšských zákonů museli především neárijští posluchači, ale také vyučující s jiným politickým smýšlením školu opustit. Na jejich místa přicházejí po-sily z německých univerzit nebo také loajální vědecké síly z Rakouska. Po pádu fašistického Německa byl na této škole vysoce redukován počet pracovních míst. Ne méně než 60 profesorů, asistentů a úředníků mu-selo v důsledku denacifikace školu opustit. V zimním semestru 1946/47 se také vrací starý rakouský studij-ní řád s rozsáhlým množstvím zkouškových předmě-tů. Především byly opět povinné dva cizí jazyky, což v době války bylo pouze dobrovolné. Dlužno ovšem dodat, že studenti litovali říšsko-německého studijního plánu, protože byl snazší. Po roce 1948 škola postupně opět buduje svou prestiž, rozšiřuje svou působnost, množství oborů, vědecké kompetence a v roce 1975 je potřetí a zatím naposled přejmenována na Ekonomickou univerzitu Vídeň (Wirtschaftsuniversitaet Wien). Obrov-ský nárůst počtu studentů v pozdějších letech ovlivňuje osudy rakouských univerzit všeobecně, zvláště pak právě WU, která řeší především problémy nedostatečných pro-stor. V roce 1982 se stěhuje do nových budov zřízených naproti nádraží Franze Josefa, do nového univerzitního centra Althanstrasse. Tyto budovy, původně koncipova-né pro 9000 studentů, současnému počtu již samozřej-mě opět nestačí, a tak bylo v roce 2007 vybráno nedale-ko vídeňského Prátru rozlehlé místo, kde se již několik let v rámci projektu WU-Neubau staví nový univerzitní kom-plex, který by měl splňovat nároky a představy opravdu moderní ekonomické univerzity a který by měl být uveden do života přibližně v roce 2012 (více informací a foto na www.campuswu.at).

Lektorát češtiny jako součást Institutu slovanských jazyků

V roce 1989 byl na WU Wien jako součást Oddělení cizoja-zyčné hospodářské komunikace (Department für fremd-sprachliche Wirtschaftskommunikation) založen Institut slovanských jazyků (Institut für slawische Sprachen), který je centrem mnohostranného zájmu o slovanské jazyky se zaměřením na efektivní hospodářskou komunikaci a udr-žuje mezinárodní kontakty s řadou partnerů z univerzitní i ekonomické oblasti.

Lektorát českého jazyka a literatury jako součást Institutu slovanských jazyků od roku 1993 přísluší nadále v rámci WU Wien k Oddělení pro cizojazyčnou hospodářskou komunikaci. Tato pracoviště prokazují soustavně široké aktivity jak v oblasti didaktiky a výukových programů, tak

v oblasti vědy a výzkumu. Činnost lektorátu češtiny je rov-něž se všemi těmito aktivitami integrována a je zároveň podřízena základní filozofii Institutu slovanských jazyků, kterou je snaha o organické propojení mezi hospodář-stvím, kulturou a jazykem zemí střední a východní Evropy se zaměřením na Českou republiku a Rusko.

Tomu logicky odpovídá také cíl studia – tedy zvládnu-tí komunikace s cizojazyčným obchodním partnerem v nejrůznějších situacích, které přináší obchodní jednání. A tomu samozřejmě odpovídá také náplň práce lektora českého jazyka a literatury, skladba předmětů a obsah přednášek. Nejde tedy o pouhou výuku jazykovou a li-terární, ale o výuku v širším pojetí zaměřenou na oblasti komplexně přibližující studentům specifika české historie, umění, politiky a se zvláštním zřetelem také hospodářství. To ovšem předpokládá soustavnou přípravu v mnoha oborech, aktualizaci poznatků, neustálé další sebevzdě-lávání. V tomto jsou lektorovi velmi cennou podporou pravidelné zásilky novin a časopisů z iniciativy DZS (Hos-podářské noviny, Ekonom, Reflex), které slouží potřebám lektorátu velmi všestranně. V první fázi pomáhají odborné přípravě lektora, následně jsou mnoha způsoby využity přímo ve výuce (například jako názorný aktuální materi-ál v předmětu Cultural Studies, který v podstatě detailně mapuje české reálie) a v poslední fázi mohou být podle potřeby rozdány pokročilým studentům češtiny k dalšímu zpracování (podklady pro seminární, diplomové práce atd.). V rámci evaluačního průzkumu bylo studenty právě toto zapůjčování a široké využívání autentických českých periodik, dále také odborné literatury, beletrie a filmů z bohatě zásobené knihovny lektorátu hodnoceno velmi pozitivně.

Specifika výuky češtiny, materiály a metody tradič-ní i netradiční

Ve shodě s výše uvedenými parametry pracovní náplně lektora se výuka člení na oblast jazykovou a odbornou. Samotná jazyková výuka probíhá v dvousemestrálním začátečnickém kurzu – Anfängerkurs I, II: Tschechisch, kdy se během čtyř a ve druhém semestru šesti vyučova-cích hodin týdně studenti naučí základům češtiny. Jako vyučovacího materiálu se využívá dvoudílná učebni-ce Basic Czech (Adamovičová, A. – Ivanovová, D.) nebo učebnice Wollen Sie Tschechisch sprechen (Remediosová, H. – Čechová, E.). K tomu ovšem je studentům předklá-dáno velké množství vlastních materiálů, které si lektor sám připravuje (handouty, folie, obrázky) a materiálů doplňkových, čerpaných z bohaté nabídky odborných publikací. Mezi nejosvědčenější patří např. Pracovní sešit k učebnici Učíme se česky I a II (Roubalová, E.), dále Česká

lekt

oři a

uči

telé

Lektoři a učitelé | Lektorát českého jazyka a literatury při Institutu slovanských jazyků ...


Studenti češtiny vídeňské Ekonomické univerzity u Belvederu v Praze (lektorka dr. M. Vonková nalevo)

deklinace a konjugace pro cizince (Confortiová, H.), Učeb-nice češtiny pro výuku v zahraničí (Confortiová, H. – Cvej-nová, J. – Čadská, M.).

Začátečnické kurzy doplňuje, dotváří a upevňuje ještě specifický kurz cíleně prohlubující základní zvládnutí ja-zyka nazvaný Auffrischungskurs Tschechisch, pro který si vyučující musí vytvořit vlastní program odpovídající slo-žením a požadavky dané skupiny. Využíváme kromě výše zmíněných materiálů základních také řady doplňkových materiálů (např. Luttererová, J.: Česká slovní zásoba a kon-verzační cvičení, Praha 1994, Vonková, M.: Kdo se směje, ro-zumí, Praha 2000), také tabulek a přehledů a v neposled-ní řadě materiálů vlastních, připravených vyučujícím na míru potřebám a možnostem dané skupiny.

V tomto kurzu a také v obou začátečnických kurzech se snažíme užívat širokou škálu zajímavých metod, které vytvoří předpoklad co nejširšího zapojení studentů do procesu učení. Jazykové hry, nejrůznější typy soutěží, ko-munikativní úkoly, hádanky, scénky, etudy velice osvěží, odlehčí a probarví výuku, která by jinak, založena pouze na výkladu a mechanickém procvičování, mohla působit příliš jednotvárně a obtížněji, než je nutné. Uplatněním sugestopedických postupů, tedy zapojením všech smys-lů, provokováním fantazie, kreativity studentů podporuje-me upevňování zpětné vazby a prohlubujeme působení paměťových procesů. Tuto metodu, zaměřenou na pod-prahovou výuku na bázi intenzivních smyslových zážitků, reprezentují především v německy mluvícím prostředí učebnice a nejrůznější originální doplňkové materiály paní Ireny Hirschmannové (Hirschmann, I.: Lehrbuch der tschechischen Sprache 1. Hamburg 2003, v současné době vychází druhý díl). Jejich využití se mi při výuce rovněž vel-mi osvědčilo a rozhodně přispělo k oživení atmosféry ve třídě a ke zvýšení motivace studentů.

Ve shodě s metodou názornosti se také osvědčuje prá-ce s obrazovým materiálem, a to jak s klasickou ilustrací, doplňující většinu zmiňovaných učebnic, tak i s obrazy, obrázky, fotografiemi a ilustracemi pro potřeby daného tématu speciálně připravenými. Velmi často využívám tzv. obrazovou banku, kterou jsem si postupně připravila z vlastních zdrojů a kde vždy najdu doplňkový materiál k různým tématům. Tyto ilustrace jsem často uplatnila v předmětu česká konverzace – Konversation Tsche-chisch. Pro úplné začátečníky používám také např. tzv. Level Zero – obrazovou vstupní lekci s jednoduchým tex-tem soustředěným kolem ústřední postavy pana Browna, který přijíždí do Prahy na služební cestu. Tuto lekci, která byla nějakou dobu také k dispozici na webových strán-kách Ústavu jazykové a odborné přípravy UK, jsem vytvo-řila v rámci mezinárodního projektu CADAC (Communi-cation and Development across Culture).

Dále bych chtěla připomenout netradiční metodu Act and Speak založenou na divadelních etudách, při nichž studenti procvičují jazyk na základě zvládnutých rolí, při-dělených nebo samostatně sestavených scénářů, a tedy prostřednictvím změněné identity dosahují mimořád-ných komunikačních pokroků, zdokonalují se v prezen-tačních dovednostech a současně s tím narůstá jejich jazykové sebevědomí. Jako doplňkového materiálu pro tyto účely, ale také např. pro nácvik spisovné výslovnosti v předmětu Aussprachstraining Tschechisch, využívám své divadelní hry (Vonková, M.: Cizinci v Praze, Praha 2007), kterou jsem napsala pro tento typ výuky. Pro snadnější za-pamatování je celá hra veršovaná, pro oblomení jazyka a zdůraznění zvukomalebnosti češtiny je vybavena pís-ňovými texty, které jsou zaměřeny na nácvik výslovnosti (např. hláska ř a text: Zřídka říkám to tak zpříma, přesný překlad to je dřina...), pro nácvik komunikativních situací se střídají různá prostředí (restaurace, kavárna, nákupy, třída, divadlo na divadle), pro rozšíření lexika, také např. na oblast slangu, a pro prohloubení znalostí z českých reálií je doplněna podrobnými lexikálními poznámkami a vysvětlivkami.

Hospodářská konverzace, obchodní jednání a české reálie

Na začátečnické kurzy navazuje stěžejní předmět orien-tovaný v několika pokročilostních úrovních na hospo-dářskou komunikaci – Wirtschaftskommunikation – WICO I, II, III, IV, zahrnující týdně vždy tříhodinový od-borný komunikativní blok a jednohodinový předmět Gramatika k WICO I, II. V této výuce se tradičně po-užívá specifickým účelům odborného jazyka dokona-le odpovídající skriptum dr. Magdy Schulmeisterové: Tschechische Wirtschaftskommunikation. Cílem výuky je

lekt

oři a

uči

telé



dosáhnout jazykové kompetence umožňující bezpeč-nou orientaci v oblasti jednání s českým obchodním partnerem na bázi zvládnuté ekonomické terminolo-gie, prezentované v dialozích a telefonických rozhovo-rech zaměřených na firemní problematiku, s podporou pokročilé gramatiky a odborné četby. Rozvoj řečových dovedností ve spojení s prohlubováním interkulturní kompetence, jejímž specifikům se dlouhodobě věnuje vědecký výzkum Institutu slovanských jazyků na WU, se naplňuje především protřednictvím zvládnutí komuni-kace v nejrůznějších modelových situacích odpovída-jících požadavkům pracovního prostředí. Samotné ko-munikativní situace přesně zapadají do tematického okruhu základních modulů týkajících se např. proble-matiky jednání, vnitropodnikové komunikace, žádos-ti o zaměstnání, běžného pracovního dne v podniku. Zabýváme se tedy dialogem, jehož podobu určují ko-munikativní strategie a taktiky v návaznosti na konkrét-ní požadavky vyplývající z obchodně pracovního sty-ku: seznámení se s potenciálním obchodním partne-rem, první kontakty, domluvení schůzky, změna termí-nu, omluva, vlastní prezentace, krátká prezentace firmy a jejích produktů při navazování obchodních kontaktů, jednání spojená s nabídkou, objednávkou, organizační aktivity s cílem zajistit ubytování v hotelu, zařídit setká-ní podnikatelů atd. Z metodického hlediska je vhodné využití diskuse, problémové metody, párové a skupi-nové práce, inscenační metody. Pro pozitivní hodnoce-ní absolventů je kromě pravidelné aktivní účasti a pra-videlných domácích úkolů nutné absolvovat průběž-ný, dále pak závěrečný test a také připravit ve dvojici videonahrávku dialogu s konzultovanou obchodní te-matikou podle vlastního scénáře a s vlastní realizací.

V hierarchii odborné a komunikační obtížnosti navazuje předmět Jednání s českým obchodním partnerem, jehož obsahem jsou již konkrétní vyjednávací techniky, strategie, taktiky, scénáře. Studenti postupně zvládají a na konkrétních příkladech si procvičují zahájení a za-končení jednání, vytváření příznivé atmosféry, signali-zování příznivého postoje, stanovení tématu, převzetí iniciativy, vyjádření časových a prostorových relací, roz-vržení argumentů, podpoření vlastních argumentů, ne-podléhání nátlaku, chování v konfliktních situacích, od-halování konfliktních témat, ale také například získávání času, přiznání vlastních chyb a asertivní chování. Výuka se sice opírá o přednášky doplněné prezentací v progra-mu Power Point, její nedílnou součástí je ale také řada praktických úkolů, cvičení, konkrétních zadání a problé-mových situací, které studenti samostatně nebo ve dvo-jicích řeší a následně prezentují svůj scénář, případně obhajují proti oponentům svůj názor nebo nabízenou variantu řešení zkoumané situace.

Pokročilým studentům je dále nabízen předmět Kultur- und Wirtschaftsraum Tschechien (Cultural Studies I, II), tedy české reálie. Tento předmět zajišťuje na bázi již dokonale zvládnuté češtiny vytvoření systému poměrně podrobných znalostí o České republice, a to z oblasti geo-grafie, historie, politiky, ekonomie, školství, vědy, techniky, průmyslu, dopravy, sportu, umění a kultury. Tento široký záběr zajišťuje studentům komplexní pohled na historic-ký vývoj i na současné dění, ekonomickou a politickou si-tuaci, průmyslový a také kulturní potenciál země, jejímuž jazyku již dobře rozumí a jejímuž specifickému charakteru včetně mentality jejích obyvatel a jejich typickému smys-lu pro humor by postupně porozumět chtěli a měli. Před-nášky k jednotlivým tématům jsou doplňovány diskusní-mi fóry, řešením problémových bloků, úkolů a samostat-ným zpracováním materiálu. K tomuto účelu jsou studen-tům zapůjčovány a v rámci časových možností prezento-vány nejen aktuální tiskoviny a autentické materiály do-dávané z ČR, zahrnující vedle nejrůznějších deníků a týde-níků i programy divadel, výstav, kulturních pořadů a také ukázky české beletrie, odborné literatury a filmové tvor-by. Kromě aktivní účasti a úspěšného absolvování závě-rečné písemné zkoušky je povinností studentů zpraco-vat samostatně jednu prezentaci – nejlépe v programu Power Point, portrétující ve stručném přehledu význam-nou českou osobnost z jakékoli oblasti. Úroveň těchto prezentací bývá tradičně velmi vysoká, studenti přistupu-jí často ke zvolenému tématu s osobním zaujetím a snaží se ostatním předvést maximálně výstižný portrét zvolené osobnosti. A tak vedle úryvků z písňové poezie Karla Kryla a pěvecké suverenity Karla Gotta, vedle specifického hu-moru scének z filmů Bolka Polívky, Zdeňka Svěráka, Jiřího Menzela, ale také třeba Vlasty Buriana, vedle návratů k ve-černíčkům Václava Bedřicha a Zdeňka Müllera, vedle uká-zek výtvarného mistrovství Alfonse Muchy nebo Františka Kupky, můžeme během studentských prezentací poslou-chat např. také úryvky z projevů českých prezidentských nebo podnikatelských legend typu Tomáše G. Masaryka nebo Tomáše Bati.

Odborná jazyková exkurze do Prahy a další povin-nosti lektora

K povinnostem lektora na WU ve Vídni patří kromě samot-né výuky, přípravy a aktualizace materiálů, oprav úkolů, testů a závěrečných klauzur ještě celá řada dalších úkolů: soustavné sebevzdělávání, výběr nových materiálů, do-plňujících knihovnu a videotéku lektorátu, konzultační a korekturní hodiny, průběžná korespondence se studen-ty a vyřizování organizačních záležitostí a příležitostných problémů, pravidelná účast na poradách institutu a podle

lekt

oři a

uči

telé



časových možností i na odborných přednáškách pořá-daných institutem, pořádání českých filmových večerů a udržování kontaktů s Českým kulturním centrem a s Vel-vyslanectvím ČR ve Vídni a především ještě zajištění, pro-gramová příprava, organizace a vedení týdenní odborné a jazykové exkurze studentů v Praze.

Tato exkurze, pořádaná ve spolupráci s Ústavem jazyko-vé a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze, pro-bíhá zpravidla během jednoho týdne o velikonočních prázdninách. Cílovou skupinou jsou studenti obou začá-tečnických kurzů češtiny, kteří takto získají mimořádnou možnost prohloubit nejenom své jazykové znalosti, ale také znalosti ekonomických a kulturních reálií České re-publiky. Součástí exkurze je intenzivní dopolední jazyko-vá výuka, odborný odpolední program s ekonomickým a kulturním zaměřením – např. prohlídka ČNB s filmovým představením a přednáškou na téma Peněžnictví, přijetí v UniCreditBank doplněné přednáškou, exkurze do štěr-boholské centrály podniku Interspar opět s přednáškou vedoucího představitele podnikového managementu dr. Christiana Kollera na téma perspektivy rakouského podnikání na českém trhu, prohlídka některého praž-ského pivovaru, prohlídka Obecního domu, Pražského hradu, Starého Města, Malé Strany, Strahova, Petřína, Vyšehradu, návštěvy muzeí a galerií, dále pak bohatý ve-černí program, který představuje ukázky z české tvorby divadelní, filmové a hudební. Nechybí ovšem ani společ-ná večeře v některé známé pražské restauraci a návštěva proslulé kavárny Slavia. Pražský pobyt přináší studentům skutečně neopakovatelnou příležitost poznat na vlastní oči českou realitu, stát se na chvíli součástí dění hlavního města a spolu se skupinou stejně zaměřených spolužáků a pod odborným vedením objevovat jeho historickou jedinečnost i jeho současné problémy a přednosti. Tato akce bývá studenty tradičně velmi pozitivně hodnoce-na, často jsou zde navázána trvalá přátelství a rozhodně dochází ke značnému posunu jazykových i interkultur-ních kompetencí. Následně bývá pak na půdě WU po-řádán pro studenty vzpomínkový večer, kdy je celá akce společně zhodnocena, promítají se fotografie, diskutuje se o zážitcích.

Závěrem je tedy možné stručně shrnout, že práce lekto-ra v podmínkách WU ve Vídni je velice různorodá a zají-mavá, přináší velké množství příležitostí, výzev, možností, rozhodně není jednotvárná a stereotypní. Klade ovšem také nemalé nároky na zodpovědnost lektora, na jeho pří-pravu, sebevzdělávání a zároveň na jeho kreativitu. Je tře-ba přizpůsobovat se novým požadavkům, zvládat nové předměty a zároveň se nově stavět k předmětům tradič-ním, nepodceňovat pravidelnou přípravu, která by měla vedle programově systematického rozčlenění hodiny klást důraz na její dynamickou stavbu, na nový, neotřelý

přístup k tradičním tématům. Jakkoli tedy je třeba zdů-raznit náročnost a mnohostrannost práce lektora na WU Wien, je třeba zároveň připomenout také to, že kromě již zmiňované podpory pražského Domu zahraničních slu-žeb nachází lektor také velmi cennou a širokou pomoc u kolegů z Institutu slovanských jazyků WU. Bez této po-moci – ať už ze strany vedoucí institutu o. Univ. Prof. Dr. Renate Rathmayr nebo ze strany zakládající členky české sekce a výborné kolegyně PhDr. Magdy Schulmeisterové by byla tato práce mnohem méně příjemná a zvládnutel-ná. V neposlední řadě ovšem jsou to také studenti, kteří díky svému zájmu a entuziasmu zpětně motivují vyučují-cího k maximálnímu nasazení.

http://www.wu.ac.at/structure/abouthttp://www.wu.ac.at/strategy/history/

Pozn.: uvedení akademických titulů autorkou je ponecháno (viz úzus německy mluvících zemí).

lekt

oři a

uči

telé



Slavnostní zakončení školního roku 2009/10 na České základní škole J. A. Komenského v Daruvaru

Velmi rád bych se s vámi, čtenáři Krajin češ-tiny, podělil o své dojmy z uplynulého škol-ního roku, kdy jsem se jako kantor po třech letech vrátil na stejná místa a většinou mezi stejné lidi. Působil jsem zde již ve školním roce 2005/2006, ale jelikož jsem byl předtím dva roky v ruském Novorossijsku, musel jsem si udělat předepsanou pauzu.

V úvodu uvádím některá důležitá fakta z historie:

Přistěhování Čechů do Chorvatska

Stěhování Čechů do Chorvatska probíhalo téměř půldru-hého století a bylo usnadněno tím, že obě země patřily do rámce habsburské monarchie. Od poloviny 18. až do konce 19. století přijížděli do chorvatských měst a na panství různých šlechticů úředníci, řemeslníci, učitelé, lesníci a za-hradníci a do manufaktur v provincii celé zástupy dělníků.

Dnešní příslušníci české menšiny v Chorvatsku jsou však většinou potomci drobných zemědělců, kteří získali od zchudlé chorvatské šlechty v západní Slavonii zanedbané pozemky a znovu je zúrodnili.

Z vesnic založených českými kolonisty za rakouské vo-jenské správy v oblasti tehdejší tzv. Vojenské hranice zůstalo české pouze Ivanovo Selo, kterému se dodnes říká „Pémie“.

České školství v Chorvatsku

V současnosti v Chorvatsku pracují dvě české základní školy: Jana Amose Komenského v Daruvaru a Josefa Rů-žičky v Končenicích s obvodními školami (Dolany, Horní Daruvar, Lipovec, Dolní Střežany) a čtyřletá česká škola v Ivanově Sele. Výuka v nich probíhá podle zvláštních vyučovacích osnov v rámci platné chorvatské soustavy. Ve všech školách pracuje s pozoruhodnými výsledky řada zájmových kroužků a rozvíjí se bohatá mimoškolní a mi-movyučovací činnost.

Příjemný rok mezi příjemnými lidmi v chorvatském DaruvaruVladislav Rusín | krajanská komunita Daruvar, Chorvatsko

Lektoři a učitelé | Příjemný rok mezi příjemnými lidmi v chorvatském Daruvaru

lekt

oři a

uči

telé


Čeština a česká kultura se vyučuje v Hrubečném Poli, Velkých Zdencích, Dioši, Dežanovci, Trojhlavě, Herce-govci, Mezurači, Daruvarském Brestově, Sirači, Šibovci, Lipovlanech, Kaptole, Bjeliševci, Lipiku, Pakraci, Virovitici, Záhřebu, Bjelovaru, Rijece a Sisku. Tato výuka probíhá jako nepovinný či zájmový předmět, v některých destinacích jako součást besední činnosti.

České mateřské školy fungují v Daruvaru (Ferda Mrave-nec) a v Končenicích. Daruvarské gymnázium má od své-ho založení v roce 1954 české oddělení (s přestávkami).

Krajanští učitelé v Chorvatsku

Krajanští učitelé v oblasti Daruvarska působí od roku 1997, kdy tam byla vyslána paní učitelka Daniela Zezul-ková. V dalších letech se počet učitelů ustálil na dvou až třech. Za tuto dobu se zde vystřídalo celkem 12 učitelů. V tomto školním roce zde působí Mgr. Jiří Krejčí, Ph.D., a Mgr. Vladislav Rusín.

1997/1998 Daniela Zezulková1998/1999 Sylva Ondráčková, Bohumila Steckerová1999/2000 Sylva Ondráčková, Bohumila Steckerová2000/2001 Bohumila Steckerová, Petr Trunec2001/2002 Ludmila Šťástková, Petr Trunec, Bohumila

Steckerová2002/2003 Bohdana Pěva Šolcová, Petr Trunec, Stanisla-

va Hammerschmiedová2003/2004 Bohdana Pěva Šolcová, Stanislava Hammer-

schmiedová2004/2005 Bohdana Pěva Šolcová, Stanislava Hammer-

schmiedová2005/2006 Vladislav Rusín, Helena Kresová2006/2007 Helena Kresová, Milena Chomátová2007/2008 Helena Kresová, Milena Chomátová2008/2009 Helena Kresová, Milena Chomátová2009/2010 Vendula Hlavatá, Vladislav Rusín2010/2011 Jiří Krejčí, Vladislav Rusín

Ve školním roce 2009/2010 jsem pracoval jako jeden ze dvou vyslaných učitelů u krajanské komunity v Daruvaru (Chorvatsko).

Náplň mé práce byla v tomto školním roce zaměřena hlavně na:1. vyučování českého jazyka, literatury a hudební výcho-

vy v základních školách a v mateřských školách v Daru-varu a okolí;

2. spolupráci s Besedami (českými zájmovými organiza-cemi) ve výuce českého jazyka, v hudební oblasti a při nácviku divadla;

3. spolupráci s redakcí Jednoty a Dětského koutku a s re-dakcí Rádia Daruvar 91,5.

1. vyučování českého jazyka, literatury a hudební výchovy v základních školách v Daruvaru a okolí

Výuku českého jazyka, literatury a hudební výchovy jsem měl rozdělenu do tří modulů:1. výuka českého jazyka v šesti školách s výukou všech

předmětů v českém jazyce (ZŠ Brestov, Horní Daruvar, Dolany, Střežany, Ivanovo Selo a Lipovec);

2. výuka českého jazyka v mateřské školce v Daruvaru a Končenicích;

3. fakultativní výuka češtiny v dalších osmi menších ško-lách (Velké Zdence, Hrubečné Pole, Trojehlava, Bjeliše-vec, Dioš, Dežanovec, Kaptol, Šibovec).

V každé základní škole, na každém kurzu češtiny, jsem se musel přizpůsobit konkrétní jazykové situaci, konkrétním potřebám mluvčích.

V základních školách, kde žáci hovořili velmi dobře čes-ky (Daruvar, Dolany, Ivanovo Selo, Lipovec a Horní Daru-var), jsem se zaměřil hlavně na rozšiřování slovní zásoby dětí i kantorů, objasňování významu slov, na rozšiřování zájmu o českou dětskou literaturu. K rozšiřování slovní zásoby jsem využil nejen české národní písně, ale také písně současných autorů. Dále jsem využil spojení rytmu, pohybu a slov v říkadlech. Samozřejmou součástí výuky byly i hudebně pohybové hry a tance, které spolu s písně-mi dokázaly navodit přátelskou a uvolněnou atmosféru, takže se děti těšily na každou další hodinu češtiny. Mým velkým pomocníkem bylo využití počítačových výuko-vých programů. Programy, které jsem používal, jsou velmi poutavé a rozmanité, a proto se dají přizpůsobit různým věkovým skupinám. Děti práce na počítači baví a zajímá, většinou si při ní ani neuvědomují, že se učí a zdokonalují ve znalosti českého jazyka.

Tím bylo dosaženo jednoho z cílů: vytvořit kladný citový vztah k mateřskému jazyku (pro velkou část dětí z výše uvedených škol je čeština mateřským jazykem, jímž aktiv-ně doma hovoří) a české kultuře. Tak vzniká naděje, že si děti do budoucna svůj jazyk zachovají, že jej budou pře-dávat dále. Součástí hodin byla také lexikální, stylistická, tvaroslovná cvičení, konverzační cvičení, výuka pravopisu atd. Pochopitelně jsem odborně (problémy se slovotvor-bou, problémy syntaktické apod.), metodicky a organizač-ně (besídky, vystoupení) pomáhal také vyučujícím.

V ostatních základních školách se většina žáků učí češtině jako jazyku cizímu. Tito žáci pocházejí ponejvíce ze smíše-ných manželství, kde se mluví chorvatsky, ale minimální styk s češtinou mají (jeden z rodičů mluví česky, prarodi-če apod.). Děti dobře rozumí, ale komunikují s učitelem chorvatsky, některé jsou schopny mluvit česky v rozvitých větách. V některých rodinách se hovoří dvojjazyčně. Část


druhé číslo | prosinec 2010

lekt

oři a

uči

telé

11

žáků pochází z chorvatských manželství, takže se s češtinou setkávají pouze ve škole při fakultativní výuce češtiny.

Během roku jsem několikrát vystupoval s dětmi na růz-ných besídkách a veřejných vystoupeních v Daruvaru, Brestově a Dežanovci, zvláště v hudebních částech. Velmi pěkný byl rovněž program pro dospělé Posezení při čaji, kde jsme se za doprovodu kytary velmi dobře bavili a zá-roveň jsme se naučili nové písně.

2. spolupráce s Besedami ve výuce českého jazyka, v hudební oblasti a nácviku divadla

Velmi rád vzpomínám na spolupráci s Besedou ve Sla-vonském Brodě, kde se skupina asi dvaceti lidí ve věku 20–70 let schází pravidelně v neděli odpoledne v prosto-rách předsálí městského kulturního domu (Beseda nemá svůj vlastní dům). Do Brodu jsem dojížděl od října do března jednou za tři týdny.

Spolupráce byla orientována převážně na nácvik divadla a s tím spojené zaměření na správnou výslovnost. Velmi ob-líbené byly také hudební chvilky s kytarou a harmonikou.

O něco složitější byla práce v Besedě v Nové Hradišce, kde se věkově velmi různorodá skupina scházela v počtu 14 jednou za měsíc. Výuka probíhala velmi těžce, neboť zde se českým jazykem již téměř nemluví. Byly polože-ny základy, na kterých bude možno v tomto roce stavět a pokračovat ve výuce. I v Nové Hradišce velmi rádi zpívají české písničky a další nové jsme se naučili.

3. spolupráce s redakcí Jednoty a Dětského koutku a s redakcí Rádia Daruvar 91,5

Obrovskou výhodou pro místní Čechy je možnost jeden-krát týdně si přečíst nové vydání týdeníku Jednota, ve kterém je shrnuto veškeré dění týkající se činnosti Besed, školy, města Daruvaru, ale i dalších oblastí týkajících se běžného života místních Čechů.

Do redakce Jednoty jsem docházel podle jejich potřeby, pomáhal jsem upravovat texty a dělal korektury článků. S kolektivem vydavatelství se mi výborně spolupracovalo a udržovali jsme velmi přátelské vztahy. Zvláště vedoucí Jednoty paní Libuše Stráníková je velmi komunikativní a přístupná všem tvůrčím nápadům a návrhům.

V Rádiu Daruvar jsem se v tomto roce spolupodílel na vysílání relace o českém jazyce, do které jsme společně s paní kolegyní Hlavatou dodávali a nahrávali zpracovaná témata. Jednalo se o porovnávání významu stejně zně-jících českých a chorvatských slov. Tato relace se setkala s příznivým ohlasem, a proto byla později uváděna i její psaná podoba v časopise Jednota.

V tomto školním roce jsem bydlel v rodinném domě, ve kterém přede mnou bydlela paní učitelka Milena Chomá-tová. Dům ale již pomalu stárne, proto jsem si na tento školní rok našel nové ubytování v „bytovce“, kde obývám 2+1 s veškerým vybavením.

Veřejná doprava je zde řídká a do některých míst není žádná. Využití soukromého auta pro dopravu na místa působení je tedy nutné a bez něj se zde prakticky do ně-kterých míst nedá ani dostat.

Velmi příjemné pro člověka, který je daleko od domova, je i to, když vidí kolem sebe ochotu, laskavost a vstřícnost. Já můžu za sebe říci, že kdykoliv jsem se setkal s lidmi z vede-ní Svazu Čechů, z Jednoty, na všech školách a školičkách, ve všech Besedách, kam jsem jezdil, v Rádiu Daruvar, vždy se jednalo o setkání příjemné, povzbuzující a inspirující.

Letos jsem si zde také ve volných chvílích dostatečně za-sportoval. Jízda na kole, volejbal, plavání a tenis mi pomohly udržet se v kondici, která je hodně potřebná pro vyvažová-ní častého sezení za volantem při jízdách do škol a Besed.

Spolupracovat s místními chorvatskými Čechy byla pro mne velká radost. Vedení Svazu Čechů, zvláště paní Ele-onora Janotová a paní Jára Kulhavá mi vždy ve všem vyšly vstříc a nebyly žádné problémy, které by narušovaly mou práci a naši spolupráci. Stejně tak spolupráce s Jitkou Stá-ňovou Brdarovou, kordinátorkou výuky českého jazyka v Chorvarsku, byla velmi pozitivní.

Jsem rád, že jsem poznal spoustu dobrých lidí, kteří mne obohatili, a věřím, že i já jsem svým působením přinesl něco nového jim.

Výuka českého jazyka v kostele v Bjeliševci



lekt

oři a

uči

telé

Z výuky v Českém klubu Mateřídouška

Krajanskou komunitu na severním Kavkaze můžeme považovat za součást organizova-né české kolonizace černomořského pobřeží, která probíhala v 60. letech 19. století a kro-mě předků dnešních kavkazských Čechů se týkala také krajanů, kteří dnes žijí na Ukrajině na Krymu (ten se součástí Ukrajiny stal teprve v r. 1954, do té doby byl součástí ruské čás-ti SSSR) a na nedalekém pobřeží Azovského moře. Koncem šedesátých a počátkem sedm-desátých let 19. století vzniklo několik českých vesnic také na Kavkaze. V okolí Anapy to byly Varvarovka a Pavlovka, v okolí Novorossijsku to byly vesničky Kirilka (Kirillovka), Metoděj-ka (Metodějovka, Methodievka, Mefodievka),

Vladimírovka a Chlebovka (Glebovka). Počát-kem sedmdesátých let vznikly další kolonie ještě dále na jih – Tešebs, Tekos, Aderbievka a Anastasievka.

Příběhy českých kolonizátorů jsou velmi podobné. Do Ruska se vydali z různých částí Čech na výzvu tamní vlá-dy, kterou navíc podpořili čeští agitátoři, kteří se zúčastnili velké Etnografické výstavy v Moskvě v r. 1867. Existova-lo několik projektů na přesídlení Čechů do různých částí Ruska, ale nakonec se realizovaly jen ty, které byly směro-vány na Volyni a na pobřeží Černého moře.

Cesta na Kavkaz vedla vlakem do Baziase a dále po Dunaji do Galace (obě města dnes leží v Rumunsku), odkud na námořní lodi pokračovali přes Oděsu až do Novorossijsku. Pokud kolonizátoři na tak nákladnou cestu neměli dostatek financí, vydávali se na povozech

Čeština na KavkazeMarek A. Havlíček | krajanská komunita Kirillovka a Novorossijsk, Rusko

Lektoři a učitelé | Čeština na Kavkaze

lekt

oři a

uči

telé


přes Slezsko, Halič, Ukrajinu a Krym. Po svém příjezdu byli krajané nejprve ubytovani přímo ve vojenských kasárnách tehdejší pevnosti Novorossijsk, než bylo rozhodnuto, že pro ně budou vybrány pozemky v blízkém okolí. Mnozí, kterým ještě zbyly prostředky, poté, co zjistili, že nezískají pozemky na úrodné Kubáni, ale neprostupné zalesněné pozemky v podhůří Kavkazu, se rozhodli rychle Rusko opustit a vraceli se buď zpět do Čech, nebo odcházeli do Ameriky. První roky, kdy v okolí svých dočasných obydlí podobných zemljankám vydobývali svá budoucí pole klučením lesů a postupně si budovali svá obydlí a celá hospodářství z materiálů, které si mohli vzít zdarma v horách dle libosti, nebyly vůbec lehké. Pomalu si zvykali na fakt, že jejich životní podmínky se liší od slibů, kterým v Čechách uvěřili.

Po prvních krušných letech začali krajané postupně pro-sperovat. Z počátku jim to umožnila zejména produkce tabáku, které se naučili od místních Řeků. Díky iniciativě českého agronoma Bedřicha Hejduka, významného za-kladatele vinic v okolí Abrau-Ďurso (dnes jednoho z nej-významnějších ruských producentů zejména šumivých vín), postupně přecházeli na produkci vinné révy i další krajané, jelikož ta vyčerpávala půdu méně než zmíněný tabák.

Do revoluce se mnoha krajanům podařilo v Rusku zbo-hatnout, na což během bolševických hospodářských re-forem tvrdě doplatili. Hospodáři, kteří měli velký statek a najímali pracovní sílu, byli během třicátých let rozkula-čeni a deportováni do lágrů, nejčastěji do Kazachstánu. Jejich statky se pak jako první staly součástí formujících se kolchozů a sovchozů.

Češi na Kavkaze zůstávali se svou vlastí spojeni zejmé-na díky živému jazyku a kultuře. Důležitou roli v tomto ohledu hrála vždycky osoba učitele, který byl vysílán z Československa a mezi krajany byl vždy vážený. Půso-bení českého učitele však bylo povoleno až po ruských reformách v r. 1905 a po první světové válce v počáteční éře vlády bolševiků1.

Nejstarší pamětníci z Kirillovky tak dodnes pamatu-jí učitele Červeného, který žil přímo v budově místní české školy, která měla dvě třídy. Spíše shodou okol-ností se v pronajatých prostorách této budovy dnes nachází také Český klub Mateřídouška. Nejasný a prav-děpodobně tragický byl osud tohoto učitele, který beze stop zmizel v roce 1927 v době stupňujícího se stalinistického teroru.2 Další zajímavou osobností mezi českými učiteli byl později známý komunistický spiso-vatel Petr Jilemnický. Konec jeho působení jako učitele se podobá tomu předchozímu, aspoň ve vzpomínkách pamětníků, jako je varvarovský rodák Václav Švec (nar.

1917). Když učitel beze stopy zmizel, údajně dokonce v doprovodu tajné policie, všichni na něho raději rych-le zapomněli. O to více se pak krajané podivovali, když v 60. letech vesničku navštívili reportéři z Českoslo-venska, aby se o působení autora děl, jako např. „Dva roky v zemi Sovětů“ či „Pole neorané“, dozvěděli něco více. „Myslel jsem si,“ vzpomíná na setkání zmíněný Václav Švec, „něco jim řeknu a ještě budu nepřítel lidu, tak jsem jim nic neřekl. Na všechny otázky jsem jim odpověděl, aby byly zodpovězené, ale víc jsem neřekl nic.“3

Takovým způsobem bylo působení českých učitelů u krajanů na Kavkaze přerušeno a vlastně i celá kav-kazská česká komunita pomalu upadala v zapomně-ní. Stále zůstávaly živé vztahy s původní vlastí, hlavně díky mnohým účastníkům osvobození Československa v armádě generála Ludvíka Svobody, kteří se rozhod-li, že budou i nadále sloužit v Československé armá-dě, nebo že se do SSSR již nevrátí. Ačkoliv formálně existovala možnost požádat o repatriaci a vrátit se do Československa pro všechny krajany, mnozí z těch, kteří to zkusili, se setkali s nevolí odpovědných orgá-nů a někdy dokonce s výhrůžkou, že „ne tam pojedete, ale na Sibiř“.4 Zajímavá byla také setkání krajanů s Če-choslováky, kteří jezdili k Černému moři na dovolenou a s nimiž často navazovali „přátelskou družbu“. Všechny tyto vztahy přetrvaly dlouhá léta často až do součas-nosti.

Tradice působení českých učitelů byla obnovena až v roce 2002. V květnu tohoto roku se po přečtení krát-ké reportáže o krajanech iniciativy spontánně chopil pan Ivo Myčka, učitel z Rakovníka, kterému se podařilo za přispění sponzorů a pomoci zastupitelského úřadu v Moskvě realizovat měsíční pobyt u krajanů, kde také několikrát vypomohl v tzv. Nedělní školičce v Kirillov-ce5 jako lektor-rodilý mluvčí. Od podzimu 2003 je učitel z České republiky každoročně vysílán Domem zahra-ničních služeb a letos zde působí již pátý.

Výuka českého jazyka u krajanů probíhá přímo v kra-janských organizacích a není součástí standardní školní výuky. Kurzy jsou vedené zvlášť pro děti a pro dospě-


1| Havránek, Pavel: Češi na Kavkaze. In: Národopisná revue. č. 1, r. XVIII, 2008. s. 17.

2| Božena Růžečko, z rozhovorů ze září 2008.3| Václav Janovič Švec, z rozhovorů v září 2008.4| Vladislav Kabrda, z rozhovorů v září 2008.5| Nedělní školička v Kirillovce fungovala od února 2002 do břez-

na 2003. Z iniciativy Iriny Treťakové probíhala výuka pro ze-jména dětské zájemce z Kirillovky.


lekt

oři a

uči

telé

lé a následně jsou členěny podle úrovně pokročilosti. V Českém klubu Mateřídouška v Kirillovce navíc probíhá řada pravidelných mimoškolních aktivit a různých výroč-ních akcí spojených s oslavami českých státních či katolic-kých svátků. Při této příležitosti se krajané z českých vesnic i z Novorossijsku scházejí v Kirillovce, a to buď přímo v sídle Českého klubu Mateřídouška, nebo v domě kul-tury (budova bývalého českého katolického kostela). Vzhledem k tomu, že krajané jsou také v dalších ob-lastech severního Kavkazu, byla letos věnována větší snaha pozvat také je. Bohužel většině z nich, vzhledem k velkým vzdálenostem, se nepodařilo přijet ani na nej-větší krajanskou akci roku tzv. Dny české kultury v Novo-rossijsku. Výjimkou byla delegace krajanů z Anapy, kteří do Kirillovky na krajanské akce během minulého roku několikrát zavítali.

Nejvýznamnější česká komunita se dnes nachází právě v Novorossijsku a jeho okolí. I přesto se své další akti-vity jako učitel snažím zaměřit také do dalších oblastí, kde Češi žijí, aspoň v rámci volného času, který mi zbý-vá. Kromě Novorossijsku se Češi v ostatních oblastech do žádné spolkové organizace nesdružují a spolupráci s českými institucemi si ani představit nedokážou. Od podzimu roku 2010 tak učitel začal nově pod hlavič-kou českého klubu Mateřídouška působit také v Anapě, kam dojíždí nejméně dvakrát měsíčně a kde výuka pro-bíhá od listopadu probíhat na místní katolické faře.

O český jazyk mají dnes zájem především ti, kteří cítí smysl v jeho praktickém uplatnění – mladí lidé, kteří přemýšlí o studiu na některé z českých univerzit, nebo někteří lidé středního věku, kteří v mezích současného ruského trendu uvažují o koupi nemovitosti v Čechách nebo se tam chystají odjet na důchod. Je však také stále

mnoho těch, kteří se češtinu učí z toho důvodu, že k ní cítí silný vztah jako k jazyku svých předků. Jako k jazyku, kde se u nich doma dříve mluvilo. Jako k jazyku, k němuž mají blízko.

O jednoznačně pozitivních výsledcích, které plynou z možnosti působení rodilého mluvčího mezi krajany v Rusku, není pochyb. Pro krajany je kontakt s nosite-lem živé české kultury zejména po tak dlouhém odlou-čení, které trvalo od třicátých let minulého století, vel-mi důležité. Za několik posledních let, kdy učitel působí v rámci aktivit českého klubu Mateřídouška, se oživilo mnoho často již opomenutých svátků a veřejně se za-čaly nově slavit všechny státní svátky České republiky. Při všech těchto spolkových i veřejných akcích má vždy své důležité místo učitel, který v místní multikulturní společnosti reprezentuje jak kulturu krajanů, tak tu čes-kou vůbec. Výuka jazyka do značné míry představuje vlastní spolkovou aktivitu, která spojuje všechny, kdo mají zájem o současnou češtinu a o to, jak ji správně používat. Zcela oprávněný je tak výrok Iriny Treťakové, předsedkyně českého klubu Mateřídouška, totiž že: „Pokud by tady učitelé z Čech nebyli, takové oživení kra-janských spolkových a kulturních aktivit by bylo jen těžko realizovatelné.“

Budova bývalého katolického kostela v Kirillovce, Budova bývalé české školy v Kirillovce, kde se dnes nachází kde je dnes Dům kultury sídlo Českého klubu Mateřídouška



lekt

oři a

uči

telé

Dobruška 2010, studenti a vyučující

Glosa

Glosa | XX. ročník Kurzu českého jazyka pro krajany

Dne 23. 7. 2010 se po roce opět do Dobrušky, malého východočeského města, sjeli účastníci jubilejního dvacátého ročníku Kurzu českého ja-zyka pro krajany. Kurz 20 let pořádal Ústav jazy-kové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Za-hraniční Češi jezdí na kurz, aby si zde zdokonalili své znalosti češtiny, nebo aby se zde se základy češtiny seznámili. V tomto roce přijeli účastníci z rekordních 37 států.

Hned druhý den kurzu po úvodním seznámení následoval rozřazovací test, abychom poznali skutečné znalosti účast-níků. Studenti jsou na kurzu v Dobrušce již tradičně rozdě-lováni do šesti tříd podle úrovně znalostí českého jazyka. Úplné začátečníky mluvící anglicky uváděla do základů českého jazyka ve Žluté třídě Mgr. Vladimíra Koreňová, špa-nělsky mluvící začátečníky vyučovala český jazyk v Modré třídě Mgr. Marie Vonešová. Mírně pokročilí byli zařazeni do Červené třídy Mgr. Mileny Koreňové. Pokročilé vedly již tradičně v Zelené třídě Mgr. Olga Lustyková a Mgr. Alena Obstová ve Fialové třídě. Nejpokročilejší Oranžovou třídu

vyučoval Mgr. Pavel Smolák. Všichni vyučující mají dlouho-leté zkušenosti s výukou češtiny jako cizího jazyka.

Kromě hodin českého jazyka výuku doplňovala hudební a dramatická výchova a hodiny reálií, kde se studenti se-známili jak s důležitými historickými mezníky, tak i se sou-časnou situací v České republice.

Velký zájem účastníků byl i o odpolední přednášky. Do programu již tradičně zařazujeme přednášku o politickém systému České republiky a přednášku o historii Univerzity Karlovy a možnostech studia na univerzitě. Pro účastníky, kteří chtějí ve výuce češtiny pokračovat a nemají možnost docházet na hodiny zahraničních lektorů češtiny, byla ur-čena přednáška vedoucího Laboratoře distančního vzdělá-vání ÚJOP UK o možnostech e-learningové výuky českého jazyka. Ústav jazykové a odborné přípravy UK připravuje již několik let kurzy distančního vzdělávání českého jazyka.

Kurz samozřejmě nemůže být pouze o výuce, i když ta vyplňuje většinu času v čtyřtýdenním programu kurzu. Hned odpoledne po rozřazovacím testu jsme navštívili nedaleké Ratibořice a měli jsme naplánovanou procházku

XX. ročník Kurzu českého jazyka pro krajany Daniel Křivánek | Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze

Ahoj


Glosa | XX. ročník Kurzu českého jazyka pro krajany | Krajanský dětský festival v Băile Herculane

po Naučné stezce Boženy Němcové. Bohužel deštivé a velmi chladné počasí naše plány narušilo, tak jsme si prohlédli alespoň zámek a jeho nejbližší okolí.

Následující víkend už byl slunečný a výlet do muzea ře-mesel v Letohradu a na zámek v Litomyšli se obešel bez deště. Naopak se tento den šplhaly teploty přes 30 °C a krajané poznali proměnlivost počasí u nás.

Třetí týden jsme vyučovali pouze do středy a pak jsme na-vštívili hlavní město. Dva a půl dne jsme strávili v Praze při návštěvách Senátu Parlamentu České republiky, Vyšehra-du a historického centra. Nemohu nezmínit setkání kraja-nů se členy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahra-ničí spojené s diskusí a prohlídkou překrásných reprezen-tačních prostor Senátu.

Při zpáteční cestě z Prahy do Dobrušky jsme nevynechali další skvost zapsaný na seznam UNESCO a navštívili jsme Kutnou Horu i s přilehlým klášterem v Sedleci.

Při dalších výletech jsme navštívili ještě Adršpašské ská-ly, klášter v Broumově, pivovar v Náchodě a samozřejmě zámky v bezprostředním sousedství Dobrušky: Opočno a Nové Město nad Metují.

Bylo toho opravdu hodně, co jsme za čtyři týdny zažili. Pro Dobrušku je to již tradice, že v létě město ožije více než šesti desítkami cizinců, ale spolupráce s městem je na vynikající úrovni. Ať již připomenu pravidelné každoroční setkání s obyvateli města v areálu v Běstvinách spojené s hudbou, tanci a grilováním, nebo pravidelný fotbalový zápas účastníků s fotbalovým oddílem Dobrušky.

Letos se na jeden víkend rozšířil počet účastníků o dalších 30. V Dobrušce nás navštívil folklórní soubor obce Lipo-vlany z Chorvatska, kde bylo několik absolventů kurzu v Dobrušce. Vedoucí souboru pan Mirko Knížek pokřtil svoji knihu chorvatských a českých básní a s celým sou-borem vystoupili s programem na náměstí v Dobrušce.

Po náročném měsíci jsme se potom v pátek 20. 8. 2010 rozloučili a odvezli jsme účastníky do Prahy, odkud již kaž-dý pokračoval domů. A víme, že díky těmto setkáním se čeština ve zdokonalené formě ozývá ve více jak třiceti dal-ších destinacích. Je krásné, že po dvaceti letech existence kurzu jím již prošlo několik generací krajanů. Jelikož si ve-deme záznamy o jednotlivých účastnících kurzu, víme, že z některých rodin jsme vzdělávali již třetí generaci. Jsou to rodiny, které se aktivně podílejí na krajanském životě zahraničních Čechů a také díky našim kurzům se jejich čeština i vztahy s Českou republikou stále zlepšují.

Ve dnech 12. a 13. června 2010 se uskutečnil již tradiční dětský festival, který jednou za dva roky pořádá krajan-ská organizace Demokratický svaz Slováků a Čechů v Ru-munsku (DSSČ). Čeští krajané z Rumunska se při této pří-ležitosti opět sjeli do oblíbených Herkulových lázní (Băile Herculane, nedaleko rumunského města Orşova).

Letošní ročník byl slavnostní, protože se konal při příleži-tosti 20. výročí založení krajanské organizace DSSČ. Pro-to se akce zúčastnil i neobvyklý počet oficiálních hostí z Rumunska i z České republiky.

Na festival dorazily soubory z Moldovy Nouă, Svaté Hele-ny, Gerníku, Eibenthalu, Rovenska a Zlatice. Pozvání při-jal i slovenský soubor Varzaľ z Bihoru a moravská cim-bálová muzika souboru Pentla. Premiéru měl také nový dětský soubor Modráček ze Svaté Heleny.

Úroveň jednotlivých vystoupení byla letos velmi dobrá. Bylo znát, že dětští tanečníci, jejich vedoucí i muzikanti přistoupili k přípravě velmi poctivě.

Vydařil se i slavnostní večer k oslavě DSSČ. Děti měly dokonce příležitost sfouknout svíčky na velikém dortu v červeno-modro-bílých barvách DSSČ. Nakonec násle-dovala taneční zábava, při níž se až do pozdních nočních hodin střídali muzikanti z gernické kapely Boemia a mu-zika souboru Pentla.

Další ročník dětského festivalu proběhl velmi dobře. A je nutno říci, že se vše vydařilo především proto, že DSSČ akci zodpovědně organizačně zajistil.

Krajanský dětský festival v Băile Herculane Petr Skořepakrajanská komunita Svatá Helena, Rumunsko

Glosa

Alo


Zprava prof. Sergio Corduas, vedle něj lektor Mgr. Jan Bednář + studenti a účastníci monitoringu na návštěvě benátského lektorátu

Glosa | 2. společná monitorovací cesta

Ve dnech 24.–30. října se uskutečnila 2. společná mo-nitorovací cesta lektorátů a učitelů u krajanských ko-munit. Olga Vlachová (učitelé u krajanských komunit, DZS), Lucie Šafarčíková (lektoráty, DZS) a Ladislav Báno-vec (MŠMT) navštívili 3 evropské země a projeli okolo 3 000 kilometrů. Předmětem monitoringu bylo 5 lekto-rátů: v Itálii Benátky, Padova, Udine, dále slovinská Lub-laň a chorvatský Záhřeb a 2 učitelé u krajanské komunity na Daruvarsku v Chorvatsku.

Lektoři (konkrétněji Mgr. Jan Bednář v Benátkách, Mgr. Zu-zana Muchová v Padově, Mgr. Jana Sovová v Udine, Mgr. Jana Šnytová v Lublani a v Záhřebu Mgr. Matěj Martinčák) nás přivítali na hodinách češtiny a besedách se studenty, ukázali nám učebny, studovny, knihovny, seznámili nás s představiteli univerzit a ostatními kolegy bohemisty.

Učitelé u krajanů Mgr. Jiří Krejčí, Ph.D., a Mgr. Vladislav Rusín nám v chorvatském Daruvaru poskytli náhled do výuky češtiny na mateřské, základní, střední škole a gym-náziu. Součástí návštěvy krajanské komunity byla i pro-hlídka České základní školy J. A. Komenského v Daruvaru, vernisáž výstavy Staročeško uspořádané u příležitosti čes-kého státního svátku 28. října, dále beseda s představiteli krajanské komunity, šéfredaktorkou krajanského časopisu Jednota či redaktorkou českého vysílání Rádia Daruvar.

Monitoring situace na lektorátech je velkým impulzem pro naši práci a pro lektory znakem, že se o ně zajímáme, že se chceme seznámit s jejich přímými nadřízenými, vi-dět lektorskou výuku a hlavně samotné studenty při výu-ce, jejich projevy v češtině, dále využití zasílaného učební-ho materiálu a celkovou praxi na lektorátu. Stejně tak je to s učiteli u krajanů – teprve situace viděná „na vlastní oči“ poskytne ucelený obraz reality. Člověk až na konkrétním místě ocení nelehkou práci učitelů a nadšení krajanů, kte-ří si dlouhá léta zachovávají český jazyk a českou kulturu daleko od své původní vlasti.

Druhá společná monitorovací cesta Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí přinesla zjištění, že všichni vyslaní lektoři a učitelé jsou kvalifikovanými odborníky. Monitoring byl velice zajímavý a přínosný: při-spěl k získání poznatků o lektorátech a jejich fungování a o životě a práci krajanských učitelů. V každé destinaci byly zřejmé výsledky činnosti učitelů a lektorů: mnoho lidí nadšených pro český jazyk (mj. pan profesor Sergio Cor-duas z Benátek, o kterém je následující příspěvek).

2. společná monitorovací cestaLucie Šafarčíková, Olga Vlachová | DZSLadislav Bánovec | MŠMT

Glosa


Profesor Sergio Corduas

Glosa | Profesor Sergio Corduas | Táboření s dětmi českých krajanů v Rumunsku

Benátky jsou nejen fascinující, historické, turistické, extrém-ní či romantické, ale také trochu „české“. A to především díky panu profesoru Sergio Corduasovi, který na zdejší Uni-verzitě Ca´Foscari vede lektorát českého jazyka a literatury nepřetržitě od roku 1971. Je to úctyhodná doba, a pokud se mohu odvážit tvrdit, nejen český jazyk a literatura, ale také Česká republika se staly panu profesorovi osudem.

Když jsme na počátku letošního roku společně pracovali na závěrečných korekturách jeho textů ke knize Jiná Praha, bylo mi nesmírnou ctí vnímat, jakou inspiraci (převážně lás-kyplnou, ale místy i sarkasticky kritickou) může v sobě naše hlavní město skrývat. A možná právě pod vlivem těchto společných chvil jsem si uvědomil, jak hluboký, silný a dlou-hodobý je profesorův vztah k naší zemi. Ostatně mohu-li si dovolit parafrázovat jeho slova, prvotním impulzem bylo zcela nepochybně už studium u profesora Angela Maria Ripellina v Římě, jehož kniha Magická Praha (1973) je podle mého názoru dodnes nepřekonaným dílem.

Také o letošních prázdninách se konal nedaleko české vesni-ce Gerník v rumunském Banátu tábor pro děti českých kra-janů. Tato akce se uskutečnila již třetí rok po sobě. Tábor or-ganizovala Asociace turistických oddílů mládeže (A-TOM) společně s Ligou lesní moudrosti. Na letošní táboření přije-lo mezi 22. červencem a 2. srpnem téměř 30 dětí českých krajanů.

Vedoucími letošního tábora byli oblíbení woodcrafteři z Mnichova Hradiště. Tábor tedy proběhl podle zásad

Ačkoliv jsem na lektorátu v Benátkách teprve druhým ro-kem, byl jsem hned od počátku velmi mile překvapen, jak bohatý literární fond jsem zde nalezl. A třebaže máme na Univerzitě Ca´Foscari všeho všudy jednu místnost, která je zároveň učebnou, pracovnou i knihovnou dohromady, pa-tří zdejší české literární zázemí, především díky profesorově zásluze, k těm největším na italských univerzitách. Ostat-ně nejen knihy v českém jazyce, ale i jeho italské překlady J. Mukařovského, K. Teiga, J. L. Fischera, B. Hrabala, J. Haška, J. Seiferta a mnoha a mnoha dalších mluví samy za sebe.

Na konci letošního roku odchází pan profesor Sergio Cor-duas do důchodu. Přesto jeho láska k českému jazyku a české literatuře nepochybně zůstává…

E. T. Setona a byl opět hodně „indiánský“. Na děti čekalo spaní pod stany, spousta her a aktivit, celotáborová hra, tradiční indiánská sauna, putování po okolí i koupání v potoce plném raků.

Profesor Sergio CorduasJan Bednářlektorát v Benátkách, Itálie

Táboření s dětmi českých krajanů v RumunskuPetr Skořepakrajanská komunita Svatá Helena, Rumunsko

Ciao

Glosa

Glosa

Alo


Lektorka Mgr. Markéta Pochylová a ředitel Českého centra Studenti slavistiky na Katolické univerzitě Pétera Pazmáně v Budapešti Michal Černý v maďarské Piliscsabě

Glosa | Kulturní střípky z Maďarska

Dne 19. října 2010 se v Českém centru v Budapešti konala projekce českého filmu Protektor. Film režiséra Marka Najbr-ta z roku 2009 měl u širokého publika velký ohlas. K úspě-chu jistě přispěly také maďarské titulky.

V početném publiku bylo možné spatřit nejen studenty bohemistiky z Budapešti, ale také slovakisty, polonisty a bo-hemisty z Pilišské Čaby. Dále se projekce zúčastnilo mnoho významných osobností české i maďarské kultury z řad no-vinářů, překladatelů a kulturních pracovníků. Významnou skupinu tvořili také tzv. „obyčejní“ milovníci českého filmu z řad Budapešťanů, kteří potvrdili, že zájem o český film je opravdu nevídaný.

Velký dík za organizaci a pozvání na tuto projekci patří Čes-kému centru v Budapešti a jeho řediteli panu Michalu Čer-nému. S radostí můžeme mluvit o velmi produktivní spolu-práci a již se těšíme na další společné projekty.

V další části příspěvku bych chtěla přiblížit jeden příjemný slavistický večer, který se konal 21. října 2010 na půdě naší Katolické univerzity Pétera Pázmáně. Večer byl koncipován jako seznamovací večírek studentů prvních ročníků. Bylo velmi příjemné sledovat, jak velký zájem mají mladí lidé o slovanské jazyky.

Program oslavy sestavili sami studenti, také zajistili výborné občerstvení s ohledem na specifika jednotlivých slovan-ských národů.

Aby si student zasloužil považovat se za bohemistu, polonistu

či slovakistu, musel projít nelehkým kulturně historickým testem. Naštěstí soutěž probíhala ve skupinách, takže jednak více hlav se správné odpovědi vždy nějak dopátralo, jednak při vzájemné soutěživosti mezi skupinami bylo o zábavu a legraci postaráno. Studenti měli například za úkol podle hudební ukázky rozpoznat, ke kterému slovanskému národu patří určitá hymna.

Slavistický večer se nesl v přátelské atmosféře, konverzace probíhala zcela přirozeně v některém ze slovanských jazy-ků. První ročníky se ještě držely své mateřštiny, avšak dou-fejme, že již na vánočním večírku vyzkouší své zdokonalené konverzační dovednosti.

Poslední událostí, o níž bych chtěla krátce informovat, je setkání s novou paní velvyslankyní Ing. Helenou Bam-basovou, která se stala od září tohoto roku mimořádnou a zplnomocněnou velvyslankyní České republiky v Maďar-ské republice. Slavnostní audience se konala v předvečer 92. výročí vzniku Československa 27. října 2010 na velvysla-nectví České republiky v Budapešti.

Příjemně strávený večer na velvyslanectví České republiky nabídl nejen velmi důstojnou oslavu státního svátku, ale také umožnil potkat a pohovořit s významnými lidmi z ob-lasti české i maďarské kultury a politiky. Věříme, že v této plodné spolupráci budeme i nadále pokračovat.

Kulturní střípky z MaďarskaMarkéta Pochylová lektorát Piliscsaba (Pilišská Čaba), Maďarsko

Szia

Glosa


Glosa | Slavnosti

Ludmila Savina. Všichni si se zájmem vyslechli mé vyprá-vění v češtině o Václavovi z rodu Přemyslovců, nejstarším synovi knížete Vratislava I., jeho babičce Ludmile, která ho vychovávala na Budči v křesťanské víře a dala mu na tehdejší dobu nezvyklé vzdělání, o jeho dobrotě a laska-vém vztahu k lidem a v neposlední řadě o sporu s brat-rem Boleslavem, který Václava zavraždil ráno při cestě na mši ve Staré Boleslavi před 1075 lety.

Poté se hosté odebrali do katolické kaple, kde si vyslechli svatováclavské čtení a zazpívali chorál ze 13. století Svatý Václave. Po slavnostní bohoslužbě k uctění patrona čes-ké země sv. Václava předvedly lobanovské děti scénku Zavraždění knížete Václava. Pak se malí zájemci o soutě-žení shromáždili ve třídě. Čtyři skupinky dětí z Lobanova, Alexandrovky, Simferopolu a Bratského hbitě odpovídaly na otázky z české historie před porotou a za přítomnosti dospělých, kteří zvědavě přihlíželi. Ostatní hosté, kteří se nedostali do třídy, si prohlíželi výstavku českých školních učebnic s články o knížatech Václavovi a Boleslavovi, ochutnávali české posvícenské koláče, záviny, křapáče, buchty a frgále, popřípadě obdivovali exponáty v mu-zeu a poslouchali vyprávění paní Procházkové o historii obce.

Následoval slavnostní koncert čtyř krajanských souborů, které sdružují zájemce všech věkových kategorií a věnují se

Svatováclavské slavnosti, které se konaly v neděli 26. září 2010 v obci Lobanovo (původní název Džara a poté Bo-hemka) na Krymu, se nesly v duchu pocty svatému Vác-lavovi, patronovi české země, ale i samotné obci Loba-novo. V programu nechyběla slavnostní mše, soutěž dětí ve znalostech o historii České republiky, tradiční zpěv českých krajanů inspirovaný folklórem, dobová kuchyně či svatováclavské posvícení s taneční veselicí.

Lobanovo se nachází na severu Krymského poloostro-va severozápadně od města Džankoj. Osadu Džaru na začátku 60. let 19. století opustili dříve usazení bulharští osadníci. Teprve po příchodu Čechů v r. 1861 vesnice získala svůj nejznámější název Bohemka. Naposled pře-jmenována byla v padesátých letech 20. století po bojo-vém letci Lobanovovi, který havaroval nedaleko odtud se svým letadlem. Dnes zde žije zhruba 1200 obyvatel různých národností, nejpočetnější skupinu tvoří Ukrajin-ci a krymští Tataři, Čechů je asi 200.

Součástí Dnů české kultury bývá v Lobanovu každoročně slavnostní bohoslužba k uctění památky českého zem-ského patrona sv. Václava. Od časného rána se sjížděly do Lobanova autobusy s krajany ze Simferopolu, Alexan-drovky, Bratského a přijeli také krajané ze vzdálenějšího Čechohradu. Přítomné přivítala před budovou Českého centra předsedkyně spolku Vltava ze Simferopolu paní

SlavnostiEva Řezníčkovákrajanská komunita, Čechohrad, Ukrajina

Glosa

Vesnice Lobanovo na Ukrajině Oslavy svátku sv. Václava, slavnostní občerstvení

Pryvit


Glosa | Slavnosti | Návštěva dětského pěveckého sboru v Rumunsku a Srbsku

Ve dnech 16. 6. až 21. 6. 2010 navštívil Svatou Helenu, čes-kou vesnici v rumunském jižním Banátu, dětský pěvecký sbor Mezissimo. Sbor byl založen na počátku roku 1998 sbormistrem Mgr. Zbyňkem Mokrejšem (nyní ředitel jed-né základní umělecké školy v Náchodě). V současné době sbor sdružuje ve třech odděleních více než 80 zpěváčků z celkového počtu 240 žáků meziříčské školy.

Děti i doprovázející dospělí byli ve Svaté Heleně ubytováni v rodinách místních obyvatel. Zkoušek pěveckého sboru ve Svaté Heleně se zúčastnila i skupinka místních školáků. Místní děti si dokonce zkusily zazpívat se sborem jednodu-ché úpravy českých lidových písní.

Na závěr pobytu pěvecký sbor Mezissimo vystoupil v kul-turních domech u krajanů v nedaleké srbské vesnici Kruš-čica a ve Svaté Heleně. Zde se k programu připojil i místní folklorní soubor Modráček.

Cílem akce bylo, aby děti z ČR blíže poznaly české krajany žijící v Rumunsku a v Srbsku: jejich jazyk, zvyky a způsob života na vesnici. Pro děti ze Svaté Heleny to zase byla pří-ležitost poznat zevnitř práci v pěveckém sboru a zlepšit pěvecké dovednosti pod vedením zkušeného sbormistra.

kultuře a tradicím ukrajinských Čechů, kteří žijí na Krymu od poloviny 19. století. Vystoupení se všem líbilo a mnohé písně si krajané notovali s účinkujícími. V závěru přišla řada na vyhodnocení znalostní soutěže a všechny soutěžící děti byly po zásluze odměněny.

V dobré náladě se krajané vydali s průvodcem panem Suchánkem na prohlídku obce Lobanova. Když Čech při-jede do malebného městečka Lobanova, první, čeho si všimne, je klid. Je skoro až překvapující, že dodnes ještě existují místa, kde se čas zdánlivě zastavil. Hosté obdi-vovali upravené lobanovské zahrádky, pergoly s dozrá-vajícími hrozny, udržované sady a krásu podzimu. Loba-novský rodák pan Suchánek nás vedl ke svému rodnému domku, který postavili jeho prapředci kolem roku 1880, nejstaršímu obydlí v celé vesničce. Malé okenice, dvě malinkaté nízké světničky, vyřezávané postele a skříň z konce 19. století. Připadali jsme si jako v muzeu, ale pan Suchánek v tomto domě sám dodnes žije a jak řekl, o dědictví se pečlivě stará.

Krajané se po vycházce sešli v místní jídelně, kde pro ně byl připraven posvícenský oběd a chutné koláče. Neděl-ní odpoledne zpestřilo svým koncertem hudební trio z Bratského, při kterém si dospělí krajané i děti s chutí zatancovali.

V podvečer se všichni loučili, ale slíbili si, že se brzy na ně-jaké podobné akci setkají. Zcela určitě přijedou na pod-zim roku 2011, kdy obec Lobanovo bude slavit 150 let od příchodu Čechů. Vždyť cílem setkávání je především navazování a prohlubování přátelství nejen členů folk-lórních souborů a nejen krajanů z oblasti Krymu.

Návštěva dětského pěveckého sboru v Rumunsku a SrbskuPetr Skořepakrajanská komunita, Svatá Helena, Rumunsko

Alo

Glosa


Město Nova Petrópolis leží v brazilském státě Rio Grande do Sul necelých sto kilometrů na sever od Porta Alegre. Žije tam 20 tisíc obyvatel a mísí se v něm prvky brazilské a německé ar-chitektury. V druhé polovině 19. století tam při-cházeli přistěhovalci z německy mluvících zemí a rovněž i emigranti z českého pohraničí, ze Su-det. Říkalo se jim boemios. V době, kdy boemi-os míří do Brazílie (1870), v zemi vládne císař Pedro II. z dynastie Bourbonů a Bragança. Jeho matkou byla Rakušanka Leopoldina z dynastie Habsburků.

Nás bude zajímat, proč boemios přicházeli do Brazílie. V jakých odvětvích pracovali? Jaký byl přinos zemi, která jim poskytla útočiště? Kde se přesně usadili? Jaké stopy zde zanechali? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v odborné literatuře, ale i ve svědectvích nejstarších po-tomků boemios.

V době, když přišli boemios do oblasti Nova Petrópolis, již zde žili Němci z Porýní, ze Saska a Meklenburska-Pomořan-ska. Tyto různé skupiny přistěhovalců vytvářely víceméně uzavřené komunity, v závislosti na poloze pozemků a na etnickém, kulturním a náboženském původu. Boemios se usadili přímo v Nova Petrópolisu a také v okolních obcích Linha Imperial, Linha Brasil, Linha Araripe, Linha Marcondes, Nove Colónias, Linha Ávila. Většinou to byli katolíci. Do Jižní

Boemios (přistěhovalci ze Sudet) v brazilském městě Nova Petrópolis Martina Čermáková | krajanská komunita Mato Grosso do Sul a Rio Grande do Sul, Brazílie

Boemios pracovali v Čechách jako řemeslníci či dělníci (byli to např. kováři, tesaři, hrnčíři, kamenotepci či skláři)

lete

m s

věte

m

lete

m

svět

em4.


Ameriky připluli na plachetnicích či na parnících. Cesta přes Atlantický oceán trvala sedmdesát dva dní.

V Čechách v té době mluvili německým dialektem bö-misch, který se postupem času smísil s ostatními němec-kými dialekty v již dříve kolonizovaných oblastech.

Proč odcházeli boemios z vlasti? Pozemky se čím dál víc dělily mezi rodinné příslušníky, na některé nezbylo. Byla vysoká míra nezaměstnanosti. Narůstající industrializace způsobila, že ruční výrobky již nešly na odbyt. Vyšší demo-grafický růst zapříčinil nedostatek potravin. Přišla obdo-bí sucha a neúrody. Místní obyvatelstvo sužovaly vysoké daně a také dlouhá vojenská povinnost. Evropské vlády společně s kolonizačními společnostmi emigraci podpo-rovaly. Pozitivně působil i fakt, že brazilský císař Pedro II. byl synem rakouské princezny Leopoldiny.

Brazilská vláda podporovala příchod přistěhovalců na jih země, protože věřila, že jako vlastníci nové půdy ubrání svůj majetek a území před Španěly. Vládní sliby ale nebyly dodržovány a přistěhovalci se střetli s tvrdou realitou. Na rozdíl od jiných imigrantů byli boemios řemeslníci a děl-níci (kováři, tesaři, hrnčíři a kamenotepci). Domnívali se, že v oblasti, kam odchází řada lidí, bude jejich práce vy-hledávaná. Ale realita byla jiná. Museli se stát zemědělci, přestože neměli ani elementární znalosti agronomie. Ob-klopovalo je nebezpečí, které je udržovalo v neustálém napětí. Žili uprostřed divočiny, ohrožováni šelmami a tzv. indiány; bylo to v oblasti bez silnic, dalších komunikačních linií i bez dostatečné ochrany. Byly to dny, měsíce a roky bolestného a totálního odloučení a existenční úzkosti.

Tito boemios měli sice již zkušenost s nedostatkem potra-vin a dalších důležitých potřeb z Evropy, ale za oceánem neměli nikoho, koho by mohli poprosit o pomoc. Svoje problémy museli řešit sami. Tyto základní potřeby k přežití je nutily spolupracovat. V zemi jejich původu nebyly pa-nenské lesy jako v Brazílii. Co dělat s ohromnými stromy, které rostly na pozemcích, které měly být obdělány? Říká se, že boemios ztratili spoustu času během prvního jara a části léta, kdy čistili a klučili pozemky, ale nestihli zasít. Když přišla zima, docházely potraviny.

Přistěhovalci nepěstovali plodiny na prodej, ale výhradně pro vlastní potřebu. To je nutilo pěstovat všechno. Pře-bytečné produkty prodávali, protože potřebovali splácet svoje dluhy vládě či kolonizačním společnostem.

Kromě zemědělství chovali i hospodářská zvířata: skot pro maso a na práci, vepře na maso a tuk, koně na přepravu, králíky, slepice, krocany, holuby, kozy atp.

Nástroje a nářadí k práci vyráběli samotní profesionálové

z řad přistěhovalců. Práce byla rozdělena výhradně mezi členy rodiny. Zaměstnance měli pouze v případě nemo-ci či smrti některého z příbuzných. Otec zastával nejtěžší práci. Matka zase domácí práce, starala se o děti, o zahra-du, pomáhala při kácení lesa a při práci se zvířaty.

Přistěhovalci pracovali ve třech sektorech:1. Těžba kamene a dřeva, pěstování plodin a chov zemědělských zvířat. Produkovali to nejnutnější k přežití, vyměňovali či prodávali přebytky.2. Ruční řemeslná výroba – truhlářství, kovářství, sedlář-ství, koželužny, ševcovství a krejčovství. Pracovali výhrad-ně na zakázku.3. Obchod s výrobky, které v dané oblasti nebyly dostup-né – sůl, rafinovaný cukr, káva, látky, zinek a železo. Tady měli důležitou roli obchodní cestující, kteří zároveň kupo-vali a prodávali přebytky (tuk, vejce, máslo, fazole) a zpro-středkovávali zprávy mezi jednotlivými koloniemi.

Přebytečné produkty si zpočátku místní vyměňovali mezi sebou. Později se začalo s výměnami v rámci regionu. Vznikaly tak družstevní záložny. Tento systém přilákal zá-jem místní populace. V roce 1902 v Linha Imperial vznikla první družstevní záložna, Caixa Rural, vůbec první v Jižní Americe. Na jejím založení měl zásluhu farář Theodor Am-stad. Další záložny, které v okolí vznikaly, nebyly úspěšné. Ale Caixa Rural odolala všem vnějším tlakům a díky vedení boemios a jejich potomků přinášela zisky.

Jak vypadalo v té době školství? Přistěhovalci posílali své děti do školy, přestože chodily na vyučování bosy a pro-stě oblečeny. Neměly aprobované učitele, ti se vybírali vždy z komunity. Z počátku se vyučovalo pouze německy, až později se začalo s výukou portugalštiny. Děti se uči-ly čtení, psaní, portugalštinu, matematiku (hlavně počty zpaměti). Dále pak geometrii, aby uměly měřit pozemky, studovaly historii, zeměpis, zpěv a hudbu a rovněž ná-boženství. Bylo zásluhou učitelů, že oblast měla kulturní zázemí.

Boemios měli v oblibě kulturní spolky, které vznikaly kvůli potřebě společného setkávání komunity, ale také v období konfliktů jako prostředek ochrany (např. na konci 19. stole-tí v ozbrojeném sporu monarchistů a republikánů krátce po vyhlášení republiky). Vznik, organizace a údržba spolků všech typů, dokonce i veřejných prostranství i náměstí byla zprostředkována samotnými přistěhovalci, jako např. ná-městí Theodora Amstada či kostel svatého Lorenze v Linha Imperial. Boemios využili příjmů z prodeje lístků na divadelní představení, aby tím přispěli k financování stavby kostela.

V komunitách boemios nikdy nechyběly hudební sku-piny. Hudebníci měli dobrou pověst a jejich hudební vystoupení byla známa svou kvalitou. Když v jiné kolonii

Letem světem | Boemios (přistěhovalci ze Sudet) v brazilském městě Nova Petrópolis


lete

m s

věte

m

neměli skupinu, pozvali boemios, kteří překonávali dlou-hé vzdálenosti na koni, aby zahráli při oslavách inaugura-ce kostelů a při dalších různých oslavách.

Nechyběly též pěvecké sbory. Mohlo existovat místo bez školy či kostela, ale sbor nikdy nechyběl. Jejich cílem bylo zpříjemňovat život komunity, zejména při slavnostních příležitostech. Kdokoliv mohl být členem jakéhokoliv spolku či sboru. Všechny tyto spolky měly přísně respek-tované statuty. Když vypršel mandát ředitele spolku, ko-naly se volby. Noví zástupci se mohli chopit funkce bez ja-kýchkoliv obav. Problémy se řešily výhradně uvnitř spolku, což ukazovalo na velkou samostatnost komunity. Taktéž neexistovaly obavy z nedostatku státních dotací. Finanční prostředky spolky získávaly z členských příspěvků.

Od příchodu prvních boemios uplynulo 140 let. Jak vypa-dá situace dnes? Pokračuje se v tradici hudebních těles, která existují dodnes a jsou nezbytnou součástí místních kulturních akcí, i když již nejsou tvořena výlučně potomky boemios. Udržela se tradice pěveckých sborů, které jsou přítomny na mších, na pohřbech a na setkání sborů.

Caixa Rural, první družstevní záložna v Jižní Americe (*1902), existuje dodnes pod jménem Sicredi. Tento fi-nanční systém se rozšířil i do ostatních brazilských států. Díky této organizaci získala Nova Petrópolis titul „kolébka družstevních záložen“.

V obci Linha Imperial vznikl roku 1987 taneční soubor Böhmerlandtanzgruppe. V Linha Brasil zase roku 1990 ta-neční soubor inspirovaný českým folklorem s názvem Sonnenscheintanzgruppe. Při výběru názvu souboru, krojů a tanečního repertoáru se přihlíželo k historickým kořenům.

V roce 1992 navštívili Nova Petrópolis krajané z Buenos Aires. Při té příležitosti byla v Linha Imperial založena

krajanská organizace Freundeskreis Sudetenland s 43 čle-ny. V roce 1995 Böhmerlandtanzgruppe zorganizoval první setkání Vzpomínání v Linha Imperial a Sudetenfest. Samotní členové skupiny začali se znovuobjevováním zapomenutých kořenů a rodinných tradic. Vzpomínalo se na původ českých předků, na jejich životní osudy, starosti a zásluhy. Při té příležitosti byla vystavena spousta dobo-vých předmětů a dokumentů. Taneční soubor představil české a německé tance a divadelní hru, jejíž autorem byl Alberto Hillebrand.

V roce 1998 asociace Freundeskreis Sudetenland a Böhmerlandtanzgruppe z Linha Imperial, spolek vede-ný Adélií Hillebrandovou, neoficiálně navštívily Německo a Českou republiku. V České republice se Brazilci dostali na místa, odkud emigrovaly rodiny Neumann, Hillebrand, Krauspenhar a Thiele. V Hrádku nad Nisou bylo uspořádá-no setkání se členy klubu, kteří hovořili německy.

V roce 2006 vznikl v Linha Imperial a Nove Colónias turis-tický okruh, jehož cílem je ukázat život boemios v Nova Petrópolisu. Okruh zahrnuje pět míst:

• Muzeum rodiny Alberta Hillebranda, kde jsou vystave-ny osobní předměty, nábytek a dokumenty sudetské rodiny.

• Mlýn a pila, též patří rodině Hillebrandových.

• Kamenný dům rodiny Altreiderových, bývalý koloniál a tančírna, kde se konaly svatby a bály.

• Hospodářská usedlost rodiny Hillebrandových a Ja-hnových. Veřejnosti je představena rodinná historie pana Jahnela na základě dopisů a fotografií, které za-chycují jeho cestu do Brazílie. Cestu podnikl sám, neboť zbytek jeho rodiny mohl přicestovat až mnohem poz-ději. Zde se veřejnost může seznámit s životem země-dělců a ochutnat místní speciality.

• Prodejna výrobků z šípkových růží. Růže byla považová-na za symbol boemios.

Práci na poli zastávala celá rodina, včetně dětí V komunitě boemios byla spousta výborných muzikantů, kteří hráli v kapelách při různých oslavách

lete

m s

věte

m



Krajané z Nova Petrópolis a z Porto Alegre na společném setkání

Vzájemné kontakty mezi Českou republikou a Nova Pe-trópolisem pokračují i nadále. V roce 2007 se partnerským městem Nova Petrópolisu stal Jablonec nad Nisou a ta-neční skupina Nisanka z Jablonce se představila v Nova Petrópolis na místním Mezinárodním folklorním festivalu. Téhož roku začala česká vláda vysílat do Nova Petrópo-lis uučitele českého jazyka, který zde působí vždy v dru-hém pololetí.

V roce 2008 navštívilo několik obyvatel Nova Petrópo-lis Českou republiku, konkrétně místa, odkud pocháze-li boemios (Liberec, Jablonec nad Nisou, Turnov, Nový Bor, Hejnice, Dětřichov, Chřibská atp.). Mohli nahlédnout i do pražských archivů, kde našli dokumenty, týkající se jejich rodin (Hillebrand, Oppitz, Thiele, Krauspenhar, Waz-lawick, Ullmann, Krause, Kny). Po jejich návratu byla zalo-žena Asociace potomků přistěhovalců z Česka, která má dnes třicet členů a v jejíž stanovách se můžeme dočíst: Má chránit, udržovat a pěstovat historii, kulturu, jazyk a zvy-ky předků, kteří přišli do Brazílie z území dnešní České republi-ky. Rozvíjet výměnu v oblasti kultury, turismu a ekonomiky se zemí původu. Identifikovat a sdružovat potomky imigrantů z Česka, kteří žijí v jiných městech a státech Brazílie. Podněco-vat studium, výzkum a šíření informací o přínosu a vlivu čes-ké kultury. Šířit a stimulovat výuku českého jazyka a dialektu böhmisch. Napomáhat při obnovování a zachovávání kul-turního dědictví. Organizovat kurzy a přednášky.

Ve vzájemných návštěvách a v pořádání kulturních akcí se pokračuje i nadále. Uveďme zde například letošní návště-vu Nisanky v Nova Petrópolis, studium češtiny v Dobruš-ce, vystoupení dívčího pěveckého sboru Meninas Canto-ras de Nova Petrópolis v České republice. Nova Petrópolis navštívil fotograf Jindřich Štreit, který zde fotografoval krajany. V letošním roce členové Asociace potomků při-stěhovalců z Česka připravují dokumentární film o kraja-nech. V plánu jsou další kontakty mezi Nova Petrópolis a kolébkou krajanů, Českou republikou. Podle slov Adélie Hillebrandové, jíž vděčím za pomoc na přípravě tohoto článku, Brazílie a Česká republika jsou a vždy budou spo-jeny pevným přátelstvím.


lete

m s

věte

m


V rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí probíhá každoročně od roku 2006 jazykově metodický kurz českého jazyka jako cizího jazyka pro vyučující z krajanských komunit. Kurz zajišťuje Univerzita Karlova, Ústav jazykové a odborné přípravy (UK ÚJOP). Celková hodinová dotace je 60 vyučovacích jednotek po 45 minutách. Na některé z nich se účastníci dělí do dvou skupin. Po absolvování přednášek a se-minářů kurzu účastníci obdrží certifikát.

V roce 2008 převzalo kurz studijní středisko UK ÚJOP Pra-ha Hloubětín a stala jsem se jeho koordinátorkou. V pří-spěvku přiblížím, o co se snažíme a jaký je tento specifický jazykový projekt.

Cizí češtiny jako jazyk

V běžných kurzech učíme metodiku češtiny jako cizího jazyka české učitele1 působící v České republice, anebo bohemisty působící na zahraničních pracovištích. Ani jed-nu skupinu nelze paušalizovat a zjednodušovat. Nicméně u obou těchto skupin lze při výkladu metodiky vyjít z urči-tého obecného předpokladu jako východiska.

Třetí skupina, kterou tvoří právě „krajané“, je o dost složitěj-ší. V první řadě ne všichni účastníci kurzu jsou učitelé. Kurz má mimo jiné napomoci rozvoji češtiny v krajanských komunitách zejména tam, kde učitel nebo učitelka není. Jedná se však také o češtinu jako takovou. Slovní hříčka, kterou jsem zvolila jako název této části textu, naznaču-je, že také „čeština“, kterou jednotliví účastníci kurzů po-užívají, není jedna. Nechci tvrdit, že v České republice se mluví jednou češtinou. Situace krajanů je však úplně jiná. Zatímco jedni mluví češtinou v podstatě korespondující se situací v České republice, jiní používají dialekt svých předků, popřípadě slovní obraty, které aby u nás už člověk

pohledal. Další dvě skupiny tvoří ti, kdo mluví česky, ale čeština je jejich druhým, případně i dalším jazykem, a ti, kdo se češtinu učili/učí jako vyloženě cizí jazyk.

Jedná se o poměrně citlivou otázku, kterou je nutné při přípravě kurzu brát v potaz. Čeština je pro mnohé krajany součástí kulturní i osobní identity. Vzhledem k tomu, že krajané přijíždějí skutečně z celého světa, je také tato vý-měna „českých jazyků“ velmi poutavá.

Obecná představa „krajanů“ je v naší společnosti poměr-ně mlhavá (a to je snad ještě eufemismus). Jako by krajan-ské záležitosti byly otázkou Rakousko-Uherska, případně první republiky, k čemuž zřejmě vybízí trochu také ozna-čení „krajan“, které nepůsobí právě nejmoderněji. Pováleč-ná diaspora je nazývána „emigranty“. Toto slovo obsahu-je velmi různé konotace. O lidech odcházejících po roce 1989 jako by se ani nevědělo.

Při letošní návštěvě Senátu nás pan senátor Tomáš Grulich upozornil, že Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahra-ničí používá termín „Češi žijící v zahraničí“ namísto „krajané“. To, myslím, ne všechny účastníky našeho kurzu nadchlo. Zmíněný termín se však velmi hodí především pro „pore-voluční krajany“, kterých, jak se také při malém průzkumu v Senátu ukázalo, je mnohem více, než by člověk očekával.

I v krátké tříleté zkušenosti s kurzem se projevuje tenden-ce, že posledně zmiňovaná skupina krajanů má zájem o metodický kurz.

Jak učit češtinu a o češtině?

Jednotliví účastníci kurzu pocházejí z rozmanitých záze-mí, jednak jejich komunity, jednak oni sami jako individu-ality mají rozdílnou historii, přístup, problémy i požadavky a cíle. Hlavním úkolem kurzu je metodicky zájemce vyba-vit k tomu, aby mohli lépe vyučovat češtinu, v primárním pojetí češtinu jako jazyk cizí.

Z nástinu uvedeného v předchozí podkapitole je zřejmé, že míra této cizosti je variabilní. Naši účastníci učí celou škálu zájemců: od cizinců přes lidi, kteří chtějí vylepšit svou domácí rodinnou češtinu, až po děti, které pocházejí

Krajané v Praze (jako) domaKe kurzu metodiky výuky českého jazyka pro vyučující z řad krajanůDana Hůlková Nývltovávedoucí dalšího vzdělávání pedagogů, Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy

Letem světem | Krajané v Praze (jako) doma

lete

m s

věte

m


1| V rámci genderové spravedlnosti, pokud používám singulár, uvádím jak variantu maskulina, tak variantu feminina, v plu-rálu pak používám univerzálně pouze maskulinum v rámci zachování soudržnosti textu.

z bilingvních rodin, nebo doma mluví pouze česky.

Kurz je třeba postavit tak, aby pokryl co možná nejširší škálu požadavků a očekávání posluchačů. Na základě in-formací z přihlášek účastníků se snažíme s naším týmem přednášejících zacílit náplň kurzu, případně tým rozšíříme o odborníka/odbornici na další vyžadované téma.

Vzhledem k tomu, že se jedná o kurz metodiky výuky ja-zyka jako prostředku lidské komunikace, tvoří jeho kostru výuka řečových dovedností, tedy technik, jak kterou do-vednost (mluvení, poslech s porozuměním, čtení s poro-zuměním a psaní) co nejefektivněji a také nejpřitažlivěji učit. Každoročně se také zaměřujeme na materiály k výuce češtiny, a to jak výrobu vlastních pracovních listů a principy, které je dobré uplatňovat při jejich tvoření, tak na existující a nově vycházející učebnice češtiny a podpůrné didaktic-ké materiály. Nemalý blok věnujeme výuce gramatiky – jak učit gramatiku, především složitější jevy, a také současným trendům v češtině samotné. Každý rok se dotýkáme pro-blematiky Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, ať už co se týče testování, nebo naplňování jednot-livých daných úrovní a jejich popisů.

Kromě toho je naší snahou zařazovat další semináře a ná-vštěvy pracovišť, které mohou být pro naše kolegy kraja-ny přínosné; v roce 2009 například celodenní seminář na e-learningovém pracovišti v Poděbradech, letos návštěvu Základní školy a Mateřské školy Petřiny-jih na Praze 6.

K výuce metodiky patří podle našich představ také mož-nost praktické návštěvy v hodinách češtiny jako cizího jazyka. Komplikací při naplňování tohoto cíle je, že kurz probíhá v době přelomu srpna a září, kdy téměř žádná pravidelná skupinová výuka češtiny jako cizího jazyka neběží. Přesto se nám každý rok daří možnosti náslechů v hodinách pro účastníky zajistit.

Někteří krajané, kterým se kurz líbil v předchozích letech, úspěšně projdou výběrovým řízením znovu. Zároveň vždy do kurzu přijdou jak zkušení učitelé, tak vyložení metodičtí nováčci. Je tedy třeba, aby kurz byl pokaždé nový, ale zá-roveň, aby nevypadla zásadní struktura a základní témata. Podařilo se nám vypracovat metodiku skladby kurzu, která umožňuje variabilitu učitelů a kombinaci základních témat v obměněné podobě s tématy vyloženě novými. Díky spo-lupráci mezi přednášejícími taková „pružná stabilita“ funguje, a tak se několikanásobní návštěvníci kurzu u nás, soudě pod-le jejich zpětných vazeb, nenudí.

Krajani2 a krajánci

Krajánek je vlastně velice pěkná zdrobnělina pro krajana a dalo by se tak mluvit třeba o malých dětech z českých

krajanských komunit. Zároveň je však už toto slovo význa-mově obsazeno, avšak již se téměř nepoužívá.

Právě takovými drobnými rozdíly a pozoruhodnostmi má za úkol se zabývat další složka našeho kurzu: praktická čeština. Nejedná se o čistě jazykovou výuku, ale o zamě-ření na obtížné jevy v češtině, jejich vysvětlení a procvi-čení, diskusi o nich, zajímavosti v oblasti lexika, gramatiky a syntaxe, a v neposlední řadě o metodiku češtiny v praxi.

Vyučující praktické češtiny také sestavují a organizují so-botní výlet, který je vždy kulturně a literárně ukotven. Mají připravený program literární, kulturní a hudební nejen v cíli trasy, ale i v autobuse. Zpáteční cesta se obvykle prozpívá.

Výlet je určitou spojnicí mezi samotnou výukou a dalšími aktivitami probíhajícími v mimovýukovém čase. Program je časově a energeticky velice náročný, protože denně, kromě neděle, obsahuje nějakou další aktivitu. Odpolední a večer-ní program není povinný, ale pokud není někdo nemocný, nebo nenavštěvuje například rodinu, všichni se účastní.

Návraty

Kurz nemá za cíl být pouze odborným sympoziem, jed-nou z jeho ambicí je také sbližovat lidi; jednotliví účastníci si vyměňují zkušenosti mezi sebou. Nejedná se o vedení řečí, ale o praktické informace o práci s komunitou, zalo-žení a financování České školy bez hranic, sdělování zku-šeností s učebními materiály. Všechny tyto aspekty jsou součástí kurzu jak v samotné výuce, tak mimo ni. Účastníci spolu bydlí v jednom hotelu, což jim dává další příležitost k setkáním a diskutování.

Tento kurz je pro nás prestižní záležitostí. Když se řekne pres-tižní záležitost, obvykle se s tím pojí především velké množ-ství stresu. To je pravda i v případě tohoto kurzu. Práce je to náročná, v jistém smyslu vyčerpávající, a opravdu hodně zá-leží na tom, aby kurz dobře dopadl. V kurzu se ovšem vždy vytvoří vysoce pozitivní atmosféra, jakási domovská komuni-ta, která zároveň intenzivně nabíjí energií. Na metodický kurz pro krajany se vždy těšíme a těší nás práce v něm. Jsme rádi, že se k nám účastníci chtějí vracet a vracejí, my se rádi vrací-me k nim a věříme, že i oni odjíždějí domů obohaceni.

2| Záměrně zde uvádím varietu krajani oproti krajané – v sou-vislosti s odkazem k jisté konzervativnosti části posluchačů.

Letem světem | Krajané v Praze (jako) doma


lete

m s

věte

m

Vlasta Smoláková (vpravo) při zahájení Filmového festivalu českých filmů v Krasnodaru 13. května 2010 společně s Irinou Treťjakovou, předsedkyní Českého klubu Mateřídouška

(na základě rozhovorů pořízených v květnu a červnu 2010 s PhDr. Vlastou Smolákovou, CSc.)

Koncem léta ukončila své tříleté působení ve funk-ci ředitelky Českého centra v Moskvě PhDr. Vlas-ta Smoláková, CSc., která se významným způso-bem zapsala do vztahů mezi oficiálními institu-cemi České republiky a potomky českých vystěho-valců v Rusku. Předtím, v letech 1996 až 2001, za-stávala funkci kulturní atašé na Velvyslanectví ČR v Moskvě. Postřehy o české kultuře v Rusku, o něž se s čtenářem nyní podělí, sahají však až do dob

jejích prvních studijních pobytů v polovině sedm-desátých let minulého století.

Já a Rusko

Co představovalo Rusko pro běžného občana Českoslo-venska v sedmdesátých letech minulého století, asi není třeba dlouze připomínat. Za to, že se můj vztah k němu začal i v této zjitřené pookupační situaci vyvíjet „vstříc-ným“ směrem, mohu poděkovat zejména svému středo-školskému profesorovi ruštiny. Vedle seznamování s díly velkých klasiků v nás neváhal podněcovat zájem o sou-časnou ruskou literaturu např. četbou knih Alexandra Solženicyna a dalších autorů, o kterých se sice u maturity

Vlasta Smoláková a její léta s českou kulturou i krajany v RuskuMarek A. Havlíček | krajanská komunita Kirillovka a Novorossijsk, Rusko

Letem světem | Vlasta Smoláková a její léta s českou kulturou i krajany v Rusku

lete

m s

věte

m


na jaře 1970 už nesmělo mluvit, kteří nás ale stačili, vedle Gogola, Čechova, Dostojevského či Bulgakova, neméně zaujmout a znepokojit. O ruskou kulturu jsem se tedy za-čala hlouběji zajímat již na střední škole.

Po maturitě na podzim 1970 jsem začala na Filozofic-ké fakultě Karlovy univerzity v Praze studovat divadelní vědu a dějiny umění. Zde jsem se setkala s vynikajícím teatrologem a pedagogem Milanem Lukešem, pod je-hož vedením jsem si v semináři brzy nahmátla směr, kte-rým jsem se v dalších letech vydala a věnovala mu i svoji diplomovou práci. Zajímalo mne zkoumání komunikace mezi jevištěm a hledištěm: porušování a posouvání vzá-jemných hranic a aktivní utváření vztahu mezi hercem a divákem. V tehdejším Československu nebylo mnoho příležitostí tyto problémy studovat, protože divadla ne-mohla oslovovat diváky otevřeně, viditelně; o součas-ných problémech s nimi komunikovala spíše pomocí náznaků, narážek, asociací a jinotajů. Právě v době, kdy jsem hledala vhodný materiál či objekt zkoumání pro svoji diplomku, se objevil na fakultě stážista z Moskvy, který přijel studovat české kulturní dějiny. Od něj jsem se dozvěděla o inscenacích režiséra Ljubimova v mos-kevském Divadle na Tagance, ve kterých neobyčejně vynalézavě a s obrovským ohlasem využívá apelativ-ních forem kontaktu s diváky. V době normalizace, kdy u nás byly zakázány všechny odborné divadelní časopisy a internet ani video neexistovaly!, jsme se o vrcholných projevech současného zahraničního divadla dozvídali především takto – z druhé ruky a spíše náhodou.

Podala jsem si tedy žádost o tříměsíční studijní stáž v Moskvě (do Sovětského Svazu bylo ročně vypsáno 120 míst, kdežto např. do Anglie pouze jediné) a 4. listo-padu 1974 jsem odletěla – jenže do Leningradu! Minis-terstvo školství patrně nezkoumalo konkrétní důvod mé stáže a nasměrovalo mne 700 km daleko od Moskvy! Jak se však na místě ukázalo, bylo to tak vlastně správně: v Leningradě na divadelní akademii LGITMiK1 jsem po-znala skvělé pedagogy i spolužáky, s nimiž spolupracuji dodnes, každý večer jsem seděla v nějakém hledišti, žasla nad úrovní tehdejšího ruského divadla a zároveň si inten-zivně „otevírala uši“ vůči ruštině.

Přes den jsem v divadelní knihovně studovala recenze, kritiky, rozhovory apod. o tvorbě Divadla na Tagance a zís-kávala si v předstihu představu a „vhled“ do jeho insce-nací. Když jsem se v polovině stáže přesunula do Moskvy a ocitla se – konečně! – na Tagance, byl to však zážitek, který nemohly sebelepší kritiky zprostředkovat! Na to slova nestačila! Musím ale uznat, že bez předchozí lenin-gradské průpravy, která mne uvedla do složitého ruského kontextu, bych jen stěží pronikla k podstatě naléhavé-ho, apelativního sdělení inscenací, které jsem zkoumala.

Diplomová práce, jež z toho všeho vznikla, měla velký úspěch. Bylo mi nabídnuto místo aspiranta a pokračovala jsem tedy ve studiu ruského divadla. V souvislosti s kandi-dátskou prací jsem absolvovala několik dalších stáží v Rus-ku a od roku 1979 jsem začala na katedře divadelní vědy také vyučovat.

Do Moskvy

Ještě před Listopadem 89 jsem pro své studenty hledala podněty v českém amatérském divadle, které bylo zají-mavější a svobodnější nežli „znormalizované“ divadlo pro-fesionální. Zde jsem se seznámila s mladým, mimořádně talentovaným režisérem Petrem Léblem. Právě on mi po „sametové revoluci“, když začal pracovat v profesionálním divadle, splnil můj dávný sen: přizval mne ke spolupráci jako svého dramaturga. V dubnu 1996 jsem letěla do Moskvy připravovat hostování Divadla Na zábradlí s Léb-lovou inscenací Čechovova Racka. Týmž letadlem tam letěl i právě nastupující český velvyslanec Luboš Dob-rovský. Nějak se o mně v Moskvě dozvěděl, pozval mne na kus řeči a, pro mne naprosto nečekaně, mi nabídl prá-ci kulturního atašé! Jak jsem později pochopila, hledal do svého týmu kromě školených „kariérních“ diplomatů také lidi, kteří se v ruském prostředí a konkrétní proble-matice pohybují a orientují coby zkušení odborníci. Na-bídku jsem po jistém váhání přijala, prošla aprobačním procesem a zaškolením na Ministerstvu zahraničních věcí a v prosinci 1996 nastoupila svoji diplomatickou misi v Moskvě.

Spektrum mojí činnosti bylo velmi široké: zahrnovalo oblast školství a tělovýchovy, vědu a výzkum, krajanskou problematiku, a také kulturu. Neboť při Velvyslanectví souběžně působilo České kulturní centrum, mohla být „naše kultura“ spíš jen třešničkou na dortu. Jenže díky mému odbornému zaměření a energii a díky vzácné podpoře humanitně vzdělaného pana velvyslance, s nímž jsme se ve výběru programu i hostů výborně do-plňovali, byly naše kulturní aktivity patrně dost nadstan-dardní.

Dvakrát do roka jsme pořádali týden české kultury. Tý-den na jaře byl pravidelně věnován literatuře a jeho významnou součástí byla překladatelská soutěž pro rus-ké studenty bohemistiky: úkolem bylo přeložit z češtiny do ruštiny zadaný umělecký text. Hned napoprvé v roce 1997 to byla povídka Oty Pavla Smrt krásných srnců, v dal-ších letech např. povídky Ivana Vyskočila, pohádky Ivana Martina Jirouse či jedno dějství z divadelní hry Pavla Lan-dovského Hodinový hoteliér. Vítěz vybraný profesionální


1| Leningradský státní institut divadla, hudby a kultury


lete

m s

věte

m

porotou, jež hodnotila práce bez znalosti jejich autorů, získal možnost bezplatné účasti na měsíčním kurzu češtiny v Poděbradech, realizovaném Ústavem jazyko-vé a odborné přípravy UK. Je potěšující, že všichni moji nástupci v Moskvě v pořádání překladatelské soutěže pokračovali, takže se letos konala „již tradičně“ počtrnác-té! Posledně překládanými autory byli Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík a Jiří Dědeček.

Velká „díra“ či „mezera“ zela na konci devadesátých let také na regálech s českou literaturou v odborných knihovnách bohemistických pracovišť v Rusku; o běž-ných, veřejných knihovnách ani nemluvě. Vinou Srpna 68 bylo u nás přerušeno vydávání kvalitní české literatu-ry, zásluhou Listopadu 89 zas ochably vzájemné česko-ruské kulturní vztahy.

Hned v roce 1997 se nám díky pochopení ředitelky Od-boru umění a knihoven Ministerstva kultury Ing. Petrové podařilo získat pro ruské odborné knihovny přes čtyři sta nových českých publikací. A díky zřízení grantů Minis-terstva kultury, určených na překlady české literatury do cizích jazyků, jsme od téhož roku iniciovali celou řadu rus-kých překladů české prózy a dramatu. Až do dneška takto vyšlo na třicet titulů!

Krajané

V říjnu 2000, v předposledním roce svého působení ve funkci kulturní atašé, mi tehdejší pan velvyslanec Jaro-slav Bašta postoupil dopis, zaslaný našemu zastupitel-skému úřadu od Zinaidy Trendy, předsedkyně českého krajanského spolku Nazdar z Novorossijska. Z něj jsme se dozvěděli, že na pobřeží Černého moře, v okolí No-vorossijska žijí už 130 let naši krajané, kteří chtějí s vlastí svých předků znovu navázat kontakty, násilně zpřetr-hané v době sovětských represí. A že mají zájem o naši pomoc při obnově a rozvíjení českých tradic a kultury. Přiznávám, že až do tohoto okamžiku jsem o Češích, kte-ří mají moře, neměla vůbec tušení! Zalíbil se mi název jejich spolku „Nazdar“, ihned jsem jim odpověděla a už v listopadu 2000 jsem se za nimi v doprovodu své kole-gyně konzulky S. Šimkovičkové, která předtím pomáhala organizovat repatriaci krajanů z Kazachstánu, vypravila. Jak se na místě brzy ozřejmilo, neměli tito kavkazští kra-jané zájem o hromadný návrat do Čech. Chtěli s námi vskutku především navázat kontakt a probrat možnosti naší pomoci a spolupráce. Během dvou dnů jsme stihli navštívit několik vesnic, které zde Češi založili, viděli hřbi-tovy plné českých náhrobků a hlavně poznali spoustu skvělých, pracovitých a pohostinných členů současné české krajanské komunity. Zvláště působivé bylo večer-ní setkání v bývalém českém kostele v osadě Kirillovka, kde žije dosud pohromadě nejvíce potomků původních

Čechů, a proto i jejich zájem o obnovu českého jazyka zněl nejupřímněji.

Na naši první průzkumnickou cestu navázaly v těsném sledu další návštěvy: Zinaida Trenda si z Moskvy odvezla množství nejrůznějších studijních a propagačních ma-teriálů o České republice, jazyce i kultuře a informace o formách a možnostech pomoci MZV ČR krajanským komunitám. Na jaře 2001 zavítal do Novorossijska vel-vyslanec Jaroslav Bašta s chotí a krajané si získali ne-jen jeho srdce, ale i konkrétní podporu: při jednání na místním magistrátu se zasadil o pronájem prostor pro budoucí České centrum v Novorossijsku, které se tam nachází dodnes. V červnu 2001 jsem pro výpravu ke kra-janům získala moskevský štáb České televize a tehdejší zpravodaj Martin Jazairi o nich natočil větší reportáž. Už v létě 2001 se Zinaida Trenda z osady Gajduk a Irina Treťjaková z Kirillovky zúčastnily Letní školy češtiny pro krajany v Dobrušce. A na podzim 2001 se s podporou grantu vydala za krajany skupinka členů Společnosti pro studia člověka z Brna s fotografy Jindřichem Štreitem a Martinem Sedláčkem, kteří svůj projekt o rok později završili velkou fotografickou výstavou a publikací Daleko od domova (vyd. 2002).

Na žádost krajanů jsme pro komunitu začali hledat učitele češtiny. První vlaštovkou byla erudovaná moskevská bo-hemistka Irina Gerčiková, která byla ochotna v době let-ních prázdnin 2001 dobrovolně prověřit zájem a motivaci krajanů ke studiu rodného jazyka (a mimo výuku zčásti těžit z blízkosti moře).

Na základě sugestivního článku ČTK Vlast na nás zapo-mněla..., uveřejněného v Lidových novinách, se v téže době ozval kantor a novinář Ivo Mička z Rakovníka a na-bídl se coby „misionář“ vyučující češtinu. Na zajišťování jeho měsíční mise se už podílel můj nástupce v Mosk-vě Zdeněk Okůnek. Že proběhla v roce 2002 s celkově zdárným výsledkem se lze dozvědět z knihy I. Mičky Z Rakovníka k ruským Čechům (vyd. 2003), která v širším zá-běru ( jistěže s nezbytnou dávkou subjektivity), názorně přibližuje problematiku krajanů na Kavkaze.

Všechny uvedené kroky byly důležitým základem pro zá-sadní pokrok v činnosti krajanů v Novorossijsku: od září 2003 bylo pro tuto komunitu Domem zahraničních služeb v Praze vyčleněno místo oficiálně vyslaného, placeného učitele češtiny. Přibližně tou dobou navštívil Novorossijsk také ředitel Odboru kultury a krajanských vztahů MZV Zde-něk Lyčka, který přislíbil předsedkyni spolku Nazdar Z. Tren-dě finanční podporu pro vznik Českého centra a svůj slib také splnil.

V mezičase, tedy v období do září 2007, kdy jsem se do



lete

m s

věte

m

Moskvy vrátila ve funkci ředitelky Českého centra, jsem s krajany z Novorossijska nadále udržovala lidské a přá-telské kontakty: ráda jsem jim v rámci svých možností pomáhala zjišťovat a zajišťovat různé věci (např. podmín-ky a možnosti studia jejich dětí v ČR), s radostí jsem se s nimi potkávala během jejich pobytu v ČR. Zároveň jsem nerada, leč nezbytně vnímala na můj vkus nepřijatelně „dryáčnické“ způsoby a záměry předsedkyně spolku Na-zdar Zinaidy Trendy, až jsem se od její činnosti nakonec zcela distancovala. V konfrontaci s ní jsem upřímně pod-pořila po mém soudu správné, konstruktivní řešení vypja-té situace, k němuž dospěla vzdělaná a nezištná Irina Treť-jakovová z Kirillovky: založit druhý, na Nazdaru nezávislý krajanský klub Mateřídouška. Vznikl přirozeně ze skupinky zájemců o češtinu, které začala Irina už v roce 2002 ve formě Nedělní školičky u sebe v obýváku učit základům českého jazyka.

Jako ředitelka Českého centra jsem krajany takříkajíc „ne-měla v popisu práce“: tato povinnost zůstala administra-tivně, i po zrušení funkce kulturního atašé v roce 2007, na Velvyslanectví ČR. V rámci svých „kulturních misí do pro-vincie“ jsem ale mohla podporovat činnost klubu Mate-řídouška v jeho kulturním snažení: v listopadu 2008 jsme společně, já, Irina Treťjaková a tehdejší učitel češtiny Mar-tin Horn, oficiálně navštívili magistrát Novorossijska a uči-nili pokus dohodnout se na společné organizaci Dnů čes-ké kultury v Novorossijsku: „zájem“ místních zastupitelů byl ale natolik formální, že jsme rychle pochopili, že tudy cesta nevede.

S Mateřídouškou a s jejími spřízněnými spojenci jsme proto po tři roky samostatně vymýšleli a realizovali Dny české kultury: k průkopnické Kirillovce (2008) se v květ-nu 2009 přidal Filmový klub v Krasnodaru a letos se k nim připojilo i kino Neptun v Novorossijsku! Podařilo se nám zde představit krajanům významné a zajímavé hosty – z Moskvy a poté i z Prahy: v květnu 2009 to byla spisovatelka a publicistka Lenka Procházková, letos pís-ničkář, spisovatel a předseda českého PEN-klubu Jiří Dědeček. Obě strany byly nadšeny a věřím, že na tak vřelé přijetí a prezentaci české kultury navzájem neza-pomenou.

Během těchto návštěv a řady dalších setkání s krajany všech generací jsem si uvědomila, jak vzácná je to příle-žitost a jak důležité je ochraňovat a podporovat vše, co v těchto vzdálených končinách zůstalo z místní české kultury živé. Stejně jako je důležité nedovolit zneužívat tohoto dědictví a bohatství k tomu, aby se jménem české kultury a na její úkor někdo obohacoval či si upevňoval své politické pozice.

Můj vztah k „mým“ krajanům u Černého moře už nemů-že být jiný nežli hluboce osobní. Ve chvíli ukončení své působnosti v Českém centru v Moskvě, odkud jsem jim mohla v lecčems pomáhat a snad i pomáhala, mám dobrý pocit ze situace, která se v průběhu celého dese-tiletí zřetelně vyhranila. Dnes jsou jasně vidět místa, kde česká kultura skutečně vzkvétá, a stejně tak prostory, kde jde o něco jiného. Živí lidé, skuteční nositelé češství sami nejlépe vědí, kdo a co pro ně dělá, kdo čemu ve skuteč-nosti pomáhá. Je výborné, že Dny české kultury, tak jak je v posledních několika letech organizuje Český klub Ma-teřídouška, vycházejí z upřímného zájmu o to, aby vazby mezi současnou českou kulturou a živými krajany byly opravdové a poctivé. A pokud se mohou krajané při růz-ných příležitostech potkávat s pozoruhodnými lidmi z je-jich původní vlasti, dává to celému snažení další rozměr a motivaci.

Čas je neúprosný a některá moje nezapomenutelná lid-ská setkání s nejstaršími z českých krajanů na černomoř-ském pobřeží už se mohou opakovat jen na „krchově“, jak zde všichni svorně říkají hřbitovu. O to důležitější je, aby si také jejich vnuci a pravnuci uchovali povědomí o svých českých kořenech a na jejich základě rozvíjeli to nejlepší, co se ukrývá pod pojmem „česká tradice“. Ne-únavná, promyšlená, rozmanitá činnost Českého klubu Mateřídouška v Kirillovce dává nejen naději, ale také dal-ší a další konkrétní důkazy, že se toto poslání naplňuje. Díky konkrétním lidem, kteří nezištně a vytrvale dělají svoji „drobnou práci“.



lete

m s

věte

m

Můj malý čínský obrázkový slovník

Na katedře češtiny Pekingské univerzity za-hraničních studií probíhá nejenom výuka pregraduálního a postgraduálního studia, ale v každém školním roce se realizují i zajímavé projekty, které jsou součástí vědecko-výzkum-né činnosti. Posledními a tedy nejnovějšími počiny katedry češtiny na Institutu evropských jazyků a kultur jsou dva česko-čínské obráz-kové slovníky, které jsou nyní také v nabídce specializovaných knihkupectví, a tak se český jazyk dostává do povědomí mnoha zájemců o evropskou kulturu.

Slovníky jsou obrázkové, s ilustracemi, které zachycují současný svět kolem nás, čemuž odpovídá i slovní zásoba. Tyto nové materiály nejsou pouhými slovníky, ale můžou být i doprovodným výukovým materiálem, zvláště slovní zásoby, která je základním kamenem cizojazyčného vyu-čování.

Na jaře letošního roku byl dokončen rozsahem menší Můj dětský obrázkový slovník a titul napovídá, pro koho je převážně určen. Obsahuje 1400 slov, která jsou pre-zentována v 70 větších obrazech ilustrujících předměty nebo aktivity vztahující se k určenému tématu. V každé kapitole je uvedeno asi 15–20 slov spolu s frázemi frek-ventovanými v dané komunikativní situaci.

Stránky jsou kompozičně doplněny sériemi malých ob-rázků, které nejenom obohacují slovní zásobu daného tématu, ale mohou být využity jako konverzační cvičení.

Každé téma je doplněno třemi doplňkovými aktivitami, které přesahují rámec běžného slovníku. První se jmenuje

Procvič si tento rozhovor. V krátkém dialogu se vyskytují slova daného tématu, která jsou prezentována v určitém kontextu, v určité komunikativní situaci. Druhá aktivita s názvem Jak se to řekne čínsky/česky? uvádí užitečné frá-ze každodenního života, které lze uplatnit v rozmanitých situacích, a tím nejsou omezeny jen na jedno dané téma. Třetí v řadě je Gramatická část. Zde jsou prezentovány základní gramatické struktury s jedním nebo dvěma pří-klady, které opět svým obsahem zapadají do daného té-matu. Gramatická část však vychází více z gramatických struktur čínštiny.

Slovník je vybaven moderním technologickým zařízením, které tuto knihu posunuje mezi auditivní pomůcky. Zá-jemci si mohou zakoupit i přenosné a velmi lehké zařízení, které tvarem připomíná tužku nebo pero. Tato pomůcka dává slovníku zvukovou podobu, neboť přiblíží-li se hrot daného zařízení k českému nebo čínskému textu, ozve se jeho zvuková podoba.

Uživatel tak vizuálně vnímá obraz předmětu spolu s jeho psanou podobou a při dotyku speciálního zařízení daný výraz navíc slyší, což výrazně přispívá k efektivnímu zvlád-nutí cizího jazyka.

Svým rozsahem je první slovník menší a částečně odráží svět dětí. Základní slovní zásoba, vztahující se ke každo-denním situacím, je shodná pro oba slovníky.

Můj čínský obrázkový slovník, který byl vydán letos na pod-zim, je obsahem i rozsahem mnohem obsáhlejší.

Tento slovník je určen dospělým zájemcům a v 15 tema-tických jednotkách je pomocí ilustrací i fotografií zobra-zeno 142 grafických námětů. Je zde uvedeno více než 4 000 slov.

Obrázkové česko-čínské slovníkyEva Roubaloválektorát Peking, Čína

Letem světem | Obrázkové česko-čínské slovníky

lete

m s

věte

m


Je zde zachycen nejen současný život v Číně (jak se bydlí, studuje, pracuje, jak lze trávit volný čas), ale také typické čínské zvyky a tradice, například čínské čajovny, peking-ská opera, čínské obřady a obyčeje spolu se stručným historickým přehledem. Je to jakýsi průvodce čínskou kulturou.

Slovník však uvádí slovní zásobu popisující kulturu „zá-padní“, takže vybraná slovní zásoba vychází z obou ja-zyků. K popisu jednotlivých obrazů často nestačí pouze jednotlivá slova, proto jsou uváděna i celá slovní spojení charakterizující tematické scény a situační kresby.

Můj čínský obrázkový slovník má také verzi on-line, kde se slovní zásoba procvičuje formou různorodých aktivit, kte-ré počítačová technologie umožňuje.

Na konci obou slovníků je český abecední slovníček, který zahrnuje pinyin, čínské znaky a číslo stránky, kde je daný výraz uveden, aby tak uživatel snadno našel hledané slo-vo v určitém kontextu.

Oba slovníky se dají využívat nejenom ke studiu slovní zá-soby, ale zároveň jsou moderními studijními pomůckami. Záměr tvůrců přímo spojit slova, případně výrazy, s ozna-čovaným předmětem či situací umožňuje lépe slovní zásobu zvládnout a adekvátně ji používat. Nezanedba-telným přínosem je těsné spojení jazyka s odpovídajícími kulturními podněty. Tento slovník má jistě předpoklady stát se přínosnou studijní pomůckou pro českého i čín-ského studenta.

Výběr témat určil materiál Všeobecný vyučovací program pro mezinárodní výuku čínštiny čínské státní instituce Hanban, která tvorbu a vydání těchto dvojjazyčných slov-níků finančně podpořila.

V pátek 24. září 2010 úspěšně proběhl další ročník Slezské noci vědců. Do tohoto projektu, který v rámci celé Evropské unie podporuje popularizaci vědy, se letos zapojilo i bohe-mistické pracoviště Institutu slavistiky Neofilologické fakul-ty Slezské univerzity v Sosnowci.

Účastnila jsem se programu jako lektorka českého jazyka spolu s kolegyní dr. Izabelou Mroczek. Hlavním cílem naší prezentace „Co by řekl Krteček, kdyby uměl mluvit“ bylo uká-zat zábavnou formou zájemcům o český jazyk a českou kul-turu charakteristické rysy češtiny a zároveň nejdůležitější roz-díly mezi češtinou a polštinou. Paní dr. Mroczek šťastně zvo-lila jako prezentační materiál ukázky z nesmírně populár-ních českých Večerníčků. Po promítnutí každé pohádky ná-sledoval výklad zaměřený na jednotlivé jazykové problémy. Poté proběhla diskuse s účastníky. O tom, že program zaujal, svědčí jak velký počet účastníků včetně dětí, tak i okolnost, že skončil mnohem později, než jsme předpokládali; zájem o diskutovaná témata byl totiž mimořádně velký.

Úspěšný průběh letošní Noci vědců na bohemistickém pracovišti Institutu slavistiky byl patřičně oceněn i vede-ním Slezské univerzity v Katowicích. Dostalo se nám jako organizátorům poděkování od paní prorektorky pro styky se zahraničím prof. Barbary Kozusznik.

Slezská noc vědců s KrtečkemEva Pallasoválektorát Katovice, Polsko

Cześć

GlosaKrteček a jeho přátelé

Letem světem | Obrázkové česko-čínské slovníky


lete

m s

věte

m

Primus. První. Ten nejlepší.Vzdělat a vychovat takového studenta je jistě vý-zvou pro každého učitele.Při představě, že to má zvládnout za šest semest-rů, se mu kantorské vlasy začnou ježit na hlavě.

Boloňská reforma přišla s pozitivním programem, který měl přispět k internacionalizaci studia a kladl si za cíl vy-chovat na vysokých školách bakaláře, kteří by po třech le-tech byli schopni úspěšně nastoupit do praxe.

Takový studijní program možná v některých oborech vede k žádoucímu výstupu. Kdo se ale učil cizí jazyk, ví, že k jeho zvládnutí je zapotřebí nejen teorie, nýbrž i jeho praktické užívání, čili pobyt v příslušné zemi. Na takový ovšem, paradoxně k boloňským snahám o internaciona-lizaci, při tříletém studiu prostě není čas.

V mimořádně ožehavé situaci se pak ocitnou takové jazy-ky, kde vysokoškolské studium začíná od nulových před-chozích znalostí. Do této kategorie spadají mj. také obory západní slavistiky (na Institutu pro slavistiku při Univerzi-tě Lipsko budeme konkrétně hovořit o polštině a češtině).

Univerzita totiž není ani nepustilovská „nalejvárna“, ani ja-zyková škola: studenti musejí zvládnout vysokou teoretic-kou úroveň v příslušných odborných předmětech, takže na praktický jazykový výcvik mají už jen velmi omezenou hodinovou dotaci – v prvních semestrech šest hodin týd-ně, později ještě méně. Za těchto podmínek můžeme vy-chovat v ideálním případě skvělé odborníky v jazykovědě či vědě literární, mluvní pohotovost a komunikativnost budou ale asi za znalostmi spíše pokulhávat.

Neblahý stav, uvážíme-li, že Sasko má jako jediný spolko-vý stát hranici jak s Polskem, tak s Českou republikou, čili orientace na praktické používání příslušného jazyka se bezprostředně nabízí.

Kromě běžných způsobů, jak bakalářské studium oboha-tit o praxi (letní školy a kurzy, prázdniny trávené v zahrani-

čí, přerušení studia za účelem pobytu v cílové zemi, ma-gisterské studium atd.) se tedy hledalo trilaterální řešení, které by boloňský model smysluplně, kompetentně, ale také kontrolovatelně doplnilo.

Příležitostí, jak bakalářské studium prodloužit alespoň o rok, a navíc umožnit studentům praxi v zemi cílové-ho jazyka, se ukázal čtyřletý studijní program Bachelor-Plus (původně pod názvem Primus), který vyhlásil DAAD (Deutscher Akademischer Austausch Dienst) a který je fi-nancován Spolkovým ministerstvem pro vzdělání a vý-zkum (Bundesministerium für Bildung und Forschung).

DAAD tedy nabídl univerzitám možnost vypracovat kva-litní projekt a ucházet se o schválení bakalářského studia prodlouženého o jeden rok a jeho financování.

Institut pro slavistiku při Univerzitě Lipsko (autoři: Prof. Dr. Danuta Rytel-Schwarz, Prof. Dr. Grit Mehlhorn, Prof. Dr. Wolfgang Schwarz, Dr. Hans-Christian Trepte) oka-mžitě zareagoval a vypracoval projekt Westslawistik in-terkulturell, který šesti nejlepším studentům nabízí v rámci čtyřletého bakalářského studia roční stipendijní pobyt v za-hraničí, a to jeden semestr na vratislavské univerzitě v Pol-sku a jeden semestr na Karlově univerzitě v České republice.

Pobyt se uskutečňuje po čtvrtém semestru a vybraní stu-denti jsou na něj připravováni již v předchozím ročníku formou workshopů (8 týdnů) a přednášek, které vedou jako hosté vyučující právě z cílových univerzit (Vratislav, Praha).

O kvalitě projektu Westslawistik interkulturell svědčí jeho schválení DAAD na dobu pěti let, ale také první hma-tatelné výsledky.

V tomto okamžiku už totiž šest studentů z Lipska tráví svůj pátý semestr v zahraničí: tři studenti s hlavním obo-rem polonistika studují na Karlově univerzitě, tři studenti s hlavním oborem bohemistika na Univerzitě Vratislav. V následujícím semestru se vymění, takže bohemisté ukončí svůj zahraniční pobyt praxí v Praze a naopak.

PrimusanebJak na BoloňLudmila Vojtková | lektorát Lipsko, Německo

(na základě rozhovoru s Prof. Dr. Danutou Rytel-Schwarz)

Letem světem | Primus aneb Jak na Boloň

lete

m s

věte

m


Studium na zahraniční univerzitě má svůj pevný, všemi třemi zúčastněnými partnery pečlivě připravený a schválený identic-ký program. Pro bohemisty vypadá takto:

(Jak jsme zmínili výše, polonisté mají tentýž program v obráceném pořadí, čili studují v 6. semestru ve Vratislavi a končí praxí v Polsku.)

Semestr 1. modul 2. modul 3. modul

5. Polština jako cizí jazyk Mediální vědy a žurnalistika nebo Historie nebo Politické vědy a mezinárodní vztahy nebo Kulturní vědy a literární věda

Mediální vědy a žurnalistika nebo Historie nebo Politické vědy a mezinárodní vztahy nebo Kulturní vědy a literární věda

6. Čeština jako cizí jazyk Mediální vědy a žurnalistika nebo Historie nebo Politické vědy a mezinárodní vztahy nebo Kulturní vědy a literární věda

Odborná praxe(120 hodin praxe a reflexe)

Studenti musejí absolvovat povinný 1. modul Čeština/Polština jako cizí jazyk (v Praze konkrétně Současné reá-lie ČR, Mluvená čeština a Kapitoly z českého jazyka), další moduly (viz tabulka) jsou povinně volitelné.

Výuka probíhá (na rozdíl od Lipska) vždy v cílovém jazy-ce, navíc studenti sami rozhodují, ve které z obou zemí budou ten který modul studovat; mají také možnost studovat tentýž modul v Praze i ve Vratislavi, tedy z pol-ské i české perspektivy. Tímto způsobem umožňuje do-konce i bakalářské studium specializaci.

Obligatorní modul Odborná praxe ve druhém zahranič-ním semestru počítá se 120 hodinami konkrétní práce např. pro časopisy, nakladatelství, literární domy apod. (v Praze Prager Zeitung, Goethe-Institut, Literatur-haus…).

Splnění požadavků zahraničního studia dokládá přísluš-ný certifikát.

Závěrečný (čtvrtý) akademický rok stráví „primusové“ opět na své alma mater v Lipsku.

Celkový koncept studijního běhu Westslawistik inter-kulturell je trilaterální a všichni partneři našeho široce pojatého „trojmezí“ se na něm podílejí přibližně stejnou – obrovskou! – měrou. Za svůj vznik vděčí vynikající odbor-né spolupráci mezi jmenovanými univerzitami a skvělým osobním kontaktům, ale především společné vůli po ma-ximální dosažitelné kvalitě studia.

Poslední zprávy od studentů z Vratislavi a Prahy? Jsou nadšení!

Ani program Bachelor Plus / Westslawistik interkul-turell není ovšem samospasitelný – jednak je přístupný jen omezenému počtu studentů, jednak bude jeho po-kračování (financování německou stranou) záviset po uplynutí oněch schválených pěti let na dalším rozhodnutí DAAD.

Zůstaneme-li vázáni boloňskou reformou, měli bychom uvažovat o prodloužení celkové doby studia také směrem zpět, tedy usilovat o výuku češtiny/polštiny již na střední, ne-li základní škole: uchazeči o studium by pak totiž na univerzitu přicházeli již s otestovanými vstupními znalost-mi jazyka, jež by bylo možné bakalářským studiem i při omezené hodinové dotaci přiměřeně rozvinout.

Zavedení češtiny/polštiny do škol by také bylo výraznou motivací pro budoucí učitele těchto jazyků (tzv. Lehramt), kteří jsou rovněž našimi studenty – momentálně s mizi-vou nadějí na uplatnění.

Toto řešení ovšem logicky naráží na problém financí: po-kud by se ta která saská škola rozhodla pro zavedení výu-ky naší mateřštiny, musela by z rozpočtových a jiných dů-vodů příslušný počet hodin ubrat na jiných předmětech, a tím by ohrozila zaměstnanost svých kmenových učitelů.

Existence češtiny/polštiny na nižších stupních škol tedy přímo závisí na naší obratnosti, s níž budeme schopni na-lézt takové zdroje, které by výuku těchto jazyků ekono-micky zajistily, aniž by vyvolala negativní dopad či emoce v německých školách.

Pro češtinu bude tedy nepochybně nutné hledat pro-středky na české straně.

Pozn.: uvedení akademických titulů autorkou je ponecháno (viz úzus německy mluvících zemí).

Letem světem | Primus aneb Jak na Boloň


lete

m s

věte

m

Glosa | Stálo to za to / Český jazyk hrou

Stálo to za to Jana Suchomelová krajanská komunita Coronel Bogado, Paraguay

Poslední víkend v září patřil dětskému divadlu. Děti z čes-ké školy hrály pro své rodiny a přátele divadlo „O Červené karkulce“. A jak probíhaly zkoušky divadla? Po „jihoameri-cku“, dalo by se říct. To máte tak, někdy nepřišel vlk, jin-dy zase nemohla karkulka. A při dešti? To chyběli všich-ni. Obecně se ale divadlo dětem velmi líbilo. Z velké čás-ti možná proto, že se tam mohlo hodně zlobit a dělat vše, co se jindy nesmí.

Dnes je to ale jiné. Dnes je klid, užívám si oázu ticha a pře-mýšlím, co se stalo. V tom okamžiku zahlédnu za oponou nervózní očka dnešního příběhu a Karkulka se dovolá-vá kontroly výslovnosti, drmolíc: „A babiško, proš más tak velché uši? A babiško, proš más tak velché zuby?“ Ostatní ji následují a najednou všichni touží poznat a porozumět. „Ach, kéž by to tak bylo vždy!“ říkám si na oplátku já a vy-kročím přivítat naše publikum. Po až podivně krátké chví-li je po všem. Babičku jsem sice musela hledat za pódiem, zajíc docela propásl svou scénu a vlk? Ten si místo pod keř v lese ulehl rovnou k babičce do postele. Děti se snažily, co mohly, a publikum nás odměnilo nadšeným potleskem. Ze všech byla cítit ohromná radost nejen díky divadlu, ale pře-devším proto, že se hrálo v češtině. Lépe či hůře, ale česky. A o to tady šlo. Já si oddechla, třída bude zase splňovat mé vytoužené limity decibelů zvuku, a i kdyby jim v těch roz-verných hlavách zůstala „jen“ slova: vlk, zuby, myslivec, koší-ček a karkulka, tak to stálo za to.

Glosa

Červená karkulka v Paraguayi Den v přírodě, pavoučí síť

Glosa

První říjnovou neděli se konal dlouho očekávaný a pro špatné počasí a fotbalové zápasy mnohokrát zrušený „Día del campo“ (Den v přírodě). Tento den byl věnovaný žá-kům české školy, jejich příbuzným a kamarádům. Den proběhl ve znamení her, sportu a českého jazyka. Hrálo se divadlo, za doprovodu akordeonu děti zpívaly lidové pís-ně a po vydatném tradičním nedělním „asado“ (grilova-né hovězí maso) byli všichni soutěžící rozděleni do týmů a vyrazili na trasu. Díky pomoci starších studentů českého jazyka z Encarnaciónu jsme obsadili čtyři stanoviště s růz-nými disciplínami. Přechod po laně, hod kládou, pavou-čí síť, opičí dráha a jiné sportovní soutěže byly doplně-ny úkoly z českého jazyka. A tak se luštily křížovky, řeši-ly hlavolamy anebo se děti potrápily rytmickými českými jazykolamy. Všechny týmy obdržely v cíli diplom. Sladké odměny, pověšené na šňůrce, si soutěžící museli poslepu sami nastříhat. Den jsme zakončili volejbalovým zápasem, který skončil nerozhodně. A tak, když slunce zapadlo, ne-bylo ani vítězů, ani poražených, jen houf unavených, ale velmi spokojených dětí.

Český jazyk hrou Jana Suchomelová krajanská komunita Coronel Bogado, Paraguay

Hola


Krásný den dětí v Argentině, hry se slovy

Glosa | Feliz día del niño – Krásný den dětí 26. 7. 2010

v pytli, běhalo se s vajíčkem na lžíci, kličkovalo se mezi kuželkami. I rodiče byli aktivně zapojeni, aby se bavili společně s dětmi.

Poslední částí zábavného dne byla „Stezka úkolů“. Už na začátku dne jsme po celém areálu rozestavěli stanoviš-tě s čísly. U nich nyní děti ve skupinkách po třech plnily různorodé úkoly, od lovení ryb, strkání tužky do hrdla lahví pomocí pohybů těla, obouvání židle poslepu, pře-říkání českých a španělských jazykolamů, přiřazení pa-pírků s českými názvy zvířat k obrázkům, házení míčku do tlamy tygra nebo umístění obrázků světových staveb, symbolů a zvířat na mapu světa. Ten, kdo správně spl-nil úkol a nasbíral plnou kartičku tiskátek, byl odměněn celým pytlíčkem dobrot. Aby se neunavitelná stvoření přece jen trochu utahala, uvázali jsme jim na nohy ba-lónky, které děti musely svému soupeři co nejrychleji zničit. Nejen že se unavily děti, ale i my pořadatelé jsme večer padli do postelí a spali jako dudci. Ale s hřejivým pocitem, že se děti bavily, dováděly a hlavně měly celý den na tvářích úsměv.

Jiný kraj, jiný mrav, jiný zvyk. Den dětí v Argentině při-padá na druhou neděli v srpnu na rozdíl od českého 1. června. V Presidencia Roque Sáenz Peña jsme jej osla-vili dle argentinského data, příští rok třeba zase podle českého kalendáře. Nebudu ale moc předbíhat.

25. červenci, krásné slunečné a na toto období nezvykle horké neděli, předcházelo mnoho příprav. Organizaci jsem si vzala, jak se lidově říká, na povel já, ale k ruce jsem měla i maminky některých dětí a členy Československého spolku. Několik týdnů předem se sháněly sladkosti pro děti na udílení cen a vytvoření malých pytlíčků s překvapením, malovaly se a vyráběly pomůcky na soutěže. Můj byt se proměnil na několik dní v uměleckou dílnu. Všechen čas ale nepřišel naštěstí nazmar. Kolem druhé hodiny odpoledne se už začaly scházet děti, které byly pozvány prostřednictvím rádia a rozesláním pozvánek s motivem českého pohádkového Krtečka. Uvaděč a tak trochu i animátor mi pomáhal uklidňovat malé argentinské ďáblíky při prvních soutěžích: při sedané na hudbu a týmových soutěžích s míčem. Na všechny vítěze čekala vždy sladká odměna, jejíž obaly se později povalovaly po celém sále. Jsme v Argentině, kde odpadky kolem nás tvoří součást zdejšího života. Já, obyčejné české děvče, se s tím nemohu stále smířit. Velký zájem vyvolala soutěž dvou týmů, které provlékaly svým oblečením provázky. „Au, počkej, to tahá, to škrábe,“ i to se ozývalo při urputném soupeření. Ale zápal do souboje to neovlivnilo. Každý chtěl vyhrát. Aby rozlíceným dětem ve třiceti stupních tepla trošičku zchladla krev, podávala se studená limonáda, ke které přikusovaly sladké křupičky a tradiční dětskou svačinu, pan de leche s krémem. Zábava byla v plném proudu, mohlo se zase pokračovat. Tentokrát jsme dění přesunuli ven, sluníčko už trošičku kleslo a tolik nepálilo. Na trávníku se skákalo

Feliz día del niño – Krásný den dětí 26. 7. 2010Radka Poláčkovákrajanská komunita Chaco, Argentina

Hola

Glosa


Rozhovor

Rozhovor | Rozhovor s českou choreografkou Jitkou Bonušovou

Při mé druhé návštěvě jsme získané taneční schopnosti prohloubili a pracovali na preciznosti provedení jednotli-vých kroků a pohybů v tanci. Mimo taneční oblast mě děti mile překvapily přátelským chováním, pomocí při nošení zavazadel a hlavně tím, že po skončení výuky neutekly, ale přišly se rozloučit a poděkovat, což se běžně nestává. Bylo to moc milé. Navíc bylo hrozné počasí, pršelo, a děti přesto v dešti přišly a tančily s chutí.

Jaké jsou vyhlídky do budoucna?Pokud se moje práce bude dařit, vznikne dětský taneč-ní soubor, který budou tvořit děti ze Svaté Heleny, Eiben-thalu a doufám i z Gerníku, a tento soubor bude vychá-zet z tradičních českých tanců a zvyků. Soubor by měl re-prezentovat Čechy žijící přímo v Rumunsku a v dalších ze-mích a upevňovat povědomí ostatních o této české men-šině, která prokázala neobvyklou sílu ducha, když si tak daleko od původní vlasti udržela téměř 200 let původní jazyk, zvyky, oblečení...

Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně štěstí v dal-ší práci.

Do vesnic Eibenthal a Svatá Helena přije-la díky pozvání Demokratického svazu Slo-váků a Čechů v Rumunsku (DSSČ) choreo-grafka z České republiky paní Jitka Bonu-šová, která zde vyučovala děti Českou be-sedu. S nacvičeným programem děti vy-stoupily 12. 6. 2010 na Dětském festivalu v Băile Herculane pořádaném DSSČ. Požá-dala jsem paní Bonušovou o rozhovor.

Rozhovor s českou choreografkou Jitkou BonušovouHana Herrmannová | krajanská komunita Eibenthal, Rumunsko 2009/2010

Dětský festival v Baile Herculane v Rumunsku

Paní Jitko, jak jste se dostala k práci s českými dětmi v Rumunsku?Oslovil mě předseda celobánátského DSSČ pan František Draxel a předseda místní organizace DSSČ Eibenthal pan Emil Flaška a požádali mě o pomoc při vzniku tanečního souboru Čechů žijících v Banátu. Soubor má za úkol re-prezentovat českou menšinu na různých setkáních, fes-tivalech apod.

Čím se zabýváte doma v České republice?Mojí profesí je učitelka tance. V rámci této profese se zabý-vám českými lidovými tanci a tanci 2. poloviny 19. století. Tato specifikace mě logicky dovedla k důkladnému studiu České besedy, která je ryze českou taneční kompozicí prá-vě z 19. století. Kromě České besedy jsem vydala a vyučuji Moravskou besedu, Hanáckou besedu a chystám se na Slezskou besedu. Samozřejmě vyučuji i další české tance.

Jaké skupině tanečníků se v Čechách věnujete? V České republice učím převážně dospělé tanečníky, čas-to učitele základních a mateřských škol, pořádám taneční semináře a festivaly a vedu taneční soubor Beseda.

Mohla byste nám něco říct o své práci s dětmi v Eibenthale?V Eibenthale jsem měla možnost krátce s dětmi praco-vat už na podzim 2009. Oproti loňsku mě děti překvapily spontánností a sebejistotou. Učení tanců jim šlo pěkně od ruky a zvláště chlapci si užili výuku tance Mlynářský.


Na lublaňské filozofické fakultě jste studovala slovin-ský jazyk a literaturu. Jak jste se dostala k češtině?

Asi dost náhodou… V rámci studia jsme si museli vybrat dva lektoráty, tedy výběrové kurzy slovanských jazyků. Ne-chtěla jsem si vybrat ruštinu, kterou zná strašně moc lidí, ani ne jihoslovanské jazyky, které jsem už přece uměla – byla jsem tehdy ještě naivně přesvědčená, že jazyk se člo-věk může naučit jednou provždy – a to jsem absolvovala jenom rok tzv. srbochorvatštiny v 6. třídě základní školy! Chtěla jsem se naučit něco nového, ale zase ne úplně ne-známého. Z televize jsem znala české pohádky – jako děti jsme naprosto milovali Arabelu – a také večerníčky: Krtek, Rákosníček, Pat a Mat...

I když byla volba češtiny dost náhodná a aniž bych moc věděla, do čeho jdu, musím zdůraznit, že pokračování už bylo více svědomité. Jazyk se mi moc zalíbil, chtěla jsem se naučit rychle číst a mluvit, takže jsem v prvním ročníku chodila na všechno, co bylo k dispozici. A toho naše lektor-ka, dr. Helena Poláková, organizovala dost. Nejvíc jsem se ale asi naučila na překladatelském kurzu. Tam jsem se také seznámila s kolegy bohemisty, protože tam jsme chodili z různých ročníků.

A ani po studiu jsem nemohla přerušit kontakt s Českou republikou a jejím jazykem. To je součást mého života. Po-řád se třeba vracím do Brna.

Lektor je most mezi zeměmiRozhovor se slovinskou překladatelkou z češtiny Tatjanou JamnikJana Šnytová | lektorát Lublaň, Slovinsko

port

rét

5.

Slovinská překladatelka Tatjana Jamnik (naroze-ná 1976 v Lublani) absolvovala studium slovinské-ho jazyka a literatury na Lublaňské univerzitě. V le-tech 2002−2004 působila jako lektorka slovinštiny na Masarykově univerzitě v Brně. Překládá beletrii z češtiny a polštiny, na podzim 2009 obdržela za překlad Spalova-če mrtvol Ladislava Fukse Cenu pro mladého překladate-le (Priznanje za mladega prevajalca). S lublaňskou bohe-mistikou spolupracuje jako členka odborné komise pro studentskou překladatelskou soutěž překladů z češtiny. Vede také českou část překladatelské dílny pořádané or-ganizací Javni sklad za kulturne dejavnosti (Veřejný lite-rární fond). Je autorkou překladů knih Alexandry Berko-vé Utrpení oddaného všiváka (Trpljenje vdanega zmeneta, 2004), Miloše Urbana Sedmikostelí (Sedem cerkva: Gorki roman iz Prage, 2006), Pavela Brycze Patriarchátu dávno zašlá sláva (Patriarhata davno minula slava, 2008) a Ladi-slava Fukse Spalovač mrtvol (Sežigalec trupel, 2008). V roce 2009 vydala básnickou sbírku Bez (Brez, Lublaň 2009).


port

rét

Jaký má podle vás význam nově otevřený obor bo-hemistika na Univerzitě v Lublani (otevřený 2004) pro slovinské studenty?

To je těžká otázka. Já jsem spíš patřila mezi studenty, kte-ří moc nevěděli, kam je povede životní cesta. Nebo spíš takto, musím se opravit: myslela jsem si, že studuju, abych se pak stala učitelkou slovinštiny. To jsem si myslela, když jsem se rozhodovala, co studovat. Je sice pravda, že učitel-kou slovinštiny jsem se stala, jenže učím spíš cizince, a ne na základní nebo střední škole, jak jsem si to kdysi předsta-vovala v prvním ročníku na univerzitě. Ale že někdy budu překládat knížky, to jsem v prvním ročníku ještě netušila. Knihy se mi zdály příliš dlouhé – a tedy nemožné přeložit.

A kdybych tehdy měla možnost vybrat si obor západoslo-vanské jazyky, je dost pravděpodobné, že bych se rozhodla kromě slovenistiky studovat ještě bohemistiku – ze všech západoslovanských jazyků mi byla vždy nejbližší. A je to tak pořád, nejsnadněji se mi překládá z češtiny.

Kdy jste začala uvažovat o tom, že byste přeložila něco z české literatury?

To mě napadlo během práce v Brně, kde jsem začala víc číst české autory a také jsem se seznámila se spoustou lidí z lite-rárního prostředí. Začalo mě zajímat, o čem píšou čeští spi-sovatelé. A protože jsem nikdy neměla čas kvůli práci – jako lektorka slovinštiny na Masarykově univerzitě jsem podobně jako vy v Lublani neustále pořádala nějaké mimoškolní ak-tivity, kulturní akce atd. – tak přímý podnět k překládání mi dala teprve literární agentka Dana Blatná. Když jsem jí jednou říkala, že bych chtěla něco přeložit, vzala mě za slovo, a tak jsem se musela rozhodnout. Přiznám ale, že Berkové Utrpení oddaného Všiváka zvítězilo trochu i proto, že je to nejútlejší knížka ze všech, které jsem tehdy měla na vybranou…

Za překlad Fuksova Spalovače mrtvol jste získala cenu pro mladého překladatele, kterou uděluje slo-vinská Obec překladatelů. Překládala jste tu knihu na objednávku, nebo jste si ji vybrala sama?

Tuto knihu jsem si vybrala sama, protože mě zaujala po prv-ním čtení (půjčila mi ji kamarádka v Brně) a divila jsem se, že do slovinštiny ještě není přeložená, když jde o českého klasika a v České republice tak známou knihu… Největší problém při překládání ale bylo to, že jsem musela být veli-ce důkladná a přesná – bylo třeba zachovat opakování a va-riování slov, slovních spojení, součástí vět a celých vět tak, aby to odpovídalo originálu… S tím jsem se hodně trápila, všechno jsem si označovala a pak to ještě víckrát ověřovala.

Máte nějaké reakce čtenářů na tuto knihu Spalovač mrtvol?

Ano. Moje kamarádka například tu knížku už pár let chce přečíst, ale odkládá to, protože se ji zdá už název strašný –

a co teprve bude uvnitř. (smích) Ale vážně. Ano, ale Slovin-ci tu knihu vnímají na jiné úrovni než Češi. Spíš se jim líbí jako horor, zajímavě napsaná knížka, zajímavý styl…

Jak si vybíráte knihy k překladu?

Nejprve je přečtu. (smích) Párkrát se mi stalo, že mi pře-klad navrhovalo nakladatelství – obyčejně to jsou knihy, které dostaly nějakou literární cenu. Když si vybírám sama, tak zkouším literární ceny vypustit z hlavy, neomezovat se tím. Vím totiž, že nějaká kniha mohla nedostat cenu jenom proto, že pro autora nikdo v komisi neloboval, nebo ho prostě nikdo netlačil dopředu…

Překládáte z češtiny, ale také z polštiny – přistupu-jete k oběma jazykům stejně, nebo pociťujete rozdíl při překládání z těchto jazyků?

Přístup mám asi stejný, ale rozdíl je v tom, jak se mi text překládá. U češtiny se nemusím tolik zabývat syntaxí, i když je to občas také těžké přeložit tak, aby to mělo stej-ný význam a znělo to ve slovinštině přirozeně. U polštiny je třeba často něco říct úplně jinak, úplně změnit celou větu. Je dost velký rozdíl v jazykových systémech: polšti-na to je opravdu jiný svět, ale i na to si pomalu zvykám. (smích)

Snažím se překládat tak, aby byl překlad především funkč-ně ekvivalentní – aby měl v cílovém jazyce podobnou funkci jako v originále. Proto také tvrdím, že je třeba umět co nejlépe oba jazyky, překladatel musí přesně vědět, kdy se něco používá a jak by se také mohlo říct jinak… To teď říkám samozřejmě trochu zjednodušeně.

Sama jste také básnířka. Myslíte si, že je to nutné, aby byl překladatel také autorem?

To není nutné, ale asi to rozhodně pomáhá. Já litera-turu vnímám spíš jako tvůrčí přístup k životu, který mi umožňuje mimo jiné také pořád experimentovat, zkou-šet, kde jsou hranice jazyka. Překladateli tvůrčí řešení překladatelských oříšků rozhodně neškodí. Zkušenost psaní je také dobrá, protože asi chápeme text z trochu jiného hlediska – z hlediska tvoření. Pak je asi snazší na-jít řešení i v cílovém jazyce – když chápu, jak to vzniklo, tak to můžu rekonstruovat stejným nebo podobným způsobem.

U mě se, myslím, překládání a psaní dost prolínají. Baví mě pozorovat, jak někdo vytvořil text. Stává se mi, že jsem naprosto nadšená nad důkladností a přesností au-torky, tak tomu třeba bylo u Alexandry Berkové. U Rad-ky Denemarkové se mi stávalo, že jsem dokonce při – už nevím kterém – korekturním čtení svého překladu po-řád odkrývala nové a nové, skryté, důkladně vkompo-nované, autorkou „podstrčené“ významy, nové a nové interpretace.

Portrét | Lektor je most mezi zeměmi

port

rét


Mimochodem, ohledně autorské identity: nejsem si jistá, jestli jsem básnířka, protože momentálně už skoro rok píšu jenom povídky. (smích)

Jaké postavení má podle vás česká literatura ve Slovin-sku? Je o ni zájem mezi čtenáři a mezi nakladateli?

Myslím si, že o českou literaturu je mezi Slovinci dost velký zájem, možná dokonce větší než o polskou… To asi bude tím, že Češi a Slovinci vždy měli nějakou společnou plat-formu. V druhé polovině 19. století jsme se od vás půjčili národně obrozenecké besedy, tábory, sokolské slety, pak si Masaryk pozval do Prahy architekta Jože Plečnika. S Po-láky byly kulturní styky mnohem méně intenzivní a není se čemu divit, je to daleko. U mé generace také hodně pomohly pohádky a večerníčky v televizi, tehdy totiž bylo všechno s titulky, takže jsme mohli slyšet, jak jazyk zní.

Mezi nakladateli je zájem spíš stejný: je těžké prosadit vy-dání knihy, ať je to česká nebo polská literatura.

Jste také neúnavná organizátorka velkého množství literárních akcí: autorských čtení, dílen tvůrčího psa-ní i překladu. Jaký pro vás mají tyto akce význam?

Asi hlavní smysl kultury a vůbec kulturních akcí je (alespoň pro mě) dialog a komunikace. Mezi autory, překladateli, studenty a širší veřejností. I když interakce je vždy trochu jiná. Nesnáším akce, které mají za účel čirou reklamu… Tedy nechci říct, že reklama je něco špatného, ale určitě nemůže být jediný účel těchto akcí, musí existovat ales-poň ještě nějaký jiný, „lidštější“ účel. Třeba, že se sejde sku-pina lidí a po čtení se spolu baví. Nebo se sejdou alespoň dva lidi a diskutují na literárním večeru. (smích)

Pracovala jste 2 roky jako lektorka slovinštiny na Masarykově univerzitě v Brně. V čem je podle vás práce zahraničního lektora důležitá?

Lektor je pro studenta první živý rodilý mluvčí jazyka, který se učí. Když se dívám zpět nebo čerpám ze svých zkušeností z letní školy slovinštiny, tak vidím, že je to dost „intimní“, blízký vztah, který musí být založen také na důvěře a oboustranné úctě, že si jeden druhého váží... Ale to spíš platí pro každý vztah učitele se studentem. Pak je lektor důležitý, protože v zahraniční, „nečeské“ zemi, kde učí, šíří prvky své kultury. Kul-tura je součást jazyka, jazykový obraz světa je souhrn nejen jazyka, ale kultury v širším smyslu. Nemůžeme se naučit jazyk, aniž bychom chápali kulturu. Kulturou nemyslím jen kulturní akce, i když mimoškolní činnosti jsou velice důležité. Všimla jsem si totiž, že hodně zvyšují motivaci studentů ke studiu. Nedá se vzít do rukou dvoujazyčný slovník a každý den se na-učit 20 slovíček. To nepomůže k porozumění. V tomto smyslu je rodilý mluvčí důležitý, aby student měl už ve vlastní zemi přístup k originálnímu jazyku „z první ruky“ alespoň u lektora. Lektor je také most mezi zeměmi. A často hlavní promotor vlastní kultury v zahraničí.

Tatjana Jamnikukázka ze sbírky Bez (Brez, Lublaň 2009)přeložila Jana Šnytová

Psí oddanost

1posaď se semdo tohonenakresleného kruhu a konečně si uvědom,že v něm sedíš od samého začátku,že pohledynikdy neprotrhly ty zvukotěsné membránya že se ani dovnitřani vennedostal jedinýpříslib hezkého, slunečného počasí

tady uvnitř bylo vždyoblačno

potomse pomalu pomalu dotkniskla:ať tě popálí

tak ovládej užten pavlovův reflex

2tak zacpi si ušia zařvi;silným hlasem zakřičať pocítíš vibrace hlasiveka pozorujobrazy,které se ti střídají pod víčky:tvaryjako proud sirupu v pomerančovém džusujako kapka barvy na malování stěnv kbelíku vody.jako mouchu do cementuchyť ten hlas.zapiš ho na pásku,pásku zavěs před své vchodové dveřevšem s úmyslem překročit ten práhjako varování:pozor, poslušný pes!

Portrét | Lektor je most mezi zeměmi

port

rét


Rozhovor | 3 per mille

Jinak jsme kromě Bruntálu měli ještě jeden cíl a tím byly Bořetice na jižní Moravě.

Který úsek cesty byl nejnáročnější a na který naopak vzpomínáš nejraději? Nejnáročnější bylo, když jsme jeli z Kremže do Znojma, protože bylo příšerné horko. Nejraději vzpomínám na město Mikulov a poslední úsek naší cesty.

Proč právě Mikulov?Protože jsem to město už znal a chtěl jsem ho ukázat svým kamarádům.

Vyskytly se v průběhu cesty nějaké problémy? Píchnul jsem pneumatiku. Dvakrát. Poprvé hned na prv-ním kilometru ještě v Trentu, když jsem jel k Giorgiovi. A potom asi po 30 km cesty do Mezzocorona. Vždy se to

3 per mille je označením projektu, který le-tos v létě realizovali tři studenti, kamarádi ze severoitalského Trenta. Rozhodli se pro poněkud netradičně strávené prázdniny v sedle jízdního kola. Na své dvanáct set kilo-metrů dlouhé trase projeli územím tří států. Jejich cesta v rámci bývalého habsburského mocnářství vedla z Trenta přes Brennerský průsmyk v Alpách do Innsbrucku, dále pak podél řek Inn a Dunaj, od kterého se posléze odpoutali a svoji trasu stočili opět severněji, na území jižní Moravy, odkud se povodím řeky Moravy dostali až do Olomouce a zane-dlouho i do cíle své cesty, severomoravského Bruntálu.

Autorem myšlenky podniknout tuto krásnou, leč namáhavou cestu je současný student 3. ročníku bohemistiky na univerzitě v Pa-dově Daniele Carli. A právě jeho netradičně strávené prázdniny mi byly záminkou, abych jej pořádně vyzpovídala.

3 per milleRozhovor s Danielem Carlim, studentem 3. ročníku bohemistikyZuzana Muchová | lektorát Padova, Itálie

Italský student bohemistiky Daniele Carli (vlevo) s kamarádem v cíli cyklistického putování z Trenta do Bruntálu

Danieli, co tě přivedlo k myšlence podniknout tako-vouto cestu? Jedním z důvodů bylo to, že jsem cestu z Trenta do Brun-tálu v posledních letech projel mnohokrát. A jednou mě napadlo, že bych ji mohl udělat také na kole. Řekl jsem o tom svým kamarádům a oni mi odpověděli, že by mě chtěli doprovodit. Důvody ale byly dva: jedním bylo strávit pěkný čas a druhým moje přítelkyně Stela, která v Bruntále bydlí.

Jak jste vybírali trasu? Byla nějaké města či místa, která jste při své cestě nechtěli vynechat? Pro mě bylo důležité dorazit do Bruntálu, to jsem věděl od začátku. Jedním z mých spolucestovatelů byl Giorgio, inže-nýr v oboru energetika, který vše naplánoval a vybral trasu podél řek. A měl pravdu, protože v povodí řek nejsou kopce.


Rozhovor | 3 per mille

stalo ráno. Na začátku jsem si myslel, že se do Bruntálu nikdy nedostanu.

Seznámili jste se během vašeho putování s ně-kým zajímavým? Podařilo se vám navázat nějaké přátelství trvalejšího charakteru? V Bořeticích jsme se potkali s panem Bogdanem Trojakem a jeho kamarády, kteří stejně jako on pěstují víno. No a sho-dou okolností se s panem Trojakem na konci října uvidíme, protože jedeme s přítelkyní na chvíli do ČR a Bořetice opět navštívíme.

Jakým způsobem jste získávali informace o místech, kterými budete projíždět? Jak dlouho jste cestu plá-novali a do jak velkých detailů jste až došli? Můj kamarád inženýr už věděl vše dopředu. Ale je těžké plánovat cestu do všech podrobností. Navíc to ubírá na překvapeních, když máte všechno naplánované, už pro vás nic není „nové“. Obvykle jsme ujeli 80 km za den (jeden úsek cesty) a tam jsme potom hledali nějaký penzion nebo kempink. A vždycky jsme si připili na zdar naší cesty. Potom, ne před tím! Ale trošku jsme samozřejmě nad naší cestou přemýšleli, chtěli jsme vidět nějaká historická města. Pokud by to bylo možné, tak Passov, Melk, Krems, Znojmo, Miku-lov, Kroměříž, Olomouc a Zlín, který sice není historickým městem, ale je velice zajímavý. A i některá jiná.

Teď otázka trošku ekonomičtějšího charakteru. Po-dařilo se vám pro váš podnik získat nějaké sponzory, oslovit někoho natolik, že by se vás rozhodl finančně či jinak materiálně podpořit?Měli jsme tři hlavní sponzory. Jednoho z Prahy – Charta Bureau, což je komunikační a marketingová firma. Jejím klientem je i florentská oděvní firma Sasch, která má svoje prodejny i v Praze. Posledním sponzorem byla farmaceutic-ká firma, od níž jsme měli masážní oleje, opalovací krémy, zahřívací oleje, integrátory /iontové nápoje/.

Jaké jsou tvoje pocity nyní, kdy celou akci můžeš hodnotit z většího odstupu? Jsi rád, že jsi něco tako-vého absolvoval? Splnila cesta tvoje očekávání?Ano, jsem spokojený, protože 1212 km (shodou okolností letopočet vydání Zlaté buly sicilské) je hodně. Myslel jsem si ale, že cesta bude těžší, horší. Nyní věřím, že ji může zvlád-nout každý člověk. Potřebujete jen trošku trénovat.

A trénovali jste všichni? Ano, všichni a spolu. Ale netrénovali jsme se zavazadly, což je trochu rozdíl, asi 13–15 kg v zátěži.

Jak dlouho jste trénovali? Od zimy trošku a potom od května do července už naplno. Absolvovali jsme asi 600 km na kole jako přípravu. Od květ-na mám taky nové kolo.

A co zbývající dva kamarádi, mají podobný názor jako ty?

Nemají stejný názor, protože nemáme stejnou přítelkyni. Oni hledali hlavně typické české jídlo. A našli. Např. lokše s mákem, které jsou do italštiny překládány jako „automatic-ký knoflík“. Pro ně však bylo hlavním důvodem to, že chtěli ochutnat kapra. A zkusili ho. Ale až u Stely doma, v Bruntálu, a byli strašně spokojení. Ale jinak ano, mají stejný názor, jen měli jiný důvod cesty.

Myslíš si, že se vám podaří zrealizovat něco podob-ného? Chtěli byste vůbec něco takového ještě někdy podniknout? Já ne, protože jsem „vyčerpal“ svůj důvod, ale Tommaso by chtěl tento rok jet na kole přes Balkán do Istanbulu.

A nakonec si neodpustím otázku: Co ty a čeština? Zde bych si na úvod Danielovy odpovědi dovolila sama uvést, že Daniela znám rok, jelikož jsem na místo lektorky českého jazyka v Padově nastoupila v říjnu roku 2009. Daniele byl zapsán jako student 2. ročníku řádného denního studia. Nicméně jeho moti-vací ke studiu češtiny byla a doposud je jeho přítelkyně Stela, jejíž rodiče žijí právě v severomoravském Bruntálu a s níž se Daniele seznámil během svého studijního pobytu ve Španělsku.

Během naší cesty jsem pochopil, že neumím v češtině po-čítat. Ano, pokoj za 400 Kč a 4000 Kč je trošku rozdíl. Jednou jsem rozuměl 800 Kč a ono to bylo 1800 Kč. Ráno jsem se ne-stačil divit. Ale spali jsme dobře a také snídaně byla bohatá.

Danieli, myslíš si, že partnerský vztah je silnou moti-vací k učení se cizího jazyka? Určitě ano, ale vše závisí na člověku.

Jelikož nejsi lingvista, nýbrž historik, je pro tebe češ-tina těžká? Jelikož nejsem lingvista, tak nevím. Ale já mám silnou vůli, kterou zase nemusí každý lingvista mít.

Myslíš si, že češtinu budeš moct v budoucnosti využít i např. ve svém profesním životě? Já doufám, že ano. Přestěhujeme se do Bořetic a budeme pěstovat víno.

Děkuji za velice příjemně strávený čas, rozhovor i cenné infor-mace. Do budoucna ti přeji hodně síly a optimismu, a to nejen při studiu češtiny, ale i v celém tvém životě. Hodně štěstí!

A na úplný závěr ještě uvedu motto celé výpravy:

„1000 km per liberare energie, ricordare storie e riscope-re piaceri“„1000 km abychom osvobodili energii, připomněli si pří-běhy a objevili nové rozkoše“


Glosa | I když daleko, tak blízko

Nástrojů, které je možné pro takovou spolupráci použít, je mnoho. Nejtypičtějším příkladem jsou blog a wiki, kde mohou obě strany velmi jednoduše vkládat informace, jež jsou následně publikovány na internetu. Jako konkrét-ní příklad můžeme uvést systém http://wordpress.com, který je mimo jiné použitý i pro blog v rámci Progra-mu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí http://ucimecesky.wordpress.com/. Tento typ publi-kačních nástrojů (nemluvě o velkém množství dalších na internetu volně dostupných nástrojů, které umožňují různé způsoby synchronní a asynchronní komunikace) je k dispozici na internetu zdarma. Pak již tedy nezbývá než nalézt motivovaného partnera na české straně se zájmem a pochopením pro takový způsob spolupráce na dálku a nic nebude bránit tomu, aby měli i studenti češtiny v za-hraničí příležitost používat český jazyk pro každodenní komunikaci.

I když daleko, tak blízko Silvie Pýchová Dům zahraničních služeb

Informační a komunikační technologie propojují svět a zkracují vzdálenosti. Toho lze využít i při výuce cizích jazyků. Evropská komise takovou iniciativu podpořila v rámci evropského programu eTwinning, kde spolu na dálku spolupracují školy z celé Evropy, aniž by muselo dojít k vzájemné návštěvě. S využitím internetového portálu www.etwinning.net mohou vytvářet elektro-nické časopisy, tvořit společné knížky, webové stránky apod. Kromě toho, že žáci používají cizí jazyk jako pro-středek komunikace, plněním úkolů při práci na me-zinárodních projektech se zároveň nenásilnou formou dozvídají o kultuře partnerských zemí. S konkrétními příklady úspěšných projektů se můžete seznámit na webových stránkách www.etwinning.net v sekci In-spirace.

V Evropě se v současnosti realizuje přes čtyři tisíce ta-kových projektů. Do programu eTwinning se však mo-hou zapojit jen školy ze zemí Evropské unie a několika dalších zemí účastnících se Programu celoživotního učení. Je ale možné se u tohoto programu inspirovat pro podobný druh spolupráce mezi žáky a studenty kdekoliv na světě. Pro výuku češtiny jako cizího jazyka, popř. češtiny vyučované u krajanů se nabízí možnost spolupráce s českými školami, kde zahraniční studenti (všech úrovní vzdělávání, včetně vysokoškolské a kurzů pro dospělé) získají příležitost používat češtinu k reál-né komunikaci a čeští partneři mají unikátní příležitost získat z přímého zdroje spoustu hodnotných informací o životě v dané zemi. V případě krajanských komunit se navíc mohou dozvědět i o své vlastní historii, tradi-cích a zvycích, které jsou krajany v zahraničí doposud udržovány.

Glosa

eTwinningeTwinning je aktivita iniciovaná Evropskoukomisí a ministerstvy školství evropských zemí, která podporuje mezinárodní spolupráci škol na dálku prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (ICT).


Cílem této práce je zjistit, jak důležitým aspek-tem jsou české školy v procesu zpomalování asi-milace české menšiny v oblasti Daruvaru. Přesto, že první osadníci přicházeli do Chorvatska už na konci 18. století, krajané si zde až do současnos-ti zachovali české zvyky, hudbu, tance a hlavně český jazyk. V současné době však čelí silnému jevu „chorvatizace“ a postupné asimilace. Na zá-kladě terénního výzkumu bylo objasněno, jak se na asimilaci dívá česká menšina, jestli se jí obává, jaké faktory ji nejvíce ovlivňují a jakou roli v po-rovnání s jinými faktory (například rodina, české spolky, taneční, pěvecké, divadelní kroužky, Be-sedy a Svaz Čechů, nakladatelství Jednota) ve zpomalování asimilace hraje české školství.

Podkladem pro tuto práci byl především terénní výzkum, ale také studium literatury.1 Hlavní výzkumnou metodou byly rozhovory uskutečněné s přibližně dvaceti respon-denty různých sociálních i věkových skupin. Pohled na problematiku českého školství zprostředkovaly rozhovory nejen s učiteli, ale i žáky a rodiči, kteří své děti dali do české

Lenka Krňávková, narozena v roce 1984, vy-studovala bakalářské studium sociální a kul-turní antropologie na Univerzitě Pardubice, v současné době pokračuje ve studiu magis-terského studia antropologie a etnografie v Barceloně (Universidad de Barcelona), v je-hož rámci pokračuje ve výzkumu české men-šiny na Daruvarsku. Tato práce je úryvkem z bakalářské práce, zpracované na základě terénních výzkumů v Daruvaru a jeho oko-lí uskutečněném studenty Univerzity Pardu-bice, který byl zahájen v roce 2005.

školy. Další rozšiřující výzkumnou metodou byl dotazníko-vý výzkum. Velmi cenným zdrojem pro nás bylo také zú-častněné pozorování. Byli jsme přítomni na krajanských aktivitách, schůzkách divadelních, pěveckých a tanečních kroužků, různých slavnostech a setkáních, díky kterým jsme

Vliv českého školství na udržení identity Čechů na Daruvarsku v ChorvatskuLenka Krňávková | studentka sociální a kulturní antropologie na Univerzitě Pardubice

dida

ktic

kézk

ušen

osti

a

stud

ie6.

1| V Daruvaru a jeho okolí jsem podnikla výzkum ve třech termí-nech v roce 2005. První krátkodobá návštěva se odehrála v dub-nu 2005, jejím cílem bylo hlavně prvotní seznámení s krajany a navázání kontaktů s respondenty, zúčastnili se jí tři studenti.

V červnu probíhal výzkum ve skupině asi deseti studentů, trval čtrnáct dní a jednalo se o sběr dat a rozhovorů s jednotlivými respondenty, doprovázený také návštěvou základní a mateřské školy a škol paralelních. Při těchto návštěvách jsme se zúčastňo-vali také výuky a seznámili se s prostředím českých škol. V průbě-hu výzkumu jsem objevila zajímavý fenomén českých malotří-dek, který mne velmi zaujal jako faktor ovlivňující udržení identi-ty Čechů na vesnicích (kde by jinak nebylo přístupné vzdělání na české škole) a stal se dalším objektem mého zkoumání.

Posledního týdenního výzkumu v tomto roce se zúčastnily pou-ze dvě studentky v listopadu, vzhledem k menšímu počtu vý-zkumníků byli respondenti mnohem otevřenější a důvěřivější. V průběhu této návštěvy krajanů se uskutečnil doplňující dotaz-níkový výzkum.

V září 2007 jsem navštívila Daruvar po dobu přibližně jednoho měsíce za účelem pozorování změn a novinek v dění české men-šiny.

Výuka českého jazyka na ZŠ Lipovci v Chorvatsku


dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e

se mohli lépe seznámit s životem Čechů na Daruvarsku, jejich tradicemi a dodržovanými zvyky, a pozorovat, jak se jejich tradice, ale také třeba mentalita, vyvíjejí ve styku s chorvatskou společností.

Role českých škol v udržování české identity

Už od svého vzniku si české školy dávaly za cíl péči o rod-ný jazyk, podporu jeho udržení a podporu národního uvě-domění spojenou s mnoha krajanskými aktivitami. Tento cíl se nezměnil a i v současnosti zůstává snaha vychová-vat děti k lásce k českému jazyku. V současnosti existují tři modely výuky: 1. celková výuka v českém jazyce;2. v českém jazyce se vyučují přírodní nebo humanitní

předměty; 3. organizovaná péče o český jazyk.

Leonora Janotová, ředitelka České základní školy J. A. Ko-menského v Daruvaru, zastává názor: „Tam, kde nejsou české školy, je horší čeština; české školy asimilaci zpomalují. Škola si zakládá na výchově k cítění češství.“ S podporou češtiny a češství se začíná už v mateřské škole. Božena Vargová, v době výzkumu vedoucí školky, to potvrzuje: „K tomu, aby dávaly své děti do české školky, vede české rodiny snaha, aby si děti podržely svou mateřštinu... Kdyby nebyla česká škol-ka a škola, česká menšina by už zanikla.“ Podobný názor sdílí i učitelka Drahuše De Bonová: „Škola má obrovský význam při zpomalení asimilace, děti se zde učí spisovnou češtinu,

Vyučovací plán z roku 1946

chorvatské školy:

Teprve ve vyučovacím plánu z roku 1948 byl pro české školy předepsán vztah mezi chorvatským jazykem a češti-nou v jednotlivých třídách (Kolouch, 1993, s. 88).

V roce 1950/51 se zvýšil počet hodin češtiny na úkor chorvatštiny. K této změně se přidalo také zvýšení povinné školní docházky na osmiletou v následujících letech.

české školy:

což jim pomáhá rozlišovat přejatá slovíčka.“ Učitelka Alena Horáková však tvrdí: „Hrdost k češství se zaprvé musí probou-zet v rodině. Ve škole musí člověk začít u sebe. Je velmi nut-né, aby učitelé znali dobře český jazyk. K udržování češství na školách mohou přispět aktivity, které tuto lásku probouzí, vyprávění legend o Čechách, historických příběhů, zpívání českých písniček a udržování českých tradic.“

I přes to, že zmíněné učitelky označují české školy jako důležitý aspekt v procesu zpomalování asimilace, byly za-znamenány i názory, že česká škola nemá dlouhodobou perspektivu a že během dvaceti, maximálně padesáti let zanikne. Asimilace zde bude rychlejší než jinde z důvo-du vysoké „chorvatizace“. Problém je spatřován v tom, že oba jazyky jsou slovanského původu a slova jsou často podobná, proto je tu přejímání slov rozšířenější než u čes-kých menšin, které žijí v prostředí, kde má majoritní jazyk jiný původ, například rumunský Banát či USA.

Respondent z Dolních Střežan si myslí: „Asimilace je vidi-telná, upadá počet žáků ve škole a děti mezi sebou mluví o přestávkách chorvatsky.“

Velký vliv na výuku zajisté měl a má počet hodin české-ho jazyka ve škole. Poměr počtu hodin výuky českého a chorvatského jazyka se velmi měnil a je zajímavé tyto změny sledovat. První učební osnovy byly vydány oddě-lením národní osvěty pod číslem 644 dne 25. 9. 1944, další vydalo Ministerstvo osvěty Chorvatska v Záhřebu v roce 1966 s nepatrnou změnou (Daněk, 1997, s. 41–44).

I. třída II. třída III. třída IV. třídachorvatština 5 5 4 4

čeština - - - -

I. třída II. třída III. třída IV. třída V. třída VI. třída VII. třídachorvatština - - 3 3 4 4 4

čeština 10 10 5 5 4 4 4

I. třída II. třída III. třída IV. třída V. třída VI. třída VII. třída VIII. třídachorvatština - - 2 3 3 3 3 3

čeština 9 10 6 6 5 5 5 5

I. třída II. třída III. třída IV. třídachorvatština - - 3 3čeština 5 5 4 4

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e


Didaktické zkušenosti a studie | Vliv českého školství na udržení identity Čechů na Daruvarsku v Chorvatsku

47

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že zatímco v době vzniku českého menšinového školství byl počet hodin českého jazyka mnohem vyšší než počet hodin jazyka chorvatského, tento poměr se pomalu vyrovnával a sou-časné učební osnovy naopak obsahují více hodin chor-vatského než českého jazyka.

Důvody, proč dát dítě do české školy

České školy si v době svého založení často musely získávat nejen žáky, ale i uznání. Alois Daněk (1997, s. 13) píše: „Tím české škole hrozila už od samého počátku zkáza, neboť mnozí rodiče začali posílat své děti do školy státní (chor-vatské). Tomu pomohlo i to, že rodiče dětí zapsaných do české školy byli povoláni na okresní úřad, kde jim bylo vy-hrožováno pokutou 100 dinárů, budou-li posílat děti do české školy.“

Učitelé se museli snažit, aby si získali žáky a náklonnost jejich rodičů. Slávka Žukovićová-Machová2 v knize Čes-ké školy ve Velkých a Malých Zdencích (Herout, 2001, s. 72–73) vzpomíná: „První rok jsem měla ve třídě 74 dětí a každý pochopí, že to byla práce velmi obtížná. Tehdy se nevyučovalo ve čtvrtek... Jak jsem si rozdělila vyučovací hodiny – to byl přímo zázrak! Učili jsme se někdy až do půl sedmé večer, až rodiče přišli pro děti, a často i ve svátek nebo v neděli se uvelebila některá třída u někoho na dvo-ře třeba na dříví (hlavně druhá třída) a učili jsme se číst, což je základ všeho učení, a ve škole jsem na to nestačila. Nebo ve školní zahradě na trávníku jsem je učila počítat – násobit a sčítat.“

V současnosti se sice české školy nesetkávají s takovou nepřízní úřadů jako v minulosti, o své žáky však stále musí bojovat. Respondentka-učitelka tvrdí: „Česká škola, aby v tomto prostředí obstála, musí dokázat, že je dobrá.“

Nyní hraje velkou roli také otázka prestiže. Respondent-ka-studenta českého gymnázia zdůrazňuje: „Jsem ráda, že chodím do české školy, učitelé mají ke studentům lepší přístup. Cítím, že česká škola je prestižnější. Jsou zde men-ší třídy, lépe funguje komunikace. V menších třídách se lépe pracuje, i to může být důvod pro zapsání do české třídy, nejenom čeština. Myslím si, že jsme lépe připravová-ni v chování i učení.“

Tento názor vyjadřuje také respondent chorvatské národ-nosti, který rekapituluje: „Navštěvoval jsem chorvatskou školu, ale česká škola je lepší než chorvatská, mají tam větší disciplínu.“ Další respondent-učitel konstatuje: „Uká-zalo se, že české děti mají na gymnáziu lepší výsledky než děti z chorvatských škol.“ Pocit, že česká základní škola je kvalitnější než chorvatská, sdílí i další respondentky:

„Česká škola zavedla teplé svačiny, besídku a větší výběr volnočasových aktivit, čímž také láká potenciální žáky.“

„V českých školách a školkách je méně učitelů i dětí, tím je prostředí „domáčtější“ a učitelé mají k žákům lepší přístup.“

„Pro někoho může být důvodem poslat děti do české školy i to, že se tam, na rozdíl od chorvatské školy, dávají zdarma učebnice.“

2| Učitelka na České škole v Malých Zdencích v letech 1932–45.

V roce 1967 vydalo nakladatelství Jednota tzv. doplňovací učební plán pro české základní školy. Chorvatský jazyk se začíná učit už v první a druhé třídě formou volné rozmluvy.

Ve školním roce 1993/94 byl vyučovací plán upraven takto:

Od školního roku 1997/98 platí v Republice Chorvatsko nové učební osnovy, stejné pro všechny menšinové školy.

I. třída II. třída III. třída IV. třída V. třída VI. třída VII. třída VIII. třídachorvatština 1 2 4 4 5 5 4 4

čeština 7 6 4 4 5 5 4 4


čeština 6 6 5 5 4 4 4 4


čeština 4 4 4 4 4 4 4 4

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



48

Pro některé chorvatské rodiny je důležitá vidina znalosti dalšího cizího jazyka, který se zde vyučuje zdarma. Tato slova potvrzuje respondentka-studentka českého gym-názia, původem Makedonka (oba rodiče Makedonci, otec také chodil do české školy, matka do ní nechodila, ale česky rozumí), která shrnuje: „Do české školy jsem šla kvůli znalosti dalšího jazyka.“

V některých vesnicích funguje pouze česká obvodní ško-la, z tohoto důvodu ji navštěvují i děti z nečeských rodin, které by jinak musely do chorvatské školy dojíždět (napří-klad v Holubňáku a Dolních Střežanech).

Role národnosti v umisťování dětí do českých škol

V současné době se do českých škol zapisují nejen české děti, ale i děti ze smíšených rodin nebo děti, které mají oba rodiče jiné národnosti. Vychovatelka mateřské školy Ferda Mravenec říká: „Nejvíce dětí zde máme ze smíše-ných rodin, potom z českých, ale také děti z čistě chorvat-ských rodin, ty sem chodí kvůli jazyku.“ O situaci na České základní škole J. A. Komenského vypovídá skutečnost, že se tam zapisují většinou děti z českých a smíšených rodin, ze smíšených rodin je většinou matka Češka.

Role matky se zdá být velmi důležitá při výběru školy, v Chorvatsku je dosud patriarchát patrnější než v Čechách. Velmi sice záleží na osobnosti ženy a muže, obecně vzato však péče o domácnost a o výchovu dětí stále více spočí-vá na matce .3 Respondentka-učitelka českého jazyka pro-hlašuje: „Role matky v Chorvatsku je stále silnější než role otce a mateřština dětí leží více na nich.“ Další respondenti dodávají: „Říká se: jsi odtud, odkud je tvá žena.“ a „V rodině se o děti a přípravu do školy starají více matky, hlavně na venkově.“ Respondentka, jejíž matka je Češka, otec Slo-vák a manžel Arab, o výběru školy pro své děti řekla: „Oba s manželem jsme se shodli na tom, že pošleme děti do čes-ké školy. Hlavní důvod, proč jsem to chtěla, byl český jazyk, ale také proto, že jsem tam chodila sama.“

Kvůli otázce, jakou roli hraje národnost matky při výběru školy, byl v průběhu výzkumu vypracován malý statistický průzkum na ZŠ J. A. Komenského v Daruvaru, který se týká národnosti rodičů.

Z údajů statistického průzkumu pro školní rok 2004/ 05 vyplývá, že většina matek je české národnosti. Počet matek chorvatské národnosti ve smíšených rodinách však není zanedbatelný. Zatímco tento výzkum by potvrzoval skutečnost, že velmi záleží na národnosti matky, zvláště v případě smíšené rodiny, kde je matka Češka, následný výzkum v obvodních školách přinesl jiné výsledky.

V obvodní škole v Horním Daruvaru je situace jiná. Ze 4 dětí,

které zdejší malotřídku navštěvují, jsou 2 z české rodiny a 2 ze smíšené rodiny. U obou dětí ze smíšené rodiny je však matka Chorvatka. Učitelka z Horního Daruvaru Alena Horá-ková tuto skutečnost vysvětluje slovy: „Myslím si, že chorvat-ské matky posílají své děti do českých škol, protože česká škola děti více vychovává.“ V obvodní škole v Dolanech je situace podobná, jsou zde 4 děti ze smíšených rodin a ani jedno nemá matku Češku. Zdejší učitelka Zdenka Stráníko-vá říká: „Některé nečeské matky nechtějí dát děti do české školy, protože neví, jak dítě učit, když neumí česky. Některé děti neuměly česky vůbec, ale naučily se to zde ve škole.“ V osadě Dolní Střežany žije 95 % Čechů, proto zde dopo-sud navštěvovaly školu pouze české děti. Roku 2005 však z šesti dětí ve třídě byla jedna holčička Chorvatka, která při nástupu do školy česky vůbec neuměla, a dvě dvojčata ze smíšené rodiny, která mají matku Chorvatku. V tomto přípa-dě hraje důležitou roli fakt, že v osadě je pouze česká škola a do chorvatské školy by děti musely dojíždět. Další důvody, které vedou nejen české, ale i nečeské matky k tomu, aby umístily své děti do českých škol, pomohl vysvětlit také do-tazníkový výzkum.

Problémy současného českého školství na Daruvar-sku

V otázce, co vidí jako největší problém českého školství, se většina respondentů shodla v tom, že čeština učitelů je často nedostačující.

Velký vliv na výuku v českých školách mají učebnice. Podle učitelů je velmi důležité, aby se děti učily z českých nebo dvojjazyčných učebnic. To však není vždy možné. Dříve se k výuce používaly učebnice z Československa, které však ne vždy vyhovovaly (Sohrová, 2001, s. 45–49). Stejných učebnic nebyl nikdy dostatečný počet. V roce 1948, po roztržce Stalina s Titem, byly přerušeny veškeré styky Ju-goslávie a Československa, a tak nastal nový nedostatek učebnic. Začátkem 60. let se začalo uvažovat o soustav-ném vydávání překladů učebnic z chorvatštiny pro před-mětovou výuku v českých školách. Od roku 1962 vydává nakladatelství Jednota učebnice a didaktické materiály, to znamená testy, kontrolní úkoly a podobně (Stráníková, 1997, s. 27–31). V současné době se používají k výuce jak učebnice vlastní, tak učebnice z ČR.4

3| Informaci poskytla Pavlína Rohlenová, účastnice terénního vý-zkumu Univerzity Pardubice, červen 2005, která se zabývala rolí žen (konkrétně v oblasti Daruvaru). Potvrdila svým výzkumem, že v Chorvatsku hraje žena velkou roli v rodinném prostředí, při výchově dětí a chodu domácnosti.

4| V roce 2006 zahájil stát velkou akci překládání učebnic do jazyků národností. V současnosti už má česká menšina přeloženou vět-šinu učebnic.

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



49

Pomoc Čechům v Chorvatsku ze strany České re-publiky

Pomoc ze strany ČSR byla patrná už od počátku českého školství v Chorvatsku. Ministerstvo zahraničí ČSR pomá-halo krajanům jak materiálně („V sedmém školním roce 1928–29 obdržela škola z Československa mnoho škol-ních pomůcek, hlavně přírodopisných obrazů a školních učebnic.“ Daněk, 1997, s. 17–61), tak i finančně (Českoslo-vensko přispělo částkou 88 806 dinárů na stavbu vlastní školní budovy v Daruvaru). České děti jezdily na výlety a prázdninové zájezdy do Československa (v letech 1928, 1935, 1937, 1947, 1948, 1965, 1966, 1968, 1970, 1975, 1976–1991 se konaly pravidelné zájezdy žáků 7. tříd, které byly znovu obnoveny po domovinské válce v roce 1993). Důležitá byla pomoc ze strany Československa v době do-movinské války.

Československo se významně podílelo na budování české-ho školství v Chorvatsku poskytnutím učitelských sil z ČSR. Při otevření České školy v Daruvaru sem byli vysláni první učitelé z Čech. Po druhé světové válce se na návrh Svazu (nyní Svaz Čechů v Republice Chorvatsko, dále Svaz) za-čaly organizovat kurzy, aby bylo možné školit vlastní členy z řad české menšiny. Československý svaz ale brzy poznal, že je nutné učitele doučit češtině a zdokonalit v pravopi-se pomocí kurzů, seminářů a pobytem v Čechách. V roce 1947 byl ministerstvem školství organizován čtrnáctidenní kurz v Praze. První domácí kurz proběhl díky Svazu v roce 1950 v Daruvaru. Další byl po dvaadvaceti letech odmlky opět pořádán v Čechách v roce 1969. Následovaly další kurzy v letech 1974, 1977, 1979, 1981, 1983, 1985, 1987, 1989 a 1991. Od roku 1994 vysílá Svaz každý rok krajany na kurz českého jazyka do Dobrušky. Tento kurz organizuje Dům zahraničních služeb ve spolupráci s Ústavem jazyko-vé a odborné přípravy Univerzity Karlovy.

Většina respondentů se také shodla na velkém přínosu působení českých učitelů, kteří jsou do oblasti Daruvaru vysíláni na základě usnesení vlády ČR od roku 1997. Zá-kladním záměrem je umožnit přímý kontakt žáků a uči-telů z řad krajanů se současným českým jazykem a me-todami vyučování. Činnost vyslaných učitelů může však být širší než pouze vlastní školní vyučování, např. spolu-práce s krajanským tiskem, folklorním souborem, meto-dická práce s místními učiteli, vyučování v jazykových kur-zech pro dospělé, osvětové působení, práce s dětmi a po-dobně. Rozsah a podmínky činnosti učitele vyslaného z ČR jsou ve všech případech předmětem dohody mezi Ministerstvem zahraničních věcí ČR a krajanským spol-kem. Zdejší učitelé, ale i studenti velmi oceňují působe-ní českých učitelů hlavně z toho důvodu, že se díky nim dostávají do styku s „pravou“ češtinou. „Je velmi důležité, aby děti slyšely pravou češtinu, proto sem jezdí učitelé z Čech,“ dodává respondentka, která je povoláním učitelka.

Tento názor potvrzuje i školní psycholožka na základní škole J. A. Komenského: „Čeští učitelé jsou moc dobrá věc, konverzují s dětmi v českém jazyce, a ty pak slyší mluve-nou češtinu. Velký vliv mají také na obvodní školy. Vždy přinesou něco nového do výuky. Nikdo z učitelů v Chor-vatsku nebere české učitele jako rivaly, spíše jako přínos.“

Dotazníkový průzkum

Dotazníkový průzkum se uskutečnil mezi žáky základní ško-ly J. A. Komenského v Daruvaru a české sekce chorvatského gymnázia a jejich rodiči. Dotazníky byly vypracovány oddě-leně ve dvou verzích, zvlášť pro děti a zvlášť pro jejich rodi-če. Rozdali jsme cca 300 dotazníků, návratnost byla pouze 53 dotazníků. Cílem výzkumu bylo doplnit některé otázky ohledně českého školství a jeho vlivu na menšinu.

Celkem odevzdalo vyplněný dotazník 23 studentů, z toho 12 mužů a 11 žen. Respondenti byli ve věku od 12 do 17 let.

Z řad rodičů odevzdalo vyplněný dotazník 30 respondentů, z toho 12 mužů a 18 žen. Dotazovaní byli ve věkových sku-pinách 30–39 let, 40–49 let, 50–59 let; s dosaženým vzdělá-ním: základní, středoškolské, vyšší škola a vysokoškolské.

Otázky dotazníku:

Jaká je národnost otce a matky?

Již dříve byla zmíněna úloha národnosti matky při výběru školy pro děti. První výzkum (zjišťování národnosti matky v České základní škole J. A. Komenského) ukázal, že větši-na matek je české národnosti. Při výzkumu pomocí roz-hovorů se ale ukázalo, že na mnoha školách (obvodních) převažují děti, které mají matku Chorvatku. Učitelé často vysvětlovali tento jev tím, že se škola nachází na vesnici, kde není chorvatská škola, a tak by žáci museli dojíždět. V některých případech ale matky zvolily českou školu proto, že jim připadala prestižnější nebo pokládaly český jazyk navíc za výhodu.

Ve vyšších ročnících základní školy (7. a 8. ročník) a ve všech čtyřech ročnících české sekce chorvatského gymnázia je české národnosti 76 % matek, chorvatskou národnost má 16 %, pouze 8 % (2 z dotazovaných) se hlásí k jiné národ-nosti, a to k srbské. Podobně je tomu u otců, kde se k české národnosti přihlásilo 84 % mužů a k chorvatské 16 %. K jiné národnosti se nehlásil nikdo. Podle výsledků všech usku-tečněných rozhovorů můžeme konstatovat, že ačkoliv má převážně žena v Chorvatsku důležitější roli ve výchově než muž, na výběr školy to nemusí mít pokaždé vliv, neboť po-čet českých matek i otců je poměrně vyrovnaný. Zároveň je vyšší než počet chorvatských matek a otců. V některých případech dokonce rozhoduje český otec.

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



50

Výzkum také ukazuje, že pokud se v některých třídách vyskytuje větší počet chorvatských matek než českých, je to hlavně v obvodních školách na malých vesnicích, kde buď chorvatská škola není vůbec a děti by tak musely do-jíždět, nebo i z jiných důvodů, jako jsou například kama-rádi v české třídě.

Jakým jazykem doma mluvíte? (dítě s matkou, dítě s ot-cem, matka s otcem, dítě s babičkou a dědou)

Mezi zmiňovanými jazyky se vyskytly pouze čeština a chorvatština. Ve všech čtyřech případech převyšovala čeština nad chorvatštinou. Dítě s matkou hovoří česky v 64 % a v 36 % chorvatsky, s otcem 67 % česky a 33 % chorvatsky. Rodiče spolu mluví z 63 % česky a z 37 % chorvatsky, dítě s babičkou a dědou komunikuje z 80 % česky a z 20 % chorvatsky. Z výsledků vyplývá, že i přes-to, že čeština se v rodinách respondentů stále zachovává jako mluvený jazyk, nejvíce používají češtinu vnuci se svý-mi prarodiči. V současnosti stále přibývá smíšených rodin, kde se používá jako mluvený jazyk i chorvatština.

Uvažoval(a) jsi někdy o studiu v České republice?

Celých 68 % procent respondentů odpovědělo, že o tom neuvažovali, 22 % by chtělo studovat v ČR. Tento výběr zdůvodňovali respondenti tím, že v ČR je lepší studium, delší tradice univerzit, lepší život a lepší možnost najít si práci. V jednom případě by chtěl dotazovaný studovat v ČR proto, že zde má rodinu. Pouze 9 % odpovědělo, že by nechtěli studovat v ČR, což zdůvodnili tím, že ČR je dost daleko a v Chorvatsku mají svoji rodinu.

Do jaké školy bys chtěl jednou dát své děti?

Nejvíce respondentů odpovědělo, že do české (přibližně 75 %). Tento výběr zdůvodňovali nejvíce tím, že by chtěli, aby se dítě naučilo český jazyk (30 %), dále pak proto, že českou školu navštěvuje i on/ona (20 %), že česká škola nabízí více jazyků (15 %). Dále se pak objevovaly odpovědi typu: pro-tože jsem Čech, aby dítě nezapomnělo český původ a aby se naučilo více o ČR. 25 % respondentů se vyjádřilo, že ještě neví. Žádný z nich se nevyjádřil pro školu chorvatskou.

Jakou roli hraje česká škola ve vytváření vztahu k pocitu češství?

23 % respondentů vyzdvihlo, že škola učí děti český jazyk. Dále se objevily odpovědi:

„Ve škole nikdy nezapomeneme na českou historii a bo-hatý jazyk. Škola nás učí, jak je ČR krásná a bohatá zem a jaké má bohaté předky.“

„Myslím, že děti, které umí česky, mají být pyšné, protože jsou o jeden jazyk bohatší, ve škole se učíme, že máme udržovat češtinu a českou kulturu.“

„Škola nás učí, že máme zachovat českou kulturu a jazyk.“

Z těchto odpovědí lze vyčíst, že škola skutečně hraje vý-znamnou úlohu ve vytváření pocitu češství.

Jaká kritéria byla pro tebe (rodiče) důležitá při výběru školy?

V odpovědích byla nejvíce zastoupena možnost výuky v českém jazyce, zaškrtlo ji 22 % dotazovaných, dále pak možnost naučit se cizí jazyk (český), kterou zvolilo 19 % respondentů. Téměř 15 % se rozhodlo pro kvalitu výuky (větší prestiž, rozsáhlejší stanovy učiva). Dále pak následo-valy možnosti menšího počtu žáků ve třídě (10 %), do-stupnost školy a kvůli kamarádům (8 %). Možnost zájmo-vých činností (kroužků) a tradice byly rozhodující pro 7 % a učebnice zdarma pro 4 % dotázaných.

Z těchto výsledků vyplývá, že respondenti dotazníkového výzkumu upřednostňují českou školu z toho důvodu, že nabízí český jazyk. Už z předchozího výzkumu také plyne, že český jazyk je velmi důležitým faktorem pro zachování menšiny. Stejně tak byla již výše zmíněna úloha prestiže školy, rovněž tuto možnost zvolil velký počet respondentů.

Jak již bylo zmíněno výše, při výzkumu prováděném roz-hovory s respondenty většina z nich uvedla, že česká men-šina se pomalu, i přes veškeré snahy ji zachovat, asimiluje. Dotazníkový doplňující výzkum naopak přinesl mnohem optimističtější odpovědi. 57 % všech dotazovaných rodi-čů se domnívá, že se česká menšina v budoucnu určitě zachová a neasimiluje se. Pouze 11 % procent si myslí, že se asimiluje. Zbytek dotazovaných není tak radikální, uvá-dí, že asimilace záleží na mnoha faktorech, nebo jsou pře-svědčeni o tom, že česká menšina se ještě nějakou chvíli zachová. Zde jsou uvedeny některé z odpovědí:

„Myslím si, že se zachová, protože se přenáší generacemi a stále ji někdo vede dál a dál.“

„Jako každá menšina se bude postupně asimilovat, ale my se budeme snažit, aby se ještě dlouho zachovala.“

„Myslím si, že se zachová. Máme schopné lidi, kteří se sta-rají, aby se lidé scházeli a aktivně se angažovali v udržová-ní naší menšiny.“

„Myslím si, že se v budoucnu na území Chorvatska asimi-luje, že se ztratí. Kvůli vlivu v zemi Chorvatsko.“

Odpovědi na otázku, co může vést ke zpomalení asimi-lace a jaké prostředky pomáhají k udržení pocitu češství, byly velmi různorodé. Nejvíce respondentů uvedlo jako velmi důležitý faktor v procesu zpomalování asimilace právě českou školu, a to 22 %. Dále následovaly české Besedy (16 %). 7 % dotazovaných se zmínilo o důležitosti organizace menšiny. Mezi dalšími odpověďmi se vyskyto-valy: české filmy, knihy, kultura, tradice a zvyky, český ja-

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



51

zyk, české vysílání v televizi a rádiu, Jednota, Svaz, finanční pomoc z ČR a výchova k češství v rodině. Zde jsou některé z odpovědí:

„Pomoc českého státu s odborníky (učitelé, folklorní pra-covníci, finanční pomoc), dobrá organizace menšiny.“

„Musíme udržovat českou kulturu odmalička, aby děti vě-děly, že jsou Češi.“

„Zachová se, protože má Český svaz, školky, školy, taneční kroužek Holubičku, české nakladatelství Jednota, české vysílání rádia a dobrou spolupráci s ČR.“

Stejně jako při výzkumu rozhovory, i v dotaznících re-spondenti hojně zmiňují české školství jako důležitý vliv v procesu zpomalování asimilace.

Závěr

Cílem této práce bylo objasnit, jakým způsobem a do jaké míry mají české školy vliv na zpomalování procesu asimilace české menšiny v oblasti Daruvaru. České školství má podle většiny dotazovaných velký vliv na udržení české menšiny a jejího cítění češství. Už od začátku českého školství na Da-ruvarsku (20. léta 20. století) hrály české školy významnou roli nejen ve vzdělávání krajanů, ale také v jejich kulturním životě. Stejně tak i v současnosti se snaží zachovat český jazyk v co nejspisovnější podobě a probouzet v žácích už od mládí lásku k češství. Dotazovaní se jednoznačně sho-dují, že v místech, kde neexistují české školy, je asimilace do chorvatské společnosti mnohem rychlejší, v některých osadách česká menšina zcela zanikla.

Probouzení češství a národní identity musí začít už v ro-dině. V některých případech je nejdůležitější najít českou identitu v sobě samém, k čemuž občas dochází až v do-spělosti.

Česká škola podle respondentů, ať už z řad učitelů, rodičů, nebo studentů, má větší prestiž, nabízí jazyk navíc, učebni-ce zadarmo, více vychovává žáky a poskytuje domáčtější prostředí. To jsou jen některé z důvodů, které mohou vést rodiče ve smíšených a zcela nečeských rodinách k tomu, aby umisťovali své děti do českých škol. A tak, i přes ne-příznivé prognózy o zániku českého školství, a přesto, že i učitelé jsou si vědomi svých nedostatků, hlavně ja-zykových, české školy stále hrají důležitou roli v procesu zpomalování asimilace a udržování národní identity.

Ukázalo se, že český jazyk a jeho znalost jsou jedním z nej-důležitějších faktorů v zachování české menšiny. Nejen rodina, spolky, český tisk, české vysílání v rozhlase a tele-vizi, folklór a další faktory zmíněné výše, ale hlavně škola pomáhá tuto znalost zachovat. Díky pomoci vlády Čes-

ké republiky, která do Chorvatska vysílá české učitele, se nejen žáci, ale i učitelé mohou zdokonalovat ve znalosti mluvené „pravé“ češtiny a odolávat tak pronikání chorvat-štiny do českého jazyka. Tento vývoj, zdá se, nejde zastavit. Učitelé se shodují na tom, že studenti o přestávkách mezi sebou mluví chorvatsky a češtinu používají pouze ve výu-ce. Stejně tak chorvatština převládá i mimo školu a mladí lidé se spolu baví česky jen při schůzkách souborů jako je taneční soubor Holubička nebo divadelního kroužku. V rodinách, kde přibývá smíšených manželství, se mluví jak česky, tak chorvatsky. Zachování českých škol, českého jazyka, tradic a zvyků, organizace menšiny a pomoc z ČR jsou velmi důležité. Většina respondentů se shoduje, že pokud se tyto vlivy zachovají, asimilace bude pomalejší.

PRAMENY

Daněk, A.: 70 let České základní školy J. A. Komenského – 75 let České mateřské školy Ferda mravenec v Daruvaru, Da-ruvar 1997.

Herout, V.: České školy v Chorvatsku. Sešit 1: České školy ve Velkých a Malých Zdencích. Daruvar: Svaz Čechů v Repub-lice Chorvatsku, 2001.

Kolouch, O.: České školství v Chorvatsku po II. světové vál-ce. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XIV. Da-ruvar, NVI Jednota, 1993.

Matoušek, J.: České školy v Chorvatsku. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XIV, Daruvar 1993.

Sohrová, M.: Naše učebnice. K problematice výuky v čes-kém jazyce na menšinových školách v Chorvatsku. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XXI. Daruvar, NVI Jednota, 2001.

Stráníková, L.: NVI Jednota a české učebnice. Přehled kul-turních, literárních a školních otázek XVII. Daruvar, NVI Jed-nota, 1997.

www.mzv.cz

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



52

Tímto detailním rozpracováním tématu Když jsem já sloužil, který je určen studentům českého jazyka pro cizince v úrovni A 1, bych ráda přispěla malou ukázkou, jak také vyučuji český jazyk v Sao Paulu v krajanském spolku União Cultural Tcheco Brasileira (UCTB) a na Univerzitě Sao Paulo (USP). Materiál je v této formě určen pro dospělé publikum, ale lze sa-mozřejmě upravit a použít i pro děti. Věřím, že tento pracovní list by mohl posloužit i někte-rému z mých kolegů – učitelům češtiny pro cizince, jako výukový materiál nebo jen jako inspirace.

Během vyučování učitel mluví co možná nejvíce česky. Používá základní otázky ke komunikaci a věty opako-vané na každé hodině, jako: Co to znamená? Rozumíte? Začneme? Hotovo? Prosím. atd. Příkazy ke každé aktivitě

učitel říká česky – velmi jednoduše. Někdy používá jen slovní spojení. Smyslem je co největší kontakt s českým jazykem.

Velmi se mi osvědčila tato metoda tematického vyučo-vání, přináší dobré výsledky v učení jazyka, je zábavná a podporuje dynamiku hodiny. V podstatě ji využívám neustále. Umožňuje dobrou návaznost a prožitek v jazy-ce, který je tak důležitý pro studenty češtiny v zahraničí. V každé jazykové úrovni vytvářím jiné pracovní listy, od-povídající dané úrovni skupiny.

Ráda bych také dodala, že tento pracovní list s názvem Když jsem já sloužil byl reálně aplikován na mých studen-tech v Sao Paulu. Vyvrcholení celé naší práce byly i obráz-ky (viz fotografie) nakreslené samotnými studenty a pre-zentace písničky na oslavě státního svátku 28. října v roce 2009 (viz fotografie). Letos obohatíme program oslav stát-ního svátku v UCTB podobným představením, tentokráte písničkou Já jsem muzikant.

Pracovní list – Když jsem já sloužilPetra Mocová | krajanská komunita, Sao Paulo a Univerzita Sao Paulo

Studenti União Cultural Tcheco Brasileira 2009 – Když jsem já sloužil

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e


Didaktické zkušenosti a studie | Pracovní list – Když jsem já sloužil

53

Autor a datum Mgr. Petra Mocová

20. října 2010

Předmět Český jazyk pro cizince

Úroveň A1 Téma „Když jsem já sloužil” – lidová

píseň (tematické vyučování)

Potřebný čas k realizaci 3 x 90 min Použitý materiál Dvojjazyčný slovník, bílá hmo-

ta patafix, text písně, zvuková

a video nahrávka písně, na-

množené kopie (viz materiál),

tabulka skloňování (Česky krok

za krokem 2), dětská razítka

ZOO/domácí zvířata

Nutné předchozí znalosti minimálně asi 5–6 měsíců češti-

ny s dotací 1x 90 min týdně

základní číslovky min. do 49

téma „rodina”

Kolik je ti roků? Je mi...

sloveso „jmenovat se”

slovesa -at, -ovat

množné číslo v nominativu

výraz mít rád (a)

některá základní přídavná jmé-

na: malý, velký, krásný, dobrý, ...

+ barvy

Cíl řadové číslovky

nová slovní zásoba „(domácí)

zvířata”

procvičování četby, výslov-

nosti, zpěv

procvičování písemné

reprodukce

mluveného textu

počítání podstatných jmen

minidialogy (otázky – od-

povědi)

práce se slovníkem

Zaměření na jazykové dovednosti

mluvnice

slovní zásoba

výslovnost

pravopis

konverzace

Návaznost dny v týdnu

datum

podobným způsobem se

dá tento pracovní list velmi

dobře adaptovat na lidovou

píseň „Já jsem muzikant“

Zdroje http://hudba.hradiste.cz/index.asp?AKCE=DETAIL&ID=NOJRQMQPHhttp://www.google.cz/imghp?hl=pt-BR&ie=UTF-8&tab=wihttp://www.youtube.com

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



54

Průběh 1. hodinaČasové rozvržení

1 x 90 min

1. Diktát Učitel diktuje 7. sloku písně.

10 min

2. Kontrola diktátu na tabuli + opakování některých ortografických pravidel Studenti diktují učiteli zpětně, co si napsali a učitel to píše na tabuli.

Jedná se o společnou opravu a zopakování některých pravopisných pravidel. (Např. když – koncové ž se vyslovuje

jako š, sloužil – ž, botičky – č, boty, roboty – koncové i/y, vepř, pepř – ř, běhá – ě/je, atd.).

22 min

3. PřekladPráce s textem napsaným na tabuli: učitel podtrhává slova, kterým studenti bezpečně rozumí a studenti slova

ústně překládají do daného jazyka.

6 min

4. Vyjmutí „nových slov k naučení”Učitel zakroužkuje na tabuli nová slova k naučení. Studenti použijí slovník (např. česko-portugalský slovník – po-

kud možno každý student má jeden).

Nezapomenout na slovo zvíře!

Studenti vyhledávají a učitel zapisuje na tabuli.

I neklíčová slova učitel ústně přeloží, ale studenti se je nebudou učit (např. krákoře, tlačká, atd.).

24 min

5. Zhlédnutí videa z pořadu ZpívánkyUčitel se ptá studentů, zda pochopili video nahrávku, potom komentuje (po 1. zhlédnutí) video v příslušném

jazyce. Vysvětluje, o čem video pojednává, případně vysvětlí kulturní souvislosti.

5 min

6. Rozdání celého textu písněPřichází moment, kdy studenti dostanou kompletní text písně: materiál č. 1

1 min

7. Čtení a opakování těžkých slov 14 min

8. První poslech písně (pouze audio) 4 min

9. Poslech na závěr a první pokus o zpěv (nahrávka a zpěv současně) 4 min

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



55


1 x 90 min

1. Opakování slovní zásoby z minulé hodiny - zvláště „zvířata”

a) viz materiál č. 6

b) Jaké zvíře máš rád(a)?

Učitel rozdá čtvrtku nebo papír formát A4. Studenti (během krátké chvilky) nakreslí nejoblíbenější zvíře z písničky.

(Měla by být zastoupena všechna zvířata.) Učitel má ještě připravený obrázek např. psa, kočky, koně a králíka.

Učitel použije na další aktivitu 6 obrázků zhotovených studenty a další 4 připravené učitelem.

18 min

2. Opakování základních číslovek do 49- učitel píše na tabuli libovolné číslo do 49 – student čte, učitel dále pokládá otázky:

Jaké je tvoje telefonní číslo?

Kolik to stojí?

Kolik to je?

Kolik je ti let?

A nakonec může nadiktovat krátký číselný diktát pro všechny a hned zkontrolovat.

8 min

3. Pozorování tvoření číslovek řadových: materiál. č. 2 6 min

4. Společná práce v hodině (cvičení): materiál č. 3 6 min

5. Co je to? Učitel ukazuje nakreslené obrázky a ptá se, co je to?

Potom nalepí patafixem na tabuli obrázky do sloupce za sebou a ptá se:

Kolikátý je vepř? Kolikáté je kuře? Kolikátá je kráva?

Student odpovídá: Kuře je první. etc.

10 min

6. Čtení písně a znovu procvičování obtížné výslovnosti 10 min

7. Zpěv 4 min

8. Závěrečné opakování Učitel pokládá otázky:

Co je to?

Jaký je?

Kolik je ti let?

Kolik to stojí?

Kolik to je? (napíše na tabuli číslo)

Kolikátý je? (ukáže na tabuli na pořadí zvířete)

14 min

9. Závěrečný zpěv (Učitel vyzve studenty: „Vstaňte, prosím!” Po skončení písně: „Posaďte se, prosím!”)

Využije mimiky , nepřekládá.

4 min

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



56


1 x 90 min

1. Opakování látky z předchozích hodin formou otázekCo je to?

Jaký je?

Kolik je ti let?

Kolik to stojí?

Kolik to je? (Napíše na tabuli číslo.)

Kolikátý je? (Ukáže na tabuli na pořadí zvířete.)

atd.

Studenti používají při odpovídání výhradně český jazyk. V případě nevědomosti (výrazy osvojené již v minulých

hodinách): Nevím. Nerozumím. Zapomněl jsem to. Ještě jednou, prosím! Opakujte to, prosím! atd.

15 min

2. Práce s razítky + práce s tabulkou skloňováníV UCTB v Sao Paulu máme dětská zvířecí razítka. Tato aktivita funguje výborně i s dospělými lidmi.

Učitel rozdá čtvrtky nebo pouze bílé papíry např. formátu A4 a v prvním kole učitel zvolí první razítko, např. kráva.

Každý si natiskne na bílý papír obrázek krávy a zapíše – jedna kráva.

Učitel nyní bude chtít, aby studenti vytvořili množné číslo v 1. pádě od slova kráva – dvě krávy (opakování). Kdo

neví, použije tabulku skloňování.

Dále studenti zapíšou pod sebe: tři krávy, čtyři krávy... a pět...

Učitel vysvětlí, k jaké změně dochází při počítání podstatných jmen od čísla pět – genitiv v plurálu.

Vysvětlí vyhledání v tabulce skloňování. Studenti vyhledávají a výsledkem je: pět krav – pět žen – pět káv.

Dále učitel vysvětlí, že od pěti je podoba podstatného jména stále stejná – už se nemění: deset krav, padesát krav,

tři sta krav...

Učitel udělá tímto způsobem asi 6–8 zvířat. Mohou se objevit i nová slova (podle toho, jaká zvířata jsou na razítkách).

Učitel dělá tuto aktivitu pomalu, je důležité, aby všichni studenti pochopili vyhledávání v tabulce, smysl vyhledá-

vání a dále samotný tvar podstatného jména.

35 min

3. Zadání domácího úkolu: materiál č. 4 2 min

4. Zpěv (Učitel vyzve studenty:„Vstaňte, prosím!” Po skončení písně: „Posaďte se, prosím!”) 3 min

5. MinidialogyStudenti si tahají otázky z klobouku (používám klobouk Boba a Bobka, studenti již znají tento seriálový Večerní-

ček): materiál č. 5.

Až studenti narazí na výraz... když. Učitel uvede příklady k použití.

V tuto chvíli se jedná spíše o pasivní osvojení spojky když.

Učitel připraví doplňující materiál: např. natiskne 7 kuřat na papír a student by měl odpovědět,

kolik jich je: materiál č. 7.

32 min

6. Závěrečný zpěv (Učitel vyzve studenty :„Vstaňte, prosím!” Po skončení písně:„Posaďte se, prosím!”) 3 min

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



57

Materiál

1. Když jsem já sloužil (česká lidová)

1. Když jsem já sloužil to první léto, vysloužil jsem si kuřátko za to. A to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře. 2. Když jsem já sloužil to druhé léto, vysloužil jsem si kachničku za to. A ta kačka bláto tlačká, a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře. 3. Když jsem já sloužil to třetí léto, vysloužil jsem si husičku za to. A ta husa chodí bosa, a ta kačka bláto tlačká, a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře. 4. Když jsem já sloužil to čtvrté léto, vysloužil jsem si vepříka za to. A ten vepř jako pepř, a ta husa chodí bosa, a ta kačka bláto tlačká, a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře.

5. Když jsem já sloužil to páté léto, vysloužil jsem si telátko za to. A to tele hubou mele, a ten vepř jako pepř, a ta husa chodí bosa, a ta kačka bláto tlačká, a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře. 6. Když jsem já sloužil to šesté léto, vysloužil jsem si kravičku za to. A ta kráva mléko dává, a to tele hubou mele, a ten vepř jako pepř, a ta husa chodí bosa, a ta kačka bláto tlačká, a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře. 7. Když jsem já sloužil to sedmé léto, vysloužil jsem si botičky za to. A ty boty do roboty, a ta kráva mléko dává,

a to tele hubou mele, a ten vepř jako pepř, a ta husa chodí bosa, a ta kačka bláto tlačká, a to kuře krákoře běhá po dvoře, má panenka pláče doma v komoře.

2. Pozorujte:

čísla číslovky základní číslovky řadové

1 jeden, jedna, jedno první

2 dva, dvě druhý /á/é

3 tři třetí

4 čtyři čtvrtý /á/é

5 pět pátý /á/é

6 šest šestý /á/é

7 sedm sedmý /á/é

8 osm osmý /á/é

9 devět devátý /á/é

10 deset desátý /á/é

3. Napište slovy:

1. bota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . bota

2. tele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . tele

3. vepř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . vepř

4. kráva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kráva

5. kuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kuře

6. kachna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kachna

7. husa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . husa

4. Doplňte a pracujte s tabulkou skloňování (domá-cí úkol):

jednotné číslo/singulár

množné číslo/plurál

množné číslo - genitiv

. . . . . . . . . kuře . . . . . . . . . . kuřata pět . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . kachna . . . . . . . . . . . . . . . . . šest . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . husa . . . . . . . . . . . . . . . . . sedm . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . vepř . . . . . . . . . . . . . . . . . osm . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . tele . . . . . . . . . . . . . . . . . devět . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . kráva . . . . . . . . . . . . . . . . . deset . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . bota . . . . . . . . . . . . . . . . . jedenáct . . . . . . .

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



58

5. Otázky a odpovědi. Odpovídejte celou větou:

Kolik je ti let?

Kolik telat máte doma?

Máš bratra? Jak se jmenuje? Kolik mu je let?

Kdy se díváš na televizi?...., když mám čas.

Kdy studuješ češtinu?

Kdy sportuješ?

Jaké domácí zvíře máš rád(a)?

Kolik máš doma psů?

Kolik stolů máte doma?

Kolik židlí je tady?

Kolik sešitů máš?

Kolik koček je tady?

Kolik vepřů je tady?

Kolik bot má tvoje matka?

Kolik je tady hus?

Jaký je váš pes?

Jaká je vaše kočka?

Co je to?

Kolik stojí v Brazílii jeden litr mléka?

6. Co je to?

kuřekachnahusavepřtelekrávaboty

7. Razítka

domácí zvířata zvířata ZOO

A

C

FE

B

D

G

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



59

Je-li cílem vysokoškolské výuky češtiny jako cizího jazyka ve Francii přispívat k zachování jazykové pestrosti v Evropě, prohlubovat po-znávání českých zemí prostřednictvím jazyka a rozvíjet francouzsko-české vztahy, znamená to z hlediska vyučujícího, řečeno velmi prag-maticky, získat studenty pro studium češtiny v prvním semestru, motivovat je k tomu, aby v něm pokračovali po celý univerzitní běh, a naznačit jim i konkrétní výhody a praktické důsledky takového studia.

Vycházím-li ze situace na univerzitě v Nancy, je převším nutné zajistit dobrou informovanost studentů. Vyučová-ní češtiny na Université Nancy 2 se nemůže opřít o dlou-hodobou tradici, bylo totiž založeno až v roce 2001, na-víc francouzský vysokoškolský systém od té doby prošel různými reformami, které se dotkly i studia jazyků. Uni-verzitní brožura, kde čeština figuruje podle abecedního řazení na jednom z posledních míst (Tchèque), k dobré informovanosti podle mých zkušeností nestačí. Proto na možnost studia českého jazyka upozorňuji formou pla-kátů se základními informacemi, zpracovanými ovšem odlehčenou formou a doprovázenými přitažlivými foto-grafiemi (Une langue originale, une culture revalorisée, une ouverture sur l’Europe centrale.)

Studium českého jazyka v rozsahu dvou hodin týdně je na Université Nancy 2 teoreticky otevřeno všem studentům univerzity. Prakticky to potom znamená, že v jednom kurzu se scházejí studenti slavistiky, studenti cizích jazyků a studen-ti nelingvisté – muzikologové, historici, psychologové, atd. Jejich výchozí znalosti, jejich motivace a cíle bývají velmi růz-né. Není tedy lehké sestavit program výuky českého jazyka tak, aby byl uspokojením a obohacením pro všechny. V prv-ním ročníku proto spojuji dosti pravidelně výuku jazyka se sociokulturním výkladem. Česká historie, kultura a reálie se pak vyučují jako samostatný dvousemestrální předmět, který si studenti mohou zapsat ve druhém nebo třetím ročníku, je

to tedy i jistý podnět k tomu, aby si ho studenti později sku-tečně zapsali. Od druhého ročníku zařazuji do výuky jazyka pravidelně literární texty souvislého výkladu o české literatu-ře se studentům dostane opět v rámci zmíněného předmě-tu Civilisation tchèque. Domnívám se, že ve všech ročnících je velmi důležitá těsná spolupráce vyučujícího se studenty a vedle systematičnosti se vyplácí snaha o podněcování indi-viduálního a kreativního přístupu k osvojované látce. Jinými slovy, hodiny českého jazyka jsou založeny na promyšlené interaktivnosti, aby umožnily všem studentům osvojit si zá-kladní jazykové dovednosti, avšak u jednotlivců v souladu s jejich zaměřením v lehce odlišné míře.

S motivovaností studentů souvisí i včas podaná informace o možnosti zdokonalovat se v českém jazyce prostřednic-tvím jazykových stáží na letních školách slovanských jazy-ků, ale i o možné volbě pokračovat ve studiu svého oboru a zároveň ve studiu češtiny v rámci studentského výměn-ného programu ERASMUS: Université Nancy 2 postupně podepsala smlouvy, umožňující mobilitu studentů, s uni-verzitami Karlovou, Masarykovou, Palackého a Ostravskou.

Se snahou studenty zaujmout je volně spjato i každoroční organizování Týdne české kultury na univerzitě. V jeho pro-gramu jsou koncerty, promítání českých filmů v originálním znění, výstavy, divadelní představení, přednášky. Spolupráce studentů a vyučujícího je zde velmi úzká a přesahuje samot-nou výuku, jak o tom svědčí třeba překlady do francouzštiny písňových textů Jaroslava Hutky nebo dua Tara Fuki pro jejich koncerty, výtvarné analýzy vystavených českých filmových plakátů z pera studentky češtiny, jejímž hlavním oborem je historie umění, které výstavu provázely, anebo studentské provedení rozhlasové hry Daniely Fischerové Vteřina pravdy (Une seconde de vérité) ve francouzském překladu.

Myslím, že mají-li neoboroví studenti českého jazyka absolvovat s úspěchem, chutí a snad i potěšením na uni-verzitě tříleté a – řekněme to otevřeně – pro Francouze většinou náročné studium češtiny jako cizího jazyka, měli by od počátku znát i jeho jisté výhody. Kromě těch,

Zamyšlení nad motivací frankofonních studentů češtiny jako cizího jazykaMůže být literární text v hodinách jazyka motivující?Lenka Froulíková | lektorát Nancy, Francie

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e


Didaktické zkušenosti a studie | Zamyšlení nad motivací frankofonních studentů češtiny jako cizího jazyka

60

které jsou společné pro studium všech jazyků (« Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem! »), jsou to, myslím, výhody méně početných studijních skupin a do jisté míry i personalizovaný přístup jak vyučujícího k výuce, tak studentů k osvojované látce. A v době sjednocené Evropy stále více se projevující výhoda znalostí jazyka, reálií a kultury země, která leží v jejím středu. Mnozí z bývalých studentů češtiny naší univerzity dnes působí v České republice například v bilingvních francouzských gymnáziích, v česko-francouzských nebo mezinárodních společnostech, na Velvyslanectví Francie a ve Francouz-ském institutu, ve Francii zase uplatňují svou znalost češ-tiny v evropských a francouzských kulturních institucích, asociacích a firmách.

Jedním z aspektů výuky češtiny jako cizího jazyka na naší univerzitě, který se ukazuje jako velmi motivující, je pravi-delná práce s literárními texty. O té bych se chtěla zmínit podrobněji a uvést i konkrétní příklady.

Po celou dobu studia češtiny studenti pracují s učebnicemi Adam a Eva v Č(č)eském ráji a Zahrada českého jazyka. Čtyři roční období, kde každá lekce končí velmi krátkou literární ukázkou. Studenti se tedy setkávají s českou literaturou od samotného počátku výuky. Od druhého semestru jsou pak do hodin zcela pravidelně zařazovány delší literární texty, celé básně, někdy prezentované i ve zhudebněné formě (Reynek, Skácel, Kainar, Hrabě), kratší povídky, delší úryvky z románů a divadelních her starších i současných autorů (Čapek, Hašek, Hrabal, Kundera, Lustig, Vaculík, Havel). Autor bývá předsta-vován velmi stručně a interpretace vybraného textu neposti-huje rovnoměrně a vyčerpávajícím způsobem tematickou, kompoziční a jazykovou stránku díla – nejde tu o práci v lite-rárním semináři, ale o cílené využití literárního textu v časově omezeném prostoru pro prohloubení některých jazykových kompetencí a se snahou orientovat francouzské studenty k poznávání české literatury. Autentický literární text má tu výhodu, že student si za ním umí představit autora jako je-dince, který sděluje příběh, myšlenku, emoci, něco, co je mu drahé, právě jemu – svému čtenáři. Autorova snaha vyprá-vět, podělit se o zážitek, zprostředkovat zkušenost vyvolává u čtenáře snahu porozumět, zhodnotit situaci, zaujmout stanovisko. Z jemného přediva této imaginární komunikace vzniká atmosféra, která vede k přirozenému a často rychlejší-mu a hlubšímu osvojení si určitého jazykového jevu. U vyso-koškolského studenta k tomu přistupuje i jistá hrdost: Jsem už schopen číst českou literaturu v originále!

Je několik zásad, které mě praxe naučila dodržovat: literární text jazykově neupravovat a obtížné pasáže nevynechávat, spíše stručně vysvětlit a předložit třeba v překladu to, co studenti nemohou znát; práci s literárním textem začít a do-končit v jedné vyučovací jednotce (netýká se úkolů mimo hodinu), u rozsáhlejšího textu jej dělit na části, ale pracovat

s nimi rovněž uceleně; měnit způsob uchopení textu a jeho jazykové využití tak, aby práce s ním byla vždy v něčem nová. A především: více než suverenita vyučujícího, jistého si zna-lostí jazyka i literatury, je tu na místě společné hledání souvis-lostí a vytváření atmosféry spolupráce se studenty.

Na závěr uvádím dva literární texty a jejich možné využití v hodinách češtiny jako cizího jazyka. Práce s nimi se vždy bude lišit podle cílů, které si vyučující stanoví.

Jaroslav Seifert

Maminčino zátiší(Jablko s klína)

Náprstek, jehly, kolikero nitía staré brejle světlem protkané,čím jsem to měřil čas, jenž svítía míjí, sotva nastane.

Jak před lety mi šeptáš jako snící: – Můj hochu rozmilý,to jistě zas ti někde uličnícikamenem hlavu rozbili.

– Ne, maminko, má hlava je dnes celáa ani koleno dnes nemám odřené. – Ach bože, já již opět zapomněla, jak je to všecko jiné, změněné.

Jak jindy přišel jsem a tiše pláčuv tvé jemné dlaně, měkké, soucitné,a slza krvácí jak do heboučkých fáčů,když stará spící bolest procitne.

Za všecky knoflíky, jež jsi mi přišívala, za všecky stehy, jež tvá šila nit, za polibky, když jsi mne líbávala – ne, tak jsem se ti nechtěl odměnit.

Buď sbohem, dobo roztrhaných gatí,dny ztracené jsem marně hledat chtěl,čas, který se už nikdy nenavrátí – ach bože, já jsem zapomněl.

Postup:Vyučující jen velmi stručně představí básníka, například:Jaroslav Seifert (1901–1986) psal celý život srozumitelné, lyrické básně, jejichž hlavním tématem byla láska – láska k ženě, vlasti, Praze, životu. Za poezii a za odvážné občan-ské postoje dostal jako jediný Čech v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu.

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



61

Vyučující pak vede se studenty rozhovor, kdy formou otázek a odpovědí je osvětlena tematická výstavba bás-ně, její kompozice a jazyková stránka. Dialog může být méně i více podrobný, záleží na jazykové pokročilosti studentů.

Tematická výstavba básně:

•motiv matčiných šicích potřeb – pohled na věci, které matka doma při práci užívala (náprstek, jehly, kolikero nití a staré brejle) – obraz dětství prožitého s matčinou péčí a láskou

•nejen v dětství (uličníci kamenem hlavu rozbili, koleno odřené), i když stráveném v bezpečí domova, ale i v do-spělosti syn prožívá tísnivé chvíle (když stará spící bolest procitne) – v náručí matky by chtěl nalézt útěchu (jak jindy přišel jsem a tiše pláču) – zestárlá matka je připra-vena ho utěšit (jak před lety mi šeptáš jako snící) – vše se již změnilo, do dětství není návratu (dny ztracené jsem marně hledat chtěl)

•syna tíží vědomí, že matce nesplatil to, co pro něj za všechna léta udělala (knoflíky, jež jsi mi přišívala; stehy, jež tvá šila nit; jemné dlaně, měkké, soucitné; polibky) – mládí pod ochranou matky vidí dospělý člověk, který si uvědomuje neúprosný běh času (čas, jenž svítí a míjí, sotva nastane; čas, který se už nikdy nenavrátí)

•neúplnost a náznak, čtenář si dotváří smysl podle vlast-ní životní zkušenosti

Kompozice:

•šest čtyřveršových slok

•střídavý rým: abab

•kratší syntaktické celky

•přímá řeč je obrazným rozhovorem syna s matkou – syn se obrací k matce a matka k němu (2. a 3. sloka, poslední verš 5. sloky je replika opět určená matce)

•oslovení vlastního dětství (verše 1 až 3 poslední sloky)

•otázky, oslovení, zvolání jsou tu živým vyjádřením pocitů

Jazyková stránka:

•kratší syntaktické celky

•hovorovost: brejle, já zapomněla, fáč, gatě

•mnohá přídavná jména slovesná: snící, spící; protkaný, odřený, změněný, roztrhaný, ztracený

•rozvinuté oslovení: můj hochu rozmilý

•citoslovečné povzdechnutí: ach bože

•málo metaforických vyjádření (brejle světlem protkané, čas svítí, slza krvácí) a hodně běžných spojení

Studenti vyhledávají k jednotlivým tvrzením citace v textu.

Vyučující využije básnického textu k procvičení různých jazykových jevů, vždy však vychází z textu, například:náprstek – náramek, náhubek, náhrdelníkuličník (= chlapec z ulice) – rošťák, darebák, grázlík, lump, … snící – snít, spící – spát, … – plakat, … – krvácet, … –

líbat, … heboučký – hebký, … – měkký, … – lehký, …brejle – brýle, fáč – obvaz, gatě – kalhoty

Následuje podrobné seznámení s autorem, nebo odkaz na dostupný zdroj v mateřském jazyce studentů (např. Hana Voisine – Jechova, Histoire de la littérature tchèque, Fayard 2001), možné je i studentské exposé o autorovi, které bylo zadáno předem. Vhodné je také upozornit na existující pře-klady (seznam do francouzštiny přeložených literárních děl se nachází v Bibliographie des œuvres littéraires tchèques tra-duites en français, Bohemica Cahiers Slaves, Paris 2002).

Vyučující zadá další úkoly k domácímu zpracování, opět podle jazykové pokročilosti studentů, například:Jak vypadá u vás doma maminčino zátiší a jak otcovo zátiší?Napište vlastní variantu páté sloky, tedy co pro vás osob-ně maminka dělávala v dětství.Obměňte obraz dětství: „Buď sbohem, dobo roztrhaných gatí!”Napište vlastní obrazný rozhovor s matkou podle druhé a třetí sloky.

Karel Čapek

Básník(Povídky z jedné kapsy)

Postup:Studenti, kteří již autora znají, není ho tedy nutné předsta-vovat, dostávají první část povídky (Byla to běžná policej-ní událost: ve čtyři hodiny ráno přejelo auto v Žitné ulici opilou stařenu a v největší rychlosti ujelo. – „A to je celé,“ prohlásil Jaroslav Nerad.) k pročtení doma a písemně od-povědí na otázky:K jaké policejní události došlo? (pražská ulice – ráno – opi-lá stařena – auto ujelo)Jak lze charakterizovat básníka? (prostý, citlivý, nepraktic-ký, bohémský)Jaké vlastnosti má vyšetřující dr. Mejzlík? (přísný, strohý, střízlivý, skeptický, úřednický)Jaký je vztah básníka k policejnímu případu? (neprojevuje zájem o pátrání, nezajímá se o příčinu, neuvažuje o vině, prožil atmosféru neštěstí a napsal o něm báseň)Bude hrát, podle vašeho názoru, básníkovo dílko v pří-běhu nějakou roli? (důležitou, klíčovou, přinese zvrat do pátrání, umožní uzavření vyšetřování)

V hodině studenti dostanou druhou část povídky („Pro-sím vás,” řekl dr. Mejzlík, „co to má znamenat?” – „Až jindy,” řekl honem policejní úředník. „Až zase budu mít nějaký případ.”). Nejprve si ji přečtou pro sebe, pokud je třeba, mohou pracovat se slovníkem nebo se na neznámé vý-razy zeptat vyučujícího. Následuje hlasitá četba textu po

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



62

částech a pochopení, formou otázek a odpovědí dolo-žených citacemi, celého příběhu (báseň je řešením pro vnímavého člověka, svár mezi fakty a obrazností, intuicí a logikou, racionální a emocionální stránka se mohou do-plňovat, pravda je složitá a má mnoho faset).

Další práce se odehrává ve dvojicích:

•Shrňte obsah textu do stručného résumé.Studenti hledají nejobratnější formulace a společně je za-pisují na tabuli.Na konci posluchači dostanou text s jazykovými cvičení-mi, ta mohou být zpracována ústně i písemně, v hodině i doma:

•Změňte vid sloves:Já jsem si toho nevšiml.Co jste tedy vůbec pozoroval?Já vám to přečtu.Raněná byla odvezena do nemocnice. Teď už tomu budete rozumět.

•Změňte řeč přímou v nepřímou:„Vy jste básník,” řekl mu.„Nevzpomínáte si na žádnou podrobnost?” naléhal. „To je jen syrová skutečnost,” řekl básník.„Vyložte mně to, prosím,” požádal ho.„A to je celé,” prohlásil básník.

•Od sloves vytvořte slovesná adjektiva:otevřít - otevřené oknozavřít - … autozapsat - … čísloopustit - … ulicezranit - … ženapřečíst - … báseň

•Dejte do plurálu:Já jsem doprovázel svého přítele.Ten svědek nic neviděl.Možná, že ten vůz byl hnědý.Ta ulice je rovná řada domů.Básník marně sháněl prázdnou židli.

•Utvořte komparativ adjektiv a adverbií: ve (velké) rychlosti auto ujelo - …(brzy) jsem běžel k přejeté ženě - …(blízko) jsem si toho nevšiml - …hnědá barva je (příjemná) - …(dobré) místo z celé básně - …

Ve dnech 23. až 27. září 2010 byl lektoráty v Budapešti a Se-gedínu uspořádán společný školní výlet pro zájemce z řad studentů češtiny. Cílem výletu byly severovýchodní Čechy, rodný kraj Boženy Němcové, Aloise Jiráska, Josefa a Karla Čapka a rovněž Egona Hostovského a Josefa Škvoreckého. Kromě návštěvy literárních muzeí v Malých Svatoňovicích, Hronově a České Skalici byla na programu návštěva města Náchoda včetně zámku, pohraničního opevnění v Dobro-šově a návštěvy sboru Československé církve husitské spo-jené s přednáškou o historii města a regionu.

Dva dny byly věnovány výletům do okolí. Návštěva Brou-movska byla spojena nejen s prohlídkou významného benediktinského kláštera a jedinečného dřevěného hřbi-tovního kostela, program obsahoval rovněž exkurzi do blízkého Olivětínského pivovaru a do podniku Veba, který pokračuje v tradici textilního průmyslu výrobou damaš-ků. Do programu dne se podařilo zařadit rovněž návštěvu muzea stavebnic Merkur v Polici nad Metují a zastávku v Broumovských stěnách u kaple na Hvězdě.

Na další celodenní výlet jsme zamířili nejdříve do Krkonoš na Sněžku a odpolední program jsme strávili v Adršpašských skalách. Na zvláštní přání studentů byl uskutečněn kratší vý-let do Polska, do českého koutku v Kladsku, kde jsme navští-vili Lázně Chudobu (Kudowa Zdrój) a barokní kostnici v klad-ské části pohraniční obce Čermná (Czermna).

Školní výlet maďarských studentů do Čech Marcela Grygerková a Tomáš Vašut lektoráty Budapešť a Segedín, Maďarsko

Glosa

Szia

Lektorka dr. M. Grygerková (druhá zleva) se svými studenty na výletě v Čechách

dida

ktic

ké z

kuše

nost

i a s

tudi

e



63

Autentický text

Autentický text | Čeština pro život: Každý kráčíme svou cestou…

hojnost autobusových linek. Autobusy jezdí opravdu do všech míst, jen ta velmi dlouhá čekání při přestupech na další spoje – snad by to šlo udělat lépe. A taky mně krutě chyběly moučníky v menzách a restauracích…

V každém případě mám na ten rok strávený v České re-publice kouzelné vzpomínky. Setkání s Čechy byla vždy srdečná, zvláště ta se studenty na fakultě: připravova-li pro nás cizince dokonce výlety a velmi sympatické večírky.

A tak si myslím to, co asi všichni, kdo někdy žili v České re-publice: kus mého srdce tam zůstal.

Příspěvek je ponechán v původním znění dokumentujícím jazykovou kompetenci autora.

Českou republiku jsem poprvé navštívila jako student-ka hudební vědy a češtiny na Université Nancy 2 a člen-ka orchestru, který tam byl na turné. Za rok se pak na-skytla příležitost odjet studovat do Brna v rámci progra-mu Sokrates-Erasmus. Psala jsem tam diplomovou prá-ci věnovanou skladateli Pavlu Vejvanovskému a zároveň navštěvovala výuku českého jazyka a literatury, ale také přednášky o české hudbě a českém filmu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Během školního roku, a to pro mě byla velká příležitost, jsem mohla pracovat v různých knihovnách, v Brně, Pra-ze a Kroměříži. Našla jsem v nich spoustu zajímavých ru-kopisů a tisků, a hlavně jsem se tam setkala s mnoha úslužnými a otevřenými lidmi. Taky jsem oceňovala čet-né koncerty vážné hudby, velmi kvalitní a za přístupné ceny.

Pokud jde o samotné Brno, mám velmi pěkné vzpomin-ky na trhy a sváteční akce na náměstí Svobody, třeba vánoční trhy nebo vinařský podzim. Na druhou stranu, myslím, že je škoda, že městská architektura je v cent-ru města často překryta tramvajovými zastávkami. Ješ-tě k dopravním prostředkům: velmi užitečná pro mě byla

Čeština pro život: Každý kráčíme svou cestou . . . Lenka Froulíková lektorát Nancy, Francie

Tuto vzpomínku napsala před nějakou dobou v rámci výuky češtiny má tehdejší studentka Marie Laurrin, dnes absolventka muzikologie a českého jazyka a kultury na Univerzitě Nancy 2 a profesorka hudební výchovy ve Francouzském lyceu v Praze. Připravuje tam doktorskou práci o historii uvádění francouzské klasické hudby v českých zemích.

Brno (ilustrační foto)


Monografie Gramatika a výuka češtiny jako cizího jazyka vydaná nakladatelstvím Karolinum je další publikací zku-šeného vysokoškolského pedagoga – bohemisty Milana Hrdličky, který je znám jako autor mnoha článků a teore-tických studií z oblasti translatologie a lingvodidaktiky pro obor čeština jako cizí jazyk. I když podtitul monografie K prezentaci gramatiky českého jazyka v učebnicích češti-ny pro cizince napovídá, na jakou problematiku se autor zaměřil, je třeba uvést, že publikace nabízí mnohem širší záběr a dotýká se řady aspektů výuky češtiny pro jinoja-zyčné mluvčí.

Autor ve své práci sleduje tři základní cíle:1. nastínit v základních rysech vývoj pojmu „gramatika“

v lingvistice i lingvodidaktice,2. zmapovat místo gramatiky v jednotlivých lingvodidak-

tických koncepcích,3. analyzovat zpracování vybraných gramatických jevů

na vzorku tuzemských i zahraničních učebních mate-riálů češtiny pro cizince.

Tyto cíle jsou rozpracovány v šesti kapitolách a pokrývají několik dalších tematických okruhů, jako např. zamyšlení nad způsoby a koncepcemi nabývání znalosti cizího jazy-ka nebo široce diskutované téma komunikační metody, její základní rysy i problematické aspekty v její aplikaci ve výuce češtiny jako cizího jazyka.

První čtyři kapitoly zaměřené teoreticky vytvářejí určitou metodickou bázi pro následující analytickou kapitolu. V ní M. Hrdlička konkretizuje své teoretické poznatky v analý-ze šestnácti učebnic češtiny pro cizince. Svým lingvodi-daktickým rozborem sleduje způsob zpracování vybra-ných důležitých mluvnických jevů a kategorií komplex-ně, a to po stránce formální i funkční. Právě tato analý-za prezentace několika obtížných partií české gramatiky je největším přínosem Hrdličkovy monografie. Vybrané mluvnické jevy, jako např. prezentace deklinačních para-digmat, prezentace přídavných jmen a osobních zájmen,

lingvodidaktická prezentace slovesných tříd a slovesné-ho vidu, prezentace předložek a spojek, patří ke klíčovým a současně k nejobtížnějším aspektům výuky češtiny pro jinojazyčné mluvčí. Autorův promyšlený přístup k jednot-livým jevům a konkrétní materiál umožňuje čtenáři pocí-tit samu realitu problémů. M. Hrdlička ve své analýze shr-nuje nejen výsledky svého teoretického studia dané pro-blematiky, ale opírá se i o své konkrétní zkušenosti z výu-ky. Jde mu především o praktickou využitelnost poznat-ků, o komplexně uplatňovanou komunikační metodu. Tato lingvodidaktická koncepce sehrává v moderní jazy-kové výuce rozhodující roli. Nelze než souhlasit s autoro-vou kritikou agramatismu nebo nevhodné simplifikace obtížných gramatických jevů. Monografie názorně doklá-dá, že má-li jinojazyčný mluvčí získat široce chápanou ko-munikační kompetenci, je nutné gramatický systém ná-ležitě prezentovat, a to v jeho dimenzi jazykové i řečové.

Ocenění zaslouží i pojednání o problematice lingvodidak-tického gramatického pravidla, o jeho podstatě a o jeho podobě v učebnicích češtiny pro cizince, o významu předmluvy v učebnicích nebo o nedostatcích v prezen-taci stratifikace českého národního jazyka, což je proble-matika velmi důležitá pro získání náležité komunikační kompetence v češtině jako cílovém jazyce.

M. Hrdlička dokázal spojit svou teoretickou lingvistickou a didaktickou fundovanost s praktickým pohledem učite-le. Autorovi se podařilo rozptýlit strnulé chápání významu a role gramatiky ve výuce češtiny pro cizince, vrhl několik ostrých světel na jedno velké téma ve výuce cizích jazyků – a tím je získání komunikační kompetence. M. Hrdlička osvětluje problematická místa, avšak ponechává čtenáři dost prostoru pro vlastní úvahy. Je dalek toho, aby kate-goricky prezentoval své závěry, neboť jako zkušený kan-tor si dobře uvědomuje složitost výukového procesu i zá-vislost jeho úspěšnosti na řadě jazykových i mimojazyko-vých faktorů. Aplikovatelnost postupu prezentace jednot-livých gramatických jevů je významně ovlivněna typem

Podnětný pohled na výuku češtiny jako cizího jazykaJana BischofováÚstav bohemistických studií FF UK

rece

nze

7.

Milan Hrdlička Gramatika a výuka češtiny jako cizího jazyka

Nakladatelství Karolinum


rece

nze

Dětská cimbálová kapela ze Znojma Dyjavánek na setkání bukurešťských bohemistů

kurzu. Jistě by uživatelé této publikace přivítali praktickou ukázku metodické přípravy, jež by demonstrovala stano-vení cíle, obsahovou i časovou strukturaci vyučovací ho-diny, metodiku prezentace a procvičení učební látky i me-todiku hodnocení.

Monografie M. Hrdličky představuje výjimečný didaktický čin. Přináší praktický i teoretický materiál, který poskytuje inspirativní pohled na problematiku dosud často podce-ňovanou nebo přímo opomíjenou. Jazykovědcům, peda-gogům a autorům učebnic se dostává do ruky moderní reprezentativní příručka, která bezesporu reaguje na vý-zvu danou současným stavem a potřebami výuky češtiny pro cizince.

Dne 27. 10. 2010, v předvečer státního svátku ČR, se v pro-storách ambasády ČR konalo setkání bukurešťských bo-hemistů. Důvodů k oslavám bylo hned několik – jedním z nich bylo založení Česko-rumunské společnosti, jehož iniciátorem je dr. Sorin Paliga z Bukurešťské univerzity. Další příčinou konání této akce byl dosud nevídaný počet mladých lidí, kteří se v tomto akademickém roce přihlásili ke studiu bohemistiky jako hlavního či vedlejšího oboru – je jich letos na šedesát a přišli se v hojném počtu na slavnost podívat. A nejen podívat, pod vedením dr. Paligy nastudovali a přednesli úryvky z jeho překladu Holanovy Toskány.

Přítomni byli také hostitelé: pan velvyslanec Petr Dokládal, konzul Ján Krivoš, nový ředitel Českého kulturního centra v Bukurešti René Kubášek a další zástupci české diploma-cie a kultury v Bukurešti. Ambasáda připravila pro hosty občerstvení typicky českými pokrmy a také kulturní pro-gram, který zajistila dětská cimbálová kapela ze Znojma Dyjavánek.

Setkání bukurešťských bohemistůHana Herrmannoválektorát Bukurešť, Rumunsko 2010/11

Glosa

Alo

rece

nze


Recenze | Podnětný pohled na výuku češtiny jako cizího jazyka | Setkání bukurešťských bohemistů

66

Dva muži ve sklepěMarkéta Pilátovákrajanská komunita Buenos Aires, Santa Fe, Rosario, Argentina(Článek byl uveřejněn v roce 2009 v kulturní příloze Salon deníku Právo.)

liter

ární

ko

utek

8.

Ricardo má přes osmdesát. Každý večer si sedne k počítači a rozesílá mailem známým „hezké věci“. Benedettiho básně s fotkami oceánu a zapadajícího slunce, Picassovy repro-dukce, tangové texty a k nim velké fotografie Piazzoly. Přání štěstí, andělé strážní, kultura a kýče s globálním nátiskem.

Chci už jednou provždy poslat Ricardovy maily do věč-ných lovišť nevyžádané pošty, ale pokaždé si to rozmys-lím. Ricardo je můj žák na hodinách češtiny pro pokro-čilé v Buenos Aires. Jeho táta nechtěl bojovat za nějaké Rakousko-Uhersko v první světové válce, a tak raději od-jel za štěstím do velké Ameriky. Vystoupil v Buenos Aires v přístavu, vypil láhev místního vína, snědl pěkně šťav-natý steak a rozhodl se zůstat. Ricardo po něm převzal dílnu a celý život opravoval auta.

Počítač je dnes jeho jediný přítel, který dokáže vyplnit dlouhé hodiny prázdných večerů. Richardovi už dávno umřela žena i syn. Jediní příbuzní žijí daleko, za velkou lou-ží v moravské dědině ztracené v poli. Kdysi tam Ricardo jel. Za tetičkami, které přišly při pozemkové reformě o svá hospodářství, za bratranci „pétépáky“. To ještě vládla jedna strana a právě přijeli Rusové na velkých zelených tancích. Ricardo nic nechápal, myslel si, že jede do země svobody, kde jsou si všichni rovni a mají se skvěle. Ricardo po příbuz-ných žádal vysvětlení. Jeho strýc pravil: „Tož ba, Rýšo, dem do sklepa, tam ti to šecko povykládám!“ Seděli ve sklepě pěkně dlouho. Pak Ricardo odjel a přešlo několik let. V Ar-gentině se k moci dostala vojenská junta. Ricardova syna, učitele a socialistu s ideály o spravedlivém světě, našli s kul-kou v hlavě v obrovském parku Palermo uprostřed Buenos Aires a příbuzný z moravské vesnice se ohlásil, že by přijel na návštěvu. Myslel si, že jede na západ, do země pořádku, kde nevládnou komunisté, ale rozum, který nikomu nebere pole. V Argentině však uviděl pobledlé uhýbavé obličeje, spoustu vojenských přehlídek a strach v každém tangovém povzdechnutí. Žádal Ricarda o vysvětlení. Ricardo pravil: „Tož, strýcu, poďte do sklepa, tam si to povykládáme!“

Klink. Dorazil další Ricardův mail plný „pěkných věcí“. Če-kala jsem důležitou zprávu z vydavatelství a místo toho mi přišlo velké modré nebe a na něm jako dementní kůzle skotačí růžový nápis: „Mysli s radostí na další den.“ Zavyju vzteky, ale pak si vzpomenu na ty dva sklepy.

Markéta Pilátová Spisovatelka, hispanistka a novinářka Markéta Pilá-tová se narodila v roce 1973 v Kroměříži. Vystudo-vala katedru romanistiky a historie na FF UP v Olo-mouci, kde šest let pracovala jako odborná asistent-ka. Působila dva roky jako lektorka na katedře sla-vistiky ve španělské Granadě a pracovala také jako redaktorka týdeníku Respekt. Pro Respekt a další česká média píše reportáže, literární recenze, po-vídky a autorské sloupky. Pátým rokem učí potom-ky českých krajanů, kteří emigrovali z Českosloven-ska do Brazílie a Argentiny. Její román Žluté oči ve-dou domů (Torst 2007) byl nominován na cenu Mag-nesia Litera, stejně jako její druhý román Má nejmi-lejší kniha (Torst 2009). V loňském roce jí vyšla také pohádková kniha pro děti Víla Vivivíla a stíny zvířat (Nakladatelství Lidové noviny). V současnosti žije v Buenos Aires.


liter

ární

kou

tek

Sally a ti druzíMilena Vonkoválektorát Vídeň, Rakousko

Blížilo se jaro, za okny zpívali ptáci a větve stromů se za-čínaly přátelsky zelenat. Třída středně pokročilých adeptů těžce zaslouženého vítězství nad češtinou, ve které domi-noval ctižádostivý sportovec Luis a zámožná ruská židovka Světlana, tajila ve své čerstvě vymalované předjarní náruči mnohé další studentské osobnosti, možná méně nepře-hlédnutelné, rozhodně však ne méně pozoruhodné a za-sluhující místo v naší paměti.

Dvacetiletá Sally z londýnského předměstí byla až na svého českého otce typická Angličanka. Z drobné sympatické tvá-ře, vždy v přírodní úpravě beze stopy líčidel, jen lehce přespr-chované rezavým deštíkem pih, sledovaly příchozí profesory velmi bedlivě až dychtivě pronikavé velké hnědé oči za kula-tými kostěnými brýlemi. S úpravně přičísnutým narezavělým mikádkem kolem dětsky odhodlaného obličeje, s černou sametkou pod slavnostně bílým límečkem, v kárované sukni těsně nad kolena, v černých punčochách a v tmavomodrém sáčku vypadala Sally jako vystřižená z někdejších románů o chovankách dívčích penzionátů. Jako výrazně studijní typ, oplývající oxfordskými zkušenostmi a toužící stát se překla-datelkou, úspěšně sekundovala snaživému, disciplinované-mu Luisovi, toužícímu stát se inženýrem.

Profesorka Diana Broučková, která z provozních důvodů vystřídala kolegy Pance a Opatrnou, byla samozřejmě, při své pověstné posedlosti dobrým vkusem a vybranými způ-soby, touto milou malou Angličankou nadšená. Stejně tak byla nadšená vzorným Luisem a distingovanou elegant-ní Taiwankou Annou Ho, která směřovala do diplomatic-kých služeb. Roztomilé Pascale Leroy z Guinei, která se na ni permanentně jiskřivě usmívala a z jejího širokého černého obličeje sálalo celé její široké zlaté srdce, odpustila dokon-ce i krutou barevnou kombinaci brčálově zelených kalhot a krvavě rudé halenky. Subtilní, umělecky vyladěný a sni-vě zakřiknutý mladý Američan italského původu Troy Juni-pero, který nejen svým nepřeslechnutelným jménem, ale i svými 150 centimetry připomínal pohádkového Palečka, v ní probouzel mateřské city tím vroucnější, čím bezchyb-nější byly jeho vždy originální slohové práce. Starší ekolo-gicky orientovaný manželský pár Timothy a Peggy z El Pasa sice svým důrazným nezájmem o konvenčně úpravný ze-vnějšek evokoval neotřelé filmové zjevy americké kinema-tografie 70. let v kostýmových kombinacích mexického in-diána, kerouackovského beatníka, formanovského hipíka

Milena Vonková Učitelka, malířka, ilustrátorka, novinářka, autor-ka poezie, písňových textů, povídek, divadel-ních her, fejetonů, reportáží, recenzí, kresleného humoru.Vystudovala FF UK v Praze (čeština – výtvarná výchova), od roku 1995 působí na ÚJOP UK, kde se věnuje výuce češtiny pro ci-zince (dále přednášky z filozofie, dějin umění, české literatury, ilustrace v učebnicích, vedení metodického kurzu pro učitele z krajanských komunit, kurzu saských učitelů, účast v projek-tech CADAC, SME in Dialog, publikování v Me-todických listech), od roku 2007 učí na Lektorá-tu českého jazyka a literatury na WU WIEN.

Jako žurnalistka psala a kreslila pro Zdravot-nické noviny, Českou školu, Lidové noviny, Mladou frontu, Obchodní noviny aj., pravidel-né sloupky jí vycházely také v Metru. Jako vý-tvarnice měla několik autorských výstav (olej, akvarel), které byly vždy doplněny její poe-zií. Její obrazy s vídeňskými motivy byly v létě 2010 vystaveny na společné výstavě ve vídeň-ské galerii Klaj, kde bude na jaře 2011 probíhat její autorská výstava. V nakladatelství Karoli-num vyšly její publikace k výuce češtiny pro ci-zince Kdo se směje, rozumí. Praha 2000 (kresle-ný humor); Fejetony, eseje, komentáře k životní-mu stylu v ČR 90. let. Praha 2004; Cizinci v Praze. Praha 2007 (divadelní hra pro výuku češtiny).

liter

ární

kou

tek


Literární koutek | Sally a ti druzí

68

nežádoucí společné tvorbě, a ještě rafinovanější – Jsou knihy na konci 20. stol. ještě důležité? Jak jinak u profesorky Brouč-kové, vášnivé to čtenářky. S vyhlídkou na plodné spisovatel-ské odpoledne utlumili oba francouzští přátelé svou nezvla-datelnou žízeň po nezřízeně neřízené konverzaci a Diana Vítězná se tak mohla nerušeně věnovat konverzaci řízené.

„Takže se vrátíme k našemu tématu,“ sladce se usmála na vždy připravenou Sally, „můžete nám, milá Sally, zopakovat, proč jste se rozhodla přijet do České republiky?“„Když byla jsem ještě ve škole,“ spustila Sally jako strojek, zcela beze změny v pilně soustředěném obličeji, „věděla jsem, že chtěla jsem studovat cizé jazyky. Jak otec můj je Čech, rozhodla jsem se studovat češtínu. Český jazyk je krásný a je to součást mého pozadí. Milůju se naučit cizé jazyky. V Anglie studenti jazyků musí mít jeden rok v cizíně v těch zemích, kterých jazyk studují. Mám příští rok státnice a musím perfektně mluvít česky, proto jsem taky.“„To je hezké, Sally, jenom si něco upřesníme, čeština není jaksi součást vašeho pozadí, to radši nikde nepoužívejte, je to jazyk vašich předků, součást vašeho původu, ale jinak to říkáte moc hezky. A kde jste se tak dobře česky naučila?“

„V Oxfordu my nemluvili vůbec česky, jen písali a písali o českých knihách v angličtíně a taky mluvíli o nich v an-gličtíně. Než jsem tady přijela, tentokrát nemohla jsem nic hovořít v češtíně. Naučíla jsem se dobře česky tady na Al-bertov, protože nejednou gramatíka mi byla jistá a nekom-plíkovaná.“ „To ráda slyším, milá Sally,“ ztěží zamáčkla slzu profesorka, „jistě za to vděčíte panu Pancovi a paní Opatrné.“„Ano, to je jistá. A taky kdýž přijela jsem do České republiky, našla jsem, že lidé jsou mnohem užitečnější a přátelštější, kdýž člověk mluví česky. Ale generálně, zdá se mi, že Češi nejsou přátelscí ani nejsou zdvořilé.“„Nejsou přátelští, nejsou zdvořilí, myslíte?“ zarazila se zkuše-ná profesionálka jen nepatrně, „myslí si ještě někdo totéž?“ Nekonfliktní Anna Ho se pokusila zachránit situaci: „Kromě systému pražské veřejní doprávy a českých prodavaček je to fajn.“ Na pomoc přispěchala i Pascale se svým širokým, dobráckým úsměvem: „České lidy přijali já móc dóbře. Kdiž odjelo já v Praha, hned mélo jsem přátele. Ale kdiž potóm pracóvalo já v Praha, poználo já bílý, velmě líný český lidy. Ále po pravda rečéno, líbá se mi moc česká cultura a celý Čechy.“ „Bílé, líné, české lidi, adjektiva tvrdá, akuzativ plu-rálu, maskulinum životné,“ nezmohla se stále zaraženější profesorka v této fázi konverzace na víc než na upřesnění dohodnutých pravidel gramatiky. S nadějí v oku obrátila se na nostalgicky vážného Troye, který se již delší dobu nená-padně dožadoval slova.

„Když opustil jsem cirkus, neměl jsem ani peníz. Mi řekli, že žonglovat v Čechách je velmi úctyhodný, a tak jsem tady přijel. Na začátku to bylo těžké. Lidím se nelíbil můj tvář.

a českého trampa, nicméně když se zprvu lehce zaražená profesorka zahleděla do jejich nebesky modrých, průzrač-ných očí, když se zaposlouchala do vášnivého antimilitant-ního a antispotřebního projevu bývalého učitele Tima za obdivného, i když znatelně nesmělejšího přizvukování bý-valé zdravotní sestry Peggy, přehlédla i jejich do pasu dlou-hé šedivé copy a roztřepené cáry zvonových kalhot.

A vzhledem k tomu, že Světlana v době suplování profesor-ky Broučkové zrovna odjela na kontrolu svých několika to-váren v Moskvě, nezdálo se usměvavé dámě, že by kdo kdy mohl otřást bezmračným poklidem této třídy. Ovšem jen do té doby, než se z dobře utajeného zákoutí pod oknem ozval nedobře utajovaný, polohlasný šepot, přecházející v hádavý jekot, v rozverné chichotání a posléze v regulérní hlasový souboj s pedagogem a ostatními studenty, bohužel však na téma zcela vzdálené probíhajícímu výkladu verbálních substantiv a navíc jazykem francouzským. Párek mladých pařížských neposedů byl vlídně napomenut a zdvořile po-učen o potřebě solidarity s opravdu studujícími studenty. Asi třívteřinové ticho odměnilo profesorku za její umravňu-jící výkon, sotva se však otočila k tabuli, rozeznělo se „špitá-ní“ s ještě větší vervou, solidarita nesolidarita. Hlavou Diany Broučkové varovně probleskla vzpomínka na jeden asi půl roku starý rozhovor s mladým kolegou Jardou Vrkalem, který tehdy působil ve třídě přesně o stupeň nižší úrovně.

„Tam jsou ti takoví dva nezvladatelní Francouzi, on je Pa-trice, ona Béatrix, no, to je síla, pořád mluví, mluví, mluví a nedají pokoj, jak na základní škole!“„Ale milý Jaroušku, od toho jsou přeci tady, aby mluvili, buď rád, že ti mluví, hezky jsi je to naučil,“ smála se tehdy blaho-sklonně Diana na mladšího kolegu z pozice svých nepopi-ratelných pedagogických zásluh. „Jenže oni nemluví tak, jak jsem je to učil, oni kecají, a ke všemu francouzsky a kecají pořád, neustále, v jednom kuse, jen se otočím k tabuli, jako malí haranti, už mně z toho třeští hlava!“ herecky nadaný Vrkal se chytal za hlavu, aby nazna-čil krajní meze vyčerpání.„Ale Járo, vzmuž se, to víš, jsou to Francouzi, mladí a neklid-ní, to není ta německá disciplina, to je galský temperament, c´est la vie!“

Až teď došlo profesorce Broučkové, jak byla bláhová. Jako pravá žena činu však nehnula ani brvou a temperamentní Galy rozsadila. Světlovlasý, modrooký a bez přítelkyně trochu nejistý Patrice nyní nešťastně pokukoval z jednoho konce tří-dy na druhý, kde mu jak měsíc nad krajinou zářila smetanová pleť černovlasé, černooké krásky Béatrix. Rozděl a opanuj – spokojeně si mnula pedagožka v duchu ruce – a rovněž zaměstnej, doplnila si pro své potřeby strategické přikázání starých Římanů. A tak dostal Patrice mimořádný úkol zpra-covat esej na téma Jak zvládat stres? A půvabná, bledá a ne-bezpečná Béatrix téma pochopitelně jiné, abychom zabránili

liter

ární

kou

tek



69

povědět, ale česky, prosím, česky.“„Da, mogů, totiž můžu, u mě v továrna byla veliká štrajka, kak eto …stávka, oni chtěli víc peníze, to v Moskve je normální, já muséla tam udělat porádka. Ale téď už všéchno dóbre. Úž porádka!“ „Už je pořádek, pořádek, to je pěkné. A jakpak jste udělala ten pořádek ve vaší továrně? Zvýšila jste platy zaměstnan-cům? To je při inflaci normální, třeba u nás ve školství …“Světlana se zahleděla na českou učitelku s pobaveným údi-vem: „No jásno, že ne, copak já sem Rokefělér, já propustíla generální redítel, já propustíla náměstek, já propustíla šéfy ze stávka a teď je porádka, konečná.“ Světlana se usadila do své osiřelé lavice s výrazem udřeného průmyslníka, ale vzápětí spiklenecky pokynula Luisovi a stala se zase obyčej-nou, i když poněkud dominantní, studentkou.

Šedovlasý rebel s mnoha příčinami Timothy si pomyslel, že útěk před kapitalismem směrem na východ asi nebyl tím nejlepším řešením, milá malá Angličanka Sally se při porovnání svých výkonů s dnešní Světlanou znovu hřejivě ubezpečila v tom, jak je dobře, že čeština je součástí jejího pozadí, a profesorka Broučková se s neznatelným soukro-mým povzdechem vrátila k předjarní náladě a velikonoč-ním básním (nebo snad bazénům či bázním?).

Milena Vonková

Malá tajemstvíSvá malá tajemství

šeptáme do vrb

není to šílenství

je to jen zvyk

směšný jak hladovka u plných stolů

vážný

jak nejstarší milostný trik

svá malá tajemství

svěřujem stromům

vdechujem do kůry útržky žití

jakoby nebylo jiného zbytí

a s prsty od smůly teprv jsme šťastni

v tajemném sevření

zážitkem svěření

vždycky se krásní

Zkusíl jsem se usmívat na každý, ale brzý jsem objevíl, že to není vždy přiměřený.“„A včil musíte hlavně zavřít tén Temelén,“ vmísil se do hovo-ru Timothy z poslední lavice, který jednak už dlouho postrá-dal ekologické téma a jednak strávil se svou ženou nedávný trempský víkend na Moravě. „Temelín, Timothy, Temelín! A Troyi, přiměřené, é prosím, usmívat se na každého není přiměřené,“ podotkla s ubýva-jícími silami profesorka a usmála na Patrice, který neustálým třepetáním ruky směrem k Béatrix budil zdání, že takto pro něj netradičně žádá o slovo.„Když já nemluvíl aní slovo, to je býlo opravdu špatné v Praze. Ale teď lidí jsou spokojené, že cizinci se učit jejich jazýk.“„Ano, správně, musíme se učit jazyk země, ve které žijeme,“ s nadějí v hlase se obrátila učitelka na bývalou černou ovci a náhlý nápor svěžího vzduchu z pootevřeného okna, jako by ji utvrdil v doufání – blíží se jaro, bude teplo, bude líp! „A protože se blíží jaro,“ pokračoval Patrice, „já chtěl by ze-ptat se na tu Velikonoci a na váši zvýky tády.“„Áno, Patrice, to je gól, Pascua, něco zajímavé, konečná!“ ozval se až dosud nebývale ztichlý Luis, který patrně po-strádal svou nejoblíbenější odpůrkyni Světlanu.„Konečně, ne konečná, Luisi. Ale dobře tedy, Velikonoce, tak si něco povíme,“ zaradovala se profesorka, že vyhraje ales-poň pět minut klidu svým klidným výkladem o velikonoč-ních zvycích. Bohužel, byla to radost předčasná.

„Já chtěl by hlávně vedět,“ opanoval scénu Patrice s trium-fálním pomrkáváním směrem k Béatrix, „proč ty koledníky, dyž dělají to šlehání na pomlázek, musí říkat bazén?“„Cože, bazén?“ zdrceně hlesla pedagožka.„Ano, bazén,“ šťastně trval na svém Patrice. „Myslíte jako polévat někoho vodou, takový velikonoční zvyk skutečně existuje, mohli bychom si o něm …“„Ne, ne, bazén, ten koledník sprostě rekne bazén!“„Prostě řekne bazén,“ překládala si nahlas profesorka a ve spásném osvícení dodala, „bazén jako swimming pool?“„Ne, ne,“ uspokojeně zablikal potměšilýma očkama Patrice, „bazén jako poetry.“„Aha, poezie,“ úlevně se vydralo z hrdla profesorky, „oni říkají báseň, koledníci říkají báseň, jistě, jistě, hody, hody, dopro-vody …“ A když si pomyslela, že útrapy dne už musí být vyčerpány, kdosi velmi temperamentní rozrazil dveře a do třídy vplula jako dlouho očekávaná carevna Světlana, omo-taná stříbrnou liškou.

„Vot Světlána prijéchala iz Moskvý, zdrávstvujtě rebjáta,“ pro-nesla osudově mladá žena. Luis se rozzářil a paní Broučková se pousmála z posledních sil: „To je od vás hezké, Světlano, že jste přijela z Moskvy, vítejte, ale nyní již v Moskvě nejste, tady, prosím, mluvíme česky!“„Uvý, ja zabýla, izvinítě,“ opravila se promptně Světlana, „znajetě, u meňa býla slóžnaja zadača.“„Jakýpak úkol složitý jste řešila, Světlano? Můžete nám to

liter

ární

kou

tek



70

Být kouzelník

Být kouzelník je vážně zábavnékdyž přijde domů, odloží siaktovka promění se náhlev barevný šátek, rozplyne sejak lehký dým, než žuchne na zemz manžety dobrý tucet vajecpovytahuje, poobědvášedivé noviny se vznesouz rukou jak holub poštovníchce-li, může si třeba ustlatna stropě, pořádně se prospatráno se odpočatý vzbuditv ústech svítící žárovkyvypadnou mu, když příliš zíváBýt kouzelník je však i náročné,třeba když nasadí si klobouk,je jisté, že mu z něj na hlavuvypadne králík nebo kočka,vinný hrozen, když po něm sáhne,se rozpráší jak cukr moučka,chce smrkat, hodinky mu v rucetikají místo kapesníkuMohl by vyvádět hloupostižádnou však neprovede, oběťz povolání, jako král Midaspěstuje apaticky zázraky

Bűvésznek lenni

Bűvésznek lenni szórakoztatóha hazamegy s rögtön ledobja

aktatáskáját, tarka kendőlesz belőle, mely könnyű füstként

elenyészik, nem dobban földrekézelőjéből jó tucatnyi

tojást szed elő, megebédelés kezéből a szürke újság

postagalambként tovaröppenha akar, még a mennyezetreis lefekhet, hogy ott aludjékés kipihenten ébred reggel

szájából égő villanykörtékpotyognak, hogyha nagyot ásít

De bűvésznek lenni néha terhes,hogyha felteszi a kalapját,biztos, hogy a fejére hullik

belőle egy nyúl vagy egy macska,a szőlő fürtje szerteporlik

porcukorként, ha odamarkol,ha orrot fújna, óra kattog

kezében zsebkendő helyettMegtehetne száz bolondságot,s nem tesz egyet sem: hivatása

áldozata, Midász királyként,fásultan termeli a csodát

Tomáš VašutTomáš Vašut vystudoval UK v Praze se zaměřením na středoevropskou filologii, překladatel a publicista. Byl lektorem českého jazyka v Bukurešti, v současné době je lektorem v Sege-dínu, kde zároveň přednáší českou literaturu. Z maďarštiny přeložil výbor povídek Ádáma Bodora Návrat k sově, z rumunštiny román Dumitra Tepeneaga Hotel Europa, z ukrajinštiny román Jurije Andruchovyče Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha. Je autorem studie o filozofu Emilu Cioranovi, v současné době pracuje na studii o Sándoru Máraim.

János Lackfi Maďarský spisovatel, básník, fotograf. Překládá z francouzské a valonské literatury. Tyto disciplíny vyučuje spolu s Kurzy kre-ativního psaní na piliscsabské univerzitě, spolu s kolegou, bohemistou Istvánem Vörösem, vydali v roce 2009 i sbírku poezie pro děti Tatínkův kohoutek (Apám kakasa).

Malé poetické ZátisíTomáš Vašut | lektorát Segedín, Maďarskobásně přeložené během lektorského působení v Bukurešti a Segedínu

liter

ární

kou

tek


Literární koutek | Malé poetické Zátisí

71

István VörösMaďarský básník a spisovatel, vystudoval bohemistiku a vyučuje českou literaturu na piliscsabské univerzitě. Pub-likuje studie o českých spisovatelích, ve svazku Švejkovská duše (Švejki lélek) se věnoval Haškovi, Hrabalovi a Kunde-rovi, v letošním roce se chystá publikovat v češtině stu-dii o Máchovi. České reálie a motivy jsou patrné i v jeho povídkové tvorbě (výbor Příběhy z půjčovny lidí). Básnický výbor V okně spící vydalo nakladatelství Protimluv v Ostra-vě v roce 2008.

Petro MiďankaUkrajinský básník žijící na Zakarpatí, označovaný díky regionálně podbarvenému jazykovému hermetismu a svým středoev-ropským asociacím za exotického ptáka ukrajinské literatury. Báseň je vybrána z antologie Petro Miďanka: Užhorodské kavár-ny, Ukrajinská iniciativa v ČR, Praha 2004.

Užhorodské kavárny

Madam je smutná. Malý Moulin Rouge...Špinavé stoly... Zdi porostlé vínem.A české pivo stejně není punč,to na vás se dnes konečně napijem.

Madam, po máji tedy měsíc červen je,vosa manipuluje po ubruse,tak spolu pijem s chutí točené,přetěžko je nám, drahoušku, u srdce.

Nevadí, že si nepřipijem punčem,hodiny plynou na dně sklenice.Úlisná servírka, bez duše,číhá jak opředená bělice.

Madam, je na čase jít domů,té červencové bouřce neuniknem zřejmě.Vraťme se do ztichlého dvora.Pojďme... Až tam se pohádejme.

Ужгородські кав‘ярні

Мадам сумна. Маленький „Мулен-Руж“...Брудні столи... І виноградні вуса.А пиво чеське все-таки не пунш,Та я за вас сьогодні вже нап‘юся.

Мадам, от після травня місяць червень є,Оса маніпулює по серветці.

А з вами смачно свіже пиво п‘єм,Обом нам тяжко, любочко, на серці.

То не біда, що не подали пунш,Хоча година промайнула рання.

Офіціантки улесливі, без душ.Такі, немов обсмоткана тараня.

Мадам, підемо звідси, нам пора,Липневий спір грози якраз доречний...

Повернемось до тихого двора.Повернемось... І там посуперечмо.

liter

ární

kou

tek


Dráček

Letí, letí pořád dál, září nozdry, v nozdrách žár, že by se ti jenom zdál? Není vidět, přesto víš, letí, letí k nebi blíž, neříkej, že neslyšíš.Křídel šum a křídel žár.

Kis sárkány

Néha-néha erre jár, szája fény és fénye száj,

hogyha látom, nem hallom, hogyha látnám, hallanám.

Néha-néha égre száll, szárnya fény és hangja szárny.

Ha felszállna, hallanám.

Literární koutek | Malé poetické Zátisí

72

Krátící se týdny

Týden, jen nevím který,začal zřejmě v úterý.

Kam jsme však podělivčerejší pondělí?

Jestli se čtvrteknezměnil v pátek,

zítra tedabude středa

nebo snadsobota

či ne-děle

spíš… Již?

Rövidülő hetek

Mi igaz, mi nem ebből?Egy új hét indul keddtől.

A hétfő magába?Mi nyitja, mi zárja?

Fogy a volt, a van,ma akkor mi van?

Kedd és szombatösszefoghat,

csütörtök-öt őrlök

péntekfél egy-

igitt.

Ilustrační foto

Máma:

Syn:

Máma:

Táta:

Máma:

Syn:

Táta:

Dcera:

Táta:

Máma:

Dcera:

Máma:

Dcera:

Máma:

Syn:

Máma:

Dcera:

Táta:

Syn:

Obraz 1:(doma v obývacím pokoji)

Konečně! Všechno jsem připravila! Kapr je ho-tový, bramborový salát taky.

Šššš! Mami, díváme se na televizi!

No tak, to je naprosto fantastické! Já celý den vařím a vařím...

Ale, mami, to je Popelka!

Ooo, tak tohle já miluju... Proč jste to neřekli? Mohla jsem se dívat s vámi!

Ale prosím tě, dyť je to každej rok stejný, dávaj furt to samý!

To vůbec nevadí, já to stejně zbožňuju. Pro mě právě tohle jsou Vánoce – být doma, sedět na gauči u šálku mléka se skořicí a dívat se na Po-pelku, to je nádherná pohádka - podívej se, jak hezky vypadá... a ta písnička...

O, už je konec...

Ale sedni si, broučku!

Pro mě jsou Vánoce ty prázdniny, kdy nemusíš

do školy, žádný domácí úkoly, pořádně se na Štědrej den najíš a dostaneš dárky.

Ne, Honzo, Vánoce nejsou jen dárky a jídlo... To je škoda, že to tak chápeš... Ty dárky musíš přece dostat za něco, ne!? Musíš být celý rok hodný, dělat dobré skutky a dostaneš dárek, aby bylo vidět, že si to všechno zasloužíš.

Ne... to asi tak nefunguje, protože jsem dostával dárky, i když jsem vůbec nebyl hodnej...

To si nemusel...

Ale nechte toho. Kouzlo Vánoc je prostě v tom být s rodinou, být doma, kde je teplo a útulno... prostě být spolu... mít radost, to jsou Vánoce. Proto jsou prázdniny, aby mohl každý jet domů a trávit je s rodinou!

Víte co, proč se nepůjdeme trochu projít? Venku je hezky a já jsem celý den strávila v kuchyni...

No, supr, půjdeme a já vám ukážu, jakej chci dárek.

Tak vemte si bundy a jdeme!

Tati, uděláme sněhuláka?

Uvidíme, možná...

Osoby:MámaTátaSynDceraŽebrající dívka

To jsou Vánoce Vasja Christovastudentka 4. ročníku bohemistiky na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v bulharské Sofii

Kirilka Petrovastudentka 4. ročníku bohemistiky na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v bulharské Sofii

(ukázka z časopisu Čechopis)

Časopis bulharských studentů bohemistiky

Jaroslav Seifert v bulharském překladu

Obrázky z bulharských měst

Co o nás prozrazují naše

sny

Těžký osud potomků

slavných

Jak nám literatura nastavuje zrcadlo

květ

en 2

010 z

dar

ma

Č e c h o p i s 5

liter

ární

kou

tek


Literární koutek | To jsou Vánoce

73

Dcera:

Máma:

Dcera:

Máma:

Dcera:

Máma:

Dcera:

Táta:

Žebračka:

Máma:

Žebračka:

Žebračka:

Máma:

Tati, proč je ta holka tady úplně sama? Vždyt’ si říkal, že Vánoce má každý slavit s rodinou doma? Kde je její rodina, proč ta holka neodjela domů?

No, broučku, bohužel někteří lidé nemají dům...někteří nemají ani rodinu...

Jako Popelka? Ona neměla mámu...

Jo, přesně tak, broučku.

A, mami, dostane ta holka dárky? Říkalas, že kdo je hodný, dostane dárek. Ona vypadá hod-ná... musí dostat obrovský dárek!

Jo, broučku, to musí... (hledá v kapse peníze)

Ale počkej! Jak ho vlastně dostane, když nemá dům a proto nemá taky stromeček! Možná, že ho asi nedostane!

(zadrží matčinu ruku s penězi pro žebračku). Víš co, pozveme jí domů, protože je tam strome-ček a klidně tam Ježíšek může pro ni nechat dárek.

Díky za pozvání! Večeře byla moc dobrá!

Vemte si ještě!

Díky, ale jsem přecpaná. Nejsem zvyklá jíst tolik... (mlčení, všichni se dívají smutně na žebračku)

Ale netvařte se tak smutně! Já nejsem smutná. Opravdu! Dneska jsem si myslela, jak si mě na ulici skoro nikdo nevšímá, a najednou jste se objevili vy a pozvali jste mě k vám domů a na-bídli jste mi večeři a svou společnost a mohla jsem slavit s vámi Vánoce ve vašem domě! Člo-věk nikdy neví, co se může stát. Někdo by řek, že to je vánoční kouzlo...ale kouzlo se může stát vždycky...to jsou prostě ty neočekávané, dobré věci!

Opravdu! Myslíte to vážně!? Je mi tak smutno. Seděli jsme dneska doma, dívali se na Popel-ku a zdálo se mi, že je všechno tak dokonalé... a ted’...

Obraz 2:(na ulici, žebračka zpívá…)

Obraz 3:(opět doma v obývacím pokoji)

Žebračka:

Syn:

Žebračka:

Táta:

Žebračka:

Syn:

Máma:

Syn:

Žebračka:

Dcera:

Žebračka:

Dcera:

Syn:

Máma:

Žebračka:

Táta:

Dcera:

Není to dokonalé, ale není ani tak smutné... Nikdy prostě nevíš, co se může v následující chvíli stát...Třeba jednou mi jeden pan dál do klobouku tolik peněž, že jsem si potom mohla dát skvělou večeři a šla jsem taky na operu!!!

Faaakt?

Jo! A žila jsem si krásně…Ale ne moc dlouho…

Ale vy jste tak milá a šikovná, nezasloužíte si takhle žít!

No, člověk nedostává vždycky to, co si zaslou-ží...ale musíme věřit, že všechno se dá udělat… Život není pohádka…někdy to není dobrý...ale musíme mít naději. Ta Popelka z pohádky třeba...ona taky nic neměla a nakonec dostala prince a království... A to je právě ono, musíme věřit i když jsme chudí a v bídě, že se to zlepší...protože zázraky se stávají!

To jo… Jak jinak by panna porodila dítě, ty vole!

Honzo!

Co jako?!

Jo, on má pravdu. Dneska se mají slavit právě tyhle zázraky.

A co ty tři oříšky?! Proč jsou tři?

No, to je taková metafora…

Metafoco?

Metafora. Když máma řekne tatínkovi „broučku”, tak to nemyslí vážně, že je táta nějakej brouk, to znamená, že potřebuje nové boty, anebo aby táta opravil dřez...

Honzo, neskákej jí do řeči!

No...já jsem jen chtěla říct, že je to metafora... Abychom měli kouzlo, musíme nejdřív tomu věřit , že je to možný...takže první oříšek je víra... Pak musíme doufat, že se to splní, takže druhý oříšek je naděje, a pak láska... největší zázrak ze všech... a jak bychom mohli vůbec žít bez lásky... Ale zdržela jsem se moc dlouho... už musím jít!

Ne, zůstaňte!

Můžeme si zazpívat!

liter

ární

kou

tek


Literární koutek | To jsou Vánoce

74

Letní školy slovanských studií

Letní školy slovanských studií (LŠSS) jsou studijní kurzy po-řádané několika veřejnými vysokými školami působícími v České republice. Kurzy se konají každoročně v průběhu letních měsíců (červenec, srpen, září), přičemž délka jejich trvání se pohybuje od 2 do 4 týdnů v závislosti na náplni programu zvoleného jednotlivými pořadatelskými školami. Jimi jsou Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Západočeská univerzita v Plzni, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Univerzita Palackého v Olomouci a Ústav jazykové a odborné přípravy v Poděbradech (vzdě-lávací středisko při Univerzitě Karlově v Praze).

Kurzy jsou určeny pro zahraniční studenty, odborníky (pe-dagogy, překladatele, tlumočníky) a akademické pracovníky z oblasti bohemistiky a slavistiky. Svým širokým záběrem jsou však otevřeny všem zájemcům o český jazyk, literaturu, dějiny a kulturu. V rámci svých vzdělávacích bloků nabízejí jednotli-vé školy kurzy českého jazyka rozličných úrovní, výběrové se-mináře zaměřené na studium české literatury, kultury a dějin, volnočasové aktivity zahrnující divadelní, hudební a taneční představení, exkurze, poznávací výlety apod.

Letních škol slovanských studií se mohou účastnit samo-plátci, kteří si hradí veškeré náklady spojené s účastí na kurzech sami, anebo stipendisté, jimž je Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR hrazeno kurzovné, ubytování, stravování a bezplatný vstup na kulturní akti-vity pořádané v rámci LŠSS. Počet stipendijních míst na LŠSS pro jednotlivé země je stanoven na základě meziná-rodních smluv uzavřených v gesci MŠMT s partnerskými zeměmi.

MŠMT zveřejňuje nabídku stipendií k účasti na kurzech LŠSS prostřednictvím zastupitelských úřadů České re-publiky v zahraničí. Stipendia se poskytují pouze kandi-dátům, které nominují kompetentní orgány partnerských smluvních zemí.

Pro další informace o konání kurzů LŠSS můžete kontakto-vat jednotlivé pořadatelské letní školy, Ministerstvo škol-ství, mládeže a tělovýchovy ČR nebo zastupitelské úřady České republiky v zahraničí.


Ilustrační foto


http://www.mzv.cz/jnp/en/diplomatic_missions/czech_missions_abroad/index.html

http://www.mzv.cz/jnp/en/diplomatic_missions/czech_missions_abroad/index.html

http://www.msmt.cz/

http://www.msmt.cz/


Letní školy slovanských studií 2011

Vysoká škola Adresa Termín Kontaktní údaje

Ústav bohemistických studií

Filozofická fakulta

Univerzita Karlova v Praze

Náměstí Jana Palacha 2 Praha 1116 38

29. 7. – 26. 8. 2011 Ředitel: PhDr. Jiří HASIL, Ph.D.Tel.:+420 221 619 262 [email protected]

Kontaktní pracovník: Vlastimila MIKÁTOVÁ Tel/Fax: +420 221 619 381 [email protected] http://lsss.ff.cuni.czhttp://ubs.ff.cuni.cz/lsss.php

Kabinet češtiny pro cizince


Masarykova univerzita v Brně

Arne Nováka 1 Brno602 00

23. 7. – 20. 8. 2011 Ředitelka: PhDr. Eva RUSINOVÁ [email protected]

Kontaktní pracovník:Mgr. Grażyna Lachmanová Jaroslava VYBÍRALOVÁ Tel.: +420 549 495 970, +420 549 498 235 Fax : +420 549 491 [email protected] [email protected] www.phil.muni.cz/kabcest/


Univerzita Palackého v Olomouci

Křížkovského 10 Olomouc771 80

23. 7. – 20. 8. 2011 Ředitel: PhDr. Petr POŘÍZKA [email protected]

Kontaktní pracovník: Zuzana VAŠÍČKOVÁ Tel.:+420 585 633 165 Fax: +420 585 633 012 [email protected] www.lsss.upol.cz

Ústav jazykové a odborné přípravy

Středisko v Poděbradech

(součást Univerzity Karlovy v Praze)

Zámek 1/I Poděbrady290 36

4. 7. – 29. 7. 2011 Ředitelka: Ing. Daniela VLKOVÁ+420 325 613 463 [email protected]

Kontaktní pracovník:Mgr. Vlastislava ČIPEROVÁ Tel.: +420 325 613 463 Fax: +420 325 614 453 [email protected] http://www.ujop.cuni.cz/

Odbor Zahraniční vztahy

Západočeská univerzita v Plzni

Univerzitní 20 Plzeň 306 14

11. 7. – 29. 7. 2011 Ředitelka: Mgr. Helena Marie ADJAL Tel.: 420 377 635 777 [email protected]

Kontaktní pracovník: Ing. Petra TAUŠL PROCHÁZKOVÁ Tel.: +420 377 635 775 Fax: +420 377 635 703 [email protected] [email protected] www.isls.cz


Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Branišovská 31a České Budějovice 370 05

22. 8. – 9. 9. 2011 Ředitelka: doc. PaedDr. Bohumila JUNKOVÁ, CSc. [email protected]

Kontaktní pracovník: Miloslava MORAVCOVÁ Tel.: +420 387 774 808 Fax: +420 387 774 812 [email protected] http://summerschools.jcu.cz/ http://www.ff.jcu.cz/education/lsss/


Redakční rada časopisu Krajiny češtinyIng. Iva Tatarková (DZS), předsedkyně redakční radyMgr. Ladislav Bánovec (MŠMT)doc. PhDr. Božena Bednaříková, Ph.D. (FF UP)PhDr. Jiří Hasil (FF UK)Mgr. Ingrid Neckářová (ÚJOP UK)Mgr. Silvie Pýchová (DZS)PhDr. Eva Rusinová (FF MU)Mgr. Lucie Šafarčíková (DZS) PaedDr. Olga Vlachová (DZS)

Externí odborní hodnotitelé příspěvkůPhDr. Milada Čadská, CSc. (ÚJOP UK)Mgr. Darina Hradilová, Ph.D. (FF UP)doc. PhDr. Milan Hrdlička, CSc. (FF UK)Mgr. Jana Kolářová, Ph.D. (FF UP)PhDr. Milena Machalová (FF UP)PhDr. Jiří Nový, Ph.D. (FF UP)Mgr. Jindřiška Svobodová, Ph.D. (FF UP)Mgr. Silvie Válková, Ph.D. (PdF UP)

Redakce DZSMgr. Silvie Pýchová, Mgr. Lucie Šafarčíková, PaedDr. Olga Vlachová

Grafický design Hedvika Člupná

Vydává © Dům zahraničních služeb

Autorské příspěvky nemusejí vyjadřovat názory redakční rady.

Dům zahraničních služeb Na Poříčí 1035/4 110 00 Praha 1www.dzs.cz

Kontakt


editorial / obsah„Œ 2, WEB, 12Â´2010.pdfBoldog Új Évet Happy New Year С Новым...

Documents

Transcript of editorial / obsah„Œ 2, WEB, 12Â´2010.pdfBoldog Új Évet Happy New Year С Новым...