A ablaut = již praindoevropské specifické střídání vokálu v kořeni slova (vedu, vodím)

- jedná se o druh alternace - střídání samohlásek e a o v rámci jednoho morfému - vývojově nejstarší střídání

o nesu, nosím – leipo, elipon abreviace = zkracování slov abreviatura = zkratka abstraktum = abstraktní podstatné jméno (vůle, skromnost, smutek…)

- vlastnosti (lenost, krása) - děje (běh, plavání) - stavu (bdění, spánek) - propozice (podmínka, okolnost)

adice = připojování větných členů adjektivum = přídavné jméno adjektivizace = zpřídavnění (trestat � trestaný) adnominální = rozvíjející jméno (co třeba přívlastek?), takový, který rozvíjí jméno adverbální = rozvíjející sloveso, takový, který rozvíjí sloveso adverbiale = příslovečné určení adverbializace = přechod k příslovcím (pěkný � pěkně) adverbium = příslovce adverzativní = odporovací (třeba „těžká, ale úspěšná práce“)

- srovnej s latinský adversum, i n. ! afázie = nervové poruchy řečové schopnosti1 afix = předpona a přípona afrikáta = polosykavka (c, č) agens = činitel děje

- obvykle vyjádřen podmětem - ve větě s trpným rodem je podmět něco jiného než agens… (agens tam ani být

nemusí!) o Dům byl postaven (chybí agens) X Dům byl postaven firmou (agens!) o Jakub (agens) poslal knihu (patiens) Tondovi (adresát)

- viz deagentizace aglutinační jazyk = jazyk hromadící koncovky, „přilepující“ (tur., maď.)

- i čj. má pár rysů aglutinačního jazyka (např. prefix nej-) agramatický = negramatický akcent = přízvuk akční sloveso = činnostní sloveso (opak: stavové) akronym = iniciálové zkratkové slovo (AMU, ÚRO…)

- lze to přečíst jako jedno slovo aktant = účastník slovesného děje (agens, patiens, adresát…) aktivum = činný rod aktuální členění výpovědi = členění na východisko a jádro výpovědi

- pořádek slov je v základě dán kontextovým členěním věty - dělení na téma a réma

akut = ražená stoupavá intonace ve slovanštině (opakem je cirkumflex – tažená klesavá)

1částečná n. úplná ztráta již nabyté schopnosti řeči, způsobená orgánovými změnami v mozku na dominatní

hemisféře, spojená často s narušením abstraktního myšlení;

akuzativ = 4. pád alofon = varianta fonému alolex = varianta slova alomorf = varianta morfému alternace = obměny hlásek, resp. střídání hlásek (ruka – ruce – ruční) alveodentála = zubodásňová souhláska (t, d, n, c) alveolára = dásňová souhláska (d, t, n, [dz], c, z, s, l, r, ř, [dž], č, š, ž). Spolu se amerikanismus = jazykový jev z americké angličtiny anaforický = odkazovací (zpět do textu)

o Byl jednou jeden král a ten měl tří syny… o „ten“ jen odkazovací zájmeno – mohou odkazovat dozadu � anaforické

odkazování o srovnej s kataforickým odkazováním

anakolut = vybočení z větné konstrukce, vyšinutí z větné konstrukce - anakolut je opuštění započatého větného schématu:

o Každý, kdo má více nežli druhý, už mu narostou rohy. o Chlapi, když přišli na kluziště, byla jim zima

- v mluveném projevu běžné, ve veřejném projevu se jedná o syntaktickou chybu - náhle jsou ve větě 2 podměty

analogie = tvarové vyrovnávání (peku � peču) anglicismus = jazykový jev ovlivněný angličtinou nebo přejatý z angličtiny antepozice = postavení před (je v ní většina shodných přívlastků) antepretéritum = čas předminulý (já byl nesl) antikadence = vzestup intonační linie (na konci otázek zjišťovacích) antonymum = slovo s opačným významem (mladý – starý) antroponomastika = nauka o vlastních jménech lidských antroponyma = osobní jména aorist = jednoduchý (jednoslovný) tvar pro minulý čas; zanikl během 15. století apelativum = obecné podstatné jméno ( x propria – vlastní substantiva)

- druhová (krejčí, liška, vesnice, okno) - hromadná – singulárem skupinu jedinců (dav, lid, dobytek) - látková – singulárem věci, jejichž části jsou shodné s celkem (písek, železo, voda) - pomnožná – plurálem jedna věc (dveře)

apelovost = výzvovost (apel = výzva) apikální = tvořený špičkou jazyka apostrof = značí vypuštění hlásky, odsuvník (např. řek’) apozice = přístavek (Škarda, vynikající botanik) apoziopeze = odmlčení, přerušení věty – neukončená výpověď

- Ale vždyť přece…, koktal stařec argot = řeč izolovaných sociálních vrstev, řeč zlodějů, tuláků, falešných hráčů

- cílem argotu je utajit nějakou informaci (peníze > prachy; pistole > stříkačka) - popsáním přestává být argot argotem…

archaismus = zastaralý jazykový prostředek - srovnej s historismus

artikulace = článkování, tvoření hlásek asibiláta = afrikáta (např. c, č) = ergo polosykavka asimilace = spodoba (spodoba znělosti, spodoba artikulace)

- regresivní – důležitá je druhá hláska, která ovlivňuje první /nazhledanou/ - progresivní – důležitá je první hláska, která ovlivňuje druhou /naschledanou/

aspekt = slovesný vid

aspektologie = nauka o slovesném vidu aspirace = přídech (k � kh) asyndeton = bezespoječné spojení větných členů nebo vět (např. Jít, nejít?)

- srovnej s polysyndeton atematické sloveso = sloveso bez kmenotvorné přípony

- být, jíst, vědět (dřív jich bylo 5 – patřilo tam ještě mít a dát) - pozor, nerovná se nepravidelné sloveso! (přestože ESČ říká něco jiného)

atemporální = mimočasový - ten děj nechceme zařadí na časovou osu - například Člověk dýchá plícemi – užívá se gnómického prézentu

atrakce = větná spodoba o vezmi kde vezmi; je širší než delší (namísto správného dlouhý)

atribut = p řívlastek augmentativum = zveličené slovo významu zveličelého (např. dubisko, velikánský)

- zhrubělé slovo (psisko) - op. deminutivum (psíček)

autosématický = mající vlastní význam, plnovýznamový

B báze = základ (např. pro odvozování) bilabiála = retoretná hláska (p, b, m) bilaterální = mající dvě stránky (bilaterálnost jazykového znaku)

- spíš zde mělo být „binární“ - pokud nějaké jevy roztřídíte binárně, rozdělíte je na dvě skupiny a nic vám

nezbude (např. číslo – buď sg. nebo pl.) - někdy mají <tendenci?> mluvnice i to dělení dále rozlišovat... - binární je i to, když 7x za sebou rozdělujeme něco vždy na dvě skupiny

bilingvismus = dvojjazyčnost binarismus = členění na dvě složky bohemika = … bohemistika = nauka o českém jazyku a literatuře

C cirkumflex = tažená klesavá intonace ve slovanštině

- srovnej s akutem (ražená stoupavá intonace) - z akutu se vyvinula délka, z cirkumflexu krátkost (alespoň doufám)

D dativ = 3. pád deadjektivní = z adjektiva utvořený deagentizace = odsunutí činitele děje z pozice subjektu (podmětu)

- děje se tak participiálním pasívem (trpným rodem) či reflexivní slovesnou formou - Filosofové kladou odnepaměti tuto otázku � Tato otázka je kladena odnepaměti - viz heslo agens

deiktický význam = (po)ukazovací deklinace = skloňování dekódování = změnu jevu jazykového v jev vědomý

dekompozice = odsunutí jednoho k komponentů (automobil � auto) - ESČ: ve slovotvorbě způsob tvoření odsunutím jednoho členu složeniny, nejčastěji

koncového o kinematograf � kino; fotografie � foto

deminutivum = zdrobnělé slovo (psíček) - op. augmentativum (psisko)

denotace = vztah označení denotát = označený jev denotátor = jazykový znak dentála = zubní souhl. /d, t, n/ demonstrativum = deiktické slovo, zvláště ukazovací zájmeno a ukazovací příslovce depalatalizace = ztráta měkkosti souhlásek deprefixace = odsunutí předpony

- ESČ: v češtině jev velmi řídký, považuje se za výsledek básnické licence, jsou takto tvořena slova jako:

o útes�tes, poslat � slát atd. - srovnej s dekompozice

derivace = odvozování desémantizace = ztráta významu

- to postihuje například slovo „díky“ o čím dál více lidí je schopno říci „díky dopravní nehodě“

designát = významová stránka znaku – označující - srovnej s denotát (označený jev)

designátor = materiální stránka znaku – označované (srovnej s denotátor – označující) desubstantivum = slovo odvozené ze substantiva

- srovnej s deadjektivní determinace = určováni2 deverbativum = slovo odvozené za slovesa

- srovnej s desubstantivum diachronický = vývojový (např. diachronický pohled na jazyk X synchronní pohled na jazyk) diakritické znaménko = rozlišovací znaménko (viz diakritický pravopis) dialekt = nářečí dialektismus = nářeční jev dialektologie = nauka o nářečích dialog = rozhovor diateze = (doplň)

- vztah mezi participanty sémantické struktury a syntaktickými pozicemi, které si odpovídají

- PMČ: vztah mezi participanty sémantické sturkuty a jim odpovídajícími větněčlenskými pozicemi

- sloves „darovat“ a „obdarovat“ - každé to sloveso má v přímém předmětu (4.p) jiný aktant – darovat něco nebo obdarovat někoho...

- diateze subjektová - diateze objektová - Ze Úvodu do latinské lingvistiky: ve starých pracích: diathesis ~ genus verbi; časem se ukázalo, že tvar, jestli to vypadá jako pasívum, ne nutně znamená, že to má aktivní nebo pasivní význam (např. deponentní slovesa)…

2 lingv. větně-významový vztah mezi určujícím (řídícím, rozvíjeným) a určovaným (závislým, rozvíjejícím) členem, jehož výsledkem je větná dvojice a jenž se formálně vyjadřuje kongruencí, rekcí n. adjunkcí, určování;

diftong = dvojhláska /ou/ diglosie =

- stav, který panuje na určitém území, jsou tam dva jazyky - jeden z nich je prestižní, učí se ve škole a vycházejí v něm zákony apod. A ten

druhý jazyk se používá v běžné komunikaci. - občas se mluví o diglosii i o území českém, ale protože to tak úplně není, používá

se termín „speciální česká diglosie“ - protože není pravda, že by se na celém českém jazykovém území mluvilo jedním útvarem – na většině se mluví obecnou češtinou, ale ne na celém

- nelze ale říci, že nějaká diglosie panuje v nějakém městě! disimilace hlásek = rozrůznění

- srovnej s asimilace disjunktivní = vylučovací (dis + iungo, ere, iunxi, iunctus) diskrétnost = (doplň)

- není to diskrétní tam, kde je nějaký kus jednotek, který patří do dvou množin současně…

- diskrétní je to, co je nespojité distinktivní = rozlišovací /rys/ distributivní = podílný

- viz význam předpony „po“ : pozavírat dveře � pozavírat nemůžeme jedny dveře - předmět musí být rozčleněný – často je v pl. - Ovšem může též být sg:

o viz „podarovat celou rodinu“ - ten děj se musí odehrát několikrát, aby vůbec proběhl - jsou i distributivní slovesa, která nemají předmět: „pochcípat“

divergence = vývoj, při němž vznikají jazykové rozdíly - například vývoj slovanských jazyků v praslovanštině

dominance = převládání? duál = dvojné číslo dubleta - dvojtvar, varianta /přezka – přazka, polévka – polívka/ durativum = trvací sloveso (info: vid dokonavý – zavřený děj; nedokonavý vid - děj v průběhu anebo násobený)

- všechna durativa jsou nedokonavá, ale ne každé nedokonavé sloveso je durativum

- např. nese, bodá dynamický přízvuk = silový dysfemismus = hanlivé slovo (pochcípat X odejít na odpočinek (eufemismus))

- srovnej s eufemismus

E elativ = nesrovnávací komparativ /starší člověk/

- srovnej s latinou: pulchria puella elipsa = výpustka – jev syntaktický (vynecháme alespoň jedno slov - i víc)

- mít na [něco] (vypadlo: mít na to peníze) - mnohdy je náležitá (není to vždy chyba)

elize = vypouštění - proces, který může zasahovat na rovině hláskoslovné - například (místo nashledanou se říká „nashedanou“)

emfatický = vzrušený

emocionální = citový enkláva = jazykový ostrůvek

- území, kde se mluví jiným jazykem než všude okolo, a všude okolo se mluví stejně - například české vesnice v Rumunsku - dříve enklávy němčiny na českém území (např. Brno nebo Jihlava) - srovnej s diglosie

enklitikon /pl. -a/ = příklonka - krátké slovo, nejčastěji jednoslabičné, které nemá ve větě přízvuk – přiklání se ke

slovu předcházejícímu - nejčastěji zájmena (se, mu...) - příklonka je i bych - nemohou stát na začátku (nemůžete začít větu „Mu“) - op. proklitikon

epenteze = vkládáni - např. vkládání hlásky do skupiny hlásek kvůli usnadnění výslovnosti (osm �

/osum/) - srovnej s hiát

epiteton = básnický přívlastek - epiteton ornans - epiteton constans

etický dativ = dativ sdílnosti - např. „to vám byla krása“ - Nelze se zeptat „komu byla krása?“ Ten dativ není

zapojen do syntaktické struktury věty. Ten dativ se používá pro zesílení kontaktu mezi mluvčím a posluchačem...

etymologie = nauka o původu slov eufemismus = nahrazeni drsnějšího výrazu mírnějším

- srovnej s dysfemismus - porovnej deminutivum a augmentativum

eufonie = libozvuk - op. kakofonie

evropeismus = mezinárodni slovo explikativní = vysvětlovací

- z lat. explico, are, avi, atum; extenze = rozsah významu

F faktitivum = účinné sloveso (s významem „činit (někoho, něco) nějakým“: krátit, sladit, modřit, sušit)

- ESČ: kauzativa slovotvorná = faktitiva - vs. inchoativní – modrat, moudřet – stávat se nějakým

familiární = používaný v důvěrném styku fázové sloveso = sloveso vyjadřující počáteční nebo koncovou fázi průběhu děje

- začít, přestat - ESČ: typ neplnovýznamových sloves, zpravidla se řadí mezi pomocná slovesa.

o začínat, přestávat o tato slovesa vyjadřují fáze děje/stavu: začátek (začít), nepřerušené trvání

(zůstat) a ukončení (přestat) o za fázová slovesa se (zpravidla) pokládají jen ve spojení s inf. skupinou:

� Začali vyorávat brambory

- fázová slovesa dělíme na ingresivní (počínací) a finitivní (končící), k nim přiřazujeme ještě slovesa terminativní (omezovací)

femininum = ženský rod figury = stylistické prostředky spočívající ve strukturních odchylkách od běžného sdělování

- opakování slov, vynechávání apod. - nemění se v nich význam slov (to je odlišuje od tropů)

filologie = věda zabývající se studiem jazyka a písemnictví finální = účelový finitivum = končící sloveso (doběhnout) (op. ingresívní sloveso = vyběhnout) finitní = určitý (tvar slovesa) – srovnej s infinitivní! flexe = ohýbání fonace = znění hlasu foném = významotvorná hláska fonetika = věda o zvukové stránce řeči (parole) – zkoumá např. artikulaci, percepci zvuků etc. foniatrie = lékařská věda o poruchách hlasu, řeči a sluchu

- podívej se na afázii fonologie = věda o zvukové stránce jazyka (langue) – základní jednotkou je foném! fonologizace = změna varianty fonému ve foném formant = slovotvorný element, 2. ve fonetice tón, který tvoří akustickou podstatu hlásky formém = morfém, který je nositelem formy slova, koncovka (učitelk-ám) fráze = spojení dvou nebo více slov vstupující jako bezprostřední složka do struktury větné frazeologie = nauka o ustálených slovních spojeních; soubor těchto spojení frazeologismus = ustálené slovní spojení frázová gramatika = gramatika bezprostředních složek (druh generativní gramatiky) frázování = členění věty na větné úseky pomocí pauz a melodie frekvenční slovník = slovník uvádějící frekvenci (četnost) slov frekventativum = opakovací sloveso (bývávat)

- srovnej s opětovacími slovesy (iterativa ) frikativa = třená souhláska, spiranta (s, š) fundující slovo = základové slovo fundace = vztah k fundujícímu slovu futurum = budoucí čas

G galicismus = jazykový jev ovlivněný francouzštinou nebo přejatý z francouzštiny gemináta = zdvojená hláska

- ESČ: při asimilaci mohou vzniknout souhlásky zdvojené – gemináty o [bezzuba:], [rossa:zet]

generativní gramatika = systém pravidel, pomocí nichž lze utvořit všechny gramaticky správné věty

genitiv = 2. pád genus = rod genus verbi = slovesný rod geografické nářečí = místní (lidové) nářečí germanismus = jazykový jev ovlivněný němčinou nebo přejatý z němčiny glosa = (jinojazyčný) přípisek glutinace = stupeň spjatosti vět v textu gnómický prézens = mající význam časově neomezený (atemporální) (v příslovcích apod.) gradační = stupňovací

grafém = písmeno grafémika = nauka o grafickém systému jazyka grafika = způsob zachycení hlásek písmem gramatika = mluvnice grécismus = jazykové prvek pocházející z řečtiny guturála = hrdelná souhláska (zadopatrová + hrtanová)

H haplologie = vynechání jedné ze dvou po sobě následujících skupin hlásek

- mineralo+logie � mineralogie - tenis + ista � tenista! - odsouvá se jedna ze dvou stejných slabik

heterosylabický = různoslabičný hiát = „průzev“ (setkání dvou samohlásek)

- sluchově vnímatelný přechod mezi dvěma heterosylabickými vokály - vyoral, doobýval

hieroglyf = značka staroegyptského obrázkového písma historický prézens = přítomný čas vyjadřující minulý děj historismus = slovo označující zaniklou skutečnost (sudlice)

- srovnej s archaismus homonymum = souzvučné (stejně znějící) slovo hybridní slovo = tvořené z různojazyčných prvků (elektroléčba) hydronymum = vodní jméno (v onomastice)

- názvy vod, řek apod. hyperbola = nadsázka (ach běda, přeběda) hyperkorektní tvar = chybný útvar vzniklý z přepjatého úsilí o spisovnost

- např. béřu, dvěmi (místo správného beru, béřeš; dvěma) hyperonymum = slovo nadřazené (např. obilí ve vztahu k žito, oves…) hypersyntax = nadvětná syntax (textová) – jak jsou na sebe navázány výpovědi v textu hypokoristikon = domácké slovo (Maruška) ☺ ☺

- hypokoristikon, to je ale domácké slovíčko… hyponymum = slovo podřazené (např. žito ve vztahu k obilí) - srovnej s hyperonymum a s kohyponymum hypotaktický = podřadný hypotaxe = podřadnost, závislost hypotetický = podmínkový

CH chrématonyma = jména lidských výrobků, uměleckých děl, institucí

I ideogram = grafický znak pro celý pojem (může se to ale vyjádřit různými slovy)

- lebka se zkříženými hnáty = „smrtelné nebezpečí!“ � idiolekt = jazyk jednotlivce

- výsek jazykového systému, který je vlastní jednomu člověku - jazykový kód vlastní určité jedné osobě

idiom = ustálené spojení slov, které se nedá dobře přeložit do jiného jazyka ikon = znak, který je podobný denotátu (na základě podobnosti) imperativ = rozkazovací způsob imperfektivum = nedokonavé sloveso imperfektum = jednoduchý minulý čas pro označení trvacího děje impersonální = neosobní (sloveso, např. prší, dští :-)) indefinitum = neurčité zájmeno index = znak, jehož vztah k denotátu je založen na ukazování

- kouř ukazuje na oheň - srovnej s ikon

indikativ = oznamovací způsob infinitiv = neur čitek (neurčitý způsob) infinitivní = neurčitý (tvar slovesa) infix = vkladný morfém (kore-j-ský)

- srovnej s afix! ingresívum = počínací sloveso (vyběhnout) – srovnej s finitivum !

- ingredior, ingredi, ingresus sum = začít něco, vejít inchoativum = počínavé sloveso (stárnout)

- stávat se nějakým (mládnout) - inchoo, inchoare, inchoavi, inchoatus = stávat se nějakým - srovnej s faktitivum

iniciálová zkratka = např. JZD - srovnej s akronym

instrumentál = 7. pád intence = směřování slovesného děje od činitele k zásahu

- schopnost slovesa zakládat vztahy s jinými členy významového pole - ESČ: univerzální trojice agens-děj-zásah a způsob její realizace u jednotlivých

sloves interdialekt = nadnářeční útvar, obecné nářečí interjekce = citoslovce internacionalismus = mezinárodní jazykový jev interogativum = z lat. interrogare! � tázací zájmeno!

- srovnej s demonstrativum interpolace = doplnění textu interpretace = výklad textu interpunkce = kladení členících znamének intonace = modulace, zvl. výšková intranzitivum = nepřechodné sloveso X tranzitivum = přechodné sloveso

� tranzitivum je každé sloveso, které má předmět ve 4. p. bez předložky

introflexivní jazyk – s vnitřní flexí (např. arabština) invariant = základní podoba jednotky spojující všechny její varianty inverze = převrácený slovosled (např. neshodný přívlastek před podstatným jménem) ireálný = (děj) který se neuskutečnil iterativum = opětovací sloveso (běhat) X frekventativum (běhávat) izoglosa = čára ohraničující výskyt určitého jazykového jevy na jazykové mapě

- viz jazykový atlas izolační jazyk = typologické označení jazyka charakterizovaného neměnností slov

- například angličtina izomorfismus = podobnost jazykových struktur

J jery = redukované samohlásky v slovanštině

- viz Havlíkovo jerové pravidlo juxtapozice = kladení vedle sebe (juxtapozice vět)

- aniž by se spojily spojkou

K kadence = intonační spád řeči

- srovnej s antikadence kakofonie = nelibozvuk, disonance

- srovnej s eufonie kalk = přímé slovotvorné napodobení cizího slova

- geografie = zeměpis, benedicere = dobrořečit kataforický = odkazující dopředu v textu – opak k anaforický!!!

- Ten, kterého jsem včera potkal kategorie gramatická = gramatický význam kauzální = příčinný, důvodový kauzativum = účinné sloveso (posadit k sedět; napojit k pít, pověsit, k viset )

- způsobit, aby někdo vykonával určitý děj klišé = otřelý slovní obrat kód = soustava pravidel pro vyjadřování informace ve sdělení kodifikace = zachycení a „uzákonění“ normy kognitivní = poznávací (funkce jazyka) kohyponymum = slovo významově souřadné (žito, pšenice, oves)

- srovnej s hyperonymum a hyponymum koiné =

- nadnářeční útva r (interdialekt), který se vlivem politických nebo kulturních podmínek obohacuje a šíří mimo původní oblast – obecná čeština se šíří na Moravu

kolektivum = hromadné podstatné jméno (mužstvo, lidstvo, ženstvo) kolokace = spojení slov – dost společné s intencí, ale není to spojení jen se slovesem

- máme slovesa „monokolokabilní“: Pozdě bycha honiti. (Bych se jenom honí) kolokabilita = spojovatelnost slov kolokvialismus = hovorové slovo kólon = větný úsek z hlediska rytmického komparace = stupňování komparatistika = srovnávací jazykověda nebo srovnávací literární teorie komparativ = druhý stupeň komparativní věta = přirovnávací kompatibilita = významová spojitelnost

- aby slova mohla vytvořit kolokaci, musí být významově kompatibilní komplement = doplnění (valenční) komplexnost děje = soubornost kompozice = skládání slov kompozitum = složenina komunikace = dorozumívání

komunikant = účastník komunikace komunikát = jazykový projev koncesivní věta = přípustková (srovnej se slovem koncese)

- (z lat. concessivus < concessio, onis f.) kondenzátor = prostředek sevřenějšího větného vyjádření (nevětného místo větného)

- inf. vazba - přechodníková vazba - rozvitý přívlastek, jehož jádrem bude slovesné adj.

kondicionál = podmiňovací způsob konektém = část zakončení slova spínající vlastní koncovku s tvarotvorným kmenem

- jarn-í-ho, děl-á-m - prostě kmenotvorný sufix

konektor = prostředek spojující věty v textu konfrontace jazyků = porovnávání kongruence = shoda (třeba adj. s řídícím subst.) kongruentní člen = shodný konjugace = časování konjunkce = spojka konkluzivní kadence = koncový pokles intonační linie konkluzivní souvětí = důsledkové (následkové) konkrétum = podst. jméno označující smysly vnímatelné věci konotace = doprovodný význam vyplývající z kontextu a situace konsekutivní věta = účinková konsonant = souhláska konsonantický = souhláskový konsonantismus = nauka o souhláskách konstriktiva = úžinová hláska kontaminace = směšování vazeb (mimo Jendu (acc.) – kromě Jendy (gen.) � mimo Jendy) kontext = významová souvislost kontrakce = stahování konvence (pravopisná) = zvyklost konvergence = vývoj k sbližování

- vývoj k unifikaci konverze = přechod jednoho slovního druhu v jiný beze změny slovotvorné struktury

- vrchní � vrchní m. koordinace = přiřazování

- koordinace – pojem významový X parataxe3 - pojem formální; - Otec a matka odešli – koordinace parataktická - Otec s matkou odešli – koordinační, z hlediska formy je to ale jiné

o koordinace hypotaktická kopula = spona kopulativní souvětí = slučovací souvětí korelace = série protikladů (např. znělostní korelace) korelativní = souvztažný

- vše ve větě, co ukazuje ke stejné mimojazykové skutečnosti korpus = souhrn zkoumaných textů kvalitativní adjektivum = takové, které pojmenovává vlastnosti

- dělíme na kvalifikační (dá se míra vlastnosti stupňovat) a deskriptivní (buď, nebo)

3 parataxe = souřadnost

kvantita = délka (samohlásek)

L labiála = retná souhláska (retoretné + retozubné) labiodentála = retozubná souhláska (v, f) langage = řeč jako schopnost člověka pomocí artikulovaných zvuků realizovat komunikaci langue = jazyk, jazykokový systém laryngála = hrtanová souhláska (h) laterála = boková souhláska (l) latinismus = jazykový prvek pocházející z latiny lexém = slovo (jako jednotka lexikálního systému) lexikální = slovníkový lexikalizace = proces změny gramatické jednotky v lexikální jednotku

- lexikalizovaly se spojky nebo a neboť (původně se jednalo o jednu spojku) - jedná se vůbec o změnu nějakého rozdílu v rozdíl lexikální

lexikografie = nauka o slovnících lexikologie = nauka o slovní zásobě lexikon = slovník likvida = plynná souhláska (l, r) limitativum = zájmeno vymezovací (tentýž apod.) lingvistika = jazykověda litera = písmeno logopedie = výchova k správné řeči lokál = 6. pád lokální = místní

M man-satz = věta s všeobecným podmětem

- např. Hlásili to v rozhlase. Jak si usteleš, tak si lehneš. maskulinum = mužský rod meliorativum = eufemismus (op. dysfemismus) melodický přízvuk = přízvuk se změnami výšky metafora = přenesení pojmenování podle vnější podobnosti metajazyk = jazyk o jazyku (třeba jazykovědná terminologie) metateze = přesmykování

- viz metateze likvid metonymie = přenesení pojmenování podle věcné souvislosti

- číst Čapka mimika = vyjadřování výrazem tváře modální = způsobový modus = slovesný způsob momentánní sloveso = sloveso okamžité (sednou si)

- všechna dokonavá, ne každé momentánní je ale dokonavé - pípnout

monoftong = jednoduchá samohláska monoftongizace = změna dvojhlásky v jednoduchou samohlásku monolog = samomluva (?) moravismus = český jazykový jev vyskytující se primárně na Moravě

- lexikální a tvaroslovné morf = konkrétní realizace morfému (morfém v konkrétní textové podobě) morfém = nejmenší významová část slova (ryb-k-a) morfématika (morfémika) = nauka o morfémech morfologie – ta část gramatiky, která pojednává o slovních druzích morfonologie = nauka o fonologické stavbě morfémů motio (móce) = přechylování

- tvoření pojmenování ženského rodu od pojmenování mužského rodu (resp. naopak)

- učitel � učitelka motivované pojmenování = popisné

N nazála = nosová hláska nazalizace = změna ústní samohlásky v nosovou negace = zápor negativ = genitiv záporový

- negativ předmětný (nemám peněz) - negativ podmětný (nebylo tam živáčka)

neologismus = jazyková novota neutralizace = zrušení protikladu neutrální spisovný projev = bez znaků knižnosti a hovorovosti neutrum = střední rod nocionální slovo = pojmové slovo nomen = jméno

- nomen omen ☺ nomenklatura = soubor pojmenování, názvů nějakého oboru nominace = pojmenování nominalizace = změna ve jméno nominální = jmenný nominativ = 1. pád norma = soubor zákonitostí v jazyce, jimiž se řídí řeč normativní mluvnice = zaměřená k popisu normy

- srovnej s generativní gramatikou nulový element = nevyjádřený hláskovou formou (nulová koncovka) numerale = číslovka

- cardinalia: základní - ordinalia: řadová - specialia: druhové - multiplicativa: násobné - distributiva: podílné

numerativ = genitiv po číslovce větší jak pět (včetně) - pět aut, šest aut…

numerus = číslo

O objekt = předmět

objektivní sloh = nezávislý na autorovi objektivní slovosled = s pořadím: téma – réma

- tedy východisko výpovědi – jádro výpovědi objektový genitiv = předmětový

- genitiv do kterého transformujeme acc. slovesa, změníme-li sloveso na subst. - razit tunel (acc.) � ražba tunelu (gen.)

okluziva = závěrová souhláska onomastika = nauka o vlastních jménech onomatopoický = zvukomalebný

- onomatopoická slova (třeba „chrr“, „chrápat“ apod.) onomaziologický postup = od věci k jejímu pojmenování onomaziologie = nauka o pojmenování onymum = vlastní jméno (též proprium) opozice = protiklad opozitum = antonymum optativ = slovesný způsob vyjadřující přání orála = ústní souhláska oronymie = část onomastiky zkoumající jména hor apod. ortoepie = pravidla spisovné výslovnosti ortofonie = nauka o správném tvoření hlásek ortografie = pravopis

P palatála = předopatrová souhláska (ď, ť, ň, j) palatalizace = měkčení palatum = přední (tvrdé) patro paradigma = soubor tvarů téhož slova paradigmatický vztah = vztah mezi jednotkami téhož druhu vytvářejícími dílčí systém jazyka parafráze = opis

- SSJČ: vyjádření stejného děje n. stejné myšlenky jiným způsobem: film je p-í románového děje

paralingvální = doprovázející řeč (gesta, mimika) parataktické souvětí = souřadné

- viz pojem parataxe a koordinace parataxe = souřadnost paremiologie = nauka o příslovích parenteze = vsuvka parole = řeč paronyma (sg. paronymum) = slova různého významu zvukově podobná (fyzický – fyzikální) participant = sémantická role větného členu ve vztahu k predikátovému slovesu participium = přechodník + příčestí (tedy přechodníky a l-ové, t-ové a n-ové participum) partikule = částice partitiv(ní genitiv) = částečný

- předmět je dějem zasažen pouze částečně - snad napít se vody

pasivní tvar = trpný pasivum = trpný rod patiens = ten, který je zasažen dějem patronymikon = jméno po otci (Ivan Ivanovič)

pauza = přestávka pejorativní slovo = hanlivé percepce (řeči) = příjem a vnímání řeči perfektivum = dokonavé sloveso perifráze = opis

- ESČ: jeden z tropů, spočívá v nahrazení slova slovním spojením nebo výpovědí, v nichž se připomíná vlastnost, podobnost, funkce nebo jiná skutečnost charakteristická pro pojmenovanou substanci

- modrá armáda pro železničáře - Větší poetický slovník: básnický opis; označení jevu nikoli jeho přímým

pojmenováním, nýbrž souborem představ, které jsou s ním konvenčně spjaty o šachovnice – vonného dříví plocha černobílá

perioda = složité souvětí symetricky stavěné personální zájmeno – osobní zájmeno piktogramy = obrázkové písmo

- srovnej ideogram pleonasmus = nadbytečný výraz

- Větší poetický slovník: „nabytečné“ seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů

- Jenda stará baba (baba je prostě vždy stará!) plurál = množné číslo plurale tantum = pomnožné podstatné jméno (např. kalhoty, dveře) plusquamperfektum = antepréteritum poetismus = básnické slovo polonismus = jazykový jev ovlivněný polštinou nebo přejatý z polštiny polymorfie = mnohoznačnost polysyndeton = mnohospoječné spojení

- Hrušky a mrkve a ředkvičky a banány… - op. asyndeton - srovnej juxtapozice

polysémie = mnohoznačnost posesivní – přivlastňovací postfix = slovotvorný afix připojovaný za koncovku k úplnému slovnímu tvaru

- kdo-si, koho-si, komu-si … postpozice = postavení za pozitiv = první stupeň pranostika =

- druh frazeologické jednotky blízký přísloví vyjadřující lid. zkušenost s počasím a zemědělskými pracemi (Medardova kápě čtyřicet dní kape)

predikace = přisuzování - vztah mezi podmětovou a přísudkovou částí věty

predikát = přísudek predikativ = část přísudku po sponě predikativum = příslovce stavové

- funkce jmenné části přísudku - neohýbají se - např. je třeba, bylo lze, je jasno, je hezky…

prefix = předpona prefixace = způsob tvoření slova předponou prepozice = předložka

presupozice = to, co je předpokladem smysluplnosti věty - aby mohla platit věta „President ČR se uzdravil“, musí platit:

o Prezident ČR byl nemocný. o ČR má prezidenta.

préteritum = minulý čas prézens = přítomný čas prézentní = přítomný primární = neodvozený, prvotní; též: hlavní, základní produktivní přípona = živá, užívaná i u nově tvořených slov profesionalismus = slangový výraz (z profesního slangu); odborný výraz ne plně spisovný progresivní asimilace = postupná spodoba (sh>sch) proklitikon = předklonné slovo, předklonka

- částice, spojky - srovnej s enklitikon!

pronomen = zájmeno - rozdělení zájmen:

o osobní – personalia o přivlastňovací – possessiva o ukazovací – demonstrativa o tázací – interrogativa o vztažná – relativní o neurčitá – indefinita o /limitativa/

pronominální = zájmenný propozice = obsahový základ vět, které vyjadřují věcně totéž

- neplést s prepozice! proprium = onymum protetická hláska = předsunutá (voko) publicistický styl = je to styl funkční

- informativní, získávací a přesvědčovací funkce purismus = snaha o čistotu jazyka

R racionalizace jazyka = úprava podle zásad logiky reciprocita = vzájemnost (zdravili se) redukovaná samohláska = kratší než krátká (viz jery) reduplikace = zdvojení reference = vztah jazykové jednotky (slova) k denotátu (denotát = označený jev) reflexivum = zvratné sloveso regionalismus = oblastní jev regresivní asimilace = zpětná spodoba (sh����zh)

- srovnej s progresivní asimilací (sh�sch) rekce = řízenost4 relace = vztah

- viz relační zájméno, relativní zájmeno, relativa relační přípona = vztahová, vyjadřující gramatický význam (vztah)

4 vyjádření syntaktického vztahu, kdy řídící člen větné dvojice (sloveso, adjektivum, substantivum) určuje pád závislého členu, řízenost;

relativní věta = vztažná relativum = vztažné zájmeno réma = jádro výpovědi

- viz téma rétorika = nauka o řečnictví retrográdní slovník = slovník, v němž jsou slova řazena podle zakončení rezultativnost = výsledek děje rezultativ = slovesný tvar vyjadřující výsledek děje rotacismus = vadná výslovnost r a ř rusismus = jazykový tvar ovlivněný ruštinou nebo přejatý z ruštiny

S segment = úsek textu segmentace = členění textu na úseky (věty, slova…) sekundární prepozice = nevlastní

o třeba adv. kolem (šel kolem) � kolem lesa pole lán séma = nejmenší významový prvek v jazyce sémantika = nauka o významu v jazyce sémaziologie = lexikální sémantika sémém = jeden slovní význam semioklusiva = polozávěrová souhláska sémiologie, sémiotika = nauka o znakových soustavách sibilanta = sykavá souhláska (s, z, š, ž) sigmatismus = vadná výslovnost sykavek

- srovnej rotacismus signifiant = označující (designát, denotátor?) signifié = označované (designátor, denotát) singulár = jednotné číslo singulare tantum = mající jen jednotné číslo (třeba vojsko, lidstvo) singulativum = jméno, které vyjadřuje vyčleněnou část látky (plátek, kousek, zrnko…) slang = nespisovné výrazivo používané příslušníky určitého zaměstnání nebo skupiny slavistika = nauka o slovanských jazycích slovakismus = jazykový jev ovlivněný slovenštinou nebo přejatý ze slovenštiny slovakistika = nauka o slovenském jazyku, literatuře a kultuře sociolingvistika = zkoumá vztah jazyka ke společnosti spiranta = třená souhláska styl = sloh stylistika = nauka o slohu subjekt = podmět subjektové sloveso = bezpředmětové subjektivní slovosled = s pořadím réma – téma subordinace = podřízenost (vs. dominance?) substantivizace = zpodstatňování substantivum = podstatné jméno substantivum verbale = slovesné substantivum substituční = zástupná (fce) subsystém = podsystém sufix = přípona sufixace = způsob tvoření slov pomocí slovotvorných sufixů

superlativ = třetí stupeň supinum = slovesný tvar vyjadřující cíl po slovesech pohybu (jdu spat) supletivnost = tvary jednoho slova tvořené z různých slovních kořenů (člověk – lidé) suprasegmentální prostředky = zvukové jevy, které se navrstvují na fónické jednotky

- (tónový a dynamický přízvuk) synekdocha = pojmenování celku jménem části a naopak

- když na stromech je květ - černé oči � dívka

synchronní = týkající se téže doby synonymum = souznačné slovo synsémantické slovo = neplnovýznamové (op. autosémantické)

- např. předložky, spojky, pomocná slovesa etc. syntagma = skladební dvojice syntagmatický vztah = na ose textové

- vztah mezi více jednotkami, jehož prostřednictvím se vytváří vyšší jednotka - např. libovolný vztah mezi podmětem a přísudkem

syntaktický vztah = syntagmatický vztah mezi slovy a mezi větami syntax = skladba systém = soubor jazykových jednotek a vztahů mezi nimi

- soubor prvků + vztahů paradigmatických - struktura = soubor prvků + syntagmatických vztahů

T tabuové slovo = nedovolené slovo

- (z náboženských, pověrečných nebo společenských důvodů) téma = 1. kmenotvorná přípona, 2. východisko výpovědi takt = skupina slabik mezi dvěma přízvuky tautonyma = slova stejného významu nevyskytující se v témž individuálním slovníku

- truhlář – (na Moravě jen) stolař - ves – dědina (na Moravě)

tempo řeči = stupeň řeči temporální = časový tempus = čas termín = odborný název terminativnost = ohraničenost děje terminologie = odborné názvosloví text = smysluplný sled vět timbre (témbr) = zbarvení tónu nebo hlasu tiret = spojovník toponomastika = nauka o zeměpisných jménech toponyma = zeměpisná jména toponymie = souhrn zeměpisných jmen, nauka o nich transformace =

- změna primární konstrukce téže propozice v konstrukce neprimární, v transformát (změna aktivní věty v pasivní apod.)

transgresiv = přechodník transkripce = přepis

- fonetická - fonologická - atd.

transliterace = necháváme v textu všechna písmenka, jenom jim dáváme dnešní podobu - co znak, to znak - zachovávají se všechny rozdíly mezi znaky - možnost zpětného přepisu!

transpozice – funkční přehodnocení jazykového prostředku tranzitivní sloveso – přechodné sloveso; sloveso vyžadující předmět v acc.

- srovnej s intranzitivním slovesem tropy – komplex výrazových typů založených na významových posunech

- např. metafora, metonymie,synekdocha aj. typologie – nauka o jazykových typech

U unilaterální teorie znaku – znakem jest pouze designátor

- (designátor = materiální stránka znaku – označované) univerbizace – změna víceslovného pojmenování v jednoslovné

- např. Václavské náměstí � Václavák uvulární r – čípkové r uzuálnost – obvyklost úzus – užívání jazykového prostředku

V valence – vlastnost slovesa (adjektiva, substantiva) vázat na sebe další členy

- (zvláštními členy se myslí zvláště podmět a předmět) varianta – obměna

- srovnej invariant velára – zadopatrová souhláska (k, g, ch) verbalizace – změna jiného slovního druhu v sloveso verbální atribut - doplněk verbální – slovesný verbonominální – slovesně jmenný verbum – sloveso verbum finitum – určité sloveso vibranta – kmitavá souhláska (r, ř) vokál – samohláska vokalismus – nauka o samohláskách vokalizace – změna v samohlásku (změna jeru v plnou samohlásku) vokalizace předložek – opatření předložek samohláskou (k � ke, ku) vokativ – 5. pád voluntativní (modalita) – nutnostní vulgární slovo – hrubé slovo

Z zeugma (např. zaléval a pečoval o květiny)

Ž žargon – viz slang

Shrnutí: Všechna ta onyma: antroponymum = osobní jméno hydronymum = vodní jméno hyperonymum = slovo nadřazené (obilí ku žito, oves) hyponymum = slovo podřazené chrématonyma = jména lidských výrobků, uměleckých děl, institucí kohyponymum = slovo významově souřadné onomastika = nauka o vlastních jménech onymum = vlastní jméno = proprium antonymum = opozitum oronymie = názvy hor… neboli s protezí horonymie :-) patronymikon = jméno po otci (Ivan Ivanovič) Slovní druhy: substantiva adjektiva pronomina numeralia verba adverbia prepozice (primární/sekundární) konjunkce partikule interjekce Větné členy: subjekt – podmět predikát – přísudek atribut – přívlastek verbální atribut – doplněk adverbiale – příslovečné určení apozice – přístavek /parenteze – vsuvka/ Všechny ty hlásky: afrikáta = asibiláta = polosykavka alveodentála = zubodásňová hláska (t, d, n, c) alveolára (d, n, l) apikální aspirace (kh, gh) bilabiála (b, p, m) dentála (t, d) frikativa (s, š) labiodentála laryngála laterála

likvida okluzíva palatála redukovaná samohláska rotacismus semiokluzíva sibilanta uvulární r velára vibranta …a mnohé další Co může být ve větách? anakolut = vybočení z větné konstrukce apoziopeze = odmlčení, přerušení věty, neukončená výpověď (neplést s apozice) asyndeton – polysyndeton atrakce = větná spodoba elipsa = výpustka – jev syntaktický (neplést s elize) zeugma = spřežení vazeb

- např. zalévat a pečovat o květiny Co všechno se dá říci ke znakům? denotace = vztah označení denotát = označený jev denotátor = jazykový znak designát = významová stránka znaku – označující designátor = materiální stránka znaku – označované (srovnej s denotátor – označující)