B00009 Staroslověnština a slavistika 1 - slu.cz file6. Uvedení do praslovanského hláskosloví....

B00009 Star oslověnština a slavistika 1

Rozsah týdenní hodinové výuky: 2/2

Způsob ukončení předmětu: zápočet

Kreditové ohodnocení: 4 kredity

Předpoklad: B00001 Úvod do studia českého jazyka

Vyučující: doc. PhDr. Irena Bogoczová, CSc.

Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:

Výuka v předmětu předpokládá průběžnou přípravu studenta do hodin. Její kvalita je

systematicky prověřována formou testů, čtení staroslověnských textů, transkripce, řešení

příkladů v podobě hláskových rekonstrukcí aj. Podmínkou získání zápočtu je úspěšné

vykonání dvou písemných zápočtových testů. Uspějeli student ve dvou po sobě následujících

testech, získá automaticky zápočet. Neuspějeli student v obou po sobě následujících testech,

nemá na třetí (opravný) test nárok. Uspějeli pouze v jednou ze dvou testů, má nárok na třetí

(opravný) test. Jeli opravný test úspěšný, student obdrží zápočet.

Testy jsou zaměřeny na hláskové rekonstrukce indoevropských a praslovanských slov, vývoj

praslovanských forem do současné podoby (zejména české), chronologizaci hláskových

změn, zvládnutí teoretické části učiva. Během výuky posluchač získá přehled v oblasti

slovanské filologie, který pak může zúročit v dalším ročníku studia, který předpokládá –

mimo jiné – výuku historické gramatice a dialektologii českého jazyka.

Anotace:

V předmětu se posluchači věnují zejména hláskovému vývoji praslovanštiny – společného

prajazyka všech Slovanů. Zároveň získají informace o indoevropské a baltoslovanské etapě

divergentního jazykového vývoje praindoevropštiny, o historickém pozadí velkomoravské

mise, o vzniku staroslověnštiny a tradicích slovanského písemnictví a naučí se číst cyrilské

texty.

Probíraná látka s rámcovým časovým vymezením:

Přednášky a cvičení jsou seřazeny do bloků podle následujících témat:

1. Od nostratické jazykové prarodiny k současným indoevropským jazykům.

2. Slované jako indoevropský národ. Indoevropské jazykové dědictví.

3. Obecné zákony vývoje jazyků. Slovanská jazyková rodina, balkánský jazykový svaz.

4. Baltoslovanská jazyková jednota. Slovanština jako jazykový typ.

5. Praslovanština, staroslověnština, církevní slovanština – vymezení pojmů.

6. Uvedení do praslovanského hláskosloví. Základní tendence vývoje slovanského

fonologického systému.

7. Otevírání slabik a jiné sonorizační změny.

8. Palatalizace, její typy, příčiny i následky.

9. Slovanská prozódie. Otázka fonologické opozice.

10. Počátky nářečního štěpení praslovanské jazykové jednoty. Hláskoslovné základy

pozdějších národních jazyků.

11. Historické pozadí vzniku staroslověnštiny. Duchovní působení Konstantina a Metoděje na

Velké Moravě.

12. Počátky křesťanství u Slovanů. Vlivy Východu a Západu na slovanskou kulturu (vč.

jazyka).

13. Slovanské písmo. Od protohlaholice přes hlaholici a cyrilici k slovanské latince. Hypotézy

a teorie.

Literatura k samostatnému studiu:

Studenti mají k dispozici aktualizované textové opory k přednáškám (BOGOCZOVÁ). Další

literatura je jim doporučena na začátku studia v předmětu (první cvičení) a zahrnuje:

1. učebnice, skripta, monografické práce, edice, sborníky:

DAVIDOVÁ, D. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Ostrava : PFO, 1978.

HORÁLEK, K. Úvod do studia slovanských jazyků. 1. vyd. Praha : ČSAV, 1955. JAKOBSON, R. Cyrilometodějské studie. 1. vyd. Praha : Euroslavica, 1996. Języki słowiańskie wobec współczesnych przemian w Europie. Red. S. Gajda. Opole : Wyższa

Szkoła Pedagogiczna, 1993.

KURZ, J. Učebnice jazyka staroslověnského. 1. vyd. Praha : SPN, 1969. LAMPRECHT, A. Praslovanština. Brno : UJEP, 1987. PETR, J. Základy slavistiky. Praha : SPN, 1984. ŠTEC, M. Úvod do staroslovenčiny a církevnej slovančiny. 1. vyd. Prešov : Pravoslávna

bohoslovecká fakulta, 1994.

VEČERKA, R. Staroslověnština. 1. vyd. Praha : SPN, 1984. VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc : Euroslavica, 2004. VEČERKA, R. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny (skriptum). 3./4. dotisk 4. vyd.

Brno : MU, 1998 (i jiná vydání).

VEČERKA, R. Počátky slovanského spisovného jazyka. Studie z dějin staroslověnského písemnictví a jazyka do konce 11. stol. Praha : Univerzita Karlova, 1999.

VONDRÁK, V. Církevněslovanská chrestomatie. Brno : A. Píša, 1925.

WEINGART, M. Rukověť jazyka staroslověnského. Praha : Didaktický kruh Klubu moderních filologů, 1948.

2. čítanky a cvičebnice:

BAUEROVÁ, H. Texty ke studiu staroslověnštiny se slovníčkem. 2. vyd. Olomouc : UP, 1992.

DAVIDOVÁ, D. – BOGOCZOVÁ, I. Cvičení a texty ke studiu základů slovanské filologie a

staroslověnštiny. 1. a 2. vyd. Ostrava : OU, 11995, 2001. KURZ, J. – ŘEHÁČEK, L. – VEČERKA, R. Čítanka staroslověnských textů se slovníčkem.

2. vyd. Praha : SPN, 1977.

PALLASOVÁ, E. Texty ke studiu jazyka staroslověnského. Brno : MU, 1995.

VEČERKA, R. Staroslověnské texty. 2. vyd. (dotisk). Brno : MU, 1996.

3. slovník

VONDRÁK, V. – BARTOŇ, J. Vokabulář klasické staroslověnštiny. Praha : Koniasch Latin Press, 2003.

B00010 Morfologie a tvoření slov




Předpoklad:

Vyučující: PhDr. Vladimír Pfeffer


aktivní účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), úspěšné zpracování

seminární práce, úspěšné zvládnutí písemného + ústního zápočtu

Anotace:

Cílem předmětu je poskytnout základní přehled poznání morfologického a slovotvorného plánu jazyka a rozvoj schopností jeho uživatele při komunikativním využití. Výklad základních pojmů z oblasti slova. Studium, užití a procvičování soustavy tvarů slov, tvaroslovného systému češtiny a jejich pravidel, nepravidelností a odchylek, úplných a dílčích paradigmat, stavby a tvoření slovních tvarů. Procvičování způsobů tvoření slov, reprodukce slovotvorných postupů a utvářenosti slov, slovotvorné struktury slov, slovotvorné interpretace jazykového materiálu. Morfologická, morfematická a slovotvorná analýza slov a jejich systémové zobecnění.


Odborná literatura:

Základní: § ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství 2000. § ČECHOVÁ, M. Komplexní jazykové rozbory. Praha: Státní pedagogické nakladatelství

1992. § ČERMÁK, F. Syntagmatika a paradigmatika českého slova. Morfologie a tvoření slov.

Praha: Univerzita Karlova 1990. § DOKULIL, M. Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha : Nakladatelství

ČSAV 1962. § DOKULIL, M. a kol. Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha:

Academia 1967. § DOKULIL, M. K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice.SaS, 43,

1982, s. 257 – 271. § HRBÁČEK, J. – HRDLIČKOVÁ, H. – MAREŠ, P. – SERVÍTOVÁ, J. Mluvnické rozbo

ry a cvičení v češtině. Praha: Univerzita Karlova 1994. § HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys

1996. § KARLÍK, P., NEKULA, M., RUSÍNOVÁ, Z. (eds.) Příruční mluvnice češtiny. Praha:

Nakladatelství Lidové noviny 1997.

§ MALIŠ, O. – MACHOVÁ, S. Současný český jazyk.Nauka o tvoření slov. Lexikografie. Praha: Univerzita Karlova 1992

§ KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. (eds.) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2002.

Další doporučená literatura: § BOZDĚCHOVÁ, I. Tvoření slov skládáním. Praha: Institut sociálních vztahů, rok vydání

neuveden. § ČMEJRKOVÁ, S. Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny. SaS 63, 2002, s. 263 –

286. § DOKULIL, M. Obsah – Výraz – Význam. Výbor z lingvistického díla Miloše Dokulila I,

II. Praha: FF UK 1997. § HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys

1996. § KOMÁREK, M. Příspěvky k české morfologii. Praha: Státní pedagogické nakladatelství

1978. § KRČMOVÁ, M., Příznakovost a její specifika v morfologii. In: Život s morfémy. Sborník

studií na počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004. § PETR, Jan a kol. Mluvnice češtiny. I . Tvoření slov. Praha : Academia 1986. § PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny. II. díl. Tvarosloví. Praha: Academia 1986 § RUSÍNOVÁ, Z. Tvoření slov v současné češtině. Brno: MU FF 1990. § ZIKOVÁ, M. K podstatě slovotvorného procesu přechylování. In: Linguistica Brunensia

– SPFFBU, 51, Brno 2003, s. 125 – 132. § ZIKOVÁ, M. Morfologie a vnitřní struktura slova. In: Život s morfémy. Sborník studií na

počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.

B 00019 Historická mluvnice 1




Předpoklad: B00014 Staroslověnština a slavistika 2

Vyučující: Mgr. Ilona Adámková, Ph.D.


účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), úspěšné zvládnutí zápočtové

písemky

Anotace:

První část třídílného cyklu Historické mluvnice je věnována vývoji a současnému stavu

českých teritoriálních dialektů jako jednoho z možných pramenů k poznání vývoje jazyka. Na

konkrétním materiálu se analyzují nářeční jevy různých jazykových plánů, pozornost je

zaměřena především na jevy roviny hláskoslovné. Při práci v seminářích se využívá

písemných a zvukových záznamů autentických projevů, jazykových map a slovníků.


BALHAR, J. a kol. Český jazykový atlas 3. Praha 1999. BALHAR, J. a kol. Český jazykový atlas 4. Praha 2002. BALHAR, J., JANČÁK, P. a kol. Český jazykový atlas 1. Praha 1993. BALHAR, J., JANČÁK, P. a kol. Český jazykový atlas 2. Praha 1997.

BĚLIČ, J. Nástin české dialektologie. Praha 1972. BOGOCZOVÁ, I. aj. Tvářečeštiny. Ostrava 2000. CUŘÍN, F. aj. Vývoj českého jazyka a dialektologie. Praha 1977. DAVIDOVÁ, D. aj. Mluvená čeština na Moravě. Ostrava 1997.

Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002. České nářeční texty. Praha 1976.

B 00027 Stylistika 2


Způsob ukončení předmětu: zápočet, zkouška

Kreditové ohodnocení: 6 kreditů

Předpoklad: B00022 Stylistika 1

Vyučující: Prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. (přednáška),

PhDr. Ladislav Binar, Dr. (seminář)


Podmínky pro získání zápočtu: účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů);

uznání seminární práce, přednes 12 odborných referátů.

Informace týkající se zkoušky viz níže.

Anotace semináře:

Stylistický seminář (stejně jako jeho první část v ZS) sleduje především rozpracování

stylistických rozborů v úzké návaznosti na látku přednášky. V úvodní části semináře je

standardně přednesen zadaný odborný referát s následnou diskusí v plénu. V části druhé je

realizována transformační úprava základního textu v duchu požadavků autora

(viz Queneau, R, 1991). V části další následuje beseda o látce přednášky a posléze kreativní

stylizace v návaznosti na aktuální oblast odbornou, společenskou či jinou. Zde se vychází

z cvičných textů, jejichž součástí jsou kontrolní otázky a bibliografická poznámka.

Literatura k samostatné přípravě na práci v seminářích:

Queneau, R : Stylistická cvičení. Brno 1994.

Hubáček, J.: Učebnice stylistiky pro posluchače P.F.. Praha 1987.

Kožmín, Z.: Tvořivý sloh. Praha 1995.

Hájková, E. Müllerová, E.: Cvičení ze stylistiky. Praha 1984.

Červenka, M.: Styl a význam. Studie o básnících.Praha 1991.

Haman, A.: Úvod do studia literatury a interpretace díla. Praha 1999.

Sb.: Jazyk a kultura vyjadřování.(M.Jelínkovi k pětasedmdesátinám). Brno 1998.

Jedličková, A.: Ke komu mluví vypravěč? Praha 1992.

Rozvržení témat přednášek v LS 2005/2006:

Přednášky se konají v daných týdnech v rozsahu 4 vyučovacích lekcí:

20/2 Příznakovost výrazových prostředků, výrazový prostředek : styl Stálá a kontextová stylová hodnota výrazových prostředků. 6/3 Stylové zákonitosti odborného stylu; vnitřní diferenciace textů odborné komunikace. Administrativní styl a jeho stylové normy. 20/3 Stylové zákonitosti publicistického stylu. Rétorický funkční styl a jeho normy. 3/4 Prostěsdělovací styl, specifika jeho normy; mluvenost jako slohotvorný činitel. Stylizace mluvenosti v umělecké literatuře. 17/4 VELIKONOCE 1/5 1. máj 15/5 Zápočtový týden; obvykle se nepřednáší, ale výuka probíhá doplnění látky přednášek, konzultace, upřesnění okruhů k opakování atd.

Ukončení předmětu Stylistika 2 prof. Krčmová Zkouška má dvě složky.

Kratší písemnou část, která ověří schopnost stylistické analýzy textu a schopnost stylizace.

Na základě správně volených argumentů opřených o materiál z konkrétního textu vysvětlí

student písemně některé stylistické pojmy; v ověření schopnosti stylizace a znalosti stylových

norem upraví text se stylizačními nedostatky a vysvětlí, co vedlo k úpravám a jeho novému

řešení.

Oba postupy je průběžně probírají v semináři, teoretické podklady řešení především v

přednáškách. Tam se věnuje pozornost také stylistickým rozborům textu, při níž se obecné

poznatky aplikují na materiál. Nejde přitom o subjektivní odhady, ale o pokud možno co

nejpečlivější analýzu splňující v postupech i prezentaci všechny náležitosti odborného

vyjadřování.

Text pro rozbor v rozsahu cca 1000 znaků předloží zkoušející.

Ústní část zkoušky bude odpoledne téhož dne, ev. ve dni následujícím. Jejím obsahem bude

rozprava o předložené psané části zkoušky + zodpovězení teoretické otázky. Pojmosloví

oboru, které může sloužit k opakování, je k dispozici buď v podobě rejstříku knihy

ČECHOVÁ, M., aj. Současná česká stylistika. Praha : NISV 2003, ev. (nebudeli kniha dostupná) ČECHOVÁ, M., aj. Stylistika současné češtiny. Praha : NISV 1997. Upozorňuji, že oba soubory pojmů nejsou totožné, ale vcelku vyhovují. Jako otázky pro opakování k ústní

zkoušce lze využít obsah některé z uvedených publikací.

Poznatky z přednášek jsou samozřejmostí.

Další vybraná literatura

ČECHOVÁ, M., CHLOUPEK, J., KRČMOVÁ, M., MINÁŘOVÁ, E.: Současná česká stylistika, Praha: ISV 2003. JELÍNEK, M.: Stylistika, in Příruční mluvnice češtiny. KARLÍK, P., NEKULA, M., RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). 2., doplněné vyd. NLN, Praha 1996, s. 701782. Další knižní práce: BEČKA, J. V.: Česká stylistika. Academia, Praha 1992. MATHESIUS, V.: Jazyk, kultura, slovesnost. Odeon, Praha 1982, zvl. s. 92146 (Řeč a sloh). HAUSENBLAS, K.: Od tvaru k smyslu textu. Stylistické reflexe a interpretace. FF UK, Praha 1996; 2. vyd. 1997. HOFFMANNOVÁ, J.: Stylistika a …Současná situace stylistiky. Trizonia, Praha 1997. DANEŠ, F.: Jazyk a text. Výbor z lingvistického díla F. Daneše. FF UK, Praha 1999. Hesla o stylistice v Encyklopedický slovník češtiny, Praha: NLN 2002.

Kromě toho vznikala a vznikají na jednotlivých vysokých školách skripta stylistického zaměření. Jsou výběrem až citací prací výše uvedených nebo jsou spíše cvičebnicí. Jejich zaměření souvisí s charakterem školy a oborů, jimž slouží. Ostatní novější literaturu včetně časopisecké hledejte v knížce Čechová, M. a kol., 2003.

B 00028 Historická mluvnice 3



Kreditové ohodnocení: 6 kreditů

Předpoklad: B00023 Historická mluvnice 2



Podmínky pro získání zápočtu: účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů),

průběžná příprava na semináře podle pokynů vyučujícího.

Podmínky ke zkoušce: udělený zápočet; zkouší se látka z celého oboru, tj. včetně toho, co

bylo probráno v Historické mluvnici 1 a v Historické mluvnici 2.

Anotace:

Předmět bezprostředně navazuje na Historickou mluvnici 2. Třetí část třídílného cyklu,

skládající se z přednášky a semináře, je zaměřena na vývoj češtiny od období pračeského do

současnosti v jazykové rovině tvaroslovné, pozornost je věnována také vybraným tématům

z oblasti slovotvorby a syntaxe. Teoretické poznatky získané na přednáškách a studiem

doporučené literatury jsou aplikovány v seminářích při rozboru transkribovaných úryvků

staročeských památek.


Základní literatura

BĚLIČ, J. KAMIŠ, A. KUČERA, K. Malý staročeský slovník. Praha 1978. LAMPRECHT, A., ŠLOSAR, D., BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. Praha 1986.

PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.18. století). Praha 1979. ŠAUR, V. Česká historická morfologie. Opava 1995.

Doporučená literatura

BAUER, J. Vývoj českého souvětí. Praha 1960. DVOŘÁK, E. Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha 1970. GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého III/1, Tvarosloví skloňování. 2. vyd. Praha 1960.

GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého III/2, Tvarosloví časování. 3. vyd. Praha 1958.

GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. Praha 1929. HOŇOVÁ, E. K vývoji české syntaxe. Praha 1994.

Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002. KOMÁREK, K. Osobní jména v českých biblích. Olomouc 2000. KOMÁREK, M. Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981. NĚMEC, I. Genese slovanského systému vidového. Praha 1958.

PLESKALOVÁ, J. Tvoření nejstarších českých osobních jmen. Brno 1998. PORÁK, J. Vývoj infinitivních vět v češtině. Praha 1967. RUSÍNOVÁ, Z. Tvoření staročeských adverbií. Brno 1984. ŠLOSAR, D. Česká kompozita diachronně. Brno 1999.

ŠLOSAR, D. Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981.

B00030 Vývoj češtiny 1




Předpoklad: B00019 Historická mluvnice 1



účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů); zpracování a přednes referátu

(seznam témat referátů bude předložen v úvodním semináři)

Anotace:

Předmět se skládá z přednášky a semináře; je zaměřen na vývoj českého jazyka a jeho

kontaktů s latinou a staroslověnštinou od 9. století přes rozmach spisovné češtiny

ve 14. století až po dobu husitskou. Teoretické poznatky získané při výkladu v rámci

přednášek jsou aplikovány v seminářích při rozboru transliterovaných a transkribovaných

úryvků písemných památek pocházejících ze zmíněného období.


CUŘÍN, F. Vývoj spisovné češtiny. Praha 1985. CUŘÍN, F., NOVOTNÝ, J. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka.

3. vyd. Praha 1987.

HAVRÁNEK, B. Vývoj českého spisovného jazyka. 2., upr. vyd., Praha 1980. HAVRÁNEK, B. Studie o spisovném jazyce. Praha 1963. HAVRÁNEK, B. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha 1957.

HAVRÁNEK, B. Výbor z české literatury husitské doby I, II.. Praha 1963, 1964. HOST, R. Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (8001800): malý průvodce dějinami české jazykové mysli. Ústí nad Labem 2003. LEHÁR, J., STICH, A. Kniha textů 1 (9. století až 1. třetina 19. století). Praha 2000.

PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.18. století). Praha 1979.

B00044 Slovenština


Způsob ukončení předmětu: zápočet, kolokvium


Předpoklad:

Vyučující: Prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.

Přednáška : koná se v daných týdnech v rozsahu 2 vyučovacích lekcí

20. 2. Slovenština samostatný jazyk; z dějin slovenštiny, vztah čsl. Kde se poučit?

6. 3. Zvuková stavba slovenštiny; kodifikace slovenské výslovnosti.

20. 3. Morfologie slovenštiny.

3. 4. Lexikum současné slovenštiny; puristické tendence v hodnocení lexémů.

17/4 1/5

VELIKONOCE 1. máj

15. 5. Zápočtový týden možnost odevzdání písemné práce k ukončení předmětu, konzultace,

ev. i přednáška dle průběhu semestru.

Seminář : koná se v daných týdnech v rozsahu 2 vyučovacích lekcí

20/2 Základ konfrontačního studia blízce příbuzných jazyků. Slovenský text, identifikace rysů slovenštiny.

6/3 Kultivované čtení slovenského textu; slovenský rytmický zákon a jeho aplikace,

transkripce slovenštiny!!!

20/3 Cvičení z morfologie slovenštiny, práce s materiály orientujícími ve spisovnosti.

3/4 Lexikum současné slovenštiny, cvičení (se zaměřením na paronyma a výrazy cizího

původu)

17/4 1/5

VELIKONOCE 1. máj

15/5 Zápočtová písemka ověřující praktickou znalost slovenštiny (diktát, rozbor textu, překlad

mezi jazyky) zvládnutí s minimem chyb je nutné pro absolvování předmětu.

B00035 Vývoj češtiny 2




Předpoklad: B00030 Vývoj četiny 1



Podmínky pro získání zápočtu: účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů),

průběžná příprava na semináře podle pokynů vyučujícího.

Podmínky ke zkoušce: udělený zápočet. Zkouší se látka z celého oboru, tj. včetně toho, co

bylo probráno ve Vývoji češtiny 1; forma zkoušky je písemná.

Anotace:

Předmět se skládá z přednášky a semináře; je zaměřen na rozvoj spisovné češtiny v epoše

humanistické, na dobu úpadku českého spisovného jazyka v době baroka, na vývoj češtiny od

období národního obrození přes 2. polovinu 19. století až do 20. století. Teoretické poznatky

získané při výkladu v rámci přednášek jsou aplikovány v seminářích při rozboru

transkribovaných úryvků písemných památek pocházejících ze zmíněného období. Pozornost

je rovněž věnována charakteristickým jevům dnešní češtiny a jejím vývojovým tendencím.


CUŘÍN, F. Vývoj spisovné češtiny. Praha 1985. CUŘÍN, F., NOVOTNÝ, J. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka.

3. vyd. Praha 1987.

Český jazyk a literatura na sklonku XX. století. Wałbrzych – Ostrava 2001. DANEŠ, F. a kol.: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997.

HAVRÁNEK, B. Vývoj českého spisovného jazyka. 2., upr. vyd., Praha 1980. HAVRÁNEK, B. Studie o spisovném jazyce. Praha 1963. KALISTA, Z. České baroko. Praha 1941. Kultura českého jazyka. Liberec 1969.

LEHÁR, J., STICH, A. Kniha textů 1 (9. století až 1. třetina 19. století). Praha 2000. NEBESKÁ, I. Jazyk – norma – spisovnost. Praha 1996.

NĚMEC, I. a kol. Dědictví řeči. Praha 1986. PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.18. století). Praha 1979.

Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha 1932. Spisovná čeština a jazyková kultura 1993. 1., 2. díl. Praha 1995. Spisovnost a nespisovnost dnes. Brno 1996. Spisovnost a nespisovnost: zdroje, proměny a perspektivy. Brno 2004.

B 00051 Rétorika



Kreditové ohodnocení: 1 kredit

Vyučující: PhDr. Ladislav Binar, Dr.


účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), přednes odborného referátu,

zpracování řečnického vystoupení

Anotace:

Seminář poskytuje základní teoretické a praktické informace o biologickofyziologických a

řečových podmínkách mluvního aktu a základná praktické návyky řečových činností různého

typu. Toto poučení vychází z historických souvislostí vzniku a vývoje disciplíny a je

doplněno strukturou vývoje druhů řeči v historické perspektivě.


Lotko, E. : Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc 1997.

Havlová, I. a kol.: Kapitoly z rétoriky. Praha 1991.

Hubáček, J.: Rétorické minimum. Ostrava 1990.

Krčmová,M.: Fonetika a fonologie. Brno 1992.

Cmíralová, J.: Učte se mluvit. Brno 1992.

B00075 Kapitoly z morfologie


Způsob ukončení předmětu: zkouška


Předpoklad: B00010 Morfologie a tvoření slov

Vyučující: Doc. PhDr. Eva Höflerová, Ph.D.


Podmínka ke zkoušce: zápočet z B00010.

Forma zkoušky: ústní; součástí zkoušky je komentář chyb ze zápočtového testu předmětu

B00010.

Rozvržení témat přednášek:

DATUM TÉMA PŘEDNÁŠKY

16. února I. Morfologie mezi lingvistickými disciplínami. Forma a funkce slovních tvarů. Základní morfologické pojmy. II. Tvoření slov a morfologie: vztahy a souvislosti. Slovotvorné procesy a postupy. Členění slovního tvaru – slovotvorné a tvarotvorné formanty.

2. března I. Gramatické kategorie vyššího řádu (kritéria třídění slovních druhů, slovnědruhové transpozice). II. Gramatické kategorie nižšího řádu (jmenné a slovesné). Syntetické a analytické slovní tvary.

16. března I. Základní slovní druhy jmenné (substantiva, adjektiva – utvářenost, funkce, tvarosloví). II. Nástavbové slovní druhy jmenné (numeralia, pronomina – utvářenost, funkce, třídění, tvarosloví).

30. března I. Verba z hlediska funkčního. II. Formální soustava českých sloves.

27. dubna Neohebné slovní druhy. Autosémantické a synsémantické slovní druhy. Funkční a sémantická charakteristika adverbií, prepozicí, konjunkcí, partikulí a interjekcí. Synsémantické slovní druhy v mluveném projevu.

11. května I. Vývojové tendence v české morfologii. II. Metody lingvistického výzkumu se zaměřením na morfologické jevy (možnosti ČNK).

Studijní literatura: Základní:

• ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 1996, 2000. • HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava:

Optys, 1996 (Opava: Vade mecum, 1998, Opava: Vade mecum bohemiae, 2002. • KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (Eds.). Příruční mluvnice češtiny.

Praha: LN, 1995, 1996. Doporučená:

• Mluvnice češtiny (1, 2). Praha: Academia, 1986. • KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha:

LN, 2002.

B00103 Dějiny jazykovědy


Způsob ukončení předmětu: kolokvium




přednes 12 opakovacích referátů, možnost průběžného písemného přezkoušení

Anotace:

Jádrem historizujícího pohledu na jazykovědné zkoumání je zevrubnější poučení o široce

pojatém proudu strukturální jazykovědy, jejích hlavních představitelích, především

v evropském kontextu. Druhou stěžejní sférou, které je věnována pozornost, je oblast

moderních navazujících disciplín, snad možno říci, pomocných a pomezních. Přednáška se

také bude snažit o pohled do perspektivy jazykovědných disciplín a rozvinout diskusi o jejich

potřebnosti v moderní informační společnosti.


Černý, J.: Dějiny lingvistiky. Olomouc 1996.

Hrbáček, J.: Úvod do studia českého jazyka. Praha 1994, s.124147.

Jelínek, J.Styblík,V.: Čtení o českém jazyce . Praha 1974, s. 282291.

Černý, J.: Úvod do studia jazyka. Olomouc 1998, s.6573.

Erhart, A.: Základy jazykovědy. Praha 1984, s. 1122.

Chloupek, J,: Knížka o češtině. Praha 1974, s. 279298.

Čermák, F.: Základy lingvistické metodologie. Praha 1992.

Šlosar, D.: Tisíciletá. Praha 1990.

Oliverius, Z a kol.: Úvod do jazykovědy. Praha 1879, s. 153 –213.

Palek, B.: Základy obecné jazykovědy. Praha 1989, s. 5267, s. 243263.

B00110 Seminář z novočeské mluvnice 2




Předpoklad: B00109 Seminář z novočeské mluvnice 1



aktivní účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), zvládnutí

písemného + ústního zápočtu

Anotace:

Prohloubení poznání vybraných otázek morfonologického, morfologického, slovotvorného a syntaktického plánu jazyka. Studium, užití a procvičování soustavy tvarů slov, stavby a tvoření slovních tvarů, způsobů tvoření slov, reprodukce slovotvorných postupů a utvářenosti slov, syntaktického plánu jazyka, syntaxe věty a výpovědi, pojmosloví syntaktických vztahů a způsobů jejich vyjadřování. Morfologická, morfematická,slovotvorná a syntaktická analýza slov a jejich systémové zobecnění.

Odborná literatura:

A) Základní

§ ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství 2000. § GREPL, M. – KARLÍK, P. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia 1998. § DOKULIL, M. Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha : Nakladatelství

ČSAV 1962. § DOKULIL, M. a kol. Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha:

Academia 1967. § DOKULIL, M. K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice.SaS, 43,

1982, s. 257 – 271. § KARLÍK, P., NEKULA, M., RUSÍNOVÁ, Z. (eds.) Příruční mluvnice češtiny. Praha:

Nakladatelství Lidové noviny 1997.

B) Doporučená

§ ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství 2000. § GREPL, M. – KARLÍK, P. Učte se s námi skladbě češtiny. Praha 1990. § HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys

1996. § KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. (eds.) Encyklopedický slovník češtiny.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2002. § PETR, J. (eds.) MLUVNICE češtiny1,2, 3 – Praha: Academia 1987.

§ DOKULIL, M. Obsah – Výraz – Význam. Výbor z lingvistického díla Miloše Dokulila I, II. Praha: FF UK 1997.

§ KOMÁREK, M. Příspěvky k české morfologii. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1978.

§ KRČMOVÁ, M., Příznakovost a její specifika v morfologii. In: Život s morfémy. Sborník studií na počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.

§ RUSÍNOVÁ, Z. Tvoření slov v současné češtině. Brno: MU FF 1990. § ZIKOVÁ, M. Morfologie a vnitřní struktura slova. In: Život s morfémy. Sborník studií na

počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.

Monografická k jednotlivým tématům doporučená

§ BĚLIČOVÁ H. Sémantická struktura věty a kategorie pádu. Praha 1982. § DANEŠ, F. – HLAVSA, Z. Větné vzorce v češtině. Praha 1981. § DANEŠ, F. Věta a text. Praha: Academia 1985. § HOŠNOVÁ, I. K vývoji české syntaxe Praha: UK 1994. § KARLÍK, P. Hypotéza modifikované valenční teorie. SaS 61, 2000, s. 170 – 189. § KARLÍK, P. Studie o českém souvětí. Brno: Masarykova universita. 1995. § NOVOTNÝ, J. Nástin syntaktického popisu češtinyna základě valenční teorie. Praha 1989. § PANEVOVÁ, J. Formy a funkce ve stavbě české věty. Studie a práce lingvistické 13, Praha:

Academia1980. § PANEVOVÁ, J. Valence a její univerzální a specifické projevy. In: Čeština – univerzália a

specifika 1999, s. 29 – 37. § SGALL, P. Úvod do syntaxe a sémantiky. Praha 1986. § SGALL, P. HAJIČOVÁ, E. BURÁŇOVÁ, E. Aktuální členění věty v češtině. Praha:

Academia 1980. § SVOZILOVÁ, N., PROUZOVÁ, H., JIRSOVÁ, A. Slovesa pro praxi. Valenční slovník

nejčastějších českých sloves. Praha: Academia 1997. § ŠTĚPÁN, Josef: Složité souvětí s řetězcovou závislostí, Praha: Univ. Karlova 1997. § UHLÍŘOVÁ, Ludmila: Knížka o slovosledu. Praha 1987.

B 00112 Seminář z novočeské stylistiky 2




Předpoklad: B00111 Seminář z novočeské stylistiky 1



účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), přednes 12 odborných referátů

Anotace:

Pokračování volitelného semináře ze ZS, jehož náplní je (vzhledem k rozsahu textové báze

uměleckého textu) plynulé navázání na tuto činnost v nové stylové oblasti, a to

na teoretickém i praktickém stupni zastřešující především problematiku běžně

dorozumívacího modelu, dialogických sekvencí a obrazného vyjadřování.


Kořenský.J a kol.: Komplexní analýza komunikačního procesu a textu. České Budějovice

1987.

Sgall, P.Hronek,J.: Čeština bez příkras. Praha 1992.

Kořenský, J.: Komunikace a čeština. Praha 1992.

Čermák, F.Hronek, J.Machač, J.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. In: Styl a význam

Praha 1991.

Časopisecké studie (při zadávání OR).

B00126 Strukturní naratologie




Předpoklad: B00022 Stylistika 1



účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů); průběžné písemné zkoušení a

zadávání opakovacích referátů dle potřeby

Anotace:

Náplní semináře je analýza narativních struktur (modelů) v rámci geneze vyprávění

(vypravování). Narativní výpovědní akty jsou zkoumány s použitím standardních postupů

textové analýzy s maximálním důrazem na cílový rozvoj obecných řečových dovedností

studentů s přihlédnutím na využití čtenářských asociací z oblasti umělecké a odborné.

Předpokládá se rovněž kreativní zapojení při spontánních či dramatizovaných výstupech či

opakovacích odborných referátech. Pouze sekundární funkci mají zde soubory získaných

teoretických znalostí či dovedností.


Doležel, L.: Narativní způsoby v české literatuře. Praha 1993.

Doležel, L.: O stylu moderní české prózy. Praha 1960.

Hirschová, M.: Česká verba dicendi v performativním užití. (Příspěvek ke zkoumání

komunikativních funkcí výpovědi.) Olomouc 1988.

Hoffmannová, J.: Poměr textové lingvistiky (teorie textu) ke pragmatice a stylistice. In:

Štylistické otázky textu.Prešov 1984.

Propp,V.J.: Morfológia rozprávky.Bratislava 1971.

Stanzel, F.: Teorie vyprávění. Praha 1988.

Šklovskij,V.: Teorie prózy. Praha 1933.

B00146 Další slovanský jazyk (pro pokročilé)

Ruský jazyk




Předpoklad: zvládnutí základního stupně jazykové výuky ruského jazyka



aktivní účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), úspěšné zvládnutí

písemného + ústního zápočtu

Anotace:

Seminář je orientován na praktické dílčí zvládnutí současného ruského jazyka v jeho mluvené

i psané podobě a na ruskočeský konfrontační přístup, projevující se ve výběru a způsobu

nácviku probíraných jevů. Interferující jevy jsou uváděny formou jejich porovnání v obou

jazycích. Struktura cvičení sleduje komponent lexikální, mluvnický a situační, uplatňovány

budou základní dovednosti – poslech, mluva, čtení, psaní, předpokládá se práce s příručním

slovníkem.


BARNET, V. a kol. Ruština pro pokročilé. Praha: LEDA, 2003. CSIROKOVÁ, M; VYSLOUŽILOVÁ, E. Ruština v praxi. Praha: LEDA, 2002. BALCAR, M. Ruská gramatika v kostce. Praha: LEDA, 2002. BRČÁKOVÁ, D. a kol. Ruská konverzace. Praha: LEDA, 2002.

ŽOFKOVÁ, H. a kol.Českoruská konverzace. Praha: LEDA, 2002 VENCOVSKÁ, M a kol. Ruskočeský slovník. Voznice: LEDA, 2002.

B00143 Základy lexikologie


Způsob ukončení předmětu: zkouška


Předpoklad: B00243 Lexikologický semináč

Vyučující: Mgr. Martin Tichý


Podmínky ke zkoušce: udělený zápočet z B00243; zkouška má část písemnou a část ústní,

zkouší se podle níže uvedených okruhů.

Anotace:

V přednáškách se probírají základní poznatky lexikologických disciplín. Předmět lexikologie, postavení lexikologie v systému věd, pomocné a přechodné disciplíny. Základní pojmy – slovo, lexém. Problematika významu a smyslu lexikální jednotky. Slovní zásoba – její členění, vrstvy ve slovní zásobě; systém v lexikální zásobě; změny ve slovní zásobě. Terminologie. Historický přístup k slovní zásobě, etymologie. Vztahy lexikálních jednotek – vztahy paradigmatické a syntagmatické. Vlastní jména, základy onomastiky. Víceslovné lexikální jednotky – víceslovná pojmenování, frazeologie a idiomatika. Lexikografie, zásady sestavování slovníků, druhy slovníků. Vývoj českého slovníkářství a bádání o slovní zásobě.



ČEJKA, M.: Česká lexikologie a lexikografie. Masarykova univerzita, Brno 1992.

FILIPEC, J. – ČERMÁK, F.: Česká lexikologie. Academia, Praha 1986.

HAUSER, P.: Nauka o slovní zásobě. SPN, Praha 1986, 2. vyd.

HLADKÁ, Z.: Lexikologie. In: Příruční mluvnice češtiny. NLN, Praha 1995.


ČERMÁK, F. BLATNÁ, R., et al.: Manuál lexikografie. H&H, Jinočany 1995.

ERHART, A. – VEČERKA, R.: Úvod do etymologie. SPN, Praha 1981.

KNAPPOVÁ, M.: Jak se bude jmenovat. Academia, Praha 1978.

KNAPPOVÁ, M.: Příjmení v současné češtině. AZ KORT, Liberec 1992.

KOPEČNÝ, F.: Průvodce našimi jmény. Academia, Praha 1991. 2. vyd.

LUTERRER, I. – MAJTÁN, M. – ŠRÁMEK, R.: Zeměpisná jména v Československu. MF,

Praha 1982.

MOLDANOVÁ, D.: Naše příjmení. MF, Praha 1983.

ŠMILAUER, V.: Úvod do toponomastiky. SPN, Praha 1966. 2. vyd.

ŠRÁMEK, R.: Úvod do obecné onomastiky. Masarykova univerzita, Brno 1999.

B00243 Lexikologický seminář




Předpoklad:

Vyučující: PhDr. Vladimír Pfeffer, Mgr. Martin Tichý


Udělení zápočtu je podmíněno aktivní účastí na práci v seminářích (min. 80 %), plněním

průběžně zadávaných domácích úkolů a úspěšným napsáním zápočtové písemky.

Anotace:

Navazuje na přednášku z lexikologie. Na praktických příkladech a formou samostatné práce si

studenti osvojí povahu významové struktury apelativ a sémantického vývoje, postupy procesu

tvorby proprií od apelativ i apelativizace proprií a zásady lexikografických přístupů minulosti

a současnosti.



Uvedena v sylabu Základů lexikologie.


Kromě lit. uvedené v sylabu přednášky různé jazykové slovníky, např.

Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 1985. ČERMÁK, Fr. – KŘEN, M. et al.: Frekvenční slovník češtiny. Praha: NLN 2004. HUBÁČEK, Jaroslav: Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil 1988.

MARTINCOVÁ, Olga a kolektiv: Nová slova v češtině: Slovník neologismů. Praha:

Academia 1998. + druhý díl 2004

OUŘEDNÍK, Patrik: Aniž jest co nového pod sluncem. Praha: Mladá fronta 1994.

OUŘEDNÍK, Patrik: Šmírbuch jazyka českého. Praha: Ivo Železný 1992. PALA, Karel VŠIANSKÝ, Jan: Slovník českých synonym. Praha: Lidové noviny 1994.

REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Praha: Leda 2001.

RETROGRÁDNÍ slovník současné češtiny. Praha: Academia 1986. SLOVNÍK spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 1994.

ZAORÁLEK, Jaroslav: Lidová rčení. 4. vyd. Praha: Academia 2000.

B00009 Staroslověnština a slavistika 1 - slu.cz file6. Uvedení do praslovanského hláskosloví....

Documents

Transcript of B00009 Staroslověnština a slavistika 1 - slu.cz file6. Uvedení do praslovanského hláskosloví....