PROJEKT EVROPA 2030Výzvy a příležitosti
Zpráva pro Evropskou radupředložená Reflexní skupinou pro diskusi
o budoucnosti EU 2030
CS
PROJEKT EVROPA 2030Výzvy a příležitosti
Zpráva pro Evropskou radupředložená Reflexní skupinou pro diskusi
o budoucnosti EU 2030
Obsah 2010
Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru (http://europa.eu).
Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace.
Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010
ISBN 978-92-824-2696-8
doi:10.2860/93160
© Evropská unie, 2010
Grafi cká úprava © Město Stuttgart, 2010
Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.
Printed in Belgium
VYTIŠTĚNO NA PAPÍŘE BĚLENÉM BEZ POUŽITÍ ELEMENTÁRNÍHO CHLORU (ECF)
CS.indd 2 13/07/10 13:21:05
3
Vážený pane předsedo, vážení členové Evropské rady,
máme tu čest předložit Vám zprávu, o jejíž vypracování požádala Evropská rada na
zasedání v Bruselu dne 14. prosince 2007 a jež se zabývá výzvami, kterým bude EU
pravděpodobně čelit v roce 2030, a možnými způsoby jejich řešení.
Tato zpráva je výsledkem práce různorodé skupiny, jejíž jednotliví členové mají rozma-
nité priority a zájmy. Je výsledkem dlouhých debat a diskusí, a jako taková tedy před-
stavuje konsenzus i kompromis. Ne všechny návrhy mají podporu všech členů, všichni
členové však s jejím obsahem převážně souhlasí.
Vzhledem k nejistotě příznačné pro dnešní dobu se náš úkol stal obzvláště obtížným.
Svoji analýzu jsme byli nuceni založit pouze na dlouhodobých vývojových trendech, jež
lze snadněji rozpoznat.
Zjištěný stav věcí není pro Unii ani pro naše občany příliš povzbudivý: světová
hospodářská krize, státní intervence na záchranu bank, stárnoucí populace ohrožující
konkurenceschopnost našich ekonomik a udržitelnost našich sociálních modelů, tlak
na snížení nákladů a mezd, výzvy související se změnou klimatu a rostoucí energetic-
kou závislostí a přesun v globálním rozložení výroby a úspor směrem na východ. Navíc
se nad námi vznáší hrozba terorismu, organizované trestné činnosti a šíření zbraní
hromadného ničení.
Bude EU v tomto měnícím se světě schopna zachovat a zvýšit svoji úroveň
prosperity? Bude schopna prosazovat a hájit evropské hodnoty a zájmy?
Naše odpověď je kladná. EU může být hybnou silou změn ve světě a určovat
vývojové trendy, nemusí pouze pasivně přihlížet. Toho však lze dosáhnout jen
tehdy, budeme-li spolupracovat; budoucí výzvy jsou příliš náročné na to, aby je která-
koli evropská země byla schopna zvládnout vlastními silami. Naše schopnost ovlivňovat
vývoj mimo naše hranice bude zase záviset na tom, zda dokážeme zajistit solidní růst a
vnitřní soudržnost Unie. Takový je závěr, k němuž po intenzivním jednání a konzultacích
s řadou odborníků a institucí dospěla naše reflexní skupina.
Všichni naši členové se shodují v jedné základní otázce: Evropa se v současné době
nachází v přelomové fázi svého vývoje. Výzvy, před nimiž stojíme, překonáme
pouze tehdy, pokud všichni – politici, občané, zaměstnavatelé a zaměstnanci –
budeme schopni se semknout a směřovat k novému společnému cíli, jenž bude
určen na základě požadavků dnešní doby.
ÚVODNÍ SLOVO ČLENŮ REFLEXNÍ SKUPINYPRO EVROPSKOU RADU
4
Od chvíle, kdy byla naše skupina ustavena, byla Evropa svědkem řady důležitých
událostí, včetně institucionální krize způsobené odmítnutím Lisabonské smlouvy a
nedávné finanční krize, jež vyústila v celosvětovou recesi.
Úspěšná ratifikace Lisabonské smlouvy nám umožnila ukončit dlouhé období sebe-
reflexe, která odváděla pozornost Unie od významných problémů ovlivňujících naši
budoucnost.
Finanční krize, kterou způsobily nedostatky ve fungování našich finančních institucí a
nedostatečný dohled nad nimi, přetrvává bohužel dodnes. Na situaci uvnitř Unie, a tedy
i na naše vlastní úvahy měly nesmírný vliv sociální, hospodářské a politické dopady krize.
V tomto kritickém okamžiku je třeba, aby EU vystupovala rozhodně a jednotně a
nepodlehla pokušení protekcionismu.
Tato krize, jež původně začala na druhé straně Atlantiku, měla na Evropu větší dopad
než na kteroukoli jinou část světa, neboť odhalila strukturální nedostatky evropského
hospodářství, které sice byly již dlouho známy, avšak příliš často opomíjeny.
Krize se tedy stala pro Evropu varovným signálem, že je třeba reagovat na měnící se
světový řád. Tak jako u každého transformačního procesu přinese nový řád nové vítěze i
poražené. Nechce-li Evropa patřit k poraženým, musí hledět kupředu a přijmout ambici-
ózní dlouhodobý program reforem na příštích dvacet let.
Vedoucí představitelé EU musí nadále přijímat opatření k překonání současné
krize, tato opatření však musí být spojena se střednědobými a dlouhodobými
reformami, jež Unie potřebuje. O Unii hovoříme proto, že máme jednotný trh, společ-
nou měnu a Pakt o stabilitě a růstu, což však také znamená, že jsme na sobě vzájemně
závislí. Evropané musí krizi řešit společně; v opačném případě budeme všichni svědky
neúspěchu vlastních iniciativ.
K úplnému překonání krize je zapotřebí, abychom pokračovali ve stimulačních opatře-
ních, dokud naše ekonomiky nebudou schopny fungovat bez vnějších zásahů. Budou-li
výdaje omezeny příliš brzy, mohl by v procesu našeho hospodářského oživení nastat
nepříznivý obrat. Naší hlavní prioritou musí být i nadále vytváření pracovních míst a
podpora růstu. A ty členské státy, které si vzhledem k nákladným záchranným opera-
cím, rostoucím sociálním výdajům a klesajícím zdrojům příjmů již nemohou dovolit
další výdaje, budou muset spoléhat na to, že se EU a jiné členské státy chopí iniciativy a
vytvoří podmínky pro hospodářské oživení.
Máme-li zabránit asymetrickým šokům, které plynou ze souběžné existence naší
měnové unie a jednotného trhu na jedné straně a různorodých hospodářských politik
na straně druhé, je naléhavě zapotřebí posílit hospodářskou správu v EU. Vznik krize
souvisel pouze okrajově s eurem a Paktem o stabilitě a růstu, avšak tyto mechanismy
nebyly postačující k tomu, aby během krize byla zajištěna hospodářská konvergence. EU
potřebuje nalézt způsob, jak řešit stávající nerovnováhu mezi členskými státy, tj. musí
prozkoumat a korigovat ztrátu konkurenceschopnosti, jež se projevila v platebních
bilancích a ve schodcích běžného účtu. Tyto otázky se musí stát součástí konver-
genčních kritérií Unie; rovněž je zapotřebí nástroj pro zajištění měnové stability, který by
napomohl řešit neočekávané krize.
Má-li EU zabránit tomu, aby se krize opakovala, musí neodkladně provést
reformy v oblasti fungování finančních institucí a dohledu nad nimi. Finanční
instituce dosud změnily velmi málo postupů, jež vedly ke krizi, s výjimkou výrazného
omezení poskytování úvěrů. Bylo by žádoucí, aby byly tyto reformy koordinovány v
rámci skupiny G20; avšak dokud k tomu nedojde, musí EU vypracovat své vlastní regu-
lativní normy a mechanismy kontroly a dohledu. Naši občané již totiž nebudou ochotni
tolerovat další záchrannou operaci takového rozsahu, jehož jsme byli svědky.
Při výhledu do roku 2030 je zjevné, že Evropané budou potřebovat vysoce konku-
renceschopné a udržitelné sociálně tržní hospodářství, aby bylo možné zachovat
sociální soudržnost a bojovat proti změně klimatu.
To bude vyžadovat ambiciózní reformní program s jasnými prioritami a mnohem účin-
nějšími mechanismy prosazování, než které nabízí otevřená metoda koordinace. V
této souvislosti očekáváme, že součástí tohoto širšího úsilí bude nová strategie Komise
„Evropa 2020“.
EU proto musí bez dalšího odkladu provést strukturální reformy, které byly stanoveny v
lisabonské agendě a dosud nebyly uskutečněny. Za tímto účelem bude zapotřebí refor-
movat prováděcí mechanismy nové strategie prostřednictvím účinnějšího systému pobí-
dek, a zajistit tak faktické splnění cílů, o nichž rozhodla Evropská rada a další evropské
orgány.
Klíčovým strategickým nástrojem zajištění úspěchu ve světové ekonomice je
lidský kapitál. Evropa však na cestě ke znalostní ekonomice značně zaostala. Aby
dostihla ostatní, bude muset vyvíjet koordinované úsilí. Členské státy musí za pomoci
soukromého sektoru mobilizovat zdroje, které přislíbily investovat do výzkumu a vývoje,
a reformovat všechny aspekty vzdělávání, včetně odborné přípravy. Unie musí také
uplatňovat své vlastní revidované rozpočtové nástroje a lépe využívat Evropskou inves-
tiční banku a Evropský investiční fond. Rovněž musíme zvážit možnost vytvoření nových
zdrojů příjmu, například zavedením daně z uhlíku.
5
6
EU musí provádět společnou energetickou politiku zahrnující vnitřní i vnější rozměr,
která nám umožní dosáhnout větší energetické účinnosti a úspor toho druhu, jež prosa-
zuje strategie Evropa 2020, a diverzifikovat naše dodávky energie z třetích zemí. Evro-
pané také musejí zahájit vážnou debatu o potřebě zajistit v Evropě bezpečnou jadernou
energii a vymezit rysy stálého systému pobídek pro rozvoj alternativních zdrojů energie.
EU musí i nadále stát v čele boje proti změně klimatu. Aby však v nově vznikajícím
světovém řádu měla větší vliv a význam, musí se vyvarovat opakování chyb, jichž jsme
se dopustili v Kodani. Bude nezbytné vytvořit skutečně společnou vyjednávací strategii,
jež by nám umožnila lépe hájit naše zájmy.
Evropané musí řešit svůj demografický problém. Nebudou-li přijata naléhavá opat-
ření, naše stárnoucí společnosti budou neudržitelně zatěžovat důchodové a zdravotní
systémy a systémy sociálního zabezpečení a ohrozí naši hospodářskou konkurence-
schopnost. Prioritní opatření musí zahrnovat zvýšení podílu žen na trhu práce, usnad-
nění sladění pracovního a soukromého života, změnu přístupu k odchodu do důchodu
tak, aby byl považován za právo, a nikoli za povinnost, a vypracování proaktivnější
přistěhovalecké politiky, která bude odpovídat našim demografickým potřebám a
potřebám trhu práce.
EU musí posílit jednotný trh a odolat svodům ekonomického nacionalismu a musí
tento trh dotvořit tak, aby zahrnoval služby, digitální společnost a jiná odvětví, u nichž
se dá předpokládat, že se stanou hybnými silami růstu a vytváření pracovních míst
na trhu, který představuje 500 milionů uživatelů a spotřebitelů. Posílení a dotvoření
jednotného trhu by měla doprovázet lepší daňová koordinace.
Evropané musí reformovat trh práce a modernizovat postupy správy a řízení
podniků. Máme-li plně využít potenciálu technologické revoluce, musíme provést
rozsáhlé změny našich struktur trhu práce. Některé členské státy již úspěšně provedly
reformy založené na modelu flexikurity; z jejich zkušeností musíme čerpat ponaučení
a současně tyto poznatky uzpůsobovat našim odlišným vnitrostátním podmínkám. V
ekonomice, která neustále prochází změnami, musíme zvýšit zaměstnatelnost našich
pracujících a flexibilitu našich společností. Prioritou se musí stát zvýšení produktivity
práce a toto zvýšení se musí přímo úměrně odrazit ve výši příjmů.
Řešení těchto výzev nebude vyžadovat žádnou změnu Smlouvy. Tato zpráva
rovněž v souladu s naším mandátem přísně nerozlišuje jednotlivé úrovně pravo-
moci a ani nestanoví, na jaké úrovni je třeba konat. Nezabývali jsme se tím, kdo by
měl konat, ale spíše tím, jaký postup by měl být zvolen, a to bez zbytečné prodlevy.
To rovněž znamená, že je naléhavě nutné posoudit stávající rozpočtové úrovně a prio-
rity, včetně finančních prostředků vyčleněných Unií i členskými státy na plnění priorit
dohodnutých na úrovni EU. Pokud jsou ke splnění ambiciózních cílů k dispozici jen
omezené zdroje a slabé prováděcí mechanismy, výsledek může být jen zklamáním.
Má-li EU dosáhnout svých cílů, Evropská rada a Euroskupina budou muset v koordi-
naci s Komisí a Evropským parlamentem posílit svou vedoucí úlohu.
Při provádění těchto reforem musíme plně využívat nových nástrojů obsažených v Lisa-
bonské smlouvě, abychom zajistili větší účast občanů na činnosti Unie, vypracovali účin-
nou politiku vnitřní a vnější bezpečnosti, vytvořili lepší vztahy s našimi sousedy a posílili
schopnost zastupovat naše zájmy v zahraničí.
Projekt EU by měl být současně projektem občanů. Naši občané jsou přesvědčeni – a
podle průzkumů často více než jejich vedoucí představitelé –, že je v zájmu Unie a jejích
členských států, aby se EU stala významnějším a efektivnějším globálním aktérem a aby
vystupovala jednotně ve snaze prosazovat naše společné zájmy.
Naši občané požadují větší evropskou koordinaci v boji proti organizované trestné
činnosti a terorismu, neboť si uvědomují, že je to jediný způsob, jak řešit tyto výzvy v
prostoru, v němž lidé mohou svobodně překračovat hranice.
Naši občané si jsou vědomi, že náš blahobyt, rozvoj a bezpečnost souvisejí s blahoby-
tem, rozvojem a bezpečností našich sousedů, s nimiž musíme obzvláště úzce spolupra-
covat za účelem prosazování našich společných zájmů.
Naši občané vědí, že naše zahraniční politika bude vlivnější a účinnější, budeme-li
schopni společně hájit naše zájmy, a nikoli vystupovat nejednotně a soupeřit mezi
sebou o hlavní úlohu, jako tomu bylo v dobách minulých.
Naši občané si přejí, aby Evropská unie sloužila jejich zájmům, a proto očekávají, že při
pohybu v rámci Unie si vždy zachovají svá sociální, občanská, rodinná a zaměstnanecká
práva. Právě zajištěním přenositelnosti sociálních práv se Unie stane pro naše občany
smysluplnější.
To vše vyžaduje novou dohodu mezi evropskými orgány a hospodářskými a společen-
skými aktéry i mezi jednotlivými úrovněmi veřejné moci – celostátní, regionální a místní.
Situace zejména vyžaduje pevné politické vedení, tedy vedení, v jehož rámci bude
možné vést otevřený a přínosný dialog s občany a řešit věci společně. Zajištění podpory
našich občanů bude mít zásadní význam nejen proto, aby se Unie mohla vypořádat se
sociálním a hospodářským dopadem krize, ale také proto, aby mohla provést struktu-
rální reformy, jež budou nezbytné, má-li se Evropa stát v budoucnu silnější.
7
8
EU je více než jen společný trh. Je rovněž unií hodnot. S podporou občanů Evropy může
EU stát v čele úsilí o řešení závažných celosvětových výzev. Naši občané musí čelit krizi,
kterou nezpůsobili, a proto bude jejich důvěra v evropský projekt obnovena pouze v
případě, že je budou jejich vedoucí představitelé pravdivě informovat o rozsahu úkolů,
jež bude třeba řešit, a pokud budou vybídnuti k vynaložení úsilí srovnatelného s úsilím,
jež přineslo Evropě prosperitu po druhé světové válce.
Se srdečným pozdravem
ČLENOVÉ REFLEXNÍ SKUPINY
Felipe González Márquez, předseda Vaira Vīķe-Freiberga, místopředsedkyně
Jorma Ollila, místopředseda Lykke Friis (do listopadu 2009)
Rem Koolhaas Richard Lambert
Mario Monti Rainer Münz
Kalypso Nicolaïdis Nicole Notat
Wolfgang Schuster Lech Wałęsa
ÚVODNÍ SLOVO ČLENŮ REFLEXNÍ SKUPINY PRO EVROPSKOU RADU 3
EU MÁ MOŽNOST VOLBY 11
MODERNIZACE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A SOCIÁLNÍHO MODELU 15
RŮST PROSTŘEDNICTVÍM ZNALOSTÍ: POSILOVÁNÍ POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE 21
DEMOGRAFICKÁ VÝZVA: STÁRNUTÍ, MIGRACE A INTEGRACE 25
ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZMĚNA KLIMATU: NOVÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE 31
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST: NEUSTÁLÁ VÝZVA 37
EVROPA VE SVĚTĚ: POTŘEBA SEBEVĚDOMĚJŠÍHO VYSTUPOVÁNÍ 43
EU A JEJÍ OBČANÉ 47
VYUŽÍVÁNÍ SILNÝCH STRÁNEK EU 51
PODĚKOVÁNÍ 53
SPIS TREŚCI
9
10
11
Od konce studené války jsme svědky neuvěřitelně rychlých
a rozsáhlých změn. Posledních dvacet let poznamenalo vše:
způsob, jakým pracujeme, konzumujeme, cestujeme, jak
spolu komunikujeme, důvody naší empatie, otázky, jež v
změn nás zaskočila. Světová finanční krize je pouze poslední
z řady událostí, jež otřásly tím, o čem jsme byli přesvědčeni
a v co jsme věřili. Poprvé v nejnovějších dějinách Evropy
panují všeobecné obavy, že dnešní děti nebudou mít tak
dobré životní podmínky, jako měla generace jejich rodičů.
Doba, v níž dnes žijeme, je dobou nejistoty.
Tato situace představuje pro Evropskou unii výzvu, která
nemá obdoby. Po většinu své existence zajišťovala Unie
vnitřní stabilitu, neboť v době po druhé světové válce
nastolila na polovině kontinentu mír a demokracii a vytvo-
řila značnou prosperitu. Později začlenila prostřednictvím
procesu bezprecedentní politické a hospodářské integrace
druhou polovinu Evropy. Tyto úspěchy umožnily EU stát
se největší světovou hospodářskou velmocí, vyznačující se
když pohlížejí do stále složitější a nejisté budoucnosti,
nemají společný cíl, který byl příznačný pro poválečné
období.
EU MÁ MOŽNOST VOLBY
12
Úspěchy, jichž EU dosáhla, se týkaly zejména jejího vlast-
ního území. Během jednotlivých fází integrace byl svět
obklopující Evropu relativně stabilní. Dnes je situace napro-
sto odlišná. Na celém světě dochází k rychlým změnám.
V příštích dvaceti letech bude nejen existovat několik
mocenských pólů, ale změní se rovněž těžiště světa –
přesune se do Asie a k světovému jihu, k novým veřejným
a soukromým aktérům, k nadnárodním institucím. Výzvy,
před nimiž dnes Evropa stojí, souvisejí jak s vývojem za
jejími hranicemi, tak s váhavostí EU při reakci na ně. Má-li
Unie zabezpečit svoji budoucnost, bude muset přizpůsobit
své cíle a politiky tak, aby v tomto rychle se měnícím světě
obstála.
Doba dramatických změn ve světě
Období posledních dvaceti let bylo plné zvratů a lze
očekávat, že příštích dvacet let bude ještě více nesta-
bilních. Vzniká nový multipolární svět, v němž je moc
méně koncentrovaná a vývoj mezinárodní situace složi-
tější. Vzhledem k pomalejšímu růstu v EU ve srovnání se
zeměmi, které jsou jejími hlavními konkurenty, se její podíl
na světovém bohatství nevyhnutelně zmenšuje. Po dlou-
hou dobu přispíval lidský kapitál EU k rozvoji její ekonomiky
na základě přelomových inovací a kreativity. Avšak nyní se
do popředí dostávají jiné regiony díky vyšší úrovni investic
do výzkumu, technologického rozvoje a inovací. Očekává
se, že v roce 2030 bude v čele vědeckého a technologic-
kého rozvoje stát Asie, která bude vyrábět zboží vysoké
hodnoty, jež bude schopné změnit produkci a celkovou
kvalitu života.
Současně s tím, jak rozvíjející se ekonomiky postupně
dosahují životní úrovně běžné v rozvinutém industrializo-
vaném světě, narůstá světová spotřeba energie. V roce
2030 bude světová poptávka po energii pravděpodobně o
50 % vyšší než v současnosti, přičemž fosilní paliva budou
představovat 80 % dodávek. Vzroste závislost na dovozu
energie – EU bude dovážet téměř dvě třetiny energie, již
bude potřebovat.
Dále je pravděpodobné, že dostupnost energie a dalších
nezbytných zdrojů bude nepříznivě ovlivněna změnou
klimatu a podle řady prognóz nastane v roce 2030 v této
oblasti závažný nedostatek. K cenové nestabilitě a nejis-
totě dodávek přispěje rovněž politická nestabilita v zemích
bohatých na energetické zdroje. Obnovitelné zdroje ener-
gie budou růst rychleji než tradiční zdroje, avšak v roce
2030 budou nadále představovat pouze malou část světo-
vých dodávek energie. Tento trend zhoršuje skutečnost,
že se nám nedaří zastavit ztrátu biologické rozmanitosti,
což má závažné dopady na dlouhodobou hospodářskou
udržitelnost.
Toto vše se odehrává na pozadí převratných společenských
změn probíhajících v našich zemích. Ve stárnoucí společ-
nosti, kde na jednoho pracovníka ve srovnání s dneškem
Budoucí očekávání, pokud jde o život evropských občanů v roce 2030„Představte si Evropskou unii v roce 2030. Bude ve srovnání s dnešním stavem život evropských občanů…?“
snazší-
obtížnější-
stejný-
Nevím
v %
Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27
13
připadne téměř dvojnásobný počet osob starších 65
let, budou členské státy EU muset vynaložit značné úsilí
v souvislosti s financováním systémů sociální podpory a
udržením starších osob na trhu práce. Vzhledem k tomu,
že domácí nabídka pracovních sil a dovedností klesá,
Evropa bude muset přilákat více pracovníků z řad přistě-
hovalců, což bude mít důsledky pro naši schopnost řídit
sociální integraci. A konečně technologická a komunikační
revoluce mění naše soukromé i profesní vztahy a přináší
nový způsob života a práce, jemuž se mnozí přizpůsobují
jen s obtížemi.
Pro EU je volba jasná: reforma, nebo úpadek
Mnohé z těchto změn urychlila současná hospodářská a
finanční krize, která je od velké hospodářské krize z 30.
let minulého století nejhorší krizí svého druhu, z níž se
EU bude zotavovat řadu let. Krize odhalila strukturální
nedostatky, jimiž trpí ekonomiky většiny evropských zemí:
nízkou produktivitu, strukturální nezaměstnanost, nedosta-
tečnou pružnost trhu práce, zastaralé dovednosti a nízký
růst.
Současně však mírnější dopad krize na země jako Čína a
Indie a jejich mnohem rychlejší hospodářské oživení vedly
k tomu, že mnozí zaujali k rychlým změnám ovlivňujícím
světovou ekonomiku méně příznivé stanovisko. Dnes
panují obavy, že rozvíjející se ekonomiky využijí strukturál-
ních nedostatků Evropy k dosažení svého plného hospo-
dářského potenciálu. Popravdě řečeno, současné posuny
v hospodářské produkci mohou být vzájemně prospěšné
a mohou vést k všeobecně vyšší míře investic, obchodu a
spotřeby. EU však nemůže očekávat, že vzestup ostatních
zemí nezbytně povede k situaci, která bude prospěšná pro
všechny. Nepřizpůsobí-li se EU požadavkům světového
hospodářství, existuje reálné nebezpečí, že se relativní
úpadek Evropy stane absolutním.
Po 50 letech konsolidace – prostřednictvím prohlubování
i rozšiřování – stojí EU před zásadní volbou. Rok 2010 by
se pro EU mohl stát počátkem nové éry a v průběhu příš-
tích 50 let by Evropa mohla vystupovat jako sebevědomý
globální aktér, nebo by se Unie a její členské státy naopak
mohly postupně ocitnout v marginálním postavení a stát
se stále více irelevantním západním poloostrovem asijského
kontinentu.
Úsilí vyvíjené na globální úrovni by v žádném případě
nemělo vést k omezení domácích reforem; bez solidního
růstu v celé Evropské unii a bez její vnitřní soudržnosti
nelze dosáhnout vnějšího vlivu. Naše současná éra se však
zjevně stala globální, přičemž tento proces změny přináší
nové vítěze i nové poražené. Nechceme-li rozšířit řady
poražených, musíme nyní přistoupit k odvážným činům.
Proč Evropská unie?
Výzvy, před nimiž dnes stojíme, jsou jiné než výzvy minu-
losti a vyžadují jiná řešení. Relativní demografický a hospo-
dářský pokles, změna klimatu nebo nedostatek energie
představují výzvy, jež
lze náležitě pochopit a řešit pouze tehdy, budou-li zasa-
zeny do regionálního a celosvětového kontextu. Právě v
tomto ohledu může EU jakožto subjekt, který je mnohem
více než jen souhrnem svých členských států, prokázat
svoji hodnotu. Pokud EU využije celé řady mocenských
úrovní, od globální až po místní, bude schopná více než
kterýkoli členský stát uspět při řešení nejzávažnějších výzev
21. století.
To však nenastane automaticky. EU sice má k dispozici
nezbytné struktury a nástroje, ale současně je zapotřebí,
aby těchto struktur a nástrojů využívaly členské státy, a to
s rozhodností a ke správným účelům. Společný program
EU se v zásadě týká dvou obecných a společných úkolů:
zajištění udržitelnosti našeho sociálního a hospodářského
modelu a vytvoření nástrojů na podporu a obranu tohoto
modelu, spolu s našimi společnými hodnotami a zájmy, v
celosvětovém měřítku. Je proto zapotřebí podpořit novou
14
strategii Komise „Evropa 2020“, avšak současně bude
třeba ji zasadit do širší perspektivy.
Aby se EU stala účinným a dynamickým globálním akté-
rem, bude rovněž muset zajistit, že se podstatným prvkem
evropského projektu stane solidarita. Solidarita není
nepodmíněným nárokem – závisí na individuální a kolek-
tivní odpovědnosti. Jako taková je a musí být pro EU obec-
nou zásadou při tvorbě politik a při rozvoji vztahů na všech
úrovních, mezi jednotlivci a generacemi i mezi jednotlivými
obcemi, regiony a členskými státy.
Přesto evropští občané stále obtížně nalézají v EU řešení
svých problémů. Má-li být náš úkol sdílen, musí za evrop-
ský projekt přijmout odpovědnost politici i občané. Budou-
li vlády oportunisticky zaujímat k EU a jejím orgánům
odcizený nebo nepřátelský postoj, existuje jen malá naděje,
že se občané s EU ztotožní takovým způsobem, který jí
umožní dosáhnout úspěchů. Pro úspěch EU je naopak
třeba, aby umožněním větší účasti a transparentnosti
znovu získala podporu svých občanů.
Významné výzvy v roce 2030„Představujete-li si stále rok 2030, jaké budou podle vašeho názoru dvě nejvýznamnější
výzvy, jimž bude (VAŠE ZEMĚ) čelit v roce 2030?“ (MAXIMÁLNĚ 2 ODPOVĚDI)
Hospodářská situace-
Nezaměstnanost-
Kriminalita
Důchody-
Ochrana životního prostředí-
Systém zdravotní péče-
Přistěhovalectví-
Rostoucí ceny / inflace-
Terorismus-
Vzdělávací systém-
Bydlení-
Daně-
Obrana / zahraniční věci-
Nevím: 8 % Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27
v %
15
Jedním ze základních prvků Evropského společenství je
specifický hospodářský a sociální model, který je v Lisabon-
ské smlouvě označován jako „vysoce konkurenceschopné
sociálně tržní hospodářství“. Existuje řada jeho variant s
kvalitativně odlišnými výsledky, obecně však všechny tyto
varianty spadají do jednoho rámce. Tento model, který
vychází z přesvědčení, že prostřednictvím trhu by mělo
být dosahováno hospodářského růstu v zájmu sociálních
cílů, je veřejností všeobecně akceptován. Po druhé světové
válce napomohl přeměně Evropy v oblast se silnými
průmyslovými odvětvími a službami s nesmírným poten-
ciálem pro vytváření pracovních míst, díky němuž mohl
být zaveden spravedlivý systém sociální ochrany. Byla tak
vytvořena „pozitivní spirála“ spojující solidaritu, odpověd-
nost a konkurenceschopnost.
Avšak vzhledem k novým naléhavým výzvám na domácí
i celosvětové úrovni, je třeba tento model neprodleně
nově vymezit a přizpůsobit měnící se situaci. V posled-
ních dvou desetiletích minulého století se v porovnání s
hlavními obchodními partnery snížil potenciál EU vytvá-
řet růst a pracovní místa, a zlepšovat tak životní úroveň.
Ačkoli několika členským státům EU se podařilo se tomuto
trendu vyhnout, celkově tato situace přetrvává dodnes.
Současná finanční a hospodářská krize odhalila strukturální
nedostatky evropské ekonomiky, a stala se tak varovným
signálem. Vzhledem k tomu, že EU čelí rostoucí konkurenci
ze strany nově se rozvíjejících a rozvinutých ekonomik,
musí přijmout nový smělý reformní program s cílem zvýšit
hospodářskou efektivitu.
Konsensus, který ohledně modelu existuje, současně závisí
na tom, zda bude jeho sociální a tržní rozměr i nadále
MODERNIZACE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘ-SKÉHO A SOCIÁLNÍHO MODELU
Trh ve městě – obchod je koneckonců vždy místní záležitostí. Foto: Schubert
16
v rovnováze. Tato rovnováha byla postupně narušena v
důsledku rostoucích sociálních nerovností. Pro některé
občany EU zůstává nadále realitou sociální vyloučení a
špatné pracovní podmínky. Řešení tohoto problému nezna-
mená konec hospodářské reformy. Nový důraz na zvyšo-
vání hospodářské efektivity naopak vyžaduje nové sociální
politiky. Jinak řečeno, udržitelnost evropského hospodář-
ského a sociálního modelu bude záviset na naší schopnosti
znovu nastolit dynamickou rovnováhu mezi hospodářským,
sociálním a environmentálním rozměrem rozvoje.
Úsilí o dosažení růstu a zaměstnanosti
Nezbytným předpokladem zvyšování životní úrovně je
silná a celosvětově konkurenceschopná ekonomika, která
se vyznačuje vysokou produktivitou. Hospodářský růst je
stále více závislý na technologických změnách a větší speci-
alizaci v kontextu prohlubující se globalizace. Tento vývoj
má vliv na pracovníky a společnosti, jakož i na fungování
trhů a řízení společností, neboť jde o proces strukturálních
změn. Digitalizace rozšiřuje možnosti využívání externích
dodavatelů (outsourcing) a revoluce v oblasti informačních
a komunikačních technologií může v příštích desetiletích
významně přispět k růstu produktivity.
EU může proces růstu podpořit dalším rozvojem vnitřního
trhu, například v oblasti služeb, potíráním všech forem
protekcionismu a zajištěním úspěšného završení jednání z
Dohá. Zbytečná zátěž kladená na pracovní síly a na společ-
nosti nesmí brzdit růst odvětví dynamických a inovativních
služeb; současně je třeba podporovat podnikání a přijímání
rizika. Společně se domníváme, že technologické změny,
globalizace a stárnoucí populace si žádají neodkladné
strukturální reformy, které povedou k posílení flexibility,
konkurenceschopnosti a dynamiky.
K zajištění většího počtu a lepší kvality pracovních míst
je nezbytná reforma pracovního trhu. Členské státy by se
měly zaměřit na zlepšení tří hlavních aspektů trhů práce:
flexibility a jistoty pro své pracovní síly (tzv. „flexikurity“),
pracovní mobility a podnikové kultury a manažerských
postupů. Rovněž je třeba zvýšit míru participace pracov-
ních sil (o této otázce je pojednáno níže v části věnované
demografii).
Jedním z klíčových předpokladů zachování produktivity
je schopnost pracovníků přizpůsobovat se neustálým
změnám ve výrobě. Pracovní flexibilita musí být vyvá-
žena pracovní jistotou. V rychle se měnícím světě není
třeba chránit pracovní místa, ale spíše osoby, které ztratí
Programy odborné přípravy a vzdělávání – klíč k profesnímu úspěchu. Foto: Hass
17
práci, a to zvýšením možností jejich pracovního uplat-
nění. Tuto ochranu nejlépe poskytne „flexikurita“, která
umožní pracovníkům využívat změn trhu práce a usku-
tečnit přechod do lepšího zaměstnání. V této souvislosti
má zásadní význam schopnost získávat a přizpůsobovat
dovednosti v průběhu celého života, jakož i podmínky
pro přenášení dovedností mezi členskými státy i v rámci
jednotlivých států.
V současné době pracovníci a podnikatelé stále obtížně
získávají přístup k pravidlům a nařízením, která se týkají
uzavírání pracovního poměru nebo zahájení podnikatelské
činnosti, a mají potíže jim porozumět. Byrokratické postupy
nelze žádnými předpisy zcela zrušit, neměly by však být
překážkou mobility. Dále je nezbytné s konečnou platností
zajistit snadnou přenositelnost práv v oblasti sociálního
zabezpečení mezi jednotlivými členskými státy. Je třeba
zajistit uznávání kvalifikací v celé EU a podporovat mnoho-
jazyčnost. EU by měla rovněž vytvořit novou „politiku
profesní fluktuace“, která by podněcovala a usnadňovala
přechody mezi zaměstnáními a podporovala sociální
rozměr Unie.
Dále jsou zapotřebí dalekosáhlé změny podnikové kultury
a manažerských postupů podniků, má-li být úsilí o zlep-
šování dovedností jejich zaměstnanců korunováno úspě-
chem. Společnosti budou muset více podporovat iniciativy
pracovníků a otevřené inovace ke zvýšení konkurence-
schopnosti prostřednictvím nových výrobních postupů a
technologií. Rovněž budou muset v rámci podniků pěsto-
vat kulturu odpovědnosti.
Naplňování evropských sociálních ambicí
prostřednictvím nových cílených politik
Toto nové úsilí o hospodářskou reformu musejí doprová-
zet nová cílená opatření, jejichž úkolem bude poskytnout
jednotlivcům větší jistotu a solidaritu. Systémy sociální
podpory musí být důsledně chráněny před zneužitím nebo
„morálním hazardem“. Práva a nároky musí být vyváženy
povinnostmi a závazky. Zvláště systémy sociálního zabez-
pečení by měly být uzpůsobeny tak, aby spíše napomáhaly
rychlému opětovnému začleňování na trhu práce, než aby
poskytovaly dlouhodobou podporu osobám v produktiv-
ním věku.
S ohledem na stávající rozdělení pravomocí v oblasti
sociální politiky by měly být přednostně stanoveny jasně
formulované a společně dohodnuté cíle v souladu s dopo-
ručeními agendy „Evropa 2020“. Členské státy by se měly
chopit iniciativy a začít s odstraňováním nerovných podmí-
nek existujících z důvodu dvouúrovňového trhu práce, na
němž určité skupiny zaměstnanců mají výhodu stálého
zaměstnání, zatímco jiní pracovníci tuto výhodu nemají a
neustále jim hrozí propuštění.
Členské státy by rovněž měly vyčlenit přiměřené zdroje pro
účely boje proti sociálnímu vyloučení, chudobě a diskrimi-
naci na základě pohlaví, například prostřednictvím prová-
dění stávajících právních předpisů EU s cílem zajistit dohod-
nuté minimální normy. Významnou součástí tohoto úsilí
bude posílení postavení uchazečů o zaměstnání a dalších
sociálních partnerů. Dobrým začátkem by bylo zlepšení
informací dostupných v rámci Evropských služeb zaměstna-
nosti (EURES) a rozšíření dostupnosti e- infrastruktury pro
domácnosti, školy a podniky.
Zajištěním náležité koordinace v oblasti sociální a daňové
politiky může EU posílit schopnost členských států plnit
sociální cíle v souladu s jejich vlastními prioritami, aniž by
to vedlo k narušení hospodářské soutěže nebo jednotného
trhu. Na podporu cílů týkajících se sociální soudržnosti a
boje proti chudobě, které byly dohodnuty na úrovni EU, by
měla být plně využita Evropská investiční banka a Evropský
sociální fond.
EU by také měla přispět k dosažení cíle, jímž je zdravá
evropská populace – jež má zásadní význam z ekono-
mického i sociálního hlediska –, zejména prostřednictvím
rozvoje průmyslových odvětví a služeb souvisejících se
zdravotní péčí, zdravým způsobem života a stárnutím.
18
S ohledem na krizi by dále svůj díl odpovědnosti měly
přijmout podniky a zavázat se k samoregulaci v oblasti
etiky, odpovědnosti, sociálního a environmentálního pově-
domí, opatření proti diskriminaci, celoživotního učení a
trvalého zlepšování pracovních podmínek.
Vytváření podmínek prospěšných všem stranám:
nová politika pro jednotný trh
Je třeba, aby se výše uvedená sociální a ekonomická
opatření mohla opřít o plně fungující jednotný trh. Rozvoj
jednotného trhu již dlouho narušují dva souběžné procesy:
odmítavý postoj některých členských států k uplatňování
pravidel vnitřního trhu, hospodářské soutěže a státní
podpory a tendence jiných členských států bránit se byť jen
umírněným návrhům v oblasti daňové koordinace, které by
mohly zlepšit fungování jednotného trhu a rozptýlit obavu,
že jednotný trh může bránit plnění sociálních cílů.
Nebudeme-li tuto situaci řešit, mohly by uvedené tendence
prohloubit nepříznivý vliv daňových systémů na vytváření
pracovních míst a zvýšit obtíže členských států při odstra-
ňování nerovných podmínek. Rovněž by to znamenalo
radikální omezení sociální ochrany a posílilo zamítavý
postoj k integraci. Stručně řečeno, hospodářský a sociální
rozměr rozvoje by se ocitl v situaci znamenající prohru
všech zúčastněných.
Současná hospodářská krize dále poukázala na to, že je
nezbytné dodržovat pravidla jednotného trhu. Uchylování
se k ekonomickému nacionalismu by mělo za následek
pouze větší obtíže při překonávání krize a menší konku-
renceschopnost evropské ekonomiky. Přesto jsme svědky
toho, že v mnoha členských státech jsou až příliš běžné
sklony k protekcionismu, ať již na úrovni veřejného mínění,
nebo mezi politickými představiteli.
Vzhledem k této nepříznivé situaci nebude možné oživit
a dotvořit jednotný trh bez nové strategie či politiky.
Součástí této politiky by měl být závazek, že ve stanove-
ných lhůtách dojde k rozšíření jednotného trhu i na oblasti,
v nichž dosud neexistuje nebo v nichž není dostatečně
rozvinut, především na oblast služeb, včetně finančního
sektoru. To by mělo být spojeno s rozvojem iniciativ, nebo
dokonce s prohlubováním integrace v oblasti soudržnosti
a sociální a daňové politiky a současně by měl být zohled-
ňován požadavek, aby EU byla konkurenceschopná. Záro-
veň s úsilím o pokrok směrem k nízkouhlíkové ekonomice
musí být přijata opatření na podporu sociálního začleňo-
vání, zejména ve vztahu ke vzdělávání, zaměstnanosti,
informacím, zdraví a bankovním službám.
Posílená hospodářská správa: v zájmu stability a
konvergence
Světová finanční krize a rostoucí rozdíly v hospodářské situ-
aci jednotlivých členských států jsou také dalším potvrze-
ním toho, že je v EU zapotřebí posílená hospodářská koor-
dinace. Základním předpokladem hospodářského úspěchu
a jednoty EU obecně a eurozóny obzvláště je obnovení úsilí
o konvergenci, jež bylo vynakládáno v 90. letech a jež by
rovněž vedlo k rozšíření eurozóny. Úsilí o konvergenci by
mělo být založeno na těchto opatřeních:
– pověřit řízením hospodářské koordinace Evropskou
radu, která by plně respektovala úlohu Komise a úzce
spolupracovala s Evropským parlamentem, Komisí a
dalšími příslušnými hospodářskými institucemi; posílit a
rozšířit úkoly Euroskupiny v oblasti koordinace v rámci
interního i externího řízení měnové unie;
– posílit postupy dohledu nad vnitrostátními rozpočty s
cílem zajistit transparentnost a udržitelnost veřejných
financí; vybízet členské státy k harmonizaci rozpočto-
vých procesů a kalendářů;
– rozšířit makroekonomickou koordinaci tak, aby se
vztahovala i na soukromé zadlužení, na platební
bilanci a obecněji i na podmínky zajišťující konkurence-
schopnost;
19
– posílit celkovou důvěryhodnost rozpočtů vytvořením
finančního nástroje určeného ke zvládání neočekáva-
ných krizí a asymetrických šoků za současného zohled-
nění rizik morálního hazardu;
– posílit fungování finančních institucí a dohled nad nimi
s cílem zabránit nadměrnému využívání pákového
mechanismu a nadměrnému přijímaní rizika;
– posílit investiční úsilí EU stanovením cílových hodnot
pro růst podílu investic na veřejných výdajích členských
států, zvýšit zdroje Evropské investiční banky a Evrop-
ského investičního fondu a upravit evropský regulační
rámec tak, aby přilákal více dlouhodobých investorů
a podpořil obezřetné bankovnictví, které by se zabý-
valo potřebami reálné ekonomiky spíše než finančními
spekulacemi.
Výzva environmentální udržitelnosti
Úkol spočívající v novém vymezení evropského hospo-
dářského a sociálního modelu dále komplikuje výzva, již
představuje environmentální udržitelnost. V této souvislosti
bude EU muset přehodnotit nejen svůj přístup k územnímu
plánování, městům a dopravě a vzdělávání a své spotřební
zvyklosti, ale také svůj růstový model. Je zapotřebí „nová
průmyslová strategie“, která by prosazovala nové zelené
technologie a udržitelné průmyslové procesy. Na podporu
uvedeného by EU měla:
– přijmout evropský inovační akt, který zjednoduší
možnosti financování, a posílit postavení Evropského
inovačního a technologického institutu, aby mohl
zavádět společné programy pro inovace v rámci celé
EU;
– vypracovat iniciativu týkající se výzkumu malých
podniků, jež by mladým a inovativním malým podni-
kům umožnila přístup k trhům veřejných zakázek;
– zvýšit přidanou hodnotu rostlinné i živočišné výroby
a potravinářského průmyslu a současně zmenšit jejich
negativní environmentální dopad zlepšením přístupu
k novým technologiím a zvyšováním informovanosti
spotřebitelů;
Nové veletržní centrum ve Stuttgartu: jeden z největších střešních fotovoltaických systémů na světě. Foto: © Dirk Wilhelmy pro Planet Energy a Projektgesellschaft Neue Messe
20
– v rámci Evropského technologického institutu vytvořit
nebo vyčlenit řadu evropských výzkumných středisek,
která budou zaměřena na obnovitelné zdroje energie,
energetickou účinnost, informační a komunikační
technologie potřebné pro udržitelný rozvoj a dopravní
sítě, biotechnologie a nanotechnologie;
– přijmout strategii pro přechod k nízkouhlíkové společ-
nosti s cílem stanovit vizi nízkouhlíkové ekonomiky do
roku 2030 a kroky, jež musí EU i členské státy učinit,
aby se tato vize stala skutečností.
Vyhnout se chybám Lisabonské strategie
Chce-li EU skutečně provést reformu, musí náležitě uzpů-
sobit své řídící struktury a zdroje. Takové je ponaučení z
Lisabonské strategie, jejíž slib zajistit Evropě konkurence-
schopnost zmařily slabé mechanismy provádění. Zejména
by měla být posílena vazba mezi společnými pokyny
stanovenými na úrovni Společenství a jejich prováděním na
úrovni členských států, v souladu s rozdělením pravomocí
uvnitř každé země, prostřednictvím účinného mechanismu
vzájemného tlaku (veřejné označení těch, kdo nedodržují
pravidla, „name and shame“), jakož i pozitivních pobí-
dek, finančních a jiných. V neposlední řadě by hodnotící
postupy měly být zaměřeny spíše na výsledky než na
vstupy nebo procesy.
Současně s tím je třeba soudržnějším způsobem využívat
vlastní finanční zdroje EU, zdroje Evropské investiční banky
a rozpočtové zdroje členských států a sloučit prostředky
určené k plnění dohodnutých priorit. Pozornost musíme
zaměřit zejména na vytváření růstu a pracovních míst.
Nemůže jít o jakákoli pracovní místa – musejí odpovídat
požadavkům znalostní společnosti; ani nemůže jít o jaký-
koli druh růstu, ale o růst, který je udržitelný a není vyjád-
řený pouze pomocí HDP. Tímto směrem by se Evropa měla
do budoucna vyvíjet.
21
RŮST PROSTŘEDNICTVÍM ZNALOSTÍ: POSILOVÁNÍ POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE
V posledních dvou desetiletích zaznamenaly významný
rozmach znalostní a kreativní průmyslová odvětví a služby,
které zásadním způsobem přispívaly k zaměstnanosti a
hospodářské dynamice v Evropě. Doba, kdy bylo možné
měřit konkurenční výhodu EU prostřednictvím mzdových
nákladů, je již dávno pryč. Dnes se základním kritériem
stala inteligence, inovace a kreativita. Jsou zárukou
budoucí prosperity Evropy. Žijeme ve světě, který si žádá
nejen vysoce hodnotné výrobky a trhy, ale stále více i
vysoce hodnotné dovednosti.
Nicméně Evropa v oblasti dovedností postupně zaostává.
Budou-li pokračovat současné investiční trendy, může
se stát, že v roce 2025 bude v čele vědecko-technického
rozvoje stát Asie, která zastíní EU i Spojené státy. Podle
odhadů bude dále v uvedeném roce studovat v zahraničí
téměř milion čínských a indických studentů, kteří se poté
vrátí do své vlasti a obohatí ji svým talentem a zkuše-
nostmi. Jejich počet kontrastuje s relativně malým počtem
evropských studentů, kteří studují mimo Evropu. EU
rovněž zaostává v oblasti vysokoškolského vzdělávání, což
dokládá skutečnost, že mezi stovkou nejlepších vysokých
škol na světě je v současné době pouze 27 škol z EU oproti
57 školám v USA. EU je také slabě zastoupena v rámci poli-
tických, podnikatelských a environmentálních debat vede-
ných za jejími hranicemi.
EU si nemůže dovolit zůstat tváří v tvář tomuto trendu
nečinná. Klíčovým strategickým nástrojem k zajištění kari-
érního růstu jednotlivců a pokroku evropské společnosti
jako takové je lepší využívání lidského talentu. Má-li EU
dostát svému slibu, že vytvoří znalostní společnost, musí
zajistit špičkovou úroveň ve všech fázích vzdělávacího
procesu, trvale aktualizovat dovednostní základnu svých
obyvatel podle potřeby a vytvořit sociální, ekonomické a
právní podmínky, v nichž může vzkvétat výzkum, kreativita
a inovace.
Podpora talentu ve všech oblastech. Foto: Kunsch
22
Úsilí o špičkovou úroveň a relevantnost: zlepšení
vzdělávání a dovedností
Solidní základy vzdělání získané na základní a střední škole
mohou mít nesmírný vliv na to, jakého pokroku bude daná
osoba schopna v životě dosáhnout. Příliš mnoho evrop-
ských občanů a státních příslušníků třetích zemí žijících v
Evropě nemá přístup ke vzdělávacím systémům nejvyšší
kvality. K řešení této situace je třeba přijmout naléhavá
opatření, mimo jiné projevovat učitelům zasloužené uznání
za výkon jejich povolání, vypracovávat flexibilní a otevřené
studijní plány schopné rozvíjet zvídavost a tvořivost dětí a
posilovat vazby mezi systémy veřejného školství a podniky
a společností.
V EU rovněž není dostatek vysoce kvalitních vysokých škol,
což vede k tomu, že Evropa je méně atraktivní pro vysoce
kvalifikované absolventy. EU musí tuto situaci napravit
vytvořením sítě špičkových vysokoškolských institucí, které
by byly schopné konkurovat nejlepším vysokým školám
na světě. Úsilí o špičkovou úroveň nevylučuje, aby bylo
vynakládáno souběžné úsilí na podporu větší dostupnosti
vysokoškolského vzdělání s cílem zlepšit průměrnou úroveň
vzdělání v rámci širší populace. Špičková úroveň vyžaduje
kritickou masu a konkurenci, tedy jakýsi „společný prostor“
pro studenty, vysoké školy a akademický výzkum.
Rovněž je třeba podpořit správní a finanční autono-
mii vysokých škol, neboť jde o nejúčinnější způsob, jak
zvýšit soukromé financování vysokoškolského vzdělávání.
Finančně zajištění studenti by vzhledem k tomu, že budou
Výdaje na instituce základního a středoškolského vzdělání v % HDP (2006)
Malta, Slovinsko: údaje nejsou k dispozici.1 Referenční rok 2005.
Kypr
Dánsk
oSp
ojené k
rálo
vstv
í Be
lgie
Švéd
sko
Rakousk
oPo
lsko
Portu
galsko
Esto
nsko
Itálie
Maď
arsk
oLo
tyšs
koIrs
koLu
cem
bursko
Němec
koLit
vaČes
ká re
publika
Špan
ělsko
Řeck
o1Slo
vensk
oBu
lhar
sko
Rum
unsko1
Kore
aŠv
ýcar
sko
USAAustr
álie
Mex
ikoKan
ada1
Japonsk
oPr
ůměr
OEC
D
Nizoze
msk
oFin
sko
Fran
cie
Zdroj: Eurostat, OECD
Země EU
Průměr EU 27
Země OECD
23
v budoucnu těžit ze svého vzdělání, měli přispívat k rostou-
cím nákladům na vzdělání, přičemž studenti potřebující
finanční podporu by měli mít k dispozici systém stipendií a
studentských půjček. Také je třeba podporovat konkurenci
mezi vysokými školami, jakož i modely řízení, jež budou
založeny na odpovědnosti a transparentnosti.
Je nezbytné důrazně bojovat proti vysokoškolským systé-
mům, jež se vyznačují klientelismem a korporatismem.
Místo toho je třeba zajistit, aby vysoké školy byly více
konfrontovány s reálnou ekonomikou v Evropě i jinde ve
světě. Tento reformní proces by měl zahrnovat opatření
ke zvýšení mobility studentů podněcováním větší účasti v
programu ERASMUS a přiznáním výhod studentům, kteří
získají diplom ve více než jedné zemi. Vysoké školy musí
učinit více, aby poskytly studentům dovednosti žádané
průmyslem.
To znamená, že jednou z hlavních priorit vzdělávacího
systému se musí stát odstranění nesouladu mezi nabídkou
odborných znalostí a související poptávkou. K dosažení
toho cíle bude zapotřebí důrazně prosazovat zlepšování
dovedností, aby tak byli jednotlivci připraveni na přechody
mezi zaměstnáními i na používání nových technologií a
dovedností. Nezbytným předpokladem splnění tohoto
úkolu bude zavedení flexibilní kultury celoživotního učení,
která lidem umožní, aby se v jakékoli fázi své profesní dráhy
znovu zapojili do vzdělávacího procesu za stejných podmí-
nek jako mladí lidé. Hlavní zásadou napříč celým vzděláva-
cím systémem se musí stát rozvoj „schopnosti se učit“.
Směrem k evropskému výzkumnému prostoru: zvý-
šení výdajů v oblasti výzkumu a vývoje
I přes četné výzvy k výraznému zvýšení výdajů na výzkum
a vývoj se za posledních deset let změnilo velmi málo –
výdaje v EU činí i nadále 1,8 % HDP. V Evropě je zapotřebí
vynaložit společné úsilí, má-li být v souladu s agendou
„Evropa 2020“ splněn cíl zvýšení výdajů na výzkum a vývoj
na 3 % HDP a vytvoření „Unie inovací“. To musí zahrno-
vat přerozdělení rozpočtových prostředků a rozsáhlejší
financování ze soukromého sektoru. Měla by být zřízena
střediska EU pro předkonkurenční aplikovaný výzkum
(partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, tj.
mezi státy, regiony a soukromými podniky) a současně
by se měla zvýšit podpora svobodného výzkumu iniciova-
ného výzkumnými pracovníky, která by byla poskytována
prostřednictvím Evropské rady pro výzkum.
� �� ������
�������������
���
�����!�"�#���
$&#�
�'��"�����#*��+4;�<�=&>
@�F
24
V tomto ohledu bude mít zásadní význam zjednodušení
postupů pro získání veřejného financování, včetně finanč-
ních prostředků EU. Toto zjednodušení by bylo přínosem
zejména pro malé dynamické podniky, které jsou často
hybnou silou pokrokových inovací. V současné době před-
stavuje podíl malých a středních podniků na HDP EU 50
%, ačkoli jim je určeno pouze 15 % programů v oblasti
výzkumu a vývoje. Nezbytné jsou nové formy partnerství
mezi výzkumnými pracovníky na vysokých školách financo-
vaných z veřejných zdrojů a výzkumnými pracovníky půso-
bícími v soukromě financovaných společnostech s cílem
zajistit trvalé sdružování poznatků v rámci výzkumného a
inovačního procesu. Rozsáhlejší financování je zapotřebí
zejména v oblasti aplikovaného výzkumu, z čehož by měly
prospěch malé a střední podniky.
Hlavním kritériem pro poskytování veřejné podpory na
vnitrostátní úrovni i na úrovni EU musí být špičková úroveň.
Je třeba rozšířit a posílit úlohu Evropské rady pro výzkum a
zajistit, aby finanční prostředky byly přidělovány výhradně
na základě vzájemně posouzené špičkové úrovně, skutečné
nebo potenciální. EU musí rovněž vybízet k rozvoji „evrop-
ských pólů excelence“ a současně zajistit, aby tento proces
koncentrace nevedl ke vzniku „intelektuálních pouští.“
V neposlední řadě se Evropský výzkumný prostor musí stát
realitou – musí být prostorem bez hranic, v němž lze díky
volnému pohybu výzkumných pracovníků, idejí, techno-
logií a kapitálu plně rozvinout veškerý vědecký potenciál,
ať již se nachází kdekoli. Tento proces „evropeizace“ se
musí zároveň stát součástí obecnější otevřenosti vůči
světu. Předávání znalostí se nyní stalo nezbytným doplň-
kem tradičních hybných sil globalizace, tedy toků zboží a
kapitálu.
Regulační rámec usnadňující inovace a kreativitu
Pro Evropu je často obtížné přenášet výsledky vědeckého
výzkumu do praxe tak, aby vznikaly nové výrobky, nové
patenty, nové podnikatelské činnosti a nová pracovní
místa. Nedostatečná konkurence na trzích služeb brzdí
inovace, zvyšuje náklady a omezuje růst. Obrovský poten-
ciál mají finanční služby, digitální služby příští generace,
energetická řešení a služby na podporu zdraví a vzdělá-
vání. EU má dobré předpoklady pro to, aby stanula v čele
nových odvětví služeb; to bude ovšem možné pouze tehdy,
pokud poskytovatelé služeb budou moci působit na celo-
evropském trhu a v novém regulačním rámci, kde mohou
skutečně vzkvétat inovace a kreativita.
Základní podmínkou pro rozvoj inovací jsou volné světové
trhy, které respektují práva duševního vlastnictví. Je proto
nezbytné, aby Evropa byla i nadále odhodlaná zlepšit
přístup k trhům v Evropě i mimo ni, čehož lze nejúčinněji
dosáhnout dotvořením jednotného trhu, a to v oblasti
služeb i v oblasti nových technologií. EU musí současně
přepracovat pravidla duševního vlastnictví, například tím,
že vytvoří transparentní evropský patentový systém, který
bude cenově dostupný, rychlý a přiměřený a poskytne
účinnou ochranu na evropské úrovni.
V této souvislosti bude rovněž důležité zavést opatření
nezbytná pro posílení trhů rizikového kapitálu a dostup-
nosti počátečního kapitálu. Zejména malé a střední
podniky, jež stojí velmi často v čele inovací, potřebují vhod-
nější mechanismy podpory, včetně přístupu k rizikovému
kapitálu, které by jim pomohly konkurovat na světovém
trhu.
Kreativní hospodářství se bude nadále vyvíjet rychleji
než politické procesy, jež mají toto hospodářství podpo-
rovat nebo regulovat. Každý den otevírá nové horizonty
a revoluční perspektivy. Základním aspektem jakéhokoli
regulačního rámce v této oblasti musí proto být flexibilita
a schopnost reagovat. Ještě důležitější je pak vytváření
kultury přijímání rizika a podnikavosti. Pouze tak bude EU
moci plně zúročit výsledky výzkumu a experimentování a
vytvářet nová pracovní místa.
25
Kombinace stárnoucí populace a klesajícího počtu domá-
cích pracovních sil bude mít pro Evropu nesmírně závažné
důsledky. Nebudou-li učiněny příslušné kroky, projeví se
tato situace neudržitelným tlakem na důchodové a zdra-
votní systémy a systémy sociálního zabezpečení a bude
mít negativní dopad na hospodářský růst a daně. Má-li
Evropa skutečně v úmyslu vytvořit znalostní společnost, je
třeba úsilí o posílení hospodářské efektivnosti a zlepšení
dovedností dnešní populace doplnit aktivními opatřeními,
která budou zaměřena na uvedený demografický problém.
Rovněž je třeba společně usilovat o to, aby se EU stala
atraktivní destinací pro přistěhovalce. Bez přistěhovalectví
nebude EU schopna se v budoucnu vyrovnat s nedostat-
kem pracovních sil ani s nedostatkem v oblasti dovedností.
Rovněž bude svědkem poklesu kulturní rozmanitosti
a experimentování, což jsou nezbytné předpoklady kreati-
vity a inovací.
Demografické trendy v Evropě se postupně stávají
trvalými
Evropa se z hlediska demografie vyznačuje extrémně
vysokou střední délkou života a zároveň velmi nízkou plod-
ností. Střední délka života, která v současnosti představuje
v průměru 75 let u mužů a 82 let u žen, vzroste v tomto
století ve většině členských států EU o dalších 15 až 20
let. Vzhledem k tomu, že se v Evropě nyní v průměru rodí
1,5 dítěte na 1 ženu a stále více žen zůstává bezdětných,
populace Evropy stárne a ubývá domácích pracovních sil.
Vezmeme-li v úvahu současný průměrný věk odchodu do
důchodu v Evropě (62 let u mužů a těsně nad 60 let u žen),
potom za předpokladu, že nebudou existovat kompen-
zační politiky, se v příštích 40 letech výrazně zhorší poměr
mezi počtem pracujících a důchodců, kdy čtyři přispívající
DEMOGRAFICKÁ VÝZVA: STÁRNUTÍ, MIGRACE A INTEGRACE
Populační vývoj v Evropě v letech 2000 až 2050 a podíl na světové populaciPočet obyvatel (v milionech)
EU27 Podíl na světové populaci
Podíl v %
Zdroj: Demografické projekce Eurostatu, demografické projekce OSN (revize z roku 2008)
26
pracující osoby budou podporovat tři důchodce. K vyrov-
nání těchto negativních trendů jsou zapotřebí naléhavá
opatření.
Prvním krokem by mělo být zavedení politik založených na
vstřícném přístupu k rodině, jejichž cílem by byla stabilizace
nebo zvýšení úrovně porodnosti. Dopad menšího počtu
domácích pracovních sil, včetně související otázky finan-
cování zdravotních a důchodových systémů, by také mohl
být částečně kompenzován větší produktivitou. Trvalý růst
produktivity by umožnil revizi přidělování zdrojů, která by
mohla napomoci překlenout stále se zvětšující propast
mezi počtem osob pobírajících důchod a počtem přispěva-
telů do systému.
Avšak vzhledem k tomu, že se demografické trendy v
Evropě postupně stávají trvalými, nebude dopad těchto
opatření dostatečný. Demografický problém Evropské
unie bude moci být v konečném důsledku řešen pouze
prostřednictvím dvou vzájemně se doplňujících opatření,
tedy zvýšením míry participace na trhu práce a prováděním
vyvážené, spravedlivé a proaktivní přistěhovalecké politiky.
Vyšší míra participace na trhu práce jako nezbytná
podmínka
Prvním krokem ke zvýšení participace pracovních sil je
vypracování a provádění účinných strategií na podporu
rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem (úprava
dovolené, práce na dálku atd.). Cílem musí být vytvoření
podmínek, za nichž by lidé, zejména ženy s malými dětmi a
starší pracovníci, mohli zůstat v pracovním procesu. Ačkoli
ženy mají vyšší střední délku života, odcházejí do důchodu
v nízkém věku a celková míra jejich zaměstnanosti je nižší
����� ������� ������������������������������!"!#��!$!���!&!
"&�'�*+� ��
*&� �������-.
/��"&� ��
�� �������G�G�+��#'��J�#Q#&���W#�Y>�
27
než u mužů – 58,3 % oproti 72,5 %. Reakce na tuto
skutečnost bude vyžadovat větší zaměření na rovné příle-
žitosti a nediskriminaci a na programy péče o děti a školní
systémy podporující pracující rodiče.
Druhým krokem bude odstranění právních, administrativních
a kulturních překážek s cílem podpořit větší mobilitu pracov-
ních sil v rámci EU. Klíčové nástroje v tomto ohledu zahrnují
úplnou přenositelnost sociálních a důchodových práv, lepší
jazykové vzdělávání, úplné uznávání akademických titulů a
odborných dovedností v celé EU a vytvoření skutečně nedis-
kriminačního prostředí na všech politických úrovních.
V neposlední řadě je třeba zásadně změnit náš přístup
k odchodu do důchodu. Mělo by se usilovat o omezení
současné praxe předčasného odchodu do důchodu.
Odchod do důchodu by měl být spíše dobrovolný než
povinný. Pracovní život by měl být prodloužen zvýšením
skutečného i zákonného věku odchodu do důchodu.
Programy vzdělávání a odborné přípravy dospělých,
systémy odměňování, pracovní podmínky a důchodové
systémy by měly být upraveny s cílem vytvořit trh práce
pro osoby ve věku od 50 do 70 let tím, že učiní atraktivněj-
ším najímání a zaměstnávání starších pracovníků.
Přistěhovalecké politiky: směřování k proaktivnímu
přístupu
I kdyby mohla být zcela realizována vnitřní opatření zamě-
řená na zvýšení participace pracovních sil, nebudou dosta-
čovat k tomu, aby plně vyvážila důsledky demografických
změn pro budoucí nabídku pracovních sil. Skutečnost je
taková, že bez přílivu přistěhovalců, jehož zastavení je
však nepravděpodobné, a při konstantní míře participace
pracovních sil klesne počet pracovních sil EU do roku
2050 přibližně o 68 milionů pracovníků. Jelikož ne všichni
přistěhovalci se stávají ekonomicky aktivními, k překle-
nutí propasti by byl ve výsledku zapotřebí čistý přírůstek
přibližně o 100 milionů osob. Z hlediska reality není čistý
přírůstek takového rozsahu v průběhu příštích 40 let prav-
děpodobný ani nezbytně žádoucí. Migrující pracovní síly
budou nicméně součástí řešení nedostatku pracovních sil
a dovedností v Evropě a EU bude muset k přistěhovalectví
zaujmout proaktivní přístup.
Obecně je třeba, aby v Evropě došlo ke změně postojů.
Přistěhovalectví je příliš často vnímáno spíše jako zátěž,
kterou musíme vzít na svá bedra, než jako příležitost, jíž
je třeba využít. Evropa se v tomto ohledu má co učit od
Austrálie, Kanady a USA, s nimiž přímo soutěží o talento-
Městské úřady dbají o potřeby migrantů. Foto: Hass
28
vané a kvalifikované přistěhovalce. Ze zkušeností těchto
zemí lze vyvodit, že EU musí vytvořit společnou přistěho-
valeckou politiku, jejímž cílem bude přilákat nejvíce kvalifi-
kované, talentované a motivované přistěhovalce, a zároveň
přijmout opatření, aby se předešlo ztrátě lidského kapitálu
ve vysílajících zemích.
Společná přistěhovalecká politika pro EU by měla stanovit
konkrétní střednědobou až dlouhodobou strategii zamě-
řenou na kvalifikované přistěhovalce. K dispozici by měly
být snadno přístupné jasné informace, jež by propagovaly
výhody vyplývající z usazení v Evropě. Je také třeba se
dohodnout na přístupu ke společným kritériím pro příjí-
mání přistěhovalců (bodový nebo vyhodnocovací systém) a
zohledňovat konkrétní potřeby v členských státech.
Evropa se však stane atraktivní destinací pro kvalifikované
přistěhovalce, pouze pokud se budou cítit akceptováni,
budou mít plný přístup k oficiálním trhům práce a možnost
začít sami podnikat. Rozsáhlé iniciativy zaměřené na integ-
raci jsou zapotřebí na úrovni EU i členských států, zejména
však na místní úrovni, na níž jsou často nejlepší podmínky
pro určení a uspokojení potřeb přistěhovalecké i nepřistě-
hovalecké populace.
Jakmile se přistěhovalci v souladu se zákonem usadí v
EU, měli by mít stejná sociální práva jako státní příslušníci
EU. Využití potenciálu, který má pro zvýšení participace
pracovních sil stávající přistěhovalecká populace, by mělo
být umožněno prostřednictvím investic do jazykového,
odborného a všeobecného vzdělávání a důrazných proti-
Společná výuka jazyka pro děti a matky. Foto: Kunsch
diskriminačních strategií. Měly by být odstraněny veškeré
formy diskriminace namířené proti pracujícím přistěhoval-
cům a jejich rodinám.
Lidé v pohybu: kontrolní mechanismy a
odpovědnost
Pro řádné fungování společné evropské přistěhovalecké
politiky potřebuje EU, která tvoří prostor převážně bez
vnitřních hranic, věrohodný systém správy svých vnějších
hranic, včetně koordinovaného systému udělování víz
státním příslušníkům třetích zemí – tato otázka je rovněž
zmíněna níže v kontextu vnější a vnitřní bezpečnosti EU.
Vzhledem k tomu, že vnější hranice EU překračují v souladu
se zákonem každoročně desítky milionů státních přísluš-
níků třetích zemí, je rovněž naprosto nezbytné zlepšit
kontrolní a ověřovací mechanismy uvnitř EU. To by zajistilo,
že náročný úkol řízení migrace nebude jednostranně orien-
tován na vnější hranice EU a nebude spočívat pouze na
bedrech zemí, které zajišťují jejich bezpečnost.
Zapotřebí je také společný přístup k nelegálním přistěho-
valcům. EU musí odstranit rozdíly v politikách a postupech
členských států vůči osobám bez zákonného přístupu na
trh práce. To by mělo zahrnovat harmonizaci práv nelegál-
ních přistěhovalců v celé EU, aby se předešlo zvláštnímu
„efektu přitažlivosti“ v jednom členském státě, který by
mohl mít vliv na jiný členský stát.
Řešení nelegální migrace by mělo také zahrnovat potírání
kultury zaměstnávání nelegálních přistěhovalců, která
je stále běžnou praxí v řadě členských států, zejména ve
stavebnictví a zemědělství a rovněž v domácnostech. To
bude vedle dalších opatření vyžadovat zlepšení vnitřních
kontrol pracovních povolení a povolení k pobytu v zemích s
vysokým počtem nelegálních přistěhovalců.
Provádění věrohodných vnějších a vnitřních kontrol by
nicméně nemělo oslabit úsilí EU o to, aby v souladu se
svými základními hodnotami zůstala i nadále bezpečným
místem pro uprchlíky. Evropské azylové politiky musí zajis-
tit, že političtí uprchlíci budou mít právo žádat o azyl a že
jejich žádosti budou v rámci 27 členských států EU spra-
vedlivě posouzeny.
Úsilí o zastavení nelegálního přistěhovalectví a obchodo-
vání s lidmi musí zahrnovat také opatření na ochranu zrani-
telných osob a komunit před vykořisťováním na základě
nepřijatelných pracovních praktik nebo jiných forem zneu-
žívání, včetně obchodování s lidmi. To vyžaduje nepřetržitý
dialog mezi zeměmi původu a EU, který bude důsledně
využíván a bude doplňovat rozvojovou politiku EU.
Dále je třeba, aby si EU uvědomovala souvislosti mezi
migrací a rozvojem a aby formulovala politická řešení, která
plně využijí synergií, jež mezi nimi existují. Úspěšná nábo-
rová politika povede nevyhnutelně k odlivu mozků, který
by mohl narušit rozvojový proces ve vysílajících zemích. EU
by měla vyvinout co největší úsilí, aby tomuto jevu přede-
šla, a měla by těmto zemím pomoci vytvořit lidský kapitál,
který je nezbytný pro jejich rozvoj.
Dvoustranné dohody o rozvoji by měly zahrnovat úsilí o
podporu řízeného přistěhovalectví prostřednictvím part-
nerství v oblasti mobility, jakož i náboru pracovníků a
readmisních dohod. Při tvorbě takových politik by měl být
brán v úvahu možný přínos zpětné migrace a oboustranné
mobility mezi vysílajícími a přijímajícími zeměmi pro rozvoj.
Udělení trvalého pobytu v EU, například formou „modré
karty“, by mohlo podnítit cirkulační migraci osob, které se
chtějí na delší dobu navrátit do svých zemí původu.
EU by měla investovat do systémů vysokoškolského vzdě-
lávání ve vysílajících zemích za účelem rozvoje dovedností,
které lze později sdílet. Stručně řečeno, cílem by mělo být
vzdělávat, a nikoli podporovat odliv mozků.
29
30
31
ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZMĚNA KLIMATU: NOVÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE
Nebudeme-li se zabývat energetickou situací v Evropě, do
roku 2030 se bude vyznačovat vzrůstající potřebou a klesa-
jícími dodávkami. Závislost na nákladném dovozu ropy,
plynu a uhlí z třetích zemí vzroste ze současných 50 %
přibližně na 60 % a fosilní paliva by mohla mít z hlediska
skladby zdrojů energie v Evropě až 80% podíl. Dodávky
energie budou navíc pocházet z některých politicky nejvíce
nestabilních oblastí světa. Vzhledem k velké energetické
náročnosti našich ekonomik je prostor pro zranitelnost a
otřesy ohromný.
A jako by to nestačilo, dopad změny klimatu na globální
ekonomiku by mohl výrazně přesáhnout dopad současné
finanční a hospodářské krize. Nebudou-li přijata odpo-
vídající opatření, mohla by do konce století významně
vzrůst teplota planety, což by vedlo k zániku celých regi-
onů a k ohromným tokům uprchlíků, které z domovů
vyžene změna klimatu, a miliardy lidí by se ocitly bez vody.
V nejlepším případě bychom čelili měnícím se formám
desertifikace, stoupající hladině moří, velkým suchům
a vyšším teplotám – a to se všemi jejich důsledky.
Výzvy, před nimiž stojíme, jsou obrovské a vyžadují
okamžitou reakci spolu s rozsáhlou mobilizací zdrojů.
Například mají-li být splněny současné cíle pro emise
uhlíku, bude třeba desetkrát zvýšit uhlíkovou produktivitu
(tj. výši HDP na každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého),
přičemž toho musíme dosáhnout za „pouhých“ 40 let.
91 89 92 97
81 95115
134
114125
144
166
4236
3137
2.3%
2.3%
1.6%
30
24 21
2015
555
89
21
29
2010
495
94
622
20202006
464
83
21
2327
27
83
25
3021
2.1
2.7
1.0
3.6
4.0
0.2
0.9
0.4
3.6
%
Obr. 10
Dlouhodobý nárůst poptávky po energii se po poklesu opět zvýšíCelkové roční tempo růstu, 2006-2020Energetická poptávka podle zemí, 2006-2020
QBTU
Zbytek světaRuskoIndieČínaBlízký východJaponskoEvropa
USA
Zdroj: McKinsey Global Institute Global Energy Demand Model 2009 McKinsey & Company
32
Reálně proto hrozí možné důsledky v podobě sociální,
hospodářské a politické destabilizace. Máme-li se s tímto
herkulovských úkolem vypořádat, nemůžeme jednoduše
spoléhat na trh. Nutné jsou spíše rozsáhlé veřejné inter-
vence a podpora, které podnítí „novou průmyslovou
revoluci“. EU musí z tohoto problému učinit skutečnou
příležitost.
Společenské a hospodářské přínosy nové
průmyslové revoluce
Změna v průmyslu a chování, která je za tímto účelem
nezbytná, nebude snadná. Důvody jsou však zřejmé.
Roční náklady na snižování emisí skleníkových plynů jsou
odhadovány přibližně na 2 % světového HDP; v případě
nečinnosti jsou každoroční náklady odhadovány nejméně
na 5 % HDP. Zároveň nabízí rozvoj udržitelné „zelené“
ekonomiky rozsáhlé technologické, podnikatelské a
obchodní příležitosti, jichž je třeba využít. EU má skuteč-
nou příležitost zaujmout v této diskusi pozici morálního
a politického vůdce, aniž by ztratila ze zřetele hmatatelný
přínos v hospodářské a průmyslové oblasti. Musí tak ale
učinit rychle, než ji ostatní předstihnou.
Stejně tak je třeba využít důležitých výhod plynoucích z
provádění soudržné evropské energetické politiky, včetně
dotvoření skutečného, liberalizovaného jednotného trhu v
odvětví energetiky, silné evropské politiky investování do
nových technologií a do významných společných energe-
tických infrastruktur, společné vnější politiky a společného
fiskálního přístupu přispívajícího k financování této inves-
tiční politiky. Skoncovalo by se tak s ochranou „národních
favoritů“, čímž by se připravila půda pro nástup „favoritů“
evropských a pro oddělení přenosových sítí od společností,
které vyrábějí nebo distribuují elektřinu či plyn („oddělení
činností“). V této oblasti musejí být odstraněny zbývající
překážky a „energetické ostrovy“ musí být jednou provždy
propojeny s evropskými sítěmi.
Z těchto změn by nejvíce těžili evropští spotřebitelé.
Vysoké ceny energií představují nadále značnou zátěž pro
jednotlivé domácnosti – energie tvoří 15 % jejich celko-
vých výdajů. Podobně v některých odvětvích závislých na
energiích narušují vysoké ceny energií základní konkuren-
ceschopnost evropského průmyslu. EU nemůže tváří v tvář
těmto výzvám zůstat nečinná. Musí pomoci svým člen-
ských státům tím, že vytvoří skutečně společnou a integro-
vanou energetickou politiku, zaměřenou na energetickou
účinnost, diverzifikaci, závislost a boj proti změně klimatu.
Je třeba začít snadno dosažitelnými cíli: zásadní
změny v oblasti energetické účinnosti
Nejefektivnější cestou, jak omezit emise uhlíku i závislost
na vnějších zdrojích, je dosažení úspor energie v průmyslu,
dopravě a stavebnictví a u domácích spotřebičů. Je to
také nejrychlejší způsob, jak může EU dosáhnout hmata-
telných výsledků. Nejlevnější a nejčistší formou energie je
evidentně energie, která není spotřebována. Jakkoli není
zvyšování energetické účinnosti žádnou novinkou, je třeba
jej rozšířit a upevnit jako klíčový cíl pro všechny členské
státy.
Za tímto účelem by měl být celkový cíl pro energetic-
kou účinnost, který podle stávající dohody představuje
20% nárůst do roku 2020, zvýšen tak, aby představoval
50% nárůst do roku 2030. EU může v plnění tohoto cíle
pokročit tím, že bude uplatňovat přísnější normy účinnosti
pro domácí spotřebiče a nové budovy spolu s ambicióz-
nějšími cíli pro emise z vozidel. Měla by také podporovat
inovativní partnerství mezi soukromým a veřejným sekto-
rem zaměřená na investice v oblasti energetické účinnosti
a stanovit a sledovat dodržování cílů v oblasti účinnosti ze
strany členských států.
33
Úsilí o udržitelnější výrobu elektřiny
Je třeba urychlit hledání životaschopných obnovitelných
zdrojů energie. Existuje řada slibných alternativ včetně
větrné energie, solární energie a biomasy. Evropa by měla
také přestat spoléhat na ropu jako hlavní zdroj energie pro
dopravu a místo toho podporovat normy pro biopaliva
a vozidla s elektrickým a hybridním pohonem. Aby však
bylo možné toto vše uskutečnit, potřebuje EU rozsáhlé
investice do modernizace svých rozvodných energetických
sítí a rozvoje inteligentních energetických sítí („chytrých
sítí“), které budou použitelné pro budoucí zdroje energie a
budou umět minimalizovat energetické ztráty, což by nako-
nec vedlo k plně integrovanému systému dodávek energie.
V řadě otázek již nelze odkládat přijetí pevných rozhod-
nutí, kterými je třeba podpořit vývoj systémů zachycování
a ukládání uhlíku. Patří mezi ně vhodná úroveň subvencí,
právní rámec a plán vývoje těchto systémů po skončení
demonstrační fáze. Aby bylo možné přejít co nejrychleji od
zkušební fáze k fázi provozní, musí EU zkoumat, vyvíjet a
testovat nové technologie a postupy pro bezpečné zachy-
cování a ukládání CO2 pod zemí.
Hledání vhodnější skladby zdrojů energie musí zahrnovat
také využití jaderné energie. Evropa si nemůže dovolit
vzdát se tohoto důležitého zdroje, avšak k uvolnění investic
do jaderné energie je zapotřebí větší míra právní jistoty a
další rozvoj bezpečnostních norem. A konečně, má-li dojít
k vývoji energetických technologií příští generace, je třeba
značného úsilí ve výzkumu a vývoji a vytvářet inovativní
partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem. EU
v této souvislosti naléhavě potřebuje několik důležitých
projektů, jako je vybudování solárních parků v severní
Africe a vytvoření větrných parků v oblasti Severního moře.
Snižování energetické závislosti EU na vnějších
zdrojích
Zdá se, že doba levné ropy pominula, nové dodávky
pocházejí ze stále vzdálenějších oblastí, přístup k nim je
obtížný a jejich těžba je nákladnější. Zároveň bude EU v
dodávkách energie ještě značně dlouho záviset na vnějších
zdrojích. Dnes je na nich závislá z 90 % v případě dodá-
vek ropy, z 80 % u plynu a z 50 % v případě uhlí. Čtyřicet
dva procent dováženého plynu pochází v současné době
z Ruska. Nedá se předpokládat, že se EU stane energeticky
Větrná energie je jedním z možných obnovitelných zdrojů energie. Foto: German WindEnergy Association
34
Dovoz ropy do EU 27 podle země původu (2007)
Podíl na celkovém dovozu ropy
Kuvajt 1,0 JinéSyrská arabská republika 1,2
Mexiko 1,4Venezuela 1,5
Dánsko 1,6Angola 1,9
Alžírsko
Nigérie
Ázerbájdžán
Kazachstán
Irák
Spojené království
Íránská islámská republika
Saúdská ArábieLibye
Norsko
Ruská federace
Dovoz zemního plynu do EU 27 podle země původu (2007)
Podíl na celkovém dovozu zemního plynu
JinéSpojené království 1,4Egypt 1,5
Belgie 1,5Katar 1,8
Libye
Nigérie
Německo
Nizozemsko
AlžírskoNorsko
Ruská federace
Zdroj: Eurostat
35
nezávislou, musí však všemi prostředky usilovat o posílení
své energetické bezpečnosti.
Především stále existuje značný prostor pro zvýšení
produkce plynu v Evropě. EU by měla domácí produkci
plynu podporovat a zvyšovat otevíráním nových, dosud
neprozkoumaných oblastí potenciálních ložisek plynu,
odstraněním licenčních překážek a umožněním investic v
těchto oblastech, například v Arktidě. Značný potenciál
má dále rozvoj nekonvenčních zdrojů energie, jako je plyn
stlačený v horninách a ropa vázaná v břidlicích, například
ve střední a severní Evropě.
Tyto strategie musí být následně podpořeny novým
úsilím o snížení zranitelnosti EU vůči vnějším otřesům. To
znamená, že je třeba navázat spolehlivé a trvalé vztahy s
hlavními dodavateli, zejména s Ruskem, a zároveň diver-
zifikovat zásobovací trasy a metody, včetně alternativních
plynovodů
a rozvoje dovozu zkapalněného zemního plynu. Za tímto
účelem potřebuje EU společnou strategii a sebevědomou
vnější politiku, aby mohla lépe hájit své zájmy na meziná-
rodní scéně.
V čele boje proti změně klimatu
Změnu klimatu je možné efektivně řešit pouze na celosvě-
tové úrovni. Výsledek kodaňského summitu OSN byl proto
trpkým zklamáním, protože je nepravděpodobně, že by
na něm dosažená nezávazná dohoda byla dostačující k
zastavení nebezpečného globálního oteplování. V Kodani
se dále ukázalo, že EU stále není plně akceptována jako
nepostradatelný partner a aktér na celosvětové úrovni – a
to navzdory svému úsilí jít příkladem a přijetí závazku k
dosažení ambiciózního cíle: snížit do roku 2020 své emise
o 20 % a zároveň zvýšit svou energetickou účinnost a
podíl obnovitelných zdrojů energie o 20 %.
To však nesmí znamenat, že by EU měla snížit úsilí o získání
vedoucího postavení v boji proti změně klimatu. Naopak
– v rámci následujících jednání by EU měla prosazovat
dohodu, která zajistí, že přísliby rozvinutých i rozvojových
zemí učiněné v Kodani budou splněny. EU by při této příle-
žitosti měla hájit své legitimní zájmy a zajistit, že výsledek
jakékoli nové dohody napomůže obhájit cíle evropského
hospodářského a sociálního modelu, například prostřed-
nictvím cílené strategie podmíněnosti.
Aby se tak stalo, musí EU pracovat také na domácí půdě.
Je třeba mimo jiné zlepšit fungování jejího trhu s uhlíkem,
který je největším existujícím trhem svého druhu. Obecně
se nyní uznává, že cena uhlíku, která je centrálním prvkem
tohoto trhu, je problematická a systém obchodování
s emisemi postrádá přehlednost a předvídatelnost, které
jsou nezbytné pro průmysl. Cena musí být nakonec stano-
vena na úrovni, která má dvojí účinek: na jedné straně
musí odrazovat od emisí uhlíku a na straně druhé podně-
covat investice do vývoje životaschopných nových, čistých
technologií. Zároveň s tím by měl být tržní mechanismus
Úpravy budov za účelem energetických úspor. Foto: Görres
36
doplněn o daně z emisí CO2. Jelikož některé členské státy
tak již učinily, musí EU naléhavě přistoupit ke koordinaci
těchto fiskálních opatření, aby se předešlo narušení trhu.
EU se dále musí chopit hospodářských příležitostí, jež
nabízí přechod k nízkouhlíkové ekonomice účinně využí-
vající zdroje a odolné vůči změně klimatu. To musí zahr-
novat další podporu, pobídky a vhodnou infrastrukturu,
které usnadní etablování vedoucích subjektů „zeleného“
průmyslu. V rámci nízkouhlíkové ekonomiky vznikne
mnoho nových průmyslových odvětví, zahrnujících
například elektrická vozidla, řešení v oblasti energetické
účinnosti, služby zaměřené na účinnost vody, generátory
biomasy či poskytovatele systémů zachycování a ukládání
uhlíku.
V této nové oblasti hospodářství, představující přerozdělení
1 % celosvětového HDP, je možné dosáhnout významných
ekonomických zisků. Ačkoli v celosvětovém měřítku náleží
Evropské unii se 40% tržním podílem na vývozu techno-
logií pro využití energie z obnovitelných zdrojů i nadále
vedoucí pozice, zdroje pro výzkum a vývoj i financování na
podporu těchto technologií jsou zřetelně rychleji přidělo-
vány v Číně a USA. EU musí zajistit upevnění svého vedou-
cího postavení tím, že při přerozdělování přiměřeně navýší
příslušné zdroje a finanční prostředky.
A konečně nelze opominout zemědělství, které se na
celkových emisích skleníkových plynů podílí přibližně 14
%. Lesy a půda fungují jako přirozené propady uhlíku.
Zastavení pokračujícího úbytku tropických lesů, opětovné
zalesňování půdy v marginálních oblastech a zachycování
většího množství CO2 v půdě prostřednictvím změny
zemědělských postupů by zvýšily sekvestraci uhlíku. EU
by proto měla přesměrovat prostředky určené pro společ-
nou zemědělskou politiku směrem k rostlinné a živočišné
výrobě šetrné k životnímu prostředí a na úrovni EU i na
úrovni mezinárodní by se měla aktivně zapojit do úsilí o
obnovu lesů.
Lesy tvoří významnou součást krajiny a místního klimatu. Foto: ccvision
37
V posledních dvaceti letech jsme byli svědky toho, jak se
bipolární světový pořádek po krátké „unipolární epizodě“,
kdy převahu získaly USA, posunul směrem k postupně se
rozvíjejícímu multipolárnímu systému. V tomto novém
uspořádání světa vedle sebe existují různá mocenská
centra ve více nestabilním prostředí. Staré hrozby, včetně
jaderných zbraní, přetrvávají v nových formách (šíření) a
zároveň se objevily hrozby nové. Tyto nové formy nebez-
pečí – které zahrnují finanční nestabilitu, zhoršování
životního prostředí, energetickou závislost, organizovanou
trestnou činnost a terorismus – jsou rozmanitější, méně
viditelné a méně předvídatelné než kdy předtím.
Globalizace také posílila náš pocit zranitelnosti tím, že
setřela hranice mezi vnitřními a vnějšími formami bezpeč-
nosti. Ozbrojené konflikty na vzdálených kontinentech
mohou ohrozit vnitřní stabilitu Evropy tím, že zapříčiní
velký příliv uprchlíků. Stejně tak může nedostatečná
spolupráce v oblasti vymáhání práva v evropských zemích
ohrozit úsilí vynakládané na boj proti terorismu v zahraničí.
Všechna bezpečnostní rizika jsou tak vzájemně provázána,
přičemž chudoba a nestabilita v selhávajících státech se
stávají živnou půdou pro terorismus a další druhy trestné
činnosti. Bezpečnostní výzvy 21. století proto vyžadují, aby
se k nim přistupovalo odpovídajícím způsobem globálně a
s předstihem, což může zajistit pouze aktér velikosti EU.
Směrem k evropskému modelu bezpečnosti
EU se již před dlouhou dobou zavázala k zachování a
rozvoji „prostoru svobody, bezpečnosti a práva“, jehož
cílem je usnadnit každodenní život občanů. Teroris-
tické útoky spáchané v září roku 2001 v USA, v březnu
roku 2004 v Madridu a v červenci roku 2005 v Londýně
nicméně jasně ukázaly, že na úrovni EU jsou zapotřebí
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST: NEUSTÁLÁ VÝZVA
Operace EU NAVFOR, Somálsko. Foto: Evropská unie 2010
účinnější a koordinovanější opatření pro účely boje
proti terorismu a dalším přeshraničním bezpečnostním
problémům. Patří sem obchodování s lidmi, převaděčství
a nedovolený obchod s nelegálními látkami, praní peněz,
vykořisťování žen a dětí, přírodní a člověkem způsobené
katastrofy, počítačová trestná činnost, pirátství v oblasti
duševního vlastnictví a samozřejmě i korupce.
Nyní musíme jednat rozhodně a zavést nový „evropský
model bezpečnosti“. S ohledem na vize a cíle obsažené v
nedávno přijaté „strategii vnitřní bezpečnosti“ musí tento
model stavět do popředí zájmy evropských občanů a
zároveň reagovat na rychle se vyvíjející výzvy 21. století.
Musí chránit osobní práva a svobody, posílit spolupráci
a solidaritu mezi členskými státy, zaměřit se na příčiny
nedostatečné bezpečnosti, a nikoli jen na její následky,
zařadit prevenci mezi priority, navázat kontakt s občany a
uvědomovat si vzájemnou závislost mezi vnitřním a vnějším
rozměrem bezpečnosti při vytváření koncepce „globální
bezpečnosti“ se třetími zeměmi.
Společnému postupu v této oblasti zatím brání skutečnost,
že členské státy odmítají sdílet informace a koordinovat
politiky související s oblastí právního státu, což je i nadále
jedna z politicky nejcitlivějších otázek domácí politiky.
Tento vzdor je však v rozporu s vůlí evropských občanů,
kteří si přejí, aby se EU stala důležitějším bezpečnostním
aktérem. Opomíjí také podstatné nástroje a zdroje, které
EU v oblasti bezpečnosti postupně získala, v neposlední
řadě prostřednictvím nedávno přijaté Lisabonské smlouvy.
Vytváření kultury spolupráce: bezpečnost jako
nadnárodní veřejný statek
Bezpečnostní výzvy, před nimiž stojíme, vyžadují skutečný
společný přístup na úrovni celé EU, rozsáhlou spolupráci,
společné instituce a řádné financování. Nová kultura spolu-
práce je nutná v řadě oblastí včetně justiční spolupráce,
vymáhání práva, správy hranic, ochrany zdraví a sociální
a civilní ochrany. To bude vyžadovat posílení pravomocí
stávajících agentur a nástrojů, jako je Europol, Eurojust,
Situační středisko, agentura Frontex a protiteroristický
koordinátor. Také to bude vyžadovat zřízení nových
subjektů, například evropského střediska pro osvědčené
postupy policejní práce.
Dále by měly být za prioritní považovány tyto otázky:
– zdokonalení systémů pro výměnu informací v souvis-
losti s financováním sítí, trasami obchodu se zbraněmi
hromadného ničení, obnovou po teroristických útocích
a dlouhodobými preventivními opatřeními;
– vytvoření evropského civilního záložního týmu speci-
álně vycvičených jednotek, které by mohly být rozmís-
těny v krátké lhůtě, po vzoru vojenských jednotek;
– vytvoření integrovanějšího systému správy vnějších
hranic posílením agentury Frontex prostřednictvím
evropské skupiny odborného personálu, který by byl k
dispozici na podporu členských států;
– odstranění rozdílů v evropském azylovém systému,
zejména standardním vymezením pojmu „uprchlík“;
– vytvoření jednotné vízové politiky a evropské konzu-
lární služby v rámci Evropské služby pro vnější činnost.
Impulzem k vymezení politiky v této oblasti jsou příliš často
konkrétní události, takže je třeba nalézt rovnováhu mezi
posilováním bezpečnosti a ochranou osobních svobod a
38
Znak sil Eurocorps
39
lidských práv. V souvislosti s hledáním této rovnováhy se
bude hranice mezi těmito dvěma neoddělitelnými prvky
postupem doby měnit v závislosti na okolnostech, což
bude vyžadovat neustálou politickou diskusi v celé EU. I v
případech, kdy jsou v sázce bezpečnostní rizika, by měla
být přísně dodržována jasná omezení týkající se přístupu k
osobním údajům a jejich výměny.
Členské státy EU si musí především uvědomit, že vnitřní
bezpečnost závisí do značné míry na zajištění bezpečného
vnějšího prostředí. Přeshraniční bezpečnostní problémy
se nezastaví na prahu EU. Posílení bezpečnosti a svobody
evropských občanů bude proto vyžadovat přijetí doplňko-
vých opatření i za hranicemi EU.
Vnější bezpečnost: překonání strukturálních
omezení
Již po více než deset let EU rozvíjí důležité nástroje v rámci
společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Zahrnují
Vojenský výbor a Vojenský štáb, plnící funkce včasného
varování a strategického plánování, a Evropskou obrannou
agenturu. Má také k dispozici celou řadu civilních pracov-
níků, kteří prošli odbornou přípravou, jež jim umožňuje
poskytovat pomoc místnímu obyvatelstvu v konfliktem
rozvrácených oblastech světa. Tyto civilní schopnosti jsou
stále důležitější pro řešení otázky, která je nyní obecně
známa pod pojmem „lidská bezpečnost“ – tato koncepce
vychází z přesvědčení, že vnitrostátní a globální bezpeč-
nost nelze oddělit od blaha jednotlivců a společenství, v
nichž žijí.
EU dosud zahájila 22 pozorovatelských, mírových a stabi-
lizačních misí na celém světě. Tyto mise, které jsou často
prováděny ve spolupráci s NATO, OSN a dalšími meziná-
rodními organizacemi, měly podporu většiny evropských
občanů. Pokud však celkové vojenské výdaje členských
států EU (odpovídající přibližně 50 % vojenského rozpočtu
USA) porovnáme s konečným výstupem (schopnosti vyslání
sil EU do zámoří dosahují pouze 10–15 % schopností USA),
musíme tento systém jasně považovat za nedostatečný.
Členským státům EU se nedaří maximalizovat synergie
a úspory z rozsahu, které jsou nezbytné, mají-li být zajiš-
těny co nejlepší celkové výsledky.
Celkově EU doplácí na jedno obecné strukturální omezení:
na zásadně národní povahu evropských obranných
systémů. EU, která nemá vlastní vojenské zdroje, je závislá
na dobrovolných příspěvcích svých členských států, a
ty jsou často nedostatečné. Vojenské zdroje členských
států jsou dosud často zaměřeny na územní obranu proti
pozemní invazi, a to dokonce i v členských státech, kde je
taková invaze nepravděpodobná. Obecně se nedostatečně
investuje do schopností, jež jsou nezbytné pro reakci na
nové bezpečnostní situace (síly rychlého nasazení, strate-
gická vzdušná přeprava, vrtulníky, komunikace, vojenská
policie).
EU má 1,8 milionu vojáků ve zbrani, tedy o půl milionu více
než USA, ale není schopna rozmístit síly rychlého zásahu
v počtu 60 000 osob a je pro ni obtížné poskytnout síly v
počtu 5 000 osob pro misi v rámci společné bezpečnostní
a obranné politiky (SBOP). Ve skutečnosti je 70 % evrop-
ských pozemních sil nezpůsobilých operovat v zahraničí v
dnešní situaci, kdy si konflikty žádají rozmístitelné a udrži-
telné expediční síly.
Obecně lze pozorovat tendenci, že svou povahou a
rozsahem jsou mise SBOP spíše jednotlivé akce vynucené
naléhavými okolnostmi, než aby zapadaly do souhrnného
plánu nebo strategie. EU navíc pro své mise nemá žádné
společné financování. Nedochází ke spravedlivému sdílení
nákladů mezi členskými státy, což odrazuje od účasti na
vojenských misích.
To platí i pro civilní rozměr misí EU, kde je obvykle rozmís-
těna méně než polovina personálu přislíbeného členskými
státy, což vede k tomu, že mise mají v místě působení
nedostatek pohotovostních odborných týmů a zkušeností.
Má-li být tato situace napravena, EU musí vybízet své člen-
ské státy, aby dodržovaly své závazky a vytvářely skutečně
40
operativní civilní seznamy soudců, příslušníků policie, inže-
nýrů a dalších odborníků. To předpokládá skutečně akce-
schopné a dobře personálně zajištěné evropské operační
velitelství, jehož úkolem by bylo plánování, rozmisťování a
monitorování civilních/vojenských operací v zahraničí.
EU má také problém v souvislosti s úsporami z rozsahu,
pokud jde o její průmyslový a technologický trh se zbra-
němi: v porovnání s jinými dodavateli zbraní, například s
USA, vyrábí Evropa mnohem méně za mnohem více peněz.
EU proto musí vytvořit jednotný evropský obranný trh a
rozvíjet společné pořizování vybavení. Úspěch jednotného
trhu EU může a měl by být rozšířen na oblast obrany
prostřednictvím posílení Evropské obranné agentury a
omezení překážek, které stále chrání vnitrostátní trhy.
Evropská vize kolektivní obrany
Lisabonská smlouva poskytla řadu důležitých nástrojů,
které mohou členským státům napomoci při řešení těchto
výzev. Prostřednictvím inovativního systému stálé struktu-
rované spolupráce Smlouva členským státům umožňuje,
aby postupovaly paralelně a různou rychlostí s cílem
dosáhnout konkrétních cílů v závislosti na jejich ochotě a
kapacitách. „Průkopnické“ skupiny států budou nyní
moci zvýšit svou úroveň ambicí, pokud jde o rozmístitel-
nost, interoperabilitu a udržitelnost sil, což by jim dovolilo
zajistit více schopností pro mise SBOP, NATO, OSN i další
mise.
Lisabonská smlouva by měla členským státům také umož-
nit, aby nedostatky v oblasti financování SBOP překonaly
Příslušník mírových sil KFOR hovořící s albánskými stavebními dělníky v Kosovu. Foto: dpa, picture alliance, 13.12.2006
41
vytvořením „počátečního fondu“ na podporu společných
misí, který by byl následně podporován úhradou „naléha-
vých prostředků“ ve fázi plánování operací.
Můžeme se zabývat navýšením společného financování
pro mise SBOP a vybízet členské státy, aby dobrovolně
poskytovaly více jednotek nebo vyřešily otázku chybějícího
strategického plánování EU, nicméně hlavním problémem,
jemuž EU čelí v oblasti obrany, jsou rozdíly ve strategic-
kých náhledech, jež existují mezi jednotlivými členskými
státy. Vedoucí představitelé těchto států stále nedosáhli
konsenzu, pokud jde o obecný účel posilování obranných
schopností EU.
Je třeba, aby se EU dohodla na dlouhodobé vizi obrany
EU, která by mohla být zakotvena v bílé knize a v jejímž
rámci by byly jasně stanoveny priority, pokud jde o hrozby,
kritéria zapojení a vyčleněné zdroje. Tato vize musí upřesnit
logické rozdělení povinností mezi NATO a EU na základě
objektivního posouzení jejich komparativních výhod. Nebu-
dou-li členské státy EU schopny se dohodnout na přijatelné
strategické koncepci pro EU, EU nebude moci překlenout
propast, která v současné době existuje mezi očekáváními
v oblasti SBOP na jedné straně a jejími operačními schop-
nostmi a zdroji na straně druhé.
42
43
EVROPA VE SVĚTĚ: POTŘEBA SEBEVĚDOMĚJŠÍHO VYSTUPOVÁNÍ
Má-li EU plnit své ambiciózní cíle, bude muset mnohem
sebevědoměji vystupovat na mezinárodní scéně. Ať už jde
o zvyšování hospodářské konkurenceschopnosti Evropy,
nebo o získání náskoku ve znalostní ekonomice a zajištění
svobody a bezpečnosti pro své občany, jedná se o výzvy
globální povahy, které lze řešit pouze na základě meziná-
rodních strategií.
Navíc dochází k oslabení postavení Evropy a USA a mění
se i samotná pravidla mezinárodní angažovanosti. V tomto
bouřlivém prostředí si EU již nemůže dovolit improvizovat.
Musí se stát hybnou silou při vytváření nových pravidel
globální správy a řízení, jinak riskuje, že zůstane pozadu.
Má-li postupovat účelněji, bude také muset bojovat za
mezinárodní prostředí, které EU umožní prosazovat její
program.
Ochrana evropských zájmů v době měnícího se svě-
tového pořádku
Za posledních dvacet let evropské země významně těžily z
rostoucí vzájemné závislosti na celosvětové úrovni. Finanční
krize a nestabilita ovlivňující ceny potravin a energií však
upozornily na nebezpečí asymetrické závislosti, zejména ve
vztahu k dodavatelům vzácných zdrojů. Vzájemná závislost
však není jen skutečností, ale i způsobem života, který jsme
si v EU zvolili, abychom usnadnili výměny všech druhů.
Vzájemnou závislost nicméně nemůžeme považovat za
samozřejmost. Vzhledem k tomu, že jednotlivé země
reagují na finanční a hospodářskou krizi prosazováním
své autonomie v řadě otázek, mohlo by reálně dojít k
deglobalizaci. EU musí této možnosti předejít tím, že bude
proaktivně hájit ideál odpovědné vzájemné závislosti, kdy
jednotliví aktéři dodržují svůj závazek k zachování udržitel-
nosti systému.
Na druhou stranu bude pro prosazování odpovědné
vzájemné závislosti nezbytný svět, v němž nejvýznamnější
aktéři podpoří a přijmou systém multilaterálního řízení.
Tento cíl je však založen na křehkém konsenzu, protože
výhody multilateralismu nejsou vždy zjevné pro státy, které
se nepodílely na vytváření institucionálních struktur zříze-
ných po druhé světové válce. Proto je třeba uzavřít novou
zásadní dohodu, která zohlední výhrady současných i nově
se rozvíjejících mocností ke stávajícím pravidlům a zároveň
bude klást důraz na důležitou roli multilateralismu, nevý-
lučnosti, spravedlnosti, udržitelného rozvoje, kolektivní
bezpečnosti, dodržování lidských práv a zásad právního
státu i zásad spravedlivého obchodování.
A konečně, Evropa bude v konkurenčním světě prospe-
rovat pouze v případě, že bude prosazovat klíčové prvky
obnoveného evropského růstového modelu, založeného
na konkurenceschopnosti, začlenění, sociální odpověd-
nosti a environmentální udržitelnosti. Jiní globální aktéři,
zejména rozvíjející se ekonomiky, se budou pohybovat
po vlastní dráze, takže pro EU bude ještě důležitější, aby
prostřednictvím mnohostranných a dvoustranných jednání
stanovila společné zájmy a postupy.
V této souvislosti je nezbytné, aby EU vypracovala globální
hospodářskou strategii, jež vezme v úvahu euro jako
druhou světovou rezervní měnu a vypořádá se s negativ-
ním dopadem celosvětové hospodářské nerovnováhy na
konkurenceschopnost Evropy. EU by měla spolu se svými
partnery usilovat o vyváženější a flexibilnější měnové
vztahy a zvážit možnost globálního partnerství, v němž by
země, které by si přály provést fixaci své měny, tuto fixaci
provedly vůči koši měn, a nikoli pouze vůči dolaru.
V krátkodobém horizontu by EU měla za prioritu považovat
podporu iniciativ Mezinárodní organizace práce, jako je
globální sociální minimum nebo program pro důstojnou
práci, a zajistit, aby byly v souladu se zásadou otevřených
trhů. Měla by také rozvíjet svůj pevný závazek ke „spraved-
livému obchodování“, a povzbudit tak jiné části světa, aby
tímto způsobem také významně přispěly k mezinárodní
solidaritě.
44
Posílení nástrojů EU
Evropští občané vyjádřili přání, aby EU nesla více odpověd-
nosti za jejich zájmy a hodnoty na celosvětové scéně. O
jaké mocenské zdroje se však EU při plnění tohoto úkolu
může opírat? Členské státy by měly EU ve větší míře chápat
jako multiplikátor síly a stále více na ni v tomto smyslu
spoléhat, což by jim napomohlo dosahovat cílů, jež by
jinak nebyly reálné.
Unie 27 členských států sdružujících svou svrchovanost v
zájmu společných rozhodnutí nicméně není automaticky
světovou velmocí. Skutečnost, že EU přijímá rozhodnutí v
oblasti zahraniční politiky jednomyslně, je obecně vnímána
jako handicap. Potenciál EU, pokud jde o uplatňování
vlivu, závisí na naší schopnosti překonat odlišné národní
zájmy formulováním společných postojů. Evropská unie
musí proto vytrvat v úsilí o větší koordinaci, aby vystupo-
vala jednotně, nebo alespoň usměrňovala polyfonii našich
hlasů. A to soudržným způsobem.
Tento proces bude vyžadovat určitý čas; nejprve je třeba
zlepšit vazbu mezi politikami jednotlivých států a politikami
EU a členské státy musí posílit svou účast na společné
činnosti. Budou-li sdílena stanoviska a zkušenosti jednotli-
vých států, měla by se díky těmto výměnám stát rozmani-
tost silnou stránkou zahraniční politiky EU, a nikoli slabostí.
Lisabonská smlouva přispěla v mnoha směrech k posílení
nástrojů zahraniční politiky EU. Například postup posílené
spolupráce, bude-li používán s mírou, může fungovat jako
zmírňující prostředek v případě, kdy budou přetrvávat
neshody v důležitých otázkách. Plně rozvinuta a perso-
nálně zajištěna by měla být nová Evropská služba pro vnější
činnost, aby mohla napomáhat EU při stanovování společ-
ných zájmů a vypracovávání společných politik poté, co
budou řádně zkoordinovány postoje jednotlivých států.
Příčina problému však zůstává stejná: tkví v rozporu mezi
kapacitami EU v oblastech, v nichž je oprávněna jednat
(hospodářství, obchod, rozvojová pomoc, politika hospo-
dářské soutěže), a absencí skutečných společných nástrojů
v oblasti, v níž byla rozšířena její původní působnost,
tj. v zahraniční a bezpečnostní politice. Ve srovnání s plnou
šíří hospodářských a právních nástrojů, které má EU k
dispozici, jsou její vojenské a politické nástroje o poznání
slabší.
EU jako střed kontinentu: maximalizace její
atraktivity
Pro mnoho lidí na celém světě zůstává EU důležitým
vzorem, alternativním modelem k tradičním mezistátním
vztahům a nadnárodním právním společenstvím, které
přineslo prosperitu a soudržnost regionu, jenž byl kdysi
rozdělen otevřenými válečnými konflikty i studenou válkou.
Tato „měkká síla“ je největší výhodou Unie. EU se musí
prostřednictvím strategie nevýlučnosti a angažovanosti
stát středem kontinentu. Tyto strategie byly s velkým úspě-
chem použity v jednotlivých vlnách rozšíření EU.
EU musí zůstat otevřena potenciálním novým členům z
Evropy, přičemž každou kandidaturu je třeba posuzovat
individuálně podle konkrétních výsledků a na základě
splnění kritérií pro členství. To jsou skutečné hranice
Evropy. V souladu s touto politikou angažovanosti a nevý-
lučnosti musí Unie dostát svým závazkům vůči současným
oficiálním kandidátům včetně Turecka a pokračovat ve
vyjednávacím procesu. Zároveň by měla potenciálním
budoucím kandidátům jako mezistupeň před zahájením
přístupových jednání nabídnout rozsáhlé dohody.
Atraktivita EU musí také zůstat ústředním prvkem její
rozvíjející se politiky sousedství. EU se bude muset více
zasazovat o stabilizaci svého bezprostředního okolí a
navázat přitom na stávající „evropskou politiku soused-
ství“, „Východní partnerství“ a „Unii pro Středomoří“. Tato
partnerství by měla být využita k vytvoření regionálního
prostoru demokracie, lidských práv, rozvoje a volného
obchodu. Ku prospěchu EU i jejích partnerů by měla také
poskytovat spravedlivý přístup na trh EU a nakonec i
prostor pro volný pohyb osob. EU by dále měla ve vztahu k
Rusku uplatňovat politiku strategické koexistence, moder-
nizace a rozvoje celého regionu.
Otevřený a komplexní přístup je třeba rozšířit také na
přeshraniční spolupráci EU s jinými regiony včetně ASEAN,
Mercosur nebo SADC. V rámci těchto i jiných vztahů musí
EU a její členské státy zohledňovat představy, očekávání
a obavy jiných částí světa. Zatímco EU je obecně vnímána
jako atraktivní příklad regionální integrace, často tento
potenciál maří tím, že vystupuje povýšeně. Se svou repu-
tací musíme nakládat moudře a musíme upevnit svou věro-
hodnost jakožto mocnost se značnou vyjednávací silou.
Převádění strategií v konkrétní opatření
Dopad vnější činnosti EU bude ve velké míře záviset na její
schopnosti přizpůsobit se četným výzvám, jimž bude čelit
do roku 2030. Má-li být EU schopna přenášet svou sílu i do
vnějších vztahů, nezbytnou podmínkou je zajištění ekono-
mické síly a vnitřní soudržnosti EU. Při utváření postojů k
vnějším otázkám se však proces formulování politiky nesmí
řídit pouze konkrétními událostmi. Je naléhavě třeba vypra-
covat společnou evropskou strategickou koncepci.
Tato koncepce by měla spojit diplomatickou, vojenskou,
obchodní a rozvojovou politiku EU s vnějším rozměrem
jejích společných hospodářských politik (hospodářské a
měnové unie, energetiky, dopravy atd.). Pouze budou-li
sloučeny všechny dostupné nástroje, bude Unie moci
vystupovat jako transformační síla a přispět k novému
vymezení pravidel globální správy a řízení. Tato strategická
koncepce, obsažená v pravidelně aktualizované bílé knize,
by pomohla stanovit dlouhodobé priority Unie a poskytla
by referenční rámec pro každodenní vnější činnost.
Napomoci by v tomto mohlo zřízení evropského prognos-
tického a analytického útvaru, který by byl součástí Evrop-
ské služby pro vnější činnost a podle zásady sdílení infor-
mací by úzce spolupracoval s národními středisky. Tento
útvar by přispěl k tomu, aby pozornost byla zaměřena na
potřebu neustále revidovat existující politiky. Zřízení evrop-
ské diplomatické akademie by navíc přispělo k utváření
společné diplomatické kultury.
45
Návštěva Catherine Ashtonové (vpravo), vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise, v Moskvě, kde se účastnila jednání Kvartetu pro Blízký východ. Zleva doprava: Tony Blair, zástupce Kvartetu pro Blízký východ, Hillary Rodham Clintonová, ministryně zahraničních věcí USA, Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí a Pan Ki-Mun, generální tajemník OSN. Foto: Evropská unie 2010
46
Pouze pokud si EU v oblasti vnějších vztahů osvojí tento
strategický přístup, bude schopna své ohromné finanční
úsilí (zdaleka největší na světě) lépe využívat k posílení své
politické váhy. Měla by využívat svou strukturální výhodu
k uplatňování inteligentní rozvojové a obchodní politiky.
EU by měla například nadále poskytovat podporu na
zmírňování změny klimatu v nejchudších regionech, které
jsou jí postiženy nejvíce, ačkoli ke globálnímu oteplování
přispěly nejméně. Měla by také pokračovat v záměru
bojovat „obchodem proti chudobě”, zejména prostřednic-
tvím dovozu zemědělských produktů. To bude vyžadovat
politicky obtížná rozhodnutí evropských činitelů, včetně
uzavření jednání z Dohá.
Strategické používání rozmanitých nástrojů by mělo EU
také umožnit efektivnější prosazování demokracie, práv-
ního státu a lidských práv. Je třeba moudřeji využívat poli-
tiku podmíněnosti, která posiluje postavení demokratic-
kých aktérů a odrazuje od zneužívání moci autoritářskými
režimy. To bude vyžadovat diskuse s partnery z řad občan-
ské společnosti, včetně sdružení žen a menšin, a nejen s
vládními partnery, dále intervence na podporu právního
státu na celém světě směřující zdola nahoru a jednotnější
přístup k pozorování voleb. V příštích dvou desetiletích se
musí tento program správy věcí veřejných stát v co nejvyšší
míře programem multilaterálním.
V neposlední řadě bude nezbytné zaujmout společný
přístup EU k reformě globální správy a řízení. EU by měla
vést reformu s cílem dodat na legitimnosti mezinárodním
institucím, které by měly přispívat ke sdílení odpovědnosti,
a zároveň by měla v tomto procesu prosazovat své vlastní
zájmy. To by mělo zahrnovat zjednodušené a jednotné
zastupování EU, zejména v rámci mezinárodních hospodář-
ských fór. Dokud nebude zajištěno jediné zastoupení EU,
členové EU zastoupení v mezinárodních organizacích by
měli předem koordinovat svá stanoviska a jednomyslně je
prosazovat.
EU je největším dárcem zahraniční pomoci. Foto: Evropská unie 2010
47
Během celého procesu evropské integrace se vztah mezi
Unií a jejími občany vyznačoval zejména „pasivním souhla-
sem.“ V posledních letech se však tento vztah začal měnit.
Evropané začali na EU klást větší nároky a začali také
více kriticky hodnotit její výsledky a vznášet pochybnosti
ohledně legitimity evropského projektu. Více něž jasným
důkazem jsou zamítavá referenda ve Francii a v Nizozem-
sku a posléze v Irsku. Veřejnost znovu přijme odpovědnost
za EU v okamžiku, kdy budou naši občané přesvědčeni, že
jejich hodnoty a zájmy lépe prosazuje Unie. Posílení tohoto
pocitu vlastní odpovědnosti se musí stát hybnou silou
všech našich společných opatření.
Odpovědný přístup k řádné správě věcí veřejných:
sdílení, vysvětlování a plnění úkolů
Zajištění „řádné správy věcí veřejných“ je v zásadě nejú-
činnějším prostředkem EU k zabezpečení trvalé účasti a
angažovanosti jejích občanů. Řádná správa věcí veřejných,
opírající se o zásadu otevřenosti, účasti, sdílení moci,
odpovědnosti, partnerství a účinnosti, musí rovněž dodr-
žovat zásadu „subsidiarity“, tedy zásadu, že rozhodnutí by
měla být přijímána na nejvhodnější úrovni a co nejblíže
občanům.
EU usiluje o naplnění těchto zásad prostřednictvím systému
„víceúrovňové správy“, v němž orgány různé úrovně sdílejí,
spíše než si rozdělují jednotlivé pravomoci. V praxi předsta-
vuje víceúrovňová správa systém dohodnutých, závazných
a průřezových sítí, jež působí mezi obcemi, regiony, orgány
členských států a orgány EU, jakož i mezi odborovými
a profesními sdruženími a dalšími nevládními organizacemi.
Prostřednictvím těchto sítí a v rámci svých vlastních obcí
a měst se mohou evropští občané vyjadřovat k otázkám
důležitým pro budoucnost EU.
Ve víceúrovňovém systému správy vykonávají orgány všech
úrovní – evropské, celostátní, regionální a místní – své
pravomoci v souladu s příslušnou zákonnou odpovědností.
Účelem systému je vytvořit podmínky, v nichž by členské
státy mohly bez ohledu na velikost, počet obyvatel nebo
ekonomickou váhu společně růst při současném respek-
tování vlastních národních kultur, jazyků, náboženství a
regionálních a místních charakteristik. Systém současně
respektuje svrchované právo členských států rozhodovat o
postupech přenášení pravomocí v rámci vlastního státního
celku.
Existence mnoha způsobů, jakými se občané mohou zapo-
jit do legislativního procesu, by Evropské unii měla poskyt-
EU A JEJÍ OBČANÉ
Budoucí očekávání ohledně Evropské unie v roce 2030„Řekli byste, že jste velmi optimističtí, poměrně optimističtí, poměrně pesimističtí
nebo velmi pesimističtí ohledně budoucnosti Evropské unie?“
Velmi optimističtí Velmi optimističtí
Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27
Poměrně pesimističtí
v %
Poměrně optimističtí
Nevím: 9 %
48
nout legitimitu a pružnost, jež potřebuje při řešení výzev
plynoucích z globalizace v digitální, vzájemně závislé, síťové
a otevřené společnosti. Víceúrovňová správa však nepo-
skytne veřejnosti pocit odpovědnosti automaticky. Jde o
složitý systém, který je třeba zvládnout a rozvíjet a o němž
především musíme informovat veřejnost.
Proto je naléhavě zapotřebí větší transparentnost a přes-
nost při informování o tvorbě politik EU. Obraz EU, který je
veřejnosti prezentován, musí být vyvážený a musí odrážet
silné i slabé stránky, spíše než aby byl jen idealizovaným
nebo přehnaně pesimistickým pohledem. Místo abychom
se zaměřovali na komunikační politiku, která někdy hraničí
s propagandou, bylo by lepší komunikovat o jednotli-
vých politikách, otevřeně vysvětlovat, co je v sázce a jaké
možnosti řešení se nabízejí. Členské státy musí dále nést
odpovědnost za to, jakou práci odvádějí v Bruselu, a za to,
co dělají pro provádění rozhodnutí EU.
Řádná správa věcí veřejných však bude v konečném
důsledku posuzována podle dosažených výsledků. EU již
zlepšila život občanů v mnoha směrech, například díky
euru, politice soudržnosti, společné zemědělské politice
nebo schengenskému prostoru, i když uznání za tyto
úspěchy se ne vždy dostává EU. Je však třeba vykonat
ještě mnohé. Průzkumy trvale ukazují, že veřejnost od EU
mnoho očekává v tak citlivých politických oblastech, jako
je bezpečnost, terorismus, energetika a změna klimatu,
jakož i zahraniční politika. EU by měla na tuto výzvu
reagovat stanovením nových cílů a vypracováním odůvod-
nění výrazněji zaměřeného na výsledky. Stručně řečeno,
nemůže se vzhlížet v rétorice a musí srozumitelně vysvětlit,
jakým způsobem obohacuje životy občanů.
Využívání nových nástrojů podle Lisabonské
smlouvy: politické občanství v praxi
Řádná správa věcí veřejných a větší důraz na výsledky jsou
nezbytnou podmínkou pro to, aby občané Evropskou unii
podporovali. Nemusí to však být postačující. Navzdory
všem úspěchům, jichž EU v minulosti dosáhla, existuje
vůči evropskému projektu znepokojivá lhostejnost, nebo
dokonce rozčarování. Tento problém již nemůžeme dále
přehlížet. Potřebujeme posílit pojítko mezi EU a jejími
občany tím, že využijeme celé řady nástrojů stanovených v
Lisabonské smlouvě k získání podpory a účasti veřejnosti.
Lisabonská smlouva posiluje koncepci „politického občan-
ství“ zavedením možnosti občanské iniciativy v legislativ-
ních otázkách a posílením úlohy vnitrostátních parlamentů.
Čas ukáže, do jaké míry tyto inovace přispějí k utvoření
evropského veřejného prostoru, prohloubení politického
vědomí a posílení legitimity Unie. V současné době neexis-
tuje skutečná evropská politická scéna a politika s velkou
pravděpodobností zůstane v zásadě vnitrostátní záležitostí.
Má-li však Unie posílit svoji legitimitu, musí všemožně
usilovat o posílení evropského politického občanství. Za
tímto účelem by Evropská unie měla:
– Rozvíjet politická práva. Je třeba posílit současná usta-
novení Lisabonské smlouvy zaprvé tím, že členské státy
budou vybízeny k tomu, aby po určité době pobytu a
splnění daňové povinnosti přiznaly hlasovací práva ve
vnitrostátních volbách příslušníkům jiných členských
států; druhým prostředkem by mělo být „poevrop-
štění“ voleb do Evropského parlamentu zavedením
přeshraničních kandidátek a konečně, vnitrostátní
parlamenty by měly být pro veřejnost prostředkem k
zapojení do evropských politických diskusí.
– Dát volbám smysluplnější obsah z pohledu občanů.
Evropským volbám se dosud nedařilo vzbudit zájem
občanů. Má-li se tato situace změnit, musí občané
vědět více o politikách EU, a především musí být
schopni se ztotožnit s evropskými politiky. Ve volbách
do Evropského parlamentu by v budoucnu měly
politické strany EU předkládat skutečně evropské
programy a vybírat kandidáty na funkci předsedy
Komise.
– Zajistit větší publicitu a větší transparentnost. Toho je
zapotřebí jak v případě rozhodování na vysoké úrovni,
týkajícího se například jmenování stálého předsedy
Evropské rady a vysokého představitele, tak v oblasti
každodenní činnosti EU. Uvedeného cíle lze dosáhnout
různými způsoby, například systematičtějším využívá-
ním digitálních zdrojů (elektronická správa – e-gover-
nance), zavedením evropského rozměru v rámci veřej-
noprávních sdělovacích prostředků a poskytováním
pobídek soukromým sdělovacím prostředkům, aby
vysílaly pořady o EU.
– Podporovat rozvoj evropské participativní demokracie.
V rámci legislativního procesu je třeba automaticky
a trvale konzultovat občanskou společnost. Za tímto
účelem by Komise a Rada měly soustavněji konzultovat
Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.
Podpora odpovědnosti a ztotožnění: přístup zdola
nahoru
Chceme-li, aby občané přijali plnou odpovědnost za evrop-
ský projekt, musí v EU existovat společné chápání její histo-
rie, každodenní reality a budoucnosti. Historické počátky
EU, k jejímuž zrodu došlo po druhé světové válce, jsou
dobře známy. Toto povědomí je třeba rozvíjet a podporo-
vat, a to nejen s cílem zabránit opakování kruté minulosti,
ale rovněž s cílem stát se vzorem pro zbytek světa.
Také Lisabonská smlouva stanoví obsáhlý soubor práv
a výhod, jimž se občané těší v každodenním životě. Na
základě zásady nediskriminace zahrnuje tento „sociální“
rozměr evropského občanství mimo jiné právo svobodně
se pohybovat, pobývat a pracovat na území členských
států a vzájemné uznávání kvalifikací.
Občanům EU však bohužel v uplatňování těchto práv
obvykle brání protekcionistické nebo korporatistické
reflexy. Za účelem řešení tohoto problému by měla být
přijata opatření ve čtyřech oblastech:
– posílení informačních služeb zajišťovaných místními
orgány s cílem zvýšit informovanost veřejnosti o
právech a výhodách spojených s občanstvím EU;
– vytvoření zvláštního správního nástroje, který by
jednotlivým osobám sloužil jako doklad evropského
občanství a který by mohly dobrovolně používat, aby
Na summitu evropských občanů konaném v roce 2009 diskutovali občané ze všech 27 členských států EU o doporučeních vzešlých z debat v jednotlivých státech. Foto: Toussaint/ifok
49
50
získaly práva související s pobytem, zaměstnáním a
sociálním zabezpečením;
– stanovení možnosti, aby občané využívali evropského
právního statusu („28. režimu“), který by se vztahoval
na smluvní vztahy v některých oblastech občanského
nebo obchodního práva vedle současných 27 vnitros-
tátních režimů;
– zřízení systému pro hodnocení dopadu právních
předpisů EU, přičemž by byly plně využity příslušné
pravomoci Komise, a vypracování opatření pro posí-
lení vymáhání a uplatňování právních předpisů EU v
jednotlivých členských státech. V tomto procesu by
hlavní úlohu měl hrát Evropský parlament a vnitros-
tátní parlamenty.
Budou-li tato opatření náležitě uplatňována, přispějí k
tomu, že si veřejnost bude více cenit evropské právo i
evropské orgány, sama o sobě však nevytvoří „pocit souná-
ležitosti“ s EU. Ten se může vyvinout až postupem času,
zejména mezi mladšími generacemi žijícími v Evropě.
Při úsilí o to, aby se s Evropou ztotožnily děti, mohou
hrát významnou úlohu školy tím, že budou vyučovat v
evropských jazycích, používat učebnice pojednávající o
společném evropském kulturním dědictví a pořádat kurzy
o evropském občanství. Rovněž je třeba rozšířit výměnné
programy, založené na nesmírně úspěšném programu
ERASMUS pro vysokoškolské studenty, aby zahrnovaly
i výměny v rámci základních a středních škol. „Evropská
obecně prospěšná služba“, koncipovaná a prováděná ve
spolupráci s členskými státy, by mohla mladým lidem také
poskytnout platformu, v jejímž rámci by mohli přispívat
k plnění úkolů obecného zájmu uvnitř i vně EU.
Všichni máme několik identit, které zahrnují místní, regio-
nální a národní prvky. Tyto primární formy identity budou
bezpochyby ještě dlouho základními pojmy, s nimiž se
občané budou ztotožňovat. Avšak tyto prvky by měly
existovat souběžně se vznikající identitou „evropskou“,
založenou na společném chápání historie EU, praktic-
kých výhodách plynoucích z občanství EU a společné vizi
budoucnosti Evropy a jejího místa ve světě. Naši občané
nabudou silnějšího pocitu odpovědnosti za evropský
projekt pouze tehdy, bude-li jasně formulován společný
program a cíl EU pro 21. století.
Účast ve volbách do Evropského parlamentu v letech 1979 - 2009
EU 9 EU10 EU 12 EU 12 EU 15 EU 25 EU 27
Zdroj: TNS Opinion ve spolupráci s Evropským parlamentem
Mnoho lidí stále vidí rok 2030 jako vzdálenou budoucnost
a odmítá platnost prognóz. Neměli bychom si však dělat
iluze. Svět prochází obdobím rychlých a dalekosáhlých
globálních změn, které budou i nadále významně ovlivňo-
vat životy našich občanů. Posledních dvacet let možná jen
naznačilo, co přinese budoucnost. V příštích dvaceti letech
dojde k urychlení a zhoršení mnoha trendů, jichž jsme nyní
svědky. Je třeba myslet dlouhodobě, avšak jednat odhod-
laně již nyní – touto zásadou se v dnešní době plné nejistot
musí řídit i formulování evropských politik.
V nadcházejících letech bude muset EU plnit ambiciózní
cíle. Bude muset více sblížit EU, její členské státy a občany,
obnovit evropský hospodářský a sociální model v době,
kdy vnitřní i vnější síly zpochybňují jeho udržitelnost, vytvo-
řit znalostní společnost posílením postavení jednotlivce,
co nejlépe využívat měnících se demografických trendů
a přistěhovalectví, učinit z nedostatku energie a změny
klimatu příležitost pro společenský a hospodářský rozvoj,
dosáhnout náležité rovnováhy mezi svobodou a bezpeč-
ností a přispívat k utváření světa tak, aby byly bezpečně
chráněny hodnoty a zájmy Evropy.
Společný program a vize pro budoucnost Evropy
Tyto cíle a ambice budou vyžadovat, aby se výrazně změnil
přístup vlád jednotlivých členských států k EU. Příliš často si
neuvědomují, že ve stále více provázaném a multipolárním
světě mohou být jejich dlouhodobé zájmy nejlépe prosa-
zovány spíše na evropské úrovni než na úrovni jednotlivých
států. Nepodařilo se jim zmobilizovat občany k podpoře a
účasti, které mají zásadní význam pro celkovou legitimitu
našeho projektu. Členské státy se často stahují do sebe a
na úkor širších evropských zájmů se soustředí pouze na své
zájmy národní.
EU se naléhavě potřebuje shodnout na tom, jakým způso-
bem uskutečnit své ambiciózní cíle. Potřebuje stanovit
opatření potřebná k tomu, aby se přizpůsobila globální éře,
a zjistit, jaká by byla cena a důsledky nečinnosti. Stručně
řečeno – musí přijít se společnou vizí toho, jak Evropa
může zajistit svou budoucnost. Volba, před níž stojíme, je
proto jasná: buď budeme stavět na silných stránkách EU
a využijeme její kolektivní váhu k tomu, abychom se stali
sebevědomým a významným světovým aktérem, nebo si
budeme zakládat na roztříštěnosti a hloubat nad možným
absolutním úpadkem ve světě, v němž pravidla určují jen ti
důležití.
V zájmu našich občanů
Evropa má silné stránky – to je nezpochybnitelný fakt. EU
má svou váhu – představuje největší trh na světě, podílí
se jednou čtvrtinou na světovém obchodu a je dárcem
dvou třetin rozvojové pomoci. Nabízí společnou infrastruk-
turu, jež poskytuje občanům širokou škálu práv, služeb
a příležitostí. Politiky a programy EU napomohly tomu, že
byl vytvořen propojený politický prostor zahrnující komu-
nikace, dopravu, sociální otázky, výzkum a vzdělávání.
Prostřednictvím organizace a regulace těchto tzv. „společ-
ných prostorů“ působí EU jako činitel umožňující činnost
občanů, obchodních společností a vlád.
EU je rovněž vnímána pozitivně. Do Unie by chtělo vstoupit
mnoho zájemců, ať již cestou přistoupení, nebo přistěho-
valectví. Chloubou Unie je vynikající kvalita života a s ní
související střední délka života, která je jednou z nejvyšších
na světě. Model správy a řízení příznačný pro EU – zalo-
žený na partnerství – je příkladem účinného regionalismu:
představuje společný veřejný prostor se sdruženou svrcho-
vaností a schopností definovat společné zájmy, silnými
institucemi a důrazem na zásady právního státu. K jejím
významným přednostem náleží politická stabilita, pevné
právní základy, úspěchy v oblasti sociální a hospodářské
soudržnosti a bohatá kulturní a etnická rozmanitost.
EU je více než jen společný trh. Je rovněž unií hodnot, jež
se projevují odhodláním zasazovat se o lidská práva, mír,
VYUŽÍVÁNÍ SILNÝCH STRÁNEK EU
51
52
svobodu a solidaritu. Tyto hodnoty mají univerzální plat-
nost. S podporou evropských občanů, vědců a politiků na
všech úrovních může EU stát v čele mezinárodního úsilí
o řešení závažných celosvětových výzev, včetně sociální
soudržnosti, změny klimatu, udržitelného rozvoje a míru
mezi národy.
V neposlední řadě lze konstatovat, že EU je schopna
uvažovat a jednat s ohledem na dlouhodobé zájmy evrop-
ských občanů. Členské státy jsou ve své činnosti často
omezeny každodenní politickou realitou, jež znesnadňuje
dlouhodobé plánování. Tvorba politik na evropské úrovni
nepodléhá z krátkodobého hlediska tak velkému tlaku, a
je zde proto více prostoru pro předkládání nových návrhů.
Přijetím Lisabonské smlouvy EU získala také nástroje, jako
je posílená spolupráce a zjednodušený postup pro přijí-
mání změn, které potřebuje k převedení svých návrhů v
konkrétní opatření. Více než kdy předtím se nyní EU může
zaměřit na dlouhodobé zájmy a potřeby svých občanů.
Otázka, na kterou si musíme odpovědět, je tedy násle-
dující: Můžeme využít silné stránky Unie v náš společný
prospěch? Globalizace a přeskupování moci ve světě jsou
důležitým novým důvodem ke společnému postupu EU.
Unie se však bude moci stát aktérem, s nímž se počítá
na globální scéně, pouze za předpokladu, že bude stát
na pevných základech. Tento úkol vyžaduje politickou
odvahu a kolektivní ambice, zdravý pragmatismus a jasnou
představu o ideálech, za něž stojí za to bojovat. Doma i v
zahraničí. Pusťme se do díla. Společně. Hned teď.
Foto: Evropská unie 2010
PODĚKOVÁNÍ
My, členové reflexní skupiny, bychom chtěli poděkovat
všem osobám a institucím, které nám při plnění svěřeného
úkolu v mnoha směrech poskytly neocenitelnou pomoc.
Naše poděkování patří zejména:
sekretariátu reflexní skupiny, bez jehož obětavé a efektivní
práce bychom nemohli vykonávat naši činnost a jehož
provoz zajišťovali: Žiga Turk, generální tajemník; Max
Keller-Noëllet, zvláštní poradce; Nicolás Pascual de la Parte,
Noel White, Eija Kaskimová a Gwen McLeanová;
našim poradcům a asistentům za jejich obětavou a neúnav-
nou práci. Patřili mezi ně: Carlos Westendorp y Cabeza,
zvláštní poradce předsedy Felipa Gonzáleze Márqueze;
Rolands Lappuke, poradce místopředsedkyně Vairy Viķe-
Freibergy; Nina Hyvärinenová, poradkyně místopředsedy
Jormy Ollily; Jean Ellermann-Kingombe, poradce Lykke
Friisové; Stephan Petermann, poradce Rema Koolhaase;
Elin Burnsová, poradkyně Richarda Lamberta; Stefano
Grassi, poradce Maria Montiho; Gregor Woschnagg,
poradce Rainera Münze; Lars Hoffman, poradce Kalypso
Nicolaïdisové; Guillaume Klossa, poradce Nicole Notatové;
Alexander Kreher, poradce Wolfganga Schustera; Andrzej
Gulczynski, poradce Lecha Wałęsy;
všem významným osobnostem a odborníkům, kteří se
zúčastnili našich jednání a velkoryse se s námi podělili o
své zkušenosti a znalosti: José Manuel Barroso, Ivo Bozon,
Etienne Davignon, Jacques Delors, Nikiforos Diamandou-
ros, Gérard Dumont, Joschka Fischer, Valéry Giscard dEsta-
ing, Jean Dominique Giuliani, Wim Kok, Alain Lamassoure,
Pascal Lamy, Stephan Leibfried, Lenny Mendonca, Geoff
Mulgan, Jean Pisani-Ferry, Maria João Rodriguesová, André
Sapir, Andreas Schleicher, Luc Soete, Gerhard Stahl, Peter
Sutherland, Antonio Vitorino, Nick Whitney a Jean-Pascal
van Ypersele de Strihout;
Olafu Crammemu a Eleně Juradové z organizace Policy
Network v Londýně, kteří s velkou pečlivostí připravili
návrh zprávy a zredigovali její závěrečné znění;
nadaci Innaxis a jejímu předsedovi Carlosu Álvarezovi
Pereirovi, který nám laskavě poskytl intranetový systém ke
konzultaci dokumentů a komunikaci v rámci naší skupiny;
Lublaňské univerzitě a její katedře Konstrukční informatiky
za hosting veřejné webové stránky skupiny;
našemu kolegovi Wolfgangu Schusterovi, který za pomoci
svých spolupracovníků z úřadu města Stuttgart naši zprávu
velkoryse ilustroval.
Neméně důležitá byla kolektivní i individuální podpora, již
nám poskytla celá řada neziskových organizací a sdružení,
koncepčních skupin a politických analytiků specializova-
ných v oblastech, na něž byla naše studie zaměřena: Výbor
poradců pro evropskou politiku (BEPA) při Evropské komisi
(Brusel), Univerzita v Berkeley, Bruegel (Bruselská laboratoř
evropské a světové ekonomiky), Centrum pro evropská
politická studia (CEPS) (Brusel), Chatham House (Královský
institut pro mezinárodní vztahy) (Londýn), Výbor regionů,
Confrontation Europe (Brusel), Digital Europe (Brusel),
Evropské středisko při Sciences-Po (Paříž), Evropská nadace
pro otázky klimatu, Evropská internetová nadace, Evropské
hnutí, výbory Evropského parlamentu – Výbor pro ústavní
záležitosti, Výbor pro zahraniční věci a Zvláštní výbor pro
finanční, hospodářskou a sociální krizi, Centrum evrop-
ských studií na Oxfordské univerzitě, Evropský hospodářský
a sociální výbor, Královský ústav pro mezinárodní a strate-
gická studia Elcano (Madrid), ETNO (Brusel), Eurobarome-
ter při Evropské komisi (Brusel), EuropaNova (Paříž), Evrop-
ská rada pro zahraniční vztahy, Centrum pro evropskou
politiku (EPC) (Brusel), Ústav Evropské unie pro studium
bezpečnosti (Paříž), Program Evropské unie pro stážisty,
Finský ústav mezinárodních vztahů (Helsinki), Přátelé
Evropy (Brusel), nadace Fundación Alternativas (Madrid),
nadace Fundación CIDOB (Barcelona), Harvardská univer-
zita, Ústav mezinárodních vztahů (IDIS) (Athény), Síť Jean
Monnet, iniciativa Navarino (Soluň), Notre Europe (Paříž),
Lisabonská rada (Brusel), Ústav Andrease Papandrea pro
strategická a rozvojová studia (ISTAME) (Athény), Prin-
53
54
cetonská univerzita, Asociace pro celoevropská politická
studia (Trans-European Policy Studies Association, Brusel)
a Univerzitní společnost pro moderní evropská studia
(UACES) (Londýn).
Rovněž bychom chtěli poděkovat dalším spolupracovní-
kům, mezi něž patřili: Aymeric Bourdin, Guillaume Borie,
Patricia Cadeirasová, Pavlos Eleftheriadis, Jean-François
Jamet, Thomas Klau, Christian Mandl, Hartmut Mayer,
Joaquin Munoz a Claudia Schragová.
Naše poděkování by nebylo úplné, kdybychom nevyjád-
řili uznání, jež si zaslouží Javier Solana, bývalý generální
tajemník, vysoký představitel pro SZBP, Pierre de Boissieu,
generální tajemník Rady EU, David Galloway, vedoucí
jeho kanceláře, Marc Lepoivre, generální ředitel v Radě EU
a tlumočníci, překladatelé a další pracovníci Rady, kteří s
velkým nasazením přispěli k naší práci.
Foto: Evropská unie 2010
Generální sekretariát Rady
PROJEKT EVROPA 2030Výzvy a příležitosti
Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie
2010 – 54 s. – 21,0 x 29,7 cm
ISBN 978-92-824-2696-8
doi:10.2860/93160
CS.indd Sec1:55 13/07/10 13:21:05
JAK ZÍSKAT PUBLIKACE EUBezplatné publikace:
• prostřednictvím stránek EU Bookshop (http://bookshop.europa.eu);
• v zastoupeních a delegacích Evropská unie.
Jejich kontaktní údaje naleznete na adrese http://ec.europa.eu
nebo si je můžete vyžádat faxem na čísle +352 2929-42758.
Placené publikace:
• prostřednictvím stránek EU Bookshop (http://bookshop.europa.eu).
Předplatné (např. roční řady Úředního věstníku Evropské unie, sbírky rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie):
• u některého z prodejců Úřadu pro publikace Evropské unie
(http://publications.europa.eu/others/agents/index_cs.htm).
CS.indd Sec1:56 13/07/10 13:21:05
QC-32-10-249-CS-C
10.2860/93160
Top Related