Základní etické teorie

2014Marek Vácha

2014Marek Vácha

Ethics, too, are nothing but reverence for life. This is what gives me the fundamental principle of morality, namely, that good consists in maintaining, promoting, and enhancing life, and that destroying, injuring, and limiting life is evil.

Albert Schweitzer

HedonismusCo dělat, abych byl prožil zdařilý život?(hedoné = slast, radost)

Lidské jednání je motivováno výlučně touhou získat slast a vyhnout se strasti

praxe je tedy motivována libostí a nelibostí

smysl praxe tedy záleží v kalkulu slasti a strasti

„He who dies with the most toys wins“ (Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. A Guide for Clinical Practice, 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY,USA, p. 7) Aristippos z Kyreny

(435 – 355?)

HedonismWhat should I do to live a succesful life?(hedoné = pleasure, bliss)

ultimate goal of all our actions is pleasure

among human values pleasure is the highest and pain the lowest

actions which increase the sum of pleasure are right, and what increases pain is wrong.

optimization of calculus of pleasure and displeasure Aristippus of Cyrene

(435 – 355?)

HedonismusCo dělat, abych byl prožil zdařilý život?(hedoné = slast, radost)

„Největší rozkoš, jakou nám život může nabídnout, je přiměřený přísun dopaminu do nucleus accumbens" (Stanley G. Sunderwirth)

Hedonismus

Rozum je instrumentalizován motivací libostí a nelibostí

rozum dává rady chytrosti - cíle, které zvolit, aby náš kalkul

libostí a nelibostí vyšel co nejpozitivněji pravidla obratnosti - cestu, jak k libostem

dospět

v lékařství má blízko k přístupu „anything goes“

Hedonismus

Aristippos z Kyreny (asi 435 - 355) - jediným cílem jednání je slast. Slast = pozitivní, konkrétní, aktuální požitek

kritika: člověk ale nevnímá ani tak setrvalý stav, jako spíše změnu stavu v tomto kontextu přináší určité řešení Epikuros tématu se týká celá kniha Kazatel

Hedonismus

Epikuros - nejde ani tak o co nejvíce aktuálních prožitků slasti, jako o trvající slast v klidu, tedy o pozitivně laděný život bez otřesů a obtíží jedná se o život v ataraxii (tarasso = otřásat,

znepokojovat) ataraxie je tedy život ve stavu fyzického a

psychického klidu, tělesném zdraví a klidné harmonii vášní

radou chytrosti je pro Epikura spíše vsadit na ataraxii

The Epicurean formula for happiness

The Epicurean formula for happiness is to maximise pleasure while minimising risk. Do not make emotional commitments. Seize

the day and harden yourself against a darker tomorrow.

So not pledge your life in marriage or suffer the burdens of bearing children. There is only one life, so there is no point in foreclosing your options or spending your time raising the next generation, for by the time your investment bears fruit you may no longer be here to see it.

Epikurejský návod ke štěstí

• Epikurejský recept na štěstí je snaha o maximalizaci radosti a minimalizaci risku.– Nenech se zaplést do citových pout. Užívej dne a obrň

se vůči temnějším zítřkům. – Nenech se vtáhnout do manželství, neboť jinak budeš

muset nést břímě výchovy dětí. Máš jen jeden život, neuzavírej se možnostem, který nabízí tím, že bys trávil čas s výchovou následující generace, neboť ve chvíli, když bys měl vidět výsledky své práce s výchovou dětí, ty již zde nebudeš.


Do not get involved in public life: it is stressful and creates envy.

Do not spend too much time on others: they seldom repay your efforts.

Get used to solitude. Do not ask what life is for. Live it day by day. And

when it become burdensome, end it at a time and place of your choosing.

This is a sane response to a universe without meaning. But it is also the symptom of a civilisation in advanced decline.

Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p.34

Epikurejský návod ke štěstí– neangažuj se ve veřejném životě: je to stresující a

vyvolává to závist. – nevěnuj příliš mnoho času druhým lidem: jen

zřídkakdy Ti Tvé úsilí vrátí zpět. – zvykni si na samotu. – neptej se, k čemu je život. Žij ze dne na den. A když se

život stane nesnesitelným, ukonči jej na místě a v čase, který sis vybral.

• Toto jsou rozumné rady pro život v Universu zbaveném smyslu. Ale je to také symptom civilizace, která je v úpadku.

• Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p.34


the material world is all there is we are temporary concatenations of atoms

which we split apart when we die. we have no souls there is no life after death we are here, we live, we die and cease to

be unsurprisingly, they had no interest in

the concepts of right and wrong Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder &

Stoughton, London. p.34

Podstatný rozdíl jeho (Epikurovy) praktické filosofie oproti Platónovu Sókratovi vězí v tom, že epikurejský individualismus je radikálnější: odmítá všechno, co by jeho současný život přesahovalo či zavazovalo a v důsledku také rezignuje na veřejný život.

Je to tedy filosofie soukromého života, která starost o veřejné záležitosti sice úplně neodmítá, ale nepřikládá jim velký význam a pokud by měla nějak překážet osobnímu štěstí, ochotně se jí zříká.

Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 115

Hedonismus

v náboženském smyslu: jednej dobře, a půjdeš do nebe; když budeš jednat špatně, půjdeš do pekla

v tomto hedonistickém kalkulu se vyplatí jednat dobře

zde na zemi i na věčnosti se nejedná o nic jiného než o odměnu a trest

... že se jedná o karikaturu křesťanství, není třeba dodávat...

Kritika hedonismu

Bolest říká: Pokud chceš někoho učit, musíš si nejprve získat studentovu pozornost. To já umím znamenitě.

Jsem hluboká. Kdyby ses mě nebál, byl bys hluboký jako já. Přicházím ze středu. Mým znamením je bod. Bodnutí uštědřuji kosmickým

ostnem. Kdyby ses mě nebál, žil bys v každém okamžiku stejně hluboce, jako mě

zakoušíš. Jsem velká očišťovatelka. Pouze to podstatné dokáže moje působení vydržet.

Vše ostatní je spáleno. Jsem tím, kdo stanovuje hodnoty. Všechny hodnoty pocházejí ode mne a od

mého partnera, od Smrti. Jsem bránou k mystériím. Tvoje nejvyšší idea posvátna je mým obrazem. Jsem

nejčistším výrazem Nyní. Čekám ve skrytu na ty, kterým se nedostává jejich denní dávky života. Pokud není tento elixír spotřebován, shromažďuje se a nakonec se ze své malé lahvičky vylije; rozlije svůj příval po lhostejné duši.

Jsem andělem, jenž zvěstuje své děsivé Nyní. Čas je plížícím se hadem. Jeho kůže je pokryta drahokamy – každý drahokam je jedním Okamžikem.

(autorem je pacient trpící ledvinovou kolikou) (Edinger, E.F., (2003) Setkání s Bytostným Já. Jungiánský komentář k

ilustracím Williama Blakea ke Knize Jóbově. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 37)

Kritika hedonismu

Proto byl epikureismus výsadou lidí žijících v příznivém prostředí míru a prosperity, a to z takových vrstev, které nemusí žádnou odpovědnost za toto společenské prostředí nést. Mohli si tak dovolit žít jen sami pro sebe, a z jistého hlediska tedy parazitovat na prostředí, jež jim připravili a udržují jiní.


Utilitarianism"greatest good for the greatest number"

Jeremy Bentham (1748 – 1832) John Stuart Mill (1806 – 1873)


„Nature has placed mankind under the governance of two sovereign masters, pain and pleasure.“

(Jeremy Bentham)

(1748 – 1832)

Utilitarianismus„největší množství dobra pro největší počet lidí"

„Příroda umístila lidstvo pod vládu dvou suverénních pánů, jedním je bolest a druhým radost.“

(Jeremy Bentham)

(1748 – 1832)

Jeremy Bentham

„The blackness of the skin is no reason why human being should be abandoned without redress to the caprice of a tormentor. It may come to be recognized, that the number of the legs, the villosity of the skin, or the termination of the os sacrum are reasons equally insufficient for abandoning a sensitive being to the same fate.“

(Bentham, J., (1948) An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, Laurence J.LaFleur, ed. New York, 311)

Jeremy Bentham

„Černá barva kůže přece není důvod, aby byla lidská bytost ponechána napospas svému mučiteli. Měli bychom si uvědomit, že počet nohou, hladkost či osrstěnost kůže nebo zakončení os sacrum jsou podobně nedostatečné důvody, kvůli kterým by měla být citlivá bytost vydána témuž osudu.


Jeremy Bentham

The question is not Can they reason? nor Can they talk? but Can they suffer?


The cruelty to people, whose nervous system is the most refined, is worse than cruelty to lower forms of life, but this is a quantitative difference only.

The time will come, when humanity will extend its mantle over every thing which breathes.“

Jeremy Bentham Otázka nyní nestojí ve smyslu

Mohou uvažovat? nebo Mohou mluvit? ale Mohou trpět?


„Krutost k lidem, kteří přece jen mají nervový systém citlivější, je horším zlem než krutost k nižším formám života, rozdíl je ale pouze kvantitativní.“

„Přijde čas, kdy lidstvo přetáhne svůj plášť nad každou bytostí, který dýchá.“

Jeremy Bentham - kritika

…co ale potom máme dělat s predátory, kteří sami zabíjí, aby přežili?

pokud totiž dáme zvířatům stejná „práva“ jako lidem a budeme se snažit odstranit utrpení, vznikne nám velmi problematická množina klíšťat, ovádů, lasiček, krahujců, šelem etc.


" . . . actions are right in proportion as they tend to promote happiness, wrong as they tend to produce the reverse of happiness. By happiness is intended pleasure, and the absence of pain; by unhappiness, pain, and the privation of pleasure.„

(John Stuart Mill)

(1806-1873)

John Stuart Mill

Jsem-li tázán, co míním rozdílem v kvalitě požitků nebo co činí jeden požitek, pouze jako požitek, hodnotnějším než jiný, kromě toho, že je ho větší množství, je na to jediná možná odpověď. Pokud jednomu ze dvou požitků dávají jednoznačně přednost všichni, nebo téměř všichni, kteří mají zkušenost s oběma, a to nezávisle na pocitu morálního závazku dávat mu přednost, je právě ten oním kýženějším požitkem.

Je lépe býti nespokojenou lidskou bytostí než spokojeným vepřem; je lépe býti nespokojeným Sokratem než spokojeným tupcem. A pokud jsou vepř či tupec odlišného názoru, pak jen proto, že neznají nic jiného než svou stranu problému.

John Stuart Mill

kritika: pokud jednotlivec dává přednost horší věci

před lepší, je také možné, že si takto počíná většina lidí

nelze říci že pivo je lepší než víno, neboť jej pije více lidí

nelze říci že Hodný, zlý a ošklivý je lepší než Král Lear přesto že western vidělo pravděpodobně více lidí

(Graham, G., (1997) Filosofie umění. Barrister and Principal, Brno. str. 19-20)

John Stuart Mill

je třeba rozlišit mezi požitkem a štěstím jde o maximalizaci štěstí, nikoli požitků!

lepší je nespokojený člověk než spokojený vepř

lépe být nespokojeným Sókratem než spokojeným hlupákem

Utilitarismus

Můžeme chápat jako kombinaci čtyř principů princip následků princip užitečnosti princip hedonismu sociální princip

Utilitarismus

princip následků - neexistuje žádné jednání, které by bylo správné nebo nesprávné samo o sobě. Jedná se vždy o to, co jednání způsobuje „The end justifies the means“ nezáleží na vnitřním postoji jednajícího

princip užitečnosti - kriteriem jednání je prospěšnost, uskutečnění dobra o sobě morálně správné jednání je to, co způsobí co největší

množství dobra co největšímu počtu lidí „etická aritmetika“ „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní

zřetelně převažující slast pro B“

Utilitarismus

princip hedonismu - dobro o sobě je chápáno hedonisticky. Záleží v uspokojování lidských potřeb a zájmů, ve slasti, v (hedonisticky chápaném) štěstí. V čem štěstí záleží určuje každá osoba pro sebe. Hraní v kuželky je právě tak dobré jako četba básní

sociální princip - jedná se o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí morálka nikdy nesmí být egoistická, musí brát

v úvahu zájmy a přání druhých lidí

Utilitarianism – treating „non-human animals“

„Pain is pain, whatever the species of the being experiencing it.“

while it might be possible that the pleasure of meat-eating (if great) might exceed the suffering of the animal (if slight, for example, because the animal was reared with great care and killed painlessly) few people buying meat from supermarket can guarantee that such a condition existed.

so according this line of reasoning we are morally obliged to adopt vegetarianism (Peter Singer)

(Mepham, B., (2008) Bioethics. An Introduction for the Biosciences. Oxford University Press, Oxford, p. 162)

Utilitarismus – zacházení s „mimolidskými bližními“ („non-human animals“)

„Bolest je bolest, bez ohledu na to, který druh ji zakouší.“

i když je teoreticky možné, že slast z konzumace masa (pokud je velká) může převýšit utrpení zvířete (pokud je malé, např. pokud zvíře mělo dostatečnou péči a bylo zabito bezbolestně), jen málo lidí, kteří si kupují maso v supermarketech může zaručit, že takováto podmínky byla splněna.

podle této linie uvažování jsme morálně povinni se stát vegetariány. (Peter Singer)


Utilitarianism – treating „non-human animals“

but if it was established that millions of peoples´ lives (farmers, slaughtermen, butchers, restaurateurs, waiters, beef-burger eaters) would be seriously upset by a ban on meat production, does that mean killing animals for meat would suddenly become ethical?


Utilitarismus – zacházení s „mimolidskými bližními“ („non-human animals“)

pokud bychom ale vzali v potaz, že miliony lidí (farmáři, řezníci, šéfové restaurací, číšníci, jedlíci masa) budou vážně rozhořčeni zákazem produkce masa, znamená to, že zabíjení zvířat na maso se náhle stane etickým?


Hedonistic utilitarianism pleasure and happiness are good things, while

pain and suffering are bad things we want to avoid

BUT: many people prefer to live a life with less happiness and perhaps even more pain and suffering, if they can thereby fulfil other imporatant preferences. they may choose to strive for excellence in art,

or literature, or sport...

• Hedonistický utilitarismus– radost a štěstí jsou dobré věci, zatímco bolest a

utrpení jsou špatné věci, kterým se chceme vyhnout

– ALE: mnoho lidí dává přednost méně slastnému životu a dokonce i zakoušení více bolesti a utrpení, pokud se jim zdaří naplnit jiné důležité preference.

• mohou se snažit dosáhnout dokonalosti v umění, literatuře, sportu...

Preference utilitarianism the right act is one that

will, in the long run, satisfy more preferences than it will thwart

we weigh the preferences according to their importance for the person holding them.

(Singer, P., Voluntary Euthanasia: A Utilitarian Perspective. Bioethics 17, nos. 5-6 (2003): 526-41.)

• Preferenční utilitarismus– správný skutek je ten,

který v dlouhodobé perspektivě přinese více uspokojení než strádání

– zvažujeme preference podle jejich důležitosti pro danou osobu

– (Singer, P., Voluntary Euthanasia: A Utilitarian Perspective. Bioethics 17, nos. 5-6 (2003): 526-41.)

Kritika utilitarismu

„etická aritmetika“ dá se štěstí nějak měřit?

One of the real problems of act utilitarianism is that the individual must somehow predict and calculate the various levels of happiness promoted by each choice. In the worst-case use of utilitarianism, individuals might be seen to shift from one position to another as they weigh the various levels of happiness and pain avoidance and, in the process, lose their sense of self

the calculation of all the possible consequences of our actions, or worse yet our inactions, appears impossible

a co když musíme volit mezi dvěma zly, co když z hořícího domu můžeme vynést pouze jedno dítě?


„malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní zřetelně převažující slast pro B“ „V roce 1950 stáli před německým soudem lékaři,

kteří se za Hitlera podíleli na akci eutanázie. Lékaři věrohodně argumentovali tím, že sice nemocné posílali na smrt, ale na druhé straně mnoha nemocným zachránili život vědomě mírným výkladem kritérií výběru“

ČSSR: „když na tuto pozici (morálně problematické místo spojené s určitým typem kolaborace) nepřijdu já, přijde na to místo někdo horší a bude dělat zlo!

Sedící Sókratés

A zdálo se mi, že se to má s ním (S Anaxagorem) zcela podobně, jako kdyby někdo napřed říkal, že cokoli Sókratés koná, koná všechno z rozumu, a potom, když by se pokusil jmenovati příčiny jednotlivých mých úkonů, by řekl, nejprve že já zde sedím z té příčiny, že se mé tělo skládá z kostí a svalů a kosti že jsou pevné a jsou od sebe odděleny mezerami, kdežto svaly se mohou napínati a povolovati, objímajíce kosti s masem a koží, která to drží pohromadě. Když se tedy kosti ve svých spojeních pohybují sem a tam, svaly svým povolováním a napínáním patrně způsobují, že já jsem schopen nyní ohýbati své údy a pro tu příčinu tady skrčen sedím. A pro to, že s vámi rozmlouvám, by pak zase jmenoval jiné takové příčiny, zvuky i vzduch i sluch a nesčíslně mnoho jiných takových věcí, ale zapomněl by jmenovati ty opravdové příčiny, že když Athéňané uznali za lepší mě odsouditi, z té příčiny také zase já uznávám za lepší zde seděti a za spravedlivější zůstat a podstoupit trest, který poručí. Neboť, u psa!, tyhle svaly a ty kosti by byly, myslím, už dávno buď v Megaře nebo v Boiotii, kam by byly zaneseny míněním o tom, co je nejlepší, kdybych si nebyl myslil, že spravedlivější a krásnější než utíkání a prchání je učinit obci zadost a podstoupiti trest, kterýkoli ona stanoví.


Usilujeme ve zdařilém životě pouze o hedonisticky chápané štěstí? Tedy: je život skutečně jen co nejkomfortnější čekání na smrt?

Problém spravedlnosti - např. marginalizace menšin

Sedící Sókratés - lze skutečně lidskou praxi převést na společného jmenovatele empiricko-deterministického kauzálního vysvětlení?


http://wireheading.com/refs/index.html

what if the greatest number find the greatest happiness in things that are plain wrong, like prejudice in a racist society, or violence in a lynch mob?

Sometimes we have to do the right thing even though it makes people unhappy!

Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London.p. 158


If a surgeon, for example, could save two innocent lives by killing a prisoner on death row to retrieve his heart and liver for transplantation, this outcome would have the highest net utility (in the circumstances), but the surgeon´s action would be morally indefensible.

(Beauchamp, T.L., Childress, J.F., (2009) Principles of Biomedical Ethics. 6th ed. Oxford University Press, New York, Oxford, p. 150)


The paradox of happiness, as Aristotle knew and contemporary psychologists have rediscovered, is that it occurs as a byproduct of something else, something that absorbs our energies and challenges our skill.

(Sacks, J., (2007) The Home We Build Together. Continuum, London, UK, p.158)

"Štěstí nepochází ze svobody, ale z přijetí úkolu" (André Gide)

"Štěstí je odměna těch, kdo je nehledali" (Émile Chartier)


Aby se tomu dalo porozumět, musíme se zbavit předsudku, že člověk je tu jen proto, aby byl šťastný. Protože to, co člověk ve skutečnosti chce, je důvod být šťastný; a když už k tomu jednou má důvod, pak se dostaví pocit štěstí, a to sám od sebe. (...) Jinými slovy, štěstí musí následovat, ale nemůže být samotným záměrem.

Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.47


Důsledky činu (nebo nečinnosti) lze do jisté míry zhodnotit v historickém pohledu zpět, i když i zde zůstává otázka, po jaké době se mají hodnotit a co všechno se přitom mám brát v úvahu. Zato ve chvíli rozhodování jsou to jen pouhé dohady a očekávání, zcela závislá na tom, jaký model si pro uvažovanou činnost zvolíme.

Zdánlivá "objektivita" utilitaristického kritéria tak ve skutečnosti nechává otevřené dveře pro nejrůznější sny a přání, třeba i zcela nereálná, jimiž se však dají "zdůvodnit" zřejmé škody zdánlivě menšího rozsahu.


Negativní utilitarismus

Karl Popper: nejde ani tak o maximalizaci štěstí, jako o minimalizaci utrpení

Kritika: lidské utrpení by se radikálně vymýtilo, pokud by se všichni lidé bezbolestně vyhubili


Case Report

A five-year-old girl has a progressive renal failure and is not responding well on chronic renal dialysis. The medical staff is considering a renal transplant, but its effectiveness is „questionable“ in her case. Nevertheless, a clear possibility exists that the transplanted kidney will not be affected by the disease process. The parent concur with the plan to try a transplant, but an additional obstacle emerges. The tissue typing indicates that it would be difficult to find a match for the girl. The staff excludes her two siblings, ages two and four, as too young to provide a kidney. The mother is not histocompatible, but the father is compatible and has „anatomically favorable circulation for transplantation.“

Case Report

Meeting alone with the father, the nephrologist gives him the results and indicates that the prognosis for his daughter is „quite uncertain“. After reflection, the father decides that he will not donate a kidney to his daughter. His several reasons includes the fear of the surgery, the uncertain prognosis for his daughter even with a transplant, the slight prospect of a cadaver kidney etc. The father then requests that the physician „tell everyone else in the family that he is not histocompatible“. He is afraid that if family members know the truth, they will accuse him of failing to save his daughter when he could have. He meintains that truth-telling would have effect of „wrecking the family.“

The physician is uncomfortable with the request, but after further discussion he agrees to tell the man´s wife that the father should not donate a kidney „for medical reasons“.

Utilitarian Approach

probable consequences the potential effectiveness is questionable and the prognosis

uncertain there is a slight possibility that a cadaver kidney could be

obtained the girl probably die without a transplant, but the transplant

offers a small chance for survival the risk of death to the father from anesthesia is 1: 10 000 or

1: 15 000 nevertheless, because the chance of success is likely

greater than the probability that the father will be harmed, many utilitarians would hold that the father is obligated to undertake what others would consider a heroic act that surpasse obligation.

The Problem of Truth telling

„Even under the guise of benevolent deception, the idea of not telling the truth to patients is rather suspect. The suggestion is that the individual is not strong enough to tolerate the truth, or more time is needed to prepare the patient for an unpleasant fact. Unfortunately, this lack of truth telling leads to a slippery slope, for while it gives comfort to the one individual, it teaches all others involved – for example family members, friends, housekeeping staff, and hospital volunteers – that health care practitioners lie to their patients. When these others become sick themselves, they remember the previous deception and feel they cannot rely on the word of the professionals.“

(Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY, p.62)

Immanuel Kant(1724 – 1804)

Transcendentální diference

krom motivace libostí a nelibostí motivace čistého rozumu

kategorický imperativ treat each individual as

an end, not a means.


1. jsme racionální bytosti

2. principy odvozené z rozumu musí být univerzální

3. morálka je odvozena z racionality, nikoli ze zkušenosti

4. povinnost (odpovědnost) člověka musí být nikoli v přirozenosti člověka nebo v dané kultuře či současného nastavení světa, nýbrž v čistém rozumu


maxima = krátká věta morálního obsahu, např.: nikdy nelži (doufejme že ne) lži pokud z toho budeš mít prospěch před jízdou autem nikdy nepít alkohol na víkend nosit manželce pravidelně květiny (doufejme že ne) škodit spolupracovníkům, slouží-li to

vlastní kariéře maximy jsou tedy četná relativně všeobecná

pravidla jednání, jimiž se běžně řídíme ve svém chování


před každým jednáním je třeba zkoumat, zda si lze představit zemi, ve které by se všichni lidé touto maximou řídili

musíme se tedy ptát: Je tato má maxima jednání možná jako obecný

zákon? byla by nerozporně konzistentní, kdyby byla

obecným zákonem? mohu rozumně chtít stav, ve kterém by byla

obecným zákonem?


pokud to lze bez rozporu, maxima je správná pokud ne, maxima je špatná a nelze podle ní

jednat kategorický imperativ: Jednej vždy tak, aby se

maximy Tvého jednání mohly stát obecným zákonodárstvím

kategorický imperativ je čistý, neboť neslibuje žádnou subjektivní výhodu, nýbrž požaduje pouze rozumovost (na rozdíl od hedonismu!)

Kategorický imperativ

jednej podle té maximy, o níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem v říši cílů vidí člověk sám sebe ve vztahu k jiným

rozumovým bytostem jako jednoho mezi mnoha stejně důležitými lidmi, kteří si zasluhují a prokazují úctu pouze na základě rozumu

jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek


Kant held that morality is derived from rationality, not from experience, and that obligation is grounded not in the nature of man or in the circumstances of the world but in pure reason

These universal truth applied to all people, for all times, in all situations

Human minds works the same way, regardless of who you are, where you are, or when you are.

categorical imperative categorical = without any exception


Kant zastával názor, že morálka musí být odvozena z racionality, nikoli ze zkušenosti, a že závaznost není zakotvena ani v přirozenosti člověka, ani na okolnostech situace, nýbrž v čistém rozumu.

Tato universální pravda platí pro všechny lidi, ve všech dobách, na všech místech Země, ve všech situacích

Lidský rozum pracuje stejně bez ohledu na to kdo jsi, kde jsi a kdy jsi.

kategorický imperativ kategorický = bez výjimky


categorical imperative universal application (i.e., binding on every individual) unconditionality demanding an action

we must always treat others as ends and not as means only


• kategorický imperativ– universální aplikovatelnost (zavazuje každého jednotlivého

člověka)– nepodmíněnost– žádající čin

• musíme s druhými lidmi zacházet jako s cíli o sobě, nikoli jako s prostředky

Not long ago the media told of a family who could not find an acceptable bone marrow transplant donor for their daughter, who suffered from a rare form of cancer. In order to gain acceptable bone marow, they decided to have an additional child, hoping that the child would provide the match.

Kantian theorists would find this action unacceptable, inasmuch as the baby was being used as a means rather than as an end of its own.


imperativ hypotetický jestli se chceš napít, jdi do jídelny

tyto imperativy nemají a ani nevyžadují objektivitu, důvody k činu dávají jen člověku, který má touhu zmíněnou v antecedentu

podle Huma nemá rozum žádné jiné praktické využití než vytváření imperativů tohoto druhu

imperativ kategorický neobsahuje žádné „jestliže…“

„Udělej to!“nebo „Měl bys to udělat!“ nárokují si ryzí objektivitu nezávisle na teoretickém rozumu chce vázat člověka bez ohledu na jeho aktuální touhy o touhy se vůbec nejedná, jde jen o schopnost člověka uvažovat


imperativ hypotetický nekraď, protože zloději daleko neutečou tento imperativ ale platí jen za podmínky, že nechci být chycen a

potrestán tento předpoklad má tedy charakter motivu libostí a nelibostí,

motivuje mě má subjektivní výhoda, strach z trestu etc. = jednání ve shodě se zákonem

imperativ kategorický nekraď, protože nemohu chtít rozumově stav, ve kterém by

každý kradl jak by vypadal svět, kdyby ostatní jednali stejně?

motivuje mě rozumová forma obecného zákona = jednání ze zákona

podle Kanta jsou imperativy morální jen potud, pokud jsou kategorické


heteronomie jednání ze strachu, nenávisti, vášní, z naděje na odměnu člověk stojí vně zákona, není svobodný, bez úcty k sobě

samému autonomie

jedině autonomně jednající člověk si zasluhuje úcty

Kant si velmi dobře všímá, že pokud budeme lidi za dobré odměňovat a zlé trestat, nevychováme dobrého člověka, nýbrž vychováme pragmatického člověka


morálně dobré jednání je tehdy, je-li jeho pružinou čistá rozumová forma mravního principu jako taková vlastním mravním motivem je tedy rozumový motiv

jakožto motiv povinnosti morálně špatné jednání je takové, je-li jeho

určujícím motivem motiv náklonnosti, který odporuje povinnosti konám něco co chci, ale co bych konat neměl

Autonomní morálka I. Kanta

Etický fenomén je původní a je nezdůvodnitelný pouhým rozumem („mravní zákon ve mně“)

Morální závaznost se klade a priori, tedy bez požadavku na zdůvodnění

Autentický morální zákon je ten, který připouští univerzalizaci, obecnou platnost pro všechny lidi

Kantova etika je „formalistická“ neboť ukazuje pouze, jakou formu má morální zásada mít, a nikoli, jaký má vnitřní obsah

Kant a Zlaté pravidlo

Charakteristický způsobem Zlaté pravidlo kritizoval a rozvinul Immanuel Kant. Vytýkal mu několik věcí, zejména to, že chce morální soudy odvozovat z nereflektovaných pocitů - moderně řečeno preferencí - jednoho každého člověka. Takový soud by se opíral jen o jeho vlastní zkušenost a stával by se tak podle Kanta závislým na nahodilé a partikulární empirii.


Immanuel Kant

Dvě věci naplňují mysl vždy novým a vzrůstajícím obdivem a úctou, čím častěji a vytrvaleji přemýšlení se jimi obírá: Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Žádnou z nich nesmím hledat zahalenou v temnotách nebo v nadsmyslnu mimo svůj obzor a pouze tušit; vidím je před sebou a spojuji je bezprostředně s vědomím své jsoucnosti. Prvá počíná od místa, které zaujímám ve vnějším smyslovém světě, a rozšiřuje spojení, v němž stojím, do nedozírné velikosti se světy nad světy a soustavami soustav, a nad to ještě do bezmezných dob jejich periodického pohybu, jeho počátku a trvání. Druhá začíná mým neviditelným já, mou osobností, a ukazuje mě ve světě, jenž má pravou nekonečnost, ale jen rozumem může býti postižen… První pohled na nesčetné množství světů ničí takřka mou důležitost jakožto zvířecího tvora, jenž hmotu, z níž povstal, musí oběžnici (pouhému bodu ve vesmíru) opět vrátit, byv na krátkou dobu (nevíme jak) opatřen silou k životu. Druhá věc pozvedá naproti tomu mou hodnotu jakožto inteligence nekonečně mou osobností, v níž mravní zákon zjevuje mi život nezávislý na zvířeckosti i na celém smyslovém světě…

utilitarianism the end justifies the

means hodnota jednání

závisí výlučně na následcích jednání

deontology an act in itself would

be either right or wrong; it could not be both

hodnota jednání závisí výlučně na způsobu jednání

• utilitarismus• účel světí prostředky• hodnota jednání závisí

výlučně na následcích jednání

• deontologie• skutek sám o sobě je

buď dobrý nebo špatný; nemůže být obojím

• hodnota jednání závisí výlučně na jednání samém

Kritika Kanta

Pokud by se celý problém jednajícího člověka měl redukovat jen na správnost jeho rozhodnutí, byl by na tom skoro jako divák na dostizích, který si jednou vsadí - a pak už jen přihlíží, jak to bez jeho účasti dopadne


Criticism of Kant

1. The exceptionless character of Kant´s moral philosophy makes it too rigid for real life. Real-life situations are so varied that it is impossible to create rules that can guide us in all circumstances

2. it is often the spirit of law, rather than the letter, that provides the arena for rational decisions

3. even though animals feel pain and pleasure, they have not any independent moral standing since they are not rational beings.

Kritika Kanta

etika odpovědnosti by se měla především řídit předvídatelnými důsledky každého rozhodnutí a jednání

Simmel Kantovi vytýká jistý mechanismus, snahu rozdělit život na jednotlivá "jednání" bez kontextu; proto se Kant také téměř nezajímá o skutečné motivy a vzdálenější záměry jednání.

Dobro

Dobro „lékařské“ Navrácení fyziologických funkcí těla a mysli,

úleva od bolestí = vše co souvisí s technickou stránkou

medicíny

Dobro vnímané jako dobro nemocným Jeho osobní preference Zvažování zátěže a zisku toho kterého

lékařského postupu

Dobro

Dobro člověka Člověk má inherent worth Důstojnost osoby, která je cílem sama v sobě Dobro člověka není sociálním konstruktem

Dobro spirituální Představy o cíli a smyslu života pacienta;

směřování k tomuto cíli může být důležitější než jeho samotné well-being

Télos života každého

Etika ctností

aretaická etika (arete = „dokonalost“; ctnost) nejde jen o to konat dobré skutky, ale

především, mít správnou dispozici, motivaci, osobnostní rysy umožňující činit dobro a především být dobrým člověkem

osobností vlastnosti a morální habitus jsou mnohem důležitější než jeden konkrétní čin

bez základu kvalitní osobnosti se etika založená na skutcích zdá spíše mentální gymnastikou než základem pro morální život

Etika ctností

aretaic ethics (arete = excellence; virtue) it is not only important to do right thing but

equally to have right disposition, motivation, and traits for being good and doing right.

personal character and moral habit are more important than a particular action

without the foundation of individual character to motivate action, the action-based systems seemed more mental gymnastics than basis for morality

Etika ctností aretaická etika (arete = dokonalost; ctnost) nejde jen o to udělat správnou věc, ale rovněž o

to mít správnou dispozici, motivaci, osobnostní vlastnosti pro „být dobrý“ a dobro činit.

osobnostní charakter a morální habitus jsou důležitější než jeden konkrétní čin

pokud by člověk neměl motivaci pro své dobré činy zakotveny uvnitř své osobnosti, jeho jednání by bylo spíše mentální gymnastikou než základem jeho morálky

Etika ctností

jedná se o víc než jednorázové jednání i zbabělý člověk může udělat statečný čin pokud někdo dělá statečné činy lehce a

bez námahy, teprve pak mluvíme o statečném člověku

jde o to, získat habitus konání dobra Aristotelés: jde o zlatou střední cestu

v každé ctnosti se máme vyvarovat excesu a deficitu

Etika ctností

kodexy a úmluvy nejsou schopny dát odpověď na všechny situace etika ctností ano

etiku ctností zajímají motivy chování více než jiné etické systémy stejný skutek mohu udělat z důvodu altruismu nebo

osobních ambicí

charakter je mnohem důležitější než konformita s pravidly

Virtue Ethics

Aristotle: „The moral virtues, then, are produced in us neither by nature nor against nature. Nature, indeed prepares in us the ground for their reception, but their complete formation is the product of habit.“

Etika ctností

• Aristotelés: „Morální ctnosti nemáme založeny ani ve své přirozenosti, ani ale nejdou proti naší přirozenosti. Přirozenost v nás vytváří základy pro jejich vybudování, avšak jejich vystavění je výsledkem habitu“.

Virtue Ethics

it is not only important to do right thing but equally to have right disposition, motivation, and traits for being good and doing right

action-based ethical systems are essentially negative and fail to inspire or motivate excellent behaviour without the foundation of individual character to

motivate action, the action-based systems seemed more mental gymnastics and hair-splitting than the basis for morality

(Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. A Guide for Clinical Practice, 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY,USA, p. 43)

Virtue Ethics

people become morally virtuous similar to the way in which people acquire other excellences and skills, such as driving car or playing golf, that is, through practice good drivers are not born, but instead

daevelop the skills and instincts necessary to act intuitively while on the road

an honest person tells the truth automatically a generous person is inclined to share things

with others

Virtue Ethics

virtue = mean between two extremes not every passion has a mean: there is no

mean of murder

Etika ctností

Stará představa ctnosti má na mysli právě tu obdivuhodnou schopnost některých lidí rozhodovat se a jednat okamžitě, bez rozmýšlení - a přece dobře.


Etika ctností

Aristotle: not „What ought I do?“ but What should I be?“

Poznámka pod čarou: dříve bylo cílem rodičů vychovat „slušného člověka“ dnešním cílem je „úspěšný člověk“

Etika ctností

Aristotelés: nikoli „Co bych měl dělat?“ nýbrž „Jakým bych měl být?“

Etika ctností

kodexy a úmluvy nejsou schopny dát odpověď na všechny situace etika ctností ano

etiku ctností zajímají motivy chování více než jiné etické systémy stejný skutek mohu udělat z důvodu altruismu nebo

osobních ambicí

character is more important than conformity to rules

Etika ctností

An American medical Association code in effect from 1957 to 1980 urged the physician to be „pure in character and … diligent and conscientious

in caring for the sick.“

Základní ctnostipodle Marty Munzarové

věrnost důvěře ve vztahu lékař – pacient potlačování vlastních zájmů při vědomí toho, že

pacient je zranitelný a zcela závislý na lékařově (po)moci

intelektuální čestnost, jelikož praxe přesahující vlastní odborné znalosti a schopnosti může spíše škodit

soucit, jelikož pochopení důvodů jedinečného stavu tísně je základním klíčem k jejímu hojení

opatrnost a rozvážnost v každém konání, aby zvolené postupy jednání odpovídaly jak po technické, tak i po mravní stránce dobru ošetřované osoby

Kritika etiky ctností

virtue ethics provides little, if any, guidance for actions

even kind, honorable, compassionate beings often do not know the right thing to do

Kritika etiky ctností

• etika ctností nám poskytuje málo, pokud vůbec nějaká, vodítek pro konkrétní činy

• dokonce i laskavý, ctěný, soucítící člověk ne vždy ví, co by se za dané situace mělo dělat

Divine Command Ethics

there is a divine being who has set down a finite series of rules that adherents claim can provide the guidance to most, if not all, moral decisions Ten Commandments

the rule against murder is claimed by some to imply that euthanasia and abortion are wrong

Criticism of Divine Command Ethics

Divine command ethics assume belief in either divine beings or exemplary individuals

Euthyphro problem it is difficult to imagine that the ancient

texts will resolve issues such as cloning or whether it is appropriate to collect and freeze the sperm from a dead spouse

Euthyphro Problem

Is an action good because God loves it, or does God love it because it is good? An action is good because God loves it = it is

hard to imagine why we would feel compelled to obey a rule so arbitrarily chosen

God loves an action because it is good = we can eliminated middleman and refer directly to the justifying reason

…in either case, one could question assenting to rules provided by command theory

Response to Euthyphro Problem

A command theorist could argue that there are reasons behind a religion´s moral injunctions but that we are unable to completely fathom the justification due to our personal limitations.

We are asked to obey on faith in the superior wisdom of the divine being or the exemplary individual

Pozitivismus

medicína = umění důraz na vztah důraz na subjektivitu empatie

medicína = věda důraz na technické

dovednosti vědecké objektivní

metody důraz na laboratorní

práci

Současný pozitivismus

pouze metody přírodních věd poskytují schůdný způsob myšlení o lidských věcech

fakta jsou produkty smyslových zkušeností - eventuálně extrapolovaných z přístrojů

zkušenost neobsahuje žádné kvality jako „dobrý“, „zlý“, ušlechtilý“ nebo „krásný“

příroda musí být objektivizována lidské předsudky musí být vymýceny z

vědeckých soudů

„Medicína proto pociťuje silný odpor vůči všem symptomům psychické povahy – buď je tělo nemocné, nebo člověku vůbec nic není.“

Jung, C.G., (2001)Obraz člověka a obraz Boha. Výbor z díla, svazek IV. Nakladatelství Tomáše Janečka. Brno, str. 19

Kritika pozitivismu v medicíně

there is no fact which is normal or pathological in itself

what is a symptom without context or background?

(Tauber, A.I., (2005) Patient Autonomy and the Ethics of Responsibility. The MIT Press,Cambridge, MA, p.31)

dochází k reifikaci pacienta

1. v každém klinickém setkání vidíme dva úhly pohledu: trpícího pacienta a jeho reifikaci jako objektu medicínského zájmu

2. aby byla aplikace vědeckých poznatků a přístupů úspěšná, musí být provedena v kontextu péče o tohoto jedinečného člověka

3. tento kontext je ovšem vždy morální4. věda se zabývá léčením nemocí, lékař by se měl zabývat

léčením pacienta5. efektivní medicína je tedy humánní medicína a

redukcionistický přístup musí být vnímán jen jako jedna část přístupu lékaře k pacientovi. Redukcionismus sám o sobě je vynikajícím nástrojem, ovšem jen nástrojem a nikdy se nesmí stát zorným úhlem pohledu na pacienta: „rakovina na trojce“, pneumonie na 506“ apod.

(Tauber, A.I., (2005) Patient Autonomy and the Ethics of Responsibility. The MIT Press,Cambridge, MA, p.42)

redukcionismus je tedy velmi účinným nástrojem, ale jen nástrojem, který může zodpovědět určité otázky

klinická medicína současnosti je vědecká, ale přesto se výrazně liší od fyziky či chemie

jedná se o překlenutí propasti mezi laboratoří a lůžkem

objektivita ve světě přírodních věd se odehrává v bezkontextovém universu zbaveném lidských hodnot

u lůžka pacienta ovšem neexistuje neutralita fyzika: nonperspektivní objektivita medicína: každého pacienta je třeba vidět v jeho

jedinečné perspektivě, jedinečném kontextu

samotný dotaz po tom, co je to zdraví je možno odpovědět pouze v normativních termínech v kontextu individuálního pacienta s vědeckou objektivitou zde moc

nepochodíme

medicína tedy je vědecká, ale není pozitivistická

We act rightly because of knowledge (Plato) sympathy (Hume) impartiality (Adam Smith) rationality (Kant)

člověk jednání následky

Aristotelés

etika ctností

Kant

deontologie

Bentham, Mill

utilitarismus

„Původně jsem byla zdravotní sestrou, ale práce byla příliš vyčerpávající“.

Spencer proposed that, although exceptions exist, the general rule is that pleasure goes with that which is biologically useful, whereas pain marks what is biologically harmful.

This is an outcome of natural selection; thus, while doing what brings them pleasure and avoiding what is painful, organisms improve their chances for survival. With respect to human behavior, we see that we derive pleasure from virtuous behavior and pain from evil actions, associations which indicate that the morality of human actions is also founded on biological nature.

(Ayala, F.J., (2010) What Biological Sciences Can and Cannot Contribute to Ethics. in Ayala, F.J., Arp, R., (eds.) Contemporary Debates in Philosophy of Biology. Wiley-Blackwell. A John Wiley & Sons, Ltd., Publication. Chichester, West Sussex, UK. p. 320)

For Waddington, the morality of actions must be evaluated by their contribution to human evolution. But, (...) there is nothing objective in the evolutionary

process itself that makes success of bacteria, which have persisted as such for more than two billion years and which consist of a huge diversity of species and astronomic numbers of individuals, less desirable than tat of vertebrates, even though the latter are more complex.

Are the insects, of which more than one million species exits, less desirable or less successful from a purely biological perspective than humans or any other mammal species?

Waddington fails to demonstrate why the romotion of human biological evolution by itself should be the standard what is morally good.

Základní etické teorie

Documents

Transcript of Základní etické teorie