KNIHOVNA ČASODISUADOŠTOLÁT SV. CYRILA A METODĚJE.

Svazek 1. Roční 1025.Řídí dr Franí. Firacihovský.

POZDRAVKPAJANŮM

Dopisvšemkrajanům, Čechům,Moravanům a Slovákům roz­iroušenýmo mimo wlasífpo šírém

swětě.

Sdovolením autora MsgreJana Kalanaze slovinčiny přeložil a upravilMSGRE RAFAEL KOZÁK.

Cena Kč 250

„Nákladem |Časopisu Apoštolát sv. Cyrila.a Metodějew Olomouci.

MSGRE RAFAEL KOZÁK:

POZDRAV KRAJANŮM.

Nr. 12.000.

Imprimatur.Olomucii, die 8. Augusti 1925.

Josephus Vyvlečka,Praeses a. e. Consistorii,

KNIHOVNA ČASOPISUAPOŠTOLÁT SV. CYRILA A METODĚJE.

Svazek I. Ročník 1925.

Řídí dr. Fr. Hrachovský.

POZDRAV KRAJANŮMDOPIS VŠEM KRAJANŮM, ČECHŮM, MORAVA­NŮM A SLOVÁKŮM ROZTROUŠENÝM MIMO

VLAST PO ŠÍRÉM SVĚTĚ.

S dovolením autora Msgre Jana Kalanaze slovinčiny přeložil a upravil

MSGRE RAFAEL KOZÁK.

„- VOLOMOUCI1925.Nákladem Casopisu Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje.

VYTISKLA »SNAHA«

FRANTIŠKA OLŠOVSKÉHO V HRANICÍCH.

BO. 0.0000 0006 0 0000 00060 0000 00006 0 0000 0009 0 0000 0009 0 0006: 9007 0 o. 900970 o 00970 o. 009 o 0909 0909o o oo o © o

oo0 00

o oo o o ooo ©o o o oOEC O O BELOSELOOZo 9% o“ 7% 7% ©? 9 o“ % ©“ .%

9 90 009 90 09098 90 09 60 08 60 009 90 oo o 000900000 o O O000n 0000 000009000

ooo

oo o00009000 00090900

MÍSTO PŘEDMLUVY.

Tento dopis byl napsán, jak jeho nadpissvědčí, všem našim krajanům roztroušenýmpo šírém světě mimo vlast.

Někteří, kdož tento dopis pročtli, bylitoho mínění, že by neuškodil ani našimlidem ve vlasti, kdyby si jej pozorně pře­četli. Není třeba, aby byl člověk v cizině,a tam teprv směl čísti tyto řádky. Může ječíst 1 ten, kdo přebývá pod pražskýmhradem, tak jako i každý jiný, bydlící naSumavě, neb na Hané, nebo pod Karpaty.Dopis je sice sestaven, jako by se týkal jennašich krajanů, kteří jsou vzdálení z vlasti.Neboť dítko, které jest daleko od domova,leží matce zvláště na srdci, že se často táže:Kde asi je? Jak se mu daří? Matka pečujeo všecky své děti jednak, o ty, které jsouv cizině neb na vojně, jako 1 o ty, kteréjsou doma.

Proto nechť se tento dopis rozšíří a Čtevšady, kde jsou naši krajané, zvláště tam,kde je mnoho dělného lidu. Těm nechťzůstane tento list vždy dobrým druhem.Postarejte se všichni, jimž blaho našeholidu jest na srdci, aby tento dopis dostalido rukou, neboť jim prokáže velké služby.Nechť jde z ruky do ruky, od muže k muži,od ženy k ženě. Nechť navštíví všecky našelidi, a přinese jim pozdrav a přání všehoštěstí.

o o o o o o o o o©0090 0000000900000 000000000o 20090 o 909 0 0 07 '0oo o o oo o o ooo o

o oO0 oo S90 00? S00 00?

060 009 950 009 950 009o o o i o O o

O0S ooRoooo3 Ao ootěoooě 8 uodbooooo co000000000 00009'099000000000000

000 00000 0000000000009 0.9009 o00O0 o o

o©oo?o

00

o

8 8 8o ooO 0000'090000

Oc000oo oooo o00

O600

0090000 0000000

o006 oo

O9o0

00960

(©)OO

0%%00

000 oo oo00000 0000 00090000

DRAZÍ KRAJANÉ!

I.

I. Kde jste?

Kam vás to všecky vítr roznesl a rozehnal,drazí krajané? Skoro po celým světě jsteroztříštěni. Malý národ jsme my Ceši spolus Moravany — a Cechy najdeš všady. Můjpřítel, který r. 1890 cestoval do Australie,psal mi, že když jejich loď přijela z Terstudo italského města Brindisi, přišli na loďčeští šumaři, aby cestující obveselili svouhudbou. V Port Saidu přišel Cech a pro­dával vlněné košile, v Kolombo ovoce. Přítelpsal, že prvního Cecha, kterého v Australiinajde, políbí — a měl k tomu brzy příležitost.Bez Cechů není ani Cína ani Japonsko,v Africe je jich dosti, ovšem nejvíce je jichv zemi velké svobody, v Americe. Tam jejich na statisíce, ne-li více.

S

„ Kromě Vídně, kde se též usadilo statisíceCechů, je jich ještě mnoho i v Německu,v tak řečeném průmyslovém okrese. Tam jeuhelných dolů, ve kterých 800 metrů hlubokopod zemí jako krtkové ryjí naši krajanéněmeckou půdu a z ní si dobývají chleba.Mnohoje jich v různých továrnách a závodechzaměstnaných jako zruční řemeslníci. Předvojnou se jim dařilo dobře, jedli chlébdobře pomazaný. W Německu totiž nenízvykem jísti suchý chléb, nýbrž máslemdobře pomazaný. [eď si ho již zase pomalumažou, ale jen tenčeji; 1 krajíce jejich jsounyní tenčí. Chci říci: plat je nyní skrovnější,menší 1 výdělek. Byl čas, kdy ani chleba ne­bylo, když za okupace spojeneckým vojskembyly doly pozavírány. Nyní se již zase pra­cuje, ale, jak pravím, ne jako dříve. Protose jich mnoho vystěhovalo do Francie aBelgie, kde tvoří celé kolonie.

Ještě v 18. století, za Marie Terezie, vystě­hovalo se mnoho našich krajanů do jižníchUher, Banátu a do Sedmihradska, kde nynípod rumunskou vládou asi ve 20 osadáchžijí. Podobné kolonie tvoří Ceši v západnímRusku, na Volyňsku a Podlesí v Polsku,na Kavkaze; v Bulharsku provozují různéživnosti, v Bosně a Chorvatsku podobně.Tak jsou roztroušeni naši krajané po různých

9

krajích a jednotlivci přebývají skoro v každémměstě.

Podle statistiky žije za hranicemi celkem2,300.000 Cechů, z nich 1,200.000 v Americe,500.000. v Rakousku, 300.000 v. Uhrách,hhoslavii a Rumunsku, 60.000 v Ukrajině,Krymu a na Kavkaze, 50.000 v Německu,15.000 v Polsku a 240.000 v ostatních zemích.

2. Pozdravujeme vás!

Buďte nám především srdečně pozdravenívšichni. krajané, kteří si vyděláváte chléb,hledáte štěstí kdekoli po šírém světě.

Buďte nám pozdraveni! Zajisté myslítečastěji na svoji vlast, na Cechy neb Moravu,na řeky, které tekou kolem vašich měst nebvesnic, na hory, které jste ve své mladostinavštěvovali, neb je z dálí obdivovali; narůzná poutní místa, Boleslav, sv. Horu,Klokoty, Vranov, sv. Hostýn, Velehrad, kamjste rádi chodívali, na domácí kraj, kde jstezlaté mládí prožili, neb o kterém vám otcovévaši vypravovali. [ ve vašem srdci se Častějiozve myšlenka, kterou vyjádřujete v písni:

O vlasti má, ty krásná země,ty ráji v světě jediný,

10

jen pro tě bije srdce ve mněa pro tvůj národ milený.

I vy si vzpomínáte na svou vlast i svůjdomov. My, kteří bydlíme v tom domově,vzpomínáme zase na vás, kteří bydlíte mimodomov, na všech stranách světa. Tážeme se:Kde pak asi budou,jak se jim daří, přijdou-lipak kdy nazpět, či budou odpočívati v cizízemi?

Také já, jenž vám toto píšu, myslím častona vás, a rád bych vás taky osobně znal.Některé sice znám, a to od předešlého roku,když jsem byl u vás v Rumunsku, na Volyňskua v Německu. Daleko je to tu odtud. Seznaljsem, jak žijí moji krajané v cizině. Navště­voval jsem je, vyptával se jich, svolával jea mluvil k nim. Nepřišli však všichni.Ačkoli slyšeli, že je přišel navštívit krajanz daleké vlasti, nezdálo se jim za hodnopřijíti blíže, podívat se, poslechnout jej, cojim chce říci. A to mi bylo líto. Vzpomněljsem si na ona slova, která jsou kdes napsána:„Jerusaleme, Jerusaleme, kolikrát jsem chtělshromážditi tvé dítky, jako kvočna kuřátkapod křídla svá, a ty jsi nechtěl!. “ Bylbych rád viděl každého, přivítal a po­rozmlouval bych s ním, a nebylo možno.Tehdy mi napadlo: A což, kdybys jim psal?Možná by si to přečetli! A tak vrátiv se

II

domů, dal jsem se do psaní tohoto listu,který vám posílám jako pozdrav z vlastí.Snad jej přijmete a přečtete. Prosím vás,poznejte z těch řádků, že jsou ještě lidé vevlasti, kteří na vás myslí, kteří vás mají rádi,kteří vám přejí všeho dobra a rádi by vámpomohli, jak jim jen možno. Buďte ujištění,že nic jiného než láska mluví k vám z tohotodopisu.

Než dále budu mluviti, chci se vám aspoňtrošku představiti. Co pak jsi zač, budetese tázati, který nám tohle píšeš a mluvíš?Chceme to věděti, abychom poznali a věděli,s kým máme tu Čest.

Povím vám to, — ale ne zcela. Jen tolik,kolik je potřeba. Představím se vám tedy,co jsem zač. Prosím vás, nelekejte se: Jsemčerný! Cerný, rozumíte? ačkoli ne úplně,ale přece pravím: Nelekejte se. Bojím Se,že jsem některým z vás pokazil tím celouradost, že rychle odloží tuto knížečku ařeknou: Ne, ne, toho nechceme ani slyšet!— Proč? Právě proto, že jsem černý! Prototaké mnozí nepřišli ke mně, když jsem tambyl u nich a vyhýbali se mi, jako bych bylsám čert, rohatý a chlupatý. Kdyby se čertatak báli, bylo by ještě dobře. Ale mne, drazímoji, netřeba se báti ani přede mnou utíkati,ačkoli jsem černý. Vždyť mi rozumíte? Jsemkněz, — ale proto ne váš nepřítel, nýbrž

12

váš přítel. A proto, že jsem přítelem, přišeljsem vás navštívit a proto vám také píši.Nemám příčiny, bych u vás něčeho pohle­dával, tím méně, abych vám škodil. Mámvás rád, přeji vám vše dobré a proto, jenomproto vám píšu.

tisíckrát buďte pozdravení všichni, kdožkolia kdežkoli jste, najde-li vás tento dopis. Bůhvás pozdrav a dej vám Štěstí, jak si jenSami přejete!

3. Zlata a stříbra nemám

Co vám asi chci povídati?Sli jste do světa za chlebíčkem. Starost

o živobytí, touha po Štěstí vyhnala vász domu do světa. Proto vám nejdříve přeji,aby se touha vaše vyplnila, abyste našlištěstí co největší. Kdybych mohl vám k tomudopomoci, aby se vám lépe dařilo, abystevíce vydělali, abyste mohli jísti tlusto na­mazaný chlebíček, zajiste bych vám rádpomohl. Ale vy to víte, — že nemohu. Vímže 1 v cizině jíte chléb v potu tváře své, žeten chléb je tvrdý a často i hořký. Bůhvám pomáhej! Takový je již náš osud nasvětě. Zivot je těžký, a jen s těžkostí seprovláčíme životem.

13

Ano, rád bych vám pomohl, jak jen možno.Kdybych měl zlata a stříbra, věřte mí, rádbych vám je dal: aspoň něco, něco zaseněkam jinam. Nač by mi bylo? Jísti honemohu. — Ale musím říci, jak je kdesipsáno: „Zlata a stříbra nemám“ Kdybychho měl, 0j potom by bylo jinak, potom byse mi nikdo nevyhýbal! Kdybych přineslpytel s penězi mezi vás a začal je rozdávat,třeba 1 v kostele, tu by snad nescházelžádný. Všichni by mne měli rádi. To bybylo příjemné mně 1 vám.

Ale tu je chyba. Zlata a stříbra nemáma tedy ho ani dáti nemohu. Tím vám tedybohužel nemohu býti nápomocen.

kromě zlata a stříbra, co má (též nějakoucenu. Čož pak je zlato a stříbro vše? Jesnad zlaté tele, kolem něhož Israelité tančili,naším bohem? Mnoho jich je, kteří 1 dnesokolo zlatého telete tančí, ale Bohem jimpřece býti nesmí! Ci jsou peníze naším nej­vyšším cílem, jediným pánem, kterému mámesloužiti, jediným štěstím, kterého máme dosíci?

Věru, jest to nízký cíl, krutý pán, záhadnéštěstí! Je-li to veškeré naše štěstí, pak jsmevskutku velmi — nešťastní. Je-li v tom veškerénaše bohatství, potom jsme vpravdě chuďda­sové. Pak je zvlášť dělník politování hodnýčlověk. Potom vás lituji, velice vás litují.

14

Potom blaze bohatým! Blaze těm, kdož majívšeho dobra v nadbytku, kdož se oblékajív hedvábí a kment a dopřejí si, čeho srdceráčí. Blaze jim!

Avšak co, jestliže nemám pravdu? Cožnejsou boháči vskutku šťastní? Počkejte!V jakési knize jsem četl právě naopak: Cojsem četl? „Běda vám boháči!“ Běda!

Co má tedy pravdu? to „blaze“, nebo to„běda“?

4. Co nám praví rozum?

Přátelé drazí, jestliže jsou peníze všecko,za čím se musíme honiti po světě, potomjsme chuďast všichni dohromady, dělnícijako boháči. Dělníci jich nemají, boháči jichsice mají, ale co po nich? Mají je jen pořádpočítat, či snad jíst? Nebo se na ně dívat?Nebo k ním čichat?... A co jim pomáhajíty mince a papíry? A jak dlouho je budoumíti? Slyšeli jste o německém boháčiStinnesovi? Byl to nejbohatší člověk v Evropě.A kdo ho viděl — jak psaly noviny —myslil si, že vidí nějakého kramáře, agenta,neb písaře, neb něco podobného, tak ošu­měle se nosil. A co měl ze všech těchpeněz? Když mu bylo 30 let, neměl prýještě nic. Dřel se a skrblil, psal a počítal,

15

měřil a vážil, běhal a jezdil, hrabal a hrabal,až nahrabal takou hromadu, že ani nevěděl,kolik má. Teprv před nedávnem zemřel.Najednou, po krátké nemoci, v několikadnech, bylo všemu konec. Měl teprv 54 let.Pochovali jej, dali mu pěknou rakev aslavný pohřeb, jistě mu dali pěkný pomník,— ale co má on z toho? Uvidí to a potěšíse nad tím?! Co má tedy dnes ze všechtěch peněz? Nic a ještě méně než nic.Chudák, politování hodný chudák! Sám ne­věděl, proč tolik toho nahromadil. Proto,aby druzí rozházeli, co on shromáždil, jakpraví raše přísloví: Co shromáždil Stýskal,rozháže Výskal.

O ty zpozdilče! Jak psáno jest v Písměsv: „Blázne, ještě této noci požádám odtebe duši tvou, a co jsi shromáždil, čí bude?“Ne, drazí přátelé! Již sám rozum nám praví,že by se lidé na světě marně potloukali,aby st sehnali něco toho mizerného kovu,ať se již jmenuje zlato neb stříbro, nebjakkoli. jinak, a něco umazaného papíru,nechť se již jmenuje koruna, nebo marka,nebo dolar neb jinak. To nemůže býtipravda. To je pro člověka pramaličko, toho nemůže uspokojiti a oblažiti, — ať jižpeníze má, nebo nemá.

Přátelé drazí, jestliže nejsme k ničemujinému na světě, pak je náš osud politování

16

hodný. Nejsme-li k jinému na světě, nežabychom se starali jen o ty neblahé peníze,o živobytí, o žaludek, pak skutečně nevím,proč se potloukáme po světě . Což máživot smysl sám v sobě? Chci říci: Cožpak žijemejen proto, abychomžili? abychompracovali, jedli a trpěli? A potom, kdyžjsme nějaký čas trpěli a po světě se potlou­kali, potom nás zahrabou do jámy, kdeshnijeme?... Což je takový život hoden,abychom žili? ... Není na světě více žalostinež radosti? Více hořkosti než sladkosti?...A je-li více hořkosti než sladkosti, více zléhonež dobrého, pak je náš Život zízáťa a nezisk. Potom se nevyplácí člověku žíti. Potomje člověk na tom hůře, nežli zvíře, neboťčlověk trpí víc než zvíře. Již fělesné bolestia strasti jsou u člověka daleko větší a horší,než u zvířete; a o kolik více a hůř trpíčlověk než zvíře duševně! Též zvíře májakési city: Když krávě vezmou tele, bučíza ním ještě dlouhý čas, ale to trvá jenněkolik dní, potom si zas přivykne a jedobře. Ale člověk nosí bolest v srdcipo celá léta. A jaké bolesti! To se nedáaní srovnati s tím, co trpí zvíře. Potom jepravda, co tvrdím, že člověk je na tom hůřnež-li zvíře, jestliže jen proto žije, aby nějakýčas trpěl a pak zhynul a proměnil se v nic.

Ne, ne, tak to nemůže býti! Což pak jsme

17

jen tak nazdařbůh přiletěli odněkud na svět— bez všelikého jiného cíle? Odkud nás tovítr přinesl? A proč nás přinesl? Proč jsmese narodili? Proč se potloukáme po světě?Snad jen proto, abychom se trápili a pracovali?Ne! Iti nejprostší lidé zdravého rozumu praví:Něco musí býti nad námi, to není jen tak. Roz­hlížím-li se po světě, pohlédnu-li na slunce1 hvězdy, musím přiznati: Nějaká moc musíbýti nad námi; jeden hospodář, který tovšecko řídí.

Uvažte jen: Zda-li pak se lidské oko, kteréje tak uměle sestrojeno, mohlo. ustrojitisamo? Ze by všecky ty něžné jeho částkysamy od sebe se sloučily v tak krásnýústroj? Ci snad kolečka u hodinek samaod sebe se vykroužila a spojila a tak přesněoznačují čas? Tak může mysliti jen hlupák.A ten velikánský stroj, kterému říkáme svět,který sestává s miliardy součástek a ty kroužív neustálém chvatu a v nejlepším pořádku,ten že by se ustrojil sám? Všecko to by semělo jen náhodou sestaviti a složiti v tenkrásný pořádek? Bez obratné ruky, bezmyslícího ducha, Který to vše zařídil? Kdoby to mohl věřiti?

16

5. Poslanec s hůry.

Sám rozum, pravím, řekne nám, že tonemůže býti. A také přišel schválně protoodněkud jakýs muž tam v daleký kraj, mezilid a ten jim řekl, že nejsou jen proto nasvětě, aby pracovali, jedli a trápili se, potomaby zmizeli a shnili v zemi, nýbrž že potomto životě mají žíti a sice dlouho žíti,dlouho, kdes v jiném kraji, kde bude životkrásnější, než zde na tom nuzném světě.Tak mluvil ten muž. Vyprávěl jim, jak semají chovati, aby se jim vedlo dobře nejenzde, ale také tam v tom druhém kraji. Rekljim, že je jediné moudré starat se o to, coby nám mohlo býti tam příjemným; neboťco jest zde, to brzy pomine, ale co tam, tonepomine. [Tak mluvil ten muž. A víte comu udělali? Chytili ho a zabili. Totiž, abychřekl dopodrobna: ukřižovali jej, a za třihodiny vydechl svou duši. Radostí si mnuliruce a pravil: Na, to máš za tvoje naučení!Všecko je zakopané! — A co učinil on?Vstalzmrtvých!.© Je-limožná?Zajistéano! Tak jisté je to, jako že jsme my po­křtění. Kdyby on nebyl z mrtvých vstal,nebyli bychom pokřtěni,nejmenovali bychomse křesťany,jak se jmenujeme, nebyli bychomo tom muži ničeho věděli. Vždyť snad víte,kterého to muže myslím? Jmenuje se Ježíš

19

Kristus. Kdyby on nebyl vstal z mrtvých ne­věděli bychom ani, že kdy nějaký Kristusžil. Byl by tak zapomenut, že bychom aniJeho jména neznalí, jak je zapomenutýchstatisíce lidí, které též usmrtili, ukřižovali,oběsili, zastřelili, neb jinak odpravili. Se smrtíjejich se ukončilo všecko. A také s Ježíšovousmrtí by byl vší jeho nauce konec, kdybybyl zůstal v hrobě a tam shnil. Ale poněvadžvstal, všecko to s ním spolu ožilo a žijedodnes. A na 3 sta milionů lidí věří, že jeto vše pravda, co on mluvil. Jeho z mrtvýchvstání je pečeťí pravdy. Proto napsal jedenz jeho učeníkův, sv. Pavel, tato slova: „JestližeKristus nevstal z mrtvých, marná jest víranaše, marná naše naděje“; potom ani mynevstaneme, ale shnijeme a zmizíme. AvšakKristus vsťal z mrtvých, tedy ani my ne­zhyneme, ale vstaneme a budeme žíti dlouho,dlouho bez konce

Když však Kristus vstal z mrtvých, potomtím nevývratně potvrdil vše, Čemu. UČILPotom to musíme všichni /ako pravdu pří­Jati a věřiti.

Ze Kristus žil, toho nemůže nikdo popříti.Tak jak nemůže popříti, že žil Napoleon,že žil Leibnitz, že žil Konstantin Veliký, Ale­xandr Veliký a druzí slavní mužové. Rovněžtak se nedá popříti, že žil Ježíš Kristus.

2*

20

An socialisté a komunisté nepopírají, žeKristus žil. I oni ho ctí. Socialisté pravíještě, že on byl první socialista; komunistézase tvrdí, že byl komunista. Je tomu tak?Rekněme že ano. Kristus tedy byl socialistaa komunista, ale — promiňte, — trochujinačí, než jsou dnešnísocialisté a komunisté.Kristus byl především Bůh. Ale toho musocialisté a komunisté i druzí lidé toho zrnanechtějí přiznati. Říkají: Kristus byl dobrý,tichý, moudrý muž, že mu není rovného. —Vskutku byl dobrý, tichý a moudrý; ale nejenom muž, nýbrž také Bůh. Neboť kdybynebyl Bohem, pak by nebyl ani dobrý, anitichý, ani moudrý. Proč? Proto, poněvadžo sobě tvrdil, že je Bůh. A když nebyl tím,zač se vydával, co o sobě tvrdil, potom lhala klamal. Potom je možné dvoje: Buď Bůh,nebo — podvodník, lhář.Ale poněvadž pod­vodníkem nebyl, což mu 1 nevěrci musí při­znati, že byl bez pohany, pak musí býtipravda, co o sobě tvrdil, musil býti vskutkuBohem. A to také dokázal. A kdyby nejiným, tedy svým z mrtvýchvstáním.

Vidíte, jak silně se klamou a podvádějísebe 1 jiné ti, kteří nechtějí věřiti v Bohaa Krista? A my, nechceme-li se sami obe­lhávati, musíme přiznati, co Kristus tvrdil.Musíme věřiti, že je on skutečně Bůh, že jepravdivým všecko, čemu učil. Věřiti zvláště

21

to, co vždy tvrdil, že nejsme jen proto nasvětě, abychom žil a se trápili a potomzhynuli, ale že náš živoť má vyšší účel. Tenúčel totiž, že budeme žíti ještě po smrti,žíťi věčně. A že se nám bude dařiti lépe,zasloužíme-li si toho, než na zemi pro hříchprokleté.

6. Více než zlato.

Drazí přátelé! Jak Arásná, radostná aútěchy plná myšlenka je to, že budeme žítiještě po smrti. Ze smrtí není všemu konec,a že budeme míti krásnější a nekonečnělepší Život, nežli zde na světě. Jak radostnáje ta myšlenka zvláště pro chudého a utrápe­ného, který nemá na světě ničeho dobrého!Jen pracuje, dře se, trpí, a mimo to ještějen živoří. Kterak jej blaží ta myšlenka,kterak jej pozdvihuje! V těžkostech života jejposilňuje, jinak by musel zoufati a skutečněby nebylo hodno žíti.

Víra jest velikou útěchou pro chuďasa.Ovšem, kdyby to byla marná útěcha, ne­stála by za nic, byla by jen jako lesklápěna. Do pěny foukneš a není ji. Kdo byse z vás chtěl takovou útěchou spokojiti,takovou vodou osvěžiti, která na cestě v ka­lužince stojí, neměl by velkého požitku. —

22

Avšak naše útěcha není marná! Jako že jsmekřesťané, jako že Kristus žil, a jako žez mrtvých vstal, tak budeme i my po smrtižít. To nám on zrovna řekl: „Já jsemvzkříšení a život. Kdo ve mne věří, ačkoli1 zemřel, bude žíti navěky. A každý kdožije a ve mne věří, neokusí smrti navěky.“A takové řeči opakoval častěji. V evangeliuse bezpočtukráte opakují slova „0 životěvěčném“ Kristus na tento život vždy po­ukazoval, a všem těm, kteří ho budou poslou­chati, sliboval věčnou odplatu.

Jak tedy mohou ti, kteří praví, že Kristusje první socialista a komunista, kteří mupřiznávají, že byl věhlasný a moudrý muž,jak mohou tvrditi, že útěcha s nebesy jemarná, když nám tuto útěchu přinesl muž,kterému nemohou ani sami oni úcty popříti?!Ne, ta útěcha není marná! Se sv. Pavlempovíme i my odhodlaně a sebevědomě: „Vím,komu věřím“, a jsem přesvědčen, že mnemoje naděje na věčnou odplatu nesklame.

Z toho též vidíme, jakými podvodníkyjsou ti, kteří si z věčnosti a pekla šaškytropí a drze praví: „My chceme nebe nazemi. Druhé nebe ponecháme andělíčkůma vrabcům.“

Nebe na zemi! Kde jste ho viděli? Kdoho užívá? Kdy se ho dočkáte? Jen ho oče­kávejte, chcete-li! Budete ještě dlouho čekati.

23

Svět jest a zůstane slzavým údolím, kderoste trní a bodláčí, byť bychom je sebelépe obdělávali, a nechť v něm panují Ssocia­Jisté, komunisté, anarchisté, nihilisté a nevím,jací jestě — „isté“ Nebe na zemi, fo je sen.A v takové sny věří jen snílkové, ne všakopravdoví mužové.

Tím ovšem není řečeno, že nesmíte seani pokoušeti o to, abyste si Život na zemijak jen možno učinili rajským. Zkuste tojen, na zemi si nebe založiti, jen půjde-lito! Proč bych vám toho zbraňoval? Zesrdce vám toho přeji, jen bude-li vámmožno toho dosíci! Ale bojím se, že sevám to nezdaří načisto. A kdyby bylo tonebe na zemi sebe krásnější, to jedno jejisté: Bude jeho trvání krátké, velmi krátké.Jak můžeme býti spokojení s takým nebem,které dnes jest a zítra nevíme, bude-li Čínebude! Bohatec v evangeliu si též přálmíti nebe na zemi i mluvil sám k sobě:„Duše moje, máš všeho, jez a pij a veselse!“ A Bůh se ohlásil: „Bláhovče, ještě tétonoci požádám duši tvou, a co jsi nashromáždil,čí bude?“ Nakrátce trvá to pozemské nebea je také velice maličké, moc maličké. Mys takým nebem nemůžeme býti spokojeni,my chceme něco lepšího, krásnějšího, většíhoa frvanlivějšího, nekonečného! My nechcemebýti veselí jen pár leť, chceme býti veselí bez

24

konce! Tak, aby nám té radosti nikdo vzítinemohl na věky. A taková radost je námpřislíbená od onoho, který řekl: „Nebe azemě pominou, ale slova má nepominou“,od onoho, který řekl: „Vy budete plakati akvíleti a svět se bude radovati. Doufejte, jájsem přemohl svět. Vaše Žžalost se obrátív radost“.

O mojí nejmilejší, jak krásná je ta našekřesťanská víra! Jak krásné věci nám slibuje:jakou radost, štěstí, bohatství, čest, slast,sladkost a blaženost, že se vysloviti nedá!„Oko nevidělo, ucho neslyšelo, lidské srdcenepocítilo toho, co připravil Bůh těm, kteřího milují“ Ta slova napsal sv. Pavel, kterýbyl unešen do třetího nebe. Lidské oko tohoještě nevidělo na zemi, nemůže viděti tékrásy; ucho lidské ještě neslyšelo a nemůžena zemi slyšeti té sladké hudby; lidskésrdce ještě nepocítilo na zemi a nemůžepocítiti té blaženosti, té radosti, té sladkosti,která čeká za hrobem všechny, kdož Bohuzůstali věrni. Jděte k šípku vy kapitalistés vaším bohatstvím, a s vašími sladkostminebeskými, jichž požíváte na zemi! Nám jepřipraveno něco daleko vzácnějšího! Jsme-lipřáteli Božími, jsme při naší chudobě boháčia na vaše miliony a miliardy nedbáme. A vy,nejste-li přáteli božími, jste při všem svémkapitalismu chuďasi, žebráci, hodní politování.

25

O přátelé moji! Jak krásná a radostnájest naše víra! Divím se, jak lidé, kteří majíještě drobátek víry, tak málo dbají na radost,bohatství a krásu, již nám víra slibuje. A jenna to myslí, jen po tom touží, jen protopracují a starají se, aby jim těch pár krátkýchlet na světě bylo dobře. Jak bude potompo celou dlouhou věčnost, na to Si ani ne­vzpomenou. Já jím nerozumím. Ti lidé ne­umějí pranic počítat. Jim je 50 víc než 5tisíc, než 5 milonů, než 5 bilionů, než 5trilionů a nevím, jaké číslice bych jmenoval,neboť věčnost se těmi číslicemi vyjádřitnedá. Povězte mi, kteří myslíte jen na tentosvět a na věčnost nic, neb skoro nic, a přecese ještě jmenujete křesťané,jak tomu rozumíte?Já toho nemohu pochopiti. Já myslím, že 5tisíc a 5 milionů je více, než 50. Jsem-litedy 50 let rád šťasten, budu 5 tisíc neb5 bilionů let ještě radší. A proto se takémusím o to postarati, aby mi toto štěstíneušlo.

Ovšem máme a musíme se starat. éžo štěstí na tomto světě. Kdo by to mohlříci, že bychom to nesměli? Starejte se jen,starejte; dej vám Bůh, aby se vám to po­štěstilo. Přeji ještějednou, jak jsem již řekl,abyste našli plné štěstí, kdekoli ho na tomtosvětěhledáte. Jen při tom nikdy nezapomeňtena slova věčné Pravdy: „Co pomůže člověku,

26

jestliže celý svěť získá a svou duši pří ťomztratí?“

Tím, že vám slibujeme věčné štěstí, neníještě řečeno, že musíte snášeti vše, ať sevám daří jakkoli, ať vás utlačují a hnětou,jak jen chtějí. O, to ne! Kdo pak to řekl?Víra toho nepožaduje. Víra naopak žádá:že hospodář má se svým služebníkem jednatispravedlivě, vlídně, křesťansky, že mu musídopřáti a dáti, aby mohl slušně žíti. A ne­dá-li mutoho, hřeší, že to až do nebes volá.Utlačování bližního zařazuje církev mezihříchy do nebe volající. Proto také nenípravda, že církev buďbrání kapitalisty, nebos níma drží. Víra (7. přikázání boží) žádájen, aby se nikomu neděla křivda. Pán Ježíšpřísně odsoudil kapitalisty a zvolal k nim:Běda vám boháči Rekl, „že lehčeji projdevelbloud jehlovým uchem, než bohatec bránounebeskou“. Boháč, který se oblékal v kmenta hedvábí a ubohému Lazarovi nedopřálani drobtů se svého stola, pochován bylv pekle, kde trpěl takou žízeň, že prosil,aby Lazar umočil jen málo svůj prst a po­ložil na jeho jazyk, aby se trochu osvěžil.Tím Ježíš jasně řekl, jak soudí o kapitalistecha jak naloží s těmi, kteří nemají srdce prochudinu. — Dělníci smějí se ale při vší svénaději na věčnou odplatu hlásiti o svá práva,o každé možné zlepšení svého postavení.

27

Co není v pořádku, je to, jak to dělajísocialisté a komunisté, že se spokojují jens pozemským štěstím, o druhé věci se ne­chtějí starati. S tím nemůžeme býti spokojeni.My chceme více.

Jak lze dosáhnouti věčného a nekonečnéhoštěstí, © tom nás poučuje víra. Z tohouvidíte, že Je kromě zlata a stříbra ještěněco jiného dobrého na světě, co je mnohemcennější, než zlato a stříbro! O ano, mnohemcennější, nevýslovně cennější! Z toho téžpoznáte, že jestliže vám kdo nemůže přinéstizlata a stříbra, a chce-li vám přinésti todruhé, věčné štěstí, které převažuje všeckozlato a stříbro, že ten člověk je také vašímpřítelem, a mohu říci, vaším dobrodincem,a nechť si je ten člověk 1 — Černý.

Naproti tomu je každý, kdo vám sebesladčeji hovoří a dělá se vaším největšímpřítelem, přes to vše vaším nepřítelem, chce-livám vzíti víru, a bere ze srdce vše, co přinášíštěstí věčné. On je takovým přítelem, o kterémpraví přísloví: Bůh mne chraň mojich přátel,od nepřátel se ochráním sám!.

Vidíte, přátelé, teď už jsme se setkali.Doufám, že si rozumíme. To, co jsem vámzde napsal, nedá se popřít. Též já mohuříct: „Nebe a země pominou, ale slova mánepominou“ A když se má slova nedají po­příti, potom poznáte, že jsem vaším přítelem,

28

ačkoli zlata a stříbra nemám a obšťastnitinemohu. Zajisté sami vidíte, že na světě,a kdybyste zbohatli jako sám Stinnes, jestěstí neúplné, nespolehlivé, vrtkavé, krátkéa pomíjející, proto musíme hledati jiné, do­konalejší a trvalejší štěstí. A toho štěstí vámsrdečně přeji. Obrátiti chci váš pohled, vašemysli, vaše srdce od té bídné země, po kterése plazíme, výše k výšinám nadzemským,jakvolá církev: Sursum corda! Vzhůru srdce!Vzhůru, vzhůru! Ta země je nám přemalá,přebídná, než abychom k ni srdcem přirostli.Ona není naší vlastí. To je roztrhaná chalupa,ve které na své zemské pouti jen přenocujeme.Vzhůru tedy, ještě jednou pravím, abychomdošli do paláce nebeského, do místa, kdenám kyne věčné veselí!

7. Bez vesla i kompasu.

Co vám chci nyní říci, drazí krajané, kteříjste roztroušení do všech větrů mimo vlasti,je toto: Prosím vás, kdekoli jste, zůstaňtevěrní své víře! Té víře, které vás učila vašematka, té, kterou vám doma, v kostele 1 veškole vštěpovali. Ta je ještě vždycky jediněpravá. Cokoli lepého jste na světě viděli,slyšeli a zkusili, stará víra při všem tomještě platí. A starý Bůh ještě posud panuje

29

nad námi. Svět ho ještě nesrazil s jeho trůnu,ještě mu nevyrazil žezla z rukou. Ani válkaho nepřemohla a nevyhnala. „On, jenž sedína nebesích, se jim směje a Pán se jimvysmívá“, praví sv. Písmo. Těm se totižvysmívá, kteří chtějí vyvrátiti jeho trůn.Marná jejích práce!

Vy, kteří jste prošli mnoho světa a sejdetese s různými lidmi, jistě jste již slyšeli mnoho­mluviti a špičkovati o víře, o církvi1 o kněžích.Tolik námitek a předhůzek jste již slyšeli.A poněvadž možná neumíte posouditi, jakse věc má, Co je pravdivého a Co ne, jedost možná, že vás pomátli, že jim věříte,aneb aspoň o pravdě pochybujete. Proto jevaše víra v nebezpečí. Mnohý již ji ztratil.Právě proto vám to píši, abych vás varovaltoho nebezpečí, abych vaši víru utvrdil apojistil před všemi útoky od kterékoli strany.Clověk, jenž ztratil víru, je jako námořník,neb lodník, kterému vlny vyrvaly z rukouveslo, a který ztratil kompas, ukazující vždyk severu a pak člověk neví, kam by sepustil a větry ho nesoů, kam chtějí: ponechánje jim na milost a nemilost, neví, kam jejrozbouřené vlny zanesou a neví ani, zdajej někde neočekává smrt ve vlnách rozbou­řených. Takými námořníky bez vesla jsoumnozí naší krajané ve vlasti a mimo vlast.A já bych jím dal rád do ruky veslo a

30

ukázal jim pravý směr, kterým mají veslovati,aby se šťastně dostali k břehu

8. Čí je pravda?

Nemohu vám, drazí krajané, dopodrobnadokazovati toho co tvrdím: že naše víra jeještě vždy pravá, 1 že starý Pánbůh ještědosud panuje. Sice by z této knížečky po­vstala tlustá kniha. Reknu vám jen tolik:Kdybych nebyl přesvědčen, že jest Bůh nadnámi, a že naše víra je pravdivá, což myslíte,že bych mohl býti tak zpozdilý, abych vásněčemu učil, o čem nejsem přesvědčen, žeje to pravda? A co bych měl z toho, kdybychvás klamal? myslíte, že bych nemohl jinakžíti?

Jestliže mohou býti Živí učitelé, profesoři,úředníci, soudcové, lékaři,což bychom myslíte,nemohli býti rovněž tím, Čím jsou oni,kdybychom byli chtěli?

To zdůrazňuji proto, že nám kněžímpřed­hazují, že klameme lidi, a to činí ti, kteří

-v *?,

nejsou.Myslíte snad, že bych vám odporoučel a

rozhlašoval víru, kdybych to neuznával zaSvoji 1vaši povinnost? Myslíte, že by nebylo

3I

lehčeji bez víry žíti 1 mně? Víra nám ukládáněkteré povinnosti, některá břemena, a Sicevšem lidem a nám kněžím ještě více. Ne­smíme si dovoliti ani jakéhokoli veselí, kteréhosi každý jiný bez hříchu dopřeje. Každý denmusíme se půldruhé hodiny modliti breviář,který nás zavazuje pod smrtelným hříchem.A máme ještě mnohé jiné těžké povinnosti,kterých vy ani neznáte a my je musíme za­chovávati. Myslíte, že jsme tak zpozdilí,abychom tato břemena klidně nesli, kdyžbychom přec mohli býti od nich volní, —kdybychom nebyli přesvědčeni, že je to všepravda, co učíme, že je nějaký hospodářnad námi, kterému musíme sloužiti, rádineb nerádi?! A přece jsme též něco studovali!My jsme dopodrobna zkoumali a uvažovalivšecku tu smyšlenou 1 nadutou učenost,která mluví proti Bohu a proti víře. A kdyžjsme všecko prostudoval a uvážili, musiljsme říci: Nepomáhá nic. Bůh je nad námi.Pravdivost naší víry je přesně dokázána.Musíme se vzdáti a věřit. A šťastní jsmev té víře, která jediná dovede uklidniti ne­pokojné srdce. — Vidíte drazí krajané, jižto je důkazem, že naše víra je pravá. Tolikkněží je na světě, ti všichni dobře proučilhcelou bohovědu a námitky proti ní, a přeceuznali, Že pravda je jen jedna a ta je v církvikatolické. A když oni věří, musím věřit1 já.

32

9. Čemu tě matka naučila.

Od mnohého muže, kterého svět ještěnezkazil, slychával jsem, že řekl: Já se držím

toho, čemu mne má matka učila. A dobřemají ti mužové. Vaše matka, drazí krajané,byla prostinká Žena; ale ve své prostnostibyla moudřejší, než mnozí, kteří nosí hlavuvzhůru a nosem kroutí nad prostým lidema jeho pobožností. Clověk, jenž zná hlavnípravdy křesťanského náboženství, zná více,než kdyby znal hvězdy počítati a hlubinumořskou měřit. Sám Pán Ježíš si vyvolilchudé a prosté lidi za své učeníky a mělje radší, než bohaté a učené. Sám řekl, že„nemá, kam by hlavu sklonil“. Kdo z vásneb vašich byl narozen ve chlévě a zemřelna kříži? Nikdo. I když jste chudí, narodilijste se ve světnici a doufáte, že na postelizemřete. Prostí a chudobní s důvěrou sek němu obraceli, víme že je miloval, bohatépak a učené jen litoval. „Děkuji ti Otče“,modlil se jednou, „že jsi to skryl předmoudrými a učenými a zjevil chudým“.

Proto jesť fo velmipolifování hodné, jestližeprostí dělníci a chudáci opustili Pána Bohaa obrátili mu záda. To pravím, je to nej­smutnější. Jestliže bohatý žije bez Boha, neníto ovšem dobré; ale on má aspoň svého„boha“ na zemi: zlaté tele, jemuž se klání

33

a okolo něho tančí. Ale chuďas nemá ničeho,ani toho, ani onoho. O něm vskutku platíslova písně:

„v mém Životě není cest,na mém nebi není hvězd“

Všecky hvězdy mu pohasly. Není pro nějpaprsku světla, radosti a útěchy! Takovýchubožáků ve tmách tapajících, upřímně lituji.Je-li takových mezi vámi, drazí krajané, rádbych 'k němu přišel; a když nemohu sám,přál bych si, aby k němupřišel tento „pozdravz vlasti“ a zapálil mu světélko víry, nadějea úťěchy v hořkostech a trampotách života.Vzhůru, bratře, vzhůru! Pozvedni svůj pohleds té bídné země k blankytným výšinám avzpomeň si, Že jsi též stvořen pro něcovyššího. Otevři oči, aby do nich zasvítilosvětlo víry, které jak hvězda třepetá v ne­beských výšinách. Vzpomeň si též, čemu fěmatka učila a jako tvoji druzí druhové řeknii ty: „Budu se držeti toho, čemu mne učilamoje matka“

10. Nejsme pomateni.

Nejsou to jen prostí lidé a kněží, kteřívěří, ale též mužové, kteří mají něco v hlavě,

3

34

sklánějí svou hlavu před Bohem. Vždyť víte,že prázdný klas stojí zpříma, plný však sesklání. Lidé 5 prázdnou hlavou, domýšliví,kteří se domnívají, že něco vědí, a nevědínic, kteří k učenosti jen přičichli, chtějí býtimoudřejší než Bůh. Skutečně učení i moudřívšak vzdávají Bohu Čest a uznávají, že oprotiBohu toho vědí málo, velmi málo. Největšíučenci světového jména byli většinou věřící,hluboké víry a zbožní. Největší astronomové,hvězdáři a druzí učenci, kteří lidstvu objevilinové věci, vynálezcové dřívějších 1 nynějšíchčasů vyznávali veřejně svoji víru. JménoPastér zná každý vzdělaný člověk na celémsvětě. Zil ještě před nedávnem ve Francii.Vynalezl lék proti vzteklině a mnoho jinýchléků a věcí lékařských. Před několika letyoslavoval učený svět stoletou památku jehonarození. [ ten učenec proslavený po celémsvětě řekl, že má víru jako prostý vesničČan,ačkoli tolik studoval. „Ale kdybych byl vícestudoval, řekl, měl bych víru jako prostávesničanka, neboť Ženy jsou tvrdší ve vířenež my mužové“ Z toho vidíte, drazí moji,že nejsme pomatfení a bláznivci, když věříme.Ba naopak, máme bystré hlavy. A jak ještě!A budete-li věřit v Boha, nebudete tápative tmě. „Já jsem světlo světa, řekl Kristus,kdo jde za mnou, nechodí ve tmách“ Kdo

35

však nevěří, ten bloudí ve tmách. „Na jehonebi není hvězd“

II. Co přinesla válka?

O mnohém jsem už slyšel říkati: Předválkou byl věřící, ale válka ho načisťo po­kazila. Mnohá žena a matka si už předemnou postěžovala na svého muže nebosyna. „Dříve chodil do kostela a též kezpovědi, ale nyní s ním nemohu ničeho vy­řídit. On praví, že mnoho viděl a zkusil,než aby chodil do kostela“. — Co řeknemena tuto námitku, pověděl jsem již dříve.Starý Bůh žije ještě, vojna jej ani nepřemohlaam. nezahnala. Pravda, že jste vy mnozí,kteří jste byli na vojně, mnoho hroznýchvěcí dožili, viděli a zakusili, ale z toho ještěnepochopuji, že byste proto mohli odhoditisvou víru do starého železa. Vždyť byli veválce 1 druzí, prožili spolu s vámi 1 zakusilitěch věcí a přece věří a chodí do kostela. Pročtedy oni mohou a proč jen vy ne? Myslíte,že všichni, kteří si víru z války přinesli, jsousami bláhovci? O já znám mnohé a jsou tomoc šikovní lidé a přes to jim válka vírynevzala. Byla zakořeněná hluboko v srdci!Některým pravda, víra trochu seslábla, neboťneměla tak hluboké kořeny, ale teď už zase

3*

36

se rozvíjí ten zvadlý kvítek, zapustila kořenya doufejme, že 1 krásně se rozkvete. Příteli,jestliže tvoje víra ještě neožila, doufejme, žeožije. [vé srdce možná ještě pokrývá led.Není ani divu. Srdce vyschlo, ztvrdlo, omrzelose mu vše, když vidělo tolik bídy a křivdy.Počkejme jen, ono potřebuje slunce, tepla,teplého vánku a opět se roztaje. A kvítekvíry na ohřátém záhonku zase ožije, požene,pokvete...

Pravíš, že ti válka vzala víru. A jak to?Což víra zavinila válku? No, jest-li ne víra,pak ji zavinili kněží. Není pravda? Kněžíjsou vinní všemu zlu na světě. Nevěříte?Povězte mi, zda slyšíte tolik brojiti protikrálům a císařům, ministrům a generálům,kteří měli jistě též jakýsi zájem o válku?Ne, o těch se nemluví, ti jsou v tom úplněbez viny. Válku způsobili jen kněží. Kdysidělali krupobití, nyní zas válku. A kdyžkněží vyhlašují válku, vedou vojsko, co pakdělají potom generálové, ministři, králové acísařové? Ii slouží mše, zpovídají a kážou.Nevěříte? Kdo nevěří, zaplatí krejcar.

Chápete nyní, jak nerozumné jest vinitikněze a víru ze všeho zlého 1 z války, a jižproto se vzdalovati od víry a kostela?

Válka byla zajisté hrozné navštívení Boží.Jedenáct milionů lidí snad zahubila a po­chovala, a mnoho druhých pokazila zmrzačila.

37

Je nám hrůza pomysliti na to. Nám bylo zesrdce líto těch ubožáků, kteří trpěli a zemřelia Sami nevěděli proč. Bylo nám jich líto abáli jsme se o ně. Co bude s nimi? Bálijsme se o jejich duše, neboť přemnozí odešliz toho světa nesmíření s Bohem. Mnohemvšak více odešlo smířeno s Bohem. Všichniúčastníci války dosvědčí, že celá řada lidí.kteří nevěřili před válkou, v ní nesli celouvíru, kteří se před tím nemodlili, v boji sáhli pomodlitbě, kteří si nevážili sv. náboženství, veválce poznali jeho důležitost. Teprve utrpenía strádání nutí člověka přemýšleti o hlu­binách lidského života. Velcí lidé měli vši­chn těžký život. Válka světová uvalila navelký počet lidí nesmírné těžkosti, proto jetaké blíže k Bohu přivedla. Jestliže tymiliony padlých hrdinů dostalo se do oněchlepších krajů, kde není nepřátelství a vojny,ale kde panuje věčný pokoj, věčné světlo ablaženost, pak myslím, že všichni ti nepro­klínají války, ale že ji velebí. — Invalidi,mrzáci jsou zajisté hodní politování. Ale 1u nich se vidí rozdíl, který činí víra nebnevěra. Takový ubožák, který nemá nohouneb rukou, neb obojího, který nemá očí,aby pohleděl na boží slunce, ale když nemáani oči duševních, duševního světla, nemávíry, nemá naděje na věčnou odplatu, na lepšíživot po tom pozemském utrpení, ten je sku­

30

tečně ubožák, že by bylo nad ním zaplakati.Ale ubožák, který si je vědom, jak krátký jenáš život, jak brzy teče den po dní, rok zarokem, ten rozvažuje, že těch pár let jehoživota brzy uplyne a pak přijde řada míli­onů a milionů let a ještě více, nekonečněmnoho let, samé blaženosti a radosti, tenmnohem lehčeji snáší těžké břímě po celýsvůj život.

12. Odzbroj svoje srdce!

Pravíte, že vám válka vzala víru. Takymožná. Někomu však ji zase vrátila a utvrdila.Nevím, je-li vám to známé, ale 1á to dobřevím, jak se nyní, několik let po válce víraprobouzí, oživuje a proniká hlouběji dosrdce, než dříve. Co je lepších lidí, neznali,kam vede nevěrecká kultura, která se pěstovalapřed válkou: ke vzájemné divoké konkurenci,k strašnému znepřátelení národů, k strašnéválce a zabíjení. [ řekli: [a nekřesťanská,zcela materialní kultura nestojí za nic! Ne­vede člověka ke štěstí, ale jen k neštěstí,ke zničení. Musíme začíti jinak! Víra a láskakřesťanská musí zavládnouti mezi národy!Nové, lepší pokolení musí nastoupiti místostarého! Lidstvo se musí v křesťanskémduchu obnovitt a obroditi! — Mladí lidé

39

zvláště jsou to, jenž takto mluví. Omladinakatolická i protestantská sí napsala na svůjprapor: „Obrození lidstva ve víře!“ | nastalomezi nimi velké věrské hnutí. „Veliká vlnavěrského nadšení prochází celou Evropou“řekl mi onehdy jeden učenec, který se právěvrátil z mezinárodního kongresu za výchovumládeže v Německu. Věrská výchova mládeženalezla na kongrese všeobecný ohlas. A nebylto kongres kněží,nýbrž většinou lidí světských,učenců ze všech národů evropských. — Po­hleďte, jestliže tací věhlasní mužovéa jestližesami mladíci uznávají potřebu víry, nechce-lise lidstvo samo zničiti, potom také ty, chuďase,nyní po ukončené válce musíš uznati, že jevíra člověku nevyhnutelně potřebná, a žebez ní člověk se snižuje a stává zvířetem.Odzbroj fedy své srdce!! Víš, co tím chciříci? Vždyť víš, co je zbrojení a odzbrojení.Chci říci, abys odhodil, co jsi špatnéhoz vojny přinesl! Tak jak jsi s radostí odhodilpušku, roztrhaný vojenský mundur, fak odhoďoď sebe všecko, co jsi na vojně Špatného viděla slyšel a ssebou přinesl! Buď zase bývalýmčlověkem, křesťanem! Ne protivníkem, alepřítelem božím! Bůh ví dobře, co jsi veválce přetrpěl a zapsal to do knihy života.Na místo zlobiti se a nadávati, což nic ne­pomáhá, daruj raději Bohu svoje utrpení!Vzpomeň si, že nejsi bez hříchu, jako není

40

bez hříchu žádný z nás. Na usmířenou za

a nynější a nebudeš nikdy litovati, že jsl jepřestál. Nebudeš je proklínati, ale velebiti.Bylo to zlé, ale už pominulo. Na světě po­mine všecko, ale věčnost nepomine,

13. Pěny a pavučiny.

Neříkejnikdy: Víra, modlitba, kostel, zpověďa ty věcí jsou jen pro děcka a nejvýše proženy, ale ne pro nás, muže a mladíky! Mnozíto říkají, a neříkají-li, aspoň tak myslí. A do­mnívají se, jak jsou moudří! A klamou sepři tom pořádně! Již na první pohled sevidí, že tomu nemůže tak býti. Víra je buďpro všechny, anebo pro nikoho! Vždyť víranení nijaký šport k vůli něčemu lepšímu,k vůli zábavě, neb něčemu, co se jednomuhodí a druhému ne. Víraje pravda. A pravdaJe jednaká pro všechny.Je-li Bůh, je-li věčnost,jsou-li nebe a peklo, jsou pro všechny. Prodospělé právě tak jako pro děti. To je jasné.Smrt, soud, nebe, peklo, nejsou hračky proděti, jsou to neodvolatelně vážné věci, s kte­rými je hodno, aby se bavili i zralí muži!...Může proti tomu někdo něco namítati? Cožnení pravda jednaká pro každého? Z tohovidíte, jak lehkomyslně mluví lidé o víře,

4l

jak plané jsou jejich námitky a výmluvy, ak tomu myslí, jak moudře si počínali!

Tak jalové, jako ta námitka, že víra je jenpro děti, jsou většinou 1 druhé námitky,které slyšíte proti víře. Jako pravé pavučiny,tak málo drží tyto námitky. A lidé věří všemu,1 když to nemá v sobě žádné pevnosti, jakopavučina nebo pěna. [řeba jen trošku fou­knouti a pavučina se roztrhne a pěna roz­padne.

Je k neuvěření, co všecko lidé věří, jenomaby nevěřili toho, čemu církev učí! Slyšeli jsteo spiritistech, kteří obcují s duchy zemřelých?Tolikrát bylo dokázáno, že je to sprostýpodvod, a přece je dosti lidí, kteří to věří.Ve velkých městech, v Berlíně 1 v Praze, jehádaček a kartářek, které hádají z karetneb jinak budoucí věcí. A lidé se tam hrnouk nim, a platí draze takové porady, kterénejsou než plané řeči. A takových pověr jena sta a sta. Lidé tomu věří raději než tomu,čemu učí církev. Musil bych dlouho o tompsáti a vyvraceti ty různé pověry. Jsou tosamé pěny a pavučiny. Prosím vás, od­foukněte ty pěny a roztrhejte pavučiny anedejte se zaslepovati od nesvědomitýchpodvodníků.

42

14. Konečné stíčtování.

Aha! Teď jsem vyslovil slovo, při kterémse obzvláště pozastavují naši nevěrci. Onichtějí sůúčtovati s Rímem, ale nechtějí slyšeto onom sůčtování, kterému nikdo neunikne.To slovo: „peklo“ je jim nepříjemné, odporné,strašné. V nebe by ještě věřili, ale v peklo,ďábla věřiti? O to ne! Dábla a Čerta sicepilně volají a k němu posílají, třeba stokrátza den, ale věřiti, to nechtějí. A aby sezbavili takové myšlenky, říkají, že je to jenstrašidlo kněžourů. Kněží nás peklem jenstraší, a my nejsme vrabci neb vrány, abychomse toho strašidla báli, jako se bojí vrabcihastroše v zelí. — Kněží peklem straší anoviny často toho vzpomínají. A co mámřícijánato?Peklo—strašidlo?© Aproč?Není-li ho, pak není pro nikoho; a je-li, pakje pro všecky: pro nepořádné děti, pro za­tvrzelé hříšníky, kteří nedbají na hlas boží,a též pro nehodné kněze, kteří nekonajídobře své služby! Myslíte, že já nemohupřijít do pekla? Sv. apoštol Pavel, tato vy­volená nádoba Boží řekl asi takto: Staratlse musím, abych když druhým kážu, sámse nestal zavrženým. Též světel se báli atřásli, aby tam nepřišli. Bojím se i já.Straším-li koho, straším nejdříve sebe. Jakrád bych popřel peklo, kdybych mohl! Ale

43

nemohu. Kristus, ten Kristus, o němž samisocialisté a komunisté praví, že byl mužem,který jen pravdu mluvil, ten mluvil o pekletak, že se nedá popříti ani utajit. Nemluvilo něm dlouho, ale často a co řekl, je takové,že nás musí naplnití svatou hrůzou: „Jejichoheň neuhasne, jejich červ nezhyne“ "Tímje řečeno vše. Ať si nám je to milé nebone, tu pravdu musíme přijati. Jak den, taki noc, jak léto, tak 1 zimu; jak nebe, tak 1peklo. A je-li to pravda, pak můžeme amusíme o tom 1 mluviti! Když otec varujedítě: Nechoďblízko vody, abys tam nespadl!pak nemluví o tom, aby dítě ustrašil, aleaby ho varoval neštěstí. Proto též knězmluví o té strašné věci, ne aby lidi strašil,ale aby je uvaroval největšího neštěstí.

Tak jako zasluhuje dobrý skutek odměnu,tak zlý skutek trest. Náš rozum požaduje,aby byl Bůh „spravedlivým soudcem, kterýdobré odměňuje a zlé trestá“. Kdyby ne­bylo po smrti žádného trestu a žádné od­měny, potom by byli lumpi na tom líp, neždobří lidé. Jen když může lump před světemsvoje lumpáctví zakrýti, může dělati co chce,kdyby se po smrti neměl čeho báti. A víte,že je toho lumpáctví dost, které světskávrchnost netrestá. Kapitalista smí dělníkautlačovati jak chce: soud ho proto nebude

44

trestat. Kdyby se mu nebylo báti ani Boha,bude jej utlačovati, kde jen může.

Z toho vidíte, že na lumpa musí přijítitrest! Nepřijde-li zde, musí přijíti tam. A právětato pravda, že Bůh dobré odměňuje a zlétrestá, je důkazem, že je naše víra pravá.Náš rozum, pravím, žádá, aby křivdy, kterýchje na světě plno, byly vyrovnány. Ale nasvětě se to nestává. Svět jest i zůstanezlý a nespravedlivý. Vyrovnání všech křivdmůže nastati jen u Boha. Konečné súčtovánítedy může a musí býti vykonáno před Bohem.

15. Falešní proroci.

V Americe a zvláště v Německu je mnohotak zvaných „sekt“. Sekta znamená asi tolikco odřez, odlomek, odpadek. Tak máte v Ně­mecku adventisty, metodisty, baptisty, anabap­tisty, apoštolské, novoapoštolské, a kdo Vívšecky sekty jmenovati. Slyšel jsem, že je jichv Německu na 200. Též v Americe je jichmnoho, některé z nich se dostaly do Němec aněkteré také k nám. Slyšeli jste již o „armáděspásy“, nebo mormonech, které nám semAmerika poslala. Ježto mnoho Čechů žijemezi nimi, čili oni Žijí mezi Cechy, zdá semi býti potřebným, něco o tom promluvit.

45

Vždyť zlákali i mnohé Cechy a jest nebezpečí,že jich přilákají ještě více.

Co tedy máme věděti o těch sektách nebodstěpencích?

1. Sekty jsou důkazem, že lidé potřebujívíry, cítí potřebu víry. Nahlížejí, že je samazemě, sám svět uspokojiti nemůže; cítí po­třebu něčeho vyššího, hledají pravdu, útěchusvému srdci a nadzemského štěstí. To jedobrá stránka, kterou sekty v sobě mají.

2. Avšak sekty jsou sekty, odštěpky, od­padky. Sekty tyto jsou nepravé víry a k tomuodlomky, odpadky od jiné nepravé víry,protestantismu. Protestantism je odlomek,odpadek od pravé církve Kristovy, která jekatolická, všeobecná, pro celý svět. Kdohlásá novou víru, mnusídokázati, že ho Bůhposlal. To nejde, aby každý, komu napadne,začal hlásati a učiti novou víru. Jen Bůhmůže býti budovatelem nové víry a učiti jimůže jen ten, kdo dokáže, že ho Bůh poslal.Ježíš Kristus to dokázal svým svatým životem,svým božským učením, kterému dosud žádnýmudřec neučil a svými zázraky, zvláštěsvým z mrtvýchvstáním. — Martin Luther,který začal protestantismus, nedokázal nikde,že jej Bůh poslal; nikde nečteme, že dělalzázraky, proto jeho poslání nebylo božské.K tomu prohlásil za hlavní pravdu svéprotestantské víry, že si každý může svaté:

46

Písmo vyložiti, jak chce. Proto si jedni vy­kládají tak, druzí zas jinak. Co řekl jeden,že je bílé, o tom praví druhý, že je černéa třetí, že je zelené. Proto není divu, žez protestantismu povstalo tolik odlomků,sekt.

3. Ze ty sekty nejsou pravé víry, důkazemje již to, že je jich tolik. Rekne-li jeden, žejedna věc je bílá, druhý, že je černá, zelenánebo červená, nemohou míti všichni pravdu!Buďto je bílá, neb černá, zelená neb Červená.To je přece jasno.

4. Ze ty sekty nejsou pravé církve Ježíšovy,jak každá z nich o sobě tvrdí, že jsou všeckyty sekty mladé, některé teprv několik desítek

Dříve se o nich málo vědělo a ještě dřívenic. Jasno jest, že pravá církev Kristova musítrvati od Krista samého, tedy musí býti staráblízko 2000 let. A právě tak stará jest našekatolická církev, která jest jediná pravá církevKristova.

5. Ze jsou tyto sekty klamem, máte mezijinými ještě tenhle důkaz: „Adventisté“ sejmenují proto tak, že v brzku očekávajípříští Pána Ježíše, to jest: konec světa.(Advent znamená příchod). Původce adven­tistů, americký kapitán Miller vypočítal podlesv. Písma, že roku 1843 bude konec světa.Poněvadž ho tenkrát nebylo, přeložil svůj

47

výpočet na rok 1847. Když se dle jejichdomněnky přibližoval konec světa, nechtělijeho věřící již pracovati, prodávali svůj ma­jetek a koupili veliký krásný stan, z kteréhochtěli s tělem i s duši vzlétnouti rovnou donebe. Sikovní američtí obchodníci využitko­vali tu příležitost a prodávali bílé šaty „k na­nebevstoupení dne 23. října“ Věřící čekali,až zavzní archandělská trouba, — ale ta seneozvala. A vzdor tomu podvodu nechtěliupustiti od své víry. Přeložili tedy soudnýden na rok 18064,a když ani tehdy nepřišel,na rok 1877. Avšak ten se nedostavil anitehdy. Dali mu tedy lhůtu 40 let a ustanovili,že bude roku 1914. Vzdor tomu dosud ne­nechali svého blouznění. Divné, jak si vyklá­dají sv. Písmo, ve kterém přece stojí do­slovně napsána slova P. Ježíše: „o tom dní(soudném) a hodině neví nikdo, ba aniandělé na nebi, pouze Otec“ Pozřete jenu sv. Matouše kapitolu 24., řádek 30. a u sv.Marka kap. 13., řádek 32.

„Nechejte jich! Jsou slepci a vůdcovéslepých. Když slepec slepce vodí, padnou obado jámy“. Také tato slova by sl tito sektářiměli zapamatovati, neboť platí právě jim.

Divné je to, že někteří lidé věří rádivšechno jiné, i kdyby to stálo na práchnivýchnohách, nechtějí však věřiti pravdě, kterástojí na skále!

48

Sekty tedy nejsou tím, čím chtějí býti:pravou vírou. — Tím není řečeno, že nemajív sobě pranic dobrého. Neučí jen samé bludy,ale někdy mluví 1 pravdu. A Za pravda jepomíšena s bludem. A právě proto, že majísekty na sobě cos pravdivého, jsou tím ne­bezpečnější, že člověka svedou. Kdyby učilyjen samé lži, bylo by to lehčeji poznati. Aleže učí bludům spolu s pravdou, může prostýčlověk, který neumí rozeznávati zrno od plev,míti plevu za pšenici. Pravá víra však musíbýti čistá pravda bez bludu, samá čistá pšenicebez plev. Ze samého sv. Písma, které sektářitak vysoko cení, majíce je vždy při ruce,dokážeme jim, že bloudí. „Povstanou falešníKristové i falešní proroci a svedou mnohé“,předpověděl Kristus. Těmi falešnými prorokyjsou právě kacíři, sektáři. „Kdo vás slyší,mne slyší, kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá“,řekl jen apoštolům a jejich nástupcům, tojest biskupům a kněžím. „Kdo neuposlechnecírkve, nechť ti bude jako pohan a publikán“,

jsou velmi tvrdohlaví, tak jak tvrdohlaví bylivšichni bludaři; cesty, na kterou nastoupili,nechtěli zanechati 1 když se jim dokázalo,že není pravá. To je přece jen důkaz velkétvrdohlavosti, že lidé, kteří nic nestudovali,chtějí o věcech víry více a lépe věděti, nežmy, kteří jsme po mnohá leta jenom to

40

studovali!! Chtějí nás přesvědčiti, že jsme nabludné cestě a sami že jsou neomylní, jakobyvšecku moudrost byli jedli naběračkou.

Tvrdohlaví jsou, a též horliví za svou věc.Urnějí býti 1 velmi pobožní; proto tím vícemyslí, že mají pravdu. A přece nemají! Každánová věc je totiž pěkná, světlá. Když se­stárne a opotřebuje se, ztratí svou krásu.Též první křesťané byli velmi horliví a po­božní, my jsme seslábli. Ať sektáři žijí v našívíře tak horlivě, jako chtějí býti horliví vevíře bludné, a mohou se 1 u nás, chtějí-li,státi svatými. Katolická církev má na milionysvatých. Aby lidé se stali svatými, k tomunemusejí hledati ještě nové víry!

Také u nás jsme nezůstali bez podobnéhozjevu. Našlo se jich, a to mezi kněžími, kteříchtěli býti velkými vlastenci a založili novoucírkev, kterou nazvali československou. Vy­naložili mnoho práce, aby si nalezli ná­sledovníky či nohsledy. A to zvláště mezitěmi, jimž církev katolická byla trnem v oku.Při tom svedli i mnohé nepředložené ujišťu­jíce je, že vše zůstane při starém, jen mšesv. bude česká. Za těch několik roků tatocírkev prodělala nesvorností a nesjednoce­ností svých vůdců tolika proměn, že nynějšíjejí směr se kloní úplně k protestantismu,ba snad k plné nevěře. Hlásají, že si učeníKristovo může každý vykládati jak chce, ba

4

50

považují Písmo svaté za snůšku pohádeka bájek, Krista samého snížili na pouhéhočlověka, ba jsou, kteří pochybují o tom,zda-li vůbec Žil.

Co si povíme o této církvi? Založil jiKristus Pán? Dal rozkaz aby tak učili všeckynárody? Může býti tato církev katolická, t. j.všeobecná, pro všecky lidi? Když je jenomčeskoslovenská, jen pro Cechy? Nenacházejíse ti, kteří se k ní přidali, na bludné cestě?

Drazí přátelé, máte-li někde známé, kteříjsou sektáři a bloudí ve věcech víry, nebojsou v nebezpečí, že by mohli poblouditi,dejte jim přečísti tuto knížečku! Nevím ovšem,zda-li to co pomůže. Aspoň vy dejte pozor,abyste nesešli s cesty pravé na bludnou,abyste se nenechali zlákati na bludnou víru!Jestliže vás lákají ke svým schůzím, vězte,že je to hřích, účastniti se nevěreckých boho­služeb. Předně již samo sebou, a za druhé,neboť se člověk nemá vydávati do nebezpečí,aby ho svedl. Buďte samí tak horlivi atakými agitátory pro svou víru, jak jsouoni pro svou bludnou víru!

©

90009 9009 9000,0000 900000008 9000,0©0000 000909000 00090.0000ooo o

00 o o o0o 0 0 oo oo o o o0

o

o o o oo o oo0 © o o o oo o o E o o? o%

o ©O o.o00 00 80 08 S 00 90o o09 0 0000 000090000 o oo

o00

0,909©)O6 óo0

o 000oo? 06

oo oooko) 8%

ooo? ©6 o%

9 00 008o0090 0000 000990000

HN.

1. Budte důslední!

Povrchní lidé praví, že duše a Boha nikdoneviděl, a proto že není potřeba v něj věřiti.Domnívají se, jak velkou moudrost tím vy­slovili: ale ukázali jen, jak skrovného jsourozumu. Kolik je věcí, kterých nikdo nevidí apřece jsou. Zdaž kdo vidí vzdůch, mráz, horko,nemoc? upomínku, vůli, rozum? Poněvadžtvého rozumu nevidíme, máme říci, že nemášrozumu? Vidíte nyní, jak pevné jest jejichtvrzení. Ne proto, že jsou přesvědčeni,mluví,proti víře, ale proto, že jsou zkažení. Clověk,jenž nežije, jak to víra káže, přijde S víroudo křížků, začne ji nenáviděti a rád byjisprovedl se světa. 70 je hlavní příčina ne­věry: zlý, Špatný živoť. Ale kdo žije, jak víraporoučí, tomu je víra lehká. Proto přátelé,když jsme si promluvili o tom, že je vírapotřebná, že je pravdivá a že jen katolická

4*

52

víra je pravá, nyní přicházíme k druhé hlavníotázce, totiž: jak máme i můžeme 1 v ciziněžíti podle víry.

Pokud jste byli doma ve vlasti v rodině,zvláště jako děti a mladíci, bylo vám ještědost lehko žíti dle víry. Rodiče vás k tomuvedli, ve škole jste se tomu učili a v kostelerovněž. Většinou jste všichni z venkova. Navenkověje u nás dosud obyčej, že se v nedělijde do kostela. Clověk, který přijde z domovamezi cizí lidi je jako ta květinka přesazenána druhý záhonek. Ta květina, jestliže sedobře nezalévá, uschne, — zvláště byla-lipřesazena někam mezi kopřivy. Též vypřátelé moji, možná jste zašli mezi kopřivyna místo mezi fialky a lilie. Však mi roz­umíte, co chci říci. Dostali jste se mezišpatnou společnost, a jaká společnost, takýobyčejně i společník. Když druzí nechodilido Kostela, mysleli jste, že se to hodí i provás. A přestali jste taky chodit. Možná vámněkdo řekl opovržlivě: „Co z toho máš,když chodíš do kostela?“ A vy jste si řekli:„Však je pravda, co mám z toho, že tamchodím? Nejsem ani sytější, ani bohatšíkdyž přijdu z kostela“. A odhodili jstekostel i modlitbu 1 druhé takové pro vásneužitečné věci stranou.

Někteří jste sice nezanechali úplně kostelaa služeb božích, avšak v nových okolnostech

53

se vám zdá obtížným choditi řádně na službyboží. Na venkově, kde jste byli doma, od­počívá polní práce. Ale v továrnách a různýchzávodech se i v neděli pracuje, ne-li celý

přijít do kostela než doma na venkově.Některou neděli je to zcela nemožno, protodo kostela nepřijdete. Nějaký čas vám kostelscházel, ale pomalu jste si tomu navykli ařekh jste si: však se tak taky hezky žije.A pak jste nešli do kostela 1 když jste mohli.

Co mám na to říci? Nebudu opakovatia vykládati ještě jednou, že život bez víry,bez církve, bez Boha je též beze smyslu,bez pravého účelu, bez naděje, bez útěchy,bez pravé radosti. Dokázal jsem vám, že vírajest potřebná jako vzduch, který dýcháme, jakopokrm, který požíváme, jako světlo, kterýmvidíme. Toho mi nevyvrátí nikdo. Kdo tentomůj list dosud jen s poněkud dobrým úmyslemčetl, musí mi přisvědčiti a řekne: ano, tak tojest, nemůže býti jinak! Víra jest potřebná.Nejsme stvoření pro tento svět, nýbrž proněco vyššího.

Možná bude též někdo, kdo to přečetl anebude chtíti mi přisvědčiti. Avšak ne z pře­svědčení, nýbrž ze zarytosti. Víra se nedávynutiti, víra jest dar boží; proto se téžmůže lehko ztratiti, neboť Bůh ten dar, kterýu nevděčníka nebyl oceněn, opět vezme.

54

Jak bude potom, jak se s Bohem vyrovná,je jiná otázka. „Poznané pravdě křesťanskéodporovati“ jest hřích proti Duchu svatému,o kterém řekl Pán Ježíš, že nebudeodpuštěnani na tomto, ani na onom světě. Zidé vidělitéž Ježíšovy zázraky, dožili i jeho z mrtvých­vstání, ale nenoddali se, vzdorovali mu. Kdyžnemohli zatajiti jeho z mrtvýchvstání, lhali,že Apoštolové ukradli jeho tělo. Proto téžJežíš Zidy zavrhl. Ještě dnes nosí na soběpečeť boží kletby, nemají své vlasti, ale jsouroztříštění po celém světě.

Po většině však doufám, že skoro všichnivy, kteří tento list čtete, přijmete jej v dobrévůli a uznáte, že byl též v dobré vůli napsán.A právě s vámi chci mluviti, kteří jste dobrévůle i dobrého srdce. S neposlušnými tvrdo­hlavci je těžko mluviti. Vy tedy, moji drazí,jste věrní své víře, jste křesťany. Dobře!Ale teď musíte býti důslední. Víte, co je todůsledný? Důsledný je ten, kdo je sám soběvěren, kdo jde vždy po též cestě. Kdo řekne— jedna, musí říci 1dvě, kdo řekne a, řeknetaké 5. Kdo učiní krok vpřed, učiní 1 druhý,třetí, pátý 1 desátý, ale ani jednoho zpět.Myslím, že mi rozumíte. Jste-li křesťané, vy­voďte z toha též důsledky! Víra sama je jiždobrá, ale to je málo. Víra sama nás nespasí.„Víra bez dobrých skutků jest mrtvá“, pravísvaté Písmo. A Ježíš řekl jednou: „Ne každý,

55

kdo mi řekne: Pane, Pane, vejde do královstvínebeského“ Pane, Pane, to by ještě každýřekl. Každý křesťan přiznává Boha za svéhoPána. Ale Pánu je to málo, když ho za pánauznáváme, nýbrž musíme učiniti, čeho odnás žádá. „Jsem-li vaším otcem, kde je mojeúcta?“ praví Bůh v Písměsv. Starého zákona.Víte, že nám víra ukládá nějaké povinnosti.Ty povinnosti třeba plniti, chceme-li býtivskutku křesťany.Ona překrásná krajina, onoveselí věčné, o kterém jsme dříve mluvili,očekává jen věrné přátelé a služebníky Boží.Pro lenochy má Bůh připraven prut. A jakýtrnový!

Povinnosti křesťanskéznáte již od mladosti.Snad jste jich někteří ve světě trochu po­zapomněli. Proto mi nezazlíte, když vámjezas přivedu na pamět. Ale ne všecky, to bytrvalo dlouho. Aspoň některé hlavní.

Ve svém dětském věku jste se učili při­kázaní církevní. Je jich jen pět. Možná jeještě znáte, ne-li z paměti, aspoň dle značení.Nejvážnější je přikázání 2. a 4. Druhé zní:„V neděli a svátek mši sv. pobožně slyšeti“.a 4: „Aspoň jednou v roce se ze svýchhříchů skroušeně vyznati a v čase veliko­nočním velebnou Svátost oltářní přijati“. 3.mluví o postu: „Ustanovené posty zachová­vati“ Ale půst je, jak víte, velmi zmírněn,

56

zvláště dělníkům. Dříve jsme se ještě přísněpostili: od masopustu do velké noci jsmesotva masa okusili. Teď je půst sotva hodentoho jména. Zachovávejte však posty, jakje postní řád určuje, zvláště štědrý den,velký pátek a ostatní pátky v roce. My sev pátek zříkáme masa z lásky k Spasiteli,který v ten den za nás umřel a tři hodinyna kříži trpěl. O tomto přikázání tedy nenítřeba mluviti. Ale velmi potřebno jest, vícepromluviti o těch dvou: 2. a 4.

2. První povinnost.

Tedy 2. přikázání: Nedělní mše sv. Kdyžjste byli doma, v rodině vskutku křesťanské,šli jste na mši sv. každou neděli a svátek.Fary u nás, zvláště někde, jsou velmi roz­táhané, jmenovitě v horách. Někde mají dokostela 1 12 hodiny cesty a snad ještě více.Možná jste 1 vy z také roztroušené fary apřece jste chodívali v neděli do kostela.Venkovanům se to nezdá ani tak mnoho;bylo by jim to neobyčejné, kdyby nešli. I vevšední dny si rádi zaběhnou do kostela,zvláště v adventě na „roráty“ Svítí si nacestu loučemi, které se vidí po horách, jakse plazí pomalu ke kostelu. Všichni se skorotěší na advent a ty cesty s pochodněmi na

57

roráty. Možná jste chodili i vy, když jstebyli doma.

Tak to bývalo, a jak je teď? Ale co bychse vás tázal, kteří máte do kostela tak daleko?V Rumunsku si mi stěžovali dobří lidé, jakrádi by šli, ale když je to tak daleko! 50 ivíce kilometrů. Jak prázdno je jim u srdce,když ani o velkých svátcích nevidí kostela,neslyší zvonů ani varhan. Co mohou učinitije to, že se scházejí v kapličce, mají-li jakou,neb v některém domě, kde si jednu místnostupravili za modlitebnu, a tam se pospolupomodlí a zazpívají si. Tak vykonávají svojipobožnost a bohoslužbu, aby se povzneslik Bohu a viděli, že nejsou jako to němézvířátko, které nemá vyšší myšlenky. Není-limožno jinak, vykonávejte aspoň tak svou křes­ťanskou povinnost, shromažďujte se k mod­litbě, zazpívejte si píseň, která vás k Bohupovznáší. Kde vám ani to není možno, aspoňv rodině vykonejte Vneděli a ve svátek tako­vou bohoslužbu.

Jinak je v krajích, kde je kostel blízko.Tam vás zavazuje církevní přikázání, jakodoma. A sice kdo není nevyhnutelně zadržen,má povinnost býti při mši sv. pod těžkým,to jest smrtelným hříchem. Nedělní mše sv.,to jest jedno z prvních církevních přikázání.Kdo není v neděli křesťanem, kdy jim bude?Kdo nemá v týdnu jednu hodinu kdy, aby

58

se staral o svou duši a o věčnost, tomuvskutku nezáleží ani na duši, ani na věčnosti.Kdo nedbá o nedělní mši sv., toho křesťanstvíjest již úplně chladné jako led. Neděle sejmenuje den Páně. Ten den určil Bůh prosebe. Sest dní pracuj, sedmý odpočívej! Toje velmi moudře ustanoveno, neboť člověknení stroj, který v jednom běží bez přestání,a 1 ten se musí časem zastaviti a namazali.Tedy odpočívej, ale též ho posvěť! Je to denPáně, den svatý, tedy svatě ho máme ztráviti.

Vždyťpřijít v neděli ke mši sv. není taktěžko. Kdo si tomu navykl, tomu je téžko,když nemůže přijíti. V kostele není tak nudno,jak st mnozí domýšlejí, kteří kostel málokdyvidí zevnitř. Kostel je obyčejně nejkrásnějšíbudovou ve vašem okolí. Některá městamají tak krásné kostely, že jsou to pravéperly velké umělecké ceny. Tak na příkladv Římě jsou nádherné kostely. V kostelíchnašich lid krásně zpívá, někdy zpěváci po­dávají umělecká díla, jindy 1 hudebníci. Alenaše kostely jsou nejvýznačnější tím, žepřechovávají našeho Spasitele ve svatostánku,k němuž každý může přijíti se svými bolestmi.

Obyčejná námitka, kterou chce někdo od­vrátiti vás od kostela, je: „Co z toho máš,když jdeš do kostela?“ Kdyby byl člověkjen hromada kostí a masa, kráva neb vůl,neb něco podobného, neměl by skutečně

59

nic z toho, a nevěděl by ani proč do ko­stela chodí. Kdož tak mluví, ukazují, že jsoujen dvounohá zvířata. Ale my nechceme býtizvířaty, neboť víme, že je v nás kromě masaještě něco jiného: duch, srdce, duše. A tytopotřebují k svému životu též jakés potravy.Proto vás prosím: nechoďte jen ke mši sv.,ale také na kázání! | když je v druhémjazyku. Jen když aspoň něco z toho rozumíiš,dopřej si v neděli kousek slova Božího!„Clověk nežije o samém chlebě,“ řekl Ježíš,„ale od každého slova, které vychází z ústBožích.“ A jindy zase řekl: „Kdo jest z Boha,slovo Boží slyší, proto vy nejste z Boha, žeslovo Boží nechcete slyšeti.“ — Nepovídejnikdo: „Však už vím, co budou kázat“. Kdybys1 vše věděl, — a všeho jistě nevíš, — zda-lito též vykonáváš? Kdybys tedy všecko věděl,potřebuješ přece povzbuzení. Kvítku v hr­níčku musíš přilévati vody, kdybys toho ne­činil začne kvítek vadnouti. Do lampičky,která hoří, třeba přilévati oleje; kdybys ne­přiléval, světlo zmírá a uhasne. A právě takzmírá a hasne světlo naší víry, když se munepřilévá vody neb oleje, slova Božího. Protojsou křesťané tak slabí, neb docela mrtví. Neproto, že jsou o tom přesvědčeni, že Bohanení, nýbrž proto, že na něj nikdy nemyslí.Nechceš-li, aby to světlo víry shaslo, přilévejst božího naučení.

60

Možná je ovšem ve vaších poměrech někdyskutečně trochu těžko nebo zhola nemožnojíti v neděli do kostela. Dora jste snad mělido kostela daleko a nyní jste blízko. Ale navenkově v neděli práce odpočívá. V továr­nách však, ve službách, při železnici a jindese v neděli často pracuje. Jsi-li povinnencelou neděli dopoledne pracovati a do ko­stela nemůžeš, pak ovšem ani nemáš hříchu.Někdy však není právě nemožno, jíti dokostela, je to snad jen více neb méně těžko.V tom případě musíš uvážiti, zda-li je sku­tečně tak těžko, že příčina nejíti do kostelaje vážná. Je-li skutečně těžko, pak ovšempřestává povinnost, neboť církev nechce ni­komu ukládati nesnesitelné břímě povinnosti.Je-li však jenom poněkud těžko a tato těž­kost se dá přemoci, pak je jiná. Prosím vás,aby vám každá maličkost nebyla hned vý­mluvou, abyste nešli na mši sv.! Vždyť 1 navenkově je někdy těžko přijít do kostela.Veliká vzdálenost, špatná cesta, špatné počasí,déšť, sníh, bláto, mráz, a lidé všecko to pře­mohou. Bylo by je hanba, kdyby je trochutoho bláta neb mrazu od kostela odvrátilo.Ale v městě, kde jsou krásné chodníky akostel blízko, bylo by to špatným znamením,abyste pro pár kapek deště do kostela nešli.Nebo snad překáží děti? Též na venkověmají malé děti a to ještě nepohne venkovanku,

61

aby proto do kostela nešla. Však ona to umízaříditi, aby bylo postaráno o dítě. Kde jevíce mší, tam se domácí vystřídají každouneděli, kde je jen jedna, tam se to stane obneděli. Ovšem nemáš-li: komu svěřiti dítek,neváže tě povinnost církevní. — Zvláště vásprosím, aby vás, neváže-li vás přísná službav neděli pracovati, žádné dílo nezdrželo odkostela. Již slovo „neděle“ vám to praví, žeto není v pořádku. Neděle se proto tak jme­nuje, že se v neděli nedělá. Jest to den od­počinku. V hospodářství ovšem se učiní po­řádek, který je potřebný okolo dobytka nebkuchyně. Na venkově též v neděli vaří, protoale přec jdou do kostela na mši sv. Tak třebavše uspořádati, aby ta jedna hodinka na mšísv. vždycky zbyla. Nejsme ani zvíře, ani stroj.Tělo potřebuje odpočinku a duše osvěžení.

Po uvážení všeho toho vás, drazí přátelé,kdekoli jste, prosím: S/arejťe se, kdekoli jste,abyste v neděli a svátek, je-li jen možno, ne­zůsťali bez služeb božích! To jesť jednaZ prvních povinnosti křesťanských.A chcete-libýti vskutku křesťany, ne jen podle jména,vyplňujte ji. V jakés německé knížečce jsemčetl: „Jaká je tvoje neděle, taká bude tvojesmrt, taká tvoje věčnost“

Někdo mi řekne, že proto nechodí dokostela, že se mu jiní vysmívají. — Vysmí­vají se? Kdo? Blázni! Nelekejte se každého

02

prázdného slova! Slovo je jako muška, kteráproletí kolem uší a ztratí se. Smějí-li se onivám, smějte se vy jim! Litujte jich ve svémsrdci a pomyslete si: Chudáku, sám nevíš,co mluvíš. Ty mne nebudeš soudit, ale Bůh.— Kdybyste měli pro svou víru ještě něcovětšího snášeti, jako pár nerozumných slov,ani to by vás nesmělo odvrátiti od Boha.Vzpomeňte si, co vytrpěli pro víru mučed­níci a nedali se ani mukami od Boha od­trhnouti. Slyšeli jste o sedmero bratříchmachabejských, kteří žili ještě před Kristem?Byli to mladíčkové a dali se raději mučili,než aby přestoupili přikázání boží. Jednomuodřízl ruce, druhému vypíchli oči, třetímuvyřízli jazyk, čtvrtému stáhli kůži s hlavy,a všecka ta nelidská muka snášeli raději,než aby byli přestoupili přikázání své ži­dovské víry, která jim zabraňovala požívativepřové maso. Ti se nelekali strašných muk;a dnes se lekají lidé jednoho slovíčka ak vůlí němu zaprou svého Boha. Nezapo­meňte, co řekl Kristus Pán: „Kdo mnevyzná před lidmi, toho vyznám 1 já předOtcem svým, jenž jest na nebesích. A kdomne zapře, toho zapřu i já“. A jindy zaseřekl: „Jestliže máte co trpěti k vůlí mně,radujte se a plesejte, neboť vaše odměnahojná jest na nebesích!“

Kdo nemá srdce pro kostel, kdo nemá

63

živé a silné víry, kdo myslí jen na tentosvět a nechá duši strádati, takovému jedobrá každá výmluva, že není třeba choditido kostela. Ale kdo má pevnou víru a jenněco horlivosti, ten odhodlaně a s radostípřemáhá těžkosti, kterých se jiní lekají.

Někdo mi řekl, že jen proto nechodí dokostela, poněvadž musí platiti kostelní daň.— Ta kostelní daň se zdá některým něcozbytečného, zvláště proto, že ji doma ne­platíme, a proto ji ani neznáme. Ale v Ně­mecku a jinde, zvlášť v Americe je všady za­vedena. U nás lidé dávají pro kostel dobro­volné dary, jinde však platí daň. Nakonecje to zhola jedno, zda dáváš svůj dárek dopokladničky, která se nosí po kostele, dozvonečka, neb neseš okolo oltáře při ofěře,nebo jej dáš jako daň. Kostel sice nejí anepije, — jak praví někteří, — ale má takysvoje potřeby: olej hoří, svíce hoří, zvonynezvoní samy, varhany také samy nehrají, —bohoslužné oděvy třeba koupiti a Čistiti, nakostele třeba střechu opraviti a tak je potřebdosti. Odkud vzíti, nedají-li lidé sami, buďtak neb onak? Kostel není továrna, kteráby něco nesla. — Myslím tedy, máš-li platitikostelní daň, to není příčinou, abys dokostela nechodil, naopak/e fo důvodem, abyshodně do kostela chodil — abys daně ne­platil nadarmo, ale hodně toho využiťkoval!

64

Hle, v kostelích je plno lidí a t1 všichniplatí daň, a přece chodí do kostela! Pročbys právě ty nechodil? Daň ovšem nenížádná příjemná. A tolik věcí je potřebných,které nejsou příjemné! Jen hleďpříteli, abysse spřátelil s kostelem, na který něco platíš,přicházej do něho pořádně a budeš spokojensám se sebou, jak jsou i jiní spokojení!

3. Nejhorší průlom.

Cfvrté přikázání církevní jedná o zpovědia o Sv. přijímání, které se má přijati aspoňvčas velikonoční. Zpověď, — to je slovo,při kterém mnohého projde mráz .. Všeckodruhé by se ještě učinilo, do kostela by sešlo, ale ke zpovědi, jen to ne! To je tennejhorší průlom, kterým se těžko prochází.Se vším jiným by se spřátelili, ale se zpovědínemohou. Zpovědnice v kostele je jim strašák,kterému se vyhýbají už z daleka.

Což pak je zpověď vskutku tak těžká?Nebo tak nerozumná a nepotřebná věc, žese jí tak bojí a vyhýbají? Vymýšlejí si všeli­jaké výmluvy, aby se zbavili zpovědi. Mezijiným praví, že si zpověď vymyslili kněží,aby měli lidi na provázku. — To je dobré!AT jen to někdo zkusí, po několik hodinkrčiti se ve zpovědnici v zimě, a přešla by

65

mu brzy chuť. Pak by každý řekl: Tak hloupípřece nebudou kněží, aby si takové bříměsami od sebe nakládali! Zpověďje zcela jistěnejtěžším kněžským výkonem, plným duševnínámahy a přísné odpovědnosti. A kdybykněži neměli povinnosti, a kdyby nepoznalipotřeby, aby se lidé zpovídali, jistě by nikohonezvali ke zpovědi. — A musíte věděti, žese 1 my kněží musíme zpovídati jeden dru­hému, neboť 1 my jsme synové Adamovi,ke zlému naklonění. A musíme se zpovídatičastěji, chceme-li s čistým srdcem každo­denně přistupovati k oltáři Páně.

Z toho vidíte, že. zpověď musí býti sku­tečně potřebná. Proč potřebná? Neboť jižsám rozum nám to praví. Pohleďte a uvažtejen! Na světě se každá věc umaže a třebaji očistiti: Košile se zamaže, ruka se umaže,nádoba se umaže, světnice se umaže, — atak 1 svědomí se umaže. Nevěříte? Učiní-likdo něco špatného, něco ukrade, někomuukřivdí, někoho zraní, neb docela zabije, neníto nic zlého? Není to skvrna na svědomí?— Zamazaná košile se musí oprati, umazanáruka umýti, umazaná světnice vybíliti — aposkvrněné svědomí by nebylo potřeba oči­stiti? O jak chlupaté mají svědomí, kdožnecítí potřeby očistiti je! Už z toho vidíte,že jest zpověď potřebná.

Zpověď je potřebná též proto, že to sám5

06

Bůh tak nařídil, aby si lidé svědomí očisťovaliKdyž jednou očistil deset málomocných, řekjim: „Jděte a ukažte se kněžím a přinestedar, který je v zákoně přikázán“. Ačkoli jesám očistil, přece jim rozkázal, aby se ukázal.kněžím, aby potvrdili, Že jsou vskutku oči­stěni. Kněži Nového zákona však nejen po­tvrzují, že jsou lidé očistěni, ale ve jménubožím sami očisťují duše. Neboť tentýž Ježí:řekl apoštolům a jejich nástupcům: „Komuodpustíte hříchy, odpuštěny jsou, a komujich zadržíte, zadržány jsou“. Na samu velikounoc, ten den, když vstal z mrtvých, ukázalse večer apoštolům při zavřených dveřícha řekl ta slova. A jak mají kněžíhříchy od­pouštěti neb zadržeti, když těch hříchů ne­znají? Ci snad jen tak od oka, jak se jimzachce, jednomu hříchy odpustí a druhémune? Ne, ta věc není žádná hračka, ale je (cvěc velmi vážná! Kněz musí poznati stavduše a pak teprv může posouditi, může-lihříchy odpustití neb jich zadržeti. Též u souduvyptá se soudce žalovaného zločince přesněna vše, zda učinil, z čeho je obviněn, abymohl prosouditi, má-li ho odsouditi, Či pro­pustiti. Soudce musí míti svědky a důkazy.Před soudcem se nikdo nežaluje sám, žalujína něj jiní. Ale před Bohem, totiž při zpovědije ten rozdíl, že se musí člověk sám obžalovati.Hříšník a zpovědník ukončí věc mezi sebou.

67

Proč se tedy mnozí tak bojí zpovědi?Právě proto, co jsem teď řekl. [o je tatěžkost, které mnozí nechtějí neb neumí pře­moci: sám sebe obžalovati. Na soudu hožalují jiní, u zpovědi musí sesám. A to ječlověku nějak těžkou úlohou. Clověk je totižtak stvořen, že raději se trochu pochválí, aleaby se přiznal za hříšníka? [o nerad. A má-liuž nějaké slabosti neb špatnosti, to je radějipokryje, neb omlouvá, než aby je jinýmukazoval. Sám sebe obžalovati, to se zdákaždému ponížením. A fo právě žádá Bůh!— Skřešil-li jsi, aspoň to uznej i přiznej,že jsi hříšníkem, a odpuštěno ti bude! Je-ličlověk do hříchů tak zakopán, že se peklopřed ním otvírá a hrozí jej pohltit, — jenjedna pokorná a skroušená prosba k Bohujej utěší, peklo se před ním uzavře a nebese mu otevírá. Lotr na pravici kříže, Dismas,byl velký zločinec, jinak by jej na smrt ne­odsoudili; ale na jedinou skroušenou prosbuv posledním okamžení před smrtí: „Pane,rozpomeň se na mne, až přijdeš do královstvísvého“, obdržel z úst Spasitelových přislíbení,plné neskončené lásky a útěchy: „Ještě dnesbudeš se mnou v ráji“! Lotr však na levici,který snad nebyl větším zločincem než první,nechtěl se ponížiti a hříšníkem přiznati. Protoodešli s kříže jeden proti nebesům, druhýk věčnému zatracení. A tak jako jemu, stane

5*

68

se každému neskroušenému tvrdohlavémuhříšníkovi, neponíží-li se a nepřizná svýchpoklesků a nepoprosí za odpuštění.

Sám sebe ponižovati, žalovati, svoje po­klesky druhému přiznávati, je vskutku trochutěžko. Ale prosím vás, předrazí, jaká je totěžkost, pomyslí-li člověk, čeho tím dosáhne?!Měl-li tě již satan ve své moci, bylo-li peklopřed tebou rozevřené, ve zpovědi byl jsivysvobozen z moci satanovy, peklo se zavíráa nebesa otevírají. Co neudělá člověk, abyse zbavil neštěstí a dosáhl štěstí? Kdybysbyl odsouzen do doživotního žaláře, nebna 20 neb 30 let a kdyby se ti řeklo: vyznejse pokorně a přiznej ke svému zločinu acelý tvůj trest ti bude odpuštěn a můžešsvobodně jíti, kam chceš — kdo by tuse nechtěl trochu ponížit? Nebo kdybys byldlužen nějakému bohatci velké peníze a onti prodal majetek a vyhnal tě s dětmi z dorua žádal jen to od tebe, abys jej poprosil a žeti vše odpustí? Což bys toho neudělal? Po­hleďte, drazí krajané, pro vezdejší zisk selidé tolik namáhají, uklánějí před vyšším,ponižují, ba 1 po zemi plazí, a pro věčnéblaho by mělo býti malé ponížení přemnoho?Když pomyslíme, čeho tímto ponížením do­Ssahujeme, musíme uznati, že tato těžkost,které se podrobujeme, je pouhou hračkou.O jak bychom měli býti Bohu povděční za

69

to, že nám poskytl tak lehký prostředek,abychom se s ním mohli usmířiti a k němuse do nebes povznésti. Zpověď jest zlatýprovaz, který nás z propasti večné záhubyvytáhne na zlatou svobodu dítek božích.Kdo upadne do propasti, o jak se budedržeti provazu, který se spustil s hůry, abybyl po něm vytažen? Tak spásonosným pro­vazem všem, kdož zhřešili, jest sv. zpověď. Zatakovou lehkou pomoc měli bychom býtize srdce vděčnými. A tu vděčnost ukážemenejlépe tím, když zpověď tak oceníme, jaktoho zaslouží a když ji často použijeme,rádi ji vykonáme.

Vím již, jakou výmluvu mají zas někteřína jazyku: „Nač mám chodit ke zpovědi,když nemám žádného hříchu! Nikomu jsemnc neukradl, nikoho nepodvedí, nikoho ne­zabil“. — O šťastný člověče, blažené nevi­ňátko! Nemáš hříchů. A já jich mám vždydost. Záviděl bych ti tvé štěstí, kdybych jenmohl věřiti, že jsi skutečně tak nevinný!A mně se zdá, že ti nechybuje hříchů,ale ti chybí něco jiného: chybí ti jen —přiznat se! Myslíte, že je hříchem jen krádež,podvod a vražda? Jiného nic? Musí mítivelmi chlupaté svědomí, kdo jiných hříchůnepocítí. Nejsou na světě jen tři hříchy, jejich víc. Máme deset božích přikázání a proti

70

každému se může prohřešiti na více způsobů.Máme pět církevních přikázání, 1proti těm seprohřešujeme často.Zachovávejme je tedy svě­domitě. Kolik roků nebyl jsi již u zpovědi, kolikneděl bez mšesv., tolika hříchů jsi se dopustil.Tedy hříchů jistě nebude chyběti, toho senelekej! Není hříchem jenom vražda, ale ilež, nepřejnost, škodolibost, nenávist, nepřá­telství k bližnímu a mnoho jiného ještě. Kdomá útlé svědomí, ten cítí každý hřích. Clověks chlupatým svědomím nemá nic za hřích.Kdo miluje čistotu, tomu se protiví každáskvrna. Umazanému člověku se nezdá nicškaredým. Pro tělo nejsi tak necitlivým, jakjst pro duši a svědomí. Nebojíš se jen ha­dího uštknutí, ale i píchnutí sršna, a ne jensršna, ale 1 osy a včely. A oháníš se 1 předmuchou i komárem, aby tě nepích. Rozumíš,co chci říci? Jak jsi citlivý na těle, tak nesmíšbýti necitlivým ani na duši. Budeš-li mítitak citlivé svědomí, neřekneš: — Nemámhříchů, proto nemusím choditi k zpovědi.Lépe je, když je člověk citlivého svědomí,lépe, když miluje čistotu duše, neboť lépecítí potřebu, duši Častěji očistiti. Lidé, kteřímilují čistotu, koupají se často, někteří ikaždý den. Též zvířata, malá 1 veliká jsouněkterá čistotnější, některá umazanější. Pra­sátko ryje se v blatě a necítí, Že je umazané.Kočka je ráda čistá a vždy se čistí a pracič­

71

kami tvář hladí. Ptáci se též Čistí a Často1 koupají.

Přátelé! Fileďte, abyste milovali čistotu,nejen těla, ale 1 duše, a poznáte velikoucenu zpovědi a budete se rádi Kkoupativ téduševní lázní, — ne jen jednou za rok, jakto dělají křesťané z obyčeje, ale i vícekrát,jak to dělají ti, kteří vskutku dbají o duši1 nebe.

4. Jízdenka do nebe.

Proč je dobře, častěji se zpovídati? Víšproč? Povím ti to bez okolků: Proto, žejsme vždy v nebezpečí smrti. Ježíš řekl, „Bděte,neb nevíte anl hodiny ani dne“. Jako zlodějv noci, tak přijde smrt neohlášena, uchopítě a zavolá: Pojď se mnou! Bez odkladu,bez meškání... Kolik jich odešlo tak nadruhý svět! Lidí každého stavu a povolání,a mnoho 1 lidí z vaších řad! Vzpomeňte s1na různá neštěstí na dráhách, v dolech, kdesta a sta lidu zahynulo. Jaká Žžalost, jakázoufalost zavládne tu často v rodinách!

A kdo může mezi námi, kteří jsme Živí,říci, že se mu něco podobného nepřihodí?Zijeme vždy v jakéms nebezpečí, jen jedenkrok a jsme na pokraji hrobu... V jakémnebezpečí žijete vy, drazí krajané! Těžce si

72

musíte vydělávati chléb a mimo to nevíteco se vám může do večera státi. Jak rádbych vám zaopatřil lehčí aneb aspoň jistějšíchléb! Ale je to již náš osud, či řekněmelépe, vůle Boží, abychom si v potu tváředobývali chleba. Proto chci vám aspoň tenosud zpříjemniti a připomenouti vám onenživot za hrobem. Proto vám pravím: „Bděte,neboť nevíte dne ani hodiny!“ Co chtěl Ježíšříci těmito slovy? Však rozumíte: Buďte vždypřipravení na smrt!

A kdo je vždy připraven na smrt? Tenkdo je v milosti Boží. A co jest to: milostBoží? Zda-li cenítea vážíte si milosti? My­slíte často na ni? Ci snad na ni úplně za­pomínáte a nemyslíte na ni?... Mnohým jemilost úplně neznámá věc. „Kus masa a litrpiva, to je něco pro nás; ale milost Boží,co je to? To je pro staré babky, ale ne pronás, my jsme jiní kabrňáci!“ Tak si mnohýmyslí. — Ale já myslím jinak. Učení o mi­

svaté víry. Milost boží jest nejdrahocennějšívěc, které si může člověk pod sluncem přáti.Proto vám musím něco o tom pověděti.

Znáte ještě šest pravd, které křesťanvědětimá? Jako děti jste je jistě znali. Pamatujetese ještě jak zní šestá pravda? Ze milost božíje k spasení potřebná.“ Někdy jste 1 připo­

73

ji: „a že člověk bez milosti boží nemůženičeho dobrého vykonati“. [o jsou krátkáslova, ale hlásají nám velmi mnoho. Bezmilosti boží nemůžeme do nebe přijíti.

Co tedy jest milost boží? Milost božípředevším není nic, co by se dalo vzíti dorukou, položiti do úst nebo zastrčiti do kapsy.Kdyby se milost boží dala vzíti do rukou,přinésti k ústům a spustiti hrdlem, to byuž lidé věděli a snad bý ji vysoko cenili.Avšak milost boží není nic tělesného, nicmateriálného, nýbrž něco duševního. A jakvíme, že člověk není jen z kostí a masa,ale má též duši. A víme též, že duše je lepší,šlechetnější část člověka. Tělo zemře, položíse do hrobu a tam shnije, ale duše neshruje,nedá se zabíti, bude žíti věčně. Duše tedyjest znamenitější část člověka, jak delší jestvěčnost, než náš život. Když se tedy milostboží nedá zastrčiti do kapsy, má přec mnohemvětší cenu, než jakýkoli peníz, 1 kdyby mělna sobě napsáno, že má cenu milionů.

Co je tedy milost boží, táži se ještě jednou.Nejlépe tomu porozumíte, řeknu-li vám: Mi­lost boží je peníz na cestu k nebesům, neboje Jízdenka do nebe. Tak jako jsou peníze nasvětě všecko, za peníze se všecko dostane,— peníze jsou pánem světa, — právě takje milost boží pro onen svět vším. — Nášživot se Často přirovnává s jízdou po želez­

[4

nici. Chceš-li se vlakem kam dostati, musíš.míti jízdenku, kterou si koupíš za peníze.Bez peněz nedostaneš jízdenky, bez jízdenkytě nenechají cestovati. Nemáš-li peněz na.jízdenku, nepřijdeš nikam. My všichni sevezeme rychlíkem vstříc k věčnosti. Kdou nebeských vrat ukáže tu jízdenku, vratase mu sama otevrou. Ale kdo nemá vstu­penky či jízdenky do nebe, marně budeprositi a klepati na nebeská vrata. — Milostboží je ono roucho svaťební, které je potřebnékaždému, kdo chce účast míti na nebeskésvatbě. Kdo však toho roucha nemá, tomuřekne nebeský hospodář: „Příteli, kterak jsisem přišel, nemaje roucha svatebního?“ Ařekne služebníkům: Vyhoďte jej do tem­nosti zevnitřní, tam bude pláč a skřípanízubů.“

Aby se toho nikomu z vás nestalo, protovám volám drazí krajané, kteří jste roztříštění.po šírém světě: Posťfarejťe se, abyste vždyžili v milosti boží. Chcete-li přijíti do nebe,musíte zemříti v milosti boží! A v jakémstavu chceš zemříti, v takém musíš 1 žíti,— neboť nevíš dne ani hodiny, kdy tě smrtpřekvapí. V jakém stavu nechceš zemříti,v tom je též nebezpečno žíti. Já, abych vámupřimně řekl, nepřál bych si jíti do prácedo jámy v nemilosti boží. A ani ne usnoutiv takovém stavu. Tak jako je vám potřebné:

75

světlo, když jste v jámě, tak je vám potřebnái milost boží. Zda-li pak, drazí přátelé, my­slíte kdy na to? í

A kterak můžete věděti, že máte milostboží neb ne? Kdo ji má? Milost boží máfen, kdo nemá smrtelného hříchu. Na křtu sv.jsme ji obdrželi všichni. Každým smrtělnýmhříchem se však ztratí. Smrtelný hřích se právěproto tak jmenuje, že duše je skrz něj mrtvapro nebesa. Duše smrtelným hříchem pro Boha1 nebe zemře. Spojení mezí duši 1 Bohem sesmrtelným hříchem přeruší, přátelství s nímpřestane, Bůh se hněvá na duši: mraky bo­žího hněvu shromažďují se nad ní. Slehne-liz mraků blesk, je po člověku!...

Proto je pro člověka smrtelný hřích vesvětle víry největším neštěstím. Proto semusíme, chceme-li být: skutečně křesťany,báti smrtelného hříchu jak největšího ne­neštěstí, jak samého jedovatého hada. Protose musíme protiviti pokušení, s hříchem zá­pasiti celou sílou, jako kdyby nás kdo pře­padl v půli lesa a chtěl nás zabíti. S ním bysse bil na život a na smrt, abys si zachránilživot. Tak musíme zápasiti i s hříchem, tojest se satanem, tím pekelným hadem, kterýnás chce svým jedovatým zubem zakou­snouti a zadati nám smrtelnou ránu. Tu třebazápasiti všemi silami, chceme-li zachránitduši Život.

76

Poněvadž jsme však lidé k zlému náchylnía Bůh zná slabost naši, dal nám k tomuprostředek, abychom se smrtelného hříchuzbavili, Boha usmířili a tak se nadpřírozenémuživotu zase navrátil. lento prostředek sejmenuje, jak jsme slyšeli — zpověď. Kdoby nepoužil rád tohoto prostředku, kdyždobře rozmyslí: když ví, co mu hřích vzala Co mu zpověď vrací.

Kromě uvedených příčin, proč lidé sezpovědí vyhýbají, je pro vás, kteří jste v ci­zině, ještě jedna, která je vám jistě známá.A 10 tom chci promluviti. Vymlouváte se, žese neumíte v cizím jazyku zpovídati. To ječástečně pravda. Někdy však — promiňte,— je to jen výmluva. Však víte, jak se říká,že každá výmluva je dobrá, jen když něcoplatí. Jestliže neumíte jazyka cizího, kterýmse tam mluví, kde jste, ovšem byste se z po­čátku těžko zpovídali; ale v pádu potřebyby šlo 1 to. Neboť jestliže přijde hodinkasmrti, nemůžete si zavolati kněze ze svévlasti, ale poslouží vám kněz kterýkoli. U­kážete před ním, že upřimně litujete hříchů,jimiž jste Boha urazili. Můžete-li jmenovatikterý z nich, dobře, ne-li, Bůh přijme vašeskroušené srdce, a kněz vám dá platné roz­hřešení. Ostatní co jsi nemohl pověděti, po­víš až budeš moci a uměti. Hlavní věcí jest,abyste měli úpřimnou lítost nad hříchy. Tedy

7tak můžete vykonati zpověď i když neumítese zpovědníkem mluviti, proto vás neznalostjazyka nesmí zdržovati od zpovědi. Zpovědnímodlitby vás teprv nesmí másti, jestliže jichneznáte. Povězte je jak umíte, a jejich vy­nechání nemá vlivu na platnou zpověď. Jenskroušenost a lítost musí býti upřimná a zesrdce. Není-li tt líto, že jsi Boha urazil, 1při odříkávání všech modliteb nemáš zezpovědi užitku.

Teď už mi rozumíte? Budete moci projítitímto průlomem? Myslím, že budete. Věřtemi, nejpůjde-li to úplně lehko, trochu se po­tlačí, a půjde to. Jen se trochu opřete, apůjde to.

Víte, se zpovědí je to jako s koupáním.Chce-li se člověk koupati ve studené vodě,řekněme v řece, když vstupuje do vody ata mu sáhá vždy výše, má jakés nepříjemnépocity; voda se mu zdá studená. A čím po­maleji stoupá do vody, tím více ho studí.Ale když se osmělí a hned pohrouží podvodu, pak se postaví, tu má příjemný pocita oddechne sil z hluboka. A když se vy­koupal, cítí se osvěžen, posilněn a jako znovuzrozen. Tak je to 1 se zpovědí. Někdo sebál a bránil před zpovědí a pořad ji od­daloval. Ale když ji jednou vykonal, cítilse celý šťastný. — Tak 1 ty, příteli, zvláštěkdyž jsi nebyl už mnoho let u zpovědi, osměl

78

se a poddej se; uvidíš, Že budeš sám ssebouspokojený a šťastný. Není tomu ještě dávno,co žil ve Francii farář, jménem Jan Vianney,který byl 40 let na jedné faře a zpovídalobyčejně denně po 16 hodin. Byl to velmisvatý člověk, a letos byl prohlášen za svatého.Se všech stran hrnuli se k němu lidé ke zpo­vědi a potěšeni 1 šťastní vraceli se od něho.Stát postavil schválně železnici do jeho fary.Ano i nevěrci a pochybovači ve víře při­cházeli k němu, prý aby jejich pochybnostrozehnal a o víře přesvědčil. Dobře, dobřespravíme to, řekl Vianney, jen pokleknětesemhle. Když dotyčný poklekl, vykonal s nímfarář zpověď, a všecky pochybnosti ve vířezmizely samy; cítili se spokojenými a věřili.Těžké svědomí jest jako kámen, který ležína člověku a nedá mu povstati; nebo jakohustá síť, skrz kterou nemůže člověk hleděti.Odval ten kámen se sebe a přetrhej tu síťa budeš volně dýchati a světlo pravdy tizasvitne.

A když jsi to jednou učinil, dopřej si téduševní koupele častěji! Nechodí-li se ponějakém chodníčku po mnoho let, tu onenchodníček zaroste. Cím více se chodí, tímse lépe ušlape, lehčeji se po něm chodí. Po­něvadž nemůžete tak často zpovídati se česky,pokuste se o to, abyste se zpovídali předcizím zpovědníkem! Čím Častěji to učiníte,

79

tím lépe to půjde. A budete spokojení samise sebou.

A — slyšte. — máme ještě lehčí pro­středek, než-li zpověď. Nemůžeš-li jíti kezpovědi a rád bys, — máš prostředek, jakse můžeš smířiti s Bohem 1i dříve než jsise zpovídal. Ten prostředek je dokonalálítost. Lotr na pravici Ježíšově se nezpovídal,uznal jen svou vinu, ale probudil lítost abyl s Bohem rychle usmířen. Milosrdný Bůhkaždému odpouští, když vzbudí dokonaloulítost, nemaje možnost se zpovídati, ale přitom má úmysl vyzpovídati se ihned, jakmilebude moci. — Především je to potřebnév smrtelném nebezpečí, neb v hodinku smrti,máš-li tolik času, abys dokonalou lítost pro­budil. Poněvadž pak přichází smrt častov jediném okamžení, že není ani pár sekundodkladu, proto není dobře spoléhati se naposlední okamžení! Když ti svědomí před­hazuje smrtelný hřích, je vždy potřeba pro­buditi lítost, a poněvadž člověk ani častoneví, zda-li smrtelně neshřešil, dobře je do­konalou lítost častěji vzbuditi. Lidé, starostlivío svou duši, probudí lítost nad svými hříchykaždý večer, dřív než usnou. — Avšak abylítostí dosaženo bylo odpuštění hříchů bezzpovědi, musí býti dokonalá, to jest, z láskyk Bohu; jinými slovy: musíme proto litovatihříchů, že jsme jimi urazili Boha, který je

50

náš nejlepší Otec a vší lásky naši hoden.Kdybychom hříchů jen proto litovali, že jsmesi jimi zasloužili trést v pekle, takoválítost jenedokonalá a k vykonání zpovědi dostatečná,ale k odpuštění hříchů bez zpovědi nedo­stačuje. Teď si někdo pomyslí: Když do­konalá lítost má tu moc, že se odpouštějíhříchy, pak mi je dosti, když probudím lítosta k zpovědí již chodit nemusím. Ale to ne­platí! Neboť kdo má dokonalou lítost, tenmá též vůli učiniti vše, co požaduje Bůh.A Bůh právě ustanovil zpověď a žádá ji.Dokonalá lítost je jen mimořádný prostředek,a odpouští hříchy řekl bych pro slib zpo­vědi, kterou třeba vykonati, je-li to ještěmožno.

Pohleďte moji drazí, jak lehký prostředekmáme, abychom se mohli s Bohem usmířita spasiti. Zpověď sama o sobě není takovouobtíží; a máme však ještě jiný prostředek nežzpověď: dokonalou lítost. Nikdo se nebudemoci před Bohem vymlouvati, že nemohldojíti spasení. Každý takový bude celouvěčnost litovati 1 předhazovatí si: O pročjsem nechtěl použíti tak lehkých prostředků,které mi byly podávány každý den! O kdybychjen mohl ještě jednou jíti ke zpovědi, jenjednou ještě probuditi dokonalou lítost, jakrád bych to učinil! A nyní je — pozdě!...Starejte se přátelé drazí, abyste měli ssebou

S1

jízdenku Boží milosti, abyste byli vždy v po­řádku, abyste až ten vlak přikvapí, kterýnás odveze na věčnost, mohli ihned na­stoupiti a odvézti se bez překážky do zeměradostí věčných.

Příteli, zmeškal jsi již někdy vlak? Já,který mnoho cestuji, jsem již někdy zmeškal.Jak je to nepříjemné! Zvláště má-li člověkv určitou hodinu někam přijetl a mnohona tom záleží a vlak mu před nosem ujede.Jak to člověka zlobí! Jak rád by za ním skočil,zachytil ho, a už nemůže. A když jedenzameškáš, snad přijede druhý a ty jedešpřec. Do nebe jezdí, jak jsme řekli též rychlík,ale pro každého jen jednou. Kdo jej tehdyzamešká, marně za ním hledí, — odjel mu„navždy© Hileďtedy,abyshonezmeškal!...

5. Sedmerohlavý drak.

Do nebe chceme přijíti všichni. A pročtam všichni nepřijdou? Na cestě k nebi ležíkámen úrazu, jedna překážka, která námzavírá bránu nebeskou. Tato překážka sejmenuje Ařích. Kdyby toho nebylo, šlo byvše hladce. A hřích tak bují v srdci lidském,jako plevel na poli. Plevel hříchu musímepořád pleti a trhati na nivě svého srdce,aby byla čistá a na ni rostla samá pšenice

6

52

dobrých skutků a ctností. Jinými slovy:s hříchem musíme zápasiti a nikdy se munepodložiti. Pekelný drak ten člověka vždyznepokojuje, neustále na člověka číhá.

Proto by bylo zapotřebí, abych vám řekl,kterak máte s tímto drakem zápasiti a jejpřemáhati, aby vás neuštknul. Hříchů jepřemnoho, tak že nemohu mluviti o všech.Jistě jste kdysi slyšeli povídku o rytířiStojmírovi, který se bil se sedmerohlavýmdrakem. Pokud mu neodfal hlavní hlavy,nic mu to nepomáhalo, 1 když odťal všeckyvedlejší. Ten sedmerohlavý drak sedí v srdcikaždého člověka. Obyčejně mu říkáme sedmhlavních hříchů. Skoro každý člověk je jed­nomu z nich zvláště oddán a toho právěse musí nejvíce varovati, neboť jen jednahlava jej může smrtelně uštknouti. JidášIškariotský byl jistě dobrý člověk, jinak byjej nebyl Pán Ježíš vyvolil za apoštola, alebyl oddán lakomství a to jej zahubilo. Někdojiný má zase jinou hlavní chybu, která jemu velmi nebezpečná. Jak jsem řekl, o všechnemůžeme mluviti; jen o třech vám chciněco více říci. Jsou to: 3., 5. a 6. hlavní hřích.Umíte-li jich ještě sami napočítati, uhodnete,které myslím. Neumíte-li jich už, pak vámje povím: Jsou to: nečistota čili smilstvo,obžerství či nestřídmost a hněv.

53

6. Chrobák nebo skřivánek?

1. Nečistoty je plný celý svět. Je to jižz přírozenosti ohavný hřích. Ohavným zdáse 1 těm, kteří nemají víry. Nečistota jeohavnou i před Bohem. Pro nečistotu poslalBůh na lidstvo největší tresty. Všeobecnápotopa, která zaplavila zemi, síra a oheň,které pršely na Sodomu 1 Gomorhu: Tovše byl trest pro nečistotu. Pro nečistotuBůh již na zemi strašně trestá ohavnými astrašnými nemocemi. Proto je třeba tohohříchu se před vším jiným varovati; kdo sedo něj zaplete a jemu se poddá, toho fakschvátí do svých drápů, že jej již tak zlehkanepustí. Nechť se varuje před tím hříchemkaždý dle svého, přiměřeně svému stavu.Mládeži milá, mladíci a dívky, hleďte abystese neprohřešili tímto hříchem ani sami, anis druhým pohlavím. Bylo by o tom třebapodrobněji promluviti, ale není k tomu Času,jinak by tento list se přes míru prodloužil.Dosti jest, když vzpomenu slov sv. Písma:„O jak krásné jest čisté pokolení v jasusvém! Známé jest zajisté u Boha 1 u lhdí“.Kdo si zachová čisté srdce, ten požívá slastirajských již na zemi. — Též vám, manželé,kladu na srdce, abyste si věrnost manželskounavzájem zachovali. — A zvláště vdovám ivdovcům třeba hleděti, aby v Čistotě srdce

6*

54

před Bohem kráčeli. Ii jsou zvláště v ne­bezpečí, aby se nezapletli do svazků, kterénejsou dovoleny. Každý styk pohlavní meziosobami, které nejsou spojeny manželskýmsvazkem, jest hříšný. Taký poměr, do kteréhose člověk jednou zaplete, dá se těžko pře­trhati. A při tom třeba pomyslití na slovaSpasitelova: „Jestliže tě ruka neb noha tvápohoršuje, odetní a odhoď od sebe; jestliže tě tvé oko uvádí do pokušení, vyvrz je1 odhoď od sebe, neboť je ti lépe, s jednímokem neb s jednou rukou neb nohou přijítdo věčného Života, než s oběma do věčnézáhuby“. Tím jen chtěl říci: Cožkoli je napohoršení nebo hřích. ať je to věc nebčlověk, když se 1 těžko odloučíš od. něj,jako bys si měl oko vyrváti neb ruku Činohu odfati, musíš se přec od něho odloučiti,nechceš-li upadnouti do věčného trestu.

Clověk však nehřeší těžce jen skutkemnečistoty, ale též hanebné řečí, nestoudnémyšlenky a žádosti, jestli se s nimi dobro­volně zabýváš a k nim přivolíš, jsou hříšné.Proto třeba 1 na to dbáti! Nestoudnýmiřečmi se mnoho hřeší. Někteří lidé majív tom zvláštní zalíbení a plácají neslané anemastné řeči, jako by se tím chtěli po­chlubiti, jak hluboce padli. — I myšlenkoumůže člověk se prohřešiti. Ježíš sám řekl:„Kdo pohledné na ženu a má žádost po ni,

55

nž zhřešil v srdci svém“ Přijde-li takovámyšlenka sama od sebe a nepřivolíme-lik ní, to ještě není hříchem, nýbrž pokušení.Zůstane-li však člověk vědomě při takovýchmyšlenkách, a nalezá v nich zalíbení, ovšemhřeší. Není ani hodno křesťana, aby setakovými myšlenkami zabýval, které mu jenpřinášejí pobouření a — jistý hřích.Jiného nic.

Kdo má zálibu v hanebných věcech, po­doben je chrobáku, který se celý den válív kalu neb hnoji. Nebuďtakovým stvořením,raději buď skřivánkem, který se povznáší ažk nebi a svým zpěvem velebí svého Tvůrcea raduje se z pěkného dne.

7. Zda ona tebe, nebo ty ji?

2. Nestřídmost. Ze byste se prohřešili ne­střídmostí v jídle, toho se ani nebojím. O jense najezte, kolik potřebujete, jen když mátečeho, Pán Bůh vám toho požehnej! Ale pití,pití, to je ten ještěr, který je mnohým velminebezpečný. Naši lidé se rádi napijí a tučasto pií přemnoho. A tolik zla pocházíz toho! A v cizině mnozí naši krajané ukazují,že si rádi dopřejí toho božího truňku vícnež třeba. Ba, mnozí si vzali za pravidlo,že co přes týden vydělají, to v neděli pro­pijí. Celý týden se může přemáhati, že nepije,

56

(snad že nemá zač) ale jak přijde neděle,konec. A tak to chodí u některých měsícza měsícem, rok za rokem, jako by pracovalijen pro to pítí.

Drazí přátelé, zdaž to není nerozumnépočínání a živobytí? Což je pití to jedinédobré na světě? Což by neměl člověk odsvého výdělku větší a skutečné radosti, kdybyst dopřál lepšího jídla, lepší byt, kdyby sepostaral lépe o rodinu, neb st koupil nějakouknihu neb časopis? Vždyť člověk nežije jenproto, aby si proléval hrdlo, ale potřebujek životu ještě mnoho jiného. — Tu bychzase měl na široko opisovati, abych vámdokázal nerozumnost opilství. Jak hloupé toje, tak se namáhati a pak vše propít! A mnohýpropije nejen svůj výdělek, ale i svou čest,ba 1 svou duši!

Není to pravda? V pivě, v kořalce utonevíce lidí nežli ve vodě. Sklenice jich zahubívíce, než mor, hlad a válka.

Cetl jsem někde, že v opilství zahynulidva dělníci. Ale nejen dva, i tisíce ba mili­ony jich zahubí opilství, shroutí předčasnědo hrobu, náhle, nebo pomalu. Lidé tovšecko vidí a přece nezanechají toho ne­šťastného pití. Podobní jsou mouchám,kterésrkají do sebe jed, vidí, kolik mrtvých muchleží otrávených sladkým jedem, leží jich do­kola celé hromady, ale přec se na jed hrnou,

57

neboť je sladký. Tak to dělají i opilci. Mouchasice nemá rozumu, proto nemůže věděti, žesladkým jedem se zahubí. Clověk má na torozum, může tedy vidět své neštěstí a varovatise ho.

Prosím a zaklínám vás, přátelé, nehrňtese sami do záhuby! Nechtějte sloužiti tomudraku opilství! Nebuďte jako ty otrávenémouchy! Poznejte, že sklenice není vaší přítel­kyní, ale že je falešnice, která vás jen vábí,aby vás zahubila, aby vás přivedla až nakraj hrobu! Sklenice je též oním přítelem,o kterém se praví: Pán Bůh mne chraňpřed přáteli, od nepřátel se ochráním sám.Poznejte ve sklenici hada, který vás chceuštknouti. Rekněte jí: Znám tě, znám! Slibuješmi slast a přinášíš hořkost, slibuješ štěstí apřinášíš neštěstí, slibuješ život a neseš smrt!Na mne si nevyzraješ! — Slitujte se, zvláštěvy otcové, kteří jste pití oddaní, nad vašímirodinami, nad ubohými ženami a dětmi,které strašně musí trpěti následkem opilostimanžela neb otce. Buďte skutečně otci, ane zvířetem, které nemá citu. Mějte slitovánía lásku ku svým milým. Budete-li se v rodiněmíti rádi vespolek, to je větší štěstí, nežlivšecka slast, kterou přináší pití.

Avšak co budeš mluviti opilci, který jecelým otrokem své náruživosti! Jeho náru­živost ho drží v okovech, nemůže jíti, kam

58

by chtěl, ale ona jej vleče, jako vleče chlapecmedvěda, který má kroužek v nose. — Vím,že člověku, který si přivykl na pití, zdá senemožným přemoci se. A přece je to možno,když se jen doopravdy chce. Ale jen jednapomoc je pro takového. Totiž ta, že musípití uplně zanechati. Lehčeji je takovémučlověku, nepíti nic, než píti málo. Jakmilečlověk okusí znova skleničku, nezná již míry,a je ztracen! Ukáže-li jen prst, už ho má zacelou ruku a darmo se brání. Znám dostimužů, které pití přivedlo až na pokraj záhuby.Ale řekli si doopravdy: Zabije mne sklenice,neb já ji!'? A aby mne ona ne, raději já ji!I odhodili sklenici od sebe jednou pro vždy,a jsou podnes zdraví a čilí, někteří 1 bohatílidé. Jak jsou šťastní a spokojeni! Nechceš-li,aby tebe sklenice zahubila, zahub ty ji! Učiňpevné rozhodnutí, řekni doopravdy: nebudu!a drž své slovo jako muž! To je jedinápomoc! Tedy jak chceš: zda-li ona tebe,nebo ty ji?.. Kdo bude silnější?

3. Třetí hlava toho draka, o které chciještě promluviti, není tak nebezpečná, jakoty dvě prvé. A přece vás musím na niupozorniti. Hněv se nazývá, jak jsem řekl.Hněv se ukazuje proklínáním. Kdo se rádhněvá, ten obyčejně 1klne a proklíná. Mnozínaši lidé mají ten obyčej, že mnoho klejí.Ceši vlastně. ani tak neklnou, neboť náš

59

jazyk je na to chudý. My si musíme jítipro své kletby vypůjčiti slova od cizinců,naše kletby jsou celkem dosti nevinné. Víme,že jinde jsou kletby skutečně hrozné a jeto opravdu smutné, že chceme užívati cizíchslov, abychom popustili úzdu svému hněvu,nemajíce vlastních. Naší předkové byli ná­rodem holubičím a nezanechali nám protovýrazů. Slovo „čert“, které někdy vyletíz úst, není ještě nic proti oněm proklínáním,která se slyší jinak. Ale i takové slovo nemápronášeti křesťan. Kdyby to ani nebylohříchem, je to přec něco nepěkného, řek­něme, je to znamení surovosti. A když serozhněváš, co ti to pomůže, svoláváš-li jménaboží, svaté a jaké ty výrazy již jsou? Ne­pomůže to nic, a škodí vždycky! Rozhněvá-litě co, buď raději trpělivý, a budeš míti od­platu u Boha. Vícekrát za den se ti něconepodaří. Kdybys pokaždé se ukázal trpě­livým, nasbíral bys si denně před Bohemhromádku zásluh. Nemůžeš-li ale zdržetiv sobě hněvu a vyjádříš jej takými hroznýmivýrazy, máš po zásluhách. Nevěříš, že ješkoda, vyhazovati peníze do blata? Io ješkoda, a je to jen pozemský poklad, a nebes­kého pokladu zahazovati, to by nebylo škoda?

Drazí krajané, vím, že máte Často těžkoupráci ve svém povolání a mnohdy vám nejdepráce dle vůle, a to vás dopálí. Kdyžpři

90

tom něco vyběhne z úst mimovolně, neníto ještě tak zlé. Ale prosím vás, rozvažte,že Kristus Pán též trpěl, nesl těžký kříž,snášel nevýslovná muka, a přec mlčel jakoberánek, který je veden na zabití. Když sedle Krista jmenuješ křesťanem, to jest ná­sledovníkem Kristovým, pokus se o to, býtimu aspoň trochu podoben! Vzpomeň si vesvých těžkostech častěji na něj namísto abys.proklínal, povzdychni ve svém srdci: „Hile,Bože můj, jak trpím! Kéž to nebude nadarmo!Zapiš do knihy věčného života tyto mé bo­lesti, mé námahy, můj pot a vše, co konám.Všecko z lásky k Tobě!“

Ano, drazí moji! To vám obzvláště od­poručuji: Probuďte častěji při své prácidobrý úmysl! „Všecko ke chvále Boží, všeza pokutu za mé hříchy, neb vše na pomoc.duším v očistci i na moji odplatu v nebesích“

To je jen pobožná myšlenka a co jest lehčího,než myšlenka? Nestojí žádné práce, ba anislovíčka, jen trochu dobré vůle. A tato dobrávůle, ten dobrý úmysl ušlechtí a pozlatívšecky tvoje každodenní skutky. Jako kdybyskamení proměnil ve zlato, tak proměňujedobrý úmysl všecku tvoji námahu v drahékamení a drahocenné perly, které budou.jednou zářiti a lesknouti se ve tvé nebeskékorúně.

91

S. Váš nejdražší poklad.

Ještě jednu vážnou věc mám vám po­věděti, vám, otcové a matky. Bůh vás ob­dařil dětmi, a ty jsou vaším největším anejdražším pokladem, který člověk opatro­vati má. Kdybyste měli doma zakopané zlatépoklady, to by nevyvážilo cenou vaších děti.V dětech se prodlužuje váš život, v nichtakřka žijete ještě po smrti. Dítky jsou kusvašeho bytí. — Proto vás též prosím: Věnujtedětem všechu svoji péči a učiňte vše, co umítea znáte, abyste měli dítky jak jen možnohodné! Kdyby se vám vše dařilo, ale jsou-liděti špatné, všecko ostatní štěstí nemůže vy­vážiti toho neštěstí. Když vás 1chudoba tlačí,máte v rodině nouzi, jsou-li děti hodné, jstepřece šťastní.

Chcete-li míti hodné děti, musíte mítihodnou rodinu. Jaké je pole, takováje pšenka,jaký strom, takové ovoce. Na trní nerostouhrozny a na bodlačí nerostou ořechy. Snažtese tedy, aby Život ve vaši rodině byl dobrý,křesťanský. Snažte se, aby ve vaších rodináchpanovaly krásné obyčeje,jak bývají v rodináchkřesťanských! Tileďte, aby ve vaších přibytcíchse rozléhala ráno a večer nodlifba, při ranníma večerním klekání, před jídlem a po jídle!Růženec večerní jest zvlášťdobrým znamenímvěřící křesťanské rodiny.

92

Dítky ovšem musíte dobře poučovati. Musítevěděti, že slova hnou, ale příklady táhnou.Při výchověje hlavní věcí příklaď. Dobrýpříklad třeba dávati, není-li ho, domlouvánímálo vydá. K vůli děťem se tedy varujťekaždé špatnosti! | když vás lidská slabosttáhne na špatnou cestu, řekněte si: K vůlidětem nesmím! — Děti nesmí od vás slyšetišpatného slova a nesmí viděti ničeho ne­slušného. Každé špatné slovo z vaších ústa každý špatný skutek pohoršuje děti. Reklijsme, že modlitba má zavznívati z vašíchdomů, ale ne hádky a klení. Chcete-li mítihodné dítky, otče i matko, držte dohromady!Netáhněte dětí každý na svou stranu! To jetak, jakoby na každý konec vozu připřáhlipo jednom koni. Kam by přišel takový vůz?!Oba koně musí býti upřaženy pohromadě,pak teprv jde vůz hezky napřed. Právě takmusí manželé táhnouti jedním směrem, tímpravým totiž! Co řekne jeden, musí potvrditidruhý; ne aby jeden stavěl a druhý pod­kopával! Někdy chce otec něco dobréhodětem naříditi, a matka ve slepé lásce při­mlouvá se za děti. Jindy zase matka by chtělaa otec se protiví. Oba spolu, otče 1 matkomusíte působiti, jeden s druhým, ruku v ruce.Před dětmi nikdy si nepředhazujte, jak třebazacházeti s dětmi, mluvte o tom, když jsteSami a pak co jeden řekne, druhý nechť

93

nevyvrací. Jakás rozumná přísnost musívládnouti nad dětmi. Největším neštěstím proděti jest veliká měkkost a povolnost, kdyžjim se dovolí a promine všecko. Přísnost,— ale moudrá a rozmyšlená; ne z hněvu,ale z pravé lásky, proto, že chcete dětemjen dobré. První péči o děti musí míti matka.Ale též ty, otče, který se staráš o chléb prorodinu, nemysli, Že jsi učinil vše, když jsijim dal se najíst. Dítě nemá jen tělo, ale iduši. A duše teprv dělá člověka. Aby byla.dobrou, to jest starost nejen matky, ale itvoje, otče. A zvláště u velikých dětí, ne­chtějí-li už matky poslouchat, musíš nastou­piti ty, otče, a svým vážným přísným slovemdítě k tomu dovésti, aby poslouchalo matku!

Tam, kde děti nemohou choditi do školy,neb ve škole nemají náboženského vyučo­vání, musíte je rodiči sami pilně vyučČovatičíst 1 znáti křesťanské pravdy a modlitby,a S ními se též modliti, aby nevyrostly jakota ubohá zvířátka. Nevinné a nezkažené dětijsou ochotny poslouchati pravdy sv. víry atouží po duševním chlebě, třeba ho jen jimdáti. Ovšem byste k tomu cíli potřebovalinějaké knihy, z které byste jim naučení u­díleli. Nemáte-li jich, pak je aspoň naučtetomu co sami umíte.

Těch několik pokynů o velevážné věci,

94

o péči dítek, nechť dostačí. Nyní ještě jentoto:

V některých krajích jsem spozoroval, žeděti českých rodičů většinou neumějí českymluviti. Rozumísice, ale mluviti nedovedou.Rekl jsem to a nyní opět pravím: Snažtese, aby vaše děti uměly též váš jazyk. o sesluší a patří. Druhému jazyku se děti naučíve škole, neb od jiných dětí. Ale aby umělyváš mateřský jazyk, o to se postarejte vy!Proto mluvte se svými dětmi po česku. Na­učte je 1 česky Čísti.

Věch několik odchýlek, jak se čte česky,si děti lehce zapamatují a pak jim dejtečísti knihy české, zvláště ať předčítávají večer,když už tak daleko dospěly. To přinese vše­obecný užitek 1 jim 1 vám, budou-li večernahlas čítávati České časopisy, noviny nebknihy.

„Malé děti, malé starosti, — velké děti,velké starosti“ tak praví naše přísloví. A jepravdivé. Musíte-li pečovati o malé děti, mu­síte ještě lépe o velké, aby se vám nezkazily.Pamatujte si dobře: Tak jako u malých dětívše na tom záleží, jaký mají příklad na rodi­čích, tak je u velkých dítek důležité to, s kýmse spolčují! „Pověz mi, s kým se spolčuješ,a já 1 povím kdo jsi“. [ak praví staré pří­sloví. To platí o každém člověku i o nássamých. A o mladých lidech ještě více. Není

95

možno, aby člověk ve špatné společnostizůstal hodným. Nějakou společnost člověk,zvláště mladý člověk, musí míti. Aby Zedynepadl do špatné společnosti, opaířťe mudobrou. V našem čase je všecko plné spolků,dobrých 1 špatných. Teď je skoro v každévsi nějaký spolek, a při farnosti jsou dobréspolky katolické. Hleďte rodičové, aby vašeděti byly v těchto spolcích! Když jsou druzí,proč ne vaše?! A takové spolky budou těšitvaše děti jen tehdy, když jste jim od mla­dosti vštípii pravého ducha. Když děti vy­stoupivše ze školy, nedbají o takové spolky,když se jim nelíbí, to je znamením, že ro­dinná výchova byla chybná. Proto tam, kdeještě není pozdě, snažte se do duše dětívštěpiti a vlíti dobrého ducha, položit donich základ dobrého křesťanského života!Víte, že vaše děti budou museti v životěviděti a poslouchati všelijaké špatnosti, žeje čeká mnoho pokušení, aby je zatáhla donebezpečí. Jen oni mladí lidé, kteří byliz domu dobře vychování, v dobrém pevněutvrzení, jen ti budou moci odolati v ne­bezpečí pokušení.

Jsou-li děti již pokažené, je to ovšem velikábída. Proto ale netřeba ztráceti mysli. Varujteje, proste, zaklínejte, ne ve zlém, ale v dobrotě,aby se vrátili na dobrou cestu! Varovati třebaje tak, abyste v nich neprobudili zlou vůli. Když

96

napomínání se jim zprotiví, nenuťte je dále,tím byste více pokazili než popravili. Zároveňse modlete za ně, jako za zbloudilé ovečky,aby se navrátily do domu svého nebeskéhoOtce. Odporoučejte je v modlitbách nebeskéMatičce sedmibolestné, která též ztratila svéhoSyna, ale neustala, pokud ho nenašla. Vzývejteji, aby přivedla vaše dítky na pravou cestu.Nebyli-li jste vyslyšení, neříkejte, že modlitbanepomáhá nic! Pokud je duše v člověku, jevždy naděje na obrácení. Jest-li jste zbloudi­lému vyprosili jen šťastnou poslední hodinku,přece jste na konec zachránili všecko!

Buďte svým dětem dobrou radou, zvláštěkdyž si volí stav. Chtějí-h se ženiti, dejtepozor s kým se svazují. Spatný mladík ašpatné děvče nebudou dobrým mužem adobrou ženou. — Stává se mezi našími lidmi,že se Žení s jinověrci. Katolická dívka sivezme nekatolického mladíka, neb katolickýmladík nekatolickou dívku. O smíšeném man­želství, slyšeli jste již možná, Že vám kněžířekli, takové manželství jsou ze všeho zlazlem největším. Lidem, kteří se svazují procelý život svazkem nejněžnějším s člověkemjiné víry, je jejich vlastní víra nejméně nasrdci. Učiňte vše, co možno, abyste takovémanželství zabránili není-li ještě pozdě! Alemarně byste je varovali, jestliže mladík adívka již se dorozuměli. Pak je už těžko

97

dostati je od sebe. Třeba již dříve pozorovati,s kým se spolčují! A lásku ke katolické vířejim třeba vštípiti do srdce, potom jim aninenapadne bráti si jinověrce. — Nemůžete-livšak takového manželství zabrániti, nechťaspoň přislíbí, že se dají v katolickém ko­stele sezdati a že budou své dítky katolickyvychovávati, — jinak jsou z církve vyobcováni.

Ještě jednou: Rodičové křesťanští, učiňtevše, co umíte a můžete, abyste měli hodnéděti a abyste je jednou viděli u sebe v ne­besích.

9, Ješťě něco!

Než ukončím tento dopis, ještě slovíčko!Odporučuji vám, abyste zádí četli. Rádi

objednávejte z domova a čítávejte dobré knihya časopisy! Dobrá kniha a dobrý Časopisjsou dobrý přítel, který člověka poučuje, muradí, jej baví a rozveselí. Peněz na dobréknihy nikdy není škoda. Litr piva neb vínaproteče rychle hrdlem, a dva taky. Za tenobnos už obdržíš dobrý časopis, ze kteréhomáš užitek celý rok.. Clověk nepožívá a ne­žije pouze od toho. co prochází hrdlem, alemá ještě jiné potřeby a požitky. Zvláštědůležité pro vaše děti je, aby dobré věcičetly. Neumíte-li si sami objednati časopisů,

98

požádejte isvé známé doma ve vlasti, abyvám je objednali! — Nemohu zároveň, abychvás nevaroval před špatnými knihami a časo­pisy, ať si českými neb jiných jazyků. Kterýčasopis a která kniha jsou špatné, to vámpoví vlastní rozum a svědomí. Nemůžetebýti dobrými lidmi, čtete-li špatné spisy.Též o knize a časopise lze říci: „Pověz mis kým se spolčuješ, a já ti povím kdo jsi!“Spatná kniha a špatný časopis jest špatnáspolečnost. A v špatné společnosti řekl jsem,nemůže býti nikdo dobrý. O špatných kniháchplatí slovo Pána Ježíše: „Varujte se špatnýchprorokův, kteří k vám chodí v rouchu be­ránčím, a zevnitř jsou drásaví vlci!“ To jsouzase ti přátelé, o kterých praví přísloví: „Bůhmne chraň mých přátel, od nepřátel se buduchrániti sám.“ Musíte věděti, že každý svůdcečiní se přítelem člověku, mluví k němu úlisně,sladce, jak se to člověku líbí. Ty však musíšvěděti, že není tvým přítelem, kdo ti úlisněmluví, ale ten, kdo ti povídá pravdu, byť ihořkou. A co se nesrovnává s učením Je­žíšovým, to není pravda! O takých lidech,kteří přetékají medem, platí slova Kristova:„Jsou slepí a vodí slepé. Vodí-li slepec slepce,upadnou oba do jámy.“ Proto platí o špatnýchčasopisech, a kdyby vám 1 k srdci přirostly,slovo, které jste již slyšel: „Pohorší-li tě tvéoko, vytrhni je, ruka neb noha, odsec je!

99

Lépe ti bez nich vejíti do nebes, jak s nimido zahynutí. “

10. Doslov.

Tím končím svůj dopis. Psal jsem jejs láskou k vám. Vida, v jak těžkých po­měrech a nebezpečích žijete po šírém světě,nevěděl jsem si pomoci, než napsati tentodopis. Máte-li dobré srdce, doufám, že dopistento ochotně přijmete. Prosím vás, postarejtese o to, aby jej dostali do rukou všichnivaši známí krajané. Psán jest pro všecky,všecky chce navštíviti, pozdraviti, poučiti,potěšiti a k dobrému probuditi. Budiž tentodopis z vlasti vaším průvodcem,vaším rádcem,ukazováčkem na cestě života, vašim zrcadlem,v kterém se máte Častěji ohlédnouti!

Ke konci posílám ještě jednou svůj srdečnýpozdrav všem vám, drazí krajané, kteří jsteroztroušení po celém šírém světě! Přejemevám všichni toho nejlepšího, čeho Si 1 samipřejete. Při všem tom však nezapomeňte, žemáme na světě hledati něco vyššího, lepšíhoa krásnějšího, než co nám může dáti země.

Poněvadž spojenými silami dosáhnemelehčeji svého cíle, proto spojujte se do spolkůkřesťanských, v nichž jeden druhému dobrýpříklad dáváte, vespolek se povzbuzujete a

T*

100

si pomáháte. Zakládejte mezi sebou spolky,abyste z členských příspěvků mohli si od­bírati knihy a Časopisy, pořádati přednáškya pobožnosti, aby víra cyrilometodějská, vírasvatováclavská mezi vámi zkvétala. Veďte svésyny a dcery k tomu, aby v těch spolcíchnašli útočiště před zkázou, která jim jindehrozí. Tak se nebudete ani v cizině cítitopuštěnými.

A když přijdete jednou do staré vlasti, tas radostí přivítá své syny a dcery. Nebude-livám toho popřáno, abyste se vrátili do svévlasti pozemské, prosme Boha, aby nás spojiljednou ve společné vlasti — nebeské

Psáno na den Letnic 1925.

Váš upřímný přítel J. Ka R.K

OBSAH.Strana

Místo předmluvy 5

I. Drazí krajané 71. Kde jste? 72. Pozdravujeme vás 93. Zlata a stříbra nemám 12

4. Co nám praví rozum? 145. Poslanec s hůry 186. Více než zlato 21

7. Bez vesla i bez kompasu 288. Čí je pravda? 309. Čemu tě matka naučila 32

10. Nejsme pomateni 3311. Co přinesla válka? 3512. Odzbroj svoje srdce! 3813. Pěny a pavučiny 4014. Konečné súčtování 4215. Falešní proroci 44

JI. 1. Buďte důslední 51

2. První povinnost 563. Nejhorší průlom 644. Jízdenka do nebe 715. Sedmerohlavý drak 816. Chrobák nebo skřivánek? 837. Zda ona tebe, nebo ty ji? 858. Váš nejdražší poklad. 919. Ještě něco! 97

10. Doslov 09