ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD

MGR. VERONIKA SCHRÖDLOVÁ

SPOLEČENSKÉ VĚDY

• DEMOGRAFIE = STUDUJE PROCES REPRODUKCE LIDSKÝCH POPULACÍ

• EKONOMIE = ZKOUMÁ NEJOBECNĚJŠÍ SOUVISLOSTI EKONOMICKÉHO ŽIVOTA SPOLEČNOSTI

• SOCIÁLNÍ GEOGRAFIE = ZABÝVÁ SE STUDIEM AKTIVIT LIDSKÉ SPOLEČNOSTI V INTERAKCI S

PŘÍRODNÍM PROSTŘEDÍM

• KULTUROLOGIE = VĚDA O KULTUŘE, SUBKULTURÁCH, KULTURNÍ IDENTITĚ

• PEDAGOGIKA = ZKOUMÁ PODSTATU, STRUKTURU A ZÁKONITOSTI VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ

JAKO ZÁMĚRNÉ, CÍLEVĚDOMÉ A SOUSTAVNÉ ČINNOSTI

• POLITOLOGIE = VĚDA O POLITICE, POLITICKÉ TEORII A MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH

• PSYCHOLOGIE = STUDUJE LIDSKÉ CHOVÁNÍ, MENTÁLNÍ PROCESY A TĚLESNÉ DĚNÍ…

• SOCIOLOGIE = JEDNÁNÍ LIDÍ VE SPOLEČNOSTI, STRUKTURA SPOLEČNOSTI, SKUPINY…

HUMANITNÍ VĚDY

• HISTORICKÉ VĚDY A ARCHEOLOGIE – HISTORIE, ARCHEOLOGIE, MUZEOLOGIE, DĚJINY

VĚD A TECHNIKY

• FILOLOGICKÉ VĚDY – CIZÍ JAZYKY A KULTURY, PŘEKLADATELSTVÍ A TLUMOČNICTVÍ,

VŠEOBECNÁ JAZYKOVĚDA, ČESKÝ JAZYK

• FILOZOFICKÉ VĚDY , ETIKA A TEOLOGICKÉ VĚDY – FILOSOFIE, LOGIKA, ETIKA,

TEOLOGIE

• VĚDY O KULTUŘE A UMĚNÍ – TEORIE A DĚJINY KULTURY, ESTETIKA, TEORIE A DĚJINY

HUDBY, DIVADLA, FILMU

ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD

• FILOSOFIE SOCIOLOGIE

• EKOLOGIE LOGIKA A TEORIE VĚDY

• NÁBOŽENSTVÍ PSYCHOLOGIE

• POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY PRÁVNÍ VĚDY

• ETIKA

• ESTETIKA

• EKONOMIE

SPOLEČENSKÉ VĚDY V KOSTCE

• ETIKA = ZKOUMÁ MORÁLKU A MORÁLNĚ RELEVANTNÍ JEDNÁNÍ A JEHO NORMY

• ESTETIKA = KRÁSNO A JEHO PŮSOBENÍ NA ČLOVĚKA, VNÍMÁNÍ UMĚNÍ

• PRÁVNÍ VĚDY = PRÁVO JAKO SOUBOR NOREM VYDANÝCH ANEBO UZNANÝCH STÁTEM

• EKOLOGIE = POPIS, ANALÝZA A STUDIUM VZTAHŮ MEZI ORGANISMY A JEJICH PROSTŘEDÍM

• MEZINÁRODNÍ VZTAHY = VÝVOJ A STRUKTURA MEZINÁRODNÍCH SPOLEČENSTVÍ

• LOGIKA A TEORIE VĚDY = ZÁSADY A FORMY SPRÁVNÉHO MYŠLENÍ A USUZOVÁNÍ

• NÁBOŽENSTVÍ = LIDSKÝ VZTAH K VYŠŠÍ, NADLIDSKÉ MOCI JAKO SOUČÁST KULTURY

PSYCHOLOGIE

• STUDUJE LIDSKÉ CHOVÁNÍ, MENTÁLNÍ PROCESY A TĚLESNÉ DĚNÍ VČETNĚ JEJICH VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ A INTERAKCÍ = PSYCHIKA

• ÚKOLEM PSYCHOLOGIE JE ZKOUMAT ZÁKONITOSTI A MECHANISMY VZNIKU, UTVÁŘENÍ A PRŮBĚHU LIDSKÉHO CHOVÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ

• CÍLEM JE POPSAT, VYSVĚTLIT A PREDIKOVAT

• ZÍSKANÉ POZNATKY VYUŽÍT KE ZVÝŠENÍ LIDSKÉ SPOKOJENOSTI A ZDRAVÍ,PROSTŘEDNICTVÍM PSYCHOTERAPIE JE NAVÍC VYUŽÍT PRO LÉČEBNÉ ÚČELY

• PSYCHOLOG, PSYCHOTERAPEUT, PSYCHIATR

HLAVNÍ PŘÍSTUPY V PSYCHOLOGII

• BIOLOGICKÝ PŘÍSTUP – ROGER W.SPERRY, WILLIAM JAMES, FRANTIŠEK KOUKOLÍK

• BEHAVIORÁLNÍ PŘÍSTUP A NEOBEHAVIORISMUS – JOHN B.WATSON, BURRHUS FREDERIC SKINNER, ALBERT BANDURA, SEČENOV, IVAN PETROVIČ PAVLOV, BECHTĚREV

• PSYCHODYNAMICKÝ PŘÍSTUP – SIGMUND FREUD, ERICH FROMM, ALFRED ADLER, KAREN HORNEYOVÁ, CARL GUSTAV JUNG

• FENOMENOLOGICKÝ PŘÍSTUP – LUDWIG BINSWANGER, MEDARD BOSS, VIKTOR FRANKL

• GESTALT PSYCHOLOGIE – MAX WERTHEIMER, KURT KOFFKA, WOLFGANG KÖHLER

• KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP – ALBERT ELLIS, AARON TĚMKIN BECK, HERBERT SIMON, ALLEN NEWELL

ZÁKLADNÍ OBORY PSYCHOLOGIE

• BIOLOGICKÁ PSYCHOLOGIE

• OBECNÁ PSYCHOLOGIE

• PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI

• PSYCHOPATOLOGIE

• SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

• VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE

• PSYCHOLOGIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

APLIKOVANÉ OBORY PSYCHOLOGIE

• PSYCHOLOGIE DOPRAVY

• FORENZNÍ (SOUDNÍ) PSYCHOLOGIE

• KLINICKÁ PSYCHOLOGIE

• PSYCHOLOGIE KONFLIKTU

• KOSMICKÁ PSYCHOLOGIE

• PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE

• PSYCHOLOGIE REKLAMY

SPECIÁLNÍ OBORY PSYCHOLOGIE

• BIOPSYCHOLOGIE

• DĚJINY PSYCHOLOGIE

• FARMAKOPSYCHOLOGIE

• PSYCHODIAGNOSTIKA

• PSYCHOLINGVISTIKA

• PSYCHOMETRIKA

• ZOOPSYCHOLOGIE

ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE

• POZORNOST - DRUHY, VLASTNOSTI, PORUCHY

• VNÍMÁNÍ - POČITEK A VJEM, ZÁKONITOSTI VNÍMÁNÍ, ZKRESLENÉ VNÍMÁNÍ

• EMOCE - FUNKCE, DĚLENÍ DLE INTENZITY A DÉLKY TRVÁNÍ

• PAMĚŤ - MECHANICKÁ A LOGICKÁ PAMĚŤ, FÁZE PAMĚŤOVÉHO PROCESU

POZORNOST

• POZORNOST = ZAMĚŘENOST A SOUSTŘEDĚNOST DUŠEVNÍ ČINNOSTI NA URČITÝ OBJEKT NEBO DĚJ

• PŘEDSTAVUJE PŘEDPOKLAD PRO SMYSLOVÝ VJEM, KTERÝ VSTUPUJE DO VĚDOMÍ

• DRUHY POZORNOSTI - ZÁMĚRNÁ VS. BEZDĚČNÁ, PROTIVOLNÍ, SELEKTIVNÍ VS. DIFÚZNÍ, TENACITA A VIGILITA

• VLASTNOSTI POZORNOSTI - ROZSAH (ŠÍŘKA), HLOUBKA, STÁLOST, OSCILACE, ROZDĚLENÍ

• PORUCHY POZORNOSTI - ROZTRŽITOST, ROZPTÝLENOST, ADHD – PORUCHA POZORNOSTI S HYPERAKTIVITOU, ADD – PORUCHA POZORNOSTI BEZ HYPERAKTIVITY

VNÍMÁNÍ

• VNÍMÁNÍ (PERCEPCE) = ZACHYCUJE, CO V DANÝ OKAMŽIK PŮSOBÍ NA SMYSLY, INFORMUJE O VNĚJŠÍM SVĚTĚ (BARVA, CHUŤ) I VNITŘNÍM (BOLEST, ZADÝCHÁNÍ)

• VNÍMÁNÍ JE SUBJEKTIVNÍM ODRAZEM OBJEKTIVNÍ REALITY V NAŠEM VĚDOMÍ PROSTŘEDNICTVÍM RECEPTORŮ

• POČITEK - NEJJEDNODUŠŠÍ ELEMENT NAŠEHO VNÍMÁNÍ (MODRÉ SVĚTLO)

• VJEM - VÝSLEDEK VĚTŠÍHO MNOŽSTVÍ POČITKŮ A JEJICH INTERPRETACE (PČR)

• ZÁKONITOSTI VNÍMÁNÍ

• VARIANTY ZKRESLENÉHO VNÍMÁNÍ

ZÁKONITOSTI VNÍMÁNÍ

EMOCE

• EMOCE = PSYCHICKY A SOCIÁLNĚ KONSTRUOVANÉ PROCESY, ZAHRNUJÍCÍ SUBJEKTIVNÍ ZÁŽITKY LIBOSTI A NELIBOSTI, PROVÁZENÉ FYZIOLOGICKÝMI ZMĚNAMI (ZMĚNA SRDEČNÍHO TEPU, RYCHLOSTI DÝCHÁNÍ)

• VLASTNOSTI EMOCÍ - SUBJEKTIVITA, SPONTÁNNOST, PŘEDMĚTNOST, AKTUÁLNOST, POLARITA, VLIV NA PAMĚŤ

• FUNKCE EMOCÍ – PŘÍPRAVA JEDINCE K ADEKVÁTNÍ REAKCI NA KONKRÉTNÍ ZÁŽITEK

• EMOČNÍ INTELIGENCE – INTRAPERSONÁLNÍ A INTERPERSONÁLNÍ

• EMOCE DLE INTENZITY A DÉLKY TRVÁNÍ – AFEKT, NÁLADA, VÁŠEŇ

• ZÁKLADNÍ EMOCE, VYŠŠÍ EMOCE, CITOVÉ VZTAHY A TĚLESNÉ PROCESY

ZÁKLADNÍ EMOCE

PAMĚŤ

• PAMĚŤ = SCHOPNOST CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY UCHOVÁVAT A POUŽÍVAT INFORMACE O PŘEDCHOZÍCH ZKUŠENOSTECH

• FÁZE PAMĚŤOVÉHO PROCESU - VŠTĚPOVÁNÍ (KÓDOVÁNÍ), UCHOVÁNÍ (PODRŽENÍ), ZAPOMÍNÁNÍ, VYBAVENÍ (REPRODUKCE, REKOGNICE)

• TYPY PAMĚTI - SENZORICKÁ (ULTRAKRÁTKÁ), KRÁTKODOBÁ (PRACOVNÍ, OPERATIVNÍ), DLOUHODOBÁ (IMPLICITNÍ, EXPLICITNÍ), STŘEDNĚDOBÁ

• DLOUHODOBÁ PAMĚŤ – IMPLICITNÍ (PROCEDURÁLNÍ) = DOVEDNOSTI, POSTUPY A NÁVYKY/ EXPLICITNÍ (DEKLARATIVNÍ) = SÉMANTICKÁ (FAKTA) A EPIZODICKÁ (VZPOMÍNKY)

SOCIOLOGIE

• SPOLEČENSKÁ VĚDA ZKOUMAJÍCÍ SOCIÁLNÍ ŽIVOT JEDNOTLIVCŮ, SKUPIN ASPOLEČENSTVÍ

• VĚDA O JEDNÁNÍ LIDÍ VE SPOLEČNOSTI, O STRUKTUŘE SPOLEČNOSTI, O SOCIÁLNÍCH INTERAKCÍCH, SOCIÁLNÍCH SKUPINÁCH, SOCIÁLNÍCH FAKTECH, O SPOLEČENSKÉM SYSTÉMU A SOCIÁLNÍ ZMĚNĚ

• AUGUSTE COMTE – POPRVÉ POUŽIL SLOVO SOCIOLOGIE V ROCE 1838 JAKO OZNAČENÍ PRO POZITIVNÍ VĚDU O SPOLEČENSKÉM POKROKU, KTERÁ STOJÍ NA VRCHOLU HIERARCHIE VĚD

• HERBERT SPENCER, KARL MARX, ÉMILE DURKHEIM, MAX WEBER, GEORGE SIMMEL

ZÁKLADNÍ SOCIOLOGICKÁ PARADIGMATA

• SOCIOLOGICKÝ REALISMUS (SOCIÁLNÍ STATIKA)

= SPOLEČNOST EXISTUJE NEZÁVISLE NA JEDNOTLIVCI A JE VÍC NEŽ SOUHRNEM JEDNOTLIVÝCH INDIVIDUÍ

= SOCIÁLNÍ NORMY JSOU PŘIJÍMÁNY V PROCESU SOCIALIZACE

• SOCIOLOGICKÝ NOMINALISMUS (SOCIÁLNÍ DYNAMIKA)

= SPOLEČNOST EXISTUJE MEZI INDIVIDUI, JE INTERSUBJEKTIVNÍ

= SOCIÁLNÍ NORMY SE VYTVÁŘÍ SKRZE INTERAKCE

METODY SOCIOLOGIE

• CÍLEM SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU JE POPSAT, VYSVĚTLIT A PŘEDPOVĚDĚT SOCIÁLNÍ ŽIVOT

JEDINCŮ, SKUPIN A SPOLEČNOSTÍ

• KVANTITATIVNÍ VÝZKUM

= ZAMĚŘUJE SE NA POPULACI, SNAHA O REPREZENTATIVNOST

= DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ, ROZHOVOR, KVANTITATIVNÍ ANALÝZA TEXTŮ

• KVALITATIVNÍ VÝZKUM

= ZAMĚŘENÍ NA OBJEKT A NACHÁZENÍ VZTAHŮ MEZI KATEGORIEMI

= FOCUS GROUPS, SKUPINOVÉ DISKUSE, HLOUBKOVÉ ROZHOVORY A ANALÝZA TEXTŮ

SOCIOMETRIE

• SOUBOR SOCIOLOGICKÝCH METOD, JEJICHŽ CÍLEM JE MĚŘENÍ SOCIOPREFERENČNÍCH

VZTAHŮ VE SKUPINĚ, JEJICH SMĚRU A INTENZITY

• VZÁJEMNÉ SYMPATIE A ANTIPATIE ČLENŮ SKUPINY

• JAKOB LEVY MORENO

• VÝSLEDKEM JE SOCIOGRAM, KTERÝ CHARAKTERIZUJE JEDNAK SKUPINU JAKO CELEK

(ÚROVEŇ JEJÍ VNITŘNÍ SOUDRŽNOSTI), JEDNAK POZICI JEDNOTLIVÝCH ČLENŮ (LÍDR,

IZOLÁT, PÁR, HVĚZDA)

SOCIOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

• BIOSOCIÁLNÍ A GEOGRAFICKÉ PODMÍNKY SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA (SG OBYVATELSTVA, EKOLOGIE, ETNICKÝCH A RASOVÝCH MENŠIN, VĚKOVÝCH SKUPIN…)

• SOCIOEKONOMICKÁ STRUKTURA SPOLEČNOSTI (SG SPOLEČENSKÝCH VRSTEV, POVOLÁNÍ, SPOTŘEBY A ŽIVOTNÍ ÚROVNĚ…)

• SPOLEČENSKÉ, PRACOVNÍ A TECHNICKÉ PODMÍNKY VÝROBY (SG PRÁCE, PRŮMYSLU, ZEMĚDĚLSTVÍ, TECHNIKY, ŘÍZENÍ…)

• FORMY SPOLEČENSKÉHO VĚDOMÍ (SG KULTURY, VÝCHOVY, PRÁVA, UMĚNÍ, VĚDY…)

• SPOLEČENSKÉ INSTITUCE (SG STÁTU A PRÁVA, POLITIKY, ARMÁDY, ZDRAVOTNICTVÍ…)

KULTURA A JEJÍ HLAVNÍ PRVKY

• ZPŮSOB ŽIVOTA, JEŽ MU UDÁVÁ ŘÁD, ZABRAŇUJE CHAOSU A NEDOROZUMĚNÍ

• SOCIÁLNĚ ZAKOTVENÉ VZORCE VNÍMÁNÍ A JEDNÁNÍ, KTERÉ SI LIDÉ JAKO ČLENOVÉ SPOLEČNOSTI OSVOJILI, A KTERÉ JSOU POZOROVATELNÉ V JEJICH KAŽDODENNÍM JEDNÁNÍ A CHOVÁNÍ

• VĚDĚNÍ A ZNALOSTI = KOGNITIVNÍ, POZNÁVACÍ STRÁNKY KULTURY

• NORMY A HODNOTY = NORMATIVNÍ STRÁNKA KULTURY

• MATERIÁLNÍ STATKY = MATERIÁLNÍ STRÁNKA KULTURY

• JAZYK = SYMBOLICKÁ STRÁNKA KULTURY

KOMUNIKACE

• SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE = PROCES, V JEHOŽ RÁMCI SE SDĚLUJÍ ČI VYMĚŇUJÍ

INFORMACE PROSTŘEDNICTVÍM SYMBOLŮ

• VERBÁLNÍ KOMUNIKACE = SLOVNÍ KOMUNIKACE

• NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE = MIMOSLOVNÍ = HAPTIKA, KINEZIKA A GESTIKA, MIMIKA,

VIZIKA, POSTURIKA, PROXEMIKA, CHRONEMIKA)

• MASOVÁ KOMUNIKACE

= FUNKCE MASMÉDIÍ (ORIENTAČNÍ A INFORMAČNÍ, INTERPRETAČNÍ, VEŘEJNÁ

KONTROLA MOCI, SOCIALIZAČNÍ, ZÁBAVNÍ A ODDECHOVÁ)

= KOMUNIKÁTOR, KOMUNIKANT, KOMUNIKÉ, KOMUNIKAČNÍ KANÁL, ŠUM

SOCIALIZACE

• PROCES, V JEHOŽ PRŮBĚHU SI OSVOJUJEME A POZNÁVÁME SPOLEČENSKÉ HODNOTY, NORMY A CHOVÁNÍ

• POROZUMĚNÍ KULTUŘE DANÉ SPOLEČNOSTI

• NEJINTENZIVNĚJŠÍ V PRVNÍCH LETECH ŽIVOTA, ALE PROBÍHÁ CELOŽIVOTNĚ

• RESOCIALIZACE = PŘIJETÍ NOVÝCH NOREM A HODNOT, OBVYKLE SPOJENÝCH S NOVÝM SOCIÁLNÍM POSTAVENÍM, KTERÉ ČLOVĚK ZÍSKÁVÁ, NAPŘ. KDYŽ SE STÁVÁ RODIČEM, VOJÁKEM, ZAMĚSTNANCEM

• SOCIÁLNÍ PŘIZPŮSOBENÍ SE VE STŘEDNÍM VĚKU A VE STÁŘÍ

ZPROSTŘEDKOVATELÉ SOCIALIZACE

• RODINA – OSVOJENÍ NÁVYKŮ, JEDNÁNÍ A CHOVÁNÍ, HODNOT A PRAVIDEL; LIŠÍ SE PODLE SOCIOEKONOMICKÉHO POSTAVENÍ RODINY

• VRSTEVNICKÁ SKUPINA – MŮŽE VYZNÁVAT ODLIŠNÉ HODNOTY A JEDNAT PODLE ODLIŠNÝCH NOREM – KONFLIKT NOREM A HODNOT

• MASMÉDIA – OVLIVŇUJÍ NÁZORY A POSTOJE, FORMUJÍ HODNOTY A ZPŮSOBY CHOVÁNÍ

• ŠKOLA – PŘENÁŠENÍ HODNOT A VĚDĚNÍ Z JEDNÉ GENERACE NA DRUHOU, OVLIVNĚNÍ CHOVÁNÍ A JEDNÁNÍ

• CÍRKEV – SPOJENÍ S NÁBOŽENSKÝM POHLEDEM NA SVĚT, OVLIVŇUJE SVÉ ČLENY

SOCIÁLNÍ DEVIACE A PATOLOGIE

• SOCIÁLNÍ DEVIACE = ODCHYLKA OD PRAVIDEL VYTVOŘENÝCH SPOLEČNOSTÍ A OSVOJENÝCH BĚHEM SOCIALIZACE

• SOCIÁLNÍ PATOLOGIE = NEZDRAVÉ, OBECNĚ NEŽÁDOUCÍ SPOLEČENSKÉ JEVY, KTERÉ JSOU PRO EXISTENCI SPOLEČNOSTI NEBEZPEČNÉ

• DISOCIÁLNÍ PORUCHY CHOVÁNÍ = DROBNÉ PŘESTUPKY PROTI SPOLEČENSKÉMU ŘÁDU (LHANÍ, NEDOCHVILNOST)

• ASOCIÁLNÍ PORUCHY CHOVÁNÍ = CHOVÁNÍ NEODPOVÍDÁ SPOLEČENSKÝM NORMÁM, ALE NEVYSTUPUJE PROTI OSTATNÍM (SEBEPOŠKOZOVÁNÍ, TOXIKOMANIE)

• ANTISOCIÁLNÍ PORUCHY CHOVÁNÍ = CHOVÁNÍ NAMÍŘENO PROTI OSTATNÍM (KRÁDEŽE, FYZICKÉ NAPADENÍ)

SOCIÁLNÍ VZTAHY A STRUKTURA

• SOCIÁLNÍ STRUKTURA = SÍŤ VZTAHŮ JEDINCŮ, POZIC A ROLÍ A USPOŘÁDÁNÍ VZTAHŮ VE SPOLEČNOSTI

• SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ (POZICE) = MÍSTO VE VZTAŽNÉM POLI SKUPINY, VYMEZENÉ VZTAHEM K ODLIŠNÝM SOCIÁLNÍM POSTAVENÍM/POZICÍM

• SOCIÁLNÍ ROLE = POŽADAVKY NA VYSTUPOVÁNÍ, OČEKÁVANÉ CHOVÁNÍ (ROLE MATKY, STUDENTA, ZAMĚSTNANCE); SOUBĚH ROLÍ

• SOCIÁLNÍ STATUS = HODNOTA DANÁ KULTURNÍMI/SPOLEČENSKÝMI PREFERENCEMI; HODNOTA POSTAVENÍ, KTERÉ ČLOVĚK ZAUJÍMÁ V NĚJAKÉM SOCIÁLNÍM ÚTVARU

• SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE = ORGANIZOVANÁ SPOLEČENSKÁ NEROVNOST

SOCIÁLNÍ KONTROLA A MOBILITA

• SOCIÁLNÍ KONTROLA = KONFRONTACE REÁLNÉHO CHOVÁNÍ ČLOVĚKA NEBO SKUPINY S

KOLEKTIVNĚ SDÍLENÝMI KULTURNÍMI A SPOLEČENSKÝMI HODNOTAMI A NORMAMI

• VNĚJŠÍ VS. VNITŘNÍ (SEBEKONTROLA) KONTROLA

• POZITIVNÍ VS. NEGATIVNÍ SANKCE

• SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE = VERTIKÁLNÍ VS. HORIZONTÁLNÍ NEROVNOST

• SOCIÁLNÍ MOBILITA = PŘESUN Z JEDNÉ SPOLEČENSKÉ VRSTVY DO DRUHÉ

• VERTIKÁLNÍ VS. HORIZONTÁLNÍ MOBILITA

• INTERGENERAČNÍ VS. INTRAGENERAČNÍ MOBILITA

SOCIÁLNÍ SKUPINY

• TŘI A VÍCE OSOB, MEZI NIMIŽ JSOU VZÁJEMNÉ VZTAHY, SPOJUJE JE SPOLEČNÝ CÍL, VLASTNOST, FUNKCE APOD.

• DĚLENÍ DLE VELIKOSTI, STABILITY, STEJNORODOSTI, SOUDRŽNOSTI, CÍLE A ZAMĚŘENOSTI

• FORMÁLNÍ VS. NEFORMÁLNÍ SOCIÁLNÍ SKUPINY

• PRIMÁRNÍ VS. SEKUNDÁRNÍ SOCIÁLNÍ SKUPINY

• ČLENSKÉ VS. REFERENČNÍ SOCIÁLNÍ SKUPINY

• DLE VELIKOSTI (MALÁ, STŘEDNÍ, VELKÁ), OBSAHU (JEDNO/VÍCE FUNKČNÍ), TRVÁNÍ(TRVALÁ/DOČASNÁ), ZÁKLADU VYTVOŘENÍ (PŘIROZENÁ, DOBROVOLNÁ, VYNUCENÁ),

FORMY PŘÍSTUPU (OTEVŘENÁ/UZAVŘENÁ)

FILOSOFIE

• SOUSTAVNÉ, RACIONÁLNÍ A KRITICKÉ ZKOUMÁNÍ SKUTEČNOSTI, SVĚTA A ČLOVĚKA, PŘÍPADNĚ I TOHO, CO JE PŘESAHUJE (METAFYZIKA)

• HLEDÁNÍ PRAVDIVÉHO POZNÁNÍ, SMYSLU A DOBRÉHO ŽIVOTA PROSTŘEDKY REFLEXE,

RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE A DISKUSE

• SOUSTAVA KRITICKÉHO UVAŽOVÁNÍ O PROBLÉMECH BYTÍ, SVĚTA, POZNÁNÍ A ČLOVĚKA

• LIDSKÉ KLADENÍ OTÁZEK PO ZÁKLADU, SMYSLU POROZUMĚNÍ A VYSVĚTLENÍ SVĚTA JAKO CELKU A MÍSTA ČLOVĚKA V NĚM

• HLEDÁ OBECNÉ VLASTNOSTI ČLOVĚKA, STRUKTUR PŘÍRODY, SPOLEČNOSTI I KOSMU

CÍLE FILOSOFICKÉHO MYŠLENÍ

• VYTVÁŘET A POUŽÍVAT PEVNÉ POJMY

• KAŽDÉ CIZÍ TVRZENÍ PODROBIT KRITICE

• KAŽDÉ VLASTNÍ TVRZENÍ BÝT SCHOPEN RACIONÁLNĚ ZDŮVODNIT

• ZDROJEM JE PŘÍMÁ ZKUŠENOST A STARÉ TEXTY, KTERÉ SE SNAŽÍ POCHOPIT A VYKLÁDAT

• HERMENEUTICKÁ METODA = METODA SPRÁVNÉHO CHÁPÁNÍ A VÝKLADU TEXTŮ, ZEJMÉNA NÁBOŽENSKÝCH, PRÁVNÍCH A FILOSOFICKÝCH

• DEDUKCE, POZOROVÁNÍ, SROVNÁVÁNÍ, DISKUSE

ROZDĚLENÍ FILOSOFIE

• METAFYZIKA = NAUKA O ZÁKLADECH BYTÍ („PRVNÍ FILOSOFIE“)

• LOGIKA = NAUKA O SPRÁVNÉM MYŠLENÍ, ŘEČI A ARGUMENTOVÁNÍ

• ETIKA = NAUKA O SPRÁVNÉM JEDNÁNÍ

• TEORETICKÁ FILOSOFIE

• PRAKTICKÁ FILOSOFIE

• DALŠÍ DISCIPLÍNY

TEORETICKÁ FILOSOFIE

• METAFYZIKA A ONTOLOGIE = O CELKU BYTÍ, O JEHO POČÁTKU, POVAZE A SMYSLU

• LOGIKA = O SPRÁVNÉM MYŠLENÍ, VYVOZOVÁNÍ A ARGUMENTOVÁNÍ

• TEORIE POZNÁNÍ (GNOZEOLOGIE, EPISTEMOLOGIE) = O MOŽNOSTECH A PODMÍNKÁCH

POZNÁVÁNÍ, JEHO VZNIKU, PROCESU A PŘEDMĚTU

• FILOSOFIE VĚDY = O PODMÍNKÁCH, METODÁCH A CÍLECH VĚDY

• FILOSOFIE JAZYKA = O VZTAHU JAZYKA K MYŠLENÍ A SKUTEČNOSTI, O KOMUNIKACI

• FILOSOFIE MYSLI = O VĚDOMÍ, VNÍMÁNÍ A MOZKU

PRAKTICKÁ FILOSOFIE

• ETIKA = O SPRÁVNÉM JEDNÁNÍ A MORÁLCE

• METAETIKA = O ZDŮVODNĚNÍ MORÁLKY A ETIKY

• ESTETIKA = O VNÍMÁNÍ UMĚNÍ, KRÁSE A VNÍMÁNÍ KRÁSY

• AXIOLOGIE = O HODNOTÁCH A HODNOCENÍ

• FILOSOFIE PRÁVA = O SPRAVEDLNOSTI, SMYSLU A CÍLECH PRÁVA

• POLITICKÁ FILOSOFIE = O OBČANOVI A SVOBODĚ, O VLÁDĚ A STÁTU

• SOCIÁLNÍ FILOSOFIE = O POVAZE, SMYSLU A FUNKCI SPOLEČNOSTI

DALŠÍ FILOSOFICKÉ DISCIPLÍNY

• DĚJINY FILOSOFIE = O FILOSOFII, FILOSOFICKÝCH ŠKOLÁCH A SMĚRECH MINULOSTI

• FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE = O ČLOVĚKU, JEHO MOŽNOSTECH A SPOLEČNOSTI

• FILOSOFIE DĚJIN = O DĚJINNÝCH PROCESECH A TENDENCÍCH, O JEJICH SMYSLU

• FILOSOFIE NÁBOŽENSTVÍ = O BOHU, O NÁBOŽENSTVÍ A MRAVNOSTI

• FILOSOFIE VÝCHOVY = O VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ, O ÚLOZE UČITELE A ŠKOLSTVÍ

• FILOSOFIE MATEMATIKY = O PŘEDPOKLADECH, ZÁKLADECH A DŮSLEDCÍCH

MATEMATIKY