03 13

03 1

3U

ni

e

pr

o

ro

zh

od

čí

a

m

ed

ia

čn

í

ří

ze

ní

Č

R

U n i e p r o r o z h o d č í a m e d i a č n í ř í z e n í Č RUnie pro rozhodčí a mediační řízení ČRrozhodčí řízení | mediace | poradenství a konzultace | vzdělávací akce

Naším posláním je vytváření spravedlivého obchodníhoprostředí, v němž každý získá to, co mu právem náleží.

ZážitkyOslavte dušičky po mexicku!

CestyMaroko: Za exotikou do oázy klidu

ExpertÚstřední ředitel České obchodní inspekceVladimír Velčovský říká

Vážím si poctivé práce,ne prázdných řečí

AktivityUmělá stěna:Sport nejen na deštivý podzim

|www.urmr.cz

Cejl 91, 602 00 Brno | Tel.: +420 545 242 592 | GSM brána: +420 739 573 440 | Fax: +420 545 210 245 | E-mail: unie@urmr.cz

02-03

| satisfakce 3 | 2013

Editorial

Vážení čtenáři,

letošní parné léto předčilo očekávání asi

každého z nás. Přineslo překonání mnoha

teplotních rekordů, hodně času tráveného

u vody a určitě často i dřívější odchod

z kanceláře za odpočinkem, sportem

a relaxem. Teď to ale vypadá, že se pomalu

vzdává vlády a předává žezlo podzimu.

Snad nás ani tohle roční období nezklame

a předvede to nejlepší, co dovede: barevné

listí při procházkách parkem, lesy plné

hub, melancholické ranní mlhy nebo sbírá-

ní kaštanů s dětmi.

S podzimem přichází i třetí letošní

Satisfakce, vyvedená v barvě vybrané

právě podle období roku. Kam se na jejích

stránkách můžete vydat? Do ordinace

lékaře české hokejové reprezentace Zdeňka

Ziegelbauera, kanceláře ústředního ředi-

tele České obchodní inspekce Vladimíra

Velčovského nebo ateliéru malíře Daniela

Brunovského. Čekají na vás golfové hřiště

středomořské Sardinie, trochu morbidní

oslava dušiček v Mexiku či unikátní výsta-

va drahých kamenů. Projedete se v novém

MINI, ochutnáte španělská vína

a vyzkoušíte lezení po umělé stěně.

Zábavy, radosti a občas i poučení tak

v nové Satisfakci najdete dost. Přejeme,

ať vám zpříjemní jak víkendy, tak klidné

večery. A to včetně deštivých, protože

i těch je na podzim dost… Příjemné čtení!

Miroslav Mašek

Tiráž

Satisfakce. Lifestyle magazín Unie pro rozhodčí

a mediační řízení ČR.

Foto na obálce: Exponát z výstavy minerálů

(rubrika Pozvánka)

Vydavatel: Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s.,

Mlýnská 13, 602 00 Brno, e-mail: unie@urmr.cz,

www.urmr.cz, IČ: 271 66 147

Šéfredaktor: Mgr. Miroslav Mašek,

miroslav.masek@urmr.cz

Redakce: Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s.,

Cejl 91, 602 00 Brno, tel.: +420 545 242 592

Spolupracovníci: Karel Hájek, Lenka Pospíšilová,

Jiří Salik Sláma, Vojtěch Gabriel

Grafické zpracování a DTP: Kobra Design, s. r. o.,

Jana Uhra 12, 602 00 Brno,

tel.: +420 541 214 448, e-mail: info@kobra.cz

Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r. o.,

Trnkova 119, 628 00 Brno, tel.: 543 215 538,

e-mail: info@tiskarna-didot.cz

Inzerce: Miroslav Mašek, tel.: +420 723 467 791,

e-mail: miroslav.masek@urmr.cz

Periodicita: čtvrtletník

Místo vydávání: Brno

Evidenční číslo: MK ČR E 17353

Zdarma, neprodejné.

foto

arc

hiv

Obsah

Editorial 03

Recenze 05

Expert 06Ústřední ředitel České obchodní inspekce Vladimír Velčovský říká:Vážím si poctivé práce, ne prázdných řečí

Umění 10Daniel Brunovský: Zvědavost, objevování a plnění dávných snů

Neziskovka 16Díky BEC je Brno more friendly

Móda 20Martina Nevařilová: Český design mají vyrábět české ruce

Klient 26Josef Suchomela: Hektičtější zakázky jsou někdy nejlepší

České greeny 30Loreta Golf Pyšely: Novinka v českém golfovém menu

Publicistika 34Fotograf Milan Jaroš: Bohemian Rhapsody

Vzdělávání 38Tomáš Lukavec: Doktor Kouč pomáhá, spojuje a dopřává poznání

Cesty 40Maroko: Za exotikou do oázy klidu

Zážitky 46Den mrtvých: Oslavte dušičky po mexicku!

Akt 50Antonín Svoboda

Cesty za golfem 52Sardinie: Božské golfové šlápoty aneb golf s vůní koření

Vinotéka 57Señorío de Sarría: Ochutnejte navarrské slunce

Aktivity 58Umělá stěna: Sport nejen na deštivý podzim

Příloha 61CESR: tvrdý hlídač – tvrdá fakta

Gourmet 66Restaurace Noma: Jehličí, kůra i lišejníky ze severu Evropy

Pozvánka 68Výstava minerálů: Poklady z hlubin Země

Auto-moto 70MINI Paceman: Městský hráč i stylová ikona

Osobnost 74Zdeněk Ziegelbauer: Největším zážitkem bylo Nagano

Kultura 78

Kaleidoskop 80

Právní téma 82K možnosti měnit obchodní podmínky dle nového občanského zákoníku

INTERVIEWS | EVENTS | EU MATTERS | PR TOPICS

www.leadersmagazine.cz

A PLACE WHERE LEADERS ARE SEEN

MÍSTO, KDE JSOU LÍDŘI VIDĚT

| recenze

Jäger, M.: Zánik závazků započtením – Současný právní stav a změny v novém soukromém právu. Praha: Linde Praha, 2013, 384 stran, 528 Kč.

Recenze

Nakladatelství C. H. Beck vydalo v červnu 2013

v řadě Beckovy komentáře publikaci Zákon

o mediaci – komentář. Pod knihou je podepsán

autorský tým ve složení JUDr. Martina Doležalo-

vá, Mgr. Šárka Hájková, PhDr. Dana Potočková

MDR a Mgr. Jan Štandera. Publikace komentuje

nový zákon o mediaci č. 202/2012 Sb. (účinný

od 1. září 2012), včetně prováděcí vyhlášky

o zkouškách a odměně mediátora. Zaměřuje se

na objasnění klíčových pojmů nového zákona

ve všech jeho souvislostech, objasňuje základní

pilíře činnosti zapsaného mediátora a stěžejní

momenty samotného mediačního procesu včetně

uzavření mediační dohody.

Dále autoři rozebírají veškeré aspekty organizace

mediace a zkoušek z mediace, stejně jako správní

delikty zapsaných mediátorů/kárná provinění

u advokátů – mediátorů. Nechybí ani přílohy

obsahující např. zahraniční trendy v odměňování

mediátora, návodný popis mediačního procesu,

vzorové smlouvy o provedení mediace a formulá-

ře vyžadované pro styk s ministerstvem. Čtenář

zde nalezne i zahraniční judikaturu.

Kniha je určena nejen mediátorům, ale také

soudcům, advokátům, podnikovým právníkům či

vedení firem a veškeré laické veřejnosti. Podrob-

nější informace naleznete na webu

nakladatelství: www.beck.cz.

text Miroslav Mašek

Publikace se věnuje podrobnému vysvětlení

a praktické aplikaci institutu započtení, který

náleží mezi nejčastější způsoby zániku závazků

jinak než splněním. Jeho právní úprava nepod-

léhá častým změnám a v oboru soukromého

práva vyniká značnou mírou neměnnosti. Právní

úpravu zániku soukromoprávních závazků zapo-

čtením najdete v současné době v § 580 a § 581

občanského zákoníku. Na ně navazují některá

ustanovení o započtení pohledávek v § 358

až § 364 obchodního zákoníku a pravidla

o započtení proti pohledávkám na výživné

podle § 97 odst. 3 zákona o rodině.

Po rekodifikaci pracovního práva je započtení

přípustné i v pracovněprávních vztazích, přitom

se použije právní úprava započtení podle občan-

ského zákoníku.

Zvláštní pozornost zaslouží vztah právní úpravy

zániku závazků započtením v obchodních závaz-

kových vztazích a obecné právní úpravy započte-

ní podle občanského zákoníku. Jde především

o otázku, zda se mohou zvláštní pravidla vyslove-

ná právní úpravou započtení podle obchodního

zákoníku použít i tam, kde se započítává pohle-

dávka, která je obsahem obchodního závazkové-

ho vztahu, proti pohledávce, která se řídí pouze

občanským zákoníkem. Nebo zda se použijí jen

v případech, kdy všechny pohledávky, které mají

započtením zaniknout, spadají do věcné působ-

nosti obchodního zákoníku.

V knize najdete i podrobné vysvětlení právní

úpravy zániku závazků započtením v novém

občanském zákoníku, a to s přihlédnutím

k rozdílům oproti stávající právní úpravě.

Monografie je určena především advokátům

a všem právníkům ve firmách, kteří se zabývají

touto problematikou v praxi. Posloužit může

i právním teoretikům a vysokoškolským

studentům.

Citace z recenze JUDr. Marie Zahradníčkové, CSc.

(Katedra obchodního práva Právnické fakulty

Karlovy univerzity)

„O tom, že autor přistoupil k tématu velkoryse,

svědčí obsahový záběr publikace. Práce je kromě

úvodu rozdělena do osmi částí. Za zvlášť zdařilou

považuji závěrečnou část věnovanou započtení

v novém občanském zákoníku, která podává po-

drobný výklad nové právní úpravy po rekodifikaci

soukromého práva.

Autor dosáhl komplexního zpracování tématu

v oblasti soukromého práva. Publikace přirozeně

obsahuje i některé diskuzní závěry, jako je

připuštění konverze neplatného jednostranného

právního úkonu směřujícího k započtení v návrh

dohody o započtení nebo podmínky započtení

proti směnečné pohledávce, byla-li směnka

převedena zástavním rubopisem.

Jde o kvalitní práci vybavenou rozsáhlým

poznámkovým aparátem včetně bohatých odkazů

na výsledky rozhodovací činnosti soudů. Autor

se vyjadřuje kultivovaným jazykem, píše čtivě

a své závěry formuluje precizně.“

Připraveno ve spoluprácis nakladatelstvím LINDE PRAHA, a. s.

C. H. Beck vydal komentář k zákonu o mediaci

Vážím si poctivé práce,ne prázdných řečí

Ústřední ředitel České obchodní inspekce Vladimír Velčovský říká:

text

a fo

to M

iros

lav

Maš

ek

| expert

Má mnohaletou praxi z vedoucích pozic v Armádě ČR a na Ministerstvu obrany, stejně jako ze soukromého sektoru. Do České obchodní inspekce přišel Vladimír Velčovský s jasnou vizí, rukávy vyhrnutými na poctivou práci a zdravým nadhledem. Jak po několika měsících ve funkci vidí současnost a budoucnost ČOI?

Kdy a s jakým posláním byla ČOI založena?

To se musíme vrátit do roku 1952, kdy byla jako

výkonná kontrolní složka ministerstva vnitřního

obchodu zřízena Státní obchodní inspekce –

předchůdkyně současné ČOI. V jejím čele stál

hlavní obchodní inspektor, jemuž byli podřízeni

krajští inspektoři. Ty jmenoval a odvolával

na návrh hlavního inspektora ministr vnitřního

obchodu, dnes má tuto pravomoc ve vztahu

k regionálním ředitelům ústřední ředitel. Značně

se však oproti dnešku lišilo poslání – inspektoři

prověřovali zachovávání stanovených maloob-

chodních cen a obchodních přirážek v obchod-

ních podnicích, dodržování předepsaných povin-

ných zásob a sortimentu zboží, plnění norem pro

skladbu a množství jídel v podnicích společného

stravování a vedli boj za včasné odhalování

krádeží, zpronevěr a schodků. Některé původní

úkoly, třeba dodržení deklarované míry a váhy,

správné účtování, dodržování hygienických

předpisů a podmínek skladování zboží, plní orgá-

ny dozoru nad trhem i dnes. V roce 1962 vznikly

dokonce inspekce tři: zemědělská, potravinářská

a obchodní. Tento stav trval do roku 1986, kdy

došlo k ustavení pouze dvou dozorových orgánů:

České obchodní inspekce – dnes v působnosti

Ministerstva průmyslu a obchodu – a Státní ze-

mědělské a potravinářské inspekce v působnosti

Ministerstva zemědělství.

Jaké největší změny se od té doby v oblasti

ochrany práv kupujících odehrály?

Byla jich celá řada, tak alespoň stručně ty nej-

zásadnější: Dnes nás kompetenční zákon o ČOI

opravňuje ke kontrole fyzických nebo právnických

osob prodávajících výrobky nepotravinářského

charakteru, nabízejících a poskytujících služby,

spotřebitelský úvěr nebo provozující jinou

podobnou činnost na vnitřním českém trhu. Další

zákony, vyhlášky a nařízení vlády pak pravomoci

inspektorů ČOI ke kontrole různých oblastí trhu

konkretizují a stanoví povinnosti kontrolovaných

osob. Tyto předpisy platí už roky, do povědomí

veřejnosti se však dostávají pomalu. Na úsilí to

změnit se podílejí všichni pracovníci ČOI. Zásadní

změnu v zaměření kontrolní činnosti přinesl rok

1997, kdy kontrola potravin i dozor nad dodržo-

váním hygienických předpisů v provozovnách

veřejného stravování a dalších služeb přešla do

pravomoci Státní zemědělské a potravinářské

inspekce, veterinární správy a hygieniků. ČOI

naopak získala oprávnění k široké výrobkové

kontrole – zejména ohledně bezpečnosti – a k do-

zoru nad trhem v dalších oblastech. V posledních

letech ČOI prošla dalšími změnami, jejichž cílem je

nejen zlepšení práce inspekce a zvýšení efektivity

dozoru nad trhem, ale především zvýšení důvěry

spotřebitelů a podnikatelů v její činnost. Veřej-

ným zájmem i cílem vedení ČOI je moderní orgán

dozoru, prosazující zásady volného pohybu

zboží, cílenou ochranu spotřebitele a fungování

služeb.

Existují v tomto oboru významnější rozdíly

mezi ČR a zahraničím?

Rozdíly jsou značné a dle tradic se jednotlivé

země liší, ale pro plnění úkolů z práva EU pro

ochranu spotřebitele a dozor nad trhem mají

všechny zřízeny specializované státní instituce,

které plní preventivní i kontrolní funkci. Dozor

nad trhem v podobném uspořádání, jaké máme

v ČR, je zachováván zejména v postkomunistic-

kých zemích – na Slovensku, v Polsku, Maďarsku

nebo Rusku. Podobný jednotný systém dozoru

a dozorový orgán s širokými kompetencemi má

i Francie. Vzhledem k požadavku EU na systém

státního dozoru v členských zemích, včetně

ukládání sankcí, ochranných opatření apod.,

je to např. ve Velké Británii The Office of Fair

Trading, v Německu kromě ministerstva dozorový

orgán zaměřený na ochranu spotřebitele a bez-

pečnost potravin. V severských státech má tradici

funkce spotřebitelského ombudsmana, v USA

funguje Federal Trade Commission. Ve starých

zemích EU jsou důležitou součástí ochrany spo-

třebitelů i silné a vlivné spotřebitelské organiza-

ce s vlastními časopisy, laboratořemi a vysokým

společenským kreditem. Nedá se dost dobře

porovnávat účinnost jednotlivých kontrolních

systémů, protože každý národní trh je specifický,

a proto zkušenosti různých orgánů jsou přenosné

a využitelné jen zčásti.

„Porušení dlouhodobě zjišťujeme zhruba u třetiny kontrol.“

Jak velký tým kontroly v současnosti zajišťuje

a kolik jich ročně provede?

ČOI má celkem 432 pracovníků, z toho asi 250 vý-

konných inspektorů, kteří se každý rok podílejí

na 45 až 50 tisících kontrol. Loni jich ČOI proved-

la 48 665. Až 70 % se týká kontroly dodržování

povinností stanovených zákonem o ochraně spo-

třebitele, třetina bezpečnosti výrobků a třetina

vyhledávání výrobků uvedených ve výstražném

systému RAPEX. Další kontroly tvoří jednotlivá

procenta celkového počtu, i když zdaleka nejsou

na okraji zájmu – třeba kontroly spotřebitelských

úvěrů, jakosti pohonných hmot, výkupu odpadů,

nakládání s obaly…

Porušení dlouhodobě zjišťujeme zhruba u třetiny

kontrol, v některých případech i souběžné poru-

šení několika předpisů. Do takových provozoven

se vracíme opakovaně, abychom zjistili, zda

došlo k nápravě.

Jaké má ČOI pravomoci, když při kontrole

zjistí porušení zákona?

Tyto pravomoci upravuje zákon o České obchod-

ní inspekci. Stanoví, jakým způsobem inspektoři

provádějí kontrolu, jaká mají práva i omezení.

Obecně mají právo vstupovat za účelem kontroly

do provozoven, v některých případech

i do skladů, vyžadovat potřebné doklady a infor-

mace, zakazovat prodej nebo užívání výrobků,

které nesplňují požadavky pro uvedení na trh,

až do doby zjednání nápravy.

Mohou zabrat výrobky porušující práva duševní-

ho vlastnictví a po ukončení správního řízení

a uplynutí zákonné lhůty je nechat zničit,

vydávat zákazy používání úředně neověřených

měřidel.

Dále inspektoři za méně závažná porušení

zákonů ukládají blokové pokuty nebo pokuty

příkazem na místě. Ředitelé inspektorátů uklá-

dají pokuty ve správním řízení nebo pořádkové

pokuty za maření kontroly či nesplnění ulože-

ných opatření. Ve správním řízení může

být uložena pokuta např. až do 50 miliónů Kč

za porušení zákona o technických požadavcích

na výrobky, do 20 miliónů za porušení zákona

o spotřebitelském úvěru a do 5 miliónů podle

zákona o ochraně spotřebitele.

Samozřejmě se musí při uložení přihlížet

ke všem okolnostem, za nichž k porušení zákona

došlo, k rozsahu, trvání a následkům. Nelze

uložit pokutu několik miliónů jen proto,

že se někomu zdá, že ČOI ukládá nízké pokuty.

Neodolám…

dobrému vínu návštěvě hokejového utkání v Šumperku strávení příjemného večera s kýmkoliv

Nemusím…

ztrácení času nepodstatnými věcmi s nepříjemnými lidmi

06-07

Které obory jsou nejvíce v „hledáčku“

kontrolorů?

Nedá se říci, že by některé oblasti byly prefero-

vány a jiné zanedbávány. Kapacity lidí i finanční

možnosti ČOI jsou limitovány a musíme se stále

rozhodovat, jak je co nejefektivněji využít. Trvale

monitorujeme velkou část trhu s nepotravi-

nářskými výrobky a službami a vyhodnocujeme

rizikové oblasti a skupiny výrobků, na které je

v danou chvíli nutné se zaměřit. To je do značné

míry určováno aktuálními problémy, s nimiž

se spotřebitelé setkávají a následně se obracejí

s žádostí o pomoc na naše inspektoráty a pora-

denská místa. Po mém nástupu to byly zejména

předváděcí akce, internetové obchody a rizikové

výrobky. Celoročně je pečlivě sledován trh s hrač-

kami, zprostředkování a poskytování spotřebitel-

ských úvěrů, slevové akce a v posledních týdnech

regionální kontroly zaměřené na velké akce jako

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech,

výstavy, veletrhy a slavnosti.

„Potenciál ČOI je obrovský a nejvíce práce leží na inspektorech v regionech.“

Jaká je role ústředního ředitele ČOI?

Jak napovídá název funkce, musí ČOI řídit.

A jedním z jeho prvořadých úkolů také je umět

práci svých podřízených prodat. Potenciál ČOI

je obrovský a nejvíce práce leží na inspektorech

v regionech. Jsou denně v terénu, provádějí

kontroly, jednají s lidmi, sepisují protokoly,

vyhodnocují výsledky. A ústřední ředitel musí pro

jejich práci vytvářet podmínky, umět ji zhodnotit

a prezentovat v médiích.

Do vedení ČOI jste byl jmenován letos na jaře.

Jaké cíle jste si stanovil?

Pilíře změn definoval ministr průmyslu

a obchodu Martin Kuba při mém nástupu

do funkce. Jinak bych to nemohl dělat, vždy

potřebujete jednotnou linii řízení. Ve zkratce:

zviditelnit ČOI na veřejnosti a být transparentní

státní institucí, přiblížit se spotřebitelům

i podnikatelské veřejnosti a spustit nový web

ČOI. Více a ofenzivněji komunikovat se zájmový-

mi profesními svazy, agenturami či sdruženími –

se všemi jsem se už setkal – a předcházet tak

možným problémům v dozorové činnosti

a sankčním dopadům pro podnikatele. Dále pri-

oritně vytvářet podmínky pro práci inspektorů,

zajistit kvalitní a vzdělané lidi na odpovídajících

pozicích a dle společenské závažnosti a dopadů

na spotřebitele vyfiltrovat priority kontrolní

činnosti.

Co vás osobně zaujalo právě na tomto oboru?

Osobní manažerská výzva a různorodost problé-

mů. Práce s lidmi je nejtěžší, zároveň jsou

za vámi vidět výsledky. Působnost ČOI zasahuje

do mnoha oborů lidského působení a v té šíři

máte možnost leccos ovlivnit. Práce je to náročná

a poctivá.

Absolvoval jste rozsáhlé vojenské vzdělání,

z velké části na institucích Bundeswehru.

Jak na něj vzpomínáte?

Byla to fantastická zkušenost a příležitost se

potkat a téměř žít s lidmi z celého světa. Poznáte

mentalitu národů, jste multikulturní a jazykově

zdokonalený – studoval jsem např. s kolegy

z Číny, Kanady, Chile, Mosambiku, Egypta…

Manažerské kurzy v zahraničí vám také dají

určitý nadhled při řešení budoucích problémů.

Čerpám z toho dodnes, navíc jsem získal mnoho

zajímavých kontaktů.

Je toto vzdělání i vaše praxe v AČR

a na Ministerstvu obrany ČR výhodou

pro vaši současnou pozici?

Vzdělání je nezbytný předpoklad pro výkon funk-

ce a praxe v řízení velkých celků je podmínkou,

aby člověk mohl řídit instituci jako ČOI. Už pan

ministr Kuba chtěl člověka s mnohaletou praxí

v řídících funkcích státní správy a v podnikání.

A jestli řídím ČOI vojensky? To víte, nějaké

návyky člověk má. (smích) Ale rozhodně nejsem

„zelený mozek“, jen prostě vyžaduji plnění po-

vinností. A chci, aby ČOI pracovala kvalitně.

Oceňuji lidi výhradně za práci, ne za řeči.

Patří vojenství – např. jeho historie – mezi

vaše záliby?

Rád se dívám na dokumentární filmy z války,

hlavně na ty ruské. Zaujal mě třeba seriál Sedm-

náct zastavení jara, fascinuje mě autentičnost

a atmosféra záběrů. Nejsem ale vojenský historik

nebo fanda techniky, založením jsem spíše vojen-

ský ekonom a logistik – „týlař“.

V posledních letech jste působil jako prezident

šumperského hokejového klubu. Hrajete sám

hokej?

Nehraju, neumím bruslit. (smích) Má úloha byla

jinde – dostat klub z problémů, stabilizovat ho

z pozice majitele a vytvářet sportovní prostředí

s vysokou návštěvností a hokejovou kvalitou, což

se snad po dobu sedmi let dařilo. Také jsem se

na to pečlivě připravoval – než jsem s koupí klu-

bu souhlasil, měsíc jsem studoval podnikatelské

portfolio, jak funguje město a kraj… Naštěstí se

k tomu všichni postavili čelem. A dnes? Klub je

renomovanou společností, která nikomu nedluží

a má vlastní sportovně-relaxační centrum

i obchod.

Když máte chvíli času jen pro sebe, jak

relaxujete?

Jsem docela workoholik, ale striktně odděluji

práci a soukromí. Relaxuji prostě odpočinkem,

mnohdy spánkem. Aktivně se zúčastňuji teniso-

vých turnajů čtyřher. Jinak rád cestuji po světě,

baví mě hlavně putování za vínem. Třeba

do Francie nebo Izraele, chystám se také

do Arménie. A občas se podívám na televizi,

někdy i sám na sebe v ní. (smích)

| Ing. Vladimír Velčovský

narodil se v roce 1966 v Zábřehu na Moravě

1986–1990 studoval na Ekonomické fakultě

Vojenské akademie ve Vyškově

1995–1996 studoval kurz managementu

na Zemské akademii obrany

Rakouska

1994–1999 studoval na Vysoké škole logistiky

Bundeswehru a Akademii velení

generálního štábu Bundeswehru

1992–1997 působil na velitelských funkcích

v Armádě ČR

2000–2001 zastával manažerské pozice

v Armádě ČR v oblasti logistiky

2001–2002 ředitel Akvizičního úřadu

Ministerstva obrany ČR

2002–2003 ředitel odboru velení, řízení

a spojení na Ministerstvu obrany ČR

2003–2006 zastával manažerské pozice

v soukromém sektoru

2006–2013 jednatel a prezident hokejového

klubu HOKEJ ŠUMPERK 2003,

poradce obchodních společností

od r. 2013 ústřední ředitel České obchodní

inspekce

08-09

foto

Pet

r Šeb

l

Úhel pohledu

Minulé čtvrtletí se neslo ve znamení událostí, které svým dosahem znamenaly jistý přelom. V celosvětovém i českém kontextu. Tentokrát tak tento článek bude jakýmsi kaleidoskopem, v němž bych se rád vyjádřil k několika různoro-dým tématům.O ekonomické situaci ve Středomoří už jsem se zde zmínil několikrát. Ani tentokrát mi to nedá a stručně se u ní zastavím. Zavítáme do Řecka. To, že sem trojice věřitelů – Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond – nalila ve snaze o „záchranné programy“ už neuvěřitelné peníze, ví asi každý. Tipnete si, kolik to bylo? Raději si sedněte – šlo už o 240 mi-liard euro! Pro stát velikostí srovnatelný s naším. Tato částka však nezahrnuje odepsané dluhy a navždy nedobytné pohledávky nestátních sektorů. A vypadá to, že ani tahle astronomická suma nemusí být konečná. Německo avizovalo, že Řecko bude zřejmě potřebovat třetí vlnu pomoci ve výši 10 miliard… A odborníci částku hned o další desítky miliard navýšili. Nesou-hlasné reakce opozice i dalších států na sebe nenechaly čekat. Kancléřka Merkelová dokonce prohlásila, že Řecko se nikdy nemělo stát členem eurozóny. Jak to s jihoevropskou zemí bude dále? Navíc, když zmíněná trojice věřitelů sama neví, čeho chce dosáhnout, a dokonce ani to, co se s jejími penězi v Řecku děje? Jak jinak si vy-ložit výrok „na podzim chceme provést kontrolu svého záchranného programu a přezkoumat mož-né pokračování a financování programu Řecka“? Takže finanční veletoky nejsou kontrolovány průběžně? Raději o tom nepřemýšlet…Co se týče krachů, léto dokázalo zajímavý fakt: bankroty se nekonají jen v ekonomicky nestabil-ních státech, ale i v zemích s klíčovým vlivem na světové hospodářství. Mám na mysli USA a krach města Detroit. Na ty, kteří varovné zprávy v předchozích měsících a letech nezaznamenali, ta zpráva musela působit jako rána z čistého nebe – kolébka amerických automobilek zbank-rotovala. Dluhy 18,5 miliardy dolarů, vylidněné čtvrtě. Kdysi hrdý Detroit je obklíčen periferiemi, které se již ani nedají nazývat ghettem, počet obyvatel klesl z 1,8 miliónu na 700 tisíc. Ti, co zůstali, marně hledají práci, kolabují základní veřejné služby. Co se to s americkým snem stalo? Důvodů je několik – krize v automobilovém prů-myslu, neschopnost města udržet si nadané lidi z mladší generace či díry v pokladně, způsobené mj. vysokými náklady na důchody. V USA totiž penze poskytuje soukromý i veřejný sektor a města jako Detroit mají vlastní důchodový sys-tém. Náklady na stárnoucí populaci tak přivedly město do „penzijní pasti“, která hrozí sklapnout i jinde – třeba v Chicagu. A pokud si myslíte, že bankrot města je pro tuzemsko jen zámořskou zprávou z televize, nenechte se mýlit. Téměř 80 českých obcí vykazuje rizikové prvky potenciálně směřující ke krachu, přičemž ve městech je tato

situace častější než na vesnicích. Paralela s naší částí světa se najde i v důvodech, které k bankro-tu vedly. Odchody mladých odborníků do platově zajímavějších oblastí, dotacemi pumpované projekty s vlastním podílem tvořeným dluhem, neochota včas přijmout odpovědná opatření… A hlavně důchodové fondy na principu letadla, kdy současná generace platí stále početnější generaci předchozí, která očekává zajištění vyšší úrovně, než na jakou sama přispívala. Místem, kde to vře nejen ekonomicky, ale kde vnitropolitická krize hrozí přerůst v mezinárodní konflikt, je Sýrie. Občanská válka trvající už 2,5 roku, 100 tisíc mrtvých a 2 miliony uprchlí-ků… Bodem zlomu se stal 21. srpen, kdy – podle všeho – v důsledku útoku chemickými zbraněmi zemřely u Damašku stovky lidí. Americké zpravo-dajské služby jsou si údajně jisté (údajně proto, že žádné důkazy vidět nebudou a že tuto jistotu si pamatujeme už odjinud), že za incidentem sto-jí syrský režim prezidenta Asada. Blízkovýchodní země s nestabilní situací, zbraně hromadného ničení… Nepřipomíná vám to něco? USA oprášily uniformu „světového policajta“ a hovoří o vojen-ském úderu. V souvislosti s tím mě napadá jen jedno: nepoučitelnost. Abyste mě nepochopili špatně – smrtící útok na civilisty je obludnost, která by neměla zůstat nepotrestaná. Ale je vo-jenský zásah správným řešením? Navíc s takovým časovým odstupem, že místo obrany a rychlého zamezení masakrům jde spíše o pomstu. A ta by důvodem pro útok být neměla. Pokud k němu však dojde a vše vyvrcholí třeba pádem režimu, co se bude dít dále? Situace v Iráku, Afghánistánu, ale i v Libyi nebo Egyptě dokazuje, že režimy nastolené západními vel-mocemi po svržení totalitního režimu vojenskou silou jsou slabé a nerespektované. Evropská a blízkovýchodní mentalita jsou natolik odlišné, že naroubovat prvky západních demokracií do zemí, které se tisíce let vyvíjely jinak, prostě ne-lze. Náboženství, životní přesvědčení, hodnoty… To není software, který by bylo možné jednoduše přeinstalovat. A tak se možná schyluje k další rychle vyhrané válce, která ale skončí porážkou všech.

A jak je na tom tuzemsko? Hospodářsky stále nijak valně. Stačí brouzdat po internetu napříč odbornými servery a z některých čísel člověku není do smíchu. Ekonomická situace podniků stagnuje – dle průzkumu Svazu průmyslu a do-pravy ČR se zlepšila pouze u 24 %, což je nejhorší výsledek od roku 2010. Zlepšuje se navíc nikoli ve vztahu k době před krizí, ale jen meziročně. Ministerstvo financí opakovaně zhoršuje odhady vývoje hospodářství – pro letošek nyní počítá s poklesem HDP o 1,5 %. Stavebnictví se mezi-ročně propadlo o 15 % a dále klesá. Když toto čteme – a vidíme v praxi ve svých firmách a na trhu – kde je onen konec krize, který už podle tolika politiků a „odborníků“ nastal? Kde jsou ty bez-problémové firmy těžící z již zahájeného růstu? Osobně považuji falešný optimismus za velmi ne-bezpečný. Zvlášť když se dle těchto výhledů bude sestavovat státní rozpočet, o němž se na základě předvolebních preferencí nedá očekávat, že bude úsporný. Ještě se musí udělat hodně práce, než slovo „růst“ bude mít opět svou náplň. Tím se dostávám i k tématu vnitrostátní politiky. Co se událo, tedy kromě toho, že si poslanci rozpustili sněmovnu? Jedna z nejzajímavějších věcí je zde aktuálně ticho. Ticho kolem tzv. kauzy Nagyová. Tolik popsaných stran a odvysílaných hodin, tolik nabubřelých projevů, co vše vyšet-řování změní, největší policejní razie ve veřejné sféře, pád vlády… A po několika měsících? Ticho. Žádné průkazné výsledky a odhalení, které by cokoli významnějšího znamenaly nebo změnily. Kontrast mezi proklamovaným a reálným je tak velký, až se nabízí otázky: Jaké byly skutečné příčiny policejního zásahu a následných událos-tí? Kdo za vším stál a co bylo jeho cílem? Jak to, že se nikdo na žádné straně nezodpovídá? V každém případě kauza zapříčinila předčasné volby. Jednoznačně a neoddiskutovatelně. Nakonec byla záminkou pro prezidenta, aby rozehrál svou hru, kde nikdo nezná pravidla a neví, ve které její části se nachází. Vlastně mě napadá, že ani netušíme, zda se hraje na góly, body nebo čas. Předvolební preference i analýzy odborníků svor-ně ukazují doleva, přičemž posílení pozice levice znamená i posílení hlavy státu. Někteří analytici tvrdí – a myslím, že nejsou daleko od pravdy – že prezident plánuje po volbách vytvořit něco na způsob prezidentské republiky s jemu povolnou levicovou většinou v parlamentu a jím ovládanou vládou. Poprvé od roku 1989 se k vládě pravdě-podobně dostanou i komunisté, což je po jejich úspěchu v posledních komunálních volbách rychlý skok dopředu. To vše při levicovém Sená-tu, který dosud prakticky vždy vytvářel protiváhu či brzdu k Poslanecké sněmovně – pokud ta byla spíše levicová, Senát inklinoval doprava. Důleži-tá rovnováha, která nyní bude zřejmě narušena. A co ve státě v čele s takto vzniklým politickým zastoupením, panem Zemanem a sněmovnou plnou odborářských bossů, na které začínají levicové strany pořádat hon pro jejich umístění na kandidátky, čeká podnikatele? Na odpověď si budeme muset počkat a doufat, že se nenaplní očekávání většiny z nás.

Karel Hájek, předseda představenstvaUnie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

Dan

iela

Bru

novs

kého

| umění

Zvědavost, objevovánía plnění dávných snů

Daniel Brunovský:

Zkoušení nových věcí a nápadů, velký nadhled, zdravě ironický pohled na svět a schopnost vyjádřit lidské pocity ve dvou i třech rozměrech… To vše v sobě spojuje výtvarník Daniel Brunovský.

Jak vás při volbě životní cesty ovlivnil

otec – významný výtvarník?

Byl umělcem i vysokoškolským pedagogem

v tomto oboru. Vyrůstal jsem tak v rodině

výtvarníka, díky čemuž pro mě umělecká profese

byla „normální“ a ne tak exotická jako v jiných

rodinách. Jinak řečeno – když jsem rozvažoval,

čemu se věnovat, mé přikývnutí této profesi bylo

přirozené. Za studií na Střední škole uměleckého

průmyslu v Bratislavě už mé směřování bylo

jasné a nikdy jsem z něj neuhnul.

V kolika letech jste vytvořil první dílo, které

byste už označil jako „umělecké“?

To si opravdu nepamatuju. Ale malovat jsem

začal asi v patnácti. Dnes bych své tehdejší výtvo-

ry za umělecká díla nepovažoval, bylo to rané

období… To, za co se nestydím, začalo vznikat

asi po maturitě.

Máte některá díla z této doby schovaná?

Něco ano, ale není toho mnoho. Někde na to

sedá prach… (smích)

„Oslovují mě hlavně vizuálně velmi silní umělci.“

Kdo byl kromě otce vaším výtvarným vzorem?

Už na škole jsem měl mnoho oblíbených výtvar-

níků. Většinu obdivuji dodnes. Oslovili mě hlavně

ti vizuálně velmi silní. Zpočátku to byl Salvador

Dalí, potom třeba Jan Zrzavý… Zajímá mě ale

i staré umění a nejrůznější díla napříč historií.

Jaký ateliér jste navštěvoval na vysoké škole?

Měl název oddělení monumentální malby a šlo

hlavně o malbu do architektury, do exteriéru.

Tehdy na škole existovaly dva ateliéry malby

a tenhle byl lepší, takže této orientace nelituji.

Naučil jsem se tam technologii, technikám

nástěnných maleb apod.

Dnes se spojení malby a architektury

už nevěnujete – existuje ale nějaká vaše

realizace tohohle typu?

Kdysi jsem vytvářel keramickou mozaikovou

stěnu v šatně jednoho kulturního domu.

A nedávno jsem se dozvěděl, že tam ta stěna

stále je – jen budova už není kulturní dům,

takže před mozaikou pracují tiskařské stroje.

To může být zajímavá symbióza, asi se tam

zajedu podívat…

Kdy jste se vedle malby začal věnovat

i šperkům, plastikám a dalším věcem?

Šlo to paralelně. První šperky jsem udělal už

na střední škole. Bavilo mě pracovat s kovem,

byly to takové technologické pokusy. Kolem

roku 1987 jsem se šperkům začal věnovat syste-

matičtěji. A po revoluci, kdy se vše otevřelo, jsem

založil dílnu, která realizovala mé autorské věci.

A za koho se vlastně dnes považujete?

Za malíře, šperkaře, sochaře…

Za výtvarníka. (smích) Tyhle hranice a škatulky

už jsou rozvolněné. Dnešní mladí to nemají rádi,

všichni se považují za vizuální umělce. Leonardo

da Vinci také nebyl pouze malíř, ale zkrátka krea-

tivní člověk. Také proto byl jedním z mých raných

vzorů. Zvědavost, neustálé objevování…

10-11

Proslul i tím, že místo aby dokončil zakázku,

věnoval se zkoumání toho, co ho zrovna bavilo.

I po této stránce je mi blízký, protože když zrov-

na musím něco dělat, hrozně mě to nebaví.

A dělám jiné věci, které v ten moment považuji

za prioritní.

Bohužel jsou to často záležitosti, které nejen

že nepřinášejí peníze, ale dokonce vás spíš

o ně připravují. (smích)

„Život po roce 1989 byl mnohem větší fikce než umění.“

V roce 1984 jste absolvoval studijní pobyt

v Římě. Jak se vám to za minulého režimu

podařilo?

I když tehdejší doba nepřála cestování, existo-

vala stipendia. Dalo se vycestovat do Paříže nebo

Říma. Maloval jsem v Itálii půl roku, měl jsem

tam také své první samostatné výstavy. Jak se

mi to povedlo? Byl jsem prostě neskutečně drzý.

Všude jsem chodil a každému říkal, že tu chci

vystavovat. Dnes by se mi vysmáli, ale tehdy to

brali vážně a nakonec se mi to podařilo v soukro-

mé galerii v Miláně a v jednom sdružení v Římě.

Prodal jste při těchhle výstavách něco?

Kupodivu ano. I když samozřejmě za směšnou

12-13

cenu. V dnešní době už je to nemožné – v Itálii

nejde prodat takřka nic.

Jak se vaše kariéra výtvarníka vyvíjela

po studiu?

To pro mě byla docela šťastná doba. Všechno

tehdy muselo jít přes komise, tak jsem nabídl

nějaké své obrazy do prodeje do Díla. A hned

za tři dny se prodaly, což byla neskutečná vzpru-

ha. Prostě dobré období. Hodně jsme s kamarády

vystavovali a bylo to velmi intenzivní…

Intenzivní společenský i umělecký život. A tak

to trvalo až do revoluce. V určitém ohledu z toho

žiju dodnes.

Co revoluce v roce 1989 změnila?

Všechny struktury se rozpadly a chvíli trvalo,

než vznikly nové. Já se v té době začal věnovat

šperku – asi na deset let jsem tak přeskočil na

jinou kolej a jen díky tomu přežil. Až pak jsem se

vrátil do volné tvorby.

Život v té době byl mnohem větší fikce než umě-

ní, přinášel více zážitků. Byly to přechodné roky,

které umění moc nepřály.

Takové vzduchoprázdno, v němž jsme všichni

viseli. Tehdy to ale nikoho netrápilo, byla to

vzrušující doba…

14-15

„Malba, plastika a grafika z galerií zmizely a nabízejí se nová média.“

A co dnešní situace, je alespoň ta nakloněná

umění?

Situace nikdy nebyla umění nakloněná. (smích)

Ale ne, trh a obchod s uměním funguje a je rela-

tivně velký. Zároveň však i takový neviditelný,

skrytý…

Alespoň na Slovensku, kde neexistuje systém

prodejních galerií nebo galerií, které by se

systematicky věnovaly malbě. Dnes se vystavuje

hlavně vizuální umění podporované granty.

Malba, plastika a grafika z galerií zmizely a nabí-

zejí se nová média. Samozřejmě ale jde o umění,

které se nedá nijak ekonomizovat.

A obecně platí, že to, co musí být uměle financo-

váno z dotací, většinou nebývá životaschopné…

Kde se vy sám nyní umělecky nacházíte?

Stále se věnuji především malbě, i když se živím

i plastikou a dalšími drobnými věcmi. Také vyu-

čuji na vysoké škole, takže svůj čas dělím mezi

volnou tvorbu a výuku. Jsem spolumajitelem

vydavatelství s ambicemi vydávat knihy o umění

a souvisejících tématech. Mám mnoho zájmů

a plním si různé sny… Občas si prostě řeknu:

Tohle jsem ještě nedělal a jdu to vyzkoušet.

Plus více komfortu pro Vás: Paket Business XXL PLUS.

Objevte novou dimenzi.Volkswagen CC.

Celkové zvýhodnění

až 114 000 Kč*

Autorizovaný prodejce Volkswagen Porsche BrnoŘipská 13a, 627 00 Brno, tel.: 548 421 111, fax: 548 421 299,www.volkswagenvbrne.cz, e-mail: info.brno1@porsche.cz

inzerce

Baví vás práce se studenty?

Velmi. Nechci použít klišé typu, že mladí vás

nabíjejí. Spíše z vás někdy vysávají sílu. (smích)

Ale je to sociální kontakt a ten je vždycky přínos-

ný. Odměnou mi je, když vidím, že se jim něco

podaří, a mám pocit, že je to zčásti třeba

i má zásluha.

Co je pro vás hlavním zdrojem inspirace?

Každý výtvarník, jak jde životem, dělá různé

věci. Pohybujete se od jedné práce ke druhé,

při každé se něco naučíte… A díky těmhle

zkušenostem vás napadají nové věci… Někdy

člověka inspiruje i fotka v časopisu, připomene

vám něco, co byste mohl dělat. Impulzy bývají

jednoduché, stačí, když vás nasměrují. Na múzu

nemůžete čekat, inspirace přijde i při řízení auta.

Jedna věc mě zajímá u každého výtvarníka:

Jak vycítíte, že je obraz hotový?

Je to asi moment, kdy v daném stádiu už nemáte

co přidat. Kdy jakákoliv změna už by nebyla

k lepšímu.

Mám kamaráda, který má z mého pohledu

všechny obrazy nedokončené – vždy je tam dobrý

nápad, ale podle mě by to ještě chtělo domalovat.

On však ten pocit nemá.

„Neprodávat, když má někdo zájem,je luxus.“

S vašimi obrazy jsem se poprvé setkal

na výstavě v Hustopečích asi před rokem.

Změnila se od té doby vaše tvorba?

Maluji o dost jinak. Používám například citace

ze starých fotografií a rytin. Stylizovaná

fotografická zátiší. Jak to vzniklo? V obchodu se

starožitnostmi jsem si koupil fotografii nějaké

neznámé rodiny. Měla v sobě poezii maleb cel-

níka Rousseaua. Já do té doby nikdy nemaloval

podle fotky, naopak jsem to odmítal. Ale tohle

mě chytilo a rozhodl jsem se tu fotku přemalovat.

Máte nějaké své zamilované dílo, které byste

nikdy neprodal?

Vždycky po nějakou dobu… A pak si řeknu: Čert to

vem! (smích) Občas se mi stane, že po delší době

vidím svůj starší obraz a řeknu si: Sakra, ten jsem

si měl nechat, ten je dobrý. Někdy bych ho i koupil

zpátky. Ale jak se znám, zase bych ho prodal…

Neprodávat, když má někdo zájem, je luxus.

Je pro vás výtvarná práce zároveň odpočinkem?

Umění mě nijak nezatěžuje, i když je to také

soustředění a do jisté míry i fyzická práce.

Ale uspokojuje mě to a nestresuje. U soch je to

horší – tam je technologie součástí tvorby.

Když ne přímo tvorbou, jak tedy relaxujete?

Nerelaxuju… Tím, že mám tak různorodé zájmy,

mezi nimi „přepínám“ a některé své části tak

vždycky dopřeju odpočinek. Dovolená u moře

mě děsí, to by byla noční můra. Týden nic nedě-

lat by mi vadilo. A všude to horko… Rád se občas

zajedu jen tak někam podívat, třeba něco koupit

nebo dát si kávu do Vídně, projít se do lesa…

| Daniel Brunovský

narodil se v roce 1959 v Bratislavě

malíř, grafik, sochař, šperkař

1974–1978 studoval na Střední škole

uměleckého průmyslu v Bratislavě 

1979–1985 studoval na Vysoké škole výtvarných

umění v Bratislavě 

1984 absolvoval studijní pobyt

na Academia di Belle Arti v Římě

samostatné výstavy: Milán, Řím, Vídeň,

Bratislava, Istanbul, Nitra, Košice…

kolektivní výstavy: Berlín, Mnichov, Basilej,

Moskva, Nijmegen, Londýn…

www.brunovsky.com

text

Len

ka P

ospí

šilo

vá, f

oto

arch

iv B

rno

Expa

t Cen

tre

| neziskovka

Díky BEC je Brnomore friendlyJe pro cizince, kteří naši zemi nenavštíví jen jako turisté, ale chtějí tu žít a pracovat, těžké zorientovat se v českém každodenním životě, v našich zákonech a povinnostech, které budou muset plnit? Práci tu mají, ale jak se jim asi hledá bydlení, školy pro děti, lékaři, kde a jak zaregistrovat auto… když neumějí česky a nevědí, která instituce co řeší? Od roku 2010 funguje v Brně organizace, kde jim pomohou. A tak se díky Brno Expat Centre stává jihomoravská metropole k cizincům přátelská.

Na počátku bylo…

Přiletí třeba Američan na Letiště Václava Havla,

nezatoulá se mu zavazadlo (což je docela štěstí),

uloví ho více či méně slušný taxikář, který ho do-

veze na vlakové nebo autobusové nádraží. Tam si

nějakým angličtinou vládnoucím jedincem nechá

ukázat pokladnu, najde i správné nástupiště,

a tak po více než den trvajícím harcování přes

oceán vystoupí v Brně. A co teď? Možná pro něj

firma, kde má domluvenou práci, někoho pošle.

Skvělé. Pro první den má vystaráno. Ale co dál?

Pracovní smlouva by byla, je však třeba zařídit

spoustu dalších právních i praktických věcí.

Něco málo možná poradí HR manažer jeho firmy,

ale zařizovat a vyřizovat už musí sám. V takové

situaci se hodí Brno Expat Centre, kde cizinci

poradí se vším od registrace na cizinecké policii

přes hledání bydlení až po kadeřníka pro psa

nebo horolezecký klub, kde všichni mluví anglic-

ky. Největší bariéra je totiž jazyková. Čeština je

těžká, trvá dlouho, než ji cizinci zvládnou…

A my zase často nevládneme cizími jazyky.

Před čtyřmi lety se při tvorbě Regionální inovační

strategie Jihomoravského kraje věnovala jedna

z pěti pracovních skupin také „internacionaliza-

ci“. Termín trošku zavání „internacionální pomo-

cí“, s níž máme své zkušenosti, ale tentokrát se

diskuse týkaly posílení mezinárodní spolupráce

ve výzkumu a vývoji, tedy jak přilákat zahraniční

odborníky do Brna. Automaticky asi každého

napadne: vytvořit jim tady příjemné podmínky

pro práci i pro život a nejen jim, ale také jejich

rodinám, nebo sem zkrátka nepřijedou. Velké

úsilí v tomto směru vyvinuli členové občan-

ského sdružení Brnopolis Vlastimil Veselý, Don

Sparling, Roman Schwanzer a další, kteří v roce

2010 s podporou Kanceláře strategie Magistrátu

města Brna založili Brno Expat Centre. „Základní

definice zní, že bychom měli zajišťovat služby

usnadňující příjezd, pobyt a integraci do místní

společnosti pro zahraniční vědce a další kvali-

fikované pracovníky,“ říká současný šéf Brno

Expat Centre Jan Kopkáš. A pro upřesnění dodá-

vá: „Nevěnujeme se tedy imigrantům ohroženým

sociálním vyloučením či ekonomickými problémy

ani národnostním menšinám. Jejich potřeby jsou

jiné a řeší je jiné organizace.“

V Brně tak funguje kancelář po vzoru Vídně, Am-

sterdamu a dalších velkých měst. První rok řídil

Brno Expat Centre Thomas Donaldson Sparling,

někdejší vedoucí Katedry anglistiky na Filozofic-

ké fakultě Masarykovy univerzity a zakla-

datel Centra mezinárodních studií MU, nyní

jej vede Jan Kopkáš.

Pro koho a za kolik?

Jedna nevelká kancelář v centru města, kde se

střídají konzultanti a odpovídají na e-mailové

či telefonické dotazy. „Pokud si někdo domluví

osobní schůzku,“ říká Kopkáš, „můžeme se sejít

v naší kanceláři, ale návod mu poskytneme

i kdekoliv jinde. Doprovodíme ho třeba na úřad,

u přepážky přetlumočíme, co potřebuje,

a poradíme s řešením, když nastane problém.

Nebo můžeme poskytnout v angličtině univer-

zální návody, jak postupovat a jaké dokumenty

si připravit – tak, aby si to mohl cizinec vyřídit

sám.“

Klienty jsou tzv. bílé límečky, většinou pracující

v IT, managementu či administrativě, a také

vědci. Častými zájemci o radu jsou i cizinci, kteří

přijíždějí do naší republiky podnikat. „Poskyt-

neme jim základní informační rozcestník života

v Brně. Pomůžeme jim zorientovat se ve městě,

kontaktovat se s institucemi, postupem, jak si

vyřídit osobní i profesní věci. Naším cílem není

to za ně vyřešit, ale dát jim návod, jak si vše po-

třebné obstarat, a tím vlastně pomáháme jejich

integraci,“ dodává Kopkáš.

Základní služby jsou zdarma. Žádné návody,

vysvětlení, kontakty apod. se nehradí. Pokud

někdo potřebuje tlumočníka nebo třeba pomoc

advokáta či daňového konzultanta, službu

platí podle dohody či „cen obvyklých“. „Služby

doporučujeme, jen pokud s nimi máme sami

nějakou zkušenost a víme, že se tam lze domluvit

minimálně anglicky. Našim klientům pak dáváme

k vyplnění dotazník, abychom zjistili, jak byli

s konkrétní službou spokojeni a jestli ji máme

doporučovat dál,“ popisuje metody centra šéf

Jan Kopkáš. Cílová skupina čítá podle odhadů

pět až šest tisíc lidí a mnozí se spolu znají, takže

si služby BEC navzájem doporučují. Velká část klientů

přichází z pravidelně spolupracujících firem

na doporučení jejich personálních pracovníků.

„Typický klient je nově najatý zaměstnanec, který

si tu našel práci ze zahraničí a nikdy zde nebyl.

Přijede a nemá bydlení, neví, kde se jak zaregis-

trovat, co jsou jeho práva a povinnosti. Ve firmě

mu poradí, že třeba s hledáním bydlení pomůže-

me my. Takový, říkejme mu „Riccardo“, přijde,

my mu vysvětlíme, že tu samozřejmě jsou realitní

agentury, jaké jsou standardní sazby pronájmů

a poplatků agentuře, jak to postupuje. Dostane

seznam agentur, o kterých víme, že se tam do-

mluví anglicky. Zároveň mu vysvětlíme, že může

bydlení hledat samostatně, dáme mu odkazy na

webové stránky, různé internetové skupiny, kde

se může setkat s dalšími lidmi, kteří už mají zku-

šenosti. Pokud chce bydlení hledat sám a ušetřit

za platbu realitce, je to jeho volba, která pro

něj znamená víc práce, s tím mu nepomůžeme.

Ale před podpisem nájemní smlouvy ji můžeme

prohlédnout, jestli má všechny náležitosti a není

v ní nějaká klička. Pak, když tu zůstává déle,

může se nás ptát podle osobních zájmů a potřeb,

kde co najde a jak co funguje. Riccardo se musí

zaregistrovat na cizinecké policii, vyřídit si zdra-

votní a sociální pojištění,“ líčí dál nutné úkony

Jan Kopkáš. Konzultanti centra také poradí, kde

najde lékaře, se kterým se domluví anglicky nebo

svým jazykem, jak funguje městská hromadná

doprava v Brně, jazykové kurzy, pokud se chce

učit česky nebo nějaký jiný jazyk. Vysvětlí, jak si

otevřít účet u banky, uzavřít hypotéku nebo si

vyjednat půjčku.

Kdo Riccardovi pomůže?

Domácími konzultanty jsou kromě Jana Kopkáše

a Lucie Konôpkové všichni členové sdružení

Brnopolis. „Každý máme své zaměření. Já se

věnuji oblasti imigrace, příjezdu, pobytu, víz.

Problematiku rodiny, sociálního a zdravotního

pojištění, zaměstnanosti partnerů nebo partne-

rek klientů má na starosti Lucia. Vlastimil Veselý,

kromě toho, že je předsedou Brnopolisu a spolu-

pracuje na strategickém plánu a koncepci centra,

je v kontaktu se zahraničními firmami a jejich HR

manažery. Don Sparling je akademik, nejznalejší

člověk Brna, kterého jsem kdy potkal, ať už se

to týká kultury, volného času nebo architektury.

A Roman Schwanzer je business konzultant,“

doplňuje výčet Kopkáš.

„Senior manažerů, kteří by přijížděli s celými

rodinami, není v Brně zase tolik. Pokud tu mají

zahraniční firmy pobočku, sídlí vedení většinou

v Praze nebo ve Vídni,“ vysvětluje Lucia Konôp-

ková a pokračuje: „Ale rodiny tu jsou.

A pokud jsou oba cizinci, je to pro ně složitější.

BEC pak pomáhá najít školy a školky, kde budou

jejich děti rozumět, co se říká, ještě než se naučí

česky. Doporučí volnočasové aktivity, lékaře,

zkontaktují je s dalšími rodinami. Když čekají

miminko, vysvětlíme jim, jak to u nás chodí.

Jaká je mateřská dovolená, rodičovský příspě-

vek, které úřady s tím souvisejí.“

Kromě pracovních a právních záležitostí se rady

a doporučení týkají také sportů, kroužků pro děti

i dospělé, kulturních akcí a dalších zábav. „Jsou

skupiny cizinců, kteří se věnují konkrétnímu

sportu, hrají třeba fotbal, hokej, basketball, jsou

tu lidé, co hrají lacrosse, horolezci… Všichni se

spolu domluví anglicky. My je napojíme

16-17

na ty skupiny, vysvětlíme, kde a jak by se mohli

přidat,“ upřesňuje Jan Kopkáš.

Pro velké firmy, které jsou stálými klienty,

připravují pracovníci centra specializované

semináře na aktuální témata. „Například před

létem jsme vedli několik čtyřicetiminutových

seminářů o tom, co, kde a jak se dá v létě na jižní

Moravě podnikat. Jak funguje dopravní systém,

kde si půjčit kolo, jak s kolem do vlaku, kam se

dá na kole dojet a co tam uvidí, že se dá dojet až

do Vídně, že tu jsou vinařské cyklostezky, kde se

dá plavat, tipy na výlety, historické památky

a přírodní zajímavosti…,“ vypočítává Kopkáš.

Neformální, ale přínosná setkání

BEC také pořádá pro cizince různá setkání –

meetingy, buď na odborné téma, nebo kulturně-

-zábavné. „Pořádali jsme mikulášskou nadílku

pro rodiny s dětmi, výlet parníkem po Brněnské

přehradě na hrad Veveří. Pronajali jsme tramvaj

a jezdili na různé konce Brna, kam by třeba ani

sami nedojeli – na Kraví horu, do Technické-

ho muzea, ukázali jsme jim kavárnu Era a tak

podobně. V Lužánkách jsme připravili setkání,

kde se prezentovalo spektrum sportů a volno-

časových aktivit, které se v Brně a okolí nabízí,“

vypočítává aktivity z poslední doby Lucia Konôp-

ková. Každou třetí středu v měsíci organizují pro

svou klientelu setkání Informal, tedy neformální

a zároveň informativní večer s pozoruhodnou

osobností na téma výzkum, literatura, dobro-

volnictví, národní kuchyně… „Snažíme se, aby

to byl cizinec, který je zajímavý tím, co dělá.

Hovořil tu Američan, který přeložil do angličtiny

knížku Vesnické baroko. Mluvil o literatuře, pře-

kladatelství, o tom, co dělá v Brně. K tomu jsme

přidali informace o Moravské zemské knihovně,

její anglické a německé sekci. Nebo jsme měli

pozvaného Riccarda Lucque z italské restaurace

Il Mercato, který mluvil o tom, jaké to je v Brně

podnikat a vařit pro Čechy italskou kuchyni.

Také jsme měli setkání zaměřené na výzkum, kde

hovořil ředitel CEITECu, výzkumníci z Honeywe-

llu a RECETOXu o tom, jak se dostali

do Brna a co tu dělají,“ vysvětluje Kopkáš. „Často

se partneři nebo partnerky zajímají o dobrovol-

nictví. Mají dost volného času a chtěli by pomá-

hat. Oslovili jsme brněnské neziskovky, které

dokáží spolupracovat s česky nemluvícími, co

by jim mohly nabídnout. Pak jsme sezvali nezis-

kovky a cizince, kteří už pomáhají, a zase k tomu

bylo povídání,“ doplňuje Lucia Konôpková.

A co financování?

Od začátku je Brno Expat Centrum ze tří čtvrtin

podporováno Magistrátem města Brna. „Dou-

fáme, že i letos dostaneme stejnou dotaci jako

loni,“ říká Kopkáš a pokračuje: „Kromě toho se

snažíme získávat finanční podporu ze soukromé-

ho sektoru, tedy od zaměstnavatelů, se kterými

pravidelně spolupracujeme a připravujeme pro

ně semináře šité na míru. Dále nás podporují

menší firmy, které na oplátku doporučujeme

ve svém referral programu klientům – např.

personální agentury, realitní kanceláře, jazykové

školy, mezinárodní škola, školky, finanční

poradce, coworkingové centrum, zubaři a jedna

mezinárodní klinika.“

Pro doporučení jsou stanovena přesná kritéria:

Firma musí existovat minimálně rok, mít dobré

reference, web v angličtině a souhlasit s moni-

torováním ze strany BEC. Zařazení do referral

programu může pak využívat pro svůj marketing.

„Má exkluzivní přístup do našeho internetového

newsletteru, který vydáváme každý měsíc, nebo

může přes Facebook, webovou stránku a LinkedIn

publikovat své nabídky,“ vysvětluje výhody Jan

Kopkáš.

Počet klientů samozřejmě rok od roku narůstá.

„Na počátku se na nás obrátily desítky lidí

za měsíc. V roce 2012 jsme měli už trojnásobek

denních dotazů oproti roku 2011 a letos je to

oproti stejnému období loňského roku opět

trojnásobný nárůst lidí, kteří přijdou, zavolají

nebo pošlou mail. Z toho asi dvě třetiny jsou lidé,

kteří se ozvou poprvé,“ vypočítává Jan Kopkáš,

který je v centru od počátku. Většina dotazů se

týká obvyklých témat právních úkonů, bydlení,

škol, lékařů apod., občas ale přijde i požadavek

poněkud nezvyklý. „Od britského páru vyššího

věku nám přišel mail, který měl v předmětu:

Když zemřu – I die. Potřebovali vědět, co se

stane, když zemřou oba dva, jestli mohou být

pohřbeni do české země, jak je to s odvozem

v zinkové rakvi a podobně. Častější jsou ale

méně morbidní dotazy, třeba jsme hledali

kadeřníka pro psa, balónky na dětskou party

a tak,“ říká Kopkáš.

BEC se též snaží propojovat cizince s českou

společností. Často o takové kontakty mají zájem

studenti, protože si procvičí jazyk a seznámí se

se zajímavými lidmi. Zakladatel Brno Expat Cen-

tre, občanské sdružení Brnopolis, je totiž také

partnerem Jihomoravského centra na podporu

integrace cizinců financovaného z EU, což je

u nás největší projekt svého druhu.

| Brno Expat Centre

Veveří 9, 602 00 Brno

e-mail: info@brnoexpatcentre.eu

skype: brnoexpatcentre

www.brnoexpatcentre.eu

18-19

Společnost ČEZ vede mezinárodní arbitráž

proti Albánii

Energetická skupina ČEZ zahájila mezinárodní

arbitráž proti Albánii. Požaduje náhradu škody

za to, že Albánie neochránila její investici

do tamní distribuční společnosti CEZ Shpërndar-

je. Albánský regulační úřad totiž v lednu sebral

ČEZ kontrolu nad albánskou dceřinou společ-

ností.

ČEZ vede arbitráž na základě Smlouvy

o energetické chartě, kterou ratifikovaly

Česko i Albánie a která upravuje ochranu

mezinárodních investic v oblasti energetiky.

Skupina vstoupila do Albánie v roce 2009, kdy

za 102 milionů euro koupila 76% podíl v tamní

distribuční společnosti. Zbývajících 24 %

vlastní albánský stát. V lednu 2013 však ČEZ

o kontrolu nad distribuční společností přišel.

ČEZ měl v této zemi problémy od počátku roku

2012, kdy státní regulátor téměř zdvojnásobil ta-

rify, které ČEZ Shpërndarje platí státem vlastněné

elektrárenské společnosti. Zároveň však úřad

nepovolil distribuční firmě promítnout zdražení

do cen pro odběratele. Dlouhodobě se ČEZ potý-

kal i se špatnou platební morálkou albánských

zákazníků.

Úřady balkánského státu naopak obviňují ČEZ,

že nedostál svým závazkům. Loni v prosinci

albánská vláda českou skupinu nařkla, že jí

dluží miliardu dolarů (asi 19 miliard korun) na

škodách, které v Albánii údajně způsobila. ČEZ

vyjádřil o výši dluhu pochybnosti.

Praha hostila 18. Světové fórum mediačních

center

Union Internationale des Avocats a Česká advo-

kátní komora uspořádaly ve dnech 6.–8. června

2013 v Praze již 18. Světové fórum mediačních

center. Akce se zaměřila především na mediace

pro banky a finanční instituce, mediace ve spor-

tu, otázky success fee v mediaci, spotřebitelskou

mediaci, mediace on-line a prevenci sporů.

Fórum přitáhlo pozornost předních osobností

z oboru mediací, zúčastnil se ho např. Thierry

Garby (Co-prezident a zakladatel Světového

fóra mediačních center UIA, čestný advokát

Pařížské advokátní komory, mediátor a rozhod-

ce) nebo Colin Wall (Co-prezident Světového fóra

mediačních center UIA, bývalý předseda Hong

Kong Mediation Council, akreditovaný rozhodce

a mediátor).

Oba uvedení experti na setkání s novináři

spojeném s fórem hovořili o tom, že technické

problémy související s mediacemi jsou často

zástupné. Pro mediátory je hlavním cílem odhalit

zájmy. Na to nejsou zvyklí a je to pro ně poměrně

obtížné. „Musíme se na to vycvičit. Jít hluboce

do zájmů stran. Dalším podstatným aspektem je

umět si poradit s emocemi,“ doplnila vyjádření

advokátka Martina Doležalová, vedoucí odboru

mezinárodních vztahů České advokátní komory.

Další informace o akci najdete na webových

stránkách Union Internationale des Avocats:

www.uianet.org.

text Miroslav Mašek

Stejně jako v minulých letech i léto roku 2013

přineslo řadu zajímavých sportovně-společen-

ských akcí, jejichž součástí byly různé amatérské

turnaje. Kolegové z týmu Unie pro rozhodčí

a mediační řízení ČR se několika z nich aktivně

zúčastnili – a ze všech si odvezli přední umístění.

Největšího úspěchu dosáhl golfový flajt Unie,

který se 29. června 2013 podruhé zúčastnil

vrcholného turnaje sezóny na hřišti Kořenec

u Boskovic – GRAND PRIX 2013. Při této akci se

na kořeneckém hřišti už tradičně utkávají slavní

čeští hokejisté, volejbalisté, tenisté, lyžaři,

tanečníci nebo sportovní komentátoři. Letos se

na greenu objevili mj. sjezdoví lyžaři Ondřej Bank

a Kryštof Krýzl nebo moderátor Aleš Zbořil.

Při GRAND PRIX mezi sebou zápolí také firemní

týmy. A jak zabojoval flajt Unie? Stejně dobře

jako před rokem a obhájil vítězství mezi firemní-

mi flajty.

Další akcí, která se může pochlubit už několika-

letou tradicí, je turnaj O exekutorské kladivo,

pořádaný Exekutorským úřadem Přerov. Letošní

osmý ročník se konal 24. srpna 2013 – a opět

v Kozlovicích. Hlavní sportovní částí akce je

turnaj v malé kopané, souběžně probíhají také

klání v tenisu či pétanque. Fotbalisté Unie se ve

skupině pořádně zakousli do všech soupeřů –

týmů Exekutorský úřad Přerov I, Agentura česká

inkasní, Espace Morava i AK Ha&Ho Cash Coll –

a celou skupinu s přehledem vyhráli. Neztratili

se ani ve vyřazovacích bojích, přemožitele našli

až v semifinále a nakonec obsadili třetí místo.

Obhájili tak loňskou bronzovou příčku. Premié-

rově měla Unie své želízko v ohni i v tenisovém

turnaji, kde kolega z oddělení klientské péče

vybojoval celkové druhé místo.

Gratulujeme všem členům týmu Unie ke skvělým

výkonům a těší nás, že si letní sportovní akce

naplno užili. Těšíme se na další!

text a foto Miroslav Mašek

Aktuality ze světa rozhodčího řízení a mediací

Sportovci Unie umí na greenu, kurtu i fotbalovém hřišti

text

Len

ka P

ospí

šilo

vá, f

oto

arch

iv N

avar

ila

| móda

Martina Nevařilová:

Český designmají vyrábět české ruce

Nezadržitelně se blíží období, kdy bez teplých oblečků bude venku životu nebezpečno, a tak přichází na pořad pleteniny. Ono totiž ve skutečnosti Navarila a Našila znamená „napletla“, i když, jak módní návrhářka Martina Nevařilová říká, vlastnoručně upletla svetr jediný. V pravidelném jarním a podzimním termínu jsou oba její butiky zaplněné novou kolekcí pletené módy. Tak než přijdou třeskuté mrazy, čtěte, prohlížejte, vyzkoušejte…

Jak jste se dostala právě k pleteninám?

Studovala jsem ateliér oděvního výtvarnictví

na UMPRUM, kde jsme měli povinnou praxi ve vý-

robě. Já ji absolvovala v Jitexu v Písku a v Modetě

v Jihlavě. Zalíbilo se mi, že se pletenina vzoruje

od první nitě, že se nemusíte podřizovat designu

látky, tedy návrhu někoho jiného. Sice jsme ve ško-

le spolupracovali s textilním ateliérem, ale přišlo

mi to komplikované. A hlavně, když si vybranou

látku objednáváte v textilce, buď volíte autorský

tisk v malém množství za velké peníze, nebo musí-

te látky objednat kilometr. Několikrát jsme jednali

s Tibou nebo Vebou, než se položily, a vždy nás

požadavek na minimální množství odběru omráčil.

Když tam pak výroba skončila, říkali jsme si, jestli

k tomu náhodou nepřispěl i ten socialistický zvyk

nasadit na stroj v pondělí jednu barvu a skončit

v pátek. Stejné to bylo v pletárnách. Když jsem tam

přišla poprvé, řekli mi, že absolutně není možné

převlékat stroj z jedné barvy na druhou dvakrát

za den, že je to prodělečné. Dnes již ve většině

20-21

pletáren pochopili, že i malý zákazník je zákazník,

který navíc může růst. Ale bohužel pro český tex-

tilní průmysl je už pozdě, z desítek pletáren

a textilek jich přežívá jen pár.

V čem spočívala vaše spolupráce s Módní

galerií Nostalgie?

Těsně po odevzdání diplomové práce mě oslovili

Marek Vašut s Marií Fleischmannovou a přizvali

mne ke spolupráci na své vznikající Módní galerii

Nostalgie – abych jim dělala takový art dozor,

doporučovala české návrháře a značky. Spolupra-

covali jsme asi rok, než jsem si otevřela vlastní

obchod na Radničních schodech. Pro mě to tehdy

bylo zajímavé, protože jsem si v praxi ověřila, jak

funguje butik s autorskou módou. Ale to už je

dávno.

Jak vzniklo Našila?

První byla moje značka Navarila, a pak obchodní

firma Našila, kterou jsem založila spíš jako fór.

V legraci říkám, že další firma se bude jmenovat

Oběsila, ale naštěstí tahle situace zatím nenastala.

Návrhář v Čechách v jedné osobě musí zastupo-

vat také producenta, výrobce, obchodníka, PR

oddělení i majitele butiku. Módní profese zatím

stále v Čechách nefungují tak jako ve světě. Je to

vyčerpávající, ale na druhou stranu jsem naprosto

svobodná, bez nutnosti se komukoli podřizovat.

„Nad papírem se mi lépe přemýšlí, mám ráda pastelky, nechci vzoro-vat na počítači.“

Pletete?

Vždycky se mě ptají, jak toho stíhám tolik uplést.

Málokoho napadne, že vyrábím průmyslově, jako

všechny ostatní firmy, a ne po večerech doma.

Za celý život jsem v sedmnácti upletla jeden svetr

s palmou, a tím skončilo moje ruční pletení. Dcera

se mě nedávno ptala, jak se plete, a skoro jsem ani

nedokázala nahodit první řadu. Takový paradox.

Dneska už se všechno vzoruje na počítačích.

Já sama si design vykřížkuji na čtverečkovaný

papír a zbytek přenechávám technikovi – pletaři.

Nad papírem se mi lépe přemýšlí, mám ráda fixy

a pastelky, nechci vzorovat na počítači. Stejně

tak si potřebuji výsledný úplet osahat, než z něj

střihnu model. Začínám od výběru barev a typu

přízí, většinou z barevnic italských výrobců. Potom

si vytvořím návrh vzoru, který se stane hlavním

motivem celé nové kolekce. Po schválení výsledné-

ho úpletu vymýšlím střihové řešení a technickou

proveditelnost modelu, kterou osobně dotáhnu

do nejmenšího detailu přímo v pletárně na prvních

vzorcích. Je důležité si kolekci osobně sestavit,

22-23

pak se vyhnete konfliktům s výrobou, že „tohle

přece nejde“…

Máte za sebou kolekci CUBA LIBRE, kolekci

DESERT inspirovanou Marokem… Jak je to

u vás s vlivy cestování na návrhy modelů?

Neinspirují mě módní trendy, ale život. Téma vždy

hledám kolem sebe, třeba na cestách, v původ-

ních kulturách, mezi zajímavými lidmi. Pak se ho

snažím do své módy přetlumočit. Nemohla bych

začínat tak, že prolistuji časopisy, abych našla, co

se zrovna nosí. Naopak se jim snažím vyhnout, aby

mne neovlivnily. Vždy si napřed určím silné téma,

které je nosnou linkou, a pak to najednou jde na

papír „samo“. Inspirace z cest fungují, ale třeba

na Kubě jsem nebyla. Zaujala mě kniha Michala

Cihláře a jeho úhel pohledu na tuto zemi. Nebo

jsem zpracovávala Rilkeho básně, vyplétali jsme

jeho verše do svetrů…

Na vašich modelech je na první pohled jasné,

že pamatujete na praktičnost.

Každá kolekce je sestavena jako stavebnice, aby se

daly modely vzájemně kombinovat a vytvářet tak

vlastní outfit – podle potřeby i vkusu každé zákaz-

nice. Vždycky nad kolekcí přemýšlím tak, aby si

v ní našla svůj kousek mladá žena i ta starší, hodně

štíhlá i při těle, ale zároveň, aby to bylo podřízené

jednomu tématu. Nemám zkrátka jednu cílovou

skupinu. Jeden model je třeba v osmi barvách

v šesti velikostech, minimálně tři kusy od velikosti.

Když si to vynásobíte, pohybujeme se mezi stem až

sto padesáti kusy u každého modelu. I když česká

móda teď nemá dobré období, mám dva butiky

v Praze, a ty musí být naplněné. Kromě toho mám

zastoupení své značky i v jiných buticích.

Je problém najít pletárnu?

V republice už jich zůstalo jen pár, takže celkem

nemám možnost volby. Pletařské závody měly

dříve svá učiliště, a když vidím, jak jsou ty ženské,

co to dělají celý život, šikovné, úplně mě mrazí při

představě, že to řemeslo u nás zaniká. A to nejsou

jen pletařky, ale také údržbáři v provozech, lidé,

kteří umějí vzorovat… Dnes to dělají šedesátníci

a jsou poslední, kteří znají řemeslo a nemají ho

komu předat. V jedné firmě, kam zadávám výrobu,

si hýčkají pána, který jediný umí opravit pletací

stroj. Když má dovolenou a něco se pokazí, tak se

prostě neplete.

Nechci vyrábět kolekce v Číně, přestože hon

za ziskem je tak nezměrný, že spousta značkových

firem tam výrobu přesunula. Odvézt práci ze země,

ze které pocházím, mi přijde hloupé a neprozíravé.

Každá kvalitní práce má svoji cenu, a pokud ji

podhodnotíme, jen si podkopáváme vlastní židli.

Vyhnali jsme řemeslo z oblastí, kde mělo tradici.

Vyučení textiláci skončili na pracáku nebo

za kasou. Pokud má pletárna zavře výrobu, buď

skončím také, nebo budu muset zvážit zřízení

vlastní pletárny. Je to další profese navíc, ale český

design by měly vyrábět české ruce.

„Cítím lehký závan návratu ke kvalitě a originalitě země původu značkového zboží.“

Věhlasné značky také velkou část kolekce

zadávají na východ.

To je pravda, ale nedávno jsem zaznamenala, že se

pomalu od výroby na východě odvracejí, protože

nechtějí mít na svých modelech Made in China,

India apod. Když na 5th Avenue v New Yorku má

Versace nebo Armani na visačkách Made in China,

připadá mi, že mě podvedl. Firma, která si chce

udržet zákazníka, by měla mít svoji exkluzivitu.

Navíc výroba v Číně začala být drahá, protože už

je poptávka přesycená. V Itálii se v poslední době

oživují rodinné pletařské firmy a myslím, že se

to neděje jen v textilním průmyslu. Cítím lehký

závan návratu ke kvalitě a originalitě země původu

značkového zboží.

Odkud pocházejí příze na vaše modely?

Jezdíme na veletrhy Pitti Filati do Florencie. Itálie

je tradiční pletařskou velmocí, která ale také pro-

chází krizí a váží si i malého zákazníka. Za dvacet

let, co se v oboru pohybuji, se vůbec nedají srovnat

materiály, ze kterých jsme pletli dříve a dnes.

Moderní příze už nejsou čistě přírodní, což nezna-

mená, že jsou horší, naopak mají skvělé vlastnosti

a dobře vypadají. Dřív se řeklo „umělotina“, ale

dnes se vyrábějí fantastické směsové příze s hedvá-

bím, vlnou, kašmírem… Vlákno je technologicky

upravené, aby se nemačkalo, nežmolkovalo, drželo

tvar a bylo příjemné na omak. Hlavní důraz se

klade na snadnou údržbu, veškeré naše výrobky se

perou v pračce. Letos jsme připravili velmi efektní

letní kolekci z italské směsové příze spředené

z viskózy, nylonu a lamé, která má úspěch pro svůj

lehký a chladivý omak.

Dřív jste měla jeden malý obchod, dnes

dva celkem velké.

Původní záměr, když jsem šla do těchto prostor

– protože náš butik má přes sto metrů, zatímco

původní v Ječné měl jen čtyřicet – byl, že budeme

prodávat i jiné české módní značky. Ovšem sesta-

vování smluv, vyúčtovávání a problémy s doplňo-

váním zboží jiných návrhářů mne odradily. Mít

multibrandový obchod je dnes hlavně úředničina,

a to mě jako návrhářku, která chce vytvářet

vlastní kolekce, nebavilo. Nakonec jsem zjistila,

že obchod je tak akorát velký pro naše kolekce.

Pro doplnění modelů tu máme autorskou koženou

galanterii Marcely Kotěšovcové a originální

plastové šperky a brýle od Simony Kafkové. Často

také vybírám doplňky a bižuterii na zahraničních

veletrzích – tak, aby komunikovaly s mojí kolekcí

barevností i vkusem.

Proč jste začala s prodejem přes Fler.cz ?

Fler jsem objevila, když jsem žila s rodinou rok

v New Yorku a spoustu času proseděla u počítače,

protože jsem se svými lidmi a s výrobou komuniko-

vala přes skype. Přišlo mi to jako zajímavá zkuše-

nost. Vyvinula se z toho fantastická cesta našich

modelů mezi zákaznice, které by se do kamenného

obchodu třeba nikdy nedostaly. Musím vzdát hold

zakladateli Fleru panu Kubešovi, protože vznikla

úžasná sociální síť pro lidi, kteří něco tvoří. Můžete

bydlet v zapadlé vísce a objevíte spřízněnou duši,

která vyrábí něco podobného jako vy, nabídnout

své zboží a mít přímou odezvu na tvorbu.

Sama jsem objemem našeho prodeje přes internet

ohromená. Překvapuje mě, že naše modely si

kupuje na dálku někdo, kdo je nikdy neviděl,

nevyzkoušel, neosahal. Máme zákaznice, které

u nás přes Fler nakoupily už pětadvacet věcí

a v životě v našem butiku nebyly. Za dva roky jsme

touto cestou prodali tolik modelů, jako je obrat

kamenného obchodu. A zatím nemáme jedinou

negativní reakci nebo reklamaci.

„Špatně snáším obrovské prodejny plné štendrů s oblečením, kde se tři hodiny zkouší.“

Jak vznikly charitativní Módní koktejly?

Návrhářky sídlící s butiky na Starém Městě v Praze

založily v roce 2006 volné módní sdružení Czech

Fashion Centre. Účelem bylo ušetřit za PR a záro-

veň dát vědět, že česká móda sídlí nedaleko slavné

Pařížské ulice. Začaly jsme pořádat společné akce,

abychom třeba v jeden den představily své nové

kolekce, pozvaly zákaznice na společný koktejl

a dostaly tak do povědomí tuto část Prahy jako

módní district. A aby to nebylo jen o módě, tak se

většinou spojíme s někým potřebným. V minulosti

jsme podpořily např. nadaci Asante Kenya Lejly

Abbasové a vybrané peníze šly na boj proti ženské

obřízce v Keni. Jindy jsme pořádaly happening

proti anorexii a krmily modelky dorty, nebo jsme

připravily červenobílé modely a snažily se připou-

tat pozornost k problematice hluchoslepých lidí,

kteří se pohybují s červenobílou holí. Letos jsme

přizvaly benešovský mobilní hospic RUAH. Chtěly

jsme ukázat, že jsou mezi námi vážně nemocní.

Že móda nemusí být jen povrchní záležitost, ale

že může i pomoci. Snažily jsme se připomenout,

že každého z nás může těžká nemoc potkat, a také

získat pro mobilní hospic nějaké prostředky.

Budete mít v dceři pokračovatelku?

To nevím. Má teď holčičkovské sklony v oblékání,

ale protože nesnáším nakupování, chodí vybírat

oblečení s trpělivějším tatínkem. Když jdu já,

obvykle to končí fiaskem, protože opravdu špatně

snáším obrovské prodejny plné štendrů

s oblečením, kde se tři hodiny zkouší a zkouší. Asi

profesionální deformace. Kam se ale dcera vydá,

vůbec nemám tušení, protože záběr má široký,

například zpívá ve sboru s dětskou operou nebo

vesluje. U syna jsem také nechtěla, aby se věnoval

výtvarnu už od střední školy, protože si myslím,

že se úzkým zaměřením příliš brzy omezuje

ve výběru. A tak studuje gymnázium. Ale sám se

teď k výtvarnému umění propracovává. Externě

studuje fotku, dělá graffiti a komiksovou grafiku,

v létě byl na Art Campu v Plzni. Prošli jsme spous-

tou sportů a dalších kroužků, teď se to celkem

stabilizovalo. Jsem ráda, když dítě projeví nějaký

zájem a snažím se ho v něm podpořit. Jen chci, aby

to, co si děti vyberou, dělaly pořádně.

Co chystáte na zářijový pražský Fashion Week

a jak bude vypadat zimní kolekce?

Naše nová podzimní a zimní kolekce je plná kosti-

ček, koleček a ztracených jelínků. Je převážně čer-

nobílá, s výraznými barevnými akcenty v červené,

fialové, žluté a zelené. Je velmi hravá a pozitivní.

V obou našich buticích se objeví první týden v září.

Na PFW chystáme kolekci večerních šatů pletených

z efektních přízí se stříbrnými odlesky lamé, název

kolekce zní PRIMAVERA.

| Martina Nevařilová

Vystudovala oděvní výtvarnictví na UMPRUM.

V roce 2005 získala titul Výtvarník sezóny

na Prague Fashion Week a roku 2006 Cenu

za vynikající design od ministra průmyslu

a obchodu. Obdržela též ocenění Vynikající

design 2006, Výtvarník roku 2006 na Prague

Fashion Week či Grand Design na Designbloku

2009 a 2010. V Praze vlastní dva obchody s au-

torskou módou a od roku 2005 má zastoupení

i v zahraničí. Má dvě děti: devatenáctiletého

Olivera a dvanáctiletou Adélu.

www.navarila.cz

Další z rozhodců sdružených u Unie pro rozhodčí

a mediační řízení ČR jsou zapsáni na seznamu

rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti

a mohou tak rozhodovat též spory vyplývající

ze spotřebitelských smluv. A ačkoliv se rozhodci

sdružení u Unie na tento typ sporů primárně

nezaměřují a jejich činnost směřuje výhradně

k obchodním sporům v podnikatelské sféře, po-

važujeme to za další garanci kvality jejich práce.

Ministerstvo spravedlnosti vede podle § 35a odst.

1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení

a o výkonu rozhodčích nálezů seznam rozhodců,

kteří mohou být určeni rozhodčí doložkou pro

rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv.

O každém zapsaném rozhodci ministerstvo zve-

řejňuje tyto údaje: jméno a příjmení, kontaktní

adresu uvedenou rozhodcem, číslo osvědčení,

den zápisu do seznamu a případně den a důvod

vyškrtnutí ze seznamu. Seznam najdete

na webových stránkách ministerstva

http://portal.justice.cz.

Rozhodci ad hoc sdružení u Unie však zasluhují

pozornost i z dalších důvodů. Naleznete mezi

nimi totiž nejen právní specialisty, ale také

např. experty na technické obory, stavebnictví

nebo informační technologie. Jsou tak schopni

posuzovat a rozhodovat spory nejen z hlediska

spravedlnosti, ale také jako odborní znalci kon-

krétní problematiky.

Kromě odborné způsobilosti jsou rozhodci spolu-

pracující s Unií povinni dodržovat též jednoznač-

ně stanovená pravidla. Jde mj. o Etický kodex,

který arbitry zavazuje k poctivému a čestnému

chování, k objektivnímu rozhodování, mlčen-

livosti ohledně rozhodovaných sporů, neúplat-

nosti, zdvořilosti a poctivosti. To vše garantuje

spravedlivou a transparentní práci rozhodců.

text Miroslav Mašek, foto archiv

Další rozhodci zapsanína seznamu Ministerstvaspravedlnosti

text

a fo

to M

iros

lav

Maš

ek

Před dvaceti lety stál u zrodu obchodní firmy, která se po revoluci zkoušela uchytit na mla-dém českém trhu. Dnes je DOSTING, spol. s r. o. především díky jeho zkušenostem, poctivosti a pragmatismu stabilní společností, která má ve svém oboru nejen velmi dobré jméno, ale je aktivní i ve výrobě a realizacích. Stručně řečeno, Ing. Josef Suchomela dobře ví, co dělá.

Hektičtější zakázky jsou někdy nejlepší

| klient

Josef Suchomela:

26-27

Kdy společnost DOSTING vznikla a jaké byly

její začátky?

Společnost byla založena v roce 1993, letos

slavíme dvacáté výročí. Zpočátku jsme fungovali

jako výhradně obchodní firma a zaměřovali se na

dovoz speciálních stavebních materiálů – v době

těsně po revoluci byl hlad po nových výrobcích.

Šlo hlavně o polykarbonátové desky na střešní

světlíky, zateplení a prosvětlení budov. Postupně

jsme na základě poptávky přibírali do portfo-

lia další komodity, začali jsme dovážet např.

sendvičové panely na opláštění výrobních budov

z Itálie a Německa. A protože jsme byli dovozcem

vhodných materiálů, zaměřili jsme se také na

střešní světlíky. Na trhu tehdy vznikla poptávka

nejen po materiálech, ale i po vlastní výrobě.

Začali jsme tedy světlíky z italských profilů vy-

rábět na základě koupené licence. No a nakonec

jsme v kolektivu šikovných projektantů vytvořili

vlastní řadu světlíků. Tak se začala rodit druhá

část pracovní náplně naší firmy – výrobní.

Jak se do vašeho portfolia dostaly i samotné

realizace a montáže?

Naše obloukové světlíky s polykarbonátovou

výplní začaly být žádané, protože dosud v Česku

na všech halách byly výhradně ty sedlové s výplní

z drátoskla. A jak rostly ceny energií, firmy si

uvědomily, že jim právě tudy uniká teplo. Tehdy

jsme námi vyrobené světlíky prodávali firmám,

které je byly schopné namontovat, ale montáž

ne vždy dopadla dobře a zákazníci po nás začali

požadovat kompletní dodávku. Ač jsme se tomu

zpočátku bránili, dospěli jsme tedy i k realizacím

– trh si o to zkrátka řekl. A dnes montáže tvoří

velkou část našeho obratu. Další obchodní komo-

ditou, která postupně vyrostla ve výrobně-reali-

zační aktivitu, jsou kompozitní panely, z nichž se

dělají kazetové fasády moderních budov. Naučili

jsme se fasády projektovat, vyrábět i montovat.

Jsme hrdí na naše moderní CNC centrum, které

umožňuje kazety vytvářet s milimetrovou přes-

ností, rychle a levně.

Jak se firma vyvíjela personálně?

Začínali jsme ve dvou a postupně se rozrůstali,

v současnosti má DOSTING 45 zaměstnanců.

Kolektiv, který tu vykrystalizoval, táhne za jeden

provaz. Ví, že v zimě je slabší období, zato v létě

je práce nad hlavu. Nikdo si nestěžuje, když je

třeba pracovat o víkendu nebo si vybrat dovole-

nou až po sezóně… A „hektičtější“ zakázky jsou

někdy nejlepší – není čas na zbytečné řeči.

Získáme zakázku, ta se musí vyprojektovat,

vyrobit, namontovat, předat a hotovo. Měli jsme

třeba rychlozakázku, kdy zmíněné CNC centrum

na výrobu kazet jelo dva měsíce 23 hodin

denně…

„Nebojíme se zodpovědnosti a spolé-háme sami na sebe.“

Od kdy sídlíte na nynější adrese?

Dlouho jsme fungovali v pronajatých prostorách,

navíc „rozstrkaní“ po čtyřech lokalitách v Brně

a Rajhradě. V roce 1998 se nám podařilo získat

stávající areál, což byl start skutečné výroby.

V roce 1999 jsme ho opravili a o rok později se

přestěhovali. Výrobní prostory jsou zde poměrně

rozlehlé, tak jsme uvažovali, jakým směrem výro-

bu dále rozšířit. Uměli jsme pracovat s hliníkem,

a proto jsme se rozhodli pro výrobu oken,

dveří a prosklených fasád z tohoto materiálu.

Sečteno a podtrženo, dnes jsme středně velká

firma a spolehlivý dodavatel zejména proskle-

ných a kazetových fasád, hliníkových oken

a dveří a střešních světlíků.

Kde můžeme vidět vaše realizace?

Zaměřujeme se především na Brno a Moravu.

Na novém odletovém terminálu letiště v Brně-

-Tuřanech jsme dělali všechny prosklené plochy,

okna a světlíky. V Hotelu International jsme loni

za plného provozu provedli výměnu všech asi

340 oken a prosklených fasád, což jsme museli

zvládnout za sedm týdnů. Zajímavou prací

bylo kompletní opláštění osmipodlažní budovy

Avriopoint v Brně-Žabovřeskách, kde jsme měli

na starosti všechny prvky fasád, okna i žaluzie.

Takové komplexní zakázky máme nejraději – pro-

vádíme a ručíme za kompletní dodávku opláště-

ní. Zodpovědnosti se nebojíme a spoléháme sami

na sebe. Podíleli jsme se také na rekonstrukci

několika pavilonů brněnského výstaviště, v Pra-

ze jsme zajišťovali opláštění hotelu Holiday Inn,

v Plzni a Brně jsme se účastnili stavby Bauhausu.

Investoři i technický dozor jsou s námi spokoje-

ni, a to je nejlepší reference…

Jak vnímáte současnou ekonomickou situaci

ve stavebnictví?

Není to žádná selanka… Na druhou stranu, krize

přinesla především úbytek obrovských zakázek,

na které jsme se nikdy nezaměřovali.

A za poslední roky odpadlo mnoho drobných

firem, které dodávaly nekvalitní výrobky a nesta-

raly se o svou budoucnost. Společnostem našeho

typu se otevřel prostor a zakázek je relativně

dostatek, samozřejmě při nízkých maržích.

Nehovořil bych tedy o krizi, ale o příležitosti pro

ty, kteří vydrželi, neutráceli zbytečně v dobách

hojnosti a přizpůsobili se realitě.

Jakým způsobem se bráníte proti neplatičům?

Sami si zakládáme na tom, že vždy platíme včas

a že se chováme korektně. A totéž očekáváme

i od druhé strany. Snažíme se ošetřovat smlouvy

a pojišťovat pohledávky. Pokud máme možnost

smlouvu tvořit my, vždy do ní vkládáme rozhodčí

doložku. A ve všech dosavadních rozhodčích

řízeních jsme po právu uspěli. Odběratelé totiž už

vědí, že rozhodčí řízení se nedá protahovat a že

konečné řešení přijde brzo. Rozhodčí doložky tak

používáme v kupních smlouvách i ve všeobec-

ných obchodních podmínkách, když prodáváme

zboží. Také už řadu let spolupracujeme s úvěro-

vými pojišťovnami.

„To, že máme dvacetiletou historii, je pro potenciální partnery pozitivní signál.“

V čele firmy stojíte dvě desetiletí. Kde jste

působil předtím?

Původní profesí jsem projektant. Před revolucí

jsem dva roky pracoval v Africe, kde jsem se

naučil jednat s cizinci nejrůznějších národností.

Získal jsem tam trochu rozhled, a to mi po roce

1989 pomohlo. Oslovili jsme několik zahranič-

ních firem – potenciálních dodavatelů materiálu,

s tím, že nám prostě dodají zboží „na obličej“

a my jim ho zaplatíme. To samozřejmě zdaleka

všude neprošlo, v Itálii ale pochopili, že pokud

nepůjdou do mírného rizika, obchod neuzavřou.

Měli jsme štěstí, v několika zejména rodinných

firmách jsme navázali přátelské vztahy, otevřeně

řekli své záměry a šli do toho. A s některými do-

davateli z té doby spolupracujeme dodnes. To, že

Neodolám… dobrému fotbalu, třeba Barceloně lyžovačce v Dolomitech

nebo Rakouských Alpách kvalitnímu vínu

Nemusím…

neplatiče

podvodníky

chození na úřady

s nimi máme dvacetiletou historii spolupráce, je

i pro další potenciální partnery pozitivní signál.

Jak oslavíte letošní výročí?

Na konec září chystáme den otevřených dveří pro

rodiny zaměstnanců. Připravujeme prezentaci,

kam jsme se za dvacet let posunuli, na dvoře

bude party stan, kapela a něco dobrého. V říjnu

pak pozveme VIP partnery na příjemnou akci ve

vinařském resortu. Podobných akcí ale děláme

více – třeba hrajeme fotbalové zápasy s jedenáct-

kou postavenou z kolegů. Jezdíme do školicího

střediska v Orlických horách, kde se konají

pravidelná firemní školení a na místním hřišti

fotbalové turnaje. A také burčákové – učíme

Čechy pít vedle piva a zelené i burčák. (smích)

Máte po práci ještě čas sám na sebe?

Určitě, už je to lepší než v dobách, kdy jsem ve

firmě trávil soboty a neděle… Jako každý šéf

jsem si prošel obdobím, kdy jsem měl pocit, že

si všechno nejlépe udělám sám. Ale když jsou ve

firmě více než tři lidi, už je třeba něco delegovat.

Dnes mám velkou oporu ve svém společníkovi

Ing. Krejčíkovi i ve zkušeném výrobním řediteli,

s nímž jsme si povinnosti a zodpovědnosti rozdě-

lili. Mezi moje koníčky patří hlavně sport – tenis,

kolo, golf, v zimě lyže… Nenechám si ujít zajíma-

vé amatérské golfové turnaje, dobrá zábava jsou

tenisové čtyřhry… Volný čas být musí, jinak by se

člověk zbláznil.

Když mluvíte o golfu – jaký typ hřiště vám

vyhovuje?

Líbí se mi country hřiště, třeba Kořenec, ale

bohužel tam nikdy nic nezahraju. (smích) Mám

rád i Svobodné Hamry, kde pořádáme firemní

turnaje, nebo nádherný Slavkov.

www.freeboard.cz

Feel FREE to show up!

inzerce

S účinností od 1. července 2013 platí novela

zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku,

ve znění pozdějších předpisů, vycházející

ze směrnice Evropského parlamentu a Rady

2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu

proti opožděným platbám v obchodních tran-

sakcích. Tato novela, jejímž základním cílem je

přinést další mechanismy na zlepšení platební

morálky odběratelů a na ochranu dodavatelů

zboží a služeb, přináší vedle maximální doby

přejímky, zvýšení zákonných úroků z prodlení

a zavedení sankce kryjící náklady spojené s vy-

máháním pohledávky také omezení maximální

doby splatnosti faktur.

Před účinností novely byla splatnost faktur

v obchodních závazkových vztazích upravena

v dnes již zrušeném § 369a obchodního záko-

níku, dle kterého byla dispozitivně stanovena

třicetidenní splatnost, přičemž smluvní strany

si mohly splatnost dohodnout zcela odlišně.

Taková dohoda však nesměla být zjevně zne-

užívající ve vztahu k dodavateli. Novela řeší

uvedenou problematiku v § 340 obchodního

zákoníku v situacích, kdy si smluvní strany splat-

nost nesjednají, v porovnání s předchozí úpravou

obdobně. Avšak zcela odlišně řeší předmětnou

problematiku pro případ sjednání splatnosti

přímo dohodou smluvních stran.

Pro účely takové dohody jsou zákonem stanove-

ny maximální doby splatnosti, přičemž sjednání

delší splatnosti nad rámec zákonného limitu je

vyjma zákonem předvídaných situací absolutně

neplatné.

Ustanovení § 340 odst. 3 obchodního zákoníku

upravuje splatnost, jež není smluvně upravena,

v závazkových vztazích mezi podnikateli

týkajících se jejich podnikatelské činnosti

následovně:

„(3) Cenu za dodávku zboží nebo poskytnutí

služeb ve vztazích podle § 261 odst. 1 nebo

závazku dodat zboží nebo poskytnout službu

za úplatu dlužníkovi je dlužník povinen zaplatit

do 30 dnů:

a) ode dne, kdy mu byla doručena faktura

nebo jiná výzva podobné povahy,

b) i bez výzvy k plnění

1. ode dne doručení zboží nebo poskytnutí

služby, není-li možné určit den doručení faktury

nebo jiné výzvy podobné povahy, nebo bude-li

mu doručena faktura nebo jiná výzva podobné

povahy dříve, než zboží nebo služba,

2. ode dne převzetí, bylo-li ujednáno převzetí

zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda byl zá-

vazek řádně splněn, a jestliže mu bude doručena

faktura nebo jiná výzva podobné povahy před

převzetím nebo ověřením zboží nebo služby.“

Výše uvedenou dobu splatnosti lze však dle § 340

odst. 4 obchodního zákoníku dohodou smluv-

ních stran (podnikatelů) bez jakýchkoliv problé-

mů prodloužit, pokud není na straně odběratele

(dlužníka) veřejný zadavatel, ale maximálně

na 60 dnů. Pokud by si smluvní strany sjednaly

splatnost delší, pak by taková dohoda byla platná

pouze v případě, že nebude vůči dodavateli

(věřiteli) hrubě nespravedlivá.

Žádný problém samozřejmě nenastává v situaci,

kdy věřitel delší než šedesátidenní splatnost

akceptuje bez jakýchkoliv sankcí, čímž potvrzuje,

že ujednání o splatnosti nepovažuje za hrubě

nespravedlivé. Pokud by však věřitel takové

ujednání o době splatnosti neakceptoval, pro-

hlásil ho za neplatné a na základě toho vyžadoval

úroky z prodlení ode dne následujícího

od uplynutí zákonné třicetidenní doby splatnos-

ti, bylo by pouze a jen na dlužníkovi prokázat,

že ujednání není vůči věřiteli hrubě nespra-

vedlivé. Je zřejmé, že by věřitel pravděpodobně

dosáhl úroků z prodlení, ale nepochybně by

to byla poslední zakázka, kterou s příslušným

odběratelem uzavřel.

Jak posoudit hrubou nespravedlnost, to

bude zajisté otázkou výkladu. Podle novelou

prováděné směrnice by se mělo předmětnou

úpravou zamezit zneužívání smluvní svobody

v neprospěch věřitelů. Za takové zneužití lze pak

považovat situace, kdy smluvní ujednání týkající

se splatnosti, jakož i sazby úroků z prodlení

či náhrady nákladů spojených s vymáháním,

není opodstatněné podmínkami stanovenými

pro dlužníky nebo slouží především jako vnější

zdroj financování dlužníka na úkor věřitele.

Zejména přímé vyloučení nároku věřitele

na účtování úroků z prodlení by mělo být vždy

považováno za hrubě nespravedlivé, zatímco

vyloučení nároku na náhradu nákladů vynalože-

ných k vymáhání konkrétní pohledávky by mělo

být považováno za hrubě nespravedlivé pouze

tehdy, neprokáže-li dlužník opak. Při posuzová-

ní hrubé nespravedlnosti je pak nutno zkoumat

veškeré okolnosti daného případu, zejména

jakékoliv hrubé porušení obchodních zvyklostí

nacházejících se v rozporu s dobrou vírou

a poctivým obchodním stykem, povahu zboží

či služby a skutečnosti, zda má dlužník vůbec

důvod odchýlit se od zákonných limitů.

Pokud by se do postavení dlužníka dostal veřej-

ný zadavatel, předvídá novela pro tuto situaci

jiný postup. Dle § 340 odst. 6 obchodního záko-

níku platí: „Je-li dlužníkem veřejný zadavatel,

dobu splatnosti delší než 30 dnů lze ujednat

jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou

závazku a doba splatnosti nepřesahuje 60 dnů,

přičemž den doručení faktury nebo jiné výzvy

obdobné povahy nesmí být předmětem smluvní-

ho ujednání;… Ustanovení věty první se použije

i na vztahy mezi věřitelem a subdodavatelem,

plní-li věřitel závazek veřejnému zadavateli pro-

střednictvím subdodavatele.“ V tomto případě si

však strany nemohou dohodnout splatnost delší

než 60 dnů, jak tomu bylo v závazkových vzta-

zích mezi podnikateli nezahrnujících veřejného

zadavatele.

Na závěr je třeba uvést velmi zajímavou sku-

tečnost, a to, že v případě ujednání stran, dle

kterého bude dohodnuto plnění ve splátkách,

se žádné z výše uvedených omezení neužije.

Sjednání splátek za účelem úhrady dluhu je tak

vítanou možností veřejných zadavatelů, jak se

vyhnout omezením novely.

text (BR)

Právní rozbor: Novela obchodního zákoníku omezila dobu splatnosti faktur

Více než osm let uběhlo od myšlenky k otevření osmnáctijamkového hřiště v Pyšelích. V prosinci 2011 se do luk a polí v okolí tohoto středočeského města zakously první bagry a od června letošního roku je vystřídali první hráči. Zrodilo se golfové hřiště na dosah od Prahy, citlivě zasazené do posázavské přírody, s nádhernými výhledy do krajiny.

text

a fo

to J

iří N

ovos

ad

| české greeny

Loreta Golf Pyšely:

Novinka v českémgolfovém menu

V době, kdy golfové projekty spíše stagnují

a zanikají, se podařilo majitelům dokončit svůj

sen a představit golfistům areál, který má jedno-

duchou filozofii. Každý návštěvník by se měl

na Loretě cítit příjemně a mimo špičkově udr-

žovaného hřiště s kvalitním designem zde najít

široké spektrum kvalitních služeb a usměvavý

personál.

Majitelé vdechli místu a hřišti kus sebe samých.

Golf pro ně není společenský status, ale přede-

vším sport, který mají rádi. Během výstavby si

na vlastní kůži vyzkoušeli snad všechny práce

spojené s výstavbou. Mohli jste je tak potkat

na brigádách při sběru kamení, na bagru nebo

s motorovou pilou. A stále je občas zahlédnete,

jak sečou ferveje nebo greeny nového hřiště.

Tento přístup dodává resortu i místu specifickou

atmosféru. Golf zde sestupuje z vybudovaného

piedestalu elitního sportu a funguje jako hra

sama o sobě. Nečekejte ale amatérský,

na koleni zbudovaný celek. K výstavbě osmnáct-

ky si majitelé vybrali odborníky s mnohaletými

zkušenostmi.

Nesmazatelný podpis Keitha Prestona

Zárukou kvality projektu je jméno architekta

Keitha Prestona, který stojí za designem mistrov-

ské osmnáctky s parem 72. Osobu tohoto britské-

ho golfového architekta si vybavíme v souvislosti

s dalšími dvěma v tuzemsku velmi ceněnými

projekty, Albatrossem a Ypsilonkou.

Loreta Golf Pyšely má díky citlivému zasazení

do Posázaví ambice nezaostávat ani v nejmen-

ším za svými staršími sourozenci. Prestonovi se

podařilo využít místní členitou krajinu, zachovat

mnohé remízky, lesní zákoutí a vzrostlé stromy,

takže hřiště jako celek rozhodně nepůsobí syro-

vým dojmem. Design vznikal s ohledem

na vybudování sportovně náročného hřiště

z mistrovských odpališť a zároveň férového

a hratelného hřiště pro středně pokročilé

golfisty z odpališť žlutých a červených.

Finální podobu dali hřišti zkušený shaper Milan

Ištok a head greenkeeper Bohuslav Shejbal,

který dovedl hřiště v krátké době a navzdory

nepřízni počasí k brzkému otevření ve vysoké

kvalitě hracích ploch.

Špičkový golf v krásné přírodě Posázaví

Na co se tedy golfisté mohou těšit? Loreta

představuje golfový areál, který splňuje nejvyšší

nároky na hru i zázemí. Kromě již zmíněných

mistrovských osmnácti jamek je pro hráče připra-

ven prostorný driving range a short game area.

V zázemí hosté jistě ocení klubovnu, jež nabízí

veškerý komfort v podobě restaurace, klubových

prostor, pro-shopu, šaten, caddy roomu, spa

a ubytování.

Mimo krásný kout přírody, do něhož je hřiště

umístěno, je nespornou výhodou areálu snadná

dostupnost. Hřiště se nachází 25 kilometrů

od Prahy po dálnici D1 a ve středně hustém pro-

vozu vám cesta z centra metropole nezabere více

než 35 minut. Za necelou třičtvrtěhodinku se

tak ocitnete v malebné přírodě, na hřišti, které

působí zcela přirozeně.

A i když to budete mít domů, co by sedmičkou

zahrál a zbytek dopatoval, jistě se čas od času

necháte zlákat k ubytování v resortu. Vždyť co

může být příjemnější, než probuzení uprostřed

golfového hřiště a snídaně na terase s výhledem

na osmnáctý green pokrytý ranní rosou.

Členové klubu jsou na prvním místě

Majitelé a management kladou důraz na vy-

tváření bohatého klubového života, kvalitního

členského servisu a budování silné tradice klubu.

Od začátku garantují svým členům hru na úkor

komerčních turnajů v závislosti na počtu členů

v klubu.

Loreta Golf Club Pyšely vstoupil na jaře roku 2012

do ČGF a již nyní má na 600 členů. Ti si mohou

vybrat ze dvou základních druhů členství. Roční

členství Swing pořídí již za 1990 Kč (dospělý)

a 990 Kč (junioři). Kromě registrace v ČGF nabízí

členství dvě hry na devět jamek na Loretě a další

členské výhody.

Pro hráče, kteří chtějí s Loreta Golf Clubem Pyšely

spojit svou budoucnost, je připraveno životní

členství Premium. Vstupní poplatek do klubu po-

řídíte od 65 000 Kč za osobu a jako bonus získáte

navíc roční hrací příspěvek na letošní sezónu

zdarma! Pro členy, kteří se rozhodnou vstoupit

do konce října 2013, nabízí klub možnost odečtu

veškeré útraty za green fee v tomto roce od ceny

vstupního poplatku. Můžete si tak vyzkoušet,

jak chutná golf na Loretě, a po sezóně učinit roz-

hodnutí o vstupu do klubu za těchto jedinečných

podmínek. Své místo v Loreta Golf Clubu Pyšely

si tak najde každý, kdo má rád golf a ctí slušnost

a fair play.

Loreta Homes: váš golfový domov

Nedílnou součást projektu představuje výstavba

rezidenční čtvrti Loreta Homes Pyšely.

Po otevření Pražského okruhu získala tato lokalita

30-31

32-33

na atraktivitě. A díky velmi dobré dostupnosti

do Prahy autem i vlakem, krásné přírodě a uni-

kátní morfologii krajiny má všechny předpoklady

stát se vyhledávaným místem k bydlení nejen

pro golfisty.

Loreta Homes Pyšely není jen dalším developer-

ským projektem satelitního městečka. Jedním

z jeho cílů je přilákat do Pyšel klientelu uznávají-

cí určité hodnoty a pravidla. Projekty golfu

a výstavby rodinných domů spolu sice souvisejí,

ale obě lokality navzájem přímo nesousedí.

Nemusíte se tedy obávat, že by vás golfisté rušili

nebo že by vám na zahradě přistávaly míče, jak

tomu často bývá u jiných golfových developer-

ských projektů.

Prodej nemovitostí byl zahájen na jaře 2013

a k dispozici je výběr z originálních dvojdomků

i samostatných rodinných domů na klíč

a stavebních parcel. Další informace o projektu

jsou k dispozici na webových stránkách

www.loretahomes.cz.

| Loreta Golf Pyšely

Šibeniční 520, 251 67 Pyšely

tel.: 606 602 422

e-mail: recepce@loretagolf.cz

www.loretagolf.cz | www.loretahomes.cz

Počet jamek: 18, par: 72

Green fee: od 990 Kč (18 jamek)

Připraveno ve spolupráci s časopisem Golf.www.casopisgolf.cz

V poslední době se čím dál více rozmáhá neduh,

že obecné soudy vydávají zcela zmatečnou

a mnohdy i odporující si judikaturu, což vytváří

velmi neutěšený stav judikatury ve věci roz-

hodčího řízení. Je evidentní, že soudy posunují

zákonnou restrikci při sjednávání rozhodčích

doložek nad požadavky zákona a přidávají další

a další požadavky, které zákon v žádném ze svých

ustanovení neklade. Současně také soudy neustále

směšují požadavky na rozhodčí řízení ve spotřebi-

telských sporech a ve sporech nespotřebitelských.

Soudy často dokonce zacházejí tak daleko, že

zavádějí děsivou retroaktivní tradici svých roz-

hodnutí. A protože se to stává jakýmsi trendem,

dále v tom v rozporu s platnou právní úpravou

pokračují. Přestávají respektovat, že základním

smyslem ochrany legality v soukromoprávní sféře

není jen ochrana zájmů státu, ale především

ochrana soukromoprávních vztahů – neboť

jednotlivci v rámci svých smluvních vztahů

postupují podle zásady, že smlouvy se musí dodr-

žovat. A současně očekávají, že dodržování této

zásady jim dá jistou míru předvídatelnosti a práv-

ní jistoty v rámci toho, co bylo mezi smluvními

stranami závazně sjednáno a s čím obě smluvní

strany souhlasily.

Další zásada, která dává smluvním stranám

v soukromoprávní sféře pocit jistoty a předvída-

telnosti vývoje v rámci smluvních vztahů, zní:

Co není zakázáno, je dovoleno. Ale i ta je ze

strany obecných soudů v rámci nové judikatury

porušována. Každý zákonný zásah do soukro-

moprávní sféry zahrnující právě smluvní vztahy

mezi stranami je třeba vnímat jako omezení

lidské svobody. Pokud budou obecné soudy

takto pokračovat, dojde porušováním uvedených

zásad k jejich nežádoucímu a nepředvídatelnému

vměšování do soukromoprávních vztahů, čímž

budou tyto soudy postupovat ve zcela zjevném

rozporu s ústavním pořádkem – k čemuž i nyní

v ojedinělých případech dochází.

A že se toto netýká pouze rozhodčího řízení,

můžeme spatřit i na jiném příkladu – limitaci

náhrady škody, kdy před 1. 1. 2012 ustanovení

kogentně týkající se náhrady škody stanovilo,

že nároku na náhradu škody se nelze vzdát před

porušením povinnosti, z něhož může škoda

vzniknout. V praxi však přesto panovala určitá

nejednotnost ohledně toho, zda jde o zákaz

vzdání se nároku na náhradu škody pouze

v úzkém smyslu a tedy nároku na náhradu škody

jako celku se nelze vzdát, avšak je možno nárok

na náhradu škody omezit. Velká část odborné

veřejnosti se shodovala, že právě takový výklad

uvedeného ustanovení je teoreticky správný,

zejména s ohledem na dispozitivní povahu

(připouštějící možnost odchylného smluv-

ního ujednání) převážné většiny zbývajících

ustanovení obchodního zákoníku upravujících

odpovědnost za škodu. Za významný argument

ve prospěch tohoto výkladu byla pak považována

tradiční přípustnost limitace náhrady škody na

území Evropy, stejně jako je běžně využíváno ve

světě jmenování rozhodce třetí osobou určenou

stranami. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu

ČR v této oblasti přitom nejprve dávala za pravdu

odborné veřejnosti o možnosti limitace náhrady

škody, ale následně Nejvyšší soud v roce 2008

vydal rozhodnutí, ve kterém možnost limitace

odpovědnosti za škodu pro obchodní závazkové

vztahy právě s odkazem na kogentní charakter

§ 386 odst. 1 ObchZ zcela jasně vyloučil. Poté se

opět začaly objevovat první vlaštovky v podobě

rozhodnutí limitaci připouštějících.

A to do provedení novelizace znění § 386 odst.

1 ObchZ, které nabylo účinnosti od 1. 1. 2012

a které stanoví, že ve vztazích upravených

obchodním zákoníkem se lze dohodou vzdát

práva na náhradu škody či to právo omezit i před

porušením povinnosti, z něhož může škoda

vzniknout. Před porušením povinnosti, z něhož

může škoda vzniknout, se však nelze vzdát práva

na náhradu škody způsobené úmyslně – ani toto

právo omezit.

Tento názor zastává i velká část odborné veřej-

nosti, kdy např. JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M.

uvedl: „Je podle mě evidentní, že takovýto vývoj

není náhodný, ale vedený neschopností nebo

spíše neodvahou české politické (včetně té opo-

ziční) reprezentace zastavit trend zadlužování

domácností jinak, než cestou na úkor věřitele,

kterému legislativa a judikatura stále více zne-

možňují domoci se na dlužníkovi/neplatiči/

rušiteli zákona/nedodržovateli smluvní povin-

nosti rychle svých práv. Dlužníkům je naopak

formou chybné legislativy při doručování

poštovních zásilek umožňováno (a to přes různé

právně-politické proklamace volající po nápravě)

doslova a do písmene „utíkat před věřitelem“,

zbavovat se svého majetku, dále se zadlužovat

a v neposlední řadě [a to díky institutu oddlužení

(§ 414 InsZ), který by byl na samostatné pojed-

nání], vstupovat do jejich smluvních vztahů již

a priori mentálně s tím, že 70 % dluhů neuhradí

a stát jim je prostřednictvím soudního rozhodnu-

tí o osvobození od dluhu promine.

S ohledem na výše uvedené předpokládám, že

soudní judikatura bude v nastoupeném trendu

ochrany neplatičů a osob porušujících své

smluvní povinnosti pokračovat a hyperextenziv-

ním výkladem i nadále posunovat normy nad a za

rámec jejich původního smyslu a účelu daného

zákonodárcem, a proto tomu, kdo chce nadále

působit v oblasti rozhodčího řízení, doporučuji

koncentrovat svoje aktivity na řešení sporů

výlučně obchodních.“ (publikováno na portálu

www.elaw.cz, 23. 7. 2013).

Vzhledem k tomu, že je nutné na tuto situa-

ci adekvátně reagovat – aby zůstala v rámci

smluvních vztahů mezi stranami určitá nezbytná

dávka předvídatelnosti a strany mohly předpo-

kládat, že smlouvy se musí dodržovat, a tedy

budou dodržovány, i přes protiústavní zásahy

obecných soudů – rozhodla se Unie pro rozhodčí

a mediační řízení ČR, a.s. na tuto zmatečnou

a nejednotnou judikaturu jdoucí nad rámec

ústavního pořádku reagovat. A to zpracováním

nové rozhodčí doložky, která stranám zachová

základní práva a zásady, jež jim náleží. O dalším

postupu vás budeme informovat na našem webu

www.urmr.cz.

text (TV)

V reakci na zmatečnou judikaturu v oblasti rozhodčího řízení

34-35

text

a fo

to M

ilan

Jaro

š

| publicistika

Bohemian RhapsodyFotograf Milan Jaroš:

Jedu po cestě na sever. Je sychravo a všechno pokryl modrobílý poprašek. Najednou se v mlze vedle dálnice vztyčí obrovský žlutý stožár, na jehož vrcholu je připevněný starý volkswagen brouk. Vypadá to přízračně a mě napadají různé příběhy, jak se zrodil tenhle objekt. Je to připomínka 90. let, kdy tu stál autobazar a tohle byl jeho poutač. Zastavím, udělám pár snímků a jedu zase dál.

Mám rád objevování situací, do kterých se dostanu jen díky fotografování.

Dnes už tu není nejen autobazar, ale ani brouk.

Někdo ho nedávno ze stožáru ukradl, zřejmě

lupiči železa. Na fotce ale zůstal a z ní svědectví

jedné éry nezmizí.

Na fotografování mě vlastně od začátku nejvíc

bavilo s ním spojené cestování a nečekaná dob-

rodružství, která to přinese. Mám rád ten pocit,

že jsem na cestě někam, kde jsem ještě nikdy

nebyl. A také mám rád objevování situací,

do kterých se dostanu jen díky fotografování.

S nápadem fotografovat obyčejné, „banální“

Česko jsem začal v roce 2004 během studií

na FAMU. Po dvou předešlých souborech, které

vznikly na cestách do zahraničí – Izrael

a slovenští Romové – jsem tehdy začal fotografo-

vat po Čechách. A školu jsem pak absolvoval

s knížkou sestavenou právě z fotografií každo-

denního Česka.

Bazální český svět mě zajímá nejvíc. Je drtivý a frustrující, ale chci ho vidět.

Kombinace krajin (holubice míru na předměstí

v Plané), zátiší (sušené rohlíky na topení

v pozadí s válečkem nalakovanou zdí) a doku-

mentárních fotografií lidí snažících se naplnit

svoje touhy po dobře stráveném volném čase

(objímající se páry na letecké show) působila

lehce ironicky a příznačně. Spojovala je ale touha

pojmenovat pro sebe dobu a místo, ve kterém žiji

a které je v proměně.

Ta proměna je vlastně nekonečná. A tím i tenhle

soubor. Po škole se práce na něm trochu zpoma-

lila, a s tím, jak jsem začal fotit na zakázku pro

časopisy, jsem na chvíli úplně přestal. Poslední

dva roky jsem se ale k tématu poměrně intenziv-

ně vrátil. Uvědomil jsem si, že přes všechny

reportážní cesty do zahraničí a magii situací,

36-37

které jsou v Česku nemyslitelné a nereproduko-

vatelné, mě ten bazální český svět zajímá nejvíc.

Někdy je drtivý a frustrující, ale chci ho vidět.

Chci ho pozorovat a fotit.

Výběr fotografií opět kombinuje snímky s lidmi

i bez lidí. Všechny vznikly v posledních třech

letech na různých místech Česka. Někdy to byly

cesty cílené, jindy jsou fotografie dílem náhody.

K ceně Czech Press Photo mi pomohla přítelkyně.

Fotka lidí na Václavském náměstí po úmrtí Václa-

va Havla potvrzuje, že někdy úplné náhody roz-

hodují o velkých věcech. Původně jsem ji vůbec

do souboru nechtěl zařadit. Ale moje přítelkyně

mi poradila, ať ji tam dám.

Jiné fotky mi přišly silnější. Měl jsem víc záběrů

tváří, které jsem ze dne úmrtí Václava Havla

pořídil. Sám jsem se neubránil silným pocitům.

Byl jsem překvapený, kolik lidí – mladých lidí –

se na náměstí sešlo. Myslím si, že ve společnosti

spíš přežívají nálady podporované Václavem

Klausem, takový ten výsměch havlovské éře

a Havlovi. Měl jsem pocit, že i těch dalších pět

dní do pohřbu se něco změnilo, s lidmi to pohnu-

lo, chodili do kostela svaté Anny.

| Milan Jaroš

narodil se v roce 1979 v Praze

• vystudoval Katedru fotografie na FAMU

• od roku 2008 pracuje v časopisu Respekt

jako stálý fotograf

• spolupracoval s mnohými zahraničními

novinami a časopisy: New York Times,

International Herald Tribune, The Wall Street

Journal, l´Hebdo, Courrier International ad.

• za své fotografie získal řadu ocenění

v českých i mezinárodních soutěžích:

Czech Press Photo, Frame, Unicef Photo

Award a Unicredit Photo Award

V roce 2012 vyhrál na Czech Press Photo hned

v několika kategoriích. Hlavní cenu Fotografie

roku získal za snímek, který je součástí

fotoreportáže Rozloučení s Václavem Havlem.

www.milanjaros.cz

| Z aktuálních cyklů fotografií pro Respekt

Fotogalerie najdete na www.respekt.ihned.cz.

Kdy jste se začal věnovat osobnímu růstu?

Osobní růst probíhá celý život, takový okamžik

nelze přesně specifikovat. Spíše bych řekl, kdy

jsem si uvědomil, že lidi lze k osobnímu rozvoji

vést, něco pozitivního jim předávat a podporovat

je. To nastalo v mých devatenácti letech. Impulzů

bylo více, ale největším se stal můj tehdejší pocit

neúspěchu – uvědomil jsem si, že některé věci

v mém životě se opakují a vedou stále ke stejné

bolesti.

Jak jste tuhle situaci řešil?

Došlo mi, že dosavadní práce v multi level marke-

tingu ani vysokoškolské studium mě nenaplňují,

protože nepodporují tvůrčí činnost. V této těžké

době, kdy jsem se octil i ve vztahové krizi, jsem

odcestoval do USA. Chtěl jsem vše promyslet,

začít dělat něco jinak a vystoupit z konformity.

V New Yorku jsem navštívil mnoho zajímavých

míst, mj. i knihovnu pro sociálně slabé. Panovala

zde zvláštní atmosféra, ze které jsem se snažil

| vzdělávání

Doktor Kouč pomáhá, spojuje a dopřává poznání

Tomáš Lukavec:

Je zakladatelem a tvůrcem projektu Doktor Kouč, který umožňuje zájemcům se vzdělávat prostřednictvím on-line kurzů vedených zkušenými lektory. Už mnoho lidí využilo tuto příležitost posunout se v osobním rozvoji. Co vše dal Tomáš Lukavec Doktoru Koučovi do vínku?

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

Tom

áše

Luka

vce

čerpat. A měl jsem štěstí, že některé velké firmy

v té době právě sem začaly v rámci PR kampaně

posílat své školitele. K lidem zde hovořili spíkři,

kteří školí politiky, top managery… Viděl jsem,

jak pracují s posluchači, jak jim předávají vědění

z oblasti time managementu, rychločtení či

fungování mozku. Takže na snad nejméně prav-

děpodobném místě jsem získal úžasné vzdělání.

A došlo mi, že učit se dá všude.

„Jsem tvůrce, který vytváří platfor-mu pro růst ostatních lidí.“

To byl onen konkrétní impulz ke změně?

Vlastně ano. Vrátil jsem se do ČR a ukončil všech-

ny systémy, které podle mě neměly smysl. Třeba

už zmíněná vysoká škola, která mi pouze něco

vnucovala. Stanovil jsem si jasný cíl – předávat

lidem tyhle principy, něco vytvářet a dát jim mož-

nost se učit. Poskytnout jim to, kvůli čemu jsem

musel letět přes oceán. Dodnes se nehodnotím

jako lektor nebo podnikatel, ale jako tvůrce,

který vytváří platformu pro růst ostatních lidí.

A oni mně zase vracejí příjemnou energii a sílu.

Co bylo vaším prvním krokem na nové cestě?

Mlčet. To je první krok k poznání. Einstein řekl,

že problém nejde vyřešit na stejné úrovni,

na které vzniká. Já si naopak myslím, že přesně

to je smyslem života. Když se člověk pohybuje

ve svém světě, vnímá ho, je jeho součástí… Jen

takovou konfrontací vzniká probuzení. A další

krok nastane, když člověk zjistí, že pro něj něco

není dobré. Ale než proti tomu začne bojovat,

musí si najít něco, co chce hájit – svůj návrat

k vyšším hodnotám. Někdo ho uskuteční přes

byznys, někdo přes vztahy… Hlavní je jít do akce

a začít to dělat.

Jít do akce… Jakou to mělo podobu u vás?

Začal jsem pracovat na projektu Doktor Kouč.

V USA jsem se seznámil s on-line marketingem

a uvědomil si, že i u nás by to mohla být zajímavá

platforma. V ČR jsem zjistil, že v nějaké formě

už to u nás také funguje, ale já chtěl jít jinou

cestou než ostatní. Řekl jsem si, že by bylo dobré

vytvořit všem dostupnou globální platformu pro

osobní růst. Takovou, aby si tam každý našel to,

co právě řeší. Původně jsem měl obavy, jak složité

to bude, ale ukázalo se, že hlavní je nebát se

a začít. Postupně se do projektu zapojovalo stále

více lidí a Doktor Kouč se rozvíjel.

Podle čeho jste lidi do projektu vybíral?

Existovala vzájemná potřeba, potřeba vzájemné-

ho uskutečnění. Nemusel jsem lidi přesvědčovat.

Postupně jsem potkával ty správně nadšené

a šikovné, které jsem seznámil a zapojil. Při-

rozeně tak vznikl tým schopných a zajímavých

lektorů, koučů, IT specialistů… Můj osobní tým,

s nímž konzultuji a pracuji, má dnes asi dvacet

lidí. A samotných koučů máme devět.

Co je hlavním cílem Doktora Kouče?

Dát lidem naději. Jistotu, že když se jim nelíbí

jedna možnost, u nás vždy najdou jinou. Že jsme

tu pro ně. Má vize je velmi jednoduchá: pomáhat,

spojovat a dopřát poznání.

„Jeden z kurzů nabízíme zdarma – aby si lidé mohli vyzkoušet a pocítit náš styl.“

V čem je tento projekt unikátní?

Nehodnotí. Stejně jako já sám. Vnímám,

že mnoho firem má potřebu být „exkluzivní“

a snaží se vůči ostatním vymezit. Já se nechci

vydělovat, naopak spíše přibližovat. V tom je

Doktor Kouč jedinečný. Každý člověk tam najde

to své, přístup je jednoduchý a projekt snadno

uchopitelný.

Unikátní jsme i v tom, že jeden z kurzů nabízíme

zdarma – aby si lidé mohli vyzkoušet a pocítit

náš styl. A tento úvodní kurz je opravdu skvělý,

protože zasahuje do mnoha oblastí života. Další

perličkou je, že neřešíme peníze – pokud člověk

není spokojený, vrátíme mu je. Ale dosud to

nikdo nepožadoval.

Jak vzdělávání v rámci projektu funguje?

Je to velmi jednoduché. Na www.doktorkouc.cz

si vyberete kurz – např. motivaci, vztahy, zdravý

životní styl… Pustíte si úvodní video a necháte

na sebe kouče/lektora působit… V samotném

kurzu pak procházíte různými stádii výcviku,

která se prolínají s videi, zvukovými nahrávkami,

písemnými materiály… A vše si hned zkoušíte

v reálném životě. To je další výhoda Doktora Kou-

če – nevytrhuje vás z přirozeného prostředí.

Vedete sám některé kurzy?

Já nejsem koučem, neprošel jsem lektorským výcvi-

kem. I tak díky svým zkušenostem několik kurzů

dělám – např. Nezapomenutelná paměť, Chytročte-

ní, Klíč ke světovým jazykům nebo Restart mozku.

Dříve jsem se věnoval také řeči těla.

Která témata kurzů jsou nejpoptávanější?

Vede Finanční nezávislost, dále Chytročtení

a Důvěra v komunikaci.

Kdo je typickým návštěvníkem vašeho portálu

a zájemcem o osobní rozvoj?

Obvykle lidé ve věku 25–36 let. Hodně zákazníků

pochází ze Slovenska, což také stálo u zrodu

našeho plánu vstoupit na slovenský trh.

Když jste zmínil zahraničí – základy projektu

se zrodily při vašem pobytu v USA. Jaké jsou

hlavní rozdíly mezi vnímáním osobního rozvo-

je u nás a za oceánem?

V USA jde o velký byznys, Američané silně vnímají

nutnost neustále se vzdělávat. Cítí potřebu růstu,

kontaktu… V tuzemsku jsme teprve na začátku.

Leckdo říká, že hlavní vlna zájmu už tudy prošla, já

ale myslím, že přichází teď. Dostávají se k nám nové

myšlenky, nápady… Snažíme se být inovativní. Lidé

jsou hladoví po vzdělávání. Včetně starší generace,

kterou minulý režim o možnost se vzdělávat často

připravil. A vzdělávat se může každý – stačí jen chtít!

Akce - sleva 20 % na všechny kurzy

Vyberte si na webu kurz, objednejte si ho

zasláním mailu na info@doktorkouc.cz

a použijte speciální kód 78BM99.

Nezapomeňte uvést název požadovaného

on-line kurzu. Slevu lze uplatnit při objednávce

do 28. října 2013.

| Doktor Kouč

www.doktorkouc.cz

| Vybraná témata on-line kurzů

Finanční nezávislost

Chytročtení

Komunikace 4x jinak

Nadchni publikum

Paměť

Řeč beze slov

Síla motivace

Tělo jako dar

Tvůj styl

Získej si druhé

38-39

Maroko: Za exotikoudo oázy klidu

| cesty

text

a fo

to M

icha

l Jan

atka

40-41

text

a fo

to M

icha

l Jan

atka

Dnes, kdy téměř veškerý arabský či arabizovaný svět je politicky rozkolísaný, zůstává Maroko takřka jedinouklidnou a pro turistu bezpečnou oázou. Střední Maroko, jehožvalnou část zaujímají hory Vysokého Atlasu a jehož kulturním centrem je proslulé město Marrakesh, je pro Evropana bezpochyby nejexotičtější a v kontextu celé země „nejmaročtější“. Právě z těchto důvodů jsem se rozhodl navštívit tuto část Maroka.

Dnes téměř milionové čtvrté největší město

Maroka Marrakesh je jedním ze čtyř takzvaných

marockých královských měst. K nim se dále řadí

Fez, Meknes a Rabat. Marrakesh byl založen

kolem roku 1062 v místě křížení tradičních

karavanních cest a dodnes je jeho historická

část – medina – obehnána hradbami, takže

vstup do ní je možný pouze několika branami.

Tou nejznámější je Bab Agnaou, která je včetně

přilehlých hradeb oblíbeným místem čápů. Ti si

tu hojně staví svá hnízda, aniž by jim jakkoliv

vadil okolní čilý dopravní ruch.

Typickou barvou Marrakeshe je barva červeného jílu.

Typickou barvou Marrakeshe je barva červeného

jílu, jímž jsou hradby i okolní domy natřeny, což

městu dává zvláště při západu slunce exotickou

atmosféru. Ta pak každým dnem graduje právě

po západu slunce na velkém centrálním náměstí

Djemaa el-Fna, které se zaplní nejrůznějšími

umělci, rádoby umělci, hudebníky, zaklínači

hadů a podobnými performery, takže se stane

jedním velkým divadlem pod širým nebem. Nad

tím vizuálním a akustickým mišmašem se navíc

mísí vůně a pachy nejrozličnějších pochutin –

včetně takových lahůdek jako hlemýžďů

či ovčích mozečků. Ty zde stejně jako typické

marocké jídlo tajin, kdy se dusí vše dohromady

v jednom hrnci na rozžhavených uhlících,

až do půlnoci připravují v desítkách stánků

a improvizovaných restaurací.

Samotné náměstí Djemaa el-Fna je pak z několika

stran obklopeno tradičními tržišti – súky. Jsou

protkána spletitou soustavou uliček, jimiž jako

krev v žilách tohoto města proudí davy lidí.

Architektonickou i náboženskou dominantou

Marrakeshe je pak sedmdesát metrů vysoký

minaret Kutubijské mešity, z něhož několikrát

za den vyzývá muezzin k modlitbám. Za návštěvu

rovněž stojí třeba židovská čtvrť, odporně pách-

noucí manufakturní koželužny či známé zahrady.

Když se blíží konec dne, složit hlavu můžete

kromě mnoha levných funduků v okolí náměstí

také v některém z tradičních přepychových

městských domů s bazénkem uvnitř nádvoří, jež

jsou dnes přestavěny na luxusní hotely skýtající

romantické ubytování. V zimě či zjara za dobrého

počasí jsou za městem vidět zasněžené štíty

Vysokého Atlasu.

Domky jsou mnohdy přilepeny k horským srázům a stráním.

Toto pohoří tvoří pomyslnou osu Maroka, když

se táhne jeho středem v délce téměř jednoho

tisíce kilometrů a odděluje tak středomořskou

a atlantskou část státu od jeho saharské části.

Podstatná část Vysokého Atlasu vznikla při tzv.

alpinském vrásnění. Několik jeho vrcholů právě

v oblasti středního Maroka přesahuje dokonce

nadmořskou výšku 4000 metrů. Nejvyšším z nich

je Jebel Toubkal s nadmořskou výškou 4167 met-

rů. Tato oblast má status národního parku a patří

k nejvíce navštěvovaným částem Atlasu.

Místní převážně berberské obyvatelstvo zde žije

ve vesnicích, jež jsou tradičně tvořeny hliněnými

domky s plochými střechami. Tyto domky jsou

mnohdy doslova přilepeny k horským srázům

a stráním, pod nimiž se zelenají důmyslně zavla-

žovaná terasovitá políčka, zahrady a ořešákové

háje. Voda stékající z hor je tu odbočkami nad

vesnicí odváděna z říčky umělými koryty do sva-

hu nad dnem údolí, kde se kanály následně větví.

V poměrně nehostinné krajině je tak možné

pěstovat ječmen, čočku, brambory či nejrůznější

zeleninu, ale také mandle, třešně, fíky či graná-

tová jablka. Jinak jsou hory ve vyšších polohách

poměrně chudé na vyšší vegetaci i velké savce.

Celé prostředí tak zlehka připomíná Tibet.

Častým výchozím bodem pro túry na i do okolí

nejvyšší hory Vysokého Atlasu Jebel Toubkal je

vesnice Imlil. Z Marrakeshe se do této vysoko-

horské krajiny lze dostat veřejnou dopravou

s přestupem v městečku Asni asi za necelé dvě

hodiny jízdy. Imlil sice na rozdíl od jiných vesnic

tolik neoplývá krásou, zato poskytuje turistické

zázemí. Mnohem hezčí je například vesnice Oua-

neskra na průvodci doporučované cestě z Imlilu

do Setti Fatma či Aroumd, který se rozkládá jen

kousek nad Imlilem a budete ho míjet hned

na začátku výstupu na Jebel Toubkal. Asi nej-

vhodnějším obdobím k návštěvě těchto nejvýše

položených částí Atlasu je duben až červen, kdy

dozrávají třešně a kdy je čas sklizně obilí.

Veškerá vegetace se vytrácí a začíná doslova měsíční ráz krajiny.

Po překročení průsmyku Tizi n´tichka ve výšce

2260 metrů nad mořem, jímž prochází silnice

do saharské části Maroka a kde horské serpenti-

ny poskytují strhující výhledy, se při pohledu

na jih veškerá vegetace vytrácí a začíná zde

doslova měsíční ráz krajiny. Mění se i charakter

lidských obydlí. Typickou architekturou zde jsou

takzvané ksary. Jsou to vlastně opevněné vesni-

ce většinou čtvercového půdorysu se čtyřmi vě-

žemi v rozích. Nejzachovalejším ksarem v této

oblasti je Ait Ben Haddou, který je dnes dokonce

pod ochranou UNESCO a který několikrát poskytl

kulisy filmovým režisérům. Samotný ksar však již

není obydlený. Při průzkumu okolí ale můžete

objevit i další podobné – sice méně zachovalé,

avšak zcela neturistické vesnice. Tyto ksary,

kasbahy a jiná lidská obydlí jsou soustředěna

převážně v oázách kolem vádí řek Draa a Dades

a jejich přítoků, kterým při pohledu do krajiny

dominují palmy a růžově kvetoucí všudypřítom-

né oleandry.

Na horním toku posledně jmenovaného vádí se

nachází známé soutěsky Todra a Dades. Pokud

však disponujete vlastním autem a dostatkem

času, lze maximálně doporučit vydat se hledat

místa, o nichž v průvodcích není ani slovo. A ne-

musí být ani daleko od těch turisticky známých.

My jsme se například vydali z Ait Ben Haddhou

na druhou stranu, než kudy sem většina turistů

přijíždí, směrem zpět do hor po teprve nedávno

vyasfaltované silničce nad hluboce zařízlým

vádím Ounila. A musím říct, že právě tato oblast

mě nakonec nejvíc oslovila. Výhledy do kolmo

se svažujícího životodárného kaňonu, na jehož

strmých úbočích se křečovitě držely přilepené

vesničky, byly prostě fantastické. Vádí lze zřejmě

v celé délce projít i zahrádkami a políčky míst-

ních zemědělců dole kaňonem. Z Ait Ben Haddou

jsme se po téměř čtyřiceti kilometrech později už

jen nezpevněné cesty dostali do vesnice Tighza.

Odtud jsme se vydali několikahodinovým

pochodem pěšinou podél vádí vzhůru do hor

k jezerům Tamda. Vlnící se klasy zralého ječme-

ne, růžové květy oleandrů, červené skály nad

námi, oslí karavana proti nám, koupání v teplé

horské bystřině… No prostě paráda.

V Savíře za návštěvu určitě stojí malebný opevněný přístav.

Dnešním centrem celé oblasti ležící jižně od Atlasu

je město Ouarzazate, které vzniklo ve 20. letech

20. století z francouzského vojenského tábora.

Krom toho, že poskytuje turistické zázemí, není

v zásadě ničím zajímavé. Snad jen tím, že se jedná

o široko daleko jediné místo na jih od Atlasu, kde

lze natrefit na obchod s alkoholem. Tomu, kdo

hodlá v této části Maroka zakončit povedený den

třeba se sklenkou některého z výborných zdejších

červených vín v ruce, nezbývá než doporučit, aby

se vybavil v Marrakeshi v supermarketu Acima.

Aby naše ochutnávka středního Maroka byla – co

se rozmanitosti týká – kompletní, rozhodli jsme se

po návratu do Marrakeshe navštívit i tu část, která

přiléhá k Atlantskému oceánu. Určitě neuděláte

chybu, vyberete-li si jako reprezentanta této

oblasti přímořské město Essaouira.

Essaouira neboli Savíra je bývalou portugalskou

kolonií. Je celá obehnána hradbami, za jejichž

zdmi najdete spleť uzounkých uliček, které

od sebe oddělují pro Savíru typické bělostné domy

s modrými dveřmi. V kontextu ostatních měst je

Savíra velmi poklidná. Je sice dost turistická, ale

tak nějak to nevadí. Za návštěvu stojí malebný

opevněný přístav, zejména dopoledne, kdy se

vracejí rybáři z moře na tradičních člunech

a vykládají své úlovky, které mnohdy horečně

brání dlouhými holemi před dotírajícími racky.

Ryby, krabi, langusty, krevety, mušle… To vše

lze hned po krátkém smlouvání koupit a obratem

si nechat připravit do podoby chutného pokrmu

na nedalekém rybím trhu. K dokonalosti místa

chybí už jen dodat, že se kousek odsud nachází

42-43

i městská písečná velmi povlovná pláž do ne sice

dvakrát teplého, zato však rozhodně osvěžujícího

Atlantiku.

Z arganovníku se získává vzácný olej nazývaný tekuté zlato.

Pobřežní oblast, která se rozprostírá odsud

na jihozápad směrem k Agadiru, je známá přede-

vším pěstováním arganovníku, latinsky Argania

spinosa. Jde o strom ne nepodobný olivovníku,

z něhož se získává vzácný olej nazývaný tekuté

zlato. Ten se používá jak v marocké kuchyni

(je chutí podobný sezamovému oleji), tak i v kos-

metice, přičemž se mu připisují téměř zázračné

účinky. Jeho lisování se provádí výhradně

na ručních žentourech v ženských zemědělských

družstvech. Maroko je údajně jedinou zemí,

kde tento strom roste.

Maroko skýtá nespočet dalších zajímavých míst.

My jsme v rámci naší návštěvy stihli ještě výlet

vlakem z Marrakeshe do hospodářského centra

a nejmodernějšího města země Casablanky. Bylo

to zase úplně jiné Maroko. A stejně tak tomu

může být třeba v pohoří Ríf při středomořském

pobřeží, ve Fezu nebo úplně na jihu v oblasti

takzvané Západní Sahary. Je už jen na vás, kde

najdete to vaše kouzlo Maroka. Věřím, že když

se tam vypravíte, objevíte ho!

| Jak vést obchodní jednání v Maroku

Není vhodné organizovat obchodní schůzky na

pátek, který je hlavním modlitebním dnem.

V období měsíce ramadánu je třeba respe-

ktovat půst věřících, nekouřit, nejíst a nepít na

veřejnosti. Tato omezení se nevztahují na pro-

voz a prostory vybraných hotelů a restaurací,

kde jsou ubytováni a stravují se cizinci.

Ačkoliv je úředním jazykem arabština

a nově též berberština, zůstává francouzština

nejfrekventovanějším obchodním jazykem.

Jednání v arabském jazyce, nebo jeho alespoň

částečná znalost, jsou velice ceněny, je však

třeba mít na paměti, že marocká arabština se

oproti klasické arabštině liší.

| Kde hledat

www.visitmorocco.com

www.maroko.afrikou.cz

www.moroccan.tribes.free.fr

www.wikitravel.org/en/Morocco

www.geographia.com/morocco

www.maroc.ma

Stali jsme se partneremoslav 20. výročíKomory daňových poradců ČR

text

a fo

to M

iros

lav

Maš

ek

Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR vstupuje do mnoha partnerství, jejichž cílem je přinášet spolupracujícím

společnostem další zajímavé služby, informace a příležitosti. Své partnery si pečlivé vybíráme, neboť jejich profe-

sionalita, reputace, historie i společenská působnost jsou zárukou kvalitní spolupráce. Velmi nás těší, že v letošním

roce jsme mohli partnersky spolupracovat s renomovanou profesní organizací – Komorou daňových poradců ČR.

44-45

Komora chrání a prosazuje zájmy poradců a vytváří předpoklady pro zvyšování jejich kvalifikace.

KDP ČR vznikla v roce 1993 s jednoznačným

posláním: vytvářet a sdružovat skupinu odbor-

níků, kteří budou schopni poskytovat klientům

právní pomoc a finančně ekonomické rady

ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných po-

dobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi

přímo souvisejí.

Komora chrání a prosazuje zájmy daňových

poradců, vytváří předpoklady pro zvyšování je-

jich kvalifikace a profesionality, dohlíží na řádný

výkon poradenství a usměrňuje činnost poradců

v souladu s právními předpisy. Zastřešuje také

kvalifikační zkoušky, které jsou nezbytnou

podmínkou pro vstup.

Podrobněji jste se s Komorou i profesí daňového

poradce mohli seznámit v Satisfakci 1/2013,

konkrétně v rubrice Expert, v níž jsme publiko-

vali rozhovor s prezidentem Komory Martinem

Tučkem.

Při oslavách výročí se daňoví poradci mohli seznámit s rozhodčím řízením a jeho využitím v praxi.

Jak vyplývá z výše uvedeného roku založení

Komory, v letošním roce tato instituce slaví

dvacáté výročí.

A právě při této příležitosti jsme se stali jejím

partnerem, který se aktivně podílel na oslavě.

Tým Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR byl

7. června 2013 přítomen při oslavě výročí, která

se konala v pavilonu A brněnského výstaviště.

Program velkolepě pojaté akce byl rozdělen

na odbornou a společenskou část. Ústředním

bodem odborné části se stala konference

na téma: Kam směřuje profese daňového pora-

denství po dvaceti letech své existence.

Při této příležitosti se daňoví poradci – jichž

do Brna dorazilo několik stovek – mohli po-

drobně seznámit s rozhodčím řízením, jeho vý-

hodami a využitím v praxi. A to prostřednictvím

stánku, který jsme pro ně připravili společně

s týmem systému CESR – Czech Economic

Subjects Rating. Zájemci z řad poradců se tak

mohli vedle arbitráže dozvědět praktické infor-

mace také o prověřování obchodních partnerů

právě pomocí systému CESR, o efektivní ochraně

podnikání nebo významu prevence.

Každý z hostů obdržel též výtisk Satisfakce

2/2013, jehož součástí byla obsáhlá příloha

věnovaná daním, daňovému poradenství

a novinkám v legislativě. Tento materiál jsme

připravili ve spolupráci s týmem Komory a pro

všechny čtenáře našeho lifestylového magazínu

se stal užitečným vodítkem v tematice daní –

tak důležité pro každého podnikatele.

Po odborném programu následoval společenský

večer, který zahrnoval jak bohaté občerstvení

a prostor pro setkávání a debatování, tak něko-

lik atraktivních hudebních vystoupení. Z pódií

zazněly Javory, písničky z muzikálů, populární

skupina Chinaski nebo ikona českého ska Sto

zvířat.

Těší nás, že jsme přispěli k programu oslav

a mohli hostům nabídnout užitečné informace,

které jim pomohou při práci.

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

| zážitky

Día de los muertos – obdoba našich dušiček – je v Mexiku velkým svátkem. Zapomeňte ale na tiché rozjímání, Mexičané mají ke smrti až neobvykle pozitivní vztah. Smrt je prostě součástí života. A stejně jako život se i ona musí oslavovat.

Den mrtvých:

Oslavte dušičkypo mexicku!

I když dušičky jsou v našich představách spojeny

s křesťanstvím, svátek Día de los muertos má

původ ještě v předkoloniální době. Podle někoho

je dokonce starý až 3000 let. Inu, žilo a umíralo

se už tehdy, tak proč ne. A že v Mexiku dnes žijí

hlavně katolíci, kteří by se smrti měli spíš bát?

Bojí se také, jak by ne, ale smrt si vesele připomí-

nají a vysmívají se jí, často s hudebním rámusem.

Se stoly nebo dekami si Mexičani hlavu nelámou, jídlo se rozloží rovnou na hroby.

Dušičky jsou v Mexiku státním svátkem a slaví se

hned dva dny na začátku listopadu. Vše začíná

v soukromí domova přípravou malých oltářů:

Do obýváku nebo jídelny se umístí soška panen-

ky Marie (ta v téhle zemi nechybí v žádné do-

mácnosti) a fotografie pozůstalých. Místnost se

vyzdobí květinami, umělými i čerstvými – obou je

v Mexiku požehnaně – a zapálí se svíčky. A vzpo-

míná se na blízké, kteří už nejsou mezi živými.

Samozřejmě se nezapomíná ani na místa, kde

zesnulí odpočívají. Na hřbitovech se umyjí hroby,

přibude bohatá květinová a svíčková výzdoba.

Každému hrobu je věnována patřičná péče, není

snad rodiny, která by se ulila. K večeru se všichni

na hřbitov zase vracejí, tentokrát s košíky jídla,

které měl nebožtík rád. Ale potrava samozřejmě

není pro něj, je pro pozůstalé, kteří se na noc

uvelebí na hřbitově. Hodují, jedí a pijí. Se stoly

nebo dekami si Mexičani hlavu nelámou, jídlo se

prostě rozloží rovnou na hrob. Že je piknik

na náhrobní desce trochu morbidní? Pozůstalí

věří, že tuhle noc budou navštíveni duchy nebož-

tíků, a ti rádi uvidí, jak na ně rodina pamatuje.

Proto si na hřbitovy nosí také tranzistorová rádia

a tradiční místa klidu se jednou v roce promění

na hitparádu písniček, které měli zesnulí rádi.

Na mrtvé se vzpomíná v dobrém a oslavuje se

bujaře. Tequila a mescal tečou proudem, smích

a zpěv se prolíná s hudbou… Když to vše náhle

přehluší muzika mnohem hlasitější. Skupina

maskovaných muzikantů doslova vtrhne

na hřbitov a spustí randál, jako by mrtvé chtěla

probudit. Populární písničky, které hudebníci

přehrávají hlavně na hlasité trubky, nenechají

ani návštěvníky hrobů klidnými a za chvíli celý

hřbitov tančí a připíjí na „zdraví“ nebožtíků

jedna radost.

Oltáříčky s lebkami je vidět v restau-racích, na chodnících i v prodejnách.

I v ulicích měst se Día de los muertos slaví

s plnou parádou. A i tady dušičky Evropanovi

připomínají spíš karneval než cokoliv jiného.

Už před začátkem svátků se připravují dekorace

ve výkladních skříních, vchodech a interiérech

obchodů. Oltáříčky – podobné těm v bytech

a domech – je vidět v restauracích, na chodnících

i v prodejnách. Místo fotek zesnulých příbuzných

na nich ale uvidíte snímky filmových herců, me-

xických zpěváků, revolucionáře Emiliana Zapaty

a po nedávném úspěchu životopisného filmu také

malířky Fridy Kahlo. Na oltáře přikryté ubrousky

se vzory lebek a kostlivců se dává vše, co měli

zemřelí za života rádi: láhve tequily, whisky,

koňaku nebo vína, cigarety, doutníky, pivo

v láhvích i plechovkách, ovoce, květiny, tortilly,

kukuřičné klasy… A mezi tím všudypřítomné

voňavé svíčky. Na dlouhých listech papíru jsou

k téhle směsi přišpendleny veršované chvalozpě-

vy na zemřelého.

Samozřejmě i zde platí, že byznys je byznys, a tak

jsou obchody i trhy přecpané cukrovými lebkami,

květinami a kostrami všech velikostí a tvarů,

oblečených i neoblečených. Hlavně z koster vyza-

řuje mexická lidová představivost a kreativita,

z některých se dokonce staly sběratelské kousky.

To vše v duchu motta „kostlivce nosíš v sobě

a kostlivcem se zase staneš“, které symbolizuje

pomíjivost krásy. Ostatně, kostýmy kostlivců,

smrtek, démonů a čertů si na sebe o dušičkách

v Mexiku oblékají děti i dospělí. Nejčastěji je vi-

dět bělobou pomalované půlky obličeje s velkými

umrlčími zuby. Některým kreacím se zasmějete,

z jiných tuhne krev v žilách. V obou případech se

vyplatí jednoduchá léčba – pár panáků tequily.

A co by to bylo za svátek bez vlastní kulinářské

speciality? V cukrárnách a pekárnách v každém

městě koupíte chléb mrtvého – Pan de Muerto.

Vypadá jako velký pocukrovaný bochník, upro-

střed má vyvýšeninu jako pupík a celé to nejspíš

symbolizuje lidské břicho. Pan de Muerto se

dává darem, také se pokládá na hřbitovy

a oltáříky.

Na kolotoči se točí smrtky-dětičky, chlapeček-kostlivec táhne na pro-vázku autíčko…

Největší ruch vás čeká večer v centrech větších

mexických měst. Hlavně na náměstích poblíž

kostelů a katedrál – tam mají svátky smrti

rezervované místo. Z potemnělých uliček se lidé

v děsivých kostýmech přesunují k nasvíceným

chrámům. Už zdálky je láká zvuk bubnů, zblízka

pak křepčící šamani, oblečení jako jejich předko-

vé Aztéci. Okuřují vše kolem sebe vonným

kadidlem, mumlají zaříkadla a přitom kdovíco

žvýkají. Na zemi mají obrazce sestavené z květin

46-47

a svíčky. Tlačenice bývá i okolo pekárny pod

otevřeným nebem, kde se v obrovských hliněných

pecích připravuje… Pan de Muerto, co jiného.

Tentokrát ale ve tvaru lebek. Desítky pekařů bez

ustání hnětou těsto, dávají ho do pece a vytahují

z ní pečivo, které pak rozdávají kolemstojícím.

Na zadní stěně pecí se skví reklama pekárny

a kostlivci sestavení z preclíků a houstiček.

A pod nimi třeba dioráma, která znázorňuje zvyk

lidských obětí starého Mexika.

Pozornost i nedůvěřivý úžas cizinců přitahují

a vzbuzují také tematické alegorické instalace

různých firem a organizací. V červeném lesknou-

cím se kabrioletu s nápisem Bomberos Mexiko

(hasiči) sedí dva umrlci v hasičských unifor-

mách. Okolo leží koberečky z okvětí a ubrousky

s vystřihovanými vzory, auto má na blatnících

malé cukrové lebky. Vše je potaženo mlhovou

pavučinou. O kus dál vůz tažený koněm-kostrou,

na kozlíku sedí kočí-kostlivec, vedle toho

Mariachi – muzikant v typickém černém klobou-

ku vyšívaném stříbrnými šňůrkami. Samozřejmě

i on je kostlivec. Kolotoč, na kterém se točí

smrtky-dětičky, chlapeček-kostlivec táhne na

provázku autíčko… No, rychle další tequilu.

Mexické dušičky jsou prostě oproti těm našim tak

trochu jiné. A i oproti americkému Halloweenu.

S ním však Día de los muertos alespoň jedna

tradice spojuje. Děti v převlečení i bez něj chodí

po městě s nádobkami ve tvaru malých lebek

a sbírají calaveritas, tedy něco do lebečky. Je

zvykem dát minci. Za sebrané peníze si pak kupu-

jí cukrové lebky a kosti z mandlové hmoty. Lepší

než nudné americké koledování, že?

Druhý listopadový den Día de los muertos končí.

A hned začíná příprava na další fiestu. Kdepak,

nejsou to až Vánoce… Ještě před nimi se přece

musí náležitě oslavit Nuestra Seňora de Guadalu-

pe, patronka všech Mexičanů. A to je další fiesta,

která stojí zato.

| Día de los muertos

1.–2. listopadu 2013, Mexiko

„Smrt je v Mexiku taková veselá záležitost.

Je to úplně jiné vnímání smrti, než na jaké

jsme zvyklí v Evropě. Mexičané věří, že když

se budou smrti posmívat, svým způsobem

ji zaženou, nebo se jí přestanou bát. Lidé se

nejčastěji oblékají za kostlivce. Žena-kostlivec

se jmenuje Dáma smrti. Její manžel je pak

Pán podsvětí.“

hispanistka Markéta Pilátová

| Kde hledat

www.inside-mexico.com/featuredead.htm

www.spanish.about.com/cs/culture/a/dayofdead.htm

www.sanmiguelguide.com/

dia-de-muertos.htm

48-49

ŠKODA Finance od ŠkoFINu

Ano, konečně je tady. Přijíždí nová ŠKODA Octavia Combi. Je nutné cokoliv dodávat? Nová Octavia Combi dál rozvíjí všechny silné stránky, pro něž se v předchozích generacích stala bezkonkurenčně nejoblíbenějším rodinným vozem u nás, a navíc přidává dlouhou řadu nových. Nabízí více prostoru, je dynamičtější a nabitá množstvím špičkových technologií. Mohli bychom o ní říci mnohem víc. Ale proč ztrácet čas? Pusťte se sami do objevování. Nová ŠKODA Octavia Combi na Vás čeká.

www.zazijteoctavii.cz

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 modelu Octavia Combi: 3,8–6,1 l/100 km, 99–141 g/km

Váš autorizovaný prodejce vozů ŠKODA:

Objevte novou Octavii CombiAť je stále nad čím žasnout

www.autonova.czTel.: 543 424 222

AUTONOVA BRNOMasná 20602 00 Brno

A7_combi_P2_CZ_DYN_ba93633e3f544891912715238a7d3ecf_indd 1 8/7/2013 1:12:39 AM

inzerce

| akt

Antonín Svoboda (narozen v roce 1969)

Jde ve šlépějích svého otce Josefa, významného

českého fotografa druhé poloviny 20. století.

Právě od něj se hodně naučil a pod jeho vede-

ním pěstoval svou lásku k fotografii. V roce 1991

společně v  Žatci otevřeli fotoprodejnu, která

funguje dodnes.

Žánrově se dlouhodobě věnuje především módní

fotografii a tvorbě kalendářů, posledních osm

let se specializuje hlavně na černobílý akt. Pre-

zentuje se jak na výstavách – např. v roce 2011

vystavoval v Praze společně s Janem Saudkem

– tak na internetu. V letech 2011 a 2012 obsadil

první místo v soutěži Akty X pořádané časopi-

sem Reflex, v  roce 2013 ve dvou kategoriích

první a v další druhé místo. V letošním ročníku

Glamour foto pro Xman.cz zvítězil. Ve svém ate-

liéru denně pracuje s  modelkami, které jeho

služby vyhledávají především díky profesionální

prezentaci na sociální síti Facebook. Antonín

Svoboda je také náruživým sběratelem starých

fotoaparátů, jeho sbírka čítá už přes 1300 kusů.

Nechybí v  ní ani rarity od již málo známých

výrobců jako Optikotechna Přerov nebo Bratři

Bradáčové.

Fotografii v rubrice Akt autor vytvořil exkluzivně

pro magazín Satisfakce. Pózovala mu slovenská

modelka Michaela Gašparovičová, která se může

pochlubit úspěchy jako 1. vicemiss Miss Globe,

Miss World League of Beauty and Fashion,

Miss bikiny a Miss Top Model.

www.fotozatec.cz

Řekli o nás…

Ing. Jana Pucharová, ANGLASS s. r. o.

„Rozhodčí řízení považujeme především

za preventivní nástroj v oblasti řízení

pohledávek. Rozhodčí doložku máme

zavedenou ve všeobecných obchodních

podmínkách a mnoha dalších dokumentech.

V současnosti se rozhodčí řízení již dostalo

do podvědomí poměrně široké podnikatelské

veřejnosti.

I díky tomu je moje zkušenost taková,

že pouhá zmínka o řešení sporu – o zaplacení

do té doby mnohokrát upomínané pohledávky

– formou rozhodčího řízení znamená ve většině

případů okamžité uhrazení dluhu.“

Petr Kotík, PATRON Bohemia a. s.

„S rozhodčím řízením jsme začali před dvěma

lety. Zpočátku jsme pouze využívali „pasivní“

uplatňování rozhodčí doložky ve smlouvách,

v poslední době jsme však už v několika přípa-

dech použili i represivnější nástroje.“

Ing. Dobromil Dvořák, IMPORK s. r. o.

„Rozhodčí řízení jsme využili zatím jednou,

v současné době již koná exekutor.“

Jan Huráb, LD seating s. r. o.

„Rozhodčí řízení využíváme jako možnost efek-

tivního řešení situace při nedodržení podmínek

u kupní smlouvy.“

text Miroslav Mašek

Sicílie, největší ostrov Středomoří, je tak trochu zahalena tajemným pláštěm gangsterů. Čtvrtý největší středomořský ostrov Korsiku zase proslavil malý velký vojevůdce Napoleon Bonaparte. Přemýšlím, jak představit Sardinii, nacházející se na pomyslné stupnici z hlediska rozlohy uprostřed škály. Co takhle jako ostrov golfu zaslíbený? Golfu s vůní rozmarýnu…

text

Pet

ra P

rouz

ová,

foto

arc

hiv

reso

rtů

Božské golfové šlápotyaneb golf s vůní koření

| cesty za golfem

Sardinie:

Na ostrov – dle pověsti zrozený ze stopy,

kterou do moře otiskl sám Bůh – jsme zavítali

na přelomu května a června. Během čtyř dnů

jsme jej procestovali celý, přičemž jsme navštívili

tři golfové resorty.

Kdo v Itálii něco znamená, musí se v sezóně alespoň jednou ochomýt-nout v Porto Cervo.

Po zhruba tříhodinovém letu přistáváme

v Algheru, historickém středisku vystavěném

v katalánském stylu, což mu přineslo přízvisko

„Malá Barcelona“. Útočiště nacházíme kousek

za městem v Hotelu Punta Negra. Ten má přístup

k moři, a tak po otestování vyhřívaného bazénu

ti otužilejší z nás zkoušejí přímo teplotu moře.

Azyl je to jen dočasný, už o den později vyrážíme

za golfem o desítky kilometrů dál, nicméně

zastávka příjemná a útulné pokoje v typicky

středomořském stylu s výhledem na moře.

Večer vyrážíme na obhlídku města a na večeři

sestávající ze středomořské kuchyně – plodů

moře na všechny způsoby – a v úzkých uličkách

se ještě „dorážíme“ pravou italskou zmrzlinou.

Městu dominuje centrum se středověkým opev-

něním, při prohlídce obdivujeme i obří katapult,

který by možná ještě dnes odvedl cenné služby

při obraně. Nasáváme atmosféru a už se těšíme

na zítřejší golf, který nás zavede na půdu Pevero

Golf Club. Nachází se v oblasti Costa Smeralda,

tedy na Smaragdovém pobřeží, což je nejvyhláše-

nější a nejluxusnější pobřeží na ostrově.

Malebné, ale svým způsobem prostopášné je

Porto Cervo, ležící v samém středu Smaragdové-

ho pobřeží. Luxusní letovisko s mnoha vilami

a rezidencemi je oblíbeným cílem hvězd herec-

kého či hudebního nebe, celebrit i politiků. Kdo

v Itálii něco znamená, ten se tu v sezóně musí

alespoň jednou ochomýnout. Cenu luxusu jsme

pocítili i my, když jsme se taxíkem vraceli do ho-

telu Colonna Resort. Mořská pláž, umělé bazény,

wellness, špičková gastronomie, prostě pět hvězd

se vším všudy, co víc chcete slyšet…

Sezóna tu běží od března do prosince a dalo by se hrát i ve zbývajících měsících.

Pevero Golf Club se nachází asi deset kilometrů

od hotelu a již více než čtyřicet let servíruje

velmi příjemný golfový zážitek. Zázemí tvoří

klubovna s recepcí, šatny, pro-shop a restaurace

s venkovní terasou. Klubovna není přehnaně vel-

ká, nic nepůsobí nabubřele, přesto máte dojem,

že na ničem nešetřili. A příjemný je i Head Pro

Marco Maria Berio, který se nás ochotně ujal

a po hře s námi rád prohodil pár slov. To samé

platí pro personál. Když zjišťujeme, že si kolega

z flajtu může půjčit i golfovou obuv, nic už naší

první hře na Sardinii nebrání.

Sezóna tu běží od března do prosince a dalo by

se hrát i ve zbývajících měsících, ale přece jen si

údržba hřiště žádá své – aby osmnáctka byla vždy

v perfektní kondici. Ostatně v průběhu roku se tu

koná řada sportovních klání. Možná právě proto

malinko vyšší cena green fee, která se v hlavní

sezóně šplhá na 120 euro. Ovšem mimo toto

období zaplatíte jen polovinu.

Osmnáctka patří k náročnějším a tvoří ji dvě

devítijamkové smyčky, z nichž první je o něco

snazší. Žádná jamka není vyloženě lehká,

dokonce ani třípary ne, třebaže jsou všechny

dostupné první ranou. Když už na vás v dopado-

vé zóně nečíhá bankr, pak jde alespoň o dogleg,

kde si cestu nelze krátit. A musíte přemýšlet,

kam posadit míček, abyste si otevřeli prostor pro

následující úder.

Jamky se vinou mezi stromy, kde se míček

obtížně hledá, nízký porost navíc obvykle tvoří

neprostupné keře. Mnohdy se tak musíte spokojit

s pouhým nalezením míčku a jeho potupným vy-

lovením, což se neobejde bez škrábanců. A radost

vám neudělá ani semiraf. Míček sice jakoby sedí

pohodlně na výše střižené trávě, jenže vezmete-li

fervejové dřevo, často se setkáte s nepořízenou.

Strategie je zde jasná – být rovný a mít pevnou

ruku při patování. Greeny jsou v perfektním sta-

vu, nezáludné, chce se mi říci spravedlivé. Jedou

tak akorát a míčky dobře drží.

Za nejtěžší z celého kurzu považuji trojku, pě-

tipar jdoucí do kopce. Pálíte za horizont, a když

vystoupáte pár výškových metrů a spatříte svůj

míček, čeká vás další pozvolné stoupání k vlajce.

V první chvíli se zdá být nemožné dosáhnout

green v regulaci, ale pokud nebude dráhu „štri-

kovat“ ze strany na stranu, dá se uhrát par,

i když nejste majitelem singl hendikepu. Odmě-

nou za dobře vykonanou práci může být výhled

na pobřeží, jenž se vám otevře v zadní části jam-

koviště. Ale to už pelášíte na další, kde to musíte

napálit, vždyť to jde z kopce. Tak jen pozor

na stromy po obou stranách, vlevo dokonce číhá

aut.

Architekt Robert Trent Jones senior si na hráčích docela smlsnul.

S naší nervovou soustavou si architekt hřiště,

kterým nebyl nikdo méně slovutný než Robert

52-53

Trent Jones senior, pohrál i na sedmičce. Třípar

hraný přes vodu, která jde hodně ke greenu,

jenž je zpředu i zezadu chráněný dvěma bankry.

Zvlášť ty přední jsou pěkně záludné, neboť mají

strmou zadní stěnu, kterou při přístupu k vlajce

musíte překonat. A když se takový rychle letící

míč zavrtá právě do této „zdi“… A green se jako

naschvál svažuje směrem k těmto dvěma „lap-

kům“ v přední části.

Obdobný, jen o něco kratší test vás čeká na druhé

devítce i na sedmnácté jamce. A pozornost si

zaslouží též jedenáctka. Ta se opět táhne

do kopce s proláklinou zhruba 200 metrů od

greenu. Po pravé straně teče potok, který se ně-

jakých čtyřicet metrů od greenu mění v příčnou

vodu, po levé straně vede aut. A celá dráha je

jako vysoustružená mezi stromy s křovinatým

nízkým podrostem. Vlajku pro jistotu ještě stráží

tři bankry. Jen opravdu dlouzí hráči jsou schopní

jít druhou ranou za vodu, takže pokud z týčka

nedáte přes 250 metrů, hrajte konzervativně

druhou ránu před potok.

Stejně jako na konci úvodní devítky i v závěru té

druhé budete končit pětiparem. A dlužno dodat,

že tady si na hráčích pan Jones docela smlsnul.

Fervej se různě prohýbá, v jejím závěru povět-

šinou tak, aby se míček nechal svést bankrem.

Green patří k největším, takže přihrávka nehraje

zanedbatelnou roli. Chabou útěchou budiž fakt,

že ve svahu podél jeho nejdelší strany nečeká

žádná písečná past.

Azurově modré moře se zařezává do útesů, dohněda vše barví pásy zemědělské půdy.

Třetí den pobytu míříme přes vnitrozemí na zá-

pad, na opačnou stranu ostrova. Dílčím cílem je

golfový resort Is Arenas v provincii Oristano. Celá

oblast fascinuje svými kontrasty, azurově modré

moře se zařezává do obnažených příkrých útesů,

dohněda zase vše barví geometricky vykrojené

pásy zemědělské půdy, které střídají čedičově

černé plošiny.

Is Arenas Golf & Country Club, jenž byl vloni

vyhlášen nejlepším novým hřištěm v Itálii, před-

stavuje svěže zelený ostrůvek zabírající plochu

700 hektarů. Právě tady se nachází nejrozsáhlejší

evropská poušť, což je při pohledu na šťavnatou

zeleň sotva uvěřitelné. Osmnáct jamek se vine

mezi vzrostlými piniemi i jalovcem, z plných plic

můžete nasávat i vůni rozmarýnu či tymiánu,

nicméně symbolem ostrova je pivoňka.

Resort tvoří rezidenční přízemní i dvoupatrové

vilky různé velikosti. V centrální budově se na-

chází zázemí jak golfového, tak celého resortu.

Najdeme zde restauraci, salonky, prostory pro

nejrůznější zkrášlovací procedury, venkovní ba-

zén, a také se tady můžete ubytovat. Jen pár me-

trů odtud je velké dětské hřiště, opět zasazené

mezi stromy, které chrání před žhavým sluncem.

K hřišti náleží i herna, kde se o vaše ratolesti

dobře postarají. Vy zatím můžete zamířit na pláž

nebo za golfem. Klubovna i bar se nacházejí jen

kousek od první i osmnácté jamky. Rozcvičit se

můžete na driving range nebo na akademii sestá-

vající z tříparových jamek, kde pěkně vybrousíte

krátkou hru.

Hráče si tu předcházejí, golfistům ubytovaným

v hotelu přistaví buginu rovnou před vchod

a vstříc jim vycházejí i cenou: Po celou sezónu

mají fee za 55 euro, mimo hlavní sezónu dokonce

hotel nabízí při ubytování na týden šest fíček

na osobu zdarma!

Podobně jako Pevero, také osmnáctka Is Arenas

patří spíš k těžším. Charakterem tak trochu

připomíná některá resortní hřiště v tureckém Be-

leku. Duny z písku, na nichž se hřiště rozprostí-

rá, vytvářejí ochranné valy fervejí. Až máte pocit,

že ty kopečky tu jsou proto, aby vrátily vaše

směrově „rozvášněné“ údery zpátky na fervej, ale

povětšinou je to jen zdání. Opět to chce přesnost.

Vodou zde, jak víte, šetřili, a tak na překážky

toho rázu narazíte sporadicky, zato písku v ob-

lasti bylo nadmíru, tak proč to golfisty nenechat

pocítit. Nekorunovanou královnou je v tomto

ohledu závěrečná jamka. Písek, písek a zase

písek vás doprovází v podobě kleští doslova

od odpaliště až po green, tak se nenechte

skřípnout. Naštěstí jde o relativně krátký třípar,

i z pánského mistrovského odpaliště hratelných

162 metrů. Chce to jen držet směr, ostatně jako

na většině zdejších jamek.

Golf v Is Arenas je příjemnou, nijak přehnaně dlouhou procházkou.

Vůbec nejtěžší je čtrnáctka, delší pravý dogleg,

kde kvůli vzrostlým stromům nelze jít jinak než

po ferveji. I když vlastně možné je všechno,

jenom to pocítíte na skóre… Připravte se

na zprohýbanou, nepříliš širokou dráhu lemova-

nou stromy, s bankry přesně v dopadové zóně,

kde se fervej stáčí doprava. Podobně „shrnutý“

koberec vás doprovází až k vlajce osázené čtyřmi

„cákanci“ z písku, dvěma po obou stranách vpře-

du a stejným počtem vzadu. Připomínají kaňky,

a pokud v některém z nich skončíte, pak si kaňku

můžete připsat i do skóre karty.

Za signature hole tu mají sedmnáctku, tak trochu

siamské dvojče nejnáročnější jamky hřiště. Pouze

se dogleg stáčí opačným směrem, tedy doleva,

ale jinak na vás vytasí stejné zbraně. A to má být

v pořadí až pátá nejobtížnější… No nevím,

bankr těsně před greenem je hodně chamtivý

a míčky vydává nerad. Bonusem navíc je výhled

na pobřeží.

Abychom vás ale zbytečně nevyděsili – golf

v Is Arenas je příjemnou, nijak přehnaně dlouhou

procházkou. Stromy skýtají potřebný stín a jsou

zárukou dobrých hracích podmínek, třebaže se

teplota šplhá ke třicítce. Navíc díky příznivému

klimatu se golfu můžete věnovat po celý rok.

Ještě týž den pokračuje naše anabáze ze středu

západního pobřeží k jižnímu cípu. K večeru

přijíždíme do hotelu Parco Torre Chia. V ústřední

budově je kromě recepce také konferenční míst-

nost a administrativní zázemí, bar, vnitřní

a zahradní restaurace či pizzerie. Kousek odtud

je venkovní bazén i dětské brouzdaliště, dále

uvnitř areálu najdete spa, fitness, tenisové

i fotbalové hřiště, dětský koutek, nechybí ani

nemocnice či malý obchod, kde můžete zakoupit

drobné dárky. Vilky a apartmány různých veli-

kostí a kategorií jsou rozesety ve svahu.

Pokoje jsou vzdušné, prostorné, s výhledem

směrem k moři, které je nedaleko a kvečeru jím

alespoň brouzdáme. Večeře i snídaně jsou formou

samoobsluhy. Kromě místních bílých a červených

vín zkoušíme proslulý sardinský bylinkový nápoj

mirto, konkrétně ten z bobulí myrty, jež mu

propůjčují tmavě červenou až fialovou barvu.

Vyrábí se i z listů a pak je bílý. Obvykle se servíru-

je jako digestiv.

Druhé nejstarší hřiště na ostrověuž čtyřicet let nastavuje zrcadlo sardinským resortům.

Poslední den pobytu míříme na půdu golfového

klubu Is Molas. Druhé nejstarší hřiště na ostrově,

které už bezmála čtyřicet let nastavuje zrcadlo

všem sardinským resortům, těží ze specifického

mikroklimatu daného polohou u jižního pobřeží

a zdvihajícím se horským hřebenem. Díky tomu

prosincové teploty neklesnou pod patnáct stup-

54-55

ňů, takže tu sezóna běží bez přestávky.

Resort nabízí 27 jamek, z nichž prvních osmnáct

otevírali již v roce 1975. Práce na mistrovském

Old Course byly svěřeny do rukou osvědčené

společnosti Cotton, Pennink & Partners a hřiště

si záhy vysloužilo dobrou pověst. Jeho reputace

sílila v 80. letech, kdy figurovalo i mezi stovkou

nejlepších hřišť planety. Že nejde jen o nabub-

řelá slova manažera, potvrzuje fakt, že se zde

uskutečnil i jeden z turnajů EPGA Tour – Volvo

Masters. Navzdory tomu neusínali majitelé

na vavřínech a v roce 1999 přistavěli devítku

s puncem „Černého rytíře“ Garyho Playera. Je

známá jako Yellow Course a podobu jí vdechl

golfový designér a Playerův „žák“ Franco Piras.

Třebaže nás tlačil čas, pár jamek jsme stihli ode-

hrát, abychom alespoň trochu nasáli z golfové

atmosféry Is Molas. Jednotlivé devítky tvoří tři

smyčky zaříznuté mezi přirozenou středozemní

vegetaci a mírně kopcovitý terén.

Hra se odehrává z větší části v rovině, nečekejte

nijak výrazná převýšení, ferveje nabízejí místo

i pro menší stranové nepřesnosti. Stromy a keře

spíš lemují dráhy, než aby stály přímo v cestě

rány, ovšem pokud v keřích skončíte, je skoro

nemožné odtud míč dostat. A platí to i pro nízko

sečená místa mimo fervej, kde mezi křovisky

číhají i kameny a skalky. Naprat to plným švihem

do skály, ouha, vaše zápěstí v lepším případě

jen zaúpí. Chce to hrát s pokorou a rozmyslem,

hřiště jsou spíše technická, v dopadových zónách

bankry.

Těžko říct, zda to bylo únavou, časovým presem

či neznalostí hřiště, ale místy nám ani velkorysé

dopadové zóny nestačily. To obrazně drásalo naši

golfovou duši a fakticky obnažené končetiny,

když jsme museli lovit v keřích. Zato na terase

klubovny už nám bylo hej. Celá budova sestává

ze dvou pater. Pomyslné srdce s recepcí, restau-

rací, pro-shopem, salonkem, kuřárnou, barem

i zmiňovanou terasou najdete nahoře. Do pří-

zemí, odkud vyrazíte na hřiště, umístili šatny,

begárnu, garáž pro vozíky a buginy s přilehlým

parkovištěm i místnost, kde sídlí caddy master.

Občerstvujeme se a ve zbývajících minutách,

dělících nás od převozu na letiště do hlavního

města Cagliari, zpovídáme marketinkového

ředitele Marca Aneddu. Tento bodrý čtyřicátník

je velmi milým hostitelem a těší se, až

na „svém“ hřišti uvítá další české golfisty.

A pak už míříme na letiště, kde ve spěchu naku-

pujeme pár pozorností. Bylo tu nádherně, golf

si člověk vychutná, jen by to chtělo trochu více

času. Ten náš neúprosně běžel, ale i tak jsme si

to, my golfoví štvanci, dokázali užít.

| Pevero Golf Club

Localita Cala di Volpe, 070 21 Porto Cervo,

Sardinia

tel.: +39 0789 958 000

e-mail: sportiva@golfclubpevero.com

www.golfclubpevero.com

Počet jamek: 18, par: 72

Green fee: 60–120 euro

| Is Arenas Golf & Country Club

Localita Pineta Is Arenas, 090 70 Narbolia,

Sardinia

tel.: +39 0783 52036

e-mail: segreteria@isarenas.it

www.isarenas.it

Počet jamek: 18, par: 72

Green fee: 75–100 euro

| Circolo Golf Is Molas

Localita Is Molas, 090 10 S. Margherita di Pula,

Cagliari, Sardinia

tel.: +39 070 924 1013

e-mail: ismolasgolf@ismolas.it

www.ismolas.it

Championship Course

Počet jamek: 18, par: 72

Green fee: 80–100 euro

Yellow Course

Počet jamek: 9, par: 36

Green fee: 55–65 euroPřipraveno ve spolupráci s časopisem Golf.

www.casopisgolf.cz

56-57

Tentokrát se za vínem vydáme na severovýchod

Španělska, do proslulé Navarry. Na severu je

ohraničena Pyrenejemi, na jihu údolím řeky Ebro.

Velké výškové rozdíly, vysoké hory a hluboká

údolí s chladným a vlhkým atlantickým podnebím

na severu, úrodné lány v povodí Ebra s kontinen-

tálním, teplým a suchým podnebím na jihu… To

vše Navarru charakterizuje. Zimy jsou tu velmi

studené, léta naopak horká a suchá.

Zdejší vinařská oblast – D.O. Navarra

(Denominación de Origen = označení původu) –

byla oficiálně uznána v roce 1975. Čítá asi

16 000 hektarů vinic a ročně se zde vyrobí až

55 miliónů litrů vína, z toho asi 50 procent čer-

veného, 40–45 procent růžového a zbytek bílého.

I když je tato oblast docela malá, její význam

neustále roste. Například v roce 2004 se

ve Španělsku stala druhou nejvíce konzumova-

nou denominací po oblasti Rioja.

V Puente la Reina, v místě zaslíbeném poutníkům

cestujícím do Santiaga, najdete vinařství Señorío

de Sarría. Bylo založeno v roce 1953, historie

však ukazuje, že země tu je využívána pro pěsto-

vání vinné révy už po mnoho staletí.

A ne náhodou – lokalita nabízí vynikající klima

a půdní podmínky umožňující zpracovávání

vysoce kvalitních vín.

Señorío de Sarría obhospodařuje asi 110 hektarů

vinic s nejrůznějšími odrůdami révy. Co je pro

jeho práci typické? Každá vinice, rostlina

či jednotlivý proces zde dostávají nejlepší péči,

aby se hned od začátku rodila skvělá vína. Pro

výrobu červených se nejčastěji používají odrůdy

Tempranillo, Graciano, Mazuelo, Cabernet Sau-

vignon a Merlot. Garnacha se užívá pro růžové

víno, pro bílé pak Chardonnay. Každá

z těchto odrůd byla pečlivě vybrána a pěstována

na nejvhodnějším místě s dostatkem světla,

vlhkosti a s vyváženými teplotními podmínkami.

Skvělou kvalitu hroznů zaručuje i stáří vinic –

u odrůd Merlot, Cabernet Sauvignon a Char-

donnay jde o více než dvě desetiletí, u odrůd

Garnacha, Graciano, Tempranillo a Mazuelo

dokonce o půl století.

A důkaz výjimečnosti vín Señorío de Sarría?

Třeba letošní výsledky v prestižní mezinárodní

soutěži Sommelier Wine Awards. Señorío

de Sarría Crianza 2009 získalo zlatou medaili

(bylo též vybráno jako „nejlepší španělské víno“

společností By the glass) a Señorío de Sarría

Moscatel 2011 medaili stříbrnou.

Señorío de Sarría Crianza

Úchvatné červené víno z odrůd Tempranillo

a Cabernet Sauvignon. Nejprve je rok stařeno

v amerických dubových sudech, poté minimálně

rok leží na lahvi. Charakterizuje ho tmavě čer-

vená třešňová barva, ve vůni aroma červeného

ovoce a na pozadí tóny vanilky, balsamica a spá-

leninky. Na patře je výrazně ovocné s vyváženou

kyselinkou a jemným koncem.

Vína z oblasti Navarra si můžete v ČR vychutnat

díky brněnské obchodní společnosti Bono Vino

specializované na dovoz lahodných vín a delika-

tes ze Španělska. Zaměřuje se na vína malých

a středně velkých vinařů zajímavých víny

s autentickou chutí pro dané odrůdy i vinařskou

oblast a kvalitním zpracováním. Nechybějí speci-

ální edice a sběratelské rarity.

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

| Bono Vino s. r. o.

Rooseveltova 4, 602 00  Brno

Prodejna a sklad

Tyršova 683, 664 42  Modřice

tel./fax: 547 216 751

tel.: 775 776 646

e-mail: bonovino@bonovino.cz

web a e-shop: www.bonovino.cz

Señorío de Sarría:

Ochutnejte navarrské slunce

| vinotéka

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

| aktivity

Umělá stěna:

Sport nejenna deštivý podzim

58-59

Podzimní dny mohou přinést jak krásné procházkové počasí, tak plískanice, kdy se člověku nechce vystrčit z domu ani nos. I v tako-vých dnech ale nemusíte jen lenošit na gauči – existuje spousta indoorových aktivit, při kterých se pěkně protáh-nete. Mezi stále populárnější patří třeba lezení na umě-lých stěnách.

Z původně tréninkové metody výkon-nostních lezců se stala široce oblíbená činnost.

Tato sportovní i rekreační aktivita prožívá

v poslední době velký rozmach a nové stěny

vyrůstají jako houby po dešti. Z původně trénin-

kové metody výkonnostních lezců se tak stala

široce oblíbená činnost pro mnoho lidí, kteří

i ve městech chtějí nacházet sportovní zážitky.

Umělá stěna tak dnes není „pouze“ místem

k tréninku pro těžké lezení po skalách, ale mís-

tem rekreačního sportu, zábavy a fitness aktivity.

A není divu – přede jen, lezení na umělé stěně je

o dost zábavnější než zvedání činek v posilovně.

Navíc na velkých stěnách si bez problémů můžete

vypůjčit všechno potřebné vybavení a odborný

personál vás za poplatek rychle zaškolí.

Začněme typy samotných stěn. Na co se vlastně

můžete vyškrábat? V tělocvičnách a sportovních

halách je dostatek místa pro velké stěny. Jsou

tvořeny konstrukcí uchycenou k budově

a pláštěm z překližkových desek. Desky mohou

mít různou povrchovou úpravu (popískování)

a zpravidla jsou i různě tvarované, aby více

připomínaly skálu. Na plášť stěny jsou pomocí

šroubů připevněny nejrůznější chyty. Každá stě-

na má kolmé části pro lehčí i těžší lezení, převisy

a stropy. Kombinací těchto profilů a rozličných

druhů chytů vznikají cesty pro rekreační, ale

i výkonnostní lezce. Výška stěn se zpravidla

pohybuje kolem deseti metrů plus několik metrů

lezení stropem.

Lezení na bouldrovce je dobrým tré-ninkem maximální, ale i vytrvalostní síly.

Druhou základní kategorii stěn představují

bouldrovky – nízké stěny určené k lezení bez

jištění. Je na nich umístěno velké množství chy-

tů. Lezení na bouldrovce je dobrým tréninkem

maximální, ale i vytrvalostní síly. Pod touto

stěnou bývají umístěny tlusté matrace, abyste

padali do měkkého… Některé menší stěny mo-

hou být dokonce naklápěcí a lze na nich nastavit

různý sklon převisu. Bouldrová centra najdete

často v suterénních prostorech a tvoří je jedna

velká místnost, která je po celém obvodu pokryta

stěnkami, převisy a různými profily k lezení.

Někdy jsou bouldrovky také doplňkem velkých

stěn v halách.

Abyste se na stěnách „neztratili“, jsou na nich

z chytů vytvořeny cesty. A aby byl dokonale vyu-

žit každý kousek stěny, existuje v jednom směru

obvykle několik cest. Ty jsou od sebe odlišeny

barvou chytů nebo barevnými lístečky, které jsou

za chyty zastrčeny. U nástupu cest pak najdete

kartičku s názvem cesty, klasifikací obtížnosti,

autorem a barvou chytů či lístků, po kterých

se cesta leze. Cesty jsou také zajištěny fixními

expreskami ve vzdálenostech 1,5–2,5 metru

od sebe.

Při lezení je dobré (či spíše nezbytné) dodržovat

několik základních zásad. Jejich akceptování

vám umožní užít si fajn sportovní zážitek, místo

toho, abyste zranili sebe nebo ostatní. O co se

jedná? Především lezte vždy pouze v lezeckých

botách nebo teniskách, před lezením si svažte

dlouhé vlasy (mohou se připlést do karabin)

a sundejte si prstýnky a další šperky. Na stěně

procvakněte lano každou expreskou v cestě (vy-

nechání je velmi nebezpečné) a lezte tak, abyste

nekřížili cesty ostatním nebo se neocitli v dráze

případného pádu jiného lezce. Nezapomeňte ani

na to, že do jedné karabiny smí být zacvaknuto

pouze jedno jediné lano. A v případě pádu? Včas

upozorněte svého jističe.

Při jištění stůjte v mírném odstupu od stěny, stranou od spádnice cesty.

Velmi významnou součástí lezení je jištění. Přece

nechcete nechat kamaráda spadnout! Proto se

naučte dobře ovládat svou jisticí pomůcku.

Při jištění stůjte v mírném odstupu od stěny,

stranou od spádnice cesty. Stůjte klidně

a pozorně sledujte lezce, kterého jistíte,

nenechte se rušit povídajícími kamarády a…

Svůj mobil raději vypněte hned při vstupu

do haly. Spolulezce (krásné slovo, že) spouštějte

plynule a pomalu, při spouštění kontrolujte,

aby v prostoru „přistání“ nebyli další lidé.

Že to vše zní logicky až samozřejmě? Určitě, jen

je důležité to mít v každém okamžiku na paměti.

Při lezení na umělé stěny bývá na poměrně ma-

lém prostoru dost lidí. O to důležitější roli hraje

ohleduplnost. Na stěně zbytečně svým chováním

nerušte ostatní. Nekřičte a nepobíhejte

po tělocvičně, pokud nemusíte, nepohybujte se

v pádové zóně stěny. Berte ohled na jistící lezce

a nerozptylujte je. Své věci mějte uloženy

na jednom místě a jistící lano vždy vedle sebe.

Zjistíte-li, že některý chyt nebo jištění jsou uvol-

něné, oznamte to obsluze stěny – vaši následov-

níci to jistě ocení.

Nyní máte všechny základní informace. A co dál?

Prostě to zkuste! Najděte si na internetu nejbližší

sportovní centrum, které umělé stěny provozuje,

seberte pár kamarádů s chutí se zdravě hýbat

a vyrazte! Čeká na vás radost z pohybu, překoná-

ní vlastního strachu, úžasný pocit při úspěšném

zvládnutí lezecké cesty na stěně a příjemný

zážitek s partou. A vůbec přitom nevadí, že jste

nezdolali Mount Everest. I to může jednou přijít!

| Kurzy lezeníKurz lezení si lze sjednat na mnoha umělých

stěnách, u profesionálních škol či instrukto-

rů Českého horolezeckého svazu. Při výběru

kurzu se předem informujte o konkrétním in-

struktorovi a pokud možno si o něm před první

lekcí zjistěte profesní informace. Nezapomeň-

te se také ujistit, zda je akreditovaný ČHS nebo

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

| Kde hledatwww.lezec.cz

www.horydoly.cz/horolezci/umele-lezecke-steny.html

www.climbingwallindustry.org

60-61

tvrdýhlídačtvrdáfakta

CESRczech economic subjects rating

| příloha

hard GUard hard faCtS

Úvodem

Říká se, že když vás práce baví, zákonitě se

to na jejím výsledku musí pozitivně projevit.

My v týmu, který vyvíjí systém CESR, věří-

me, že u nás tomu tak je. CESR budujeme

a vytváříme už několik let (u Hlídacího psa

by se dalo říct, že jsme ho vychovali

od štěněte) a rádi vymýšlíme stále nové

funkce a služby, které by uživatelům mohly

pomoci. Ne náhodou tak aktuální verze sys-

tému už nese označení CESR 3.2.5 (v době

psaní tohoto článku – až ho budete číst,

možná už v systému bude další vylepšení

a tím i novější verze).

To, že o systému CESR pořád přemýšlíme

a hledáme nové cesty, jak ho pro vás

udělat ještě užitečnějším, se netýká zdaleka

„pouze“ samotných funkcí. Výrazně kupředu

pokročil také design systému, který nyní

umožňuje klientům CESR využívat skutečně

intuitivně. A není to jen náš pocit – snadné

ovládání a přehlednost patří mezi nejčastěji

oceňované vlastnosti systému samotnými

klienty. A pokud by náhodou kdokoliv něco

v systému nemohl nalézt, pomůže mu pří-

ručka umístěná přímo na webu:

www.cesr.cz/manual.pdf. Prostředí systému

a jeho jednotlivé služby názorně ukazuje

i další sekce webu – screenshoty ve vyso-

kém rozlišení, jejichž databáze je k dispozici

na homepage.

Systém CESR je především o informacích.

O jejich kvalitě a aktuálnosti. Tuto filozofii

ctíme také tím, že na webových stránkách

pravidelně zveřejňujeme novinky jak z pro-

středí CESRu, tak z české ekonomiky obec-

ně. Dozvíte se tak zde zajímavé aktuality

týkající se vývoje platební morálky, hrubého

domácího produktu, stavu jednotlivých

oddělení průmyslu i služeb apod. A – jako

malý bonus navíc – denně přebíráme a pu-

blikujeme na webu desítky dalších novinek

z renomovaných portálů Financninoviny.cz

a Ekonomika.ihned.cz.

Ani tím však informační nasycenost systému

CESR nekončí. Hned pod hlavním menu

na titulní straně najdete odkaz na sekci Péče

o pohledávky. Jediným kliknutím se dosta-

nete ke kompletnímu průvodci touto proble-

matikou – od prevence vzniku pohledávek

po splatnosti přes efektivní řešení těch již

vzniklých až po nástroje zajištění pohledávek

a vzory souvisejících dokumentů. A protože

oblast řešení sporů a insolvenčních řízení

oplývá poměrně bohatou odbornou termi-

nologií, opět přímo na homepage najdete

odkaz Slovníček pojmů.

Zdrojem zajímavých informací, které vám

mohou dále pomoci pracovat se systémem

CESR i získávat přehled o aktuálním dění,

jsou též elektronické newslettery. Klienti

systému je od nás dostávají e-mailem vždy

první den v měsíci. Do archivu newsletterů

však může nahlédnout každý – prostřednic-

tvím odkazu www.cesr.cz/newsletter.

To vše, o čem jsme psali, je jen malá část

nápadů, které jsme v souvislosti s rozvojem

systému CESR vymysleli a uvedli v život.

S některými dalšími vás seznámíme v příštím

čísle magazínu Satisfakce.

Baví nás vymýšlet nové věci

hard GUard hard faCtS

Na koho má Hlídací pes spadeno?

Doba je zlá. Přibývá neuhrazených faktur

po splatnosti, platební morálka je na úrovni

nejkrizovějšího roku 2009. Počty zahájených

insolvenčních řízení se pravidelně blíží ke

3000 měsíčně, někdy tuto magickou hranici

dokonce překračují. Ministerstvo financí

zhoršuje odhady dalšího vývoje ekonomiky,

stavebnictví se stále propadá. A ukazuje se,

že krachy zdaleka nejsou výsadou nových

nezkušených firem – celá polovina podni-

katelských subjektů, které v poslední době

zanikly, působila na trhu více než patnáct let.

Těžká období si vždy žádala charismatické

osobnosti. Těžce zkoušená Anglie vložila

za druhé světové války svou důvěru

do rukou „buldoka“ Churchilla, v dobách krizí

přicházely úřednické vlády, které se nemaz-

lily s politickými hrátkami a nekompromisně

řešily, co bylo třeba. A co v době plné dluhů,

konkursů, insolvenčních řízení, bílých koňů,

bankrotů a nejistoty? Komu věřit a komu

ani náhodou? V takové době přichází drsný

soukromý detektiv – náš hlídací pes Čenda.

Jeho poslání je jednoduché: ochránit vaše

podnikání před všemi těmito potížemi, ušet-

řit vám čas, peníze i nervy a umožnit vám se

soustředit na to, v čem jste dobří.

Na koho má Čenda spadeno? Především

na všechny, kdo by před vámi chtěli zata-

jovat takové informace, které máte právo

znát. A včasné informace jsou v téhle oblasti

všechno – nevědět třeba o tom, že se váš

obchodní partner dostal do insolvence, ocitl

se v likvidaci nebo že v rámci vedeného

insolvenčního řízení byly přihlášeny další

pohledávky, to může být opravdu problém.

Ale nebojte se, Čenda je ten správný typ pro

těžkou dobu a pro řešení takových starostí.

Stačí, když uděláte jednu jedinou věc:

sdělíte mu IČ subjektů, které chcete nechat

dlouhodobě hlídat. Čenda už všechno ostatní

zvládne sám – automaticky, bez nutnosti

jakékoliv vaší aktivity, si tenhle subjekt po-

hlídá. A kdykoliv se něco důležitého změní,

okamžitě vám dá vědět. Diskrétně, jak se

na správného detektiva sluší a patří – pro-

střednictvím vámi vybraného e-mailu.

O čem všem vám Čenda pošle zprávu?

O všem, co se u sledovaného subjektu obje-

ví mj. v Insolvenčním rejstříku, Obchodním

rejstříku, Rejstříku živnostenského podnikání

nebo Registru dlužníků. Nezatěžuje vás zby-

tečnostmi, jeho sdělení jsou stručná a jasná.

Ve stylu tehdy a tehdy se u subjektu změnilo

to a to. Zpětvzetí přihlášené pohledávky,

insolvenční návrh, návrh dlužníka, reklamace

doručenky, sdělení soudu… To je jen malá

část informací, které Čenda hlídá a obratem

sděluje klientovi.

Na veškeré údaje, které se od Čendy dozví-

te, se můžete stoprocentně spolehnout. Jsou

totiž získávány přímo z primárních databází,

a tudíž pravdivé a ověřené. Ne náhodou se

Čendovým mottem stala tato slova: Tvrdý

hlídač – tvrdá fakta. A čemu jinému v dnešní

době věřit, když ne faktům?

Těžké časy vyžadují tvrdého hlídače, který pracuje s tvrdými fakty.

Co se děje

Chcete se dozvědět více o systému

CESR?

Připravili jsme dvě nové brožury, v nichž

najdete vše důležité o jeho vývoji, filozofii,

službách i spokojených uživatelích.

První brožura s názvem Tvrdý hlídač – tvrdá

fakta vás seznámí s významnými milníky

společnosti Sofis partner – provozovatele

systému CESR, s jednotlivými službami

a funkcemi systému, s referencemi i dalšími

aktivitami našeho týmu.

Ve druhé brožuře s názvem Důvěřuj, ale

prověřuj si můžete přečíst stejnojmenný ko-

miks, který vám názorně ukáže, s čím může

CESR firmám pomoci. Brožuru jsme vytvořili

na základě flashového komiksu.

Obě brožury ve formátu pdf i video s komik-

sem jsou k dispozici na www.cesr.cz v sekci

KE STAŽENÍ. V tištěné podobě je najdete

u našich obchodních zástupců, v sídle spo-

lečnosti a na našich akcích.

Stovky daňových poradců se seznámily

se systémem CESR

Systém CESR se stal partnerem oslav

20. výročí založení Komory daňových porad-

ců ČR. Členové Komory se tak při slavnost-

ním setkání a konferenci mohli 7. června

seznámit s jeho službami.

Přímo v místě konání oslav – pavilonu

A brněnského výstaviště – připravil náš tým

stánek, u kterého se zájemci mohli dozvědět

vše o systému CESR, jeho funkcích, službách

a výhodách. Nechyběly praktické on-line

ukázky přímo ve spuštěném systému ani

osobní konzultace. Další zajímavé informace

mohli daňoví poradci načerpat z magazínu

Satisfakce, jehož číslo 2/2013 obsahovalo

jak oddíl věnovaný systému CESR, tak přílo-

hu zaměřenou na daně zpracovanou

ve spolupráci právě s týmem Komory.

Nová verze systému přinesla

zrychlené zobrazování ratingu

Stále usilujeme o to, aby CESR pracoval

k vaší maximální spokojenosti. Např. v červ-

nu jsme spustili novou verzi, která přinesla

především přepracované načítání dat

ze zdrojových rejstříků. Výsledkem je mno-

hem rychlejší generování ratingových karet,

které vám umožní operativnější a pohodlněj-

ší práci s daty.

Pokud chcete nyní v systému CESR prověřit

subjekt a necháte si vygenerovat jeho CESR

rating, zobrazí se ratingová karta v průměru

za pouhých 10–25 vteřin. Díky nové optima-

lizaci je délka zpracování dotazu limitována

již pouze zatížením serverů státní správy,

dostupností základních databází a množstvím

přenášených dat. Výjimku tvoří subjekty

s rozsáhlou historií v Obchodním

či Živnostenském rejstříku (např. společnosti

jako Česká pojišťovna), u kterých dobu

do 25 vteřin nelze z technických důvodů

dodržet. I u těchto subjektů však optima-

lizace přinesla výrazné zrychlení a doba

vygenerování ratingové karty nepřesahuje

jednu minutu.

| Sofis partner, s. r. o.

Cejl 91, 602 00 Brno

E-mail: info@cesr.cz

Telefon: +420 530 501 935

Technická podpora: support@cesr.cz

www.cesr.cz

Provozovatelem systému CESR je společnost

Sofis partner, s. r. o., dceřiná společnost

Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s.

– vydavatele magazínu Satisfakce.

Kde hledat vše důležité o systému CESR? V našich brožurách a na webu

hard GUard hard faCtS

Na naše otázky o podnikání i systému CESR

odpovídal ředitel společnosti MenSeek s. r. o.

Tomáš Menšík.

Čím se vaše společnost zabývá?

Agentura MenSeek s. r. o. působí jako

poradenská a konzultační společnost

v oblasti personálního marketingu. Pomá-

háme personalistům využívat marketingo-

vý přístup při budování atraktivní značky

zaměstnavatele jako hlavní konkurenční

výhody na trhu práce.

Jak dlouho působíte na trhu a jaký byl

dosud vývoj společnosti?

Počátky naší činnosti lze datovat do druhé

poloviny roku 2006. Po šesti letech působení

v klasické personální agentuře jsem se roz-

hodl postavit na vlastní nohy a mírně změnit

obor působení. Klasická personalistika mi

připadala málo kreativní, tradiční marketing

zase moc komerční. Shodou okolností jsem

se setkal s oborem zvaným personální mar-

keting a ucítil příležitost. Začal jsem podnikat

jako fyzická osoba a postupně přešel pod

hlavičku společnosti s ručením omezeným.

Zpočátku jsme působili jako realizační

agentura zajišťující nahodilé akce nebo

dílčí zakázky v rámci rozsáhlejších kampaní.

Během následujících let se nám podařilo

shromáždit značné know-how a postupně

jsme se přesunuli do role strategického

poradce.

Vytvořili jsme také rozsáhlý vzdělávací

program pro personalisty Personální marke-

ting v praxi a spustili portál Jobfairs.cz, který

firmám usnadňuje personální komunikaci

se studenty/absolventy a univerzitami.

Název agentury je sice slovní hříčka vychá-

zející z mého příjmení, současně ale vyjadřu-

je směr, kterým jdeme: hledáme lidi.

Našim posláním je napomáhat tomu, aby se

na trhu práce setkali ti lidé, kteří spolu doká-

žou komunikovat a tvořit úžasné věci.

Zní to možná idealisticky, praxe však uka-

zuje, že existují firmy se skvělými tvůrčími

týmy, ale také firmy, kde lidé prostě „chodí

do práce“.

Proč jste se rozhodli používat právě

systém CESR?

Hlavním argumentem pro nás byla možnost

využívat Adresář firem. V souvislosti

s dokončením zmíněného programu Perso-

nální marketing v praxi a spuštěním portálu

Jobfairs.cz probíhá intenzivní akvizice nových

klientů.

V čem je pro vás CESR přínosný, čím

vám pomáhá?

Adresář firem nám umožňuje rychle vyhledá-

vat společnosti, zejména podle právní formy,

oboru a regionu. Oceňujeme, že čerpá

z oficiálních registrů, neradi se spoléháme

na placené komerční katalogy. Postupně, jak

se objevují konkrétní obchodní příležitosti,

přichází na řadu též hlavní nástroj systému:

prověřování konkrétních ekonomických

subjektů.

Kterou službu považujete za nejzají-

mavější?

Byť hlavním důvodem pro CESR byla mož-

nost využití Adresáře firem, jako nejzajíma-

vější vnímám CESR rating. Je skvělé,

že systém dokáže získat data ze všech

možných zdrojů a zobrazit je přehledně

na jednom místě.

Jsou pro vás data ze systému CESR

kvalitním podkladem pro rozhodování?

Rozhodně. V případě zajímavé obchodní

příležitosti u subjektu s určitou mírou rizika

budeme volit odpovídající strategii, abychom

se tak vyhnuli případným pohledávkám

po splatnosti.

RozhovorTomáš Menšík: CESR je pro nás důležitým nástrojem v oblasti akvizic nových zákazníků

Restaurace Noma:

Jehličí, kůra i lišejníky ze severu Evropy

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

| gourmet

Když některý podnik získá třikrát po sobě v prestižním žebříčku časopisu Restaurant Magazine ocenění „nejlepší restaurace světa“, už to něco znamená. Možná vás překvapí, že tohle legendární místo nenajdete ve Středomoří, ale na chladném evropském severu. Restaurace Noma se totiž nachází v hlavním městě Dánska Kodani.

I když Noma letos o svůj titul přišla, rozhodně

si ve světovém měřítku příliš nepohoršila –

umístila se totiž na druhé pozici hned za vítěz-

nou španělskou El Celler de Can Roca. Co stojí

za jejím úspěchem? Tři jednoduché věci. Za prvé:

dlouholeté udržování jednotné linie, konkrétně

inovativního a tvůrčího přístupu k vaření

a striktně lokálnímu zaměření. Druhou ingredi-

encí proslulosti restaurace Noma jsou často až

šokující recepty, které šéfkuchař René Redzepi

vytváří a proměňuje v neuvěřitelné pokrmy.

Jeho cílem je přitom reflektovat dánskou pří-

rodu a kulturu, takže se nesmíte divit, když se

na vašem talíři objeví třeba lišejník nebo jehličí

z borovice. A konečně za třetí, menu restaurace

Noma se skládá z velkého množství předkrmů,

malých chodů a degustačních prvků, takže při

své návštěvě si můžete vychutnat skutečnou

plejádu dánských lahůdek. Shrnuto do několika

slov, Noma znamená především inovativní sever-

skou kuchyni.

Interiér je velmi strohý, s jednodu-chým a nenápadným designem.

A co vás tedy konkrétně v restauraci Noma

čeká? Nejprve dlouhé přešlapování na čekací

listině. Zájemců je hodně a míst jen pětatřicet.

A ačkoliv personál proslul perfektním servisem

a přátelským přístupem k hostům, ohledně re-

zervací jsou zde seversky chladní. Posuďte sami

– když před časem do restaurace zatelefonovala

Michelle Obama, že je ve městě s Oprah Winfrey

a že by rády zašly na večeři, bylo jim řečeno:

Bohužel, musíte postupovat přes rezervaci

na webu a počkat na přidělení místa!

Pokud jste dostatečně trpěliví a na místo si

počkáte (což může trvat i více než čtvrt roku),

vyrazte do kodaňského přístavu. Zde, přilepená

na břeh moře s výhledem na legendární roman-

tickou ulici Nyhavn, se nenápadně krčí Noma.

Pokud jste zvyklí na michelinské restaurace

ve Španělsku, Francii či Itálii, může u vás vstup

do podniku vyvolat menší šok. Interiér je totiž

velmi strohý, s jednoduchým a nenápadným

designem. Stoly bez ubrusů, oprýskané trámy

pod stropem, jediným výraznějším doplňkem je

ovčí kožíšek přehozený přes židli.

Na první pohled tak Noma působí trochu jako

chudá sestřička. Vše je ale záměr, na nic si

tu nehrají a snad nejlépe se zde budete cítit,

když přijdete v „normálním“ denním oblečení.

Pečovat o vás bude početný ansámbl číšníků,

reprezentovaný především muži – a nutno říct,

že velmi příjemnými jak na pohled, tak co do

profesionálních schopností. Systém rotování

personálu je fascinující, obvykle co chod, to jiný

číšník. Všichni milí, v nejlepším slova smyslu

„obyčejní“ – takže se za chvíli cítíte jako mezi

dlouholetými přáteli.

Personál restaurace se sebere, vyrazí do lesa, a co může, vlastnoručně sesbírá a protřídí.

Na fixní menu zde zpravidla nenarazíte, skladba

jídla se mění i každý den – podle čerstvých suro-

vin. Na výběr dostanete z několika mnohacho-

dových menu, na která si vyčleňte jednak hodně

času, jednak hodně místa v žaludku

(o velkém množství peněz nemluvě – takový

oběd ve čtyřech lidech vás může přijít

i na 35 000 korun). Za to se můžete těšit na

naprosto ojedinělý zážitek, na jídlo perfektně

sladěné s víny a na paletu avantgardních chutí,

které sem mj. jezdí degustovat kuchaři z celého

světa. Vše, co vám přistane na talíři (a buďte si

jistí, že bez popisu mnohdy nemáte šanci po-

znat, o co se jedná), pochází ze severu Evropy.

Věřte nevěřte – personál restaurace se prostě

sebere, vyrazí do lesa, a co může, vlastnoručně

sesbírá a protřídí. A když si uvědomíte,

že v chladných oblastech našeho kontinen-

tu toho zase tak moc neroste, musíme jen

obdivovat šéfkuchaře Redzepiho za obrovskou

dávku talentu, kreativity a originality. Proto se

nedivte, když zde ochutnáte cosi, co vám bude

na pohled připomínat větev z keře nebo třeba

hlínu. Právě v restauraci Noma se totiž rodí –

jako v jakési fascinující laboratoři – moderní

severská kuchyně. Návrat k přírodě, lokálním

surovinám, přirozeným chutím – byť je s pokrmy

pohráváno molekulami – to vše je v Kodani vy-

násobeno stem. Novou náplň zde nachází také

úsloví „vnímat všemi smysly“.

Ano, třeba křepelčí vajíčko uzené na lesním

kameni opravdu přijme část chuti kamene…

Jaký je závěr, co na konec říct o jednom z nejne-

tradičnějších evropských chrámů gastronomie?

Pokud vám není líto času ani peněz a chcete

vyzkoušet něco úplně (úplně, úplně… úplně)

jiného, co jste dosud neochutnali, je Noma

stoprocentně správným výběrem. A možná také

zajímavou cestou k pochopení mentality obyva-

tel severu Evropy, hrdých na svůj původ

a schopnosti.

66-67

| Co v restauraci Noma třeba ochutnáte?

chléb upečený z kůry stromů

smažený mech s hříbkovým pudrem

ústřice s bylinkami a kaviárem

hovězí líčko nepřetržitě vařené 72 hodin

s pórkem

zelí v rybím nálevu

ředkvičky v hlíně s hořčičnou zálivkou

křepelčí vejce uzené na kameni

| Noma

Strandgade 93, 1401 Kodaň, Dánsko

tel.: +45 3296 3297

e-mail: noma@noma.dk

Otevírací doba

úterý–sobota

oběd 12:00–16:00

večeře 19:00–00:30

www.noma.dk

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o Kr

asne

Min

eral

y.cz

Mezi skutečné skvosty patří největší křišťálová koule v Evropě.

Unikátní expozice, v níž jsou zastoupeny vzácné

minerály, fosílie i dekorační výrobky z kamene

a dřeva, zaujme sběratele, milovníky přírody

i rodiny s dětmi. Exponáty z celého světa můžete

obdivovat na ploše větší než 3500 metrů čtve-

rečních. Každý z vystavených kousků dokáže

ohromit svou krásou a dokonalostí, některé však

svou výjimečností vystupují z řady. Mezi tyto

vzácnosti patří především obří – mnohdy přes

metr vysoké – ametystové geody z dolů v Rio

Grande do Sul v Brazílii nebo mimořádně kvalitní

ametysty z uruguayských dolů. Lahůdkou pak je

křišťálová koule, která se pyšní titulem největší

v Evropě a druhá největší na světě. Nádherný

předmět o hmotnosti jedné tuny a hodnotě přes

sedm a půl miliónu korun byl vybroušen ručně,

což doceníte okamžitě po spatření jeho rozměrů.

I ostatní z tisícovek pokladů z hlubin Země vám

však dodají energii a dobrou náladu. Mezi vý-

robky doplňující hlavní téma výstavy patří např.

dřevěné sochy z Číny a Tanzánie.

Expozici drahých kamenů najdete v prostorách Kubrova statku.

Málokdo stihne celou výstavu zhlédnout najed-

nou. Pořadatelé s tím naštěstí počítají – vstup

je totiž zdarma a při každé návštěvě tu najdete

něco nového. Můžete se buď „jen“ dívat, nebo si

některý ze zázraků přírody odnést domů – část

exponátů je na prodej, některé dokonce přes

e-shop KrasneMineraly.cz. Získáte tak hezkou

památku na výlet, originální dárek, nový kousek

do sbírky či neobvyklý šperk.

Projekt je atraktivní nejen svým obsahem, ale

také prostředím, do kterého ho autoři zasadili.

Největší evropskou výstavu minerálů a drahých

kamenů najdete v prostorách Kubrova statku

na adrese Drnovská 968/36 v Praze 6. Dopravní

dostupnost z centra Prahy je velmi dobrá, k dis-

pozici je navíc dostatek bezplatných parkovacích

míst. Pokud se rozhodnete cestovat ke statku

městskou hromadnou dopravou, zvolte auto-

busovou linku 108 nebo 225 na zastávku Staré

náměstí. Expozice je umístěna jen pár desítek

metrů odsud.

| Výstava minerálů

Drnovská 968/36, 161 00 Praha 6

tel.: 723 623 519

www.vystavamineralu.cz

www.krasnemineraly.cz

Otevírací doba

Po–Ne 10:00–20:00

Výstava minerálů:

Poklady z hlubin Země

| pozvánka

V poslední době mají milovníci tematických výstav v Česku možnost navštívit mnoho zajímavých expozicí. Málokterá z nich je však časově neomezená a zároveň se může pochlubit přídomkem „největší v Evropě“. Přesně taková je výstava drahých kamenů v Praze-Ruzyni.

Kalendář vzdělávacích akcíUnie pro rozhodčí a mediační ř ízení ČR, a. s . poř ádá vzděláv ací akce zaměřené na spr ávu pohledávek, řešení obchodních spor ů a pre venci je j ich vzniku. Semináře předs t avu j í rozhodčí ř ízení jako moder ní me t odu řešení spor ů s e v š e m i j e j í m i v ý h o d a m i , p r á v n í m i d ů s l e d k y a z p ů s o b y v y u ž i t í . Naši odbor níc i př ipr avu j í t aké školení pro obchodní týmy na mír u a dalš í specia l izov ané akce, přednáší i na odbor ných konferencích par tner ů.

Přehled nejbl ižších akcí :

Seminář : Rozhodčí ř ízení - efektivní nástroj na řešení pohledávek

10. zář í 2013 - Br no

8. ř í jna 2013 - Br no

12. l i s t opadu 2013 - Br no

10. prosince 2013 - Br no

S e m i n á ř e s e k o n a j í v s í d l e U n i e p r o r o z h o d č í a m e d i a č n í ř í z e n í Č R ( C e j l 9 1, B r n o ) . Ú č a s t n í c i z í s k a j í o s v ě d č e n í o a b s o l v o v á n í s e m i n á ř e , š k o l i c í a p r o p a g a č n í m a t e r i á l y, o b č e r s t v e n í a r o č n í p ř e d p l a t n é l i f e s t y l o v é h o m a g a z í n u S a t i s f a k c e z d a r m a .

Další infor mace získáte na telefonním čís le 545 242 592 nebo na e-mailu seminare@ur mr.cz.

Na konkrétní semináře se registr ujte na webu www.urmr.cz/seminare.

68-69

text

Mir

osla

v M

ašek

, fot

o ar

chiv

| auto-moto

MINI Paceman:

Městský hráč i stylová ikonaKdyž už jste si mysleli, že jste viděli všechno, najednou se zjeví MINI Paceman. Je neobyčejným propojením různých vlastností. Poskytuje vzrušující jízdní zážitky vozu kategorie Sports Activity Coupé, současně i osobitou sportovní eleganci, dokonalou přizpůsobivost městskému prostředí, ale také komfort a praktičnost.

Jak stručně popsat nejnovější model MINI?

Paceman má výše umístěnou karoserii kompakt-

ních rozměrů, čímž se vyčleňuje z davu. Vybírat

můžete ze čtyř výkonných motorů a takřka

bezpočtu různých možností individualizace

exteriéru i interiéru – tím se Paceman dokonale

přizpůsobí vaší představě. Na cestu s sebou

můžete vzít další dva přátele, protože vzadu je

pro ně připraven dostatek pohodlí.

Ač je vůz originální, stále vychází z populárních a léty cizelovaných prvků.

Co na Pacemanovi sám výrobce nejvíce hodnotí?

Propojení funkčnosti s estetikou. Jeho praktic-

kou stránku tvoří třeba zvětšená světlá výška,

částečně zvýšená pozice sedadel či na přání

dodávaný pohon všech kol. Coupé koketující

s SUV přitom dokáže odvézt vše, co do něj nalo-

žíte, a zároveň díky jasně rozpoznatelné siluetě

působí jako hodnotný kousek moderního umění.

Přesto by ale byla škoda nechat ho někde jen tak

vystavovat. Je totiž postaveno tak, aby zajistilo

velkou dávku potěšení z jízdy.

Ač je vozidlo originální a v mnohém nové, stále

vychází z populárních a léty cizelovaných prvků,

které mají základ v prvním novodobém vozidle

značky – malém MINI. Jde zde především

o horizontální masku chladiče (která se pro tento

model dočkala drobného zvětšení), oblá zpětná

zrcátka, hladké tvary profilu, černé sloupky

karoserie či bílou střechu. Na první pohled

pak zaujmou dlouhé boční dveře, klesající linie

střechy a zároveň stoupající linie boků – to vše

je ztělesněním elegance a sportovnosti. Zbrusu

nově navržená zadní světla mají horizontální

uspořádání a působí velmi hlubokým dojmem.

MINI Paceman si můžete objednat v jedné

z osmi nabízených barev karoserie, střecha může

mít další dva barevné odstíny a k dispozici je

i šest druhů litých kol ve čtyřech barvách. Stačí

zmobilizovat svoji tvořivost a namyslet si vlastní

unikátní MINI Paceman.

Styl karosérie pokračuje i uvnitř, kde se skloubila elegance se sportovním stylem.

Designérský styl karosérie pokračuje i uvnitř,

kde se opět skloubila elegance se sportovním

stylem. Posádka má jednoznačný pocit velkého

prostoru, k čemuž přispívají např. protáhlé elip-

sy, které vedou přes celé boky vozu. Co se týče

uspořádání, nabízí interiér MINI Paceman čtveři-

ci samostatných sedadel a středovou konzolu

s kolejničkami, která vede mezi předními

70-71

72-73

i zadními sedadly. Zavazadlový prostor posky-

tuje v základním uspořádání objem 330 litrů,

složením zadních sedadel ho lze zvětšit až

na 1080 litrů. Stejně jako exteriér lze i vnitřní

prostory vozu přizpůsobit vašemu vlastnímu

stylu – díky kombinacím mnoha prvků jako

šest různých čalounění, tři možnosti Colour Line

a čtyři materiály použité na hlavní plochy. Určitě

najdete kombinaci, která vám bude vyhovovat.

MINI Paceman disponuje paletou čtyř pohonných

jednotek – dvou zážehových a dvou vznětových.

Standardně spolupracují s šestistupňovou manu-

ální převodovkou, kterou je možné za příplatek

nahradit automatickým ekvivalentem. Pohon

všech kol ALL4 je standardem pouze pro nejvý-

konnější Cooper S Paceman, pro ostatní verze

s pohonem předních kol si za něj musíte připlatit.

Nejvýkonnější verze Pacemanu dosahuje maximální rychlosti 217 km/h.

Základní benzinové provedení představuje

Cooper Paceman s motorem o objemu 1,6 litru.

Nabízí výkon 90 kW (122 k) při 6000 otáčkách

za minutu, akceleraci z 0 na 100 km/h

za 10,4 vteřiny a maximální rychlost 192 km/h.

MINI Cooper S Paceman disponuje přeplňovaným

čtyřválcem 1,6 l o výkonu 135 kW (184 k) při

5500 otáčkách za minutu. Nejvýkonnější verze

Pacemanu dosáhne maximální rychlosti

217 km/h a zrychlí z 0 na 100 km/h

za 7,5 vteřiny. Nabídka vznětových motorizací

začíná u verze Cooper D Paceman s turbodieselem

o objemu 1,6 litru s výkonem 82 kW (112 k) při

4000 otáčkách za minutu. S manuální převodov-

kou akceleruje za 10,8 vteřiny a jede maximální

rychlostí 187 km/h. Vrcholnou vznětovou moto-

rizaci představuje Cooper SD Paceman

s dvoulitrovým turbodieselem. Ten disponuje

výkonem 105 kW (143 k) při 4000 otáčkách

za minutu, zrychlením z 0 na 100 km/h

za 9,2 vteřiny a maximální rychlostí 200 km/h.

Ale dost čísel, MINI Paceman je především o emo-

cích, zážitcích a radosti z jízdy. Stačí usednout

za hravě tvarovaný volant, sešlápnout kovový

plynový pedál ve tvaru elipsy a vyrazit na cestu.

Přesvědčit se, že britská auta přece jen ještě

existují. A zapomenout, že značka MINI patří

pod BMW a Paceman se ve skutečnosti vyrábí

v Rakousku…

| Starší bratr umí i v terénu

Líbí se vám Paceman, ale raději byste vůz,

který umí o něco lépe i v terénu? Pak je

přesně pro vás určen starší bratr Pacemanu

pojmenovaný Countryman. U MINI ho vyrábí

od roku 2010 a jako první model značky dostal

do vínku pohon 4x4. A jak mu to v terénu jde?

Zeptejte se třeba Stéphana Peterhansela,

který s MINI Countryman ALL4 dokázal vyhrát

poslední ročník legendární Rallye Dakar…

text

a fo

to M

iros

lav

Maš

ek

Zdeněk Ziegelbauer:

Největším zážitkembylo Nagano

| osobnost

Je nejdéle působícím členem realizačního týmu české hokejové reprezentace. Zažil všechny velké úspěchy za posledních dvacet let, rukama mu prošly generace hráčů, spolupraco-val s několika trenéry. To, že je lékař Zdeněk Ziegelbauer legendou, dokazují i vitríny plné trofejí z šampionátů v čekárně jeho ordinace. A evidentně vidí budoucnost českého hokeje optimisticky, protože pár z nich je ještě prázdných…

74-75

Jak vaše spolupráce s národním týmem začala?

Úplně prozaicky. V roce 1979 jsem nastoupil

na chirurgii do brněnské Vojenské nemocnice,

kde tehdy pracoval Josef Richter. Odcházel

na jiné působiště a požádal mě, zda bych

po něm nepřevzal tehdejší mužstvo Ingstav

Brno. Protože mám hokej rád a kdysi jsem ho

i hrával, souhlasil jsem. Pak jsem působil jako

lékař v Kometě, v Ytongu Brno, v Rosicích…

A v roce 1992 mě oslovil výkonný výbor Českého

svazu ledního hokeje, jestli bych nechtěl dělat

lékaře dorostenecké reprezentace. Pracoval jsem

tam dva roky, pak mi tatáž organizace nabídla

pozici lékaře u týmu mužů. A tato spolupráce

s malou přestávkou v letech 2008–2009

trvá dodnes.

Věnoval jste se už předtím sportovnímu

lékařství?

Nikdy jsem se na něj nespecializoval – mým obo-

rem byla, je a bude chirurgie. Ale většina úrazů

sportovců spadá do oblasti chirurgie a ortopedie,

je to náš denní chleba.

Pomáhá vám při diagnostice zranění, že jste

sám hrával hokej?

Určitě, člověk pak zná problematiku toho sportu.

Zranění hokejistů jsou navíc podobná zraněním

běžné populace – s tím rozdílem, že jde o mladou

generaci, pro kterou je typické rychlejší hojení

a rekonvalescence.

„Důležité je umět naslouchat, pak mezi hráče dobře zapadnete.“

Jaký to byl pocit, když jste začal pracovat

s nejlepšími hráči, které jste předtím znal

jen z televize?

V roce 1994 už jsem se kolem hokeje pohyboval

dlouho a ordinací mi prošla řada hráčů, někteří

z nich se dokonce z nižších soutěží dostali až

do reprezentace. Takže část týmu jsem už znal.

Myslím, že je důležité především umět naslou-

chat, pak mezi hráče dobře zapadnete a získáte si

jejich důvěru. Samozřejmě v nároďáku už platí:

Co hráč, to osobnost. Každý je trochu jiný, musíte

volit individuální přístup. Ale všichni kluci,

se kterými jsem se setkal, byli výborní.

Vzpomenete si, kam jste poprvé s reprezentací

vyrazil na zápas?

Bylo to hned v roce 1994, kdy tým trénoval Luděk

Bukač. Šlo o Německý pohár a vzpomínám si,

že jsme ho dokonce vyhráli. Takže premiéra

dopadla dobře. (smích)

Na který zážitek s národním týmem nejraději

vzpomínáte?

Silných zážitků mám spoustu. Prvním bylo už to,

že jsem se k týmu vůbec dostal. Dalším byla zlatá

medaile z mistrovství světa ve Vídni v roce 1996.

A samozřejmě úplně největší zážitek bylo Nagano.

Už proto, že je považováno za turnaj století,

protože se poprvé v historii na takový šampionát

dostali nejlepší hráči světa. Zápasy sledoval celý

svět, a i když jsme byli podceňovaný tým odhado-

vaný přinejlepším na šestou příčku, podařilo se

nám vyhrát. S přehledem jsme v přímých soubojích

porazili nejsilnější týmy světa, a právě proto je ten

výsledek tak cenný. Rád vzpomínám také na tři

tituly mistrů světa po sobě v letech 1999–2001.

No a každé další mistrovství stojí za to.

Slyšel jsem, že na mistrovstvích světa medaile

dostávají i členové realizačního týmu, zatímco

na olympiádách jen sportovci. Je to tak?

Ano a důvod je jednoduchý. Na olympiádě má

třeba krasobruslař dva nebo tři trenéry a všichni

by museli dostávat medaile, stejně jako u řady

dalších sportů. Proto platí úzus, že medaile tu

dostávají pouze sportovci.

Máte tedy na Nagano jinou památku

než medaili?

Hned několik. Dostávali jsme jakýsi duplikát

medaile, mám i podpisy hráčů, fotky…

A kolik medailí vlastně visí u vás doma?

Pět zlatých, jedna stříbrná a pět bronzových.

To jste zřejmě nejúspěšnější český hokejový

reprezentant.

Tak reprezentant ne… Ale měl jsem prostě to

štěstí, že jsem byl u největších úspěchů novodo-

bého českého hokeje.

Jak vypadá váš běžný den na turnaji?

Hodně lidí si myslí, že členové realizačního týmu

i hráči mají čas se na turnajích věnovat památ-

kám a nákupům. Samozřejmě se do města taky

jdeme podívat, ale pohybujeme se převážně jen

mezi hotelem a stadionem.

Když se nehraje, konají se i dva tréninky denně

a mezi nimi porady. Zároveň doléčujeme zranění,

která si hráči přivezli s sebou už na turnaj, nebo

ta nově vzniklá přímo při šampionátu. Volného

času moc není…

Pomohla vám lékařská zkušenost

z reprezentace i v „civilní“ praxi?

Člověk se naučí rychleji rozhodovat a okamžitě

reagovat na nejrůznější věci. K tomu vás vede už

samotný obor chirurgie a sportovní prostředí to

ještě znásobí.

Pozorujete za dobu svého působení

u hokeje významné změny ve stylu hry,

tréninku apod.?

Obrovským tempem jde dopředu sportovní

vybavení: od hokejek přes brusle až po ochranné

prostředky jako chrániče a helmy. Samotná

hra se neustále zrychluje a přibývá osobních

soubojů.

Mění se i trénink, který je více postaven na

vědeckých základech – v klubech pracují fyzio-

terapeuti, maséři… A vyvíjí se i zdravotnické

vybavení, dnes s sebou vozíme např. ultrazvuk

nebo laser.

„Každý sportovní lékař se bojí hlavně úrazů hlavy a zákroků vedených na krk.“

Vzpomenete si na nějaký svůj typický

lékařský zákrok?

Takových událostí je za ta léta hrozně moc.

Každý sportovní lékař se bojí hlavně úrazů hlavy

a zákroků vedených na krk. Proto jsou rozhodčí-

mi také nejvíce postihovány.

A něco konkrétního? Vzpomínám třeba na to,

jak se u Jirky Dopity ve Vídni 1996 začaly proje-

vovat klasické příznaky slepého střeva. Vídeň

je kousek od Brna, tak jsem to zorganizoval zde

a odoperovali jsme ho.

Poslouchají vás hráči, nebo někdy odmlouvají?

Nesetkal jsem se s tím, že by někdo odmlouval.

Každý chce být co nejdříve zpátky na ledě. Samo-

zřejmě je má pozice někdy těžká – když musím

hráči říct, že nějakou dobu bude bez hokeje…

Také je nutné sladit zdravotní stav hráče a poža-

davky trenéra, ale zdraví je vždy prioritní.

Jaké vztahy panují mezi lékaři jednotlivých

národních týmů? Jsou přátelské, nebo

existuje rivalita?

Rivalita rozhodně ne, kdykoliv se obrátíme

na kolegu z kteréhokoliv družstva, vyjde nám vstříc.

Jak hodnotíte současnou formu české

reprezentace?

Hráče máme výborné. Pokud přijedou všichni,

které máme vytipované, a pokud budou zdraví,

věřím, že bychom na olympiádě mohli být velmi

úspěšní. Když vše vyjde, můžeme dosáhnout

i na zlato.

Kterým týmům v naší lize fandíte?

Srdeční záležitostí je pro mě Kometa – jsem

Brňák a působím v klubu jako lékař. Jinak se mi

líbí třeba plzeňský hokej.

Obujete si ještě občas brusle?

Ne, už to raději nezkouším, potřebuju fungovat jako

lékař a ne se nechat ošetřovat. (smích) Spíš lyžuju,

v létě hraju tenis, občas vyrazím někam na kole.

A jak ještě trávíte volný čas?

Hlavně se věnuji rodině. Občas zajdu na ryby, ale

letos jsem byl teprve třikrát – práce zabírá hodně

času…

| MUDr. Zdeněk Ziegelbauer

narozen v roce 1950

• absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy

univerzity v Hradci Králové

• krátce působil jako vojenský lékař na letišti

Brno-Slatina

• v letech 1979–2004 pracoval ve Vojenské

nemocnici Brno

• od roku 2005 provozuje soukromou

chirurgickou praxi

• spolupracuje a operuje v nemocnici

Surgal Clinic a ve Vojenské nemocnici Brno

• od roku 1979 působí jako lékař hokejistů

na různé úrovni

• od roku 1994 je lékařem české hokejové

reprezentace

inzerce

Pan Dobrodinec vlastnil malý obchůdek na kraji

města, kde prodával tabák, noviny, časopisy

a drobné občerstvení. Vlastně by se dalo říci,

že byl majitelem takového kamenného poštovního

novinového stánku, s poetickým názvem Novinka.

Vzhledem k tomu, že obchůdek se nacházel

na periférii, o práci v Novince nebyl příliš zájem.

Dlouho dobu se proto o chod obchůdku starala

babička pana Dobrodince, ale postupem času už

jí síly nestačily. Pan Dobrodinec tedy musel začít

aktivně hledat zaměstnance, který by byl zodpo-

vědný alespoň z poloviny tolik jako jeho babička.

A současně, aby se na zaměstnance mohl ve všem

spolehnout. Pan Dobrodinec totiž ještě pracoval

na hlavní pracovní poměr jako IT technik v nadná-

rodní společnosti, takže času neměl nazbyt.

Jednoho dne si pan Dobrodinec dal inzerát

na webové stránky nabízející práci, že hledá pro-

davačku. Představoval si nějakou paní středního

věku, která už od pohledu bude vypadat důvěry-

hodně. Po pár dnech odpověděla na inzerát slečna

Vábivá. Pan Dobrodinec si ji pozval

na krátký pohovor, kam přišla v ošuntělých šatech

a botách s dírou na patě. Popovídala mu,

jak vyrůstá s babičkou a nemají mnoho peněz

na živobytí. Závěrem svého příběhu dokonce

uronila slzu, kterou utřela do roztrhaného kapes-

níčku s vyšitou kytičkou… A s uslzenýma očima

podotkla, že už pracovala v mnoha obchodech po-

dobného typu, kde ji vždy jen vykořisťovali. Takže

ani nemá smysl tam volat pro reference, protože

by ji jistě hanili. Přitom jen chtěla to,

co jí náleží, a občas jít také z práce domů si

na chvíli zdřímnout, protože čtyřiadvacetihodi-

nová směna jí nedělala příliš dobře. Ve chvíli, kdy

pan Dobrodinec slečně Vábivé místo přislíbil

a podali si ruku, vešla manželka pana Dobrodince.

Zhlédla slečnu Vábivou přísným pohledem a hned

pojala podezření, že věci se možná nemají tak, jak

uchazečka tvrdí. A protože se jí mnohokrát intuice

potvrdila, trvala na tom, aby pan Dobrodinec

s novou zaměstnankyní podepsal nejen pracovní

smlouvu ošetřující veškeré aspekty její pozice, ale

také dohodu o hmotné odpovědnosti s vloženou

rozhodčí doložkou. Současně zapřísáhla pana

Dobrodince, že budou dělat každou neděli, kdy je

zavřeno, pravidelnou inventuru.

Slečna Vábivá vykonávala práci zodpovědně a vět-

šina stálých zákazníků obchůdku si ji pochvalo-

vala. Za pár dní potkala paní Dobrodincová slečnu

Vábivou v luxusní kavárně v centru města. Její

drahé minišaty doplněné o nové boty a ukázkovou

manikúru nešly přehlédnout. Přesto se paní Dob-

rodincová snažila zachovat dekorum a nijak tuto

proměnu slečny Vábivé nekomentovala.

V neděli hned zrána vyrazili manželé Dobrodincovi

provést první inventuru do Novinky.

Ať počítali, jak počítali, chybělo mnoho věcí

i peněz. Pan Dobrodinec volal hned slečně Vábivé

na mobil, ale marně. Vyhledal si tedy její životopis

a zavolal několika předchozím zaměstnavatelům.

Všichni si stěžovali, že zmizelo zboží a peníze

po jejím urychleném odchodu, ale nikdy se na ní

ničeho nedomohli. Někteří s ní neměli dokonce

ani podepsanou dohodu o hmotné odpovědnosti.

Když pan Dobrodinec před jedním bývalým za-

městnavatelem slečny Vábivé namítl, že je klidný,

protože má nejen dohodu o hmotné odpověd-

nosti, ale také rozhodčí doložku, tak se někdejší

zaměstnavatel slečny Vábivé jen pousmál. A řekl,

že taková rozhodčí doložka je úplně k ničemu,

protože pracovněprávní spory podle zákoníku

práce lze řešit pouze před obecnými soudy.

Pan Dobrodinec vše sdělil manželce, která jen

mrkla a poznamenala, že občasná četba právnické

literatury jí přece jen k něčemu bude. Panu Dob-

rodinci vylíčila, že sice v obecném povědomí stále

převažuje názor, že k rozhodování pracovněpráv-

ních sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavate-

lem mají pravomoc pouze obecné soudy, ale

že toto platilo pouze do konce roku 2006. Do té

doby bylo v zákoníku práce skutečně uvedeno,

že pracovněprávní spory rozhodují výhradně

soudy. S novelizací účinnou od 1. ledna 2007 však

bylo ustanovení, dle kterého pracovněprávní spo-

ry rozhodují soudy, vypuštěno. Pan Dobrodinec

ihned namítl, že se tak mohlo stát omylem

ale paní Dobrodincová odvětila, že i kdyby tomu

tak bylo, k dnešnímu dni na této skutečnosti

nebylo v zákonné úpravě ničeho změněno. Sou-

časně dodala, že podle zákona o rozhodčím řízení

si účastníci právních vztahů mohou smlouvou

dohodnout, že spory mezi nimi, a pracovněprávní

spory nevyjímaje, nebude rozhodovat soud, nýbrž

jimi určený rozhodce ad hoc. Podmínkou arbitra-

bility pracovněprávního sporu je, že musí jít o spor

majetkové povahy. Arbitrabilní tak jednoznačně

jsou spory o nároky na náhradu škody způsobené

při výkonu práce či o jiná majetková

plnění z pracovněprávního vztahu. O tom nepanu-

je žádná názorová nejednotnost. Většina dostupné

judikatury i literatury uvádí, že v případě sporů,

jejichž předmětem je čistě majetkové plnění (např.

spor o odpovědnost za schodek na svěřených

hodnotách), se nade vší pochybnost jedná

o spor čistě majetkový. A tudíž arbitrabilní. Další

důležitou charakteristikou arbitrabilního sporu

je skutečnost – jak podotkla paní Dobrodincová

– zda jde o spor, jehož povaha připouští uzavření

smíru. V praxi totiž existují snahy vyloučit arbitra-

bilitu některých pracovněprávních sporů právě

s ohledem na okolnost, že v dané věci není možné

uzavřít smír.

Pan Dobrodinec jen s údivem poslouchal výklad

své inteligentní ženy a ihned ji požádal, zda by se

mohla pustit do řešení situace. Paní Dobrodicová

sepsala ještě týž den rozhodčí žalobu, kterou pan

Dobrodinec hned druhý den podal. Protože důka-

zy byly jednoznačné, rozhodce v krátkém časovém

období vydal pravomocný a vykonatelný rozhodčí

nález. A slečna Vábivá? Té nezbylo nic jiného než

veškeré dlužné částky uhradit.

text (TV)

Arbitrážní story: Jak pan Dobrodinec málem o zboží i peníze přišel

Horký večerna Hané= flamenco

Pátý ročník festivalu Colores Flamencos přivedl

do Olomouce fenomenálního Paca de Lucíu. Hor-

ní náměstí zaplnily tři tisíce nadšených diváků.

Koncert sice začal nevyhnutelnými projevy

organizátorů a politiků, ale když se natěšené

publikum dočkalo, ovace byly famózní. Koncert

snímaly čtyři kamery, jejichž záznam byl přená-

šen na obří obrazovku. I zadní řady tedy viděly

muzikantům a tanečníkovi do tváře, resp. na

nohy. Lucía vystoupil se sedmičlennou dopro-

vodnou skupinou ve složení: Antonio Sanchez

– druhá kytara, Antonio Serrano – keyboard,

harmonika, Alain Perez – baskytara, perkusista

Piraña, zpěváci Rubio a David de Jacoba a jeden

z nejlepších tanečníků flamenca Farruco.

Koncert trval téměř dvě hodiny. Zazněly skladby,

které má Lucía na repertoáru už léta – jako Rio

Ancho, Cositas Buenas či Soniquete, s jejichž

základní linkou si Paco de Lucía rád pohrává.

Vystoupení zahájil legendární kytarista sám

s instrumentální skladbou Callejón del Muro,

od další s názvem Antonia se postupně přidávali

spoluhráči s perkusemi, dalšími kytarami, fouka-

cí harmonikou a tleskáním v rytmech pro většinu

středoevropanů obtížně postižitelných. Živočišné

emoce se z jeviště valily nezadržitelným proudem

po celou dobu koncertu, stejně jako opačným

směrem potlesk a nadšené výkřiky. Přídavkem se

stala jedna z nejznámějších písní, Convite. Skvělý

flamencový večer by býval ještě lepší, kdyby měli

diváci možnost poslouchat vynikající výkony

v méně sevřeném šiku a kdyby pořadatelé místo

úvodních projevů zařadili do programu názvy

skladeb, které ten večer zazněly.

Flamenco je připisováno především andaluským

cikánům, kteří na jih Španělska doputovali z In-

die přes Pákistán a Egypt, jistý vliv se přiznává

také sefardským Židům. Zahrnuje jednotlivé typy

různě zaměřených skupin písní jako milostná

Farucca, vesnická Sevillanas či Alegría, Bulería,

Tangos, Soleá. Specifickým perkusním nástrojem

pro flamenco je cajón, který vypadá jako dřevěná

reprobedna, ovšem uvnitř má napnuté struny,

do nichž obkročmo sedící hráč bije převážně

otevřenou dlaní.

Paco de Lucía, vlastním jménem Francisco

Sánchez Goméz, se narodil v roce 1947 v pro-

vincii Cádiz. Do tajů flamenca ho od útlého

mládí zasvěcovali otec a starší bratr. Záhy se

stal vyhledávaným kytaristou a v jednadvaceti

začal doprovázet nejlepšího zpěváka 20. století,

El Camaróna de la Isla. Natočili spolu deset alb,

a když El Camarón v roce 1992 zemřel, flamen-

co jejich zásluhou dávno překročilo hranice

Španělska. Je autorem mnoha skladeb a považují

ho za inovátora do té míry, až je mu jeho přístup

ortodoxními hráči vyčítán. Vydal přes třicet alb

a jeho hudba zní třeba v legendárních filmech

Carlose Saury. V roce 2010 se i díky Lucíovi stalo

flamenco světovým dědictvím UNESCO.

V Hradci Králové podesáté čekají na Václava

Festivalem Čekání na Václava se opět naplno za-

hajuje sezóna v Klicperově divadle. Na sv. Václa-

va, 28. září, začíná přehlídka inscenací českých,

moravských a slezských divadel, která divákům

nabídne téměř čtyřicítku představení, vernisáž,

koncert a večerní povídání o královehradeckém

divadle. To vše potrvá až do 28. října.

Jubilejní ročník chystá setkání jak s divadelními

legendami, tak novinky. Dramaturgii festivalu

určuje rada Klicperova divadla a podle slov ředi-

tele Ladislava Zemana prý není na místě hledat

obsahovou ani formální dramaturgickou linku.

Čekání na Václava sleduje především „velká malá

divadla“ a spíše komorní představení. Kromě

brněnského „Provázku“, Semaforu, Dejvického

divadla nebo Violy ale přijede také třeba Nová

scéna Národního divadla.

Festival zahájí odpolední groteska …a na hrušce

sedí diktátor Vladimíra Škutiny a večerní Touha

jménem Einodis – nový český muzikál inspirova-

ný životem Sidonie Nádherné z pera Marty Skar-

landtové a Karla Štolby. Multimediální inscenaci

na motivy poezie Václava Havla Antikódy označil

autor scénáře a režisér Braňo Mazúch za laternu

magicu 21. století.

Během festivalu se budou konat dvě premiéry:

12. října Sestup Orfeův T. Williamse v režii Marti-

na Glasera, a pak komedie z roku 1885 – Soudce

v nesnázích od Arthura Wing Pinera v režii Šimo-

na Dominika. Viola přiveze Obleču tě do hvězd

a Malého prince, Husa na provázku Tichého

Tarzana, Dejvické divadlo klasiku – Čechovova

Racka, Divadlo Petra Bezruče McDonaghova

Mrzáka inishmaanského v režii Janusze Klimszy

a pardubické divadlo pak Baladu pro banditu

v režii Michaela Taranta. Divadlo Ungelt kromě

zahajovacího představení vyšle také Richarda

Krajča a Davida Švehlíka s americkým dramatem

Deštivé dny, Divadlo pod Palmovkou zahraje Krá-

lovu řeč a „Cimrmani“ Lijavec. Herec Jihočeského

divadla Lukáš Hejlík se pustil do scénického

čtení oceňovaného románu rakouského novináře

Daniela Glattauera Dobrý proti severáku –

o vztahu, který vzešel z chyby v e-mailové adrese

a odehrává se povýtce po síti. Divadlo U stolu

v Krobotově režii připomene legendární postavu

Ivana Martina Jirouse v představení Magor,

Komorní scéna Aréna dodá Ruskou zavařeninu

a brněnská Reduta Zlatá šedesátá.

V sobotu 12. října se bude v Galerii u Klicperů

konat vernisáž obrazů Martina Němce, v úterý

15. října se V Podkroví bude hovořit na téma

Město jeho divadlo a na neděli 20. října se chystá

koncert Karla Plíhala. Závěr festivalu obstará

Semafor se šlágry souborně pojmenovanými

Co na světě mám rád.

Festivalem chtějí divadelníci také připomenout

24 let svobodné umělecké práce ve svobodné

zemi v duchu citátu historika Dušana Třeštíka,

který si od prvního ročníku zvolili za motto:

„Kníže Václav je stále s námi. Jeho vláda nad

Čechy je skutečnější než vláda každé zdejší

politické moci!“

Festival Čekání na Václava, Klicperovo divadlo,

Hradec Králové, 28. září až 28. října 2013

text

Len

ka P

ospí

šilo

vá, f

oto

arch

iv

text

Len

ka P

ospí

šilo

vá, f

oto

arch

iv N

DB

| kultura

K Františku Bílkovi na návštěvu

Dvě architektonicky pozoruhodné vily vlastnil

za svého života sochař František Bílek. V obou je

nyní výstavní prostor, kde si lze prohlédnout jeho

díla: ranou a pozdní tvorbu v Chýnově u Tábora,

práce z vrcholných let v Praze na Hradčanech.

Na přelomu 19. a v první třetině 20. století patřil

František Bílek (1872–1941) k našim nejvýznam-

nějším sochařům. Byl též kreslířem, ilustrátorem,

grafikem, autorem návrhů knižních vazeb

a užitého umění, řezbářem a architektem. Po-

cházel z hluboce nábožensky založené rolnické

rodiny, což významně ovlivnilo jeho tvorbu.

Po gymnáziu studoval na AVU u Julia Mařáka

a Maxmiliána Pirnera malířství. Kvůli dalto-

nismu pak přešel na Uměleckoprůmyslovou

školu do sochařského ateliéru Josefa Maudra,

získal též stipendium na soukromou pařížskou

akademii Colarossi. Po počátečním nepochopení

a neúspěchu se jeho tvorba od témat úzkosti

a viny posunula k naději a vykoupení. Začalo

nejplodnější a nejúspěšnější období. Zakázky

Bílek získával především ze sakrální oblasti –

Mojžíš, Ukřižovaný, Políbení Jidášovo; navrhoval

i monumentální pomníky.

„Chaloupku“ v Chýnově, jak ji Bílek nazýval, si

nechal postavit již v šestadvaceti letech

v zahradě usedlosti rodičů. Podle vlastního návr-

hu a s přihlédnutím k místním zvyklostem. Hlu-

boce zakořeněná víra se projevila též v reliéfech

a textech lemujících okna i dveře, stejně jako

na nábytku, který si Bílek nechal vyrobit

a sám dekoroval. Častými hosty tu byli Zeyer

nebo Březina. Od roku 1990 je dům ve správě

Galerie hlavního města Prahy a v ateliéru i obyt-

ných místnostech jsou vystavena díla jako Slepci,

Zloba času – naše věno, Já jsem vzkříšení i život,

mnoho studií, modelů a kreseb.

Nepřehlédnutelnou vilu v Praze v Mickiewiczově

ulici Bílek také navrhoval sám – na pozemcích

někdejších hradeb, kde se město rozhodlo vybu-

dovat urbanistický celek inspirovaný anglickými

zahradními městy. Vila patří k projevům končící

secese se silně stylizovanými symboly. Sloupy

v průčelí představují obilné klasy, budova je

segmentovitě prohnutá, což má připomínat kosu,

která klasy žne. Jako chýnovský dům je

i tato stavba obložena režným zdivem a završuje

ji na tehdejší dobu neobvyklá rovná střecha.

Dominantním prostorem je ateliér. Výstavba byla

započata roku 1910 a dokončena o rok později.

Interiéry i nábytek jsou rovněž Bílkovým dílem

a skrývají mnoho duchovních obrazů a symbolů.

Sochař obýval vilu do roku 1939, kdy se vrátil

do Chýnova. Do 60. let spravovala dům jeho žena

Berta, v roce 1963 ho předala GhmP a následně

zde byla vytvořena expozice Bílkových děl. Před

třemi lety byla dokončena rekonstrukce, vytvo-

řena výstava umělcovy pozůstalosti a Centrum

Františka Bílka s badatelským zázemím.

Obě vily jsou obklopeny zahradami, z nichž

zvláště ta chýnovská, ač výrazně menší, nabízí

slunečná i tajemná místa…

Bílkova vila, Mickiewiczova 1, Praha; Bílkův dům, Údolní 133, Chýnov u Tábora

Extrakt souvis-lostí roku 1913

Průřez jedním rokem, jeho kulturně-histo-

rickými, velmi privátními a na druhé straně

politickými událostmi. Připomínka situací, které

se tehdy ještě nejevily jako podstatné a zaintere-

sované osoby jako důležité, ale čas ukázal opak.

To vše přináší filigránsky sestavená a stylisticky

vytříbená kniha historika umění a novináře

Floriana Illiese.

Evropské události roku 1913 řadí Illies po měsí-

cích. Postavy z politických kruhů, umělce, vědce

i výtvarné, architektonické a literární milníky,

hudbu, film a módu provazuje nástinem příběhu.

Vychází z pečlivě prostudované primární i sekun-

dární literatury, pokud rozvíjí hypotézu, kdo se

kdy mohl s kým potkat (protože je doloženo, že

právě pobývali v jednom místě), fabulaci přizná.

A tak naznačuje třeba možné setkání neúspěš-

ného malíře vedut Hitlera se Stalinem ve Vídni.

Nebo to, které korunované hlavy se setkaly

v květnu na svatbě Arnošta Augusta Hannover-

ského s Viktorií Luisou Pruskou a proč nebyl

pozván František Ferdinand.

Textem ovšem nehýbou jen konflikty geopoli-

tického formátu, ale třeba také emotivní sváry

Almy Mahlerové s žárlivým Oskarem Kokoschkou,

vřelé city ženatého Einsteina k čerstvě rozvedené

sestřenici či veřejné přiznání Ludwiga Wittgen-

steina k homosexualitě. Virginia Woolfová posílá

nakladateli první román, malíři abstrakce napříč

Evropou se pokoušejí odpoutat od reality, Freud

pracuje na teorii otcovraždy a Louis Armstrong

v polepšovně poprvé přiloží ke rtům trubku.

V New Yorku je založena FED, v Miláně otevřen

první obchodní dům Prada a poprvé se zdaří

radiotelegrafické spojení mezi Evropou a Ameri-

kou. Na konci roku se konečně najde několik let

nezvěstná Mona Lisa.

Extrakt souvislostí evropského života toho roku

se s odstupem času čte příjemně a široký záběr

přináší spoustu informací i detailů ze soukromé-

ho života osobností. Poslední předválečný rok

byl skutečným přelomem mezi 19. a 20. stoletím.

Odstup Illiesovi umožňuje lehký, trochu

humorný nadhled, sice místy špičatý, ale ne

zle sarkastický. Na posledních stránkách autor

přiznává inspiraci knihou, která vyšla v prosinci

1913 jako rekapitulace událostí roku. Cituje Tro-

eltsche, který zmiňuje dekadenci jako přípravu

nového idealismu. Že by měl Illies v úmyslu něco

podobného? Jak budou naše současná dramata

vyhlížet za sto let?

Pro vystudovaného historika umění Floriana

Illiese (narozen 1971), novináře a partnera

jednoho z berlínských aukčních domů je toto

dílo pátým v pořadí. Předešlých čtyř se prodalo

přes milión výtisků. Kniha 1913. Léto jednoho

století se nyní drží mezi nejprodávanějšími tituly

v německy mluvících zemích, rozebráno je

200 tisíc výtisků a práva na vydání byla prodána

do třinácti států. U nás titul vyšel v nakladatel-

ství Host a je k mání i jako e-book.

Florian Illies: 1913. Léto jednoho století, Host, 2013

78-79

text

a fo

to L

enka

Pos

píši

lová

text

a fo

to L

enka

Pos

píši

lová

Rooseveltova 4, 602 00  BrnoProdejna a sklad Tyršova 683, 664 42  Modřice tel./fax: 547 216 751, tel.: 775 776 646e-mail: bonovino@bonovino.czweb a e-shop: www.bonovino.cz

Bono Vino s. r. o.

Tradice, kvalita a nejlepší dary přírody. To vše

v sobě spojuje španělská šunka značky Sierra

de Sevilla. Jejím základem je vepřové maso

černého plemene altus ibérico. Prasata jsou cho-

vána v čistém prostředí přírodního parku Sierra

Norte a krmena žaludy a aromatickými rostlina-

mi. To společně se zráním ve sklepě vytesaném

do žulové skály a mořskou solí dodává šunkám

Sierra de Sevilla nezaměnitelnou chuť, texturu

i aroma. Zdejší mistři vědí, že tyto vlastnosti jí

může darovat pouze čas a ticho – a nechávají

šunku zrát plných 36 měsíců.

Šunku Sierra de Sevilla do ČR dováží společnost

Bono Vino, specialista na španělská vína a deli-

katesy. V nabídce najdete i další krájené produk-

ty od téhož výrobce – třeba salámky a klobásy.

Specialisté z Bono Vino vám také rádi poradí, jak

produkty nejlépe skladovat i vychutnat.

Sierra de Sevilla: Šunka z Pyrenejského poloostrova

| kaleidoskop

Německá klenotnická firma Blumer dobře ví,

jak potěšit oko a pohladit duši každé ženy

úchvatným šperkem. Má ve šperkařství více než

čtyřicetiletou tradici a zakládá si na přísném

výběru materiálů i precizní výrobě. Design šperků

je ovlivněn současnou architekturou a kulturou.

Blumer – to jsou nádherné klenoty pro stále ná-

ročnější představy vaší fantazie. Produkty tohoto

výrobce si můžete vybrat v prodejnách Fr. Hanák

- klenotnictví, kde naleznete také šperky značek

Guy Laroche, Louis Feraud nebo Xen.

Rašínova 2, 602 00 Brnotel.: 533 440 130e-mail: klenotnictvi@hanak-brno.czwww.hanak-brno.cz

Šperky Blumer:40 let kvality a luxusu

Fr. Hanák - klenotnictví

80-81

Hledáte exkluzivní předmět, do něhož byste

vložili své peníze jako investici do budoucna?

Neotřelým nápadem přesně pro tuto příležitost je

zavírací nůž – „investiční rybička“ od společnosti

Mikov s. r. o. Čepel nože a hřbetní pero jsou

vyrobeny z damaškové oceli, přičemž každý kus

má čepel označenou výrobním číslem. Střenka

je vyražena z masivního osmnáctikarátového

zlata, do oka rybičky výrobce vsadil český granát

s kulatým hvězdovým výbrusem. Nůž je dodáván

v luxusní dřevěné dárkové krabičce ve tvaru

mapy ČR společně s certifikátem. Hodnota inves-

tiční rybičky dosahuje takřka 170 000 korun.

Mikulášovice 741, 407 79tel.: 412 394 113mobil: 777 749 495-6e-mail: info@mikov.czwww.mikov.cz

Mikov s. r. o.

Investiční rybička: Zlatá rybka, která se vyplatí

Sony VAIO Duo 13: To nejlepší z notebooku i tabletu

Sladovní 103/3, 779 00 Olomouctel.: 585 157 488e-mail: obchod@tsbohemia.czwww.tsbohemia.cz

T.S.Bohemia a. s.

VAIO Duo 13 se pyšní dotykovou obrazovkou

o velikosti 13,3 palce s Full HD rozlišením

a s vysouvací klávesnicí. Jediným pohybem

můžete klávesnici skrýt a ovládat ultrabook jako

tablet. A pokud naopak potřebujete efektivně

psát, klávesnici zase vysunete. S VAIO Duo 13

se vyhnete otravnému čekání, než bude zařízení

připraveno. Součástí je totiž inovativní standby

technologie ActiveSleep, díky níž je ultrabook

připojen k internetu i v režimu spánku a startuje

se za pouhou sekundu. Navzdory tomu skýtá

výdrž baterie až 15 hodin. A pod černým šasi,

jež pro zvýšení odolnosti využívá i uhlík a hliník,

se ukrývá také solidní hardwarová síla. Nechybí

kamera s rozlišením 8 megapixelů.

Současná právní úprava všeobecných obchodních

podmínek, kterou nalezneme v ustanovení § 273

zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku,

říká, že „část obsahu smlouvy lze určit také odka-

zem na všeobecné obchodní podmínky vypraco-

vané odbornými nebo zájmovými organizacemi

nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež

jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo

k návrhu přiložené“. Následující odstavec pak

stanovuje, že odchylná ujednání ve smlouvě mají

přednost před zněním obchodním podmínek dle

odstavce předchozího.

Dne 1. ledna 2014 vstoupí v účinnost nový občan-

ský zákoník, kde úpravu obchodních podmínek

nalezneme také, a to ve velmi obdobném znění.

Opět budeme moci určit obsah smlouvy odkazem

na obchodní podmínky, které jsou druhé straně

známy.

Zajímavá je úprava, která se nachází v ustanovení

§ 1752 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský

zákoník, a zní takto: „Uzavírá-li strana v běž-

ném obchodním styku s větším počtem osob

smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným

plněním stejného druhu s odkazem na obchodní

podmínky a vyplývá-li z povahy závazku již při

jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba

jejich pozdější změny, lze si ujednat, že strana

může obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu

změnit. Ujednání je platné, pokud bylo předem

alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně

oznámí a pokud se této straně založí právo změny

odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět

ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdob-

ných plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se

však k ujednání, které s takovou výpovědí spojuje

zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.“

V následujícím odstavci pak nalezneme úpravu,

že „nebyl-li ujednán rozsah změn obchodních

podmínek, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným

takovou změnou okolností, kterou již při uzavření

smlouvy strana odkazující na obchodní podmínky

musela předpokládat, ani ke změnám vyvolaným

změnou jejích osobnostních nebo majetkových

poměrů“.

Po prostudování stávající literatury a zejména

obsahu mnoha diskuzních fór týkajících se

občanského zákoníku jsem ovšem vytušila, že je

ve veřejném mínění v této oblasti rozšířený určitý

omyl. Ten se projevuje v přesvědčení veřejnosti,

že ze znění nové úpravy obchodních podmínek

v novém občanském zákoníku by mohlo určitým

způsobem vyplývat, že je možné obchodní pod-

mínky jednostranně změnit. Realita je ovšem

jiná. Jednostranná změna obchodních podmínek

bude možná pouze u některých smluv, a to

za kumulativního splnění níže uvedených

podmínek vyplývajících přímo z předmětného

ustanovení:

Smlouva musí být uzavírána v běžném obchodním

styku.

Smlouva musí být uzavírána s větším počtem osob.

Smlouva musí zavazovat dlouhodobě k opětov-

ným plněním stejného druhu s odkazem

na obchodní podmínky.

Již z povahy závazku musí vyplývat již při sjedná-

ní rozumná potřeba jejich pozdější změny.

Druhé smluvní straně musí zůstat zachováno

právo možnosti změny odmítnout a smlouvu

vypovědět.

Pokud bychom nahlédli do Výkladového stano-

viska Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové

civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti

k takovéto změně obchodních podmínek, která je

uvedena v ustanovení § 1752 nového občanského

zákoníku, nalezneme zde, že přípustnost změny

všeobecných obchodních podmínek dle ustano-

vení § 1752 potvrdil i Soudní dvůr Evropské unie

ve svém rozhodnutí ze dne 26. dubna 2012, věc

C-472/10.

Ve vazbě na podmínku dlouhodobého opětovného

plnění stejného druhu se celé ustanovení týká

dle mého názoru zejména smluv s telefonními

operátory nebo například smluv o dodávkách

elektrické energie či plynu, tedy typ smlouvy

není těžké identifikovat. Problém bych spatřovala

spíše v několika pojmech, které se objevují v textu

zákonného ustanovení. A to „rozumná potřeba

jejich pozdější změny“ a „v přiměřeném rozsahu

změnit“. Vzhledem k tomu, že prozatím se v lite-

ratuře, výkladových stanoviscích ani v důvodové

zprávě neobjevuje bližší výklad těchto dle mého

názoru poněkud neurčitých pojmů, bude jejich

výklad pravděpodobně muset určit soud

až v případě sporu.

Závěrem bych ještě upozornila na častý neduh

současnosti, o němž neustále čteme a slyšíme

v médiích, kdy jsou obchodní podmínky vyho-

tovovány malým až téměř nečitelným písmem.

V novém občanském zákoníku najdeme zmínku,

že neúčinná jsou ta ustanovení obchodních

podmínek, která druhá strana nemohla rozumně

očekávat. Výjimku z této situace nalezneme pouze

tehdy, kdy druhá strana toto ustanovení výslovně

přijme. Opět narážíme na pojem, jehož výklad

není úplně jasný, protože „výslovné přijetí“ není

nijak blíže specifikováno. I zde tedy budeme mu-

set počkat na bližší výklad či stanovisko obecného

soudu.

Mgr. Tereza Vašíčková

právník, Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s.

82-83

| právní téma

K možnosti měnitobchodní podmínky dle novéhoobčanského zákoníku

foto

arc

hiv

03 13

03 1

3U

ni

e

pr

o

ro

zh

od

čí

a

m

ed

ia

čn

í

ří

ze

ní

Č

R

U n i e p r o r o z h o d č í a m e d i a č n í ř í z e n í Č RUnie pro rozhodčí a mediační řízení ČRrozhodčí řízení | mediace | poradenství a konzultace | vzdělávací akce

Naším posláním je vytváření spravedlivého obchodníhoprostředí, v němž každý získá to, co mu právem náleží.

ZážitkyOslavte dušičky po mexicku!

CestyMaroko: Za exotikou do oázy klidu

ExpertÚstřední ředitel České obchodní inspekceVladimír Velčovský říká

Vážím si poctivé práce,ne prázdných řečí

AktivityUmělá stěna:Sport nejen na deštivý podzim

|www.urmr.cz

Cejl 91, 602 00 Brno | Tel.: +420 545 242 592 | GSM brána: +420 739 573 440 | Fax: +420 545 210 245 | E-mail: unie@urmr.cz