Miroslava Baštánová

Vzpomínka na

Josefa Kramoliše

pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926 - 1945

2012

Miroslava Baštánová

Vzpomínka na

Josefa Kramoliše

pøedsedu Valašského muzejního spolku

v letech 1926 - 1945

2012

Vyšlo v rámci projektu tvùrèí skupiny seniorù „Mìsto v mé pamìti“pøi Mìstské knihovnì

v Rožnovì pod Radhoštìm.

Vychází pod záštitou Obce spisovatelù Praha.

© Miroslava Baštánová

Miroslava Baštánová

Narodila jsem se jako druhé dítì mým již starším ro-dièùm 9. záøí 1943 v devìt hodin veèer v Rožnovìpod Radhoštìm.

Mùj tatínek Arnošt Lipový mìl v té dobì na námìs-tí obchod s jízdními koly, prodával také šicí stroje, lo-vecké zbranì i støelivo a také koèárky. Moje maminkaMarie Lipová rozená Kramolišová, za svobodna pra-covala v rožnovské Spoøitelnì jako prokuristka. Posvatbì se vìnovala jen rodinì, pozdìji obèas pomá-hala tatínkovi v obchodì.

Do konce války jsme bydleli na Tyršovì nábøeží, poválce jsme se pøestìhovali na Stalinovo nábøeží, nynínábøeží Dukelských hrdinù.

Do školy jsem chodila nejprve ke kostelu, kde byladívèí obecná škola od 1. až po 5. tøídu. Další tøi rokypak to byla „mìš•anka“ v parku. A když byla postave-na v roce 1956 Jedenáctiletá støední škola, pokra-èovala jsem ve školní docházce od 9. do 11. tøídy aždo maturity v roce 1960 tam.

Jako dcera bývalého „živnostníka“ jsem nedostaladoporuèení ke studiu na vysoké škole a tak jsem na-konec byla ráda, že jsem mohla studovat na Sloven-sku ve Svitu pod Tatrami na chemické prùmyslovces další maturitou.

Od roku 1962 jsem byla zamìstnána v rožnovskéTesle v chemické laboratoøi Energetiky, pozdìji Ener-goaquy až do odchodu do dùchodu.

Skoro celý svùj život jsem prožila v Rožnovì podRadhoštìm, v mém rodném mìstì.

4

Mùj staøíèek Josef Kramoliš

Chci vìnovat tuto vzpomínku svému staøíèkovi Jo-sefu Kramolišovi, dlouholetému pøedsedovi Valašské-ho muzejního spolku.

Já sama jsem staøíèka osobnì nepoznala. Nebylymi ani dva roky, když zemøel, ale žije stále ve vzpo-mínkách svých vnukù a vnuèek tak, jak si ho zapa-matovali z vyprávìní svých rodièù, tedy synù a dcerJosefa Kramoliše.

Tato staøíèkova fotografie byla zavìšena ve velkém

5

provedení dlouhé roky ve Valašském muzeu v pøíze-mí karlovického fojtství a my, vnuèky a vnuci, kteøíjsme staøíèka nepoznali, rádi jsme se chodívali na nì-ho dívat pøi návštìvì muzea.

Josef Kramoliš se narodil roku 1871 v Rožnovì podRadhoštìm na Pivovarské ulici v è. 27, kde v souèas-né dobì bydlí dcera Miloše Kulištáka, paní Irèa Drá-palová.

Jeho rodièe byli Josef Kramoliš a Anna Tkadlecová.Staøíèek byl jejich prostøední syn, nejstarší bratr Vác-

6

lav Kleofáš zemøel ve vìku ètyø let a nejmladší Seve-rín František padl v první svìtové válce.

Staøíèek byl tesaøský mistr, mìl vlastní dílnu a svézamìstnance.

V roce 1900 se oženil s Rùženou Tkadlecovou zeMlýnka v Tylovicích. Tylovice byly v té dobì samo-statnou obcí, pøifaøeny byly do Rožnova.

Manželé Rùžena a Josef Kramolišovi krátce posòatku na dobové fotografii. Postupnì se jim narodilosedm dìtí.

Kromì svých potomkù vychovávali také dva osiøelé

7

synovce, ty jsem však znala pouze z vyprávìní ma-minky jako chlapce Jurajdovy.

Na této fotografii, poøízené v roce 1906, je JosefKramoliš se svou manželkou Rùženou a tøemi vlast-ními dìtmi. Dva chlapci jsou sirotci od zemøelé švagrové Hermí-

ny. Na snímku je také staøíèkova matka Anna Kramo-lišová, rozená Tkadlecová.

Pøed rokem 1910 se Kramolišovi pøestìhovali sesvými dìtmi i s chlapci Jurajdovými do ulice Pøíèní(pozdìji Nerudova) do è. 140, kde kromì obytné èás-ti byla také zøízena stolaøská dílna na výrobu nábytku

8

a sklady. Tak jako jeho bratr Severin i Josef Kramoliš odešel

bojovat do první svìtové války. Mìl však vìtší štìstínež bratr Severín, vratil se ke své rodinì živý, avšakse zranìnou nohou.

Jeho manželka Rùžena Kramolišová se v dobì, kdybyl staøíèek za války na frontì, musela starat nejen odìti, hospodáøství a pole, ale také o stolaøskou dílnu.Byla velice pracovitá a také šikovná, dokázala dokon-ce dìtem ušít šaty.

Také se nechala s dìtmi vyfotit. Fotografii poslala

9

staøíèkovi na frontu.Po návratu z války Josef Kramoliš dílnu v Pøíèní uli-

ci rozšíøil. Jako místní rodák a spoleèenský èlovìk se zapojil

do èinnosti Valašského muzejního a národopisnéhospolku, který v roce 1911 založil Bohumír Jaronìka stal se jeho prvním pøedsedou.

Lze uvést, že byl také spoluzakladatelem Valašské-ho muzea v pøírodì, nebo• byl velkým pomocníkembratrù Jaroòkových. Vzhledem k tomu, že byl profesístolaøský mistr, úèinnì pomáhal pøi realizaci jádra Va-lašského muzea odbornou radou, pøedevším co se tý-ká døevìných staveb a jejich pøenosu do vznikajícíhomuzea.

V roce 1919 byl na první pováleèné valné hromadìValašského muzejního a národopisného spolku zvo-len jeho pøedsedou opìt Bohumír Jaronìk. Josef Kra-moliš se stal hospodáøem spolku.

V roce 1925 se konala pøi pøíležitosti otevøení Va-lašského muzea v pøírodì velká národopisná slavnost- 1.Valašský rok. Staøíèek Josef Kramoliš byl jednímz úèinkujících v poøadu o rožnovské Valašské svatbì.

Zaèátkem roku 1926 Bohumír Jaronìk rezignovalna funkci pøedsedy spolku. Jeho nástupcem byl zvo-len mùj staøíèek Josef Kramoliš. Bohumír Jaronìk zù-stal èestným pøedsedou spolku. Staøíèek byl pøedse-dou Valašského muzejního a národopisného spolkuaž do své smrti v roce 1945.

Josef Kramoliš byl stále èinný ve veøejném životì ta-

10

ké v Rožnovì. Staøíèek byl dlouholetým pøedsedouživnostenských spoleèenství, èlenem mìstské rady ajiných korporací. Èinným však byl pøedevším kolemvšeho, co se týkalo Valašského muzea a Valašskéhomuzejního a národopisného spolku. Valašská kulturaa valašská architektura mu byly velmi blízké a jehopøáním bylo, aby i následující generace poznaly životValachù, jejich zvyky, kulturu a architekturu.

Bìhem svého pùsobení jako pøedseda Valašskéhomuzejního a národopisného spolku se v roce 1928 zú-èastnil spolu s bratry Jaroòkovými uvítání prezidentaTomáše Garrigua Masaryka. Obleèený ve valašskémkroji pøedal na rožnovském námìstí panu prezidento-vi dar mìsta Rožnova.

11

Byla to i setkání s významnými osobnostmi, jak jeostatnì patrné na snímku z Valašského muzea u Bil-lovy chalupy.

Z levé strany je správce statku na Balkánì - panBradáè z Hutiska, náèelník selské jízdy. Druhý jeAlois Jaronìk, tøetí (otoèen zády) Josef Kramoliš, ètvr-tý s motýlkem je starosta mìsta a obchodník pan Do-ležal. Dále je na snímku Miroslav Tkadlec, také jedenze starostù mìsta. Ruku staøíèkovi podává Jan Ba•a. Snímek byl pravdìpodobnì poøízen ještì pøed druhousvìtovou válkou, pøi pøíležitosti odevzdávání daru navýstavbu døeveného kostelíka ve Valašském muzeu.

Když koneènì došlo k realizaci stavby døevìnéhokostelíka v areálu muzea v roce 1939, Josef Kramoliš

12

provedl slavnostní poklep na základní kámen.

Pøi získávání finanèních prostøedkù na stavbu kos-tela se prodávaly základní kameny, do kterých bylavytesána jména jejich donátorù. Podnes jsou na nì-kterých kamenech vidìt jména mých rodièù a dalšíchpotomkù Kramolišových.

Stavbu kopie roubeného kostela, jehož originál z 18.

13

století vyhoøel ve Vìtøkovicích, provázely bìhem vá-leèných let materiální i finanèní obtíže, takže v dù-sledku toho byla stavba dokonèena a veøejnosti pøe-dána až po skonèení války.

Na snímku je zachycena stavba døevìného kostelave Valašském muzeu v pøírodì kolem roku 1939. Staøíèek Josef Kramoliš a jeho žena Rùžena byli vel-

kými pøíznivci všeho, co se týkalo Rožnova pod Rad-hoštìm a pøedevším Valašského muzea.

Vysvìcení kostelíka v srpnu 1945 se staøíèek již ne-dožil.

14

Josef Kramoliš zemøel ve vìku 74 let v dubnu 1945. Kromì rodinného parte nechal Valašský muzejní a

národopisný spolek vyhotovit pøi staøíèkovì úmrtí sa-mostatné parte. Staøíèkova pohøbu se úèastnilo velkémnožství obyvatel Rožnova i dalších významných lidí.

Louèení se zemøelým Josefem Kramolišem z domu è.140.

15

Pohøeb mìl Josef Kramoliš, jako pøedseda Muzej-ního spolku a jeden z významných èinitelù v Rož-novì, vypravený od kostela ve Valašském muzeu.

Rozlouèení ve Valašském muzeu v pøírodì.

16

S Josefem Kramolišem se louèilo také mìstoRožnov pod Radhoštìm.

Smuteèní prùvod na rožnovském høbitovì.

17

Uložení do hrobu.

Místo posledního odpoèinku Josefa Kramolišea jeho ženy Rùženy (zemøela v roce 1963).

18

Staøíèek se nedožil konce války. Nevidìl už, jak bylpøi pøechodu fronty v kvìtnu roku 1945 celý dùmè. 140 v Pøíèní (dnes Nerudovì) ulici znièen požárem.Vyhoøely také sklady, kanceláø i další budovy.

Staøíèek Josef Kramoliš byl spravedlivý a nedìlalrozdíly mezi lidmi. Když se vdávala jedna z dcer abrala si manžela jiného vyznání, odpovídal na pøipo-mínky lidí slovy: „Já netøídím lidi podle vyznání, alepodle toho, jaký je kdo èlovìk. A vím, že moje dcera sibere dobrého èlovìka.“

Ze vzpomínek mých tet a strýcù vím, že mùj staøí-èek Josef Kramoliš byl èlovìk nesmírnì pracovitý,obìtavý, rozvážný, vždy ochotný každému pomáhat.

19

Vzpomínka na staøenku Rùženu Kramolišovou

Jak léta bìží, stále více sev myšlenkách vracím do minu-losti. Sleduji, jak se vzhled Rož-nova stále mìní a snažím sevzpomenout, jak vypadal Rož-nov v dobì mého dìtství a mlá-dí.

Vzpomínky na Rožnov jsouvždy neodmyslitelnì spojeny sevzpomínkami na mou staøenkuRùženu Kramolišovou, kterou sipamatuji až do roku 1963, kdyzemøela v 82 letech. Byla to Va-

laška v pravém slova smyslu. Až do konce života no-sila „valašské šaty“.

Vlasy, vždy spletené do jednoho copánku, mìla pøi-kryté háèkovaným èepcem s vyšívanou mrežkou, nanìm vìtšinou svìtlý šátek. Valašskou jupku, kabátek,tmavé suknì ke kotníkùm, fìrtoch, to vždy v chlad-ném a zimním poèasí doplòoval vlnìný šál (vlòák).Obleèení mìla staøenka na všední dny, k práci, i svá-teèní. Ve valašském sváteèním kroji pak byla pocho-vána.

Vzpomínám si, jak staøenka ráda chodívala do ob-chodu k mému tatínkovi si jen tak povykládat. Mìla tojen pár krokù z rohu námìstí, z è.139. Sedávala vždy

20

na židli pøed kamny pod døevìnými schùdky u prodej-ního pultu a sledovala dìní v obchodì. V té dobì bylèas si se zákazníky i popovídat, a tak staøence pìknìèas ubíhal.

Když se moje sestøenka Majka, dcera nejmladší sta-øenèiny dcery Rùženky, rozhodla zpracovat kronikurodu Kramolišù i s rodokmenem, došlo i na našehostaøíèka Josefa Kramoliše.

My dvì jsme staøíèka nepoznaly a písemných úda-jù o nìm bylo velice málo. Jen rodinné fotografie, kte-ré nám mimo jiné pomohly pøi zpracování staøíèkovaživotopisu.

Velkou zásluhu na nìm má právì sestøenka Majka(Marie Lomanová). Žije na Slovensku v Krupinì apracuje na vyhotovení rodokmenù svých i manželo-vých pøedkù. Mùžeme jen doufat, že naše dìti a jejichpotomci budou pokraèovat v zaznamenávání rodin-ných životních událostí.

Historie domu è. 27 na Pivovarské ulici v Rožnovì pod Radhoštìm

Když se má sestøenice rozhodla napsat kroniku na-ší rodiny, vèetnì zhotovení rodokmenu, požádala mìo pomoc pøi obstarávání potøebných údajù. Tehdyjsem netušila, jaká mravenèí práce nás obì èeká.

Zaèínaly jsme se známými údaji o našich nejbližšíchpøíbuzných, tedy našich rodièù, jejich sourozencù, je-jich dìtí a všech souèasných potomkù. Protože naše

21

matky i sestry pocházely z Rožnova, za svobodnaKramolišovy, zamìøily jsme se na naše prarodièe, toznamená pøedevším na Josefa a Rùženu Kramolišo-vy.

Staøenèinu rodinu, která byla rodem Tkadlecová apocházela z Tylovic z hospody na „Mlýnku“, jsme zdo-kumentovaly pomìrnì snadno. Problémy nastalyu staøíèka, o jehož sourozencích jsme nemìly žádnéinformace.

Jedním z informaèních zdrojù pøi pátrání po našichpøedcích byl Okresní archív ve Vsetínì. Jsou tam ar-chivovány v knihách sèítací operáty, což jsou dotaz-níky, které pøi sèítání lidu vyplòovali obyvatelé, nebosèítací komisaøi. Jsou zde k nahlédnutí knihy o sèítá-ní lidu již od roku 1857, kdy se jednalo o první mo-derní sèítání lidu v našich dìjinách. Údaje jsou uvá-dìny pro každý dùm v obci: poèetnost rodin, pohlaví,rodinný stav, odkud kdo pocházel, èím byl, jeho vìk,náboženské vyznání. Byly evidovány i pøítomné cizíosoby. Dále byl uvádìn vlastník domu.

Toto sèítání lidu probíhalo pøevážnì v desetiletýchintervalech.

Další sèítání probìhlo v obdobích: 31.12.1869,1880, 1890, 1900, 1910, 1921, 1930, 1950 atd.

Jelikož jsem vìdìla, že se náš staøíèek narodil11. 2. 1871 v domì è. 27 na Pivovarské ulici, zamìøi-la jsem se na údaje uvedené u è. 27 ve všech archi-vovaných knihách ve Vsetínì, a tak jsem získala mno-

22

hé cenné informace nejen k doplnìní rodokmenu ro-diny Kramolišù, ale i pøehled o obyvatelích domu z Pi-vovarské ulice od roku 1857 až do dneška.

Dùm è. 27 v Pivovarské ulici postavil roku 1812 Mar-tin Tkadlec, krejèí, s manželkou Rozinou, rozenou Vo-káèovou. Dokladem toho je nápis vyrytý na døevìnémstropním trámu v místnosti domu, který je dodnes èi-telný: Z MILOSTI A POMOCI BOŽÍ NÁKLADEM MAR-TINA TKALCA 18 (znak listu lípy) 12 ŽENA IL.

Jejich syn Jan Tkadlec zde žil po své svatbì s An-nou Barošovou a podle prvního sèítání lidu v roce1857 tu žili i se svými dcerami Veronikou, Annou,Františkou a Rozinou. Dcera Anna se provdala roku1869 ve svých 26 letech za Josefa Kramoliše, krejèí-ho v Rožnovì, což byl náš prastaøíèek. Mìli spolu tøisyny: Václava Kleofáše, Josefa Valentina a FrantiškaSeverina. V té dobì bylo zvykem dávat pøi køtu dvìjména. Právì Josef Valentin Kramoliš byl náš staøí-èek.

V roce 1876 byla majitelkou domu Anna Tkadleco-vá, ale v roce 1884 pøešlo vlastnictví na matku naše-ho staøíèka, Annu Kramolišovou.

V té dobì už byla vdovou, její manžel Josef, nášprastaøíèek, zemøel jako tak zvaný patentovaný invali-da ve svých ètyøiceti letech. Podle zápisu v domovníknize z roku 1880 v domku žili: Anna Tkadlecová, jejídcera Anna Kramolišová, obì jako vdovy, synové An-ny Kramolišové Josef a Severin (prvorozený Václav

23

zemøel ve svých ètyøech letech), a svobodná sestraAnny, Františka.

Pøi dalším sèítání lidu, v roce 1900, byla vlastníkemdomu è. 27 Anna Kramolišová a žil zde i její syn JosefKramoliš (náš staøíèek), stolaøský mistr, se svou man-želkou (naší staøenkou) Rùženou Kramolišovouz Mlýnku v Tylovicích. Již v následujícím roce 1901pøešlo vlastnické právo na tyto manžele. A tak i pøi dal-ším sèítání lidu roku 1910 zùstává majitelem domuJosef Kramoliš, stolaøský mistr, budoucí spoluzakla-datel Valašského muzea, který byl dlouholetým pøed-sedou Valašského muzejního a národopisného spolkuod roku 1926 až do své smrti v roce 1945.

V roce 1910 však již v domì na Pivovarské ulici žilbratr staøíèka Severin Kramoliš se svou manželkouŽofií a ètyømi syny: Vladimírem, Severinem, Oldøi-chem a Bøetislavem. Žila tu i Anna Kramolišová, našeprastaøenka, jako výmìnkáøka.

Roku 1918 prodal Josef Kramoliš dùm Janu Fass-mannovi. Pùvodní døevìnice z roku 1812 byla bìhemdalších let pøestavována a rozšiøována.

V domì vždy žili kromì rodiny i rùzní nájemníci apodnájemníci rùzných øemesel jako zednictví, tkal-covství, stolaøství, tovaryši a uèni. Roku 1869 v nìmbydlel i hrobaø, obuvník, krejèí. Tak v roce 1921 podledomovní knihy, kdy už byl majitelem Jan Fassmann,tu byly tøi byty s celkem deseti osobami.

V roce 1926 pøešlo vlastnictví domu na Jana Fass-manna mladšího, který v roce 1935 dùm pøestavìl. Po

24

jeho smrti se pak v roce 1948 stali vlastníky jeho tøisynové Ervín, Otto a Oskar. V následujícím roce 1949však dùm prodali manželùm Michalovi a Ludmile Ku-liš•ákovým. Jedná se vlastnì o Miloše Kuliš•áka, zná-mého folkloristu. Ten pozdìji postoupil dùm v roce1956 své dceøi, Irèe Drápalové, která v domku žije do-dnes.

Dùm è. 27 v Pivovarské ulici prošel od svého vzni-ku mnoha stavebními úpravami a z pùvodní døevìni-ce toho moc nezùstalo. Jen prùèelí a døevìný štíts kozubem. Na štítu ještì nedávno byla vidìt ètyøcípáhvìzda, která údajnì bývala znakem fojtství. Jsem rá-da, že alespoò èást tohoto rodného domu našeho sta-øíèka je udržována v pùvodní podobì. Když obèasprocházím Pivovarskou ulicí kolem rodného domkumého staøíèka, v duchu pøede mnou defilují nìkterájména mých pøedkù z minulosti.

Poznatky z historie tohoto domu nám pomohly jenk èásteènému doplnìní našeho rodokmenu. Dalšípátrání po našich pøedcích bylo už nároènìjší. Mimojiné jsme se sestøenkou získaly hodnì informacív Zemském archivu v Opavì. Ale stále ještì na rodo-kmenu naší rodiny pracujeme a vydáváme ze sebeskoro detektivní úsilí pøi vyhledávání nových údajùz dávné minulosti naší rodiny.

25

Redakce: Ivan Bajer, Vladimír Bartošek, Marcela Slížková, Richard Sobotka,

Jan Surý, Helena Uhrová

Jako pøíležitostný tisk vydalaMìstská knihovna Rožnov pod Radhoštìm

Text: Miroslava BaštánováKresby: Vladimír Bartošek

Foto, reprofoto a grafická úprava: Richard SobotkaSestavil: Richard Sobotka

26

Hravé veèerníèky za mìstskou knihovnou

Veèerníèky na kamenech za mìstskou knihovnou sestaly ve mìstì již tradicí, která je v posledních letechhojnì navštìvována. Hojnì? Nebojte, nejedná seo žádnou „masovku“, ale o týdenní sérii ètení a diva-delních pøedstavení pro dìti a jejich rodièe

Asi už si nikdo z knihovníkù a knihovnic nevzpome-ne, kdy poprvé se rozhodli uspoøádat Veèerníèky nakamenech za rožnovskou knihovnou. Jedno je všakjisté. A to je, co mìlo být cílem tìchto Veèerníèkù.Byla jím snaha oživit pøíbìhy psané dìtmi v rámcikaždoroènì vyhlašované literární soutìže pro dìtio Poklad strýca Juráša prostøednictvím veøejnéhoètení. Avšak jako je tomu s mnoha vìcmi, tedy i ten-to zámìr se musel v prùbìhu let pozmìnit.

Snažili jsme se ho tedy pojmout jinak, aby naše sna-ha nevycházela nadarmo, protože nápad ètenýchVeèerníèkù nám pøipadal nosný. Pøed zhruba šestilety jsme tedy pro Veèerníèky na kamenech zvolili ji-nou cílovou skupinu. Tou byla skupina dìtí ve vìkuètyø až sedmi let a jejich rodièù. Pozmìnila se takékoncepce každého jednoho Veèerníèku. Nápad všakzùstal stejný. Propagovat èetbu pro dìti, propagovatèetbu jako dùležitý fenomén ve výchovì a životì èlo-vìka a také propagovat knihovnu jako instituci bez-prostøednì s èetbou spojenou.

27

Koncepce každého Veèerníèku byla zvolena násle-dovnì: zaèíná se vždy èetbou pohádky z knihy, kterámá návaznost na zastøešující téma (hraní si, barvy,mlsání, zvíøátka…) Veèerníèkù, a následuje pohádkahraná èi zpívaná, která je svìøena do rukou externìspolupracujících divadel, ZUŠ, uèitelù… Tak se nám,myslím si, daøí naplòovat zámìr a navíc je zde publi-kum, které na Veèerníèky chodí a kterému se, dou-fám, Veèerníèky líbí.

A tu už bylo psaní dost, maso není, zbyla kost.

Pavel Zajíc

Veèerníèky na kamenech jsou prezentovány takév kalendáøi Èeské knihovny 2010.

28

Miroslava Baštánová

Vzpomínka na Josefa Kramolišepøedsedu Valašského muzejního spolku

v letech 1926 - 1945

Vydala Mìstská knihovna Rožnov pod Radhoštìmpøíspìvková organizace

Bezruèova 519756 61 Rožnov pod Radhoštìm

tel.: 571 654 747777 808 695

e-mail: knihovna@knir.czhttp://www.knir.cz

ISBN 978-80-87334-14-0

Edice Milé tiskySvazek è. 5

Rožnov pod Radhoštìm 2012