ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
VILÉMA, DĚKANA KAPITULY VYŠEHRADSKÉ,
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
Přeložil Jos. Truhlář.
Vita) venerabilis Arnesti, primi archiepiscopi ecclesiePragensis.
Apparuit gratia dei saluatoris nostri diebus1stis noulssimis in seruo suo Arnesto, guem pater misericordiarum et luminum“) tam largadulcedinis benediccione preuenit, ut esset coetaneis Suis In speculum et posteris euidens inexemplum. Šicut enim huno sibi amabilem nobisgue imitabilem reddidit, ita et mundo perconseguens ammirabilem dereliguit“), perfectiseciam virtutum prerogatiuis et meritis celebremet preclaro circa eum ostenso“) miraculo insigniter demonstrauit illustrem. Ad hoc videlicetut gul sanctorum uestigia segul mundi concuplscencia prohibente non possumus, buius saltim, gui noulter nos precessit, conuersacionemlaudabilem, honestos mores, benignitatem etpatienciam imitari pro viribus studeamus. Hlicenim guasi stella in medio nebule claris vitepariter*) et doctrine fulgoribus micans et supercommissum sibi gregem solerter inuigilans nonsolum hunc viam veritatis edocuit, sed et ab eoguibus partim involuebatur, errores et negligencias sollicitudine precedente repressit. Non hunc“)magnatium terror pro 1ustitia supprimenda concutere, non thezauri oblati corrumpere, sed necparentum aut affinium amor suam in hoc potuitconstanciam obtruncare. Maluit enim obtrectancium linguis culpa non subeunte redargui guam
Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostelaPražského.
Zjevila se milost boha spasitele před nedávnem ve sluze svém Arnoštovi, jejž otec milosrdenstvi a světla tak hojným požehnáním obdařil, že byl současníkům zrcadlem a potomkům zářicím přikladem. Neboť jakož učinil jejsobě milého a nám následování hodna, takžopět zanechal jej světu na odiv; i oslavil jejcnostmi a zásluhami a vyznamenal zázrakem,který se při něm udál; za tím účelem, abychomnemohouce pro žádosti tohoto světa v šlépějíchsvatých kráčeti aspoň toho, který nás nedávnopředešel, chvalitebné obcování, počestné mravy,laskavost a trpělivost vedle sil svých hleděli následovati. Neboť on jako hvězda uprostřed mrakustkvělými paprsky života 1 učenosti zářil, a bdějebedlivě nad svěřeným sobě stádem nejen učil jekráčeti cestou pravdy, než chránil je též bludůa chyb, do nichž částečně upadávalo, s opatrnoubedlivosti. I nemohl jej strach před velmoži k porušení spravedlnosti přiměti ani podávané poklady uplatiti, ale ani láska k příbuzným vytrvalostjeho v počínání tomto zviklati. Chtělť rač conevinný od pomlouvačných jazyků býti káránnež pro nedostatek spravedlnosti před soudnou
7) Ruk. univ. (1) má: Incipit vita v. A. p. arch. ecel, Prag. — ?) Hófler místo et lum. má numinum, —$) religuit má ruk. kap. Pražské (2). — *) Hótler extenso. — *) et par. 2. — S) hune et mag. 2.
388
ob defectumjusticie ante tribunal superni judicisdura propter hoc sentencia condempnari.
Pater ipsius Arnestus de Pardubycz miles,gui tunc castrum ) et provinciam (Glacensemex commissione regis Boemie obtinebat, huncin Glacensi oppido liberalibus tradidit studiisimbuendum, ubi dum sub etate tenera scolascum suis condiscipulis freguentaret, ymago b.Marie virginis sibi coram ea genua flectentedorsum auertit, guod guidem miraculum ipse,guam diu vixit, subticuit; sed in agone laboranspropria manu conscriptum ad edificacionem fidelium publice reuelari mandauit; verum dumhunc in etate iam debita constitutum ad bonores ecelesiasticos clemencia vellet diuimnaprouehere, primo ipsum decanum Pragensem constituit et demum sede uacante ad episcopalisdignitatis apicem benignius eleuauit. Erat autemidem Arnestus vir longe stature venusta facieomnigue morum preditus honestate. A temporeouogue sui regiminis, sicut erat discretus silenclo ita et vtilis mansit verbo “), vt nec tacendaproferre sed nec guidem uellet proferenda“) tacere. Solebat enim, guod sicut incauta locucioin errorem pertrahit, ita et indisoretum silencium hos, gui erudiri poterant, in errorem perducit.
Nempe cottidiana ipsius familia nunguamaudiuit ex ore eius“) uerbum iniguum aut dolosum procedere, duo aut inferre cuiguam velletiniuriam aut reprimere conaretur illatam. Auodsl guempiam ex sua familia verbo guantumcumgue leui“) se offendisse persensit, mox penitencia ductus ab €0 veniam uerbis humilibuspostulauit. Ex aduerso vero dum ei aliguis inluriosum aliguid seu displicibile logueretur, moxdigitum ori supposuit et pronum ad inferendasvindictas animi tamguam verae humilitatis discipulus effectualiter mitigauit, recurrens ad illudpropheticum: pone domine custodia mori meo “).Nimirum ad hoc, ut in anima sua virtutum possetstructura consurgere, studuit vir deo dileotus incorde suo vere humilitatis fundamentum locare.Gu licet in Bononiensi et Padwano studiis perguatuordecim annos continuos moram “) conti
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
stolici nejvyššího hrozným výrokem býti odsouzen.
Otec Arnošt z Pardubic, rytiř, který tenkrát držel hrad v okrsku Kladském svěřenýsobě od krále Českého, dal syna v městě Kladsku vyučovati svobodným uměním. Když tuv mladistvém věku se spolužáky do škol chodil, obraz blahoslavené panny Marie, když bylpřed ní poklekl, od něho se odvrátil. O zázrakutomto, pokud žil, pomlčel; ale v poslední hodince rozkázal, aby vlastnoruční jeho o tomsepsání ku povzbuzení věřicích dáno bylo u veřejnost. Chtějic jej milost boži, když byl náležitého věku dosáhl, k hodnostem církevním povýšiti, napřed ustanovila jej za děkana Pražského, konečně pak na uprázněnou stolici biskupskou dobrotivě je) dosadila. I byl týž Arnoštmuž vysoké postavy, příjemného vzezření a zdobený mravy vesměs počestnými. Od nastoupenívlády duchovní jako byl šetrn v mlčení, takrád pomáhal slovem, i nechtěl vyjeviti, co lépebylo zamičeti, ani zamlčeti, co vyjeviti se mělo.Vědělť, že jako neopatrná řeč přivádí k poblouzení, tak nevčasné mlčení svádi k chybám ty,které by bývalo lze poučit.
Lidé, kteří každého dne okolo něho byli,nikdy neslyšeli z úst jeho křivého neb Istivéhoslova, jimž by byl chtěl někomu křivdu učinitineb učiněnou sobě splatiti; kdykoli zpozoroval,že někomu z nich ublížil, ihned toho litovala pokorně za odpuštění prosil. Když pak jemuněkdo něco řekl, co bylo potupno aneb se munelibilo, kladl prst na ústa a co žák pravépokory ducha k odplatě náchylného výdatněkrotil, pamětliv výroku proroka: Ostřihej paneústa má 90. Aby v duši jeho vyvstati mohl stánek cnosti, hleděl muž bohu libý v srdci svémpoložiti základy pravé pokory. Ačkoli na učenív Bononii a Padue po čtrnáct let se zdržovala hodnosti licenciata došel, přec dobytými vědomostmi, jak obyčejně se stává, srdce jeho nezpyšnělo, tak že ke každému prosebníku vedlepřirozené laskavosti své se choval. I míval chva
1) castrum in provincia Glac. — *) in verbo 1. — S) Hófler proferencia. — +) suo 2. — *) Hofler gnanto—cumgue hoc.-— $) Ruk. 2. dokládá tu ještě: et hostium cireumstancie labiis meis.— *) morari Hofler.
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
nuans licenciari promeruit, tamen cor eius, utplerumaue fit, acguisita sciencia non 1inflauit,guin omni se petenti beniuolum et elus auxilium invocanti se redderet innata pietate mansuetum. Ineratgue sibi mos et conswetudo laudanda, ut guociens coram ipso diuina peragerentur officia, ipse cum prelatis capellanis et clericistento coram ipso missali oficium misse perlegeretac demum horas ') de beata virgine ordinatis etmorosis accentibus ?) ruminaret, nec audebatbunc guispiam pro re guantumcungue graul,auamdiu missa legeretur, accedere seu cum ipsode negociis eciam arduis publice aut secreteconferre. ui tamen officio expleto publicamprocedens ad salam tam pauperibus guam diuitibus audienciam prebuit, facti guogue circumstanciis pensatis ad debitum ipsos sine interuallotemporis benignius expediuit. Auidguid autempropter absenciam propriam vel negoci gualitatem per se ipsum expedire non potuit, id ipsuma prelatis sibi assistentibus cum omni celeritateterminare mandauit. Auid ultra? Ex fructu arbor cognoscitur et fructus ex arbore commendatur. Precessit in radice diulna copla muneris,ut in ramušculo segueretur habundancia honestatis. Tanta etenim deus excelsus in seruum “)suum ocondescensione respexit, ut sicut huncvidit de uirtute in virtutem proficere, sic et*“)commissam sibi ecelesiam ad laudem propriamet Boemici regni honorem voluit magnifice sublimare. Procurante namagueserenissimo principed. Johanne, Boemie rege, et eius primogenitoKarolo Romanorum imperatore semper Augustoet Boemie rege a. d. MCCOXLIV Pragensis ecclesia in metropolitanam erigitur et a subieccione Maguntinensis ecclesie, gua eidem tenebaturobnoxla, per sanctissimum in Christo patremd. Clementem, sacrosancte Romane ac universalis ecelesie summum pontificem, absoluta,duas suffraganeas ecelesias, Olomucensem videlicet et Luthomislensem, felici disposicione sortitur, recepto guogue per eum pallo sibi abapostolica sede transmisso, in guo nomen etplenitudo archiepiscopalis dignitatis existit. Juribus etiam et canonibus prescriptis racionalibusve*), gue pro lege habentur, consuetudinibus
389
litebný zvyk a obyčej, že, kdykoli u přítomno
sti jeho služby boži se konaly, sám s preláty,kaplany a kleriky z otevřené před sebou knihymešní obřady přečital a potom hodinky k blaho
slavené panně vedle předepsaného způsobu odříkával; 1 nesměl nikdo, pokud mše trvala, za
příčinou jakkoli důležitou k němu přistoupiti
aneb v záležitostech třeba vážných veřejně neb
potají jej osloviti. Po ukončení obřadu chodiíval
do obecné sině soudní a tam jak chudým tak
bohatým slyšení uděloval, uváživ pak všechnyokolnosti věci, o kterou šlo, bez meškáni vše
laskavě vyřídil. Cokol ale buď pro nepřitom
nost svou neb vedle povahy věci sám vyřiditi
nemohl, poručil prelátům, kteří byli u něho, aby
se všemožnou rychlosti vyřídili. Nač mnoho
slov? Podle ovoce poznáváme strom a podle
stromu ovoce: množství daru božího napředdostalo se kořeni, aby následovalo na větvi
hojnost poctivosti. SŠ tak velikou dobrotivostí
shledl vznešený bůh na nástroj svůj, že vida
jej prospivati cnostmi svěřenou jemu cirkev naoslavu jeho a poctu království Českého velko
lepě povýšiti ráčil. Neboť k žádosti nejjasnějšího
knižete Jana, krále Českého, a prvorozence jehoKarla, cisaře Římského, vždy rozmnožovatele
říše, a krále Českého leta páně 1344 kostel
Pražský povýšen za metropolitní a zbaven poddanství arcibiskupa Mohučského skrze JSv. Kle
menta, svaté Římské obecné cirkve nejvyššího
biskupa, i poddání mu biskupové Olomůcký
a Litomyšlský co suffragani. I přijal Armošt
pallium od apoštolské stolice, jimž jmeno a plno
mocenství důstojnosti arcibiskupské se značí.
Sebrav pak znova předepsaná práva kanonická
i rozumné obyčeje majíci platnost zákona a uvá
živ, kterak rozdilní časové rozdilné rodí náhle
dy, stanovy cirkve Mohučské, z nichž jednak
pro špatné užívání, jinak proto, že se k pomě
1) nemá 2. — %) Hófler altentibus. — 3) Hofler instrumentum. — +) nemá 2. — *) racionabilibusve 1.
390
recollectis, attento nihilominus guia diuersitatemtemporum diuersitas seguitur animorum, statutis Maguntinensis ecelesie, gue cum propterabusum tum eciam propter inconuenienciam modicum aut nullum fructum afferebant suppressis,noua et vtilia statuta edidit, prouinciali propterhoc concilio celebrato, interserens statutis ipsisde iure canonico multa vtilia presbiteris guogueipsis ecclesias parochiales regentibus summe necessaria, et hiis presertim, fuos interdum a studii cura paupertas prohibet non voluntas. Ineratet huic viro talis iudici futuri memorla, ut guide talento sibi credito racionem districto 1udici
reddere tenebatur super commisso sibi grege,adeo sollicitas obseruare studeret excubias, utnunguam corpus sompno reficeret, nisi eum autviolentus sopor opprimeret aut languor insolitusvigilare per amplius prohiberet. Sciens guogue,guod humana natura sicut laboribus duris instruitur, ita nihilominus per otia torpencia fatuatur, ad hoc ut mentem *)sollicitam cottidianisvirtutum incrementis instauret“) lectione hanccontinua refovebat habensgue in subterior *)veste saceulum ab utrogue latere dependentemcertos in eo libellos et memoralia deferebat etnunc in Curru pergens nunc eciam a Cesarisconsilio, guociens inibi minus utilia tractarentur,se abstrahens, tam ad suam guam aliorum edificacionem in eisdem aut per se legit aut legiper alios verbis intelligibilibus procurauit. Numguam hunc poterant“) a bono proseguendo ociadetestanda retrahere, guin instar pocius supernorum in scala Jacob aut ascendebat in deumaut descendebat ad proximum. Die autem adoccasum solis uergente dum hunc cubile consuetum exciperet, sibi fecit vitas patrum autalium codicem edificatiuum tam diu legere, donec ipsum ingens sopor leceionem non sineretauscultare. Noverat enim de cujuslibet sermonelegentis elicere, guod anime prosit, sciens nonminoris esse prudencie de rudi guandogue spinaflorem decerpere guam fructum de*?) arborenobii manducare. Capto guogue sompno sedmodico, dum hune crederet cubicularius in lectosibl preparato recumbere, ipse mollem lectumdeclinans interdum in humo, interdum vero su
«“
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
rům nehodily, nepatrný vyplýval užitek nebodocela žádný, zastavil a vydal stanovy novéa užitečné na synodě provinciální za tim účelemodbývané; i pojal do stanov těchto z právakanonického mnoho užitečného a velmi potřeb
ného kněžím, kteří osady farní spravují, zvláštětakovým, jimž oddávati se studiím nebrání vůle
ale chudoba. Muž tento tolik pamatoval na příští
soud, že maje vydati účet z vypůjčené hřivny
tak bdělý byl nad stádem sobě svěřeným, že
tělu svému nedopřál spánku, leda když náhlá
dřímota ho přepadla neb neobyčejná ochablost
bditi mu bránila. Věda pak, že přirozenost lidská jako těžkými pracemi se tuži, tak zahál
kou ochabuje, aby čilý duch každého dne ve
cnostech prospival, neustále čísti se snažil;1 maje ve spodním šatu na obou stranách
kapsu, nosival v ni jisté knižky a památná sepsání, v nichž jednou, když cestoval, po druhé,když z rady císařské o malichernostech jedna
jici se vzdálil, k svému a jiných povzbuzení
buď sám čítal neb jiným nahlas čitati kázal.Nikdy nemohla jej od dobrého snažení odvrátiti
proklatá zahálčivost, spíše jako nebešťané po
řebříku Jakubově buď vystupoval k pánu aneb
sestupoval k bližnímu. Když podvečer do obvyklé
ložnice se odebral, dával si životy svatých neb
z jiné knihy poučné tak dlouho přečitati, až mu
těžká ospalost nedovolovala vice čtení poslou
chati. Umělť z jakéhokoli sepsání vybrati si, coduchu jeho prospivalo, věda, že nemenší jest
moudrost z jakéhokoli trní obyčejného utrhnoutikvitek než požiti ovoce ze vzácného stromu.
Když jej byl spánek, ale jen krátký, uchvátil
a sluha jeho myslil, že na připraveném lůžku
odpočivá, shledáno, že nikoli na měkkém loži,
nýbrž někdy na zemi někdy na hrubé pokryvce
leží. O půlnoci pak, kdy jini dleli v tvrdém
spánku, bedlivý tento pastýř, jehož překonati ne
1) Hofler juventutem. — 7) Týž instaura lect.—“) Týž subsciente. — +) Namguam — poterant nemá 2. — *) ex 1.
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
per vili repertus est matta cubare"). Media autemnocte dum aliorum oculi concepto grauantura sompno, iste pastor sollicitus, guem nec vincere aceidia nec frangere potuit torpens ignauia,proprio consurgens a lectulo secum manentesadvocat capellanos, cum guibus tam horas canonicas guam et b. Virginis deuoto corde distincta guogue voce conpleuit. Postguam veroidem capellani fessa membra solitis adibantrefouere cubilibus, ipse in oracione pervigil etinvictus manebat et, si erat de mane missamcelebraturus, deuotas se dabat in lacrimas, uttune venas diuini susurrii furtiue susciperet,aguando sopor ceteros opprimebat“). Ad hocguogue maiora seminare studuit semina fletuum,ut maiores tandem fructus perciperet gaudiorum.Solitus eclam erat a promocionis sue temporeusgue ad obitus sui diem in guodam Llibellosingulos defectus suos spirituales propria manuconseribere, ut et eisdem deinceps virili menteresisteret et ea, gue fragilitate ipsum impellentecommiserat, per satisfactionem debitam emendaret, in guo eciam consoripsit iniunctas sibipenitencias et consilia confessorum, Aderat eteius precordiis diuinitus indita *) guedam ad pauperes +) misericordia liberalis, gue secum abinfancia crescens tanta cor illius benignitaterepleuerat, ut merito dici posset hanc cum ipsoex eodem nature utero processisse. Nimirumewangelii non surdus auditor omni se disposuitpetenti tribuere et si presertim, guem audiuitamorem diuimum feruencius allegare. Seciebatenim, guod diues elemosina suis amatoribushereditatem prebet inmarcescibilem et celestiscurie dignitatem. Sed negue hunc latuit mirandamisericordie uirtus, gue peccatorum omnium rubiginem purgat, fremencium viciorum incitamentamortificat et splendore celestis gracie tenebrosashominum mentes illustrat. Hanc igitur per effectum amplecti desiderans multos in Bononiensiet Padwano studiis pauperes tenuit clericos, guibus de libris singulisgue vite necessaris prouidebat, guos eciam in adipiscendis beneficisecclesiasticis propriis consanguineis preferebat,transiensgue per viam elemosynam pauperibus,guos obvios habuit, largitus est. Singulis eciam
391
mohly trpkosti ani zlomiti zmalatňujicí lenivost,z lůžka vstával a kaplany s nim ostávajicí svolával, s nimiž pak hodinky kanonické a blahoslave
né panny s pobožným srdcem a povýšeným hla
sem odřikával; když potom oni umdleným údůmve svých ložnicích hovět odcházeli, on bdival na
modlitbách nepřemožen spánkem; a měl-li ráno
sloužiti mši, dával se do skroušeného pláče, aby
potají přijal hojnost slova božího, kdy druzí spali.
I hleděl vysévati vice semena pláče, aby potomsklízel více ovoce radosti. Od povýšení svého
až do smrti své zapisoval do jisté knihy ne
dostatky své duchovní vlastní rukou, aby potómmužně jim odporoval, a čeho z křehkosti se byl
dopustil, zadostučiněním napravil; v knize této
zaznamenával také uložená sobě pokáni a radyzpovědníků. Bylo mu také milosrdenství k chu
dým od boha dáno, jež od mladosti s nim ro
stoue srdce jeho takovou dobrotivosti naplnilo,že se skutečně říci mohlo, že s ním zároveň
se narodilo. Pilně poslušen evangelia každému
žadateli ochoten byl dáti, zvláště takovému,o kterém slyšel, že jej pevněji viže láska boží.
ědělt, že hojná almužna těm, kteří rádi ji dávají, přináší dědictví nehynoucí království ne
beského. Znalť dobře podivnou moc milosrden
ství, jež všelikých hříchů skvrny smývá, pokušení svůdná umrtvuje a záři milosti nebeské
zatemnělé mysle lidské osvěcuje. Milosrdenství
tohoto jsa výdatně dbalý na učení v Bononii a Pa
dově mnoho chudých kněží vydržoval, jimž dával
na knihy a potřeby života. Těmto potom uchá
zejiícím se © výnosné hodnosti církevní dával
přednost před vlastními příbuznými. Jda cestou
uděloval almužnu chudým, které potkával; kaž
dého pak dne dvanáct chudých živil a dával
jim po dvou malých penězích běžné mince
tehdejší. A přec ještě každého roku 70 stávek
hrubého sukna chudým rozdělil, aby vedle při
1) oubire 2. — *) ocoupabat 2. — >) Hófler veridica. — *) Týž participes.04
D92
diebus duodecim pauperes pauit et eorum cuilbet duos paruos denarios currentis pro tuncmonete donauit, et nichilominus singulis annisLXX stamina panni grisel Inter pauperes diuidebat, ut ad diuine legis imperium nudum operire carnemgue suam neguaguam despectui videretur habere. Constat igitur in ipsius archanopectoris plantatam fuisse arborem miseracionis,culus dum fructus reficit animam, prebent exterius folia medicinam.
Certum est eciam hunc fuisse vestigiorumgloriosi pontificis, b. scilicet Nikolai, fidelem etsollicitum sectatorem. Sicut enim ille auro virginum incestus, auro patris inopiam, auro utrorumague detestabilem ademit infamiam, sic etiste fidelis seruus et prudens rem sub silenciotegens per duos presbiteros ad hoc specialiterdeputatos virgines pauperes dote competenti oblata matrimoniali disposuit federe copulari, ne paupertate premente in dedecus honoris virginel admittere cogerentur publicos amatores. Similiteret e0s, guos natura nobiles et casus fecit sinister egenos, guigue, prout apparet ad oculum,non valent fodere et erubescunt verisimiliter mendicare, ne ipsos aliena per furtum aut rapinaminsegu1 bona contingeret, competenti pecunia releuabat. Auibus eciam aut alus ad hoc ydoneisexpresse commisit, vt hospitalia infirmorum visitare, defectus guogue inibi degencium elussumptibus debeant vtiliter reformare. In annoauogue MCOCCLXIIY,dum in regno Boemie caristia magna seuiret in tantum, ut propter defectum victualium multos fames exhorrenda comprimeret, multas fecit elemosinas in pane pariteret frumentis, per guas ciuitatum et oppidorumincole ab iminentis sunt mortis periculo liberati"). Ad edificacionem guogue tam propriamguam eciam aliorum multos lbros soribi et deallenis partibus procurauit afferi, guos eciammonasteris et aliis piis locis 1uxta necessitatiseorum indigenciam tradidit et donauit. Aduertanthic desides clericorum sacerdotumgue rectores,uh nimirum, gui ad corrigendum subditorumexcessus deputati ceteris preeminent et inconsiderato silencio peccandi subditis licenciam prebent. Audiant inguam et prudenter intelligant,guantam hic presul sollicitudmem in correccione
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
kázání božího nahého oděl a těla svého mi
kterak nezanedbával. Zajisté tedy v útrobáchsrdce jeho vštípen byl strom milosrdenství, jehožovoce poskytuje duši okřání, vnější pak listiléku.
Než zajisté byl on též šlépěji slavnéhobiskupa, blahoslaveného Mikuláše, věrným a bedlivým následovníkem. Jakož tento zlatem smilnosti panen, nedostatku otce, hanbě pak obouzabránil: tak onen věrný a prozřetelný sluhase vší tajnosti skrze dva kněze k tomu zvláštěustanovené chudé panny náležitým věnem opatřoval, aby se mohly vdáti a aemusely chudobou tísněny státi se nepočestnými nevěstkami.Podobně i ty, kteří byli rodem šlechtici, "aleneblahým osudem zehudli, a kteří jak patrnokopati nemohli a žebrati pravdě podobně sestyděli, aby nenapadlo jim krásti a loupiti, náležitou částkou peněz podporoval. Těm a jinýmk tomu spůsobilým důtklivě rozkazoval, abynavštěvovali nemocnice a nedostatky těch, kteřítam byli, jeho nákladem užitečně opatřovali.Roku 1362, když byla v království Českémvelká drahota, tak že pro nedostatek potravinmnozí hladem hrozným umírali, mnoho rozdalalmužny chleba a obili; i byli takto obyvateléměst a městeček hrozícího nebezpečí smrti ochránění. K vlastnímu a jiných poučení dával mnohoknih psáti a odjinud přinášeti, jež také klášterům a jiným zbožným mistům vedle potřebyrozdával. Kéž všímnou si toho nedbali správcové kněžstva, zvláště ti, kteří k potrestání nezbednosti podřízených ustanoveni a nad ostatnípovýšení nepředloženým mlčením podřizenýmpovolují hřešiti; kéž slyší, pravím, a dobře sivštípi, jak bedliv byl biskup tento v udržováníkázně kněžstva sobě svěřeného a jakou si dávalproto práci. Mezi mnohým a rozmanitým přemýšlením, jemuž z povinnosti pastýřské se oddával, zvláště bleděl býti mravokárcem a strážcempravověrnosti, aby jednak spasitelným napomínáním, přemlouváním a hrozbami, ba trestáním
1) liberate 2.
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
cleri sibi commissi adhibuit et circa hoc studiosis laboribus desudauit. Hic etenim inter cog1tacionum varietates innumeras, guibus animumsuum cura offici pastoralis involuit, precipuecorrectoris et inguisitoris officium censuit exerceri "), ut videlicet alter eorum nunc salutaribusmonitis nunc perswasiohibus atgue minis, nunceciam penis inflictis cleri petulanciam et ipsiuserrores reprimeret, et alter hereticorum perfidiamet ipsorum doctrinam detestabilem realiter etefficaciter confutaret. Fuit enim bene agentibusper humilitatem consocius, contra delinguenciumvicia per justicie zelum erectus. Bonis se innullo pretulit et cum prauorum culpa subíuit,potestatem protinus sui prioratus agnouit.
Nimirum clerus illius temporis modice prohdolor legi subjacuit atague ideo se ipsum carnisvoluptatibus rigore deficiente subegit. Alius enimtabernam freguentans guadriformi cum bibentibus colludebat in tessera, altus concubinis adherens et nec tonsuram seu coronam deferensturpi se ipsum polluit feditate, guorum tamenInsania sub ipsius regimine penitus congujeuit.Hic eciam iudicia peregrina, videlicet candentisferri et ague frigide, guibus Boemi usgue adipsius tempora utebantur, exerceri prohibuit eteadem totaliter baronum resistencia non obstante suppressit. Šimiliter et uagos homines,guos wlgus flagellatores appellat, guigue subouina pelle conscienciam norunt wlpinam abscondére, non solum a tali presumpcione compescuit, sed et a sue diocesis finibus eliminarecurauit. Vt autem pluribus modis negociatorhic ewangelicus luocris insisteret ac totum presens tempus conflaret in meritum, non tampreesse voluit guam subesse, nec tam precipereguam parere, propter guod in monasterio canonicorum regularium in Glatz, guod ipse denouo extruxit et tam redditibus sufficientibuslibris et ornatibus preciosis guam eciam picturisvariis adornauit, archiepiscopali dimisso fastigioeandem voluit regulam profiteri, ut eo liberiuspossit preconium transitorie laudis contempnere,tumentis iactancie fastum comprimere et fraudulente simulacionis mendacium confutare. Nimirum tempus sibi concessum ad meritum diuidere
393
rozpustilosti a chybám kněžstva bránil, jinaknevěru kacířů a proklaté jejich učení opravdua výdatně potlačoval. Pokorou svou přitelembyl těch, kteří dobře činili, proti neřestem chybujicích spavedlivě horlil; nad dobré nijak senevyvýšoval, vinu zlých potahoval k sobě, i znalhned moc úřadu svého.
Za onoho času totiž dbalo kněžstvo bohužel
pramálo zákona, i hovělo náruživostem těla, jeJikož nedostávalo se přísnosti. Někteři chodilido hospod a hráli v kostky s pijáky, jiní žiliv konkubinatě a nenosice ani tonsury káleli sev ošklivé hanebnosti. Prostopášnost tato pod vládou jeho vymizela úplně. Také soudy cizí, žhavého totiž železa a studené vody, jichžto Čechové až do času jeho užívali, zakázal a přesodpor šlechty potlačil docela. Podobně i tulákům, nazvaným od lidu mrskači, kteří podkoží ovčí umějí ukrývati mysl liščí, nejenbránil v takové opovážlivosti, nýbrž dal je zesvé diecése vyhnati úplně. Aby pak evangelický dělník tento více získal a celý čas života zásluhami vyplnil, nechtěl býti pánem alesluhou, nechtěl poroučeti ale spiše poslouchati;protož vzdáti se chtěl hodnosti arcibiskupskéa vstoupiti do kláštera kanonické řehole v Kladsku, který sám znova vystavěl, dostatečnýmipřijmy, knihami, drahými rouchy a rozličnýmimalbami opatřil; aby tím snáze mohl pomijejícislávy nedbati, pýchu v sobě potlačovati, Istivoulež přetvářky vymítati. Krátký čas sobě k dobrýmskutkům udělený rozdělil tak prozřetelně, že jedendil obětoval namáhavému zisku bližních, druhýtichému rozjímání; 1 stalo se, že vydav se nacestu, jakoby chtěl jiti do Říma, provázen jenjedním sluhou do toho kláštera přišel, ve světničcepak, kterou pro sebe byl zřídil, všemohoucímubohu a matce jeho Marii povinnou službu konal
L) exercere 2.64*
D04
sic prudenter didicerat, ut aliud proximorumlucris laboriosis impenderet, aliud contemplacionis tranguillis processibus dedicaret. Sicguefactum est, ut arrepto itinere ad ipsum monasterium in comitiua vnius tantum familiaris perueniens segue Romam aditurus confingens incella, guam pro se ipso construxerat, omnipotenti deo et eius genitrici Marie pensum sueseruitutis exsolueret et ocoulte ac latenter matutinali tempore solus ecelesias cireuiret. Etenimtanta preuenire hunc deus dignatus est gratia,ut mentem ipsius intrinsecus incendio dileceionisadureret et absintio *)compassionis impleret. Etlicet protunc, guibus in solitudmem aduolareposset, dispositas penňas haberet, a deo tamenerant nexibus preceptorum astricte, ut absgue1psorum permissione liberum non posset haberevolatum. Et ideo subscriptos Romanos pontifices,videlicet Clementem*),Innocencium sextum, Urbanum guintum siue modernum nunc per se nunceciam per legales et ydoneos nuncolos de dandasibi cedendi licencia humiliter reguisiuit. Guividentes hunc de culmine uelle pontificali descendere, nec causam guo ad hoc cognoscentessubesse, ipsum ab eius vinculo absoluere minime curauerunt. Videbant etenim, guod in 1psovigor deuocionis et fidei eciam Corpore senescente non periit, sed vergente deorsum condiclone corporea fervor spiritus *) sublimiora conscendit, non “) oportebat hunc in regiminis pastoralis labore persistere, creatori suo deincepscum Martha sollicita ministrare; in signum tamen desiderii sui prefati coram ymaginibus deiet b. virginms Marie, guas m vitris et aliis coloratis picturis fieri procurabat, se ipsum deflexoin terram poplice archiepiscopala vero insigniaante pedes suos lacencia tamguam per ipsumabiecta et ob amorem dei procurabat dimissadepingi. Hic eciam monasteria in Saczka, inJaromir, in Rokyczano dicti ordinis de nouoerexit et sumptuose fundauit, hospitalia in BrodaBohemicali, in Przybramo et in Lybano construxit et munluit necessariis appendiis competenter.Hic reedificauit omnia castra sul archiepiscopatus, gue érant ex nimia *) vetustate collapsa et
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
a potají z rána sám do chrámů chodil. Ráčilť
jej bůh obdařiti tak velikou milosti, že srdce
jeho žár lásky užíral a útrpnost naplňovala.Ačkoli měl křidla k zaletnutí na čas do samoty,
nicméně byla křídla tato od boha pouty při
kázaní svázána, že nemohl bez dovolení jejich
volně létati. Následující po sobě papeže římské,V, dosud vlád
po zákonitých
Klementa, Innocence VI Urbana
noucího, jednou sám podruhé
a spůsobilých poslech pokorně prosil za dovo
lení, aby směl hodnosti své se vzdáti. Než tito
vidouce, kterak se stelice biskupské sestoupitichce beze vši příčiny, závazku jeho jej zbaviti
nijak nechtěli. Viděliť, že v něm, ano tělo stárlo,
svěží sily nábožnosti a víry neubývalo, nýbrž,ano scházelo tělo, horlivost ducha se zvýšovala;
i nebylo zapotřebí, aby tento muž v práci vlády
biskupské ustával a stvořiteli svému se starostlivou Martou přiště sloužil. Nic méně na zna
mení nadřečené touhy své dával se na obrazech
boha a blahoslavené panny Marie, nákladem
jeho na skle neb jinak malovaných, v postavěklečícího malovati, any oznaky arcibiskupskéu nohou jeho ležely, jakoby jimi z lásky k bohu
povrhal. Týž založil také znova a bohatě nadalkláštery jmenovaného řádu v Sadské, v Jaroměři
a v Rokycanech, vystavěl a pětřebným příslu
šenstvím opatřil špitály v Českém Brodě, v Pří
brami a Libáni. Týž vystavěl znova všechny
tvrze svého arcibiskupství, které yelkým stářím
se sesuly, v Příbrami pak jednu novou. Městečka
kostela svého, totiž Český Brod, Týn Horšův
a Roudnici opevnil zděmi, mnoho rybníků,
zvláště vKyjí, Rokycanech, Týně Horšově, Pří
brami, Řečici, Žerčicích a Chejnově s velkým
nákladem znova zřídil. Půl panství v Rož
mitále získal stolu arcibiskupskému, dada pře
mnohé přijmy ma živobyti osob duchovních.
1) absinteo 1, 2. — %) Klement VI byl papežem od r. 1342— 1352; Innocence VÍ od r. 1352—1362a Urban V od r. 1362—1370. — *) sp. in subl, 1. — +) místo non má 1 et ideo opot, — ?) Hofer eximia.
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
in Przybramo de nouo unum castrum construxit.Oppida sue ecelesie, videlicet Brodam Boemicalem, 'Thyn Horssow, et Rudnycz muris munlult,piscinas multas presertim Kyge villam, Rokyczanum, Tyn Horssowiense, Przibram, Rzeczitz,Zercycz et Úhynaw cum magnis expensis denouo exstruxit. Mediam baroniam in Rozentaldatis plurimis redditibus ad vitas ecelesiasticarumpersonarum archiepiscopali mensae acguisluit.Hic omnes libros Pragensis sacristie nimia vetustate consumptos ligari et meliorari, coralesvero libros, videlicet gradualia et antiphonariain multis voluminibus, pulecriora guam unguamin ecelesia visa fuerant, pro magnis pecuniisscribi fecit, aliosgue pro studio sacre scripturecondonauit et ipsam ecclesiam plurimis ornatibus preciosissimis decorauit. Dedit eciam sueecelesie in mortis articulo pro structura ipsiusde proprio patrimonio mille marcas et vnamcapellam proximam ei, gue est in fronte chorinoul a fundamentis usgue ad perfeceionem suissumptibus extruxit et fenestris vitreis exornariprocurauit. Item dedit centum marcas pro panibus altaristis Pragensis ecelesie, ut vna cumvicariis canonicorum percepcione panum gauderent, pro guibus empti sunt redditus perpetuiin talbus villis oc. (sic).
Hic in eadem Pragensi ecclesia lectoremin sacra theologia suis pecunis instituit, proguo emit certos redditus in villa Zlatnyk propePragam, ut canonici et ali clerici Pragensisecclesie amplius studeant verbi pabulo victuramm perpetuum mentem reficere, guam ventremmoriture carnis terreno pane saciare. Et guidplura? Comparauit namaue pauperibus clericisduodecimsexagenas reddituum in villa,... ut bisin anno habeant tunicas, et liberius ac seduliusin choro nocturnis et diurnis horis vacent indiuino officio.
Huc accedit, guod inter cetera carismatumdona, gue a largo datore Arnestus obtinuit,auadam speciali prerogatiua excrescere promeruit in diuicias lusticie obseruande. Hec guidemlusticia sicut priscis temporibus ob 1udicum ignoranciam, gue plerumaue est innocentum calamitas, guasi pedibus calcata subsiluit sic et subipsius felici regimine tam in consistorio publicoguam eciam priuatis iudiciis suas fimbrias dila
.995
Všechny knihy sakristie Pražské stářím sešlédal svázati a opraviti, knihy pak chorální, totižgradualie a antifonarie ve mnoho svazcích, zavelké peníze psáti krásněji, než kdy bývalov chrámě vídáno; jiné daroval na učení-se písmusvatému ; chrám sám okrášlil přemnohými vzácnými rouchy. Dal také chrámu svému na smrtelném lůžku na vystavení jeho z vlastního jměnípo otei zděděného tisíc hřiven a jednu kaplinejbližší, která jest naproti novému choru, odzákladu svým nákladem vystavěl a okna sklyozdobil. Dále dal sto hřiven na výživu altaristům Pražského kostela, aby zároveň s vikářikanovníků brali výživu, za které koupeny jsoustálé přijmy v těchto vesnicích a t.d.
Při tomtéž kostele Pražském učitele bohoslovi za své peníze ustanovil, pro něhož koupiljisté přijmy ve vsi Zlatníku u Prahy, aby kanovnici a jiní duchovní kostela Pražského spíšehleděli nesmrtelnou. duši svou chlebem slovanež chlebem pozemským smrtelné tělo nasycovati. Nač šiřiti reč? Chudým duchovním dvanáct kop přijmů zaopatřil ve vsi aby každého roku měli dva oděvy a volněji a pilnějiv noci i ve dne v choru se oddávali službě boží.
K tomu ještě mimo ostatní dary, jež odštědrého dárce z jakés obzvláštní prizně obdrželArnošt, stále rostlo bohatství jeho spravedlnosti.Spravedlnost tato jakož za starých dob pro nevědomost soudců, z které často neštěstí vyplývánevinným, téměř nohama šlapána jsouc umlkala,tak pod šťastnou vládou jeho jak na soudě obecném tak při soudech soukromých okřívala. Neboťstálý muž tento proti obojímu lici osudu vždy
996
tauit. Constans enim hic vir contra biformesfortune euentus vniformi mentis constancia premunitus in ludicio non contempsit pauperem,non oppressit viduam, personam diuitis non recepit, in omnibus operibus justiciam reseruault,verum ne celestis huius benediceionis vena, guetunc in Boemie regno scaturiit, infra breues terminos oceludatur, sic eam diuina prouidenciaderiuauit n ampnem, ut fluminis impetus caputorbis Romanam letificet ciuitatem. Spargitur incuria summi pontificis et cardinalium fama tantiviri omniumague tenet assertio neminem huic inGermania fore similem in conseruaudo legemexcelsi. Auanto autem fauore idem Romanuspontifex et eius cardinales ipsum prosecuti fuerint, experienciam logui et conuenit me tacere.In legacionibus enim cesaris Romam transmissus et ibidem ab ipsis singulari honore susceptus commissa sibi negocia tam fideliter guameciam legaliter expediuit. Šepe hune Romanuspontifex in altum erigere et in maiori voluitdignitate locare. Sed gui commissam sibi eceleslam dimittere diuino ipsum amore impellentedisposuit, ad maiores dignitates per eum asseguendas minime anhelauit. Mortuo guogue Innocentio hulus nominis papa sexto *) poscentibusipsius moribus átgue virtutibus per certos cardinales fuit in summum pontificem nominatus,et fuisset indubitanter electus ab omnibus, sipromocionem suam non impedisset nacio aliena.Ouamguam autem de laude tanti viri multa perme adhuc possent interseri et presertim ea, gueego Wilhelmus decanus Wisschegradensis nonrelatione testium sed per me ipsum cunctacognoui, malo tamen a prosecucione vlteriorisfame sue manum simul ac stilum retrahereguam in elus et meum opprobrium linguas detrahencium excitare. Nimirum scio, guod nullaest tam modesta felicitas, gue possit malignitatis dentes vitare. Alienis enim malis sicutsuis bonis detractores letantur, alienis 1acturissunt diuites, calamitatibus locupletes et funeribus immortales. Nunc igitur mens mea nubemeroris obducitur, finis guogue gaudu luctibusseguentibus occupatur. Gui1enim tam laudabilisviri famam simplicibus sed veridicis verbis et
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
stejnou ducha vytrvalosti opásán na soudu nezavrhoval chudého, nepotlačoval vdovy, bohatého si nevšímal, ve všech skutcích spravedlnostvykonával. Aby pak bohatý zdroj požehnánínebeského, jenž tenkrát v království Českémprýštil, v úzkých mezích uzavřen neostával, takjej prozřetelnost boží na veletok rozšířila, žeproudem jeho potěšena jest hlava světa, městoŘím. Roznesla se pověst o tak velkém muži nadvoře papežském a mezi kardinály, i tvrdilivšichni, že v Germanii nikdo není jemu podobenv zachovávání zákona božího. S jakou příznípapež římský a kardinálové jeho k němu sechovali, zkušenost svědčí, já pak mohu mlčeti.S poselstvím totiž od císaře do Říma vyslán byvpřijat jest od nich s obzvláštní poctou, i vyřidilsvěřené sobě záležitosti věrně a správně. Častochtěl jej papež povýšiti a větší důstojnost muuděliti; ale ten, který svěřenou sobě cirkevz lásky k bohu opustiti chtěl, nikterak nebažilpo vyšších hodnostech. Po smrti papeže Innocence toho jmeua šestého, any meavy a cnostijeho k tomu pobádaly, skrze jisté kardinály zanejvyššího biskupa byl ponavržen, i býval bybeze vší pochybnosti vyvolen ode všech, kdybypovýšení tomuto nebyla překážka cizi národnost.Ačkoli o chvále tak velkého muže mnoho bychmohl ještě vypravovati, zvláště to, co jsem jáVilém, děkan Vyšehradský, nikoli vypravovánímsvědků, nýbrž všechno sám poznal, přec chciraději s vypisováním dalši pověsti jeho ustati,než abych na jeho a svou hanbu utrhačné jazyky povzbudil. Vimť dobře, že neni tak skrovného štěstí, které by zubům zlomyslnosti ušlo.Neštěstí jiných tak jako štěstí vlastnímu těšíse utrhači, cizí pohromy činí je bohatými, cizínehody tučnými, cizí zkázou jsou nesmrtelnými.Nyní tedy duše má mlhou smutku se zahaluje,konec pak rodosti mé zaujímají nářky následujici. Vypravovav totiž o chvalné pověsti mužejednoduchými ale pravdivými slovy a s veseloumyslí nyni s bolestí přicházím k vypsání smrtijeho. Leta páně 1964 onen ctihodný otec zavyřízení důležitých vlastních a cirkve své záležitosti odebral se k císaři v Budišíně tenkrát
se zdržujícímu, 1 přijat jest od něho a dvořanů
t) Papež Innocenc zemřel r. 1362, 12 září,
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
hilari guidem mente transcurri, nunc ad referendam ipsius mortem fletu singultuoso perveni. Suba. d.igitur MCCCLXIVYiste venerabilis pater proexpediendis arduis suis et ecclesie sue negocilisad imperatorem pro tunc in Budyssin moramtrahentem proficiscitur et tam ab e0 guam aliiscure sďě magnatibus honorifice suscipitur etbenignius pertractatur. Die guogue sancto penthecosten facto sermone wlgari ad populumIpsiusgue festi sacris missarum celebratis solempniis mox febrium superueniencium atrocitate grauatur, artubus guogue suis morbo inualescente detritis noua cumulatur debilitas, gueet proximam vocacionem ad dominum indicatet dissolucioni irreuocabili viam parat. Propterauod ab imperatore obtenta licencia et negocispropriis expeditis ad votum se iubet ad castrumRudnycz languidum deportari cumgue a Sulsinibi fuisset delatus, cepit paulatim corporis virtute destitui et languore ingruente grauius fatigari. Egit enim circa eum diuina clemencia, utgui sanus dotatus fuerat meritis operum, infirmus dotaretur meritis passionum. Facto igiturper eum, prout sibl ex concessione apostolicesedis lhcebat, prouido testamento, dum adhucin e0 racio natiua vigeret, multis familie sue impensis muneribus non sine magna deuocione cordisgue contricione anima in dei manibus commendata die ultima mensis Juni, gue fuit dies dominica in festo commemorationis s. Pauli apostolihora guasi completoriu feliciter obdormiuit.
Transit autem iste venerandus antistes exhuius mundi naufragio anno pontificatus sui XXIIet in ecclesia parochiali s. Marie in Glacz, ingua dudum sepulturam elegerat, ubi eciam sibioloriose virgiis Marie ymago, prout superiustactum est, dorsum auerterat, ante maius altaresepultus, ad cutus reverenciam et honorem diebus singulis in aurora missa solempnis cumantiphona Salve regina ipso procurante cantatur.Ouantus autem luctus hominum, guanta precipueob ipsius mortem lamenta fuerint clericorum,michi non expedit sed nec consultum apparetparticularibus debere verbis describere, nec sermonem meum in hoc diucius protelare. Hoc solum pro conclusione inferenda sufficiat, guodillo irrevocabiliter sublato mater amaritudinismors nobis non ex alia causa pepercit, nisi ut
JIT
uctivě a laskavě. Na hod boží svatodušní měl
kázaní v řeči obecné k lidu a vvykonav potomvelké služby boží napaden jest prudkou zimicí,údy jeho horšením se nemoci umdlívaly, silubývalo. Tim blizké povolání jeho k pánu naznačeno, neodvratné smrti dráha otevřena. Protožobdržev od cisaře dovolení a vyřídiv podlepřání záležitosti vlastní dal se nemocen donestina hrad Roudnici. Tam počaly poznenáhla silyjeho tělesné ochabovati, těžké mdloby se dostavovati. Milost boží byla s ním, tak že dobyvza doby zdraví zásluh skutky svými dobyljich ve své nemoci utrpením. Učiniv, jak muod apoštolské stolice dovoleno, pokud ještě rozumu neztratil, prozřetelné pořízení a rozdavsvým mnoho darů s velikou nábožnosti a zkroušeností srdce poručil duši svou do rukou božich,a zesnul šťastně posledního dne měsíce červnav neděli v den památky svatého Pavla apoštolaokolo hodiny večerní.
Ctihodný tento arcibiskup vyšel z tohotosvěta roku biskupování svého 22; ve farnímpak chrámě svaté Marie v Kladsku, v němždávno hrob si byl vyvohl, kde též, jak svrchupodotčeno, obraz blahoslavené panny Marieod něho se odvrátil, před hlavním oltářem pochován jest. K jeji poctě a oslavě zpívá sev jednotlivé dni zrána slavná mše s antifonou„Salve regina“, jak sám byl nařídil. Jak velkýbyl smutek lidu nad jeho smrti, jak velkézvláště nářky duchovních, nemohu a nemínímpodrobně vypisovoti a nemusím se 0 tom šířit.Tolik postačiž k závěrku podotknouti, že pojeho neodvolatelném odchodu matka trpkostismrt pro nic jiného nás neušetřila, než aby násnapřed krutěji rozsápala. Jen jediný dán nám
398
nos in antea crudelius laniaret; vnicum tamennobis huius egre separationis datum est ab altoremedium, ut gui corporalem nobis exhibere presenciam prohibitus est viuus, nobiscum tamenremanet jam defunctus. Discant igitur presulesad instar huius viri mores animi sub debitopacto componere, licium flammas extinguere veramgue concordiam cum suis proximis efficaciterobseruare. Scriptum est enim: guisguis corpusaffligit et concordiam deserit, deum laudat intympano, sed non laudat in choro. Incassumguogue corpus atteritur, si inordinatis motibusdimissa mens vitis dissipatur. Super iracundiameorum neguaguam sol occidat, sed nec cum eisad inferendam vindictam duricia concepta senescat. Feruidam enim vindictam segui non potest justicia temperata. Discant oracionibus sacrissincera deuocione insistere diuinisgue laudibusanimam iugiter occupare, justiciam in suo vigorenon habito ad personas respectu confoueant, subditorum excessus Condicione ipsorum pensatarecorrigant et de facultatibus ecolesie suos consanguineos non extollant. Discant in pauperesChristi largas manus extendere sibigue per virtutem elemosyne thesauros in celesti patria conoregare. Hec est enim illa peramabilis ') suffragatrix, gue velud fluentum fontis irrigui et pecčcatorum inguinamenta detergit et estuanciumviciorum flammas extinguit. Discant in se ipsisvlclorum motus comprimere, ut possint subditislucis exempla monstrare. Tunc enim summuslocus bene regitur, dum 11s,gul preest, viciispocius guam fratribus dominatur.
Segwtur. miraculum doma Armesti, archuepiscopi Pragensis. Nouerint vniuersi presensscriptum lecturi aut audituri, guod ego Arnestus, sancte Pragensis ecelesie archiepiscopusprimus, inter peccatores precipuus, non in noctesed in die, non in priuato seu in occulto, sedcum alis stans in manifesto, non amens autphantasians, sed sane racionis existens; non dormiens, sed utigue vigilans, vidi infrascriptummiraculum terribile, et michi amarum ualde,guod per omnia fuit tale.
Cum essem in Glacz freguentans scolas apudparrochiam, guam regunt hospitaru s. Johannis
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
po neblahém od něho odloučení lék od nejvyššiho, že on nemoha co živý s námi tělesněobcovati, přec co mrtvý s námi ostává. Kéžučí se tedy biskupové za přikladem tohotomuže mravy své náležitě zřizovati, žár hádekhasiti a pravou svornost s blížními svými skutkem zachovávati. Neboť psáno jest: kdokolitělo bije a svornost opouští, chválí boha přizvuku bubnů, ale nechválí v choru. Ubíjeno pakbývá tělo, kdy nezřizeným hnutim rozpustilýduch v neřestech rozplývá. Nad hněvem jejichkéž nikdy nezachází slunce, a nestárne s nimipojatá zatvrzelost pomsty; nebo vášnivou pomstychtivost nemůže následovati spravedlnost mírná.Kéž učí se na modlitbách svatých s čistou nábožností setrvatt a chválou boží ducha stále
zabývati; kéž spravedlnost bez ohledu na osobupřisně zachovávají, neřesti podřízených podleokolností kárají a z majetku církevního příbuzných neobohacují. Kéž uči se chudým Krtstovým štědrou rukou dávati a sobě almužnoupoklady ve vlasti nebeské shromažďovati. Neboťtotoť jest ona přemilostná pomocnice, jež jakoproud zavlažujícího pramene špinu hříchů smýváa plameny bouřlivých neřesti shasiná. Kéž učíse v sobě samých hnuti nešlechetnosti potlačovati, aby mohli podřizeným ukázati přikladsvětla ; neboť tenkrát na nejvyšším místě dobřese vládne, když představený neřestem spíše nežbratřím vládne.
Následuje zázračnéviděnípana Arnošta, arcibiskupa Pražského. Nechť zvědí všichni, kdolist tento čísti neb poslouchati budou, že jáArnošt, svatého kostela Pražského první arcibiskup, břišník velký, nikoli v noci nýbrž vedne, nikoli v soukromí neb úkrytě nýbrž stojeS jinými na veřejném mistě, nikoli bez sebeneb ve blouznění nýbrž jsa zdravého rozumu,nikoli ve spánku nýbrž v stavu úplné bdělosti,uzřel jsem zázrak níže vypsaný, hrozný a mněvelmi trpký, který se udál celkem takto.
Když jsem byl v Kladsku chodě do školpři faře, kterou řídí špitálnici sv. Jana Jerusa
1) preamab. 2.
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
Iherosolimitani, ibidem una dierum, opinor sabbato, cum interessem vesperis, stans inter aliosscolares et pueros usgue ad finem vesperaruminfra Magnificat, aut post vesperas immediate,cum cantabatur guedam antiphona, puto: Salveregina, sed gue fuerit precise non recordor: a0cidt autem guod inspexi ymaginem, gue ibidemerat super altari maiori beate Marie semper virgimnis; et statim sine aligua mora subito et celerrime facies ymaginis venerabilis uirginis etmatris dei Marie valde indignanter et iracundese a me auertit, et vertit ad me posteriora faciei, et partem dorsi. Auo facto ') territus valdeet immutatus et factus guasi amens et attonitusvalde — guod tamen multum non durauit —redii ad me aligualiter, horrescens valde videreilla posteriora faciei colli et dorsi, gue videbantur mihi sordida, muscida et guasi lacerata,guem modum verbis proprie exprimere non possum. Intuens illa tristis et amarus animo incepipetere b. uirginem, ut dignaretur mei misereriet wltum suum ad me conuertere. Me sic intristitia orante et in angustia, respexi ymaginemfilii, guem tenebat in sinu aut brachiis, volensvidere, si eciam facies ymaginis Ihesu Úristi sea me auertisset, guem“) a me auersum non vidi.Cecidit mihi ex hoc in cor aligualis consolacioet processi in oracione, de gua supra, ad b. virginem gloriosam, ut wltum suum ad me conuerteret. Cum sic orarem per morulam competentem, lento modo et aliguantulum moroso,guasi non bene contenta de me wltum suumad me conuertit in eum statum, sicut videramante auersionem et indignacionem. (uo factogracias ipsi virgini gloriose cursorie egi, et“)cum aliis scolaribus completo cantu scolas intraui de isto miraculo nulli dicens, propter timorem verecundie, ne tantus peccator apparerem, guia me bonum simulabam extra, sedintra “) in cogitacionibus et operibus in oceultosceleratissimus ab illa hora usgue nunc. Tandemab illius miraculi vistone elapsis aliguot mensibus recessi de Glacz in Brumow a Glacz pertria milliaria distans, ibi mansi plurimo tempore, non recepta licencia nec facta reuerenciadicte ymagini et s. Marie. Postea in Pragam
399
lemšti, přihodilo se jednoho dne, tušim v sobotu,když jsem byl na nešporách stoje mezi jinýmižáky a hochy, na konci nešpor při „Magnificat“aneb právě po nešporách, když se zpívala jistáantifona, tuším „Salve regina“, ale do jista senepamatuju která, že pohledl jsem na obraz,který tam byl nad hlavním oltářem blahoslavené Marie, neposkvrněné panny; a ihned náhlea velmi rychle odvrátila se tvář na obraze ctihodné panny a matky boží Marie velmi mrzutěa hněvivě ode mně a bohorodička obrátila seke mně zády. I polekán velmi a změněn ostaljsem bez sebe jako hromem omráčený, nežnetrvalo to dlouho, přišel jsem poněkud k sobě,ale velice jsem se bál pozříti na onen rub postavy, který se mi zdál špinavý, mechem porostlý a roztrhaný jistým způsobem, který nejsems to náležitými slovy vyjádřiti. Divaje se na tosmutně a trpce jal jsem se v duchu prositiblahoslavenou pannu, aby ráčila smilovati senade mnou a tvář svou ke mně obrátiti. Kdyžjsem se tak ve smutku a úzkosti modlil, pohledl jsem na syna, jejž držela na klině anebna rukou, chtěje viděti, odvrátila-li se také tvářobrazu Ježíše Krista ode mně; ale neviděl jsemji odvrácenu. I padla mi do srdce jakás útěcha,pokračoval jsem v modlitbě svrchu zmíněné k blahoslavené panně, aby tvář svou ke mně obrátila.Když jsem se takto modlil náležitou chvilku,pomálu a poněkud mrzutě, jakoby nebyla spokojena se mnou, tvář svou ke mně obracelav onu polohu, kterou jsem byl viděl před odvrácením a rozhněváním. Potom poděkoval jsemzběžně blahoslavené panně Kristově; a když s jinými žáky po skončeném zpěvu do škol jsemvešel, nikomu jsem nehlesl © onom zázrakuboje se o dobrou pověst, abych se nezdál takvelký hříšnik, jelikož jsem se stavěl hodnýmvně, ale vnitř v myšlenkách a skrytých skutcichbyl jsem velký hříšník od oné doby až podnes.Když bylo konečně po vidění onoho zázrakuněkolik měsíců uplynulo, odebral jsem se z Kladska do Broumova, vzdáleného od Kladska třimile; tam zůstal jsem dlouhý čas; potom bezdovolení a neučiniv poklonu řečenému obrazua vněm sv. Marii šel jsem do Prahy. Později
1) nemá 2. — *) guam e me auersam 2. — *) nemá 2. — *) intra 1.65
400
lui, et postea transiui ad aligua loca studiorum,et demum curiam Romanam; et sic ante meampromocionem et post ad ordines et beneficia ecclesiastica usgue nunc non curáaul ego lasciuuset leuis de tanto miraculo tremendo, id satisleuiter portans per multos annos. Hoc") intrame sepius reuoluens cogitaui, guod tantum miraculum per me celari esset periculosum, gulafidelium est magna edificacio et magnitudinispeccatorum meorum clara deteccio et mel canisfetidi digna omnibus hominibus detestacio, vobis et aliis duxi suprasoriptum terribile miraculum in hiis scriptis publicandum, vos per visceramisericordie del et per aspersionem sangulnisIhesu Christi domini nostri rogans et obsecransintercedi pro me ad ipsam dei genitricem Mariam, per guam in fide catholica sum solidatus,ut auertat indignacionem suam et sui Úlii a me,ipso prestante benedicto in secula seculorumAmen.
Et guia testante soriptura opera dei reuelare et confiteri honorificum est, hortor et rogosupragesta et hic scripta, in ecclesia Pragensiet in omnibus alis ecelesiis conuentualibus, tamreligiosis guam secularibus, clero et populo fideliter? publicari, ut cognoscant omnes luculentersanctam Mariam singularem protectricem et miseratricem peccatorum in fide titubancium etin operibus charitatis errancium et se eius clemencie deuocius recommendare. Damus insuperomnibus, gui presens scriptum“) legerint, audiuerint, uel aliis retulerint, guadraginta dies indulgencie. Scriptum per me Arnestum, sancte Pragensis ecelesie archiepiscopum, episcopum“) indignum, manibus meis sanguine peccatorumrepletis.
ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
odebral jsem se na některá mista na učení a kedvoru římskému; a tak ani před svým povýšenímani po dosažení posvěcení a úřadů církevníchaž podnes nestaral jsem se já prostopášný a lehkomyslný o tento tak velmi hrozný zázrak, majese k němu dosti lehkovážně po mnohá leta.Uvažuje toto často v duchu svém myslil jsem,že by bylo nebezpečno, abych tak velký zázrakzatajil, jelikož věřícím poskytne velké poučení,velikost hříchů mých jasně odkryje a zaslouženévšech lidi odřeknuti se mne co smrdutého psav sobě zavírá; 1 uzavřel jsem svrchu vypsanýhrozný zázrak vám všem timto listem sděliti,pro milosrdenství boži a zkrze proliti krve pánaJežiše Krista prose a zapřisahaje vás,abystebyli prostředníky za mne u boži panny Marie,skrze kterou ve víře katolické byl jsem utvrzen,aby odvrátila ode mně hněv svůj a syna svého;což sám dáti račiž požehnaný na věky včkůvamen.
A poněvadž, jak pismo svaté svědči, čestnojest objevovati a vyznávati skutky boži, napomínám a prosím vás, abyste událost svrchu vypsanou v chrámě Pražském a ve všech chrámechjak klášterních tak světských duchovenstvu i liduvěrně ohlásili, aby všichni jasně poznali, kterakjest svatá Maria obzvláštní ochranitelkyně a slitovnice hříšníků, kteři ve viře kolisaji a ve skutcích lásky bloudí, a milosti jeji tim nábožnějise poroučeli. K tomu udělujeme všem, kteři budou zázrak tento čisti, slyšeti neb jiným vypravovati, 40 dní odpustků. Psáno ode mně Arnošta, svatého kostela Pražského arcibiskupa, biskupa nehodného vlastní rukou, krví hříchů poskvrněnou.
!) Hec 1. — ?) nemá 2. — *) miraculum 3. — +) nemá 3.
ŽIVOT JANA Z JENŠTBINA,ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
ŽIVOT JANA Z JENŠSTELNA,ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
Přeložil Jos. Truhlář.
Incipit prologus in vitam domini Joannis, Pragensis archiepiscopi tertii, post patriarchae Alexandrini.
Jesus Christus heri et hodie ipse et in saecula suorum curam agens electorum, 60s nondesinit innouare verbis vitalibus et exemplis. Undesingulis guibusgue aetatibus, temporibus et statibus suae cultores vineae instituens, etiam circahoram undecimam, jam vix sole sanctitatis utcungue apparente, abundante iniguitate et refrigescente charitate, adhuc praebet igniculumde suo camino charitatis, guo et tepentia cordaincalescant, et ad iter virtutum accedant, abjecto excusacionis velamine, guo jam corporumallegsata fragilitate, deficiente temporum aetate,ardua sanctorum facta ad imitandum impossibilia reputantur; ut temporibus nostris poen1tenciae exempla almae matris ecclesiae praesulibus, et etiam Christi fidelibus praemonstraredignatus est in reuerendissimo in Christo patreet domino, domino Joanne), Pragensi archiepiscopo tertio, post patriarcha Alexandrino, guaead aedificationem fidelium breuiter, guantum potui vel oculis videre vel ex relatu ipsius et allorum secreto percipere, reuerendo in Christo patredomino Wolframo *), successore suo archiepiscopo, et honorabili viro domino Mathia *), praeposito Rudnicensi, jubentibus, aliisgue petentibus,prout dignabitur diuina gratia elargiri, presenti
Počíná předmluva k životu pana Jana, třetího arcibiskupaPražského, potom patriarchy Alexandrijského.
Ježíš Kristus maje péči o své vyvolenévčera a dnes a na věky nepřestává obnovovatije slovy 1 přiklady života věčného. Proto najimaje v každém věku, čase a stavu dělnikyna vinici své ještě o jedenácté hodině, kdyžjiž slunce svatosti jedva všady svítí, nepravostipřibývá a láska mizí, poskytuje ohnička z krbulásky své, kterým lidé ztuhlá srdce. svá byzahřáli a na cestu cností se obrátili shodivšeroucho všeliké výmluvy, jakoby za přirozenékřehkosti těla a zvrhlosti věku vznešené skutkysvatých nebylo možná následovati vice. Tak zanašich časů ráčil ukázati příklady kajicnostibiskupům vznešené matky církve a všem Kristuvěrným velectihodným v Kristu otcem panemJanem, třetím arcibiskupem Pražským, potompatriarchou Alexandrijským ; které příklady, pokud vlastníma očima mohl jsem shlednouti nebsoukromým sdělením od něho a jiných zvěděti,k vybidnutí ctihodného v Kristu otce pana WolfTama, nástupce jeho v arcibiskupství, .a důstojného muže pana Matěje, probošta Roudnického,a k žádosti jiných, pokud milost boží dáti ráčí,timto sepsáním potomstvu krátce oznamuju ; nechtěje také býti nehoden dobrodiní jmenovanéhootce, jenž z obzvláštní lásky ke mně, jakkoli
T) Jan z Jenšteina byl sym Pavla z Jenšteina, bratra arcibiskupa Jana Očka z Vlašími. — %) Wolfram bylarcibiskupem Pražským od r. 1396— 1402. — *) Matěj proboštoval v Roudnici od r. 1383-——1400, kteréhožtoléta dne 30. května zemřel.
10
A440
scripto posteris innotesco; ne etiam ingratus„memorati patris existam beneficiis, gui singulari-erga me, licet immeritum, affeotus amore, suisecreta cordis mihi indigno voluit aperire. (Auedum vel auditu percepi vel oculorum experiencia
"didici, mox ne fatigata et aliis occupata memoria"deperderet, consuetudinis mihi fuit per scriptummemoriae commendare, cum annotacione loci ettemporis secundum annos et dies computando,ut tempore suo adducerentur aliis ad exemplum.Ouamuis enim freguentissime me sibi adesseprocuraret, raro tamen eum adii tempore feruoris et ardentis penitentiae, guin in ejus sermone vel opere aliguid noui feruoris, aestus etaedificationis percipere potuissem. Reguisiui nihilominus hos, gui sibi etiam familiaritatis assiduitate convixerant, ut de mihi cognitis certiorredderer, et de aliis, guae mihi praecognita velsl cognita mihi, labili memoriae minime occurrebant, plenius informarer. Ommissis igitur annisluuentutis, guos heu! guasi perditos lugebat, etgeneris parentela, guamuis nobilis exstitit genere, sed virtute nobilior; cum nobilis sit ille,guem nobilitat sua virtus, solum conuersionissuae initia, et causae, poenitentiae exempla etpila exercitia narratorie proponentur, et ut haecconcipi planlus possint, per capitula distinguentur.
CapitulumDe causa, tempore et modo conuersionis
e1us L.Deemendationeeiuspostconuersionem— II.De satisfactione III.Dejeiunioetsatisfactioneipsiusieiunii© IV.De austeritate sua et afflictionibus guan
tum ad tactum V.De vigilis eius VLDe eleemosynis et misericordiis suis VII.De indulgentiis per eum datis VIII.De orationis studio secundum triplicem
elus statum IX.De secundo modo orationis X.De tertio modo orationis et contempla
tione elus et raptu deuotionis eius XLDe freguentatione sacramenti eucharistiae
et ejus efficacia salutari XII.De humilitate sua XIII.De aflectu eius erga religiosos et prae
Cipue canonicos regulares XIV.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
toho nezasluhujicímu, tajnou schránku srdce svého přede mnou nehodným otevříti ráčil. Kdykoli jsem něčeho takového buď doslechl nebvlastníma očima doznal, aby z paměti mdléa jinými věcmi zaměstnané se nevytratilo, ihnedjsem si zapisovával připojiv místo a čas vedlelet a dni, aby časem svým i jiným uvedenobylo za příklad. Ačkoli mne pak velmi častok sobě volával, přec zřidka přicházel jsemk němu, kdy horlivé a vroucí kajicnosti seoddával, abych byl v řečích neb skutcíchjeho nějaké nové horlivosti, vroucnosti a povzbuzení nepoznal. Nicméně vyptával jsem setěch, kteří s ním stále pospolu žili, abych nabyl větší jistoty toho, co jsem věděl, a o jiném,co jsem předvídal, aneb co mi sice bylo povědomo, ale již jsem zapomněl, lépe se poučil.Pominuv tedy leta mládí jeho, jichž jakobyztracených želel, a příbuzenství, ač vznešenýbyl rodem, ale cností vznešenější, jelikož šlechticem jest, koho šlechti cnost vlastní, pouzeobrácení jeho počátky a příčiny, kajicnosti jehopříklady a nábožná cvičení vypravovati miním:;abych pak důkladněji o všem pojednal, rozdělím vypravování své na tyto kapitoly:
Kapitola
O příčině, čase a způsobě obrácení jeho I.
o polepšení jeho po obrácení II.o zadostučinění III.
o postu a zadostučinění skrze půst IV.o přísnosti jeho a mrskání těla V.
o bdění jeho VLo almužnách a milosrdenství jeho VII.o odpustcich od něho udělených VII.o horlivých modlitbách jeho vedle trojího
způsobu IX.o druhém způsobu modlitby X.o třetím způsobu modlitby, o rozjímáníjeho,ovytrženíjehoskrzenábožnost| XL.o častém přijímání svátosti oltářní a 0
spasitelném toho účinku XII.o jeho pokoře XIII.o lásce jeho k mnichům, zvláště kanovní
kům řeholním XIV.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
CapitulumDe patientia elus in aduersis XV.De motibus et zelo illius XVI.
De tribus virtutibus theologicis et aliis XVILDe fama eius, gualiter fuit famosus, et
magnificentia operum eius XVIII.De resignatione archiepiscopatus, et con
summatione et morte eius XIX.
De miraculis per eum aut circa eumfactis XX.
De causa, modo, tempore conuersionis elus.Capitulum I.
Deus igitur, gui non vult mortem peccatoris, sed ut magis conuertatur et viuat, multimoda dat citae conuersionis monimenta, blandisprouocans et alliciens, guibus dum minus proficimus, miscet aduersa, guasi pie flagris castigans, ut dum in prosperitate deum non metuimus, saltem attriti doloribus. redeamus. Annoitague dominicae incarnationis MCCOoctagesimo,dum generalis pestis nullam excludens conditionem nulligue deferens dignitati, sexui vel aetati,in diuersis prouinciis saeuissime baccharetur,reuerendum in Christo patrem ad lectum dolorisdeposuit, ita, ut iam de ipsius infirmitatis euastlone medici desperarent. Reuerendus itaguepater, dum tantae necessitatis constrictus artlculo, hmc ingruentis mortis instantia, hinc extremi 1udicis formidine, hinc conscientiae pungentis aculeis, hinc neglecti temporis et vaneconsumpti damnis irreparabilibus arctaretur, familaegue chentela, guae sua sunt, perstrependoconguireret, sub tanti discriminis inuolucrumadest fidelis, sed ante parum curatus Jesus, amicus singularis, et oculis pietatis hunc prospectans, compunctionisgue gratia in larga lachrimarum flumina hunc resoluit, statimgue attollensoculos fidei ad singularia peccatorum refugia,Iesum scilicet et Mariam guasi a porta inferise sublatum comperiens veniam praecedentiumomnium factorum precabatur, emendam promittens, si se guouis modo contigisset ad poenitentim reseruari. Sicgue diuae Mariae meritis confisus et adiutus, stupentibus medicis conualescens,deo gratias referebat, suaegue sponsionis memor,et ne guid deterius sibi contingat, guaerit consilia, gualiter hoc, guod promiserat, adimpleret,
44Ť.
Kapitola
o trpělivosti jeho v protivenstvich XV.o prohlivosti a horlivósti jeho XVIotřechcnostechjehoduchovníchajiných| XVII.o slavné pověsti a velkolepých dilech
jeho XVII.o vzdání se hodnosti arcibiskupské, 0 posledníchdnechživotaaosmrtijeho© XIX.o zázracích skrze něho nebo u něho
sběhlých XX.
O přičině, způsobu a času obrácení jeho.Kapitola I.
Bůh, který nechce smrti hříšníka, ale abyse obrátil a živ byl, rozmanité uděluje k rychlémuobrácenípobídky,laskavostmi| svádějea lákaje, které nemají-li účinku, sesilá protivenství káraje nás jaksi metlami, abychom nemajíce bázně boží v štěstí svém aspoň sevřeníbolestmi k němu se obraceli. Leta od vtělení
syna božího 1380, když všeobecný mor nešetřežádného stavu, žádného důstojenství, pohlaví anivěku v rozličných zemích přeukrutně zuřil, takéctihodného v Kristu otce na lůžko bolesti uvrhl,tak že již zoufali lékařové nad vyváznutím jehoz této choroby. Když tedy ctihodný otec v takvelké úzkosti postaven, tu blížicí se smrtí, tuhrůzou posledního soudu, tu žihadlem hlodavého svědomí, tu nenahraditelnou ztrátou zmařeného neb špatně vynaloženého času svírán byl,ana družina majetek jeho hřmotic shledávala,v této tak velké úzkosti stal se pomocnikemvěrný, ale krátce před tím málo povšimnutýJežiš, obzvláštní tento přítel, a pohledna naňokem lásky své a dada mu milost skroušenostik hojnému prolévání slzi jej povzbudil. Ihneddůvěrně zdvihl on oči své k obzvláštnimu úto
čišti hříšníků, k Ježíši a Marii, a jakoby odbrány pekelné unešen za odpuštění všech předešlých skutků svých prositi se jal slibuje polepšení, bude-li mu jakýmkoli způsobem popřánočasu k pokání. Takto důvěřuje v zásluhy svatéMarie a jimi podporován k podivení lékařů sepozdravil a děkoval bohu, a pamětliv slibu svého,aby ho nic horšího nepotkalo, vyhledával řady,kterak by slib svůj vyplnil, a čeho nemohl jsaještě sláb vykonati osobně, konal pisemně. Ihnedpsal bratřím v Roudnici, aby pamatujíce naň
10*
442
et guod nondum lassus poterat corpore peragere,egit seriptis. Seripsit namgue mox fratribus inRudnicz, ut sui memores suffragia sibi porrigerent orationum in tempore opportuno. Nam dumpestilentia bacchante, ut praemisi, fratrum dictorum cimeterium pro sepultura plebis non sufficerecrederetur, scripseránt pro augendo cimeterio,ut unam domum ciuitatis concedere dignaretur.Offert cuncta, pollicetur plura, dummodo orationum suffragiis potiretur.
De emendatione eius post connersionem.Capitulum II.
Verum guia minus est conuerti, sl guiseadem resumens, guae planxerat, guasi canisper recidiuum ad vomitum reuertatur, hoc reuerendus pater conuersationis sanctae studiumdiligenter exguirebat, ut et sponsloni suae satisfaceret, et hactenus vitae spiritualis incognitaealigua perciperet rudimenta, unde mox poenitentiae spatio accepto e lectulo doloris consurgens,impiger guaesiuit, unde et guomodo possit etpraeteritorum indulgentiam percipere et futurorum regulam actionum finetenus ordinare, ut,guia, guod iam factum fuerat, aliter fieri nonpoterat, saltem emendationis pallio, et seguentium probitate operum tegeretur. Inde ad monasterium Rudnicense ') veniens in die sanctissimae virginis Catharinae, ad guam singulariaestuabat affectu, primum coepit habitacula pergujrere seruorum dei, abiiciens clientelam ludicram saecularium. In conuentu itague dictorumfratrum comedit, lectionem audiuit, legebaturguehomilia beati Gregorii de decem virginibus, exemplumague Úrisarii, guod refert Gregorius, guodCrisarius fuit plenus et rebus et vitis, et adextrema veniens tetros spiritus vidit assistere,ut ad inferni claustra se raperent; ille aspectumeorum ferre non valens huc ilucgue vertebaturin lectulo, et constrictus nimis desperansgue seposse euadere clamabat inducias vel usgue mane,et sic de carne euulsus est; inducias, guas petebat, non accepit. Exemplum hoc Crisarii reuerendus pater accepit pro omine, et acsi prose lectum fuisset, demissis manibus et ab esu
ŽIVOT.JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
poskytli mu vhodného přispění modlitbami svými.Neboť když v zuřivosti moru, jak svrchu pověděno, hřbitov jmenovaných bratří k pohřbeníobecného lidu zdál se nedostatečným, psali jemu,aby mna rozšíření hřbitova jeden dům městskýpostoupiti ráčil. Svolil tomu všemu, a ještě víceslibil, jen aby ziskal přispění modliteb.
0 polepšení jeho po obrácení. Kapitola II.
Ale poněvadž málo platno jest obrácení takové, dopouští-li se kdo opět toho, čeho byl litoval,a jako pes k tomu, co byl vyvrhl, opět se vrací,vyhledával ctihodný otec s pilnou snahou svatéobcování, aby jednak slibu svému dostál, jinakponěkud se přiučil počátkům duchovního životaposud mu neznámého. Obdržev potom lhůtupokání z lůžka bolesti povstal a neunavně přemýšleti se jal, odkud a kterak dojíti odpuštěnískutků minulých, budouci pak jednání své výhodně uspořádati by mohl, aby jelikož neni lzezjinačiti, co se stalo, aspoň pláštěm polepšenía šlechetností skutků budoucích se přikryl. I přišed do kláštera Roudnického v den svaté pannyKateřiny, k níž obzvláštní láskou se klonil, poprvé prohližeti se jal příbytky sluh božich bezrozpustilé družiny světské. Ve sboru jmenovaných bratří pojedl a poslechl přečitáni. Čtenabyla řeč blahoslaveného Řehoře o 10 pannácha příklad Krisaria, o němž vypravuje Řehoř.Týž Krisartus oplýval statky a neřestmi a v poslední hodince uzřel pekelné duchy státi vedlesebe, aby uchvátili jej do pekla. Nemoha snestipohledu jejich házel sebou sem tam na loži,a vůzkosti velké zoufaje nad vyváznutim volalza pokoj aspoů do rána a takto skonal nedošed pokoje, za nějž žádal. Tento příklad Krisaria přijal ctihodný otec za znamení, jakobyčten byl pro něho zvlášť, a svěsiv ruce a nechav jidla přemýšlel o ztrátě smrtelného životatohoto touže postarati se o sebe v čas a věda,že moudrý neodkládá na zítřek nevěda, co při
7) Klášter Roudnický byl založen r. 1333 Janem III, biskupem Pražským; náleželať Roudnice ode dávnak zboží biskupství Pražského.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
corporali suspensus, huius mortalitatis dispendiacogitabat, et sibi prouidere satagens in tempore, sciens non esse sapientis procrastinare 00ruina ingluuie, nesciens guid crastina parere possit dilatio. Mox facto prandio dominus a seruis,antistes a subditis non erubuit mendicare; namse sibi sufficere non aestimans pro communioneorationum et fraternitate humiliter supplicauit.In his exauditus, institit diu pro fratre sibiassignando pro confessore, et in spirituali exercitio directore. Assignatus vero frater cum magna difficultate vix unius diei spatio permanerepotuit cum eodem, sed magno imbre lacrymarum reditum ad optatum sibi nidum vix obtinuit. Inualuit tamen memorati pontificis instantia,guod ipse et eiusdem fratres monasterii aliisib1 succedentes ex obedientia secum pro tempore permanerent. Auibus ipse praesul guantumimpendit honoris, obedine curae affectus, difficile est enarrare. A guibus vitae spiritualis capiens rudimenta procurabat eos suo lateri suisgue obtutibus non deesse, ut saltem ex intuituguasi specularis, sul propositi reminiscens, excircumstantium strepitibus et emergentium tumultibus causarum ad intentiones spiritualesmoneretur. Dum vero sibi vacare tempus poterat,aut lectioni sacrae insistebat, aut spiritualiumvirorum colloguia exguirebat, ex guorum collocutione ad contemtum mundi, et antiguarumsuarum consuetudinum vehementer mouebatur,in tantum, ut etiam poetarum nugas et maximeMaximum Valerium, ad guos ob sterilis latinitatiscolorem afficiebatur, dimitteret, et in lege domini inciperet 1ugiter meditari. Lectioni guogueet in cursu insistebat. Nam guocungue necesseel erat pergere, replebant currum libris proalus vasis, guibus antea utebatur. Prius namgue saecularibus negotus deditus in militaribuset curiensibus exercitiis nolebat esse ultimus,imo alios vincere conabatur. Etiam pontifexfactus Misnensis ') ecolesie, plus montes et nemora guam sacra ecolesiae limina excolebat.Non modice conuersioni elus et feruori famulabatur terribile factum anno domini 1382. Namarchiepiscopus Magdeburgensis et“ frater marchionis Misnensis dum in carnisprivio cum mu
443
nese toto odkládání. Po jidle nestyděl se žebrati pán u sluh, představený u podřízených ;neboť domnivaje se, že sám sobě nepostačí,pokorně žádal za společné za sebe modlitbybratři. Vyslyšen byv v těchto. věcech dlouhoprosil, aby mu ustanoven byl jeden bratr zazpovědníka a ředitele duchovního jeho života.Ale ustanovený bratr stěží jeden den u něhovytrval, nýbrž s velkým pláčem prosil za dovolení, aby navrátiti se mohl k zamilovanémuhnizdu, i obdržel je. Přecezmohblonaléhání jmenovaného arcibiskupa, že týž a druzí bratřítéhož kláštera po něm z poslušnosti nějaký čass nim ostávali. Jakou poctivost jim prokazovalsám arcibiskup hledě jich poslouchati, těžko vypověděti. Uče se od nich základům duchovníhoživota hleděl je stále míti po své straně a předočima svýma, aby aspoň pohledem jakoby dozrcadla pamětliv předsevzetí svého při hřmotusvého okolí a pletkách vyskytujících se rozepřína úmysly duchovní upominán byl. Když mělkdy, buď svatému čtení se oddával, neb výhledával rozmluvýy s duchovními, kterými rozmluvami k pohrdání světem a starými zvykysvými velmi byl pobádán, tak že docela zanechal tretek básníků, zvláště Valeria Maxima,v nichž pro neplodnou krásu latiny si byl liboval, i počal o zákonu páně pilně přemýšleti.Čtení pak také na cestách byl bedliv; neboťkdykoli někam mu bylo cestovati, naplňoval vůzknihami na místo jiných nádob, jež prvé brával s sebou. Prvé totiž oddán zaměstnání svět
skému v záležitostech vojenských a dvorních nechtival býti poslední, naopak snažíval se předčitijiné. Stav se biskupem cirkve Míšenské vícehleděl vrchů a hájů než chrámů. Nemálo přispěla k obrácení a horlivosti jeho strašná událost roku 1382. Neboť když arcibiskup Magdeburský, bratr markrabí Míšenského, o masopustěse vznešenými ženštinami tance prováděl v těsnéma krátkém oděvu rytířském, náhle působenímďáblovým povstal pokřik, jakoby dům hořel,a když všickni k divokému útěku se měli, zpomenutý arcibiskup veda tanec a jiný ještě, jenžv zadu tanec řídil, oba nešťastným pádem zlomili vaz a zemřel. Druzí pak na rozličných
1) L. 13753 arcibiskupem Pražským stal se I. 1379.
444
lieribus nobilibus choreas ageret in habitu militari stricto et curto, subito diabolo concitanteclamor attollitur, guasi domus arderet, et cunctisfugere guaerentibus ipse memoratus archiepiscopus choraula choream ducens et alius finemchoreae regens fractis ceruicibus ex casu miserabili sunt defuncti. Alii vero in diuersis membrissunt diuersimode mutilati. Ouibus auditis paterreuerendus, de guo sermo agitur, genua Úflexit,gratias egit, guod similibus sibi similia minimeoceurrerunt. Exinde coepit se paulatim a tumultusaecularium abstrahere et cum confessore et capellano religiose negotia conscientiae pertractare.
De satisfactione. Capitulum III.
Inde alacriter gradum iam amoris conscendens per vicos et plateas guaerens, guem diligebat, etiam guosgue plebeios inguirere nondedignatur, et non solum magistrorum,religiosorum, magnorumgue guaerit consila; verumetiam eremitarum, suppliciumgue fratrum Minorum, feminaei etiam et deuoti sexus non abhorret colloguia, undigue perguirens guomodoet de praeteritis satisfaceret et ad futura cautioret ad diuina aptior redderetur, adhibitogue calcari disciplinae carnem suam coegit spiritui deseruire, currensgue in siti poenitentiae salutariset vehementis desiderii, post se religuit, gulpraeire videbantur, discipulos faciens, guos magistros habere se primitus fatebatur. Nihil enimindignum reputabat, dummodo ad id, ad guodvehementer inhiabat, guouis modo attingere valuisset. Verum aula satisfacere est peccatorumcausas excidere et suggestionibus e0rum aditumnon praebere, unde in poenitentia se mactanssatisfactioni studiose institit; partesgue complensomnes planae satisfactionis, corpus leiuni0, spiritum orationis studio, proximum eleemosynarumbeneficio excolere satagebat. Sed guia velutipotio amara facilius confert sanitati indigestoshumores remouendo, et sicut durior rastri dentata acies noxiarum vepres herbarum pleniuseradicat; sic poenitentiae ardentioris assumptaausteritas peccatorum praeteritorum detergensreatus, remanentiumgue religuiarum peccati superfiua exstirpans, sanitatis post futurae affertantidotum salutare. Non frustra hic audiuit: poenitentiam agite; sed opere exercuit, ut patebit.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
údech všelijak jsou zmrzačení. Toho zvěděv ctihodný otec, o němž jednáme, poklekl a děkovalbohu, že při podobných příležitostech nic podobného nepotkalo jeho. Od té doby počal poznenáhla hluku světského se vzdalovati a sezpovědníkem a kaplanem svým záležitosti svědomi svého pilně pojednávati.
O zadostučinění. Kapitola III.
Od té doby postoupiv na stupeň lásky povsích a po ulicích vyhledával, koho miloval,i neměl za nedůstojno vyhledávati také některémuže z obecného lidu; nejen mistry, řeholníkya vznešené osoby bral na radu, nýbrž nevzpečoval se rozmlouvati ani s poustevníky a pokornými minority, ba ani s nábožnými ženami,vyzvídaje odevšad, kterak za skutky minuléučinil by zadost a v budoucím počínání stalby se opatrnějším a k dílu božímu schopnějším ;1 užívaje pobídky kázně přinutil tělo své k poslušenství ducha a pospíichaje pobádán žízníspasitelného pokání a prudké touhy předhonilty, kteří se zdáli býti před ním, čině svýmižáky ty, jež prvé za své učitele uznával. Nicneměl za sebe nedůstojno, mohl-li jakýmkolizpůsobem dosáhnouti toho, po čem velmi dychtil.Než poněvadž zadostučinění jest vymicení příčinhříchů a uzavření se před nástrahami jejich,obětuje se pokáním bedliv byl zadostučinění,i vykonávaje veškeré stránky úplného zadostučinění tělo své postem krotiti, ducha pilnýmimodlitbami povznášeti, bližnímu pak hojné almužny udělovati hleděl. Ale jako hořký nápojvice prospívá zdraví odklizením nezáživné šťávy,a jako tvrdší ostří zubatého pluhu trní škodlivých bylin úplněji vypleňuje: tak pojatá přísnost:vroucnějšího pokání smývajíc viny hříchů minulých a vypleňujíc zbytky jejich poskytuje spasitelný lék "budoucího zdravi. Neuslyšel on nadarmo: „čiňte pokáni“, nýbrž skutečně je činil,jakož se objeví.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
De jeiunio et satisfactione eius ieiunii. Capitulum IV.
Et cum prima pars satisfactionis ieiuniumsit, guo non solum sterilis inedia, sed omnisabdicatio carnalis et temporalis voluptatis etrigor carnem atterens accipitur, secundum omnium sensuum oblectamenta, dicendum est, guomodo huic operi institit studiose. Et primo,guantum ad gustum, sic inedia attriuit suaesensualitatis vetustatem et inolitae consuetudinis,ut gui lautioribus delicatisgue cibis uti consueuerat, lam sSciens,guia ad actionem spiritualiscertaminis non assurgitur, si non hostis domesticus prius, gulae videlicet noxius appetitus,intrinsecus edometur, cito post conuersionis suaeexordia ad carnalis ielunii exercitia se transtulitvitla compressurus, ut mentem ad diuina liberiuserigeret, post virtutum merita et praemia habiturus. Nam guantumcungue reprehenderetur etimpediretur illis non obstantibus ter, post guater in hebdomada corpus macerabat, videlicetsecunda, guarta, sexta et sabbato; secunda ferialacticinia sumens, ceteris diebus cibis guadragesimalibus utebatur. Insuper suae deuotionisjudicia erga leiunia ecclesiae ostendebat Aduentus. A vigilla namgue Omnium Sanctorum ieiunia inchoabat. Interdum vero a festo Lucaejeiunando cum Luca crucis mortificationem insuo corpore portauit. A septuagesima vero cumlugubri cantu ececlesiae etiam solenne ieiuniumguadragesimale praecedebat. A diebus vero rogationum ad festum pentecostes locum praeparaturus spiritui sancto se per inediam affligebat. A festo guogue Niuis ieiunio (usgue ad) gloriosissimaew1rginisMariae assumptionem, interdum vero tribus hebdomadis praecedebat, post eam erigendolberius spiritum transiturum. Četerisgue diebus,guibus non jeiunabat, duobus cibis satis parce,uno carnium, altero leguminum non de pretiosloribus rarisgue rebus care emtis sed communibus utebatur. Unde nec fasianos, nec perdices,noc cetera huiusnfodi; nec ieiunus lucios, pretioslores pisciumgue species sumebat; sed utebatur guam maxime halecibus eliguatis tantum,guod saporem perdere videbantur: ne vel sic subpraetextu necessitatis insidiosa vulpecula, voluptas seilicet carnis, se ingerens noxie blandiretur. Stupendumgue noui martyrii genus, inter
445
O postu a zadostučinění skrze půst. Kapitola IV.
Ana první čásť zadostučinění jest půst, jímžnerozumí se pouze neplodné nepožívání pokrmu,nýbrž zřeknutí se veškerých rozkoši tělesnýcha světských a všech smyslných choutek, jestnám vypravovati, kterak jemu pilně se oddával.A předně co do chuti nepožíváním pokrmu zastaralou smyslnost svou a zakořenělé zvyky takpotiral, že býv zvyklý požívati vybraná a chutnájidla a věda, že nepovstane k zápasu duchovnímu, kdo prvé nepřítele domácího, totiž škodlivých choutek hrdla, v sobě nepokoří, ihnedod počátku obrácení svého k zachovávání tělesného postu se obrátil chtěje potlačiti neřesti,aby ducha svého k věcem božím volněji mohlpozdvihnouti, a chtěje dojíti zásluhy a odplatycnosti. Neboť jakkoli mu bráněno, nedal si překážeti, aby třikrát, potom čtyrykrát za týdense nepostil, totiž v ponděli, ve středu, v páteka v sobotu; v ponděli požíval mléčných jidel,v ostatní dny postních pokrmů. Obzvláštní svědectví o nábožnosti jeho co do postů církevníchpodával advent; neboť od svatvečera Všech ŠSvatých počínal se postit, někdy pak ode svátkusv. Lukáše, s Lukášem umrtvení kříže natělesvém nosil. Od neděle devitníku s truchlivýmzpěvem církevním slavnostní půst čtyřicetidenni předcházel. Ode dni prosebných až dosvatodušních, aby připravil stánek duchu svatému, zachovával půst. Ode dne Marie Sněžnéaž do Nanebevzeti, někdy o tři neděle napředse postil, aby tim volněji pozdvihnouti mohlducha svého. V ostatní dny, kdy se nepostil,požival velmi střídmě dvě jidla, jedno masité,druhé ze zeleniny, jidla to obyčejná, nikoli zevzácných a drahých věcí připravovaná. Protonejídal ani bažantů ani koroptví ani nic podobného; v postní dny pak ani štik ani žádnýchvzácnějších druhů ryb, nýbrž největším dílem sleďvodou namočenou tak, že až chuť ztratila; abyani takto pod zástěrou potřeby se ploužic liškaplna nástrah, myslím rozkoš tělesná, na škodujeho neobloudila. Podivu hodný způsob novéhomučenictví: mezi takovou hojnosti rozmanitýchvzácných jidel, jež družině své připravovati dával, zachovávaje přísný půst a pobízeje všechnys veselou tváří někdy jedva se jich dotýkal aneb
446 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,
tot diuersarum epularum larga solennia, guibusfamiliam procurari iniungebat, se dura inediaafficiens cunctosgue laeta facie exhortans, interdum solum contingens cibos vel etiam scindenspilo guodam dolo se ostentabat cum aliis manducare. Cumgue oculis oblata varietas ferculorum blandiretur, suauitas gustui, olfactui vaporinde consurgens, auditui prouocantium et exhortantium pluralitas, hic cuncta abiiciens guamgue partitae sensualitatis illecebram castigault,nisi interdum multitudini arguentium, et discretionis virtutem persuadentibus, etiam propriaemtentioni interdum cogeretur cedere, suumgueasinum lautiori pabulo procurare. Čertas guoguevigilias sanctorum, praecipue diuae Mariae, adguam singulari deuotione ferebatur, in pane etagua vel cereuisia ieiunabat. Sed gula ex hoccolicae incommoda incurrebat, a confessoribussuis sibi iniungebatur, ut ab huiusmodi abstinentis se temperaret. Auod si hoc facere oportebat, recompensare largis eleemosynis satagebat.©uo vero edulio magis saginaretur, facto prandio terminatogue esu ructuario propalabat. Nammox eructabat verbum bonum, guod de lectione,guae sibi legebatur, etiam non obstante inguietae multitudinis tumultu, praelatis vel magistrisvel aliis sibi assidentibus proponebat. Inde guogue suam edicens sententiam profundos conceptus angusto ore proferre non valebat; sed exaliguibus guasi signis vix aligul perspicaciorisingenii, vel magistri, guid intenderet, capiebant.Demum expeditis causis emergentibus, vel commissis aliis officialibus ad sibi optatae guietiscellulam arctam et breuem alacer conuolans,1bi, dum non euocaretur ad ingruentes causas,trium horarum spatio vigilanter persistebat legens, seribens, orans, gemens, ceterague cellaeofficia exercebat.
De austeritate sua et afflictionibus, guantum adtactum. Cap. V.
Ouantum vero ad tactum paulatim assuetae mollitiei fluxa relinguens ad durioris vitaepropositum aspirabat. Nam delicatis camisiis etalus lineis successiue relictis, guibus ab ineunteaetate usus fuerat, lecti guogue episcopalis ab10cta ambitione, primum in omnibus fratribus
ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
je lámaje a rozřezávaje nábožným jakýms podvodem stavěl se, jakoby jedl s druhými. Kdyžpak rozmanitost předložených pokrmů lichotilazraku, libeznost chuti, vystupující vůně čichu,množství lákajících a pobízejicích sluchu, ničehose nedotékal a vše za vnadidlo smyslnosti považoval; jen někdy k domluvám mnohých, kteřícnost slušnosti mu odporučovali, přinucen bylproti vlastnímu úmyslu jednati a osla svéholepší pici opatřovati. V předcházející dny svátkůjistých svatých, zvláště svaté Marie, kterou předevšemi ctil, postil se nepožívaje chleba, vody nebpiva. Než poněvadž z toho dostával obtíže, poručeno mu od zpovědníků, aby v takovémtozdržování se mírnil. Čeho takto musel se vzdáti,nahraditi hleděl hojnými almužnami. Aby jidlolépe šlo k duhu, čininal po obědě nesouvislévýpovědi. Pochytiltť brzy dobré slovo z toho,co mu bylo přečitáno, a nedávaje si překážetihřmotem nepokojného množství předkládal jeprelátům a mistrům nebo jiným, kteří u něhoseděli. Když potom také svůj úsudek měl podati, neuměl vyjadřovati se v promyšlené souvislosti, nýbrž podle některých znamení jenmálokteři důmyslnější nebo mistři chápali jehoúmysl. Vyřídiv potom běžné záležitosti nebosvěřiv je druhým úředníkům uchyloval se ráddo malé, úzké světničky k žádoucimu odpočinku; zde nevyrušován naléhavými záležitostmitři hodiny trávival čtením, psaním, modlením,vzdýcháním a jiným toho způsobu zaměstnánim.
O přísnosti jeho a mrskání těla. Kapitola V.
Co do pohodlí tělesného zanechávaje znenáhla obvyklé choulostivosti k přisnějšímu životuse připravoval. Neboť odloživ jemné košile, jakoži lněné jednu po druhé, jež od prvního mládíbyl nosil, a zřeknuv se nádhery lůžka biskupského žádal ve všem býti roven bratřím ka
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
se ordinis canonicorum regularium conformarecupiens, filtro et aliis exercitiis monasticis utebatur. Deinde etiam filtro abjecto, aspero teotuscilicio, scamno terga premens solum bibliam velalum librum vel lapidem suo capiti more s.Jacob supponebat; asserens, guod si solum capucium lapidi supponerem, non possem praemollitie obdormire. Sicgue praeteritarum noctiumnegligcentias et lasciuias, guas male libera resoluta iuuentus vane perniciosegue consumpserat,virilis robur rigoris compensare duritia videbatur. Porro guid intra tetrae noctis spatia ageret, soli deo et sibi peruium est. Šignis tamenpraecedentibus et seguentibus utcungue prodebatur. Solebat nempe angustum locum ad manendum sibi singulariter praeparare. Nam incastello Helfenburgensi '), ubi saepissime et gratissime morabatur, oratorium adeo arctissimumprocurauit, guod vix unus ad medium curuusosttum ingredi valuisset. Haec sala principis,haec aula pontificis, ubi solum locus pro specieguietis, et angulus pro verbere, et baculus seusedes pro sustentatione corporis ad verbera habebatur. Verum in Rudnicz castro aliguid solemnitatis videtur praesul addidisse, solum unafenestra sibi asseribus pro totius suae habitationis commodo clausa, ibigue summe memoranda,inferni claustra videlicet paradisigue palatia,Cartusiensium exercitia, amorisgue incentiua dominicae passionis Insignia sibi depingi procurauit. Lapidem vero grandem et asperum intusbabuit pro nocturno, ut creditur, et sedili. Auantis vero se guotidie affecerit verberibus, certitudonon est; solum aligualiter prodebat, guod exore suo dicere solebat, non valere adeo guaeuisverbera ut virgarum, nam experientia exercitatos habens sensus nouerat de huiusmodi singuliscertius 1udicare. Flagella guogue cruenta et sonus verberum auditus a secretariis non tacebant.Dum vero capellani forte non bene misericorsclementia sibi aliguod huiusmodi instrumentumfurtim abstraxisset, guaerebat diligenter guasirem multum arduam, suaegue intentioni periissealiguid necessarium causabatur. Parum refero,
447
nonické řehole, i počal nositi hrubý oděv vlněný a jinými zvyky mnichův se řiditi. Potomtaké toho zanechal, hrubou žiněnou košili oblékal, na lavici léhal, jen bibli neb jinou knihunebo dokonce kámen po způsobu sv. Jakuba podhlavu si dával řikávaje: „kdybych položil na kámen jen kapuci, nemohl bych usnouti pro měkkostlůžka.“ Tak zdálo se, že za minulých nocí neřestia prostopášnosti, jichž bujné a rozpustilé mládísobě naškodu se bylo dopustilo, sila věku mužského trpce se kála. Čo činil za doby tmavénoci, jediný bůh ví a on sám; však přec z toho,co předcházelo a následovalo, vše vycházelo najevo. Připravovávalt sobě obzvláště rád úzkémísto k přebývání. Na hrádku Helfenburce, kdepřečasto a nejrač se zdržoval, tak malou modlitebnici zřiditi si dal, že jeden člověk polosehnut stěží otvorem mohl vkročiti. To byla siňknižecí, to dvůr biskupský, kde se nenalezaloleda misto zdánlivého pokoje, kout na bičovánía hůl nebo lavice k udržení těla při ranách.Ale na hradě Roudnici zdálo se, jakoby arcibiskup přidal něco svátečního, totiž jedno okno,jež po celý čas přebývání jeho tyčemi bylozavřeno, tu pak vymalovati si dal pamětihodnosti, totiž pekelný žalář a nádherný přibytekráje, živobytí mnichů kartůzských a za pobidkyk lásce znaky utrpení páně. Uvnitř pak mělvelký a ostrý kámen za lůžko noční, jak věřím, a za sedadlo. Jak velké rány si každéhodne dával, není jisto; než poněkud vyšlo najevo z toho, co říkával, že žádné rány tolikneboli jako rány metel; neboť zkušenost jehomajíc vycvičené city dovedla o takovýchto jednotlivostech podati bezpečný úsudek. Také zkrvácené metly a třeskot ran slyšený od tajemníkůmluvil hlasitě. Odnesl-li mu kdy kaplan z nemístného slitování tajně nějaký takový nástroj,hledal jej bedlivě jako věc veledůležitou a stěžoval si, že něco potřebného se mu ztratilo.Povím něco málo, z čeho souditi se dá o většimjeho cviku. Dostal-li, jakož se stává, mimovolněnoční tok, probudiv se vedle vrouciho předsevzetí čistoty jal se tělo mrskati, sedm kajících
1) Hrad tento také vůbec Hrádek (Affenburg) zvaný ležel u Ouštěku u Ostrého (Neuland) v Litoměřickua ne jak Dobrovský ve vydání svém poznamenává, v Prachensku na Netolickém někdy panství, kdež arciť takébyl hrad Helfenburk, který však nikdy nebyl zbožím biskupů neb arcibiskupů Pražských.
11
448
ex guo coniectura amplioris exercitii habeatur.Dum enim sibi, ut assolet, nocturnalis fuxuspraeter voluntatem accidisset, euigilans ex ardenti proposito castitatis assurgit ad verbera,septem psalmos poenitentiales dicebat, continuato virgarum verbere se castigans, et unamsexagenam grossorum in eleemosynas pauperibus tribuebat. Hoc etiam anno iubilaei, annovidelicet MCCC nonagesimo cilicinis femoralibuscinotus eguester sanctorum apostolorum liminavisitauit. Ex aguodicebatur nodis, cilicinis carnemsuam grauiter attriuisse. Porro cilicinorum suoTum expertus sum asperitatem: in capite ieiunilde licentia sua femorale suum cilicinum assumpsi, et vix per prandium potui tolerare;tantague molestia urgebar, ut ne libuisset manducare. Retuli ad patrem, gui risit, abiicerepraecepit, e0 guod non omnia omnibus congruunt. Solus ex usu sibi iam leuissimum fatebatur.Ut etiam terram sui corporis perpurgaret, spinissulcare dorsum non horruit, ut uberibus aptaseminibus a pungentium aculeorum sentibus purgaretur. Auadam tamen cauta industria huiusmodi spinas sibi procurabat. Nam cum iter ageret, et corna haerentia spinis inspiceret, huiusmodi frutices spinosos, guasi ob gratiam fructuumsibi praecidi et tribui impetrabat, fructusguealicui ex familiaribus largiendo, spinas sibi pronocturnali exercitio furabatur. Haec vero itaocculte in suis clausuris exercitia peragebat, utad nullius, nisi eo reuelante, potuisset notitiamperuenire. Nam huiusmodi spinarum, guibussaepe terebatur, afflictiones ipso reuelante cognou1 et dum sibi persuaderem, ut guasi necessario iumento suae carni parceret, si nonvehementer rebellaret, respondit, guod si interpulcherrimas mulieres volutaretur, confidens indomino, magis se rubore putaret perfundi, guamex hoc aligua illecebra commoueri. Verum huiusrigoris exercitia, guia nocitura timebantur, cumaliter ab his cessare noluisset, a confessore suosub comminatione suspensionis a communionesibl sunt interdicta. Et sic cessauit factus obediens ad lectulum breuem et arctum consensit luxta oonsuetudinem monasticam superiusmemoratam.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
žalmů při tom odřikávati, i dal jednu kopugrošů almužny chudým. Leta jubilejního 1390žiněným opaskem opásán na koni jel navštivitiprah svatých apoštolů; 1 rozedral prý tělo svéžíněnými uzly velice. Drsnost žiněného oděvujeho zkusil jsem sám; jednou v postě oblekljsem s povolením jeho opasek žiněný, i vydrželjsem v něm jedva přes oběd; tak nevolno mibylo, že mně ani nechutnalo jisti. Pověděl jsemto arcibiskupu; on se usmál i poručil, abychjej svlekl, že prý nehodi se všechno všem;jemu samu že návykem jest malinko nepohodlný.Aby také půdu těla svého vyčistil, nebál setrnim brázditi záda svá, aby schopna k přijetíhojného semena bodavými ostny byla učiněna.Takovéto trní opatřoval si s jakous opatrnoupili. Nebo kdykoli konaje cestu uzřel dřínkyviset na trní, dával si takové trnité větvičkyuřezat a darovat, ovoce pak dal někomu zesvé družiny, trní sl uschoval k cvičení nočnímu. Těmto cvičením oddával se v uzavřeném
pokojíku svém tak tajně, že nikdo se o nich nedověděl, leda by byl mu je vyjevil on sám.Nebo o mrskánítěla takovýmto trním, jemuž častose podroboval, já sám dověděl jsem se od něho;a když jsem mu domlouval, aby těla svého conezbytného břemene šetřil, ač není-li příliš bujno,odpověděl mně, že kdyby mezi nejkrásnějšímiženami se válel, spíše by studem zašel, nežby mu z toho vzešlo nějaké pokušení. Než kdyžse počali báti, že přísná tato cvičení zdravíjeho uškodí, a jinak nebylo lze odvrátiti jejod nich, zakázána jsou mu od zpovědníka jehos výhrůžkou, že nebude připuštěn k přijímání.I nechal jich a poslechl až na krátké a těsnélůžko, na němž, jak svrchu podotčeno, po zvykumnišském spával.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,
De vigiliis ejus. Cap. VI.
Fatigatis itague membris anhelantibus adguietem vix utcungue expausat, si tamen gulesdici debeat, cum nec ea mollitie, nec saltemcaloris necessarii alimonia refoueret. Circa festumAntoni, dum ob guaedam, guae sibi conscribilusserat, guasi pro nouitio erudiendo, cum lamperfecti exercitii attigisset culmina, in commodo,guod placuit sibi vocare Cartusiam, guod sibiin sua turri Pragae construxerat, secretum mihiinauditi exercitii aperuit, cur fuerit reumaticusostendendo. Interdum se enim tantis frigoribusafficiebat, guod toto corpore in lateribus paulmenti eliso, tempore hiemali, capite cum pedibusin circulum conuoluto vix flatu proprio ex oreemisso pectusculum utcungue calore fouebat,alis omnibus membris frigori exposltis, vix triumhorarum spatium per longissimas noctes sibitribuens ad guietem. Vigiliarum excubias celebraturus scribebat, dictabat hymnos, prosas,libros, exinde deuotionis materias hauriendo.Dumgue reprehenderetur de scriptis suis, guasiofficii sul plura negligeret, respondebat, se deuotionem habere non posse, nisi conceptus suosscripto exararet. Fertur etiam noctis temporede castro Rudnicz in montem Ripensem freguentasse, prout a guodam clerico dicitur deprehensus, somnumgue superaturus etiam in campossolitarius excurrebat. Somnus huic breuis etviolentus, subreptitius tamen et discontinuatus.Unius enim noctis spatio surgebat ter guaterguead orationis et aliorum spiritualium actuumexercitlum usitatum. Interdum etiam noctis breuefuit spattum, dum collocutio spiritualis in medium veniebat.
De eleemosynis et misericordiis suis. Cap. VII.
Jam nunc, guomodo se in usus pauperumeffudit per eleemosynarum semina, videamus.Nouerat venerabilis pater, guoniam gui parceseminat, parce et metet. Nec latuit eum, guamfoecundus est ager pauperum, cito reddens donantibus fructum. Via enim coeli pauper. Undesicut sibi durus et rigidus, ultra morem fitlargissimus. Ultra facultatem etiam ante conuersionis suae initia in pauperum solatia selberaliter effundebat. Nam aguamuis debitorum
ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 449
O bdění jeho. Kapitola VI.
Když umdlené údy po pokoji zatoužily, přáljim malinko odpočinku, ač možná-li nazvati toodpočinkem, když ani měkkého lůžka, ba aniokřání potřebným teplem jim nedopřál. Okolosvátku sv. Antonína, když jsem byl u něho zajistou věcí, kterou si byl dal napsati jakobypro cvičení začátečníka, kdežto ve cvičení tombyl již dokonalým mistrem, ve světnici, již oblibil si nazývati kartuzí, kterou ve věži svév Praze si byl zařídil, ukázal mi tajné cvičištěneslýchaného způsobu 1 odhalil, odkud pocházíjeho pakostnice. Neboť zde ob čas trávival v takové zimě, že položiv se celým tělem na podlahuza času zimního a skrčiv hlavu k nohoum v ko
touč jedva vlastním dechem prsa svá poněkudzahříval, všecky ostatní údy pak zanechávalzimě, oddávaje se v předlouhých nocich sotva.tři hodiny odpočinuti. Chtěje oslaviti vigilie psával, skládával písně a prosu nalezaje v tomzdroje nábožnosti své. Kárali-li jej pro psaníjeho, jakoby takto zanedbával mnoho úřad svůj,říkával, že nemůže býti nábožný, než napiše-limyšlenky své. Chodival prý také v noci z hraduRoudnického na horu Říp, kde prý byl od jednoho duchovního dopaden, i vybihal samoten dopoli, aby přemohl spánek. Spánek jeho bylkrátký a tvrdý, přec však také plíživý a roztržitý. Neboť za jednu noc vstával třikrát a čtyřikrát k modlitbě a k vykonávání jiných skutkůduchovních. Někdy bývala k tomu také i nockrátka, ano rozmlouvání duchovní padlo uprostřed,
O almužnách a milosrdenství jeho. Kapitola VII.
Vizmež nyní, jaké almužny udílel chudým.Vědělť ctihodný otec, že kdo skrovně seje,skrovně sklízí; věděl, kterak úrodno jest polechudých přinášejic brzy ovoce dárcům. Jestiťchudý cesta vedoucí do nebe. Protož jako k soběsamu byl tvrdým a přísným, v tomto případěnad obyčej stal se štědrým. Ještě před obrácenímsvým býval štědrý k chudým vice, než sily jehostačily. Nebo ač skoro pořád oblehán byl věřiteli, přec dlužník tento nikdy nezanechával chu
450
inuolutione fere semper teneretur obnoxius, tamen nunguam occurrentem in via pauperem inconsolatum relinguebat, abundanter tribuens,cum tamen ipse non nimis abundaret. Úndesibi pergenti in via ultro pauperes et ex industria occurrebant. Pastores et miserabiles personas si aspexisset, etiam de longe misso nuntioeleemosynis solabatur. Unde ob hoc eleemosynaeelus a plerisgue culpabantur, ipse tamen ex hocnon minus alacer in eleemosynarum šemine existebat, secretarium, camerarium ad considerandum pauperum statum et penurias transmittebat,pluresgue huius facti exploratores habuit, utintelligens super egenum et pauperem sciret,cul de patrimonio ocrucifixi per eleemosynamsubueniret. Nouerat enim non dominil potestatem, sed dispensationis officium exercere, noncuriensium multiplicare incurias nec fouere. Intendens etiam, guomodo sacro apostolorum duodenario numero Christus, tanta celsitudo, se adpedum abluendorum officium inclinauit; undeet ipse guogue in omnibus solemnitatum vigiliisXII pauperibus clanculo procuratis pedes abluebat. Et sicut Christus largus in munere se tradidit in cibum, ipsius etiam sceleratissimi indenon abhorrens consortium ; sic et hic guorumpedes abluebat, e0s largius procurabat uniculgue per XII grossos largiendo. Duos tamen incultiores et habitu et in vulneribus scabieguevillores pro mensa sua secum comesturos reseruabat, eorumaue lotis vulneribus et osculatisabundantius reficiebat solus solius panis eduliosustentatus. Unde undigue eum turba inopumguasi patronum pauperum seguebatur. Nam inanno domini MCCCOXCdum propter indulgentiasanni 1ubilaei sanctorum apostolorum limina, visitasset, et ibi aliguantam moram exegisset, multitudo pauperum, terens hospittum suum praecaeteris praelatis, sui hospitii index fuit; dumgue sibi eleemosyna danda non occurreret, mendicabat, et ne pauper inconsolatus remaneret,1pse non erubuit mendicare. Duodecim guoguepauperes, clericos sex et sex laicos, ordinauit inRudnicz nutriri praeter alios, guos in suis expensis per diuersa loca ex misericordia refouebat. Etiam certos studentes in suis sumptibussustentabat, dicebatgue metrum illud freguenter:non eloys bursam minuit, nec missa diaetam.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
dého, kterého potkal, bez potěchy uděluje kaž
dému hojně, ačkoli sám přiliš neoplýval. Protokudykoli šel, nadbíhali mu chudí mimoděk a naschval. Spatřil-li pastuchy a bidáky, třeba z daleka vysílal k nim posly s almužnou. Ačkoli
pro toto udílení almužen od přemnohých káránbýval, přec proto neochaboval v horlivosti rozsévání almužen; i vysílal tajemníka a komorníkazpytovat stav a potřeby chudých. Za tímže úče
lem vydržoval ještě více lidi, aby vypátral, komuz nuzných a chudých z dědictví ukřižovaného
měl by uděliti podpory almužnou. Neumělť uka
zovati moc svého panství, ale uměl vykonávatipovinnost shovívání; pohodlí dvořanů nezvětšoval ani jim nepřál. Pamětliv, kterak Kristus,taková velebnost, dvanácti apoštolům nohy myl,o všech vigilich svátků dvanácti chudým tajnězavolaným sám nohy mýval. A jako Kristusštědrým se prokázal v udilení jidla, nehrozivse večeřeti ani S nejnešlechetnějším, tak i on
ty, kterým byl nohy umyl, štědřeji obdarovaldada jim po 12 groších. Dva pak, kteří byli
sprostější a oděv měli špatnější a tělo plno rana strupů, ponechával, aby s ním jedli při stole,
a vyýmyv jim rány a dav polibení hojněji je na
sytil, sám pak nejedl než chleba. Proto chodilvšady za ním zástup chudých jako za svýmochrancem. Leta páně 1390 když pro odpustkyjubilejního roku navštívil prah apoštolů a v Římě
po nějaký čas přebýval, množství chudých navštěvujic obydlí jeho častěji než ostatních pre
látů dobrým bylo ukazatelem jeho obydli; ne
měl-li právě, co by dal almužnou, žebral sám,
1 nestyděl se za to, jen aby chudý nezůstalbez útěchy. Také na Roudnici dával živiti dva
náct chudých, šest duchovních a šest lidi svět
ských, mimo jiné, jimž na různých mistech na
útraty své milosrdenství prokazoval. Také jisté
studenty na své útraty vydržoval, i říkával často
známý verš: „Non eloys bursam minuit, nec
missa diaetam.“ Přemnoho nádob stříbrných,
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,
Vasa guogue plurima argentea, guibus ad ministerlum mensae utebatur, vendidit, et in ususpauperum erogavit. Et dum sibi solum cochlearsuperesset argenteum, in vas proiecit, guo praebenda colligitur, mandans, ne guis praesumatexcipere, sed illius esset pauperis, cůi fortuitoobuenisset. Pecunias guogue, guas in vestiumcultum prius expendere consueuerat, grosso prose et vili assumpto habitu, in pauperum vestienda corpora impendebat. Štamina enim pannipro pauperibus ad praecipuas festiuitates, praecipue dominicae resurrectionis, interdum vigintidistribuere procurabat. Eodem guogue temporepaschali interdum ad sexaginta sexagenas expendi iubebat; cupiens, ut nullus pauperum intanta multitudine Pragensis ciuitatis inconsolatuslnagueretur; sed cuilibet occurrenti per grossumtribui ordinabat. Hospitale ') guogue circa pontem Pragensem visitabat, singulis infirmis lustratis et consolatis pro unoguogue grossum tribuerethesaurario iniungebat. Omnium guogue deuotorum fuit refugium singulare, non aspernatushabitus sgualorem, nec crinium incultam caesariem, nec rusticam moris grossitiem ; Guos Splrituales et deuotos prospiciebat, assidui colloguli,et mensae socios faciebat, multogue gratiostoremse talibus exhibebat, guam his, guos exteriorcultus venustabat. Imo ab illis se, ubi poterat,libentissime abstrahebat, istis inhaesurus. Grauisei erat clientelae tumultuosa pluralitas, guamsi declinare non poterat, saecularibus propositoaliguo solatio exteriori ipse ad interioria se colligens nitebatur in turba dei memoriam retinere.Tempore guogue ieiuni hospitalium et religionismendicantium et aliorum pauperum solabaturinopiam multitudine halecum distributa, et utad ieiunandum alacriores redderet, et sumptudato guasi in omnibus 1eiunaret. Erga animaliaetiam muta visceribus misericordiae affluebat.Nam dum caperentur lepusculi et auiculae, eossibi praesentari iubens, abire liberos permittebat.Ad eum enim pergentem in curru auicula guaedam nisum fugiens, guasi ad tutorem suae vitaeconuolauit. Etiam dum in Helfenburg moramageret, guaedam auicula eo prandente de nemore aduolans, per prandium sibi assistebat,
ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 451
jichž užíváno při stole, prodal na potřeby chu
dých; a jedinou lžíci střibrnou, která mu zbyla,hodil do nádoby, v níž se shromažďovalo, comělo býti uděleno chudým, i poručil, aby se
nikdo neopovážil ji vziti, nýbrž aby připadlatomu chudému, který by náhodou přišel. Peníze,
jež byl zvykl vydávati prvé na svůj oděv, vydával na ošacení chudých nose sám šat hrubýa laciný. Stavů sukna na znamenitější svátky,zvláště na vzkříšení páně, rozděliti dal chudýmněkdy dvacet. V týž čas velkonoční rozdal ně
kdy až 60 kop (grošů) chtěje, aby žádný chudýv tak velkém množství obyvatelů Pražských nezůstal bez útěchy; každému, koho potkal, uděliti
dal groš. Navštěvoval špitál u Pražského mostu,každého nemocného prohledl a potěšil, a všem
skrze pokladnika dáti kázal po groši. Všech nábožných byl obzvláštním útočištěm nepohrdaješpinavým šatem jejich ani neučesanými vlasyani sprostými mravy; S osobami duchovními
a nábožnými stále rozmlouval a k stolu svému
je brával, i měl se k nim mnohem přívětivěji
než k těm, které zdobila zevnější úprava; batěchto stranil se, jak mohl, a soněmi se zabýval. Obtížno mu bylo hlučné množství družiny,
i nemohl-li se ji zbaviti, udělav lidem světskýmnějakou radost vnější sám vnitřnímu se oddával
rozjímání a ve víru Světa snažil se pamatovati
na boha. Času postního uděloval žebravým špitálnikům a řeholníkům a jiným chudým množstvíryb, aby bedlivost jejich v postu zvětšil a dav
jim jisti takřka se všemi se postil sám. Také
k němé tváři byl milosrdným. Nebo byli-li chy
ceni mladi zajíci a ptáci, dal si je přinesti a pro
pustil je na svobodu. Když jednou jel na voze,
přiletěl k němu ptáček uletší z hnízda jakoby
k ochranci svého života. Také když býval na
Helfenburku, přilétal k němu snídajícímu ptáček
z háje, zůstával u něho po celé snidaní poska
1) Klášter Křižovníkův s červenou hvězdou.
452
nunc per mensam saliens, et nunc insidens coronae capitis, nunc manibus, gratum spectaculum exhibebat. Et post prandium accepta benedictione ad nemora reuolabat.
De indulgentiis per eum datis. Cap. VIII.
In his guogue, guae de laboribus ChristiIesu et sanctorum meritis sunt acgulisita, perindulgentias secundum facultatem suae auctoritatis largissimus existebat. Dicebatgue freguentius: non debet esse parcus dispensator, ubilargus est dominus. Sicgue velut vidua mutuatisVasis a Vicinis ex superabundanti merito Sanctorum oleum misericordiae non desiturum liberaliter transfundebat. Praeter enim partialeslargitiones locorum seu personarum dedit omnibus flectentibus ad auditionem mellifluorum nominum Iesu et Mariae in diuinis officiis omnibus omnium horarum XL dierum indulgentiamperpetuo duraturam. Item de gualibet horarumper octavam in die visitationis XL dies. Itemde Magnificat cantico ipsius virginis XL dies.Item apponentibus vel apponenti collectam inmissa de beata virgine Maria totidem. Itemflectentibus et orantibus ante reseruatorium dominici corporis, seu ad sonum campanellae, dumin missa eleuatur, vel ad infirmum deportatur,et dicentibus dominicam orationem XL dies. Iteminstituit in die XI millium virginum") in sua dloecesi pulsari mane ad Aue Maria anno dominiMCOCLXXX,XL dierum indulgentiam largiendo.
Je orationis studio secundum triplicem eius statum.Cap. IX.
Ouia vero oratio animae sanctae est praesldium, angelorum solatium, daemonum supplicum, deo gratum obseguium; secundum elusgradum triplicem se circa eam studuit exercere.Nam primo se sibi reddere, et se in se colligeresatagens vocali inhaesit orationis studio, et deuotos libellos sanctorum patrum legebat; etpraecipue beatissimi Augustini poenitentiales septem psalmos libentissime ruminabat. Psalteriaguogue guam plurima guam saeplus repetebat.Huiusmodi vero psalmodia cum assiduitate minus sapuisset, falsa tribulationis condiri saepius
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
kuje brzy po stole, brzy na hlavu, brzy na rucemu sedaje a příjemnou zábavu mu poskytuje;po snidaní přijav požehnání odletával do lesa.
O odpustcích od něho udělených. Kapitola VIII.
Také v udileni toho, co smrti Krista Ježišea zásluhami svatých získáno jest, skrze odpustkyvedle moci důstojenství svého byl velmi štědrý.I řikával často: když pán jest štědrý, nesmibýti skoupý správce. Jako vdova ona dlužicse nádoby od sousedů, tak hojně přeléval onz přetekající nádoby zásluh svatých nehynoucíolej milosrdenství. Kromě štědrého podělení jednotlivých mist neb osob udělil všem, kteři zaslechnuvše při všech jakýchkoli službách božíchsladká jmena Ježíš a Maria pokleknou, čtyřicetidenni odpustky na věky. Dále na každou hodinkuv oktavě navštívení panny Marie 40 dni. Dále napiseň panny Marie „Magnificat“ 40 dní. Dále toliktéž všem, kteří přispějí na sbírku při mši k blahoslavené panně Marii. Dále 40 dní všem, kteřípokleknou a se pomodli před schránkou tělapáně, neb uslyševše zvonek buď na mši připozdvihování, neb kdy nešeno bývá k nemocnému, pomodlí se modlitbu páně. Dále ustanovil, aby na den 10 tisíc panen v diecési jehozvoněno bylo ráno k Zdrávas Maria leta páně1380, i udělil na to odpustky čtyřicetidenní.
O horlivých modlitbách jeho vedle trojiho způsobu.Kapitola IX.
Poněvadž modlitba jest svaté duše ochrana,anjelů útěcha, ďáblů potrestání, bohu libé poslušenstvi, vedle trojího způsobu jejího se jíoddávával. Napřed hledě sobě samu se navrátiti a v sobě samu se sbírati horlivě trval
při modlitbě hlasité a čítal nábožné spisy otcůsvatých ; nejraději odřikával sedm kajících žalmůblahoslaveného Augustina. Žaltářů přemnoho přečasto opakovával. Když neustálým opakovánímtakovéto odzpěvování žalmů se mu znechutilo,často si přál, aby hořkosti zármutku učiněnymu byly chutnější. Říkávalť: „již mi nechutnaji
1) 21. října.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
exoptabat. Solebat enim dicere: iam mihi psalmiminus sapiunt, confido, guod €0s mihi tribulatione dominus dulcorabit, addebatgue: o! guamsuaue sapit tribulatis dicere: saluum me facdeus ete., exaudi, guoniam benigna est miserlcordia tua ete. In tantum enim assiduus eratad orandum, ut nullus secularis capellanus adsecum orandum sufficeret. Unde suffragia monachorum et religiosorum mendicabat, guaerenssemper aliguem religiosum habere capellanum,cum guo in itinere et in curru, guocungue pergeret freguentius psalteria ruminaret. Unde saeplus in itinere a Rudnicz usgue Pragam supraomnes horas canonicas et cursum de dominicaet de passione, guem venerabilis Bonauenturafertur edidisse, integrum psalterium perorabat.Confessione sacrabili etiam omni vespere peracta, cum tumulenta insania multorum se incauta resoluit laetitia, septem poenitentialumpsalmorum decursu, relicto capellano, exemploJesu Christi in agonia sanguinem sudantis inorationibus pernoctabat.
De secundo modo orationis. Cap. X.
Verum per successum temporis orationissecundum modum attingebat, guasi ab exterioriatrio et a pecorinis pellibus atrium interiusingrediens, ut pro formatis orationibus solusseiret formare orationes, rationes rerum, colloguia deuotorum, eloguia doctorum perguirens,sicut apis in alvearium cordis rationum 1irrefragabilium veritates congerebat. Unde pro psalteris, guae olim ruminabat, aliguo psalmigraphiversu iniecto culuslibet litterati in sua praesentiaexistentis sententiam exguirebat. Unde factumest, ut apparet ex suis scriptis, bibliae non paruam notitiam sine multorum lectione librorumacguisiuit, ut sciret de thesauro cordis noua etvetera allegare. In letaniis et processionibusdeuotus aderat. In stationibus ad terram geniculabat, interdum et in luto. Pro deuotionisSuae exercitio capellanos procurauit, gui certashoras et missam certam guotidie decantarent.Non obstante hoc in praecipuis festiuitatibus,cum ob emergentes causas in sede sua Pragensiinteresse non valebat; tamen alibi circa colleglatas ecelesias diuina peragebat, praecipue tamen in monasterio Rudnicensi. Saepe decurrens
453
žalmy, důvěru mám v pána, že mi je zármutkem osladí;“ a přidával: „o jak příjemně chutnázarmouceným zvolati: spasiž mne, bože a t. d.,vyslyš mne, poněvadž dobrotivo jest milosrdenství tvé a t. d.“ V modleni byl tak bedliv, žežádný světský kaplan nepostačil se s ním modliti. Proto hledal pomoc u mnichů a řeholnikůžádaje vždy nějakého řeholníka míti za kaplana, s nimž by mohl, kamkoli by šel neb sevezl, častěji odříkávati žalmy. Tak pomodlil sečasto na cestě z Roudnice do Prahy všeckyhodinky a tak zvaný Cursus de dominica etde passione, od ctihodného Bonaventury prývydaný, tudiž celý žaltář. Vykonav také zpověďkaždého večera, když nerozumné množství hlučic nerozvážnou radosti rozplývalo, a propustivpo skončení sedmi žalmů kajicích svého kaplana za příkladem Ježíše Krista, jenž v úzkostikrví se potil, na modlitbách setrval po celounoc.
O druhém způsobu modlitby. Kapitola X.
Postupem času dospěl k druhému způsobumodlitby, a vkročil jakoby ze síně vnější dosině vnitřní, a aby na místě hotových modlitebsám se naučil modlitby skládati, pátraje popříčinách věcí, hledaje rozmluvy nábožných a výroky učených jako včela do oulu srdce svéhopravdy nezvratné snášel. Proto na místě žaltáře,který druhdy odříkával, prohodiv nějaký veršžalmisty tázával se kteréhokoli muže učeného,jenž právě u něho byl, co o něm smýšlí. Takstalo se, jak ze spisů jeho se jeví, že nemalouznalost bible si osvojil, aniž by byl mnoho knihpřečetl, a že uměl z pokladu srdce svého staréa nové uváděti. Litanii a průvodů nábožně seúčastnil; při zastaveních na zemi poklekl, někdyi do bláta. Pro zvýšení nábožnosti své ustanovilkaplany, kteří měli jisté hodinky a jistou mšikaždého dne zpívati. Nevadilo mu o většíchsvátcích, nemohl-li za nastalými příčinami býtiv Praze, sídle svém ; přec vykonával služby božív kollegiatních chrámech jinde, zvláště v klášteřeRoudnickém. Často sběbl sám s hradu na mšiblahoslavené panny a k ranním hodinkám dotčeného kláštera, někdy zpíval s bratřími a účastnil
454 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,
solus de castro ad missam b. virginis et matntinas monasterii memorati, interdum cum frůtribus concinebat et lectiones legebat, sanctaemeditationis et contemplationis ex concentu psalmorum et hymnorum incitamenta hauriebat. Postmatutinas modicum somni capiens in strato suonobili, assere tantummodo reclinatus. Contigitguogue guadam vice, ut per incuriam ministriasser, gui sibi pro guiete positus fuerat, haberetincussum clauum ferreum acutum: accepit prograto, nec guaerimoniam mens boni conscia proponens, guousgue visum fuit per alios et notatum.
De tertio modo orandi et contemplatione eius, etraptu deuotionis eius. Cap. XI.
Sed guia omnis homo mendax, relicta hicpontifex turba hominum, sicut asino et puerisderelictis Abraham Isaac suum immolaturus, etguasi Moyses in interiora deserti inuitans gregem,immo pontifex more pontificis legalis, solus ingreditur in sancta non sine sanguine proprioin priori tabernaculo effuso, ut praemissum est.Porro guid egerit interiora velaminis ingressus,immo guomodo sursum actus sit, iam totumdiunum est, soli deo peruium est, sorutari est1impossibilenec effari. Tamen utcungue internaedulcedinis affectus seguentia signa, suspiria,crebrigue gemitus, sed et raptus in dominum,etiams1 tacere libuisset, suae deuotionis arcanaminime reticebant. In castro Rudnicz in stubella,guam sibi pro solitaria vita aspernatus tumultum praeparauerat, post prandium inter colloguia diuina in die Conceptionis sanctae Mariae,magistro Matthaeo de Cracouia “) et me praesentibus, subito rapi incipiens, licentiam praebens vale dixit dicens: ite ad deum. MagistroMatthaeo abscendente remansi cum e0 solus, etvidi eum mirabiliter rapi in spiritu. ui ad serediens megue conspiciens rubore perfusus moxguasi de scandalo veniam petens iussit, ne cuie0 viuente reuelarem. Pluries guogue guam maxime infra diuina officia in excessum spiritusagebatur.
ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
se čítání a z prozpěvování žalmů a hymnů pobidky k přemýšlení a rozjímání čerpal. Po rannich hodinkách maličko pospal na vzácném ložisvém, na pouhém trámu. I stalo se jednou, ženepozornosti sluhy v trámě za lůžko mu určeném nalezal se zaražen ostrý železný hřeb:biskup byl spokojen, ani si nepostěžoval, ažjini to uzřeli a pokárali.
O třetím způsobu modlitby, o rozjímání jeho, 0 vytržení jeho skrze nábožnost. Kapitola XI.
Než poněvadž všechno lidské jest pouhýklam, arcibiskup zanechav hluk světa, tak jakoAbraham osla a sluhy své zanechal chtěje obětovati syna svého Isáka, a jako Mojžíš na odlehlejší misto poušti od stáda svého se odebral,tak arcibiskup po zvyku nejvyššího kněze starého zákona sám vkročil do svatyně prolivv předsíní vlastní krev, jak svrchu pověděno.Co činil vešed za oponu uvnitř, kterak povznešen byl, vesměs jest dílo boží, samu bohu známo, i není možná toho vypátrati ani vypověděti.Než přec o vnitřní blaženosti jeho následujícíznámky, vzdýchání, časté sténání svědčily; výtržení jeho k pánu, bylo-li by se jemu zalibilomlčeti, tajemné stránky nábožnosti jeho neutajly. Na hradě Roudnici ve světničce, kterou sibyl pro samotářský život pohrdaje hlukem zařídil, po obědě mezi nábožnou rozmluvou v denpočetí sv. Marie, u mé a mistra Matouše z Krakova přítomnosti, náhle přišel u vytržení, i propustiv nás rozloučil se s námi řka: „Jděte s bohem.“ Mistr Matouš odešel, já pak zůstal s nimsám i viděl jsem, kterak podivně duch jeho přišelu vytržení. Přišed k sobě a uzřev mne začervenalse, ihned, jakoby mně byl pohoršení dal, za odpuštění mne prosil i rozkazoval, abych nikomutoho nezjevil, pokud bude živ. Ostatně přišel víckrát u vytržení, nejčastěji mezi službami božími.
7) Mistr Matěj z Krakova byl z přednějších bohoslovců XIV věku, který i více spisů obsahu náboženskéhosložil, Srovnej o tom Balbínův spis: Bohemia docta II, 284 a III, 106. Jmenovitě buďtež podotknuty: Dialogusde sumptione corporis Christi; Dialogus de crebra celebratione. Rationale divinorum operum; Dialogus patris:ctfili3 Dialogus de corpore Christi; De confessione et choreis; Dialogus de communione. V seznamu děkanů universitních děje se o něm zmínka r. 1367, 1377, 1380.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
De freguentatione sacramenti eucharistiae, eius efficacia salutari. Cap. XII.
Nec immerito in diuinis officiis et in diuinatransformabatur, guia eucharistiae inaestimabilesacramentum est omnis gratiae contentum, gratis datum a patre gratiarum gratissimo gratiiicandis filiis adoptionis, gratiam cumuláns supragratiam ipsum fontem et auctorem continensgratiarum. Ad hoc igitur venerabile sacramentum cito post conuersionis initia, tanto deuotionis ferebatur affectu, ut nullo modo praetermitteret, guin aut solus diuina perageret, autcommunicaret, percipiens eucharistiae sacramentum de manu coram se presbyteri celebrantis.In ipsa guogue sacrae communionis hora saepeper excessum rapiebatur, et prae stupore mentis circa altare diutius persistebat. Saepe postalta suspiria in clamorem erumpebat, et interdum ab altari recedere non poterat ad sacristiam sacras vestes depositurus; sed in Rudniczmonasterio retro altare vix deduci poterat, coelesti sagina delibutus, memoriam dulcedinis Christt corporis ructuando. In festo etiam 1ipsiuseucharistiae diuinae in memorato monasterioRudnicz in vesperis, in guo ipsum sacrosanctumsacramentum dominici corporis expositum stabat, thurificaturus in pontificalibus accessit, etmagno ardore accensus thurificationem non potuit nec vesperas perficere, sed praepositummonasterii oportuit terminare. Unde ob hoc iampublice diuina peragere formidabat; sed dumeum celebrare oportebat, capellano suo iniuuxit,ut si eum in excessu suo moram trahere contimgeret, guasi a somno dulcissimae guietis €umper tractum libere excitaret. Et guamuis hulussacramenti dulcedinem nemo nouit, nisi gui hancaccipit; guantum praesentia affecerit huius sacramenti, absentia et carentia declarabat. Namcum confessoris seueritas ob euentum nocturnalem sibi abstinentiam a sacramento iniungeret; obtemperabat guidem, sed totus deiectusvix ilhus diel terminum poterat praestolari, etse guasi poenis purgatorii affici asserebat. Necmirum, si hulus sacratissimae communionis eminentia dilgentius perpendatur. In e0 enim fontiomnium gratiarum lesu Christo, angelorum gloriae, sanctorum copiae, passionibus et meritis
455
O častém přijímání svátosti oltářní a toho spasitelných účincich. Kapitola XII.
Nikoli bez prospěchu býval při službáchbožích v božství pohroužen, jelikož neocenitelnásvátost oltářní jest obsahem vší milosti, darmodána od nejmilostivějšího otce milosti za útěchusynům za vlastní přijatým, hromadic milost namilost a obsahujíc zdroj a původce všech milosti. K této tedy velebné svátosti hned po svémobrácení s takovou nábožnosti se měl, že nikterak neopomíjel buď sám služby boží vykonávati neb přijímati svátost oltářní z ruky knězeslužby boží vykonávajícího. Při tomto svatémpřijimání často býval u vytržení a déle dlívalzaražen před oltářem. Často hluboko vzdychnuvdo křiku se dal, a někdy nemohl ani od oltářeodejiti do sakristie, aby svlekl posvátný oděv;v Roudnickém klášteře stěží odveden byl zaoltář, maje nasycen chlebem nebeským na paměti sladkost těla Kristova. V den těla božího
ve zpomenutém klášteře Roudnickém při nešporách, ana tato nejsvětější svátost těla páněvystavena byla, předstoupil v rouše biskupském,aby kadidlo zapálil, ale velkou vroucnosti rozžat nemohl obřad vykonati ani nešpory ukončiti, nýbrž musil to učiniti probošt kláštera.Proto již bál se konati veřejně služby boží;i musil-li tak, poroučel kaplanu svému, prodlíval-li by kdy jsa u vytržení, aby jej jakobyz nejpříjemnějšího spánku škubnutiím vzbudil.Ačkoli sladkost svátosti této každý dobře zná,kdo ji přijímá, kterak potěšen byl jí, nejlépedokazoval, kdy bylo mu ji postrádati. Neboťkdyž přisný zpovědník pro poklesek noční muporučil, aby se svátosti této zdržel, poslechlsice, ale celý skormoucen sotva mohl dočkatikonce toho dne, i říkával, že mu jest, jakobybyl v mukách očisteových. To nebudiž námdivno, uvážime-li pilněji výbornost tohoto nejsvětějšího přijímání. Neboť přijímající stává seúčastným zdroje všech milosti, Ježíše Krista,slávy anjelů, zástupu svatých, utrpení a zásluhcirkve a splývá s ní v jedno. Protož vzdychajetoužebnou dychtivosti rychle na cestě zpovědia jiných přípravných obřadů pokračoval, abydošel sladkého spojení se svým miláčkem vesvátosti; i trávě s ním sladké chvíle žádným
12
456
ecclesiae participat communicans et unitur. Undeanhelis suspiriis famescens, festinus in processuconfessionis et aliarum ceremonialum praeparationum procedebat, ut sui dilecti suauissimapraesentia in sacramento potiretur; dulcesguemoras nectens cum eodem, nullis negotis anteoficium patiebatur se implicari, sed continuanssua vota usgue horam prandii, guam freguenteretiam non ieiunaturus usgue meridiem přotrahebat. Saepe familiam suam, praecipue dum solitariam ageret vitam in castro Helfenburg, iubebatprandere, ut ipse ieiunus a cibo corporali, angelorum et suum spiritualem cibum liberius ruminaret. Ouid ad hoc carnis voluptatibus dediti,et guasi luto pharaonis occupati, ructantes cepas Aegypticae seruitutis dicturi sunt? gui tantibeneficii immemores, et huius communionis expertes, guibuscungue negotiis, immo trusis et1ocis dediti, aut freguentare negligunt, aut aliosirrident, vel percipientes hoc praecipuum et singulare donum ab eius memoria resihunt salutari; gui nec deo deferunt honorem, gul in hocsacramento singulariter honoratur et placatur,nec ecelesiae sanctae necesitates perpendunt,guae In senectam et senium jam vergens hocsacramento guasi baculo et pabulo sustentatur;nec officii sui et ordinis recolunt insignia, dumin perceptis officiis minime se exercent. Addoet hoc, guod cum peccata populi commendant,et multiplicium consumant praebendarum oblag1a ex sudoribus et laboribus Iesu Christi, guibus plurimorum deo seruientium sustentareturcopia, animarumgue curam habentes minimamsolicitudinem de his gerentes, nec saltem hutusoblatione hostiae iis satagunt subuenire. Etiamreuerendus pater sanitatem corporis ex vi saoramenti saeplus experimentaliter percipiebat. Namanno domini 1390 post gratiam iubilaei a Romana rediens curia grauiter infirmatus, ut ipsemih1 retulit, dolorem dissolutionis corporis etanimae persensit, et nullum dolorem huic doloricomparřari professus est, nec aliguo signo exteriori posse aliguatenus declarari. Nam guamuismori haberet in desiderio, postguam mortis persensit cruciatum, mori timuit, et horripilare seex sola huius memoria asserebat. Dum ergo inmanibus fratris sul domini Pauli Pragae decumbens circa s. Apollinarem guasi moreretur,
,ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
zaměstnáním nedával se před službou boží vytrhovati, nýbrž trvaje na modlitbách až do snídaní velmi často bez jidla prodlel až do polodne. Často družinu svou, zvláště zůstávaje 0 Samotě na hradě Helfenburku, nechával snidat,aby sám zdržuje se potravy tělesné andělůa svou potravu duchovní volněji požil. Co tomuřeknou oddaní rozkošem tělesným a vězící takřkav bahně faraonově, kteří jedí bídnou potravuotroctví Egyptského? kteří nepamětlivi tak velkého dobrodiní a neznajíce důležitosti přijímánítohoto jakémukoli zaměstnání, ba dokonce darebnostem a žertům se oddávaji, buď ani k němunechodi, neb jiným proto se posmívají, nebpřijimajíce tento obzvláštní a znamenitý darspasitelné zpominky naň se vzdávají; kteří aninedávají čest bohu, jenž ve svátosti této obzvláště ctěn a usmířen bývá, ani, čeho potřeba,cirkvi svaté, jež sfárnouc již svátosti této uživáza podporu a potravu svou; ani oznaků povolání a řádu svého necti nečinice zadost přijatépovinnosti. K tomu ještě hříchy lidu odporučujice, dávky pohřební mnohonásobných prebendz potu a namáhání Ježíše Krista pojídajíce, jimižpřemnoho služebníků božích mohlo by vydržováno býti, ale o svěřené duše se nestarajíceani podáváním hostie jim nehledí pomáhati.Vaké uzdravení tělesného ctihodný otec působením této svátosti častěji skutečně došel. Navrátiv se roku 1390 po milostivém letě z Římatěžce nemocen, jak sám mi pověděl, bolestnouochablost těla i duše pocítil, i přiznal se, žežádnou bolest nelze přirovnati bolesti.této aninikterak ji vypověděti. Neboť ač si přál umřiti,přec pocítiv muka smrti umřiíti se bál, i pravil, že pomyslil-li jen na to, hrůzou vlasy muvstávaly. Když tedy ležel v náručí bratra svéhopana Pavla v Praze v okoli sv. Apolináře, jakobyjiž měl umříti, a nábožně svaté přijímání očekával, kněz pak jmenem Petr příjmením Pruspro pláč obřad pomalu vykonával, sotva dočkatise mohl; ale jakmile přijal spasitelný chlebtěla páně, ihned požil náležitého léku uzdravení tělesného; čehož ostatně zkusil vícekrát.Také při rozličných záležitostech zkusil sílyvelebné svátosti. Nebo když mu hrozila smrť.a ohlášeno nepřátelství, vždy děkuje bohu zapřísluhy kaplana svého sloužíval mši k blaho
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
et communionem sacram deuotissime praestolaretur, et presbyter nomine Petrus dictus PrussJachrymis insisteret moram in officio faciens, vixexpectare valuit, moxgue, ut salutarem hostiamdominici corporis percepit, etiam simul sanitatiscorporeae antidotum reportauit, guod etiam plurles est expertus. Etiam in diuersis negotis venerabilis sacramenti virtutem experiebatur. Namcum sibi minae mortis intentabantur, et diffidebatur, gratias semper agens deo adorante capellano missam legit de beata virgine Maria,et eo officiante negotia sua finem pacificum suntsortita. Úerto etiam numero, spatio temporisorationibus sanctis insistens, guasi pretioso aromate et guasi florum amoenitate mentis suaehabitaculum respergebat, ut ingressus dilectusjocundius repausaret. Nec leuiter auertebatura redolentia charitatis et memoria tanti doni.Ouod si aliguo casu orationibus non completisminus studiose dilecto lesu Christo inhaesisset,guasi tergum €e1praebens, ultionem sibi nondefuisse protinus fatebatur. Nam dum non completo sibi consueto orationum sacrificio post communionem venerabilis sacramenti semel Perusilguemdam venientem tyrannum Curiosius prospectaret; post modicum eundem suarum reruminuasorem habuit, cuius aduentu vel modice peraspectum voluit oblectari Nam cum de illaciuitate recederet, per eumdem fuit cum suiscomitibus spoliatus. Item in castro Helfenburgpost resignationem sui officii, dum ob aduentummagistri Henrici') s. theologiae professoris, deordine Praedicatorum viri bene religiosi, incompleto orationum numero foras exire gestiret, casum grandem fecit de ponte a turri noua, guamexstruxerat; mediusgue pendens deo opitulanteresilit, lignis per cubitosgue se retinens a casupraefato est praeseruatus, ne praeceps ruensfractis ceruicibus crepuisset.
De humilitate sua. Cap. XIII.
Restat de habitibus aliguarum virtutum dicere, prout in eo extrinsece elucebant. Et primode fundamento aliarum, videlicet de humilitate,guam magister virtutum Christus dominus verbo
457
slavené panně Marii; i končívaly se takto záležitosti jeho mírně. V jistý čas prodlívaje v nábožných modlitbách takřka vzácnou libovůnía líbezným kvítím příbytek duše své naplňoval,aby milý příchozí přijemněji byl překvapen.I neodvracel se lehko od vůně lásky a upominky tak velkého daru. Lnul-li kdy náhodounevykonav modliteb méně bedlivě k milovanémuJežiši Kristu, odvracuje se takřka od něho,říkával, že ihned přicházival na něho trest.Nebo když jednou nevykonav po přijímání obvyklé modlitby v Perusiu jistého přicházejícíhopána bedlivě pozoroval, po krátkém čase majetek mu odňal týž pán, na něhož jen krátkýmpodiváním chtěl se pobaviti. Jda totiž z onohoměsta oloupen jest od něho s průvodčimi svými.Dále na hradě Helfenburku po odevzdání úřadu,když za příčinou příchodu mistra Jindřicha,professora sv. bohosloví, člena řádu kazatelského, muže velmi nábožného, nedokončiv modlitbyven vyjiti chtěl, upadl těžce s mostu od novévěže, kterou byl dal vystavěti; a vise již 8 polovice dolů s pomoci boži skočil nazpět zachytiv se dřev u zábradlí; takto zachráněn jest,že po hlavě nespadl dolů a nezlámal vazu.
O jeho pokoře. Kapitola XIII.
Zbývá promluviti o některých cnostech, pokud zevně na něm se stkvěly; a prvé 0 základu všech jiných, totiž o pokoře, jíž mistrceností Kristus pán slovem i příkladem svým
1) Dobrovský má za to, že mistr Jindřich, o němž se tu zmínka děje, jest táž osoba, o které jednáBalbin ve spise svém: Bohemia docta II, 173.
12"
458
suo docere dignatus est et exemplo. Hic enimerga deum nitebat humilitate singulari; necenim tantarum gratiarum abundantia repleretur,nisi apud deum solida humilitatis fundamentababuisset. Se enim nihili et homellum nominabat, sibigue in se vilescens, guantumcungue proficeret et aliis mirabilis appareret, se sempermn seruitio dei deficere causabatur; guae estsanctorum virtus singularis se in profectu deficere et circa perfectionem agnoscere imperfectos.Et guia humiliatio ad humilitatem ordinatur,sicut lectio ad scientiam, studebat hic etiamreuerendus pater humiliationi extrinsecae, utguantum se humiliauerit coram hominibus, difficile sit enarrare. Inter religiosos enim veniensse freguenter in terra locauit. Interdum seruiensmensis, cum extremis familiare colloguium habuit, nullumaue sibi seruitium patiebatur a presbyteris exhiberi. Unde guocungue declinabat,suae humilitatis gestu et habitu etiam religiosorum exercitata studia in admirationem concitabat. Clanculo guogue accersito fratre, cuius momtis se sperabat proficere, formam discipuli assumens, eum in excellentiori loco sedere iubebat,segue locans humilius in subsellio rusticano intentissima aure guasi ad pedes domini Iesuaedificationis eloguia expetebat. Confessori veroim tantum se subdiderat, ut auctoritatem superse concederet, ut si eum in aliguo leui factopontifici non congruo notaret, etiam coram cunctis per pilos trahere minime formidaret. Ab obtrectantibus guogue capellanis veniam postulabat. Dum etiam is super, cum guo familiariacolloguia habere consueuerat, ab e0 recessurusflecteret se, prostrauit ipse pater se coram indigno famulo; nec surrexit, nisi memoratumfratrem ante surgere oporteret. Auantum veroad habitum exteriorem, se humiliter gerebat, utdurante feruore poenitentiae tunica grossa derudi griseo et communi panno contentus fuerit,subducta grosso pellicio, guo et cilicium tegeret,et ad orationum prostrationes habilis redderetur.Unde ex freguentia et consuetudine orandi incubitis tunica freguenter foraminosa exstitit etattrita. Praecisura guogue panni pro cinguloutebatur, nec expetebat tapetia tincta coloribus,ne praetiosae vestis fucata fila puluerulentia seintingerent, sed ubiuis locorum, guoniam domini
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
učiti ráčil. Stkvělť se obzvláštní pokorou k bohu;1 nebyl by anl hojnosti tak. velkých milostioplýval, neměl-li by byl pevných základů pokory u boha. Sám sebe nazýval ničemníkema člověkem nepatrným a neváže sebe, jakkoliprospíval a jiným se jevil obdivu hodným, vždyčinil si výčitky, jakoby v službě boží ochaboval; jestiť to obzvláštní cnost svatých, že, prospívaji-hi, říkají, že ochabují, a stávajíce sedokonalými uznávají svou nedokonalost. I poněvadž poníženost vede k pokoře jako čteník vědění, oddával se horlivě tento ctihodnýotec také zevnější poniženosti, tak že, kterakse ponižil před lidmi, těžko jest vypovědět.Přišed mezi řeholníky často posadil se na zemi.Někdy přisluhoval k stolu, s nejposlednějšímidůvěrně rozmlouval, i nedovolii, aby mu sloužili kněží. Proto kamkoli se uchýlil, pokorajeho i cvičeným řeholníkům vzbuzovala podivení. Zavolav potají bratra, z jehož napomínáníse nadál prospěchu, sám pak přijav tvářnostžáka kázal mu na místo vznešenější sednouti,sám pak posadiv se níže na obyčejnou židlinapnutým sluchem, jakoby u nohou pána Ježíše, výroky učitelské očekával. Zpovědniku svému tolik se podrobil, že mu podstoupil takovouvládu nad sebou, že měl-li jej pro nějaký nepatrný skutek arcibiskupu nepřislušný, kárati,že se neostýchal přede všemi za vlasy se dátitahat. "Také utrhačné kaplany prosil za odpuštění. Když ten, s kterým důvěrně rozmlouvával, maje odejíti poklonil se, uvrhl se on sámpřed nehodným sluhou na zemi; i nepovstaldříve, až zpomenutý bratr napřed musel vstáti.Co do oděvu tak pokorně si počínal, že počas horlivého pokání hrubým šatem spodnímz obyčejného sukna se spokojil, oblekna podním hrubou kůži, aby jí žiněnku zakryl a snázemohl při modlitbách klečeti. Protož následkemčastého modlení býval šat jeho na kolenou děravý a roztrhaný. Odstřižků sukna užíval zapás, 1 nežádal koberců barvených, aby drahýoděv se nezaprášil, nýbrž všady, poněvadž zemějest majetek páně, objímal zemi a shýbal sejen k modlitbě. Jeden jediný barevný plášť napočest hostů měl v zásobě. Ani slova pochval
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,
est terra, terram amplectens solotenus ad orationis studia curuabatur. Unum solum sibi palhum coloratum propter honestatem hospitumreseruauit. Nullum verbum laudis de se dicisinebat, vilis non humilis cupiens reputari.
De affectu eius erga religiosos praecipue canonicosregulares. Cap. XIV.
Habitum etiam canonicorum regulariumferre voluit, et in hoc forte finetenus profiteri.Nam pro huius licentia obtinenda priorem Carthusiae, dominum Albertum, cum aliis ad sedemapostolicam direxerat, sed papae Urbani VI vetitus est consilio, ne amplius ex habitu regulariin se opprobria hominum prouocaret. In suistamen angustis et pressuris, maxime fratrumcanonicorum regularium solatio utebatur. Cumeis 61 malor Conuersatio et contubernium speciale. Saepe ad eorum loca diuertens gratumhabebat refugium. Huius ordinis domum iusserat in suo erigi testamento, sancti guogue Caroli monasterium in Praga, guasi alter fundatormultum iuuit impensis et petitionibus concessispro eodem monasterio construendo. Dum verolatere voluit ob imminentes tempestates, eorumhabitu assumto se guasi capellanum alicuiuspraelati ordinis faciens, securus per mediumhosttium incedebat. Ad fratres guogue Carthuslenses libentissime declinabat, et se in cellamore monachi Carthusiani recludens, solus omniasibi necessaria cellae officia ministrabat. Ad horum ordinum fratres singulariter affectus, praelatis memoratorum ordinum iniunxerat, ut nemini suos fratres sacris ordinibus dedicandosofferrent, nisl sibi, guia €e0s semper per se,guousgue publica agebat officia, consecrabat.Pro his guogue, et praecipue pro monasterioRudniczensi zelanter se opponebat, non sinensfratres seruientes deo per aliguem molestari.Eiusdem monasterii Rudniczensis fratres pro confortatione et solatio sibi adesse petiit in extremaunctione. Nam dum guidam Paulus) archidiaconus Pragensis ratione archidiaconatus memoratum monasterium Rudniczense suae 1iurisdictionisubiugare voluisset, eo excommunicato, dum latas sententias non curasset, captiuauit eum, tota
ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 459
ného o sobě netrpěl nechtěje býti pokorným,ale nepatrným.
O jeho příchylnosti k mnichům, zvláště řeholnímkanovnikům. Kapitola XIV.
Také nositi chtěl oděv řeholních kanovníků
a v řádu tom zůstávati do smrti. Aby obdrželk tomu povolení, poslal převora Kartůzskéhopana Alberta s jinými k stolici apoštolské, nežrozhodnutím papeže Urbana VI zabráněno mu,aby oděvem řeholním výčitky lidské ještě víceproti sobě nevzbudil. Však přec v úzkostecha tisních svých nejvice hledal útěchu u bratřikanovníků řeholních, S nimi nejčastěji obcovala bydlel, k nim často zavítal a u nich příjemného nacházel útulku. Klášter tohoto řádu vystavěti kázal ve své závěti, také klášter sv.Karla v Praze mnoho podporoval vlastními penězi 1 povolením modliteb na vystavění téhožkláštera. Když pak skrýti se chtěl před hrozicimu bouři, oblekna oděv jejich na sebe a stavěse, jakoby byl kaplanem nějakého preláta téhožřádu bezpečně kráčel uprostřed nepřátel. Takék bratřím Karthůzským velmi rád se uchyloval,a zavřev se ve světničce jako mnich toho řádusám všecky potřeby si obstarával. Těchto řádůbratry obzvláště si oblíbiv poručil prelátům zmíněných řádů, aby bratry své nikomusvětiti nedávali než jemu, i světil je, pokud veřejné obřady vykonával, vždy sám. Těchto, ale zvláštěkláštera Roudnického horlivě se zastával i netrpěl, aby kdo obtěžoval bratry sloužící bohu.Téhož kláštera Roudnického bratry požádal, abymu dodávali síly a útěchy při poslednim pomazání. Když pak jistý Pavel arcijahen Pražský zmíněný klášter Roudnický právomocnostisvé podrobiti chtěl, vyobcoval jej, a když výroku toho“ nedbal, uvěznil; i stála při něm celáobec Pražská proti některým, kteří nadřečenéhoarcijahna chrániti se zdáli. Bylo-li mu kdyco jednati, neb naskytla-li se nějaká obtíž, říkával: „svatá Marie Roudnická pomůže mi.“Někdy polovici sboru k sobě zavolal, neb při
1) Pavel z Janovic, dr. práv, arcijahen Pražský v I. 1379 — 1383.
460
Pragensi sibi ciuitate assistente ob guorumdamassistentiam, gui tueri praefatum archidiaconumvidebantur. Unde guando aliguid actionis velmolestiae oceurrebat, solebat dicere: sancta Maria de Rudnicz me adiuuabit. Interdum mediampartem conuentus ad se euocabat, vel ipse interfratres veniens chorum fratrum ad mensam etunam scutellam ex solatio coarctabat, maximetempore iniunctionis, guo memorati fratres inmensa inuicem colloguuntur.
De patientia eius in aduersis. Cap. XV.
Sed guia humilitati collactanea virtus mititas est, mitis hic fuit et patiens in aduersis.Multis enim est tactus et laesus iniuriis. Postguam se diuinis seruitiis mancipauit, aduersaetiam ex animo appetebat; sciens aduersitatistribulationem esse medicamentum, gua deusmedicus glorificatur, torpens excitatur, animusignorans eruditur, custoditur virtus et perficitur,purgatur poenitens, et innocens coronatur. Undedicebat freguentius: confido in domino, guodpro annis dissolutionis mihi dabit annos tribulationis, et pro diebus voluptatis dies aduersitatis misericorditer elargietur. Et ut supra memini,pios sibi insipidos asserebat, nisi salsa tribulationis condirentur. Praeter enim 1infirmitates,guas a patre misericordiarum grate recipiebat,sed adhuc castigari reputans, ut erudiretur,produceretur; probaretur, a diuersis diuersa diuersimode patiebatur: a deo, papa, rege, clero,populo, capellanis. Tamen, guia adhuc nota sunt,pluribus non oportet per singula explicare. Haeca deo flagella infirmitatis plurima patientissimetolerauit, cholicae incommoda praecipue, guotiessiccas abstinentias faciebat, in pane et aguavel cereuisia ieiunando, in guibus et deo gratiasstudebat agere, et post flagella vitam diligentiusemendare. Nam cum ab aegritudine guadamconualuisset, vitas patrum diligenter legit, sibigue conscribi aliguos gradus profeotuum procurauit. Venenosi venenosis guibusdam rebuseum mortificare nitebantur ; sed cujus tutor dominus, super leonem et draconem securus incedit. Nam praemonebatur ab aliis eum diligentibus, et sic gratia dei cuncta pericula euadebat.Cum enim ad resignationem archiepiscopatusa gulibusdam urgeretur, venena eum percepisse
ŽIVOT JANA Z JENŠTELINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
šed sám mezi bratry k stolu a jedné číši naútěchu je přinutil, nejvice v čas přikázaný, kdyzminění bratří při stole spolu rozmlouvají.
O trpělivosti jeho v protivenstvích. Kapitola XV.
Než poněvadž s pokorou zároveň roste cnosttichosti, byl on tichý a trpělivý v protivenstvích.Mnohé se mu děly křivdy. Oddav se služběboží přál sil protivenství také sám věda, žesvízel protivenství jest lék, jimž bývá lékařbůh oslaven, duch ochablý povzbuzen, nevědomý poučen, cnost ostřihána a zdokonalena, kající očištěn a nevinný korunován. Proto říkávalčasto: „důvěřuju v pána, že za leta prostopášnosti dá mi leta zkormoucenosti a za dni roz
koše milosrdně mi uděli dni protivenství.“ Jakož pak svrchu jsem připomenul, nábožnost mělza nechutnou, není-li zadělána omáčkou zármutku. Kromě nemocí, jež od otce milosrdenstvívděčně přijímal považuje pokárání sobě za nutno,aby poučen, pozdvižen, utvrzen byl, od rozličných lidi rozličných protivenství rozličně zakusil, od boha, papeže, krále, duchovenstva,lidu, kaplanů. Protivenství tato, jelikož posuddobře jsou známa, netřeba podrobně šíře vykládati. Metlu boží jevící se přemnohými nemocemi snášel velmi trpělivě, zvláště nepřijemnosti průjmu, kdykoli se oddal suchémupostu požívaje pouze chleba s vodou neb pivem ;i děkovával za to horlivě bohu a bedlivěji hleděl potom život svůj napraviti. Když povstalz jisté nemoci, četl pilně: životy svatých i dalsi sepsati nějaké stupně prospěchů. Traviči hleděli jej jakýms jedem otráviti, ale koho opatrujepán, ten kráčí bezpečně mezi lvem a drakem.Neboť byv napřed napomenut od jiných, kteřijej milovali, ušel všemu nebezpečenství s milostíboží. Když pak od některých byl nucen, abyse vzdal arcibiskupství, ukázalo se, že byl otráven. Neboť byv v zpomenuté záležitosti předvolán a nechtěje výslovně dáti svolení k smlouvě,
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
apparuit. Nam cum in causa memorata aduocatus fuisset et tractatui consensum dare expresse noluisset, semper dicens: fiat voluntasdei; guaedam percepit sibi oblata, et media noctede Praga fugiens mox in castello suo totus versus in rubedinem, pustulaegue erumpentes infacie et barba et in extremitatibus corporis, guidhauserit, indicabant. Demum circa annum domini 1387 post peracta officia in die annuntiationis in monasterio Rudniczensi ob excummunicatlonis sententias propter decimas clam recessit,antra deserti cupiens penetrare, solius eremicolae fretus ducatu; sed propter dissuetudinempedibus laborare non potuit. Unde ad turrimsuam Pragae multis incognitis in suis latibulismulto tempore perdurauit, ieiunans et moerens,suis peccatis imputans, et indignum se reputansaltaris ministerio ; poenaliter tamen a sacro communionis edulio abstinebat, dolens se minus lustepati, e0 guod tempore schismatis in facto ecclesiae fidelis sit habitus et inuentus. Sic abiectusassimilatus filo dei, tempore passionis repetensofficia, guae in sede sua Pragensi facere consueuerat, solus sibi legit passionem, palmas 1ecit,guasi ante asellum et cetera, guae habituatamens consueuerat, sibi cum deo et in deo solatia faciebat; se in cunctis humilians, radicemsul cordis deorsum mittens contritionisgue profundum cupiens attingere, etiam in altum facturus fructum altitudinem diuinam apprehenderenitebatur. Inter tot tamen aduersa nihil eumplus afflixit, guam a venerabilis sacramenti communione abstinere, guam poenae purgatoriaecomparabat.
(Seribatur propositio contra regem cum articulis.)Finalisgue vis persecutionis in eum et suos efferbuit anno domini 1392 !) dum sui officiales praecipul tam in temporalibus guam in spiritualibusmiserabiliter sunt cruciati. Nam reuerendus dominus Nicolaus Puchnik officialis, post electusarchiepiscopus Pragensis, faculis et ardentibuscandelis adustus, decanus Pragensis in capitepercussus, venerabilisgue Ioannes, pro tunc viCarius in spiritualibus, dei gratia martyr effectus,guia adustus, calcibus pressus, finaliter est submersus, clarescentibusgue miraculis est ostensus,
4601
nýbrž říkaje pořád: „děj se vůle boži“ pojedlněco, co mu bylo předloženo; potom o půlnociutekl z Prahy, a brzy na hradě svém celý zčervenal, i dokazovaly puchýře, které na tváři,mezi vousy, na nohou a rukou se mu vyrazily,co byl pojedl. Konečně okolo roku 1387 vykonav v klášteře Roudnickém služby boží v denzvěstování panny Marie za příčinou výrokuklatby pro desátky tajně odešel chtěje se skrýtiv jeskyních na poušti provázen jediným poustevnikem; ale nemohl pro neobvyklost chůze.Potom u věže své v Praze ve svých skrýšichmnobým neznámých po dlouhý čas přebývalpostě se a truchle, přičítaje to svým hřichůma maje se za nehodna přisluhovati u oltáře.Však přece z trestu zdržoval se sv. přijímánínařikaje, že nespravedlivě to trpi, jelikož začasu schismatu církevního věrným byl nalezen.V tomto opovržení podobaje se synu božímuv čas velkonoční odbýval obřady, jež druhdyv sidelním svém chrámě Pražském konával, i četlsám sobě pašije, házel palmy jakoby předoslici a tak dále, jak byl zvykl, nalezaje s bohem a v bohu útěchy. Ponižuje se ve všema spouště kořeny srdce svého dolů a hledě dostoupiti hlubiny skroušenosti zároveň u vysokýstrom vyrosti a vznešenosti boži dosáhnouti sesnažil. Však přec mezi tolikem protivenství nicvice jej nebolelo, než že musel přijimání velebnésvátosti se zdržovati, což přirovnával trestuv očistci.
(Sem vepsáno budiž představení proti králi po článcích.)
Poslední bouře pronásledování proti němu a přívržencům jeho vypukla leta páně 19392, kdyžpřední hodnostáři jeho v záležitostech jak světských tak duchovních ukrutně byli mučeni. Neboť ctihodný pan Mikuláš Puchník, official, později zvolený arcibiskup Pražský, pochodněmia hořícími svícemi pálen, děkan Pražský dohlavy tlučen jest a ctihodný Jan, tehdejší vikářv záležitostech duchovních, milosti boží mučeníkem se stal, jelikož pálen, na patách sevřen,konečně utopen stkvělými zázraky se objevil,kterouž událost nedávnou a celé vlasti známoujakkoli: hodno by bylo zaznamenati a jindemyslím, že obširněji zaznamenánajest, tuto po
1) Lépe 1393.
462
guod, guia recens est, et toti patriae notum,guamuis dignum sit memoria, et alibi credo, guodplenius sint notata, hic minime Inseruntur. Hactempestate is praesul, de guo sermo est, guaerebatur ad mortem, si non mortis periculumdeuitasset. Et guamaguam ardenter sitiret martyrium, ut saepe comperi ex secretis collogunis,nesoio guid humanum passus se morti subtraxit,et post sedi apostolicae consillum petiturus sepraesentauit. In die s. Adalberti Martyris etpontificis, guasi exul de patria exiit, post multas diffidationes sibi factas et minas. Ex diuersis rediens expensis profuturus sibi et deovacare gestiens, castellum Helfenburg incoluit.Ob debita papalis decimae citius persoluendaipse guidem gaudebat de vita solitaria, Dionyslum diligentissime et auidissime legens casusemergentes leuius perferebat.
De motibus et zelo illius. Cap. XVI.
Ouamuis autem viro huic inerat habituspatientiae et desiderium patiendi, tamen ad contrarlos euentus tristabatur, et guasi impatientiaemotibus cogitatus per clamores et signa verborum indigestorum erumpebat, guod dum culparetur in e0 a familiaritate sibi 1unctis, dicebat,se prorumpere guasi contra motus ipsius doloriset impatientiae irascendo. Officialibus tamen etfamiliae, consiliariis in hoc grauis fuit, guodvel ex inclinatione naturae, vel capitis exinanitione, vel ex occupationis multiplicis distractioneeuenisse crediderim, guae solent etiam plas mentes ad impatientiam prouocare. Aut certe altodei 1udicio, gui dilectis suis multarum virtutumtribuens insignia, circa aligua modica permittiteos ob sanctae humilitatis studium et exercitiumlaborare. Sic Helias post ardentis zeli constantiam Jezabelis minantis foeminae fugit praesentiam; sic Petrus fluctuantis maris calcans fastigla irruentis venti timet spiracula; sic Pauluspost tertii coeli secreta diabolicae colaphisationisstimulis perurgetur, ut humanae mentis miseraconditio, dum peruersa in se euincere non praevalet, et guid ex se sit, utcungue agnoscat, etin his, guae fortiter agit, diuini esse munerisnon ignoret. Zelo etiam fidei et religionis, etecelesiasticae unionis non modico flagrabat ardore. Nam tempore schismatis fidelissimus san
ŽIVOT JANA «Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
mijím. Tehdy arcibiskup, o němž jednáme, bylby býval k smrti odsouzen, kdyby byl nebezpečenství smrti neušel. Ačkoli mučenictví vroucně si byl přával, jak často jsem slýchal přitajných rozmluvách s ním, z jakés lidské slabostitenkrát smrti se vyhnul; i odebral se potomk stolici apoštolské vyžádat si radu. V den sv.Vojtěcha mučeníka a biskupa jako psanec opustilvlasť, když mu bylo mnoho příkoří činěno a vyhrožováno. Navrátiv se, aby se z rozličnýchvydání vyhojil a bohu bez- vytrhování mohlsloužiti, na hradě Helfenburku se usadil. Abymohl dluh papežského desátku rychleji zaplatiti,sám se těšil životu samotářskému ; i čítaje velmirád a pilně díla Dionysiova snáze snášel vyskytujíci se nehody.
O prudkosti a horlivosti jeho. Kapitola XVI.
Ačkoli muž tento trpělivosti a tonhou poutrpení vynikal, přee při nemilých příhodáchse rozmrzel, a jakoby hnán prudkou netrpělvostí do křiku se dal a v neslušná slova vypukl. Kárali-li jej proto důvěrní jeho přátelé,říkával, že se rozkřikuje z hněvu na prudkostbolesti a netrpělivosti své. Hodnostářům a družině a radám svým byl takto obtížným; 1 myslím, že se to stávalo buď z přirozené povahýneb ochabnutí mozku neb z mnohonásobnéhozaměstnání, kteréž věci 1 nábožné lidi k netrpělivosti popouzejí. Nebo stávalo se to aspoňvelebným soudem boha, jenž uděluje milým svýmozdobu cností mnohých co do některých s prostřednosti je nechává zápasiti, aby tím horlivějive svaté pokoře se cvičili. Tak Eliáš dokázavstálost vroucí horlivostí utekl před hrozbamiženy Jezabely; tak Petr chodiv po rozvlněnémmoři hrozi se vání prudkého větru; tak Paveluzřev tajnosti třetího nebe od ďábla poličkovatise dává; to všecko děje se, aby bidný člověknemoha překonati převrácenost svou, 00. jestsám sebou, poznal a v dobrých skutcích svýchdar boži shledával. Horlivostí u víře a náboženství i touhou po jednotě cirkevní hořel nemálo. Neboť v čas rozštěpení věren zůstal svatéřímské církvi a odštěpence podle možnosti z diecese své vyháněl; tak Kunše děkana Vyšehrad
ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA,
ctae Romanae ecelesiae exstitit, et schismaticospro posse a sua dioecesi effugauit; nam et Čunssonem *)Wissyegradensem et Hynconem *), Pragensem decanum schismaticos, Hynconem captiuando, alterum inseguendo perturbauit. Propterguod non modicas molestias est perpessus. Huiusschismatis futuri habuit reuelatam visionem, etpraedixit futuram, et ad instantiam papae Urbani VI*) soripto tradidit, et in sua turri Pragae depingi ordinauit. Nam sibi mortis minaeincutiebantur, ad guam se desideranti animopraeparabat.
De tribus virtutibus theologicis et aliis.Cap. XVII.
Virtutibus etiam theologicis, guibus praecipuus cultus diuinae religionis exercetur, fidevidelicet, spe et charitate, ipse mentis suae anchoram solidauit, ut in omnem euentum in hisstaret inconcussus; etsi in aliis guasi In maritentationum emergentium fluctibus agitari oporteret, nullo modo tamen de salute voluit dubitare dicensgue: cur in his velim dubitare, guaedominus dignatus est sua pollicitatione solidare ?A iuramento se continere cupiens grossum unumdare proposuerat, guisguis eum vocabula 1iuramenti audisset nominare. Ad singularem guoguevireginem Mariam, omnium tutum refugium, singulari deuotionis ferebatur affectu, ut molestetulisset, si guis ei aeguari in amore Mariae virginis voluisset. Inde benedictum nomen dominiIesu et gloriosae virginis Mariae cum tanta reuerentia audire consueuerat, ut si illa mellifluanomina sedens audisset, mox ob reuerentiamassurgeret; si vero stabat, biretum deponens decapite deuote oculos in coelum eleuabat. In horis Vero Canonicis, nocturnis pariter et diurnis,memoranda nomina omni veneratione dignissima,dum ipse proferebat, vel prolata audiebat, etiamin campis genu flexo reuerentiam exhibebat. Adhoc etiam alios datis XL dierum indulgentiis in
ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 463
ského a Hynka děkana Pražského, prvního sesazením, druhého zajetím potrestal. Proto bylomu snášeti nemalé nepříjemnosti. Budoucího rozštěpení tohoto měl zjevení 1 předpověděl je,a k naléhání papeže Urbana VI sepsal, ve svépak věži v Praze vymalovati dal. Neboť již hrozila mu smrť, na kterou s toužebností se připravoval.
O jeho třech cnostech božských a jiných.Kapitola XVII.
Také cnostmi božskými, v nichž hlavně záleži vyznávání náboženství božského, totiž vírou,nadějí a láskou kotvu ducha svého upevnil, abyproti všelikým příhodám ostal neporušen. Ačkoliv jiných věcech vyskytujícím se pokušením jakovlnami moře býval zmitán, přec o spasení svémpochybovati nechtěl říikávaje: „proč bych pochybovati měl o tom, co ráčil pojistiti slibemsvým pán?“ Chtěje se zdržovati přísahání ustanovil, že dá každému groš, kdo od něho uslyšíslova přisahy. Také k panně Marii, jistému toútočišti všech, Inul s obzvláštní nábožnosti, takže by se byl mrzel, kdyby byl se mu chtělněkdo rovnati v lásce k Marii panně. Protožblahoslavené jmeno pána Ježíše a panny Maries takovou uctivosti slýchati zvykl, že uslyševsotva tato sladká slova sedě z přílišné uctivosti ihned vstával; stál-li právě, sňav birets hlavy nábožně oči k nebi pozdvihl. Při hodinkách jak nočních tak denních paměti hodnájmena tato vši uctivosti hodná pronášel-li sámnebo jiné pronášet slyšel, třeba by byl na poli,poklekl. K tomu měl také jiné uděliv 40Odenníodpustky těm, kteří pokleknou uslyševši přihodinkách jmena tato. "Také hned na počátkusvého obrácení obrazy Krista, blahoslavené Ma
1) Kuneš čili Konrád z Veselé nástupce Viléma děkana byl děkanem Vyšehradským v I. 1374—1379;r. 1377 byl poslán Karlem IV do Říma, když se jednalo o volbu syna jeho Václava za krále Rímského. Kdyžpak se přidržel Klementa VII proti Urbanovi VI, byl děkanství zbaven. — *) Hynek Kluk rodem z Klučova bylr. 1372 farářem ve Mšeně a od r. 1374-——1380 děkan, kteréžto hodnosti byl zbaven z tétéž příčiny jako Kuneš,děkan Vyšehradský. — *) Urban VI papežoval od r. 1378— 1389; proti němu byl za papeže zvolen v AviňoněKlement VII, jenž zemřel r. 1394.
13
464
horis omnibus canonicis ad auditum horum nominum flectentibus prouocabat. Etiam cito postconuersionis primordia imaginibus Christi et Mariae venerandae et aliorum sanctorum tantamexhibebat reuerentiam, ut propter naturales expulsiones et corporales necessitates ibi iacereformidaret, ubi crux vel imago sancti alicuiushabebatur.
De fama eius, et magnificentia operum eius.Cap. XVIII.
Pro huiusmodi ergo exercitiis ab uniuersismagnus acelamabatur, sanctus reputabatur, itaettlam, guod ordinis Carthusiensis XI priorestantae auidi famae hominem videre cuperent,et capitulo generali recedentes in Rudnicz eundem visitauere; et non modice aedificati et honorifice pertractati ad propria redierunt. Huiusmemoriale 1ussit in turri Rudnicz per picturamet scripturam diligentius annotari.
De imstitutione festi visitatioms.Accedit ad cumulum suae deuotionis et
famae, guod festum visitationis laetabundae virgimis Mariae procurauit institui et solemnitercelebrari. De guo primum cum guibusdam deuotis tractans, et guibusdam etiam reuelationibus instigatus, tempore paschali in die s. Vitalisin dioecesi sua tenendum decreuerat cum tribuslectionibus. Demum apud Urbanum VI finaliterapud Bonifacium IX *) multiplicatis vicibus egit,et obtmuit per multiplicatas bullas confirmariet indulgentiis insigniri. Pro guo festo ipsemethymnos, orationes, officium missae composuit etdictauit. Et guamuis tunc magister reputatissimus Albertus“) impugnare festum conaretur,scripsit tamen contra eum, et multis, ut potuit,suas rationes rationibus elidebat. Finaliter sibiinfirmanti per praepositum Rudnicensem intimauit, ut a virginis Mariae derogatione guiesceret, alioguin eiusdem virginis erga se indignationem pertimescere oporteret; guod factum fuisseasseritur. Nam die assumtionis Mariae de hacluce subtractus, linguae suae eiectione horridum
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
rie a jiných svatých v takové uctivosti měl,že pro tělesné potřeby tam se bál ležet, kdekříž neb obraznějakého svatého se nalezal.
O pověsti jeho a velkoleposti děl. Kapitola XVIII.
Pro takovéto počínání ode všech za velkého byl vyhlašován, za svatého považován,tak že 11 převorů řádu Kartůzského dychtivitak velké pověsti člověka toho spatřiti si přáli,a vracejíce se z generální kapitoly v Roudnicijej navštívili; nemálo povzbuzeni a poctivě pohostěni navrátili se domů. Památku toho dal
ve věži Roudnické malbou a nápisem bedlivězaznamenati.
O ustanovení svátku navštívení panny Marie.
Nábožnost a slávu svou dovršil tim, žesvátek navštívení blahoslavené panny Marieustanovil a slavně světiti rozkázal. Pojednavo tom prvé s některými muži nábožnými a jakýms zjevením k tomu pobádán nařídil, abysvěcen byl v diecési jeho v čas velkonoční naden sv. Vitalise s trojím čtením. Potom u papeže Urbana VI a konečně u Bonifacia IXmnohonásob o to vyjednával a mnohonásobnýmibullami obdržel toho potvrzení a udělením odpustků vyznamenání. Pro tento svátek sám složil a napsati kázal hymny, modlitby a službumešní. I ačkoli Vojtěch, mistr tenkrát nejznamenitější, proti svátku tomu brojiti se jal, sepsal spis proti němu a mnohé důvody jeho,jak mohl, vyvrátil. Konečně nemocnému po proboštu Roudnickém vzkázal, aby rušení svátkupanny Marie nechal, jinak že musi se bátihněvu téětéž panny. I stalo prý se tak. Neboťna den nanebevzetí panny Marie z tohoto světasešel; i bylo hrozno podívání na mrtvolu jehos vyplazeným jazykem. Když potom ctihodný
1) Bonifac IX byl papežem od r. 1389—11404. —Časopis Musea král. Českého r. 1872.
2) Albertus Ranconis ab Ericeno zvaný, srovnej o něm
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
videntibus spectaculum praeferebat. Etiam insuper dum reuerendus pater ratione legationisMisnensis visitasset dioecesim, ubi primum episcopatus functus fuerat officio, ibl in choroa parte sinistra altaris summi in honorem s.Wenceslai ') et aliorum patronorum Boemiaeerexit altare, pulchrogue dotauit apparatu, etper ommnesprouincias suae legationis festum S.Wenceslai inclyti ducis Boemiae cum octauisinstituit celebrari. Anno domini 1385 MariaeNiuis memoriam synodaliter instituit; praesentationis guogue memoratae gloriosae virginmsMariae solus tenuit et teneri voluit. De compassioneetiam eiusdem b. virginis oficium recollegit. Dumvero ecclesiam Lutomisliensem visitasset, et ibimulta mirabilia fieri dicerentur ad memoriambeati Victorini martyris eiusdem martyris festum in sua dioecesi Pragensi sub IX lectionibus instituit celebrari. Octauam guogue tenerimandauit virginis eximiae Catharinae. Hoc guogue insigne praeconium laudis, guod Pragensisecelesiae chorum ipse dedicauit “), dedicationemguogue ab antiguo inolitam et tentam in dieIeronymi, ipse transportauit in diem Remigii,ut venerandi Ieronymi doctoris memoria ageretur. Corpus nihilominus memoratae ecclesiae ipse1ecto lapide primario fundauit*) cum inclyto principe Wenceslao. In ipsa vero dedicatione eundem regem Wenceslaum Romanorum et Boemiaeinuitauit. Šed dum regia maiestas hulus inuitataedeclinasset affectum, larga beneuolentia inuitantis in pauperum necessitates liberaliter se effudit. Nam pauperibus sexingentis inuitatis, prandium suum inopibus erogauit, Nec hoc modicehonori suo famulatur, guod iurisdictionem guogue in ecclesia Ratisponensi sibi iure legationissubiectae a. d. 1986, dominica Úantate“+) ipsesuscepit; ipstus Ratisponensis ecclesiae episcoplsententia s. Volfgangi impleta est, gui ferturintimasse sancto Wenceslao, dum postularet a seecelesiam Pragensem nuper erectam consecrari:fili, ecclesiam hanc video in conspectu dei essein metropolim sublimatam.
465
otec co legát navštívil diecési Míšenskou, kdežprvé byl biskupem, zřídil tam v choru po levéstraně hlavního oltáře ku cti sv. Václava a jinýchpatronů českých oltář a bohatě ozdobil, i nařídil,aby ve všech krajinách legace jeho svátek sv.Václava, slovutného vévody českého, i s oktavemslaven byl. Leta páně 1385 ustanovil na synoděpamátku panny Marie Sněžné; pak svátek obětování zpomenuté blahoslavené panny Marie světil sám. Také složil modlitby a obřad 0 spoluutrpení tétéž blahoslavené panny. Navštíviv pakdiecési Litomyšelskou a uslyšev tam mnohozázračného o blahoslaveném mučeníku Viktorinunařídil světiti svátek téhož mučeníka s devate
rým čtením ve své diecési Pražské. "Také oktávsv. panny Kateřiny slaviti kázal. Také to jestobzvláštní jeho sláva, že chor kostela Pražského sám posvětil; posvěcení pak ode dávna obvyklé a odbývané na den sv. Jeronyma přeložilna den sv. Remigia, aby slavena byla památkactihodného učitele Jeronyma. Nicméně založiltaké se vznešeným knížetem Václavem loď zpomenutého kostela položiv sám základní kámen.Při této slavnosti pozval téhož Václava, králeřímského a českého. Než když milost královskálaskavého pozvání tohoto nepřijala, vylila se hojněštědrá dobrotivost zvoucího na potřebné chudě.Sezvav totiž 600 chudých udělil oběd svůj nuzným. Také to posloužilo mu k nemalé cti, žeprávomoecnosti v diecési Řezenské sobě právemlegace podrobené leta páně 1386 v neděli Cantate sám se ujal. Tak vyplnil se výrok sv.Wolfganga, biskupa Řezenského, který prý řeklsv. Václavu žádajícímu, aby nedávno vystavenýkostel Pražský posvětil: „synu, kostel tentovidím před tváří boží na metropolitní povýšený.“
1) Srovnej o tom list jeho, r. 1380, 26 března daný, Balb, Misc. Dec. I, lib. VI, 108. — ?) Stalo se tor. 1385, na den sv. Remigia (1. října), — *) 1392, 2. Jun. — *) 20. května.
466
De resignatione archiepiscopatus, et consummationeet morte eius. Cap. XIX.
In hoc guogue notabile suae resignationisreliguit memoriabile monitum. Nam anno domini1397 ') ob causas, guas seripsit in duobus libellis cuidam ciui Venetorum, et in epistolanobili domino de Rosenberg, cedens archiepiscopatui, venerabilem patrem Wolframum sororlum et successorem suum, litteris apostolicisprocuratis, per se in die visitationis *) gloriosaeet gloriosissimae et dulcissimae virginis Mariae,in festo a se instituto, promulgato et sua diligentia a sede apostolica confirmato, tertius guartum in sede primum archiepiscopum consecrauit, et in eum flentibus flectibus guibusdamtanguam Aaron im Eleazarum suae dignitatisinsignia transportauit. De guo etam In suofinali testamento hoc memoriale dereliguit, intercetera ita ad papam secribens Bonifacium IX:„Zelo ductus misi petens, potius bene cedereguam male regere. Propter guod bis exulaueram ;et guia nec papa me iuuare potuit, destruereecclesiam nimirum formidabam, non propter persecutiones, guas saepe affectabam, et iratummihi deum oredebam, guando vidi mihi mundum blandiri. Filio vero sororis cessi, guod protune alium sic aptum non inueni, et tyrannumintrudi timui: nec solum ad preces meas, sedetlam ad preces domini Wenceslai, regis Boemiae,et domini Ioannis ducis, fratris sui, petitiones.Et guidguid tamen in his excessi, peto mihi abomnibus indulgeri.“ Utinam nulli praecise, sedvoluntarie cedens parentelae, debitis ecelesiamnon inuolujsset et prouisionem minime reguisisset. Intendebat tamen guasi am liber solitariam et eremiticam vitam ducere in castello,guod sibi ex auctoritate apostolica prouisumfuerat, aut more s. Adalberti martyris alis conuertendis gentibus praedicationi insistere. Auodtamen congrue efficere non poterat, voluit peregrinari ut sancta Brigitta pro tune canonisata,guod verbum secretum ultimum ab eo habui,gui haec scripsi. Videns in guiete pericula monitum hoc habuit se apostolicae sedi praesentare, et in guantum utilis reputaretur, diuinae
ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
O vzdání se arcibiskupství, posledních dnecha smrti jeho. Kapitola XIX.
Také vzdáním se důstojnosti arcibiskupskézanechal znamenitou a poučnou památku. Neboť leta páně 1397 za příčinami, jež vypsalve dvou knížkách jistému měšťanu Benátskémua v listu urozenému pánu z Rožmberka, vzdal sehodnosti arcibiskupské ; 1 posvětil ctihodného otceWolframa, sestřence a nástupce svého, opatřivna to list apoštolský, na den navštívení blahoslavené panny Marie, ve svátek od něho ustanovený, vyhlášený a k nalehání jeho od stoliceapoštolské potvrzený, třeti arcibiskup čtvrtého,ale toho jmena prvního, a přenesl naň jakoAron na Eleazara oznaky svého důstojenství.O tom také v poslední své vůli tuto paměťzachoval píše mezi jiným papeži Bonifaciovi IXtakto: „Horlivostí pobádán poslal jsem žádajeraději slušně odstoupiti než špatně vládnouti.Proto dvakrát z vlasti jsem odešel; ale protožeani papež mi pomoci nemohl, bál jsem se velmipohromy církve; nikoli za příčinou pronásledování, po němž často jsem toužil, domnívaje se,že bůh se na mne hněvá, viděl-li jsem světpochlebovati sobě. Však synu sestry své postoupil jsem důstojenství, poněvadž na ten časjiného tak schopného jsem nenalezl a poněvadžjsem se obával, aby ukrutník se nevetřel:; nežnestalo se to pouze k prosbám mým, nýbrž takék prosbám pana Václava, krále českého, a k žádostem pana Jana vévody, bratra jeho. Přecačli jsem v něčem při tom pochybil, žádám zaodpuštění všech.“ Kéž by byl žádnému skutečnému příbuzenstvu neustupoval, nýbrž dobrovolnému, kéž by byl na cirkev závazky neuvaloval a zaopatření nevyhledával! Jako mužsvobodný zamýšlel samotářský a poustevnickýživot vésti na hradě, který mu povolením, apoštolským postoupen byl, aneb za příkladem sv.Vojtěcha mučeníka oddati se kázaní na obrácení jiných národů. Toho však slušně vykonatinemoha chtěl do ciziny se odebrati jako svatáBrigitta toho času svatou prohlášena. Toto tajemství slyšel jsem naposled od něho já, kterýtoto pišu. Vida v pokoji nebezpečenství měl za
!) Má býti 1396. — ?) 2. července.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
voluntati se totaliter recommittens, se laboribusofferre pro sancta ecclesia cogitabat, ibigue moram trahens in patriarcham Alexandrinum exstitit sublimatus. In infirmitate ultima etiamconstitutus, dum per se diuina agere non valeret, pro se communicaturo. hostiam 1iussit apponi; ministro suo, gui hoc retulit, dicente sibi:pater, tamen bibistis post medium noctis infirmitate cogente, respondit: guidguid sit de bibitione, venerabili sacramento carere non valeo.Sicgue in die corporis Christi a. d. 1400 *) cumtheologiae magistro Mauritio conferens de illoverbo: o guam suauis est domine spiritus, guaerebat: an corpus Christi possit dici spiritus?diem clausit extremum, illud inaestimabile sacramentum habens pro viatico, guod habuit prosolatio, dum ageret in humanis.
De miraculis per eum aut circa eum factis.Cap. XX.
Mirificauit etiam dominus sanctum suummiraculorum pluribus insigniis. Nam de annodomini 1383 a guadam puella in vigilia natiuitatis dominicae daemonia expulit in ecclesiaPragensi. Peractisgue missarum solenniis nonprandens in eodem die latino sermone praedicauit. Item dum suae legationis visitasset prouinciam, siccitate non modica terram adurente,ad guamcungue ciuitatem nocturnum habiturusdeclimnanit, cum pluuiae benedictione aduenit.Unde merito sibi acclamabatur: felicem vere,práeelecte praesul etc. In Tyn guogue Horssisconstituto, dum prae valida grandinum descensione omnes fruges concussae viderentur, capellanus suus Boysyeboha dictus in verba guasiblasphemiae et impatientiae prorupit, guem acriter redarguens graul nihilominus sibi iniunctapoenitentia eundem ad orandum monuit et seorationi sollicite dedit. Et cessante turbine omnes archiepiscopales agri intacti reperti sunt,guamuis alibi per agros magni acerul cumulataegrandinis viderentur. Ferebatur guogue: annodomini 1383 circa festum Barnabae dum exmandato regis bona sua episcopalia inuadebantur, guidam laete etiam cum fistulatoribus bona
467
svou povinnost apoštolské stolici se představitia pokud by uznán byl za schopna, podávajese úplně do vůle boži pro svatou církev namáhání podstoupiti zamýšlel; 1 zdržuje se tampovýšen jest za patriarchu Alexandrijského.V poslední nemoci své nemoha sám služby božívykonávati dal si podati hostii k přijímání.I řekl mu sluha jeho, který to vypravoval:„Vždyť pak pil jsi, otče, po půlnoci, ana choroba tě nutila“ Odpověděl mu arcibiskup:„Z piti ať pojde cokoli, bez velebné svátostibýti nemohu.“ Takto na den božího těla letapáně 1400 rozmlouvaje s mistrem bohosloví Mauriciem o. onom místě: „o jak sladký jest, pane,duch“ tázal se ho, možná-li nazývati tělo Kistovo duchem. V tom skonal posilněn na cestuonou neocenitelnou svátosti, jež mu bývala útěchou za živa.
O zázracích skrze něho neb okolo něho sběhlých.Kapitola XX.
Oslavil také pán svatého svého mnohýmiznamenitými zázraky. Neboť leta páně 1585přede dnem narození páně vypudil v chráměPražském z jedné dívky zlého ducha. Téhoždne vykonav slavnou mši, aniž by posnídal,kázal latinsky. Dále navštiviv kdys jednu diecési legace své, kde nemalým suchem zeměbyla vypráhlá, do kteréhokoli města na noclehse uchýlil, všady přinášel požehnání deště. Protoprávem voláno naň: „šťasten, vyvolený arcibiskupe“ atd. Když za pobytu jeho v HoršověTýně silným krupobitím všechno osení potlučenose zdálo, kaplan jeho jmenem Bojseboha v slovarouhání a netrpělivosti vypukl; i pokáral jejostře a uloživ mu za to přísné pokání k modlitbě ho napomenul, a sám jal se horlivě modliti. Když povětří přešlo, shledána jsou všechnapole arcibiskupská bez pohromy, ačkoli jindena polích veliké hromady krup viděti bylo.Také tento případ se vyprávěl. Když leta páně1383 okolo sv. Barnabáše na rozkaz krále statkyjeho arcibiskupské pleněny byly, dali se takéjistí lidé s těmi, kteří k tomu vybizeli, veseledo plenění statků v Kyjich. Když jeden z nichchystal se vystřelit z tak zvané pušky, roztrhla
1) 17. června.
408
in Kigen inuaserunt. Sed guidam, dum se praepararet ad iaciendum de instrumento, guod pusska dicitur, mox illa fracta et scissa lacere volentis unam aurem amputauit, et seguenti diea praesentibus per mortis sublationem vulneri, etspoliis finem imposuit; animalia guogue, guaeabigebantur, ultra paruulum fuuium nullatenustransgredi voluerunt. Anno domini 1385 postofficium in die Assumtionis Pragae in ecolesiasua peractum, venit in Rudnicz, ubi ignis egressus plateam dictam Hassa') cum parte ciuitatisnouae miserabiliter concremauit. Ouod ubi venerabilis pater vidit, lacrymas fudit, pro populoorauit, et campanas pulsari fecit pro instantipericulo, et ut ipse post et capellanus suusMathias retulerunt, mox ignis stetit, nec ultraetiam contiguas domos accendit. Sed ubi a pulsucessatum est, mox iterum ignis ut sagitta volansvicina accendebat, et iterum sonantibus campanis ignis a sul incendii impetu conguieuit. Adaguod ego aestimo merita pontificis fulsse nonminime suffragata. Etiam ab eo leuiter prolataverba et praeter intentionem per effeotum complebantur. Nam cum in Norimberga Bambergensis dioecesis cum familia moraretur, regem guogue Romanorum et Boemiae, culus erat cancellarius, in castrum Rotenberg visitare voluisset,famosus doctor decretorum Kunsso*“)petit, utbenedictionem praeoraret familiae recessurus, gui100ose dixit: benedicat vos diabolus et maledicat deus; eodem doctore dicente: verba episcopalia non sunt iocaliter recipienda, non reuocatisverbis recessit. Post culus recessum seditio totis ciuitatis contra familiares suos orta est, etaliguibus vulneratis omnes enim in periculo fuerunt non modico constituti.
ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.
se tato a utrhla mu jedno ucho, načež druhéhodne zemřel; i byl.konec plenění. Také dobytek, Který odháněli, přes maličkou říčku nikterak přejíti nechtěl. Když leta páně 1385 vykonav na den nanebevzetií služby v chrámě svémPražském přišel do Roudnice, vyšel oheň a ztrávil ulici nazvanou Hasa s části nového města.Spatřiv to ctihodný otec, proléval slzy, za lidse modlil a zvomiti dal na poplach; a jak onsám potom a kaplan jeho Matěj vypravovali,ihned oheň se stavil a blízké domy dále nechytaly. Než když přestali zvonit, hned opětoheň letě jako šípka sousední domy zapaloval;jakmile pak znova zavzněly zvony, oheň v prudkosti své ochabl. K tomu myslím nemálo pomáhaly zásluhy arcibiskupovy. Také lehkovážněa bez úmyslu pronešená jím slova skutečněse vyplnila. Neboť když v Bamberské diecésiv městě Norimberce -s družinou se zdržovala krále římského a českého, jehož kancléřembyl, na hradě Rotenburku navštiviti chtěl,žádal jej slavný doktor práv Kuneš, aby majeodejíti udělil družině napřed požehnání. I řeklon žertem: „Požehnej vás ďábel a lajiž vámbůh.“ Když pak podotkl týž doktor: „slovaarcibiskupská nelze miti za žert“, neodvolalslov těch a odešel. Po odchodu jeho strhlo sepovstání celého města proti družině jeho, někteří jsou poranění, všichni pak v nemalémoctli se nebezpečenstvi.
1) Hasa jest část města Roudnice na levém břehu Labe v tak zvaném židovském městě. Na levé straněv stráni stojí hospoda se zahradou, která od pradávna jmenuje se Hasa, odkud pěkný výhled do Polabiny.O něco doleji odděluje se z ulice Židovské menší ulička k Židovicům, které se dosud říká „Malá Hasa“. —2) Kuneš z Třebovel. Kuneš z Třebovel byl kanovníkem od r. 1379, od téhož léta vikářem generálním arcibiskupa,od r. 1388 kustodem kapitoly Pražské, od r. 1408 skolastikem Olomúckým.
SEZNAM
Abazgové 32.Abiron 49.Adalbert, arcibiskup Děvínský, 236,
239, 268, 314, 316.Adilburka, matka sv. Vojtěcha, 231.Adrian, papež, 35.Afrika 26.Agarjané 1, 8, 11, 72.Agathon, papež, 49.Aibanský kardinál 413, 426.Albert, převor Kartúzský, 459.Albertus Rancoms ab Ericino, viz
Vojtěch.Alexandr, strom tak zvaný, 25, 54.Alexandrijský patriarcha 439, 467.dlpy 256, 327, 328.Altahy, klášter, 337—340.Amavrius, panovník Saracenský, 10.Anastasius, bibliotekářVatikánský, 35.Anatohus 41.Andromcus, apoštol Pannonie, 69.Angelar, učenník sv. Methoda, 78, 90.Anka, kajicí se nevěstka za času Mi
liče, 420.Anomosové, kacíři, 82.Antomus 60.Aguila, překladatel starého zákon
do řečtiny, 15,Arabové 32.Arius 41.Armén 32.Arnošť z Pardubic, rytíř, otec Arno
šta arcibiskupa, 388.Arnošt z Pardubic, arcibiskup Praž
ský, 387—400, 404.Arsentus, biskup, 35, 60.Askrikus, opat kláštera Meziříčského,
231.Athény 286.Sv. Augustin 32, 191, 200.Avignon 411.Babylon 169.Bardas, ujec císaře Michala a pří
znivec Fotije, 27.Basilius, císař Řecký, 70. — svatý,
247, 283.Bavory (Bavorská země) 185, 215.Benátky 31. B., ulice v Praze, 418,
466.Sv. Benedikt, zakladatel řádu téhož
jmena, 246, 258, 278, 287, 296,321, 329. B. vůdce Latinniků v klášteře sv. Bonifáce, 283. B. soudruhsv. Vojtěcha, 261. B. mnich v klášteře Kasinském, 182.
Bohemia, v. Čechy.Bohuš, soudruhsv. Vojtěcha, 232, 233.
JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH.(Číslo znamená stranu.)
Bojseboha, kaplan arcibiskupa Janaz Jenšteina, 467.
Boleslav, bratr sv. Václava, 125, 126,128, 129, 131—135, 157, 158, 160,161, 186. Boleslav II, vévoda Ceský, 288, 289. B. vévoda a králPolský, 205, 206, 216, 234, 259,288, 292, 294, 310, 311, 312, 380.B. město, 173.
Bomifác IX, papež, 464.Sv.Bomface a Alexia kostel na Aven
tinu 248, 279.Bononte 388, 391.Boris, kniže Bulharský, 78, 81.Bořivoj, kníže České, 106, 107, 111,
114, 115, 118, 120, 123, 144, 192,193, 209—204.
Brod Český 394.Broumov 399.Bruno, kněz kaple krále Otty III,
255, 327.Břetislav, vévoda Český, 343, 354, 358.Břetislav, kníže České, 365.Břevnov, klášter, 346.Budeč 125, 149, 188, 205.Budišín 396.Bulhaři, Bulharská země, Bulharsko,
70, 72, 74, 76, 92, 101, 191, 200.Cařihrad 4, 26, 41, 74, 88, 96, 100, 101.Casinský klášter, v. Kasinský.Celestýn, papež, 371.Celestýn 41.Sv. Cyril 1—107.Cyrus Alexandrinský 42.Čechy, Češi,Česká země, České krá
lovství, 107, 113, 127, 155, 144,148, 157, 192, 195, 196, 202, 212,215, 3183, 330, 349, 368, 369, 372,374, 389, 392—394, 396, 427, 432.
Český les 340.Ceský Brod 349.So. Demetrius, patron Soluňský, 51.Dětleb, kanovník Pražský, 424.Dětřich, Miličův průvodce do Říma,
412, 413, 414.Děvín 237, 268, 276, 284, 314, 448.Dionysius Areopagita, mučenník, 280,
287.Drahomíra, manželka Vratislavova,
127, 128, 135, 144, 204.Dunaj 92, 272, 312.Dunajská země 51.Durans, biskup, 284.Kfesus 41.figypťané 32.Sv. Emram 130.
Bunommos, biskup Kyzický, 82.
Eutyches 41.Bloriacum (Fleury), ve Francii, 258,
287, 329.Filská zem, krajina v Krimu, 25, 54.Formosus, biskup, 35.Fotius, patriarcha Cařihradský, 4.Frankové, Franská země, 82, 83, 89,
90, 92, 189, 225, 254.Gallové 286.Gaudericus, biskup, 35.Gaudentius, bratr a průvodce sv. Voj
těcha, 232, 242, 246, 249, 261—263, 296, 297, 308, 318, 328, 331.
Gdansko (Danzig) 260.Gelinge, klášter, 337, 338.Georgie 95.Germame 170, 235, 272, 313, 396.Godehard, opat, 837, 338, 340.Gorzad 78, 81, 85, 86, 88—90.Gothové 32.Gumon, vrah sv. Ludmily, 195. V.
Kovan.Hadrian, papež, 45, 65, 69, 78, 97,
103.Hally, město v Sasku, 312.z Hasenburka Vilém, děkan kapituly
Vyšehradské, 408.Helfenburk, v. Hrádek u Ouštěku.Helena, císařovna Byzant., 128.Henno, kněz, učitel sv. Vávlava, 183.Hersfeld, klášter, 337.Hildebald, biskup, 255.Hněvsa, vrah sv. Václava, 126, 132.Hnězdno 234, 292, 305—308, 311, 312.Hodyně, ves, 118.Hofarta, přechovatelka nevěstek, 418,
419.Honorius, biskup Římský, 42.Horšův Týn, v.'Týn Horšův.Hradec nad Vltavou čili Levý 193,
203.Hrádek u Ouštěku
457, 462.Bl. Hroznata 369—383.Hroznětín 380.Humi, v. Uhři.Hynek, děkan Pražský, 463.Chalcedon (Charcedon) 41.Cheb 380.Cherson, město na Krymu, 11, 25,
93, 100.Chorvaty 133.Chotěšov, Chotěšovice 369, 3%4, 3850.Chotouň (Chotůň) ves, 349, 361.Chýnov 394.Iberové 32.Idebald, biskup, 327.
447, 451, 456,
Top Related