Nejen pro učitele včelařství

        

            Úkoly ČSV po VII. sjezdu.  

            Hlavní úkoly českého svazu včelařů po VII. sjezdu ČSV, které vyplývají z Programu rozvoje včelařství, který byl vypracován v souvislosti se začleňováním ČR do EU v roce 1999, přinášejí celé členské základně, ale především učitelům včelařství, včelařské škole a také funkcionářům OV a ZO další podněty v jejich práci. Chtěl bych se zde zejména jmenovat tři body těchto úkolů, tak jak byly očíslovány ve sjezdových materiálech:

        5.     Vytvářet podmínky pro zvyšování počtu včelstev u jednotlivých chovatelů.        8.     Podporovat zvýšení rentability chovu včel v České republice.                A s tím související bod 3. Zajistit účinný systém vzdělávací a osvětové činnosti

ke zvyšování odborné        kvalifikace členů ČSV i funkcionářů  organizačních složek.

        Nesmíme pak také zapomenout na některé současné trendy ve Včelařství EU z nichž jmenuji zejména prvé tři pro rok 2001, tak jak je shromáždil redaktor rakouského časopisu Bienenwelt v úvodníku čísla 1/2001:

                Snahy o sjednocení úlů a rámkových tvarů jsou silně podporovány.        Ve vzrůstajícím trendu se přičítá nízkém nástavku velká budoucnost.        Nastupují nástavky bez zářezů (falců).

            Tyto všechny úkoly a trendy  zasahují pak do oblasti dalšího úkolu a to je ovlivnění zvýšení počtu včelstev na požadovaných minimálně 715 tisíc, s čímž souvisí také zvýšení zájemců o včelařství a to zejména v řadách  mladých lidí, kde je nutno vzbudit také zájem možného vedlejšího výdělku. Všechno řečené je jakoby ušito na míru - vedle ČSV - i  pro nově vzniklou Pracovní společnost nástavkových včelařů - CZ. Ta si po vzoru svých evropských kolegyň  obdobné úkoly dala za cíl své činnosti.

            Již delší dobu je nám jasné, že rozvoj oboru navyšováním výkupní ceny medu nebude možný. Proto je nutno jít druhou cestou -  zjednodušením výrobních technologií při zvýšení získaného množství medu a  snížením nákladů na výrobní prostředky. Jinými slovy úsporou času a investic. To je reálné a ve světě běžné. Právě v této oblasti leží velký úkol před všemi našimi osvětovými pracovníky, včelařskou školou a zejména učiteli včelařství. Znamená to především vyučovat a přednášet také  technologie vedení většího počtu včelstev a ve včelařské škole učinit k tomu předpoklady - vybavit včelnici školy provozními prostředky, zejména úly, pro praktické vyučování včelařství s větším počtem včelstev. Naše jediná včelařská škola v Nasavrkách má  k takovému dovybavení předpoklady, protože si tyto prostředky může vyrobit sama  ve vlastním truhlářském provozu, čímž získá další předpoklad a to je znalosti potřebné k vedení Kurzů stavby úlů

pro řadové včelaře (tak jako tomu je již několik roků v sousedním Rakousku a Německu). Také v ostatních státech střední Evropy -  jak se zdá - již nastal konec "vynalézán"í úlů. To jistě  povede k úplnému sjednocení úlových soustav,  protože úspěšnost včelího hospodářství vede přes zlepšení a zjednodušení technologií.

            Včelařská technologie musí být podložena nejnovějšími včelařskými výzkumy, které mají rovněž značný vliv na vysvětlování  jednoduchosti  chovu  včel. Je nutno včelaře naučit zazimovávat jenom silná včelstva a jak je tvořit s ohledem na dynamiku jejich populace a jak včelstva případně posilovat. Již tato znalost značně zjednoduší chov včel. Základy výuky moderních technologií je nutno u nás již konečně  vytvořit. Chtěl bych se o to v této sérii několika článcích o to pokusit.

 

            Vliv dynamiky populace na včelařovu strategii

            Gen, který by ovlivňoval výnosy medu neexistuje. Jsou jen včelstva v různých stupních rozvoje v určitých snůškách. Proto badatelé ve včelařství vždy hledali poměr plodu k množství včel, který ovlivňuje snůšku. Ten však může ovlivňovat včelař technologií chovu. Je to také tajemství rojů a přeletáků ve snůšce. Čím více může včelstvo ve snůšce uvolnit létavek ke sběru, tím může být větší výnos.

             Dnes již víme, že naše kraňka při jednomatečném provozu nedosahuje optimální síly včelstev pro snůšku (tj. podle Farrara 60 tisíc včel). Přesto Farrarův diagram, který jsem názorněji upravil, metodicky objasňuje, proč je nutno chovat silná včelstva. Když to nejde s jednou matkou bude nutné použít matky dvě.

              Žluté části spodního grafu přesvědčivě ukazují při jaké síle a kolik  může včelstvo uvolnit létavek pro snůšku. Poslední konstatování skutečné

(téměř poloviční) síly kraňských včelstev jsou ale alarmující (Liebig -dbj. 2/2001, s. 4 - 6). Naše snaha musí vést k zamyšlení nad tímto grafem, abychom pochopili nutnost chovu silných včelstev a pro jarní snůšku pak nutnost přezimování snůškových včelstev.             

            Další obrázek jsem vytvořil, jako školní pomůcku, podle skutečných Bretschkových populačních křivek. Tento školní diagram vyjadřuje, v teoretické úpravě,

dynamiku populace včelstva a jeho 4 fáze rozvoje (2 vývojové a 2 sestupné), které značně mohou přispět k pochopení správnosti včelařských technologií. Tento diagram jasně vyjadřuje, kdy je možno do včelstva zasahovat a kdy nechat včelstvo v klidu. Kdy včelstvo narůstá do svého maxima a kdy nenávratně končí s vytvářením své velikosti . Ve velikosti vývojového maxima musíme vidět také velikost včelstva k přezimování. Je to přibližně polovina maxima. Po letním slunovratu již žádná včelařova námaha včelstvo nezesílí, protože včelstvo již přechází do plodovacího režimu zimních včel. Zbývají ještě jenom dvě možnosti jak včelstva posílit do zimy. Spojování neb připojování oddělků. To jsou jakési "včelí konzervy", vyrobené ke konci jarní snůšky, včetně výchovy mladé matky. Takto provedeme nejen posílení včelstva, ale také jej případně zmladíme matkou 0-stáří.

      

            Samotná velikost včelstva je závislá na genetických vlastnostech matky a na tom, jak se k němu zachováme v měsících druhé rozvojové fáze. Předpokládá to dostatek zásob a jejích příliv  i ve snůškové mezeře, protože jinak kraňka omezí plodování, což ovlivní také velikost maxima a také dostatek prostoru pro plod a pro med.

            Takto se chovají produkční, stará včelstva. Mladá včelstva -  oddělky a smetence -  mají vývojové maximu posunuto (mnohdy až do podzimu) podle vytvořené velikosti . Naopak velmi silná (případně posílená) včelstva mají vývojové maximum posunuto

směrem ke květnu, což nám pak komplikuje využívání letní snůšky. Dále to znamená především zamezit vyrojení o čemž, vzhledem k nástavkovému úlu, budeme mluveno v následných kapitolách.

                   

            V předešlé kapitole jsme skončili komplikacemi při využívání 2 snůšek (jarní a letní), vzhledem k charakterické dynamice populace naší kraňky. To si vysvětlíme na dalším diagramu podle Bretschka. Protože optimální sběrací motivace (pud)  začíná u kraňky asi 4 týdny před vrcholem maxima a od dosažení maxima klesá, spolu se snížením plodování, je nutno takto rozvinutá včelstva přivést do snůšky, což je náročné právě u časné snůšky. Včelstvo v době květu třešní, t. j. na počátku druhé rozvojové fáze, teprve přibližně vyrovnává svoji zazimovanou sílu. To je ale většinou také začátek časné snůšky. Proto přivést do časné jarní snůšky optimální včelstva je možné jenom jejich zazimováním nebo opět jarním spojováním. Stačí si od počátku předpokládané časné snůšky odečíst 40 dní, což je nutný čas vývoje létavky, abychom věděli, kdy musí být tyto mladé včely nakladeny, aby tuto snůšku stačily ještě stihnout.  Druhý problém nastává, když po snůškové přestávce nastoupí letní snůška. Včelstva pro tuto snůšku nesmí být již v sestupné fázi, ale ještě v rozvojové, tzn. že musí ještě dostatečně plodovat. Toho dosáhneme buď výměnou matky po jarní snůšce nebo odčerpáním plodu a včel k tvorbě oddělků.  

            Za snůškové včelstvo považujeme včelstvo, které má poměr zavíčkovaného plodu k vlastnímu včelstvu asi 1:1, t. j. včelstvo o síle asi 40.000 včel (viz. Farrarův upravený

graf). To je na diagramu označeno žlutě. Zobrazený diagram také jasně ukazuje skutečnost, kdy včelstvo vyrovnává svoji zazimovanou sílu a jak které včelstvo může zasáhnout do časné, jarní snůšky, která v teplejších oblastech začíná dokonce již v dubnu. Tuto časnou snůšku využívají převážně přezimované létavky a mladé včely tyto létavky pouze uvolňují od péče o plod.

           

            Kvalita zimních včel v druhé polovině dubna, což je důležité pro využívání časné jarní snůšky, závisí také na situaci plodování v lednu a únoru a jak vidíme z tabulky a je rovněž odvislá od přezimované síly včelstva. Další neméně důležitá znalost včelaře je rozdělení letních a zimních včel během včelího roku.

Vztah mezi silou včelstva při vyzimování a časem prvé vývojové fáze(Jos.Bretschko: Naturgemässe Bienenzucht, s. 46)

č. síla

vyzimování

20.000

  dne:

mladé

včely

zimní

včely

 1    12.500 0 4.05. 17.000  3.000

 2    18.000 02. 05. 17.000  3.000

 3    20.000 17. 04. 12.000  4.500

 4    16.000 24. 04. 16.700  2.300

 5    10.000 16. 05. 15.000  3.000

 6    18.000 01. 05. 16.000  3.500

II.    25.000 14.04. 16.000  9.000

IV.    25.000 14. 04. 16.000  9.000

1 - 6 = 20 - 25% zimních včelII. - IV. = 40% zimních včel

 

 Tento obrázek byl nakreslen ve volné úpravě podle Včelařského ústavu ve švýcarském Liebefeldu. Na sílu letního i zimního včelstva má vliv také životnost včel. Ta je ovlivněna opět geneticky, ale také výživou a silou včelstva v době plodování a výchovy včel. Ve včelstvu nesmí chybět nic nutného, o to se stará včelař, v prvé řadě o velké plodové hnízdo a dostatek místa pro uložení zásob. Nad plodem se nachází zóna otevřené, nezavíčkované potravy a teprve nad ní bude zavíčkován zralý med. Dále si ukážeme jaký vliv má čas plodování na přežití zimních včel právě do časné jarní snůšky.

            Délka života včel ve včelstvu je velmi rozdílná. Zatímco matka žije zpravidla 3 až 5 roků, letní včela dělnice naproti tomu jen 3 až 5 týdnů. Ale i tato délka života letních včel se pohybuje v určitém rozmezí. Je to dáno předně opět genetickým vlivem matky a jednak výživou letních včel, t. j. zejména dostatkem pylu. Nemají-li letní včely možnost konzumovat také pyl, délka jejich života je velmi zkrácena. A tak když se podíváme zpětně do Zákona minima, pyl je jedním z podstatných faktorů rozvoje včelstva. Délka života letních včel bude tedy také záležet na snůškové krajině. Zatímco včelařští badatelé, kupř. Bretschko, Wille a Fluri zjišťovali průměrnou životnost letních včel 3 až 6 týdnů,

tak posledně zveřejněná životnost letních včel naší kraňka z Hohenheimu je jen 2 až 3 týdny (Liebig98). Krátká životnost letních včel má ve včelstvu velký ozdravovací význam, ale životnost včel má také vliv na růst včelstva a jeho maximum.

 

Zimní včely naopak žijí až 6 měsíců a byly pozorovány včely až 9 měsíců staré.

            Několikaleté pozorování vylíhnutých a  označených včel ve švýcarském Liebefeldu, dnes pod vedením Dr. Fluriho, jednoznačně zjistilo, že zimní včely jsou vychovávány v průběhu dlouhé letní, podletní a podzimní periody. Včely líhnoucí se ve stejném čase a na stejném plástu mohou být jak letní tak i zimní. V některých včelstvech se líhnou zimní včely již v červenci v jiných teprve v září. Přeměna včelstva nastává velmi pozvolně. Z diagramu vidíme, že čím později v podletí a na podzim vylíhnuté dělnice, tím méně mají možnost pečovat o plod a o to mají delší životnost. Souvislost mezi krátkou životností a intenzivní péčí o plod se jeví jako správná. Vyrábět však zimní včely podzimním podněcováním skončily s nezdarem. S velkými náklady, při spotřebě glycidových a pylových zásob byly vyrobeny krátkověké včely, které se nedožily ani zimy. Rovněž pokusy prováděné v Americe, vychovat plnohodnotné zimní včely ze srpnových včel, přerušením plodování, byly neúspěšné.

            V zimním hroznu máme, dle Fluriho, tři skupiny včel, což je vidět také na diagramu. Krátkověké podzimní včely žijící asi do poloviny listopadu, středněvěké podzimní včely žijící asi do začátku dubna a dlouhověké zimní včely, které ojediněle mohou žít až do konce června. Prvé dvě skupiny můžeme nazvat přechodovými formami.

A jak již jsme si v Bretschkovy tabulce ukázali, přežití většího množství zimních včel do jarní snůšky je závislé opět na síle včelstva. Dlouhodobé kladení matky je ovlivněno geneticky a také nadmořskou výškou. Pro přežití do jarní snůšky jsou nejcennější včely nakladené po 15. srpnu a v září.  Proto bylo velice prozíravé rozhodnutí SVS, aby poslední léčení varroázy se provádělo až ke konci listopadu, kdy je již naděje, že včelstva budou bez plodu.

            Z praktického hlediska včelaře, musíme vidět možnost výběru v genetických vlohách těch včelstev, která přezimují silná. Je to součást selekce při výběru chovných matek. To co se nehodí do malého prostoru dvouprostorových, středoevropských úlů, bude většinou vhodné do úlů nástavkových s neomezeným prostorem. I v tom musíme vidět změnu našeho včelařství.

            Celý rozvoj včelstva musíme vidět v přírodním, člověkem neovládaném včelstvu. Předjarní a jarní rozvoj z hojnosti zásob v úle, přínos nových zásob, příprava na zimu a přezimování. V tom se také promítá koloběh výměny letních a zimních včel. Bez hojnosti potravy, t. j. medu či cukru a pylu v každém období, což jsou 2 faktory ze Zákona minima, je včelstvo nejen omezeno, ale i ohroženo.

Využívání dvou hlavních snůšek.

            Jak jsme si již vysvětlili na školním populačním diagramu a diagramu podle Bretschka, snůšková motivace po dosažení maxima klesá vzhledem k ochabování plodování. To je pro kraňku typické. Následující diagram vysvětluje využívání dvou hlavních snůšek odčerpáváním.

            Obě snůšky jsou opět vybarveny žlutě při snůškové schopnosti včelstva nad 40.000 včel.

            Červená křivka naznačuje průběh rozvoje včelstva při tvorbě oddělků na konci jarní snůšky a opětném připojení oddělku až na jaře. Včelstvo se zeslabením opět rozploduje a snůšková motivace se prodlouží až o 3 týdny do letní snůšky. Tento způsob je také někdy nazýván zpětně spojovací metoda. V odebraném plodu v oddělku je pak možno chovat také matky. Včelařskou moudrost, z pohledu nástavkového včelaře, dnes je nutno doplnit : "Nejen dostatek matek, ale také dostatek oddělků", které vyrovnávají nedostatky chovu.

            Druhý způsob dokonalého využití letní snůšky je pak možno provést výměnou matky po jarní snůšce za matku 0-stáří. Přesto nebude využití 2 snůšek jedním včelstvem vždy bez problémů a bude záležet na zkušenostech včelaře.

            Dělení, spojování včelstev a připojování oddělků spojené s výměnou matky a tím také zmlazením včelstva, je možno provádět i v jiném období. Tvorbou oddělků, příp. po letním slunovratu smetenců, si mimo rojové prevence vytváříme předpoklady pro rovnoměrnou snůšku všech našich včelstev v příštím roce. V nástavkových úlech to jde velmi jednoduše. Odběrem zavíčkovaného plodu odebíráme ze včelstva také roztoče Varroa a tím zeslabujeme napadení včelstva. Oddělky pak mohou vždy doplnit případné ztráty a také opravit bezmatečnost. Následující diagram to znázorňuje.

            Posílení rovněž znamená vyrovnanou sílu včelstev pro zazimování. Spojování se provádí do slunovratu bez novin a po slunovratu s vložením listu novinového papíru. Starou matku je nutno vyhledat jen u zvláště cenné přidávané matky. Nestejně staré matky mezi sebou nezápasí, jednu z nich pak v bezsnůškovém období odstraní včely. Tuto skutečnost využíváme při dvoumatkových způsobech.

            Čím nám jsou oddělky prospěšné

1. Prevence rojové nálady odebráním mladých včel a plodu a možnost výchovy matky v oddělku.2. Posunutí sběrací motivace do letní snůšky a zeslabení varroázy ve včelstvu.

3. Možnost výběru matek, posilování, zmlazování, 2 matky ve včel. a opravy bezmatečných včelstev.

            Zabránění vyrojení

            Protože rojení obírá včelaře o medný výtěžek, zejména v letní snůšce, je snahou včelařů rojení a vzniku rojové nálady zabránit. Tento zásah je charakteristický pro moderní včelařství a počíná již selekcí alespoň málo rojivých včel při chovu matek a prevencí, jako je dostatek prostoru pro plodování, stavba mezistěn, stavba trubčiny spolu s chovem trubců, odčerpávání odběrem plodu se včelami nebo záměnou medníkových nástavků se včelami, záměna stanovišť silných a slabých včelstev a také odběr medu. Když při kontrole naklopením nástavků s plodem zjistíme matečníkové misky nebo již zakladené matečníky jsou jen dvě jisté metody jak rojení zabránit. Oddělek se starou matkou nebo přeleták na plod, matečník nebo oddělek. Jde také provést přeleták na starou matku, ale znamená to předem ji ve včelstvu vyhledat. Pouhé vylamování matečníků jen prodlužuje pasivní rezistenci včelstva ke sběru medu a rojení nezabrání.

             Přeletáky je nutno provádět během letového počasí, nejlépe dopoledne, aby všechny zalétané včely přelétly do přeletáku. Tím včelstvo ztratí v podstatě včely způsobilé k rojení, které nalétají do česna přeletáku na původním stanovišti. Z 99% je rojová nálada zažehnána. Nástavek přeletáku, mimo dvou plodových plástů s nejmladším plodem, je dovybaven mezistěnami. Pokud přeletáku nepřidáme přímo zralý matečník, včelstvo z dodaného plodu vytáhne nouzové matečníky. Po 9 dnech je nutná kontrola a ponechá se jen jeden matečník. Mimo záměny stanoviště původního včelstva, nebo z nedostatku místa, může být přeleták také pod mezidnem na němž je pak zbytek včelstva jak ukazuje obrázek. Přednost tohoto způsobu je jednoduché opětovné spojení po 9 dnech. Je-li po 9 dnech utlumena rojová nálada, odstraní se ze spodního nástavku všechny nouzové matečníky a nasadí se jako nejhořejší, bez novinového papíru. Síla včelstva zůstává zachována.

            Jedinou podmínkou tohoto způsobu je, že včelstvo v rojové náladě musí létat jen spodním česnem ve dně. Létají-li včelstva očky v nástavcích, pak se část včelstva vrátí k matce.

            Zábrana rojení - přeleták v jednom úle (při nedostatku prostoru stanoviště)

 

             Zábrana rojení záměnou celých včelstev

   

            Zveřejněné diagramy a perokresby je dnes možno otisknout na papír nebo fólii a používat k výuce  včelařské vzdělanosti.

           

            Nástavkové včelaření nám dovoluje připravovat nástavky pro rozšiřování včelstev již před hlavní sezónou buď ještě v zimě nebo časně na jaře. Jsou to jednak nástavky pro stavbu mezistěn, resp. obnovu včelího díla, nástavky pro využití snůšky a můžeme si předem připravit i nástavky pro oddělky kam při tvorbě přidáme jen plodové plásty a plásty s medem a pylem. To pak velmi zjednodušuje práci a zkracuje čas obsluhy v pracovní špičce. Prostě vezme se připravený nástavek a vloží se kam je potřeba.

Nástavky s mezistěnami vkládáme vždy nad plodové hnízdo a to vždy již ve snůšce. Nástavky se soušemi pro snůšku vkládáme vždy pod nástavky s medem již zavíčkované nebo z větší části naplněné. Tyto nástavky ušetří včelám mnoho práce a nezdržují ve snůšce včely stavbou mezistěn. Proto jsou rychleji naplněny medem.

            Při tvorbě mladých včelstev na nástavkové míře rámků je mnoho způsobů jak tato včelstva vystavět. Tvorba oddělků se nejčastěji provádí ke konci jarní snůšky. Včelstva v podstatě nezeslabíme o létavky, které mohou zbytek snůšky ještě využít. Nástavky je možno rozdělit přepážkami na několik oddílů pro plodové oddělky. Desetirámkový nástavek se středně vysokými plásty  (22 - 25 cm) je možno rozdělit na dvě, tři nebo dokonce čtyři oddělení do kterých se vejdou 4, 3 nebo jen 2 plásty. Nástavkové dno má pak česna na různé světové strany jak je potřeba. Tyto v podstatě oplodňovací oddělky jsou pak počátkem výstavby mladých včelstev v celých nástavcích. Pouze v nízkých nástavcích (plásty výšky 16 až asi 19 cm) je možno tvořit oddělky v celých nástavcích. V těchto nízkých nástavcích je možno také matky vychovávat, jak ukazuje obrázek. Abychom nemusely při odběru plodových plástů vyhledávat matku. Je oddělek vytvořen pomocí odsavače. Plásty s plodem se ometou do včelstva a včely se k plodu "přisají" přes mateří mřížku. Chov probíhá při matce nad mřížkou a nástavkem, v tuto dobu již s medem. Příklad kreslen pro NN.

            Kdo si netroufá misky přelarvovat osiří včelstvo na den mezidnem a včelstvo si z nejmladšího plodu vytáhne nouzové matečníky. Rovněž i v tomto případě se po vložení mezidna, při druhém zásahu, ponechá jen jeden matečník.

            Mladá včelstva můžeme vytvářet také ze smetenců, které se nejčastěji vytvářejí v době vytáčení včelstev, tedy v době kdy už odběr plodových plástů může ohrozit jakost zimního včelstva.

Naši výrobci včelařských potřeb nám dosud dluží podobný smetencový rojáček nebo úlek, který umožňuje sklepávání plástů do boční zavíratelné kapsy s mateří mřížkou. Případně sklepaná matka a trubci zůstanou na mateří mřížce. Matka se pak bez rizika může vrátit včelstvu. Tento výrobek (Margburgský rojáček, nebo Ruck-Zuck) mají k dispozici včelaři v sousedním Německu. Smetenec s oplodněnou kladoucí matkou se pak překládá do nástavku k další výstavbě mladého včelstva.

Je samozřejmé, že toto jsou jen příklady a včelař si je může různě obměnit dle vlastních zkušeností. Oddělky a mladá včelstva je možno rovněž při tvorbě posilovat plodovými plásty z jiných včelstev, mladými včelami z plodových plástů nebo částmi rojů a rovněž tvorbou přeletáků, t.j. záměnou stanovišť slabších oddělků nebo včelstev za silnější.

            Před zakrmením oddělků k přezimování nesmíme rovněž, jako u produkčních včelstev, zapomenout na vložení pylových plástů do "hlavy" včelstva, t.j. do míst jarního plodování.

           

Příklad výstavby mladého včelstva ve středně vysokých nástavcích.

            Bez tvorby oddělků a smetenců, tedy v podstatě "včelích konzerv" z doby přebytku včel, není možné vytváření rovnoměrné síly včelstev do snůšek a také zimování jenom silných včelstev. To není komplikací, ale zjednodušení chovu včel. Řízené zmlazování včelstev, kterému se moderní včelařství (mimo biovčelařství), v přírodní podobě rojením, brání.

            Různé výšky nástavků (a tedy i o 9 mm nižších plástů) rozdělují včelařskou nástavkovou technologii na tři způsoby. Poslední tendence ve středoevropském včelařství (2001) přikládají velký význam nízkému nástavku minimálně pro med, ale i pro plodiště. Plodiště složené ze tří nízkých nástavků (v Langstrothově úlu 168 nebo 194 mm vysokých) má lepší účinek na vzestupnou tendenci plodování s výsledkem relativně bezrojového vedení včelstev.  Z tohoto důvodu také prvá záměna horních dvou nástavků -

po květu jívy - kompenzuje nedostatek menšího nástavku oproti vyššímu, t. j. velikost plodování v počáteční fázi vývoje u slabších včelstev. Nízký nástavek zaručuje také jistější ponechání plástů se zimním krmivem v prostoru pro plod. Třídílné plodiště zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a tím zamezuje stavy napětí ve včelstvu. Teprve touto výškou plástů a nástavků je záměna nástavků účelná, protože převrstvení plodu může probíhat ještě ve vrozeném rozsahu jeho rozšíření. Na to přišel již Farrar v roce 1931 a jeho evropský pokračovatel, rakouský Dr. Bretschko, tento způsob dále obměnil dalšími poznatky.

        Obrázek ukazuje různé  možnosti výšek Langstrothova nástavkového úlu.

Tyto výšky je možno i dodatečně upravit při změně technologie, vzhledem k připojení nástavků pouze "na tupo", bez zářezů (falců).

 

        Přednosti a nedostatky jednotlivých technologií vzhledem k volbě výšky nástavků

        Technologie se středně vysokými nástavky (výška plástů 22 až 25 cm), je původní technologií v Langstrothových úlech, které mají výšku plástů 232 mm. I tato technologie je dnes doplňována kombinací s nízkými plásty pro med, což má zejména tyto výhody :

            Menší hmotnost zejména nástavků a plástů s medem šetří sílu včelaře a umožňuje včelaření také různě postiženým lidem, ženám a starším včelařům.

            Nižší nástavky v prostoru pro med zajišťují dokonale zralý a zcela zavíčkovaný med, což je důležité zejména u květových a slabších snůšek.

            Přináší možnost oddělení a získávání druhových medů s vyšší cenou.             Umožňuje získávání medu pouze v panenských, čistých plástech nezatížených

rezidui.            Zlepšuje použití výkluzů a poskytuje možnost vyfukování včel z nástavků s medem.

Světové nástavkové úly :Potřeba plástů pro plod při výkonu kladení matky  3.000 vajíček za den

Úlový  systém, počet + vnější rozměry  rámku

Potřeba plástů pro plod celkem

Zbývající plocha - počet plástů (nedokončená stavba + zásoby)

Langstroth10x44,8x23,2 cm 10,5 plástů u 2 N plodiště

   9 plástů

Orig.mod.Dadant12x44,8x28,5 cm 9 plástů 4,6 plástů

Jumbo10x44,8x28,5 cm  9 plástů 2,5 plástů

3/4 Langstroth10x44,8x18,5 cm 14 NN plástů u 2 N plodiště  

   8 plástů

2/3 Langstroth10x44,8x15,9 cm 16,7 NN plástů u 2 N plodiště

   4,7 plástů

 

Naše nástavkové úly :Potřeba plástů pro plod při výkonu kladení matky  3.000 vajíček za den

Úlový  systém, počet + vnější rozměry  rámku

Potřeba plástů pro plod celkem

Zbývající plocha - počet plástů (nedokončená stavba + zásoby)

Zander10x42x22 cm 11,6 plástů  u 2 N plodiště

   8 plástů

Tachov9x39x24 cm 11,4 plástů  u 2 N plodiště 6 plástů

NÚ 8511x39x24 c 11,4 plástů u 2 N plodiště

   12,3 plástů

Optimál11x42x17 cm 15,4 NN plástů u 2 N plodiště

   6,5 plástů

Optimál11x42x27,5 cm 9,2 plástů  3,1 plástů

Závěr :

        U dvounástavkových plodišť úlů Langstroth, Zander a všech nástavků s 10-11 plásty Adamcovy míry 39x24 cm je 1 nástavek málo a 2 nástavky zase příliš mnoho !

 

        Nedostatky středně vysokých nástavků pro plodiště :

            Jeden nástavek je málo a dva jsou v podstatě více než je třeba ! Dosti medu zůstává ve složeném plodišti. Rovněž možnost zůstatku medovicového medu, nevhodného pro zimování.

            Přehození vyšších nástavků, mimo vyšší hmotnosti, znamená hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda.

            Používání případně dvojí rámkové míry, při smíšeném provozu s nízkými rámky pro med, způsobuje problémy s výměnou voskového díla v plodištních nástavcích.

            Včelař je mnohdy donucen k práci s jednotlivými plásty

        

        Jako druhý světový způsob vznikl Dadantův systém, t. j. nástavkový způsob s jedním, prostorným plodištěm a vysokými plodištními rámky. Původní nástavky Dadanta obsahovaly rámky vnější délky dokonce 47 cm. Modifikovaný Dadantův úl má v nástavku 11 rámků Langstrothovy délky 448 mm a Quimbyho výšky 285 mm, s rámkovým odstupem 38 mm ze středu do středu. V Evropě pak vzniklo mnoho dalších aplikací s rámkovou délkou od 370 do 435 mm a výškou rámku od 250 do 350 mm. Ve stavebnici Langstrothova úlu nás může zajímat hlavně úl Jumbo s deseti rámky vnějších rozměrů 448 x 285 mm.

                        Přednosti této technologie je rychlejší jarní rozvoj na vysokém rámku a ucelenější uskladnění zimních zásob. Plodové hnízdo je kompaktnější a matka nemá snahu klást v nízkých nástavcích pro med, takže je mnohdy možno včelařit bez mřížky.

 

        Nedostatky jednoho plodiště s vysokým rámkem :

            Jsou to předně dvě velikosti rámků, což podstatně komplikuje výměnu voskového díla v plodišti. Stavba mezistěn, respektive jejich vložení na okraje plodiště, musí proběhnout velmi brzo než matka zaklade plásty až do stran.

            Toto velké plodiště může pohltit slabé snůšky a naopak v létech s medovicovou snůškou zde může zůstat mnoho medu nevhodného k přezimování.

            Chov matek se většinou nemůže provádět na nástavkové míře a tak také výměna matek nemůže být prováděna přidáváním plástů nebo celých nástavků. Chov matek v oplodňáčcích pak omezuje jejich výběr podle skutečných vlastností. Výjimku snad tvoří Dadantův způsob se středně vysokými nástavky.

            Jarní a letní přehození nástavků je obtížné pro velkou hmotnost plodištního nástavku.

        Technologie, která vznikla kolem roku 1930 z nedostatků obou předešlých, je  technologie nízkonástavková, která používá i v plodišti 3 nástavky výšky od 130 do 185 mm. Předností je jedna velikost rámků pro plodiště i pro med a menší hmotnost, jak plástů tak i nástavků. Stavba mezistěn probíhá v předem připravených nástavcích, které potom mohou být jak medníkové tak i plodištní. Rámky pro mezistěny nemusí být případně drátkovány. Provoz, mimo chovu matek, probíhá zásadně s celými nástavky. Rámky se vyjímají pouze při medobraní, což u velkovčelařství nemusí být pravdou. Další výhoda je při výrobě těchto nástavků, protože pro tyto výšky je ještě možno sehnat dostatečně široká prkna.

 

        Nedostatky nízkých nástavků pro plodiště :

            Je to předně včelaři obávaný větší počet rámků, mezistěn a nástavků, které musí být také ukládány v prostoru včelnice. To je ale mimosezonní záležitost, včetně přípravy nástavků.

            Potřeba radiálního koše do medometu na více nízkých rámků, který nám dosud dluží naši výrobci. Tento koš, případně do běžných čtyřrámkových medometů může usnadnit právě přechod na výhodnější nízké nástavky pro získávání kvalitního medu.

        Je možno také včelařit bez mateří mřížky, zejména u technologie 2. a 3. Další nástavky pro med se přidávají, dle vydatnosti snůšky, pod již nejméně z poloviny zaplněné medem.

 

        Velikost vytvářených včelstev  by měla odpovídat snůškovým podmínkám v okolí včelího stanoviště. Včelař je v neposlední řadě za výnos medu odpovědný. Je samozřejmé, že musí o včelách a jejich přirozeném životě něco vědět, neboť pouze jeho použitá strategie diktuje úspěch. Všechny provozní metody musí být řízeny tak, abychom až do času snůšky měli silná včelstva  bez rojového napětí. Pro území pouze s mírnou nabídkou snůšky se lépe hodí středně silná včelstva (do 45.000 včel) k dosažení skromných snůšek. Je nutno ale vycházet z toho, že naše jarní a zejména řepkové snůšky dosahují v průběhu snůšky denní přínosy od 1 do 5, ale až 7kg.  V takovýchto snůškových územích získávají velkoprostorová včelstva na významu. Vedle síly včelstva jsou však i jiné faktory, které jsou včelařovou zkušeností.

Vztah mezi buňkami plodu a celkovou sílou včelstva (podle Lundera)

Síla včelstva

(počet včel)

výnos medu    v

kg :

výkonová diference

výnos medu

na 10.000  včel

90.000 29.0 +    7,8% 3,22

60.000 26,9 +   66,0% 4,48

30.000 16,2 + 128,1% 5,39

15.000 7,1 -- 4,71

 

        Z tabulky vidíme, že při porovnání síly včelstev 60 a 90 tisíc včelstvo nedosahuje překvapivě teoreticky očekávaný přínos výnosu, ale sběrací činnost naopak klesá. Vzestup výnosu stoupá pouze do velikosti včelstva 60.000 včel ! K těmto výsledkům dospěl také Bretschko ve svých pokusech v roce 1955-56.  My ale dnes víme, že naše kraňská včelstva s jednou matkou dosahují těch optimálních 60 tisíc včel do snůšky jen zcela ojediněle. Máme ale možnost obohatit naši provozní metodu způsoby dvoumatkovými, resp. dvouvčelstevními. U těchto metod do snůšky spojujeme včely od dvou matek, většinou včelstva a oddělku. Spojení je pak možno provést následovně :         Buď již v podletí a to zejména u včelstev, která nedosáhla velkého maxima

(potřebný dvojnásobný počet nástavků v hlavní snůšce). Při tomto spojení dosáhneme silných včelstev k přezimování a ušetříme část cukru, který by musel dostat přezimovaný oddělek.

               Spojení přezimovaného oddělku až na jaře před časnou snůškou. Tento způsob nás

sice stojí 7 - 10 kg krmení navíc, ale má také výhody. Předně máme rezervu

mladých matek a včel i na jaře, což využijeme k nápravě případně osiřelých včelstev a také k posílení zesláblých včelstev po zimě. Zbytek využijeme k dvoumatečné metodě pro časnou snůšku. Oddělek nad mateří mřížkou, kterou vložíme až po jarním proletu, se velice intenzivně rozvíjí podporován teplem spodního včelstva a pravděpodobně také částí jeho včel, které mají nyní možnost volného průchodu k mladé matce. Spojování na jaře se provede pouhým vyjmutím mezidna a později mateří mřížky bez novin, což je protiklad oproti podzimnímu spojování.

         Naše dvoumatkové metody se zásadně liší od našich zámořských kolegů, kde jsou využívány pro letní snůšky. Jsou založeny na přezimování matek v oddělcích, které tvoříme z mnoha dříve již jmenovaných důvodů, většinou před  koncem jarní snůšky. Jestliže se u středně vysokých plástů (22 - 25 cm) obejdeme v některých případech bez 1.  nebo 2. záměny nástavků (zejména jsou-li v horním nástavku silné věnce potravy), tak u NN, vzhledem k silné tendenci včelstva plodovat vzhůru, to nelze. Bez zajištění tepelné ekonomie a správného odstupu rámků nad sebou (8+-2 mm), zůstává přirozená tendence včelstva plodovat vzhůru bezvýznamná. Pro praxi to znamená rozšiřovat pouze nahoru !

 

Květ jabloní  

Obrázek vlevo nám ukazuje dvoumatečná nízkonástavková včelstva ve fázi spojení. Látkové "závěsy" orientují zalétané včely oddělku na spodní očka.

Při učení se nástavkovému včelařství je možno bez informací z nastřádaných zkušeností udělat mnoho chyb. Následující obrázky a výklad některé z těchto

zkušeností představuje.

Spotřeba zásob během zimy a zejména v předjaří a na jaře je odvislá zejména od síly přezimovaných včelstev. U vícenástavkově přezimovaných včelstev se pohybuje od 14 do 23 kg. Je samozřejmé, že zazimování je nutno vždy provést pro ty nejhorší podmínky. Proto krmení vícenástavkových včelstev kolem 20 kg je dnes již zaběhlá středoevropská nutnost. Nespotřebované zimní, cukrové zásoby budou z části využity k zajištění zásob oddělkům a část jich přijde před snůškou pod včelstvo, kde zůstanou do větší snůškové mezery, kdy je včelstvo využije ke krmení plodu. Tím také nahradíme nutné krmení ve

snůškových mezerách k udržení plodování kraňky k velkému maximu a tím také dostatečné síle včelstva k přezimování. Dostatečné a kvalitní zásoby, včetně pylových plástů v zimních zásobách jsou vedle síly včelstva druhým nejdůležitějším faktorem pro využití již časné snůšky příštího roku. 

 

            (C. L. Farrar:  "Včelstva s nadprůměrnou zimní spotřebou přinesla vždy více medu ve srovnání se včelstvy s podprůměrnou spotřebou !")

            Při prvé jarní záměně nástavků, zejména u vyšších nástavků, můžeme šablonovitým zásahem včelstvu učinit také mnoho škody. Když včelstvo ploduje již ve dvou nástavcích, pak jejich záměnou plodové těleso roztrhneme a při nedostatečné síle včelstva může dojít k zachlazení plodu ve spodním nástavku. Takovýto zásah je zásadně špatný!

            U nízkých nástavků budou možné následky vždy nepoměrně menší, protože oddělující mezera je vždy také menší nebo žádná, jak je vidět na dalším obrázku. Včelař tuto možnost musí respektovat. Přehazování nástavků využívá tendence včelstva plodovat vzhůru pro iniciaci včelstva k zakladení větších ploch. V uvedeném případě vyšších nástavků, ale také u smíšeného provozu vysokých a nízkých nástavků, je jistě lépe nástavky již nepřemísťovat.

            Na obrázku přeskupení nízkonástavkového plodiště je také zakreslen přidaný nástavek s mezistěnami a plástovým jádrem. Toto jádro urychluje obsazení nástavku včelami a nezdržuje je v případě zanášení medem, než budou okolní mezistěny vystavěny. Trubčí rámky ve spodním nástavku také mají snahu udržet matku v tomto prostoru, zejména při práci bez mateří mřížky.

 

Upravený diagram důležitosti faktorů pro včelaření dle dlouhodobého výzkumu :

                Zakládání (zatavování) mezistěn pro nástavkové rámky se opět odlišuje od rámků do zadem přístupných a podobných, dvouprostorových úlů. Mezistěna, resp. plást pro nástavkový úl musí být vystavěn až ke spodní loučce! Proto musí být tato mezistěna ke spodní loučce připevněna, nebo vložena do drážky. Již malá spodní mezera způsobuje většinou, že včely ji ještě více vykoušou a nedostaví. Tím se zvětší včelí mezera mezi rámky nad sebou. Drátkování, zejména u silných horních, nosných louček rámků musí být vodorovné a nemá-li horní loučka drážku, mezistěna se zavěsí na horní drátek, který se po zatavení ještě znovu napne. Mezistěna musí mít možnost dilatace alespoň směrem nahoru. Proto musí být v drážkách s vůlí nebo nahoře kratší až o 1 cm, který včely vždy dostaví. Ve světě se používají mezistěny již předdrátkované nebo třívrstvé, které již drátkování nevyžadují a velmi šetří práci včelaře.

      

Zásady technologie pro všechny úlové sestavy N úlů :

Použité zkratky : N = nástavek,  SN = středně vysoké N,  VN = vysoký nástavek,  NN = nízký nástavek  Přírodní včelstvo mělo svůj roční rozvoj rozděleno velmi jednoduše :            1. Příprava na zimu po donesení zásob.                 2. Přezimování.            3. Rozvoj ze zásob            4. Přínos nových zásob a opět příprava na zimu. Z pohledu včelaře, který včelstvo využívá k získávání zejména medu, je včelí rok z hlediska vedení včelstev (technologie) rozdělen takto:             1. Včelí rok začíná výměnou letní generace včel za zimní v měsíci červenci až říjnu.            2. Přezimování říjen až únor.             3. Časně jarní vývoj do dubna.                               4. Rojový čas, květen až červen            5. Medobraní a nakrmení, červenec až začátek srpna

            Podle populačních křivek rozdělil Bretschko populační dynamiku kraňského včelstva na 2 rozvojové a 2 sestupné fáze. Střed, t. j. maximum populace je u nás kolem letního slunovratu. Do květu třešní je prvá rozvojová a asi po 15. srpnu druhá sestupná. V obou těchto fázích je včelstvo silně náchylné ke stresům a vyžaduje maximální klid. Včelstvo vyrovnává svoji zazimovanou sílu asi v květu třešní, což je počátek časné snůšky.Perioda plodování v našich zeměpisných šířkách trvá od února do listopadu, výjimečně dříve nebo déle.               Technologie pak rozdělujeme podle výšky použitých nástavků v plodišti :            A. Původní Langstroth, tj. 2 SN            B. Smíšený způsob neboli Dadantův systém, tj. 1 VN + 1 NN            C. Nízkonástavkový způsob, tj. 3 NN

            1. Začátek včelího roku.

            Nejpodstatnějším úkolem včelaře je po vytočení poslední snůšky ihned uspořádat sestavu úlu pro zimování a včelstvu opět ihned dodat zásoby. Tím zamezíme stresové situaci, která ve včelstvu nastává odebráním potravy a vytvoříme plynulé předpoklady pro výchovu zimních včel. Vyřadíme staré a nezaplodované plásty, které mohou zůstat maximálně na okrajích. Do zimního sezení nezapomeneme přerovnat také pylové plásty, které jsou mnohdy pod včelstvem a ne v budoucích zásobách. Můžeme použít také pylové desky, které jsme si případně také schovali z jarních přebytků. Při tomto zásahu kontrolujeme také na přítomném otevřeném plodu přítomnost matky ve včelstvu. Krmení pak provádíme velkými dávkami cukru v poměru 3:2 (2 díly vody) v krmidlech o větším obsahu nebo prosakováním v okurkových láhvích nebo plastových nádobách se specielními víčky. U víceprostorového přezimování až do úplného nakrmení kolem 20 kg celkových zásob (med + cukr). Tato zásoba je pro velmi nepříznivou zimu a je jistotou včelstva i včelaře. Část z ní ještě spotřebuje včelstvo pro výchovu zimních včel. U slabších včelstev a přezimování pouze v menším prostoru provedeme nakrmení nadvakrát. Druhou polovinu zásob dodáme až koncem srpna/začátkem září.

            2. Přezimování, říjen až únor.

            Včelstva musí mít v podstatě jenom klid, který je pouze narušován nutností léčení varroázy dle pokynů OVS. Dbáme zejména na doléčení včelstev v bezplodém stavu, což je předpokladem nízkého rozmnožení roztoče Varroa destruktor v příštím roce a zamezení vzniku rezistence na používané léčivo. Koncem ledna/začátkem února provádíme odběr zimní měli k diagnostice varroázy.

            3. Časně jarní rozvoj únor až duben.

            Včelstva se rozvíjejí dle svých genetických vloh a vývoje počasí. Velkou úlohu při tom hrají dále vyzimovaná síla včelstva a zásoby potravy v úle, kde vedle glycidů rozhodují do květu jívy také zásoby pylu v zimní potravě. Do první podstatnější jarní snůšky včelstvo v rozvoji ohrožuje pouze nedostatečné množství zásob, zejména ještě v dubnu. Jejich jednoduchá kontrola je také jedinou starostí o včelstva v této části rozvoje (nahlédnutí, příp. vážení mincířem). V další fázi je to opět starost o přísun nových zásob, což my včelaři nazýváme snůškou. Počíná již hledáním dobrých stanovišť pro včely nebo kočováním za snůškou. Ideální jsou stanoviště bez delších snůškových přestávek. Jen tak vyrostou včelstva do velkého maxima (konec 2. vývojové fáze), což je předpoklad silného včelstva pro přezimování. Zde jsou ve vlastní technologii již rozdíly. U plodiště 1 VN je nutné po jarním proletu podložit NN s potravou pod včelstvo, abychom umožnili včelstvu plodovat ve velkém N pod utepleným víkem. Totéž je možno provést u NN technologie u slabších včelstev, když včelstvo neploduje již v nejvyšším NN. Vrchní dva se přehodí případně až po odkvětu jívy. U SN a NN plodiště nástavky na počátku jarní snůšky, což může být již konec dubna (třešeň, pampeliška), přehodíme dle již dříve zveřejněného schéma (kap. 6) a pak přidáváme již jen NN pro med. U plodiště VN již jenom NN pro med. Na schématu všech technologií vidíte také, že vrchní nástavky s hlavní částí zimních zásob se dostanou ještě před snůškou až na dno úlu a nemohou poškodit med. Tyto zavíčkované zimní zásoby budou včelstvem použity až v delší snůškové přestávce ke krmení plodu, což příznivě ovlivňuje v této fázi velikost zimního včelstva. Ve snůšce je včelstvo neodebírá! Zbytky zásob po krajích plodového hnízda pak snižují množství medu, který by sem včelstvo nejprve uložilo. U všech technologií se přidávají také nástavky s mezistěnami, které včetně NN pro med vkládáme vždy těsně nad plod, pod NN již ze 2/3 naplněných medem. Jestliže při vkládání mezistěn do plodiště, kupř. u dvouetážových nebo Dadantova typu úlu, nevystavěné mezistěny v nepříznivém počasí blokují kladení matky (což může být příčinou rojení), tak při stavbě mezistěn v nástavcích nad plodištěm tomu tak není. Včely dokonce nanosí med do vrchních nástavků přes plástové jádro nástavku nevystavěných mezistěn. Do nástavku pro med je možno také dáti jen 9 nebo 8 plástů a med vytáčet z tzv. ztluštělých plástů, což urychlí odvíčkování (viz. obrázek), vytáčení a získá se více vosku.

            Při použití rámkových hřebenů mohou být boční laťky stejně široké nebo nemusí mít mezerníky. NN pro med, mimo nižší hmotnosti, znamenají také dokonale zralý med, druhové medy, případně med z bezreziduových panenských plástů a včelaření případně bez mřížky.

Odvíčkování teplým nožem : 

 

          

 

 

 

 

 

 

            

             4. Čas rojení - květen až červen.

            Záměna nástavků u děleného plodiště, vzhledem k přirozené tendenci včelstva plodovat vzhůru, vyrovnává nedostatky nižších rámků oproti vysokým. Při stejném rozsahu plodování v zaměňovaných nástavcích nemá význam. Čím je rámek nižší tím je menší hmotnost nástavku i plástu a tím je lepší manipulovatelnost s celými nástavky. V plodišti pak záměna NN udělá mnohdy méně škody než u NS.

            Zamezení rojení má velký význam pro celkový medný výnos a to zejména tam, kde po jarní snůšce následuje ještě snůška letní. Měsíce květen a červen jsou nejnáročnější na čas včelaře, protože mimo přehazování nebo přidávání nástavků a zábraně rojení, spadá sem ještě tvorba oddělků a chov matek, případně také vytáčení jarního medu. Po přemístění spodního nástavku nahoru vyjmeme z něho staré, poškozené a trubčí plásty a nahradíme světlými souši nebo mezistěnami, které jsme si v rámcích zatavily již v předjarním období. Naopak z nástavku se zbylými zásobami vyjmeme 1 až 2 plásty zavíčkovaných zásob a vložíme za ně stavební (trubčí) rámky. Zbylé zásoby přijdou při převrstvení, na počátku jarní snůšky, s celým nástavkem a trubčími plásty až dospod na úlové dno. Zde budou včelstvu k dispozici až v delší  snůškové přestávce. Vyjmuté plásty se zavíčkovanými zásobami včelotěsně uschováme a použijeme při tvorbě oddělků. V měsíci květnu se také staráme abychom měli co nejvíce pylových plástů do zimních zásob, kupř. podsazením nástavku se soušemi pod mateří mřížku přímo na úlové dno. Podmínka je, že včelstvo musí létat jen spodním česnem. Pylové desky pak buď necháme zalít cukrovou potravou a zavíčkovat ve zvláštním včelstvu ("továrna na krmivo"), nebo zasypeme moučkovým cukrem a uložíme v suchu.

            Zamezování rojení počíná již výběrem při chovu matek z "nerojivých" včelstev, stavbou mezistěn a zejména včasným přidáváním prostoru, tj. dalších NN pro med ve snůšce. Jakmile se ukáží první včely v podmetu je již skoro pozdě. Nejen rozvoj včelstva, ale i snůška zatlačuje plodování směrem dolů. Kontrola příprav na rojení se provádí u SN a NN nadzvednutím vrchního plodištního nástavku. U plodiště z VN to dosti dobře nejde a musí býti kontrolovány jednotlivé velké plásty. Jsou-li mateří misky již zakladeny jsou, jak jsme si již řekli, jen dvě spolehlivé metody jak rojení zabránit. Oddělek se starou matkou nebo přeleták na velmi slabé včelstvo, oddělek nebo jen na otevřený plod. Na tomto plodu si pak včelstvo samo matku vychová.

            Preventivní metodou je zeslabování silných včelstev, což je tvorba plodových oddělků na konci jarní snůšky. Včelstvo tím neoslabíme o létavky, které mohou dokončit využití jarní snůšky. Odběrem části plodových plástů odebereme také velkou část roztočů Varroa, které jsou v zavíčkovaném plodu, což silně omezí jeho populační maximum ve fázi výchovy zimních včel. Právě nejsilnější včelstva mají největší předpoklad k přirozenému dělení včelstva. To můžeme provést také v jednom úlu pomocí mezidna. Abychom nemuseli hledat matku využijeme metodu odsavače (viz schéma kap.5), kdy se překládají nad mateří mřížku plodové plásty ometené, bez včel. Včely  pak do druhého dne sami přejdou k plodu a můžeme začít s chovem matek nad mateří mřížkou. Je to jednoduchá a snadno realizovatelná, integrovaná metoda chovu matek pro nástavkové úly. Pro N úly vybíráme vhodné, mírné a také plodné linie, což může bývá opakem pro klasické, dvouprostorové úly s omezeným prostorem.

            Měsíce duben, květen a červen jsou součástí druhé rozvojové fáze včelstva, která velikostí svého maxima rozhoduje o velikosti zimního včelstva, což je opět podstatný faktor jednoduchosti vlastního včelaření a využívání zejména časné snůšky. Rozhoduje o tom prostor, který jsme včelstvu dali k dispozici, vhodná matka a plynulost snůšky, což může být u kraňky také kočování nebo krmení ve větší snůškové mezeře mezi jarní a letní snůškou, pokud se vůbec dostaví. Proto také za odebrané plodové plásty dáváme raději světlé souše, abychom neblokovali matku v kladení a zejména tam kde jsme neodebírali plodové plásty, můžeme pro plodování opět nástavky přehodit (viz. schéma kap. 6). Tato druhá rozvojová fáze tedy rozhoduje také o včelařských úspěších také v dalším roce. To předpokládá dosáhnutí velmi početného včelstva (velké maximum populace), zábranu rojení a tvorbu oddělků, které nám pomáhají vyrovnat to co se nám nepovedlo a mají spoustu dalších kladných vlastností. Mezi ně počítáme mimo udržení snůškové motivace do letní snůšky, možný chov matek a také zejména snížení napadení varroázou u produkčních včelstev před výchovou zimních včel.

            5. Medobraní a nakrmení v měsících červenec až začátek srpna.

            Odebráním zásob, které si připravilo včelstvo pro zimu, přivádí včelař včelstvo do stresové situace, protože přírodní včelstvo to většinou neznalo. Včelstvo nemůže mít dosud geneticky zafixováno, že ho včelař mnohem později nakrmí a výchova zimních včel začíná právě již nyní po vytočení. Proto okamžité znovudodání zásob (max. do 3 dnů), při skoro dvojnásobném prostoru, které včelstvo v zimě skutečně potřebuje (2 SN, 1 VN+1 NN nebo nejméně 3 NN), je velmi podstatnou úlohou včelaře pro vývoj a

množství zimních včel. Velmi důležité je také, aby ještě letní včely tyto zásoby zpracovaly v jakoby prodloužené letní snůšce. Z těchto zásob bude ještě vychováno mnoho zimních včel. Včelstva zimovaná jen v jednom SN nebo VN mohou mít mezi 14 až 18 kg zásob, které se doplní nadvakrát s ohledem na prostor k plodování, který včelstvo potřebuje pro výchovu zimních včel.  

            Po slunovratu přechází včelstvo v 1. sestupné fázi již do režimu výchovy zimních včel, což znamená omezení rozlohy plodu. Potřebuje k tomu opět glycidy a pyl. V tomto období dorůstá také populace roztoče Varroa do svého maxima a může svojí početností ohrozit vyvíjející se zimní včely. Proto je po vytočení důležité se o tomto množství roztočů ve včelstvu přesvědčit kontrolou denního spadu roztočů na podložce. Při denním spadu 10 roztočů okamžitě léčit Formidolem, který je volně k dostání. V této době může včelstvo zesílit již jedině zásahem včelaře, tj. spojováním nebo připojením oddělku slabšímu včelstvu, které nedosáhlo velkého maxima. To se vyplatí zejména u jisté časné snůšky a je také předpokladem bezstarostného vyzimování. Po nakrmení, mimo nutného léčení varroázy, již do včelstev nezasahujeme.

            Mimo možnosti dodání nástavku hotových zásob s květovým medem,existuje i možnost zásoby pro včelstva připravit ve zvláštním včelstvu.

             Zvýšení výnosů medu racionelními metodami znamená dnes další problém. Jak jej výhodně prodat. I když větší získané množství na jedno včelstvo znamená příznivější kalkulaci nákladů na 1 kg, přesto 44% našich včelařů do pěti včelstev asi nebude svůj med prodávat výkupním podnikatelům a organizacím. Dalších 29% včelařů do deseti včelstev (stav 2000) jen ve velmi bohatém snůškovém roce. Přímý prodej zákazníkům, tzv. ze dvora, je proto pro nejméně 2/3 našich včelařů optimální cestou odbytu jejich medu.            Praxe odbytu medu                        To je rovněž nové téma, které se v našich přednáškách a kurzech včelaření nikdy neučilo. Je však z dnešního pohledu velmi důležité. Získaný med také s úspěchem prodat. V létech, kdy je medu více si mnozí včelaři stěžují na nedostatek zákazníků a vyčítají našemu ČSV, že konzum medu málo propaguje. Prodávají jej pak  mnohdy pod obvyklou cenu, což určitě není dobře. V našem státě je skutečně menší spotřeba medu než v některých státech EU. Oproti kupř. Německu je to až o 2/3. Proto je naše nadprodukce závislá na vývozu, což ovlivňuje právě naše "nízké" výkupní ceny medu.              Skladování na horší časy                         Med, podobně jako mnoho jiných zemědělských a ovocnářských potravin, je závislý také na ročním počasí. Proto jsou léta chudá a bohatá na snůšku. Med je však potravinou, která při dobrém uskladnění nepodléhá zkáze a je ji možno uchovat i po několik roků. Jediný problém je, že jako přesycený roztok cukrů krystalizuje. Větší včelař si však může pořídit vhodné rozpouštěcí zařízení, ať již topnou spirálu s termostatem nebo dvojitou nádobu, nejlépe z nerezové oceli, s kontrolovanou teplotou ohřívané vody v plášti a míchadlem. Uskladněný med se stáčí tedy až druhým rokem, kdy je případně medu nedostatek a včelař si může udržet zákazníky i v létech kdy je medu málo.

              Inzerce a propagace                         Včelaři by rádi viděli reklamu na med i v televizi, tak jak to vidí u mnoha jiných potravin a také kosmetických přípravků. Neuvědomují si ale kolik taková reklama stojí. Jsou to čísla s šesti nulami. Kdybychom kupř. přispěli ze státního příspěvku 10 Kč ze včelstva na reklamu medu, tak jako to dělají kupř. včelaři ze sousedního Německa, bylo by to při 550.000 včelstvech 5,5 milionů Kč. S tím by se dalo již něco dělat. Jenom nevím, zda by to sjezd ČSV odsouhlasil.     Máme však mnoho jiných možností, které včelaři a ZO nevyužívají zejména v místech svého bydliště. Mnoho našich obyvatel vesnic či měst v podstatě dnes ví, jak dobrý a cenný ve svých vlastnostech je med, ale již neví, že jejich spoluobčan má 10 včelstev a také prodává chutný med. Tady si musí pomoci každý včelař sám. Dobrá cena se nechá docílit, když si vybudujeme odpovídající okruh zákazníků z přátel, pracovních kolegů, sousedů celé rodiny a pod. To přeci není nic nového, ale nový adept včelařství si musí tento okruh zákazníků vybudovat.  Novým zákazníkům je třeba dáti do ruky informační leták o medu a jeho účincích na zdraví. Je možno jej v rámci ZO neb OV nechat pro včelaře vytisknout a dále rozmnožovat. Lze využít také inzeráty v místním tisku, dopisy místním výrobnám, kde je možno používat med. Pro takovýto prodej, jakož i prodej ve vlastních stáncích na tržišti, je však nutno již mít jakostní atest HS. Vybavený stánek na týdenních trzích k přímému prodeji medu vyžaduje více času. K většímu zájmu zákazníka může být vystaven úl nebo jiné včelařovy pomůcky, skládací názorné tabule o významu včelích produktů, případně fotografie včelnice nebo včelína (pokud je na co koukat).                 

                         Často nejsou označována stanoviště včelstev adresou majitele, to pak znamená, že nikdo neví kde je možnost med těchto včel koupit. Spíše tam najdeme  odrazující nápisy "Pozor včely" a pod. ZO může však upozornit ve své vývěsce kdo v obci včelaří a kolik má včelstev. "Pochvalné" články o medu je však možno psát do místních novin ve vhodnou dobu. V ZO se vždy najde včelař, který je schopen napsat něco o včelařích a medu do novin. Pomůže tím nejen sobě. Dobré zprávy o včelách a včelařích, nebo léčivých účincích medu mají vždy propagační účinek na naše spoluobčany. Bohužel jsou ještě včelaři, kteří sami mluví v neprospěch květového medu, přestože jejich vlastní sklizeň je dnes převážně z tohoto medu. Je proto nutné intenzivně propagovat nektarový med, protože ten bude převážně a jistě sklizen. Je nesmyslné provádět propagaci těch druhů medu, které nesklízíme nebo jenom příležitostně.  

            Úspěch v prodeji                          Úspěšný prodej medu je cílem každého včelaře. K tomu jsou však nutné předpoklady:  - Včelař musí být dostatečně příjemný v pohovorech se zákazníky. Musí dobře vycházet s

lidmi.- Musí vystupovat na veřejnosti dostatečně esteticky.- Mít postačující znalosti k vedení prodejních pohovorů.- Musí být pro přímý prodej dostatečně zařízen, tzn. čistota a hygiena prostředí, včelnice,

včelínu nebo stáčírny medu.- Včelařova rodina musí včelařovi vypomáhat a také jej podporovat.

 

            V čem spočívají prodejní znalosti včelaře?

            Naši zákazníci mají mnohdy rozdílné a mylné názory o vzniku a získávání medu, o druzích medů a také o životě včelstev. Časté jsou otázky: Co dělají včelstva nyní? Přezimování a rojení jsou také obvyklá téma. Je třeba informovat zejména o různých nepravdách. Jsou to právě otázky, které vědí jenom včelaři. Z čeho je vlastně lesní med, když to není z kvetoucích stromů? Jak který med krystalizuje a proč. Jak jej ztekutit, aby byly zachovány jeho přírodní vlastnosti? Co je to pastovaný (krémový) med a jeho výhody. Také možnost znehodnocování cukrem (sacharózou) je častým tématem, protože každý ví, že včely se krmí cukrem, který je lacinější. Zákazník ale neví kdy, kde a proč. Také neví, že výměna zimních zásob za cukrovou potravu jsou pro včelaře náklady, které musí odečíst od zisku za prodaný  med, a že tento zisk mu kryje jeho vynaložené náklady ať již pracovní nebo finanční.

            Jakost a cena                         Dobrá cena znamená také dobrou kvalitu! Pokud jednou zklamete zákazníka, příště ho už neuvidíte. Výkupce medu si kvalitu pohlídá sám, ale prodej ze dvora vyžaduje znalosti včelaře. Skutečně zralý med, zejména květový, je med zavíčkovaný. O obsahu vody v medu nás může přesvědčit refraktometr. Zde jsou ve výhodě nízké plásty ve kterých s v nástavkovém včelařství získává med. Mají také tu výhodu, že med je možno získávat z nezaplodovaných a bezreziduových plástů. V žádném případě nepoužíváme do medníkových nástavků plásty černé, částečně zplesnivělé. Pro získávání medu a jeho skladování musí být k dispozici hygienicky nezávadné místnosti a pomůcky také u malého včelaře. Pokud nádoby a pomůcky pro získávání medu  nejsou již dnes z nerezavějící oceli, tak musí být alespoň dobře pocínované nebo povlakované plastickou látkou nebo nátěrem přípustným pro potraviny. Bílý plášť je symbolem výrobce potravin. Zcela nesprávné je skladování medu v nádobách, které mnohdy sloužily k jiným účelům nebo jsou rezavé. Velké výkyvy teplot ve skladu medu, jakož i pachy  působí negativně na kvalitu medu. Rovněž vyšší teploty nad 45oC vedou k vyššímu obsahu HMF a zničení enzymů v medu. Jakost pak může být vyjádřena cenou. Nižší, podbízivá cena, zavání nekvalitou.

            Propagace, kvalita a  umění prodat jsou dnes také předpoklady úspěšného včelaře. Musíme však pro to také něco udělat !                                  Včelařství a ekologie            Hlavní důležitost a užitečnost včelařství není v získávání medu a jiných včelích produktů, ale v ekologické prospěšnosti pro naše životní prostředí a v mnoha případech také pro dokonalost a množství potravin. To je třeba veřejnosti a také možným adeptům chovu včel vždy zdůrazňovat. Vysoce zdravé jsou také nejen včelí produkty, ale sama práce se včelami prospívá zdraví.             Již v roce 1792 napsal K. Sprengel ve své knize "Odhalení tajemství přírody v tvorbě a opýlení květin", že cizí opýlení je plán a záměr přírody, z čehož naléhavě vyvozoval: "Stát musí být vděčný a rád, že jsou včelaři, jinak by se mohlo stát, že by se muselo chovat stávající množství včelstev na státní náklady."              Novější výzkumy téměř neuvěřitelného výkonu opylování včelami, který na základě jejich přezimování, jako včelstva bohatého na jedince, s vysoce vyvinutým orientačním a komunikačním chováním (včelí tanečky), která opylují asi 80 000 druhů rostlin. K výrobě 1 kg medu musí být navštíveno přibližně 6 milionů květů jetele nebo 7,5 milionů květů řepky nebo 2 miliony akátových květů, přičemž se nachází až 5 milionů zrníček pylu na jedné včele. Právě tak cenná je opylovací činnost včel na základě jejich věrnosti květům, která teprve vlastně ovlivňuje výsledek opylování.              Toto má za následek:- Více a lepší plody.- Mnohostrannost a pestrost vegetace.- Včelí produkty jako bioindikátory ( např. znečištění ovzduší), které informují o kvalitě

životního prostředí.              V důsledku věrnosti květům se odlišuje včela medonosná od čmeláků a včel samotářek. Nikdy nemůže být dosti důrazně vysvětleno, že med a vosk dělá jen 10% užitku opylování u přírodních a kulturních rostlin. V důsledku přezimování kolonií v počtu  tisíců jedinců,  ovlivňují včelstva převážně časně jarní opylování, kupř. ovocných stromů a keřů, řepky a pod., protože v této době ostatní hmyz teprve zakládá populaci z přezimovaných samiček. Proto u nás snaha o získávání jarního nektarového medu znamená lepší opylení této dubnové a květnové vegetace.            Jednotlivé státy proto chov včel podporují ať již opylovací prémií či ekologickými prémiemi, podporou včelí pastvy nebo dotacemi a také zákony či vyhláškami na ochranu včel, kupř. usměrněním používání chemikálií v zemědělství, ovocnářství a pod.            Včelař s přibývajícím věkem nabývá prací se včelami hluboké znalosti, jak o chování "organizmu" včelstva, tak také o jeho biologicky zvláštním postavení v plánu vývoje. Toto je přímá podmínka pro partnerské chování držitele včel v životním prostředí, které: - včely uvede do kondice splnit jejich úlohu jako opylovače užitkových a planých rostlin

- včelaře uvede do kondice splnit získat a prodat med a jiné včelí produkty, což mu umožňuje včelařit s více včelstvy- veřejnost učinit vědomou poznávat, či brát na vědomí a akceptovat ekologické funkce včelařství              Včely v dnešním civilizovaném prostředí nemohou žít bez člověka! Staly se závislé na dobré vůli a pomoci člověka.                Biovčelařství a biomed               Také u nás, ale dosud méně než v dosavadní EU, mají občané zájem o zdravotně nezávadné potraviny, které se získávají ve specielních, ekozemědělských podnicích a v ekologických chovech zvířat. Tyto jsou zejména známé nepoužíváním umělých (syntetických) hnojiv a chemických postřiků k ochraně plodin. Pravidla pro biologické nebo také ekologické včelařství a biologické včelařské výrobky  stanovuje  Nařízení Rady (ES) č. 1804/1999.  Bioprodukce je úzce závislá na charakteru ošetřování včel a na kvalitě životního prostředí. Ve své podstatě jde, tak jako u všech biopotravin, o zachování přirozenosti a bezreziduovosti také medu.            Toto nařízení stanovuje pravidla pro             1. období přechodu včelařství na produkci biomedu            2. původ včel            3. včelí pastvu            4. prevenci chorob a veterinární léčení            5. manipulaci se včelami            6. úly a včelařský materiál              Zatím naše některá včelařství dodávají tento med více právě pro export než na domácí trh. To se ale časem změní i u nás. Zavedením bioprodukce  mohou klesnout výtěžky a proto jsou biopotraviny a také biomed dražší. Nás budou zajímat zejména některé zvláštnosti pro produkci biomedu, jako včelí pastva, prevence a léčení chorob (včetně varroázy), včelařská technologie a materiály pro výrobu úlů a včelařských pomůcek. Přechod na biprodukci medu (organické včelařství) bývá stanoven na 1-3 roky nutné k přizpůsobení včelařství.              Včelí pastva             Ta je dosti problematická, protože žádný včelař nemůže zamezit, aby jeho včely nelétaly také příp. na květy chemicky ošetřovaných rostlin (hnojení a postřiky). Vzhledem k letovému okruhu včel, není možné očekávat, že včely budou létat jen na  ekologicky obhospodařované plochy, zejména když je jich u nás dosud jen velmi málo.              Léčení včelích chorob             Rezidua  ve vosku a rovněž v medu, jakož i rostoucí rezistence k chemickým prostředkům, nutí zejména včelaře okolních zemí používat při léčení alternativní metody. Z chemických prostředků jsou povoleny jen organické kyseliny jako kupř. k léčení varroázy kyselina mravenčí, mléčná a šťavelová.. Tyto metody ale předpokládají u

včelařů více znalostí, zkušeností a zručnosti. Jiná chemická léčiva nejsou v bioprodukci dovolena.              Provozní metody a chov             Zde přirozený život včel slouží jako předloha pro včelařské počínání. Provozní metoda se řídí dle přirozeného života včel a ne, aby se včely přizpůsobovaly požadavkům včelaře. Rozmnožování je většinou dovoleno jen pouze rojením. Rovněž matky smějí být většinou pouze z rojového procesu. Včelstva nesmí být manipulována, aby se zamezilo rojení. Pokud se použijí mezistěny nesmí být z oběhu recyklovaného vosku, ale z vlastní produkce přírodní stavby plástů. Zimní krmení se musí sestávat nejméně z 10% vlastního medu.              Zpracování medu             Ohřátí medu za účelem rozpouštění do 40°C je většinou dovoleno. Jen nadstavbový svaz Demetr nařizuje plnění sklenic před prvým ztuhnutím. Opětné ohřátí se nepřipouští.              Úly a včelařské pomůcky             Mimo pro víko, krmidlo, a zasíťované dno, smějí býti použity pro stavbu úlu jen přírodní materiály jako dřevo, popř. sláma. Úly nesmějí býti natírány jak z vnitřku, tak také z vnějšku syntetickými nátěry (barvami). Taktéž rámky, příp. jiné součásti v úlu, nesmí býti z plastických hmot.

                                                                      

  Foto : Pavel Muk ( NN včelnice )

                    Doplnění ( přidáno 4.11.2002 ) :

 

Znečištění z úlů, medobraní a skladování medu :

Včelí úl: Nepoužívat plastické hmoty, prostředky k ochraně dřeva a barvy s insekticidy a fungicidy. Úly nenatírat syntetickými barvami a laky, zejména ne uvnitř.  Medobraní: Nepoužívat repelenty jako fenol, benzaldehyd a pod. Příliš mnoho kouře z dýmá ku.          Skladování medu v nevhodných nádobách jako: - pozinkované nádoby (uvolňují zinek) - parafinované nádoby a krabice (uvolňují organické škodlivé látky ) - nádoby barvené nepotravinářskými laky - zrezavělý, pocínovaný plech  Léčení včel a ochrana plástů: Mimo kyseliny mravenčí a mléčné nesmí se k léčení varroázy používat žádné syntetické akaricidy. Velkým nebezpečím pro med je použití antibiotik proti moru včelího plodu. Proti zavíječi voskovému nepoužívat paradichlorbenzen.  Doporučení: Úly ze dřeva, konzervace dřeva lněným olejem, disperzními, vodou ředitelnými barvami, barvami na bázi přírodních látek neškodných člověku a zvířatům, roztokem propolisu a pod.

Nádoby a medomety z nerezového plechu, hliníku, ocelové, dokonale pocínované neb opatřené barvou, vhodnou pro potraviny. Poslední dvě varianty jsou méně vhodné.                                                      Podle Zentrum für Bienenforschung, FAM, Liebefeld, 3003 Bern (Bienenwelt 11/2002, str. 26 - 32)

 

Doplnění ( přidáno 19.11.2002 ) :

 

 Ekologický chov včel          

(Utto Baumgartner, okruh biovčelařů a kontrolorů pro biologický chov včel. Bienenwelt 7/2002, s. 31-32)

                Ekologický chov včel, Bio-včelařství nebo biomed - tyto pojmy nalézáme stále častěji v odborných časopisech. Co je na tomto způsobu chovu včel? Je to jen pouze móda. Věší zde několik včelařů svoje vlaječky po větru nebo stojí něco za tím? Nejsme my všichni biovčelaři? Létají včely biovčelařů někam jinam než ostatní včely?             Všechno to jsou otázky, které se nabízejí a jsou vždy opět pokládány na seminářích o ekologickém chovu včel. Chtěl bych na ně dát pár odpovědí.               Základy ekologického chovu byly položeny před více než deseti léty. Několik včelařů, kteří byli blíže ekologickému zemědělství, zamyslelo se nad tehdejší situaci ve včelařství především z pohledu na léčení varroázy a s tím spojené zatížení varroacidy. Tito včelaři se vrátili k přirozeným zkušenostem všech včelařů, kteří před nástupem varroázy již dříve chovali včely. Za druhé byly již dříve různé pokusy s jinými, než tenkráte praktikovanými metodami léčení varroázy. (Především s organickými kyselinami jako mravenčí a mléčná). Ne naposledy odvolávali se také na přednášky Rudolfa Steinera, který ve dvacátých létech hlásal všeobecně obrat v zemědělství a jenž byl v chovu včel přijatelný. Cílem bylo nejenom zamezit jinými cestami léčení varroázy problémy s rezidui, nýbrž vyvinout celkovou provozní metodu, která se především bude orientovat na přirozené požadavky včel a ne pouze na přání včelařů. Přitom vznikly v různých biosvazech společné směrnice pro ekologický chov včel. V roce 1999 byly tyto směrnice zapracovány do široce platných nařízení EU 2092/91 pro ekologické zemědělství, které je od tohoto času zákonným podkladem pro každé biovčelařství. To znamená, že každý med, který bude označen jako bio nebo eko, musí pocházet také z kontrolovaného, biologického včelařství. Proto žádný včelař nesmí tyto pojmy používat, když skutečně biologicky nevčelaří a toto také není kontrolováno.                 Co znamená nyní ale takový chov včel?               1. Jak bylo již zmíněno musí se takové včelařství přihlásit ke kontrolním

(placeným) způsobům . To znamená, že včelařství bude minimálně jednou za rok jak ve vnějším hospodářství (včelí stanoviště, úly, vedení včelstev, získávání medu atd.) jakož i ve vnitřním hospodářství (záznamy, stanovištní listy, doklady o přikupování a prodeji,...) přezkušováno státní, známou, nezávislou kontrolou (např. Lacon).

            2. Provozní metoda tohoto způsobu chovu včel je obsáhle řízena. Biovčelař nemůže tedy všechno, co nalézá správným, dělat nebo ponechat, nýbrž musí dodržovat předpisy  EU-nařízení,  resp. směrnic svazu, ke kterému náleží.

            3. Stanoviště včel nesmí zapříčiňovat žádné zvýšené zatížení škodlivými látkami     včelích produktů. V potvrzených případech podezření může být nařízeno přeložení stanoviště.

            4. K léčení varroázy nejsou dovoleny žádné chemickosyntetické alifatické prostředky jako Bayvarol, Perizin a jiné. Dovoleny jsou pouze, vedle provozně technických způsobů jako vyřezávání trubčího plodu, organické kyseliny (mravenčí, mléčná a šťavelová) a etherické oleje (např. Tymol a Kampfer).

            5. K ochraně plástů před zavíječi voskovými mohou býti použity teplo a chladno jakož i kyselina octová a Bacillus Thuringiensis (B401). Není dovolena síra a paradichlorbenzol (Styx, Imkerglobol).

            6. Mezistěny smí býti vyrobeny pouze z průkazně nezatíženého vosku (zpravidla z biologického chovu včel). Během přestavby na biologický chov včel musí být  zatížený vosk kompletně vyměněn.

            7. Nakrmení na zimu mohlo být do roku 2002 provedeno běžným způsobem konvenčním  cukrem resp. sirupem. Přitom musí být ponechán ve včelstvu med resp. přidán k potravě. Od roku 2002 jsou pravděpodobně ekologické prostředky ke krmení předepsány. Krmení ve snůškových mezerách smí býti prováděno jenom medem z ekologického chovu včel.

            8. Úly, jako hlavní věc, musí býti zhotoveny z přírodních materiálů jako dřevo nebo sláma. Úly z plastických hmot (včetně úlové izolace pokud se ještě používá, pozn. překl.) a mezistěny z  plastických hmot nejsou dovoleny.

            9. Nátěr úlů smí býti pouze z rostlinných olejů, propolisu, včelího vosku a přírodních barev.

            10. Při chovu a rozmnožování musí být upřednostňovány přirozené způsoby. S vyjímkou inseminace jsou přesto možné běžné metody.

            11. Není přípustné zastřihávání křídel matky.             12. Přikoupení včel je možné - s přihlédnutím k určitým vyjímkám - pouze z

biologického chovu včel.             13. Směrodatná pro biologický chov včel není v prvé řadě včelí pastva. tzn.

stanoviště, nýbrž provozní metoda, tedy práce se včelstvy jakož i s jejich produkty včelařem!

              Informace a vysvětlení :              v obchodní kanceláři Erde & Saat, Hanriederstrasse 8, 4132 Lembach, Telefon

07286/7517 , www.erde-saat.at    

Výňatek z článku "Kde stojíme ?"   E. Rademacher - Univerzita Berlin, Ústav pro biologii/neurobiologii  (dbj. 5/2002, s. 18-

19)               Evropské právo je platné ve všech členských státech EU. V EU-nařízení 2377/90 a 434/97 se píše, že všechny látky použité v léčivech musí být přezkoušeny na nepodezřelost jejich reziduí  v potravinách a musí být stanovena a tzv. MRL (maximum residue limit = hraniční hodnota tolerovaného nejvyššího množství). Od 1. 1. 02 nesmí být v Evropě na trhu žádné léčivo, které neodpovídá těmto požadavkům.                         V Německu neodpovídají těmto požadavkům ani protivarroázní léčiva jako Perizin a již vůbec ne Bayvarol, jehož používání vzhledem k vznikajícím rezistencím bylo odvoláno. Dnes už je známá rezistence i vůči Perizinu.                 Zbývá jen :             Po vytočení v podletí kyselina mravenčí, buď ve formě odpařovacích destiček (Ilertiessen - u nás Formidol) nebo způsobem odpařovačů (Nassenheider a pod.). Alternativou je možno použít Tymol (éterický olej).             V zimě je možno účinně ošetřovat roztoče varroa kyselinou šťavelovou nebo mléčnou.             Pro kyselinu šťavelovou není však dosud žádná MRL ! Její stanovení je velice nákladné a musí být vytvořena v evropských včelařských ústavech.

                                                                                                           (Bč. 11/2002)                        Včely a med z Čech do EU.   Bienenwelt 3/2002                         V roce 1970 bylo v Čechách 95.611 včelařů, v roce 2000 to nebylo více než 55.187. Snížení počtu činí 42%. Když za včelaře z povolání považujeme včelaře s více než 150 včelstvy, potom je v Čechách jen 48 výdělečných včelařů s průměrným počtem včelstev 218. Ostatní včelaři v počtu 55.135 jsou malovčelaři s průměrným počtem 10 včelstev. Výděleční včelaři tvoří jen 0,1% všech včelařů a mají přesto 2% evidovaných včelstev. Hustota včelstev na 1 km2 byla odhadnuta 6,78. Největší hustota včelstev je v Řecku 9,22 a v Portugalsku 6,85 na 1 km2. V posledních 8 létech  vyrobí se v Čechách ročně 4,5 až 7,5 tisíc tun medu a 119 až 168 tun včelího vosku.                                                                                    

(pramen Agrospoj 2001)                          Cizorodé látky v medu.  Bienenwelt 7/2002                         Státní veterinární správa v České republice provedla v roce 1998 analýzy medu na obsah cizorodých látek. Zkoušky medu byly prováděny převážně ze zpracovatelských provozů. Obsah arzénu byl 0,012 mg/kg, obsah kadmia 0,012 mg/kg, obsah chrómu 0,026 mg/kg, obsah rtuti 0,001 mg/kg, obsah olova 0,090 mg/kg, obsah mědi 0,350 mg/kg, obsah zinku 1,7 mg/kg. Všechny zjištěné hodnoty jsou daleko pod limitními koncentracemi. Rezidua pesticidů a amitrázu používaného k léčení varroázy neukázaly žádné měřitelné hodnoty.(Jak dlouho nám to vydrží ? pozn. překl. - pramen Včelařství 2000)

 

            Také obchody s včel. potřebami sledují trend domácí výroby dřevěných úlů a cestu k biomedu !

                 Co nabízí katalog Graze (SRN) vzhledem k úlové otázce : (www.bienen-graze.de)              - Kelterlack, bílý (lak používaný v lisovnách vína) pro bílý plech medometů,

nádoby na potravu, krmné nástavky a pod. Lehce zpracovatelný. Ředění lihem.             - Ventilationsöl  (větrací olej) pro úly na bázi lněného oleje, bezbarvý             - Úlová (dispersní) barva "Universal" neškodná pro včely, odolná počasí,

propustná parám, také u úlů z tvrzené pěny (Styropor), ředitelná vodou.             - Úlová impregnace "Roperal" aromatická, včelám příjemná. Na bázi alkydů s

neutrálním ředěním (terpentýn), kaštanově hnědá.             - Speziallack, bílý pro medomety, přípustná pro potraviny, odolný nárazům a

poškrábání, po uschnutí bez zápachu, omývatelný horkou vodou.             - Holzkaltleim (lepidlo na dřevo za studena) rychle lepící, vlhkuvzdorné             - Kauritleim  (lepidlo Kaurit) prášek s tvrdidlem, vodovzdorné             - Holzschutz - und - pflegemittel  (Prostředek k ochraně a péči o dřevo)  Přírodní

suroviny na biologickém základu, neškodné pro člověka a zvíře. Pro vnitřní vybavení a nábytek z přírodního dřeva.

            - Grundieröl (základovací olej) k předúpravě.             - Flüssigwachs  (tekutý vosk)  pro dřevěné kryty a profilované povrchy

                                                                                                                               (Bč. 11/02)

 

 Jindřich Boháč