MUZEUM 1

Obsah Contents

2 Editorial

3 projekt Archeologie na dosah

3 Dějiny pravěku, muzea a výuka na základnícha středních školách*

Jiří Košta, Marie Opatrná

14 Přínos multimédií a digitálních technologií pro popularizaci archeologie*

Veronika Mikešová

21 Současné české archeologické expozice – výraz společenské pozice archeologie?*

Jarmila Valentová

29 Archeologie v umění. Poznámky k historii zobrazování pravěku v českém uměleckém prostředí v kontextu Národního muzea.*

Marie Opatrná

36 dějiny muzeí

36 Od Vlastenského k Národnímu: odraz dějin v názvu našeho největšího muzea*

Karel Sklenář

42 Rok 1814 – rok počátků (Pokus o reinterpretaci Gymnazijního muzea v Opavě)*

Pavel Šopák

55 popularizace sbírek

55 Popularizace přírodovědných muzejních sbírek a literatury pomocí platformy Biodiversity Library Exhibition (BLE)

Jiří Frank

59 muzejní pedagogika

59 Co umění umí: Animační programy pro děti předškolního věku v Muzeu umění Olomouc

Michaela Johnová Čapková

63 recenze

63 O svůdnosti poznávání tvorbou Jan Slavík

67 zprávy

67 Muzejnictví u nás slaví 200 let

* recenzované příspěvky

2 Editorial

3 project Archaeology at reach

3 Prehistory, museums and education on elementaryand high schools*

Jiří Košta, Marie Opatrná

14 Benefits of multimedia and digital technologies for popularization of archaeology*

Veronika Mikešová

21 Current Czech archaeological exhibitions as an expression of the social position of archaeology?*

Jarmila Valentová

29 Archaeology in arts. The notes to the history of imaging of prehistory in Czech artistic milieu in the context of the National Museum*

Marie Opatrná

36 museum histories

36 From “Museum of the Country of Bohemia” to “National Museum”: Reflection of history in the name of the greatest Czech museum*

Karel Sklenář

42 1814 - the year of beginnings (The attempt to rein-terpret so-called Gymnasium Museum in Opava)*

Pavel Šopák

55 popularization of collections

55 The popularization of Natural History Museum collections and literature through the BiodiversityLibrary Exhibition (BLE) platform

Jiří Frank

59 museum education

59 What Can Art Do Michaela Johnová Čapková

63 reviews

63 On the allure of cognition through artistic creation Jan Slavík

67 news

67 200 years of museums in the Czech Republic

* peer-reviewed articles

V roce 2014 uplynulo 200 let od založenínejstaršího muzea v českých zemích, a toGymnazijního muzea v Opavě, před-chůdce dnešního Slezského zemskéhomuzea. Toto výročí připomíná nejenprávě probíhající projekt Strážci paměti:200 let muzejnictví v České republice,v jehož rámci v průběhu let 2014–2018oslaví jubilea tři největší zemské muzejníinstituce, ale výročím muzejních institucíse v letošním roce věnuje také časopisMuzeum: Muzejní a vlastivědná práce. Článek Pavla Šopáka se na výročí 200 letod založení Slezského zemského muzeadívá kritickým pohledem a nabourává„mýtus“ nejstaršího českého muzea. Ději-nám našeho oboru se věnuje také článekKarla Sklenáře, který obrací pozornost naNárodní muzeum a podává obraz jehodějinného vývoje na pozadí proměňují-cího se názvu této největší muzejní insti-tuce v České republice.

Tématem prvního čísla letošního ročníkuje však velmi aktuální otázka zpřístupňo-vání archeologických nálezů a prezentacevýsledků archeologických výzkumů veřej-nosti. Řešitelé projektu Archeologie nadosah. Edukace a prezentace archeologického

kulturního dědictví, financovaného z pro-gramu NAKI, se ve svých příspěvcích za-měřují na široké spektrum problematikyprezentace a popularizace archeologie.Současným stavem české muzejní prezen-tace archeologického materiálu se zabýváJarmila Valentová a přináší pohled na ar-cheologické expozice v České republicei v zahraničí. Edukační zaměření projektuodráží také článek Jiřího Košty a MarieOpatrné, jenž se zaměřuje na výuku pra-věku na základních a středních školácha zohledňuje možnou spolupráci muzeía ZŠ a SŠ v této oblasti. Veronika Mikešovásvou pozornost zaměřuje na využití multi-médií a digitálních technologií pro popu-larizaci archeologie.

Moderní technologie jsou také námětemzprávy Jiřího Franka, který představujeprojekt Biodiversity Library Exhibition(BLE), unikátní platformu popularizacepřírodovědných muzejních sbírek. Nechybí ani recenze publikace Galerijnía muzejní edukace 1. Vlastní cestou k umění.K tématu muzejní pedagogiky se vracízpráva o projektu Co umění umí.

Redakce

MUZEUM 2

Editorial

Studie si klade za cíl zhodnotit mož-nosti spolupráce mezi muzei a zá-kladními a středními školami

v oblasti edukace pravěkých dějin. Sou-středíme se především na teoreticképředpoklady této spolupráce – shrnujemepoznatky o současné koncepci výukypravěkých dějin v rámci základníhoa středního vzdělávání, věnujeme seotázkám spojeným s prezentační a edu-kační úlohou muzeí a s jejich možnostmipodílet se na výuce pravěku a zamýšlímese nad úlohou archeologů a muzejníchpedagogů v procesu edukace pravěkýchdějin. V závěrečné části se pokoušíme nazákladě analýzy obsahu jakožto základníkomponenty muzejního vzdělávání

rozčlenit širokou škálu možností edukacedějin pravěku prostřednictvím muzeí.

Dějiny pravěku ve výuce základních a středních škol

Za základní metodická východiska prosystematickou edukaci pravěkých dějina dalších témat, která s pravěkými ději-nami různou měrou souvisejí, lze pova-žovat Rámcové vzdělávací programy(RVP) vypracované v gesci MŠMT.2 RVPpro základní vzdělávání (ZV) řadí témapravěkých dějin do oddílu Počátky lidskéspolečnosti vzdělávacího oboru Dějepis,který je vyučován v rámci vzdělávací

MUZEUM 3

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 3–13

Dějiny pravěku, muzea a výuka na základnícha středních školách1

Jiří Košta – Marie Opatrná

Prehistory, museums and education on elementary and high schoolsThe article summarises possibilities of cooperation between museumsand elementary and high schools in the sphere of education of prehis-tory. The main problem of the education of prehistory is how to use theprehistory to achieve aims in the education of history. These problemsare based on hardly understandable archaeological sources that createthe data basement for reconstruction of processes that took place dur-ing prehistory. A museum could be presented as an ideal mediatorwhich transfers modern archaeological knowledge to students. Muse-ums with archaeological workplaces and rich collections are situatedin a dense network in the territory of the Czech Republic. Among disadvantages of the museum education belongs an absence of unifiedconcept of museums integration into general educational system.Moreover there is a lack of museum pedagogues, their inappropriateprofessional and didactical training, and limited cooperation betweenmuseum pedagogues and specialists from different museum depart-ments. Considering the interpretational specificity of the archaeologi-cal sources, it is impossible to manage educational programs relatingto prehistory without cooperation between museum pedagogues andarchaeologists. A wide range of educational options for prehistory viamuseums could be divided into three groups. The 1st group includes typ-ical approaches where the main tool is a presentation of a museum’scollection. The 2nd group contains the education in the areas of manu-facturing technology. The 3rd group includes educational activities thatare realized on the prehistoric sites.

Keywords: prehistory, museums, museum education, compulsory education, archaeology

Mgr. Jiří Košta Národní muzeumjiri_kosta@nm.cz

Ing. Mgr. Marie OpatrnáNárodní muzeummarie_opatrna@nm.cz

1 Článek byl vypracovánv rámci projektu NAKI č. DF-12P01OVV045 „Archeo -logie na dosah. Edukace a prezentace archeologickéhokulturního dědictví“, který jefinancován Ministerstvem kultury ČR.2 Rámcový vzdělávací pro-gram pro základní vzdělávání(verze platná od 1. 9. 2013).[online]. Praha: 2013 [cit. 18. 2. 2014]. Dostupné z:http://www.msmt.cz/vzdela-vani/zakladni-vzdelavani/upra-veny-ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdela-vani; Rámcový vzdělávací pro-gram pro gymnázia, [online].Praha: VÚP, 2007 [cit. 18. 2.2014]. Dostupné z:http://www.msmt.cz/vzdela-vani/skolstvi-v-cr/skolskare-forma/ramcove-vzdelavaci-programy; Rámcové vzdělávacíprogramy pro odborné vzdělá-vání. Dostupné z:http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy.

proj

ekt A

rche

o -lo

gie

na d

osah

oblasti Člověk a společnost, výuka probíhána 2. stupni. Obsah učiva je stručně for-mulován jako „člověk a lidská společnostv pravěku“, do výčtu očekávaných vý-stupů jsou zahrnuty: základní charakte-ristika života pravěkých lovců a sběračů,jejich materiální a duchovní kultura, po-chopení významu zemědělství, dobyt-kářství a zpracování kovů pro lidskouspolečnost a znalost příkladů (nejvý-znamnějších) archeologických kultur,které byly rozpoznány na našem území.3

Koncepce oboru Dějepis v RVP pro gym-názia (G) je téměř shodná. Jednotlivá té-mata tvoří primárně chronologickydefinované bloky, seřazené podle časovéosy. Obsah učiva oddílu Pravěk, který jev logice chronologického uspořádání jed-notlivých bloků umístěn na počátekvýuky, je popsán obdobně povrchně jakou základního vzdělávání – „doba kamenná(paleolit, mezolit, neolit, eneolit), bronzováa železná“.4 Podobně jako v případě defi-nování očekávaných výstupů5 zde snahao exaktnější vyjádření oproti charakteris-tice uvedené v RVP ZV vede spíše kezvýšení nejasnosti a nepřesnosti.

V případě RVP pro střední odbornévzdělávání (SOV) zahrnují kurikulárnírámce pro jednotlivé oblasti vzdělávánítémata související s lidskými dějinamirůzným způsobem, obecně však platí, žeobdobí pravěkých dějin je z oblasti spole-čenskovědního vzdělávání jako systema-ticky probíraný celek vyloučeno.6

U většiny oborů středního vzdělávání jevěnována (bohužel) jen malá pozornosthistorii odbornosti, které se dané stu-dium věnuje. V rámci oddílu Člověk v dě-jinách je k obsahu učiva připojenapoznámka „dějiny studovaného oboru“,přičemž výsledkem vzdělávání by mělabýt orientace žáka v historii svého oboru,kterou se rozumí uvedení významnýchmezníků a osobností a vysvětlení pří-nosu studovaného oboru pro život lidí.Vzhledem k nízkému hodinovémupenzu na celou oblast společenskověd-ního vzdělávání a jednoznačně vyjádře-nému soupisu požadavků na obecnédějepisné znalosti je však zřejmé, že nadosažení požadovaných výsledků vzdě-

lávání žáci nebudou mít dostatek pro-storu. Uměleckohistorická příprava, ježmůže zahrnovat i studium prehistoric-kých základů umění a výrobních techno-logií, je zařazena do RVP části oborů,které se věnují uměleckému řemeslu(např. starožitnictví, řezbářství, textilnívýtvarnictví).

Můžeme shrnout, že problematika pra-věkých dějin je v RVP vždy řazena dooblasti společenskovědního vzděláváníjako součást chronologicky pojaté výukydějin. Oproti jiným úsekům dějin je jí vě-nována malá pozornost. Nadto v praxičasto zabírá značnou část prostoruvýuky antropogeneze, duplikovanáv přírodovědných vzdělávacích oblas-tech (kam také, i podle RVP, skutečněpatří).7 Vyprázdněnost a zkostnatělostpasáží o obsahu výuky i očekávanýchznalostí žáků je způsobena jak absencíodborníků na problematiku edukace pra-věku při tvorbě RVP, tak neexistencí pře-hledné moderní syntézy pravěkýchdějin, kterou by mohli pedagogové přiformování koncepce výuky prehistorievyužít. Nedostatečný důraz na archeolo-gickou metodu získávání historickýchdat je patrný rovněž v rámci obsahuučiva oddílu Úvod do studia historie v RVPG, kde autoři programu uvádějí pouze„práci historika“, akcent na práci arche-ologa zde zcela chybí.8 Poněkud jasnějšíobraz uspořádání výuky dějin pravěkéhoobdobí představili zástupci Asociace uči-telů dějepisu, když spolu s formulací ná-mětů pro tvorbu školního vzdělávacíhoprogramu pro sledované období rozčle-nili látku do osmi kapitol.9 Základnímproblémem zůstalo i zde přílišné lpěnína chronologickém klíči jejich pořádání,které upozaďuje aktuální výpověď pra-věkých dějin spočívající především vesledování základů dlouhočasových spo-lečenských jevů a procesů, jejichž dů-sledky zásadním způsobem formujísoučasnost.

Vraťme se nyní zpět k RVP a věnujme seobsahovým charakteristikám a cílovýmzaměřením vzdělávacích oblastí a oborů.Předem je nutno upozornit na zřetelnýrozdíl mezi značně konzervativním chro-

MUZEUM 4

3 RVP ZV (verze platná od 1. 9. 2013), [online]. Praha:

2013 [cit. 18. 2.2014], s. 45. 4 RVP G [online]. Praha VÚP,2007 [cit. 18. 2. 2014], s. 43.

5 Ibidem, s. 43.6 Výjimku tvoří obor tanec,

poskytující vzdělání v konzer-vatoři, v jeho případě je výukadějepisu včetně stanovení mi-nimálního penza vyučovacíchhodin stanovena jako u gym-

názií; viz RVP SOV 82-46-M/01Tanec a 82-46-P/01 Tanec.

[online]. Praha: 2010 [cit. 18. 2. 2014]. Dostupné z:

http://zpd.nuov.cz/RVP_4_vlna/RVP_8246M01_Tanec_8246P01

_Tanec.pdf7 Například viz RVP ZV (verzeplatná od 1. 9. 2013), [online].

Praha: 2013 [cit. 18. 2. 2014],s. 58; RVP G [online]. PrahaVÚP, 2007 [cit. 18. 2. 2014],

s. 33.8 RVP G [online]. Praha VÚP,2007 [cit. 18. 2. 2014], s. 43.

9 Metodické inspirace. Náměty ke zpracování ŠVP

dějepisu. Praha: Výbor ASUD,2006, s. 49–65.

nologickým uspořádáním jednotlivýchoddílů vyplněných očekávanými vý-stupy, kterých mohou žáci nabýtmnohdy pouze memorováním, a obec-nými charakteristikami vzdělávací ob-lasti Člověk a společnost a jejích oborů, kdese naopak, poplatně Bloomově taxono-mii cílů, klade důraz na chápání minu-lých jevů v kontextu se současností,komparaci, vnímání kontinuit a analogií.V RVP ZV je v charakteristice oboru Dě-jepis užita formulace: „Jeho hlavním poslá-ním je kultivace historického vědomí jedincea uchování kontinuity historické paměti,především ve smyslu předávání historickézkušenosti. Důležité je zejména poznávánídějů, skutků a jevů, které zásadním způso-bem ovlivnily vývoj společnosti a promítly sedo obrazu naší současnosti. Důraz je kladenpředevším na dějiny 19. a 20. století, kde ležíkořeny většiny současných společenskýchjevů. Významně se uplatňuje zřetel k základ-ním hodnotám evropské civilizace. Podstatnéje rozvíjet takové časové a prostorové před-stavy i empatie, které umožňují žákům lépeproniknout k pochopení historických jevůa dějů. Žáci jsou vedeni k poznání, že historienení jen uzavřenou minulostí ani shlukemfaktů a definitivních závěrů, ale je kladenímotázek, jimiž se současnost prostřednictvímminulosti ptá po svém vlastním charakterua své možné budoucnosti.“10 S obsahemsdělení lze souhlasit s jedinou výjimkou,která má ovšem zásadní dopad na struk-turu výuky dějepisu. Kořeny většinysoučasných společenských jevů ležív mnohem hlubší minulosti, velkou částz nich můžeme dokonce hledat v prehis-torii (výrobní hospodářství, směna, spo-lečenská diverzifikace, výrobníspecializace a počátky řemesel, umění,náboženství, centralizace moci, genezekomplexních společností atd.). Správnáformulace by měla znít, že během 19.a 20. století se většina společenských jevůzformovala do současné podoby. Pra-věké dějiny by tedy měly mít významnýpodíl při naplňování několika cílovýchzaměření vzdělávací oblasti RVP ZV Člo-věk a společnost: měly by žáky vést k „od-halování kořenů společenských jevů, dějůa změn, promýšlení jejich souvislostí a vzá-jemné podmíněnosti v reálném a historickémčase” a dále k „hledání paralel mezi minu-

lými a současnými událostmi a jejich porov-návání s obdobnými či odlišnými jevy a pro-cesy v evropském a celosvětovém měřítku“.11

Podobně je možné poznatky z prehisto-rie i archeologickou metodiku analýzypramenů uplatnit v rámci cílových za-měření RVP G. Pro výklad pravěkýchdějin považujeme konečně za významnýdůraz, aby žák vnímal historické po-znání jako ze své podstaty neuzavřenéa proměnlivé.12

Témata související s prehistorií jsou dálevelmi úzce svázána s mnohými průřezo-vými tématy RVP.13 Jmenujme napříkladVýchovu k myšlení v evropských a glo-bálních souvislostech (jelikož informujío kořenech vývoje základních společen-ských jevů, o genezi lidské kultury a jejívariability), Multikulturní výchovu (pro-tože rozšiřují vnímání kulturní variabi-lity světa o časový rozměr a poukazují nakulturní i etnickou proměnlivost Čechi Evropy v průběhu dějin) a Environmen-tální výchovu (neboť poukazují na to, jakčlověk ovlivňoval životní prostředí odpočátku své existence). Pramenná pod-stata památek dokumentujících pravěkédějiny (a obecně památek archeologic-kých) umožňuje kvalitní provázánís uměleckými a uměleckořemeslnýmiobory středního vzdělávání a je využi-telná v rámci Výtvarného oboru oblastiUmění a kultura RVP G.14

Nezanedbatelnou výhodou pravěkýchdějin oproti dějinám starověku, které ses prehistorií dělí o výuku ve stejných roč-nících ZŠ i SŠ, je možnost jejich prezen-tace v regionálních souvislostech – nadochovaných památnících (hradiště, mo-hylníky, megality, komunikace atd.)i prostřednictvím movitých památekzpřístupněných v regionálních muzeích.Poznání pravěké minulosti okolí bydlištěžáků, které přispěje k uvědomění délky,mnohovrstevnatosti a proměnlivostimístních lidských aktivit, se odrazí vezvýšení vztahu ke kulturní krajině a pro-hloubení vazby k regionu. Tato formapoznávání pravěké minulosti může býtzahrnuta již do oddílu Místo, kde žijemevzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, kteráje v rámci RVP koncipována pro 1. stu-peň základního vzdělávání.

MUZEUM 5

10 RVP ZV (verze platná od 1. 9. 2013), [online]. Praha:2013 [cit. 18. 2. 2014], s. 43.11 RVP ZV (verze platná od 1. 9. 2013), [online]. Praha:2013 [cit. 18. 2. 2014], s. 44.12 Ibidem, s. 43; RVP G [online]. Praha VÚP, 2007 [cit. 18. 2. 2014], s. 43.13 RVP ZV (verze platná od 1. 9. 2013), [online]. Praha:2013 [cit. 18. 2. 2014], s. 109–115; RVP G [online].Praha VÚP, 2007 [cit. 18. 2.2014], s. 69–77.14 Ibidem, s. 54–56.

Věrnější odraz reálné podoby a strukturyvýuky pravěkých dějin, než poskytují ba-zální normativní a metodické materiály,představuje zejména v oblasti základ-ního vzdělávání charakter učebnic. Úro-veň didaktické vybavenosti devítiužívaných učebnic dějepisu pro 6. ročníkZŠ byla nedávno podrobena analýze15.Ukázalo se, že míra didaktické vybave-nosti jednotlivých užívaných učebnic jeznačně rozdílná, v případě dvojice nej-lépe ohodnocených publikací se všakjedná o učební materiály, které jsou podidaktické stránce na vysoké úrovni. Násale především zajímá, jakou měrou seučební materiály věnují pravěkým ději-nám a jaké a jak uspořádané informaceo pravěku učebnice sdělují. Část věnujícíse pravěku zabírá šestinu a třetinu cel-kové délky učebnic a o prostor se dělípředevším s dějinami starověku. U no-vějších učebnic nabývá na rozsahu úvoddo studia dějepisu, který zahrnuje i ná-stin archeologické práce. Primární struk-tura pořádání informací je u všechučebnic chronologická (byť RVP ZVchronologické členění bloků v rámci od-dílu Počátky lidské společnosti nepřika-zuje), nicméně u novějších a didaktickylépe zpracovaných publikací16 se obje-vuje zřetelná tendence ke zdůraznění vý-znamu členění tematických bloků podlevýznamných společenských změn, jsouv nich systematicky představovány kon-tinuity a analogie k současnosti a probí-raná látka je provazována s průřezovýmitématy a s tématy jiných vzdělávacíchoblastí (např. přírodopis, zeměpis atd.).

Shrneme-li získané poznatky o meto-dické bázi výuky pravěkých dějina o tom, jak otázky, k nimž přispívá stu-dium prehistorie, vedou k naplnění cílo-vých zaměření jednotlivých vzdělávacíchoblastí a průřezových témat stanovenýchRVP, dospíváme k závěru, že hlavnímproblémem není (zjevná) marginalizacevýuky pravěku, ale bezradnost, jakýmzpůsobem pravěkých dějin nejlépe vy-užít k dosažení základních cílů dějepis-ného vzdělávání. Jejich reálné zahrnutído školních vzdělávacích programůproto bývá okrajové a vzhledem k postu-pující redukci hodinového penza děje-

pisu a tlaku na výuku moderních dějinse výklad pravěku často zkracuje do po-doby obsahově vyprázdněného apen-dixu, prezentovaného především zaúčelem naplnění RVP. Je evidentní, a takto současná koncepce výuky dějepisui artikuluje, že by měl dějepis žákům po-skytnout především odpovědi na témata,která se svými příčinnými vztahy dotý-kají současnosti, která pomohou zvýšitorientaci v komplikovaném světě dne-ška, vnést do uvažování žáků vědomí, ževšechny společenské jevy mají svůj ča-sový rozměr, kterým jsou formoványa bez něhož nemůže být jejich pochopeníúplné. Tyto „orientační body“ současnékultury se však nesoustředí do nedávnéminulosti, ale protínají celé dějiny. Chro-nologický rámec výuky dějepisu by mělbýt proto častěji zpestřován průřezovýmitématy, v jejichž rámci by bylo možnélépe popsat význam klíčových historic-kých jevů.

Příčiny redukce výuky pravěkých dějinnepramení z toho, že by neposkytovalydostatek zásadních témat, vhodných proedukaci v rámci základního a středníhoškolství, ale z obtížné srozumitelnosti ar-cheologických pramenů, které tvoříhlavní zdroj dat pro rekonstrukci pro-cesů a jevů, jež se odehrály v předpí-semné minulosti. Jejich historickáa kulturně-antropologická interpretacepředstavuje náročný problém pro řaduarcheologů, pro většinu historiků nezna-lost archeologické metody vytváří nepře-kročitelnou bariéru v možnostechhodnocení pravěkých dějin.17 Prehistorieje tak postavena mimo historický diskursa není jí věnována adekvátní pozornostani v rámci přípravy budoucích učitelů.Vstřebání metodických otázek nutnýchpro analýzu archeologického pramenea jeho historickou interpretaci dalece pře-sahuje hranici požadavků, které bymohly být na pedagoga při přípravěvýuky dějepisu kladeny. Na tomto místěje třeba připomenout velký dluh od-borné archeologické obce, která pomnoho desetiletí nepředložila takovousyntézu pravěkých dějin, jež by uplatňo-vala moderní metodické přístupy a sro-zumitelně je vyjadřovala tak, aby byla

MUZEUM 6

15 TANNENBERGOVÁ, Petra.Učebnice dějepisu pro 6. roč-ník základní školy z pohledu

jejich didaktické vybavenosti.In: E-Pedagogium, 2009,

č. 5, 108–121.16 Např. BEDNAŘÍKOVÁ, Jar-

mila, KYSUČAN, Lubor, FEJFU-ŠOVÁ Marie. Dějepis – pravěka starověk, Brno: Nová škola,

2007; Dějepis 6. Pravěk a starověk. Učebnice pro

základní školy a víceletá gym-názia. Plzeň: Nakladatelství

Fraus, 2007.17 Pokusy o analýzu vztahu

mezi historií a archeologiídnes vzcházejí především z řad

archeologů středověku, viznapř.: KLÁPŠTĚ, Jan. Dějepis

a archeologie: Příbuzenství jakse patří. In: Dějiny ve věku

nejistot: Sborník k příležitosti70. narozenin Dušana Třeštíka,

Praha: Nakladatelství Lidovénoviny, 2003, s. 96–109;

MACHÁČEK, Jiří. Archeologiea dějepis: Jak ano a jak ne. In:Studia mediaevalia Pragensia

[online]. FF UK: 2011 [cit. 21. 2. 2014]. Dostupné z:

http://praha5.ff.cuni.cz/smp/?q=node/93.

pochopitelná i mimo nejužší okruh speci-alistů.18 Jedině na archeolozích závisí,jestli dokážou své cenné znalosti trans-formovat do takové podoby, aby je uči-telé zařadili do příběhů, které vyprávějísvým žákům.

V takto nastaveném prostředí se jeví ak-tuálním uvažovat o nějaké formě podíluodborných archeologů v oblasti edukacepravěkých dějin. Ideální zprostředkova-tele současných archeologických znalostížákům ZŠ a SŠ vidíme v muzeích – kul-turních institucích propojujících vědeckýa vzdělávací obsah, vybavených archeo-logickými pracovišti.

Prezentační a edukační úlohamuzeí a možnosti edukace pravěkých dějin

Muzeum a jeho role ve společnosti bylypopsány v rámci řady studií, metodiki právních a normativních textů.19 Pri-mární úloha českého muzejnictví je, ře-čeno slovy aktuální Koncepce účinnějšípéče o movité kulturní dědictví, hledánanejen ve „shromažďování, uchovávánía ochraně značné části movitého kulturníhodědictví v České republice“, ale rovněž ve„vytváření obrazu přírody a dějin společnostiod počátku známé historie lidské civilizace vestředoevropském prostoru.“20

Muzejní práce se skládá ze tří základ-ních, úzce provázaných komponent – se-lekce, tezaurace a prezentace sbírek.21

Sbírkový fond utvářený akvizicí selekto-vaných předmětů a jejich následnou te-zaurací je posléze na různých úrovníchprezentován veřejnosti. Za účelem pre-zentace procházejí tezaurované sbírkydalší úrovní výběru, který se liší v závi-slosti na obsahu konkrétního představo-vaného tématu a cílové skupině.Prezentace sbírek se může zaměřovat naodbornou veřejnost či na úzce specializo-vané skupiny zájemců, je však nesporné,že základní pilíř muzea jakožto kulturníinstituce tvoří prezentační produkty cí-lené na širokou veřejnost. Výsledkem byve všech případech měl být soulad mezisledovaným, vyváženě a nezaujatě poda-ným tématem a vytříděným souborem

muzeálií a pochopení a vstřebání prezen-tačního záměru cílovou skupinou. Rozli-šení hodnoty muzeality22, tedypotenciálu jednotlivých součástí světabýt nositelem jedinečných, reprezentativ-ních výpovědí o kulturních hodnotách,souvislostech a kategoriích, který je klí-čovým prvkem selekce při tvorbě mu-zejní sbírky, tvoří podstatnou část náplněpráce odborných pracovníků. Dlouho-dobé plnění tohoto muzejnického úkoluformuje celkový obraz a hodnotu sbírekjednotlivých muzejních institucí. Jehovýsledkem je, že dnes muzejní institucepečují o nejrozsáhlejší veřejně přístupnoučást movitého kulturního dědictví Českérepubliky.

Díky specifické povaze tvorby pramennézákladny představují muzea významnýzdroj poznání svébytného charakteru, ježlze zprostředkovávat neodborné veřej-nosti prostřednictvím edukačních metoda technik, které můžeme obecně za-hrnout pod pojem muzejní vzdělávání.23

Vzdělávací úloha muzejních institucí jepřímým odrazem funkcí, které společ-nost přiřazuje kulturnímu dědictví, ať užje vnímáno jako zprostředkovatel pře-nosu historických materiálních i duchov-ních hodnot, zdroj vzdělanostia kultivovanosti občanů nebo jako ná-stroj k vytváření jejich sounáležitosti sestátem i regiony. Základním prostředkemje zde nepochybně prezentace sbíreka témat, která s nimi souvisejí. DleG. Heina se vzdělávací složka muzeídnes stává zcela zásadní pro přežití insti-tuce muzea.24 Plnohodnotné muzejnívzdělávání se v současnosti neobejde bezmuzejních pedagogů25, kteří znají po-třeby, požadavky a vstupní znalosti cílo-vých skupin a dokážou jim didaktickyzpřístupnit představovaná témata.

Při snaze o pochopení současného stavu,vývojových trendů a strategických cílůmuzejnictví v České republice v oblastiprezentace a muzejního vzdělávání jetřeba vycházet jednak ze závěrů předlo-žených v Koncepci účinnější péče o movitékulturní dědictví v České republice na léta2010–201426 a jednak ze statistických uka-zatelů, jejichž výběr shrnuje Národní

MUZEUM 7

18 Nejnovější zpracování če-ského pravěku v rámci osmi-dílné řady (JIRÁŇ, Luboša VENCLOVÁ, Natalie (eds.) Archeologie pravěkých Čech,Praha: Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i., 2008) bohužel tato očekávání z většíčásti nenaplnilo. 19 Přehled literatury dostupnýz: http://mcmp.cz/cz/cz-vzdela-vani/publikace. Upozorňujemepředevším na definice uplat-něné v § 1, odst. 4 první části zákona č. 122/2000 Sb. a v Pro-fesním etickém kodexu Meziná-rodní rady muzeí (ICOM).[online]. Paříž: 2006 [cit.14.2.2014]. Dostupné z:http://network.icom.museum/fi-leadmin/user_upload/minisites/icom-czech/pdf/eticky_kodex/ICOM_eticky_kodex.pdf, s. 16.20 Koncepce účinnější péčeo movité kulturní dědictvív České republice na léta 2010–2014 (koncepce rozvoje muzej-nictví), přijato Vládou ČR 1. 12.2010, [online]. Praha: 2010 [cit. 13. 1. 2014]. Dostupné z:http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturniho-dedictvi/koncepce/, s. 2.21 JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA,Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka.Muzejní pedagogika, Brno:Paido, 2010, s. 205.22 STRÁNSKÝ, Zbyněk Z. Úvoddo muzeologie. Brno: Masary-kova univerzita. ŠOBÁŇOVÁ,Petra. Kulturně antropologickéaspekty muzejního fenoménu.Antropowebzin [online], 2011,č. 1 [cit. 24. 2. 2014]. Dostupnéz: http://antropologie.zcu.cz/webzin/public/journals/1/cela_cisla/2012/antropowebzin-1-2012.pdf.23 Analýzu muzejního vzdělá-vání představuje např. HOOPER-GREENHILL, Eilean. Museumsand Education. Purpose, peda-gogy, performance. London/New York: Routledge, 2007.24 HEIN, George E. Learning inthe Museum, Abingdon: Rout-ledge, 2000, s. 12.25 JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA,Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka.Muzejní pedagogika, Brno:Paido, 2010, s. 141–166.

informační a poradenské středisko prokulturu.27 Husté pokrytí České republikymuzei, galeriemi a památkovými objektyumožňuje realizovat spolupráci škola muzejních institucí ve všechregionech.28 Koncepce reflektuje sou-časný stav nedostatečného využití poten-ciálu ve spolupráci muzeí a škol, a prototuto problematiku řadí do slabých strá-nek rozvoje muzejnictví.29 Pokud jdeo strategii rozvoje muzejnictví, je v nípatrný důraz na edukaci předevšímv podobě podpory zapojení muzeí a ga-lerií do vzdělávacího systému a jejichúčasti na realizaci Programu aplikovanéhovýzkumu a vývoje národní a kulturní iden-tity za účelem dosažení výsledků využi-telných pro prezentaci movitéhokulturního dědictví a jeho využití provýchovné a vzdělávací účely. S proble-matikou vzdělávání souvisí do značnémíry i akcent na zvýšení kvality a do-stupnosti informací o sbírkách a o movi-tém kulturním dědictví.30 Když všaknahlédneme do oddílu zabývajícímu serealizací koncepce, zjistíme, že jediný vý-stup, který se systematicky věnuje spolu-práci škol a muzeí ve znění „Připravit vespolupráci s Ministerstvem školství, mládežea tělovýchovy návrh na začlenění muzeí a ga-lerií do vzdělávacího systému České repu-bliky a předložit jej na jednání vlády [do roku2013]“, nebyl doposud dokončen.31

Kromě (doufejme, že prozatímní) neexis-tence zmíněného návrhu začlenění muzeía galerií do vzdělávacího systému, vi-díme z osobní zkušenosti další problema-tická místa v oblasti muzejníhovzdělávání především v nedostatku mu-zejních lektorů a pedagogů, v jejich nedo-stačující odborné a didaktické přípravěa v nedostatečné spolupráci muzejníchpedagogů a odborných zaměstnancůmuzeí. Rovněž by bylo třeba zkvalitnitkoordinaci vzdělávacích aktivit mezi jed-notlivými muzejními institucemi a dal-šími kulturními subjekty.

Koncepce pro rozvoj muzejnictví se snažířešit některé z těchto problémů podpo-rou rozvoje a tlakem na zkvalitnění čin-nosti muzejních metodických centerMinisterstva kultury ČR.32 V souvislosti

s řešenou problematikou jde předevšímo Metodické centrum muzejní pedago-giky pracující při Moravském zemskémmuzeu v Brně, otázek edukace a prezen-tace se různou měrou dotýkají rovněžněkterá další muzejní centra.33 V opti-mální situaci mají tato centra fungovatjako odborná muzeologická pracoviště,poradní, informační a metodické orgány,mohou sloužit k vzdělávání muzejníchpracovníků a napomáhat k synchronizacimuzejních aktivit. Je však otázkou, zdak zásadnímu pozitivnímu ovlivnění vý-voje muzejního vzdělávání v České re-publice není třeba podpořit ze strany MKČR řešení předložených problematickýchmíst i více dílčími opatřeními, napříkladzvýšením důrazu na rozvoj lektorskýchpracovišť muzeí a na zintenzivnění jejichspolupráce s odbornými pracovišti. Tutoproblematiku v současné době řeší pro-jekt Česká muzejní edukace v kontextu sou-časných evropských trendů.34

Edukace a prezentace pravěkých dějinprostřednictvím muzeí je úzce propojenás archeologickými muzejními pracovištia archeologickými podsbírkami muzej-ních institucí. Poznání prehistorie je spo-jeno téměř výhradně s archeologickoumetodou studia společnosti, která přianalýze poznatků získaných archeologic-kým výzkumem spolupracuje s řadoudalších vědeckých disciplín a s jejich po-mocí rekonstruuje celkový obraz pravě-kých dějin. Archeologické části sbírek takčasto vytvářejí základní pramenný fond,který slouží k poznání dávné minulostiregionů, jež spadají do zájmové sbírko-tvorné oblasti jednotlivých muzejníchinstitucí.35 Díky hmotné povaze archeolo-gických pramenů je archeologický fondmuzeí kvalitně využitelný nejen k de-monstraci historických jevů a životav minulosti, ale i k vysvětlení archeolo-gické metody. Zároveň umožňuje propo-jení získání klíčových poznatků proškolní vzdělávací obor Dějepis s principyzážitkového vzdělávání a objektovéhoučení36.

Oproti jiným archeologickým institucímpokrývají muzea vybavená archeologic-kými částmi sbírek a archeologickými

MUZEUM 8

26 Koncepce účinnější péčeo movité kulturní dědictví

v České republice na léta 2010–2014 (koncepce rozvoje muzej-nictví), přijato Vládou ČR 1. 12.2010, [online]. Praha: 2010 [cit.

13. 1. 2014]. Dostupné z:http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-

dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturniho-

dedictvi/koncepce.27 Ve vztahu k muzeím jdepředevším o Základní statis-

tické údaje o kultuře v Českérepublice 2012. 1. díl. Kulturnídědictví. Muzea, galerie a pa-

mátkové objekty. Praha:NIPOS, 2013. Dostupné z:

http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2013/05/Sta-

tistika_kultury_2012_I.KULTURNI_DEDICTVI_web.pdf.

28 V roce 2012 bylo v Českérepublice evidováno 295 ve-řejně přístupných památko-

vých objektů, 69 galerií a 433muzeí a památníků s dalšími

323 pobočkami. Zdroj dat: ibidem.

29 „Chybí systematické začle-ňování muzeí a galerií do

vzdělávacích a výchovnýchprogramů, potenciál sbírek

není optimálně využíván. Jenobtížně se prosazují moderní

metody zprostředkovávání sbírek a poznatků z nich získa-

ných…“ Viz Koncepce účin-nější péče o movité kulturní

dědictví v České republice naléta 2010–2014 (Koncepce

rozvoje muzejnictví), přijatoVládou ČR 1. 12. 2010, [on-line]. Praha: 2010 [cit. 13. 1.

2014]. Dostupné z:http://www.mkcr.cz/cz/kul-

turni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturnih

o-dedictvi/koncepce/, s. 4.30 Jde konkrétně o cíle E

a I a část cíle H. Ibidem, s. 7–9.31 Jde o 3. úkol strategického

cíle H. Ibidem, s. 13.32 Ibidem, s. 4, 5, 8, 13.

33 Seznam center s charakte-ristikami náplně jejich práce je

dostupný z:http://www.mkcr.cz/cz/kul-

turni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturnih

o-dedictvi/muzejni-centra-7169.

pracovišti Českou republiku v husté síti.Centrální evidence sbírek (CES) evidujena našem území 118 archeologickýchpodsbírek; až na výjimečné případy za-stupuje každá podsbírka vždy jednu mu-zejní instituci, z nichž některé mají vícepoboček.37 Jednotliví archeologové či ar-cheologická oddělení jakožto (potenci-ální) garanti odborné úrovně přípravyvzdělávacích programů týkajících se pra-věkých dějin se nacházejí v 88 muzeíchrozprostřených v 85 městech ve všechkrajích38. Většina z těchto muzeí předsta-vuje reprezentativní část své archeolo-gické sbírky ve stálých expozicícha/nebo ji využívá v rámci krátkodobýchvýstavních projektů. Přestože jsou kva-lita, obsah i forma archeologických a pre-historických expozic rozdílné, lze je vždyvyužít jako východisko různých edukač-ních programů. Muzejní edukace pravě-kých dějin či vybraných archeologickýchtémat tak je školám téměř ve všech regi-onech České republiky teoreticky do-stupná. Na druhou stranu je zřejmé, žemezi teoretickou možností sestavit pre-historický výukový program a jeho fak-tickou realizací je dlouhá cesta – většíčást jmenovaných pracovišť je obsazenapouze jedním archeologem, který musípřednostně řešit ochranu kulturního dě-dictví vedením záchranných archeologic-kých výzkumů, budování archeologickésbírky a péči o ní. V praxi pak často zá-leží na osobním zájmu muzejních archeo-logů o edukaci prehistorických témat, najejich prioritách i didaktickém talentu.Obecně lze konstatovat, že muzejní ar-cheologové mají obvykle větší zkuše-nosti s prací s neodbornou veřejností,než jejich kolegové z ostatních institucís odbornými archeologickými pracovišti.

K přednostem muzeí rovněž patří, žekromě výstavních prostor disponujízpravidla zázemím pro doprovodné pro-gramy, přednášky, semináře, dílny, ateli-éry a další edukační činnost. Otázkyspojené s pravěkými dějinami lze v řaděmuzeí snadno rozšířit o vybrané prob-lémy z historie, umění či přírodních věda doložit je v prostředí příslušných expo-zic. Mezi potenciál muzejní edukace kva-litně využitelný pro sdělování

prehistorických témat patří i využitímultimediální komunikace pro prezen-taci sbírek, realizace virtuálních vzdělá-vacích programů a výstav, možnostuskutečňování edukačních aktivit v kra-jině či vykročení za dětmi do škol, ne-mocnic a léčebných zařízení.

Nástin obsahu muzejní edukacepravěkých dějin

Jestliže jsme se v předchozích částechstudie snažili odpovědět na otázky,jakým způsobem jsou procesy, které seodehrály v prehistorickém období, zařa-ditelné do školní výuky dějepisu, jakjsou v jejím rámci v současné době re-flektovány, jaký je současný potenciálmuzeí v oblasti muzejního vzdělávánía jaké možnosti přináší zapojení muzeído edukace pravěkých dějin a archeolo-gie, přecházíme nyní k otázkám realizacemuzejní edukace pravěku. Pokud bu-deme vycházet z obecného členění kom-ponent muzejní edukace, je třeba sezaměřit především na obsah.39

Obsah je základním prvkem edukace,který často determinuje její další kompo-nenty – metodu, organizační formu či di-daktické prostředky. P. Šobáňovávýstižně konstatuje, že „obsah muzejníedukace vzniká didaktickým zpracováním vě-dění z různých oblastí lidské kultury do pro-cesu edukace“.40 Pedagog musí pochopitstrukturu a podstatu vyučované proble-matiky, ujasnit si, co je předmětem jehovýuky, a následně jej přenést do sděli-telné podoby – nikoliv do soustavy ho-lých faktů, ale do formy, kterávyučovanému pomůže látku vstřebat.41

Každá sdělovaná problematika v tomtoprocesu prochází zásadní redukcí svéhorozsahu ve srovnání s vědeckým diskur-sem, je nezbytně výběrová a interpre-tační. Selekce témat (či prezentovanýchobjektů) proto musí být vždy alespoň dojisté míry účelová. Je třeba dokázat odli-šit do kdy se jedná o postup směřujícík lepšímu pochopení problematiky a odkdy již jde o dezinterpretaci.

Pokud se má rozvinout kvalitní muzejníedukace v rámci vědního oboru archeo-

MUZEUM 9

34 GAČR, GPP407/12/P057, příjemce UPOL PDF, řešitelMgr. Petra Šobáňová, Ph.D.35 Značná část archeologic-kých podsbírek pochází zestředověkých nebo novově-kých nálezových kontextůa muzejní archeologie takmůže mít zásadní přínos i proedukaci středověku a novo-věku.36 JAGOŠOVÁ, Lucie a MRÁ-ZOVÁ, Lenka. Objektové učeníjako základ muzejní didaktiky.In: Muzejní pedagogika dnes.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2008,s. 225–236.37 Viz seznam podsbírekv Centrální evidenci sbírek.Dostupné z: http://ces.mkcr.cz/cz/psblst.php.38 Počet muzeí s archeologic-kými pracovišti v rámci jednot-livých krajů: Prahaa Středočeský: 16, Jihočeský: 9, Plzeňský: 7, Karlovarský: 3, Ústecký kraj: 10, Liberecký:4, Královéhradecký: 7, Pardu-bický 4, Vysočina: 4, Jihomo-ravský: 8, Zlínský: 6,Olomoucký: 5, Moravskoslez-ský 5 (Sestaveno na základědat pocházejících ze Seznamuarcheologů v České republicek 30. 11. 2013, vypracovanémuČeskou archeologickou společ-ností. Za poskytnutí seznamuděkujeme PhDr. Zuzaně Blá-hové, Ph.D.).39 K definici viz SKALKOVÁ,Jarmila. Obecná didaktika.Praha: Grada, 2007. ŠOBÁ-ŇOVÁ, Petra. Muzejní edu-kace. Olomouc: UPOL, 2012,s. 59.40 ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejníedukace. Olomouc: UPOL,2012, s. 69.41 HOOPER-GREENHILL, Eilean (ed.). The EducationalRole of the Museum, London/New York: Routledge, 2004,s. 74.

logie a výuky pravěku, je třeba se zamě-řit především na konstrukci jejího ob-sahu a díky ní pak efektivněji rozvíjeta propracovávat vhodné metody, formya prostředky. Obsahem edukace kapitolz dějin pravěku by neměly být popisysbírkových předmětů ani metodika jejichanalýzy, ale historické fenomény, kterélze vyvodit z jejich vyhodnocení. Histo-rickou interpretaci archeologických pra-menů, které jsou klíčovými nositeliinformací o prehistorických dějinách,není možné provádět bez znalosti archeo-logické metody. Její studium není běž-ným obsahem výuky ostatníchhistorických ani pedagogických oborůa práce s archeologickými daty je natolikspecifická, že k jejímu správnému vy-hodnocení není možné využít metodickézáklady jiných věd. Příprava edukačníchprogramů vztahujících se k pravěkýmdějinám se tak neobejde bez dlouhodobéa vytrvalé spolupráce archeologů a mu-zejních pedagogů, doplněné alespoňv muzeích s významnými archeologic-kými sbírkami a expozicemi zařazová-ním specializovaných archeologickyvzdělaných lektorů. Úkolem archeologaje transformace odborných poznatků dointerpretace daného prehistorického té-matu. Muzejní pedagog by pak měl natuto interpretaci navázat a nadále ji pře-tvářet do podoby použitelné pro pří-jemce edukace. Stává se tak prostřed-níkem mezi odborným pracovníkem ar-cheologie a příjemcem edukace. Účin-ným řešením by mohlo být rovněžrozčlenění muzejní pedagogiky podle vě-deckých oborů.

Do řetězce “expert – muzejní pedagog –žák/student” vstupuje rovněž školní pe-dagog. Právě učitel vybírá edukační pro-gram a zprostředkovává jej vlastnímpříjemcům edukace, svým žákům.Úspěch programu pak závisí na tom, jakje využitelný ve školní výuce, jak je uči-telům prezentován a zda je osloví i jakývztah k tématu edukace učitel má. Vzhle-dem k okrajovému postavení prehistoriea protohistorie v rámci výuky dějepisuby proto měla spolu s produkcí kvalit-ních edukačních programů probíhat i pa-třičná osvěta mezi učiteli.42 Ti by měli mít

možnost spolupodílet se na nabídce pro-gramů na základě konkrétních výchovněvzdělávacích cílů. V ideálním případě bypak muzejní programy mohly vyvolat reakci pedagogické obce a vést k širší diskusi nad problematikou výuky pravě-kých dějin.

Edukace prehistorických a protohisto-rických témat je z velké části závislá na sbírkovém fondu muzeí, stálých expozicích či probíhajících výstavách.Z důvodu snahy roztřídit obsah archeo-logické muzejní edukace nezávisle na konkrétních sbírkových fondech sepokusíme o jeho rozčlenění do tří skupin dle základních prvků, které doznačné míry předurčují formu edukace,výukové metody a didaktické prostředky.

Ústředním prvkem první obsahové sku-piny muzejní edukace pravěkých dějin jearcheologický artefakt – sbírkový před-mět, jeho kopie či rekonstrukce.43 Využitímuzeálií jako prostředku muzejní edu-kace představuje základní odlišnost mu-zejního a školního vzdělávání a zároveňjej můžeme považovat za hlavní výhodua jedinečnost muzejního přístupu k edu-kaci. Kontakt s reliktem minulé skuteč-nosti usnadňuje pochopení informacío jevech a procesech v pravěkých ději-nách, jejichž je reprezentantem. Pravěkýartefakt není pouze prostředkem pro na-vázání vztahu k minulosti, jako je tomunapříklad u muzeálií ve výukových pro-gramech zaměřujících se na pozdější his-torická období, ale spolu s nálezovýmkontextem představuje primární pramenpro interpretaci části dějin a tvoří takvlastní východisko předávané informaceo historické minulosti.

Muzejní pedagog soustředící se na edu-kaci pravěkých dějin by proto měl chápatvýznam konkrétního artefaktu v rámcipravěkého tématu, mít představu o jehonálezové situaci, praktické i symbolickéfunkci a technologickém zpracování. Tímse mu otevře nezměrné pole působnosti,neboť sama podstata archeologie, vědy,která zkoumá lidskou společnost na zá-kladě pozůstatků hmotné kultury, vybízí

MUZEUM 10

42 Viz např. projekt „Historiejinak“, řešený občanským

sdružením Boii. Dostupné z:www.historiejinak.cz.

43 Za účelem objektovéhoučení je třeba využít kopie čirepliky pravěkých artefaktů,neboť možnosti manipulace

s originálními sbírkovýmipředměty jsou limitovány Zá-konem o ochraně sbírek mu-

zejní povahy (č. 122/2000 Sb.).

k dnes tolik oblíbenému objektovémuučení.44 Archeologie své poznání staví napředmětech a o to lépe ji pak lze skrze něpředávat. Její pramenná základna napo-máhá ještě jednomu, v současné době rovněž oblíbenému, přístupu – konstrukti-vistickému typu učení. Řada hmotných re-liktů souvisejících s každodenním životemv pravěku dokáže mezi žáky evokovatanalogie k předmětům současného světa.

V praxi je tato obsahová skupina muzejníedukace využívána hlavně pro vzdělá-vací výukové programy, ať se jednáo programy v prostorách expozic či vý-stav nebo v samostatné výukové míst-nosti. Může se ale stát rovněž součástítematických besed a dalších muzejníchvzdělávacích aktivit. Při vzdělávacíchprogramech bývají převážně využity me-tody demonstrační (exponáty, kopie, re-konstrukce), praktické (možnostvyzkoušet si určité dovednosti v pro-storu výstavy) či slovní, z nichž jsouvhodné zejména metody dialogické.45

Jako druhou obsahovou skupinu edu-kace pravěku, na které se může význam-ným způsobem podílet muzeum, vidímevzdělávání v oblasti pravěkých výrob-ních technologií a výtvarných technik.Některé techniky mohou být navázányna školní výuku výtvarného umění, pre-zentace doprovázené zasvěceným výkla-dem jsou využitelné zejména pro SOŠ.Řada řemeslných technik je náročná napřípravu, prostor a zázemí, technické vy-bavení i zručnost žáků. Edukační poten-ciál muzea se zde propojuje s přístupyexperimentální a zážitkové archeologie,a tudíž často není možné organizovat jebez externích spolupracovníků muzea(řemeslníci, specialisté na pravěké tech-nologie).46 Při jejich přípravě je vhodnéspolupracovat s archeoskanzeny.

Ústředním obsahem třetí skupinyarcheo logické edukace, kterou můžezprostředkovat muzeum, je edukační aktivita realizovaná na pravěké lokalitě,jejímž cílem je posílení historického vě-domí o svém okolí, ilustrace krajinnéhorázu jako součásti kulturního dědictvía jeho provázání s dějinami pravěku. Do

této skupiny edukace lze, dle našeho názoru, zařadit výuku, výklad či exkurziv krajině, které dokážou její historiižákům zprostředkovat. Základní deví-zou muzea je nepochybně odborné ar-cheologické zázemí, vhodné předevšímk demonstraci regionální historie. Mu-zejní edukační přístup může být využitpředevším propojením sbírkových před-mětů muzea s místem jejich nálezu. Vy-chází z principu „genius loci“, kouzlamísta, které je s předměty provázáno, po-máhá je osvětlit a skrze ně zprostředko-vat širší souvislosti. Použity jsoupředevším slovní a demonstrační me-tody. Na obsahu této edukační skupinylze taktéž vystavět celé školní projekty,zahrnující i předchozí obsahovéskupiny.47

E. Hooper-Greenhill při výčtu charakte-ristik a znaků výuky v muzeu označujemuzejní sbírky za vzrušující a tajemnéa zdůrazňuje jejich schopnost vytvářet vespojení s dětskou představivostí strhujícízážitek, často umocněný emocemi, kterýžákům zhmotňuje výukové téma, rozvíjíjejich dovednosti a přináší jim další moti-vaci.48 Učení je slovy jmenované autorkyvážná věc, která má být zábavou a právěpro spojení těchto dvou vlastností mámuzejní edukace vynikajícípředpoklady.49 Při výuce témat spoje-ných s pravěkými dějinami je třeba těžitze jmenovaných pozitivních efektů mu-zejního vzdělávání.

Závěry

Pravěké dějiny jsou zahrnuty do oboruDějepis na 2. stupni ZŠ a na gymnáziích,ale jednotlivá témata prehistorie a proto-historie se mohu stát i součástí dalšíchvzdělávacích oblastí a průřezovýchtémat RVP ZV, RVP G i RVP SOV. Hlav-ním problémem přístupu ke studiu pra-věkých dějin na školách je bezradnost,jakým způsobem jich využít k dosaženícílů dějepisného vzdělávání. Příčinou jeobtížná srozumitelnost archeologickýchpramenů. Díky propojení sbírkovýchfondů jakožto základní edukační a pra-menné báze, odborné základny a didak-

MUZEUM 11

44 K objektovému učení vizJAGOŠOVÁ, Lucie, MRÁZOVÁ,Lenka. Objektové učení jakozáklad muzejní didaktiky. In: Muzejní pedagogika dnes,Olomouc: UPOL, 2008, s. 232.45 Členění metod v rámci mu-zejní pedagogiky na základěŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejníedukace. Olomouc: UPOL,2012, s. 72–74.46 Jako příklad lze uvést 1.ročník akce Dotkni se pravěkurealizované roku 2012 v rámciprojektu Archeologie nadosah, kdy měly školní skupinymožnost seznámit se s pravě-kými technologiemi a některéz nich si vyzkoušet. Přípravai reflexe akce dostupná z:www.archeologienadosah.cz.47 Popis příkladů projektůnapř. BROM, Zdeněk. Ne-strašte nás historií; KRSKOVÁ,Martina. Výchova ve vztahu kekulturně historickému dědictvív Chocni. In: Edukace a pre-zentace archeologického kulturního dědictví. Metody,přístupy, stanoviska [online].Praha: NM, 2013 [cit. 12. 1.2014]. Dostupné z:http://www.archeologienado-sah.cz/sites/default/files/naki/workshop_sbornik_final2.pdf.48 HOOPER-GREENHILL, Eilean. Museum and Educa-tion. Purpose, Pedagogy, Per-formance. London/New York:Routledge, 2007, s. 170–188.49 Ibidem, s. 187.

tického zázemí jsou ideálním zprostřed-kovatelem aktuálních archeologickýchznalostí veřejnosti muzea. Muzea vyba-vená archeologickými sbírkami a praco-višti pokrývají v relativně husté sítiúzemí celého státu. Mezi nedostatky mu-zejního vzdělávání v České republicepatří absence jednotné koncepce začle-nění muzeí do vzdělávacího systému,nedostatek muzejních pedagogů, jejichnedostatečná odborná a didaktická pří-prava i nedostatečná spolupráce muzej-ních pedagogů a odbornýchzaměstnanců muzeí. Domníváme se, ževzhledem ke specifičnosti interpretacearcheologických pramenů se při přípravěedukačních programů vztahujících sek pravěkým dějinám nelze obejít bezspolupráce archeologů a muzejních pe-dagogů, doplněné zařazováním speciali-zovaných archeologicky vzdělanýchmuzejních lektorů. Širokou paletu mož-ností edukace dějin pravěku prostřednic-tvím muzeí členíme do tří skupinformulovaných nezávisle na charakterukonkrétních sbírkových fondů. Prvnískupina zahrnuje typické přístupy mu-zejní edukace, v nichž je ústředním pro-středkem edukace muzeálie. Jakodruhou obsahovou skupinu vidímevzdělávání v oblasti výrobních technolo-gií a výtvarných technik. Třetí skupinazahrnuje edukační aktivity realizovanéna pravěkých lokalitách. I v rámci těchtoskupin je vhodné zahrnout edukaci pro-střednictvím muzeálií jakožto dopro-vodný prvek.

Použitá literatura:

BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila, KYSUČAN,Lubor, FEJFUŠOVÁ Marie. Dějepis –pravěk a starověk. Brno: Nová škola,2007.

HEIN, George E. Learning in the Museum.Abingdon: Routledge, 2000.

HOOPER-GREENHILL, Eilean. Museumsand Education. Purpose, pedagogy, perfor-mance. London/New York: Routledge,2007.

HOOPER-GREENHILL, Eilean (ed.) TheEducational Role of the Museum. London/New York: Routledge, 2004.

JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír,MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedago-gika. Brno: Paido, 2010.

JAGOŠOVÁ, Lucie, MRÁZOVÁ, Lenka.Objektové učení jako základ muzejnídidaktiky. In: Muzejní pedagogika dnes,Olomouc: UPOL, 2008.

JIRÁŇ, Luboš a VENCLOVÁ, Natalie(eds.) Archeologie pravěkých Čech.Praha: Archeologický ústav AV ČR,Praha, v.v.i., 2008.

KLÁPŠTĚ, Jan. Dějepis a archeologie:Příbuzenství jak se patří. In: Dějiny vevěku nejistot: Sborník k příležitosti 70. na-rozenin Dušana Třeštíka, Praha: Nakla-datelství Lidové noviny, 2003,s. 96–109; Metodické inspirace. Námětyke zpracování ŠVP dějepisu. Praha:Výbor ASUD, 2006.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika.Praha: Grada, 2007.

STRÁNSKÝ, Zbyněk Z. Úvod do muzeolo-gie. Brno: Masarykova univerzita.

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní edukace. Olo-mouc: UPOL, 2012.

TANNENBERGOVÁ, Petra. Učebnice dě-jepisu pro 6. ročník základní školyz pohledu jejich didaktické vybave-nosti. E-Pedagogium, 2009, č. 5, 108–121.

Elektronické zdroje:

BROM, Zdeněk. Nestrašte nás historií.In: Edukace a prezentace archeologickéhokulturního dědictví. Metody, přístupy,stanoviska [online]. Praha: NM, 2013[cit. 12. 1. 2014]. Dostupné z:http://www.archeologienadosah.cz/sites/default/files/naki/workshop_sbornik_final2.pdf.

Koncepce účinnější péče o movité kulturnídědictví v České republice na léta 2010–2014 (koncepce rozvoje muzejnictví), při-jato Vládou ČR 1. 12. 2010, [online].Praha: 2010. [cit. 13. 1. 2014]. Dostupnéz: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturniho-dedictvi/koncepce/koncepce-ucinnejsi-pece-o-movite-kulturni-dedictvi-v-ceske-republice-na-leta-2010—-2014-78614.

MUZEUM 12

MACHÁČEK, Jiří. Archeologie a dějepis:Jak ano a jak ne. In: Studia mediaevaliaPragensia [online]. FF UK: 2011 [cit. 21.2. 2014]. Dostupné z:http://praha5.ff.cuni.cz/smp/?q=node/93.

KRSKOVÁ, Martina. Výchova ve vztahuke kulturně historickému dědictvív Chocni. In: Edukace a prezentace archeo-logického kulturního dědictví. Metody, pří-stupy, stanoviska [online]. Praha: NM,2013 [cit. 12. 1. 2014]. Dostupné z:http://www.archeologienadosah.cz/sites/default/files/naki/workshop_sbornik_final2.pdf.

Profesní etický kodex Mezinárodní radymuzeí (ICOM) [online]. Paříž: 2006 [cit. 14.2.2014]. Dostupné z:http://network.icom.museum/filead-min/user_upload/minisites/icom-czech/pdf/eticky_kodex/ICOM_eticky_kodex.pdf.

Rámcový vzdělávací program pro základnívzdělávání (verze platná od 1. 9. 2013)[online]. Praha: 2013. [cit. 18.2.2014].Dostupné z:http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ram-covy-vzdelavaci-program-pro-zak-ladni-vzdelavani.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia[online]. Praha: VÚP, 2007. [cit.18.2.2014]. Dostupné z:http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy.

Rámcový vzdělávací program pro odbornévzdělávání [online] Dostupné z:http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy.

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Kulturně antropolo-gické aspekty muzejního fenoménu.Antropowebzin [online], 2011, č. 1 [cit. 24. 2. 2014]. Dostupné z:http://antropologie.zcu.cz/webzin/index.php/webzin/issue/view/8.

Základní statistické údaje o kultuřev České republice 2012. 1. díl. Kulturnídědictví. Muzea, galerie a památkové ob-jekty. Praha: NIPOS, 2013, dostupné z:http://www.nipos-mk.cz/wp-con-tent/uploads/2013/05/Statistika_kul-tury_2012_I.KULTURNI_DEDICTVI_web.pdf.

MUZEUM 13

Rozhlédneme-li se dnes pozorněkolem sebe, co všechno spatříme?Počítače, notebooky, dotykové te-

lefony, tablety, mp3 přehrávače, široko-úhlé televizory, digitální fotoaparáty,kamery. Všudypřítomné vlny signálumobilních operátorů či wi-fi naštěstí ne-vidíme a necítíme, přesto jsou všudekolem nás. Ač si to většina z nás téměřneuvědomuje, žijeme obklopeni digitál-ními vymoženostmi moderní civilizace.Tato vyspělá zařízení nám mají životusnadnit a zpříjemnit, ač se nám častozdá, že je tomu naopak.

Moderní technologie a popularizace vědy

Díky snadné dostupnosti moderníchtechnologií již určitým multimediálnímzařízením disponuje téměř každý člennaší společnosti. Většina uživatelů tatozařízení běžně využívá k práci, zábavěi získávání informací. Někteří však stojínejen na straně příjemců dat a informací,ale také na straně jejich poskytovatelůa tvůrců. Pro ty jsou digitální technologiejedinečnou inovací, umožňující novémožnosti ve vytváření, propagaci, šířeníi ukládání originálního obsahu a dat. Tose týká nejen například médií, informač-ních služeb, zábavního průmyslu a umě-lecké sféry, ale také všech vědních oborů.I pro vědce samotné jsou digitální tech-nologie obrovským přínosem.

Základním pravidlem našeho světa jeznámý fakt, že ten, kdo chce přežít, semusí v určitém smyslu přizpůsobit okol-ním podmínkám. A proto i tak specifickýobor, jakým archeologie bezpochyby je,musí respektovat toto pravidlo a jít takří-kajíc s dobou. Ovšem nejen ve vědec-kých postupech, ale také v popularizacia prezentaci oboru, kde má česká arche-ologie ve srovnání se svými zahranič-ními kolegyněmi stále co dohánět.A právě popularizaci dokáží multimédiaa digitální technologie v dnešní doběprokázat velkou službu. Moderní publi-kum je totiž již navyklé na multimediálnípodněty zprostředkované televizí, počí-tačovými hrami, aplikacemi pro mobilnítelefony, tablety a čtečkami. Není sečemu divit, že rychle ztrácí zájem a kon-centrace se vytrácí tváří v tvář čtenídlouhých bloků textů na panelech ve vý-stavách či při pohledu zdálky na za-sklené artefakty.2 Toto si dnes musíuvědomit každý popularizátor, kterýchce u veřejnosti se svou prací uspět.

O významu a smyslu popularizace archeologie zde není nutné se rozepiso-vat, neboť o této problematice toho u násbylo již řečeno mnoho (věnovali se jí například archeologové Michal Bureš,Miroslav Popelka, Miroslava Šmolíkovánebo Radomír Tichý3) a její přínos je nezpochybnitelný. Jakým přínosem všakmohou být pro prezentaci archeologie digitální technologie a multimédia?

MUZEUM 14

1 Článek byl vypracovánv rámci projektu NAKI č. DF-12P01OVV045 „Archeologiena dosah. Edukace a prezen-tace archeologického kultur-

ního dědictví“, který jefinancován Ministerstvem

kultury ČR.2 CHOWANIEC, Roksana.

Archaeology on the Web. Educating children and youth

though internet portals. In: Archaeological Heritage:

Methods of Education and Popularization. Oxford:

Archaeopress, 2012, s. 37.3 Jako tematický výběr z pracílze uvést např. BUREŠ, Michal.

Archeologie a veřejnost. In:ŠMOLÍKOVÁ, Miroslava,

BUREŠ, Michal a kol. (eds.) Ve-řejná archeologie I., Příspěvky

ke konferenci Archeologiea veřejnost, Praha 2005,

33–38.; POPELKA, Miroslav,ŠMOLÍKOVÁ, Miroslava. Ar-cheologie pro laickou veřej-

nost. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 3,2003, 153–156.; TICHÝ, Rado-

mír. Deset let naší archeologievěnované veřejnosti. Živá

archeologie 10, 2009, 2.

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 14–20

Přínos multimédií a digitálních technologiípro popularizaci archeologie1

Veronika Mikešová

Mgr. Veronika MikešováNárodní muzeum veronika_mikesova@nm.cz

Benefits of multimedia and digital technologies for popularization of archaeologyThe article deals with the newest trends in popularization and presen-tation of archaeology. It concerns uses of digital technologies and multimedia and it shows their specific application in the example of the project “Archaeology at reach”. The article highlights not onlythe positives of modern technologies but it is also touching their negatives. The author of this article does not neglect other digitaltrends used in current popularization of archaeology and foreshadowsthe ways of future continuation of this approach.

Keywords: presentation, archaeology, multimedia, digital technolo-gies, Internet, social networks

A co všechno se pod tímto termínemvlastně skrývá?

Multimédia jsou digitální prostředky, integrující různé formáty dokumentů, respektive dat (například text, tabulky,animace, obrazy, zvuk, video, apod.),zprostředkující nebo napodobující realitua napomáhající tak větší názornosti.4 Je-jich používání dnes umožňují právě digi-tální technologie. Z výčtu výše vidíme,že téměř všechny jednotlivé formáty datjiž v prezentaci archeologie užívány bylya jsou, ovšem většinou samostatně čipouze ve spojení dvou formátů dat.Ovšem propojení více formátů do multi-mediální podoby přináší mnoho výhod,a to především proto, že multimédia pů-sobí na více smyslových receptorů najed-nou a tak přispívají k efektivnějšímupřijímání a zapamatování předávanýchinformací. A v tomto se právě skrývá ob-rovský edukační potenciál multimédií.Díky tomu, že dokáží zapojit více smyslůnaráz, dochází k intenzivnějšímu rozví-jení různých typů inteligence – verbální,zrakově prostorové, fyzické, hudebníi interpersonální.5 To je důležitým aspek-tem nejen u dospělých, ale hlavně u dětí,pro které se tak archeologie může státnejen zajímavou alternativou trávení vol-ného času, ale také způsobem osobno-stního rozvoje.

Lidé již po staletí navštěvují knihovny,archivy a muzea, aby se něco naučili,něco nového objevili a také aby se bavili.S nástupem elektronických médií – nej-prve rozhlasu, poté televize a nyní inter-netu – se však tradiční aktivity učení,objevování a zábavy posunuly ze sféryveřejného prostoru fyzických institucí doobývacích pokojů a pracoven.6 V roz-hlase a v televizi se u nás s archeologiísetkat můžeme, ovšem spíše sporadickyv rámci některých historicky orientova-ných pořadů či v případě nových arche-ologických objevů ve zprávách. Internettak nabídl jedinečnou šanci pro populari-zaci archeologie, neboť poskytuje neome-zený prostor pro prezentaci absolutněčehokoli. Potřeba viditelné a efektivníprezentace oboru na internetu, včetněpotřeby vzniku samostatného archeolo-

gického portálu, již byla vyjádřena mno-hokrát (naposledy například v roce20127). Ovšem průlom v této oblasti při-nesl až projekt Archeologie na dosah. Edu-kace a prezentace archeologického kulturníhodědictví, který je realizován mezi roky2012 až 2014 na Oddělení pravěku a an-tického starověku v Národním muzeua je financován Ministerstvem kulturyČR v rámci Programu aplikovaného vý-zkumu a vývoje národní a kulturní iden-tity (NAKI).

Jak na internet aneb příkladydobré praxe

Projekt Archeologie na dosah se snažívyužívat nejen klasické popularizačnímetody, tradiční v české archeologie(jako například přednášky, exkurze, vý-stavy apod.), ale zaměřuje se také nau nás zcela nové způsoby prezentace ar-cheologie, využívající multimédií a digi-tálních technologií. A právě na tomtoprojektu si můžeme ukázat, jak velkýmpřínosem je pro popularizaci vědy inter-net a jakými způsoby ho lze využít. Pro snazší orientaci v problematice lzeinternetové komunikační kanály vhodnépro primární prezentaci archeologie roz-dělit do několika sekcí: webové portály,sociální sítě, kanál YouTube, virtuální vý-stavy a multimediální vzdělávací plat-formy. Sekundární prezentaci oboru pakzajišťují samotná média, která na svých

MUZEUM 15

4 DOSTÁL, Jiří. Multimedia,hypertext and hypermediateaching aids – a current trendin education. Časopis pro tech-nickou a informační výchovu[online]. Olomouc: 2009, roč. 3, č. 1 [cit. 1. 12. 2013]. Dostupné z http://www.jtie.upol.cz/clanky_2_2009/multi-medialni_hypertextove_a_hypermedialni_ucebni_pomucky.pdf.5 FISCHER, Robert. Učíme dětimyslet a učit se. Praha: Portál, 1997.6 KALFATOVIC, R. Martin. Creating a Winning Online Exhibition. Chicago: AmericanLibrary Association, 2002,s. xiii.7 MIKEŠOVÁ, Veronika. Využití průzkumů veřejnéhomínění pro potřeby zjištěnívztahu mezi archeologií a ve-řejností v ČR. Živá archeologie,2012, roč. 14, č. 2, s. 66–69.

Obr. 1: Webový portál Archeo -logie na dosah

on-line portálech (např. zpravodajské se-rvery iDnes, Novinky, Deník) zveřejňujíčerstvé archeologické objevy. Ovšemi zde je vítána vlastní aktivita a zapojeníarcheologů, protože samotní novináři nejsou schopni nejen odhalit, ale takésprávně interpretovat veškeré pro veřej-nost zajímavé novinky.

Co se týče samostatných webových por-tálů zaměřených na prezentaci archeolo-gie, v současné době u nás existují pouzejediné ucelené a pravidelně aktualizovanéstránky, a to právě portál Archeologie nadosah (www.archeologienadosah.cz, obr. 1). Ten svým návštěvníkům zpro-středkovává archeologické poznání pro-střednictvím populárně-naučných článků,archeologických novinek a zajímavostí,tipů na výlety za archeologií, obecnýchinformací o české i zahraniční archeologiii konaných akcích a také pomocí interak-tivních prvků, jako jsou například pravi-delné hádanky či ankety. Na portálpřispívají kromě pracovníků Národníhomuzea i další odborníci z řad archeologůa také studenti Ústavu pro archeologii FF UK. Webové stránky Archeologie nadosah slouží samozřejmě také jako zá-kladna a spojovací linie celého stejnojmen-ného projektu a informují o jehosoučasném pokračování a aktuálních akti-vitách. Návštěvnost portálu se v současnédobě pohybuje mezi dvěma sty až šesti stynávštěvníky za den a za rok a půl jehoexistence ho navštívilo již téměř 50 tisícunikátních návštěvníků (obr. 2), což lze,vzhledem k poměrně úzkému zaměření,považovat za úspěch. Problematice če-ských archeologických portálů i podrob-nostem o portálu Archeologie na dosahbyl již věnován samostatný článek8, proto se jimi zde již nebudeme detailnějizabývat.

Sociální sítě jsou nepochybně obrovskýmpřínosem pro archeologii, neboť ji dokáží

dostat i k té části laické veřejnosti, kekteré by se po jiných kanálech dostávalajen stěží. Na sociálních sítích dnes velkáčást populace různých věkových katego-rií tráví značnou část volného času,a proto jsou ideálním místem pro oslovo-vání nových potenciálních příznivců archeologie. Proto i webový portál Archeologie na dosah má svou samostat-nou stránku na sociální síti Facebook(www.facebook.com/ArcheologieNaDo-sah, obr. 3).9 Díky té se podařilo získat jižvíce jak tisíc tzv. fanoušků, přičemž ně-kterým příspěvkům se podařilo osloviti několik tisíc uživatelů, nemajících žád-nou návaznost na facebookovou stránkuArcheologie na dosah.10 Vzhledemk tomu, že sociální síť Facebook sloužíprimárně k zábavě uživatelů, je nutnétomu přizpůsobit i obsah, který chcemešířit. Naším cílem samozřejmě je dostatinformace o archeologii a archeologic-kém kulturním dědictví na kvalitní obsa-hové úrovni k laické veřejnosti. Ovšemaby se nám podařilo oslovit co nejširšíveřejnost, je nutné ji nejprve zaujmout.K tomuto účelu se výborně osvědčilosdílení fotografií z pořádaných akcí proveřejnost, tematicky laděných fotografií„z pravěku“ či uměleckých fotografií archeologických sbírkových předmětů.Fotografie jsou na internetu jedním z nej-oblíbenějších a nejsdílenějších mediál-ních formátů a právě ty archeologické či„pravěké“ mají pro veřejnost nádech tajemna a neznáma, proto je uživateléčasto šíří dále. Ovšem vždy by měl býtkladen důraz na to, aby byly fotografiefakticky správné, to znamená, aby do-bové kostýmy, artefakty i technologie odpovídaly archeologickým poznatkůmsoučasnosti. Pak se nám podaří nejen za-ujmout širokou veřejnost, ale také ji záro-veň, byť podprahově, poučit o našemkulturním dědictví.

Na Facebooku lze také kromě obsahuz vlastních zdrojů sdílet i zajímavosti z jiných portálů, multimediální novinkyz Čech i zahraničí, videa či pozvánky naakce. Kreativitě se meze nekladou a roz-víjení spolupráce s jinými institucemia organizacemi přináší jedině pozitivní

MUZEUM 16

8 MIKEŠOVÁ, Veronika, VÉLOVÁ, Lucie. Prezentace ar-

cheologie na internetu.Archeo logie na dosah – novýportál Národního muzea. In:

Veřejná archeologie. Příspěvkyz konferencí Archeologie a ve-

řejnost 2007 a 2012. Praha:Ústav pro archeologii FF UK

a Veřejná archeologie o.s.,2012, s. 165–172.

9 Facebook byl zvolen proto,že jde o nejvyužívanější so-

ciální síť v ČR. Podle serveruMarketing Journal ho využívá1,8 milionů skutečných uživa-telů, zatímco konkurenční síť

Twitter 157 tisíc (údaj z dubna2013 na www.m-journal.cz).10 Stejně jako u webových

stránek, i u Facebooku je důležité sledovat analytikunávštěvnosti a dosahu. Dle

těchto dat je pak možno upra-vit marketingovou strategii

tak, aby byla veškerá činnostefektivnější.

Obr. 2: Google Analytics proweb Archeologie na dosah,

stav k 25. 2. 2014

výsledky. Jak již bylo řečeno, vždy jevšak potřeba hlídat nejen kvalitu, aletaké kvantitu sdíleného obsahu, kdyplatí pravidlo „všeho s mírou“. Téma so-ciálních sítí je dnes rozšířené a existujek němu obrovské množství literatury,především v on-line podobě. Protopokud chceme vést úspěšnou facebooko-vou stránku, je nutné si nejprve celouproblematiku sociálních sítí nastudovat.

Dalším skvělým digitálním médiem jekanál YouTube. Většina z nás používáYouTube k vyhledávání hudby, ovšem lze ho využít i k edukačním účelům.Opět na příkladu Archeologie na dosah(www.youtube.com/user/archeologiena-dosah) vidíme, co vše se dá na tomto ka-nále sdílet. Je vhodný napříkladk nahrávání videonávodů na různá pra-věká řemesla, záznamů z akcí pro veřej-nost či propagačních videí. Díkyvlastnímu kanálu YouTube je také možnouplatnit virální marketing11. Tak i v pro-jektu Archeologie na dosah vznikajív současné době audiovizuální spoty, ježjsou uživateli sociálních sítí virálně šířenya přispívají tak k propagaci nejen pro-jektu, ale také archeologie obecně.12 Právěv audiovizuální tvorbě je možno spatřo-vat velký potenciál, neboť filmy a seriályjsou oblíbenou formou zábavy i vzdělá-vání a pro popularizátory je to tedy vý-borná cesta, jak nenásilně dostatarcheologii až k lidem domů. Ovšem jesamozřejmě nezbytné, aby se na tétotvorbě vždy podíleli velkou měrou samiarcheologové, jinak mohou vznikat téměřkatastrofální výsledky (jak sami můžemevidět v některých televizních pořadech čifilmech s archeologickými tématy).

Zcela novým a v české archeologii zatímnevyužitým způsobem popularizace jsouvirtuální výstavy. Ty dokáží díky své on-line existenci prezentovat archeologickátémata včetně muzejních sbírek širokéveřejnosti bez jakéhokoli omezení pří-stupnosti. Jediné, co návštěvník k jejichshlédnutí potřebuje, je přístup na inter-net. Zde je však nutné zdůraznit rozdílmezi virtuální výstavou a digitalizova-nou sbírkou, která vystavuje fotografiesbírkových předmětů bez dalších souvi-

slostí.13 Oproti tomu virtuální výstavamusí mít jasně určené téma, titul, záměra také cílové skupiny, pro něž chcemedané téma ilustrovat.14 Ovšem většinounení možné převzít koncept fyzické vý-stavy do virtuální, neboť virtuální pro-středí má svá specifika a vyžadujevlastní nápad.

V projektu Archeologie na dosah v sou-časné době vznikla také celá nová plat-forma s názvem Virtuální archeologie,která takové vitruální výstavy zahrnuje(obr. 4). Systém funguje na principu e-learningu, kdy si návštěvník po shléd-nutí virtuálních výstav může nově nabytéznalosti otestovat v kvízech či osvěžitv jednoduchých hrách. Vše je doplněnorozsáhlou sekcí materiálů ke stažení, kdenávštěvníci naleznou mnoho zajímavýchpodkladů jak pro vlastní studium, taktaké zábavných, jako například komiksy,videa či návody na pravěké řemeslnétechniky. Jelikož se jedná o naprostou no-vinku, je zřejmé, že bude nutno ji pečlivěsledovat a postupně zdokonalovat. Celáplatforma by však měla efektivním způ-sobem popularizovat českou archeologiia díky zábavnému způsobu podání takoslovit zcela nové potenciální příznivcez řad široké veřejnosti.

Vidíme, že v projektu Archeologie nadosah se zatím daří využívat digitálnítechnologie poměrně efektivně. Aby to

MUZEUM 17

11 Virální marketing je marke-tingová technika, která sesnaží oslovit co největší množ-ství potenciálních příjemcůskrze sociální sítě a předat jimtak určité sdělení. Je založenna originalitě a zajímavostiobsahu, který přiměje uživa-tele ho samovolně šířit. Virálnímarketing vyžaduje velkémnožství kreativity a také od-vahy realizovat nové nápady. 12 První spot Minulost (v) nás(http://www.youtube.com/watch?v=ZNg9oYmvONs) dosáhlza necelý měsíc od svého uve-řejnění téměř 1300 shlédnutí. 13 U nás takto funguje portáleSbírky (www.esbirky.cz),který zpřístupňuje on-linesbírky z několika desítek če-ských muzeí.14 KALFATOVIC, R. Martin.Creating a Winning Online Exhibition. Chicago: AmericanLibrary Association, 2002, s. 2.

Obr. 3: Facebooková stránkaArcheologie na dosah

tak bylo, je potřeba přistupovat k nimjako k celistvému multimediálnímu ba-líčku a udržovat mezi všemi kanály jasnépropojení. V opačném případě by vzni-kal pouze chaotický a neorganizovanýsoubor různých platforem, ve kterém byse ztráceli nejen uživatelé, ale i samotníautoři. Je nutné tedy ke všem těmto akti-vitám přistupovat jako k systému lo-gicky provázaných komunikačníchkanálů.

Další možnosti využití

Výše zmíněné příklady však samozřejměnejsou vyčerpávající. Možností, jak vy-užít multimédia a digitální technologie,

je nespočet a meze jim klade pouzevlastní kreativita. Nutností je však dobráorientace v současných technologiícha také chuť učit se novým, pro archeolo-gii netypickým znalostem, jako je napří-klad marketing či základy tvorby webů.

Zajímavou formou popularizace jsoutaké počítačové hry. Při jejich precizníma didakticky promyšleném zpracování jetakto možné edukovat širokou veřejnostrůzných věkových kategorií a přiblížit jítak archeologii zábavným způsobem. Ve-lice zdařilým příkladem je počítačováhra Veligrad: Fos-Zoe-Nika.15 V té znovuožila jedna z nejvýznamnějších českýcharcheologických lokalit, a to UherskéHradiště – Sady v době života Cyrilaa Metoděje. Hráč má tak jedinečnoumožnost vidět tento církevní areál v po-době, ve které se patrně nacházel v 9.století a nechat se okouzlit zdařilými 3Dvizualizacemi, které pro většinu lidí majímnohem větší výpovědní hodnotu, nežpouhé 2D obrázky (obr. 5). Ve hře se stří-dají dvě časové linky, zmíněné 9. stoletía současnost, kdy hráč v roli studentkyarcheologie pracuje na referátu o velko-moravských lokalitách a dostane se taknapříklad do Památníku Velké Moravy čipřímo do Slováckého muzea. Díky těmtodvěma liniím se tak hráči dozví takémnoho informací o práci archeologů čikonzervátorů, takže poznají nejen histo-rické souvislosti, ale zjistí také, jak tatofakta byla odhalena.16

Na podobném principu se také nabízejímožnosti vzdělávacích programů proškoly, ať už přístupné on-line, či jakosoučásti učebnic. Multimediální výukovéprogramy se již ve školství několik letobjevují, a proto by rozhodně stálo za topodporovat jejich zavádění i do výukydějepisu. Obzvláště také proto, že učitelédějepisu si často s obdobím pravěku ne-vědí rady či ho nepovažují za dostatečnědůležité pro to, aby mu věnovali v rámcivýuky více času. Poutavý výukový pro-gram, připravený ve spolupráci archeo -logů a pedagogů by jim tedy jediněpomohl a také by postupně zlepšovalnejen povědomí veřejnosti o naší nej-hlubší minulosti, ale také její vztah k ní.

MUZEUM 18

Obr. 4: E-learningová plat-forma Virtuální archeologie

15 Hra je již volně ke staženína http://www.slovackemu-

zeum.cz/doc/860. 16 Veligrad: Fos-Zoe-Nika.Slovácké muzeum [online].

[cit. 2013-12-06]. Dostupné z:http://www.slovackemuzeum.

cz/doc/841.

Obr. 5: Ukázka ze vzdělávacípočítačové hry Veligrad:

Fos-Zoe-Nika

Další, velice zajímavou možností, jak vy-užít digitální technologie v prezentaci ar-cheologie, je tzv. rozšířená realita(augmented reality). Jedná se o postup,kdy je realita, tedy skutečný obraz, do-plněn počítačem vytvořenými objekty,tedy zobrazení reality s přidanými digi-tálními prvky (obr. 6). Technický procesje poměrně složitý a nemá cenu se jímzde nyní zabývat, důležité však je, žetato technologie je obzvláště vhodná na-příklad pro zobrazování rekonstrukcípravěkých či středověkých situací na je-jich původní místa či například pro do-plnění pozůstatků historických stavebdo jejich původní podoby. V zahraničí jižarcheologové rozšířenou realitu po-měrně hojně aplikují17, u nás se na jejímvyužití zatím pracuje. Jedním z praco-višť, kde se snaží zapojit do prezentacearcheologie právě rozšířenou realitu, jenapříklad Archeologický ústav AV ČRv Praze, a to konkrétně v rámci projektuArcheologické 3D virtuální muzeum. Novétechnologie dokumentace a prezentace neoli-tického sídelního areálu.18

Všechno má své stinné stránky

Všechny tyto možnosti jsou sice veliceatraktivní a mají velký edukační poten-ciál, jejich značnou nevýhodou je ovšempoměrně nemalá finanční náročnost. Aplikace těchto moderních technologiívyžaduje navíc nejen značné úsilí sa-motných archeologů, ale také zapojenímnoha dalších spolupracovníků, pře-vážně z technických oborů. Nicméně přizdařilém využití (a také správné propa-gaci) je efektivita vysoká a za všechnuvynaloženou snahu rozhodně stojí.Digitální média také bezesporu otvírajínovou dimenzi přístupu k muzejním ar-cheologickým sbírkám. Nejsou všakvšelékem, někdy mohou paradoxně od-táhnout pozornost lidí od skutečnýchpředmětů a ukotvit ji pouze na jejich di-gitální reprodukci.19 Proto k nim mu-síme podle toho přistupovata nepracovat s nimi jako s „náhražkou“skutečného muzea, ale spíše jako s dal-ším vzdělávacím prvkem, který másloužit ke zvýšení zájmu potenciálních

návštěvníků o muzejní sbírky a k jejichpřilákání do muzea.

A jako vždy, i zde platí rčení, že všehomoc škodí. Dnes se někdy můžeme se-tkat s tím, že při návštěvě výstavy na násze všech stran mluví či blikají obrazovky,všudypřítomné digitální panely nás vy-bízejí k interaktivitě a my pak často za-pomeneme věnovat pozornostsamotným vystaveným artefaktům. Ač-koli se může zdát, že světové muzejnítrendy k tomuto vývoji přispívají, opakje pravdou. Stále bychom si měli uvědo-movat, že edukační potenciál muzea jeprávě v jeho sbírkách a ty by měly i na-dále zůstat hlavním předmětem prezen-tace. Ovšem vhodné, promyšlenéa opodstatněné doplnění multimediál-ními prvky samozřejmě ničemu ne-uškodí, ba právě naopak.

Závěrem nezbývá nežli konstatovat, žeačkoli je v posledních pár letech věno-vána multimédiím a digitálním technolo-giím čím dál větší pozornost, jejichvyužití v prezentaci a popularizaci českéarcheologie je zatím stále v plenkách.Nicméně značný zájem veřejnosti o on-

MUZEUM 19

Obr. 6: Rozšířená realita využitá na vizualizaci antic-kého chrámu. Podle VLAHA-KIS, DIDIER a kol. 2002

a)

b)

17 CIEJKA, Karolina. Using so-cial media and new technolo-gies in the popularization andpromotion of archaeology. In: Archaeological Heritage: Methods of Education and Popularization. Oxford: Archaeopress, 2012, s. 53–58.18 Osobní sdělení. Detailyo projektu nahttp://www.arup.cas.cz/?p=15802 nebo KVĚTINA, Petr, KON-ČELOVÁ, Markéta, BRZOBO-HATÁ, Hana, ŠUMBEROVÁ,Radka, ŘÍDKÝ, Jaroslav, PAVLŮ,Ivan. Neolithic settlement inBylany: taking a new look atold digs. In: Progress in Cultu-ral Heritage Preservation – EUROMED 2012, InternationalJournal of Heritage in the Digital Era 1, 2012, s. 61–64.19 MERRIMAN, Nick. Involvingthe public in museum archaeo -logy. In: Public Archaeology.New York: Routledge, 2004,s. 85–108.

line prezentaci (což jsme si ukázali výšena příkladu projektu Archeologie nadosah) nám ukazuje, že něco takovéhov České republice chybělo a že širokouveřejnost archeologie velice zajímá a jeochotna se jí zabývat. Proto není pochybo tom, že bychom tuto poměrně novoucestu archeologické popularizace mělidále rozvíjet. Na druhou stranu to roz-hodně neznamená, že klasické metody,jako jsou výstavy, přednášky, publikaceči exkurze budeme opomíjet. Naopak,jako nejefektivnější způsob popularizacese jeví kombinace obou typů metod, jakklasických, tak moderních. Jedině tak jev dnešní době možné zlepšovat přístupveřejnosti k archeologii a zároveň tak bu-dovat i její pozitivní vztah k archeologic-kému kulturnímu dědictví.

Použité zdroje:

DOSTÁL, Jiří. Multimedia, hypertext andhypermedia teaching aids – a currenttrend in education. Časopis pro technic-kou a informační výchovu [online]. Olomouc: 2009, roč. 3, č. 1 [cit. 2013-12-03]. Dostupnéz: http://www.jtie.upol.cz/clanky_2_2009/multimedialni_hypertextove_a_hypermedialni_ucebni_pomucky.pdf.

CIEJKA, Karolina. Using social mediaand new technologies in the populari-zation and promotion of archaeology.In: Archaeological Heritage: Methods ofEducation and Popularization. Oxford:Archaeopress, 2012, s. 53–58.

FISCHER, Robert. Učíme děti myslet a učitse. Praha: Portál, 1997.

CHOWANIEC, Roksana. Archaeology onthe Web. Educating children andyouth though internet portals.In: Archaeological Heritage: Methods ofEducation and Popularization. Oxford:Archaeopress, 2012, s. 37–42.

KALFATOVIC, R. Martin. Creating a Win-ning Online Exhibition. Chicago: Ame-rican Library Association, 2002.

MICHL, Petr. Infografika: Sociální sítěv Česku. Marketing Journal [online].Praha: 2013. [cit. 2013-12-03]. Dostupné z: http://www.m-journal.cz/cs/internet/socialni-site/infografika--socialni-site-v-cesku__s416x9788.html.

MERRIMAN, Nick. Involving the publicin museum archaeology. In: Public Archaeology. New York: Routledge,2004, s. 85–108.

MIKEŠOVÁ, Veronika. Využití prů-zkumů veřejného mínění pro potřebyzjištění vztahu mezi archeologií a ve-řejností v ČR. Živá archeologie, 2012,roč. 14, č. 2, s. 66–69.

MIKEŠOVÁ, Veronika, VÉLOVÁ, Lucie.Prezentace archeologie na internetu.Archeologie na dosah – nový portálNárodního muzea. In: Veřejná archeolo-gie. Příspěvky z konferencí Archeologiea veřejnost 2007 a 2012. Praha: Ústavpro archeologii FF UK a Veřejnáarcheo logie o.s., 2012, s. 165–172.

Veligrad: Fos-Zoe-Nika. Slovácké mu-zeum [online]. [cit. 2013-12-06]. Dostupné z: http://www.slovacke-muzeum.cz/doc/841.

VLAHAKIS, Vassilios, DIDIER, Stricker,GLEUE, Tim, DAEHNE, Patrick, ALMEIDA, Luís. Archeoguide: AnAugmented Reality Guide forArchaeo logical Sites. Computer Gra -phics in Art History and Archaeology[online]. 2002, 9/10 [cit. 2014-01-03].Dostupné z: http://www.tecgraf.puc-rio.br/~mgattass/ra/ref/RA_Ru-inas/01028726.pdf.

MUZEUM 20

„Široká veřejnost vnímá archeologiipředevším přes její artefaktovousložku, kterou se odlišuje od

ostatních humanitních oborů“.2 Tuto Evže-nem Neustupným deklarovanou odlišnostzhodnocují s různým výsledkem tvůrci archeologických expozic, které Václav Ma-toušek ve své práci definoval jako „své-bytné regionální syntézy pravěku-středověku“.3 Stať preferující hlavně meto-dické aspekty studia charakterizovalatehdy jeho základní trendy a snažila seo formulaci následného vývoje na základěprůzkumu 35 českých archeologických expozic, probíhajícího v létech 1997–1999,které autor považoval za reprezentativnípro české muzejnictví. Hodnotil archeolo-gické muzejní expozice v Čechách jakoodraz koncepce studia pravěku a středo-věku, přičemž krátkodobé, úzce regionálnínebo tematické expozice srovnával s díl-čími odbornými studiemi, dlouhodobé expozice přirovnával k regionálním synté-zám.4 Za ideový základ skupiny „tradič-ních“ expozic ještě v roce 2000jednoznačně považoval „pregnantně for-mulovanou koncepci expozice Národníhomuzea jako dokonale zvládnuté vyjádřeníchronologicko-typologického paradig-matu se všemi jeho klady a zápory“.5 Přesvysokou odbornou úroveň této expozicevšak mohla vést její stereotypní prezentaceu běžného návštěvníka až k vnímání

jednotvárnosti a nemusela být pro nějvždy optimální formou sdělení, setká-váme se i s názorem o možném až depre-sivním působení.6 Cílem předkládané statije nastínit s odstupem 15 let aktuální stavnových archeologických expozic, v době,kdy proudová vitrína Národního muzea jejiž dva roky minulostí a nové, netradičnípřístupy při tvorbě expozice, která ovlivnídalší generaci návštěvníků, jsou očeká-vány s napětím.

Archeologické expozice v současnosti

Archeologické dědictví Evropy je zdro-jem evropské kolektivní paměti. Pro jehopreventivní ochranu je velmi důležitétoto dědictví co nejsrozumitelněji pre-zentovat veřejnosti, čehož základnímprostředkem jsou archeologické expo-zice. Pokud jsou v muzejním prostředí,mají značnou výhodu ve využití auten-tických artefaktů, většinou ohromujícíchjiž svým stářím, samy o sobě ale tyto je-dinečné artefakty navozují pouze neži-vou atmosféru mnohdy nepřehlednéhomnožství téměř stejných věcí. Artefaktyjsou tak odkázány na invenci autorů ex-pozic, zda jejich potenciál „sdělovat“ do-kážou vytěžit a vhodnou interpretacía zasazením do rámce pravděpodobných

MUZEUM 21

1 Článek byl vypracovánv rámci projektu NAKI č.DF-12P0OVV045 „Archeologie nadosah. Edukace a prezentacearcheologického kulturníhodědictví“, který je financovánMinisterstvem kultury ČR.2 NEUSTUPNÝ, Evžen. Vysoko-školská archeologie. Archeolo-gické rozhledy, 2005,s. 381–383.3 MATOUŠEK, Václav. Archeo -logické muzejní expozice v Čechách jako odraz kon-cepce studia pravěku a středo-věku, Archeologické rozhledy,2000, roč. LII, č. 3, s. 453.4 Ibidem, s. 454.5 Ibidem, s. 456.6 SKLENÁŘ, Karel. Archeolo-gické expozice Národníhomuzea: z Čech do Evropy –a zpátky? Muzejní a vlasti-vědná práce, 1998, roč. 36, č. 1, 223.

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 21–28

Současné české archeologické expozice –výraz společenské pozice archeologie?1

Jarmila Valentová

Current Czech archaeological exhibitions as an expressionof the social position of archaeology?Most current archaeological exhibitions were created in the last 15 years. They appeared particularly in places where there was a sig-nificant regional tradition guaranteeing market demand of tourism,often presenting results of recent rescue excavations. Some of the exhi-bitions partially introduce fashion influences, such as continuing pop-ularity of the Celtic issue. There is also a growing development of archaeological “open-air museums” which often produce a varietyof high-quality experiential activities and replace the absence of origi-nal artefacts and exhibitions of non-museum institutions which are currently starting to compete with traditional museums.

Keywords: archaeology, exhibition, museum, archaeological open-air museum, Czech Republic

PhDr. Jarmila ValentováNárodní muzeum jarmila_valentova@nm.cz

dějů, činností, příběhů či míst je oživita jejich prostřednictvím komunikovat. Jakými metodami to učiní, záleží na růz-ných podmiňujících faktorech. Hlavnízásadou při jakékoliv prezentaci by všakmělo vždy být nalezení vhodné hranicemezi popularizací vědy a její degradací.7

Archeologie sama o sobě jako vědní dis-ciplína je atraktivní včetně užívanýchmetod a výsledky tohoto vědního oborujsou včlenitelné do učebního plánu, cožzaručuje při využití edukativního poten-ciálu expozice její návštěvnost. Již při zá-měru prezentace je však nutno počítats věkově pestrou škálou cílových skupin,s čímž je nutno kalkulovat při vizualizaciinformací.8 Samostatnou archeologickouexpozici bylo v minulosti a je i v součas-nosti vidět v nemnoha muzeích.9 Dlou-hou dobu dominovaly především staršíexpozice vycházející z tradičních muzej-ních témat, mezi která pravěká minulostregionu patřila, což bylo dáno jednak ne-dostatkem finančních prostředků muzeí,kdy změny expozic už vyžadovaly zá-sadní výměnu mobiliářů a často náročnéinteriérové zásahy, jednak postojem, žepro ukázku školám je stávající expozicestále dostačující. Zásadním hybatelem vevývoji expozic byla plošná změna zřizo-vatele většiny muzeí v létech 2002–2003,kdy většina muzeí přešla od státnísprávy zajišťované okresními úřady dosprávy nedávno vzniklých krajskýchúřadů. Důraz nově vzniklých správníchcelků, zdůrazňujících svou svébytnost,na rychlé zviditelnění daného regionu(včetně jeho odlišení), vedl hned od po-čátku k důslednému lpění na vzhledovéstránce objektů muzeí a jejich expozic, reprezentujících před veřejností nyní užkrajské příspěvkové organizace, a tím namnoha místech k budování nových ex-pozic či dlouhodobých výstav. Tam, kdemístní silná archeologická tradice mohla

pomoci zvýšit přitažlivost regionu pronávštěvníky (image území), dostávalyšanci v soutěži dalších atraktivních regi-onálních témat také nové archeologickéexpozice, včetně muzeí v menších obcích(např. Předmostí u Přerova, Staré Městou Uherského Hradiště, Mohelnice, Pře-rov, Prostějov), kde kromě turismu půso-bil i další faktor přínosu pro veřejnost,kterým je identita obyvatel s místem.10

Vznik nových archeologických expozictak byl podmíněn zejména společensko-ekonomickými hybateli11, méně zájmemodborným ve smyslu změn tradiční kon-cepce expozic pravěku. Podstatným čini-telem byla také aktuálně vzrůstajícípotřeba společenského konsensu, zvláštěpo roce 1992, kdy od 1. 6. vstoupilav platnost účinnost novely č. 242/1992Sb., která změnila znění klíčového § 22zákona 20/1987 Sb. ve prospěch důsled-ného financování záchranných archeolo-gických výzkumů investory, a doprocesu tzv. archeologické památkovépéče se zapojila plošně rovněž regionálnímuzea s archeologickými pracovišti. Re-prezentativní výsledky velkoplošnýchvýzkumů financovaných investory pakzačalo být vysoce žádoucí předložitnejen odborné, ale také široké veřejnosti.Tato společenská pozice archeologie jenejvýrazněji dokumentována dlouhodo-bou výstavou12 v Regionálním muzeuv Kolíně, otevřenou v roce 2012 v rychlénávaznosti na stavbu obchvatu Kolína(obr. 1). Se zrušenou tradiční expozicípravěku, instalovanou zde s obměnamiod roku 1966, ji spojuje už pouze postuppo ose chronologického vývoje, kterávšak není nijak akcentována a návštěv-ník ji nutně ani nemusí vnímat. Akcento-vána je naopak estetická stránkaprostoru; vyprávění o jednom z nejrozsá-hlejších poválečných archeologickýchvýzkumů zastupují velkoplošné barevnéfotografie měnících se ploch výzkumuod zimy do zimy. Melancholie osamě-lých postav ztrácejících se v šeru na ob-řích odkrytých plochách a romantickáoblaka polabské mlhy s osamělou me-chanizací jsou výmluvnějším a atraktiv-nějším sdělením o výzkumu než strohádokumentace, která laika nezaujme, pro-

MUZEUM 22

7 MOTYKOVÁ, Karla. Ztrátanevinnosti české archeologieaneb Vraťme se na rozcestí,

kde jsme se zmýlili. Archeolo-gie ve středních Čechách, 2011,

roč. 15, č. 2, s. 1208.8 Dle výsledků jednoho dota-

zníkového průzkumu mezi do-spělými navštěvují

archeologické expozice, výstavya programy zejména vyšší vě-

kové kategorie (36–50 let a nad50 let), zřejmě však tvořící do-provod dětem do 12 let, kterétam již byly se školou a opako-vaně se pak vrací, další opako-vaně se vracející skupinou jsou

také senioři. Viz PETRIŠČÁ-KOVÁ, Katarína a KLIMEŠOVÁ-

BAČOVÁ, Veronika. Muzeum(archeologické sbírky) a veřej-

nost. In: Veřejná archeologie IV,Příspěvky z konferencí Archeo -logie a veřejnost 2007 a 2012.

Praha: Ústav pro archeologii FF UK Praha a Veřejná archeo -

logie o. s., 2013, s. 178. 9 Např. z 12 muzeí zřizovanýchStředočeským krajem je kromě

expozice v Novém Strašecí maláexpozice jen v Kladně, v rámci

výzkumu jeskyní v Berouně,dále v Novém Kníně a v rámci

širšího záměru v Poděbradech.10 K tomu podrobněji MORA-

VEC, Martin. Archeologie a ces-tovní ruch. In: Veřejná

archeologie IV, Příspěvky z kon-ferencí Archeologie a veřejnost

2007 a 2012. Praha: Ústav proarcheologii FF UK Praha

a Veřejná archeologie o. s.,2013, s. 75–76.

Obr. 1: Prezentace aktuál-ního velkoplošného

archeologického výzkumunahradila starší klasickou

pravěkou expozici (Regio -nální muzeum v Kolíně).Foto: Radka Šumberová

tože ji většinou nechápe. Podstatné sdě-lení je výrazně odlišeno – velkoplošná rekonstrukce rondelů objevených výzku-mem na labské terase na tuto mimo-řádnou záležitost dostatečně upozorňuje.Celkově však toto pojetí prezentace arte-faktů vyžaduje působení lektora, má-libýt efektivně využita jako doplněkvýuky. Pozitivní vnímání archeologiepodporují také množící se krátkodobémuzejní výstavy nových nálezů.

Formy prezentace archeologických pramenů

Většina nových expozic se příliš neod-chyluje od tradičního chronologickéhoschématu, byť doplňovaného novýmiprvky, a běžná edukativní funkce expo-zic to ani příliš nevyžaduje. Některé zestávajících expozic či částí šířeji zaměře-ných expozic v rámci tohoto schématustále prezentují pro návštěvníka poně-kud jednotvárnou přehlídku hliněnýchhrnců (obr. 2) a kamenných či jiných ná-strojů (Žatec, Litoměřice, Slaný, Velvary,Kladno), danou zčásti nedostatkem fi-nančních prostředků, s následkem reali-zace expozic pouze muzejnímipracovníky. Pro příklad naopak doko-nale zvládnuté reprezentační „klasické“expozice s pestrými oživujícími prvky re-konstrukcí můžeme sáhnout do zahra-ničí. Lze ji vidět v Magyar NemzetiMuzeum v Budapešti (obr. 3 a 4).Jinde jsou atraktivní prameny nyní pre-zentovány už ne jako pouhá přehlídkanálezů či nálezových celků, ale v expozi-cích jsou mnohde simulovány také pů-vodní nálezové situace včetně jejichexkavace (rekonstrukce situací z arche-ologických výzkumů). Vítaným prvkembývá využití výsledků experimentální ar-cheologie, i když jde v mnoha případechpouze o opakující se prvky jako mletíobilí a tkaní na tkalcovském stavu, což jepochopitelně dáno prostorovými, bez-pečnostními a jinými omezeními interi-érů kamenných budov. Experiment,založený na analogiích pravěkých čin-ností či jevů s pojmy dnes běžně užíva-nými zprostředkovává recipientovisnadněji informaci, kterou chceme sdělit,

tlumočí mu naši interpretaci artefaktuprostřednictvím jeho vlastní zkušenosti.13

V nové, neobvykle veselé a nápadité ex-pozici muzea v Prostějově (od 2013) majíoriginální exponáty místy zdánlivěfunkci doplňku, jsou začleněny do bar-vitě podaných rekonstruovaných čin-ností či dějů, které usnadňují jejichpochopení, ale jsou instalačně odlišenynebo kumulovány jen v určitých bodechprostoru. Expozice se nápadně liší odostatních tohoto druhu svým pestrýmdesignem a postrádá obvyklou střízlivouatmosféru vážnosti až ponurosti. Za nej-důležitější posun při tvorbě expozic lzepovažovat dosud nečetné prezentace vý-sledků interdisciplinární spolupráce ar-cheologie. Toto „spřádání“ minulýchpříběhů z výsledků dalších, zejména pří-rodovědných disciplin, je specifickýmpřístupem moderní archeologické vědy.Ač přispívá ke konkrétnímu a oživují-címu obrazu všedních dnů pravěkýchkomunit, obrazu v regionálních souvi-slostech umožňujícímu např. přibližnourekonstrukci života a dávných podobkonkrétních míst, je využíváno expo-zičně zatím zřídka, stejně jako předsta-vení užívaných metod (Pohansko).Nové archeologické expozice vynikajíz rámce ostatních nově budovaných his-torických expozic kladením důrazu na re-konstrukce, ať už podoby sídel, funkcípředmětů nebo ucelených situací všed-ního dne, což je u archeologických infor-

MUZEUM 23

11 Například expozici v Mohel-nici, kde působí stoletá tradicea muzeum si vybudovalo zaléta existence „neuvěřitelnézázemí“ archeologických nad-šenců, financoval Olomouckýkraj ve výši 6 miliónů Kč, kterýpochopil, že přispěje-li k roz-voji cestovního ruchu tímtozpůsobem, přispívá i k ekono-mickému rozvoji regionu.12 Dle statistik NIPOS je vý-stava limitována délkou do 2 let, pak už jde o expozici.13 Apriori pozitivní vztah lidíke všem artefaktům zdůraz-ňuje Evžen Neustupný, arte-fakty vytvářejí věcný obsahjejich okolí a navíc ještě jsounositeli jejich interakce s vněj-ším světem, jejich styku se sou-časníky a komunikace s jinýmilidmi. Viz NEUSTUPNÝ, Evžen.Archeologie pro všechny. In:Veřejná archeologie IV, Pří-spěvky z konferencí Archeolo-gie a veřejnost 2007 a 2012.Praha: Ústav pro archeologii FF UK Praha a Veřejná archeo -logie o. s., 2013, s. 89.

Obr. 2: Zcela tradiční archeo -logická expozice jako přehlídka nálezů z regionu(Městské muzeum ve Sla-ném). Foto: Lucie Vélová

mací nutným prvkem k pochopení.K tomu občas přistupuje také interaktivníčást, možnost zapojit se do prezentova-ných procesů (Prostějov, Přerov). Dalšímrysem je regionalita sdělení, zasazovanádo rámce obecně platných poznatků, ze-jména chronologických (např. Pravěk Mo-helnicka). Snaha o komplexní podánípravěku regionu bývá spojena s akcentemna klíčovou regionální lokalitu, často spo-jenou s krajinnou dominantou. Výraznýmrysem začíná být také využití moderníchtechnologií (Plzeň – digitální stojany). Ne-zbytným doplňkem se již zdají být virtu-ální prohlídky expozic (Brno – pavilonAnthropos, Mikulov, Břeclav – Pohansko,Prostějov, Plzeň). V současnosti je nejvýra-znějším expozičním počinem expoziceZápadočeského muzea v Plzni, prezentu-jící kromě starších nálezů také bohaté vý-sledky terénních výzkumů, probíhajícíchod posledního desetiletí 20. století při roz-sáhlé stavební činnosti, zejména při budo-vání velkých průmyslových zón. Kroměunikátních předmětů a důsledného vý-běru předmětů, které reprezentují jednot-

livá pravěká období, přitom ale nezahlcujínávštěvníka nadbytečným množstvím, vekterém by se těžko orientoval, lze kladněhodnotit propojení nálezů s fotografickoudokumentací terénních archeologickýchvýzkumů, což u prezentace starších mu-zejních sbírek v expozicích většinou ne-bylo možné. Samozřejmostí jsou modelya rekonstrukce. Samostatně jsou uváděnymetody archeologické práce, což by mělobýt nezbytným stavebním kamenemvšech archeologických expozic. Důleži-tým komunikačním prvkem jsou takéúvodní projekce, které atraktivně sdělujívše, co by měl návštěvník chápat o práciarcheologů v terénu, přibližují metody ar-cheologické i muzejní práce a pravěké vý-robní techniky.

Rozhlédneme-li se šířeji po střední Ev-ropě, lze za obecně uznávanou špičkuevropské archeologické expoziční tvorbyv současnosti označit novou expoziciv Lansdesmuseum für Vorgeschichtev Halle. Technicky a instalačně dokonalá,dokázala skloubit vyčlenění unikátníchsolitérů („Himmelscheibe“) s masovouexpozicí charakteristických dobovýchprvků (kamenná industrie, bronzovépředměty) a vytvořit tak monumentálnía zároveň snadno zapamatovatelnýobraz doby, k jehož doplnění byly použity vždy jen jednoduché velko-formátové prostředky.

Některé prvky prezentace archeologických pramenů

Prvek specializace tématu

Větší možnosti neotřelého přístupu a ori-ginality teoreticky mají specializované ar-cheologické expozice nebo části šířejizaměřených historických expozic, vázanétematicky na výrazné místní/regionálníprvky (Kutná Hora – středověká těžbastříbra; Turnov – těžba a zpracování ka-mene; Jílové u Prahy – oppidum Závista rýžování zlata; Benátky nad Jizerou –paleoastronomie; Nové Strašecí – Kel-tové). Mohou těžit z jedinečnosti tématua neopakovatelnosti jinde a zároveňz jeho určité aktuálnosti a propojení s dal-šími místními a často ještě živými tradi-

MUZEUM 24

Obr. 3: Elegantní prezentacepravěkého vývoje v nové

expozici Národního muzeav Budapešti.

Foto: Marie Opatrná

Obr. 4: Národní muzeumv Budapešti – vedle originálů

ve vitrínách oživují expozici i pestrá dioramata.

Foto: Marie Opatrná

cemi. Bývají doplněny atraktivními akti-vitami, jako je návštěva důlního díla neborýžování na potoce. Muzeum v Rakov-níku věnovalo pobočku v Novém Strašecípůvabné, živé a kvalitní expozici ze ži-vota Keltů navázané na proslulé místnínálezy evropské úrovně. Expozice muzeav Turnově (2010) ukazuje nejstarší dějinyregionu ve vztahu k místní známé těžběkamene a jeho zpracování už od mladšídoby kamenné. Demonstruje zároveňtaké výsledky velkoplošných archeolo-gických výzkumů posledních dvaceti lethrazených investory. Ale také velmi maléobce dokážou vytěžit značnou popularituz místní archeologické tradice. Dobrýmpříkladem je malé Muzeum Keltů (2008)v Dobšicích (okr. Nymburk), kde známékeltské pohřebiště je využito jako„značka“ obce a oživená historie je za-chycena i dalšími prvky v její infrastruk-tuře. Na opačném konci tohoto spektrajsou expozice specializované na obecnějšítémata, jako je např. vývoj člověka. Pavi-lón Anthropos (Moravské zemské mu-zeum) v Brně prezentuje aktuálnípoznatky (2006) z výzkumů archeologie,antropologie či geologie souběžně s re-konstrukcí minulého prostředí a s užitímaudiovizuální techniky, dioramat a inte-raktivních prvků.

Prvek autenticity místa – terénní prezentacePamátník lovců mamutů v Předmostíu Přerova je součástí vlastivědné stezkyPředmostím až do pravěku. Odkrytá au-tentická archeologická situace chráněnázastřešeným pavilonem zachycuje jižníokraj světově známého sídliště lovců ma-mutů se skládkou zvířecích kostí jakoodpadu. Památník byl vybudován v roce2006 na základě cílených zjišťovacíchsond a teprve po jeho zastřešení byl za-hájen odkryv archeologických vrstev proterénní prezentaci. Jde o neobvyklou pre-zentaci originálů v původním kontextuv nemuzejním zařízení. Masarykovo mu-zeum v Hodoníně v projektu Slovanskéhradiště v Mikulčicích spojilo v Mikulči-cích provoz archeologických expozicv létech 2007–2013 s proměnou celéhoareálu a s revizním archeologickým vý-

zkumem. Masarykova univerzita připo-jila v Břeclavi na Pohansku k tradičníprezentaci materiálu v expozici poblížvýzkumu prezentaci moderních archeo -logických metod a poznatky dalších disciplin, zejména antropologie.

Prvek regionalityV expozicích se často prezentují aktuálníarcheologické nálezy z regionu, docházítak ke spojení s informací, která je pří-jemcům většinou známa a je v jejichosobní zkušenosti (rozsáhlé stavební ak-tivity v obci či okolí). Všechny tyto prvky– specializaci, autenticitu místa i regiona-litu dokázala skloubit jedna z dobrýchsoučasných specializovaných archeolo-gických expozic ve Starém Městě u Uher-ského Hradiště (2010). Výtvarně zcelapostrádá obvyklé pochmurnosti. Pro-světlenou halu lemují po obou stranáchvkusně provedené výjevy z všedního ži-vota (obr. 6), výtvarně čistá je instalacevybraných originálů, zahloubenou stře-dovou část velké haly vyplňují základykostela a kostrové pohřebiště (obr. 5).

MUZEUM 25

Obr. 5: Expozice Velké Mo-ravy skloubila autenticitumísta a originálních nálezůs barvitými výjevy. StaréMěsto u Uherského Hradiště.Foto: Marie Opatrná

Obr. 6: Staré Město u Uher-ského Hradiště. Foto: Marie Opatrná

Expozice je dokonale názorná, není přetí-žená texty, ani exponáty a zcela splňujenároky na atraktivitu i na edukaci. V re-laxačním prostoru běží na promítacíploše originální dokumenty ze starýchvýzkumů. „Římané a Germáni v krajipod Pálavou“ (2008) v působivém sklep-ním prostoru mikulovského muzea jsourovněž příkladem dokonale zvládnutéprezentace s elegantním a nerušivýmtechnickým řešením vitrin a s pečlivým,přitom poutavým výběrem exponátů.

Prvek zážitku a zkušenostiSpecifickou formou prezentace archeolo-gie formou expozic v přírodě, byť bezoriginálních artefaktů, jsou archeoskan-zeny a archeoparky. „Tato odnož arche-ologických expozic je dosud stále vestavu zrodu. Jednotlivá pracoviště ani fe-nomén archeoparků jako celek protonelze analyzovat způsobem srovnatel-ným …při studiu tradičních expozic“.14

Po 15 letech od tohoto konstatování mu-síme říci, že některé z nich dnes majívelký potenciál být svou návštěvnostívážnou konkurencí muzejním objektům,ač o tradiční „opravdová“ muzea nejde.Nepracují s autentickými předměty,nýbrž s jejich kopiemi či replikami, alemnohdy dokážou navodit „autentickou“atmosféru lépe než muzejní prostoryv kamenných, ne vždy vhodných objek-tech.15 Návštěvník v nich nahlíží dovšedního dne pravěké komunity. Dnesjsou spojovány termínem „zážitková ar-cheologie“ a kromě zážitku z vlastnízkušenosti (viz experienciální archeolo-gie) poskytují některé z nich stále vícetaké kvalitní možnosti školních výuko-

vých programů nebo doplnění vzdělánípedagogů.16 Jejich areály jsou dnes pova-žovány za „masmedia“ oboru archeolo-gie se vzdělávacím potenciálem.17 Jejichnabídka je založena na simulaci někte-rých aspektů všedního života pravěkýchspolečenství, které lze prezentovatv omezeném prostoru a čase, jako je pří-prava potravy, barvení a výroba textilií,výroba keramiky a řada dalších řemesl-ných praktik, zvláště těch, do jejichž pro-cesu lze vtáhnout návštěvníka.Malebným příkladem je archeologický„skanzen“ Modrá u Velehradu – opev-něná vesnice z 9. století (obr. 7) je vybu-dovaná dle půdorysů skutečnýcharcheologických objektů z okolí. Prezen-tuje se zejména úspěšně vytvořenouatmosférou, ale je využívána i k výuko-vým programům, zatímco „keltské“ Prá-šily v neudržovaném přírodnímprostředí Šumavy mají atmosféru spíšeopuštěné keltské vsi a zcela schází sta-bilní vzdělávací prvek, poskytovaný ve-řejnosti zřejmě jen při občasných akcích.Archeoskanzeny jsou vybudovány namístě někdejších pravěkých situací(Březno u Loun), které se snaží rekon-struovat na základě zjištěných terénníchreliktů, archeoparky nemají tuto přímousouvislost. Dokonalým pojetím nauč-ného přírodního areálu je pak využitídalších archeologických prvků v pro-storu krajiny, jakým je „Himmelswege“ –turistická cesta v jižním Sasko-Anhalt-sku. Využívá světově unikátní nález „ne-beského disku“ z doby bronzové z roku1999, nejen v moderně ztvárněné paleo-astronomické expozici Arche Nebra (obr. 8) a v místě nálezu na blízkém kopciMittelberg, ale také ve volně přístupné observatoři z doby kamenné na lokalitěGoseck, rekonstruované na původnímmístě a volně přístupný je také menhirs antropomorfní rytinou u hrobové ko-mory v Langeneichstädt (obr. 9). Origináldisku je v již výše zmíněné archeologickéexpozici v Halle. Tyto přírodní „expo-zice“ nemovitých archeologických pamá-tek zasahují každého atmosférouopravdové autenticity a nadčasovéhoklidu. Takové faktory jsou schopny náv-štěvníkovi vtisknout nesmazatelnýdojem, kterému kamenné objekty i s ori-

MUZEUM 26

14 MATOUŠEK, Václav. Archeo -logické muzejní expozice v Če-

chách jako odraz koncepcestudia pravěku a středověku,

Archeologické rozhledy, 2000,roč. LII, č. 3, s. 453.

15 Podobně jsou dnes často in-stalovány interiéry památko-

vých objektů, navozujícídojem, že obyvatelé prostor

jsou nedaleko a právě odešli.16 Občanské sdružení Křivolík

provozující stejnojmennou„pravěkou“ osadu nabízí tý-

denní výukové programy proškoly vedené erudovanýmispecialisty z oboru a Letní

školu pro pedagogy zároveňs vlastními tištěnými

učebními texty.17 SOKOL, Petr. Kulisa, kopie,

návrat do minulosti? Úvahanad silnými a slabými strán-

kami archeoskanzenů pohle-dem odborného návštěvníka.

In: Veřejná archeologie IV, Pří-spěvky z konferencí Archeolo-

gie a veřejnost 2007 a 2012.Praha: Ústav pro archeologii

FF UK Praha a Veřejná archeo -logie o. s., 2013, s. 189.

Obr. 7: Rekonstrukce opev-něné vesnice z 9. století.

Modrá u Velehradu. Foto: Marie Opatrná

ginálními exponáty mohou konkurovatjen skutečně důmyslně promyšlenýmiexpozicemi. V českém prostředí nalé-záme zatím ideální spojení archeoparkua nového Muzea pravěku ve Všestarech(2013) s vysokoškolským pracovištěmKatedry experimentální archeologie Uni-verzity Hradec Králové, založené na ex-perimentu a zároveň na dokonalémuzejní prezentaci v stálé expozici v ka-menném objektu. Ač jde o expozici s mi-nimem originálních exponátů, lze jipovažovat za velmi zdařilou prezentacipravěkého vývoje a života, ať už z hledi-ska schopnosti komunikace s návštěvní-kem, sdělitelnosti, názornosti, obsahu čiatraktivity. Originální je koncepce expo-zice ve třech úrovních nad sebou.18 Světpravěkého člověka s tajuplnou částí„podsvětí“ (podzemní podlaží), pozem-skou částí reálného života (první nad-zemní podlaží) a obtížně dosažitelné„nebe“ s možnými vrstvami kosmu(druhé nadzemní podlaží) doplňujíukázky archeologických metod a jejichdopadu na naše poznání. Bude-li využí-vána výstavní plocha k příležitostnýmvýstavám originálů, budou zcela napl-něny také formální atributy muzea.

Nemalou konkurenci muzejním expozi-cím tak dnes tvoří archeologické expo-zice institucí nemuzejních. Velmizdařilou archeologickou expozici otevřelÚstav archeologické památkové péčestředních Čech v roce 2004 na zámkuNižbor pod názvem Keltské informačnícentrum Nižbor, přímo proti známému„keltskému“ centru – oppidu Stradonice.Hýří originálními instalačními a výtvar-nými nápady, s využitím veškeré tehdydostupné multimediální techniky. Povstupu se stanete součástí historické kelt-ské expanze, projíždí kolem vás jezdci nakoních, z vod studny se šklebí měnící sedivoké tváře, tajemství keltského uměníse rychle přetavuje v kotli do uplývají-cích tvarů, nezapomenutelně názorně jezde podáno to, co by si jinde vyžádaloobsáhlé nezáživné texty. Atmosféra je jedinečná a detailní potřebné informacenajdete na dotykových obrazovkách.Můžete vstoupit branou virtuálního oppida a ze získaných znalostí vás při

odchodu vyzpovídá interaktivní keltskýbojovník. Expozice obsahující jen kopieje každoročně doplňována výstavouz originálních exponátů, oslavou kelt-ských svátků a pořady pro školy.

Uvedené příklady dokumentují budo-vání nových archeologických expozic ze-jména tam, kde působí nejen výraznéregionální, ale zároveň také nadregi-onální tradice, zaručující poptávku natrhu turismu (Velká Morava: Pohansko,Mikulčice, Uherské Hradiště, StaréMěsto u Uherského Hradiště), někde čás-tečně přistupují také módní vlivy, jako jepřetrvávající obliba keltské problematiky(Nižbor, Nové Strašecí). Stále výraznějise prosazují také archeologická „muzeav přírodě“ s nabídkou zážitku z vlastnízkušenosti19 namísto nehybných origi-nálů (Modrá u Velehradu, osada Křivolíku České Třebové) a expozice nemuzej-ních institucí (Nižbor, Všestary, Pohan-sko). Pokud definujeme roli muzeí takéjako vzdělávacích institucí, přicházímek nezbytnosti v rámci expozic vhodněpředstavovat archeologii i s jejími meto-dami (obr. 10) a podpořit edukativní po-tenciál expozic strukturovanýmiedukativními programy namísto obsá-hlých doprovodných textů (Přerov). Sou-

MUZEUM 27

18 TICHÝ, Radek, DRNOVSKÝ,Václav, DOHNÁLKOVÁ, Hanaa SLEZÁK, Milan. Archeoparkpravěku ve Všestarech: zá-kladní teze. Živá archeologie –Rekonstrukce a experimentv archeologii, 2009, roč. 10,č. 1, s. 83–89. Snad jediná expozice, kde lze hovořito nové koncepci.19 K tomu viz více SEYČKOVÁ,Nina. Muzeum jako „třetí prostor“. Výstavní projektv Muzeu Fráni Šrámka v Sobotce. Muzeum: Muzejnía vlastivědná práce, 2013, roč. 51, č. 1, s. 33.

Obr. 8: Arche Nebra – paleo-astronomická expozicev blízkosti místa unikátníhonálezu „nebeského disku“z doby bronzové (jižní Sasko-Anhaltsko). Foto: Marie Opatrná

Obr. 9: Interiérové expozice(Halle, Arche Nebra) jsou zakomponovány do okruhutematicky souvisejících ne-movitých archeologickýchpamátek („Himmelswege“ –Langeneichstädt v jižnímSasku-Anhaltsku). Foto: Marie Opatrná

časná pozice archeologie jako vědníhooboru vnímaného veřejností oscilujemezi pozicí atraktivní vědy, někdy ažs příměsí tajemna a pozicí přinejmenšímzbytečné přítěže rozvoje společnosti vá-zaného v tomto případě na stavební čin-nost. Úkol udržet pozitivní vnímáníarcheologie společností souvisí s důsled-nou a adekvátní prezentací jejích vý-sledků, čímž je myšlena nejen odbornost,ale také srozumitelnost pro různé spole-čenské vrstvy. Archeologické expozicejsou tak základní, i když zdaleka ne jedi-nou platformou, na které je možno syste-maticky rozvíjet komunikaci archeologies veřejností, získávat zpětnou vazbuk vyčlenění účinných nástrojů této ko-munikace a přispívat k ovlivňování po-hledu veřejnosti na archeologiipozitivním směrem. Zdá se, že současnývznik nových expozic je v mnoha přípa-dech ovlivněn jednak reflexí potřebypředložit konkrétní výsledky spojenés konkrétními terénními aktivitami v re-gionu, tj. vnímáním jakéhosi společen-ského závazku, jinde spíše výraznouregionální tradicí spolu s vědomím mož-ností vizuálně efektního ztvárnění.

Literatura

MATOUŠEK, Václav. Archeologické mu-zejní expozice v Čechách jako odrazkoncepce studia pravěku a středo-věku. Archeologické rozhledy, 2000, roč. LII, č. 3, s. 453–463.

MORAVEC, Martin. Archeologie a ces-tovní ruch. In: Veřejná archeologie IV,Příspěvky z konferencí Archeologie a ve-řejnost 2007 a 2012. Praha: Ústav proarcheologii FF UK Praha a Veřejná archeologie o. s., 2013, s. 53–86.

MOTYKOVÁ, Karla. Ztráta nevinnostičeské archeologie aneb Vraťme se narozcestí, kde jsme se zmýlili. Archeolo-gie ve středních Čechách, 2011, roč. 15,č. 2, s. 1207–1218.

NEUSTUPNÝ, Evžen. Vysokoškolská archeologie. Archeologické rozhledy,2005, roč. 43, č. 2, s. 381–389.

NEUSTUPNÝ, Evžen. Archeologie provšechny. In: Veřejná archeologie IV, Pří-spěvky z konferencí Archeologie a veřej-nost 2007 a 2012. Praha: Ústav proarcheologii FF UK Praha a Veřejná archeologie o. s., 2013, s. 87–94.

PETRIŠČÁKOVÁ, Katarína, KLIME-ŠOVÁ-BAČOVÁ, Veronika. Muzeum(archeologické sbírky) a veřejnost. In:Veřejná archeologie IV, Příspěvky z konfe-rencí Archeologie a veřejnost 2007 a 2012.Praha: Ústav pro archeologii FF UKPraha a Veřejná archeologie o. s., 2013,s. 177–180.

SEYČKOVÁ, Nina. Muzeum jako „třetíprostor“. Výstavní projekt v MuzeuFráni Šrámka v Sobotce. Muzeum: Muzejní a vlastivědná práce, 2013, roč. 51, č. 1, s. 33–40.

SKLENÁŘ, Karel. Archeologické expo-zice Národního muzea: z Čech do Evropy – a zpátky? Muzejní a vlasti-vědná práce, 1998, roč. 36, č. 1, s. 23.

SOKOL, Petr. Kulisa, kopie, návrat dominulosti? Úvaha nad silnými a sla-bými stránkami archeoskanzenů pohledem odborného návštěvníka. In:Veřejná archeologie IV, Příspěvky z konfe-rencí Archeologie a veřejnost 2007 a 2012.Praha: Ústav pro archeologii FF UKPraha a Veřejná archeologie o. s., 2013,s. 189–202.

TICHÝ, Radek, DRNOVSKÝ, Václav, DO-HNÁLKOVÁ, Hana a SLEZÁK, Milan.Archeopark pravěku ve Všestarech:základní teze. Živá archeologie – Rekon-strukce a experiment v archeologii, 2009,roč. 10, č. 1, s. 83–89.

MUZEUM 28

Obr. 10: Nová archeologickáexpozice v Západočeském

muzeu v Plzni simulujei ukázku terénní práce

archeologů. Foto: Jiří Košta

Mnohotvárnost českého jazyka při-náší bohatost jeho slov, významůi uskupení. Tak tomu je i v pří-

padě spojení slov „archeologie“ a „umění“.První význam, který převážnou většinuspolečnosti napadne, je umění, které arche-ologie odhaluje, vysvětluje a zasazuje dokontextu doby, ve které toto umění vzni-kalo. Je nasnadě otázka, zda tyto projevylidské společnosti lze chápat jako uměnía zda lze použít termín „umění“. Ať by-chom se věnovali lidským uměleckým pro-jevům doby kamenné, bronzové či železné,povětšinou uvažujeme nad předměty, kteréjsou umělecky ztvárněny, ale mají svávlastní užití. Nevznikaly samy o soběpouze pro svou krásu, ale stávaly se sou-částí komunikace a života tehdejších lidí.Jako náhodný příklad může být uvedenamaskovitá spona z Manětína2, která mělasvou funkci spínání oděvu, ale taktéž (vesvé době netradičně) zobrazovala postavučlověka i s jeho oděvními doplňky a dal-šími detaily. Ani skalní malby pravděpo-dobně nevznikaly samoúčelně, ale mělysvůj vlastní záměr, ať při samotném vznikuči po něm.3 Použití termínu umění v dneš-ním slova smyslu v kontextu archeologic-kých nálezů je velmi rozsáhlá otázka a neníobsahem tohoto příspěvku, pouze vyme-zuje obsah článku. Tento nastíněný významby spíše vystihovalo sousloví „umění v archeologii“ či přesněji „umění v archeo -logických nálezech“.

Souvztažnost slov „archeologie v umění“v kontextu vymezení předchozího vý-znamu pak jasně přivádí k významudruhému. A to, jak umělci ve svých dí-lech napříč historií reflektovali archeolo-gii jako vědu, před vznikem této vědeckédisciplíny spíše lidskou touhu a snahupo poznání vlastní minulosti, těžili z je-jího poznání a to vše včleňovali do svýchuměleckých projevů. Text se bude zabý-vat právě tímto tématem, avšak pouzev rámci českého prostředí. Úkolem to-hoto příspěvku není přinést výčet všechuměleckých děl čerpajících z archeologienebo majících pravěký námět. Jeho zá-měrem je dát do kontextu významná dílaa jejich autory, kteří tvořili v rámci tohotovytyčeného tématu, a to z pohledu umě-novědného.4 A nastínit okolnosti důvodůtéto tvorby a jejích vlivů a vývoj zájmuo naši pravěkou historii v uměleckémprostředí. Tím se tak otevírá otázka sou-časné spolupráce archeologie a uměnía vzájemné potřebnosti. Toto téma je tak-též úzce spjato s dalšími dvěma vědnímiobory, paleontologií a antropologií, kterénelze opominout. Hlavní linií příspěvkuje však převážně archeologie a přede-vším archeologické oddělení Národníhomuzea, jeho činnost a sbírky.

Je třeba zdůraznit, že tendence reflekto-vat vlastní minulost v umění a těžit z ar-cheologických nálezů a poznatků nejsou

MUZEUM 29

1 Článek byl vypracovánv rámci projektu NAKI č. DF-12P01OVV045 „Archeologiena dosah. Edukace a prezen-tace archeologického kultur-ního dědictví“, který je financován Ministerstvemkultury ČR.2 Antropomorfní maskovitáspona v podobě mužské postavy, bronz, 5. st. př. Kr.,Manětín – Hrádek, inv.č. H1 –250 398.3 K pravěkému umění po-drobně SVOBODA, Jiří A.Počátky umění. Praha: Academia 2011.4 Literatura se zatím zaměřo-vala pouze na popisy jednotlivých celků, avšak k přehlednému zpracovánízatím nedošlo.

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 29–35

Archeologie v umění. Poznámky k historiizobrazování pravěku v českém uměleckémprostředí v kontextu Národního muzea1

Archaeology in arts. The notes to the history of imaging of prehistory in Czech artistic milieu in the context of the National MuseumThe article deals with the connection of archaeology and arts. Theauthor describes the development of imaging of archaeologicalthemes in paintings, drawings and other artistic works, presentingselected pieces of art. She focuses only on the Czech artistic environ-ment. This theme is important because of the utilization of theseartistic works as an illustration of archaeological findings, facts,theories and hypothesis.

Keywords: archaeology, Czech art, František Kupka, Czech paintingand its archaeological resources, National Museum

Ing. Mgr. Marie OpatrnáNárodní muzeummarie_opatrna@nm.cz

Marie Opatrná

českým specifikem, ale jsou obecnýmiuměleckými tendencemi. Jako příklad lzeuvést nalezení antické sochy Laokoonav roce 1506 v Římě a jeho následnou velmičastou reflexi v díle světově známých i lo-kálních umělců. Toto sousoší ovlivnilo dílakupříkladu Michelangela či Tiziana.5 Zná-mým přenosem antického tématu do rene-sančního umění je též Brunelleschihopoužití antické sochy chlapce s trnemv noze (Spinario)6 jako předlohy pro částjeho slavného reliéfu Obětování Izáka prodveře florentského baptisteria.

Souvztažnost archeologie a umění mátedy dlouhého trvání. Vztah mezi těmitodvěma oblastmi lidské kultury se všakv průběhu času značně měnil a posouval.Pokud se zaměříme na české prostředí,lze jako jeden z výrazných milníků těchtotendencí označit působení malíře JosefaVojtěcha Hellicha (1807–1880) v Národ-ním muzeu7 jako kustoda archeologickésbírky mezi léty 1842–1847.8 Jeho pra-covní náplň v NM byla velmi rozmanitá.Vyjma obligátního evidování archeolo-gické sbírky a také práce na archeolo-gické expozici ve Štenberském paláciv období let 1844–1846, jsou pro našetéma důležité jeho dokumentační cestypo Čechách za účelem kresebné doku-mentace aktuálních archeologických ná-lezů (někdy také následné rozšiřováníarcheologické sbírky Národního muzea)i ochrany a poznání movitých památek.Svou snad první či jednu z prvních arche-ologických situací však zachytil již při vý-zkumu naleziště na Panenské v červenci1843, kde kopal společně s J. E. Vocelem.Zde zachytil sídlištní jámy, konkrétně je-jich profily. Karel Sklenář tyto kresby

označuje za první svého druhu na našemúzemí a jako jedny z prvních na světě.9Již samozřejmě nelze porovnat Helli-chovu kresbu se skutečnou nálezovou si-tuací a její věrohodnost, Hellich zde všakpoužil svého umu k výhradně vědec-kému účelu. Naproti tomu ne všechnyjeho kresby tohoto charakteru dostály.Jeho šestá cesta jej zavedla na Skalsko.Pravěké hroby zde byly nalezeny jižv červenci 1843, avšak Hellich na místonálezu dorazil až v srpnu téhož roku.Kostry zde zachytil v pozici natažené nazádech, avšak pravděpodobně byly spíšenalezeny ve skrčené poloze. Hellich zdetedy nevytvořil dokumentační kresbu vy-žadovanou nálezovou situací, ale určitourekonstrukci dle zbytků nálezové situacea jeho předchozích zkušeností.10 (obr. 1)Z Hellichovy tvorby se zachovalo mnohodalších „archeologických“ kreseb, ač ve-dení muzea očekávalo jejich větší rozsah.Je třeba zmínit například jeho archeolo-gické ilustrace k Vocelově literární tvorběči kresby jednotlivých nálezů. Roku 1847Josef Vojtěch Hellich odchází nečekaněz NM a přesidluje do Vídně. Tím jehoprovázanost s českou archeologií končí.V jeho díle lze později najít pouze jedenohlas předchozího působení a archeolo-gických sbírek NM, a to v díle ZvoleníKroka knížetem. Zde jako reálie použilbronzovou sekerku (avšak jako kopí),bronzový meč, bronzovou jehlici dovlasů a inspiroval se i sponou z Volenic.11

Již se však odklonil od spojení archeolo-gie a umění pro vědecké účely a začleňu -je se tak do tendencí dalších, v Čecháchpůsobících malířů, kteří archeo logickésbírky využívali jako zdroj pro svou inspiraci v rámci historické malby.

A právě historická malba je další kapito-lou ve vztahu archeologie a umění. Počátek 19. století, který se námětově odpoutal od antických témat a přineslhledání národního stylu ve figurálnímalbě, nasměroval umělce na zájemo národní historii. A zde vznikl prostorpro zobrazování české prehistorie a pro-tohistorie.12 Prvotní, pouze námětová inspirace, například v díle AntonínaMachka (1775–1844) Dějiny české v obra-zích, se rozvinula v díle Josefa Mánesa(1820–1871), který při tvorbě ilustrací ke

MUZEUM 30

5 Např. Michelangelo – sv. Ma-touš v Sixtinské kapli, Florent-

ská Pieta, kresba UkřižovanéhoKrista pro Vittorii Colonnu; Ti-

zian – Korunování trním (verzez Louvru i Mnichova), Oběto-

vání Izáka, viz podrobněji BAR-KAN, Leonard. Unearthing thePast. New Haven: Yale Univer-

sity Press, 1991, s. 12–16.6 Uložena v The British Mu-seum, 1. st. po Kr., mramor.7 Dále zkráceně pouze NM.

8 Celé téma Hellichovy působ-nosti v Národním muzeu je po-drobně zpracováno: SKLENÁŘ,

Karel. Archeologická činnostJosefa Vojtěcha Hellicha

v Národním muzeu (1842–1847). Časopis Národního

muzea 1980, řada A, svazekXXXIV, č. 3–4, s. 109–236.

9 Ibidem, s. 167.10 Ibidem, s. 170.11 Ibidem, s. 188.

12 Zájem o národní dějiny sevýjimečně projevoval i v 18. sto-letí, např. v díle Ludvíka Kohla,který v letech 1788–1789 vydal

cyklus leptů z českých dějin. VizHUIG, Michael. Historická

malba v Čechách. Praha: SPH,NG, 1996, s. 15.

Obr. 1: Kresby J. V. Hellichazachycující hroby ze Skalska,

zdroj: Památky archeolo-gické a místopisné, 1865,

roč. 6, s. 173

královehradeckému rukopisu již studo-val starožitnosti, tedy archeologické ná-lezy uložené v muzeích. Jistě díky snazeo historickou věrohodnost výjevů, kterábyla dobové umělecké tvorbě vlastní. Vý-tvarné zpracování starožitností však od-ráželo soudobý stav vědy, která většinuarcheologických sbírkových předmětůNárodního muzea považovala za pozůs-tatky po Slovanech.13 A tam, kde Máne-sovi scházel inspirační materiál (v jehodílech se objevují například kamenné se-keromlaty či mlaty se žlábkem), např.u oděvu, uchyloval se k napodobováníslovenských horalských národopisnýchprvků.14 Prvek, který je příznačný prouměleckou tvorbu tohoto období, způ-sob využívání starožitností i stav tehdej-šího poznání, je Želenická spona. 15

(obr. 2) Ta se objevuje již v dílech JosefaMánesa, např. na výjevu Záboj a Slavojv úvalu.16 Spona, která je unikátním nále-zem a její původ není bezpečně osvětlendo dnešní doby, však v 19. století nebylasprávně pochopena. Místo oděvní sponybyla zobrazována jako přívěšek slovan-ských hrdinů. Toto její použití převzali další malíř, Mikoláš Aleš (1852–1913).Ten ji jistě neznal pouze z Mánesovýchvýjevů. Sám Aleš byl amatérským archeo -logem a v archeologických kruzích se po-hyboval a s odborníky problematikudiskutoval a samotné nálezy, pro Alše re-álie, studoval. Neomezil se pouze nazobrazování Želenické spony. Do svýchděl zakomponovával i převážně halštat-skou keramiku či žezlo z Býčí skály.17 Tovše lze nalézt v jeho dílech Píseň na Tur-sku, Samo, Libušina věštba, Žalov,v cyklu Život starých Slovanů a mnohadalších, ale i v dílech jiných umělců z ge-nerace Národního divadla, například navýjevu Píseň slávy od Josefa Tulky z vý-zdoby Národního divadla. ZobrazováníŽelenické spony se však nevyhnulo anisochařství. Josef Václav Myslbek (1848–1922) ji kupříkladu použil na své sošeZáboj s varytem.18 Umělci, kteří čerpaliinspiraci z muzejních sbírek pro své ná-rodní historické výjevy, tak ke své tvorběpřistupovali velice pečlivě, s cílem dosa-žení co největší věrohodnosti. Jejichsnaha však byla bohužel poznamenánasoudobým stavem a vyspělostí lidského

poznání vlastní minulosti. Cestou již jis-tější historické věrohodnosti se vydalvýše zmíněný J. V. Myslbek, snad v dů-sledku určitého posunu vědeckého poznání, snad díky větší názornosti zob-razených reálií. Pro své dílo sousoší sv.Václava použil jako předlohu přilbu zesvatovítského pokladu, zvanou svato-václavskou a zbečenský třmen ze sbírekNM.19 Nepokračoval zde ani v tradicislovanských oděvů vycházejících ze slo-venského lidového oděvu, ale zvolildlouhé splývavé draperie, více odkazu-jící k reálnému středověkému oděvu.

Zcela odlišný přístup než měl J. V. Mysl-bek či M. Aleš ve vztahu archeologiea umění zaujal Jaroslav Panuška (1872–1958). Ten se sice taktéž zajímal o archeo -logii jako vědu – byl amatérskýmarcheologem, přátelil se s Josefem Ladi-slavem Píčem, významným českým ar-cheologem své doby, podílel se na jehovýzkumech, kopal však i sám, vytvářel sivlastní archeologickou sbírku a zkou-mané lokality si ve 30. letech dokoncenechával fotografovat z letadla.20 Posunvšak nastal díky odlišné formě obrazo-vých děl, než které se věnovali jeho před-chůdci. Panuška, ač začal studiemfigurální malby, roku 1891 vstoupil dokrajinářského ateliéru Julia Mařáka

MUZEUM 31

13 SCHÄFER, Jarolím, TUREK,Rudolf, NEUSTUPNÝ, Jiří. Pravěké náměty v umění,Praha: NM, 1954, s. 8; LUTOV-SKÝ Michal. Slovanský dávno-věk a česká archeologie 19. století. In: Slovanství a českákultura 19. století, Praha: KLP,2006, s. 223.14 SCHÄFER, Jarolím, TUREK,Rudolf, NEUSTUPNÝ, Jiří. Pra-věké náměty v umění, Praha:NM, 1954, s. 9; SKLENÁŘ Karel. Archeologie a pohanský věk.Praha: Academia, 2000, s. 83.15 Želenická spona, inv. č. H1-111937, uloženo v NM, o okol-nostech nálezu Želenickéspony a jejím zobrazování vizSKLENÁŘ Karel. Archeologiea pohanský věk. Praha: Academia, 2000, s. 77–84.16 Ilustrace k rukopisu Králo-vehradeckému, kresba k vý-jevu uložena v Národní galerii,vyobrazení viz DČVU III/1,Praha: Academia, 2001, s. 315.17 SCHÄFER, Jarolím, TUREK,Rudolf, NEUSTUPNÝ, Jiří. Pra-věké náměty v umění, Praha:NM, 1954, s. 9.18 1873, bronz, NG v Praze;vyobrazení v DČVU III/2, Praha:Academia, 2001, s. 115.19 SCHÄFER, Jarolím, TUREK,Rudolf, NEUSTUPNÝ, Jiří. Pra-věké náměty v umění, Praha:NM, 1954, s. 10.20 SCHNEIDEROVÁ, Martina,Prehistorie v díle Jaroslava Pa-nušky, Umění, 2010, roč. LXIII,s. 127; SCHNEIDEROVÁ, Mar-tina, ODEHNALOVÁ Markéta:Jaroslav Panuška 1872–1958,Havlíčkův Brod, 2012, s. 27.

Obr. 2: Želenická spona, inv. č. H1-111937. Foto: Lenka Káchová

a později se stal představitelem symbo-lismu a dekadence. V jeho malbách lzenalézt krajinářské výjevy, ale i pohád-kové náměty a taktéž prehistorická té-mata. V Panuškových díle se však jižnesetkáme s výjevy slovanských hrdinů,bojovníků či nálezů starožitností, ales motivy pravěké krajiny (někdy do-plněné pravěkými živočichy či lidskýmosídlením) a pohanských model a kultišť.Ač se Panuška taktéž věnoval slovan-skému období,21 jehož dobovou oblibudetailně dokládá Martina Schneiderováve své studii o díle tohoto malíře,22 jetřeba nezaměňovat pojem slovanskéhoobdobí s pravěkým. Panuška své výjevynezasazoval pouze do slovanského ob-dobí, ale taktéž do staršího pravěku, na-příklad do paleolitu či neolitu, jakukazuje obraz Šárka v neolitu či několikmaleb mamutů v krajině. Panuškův pří-nos není tedy pouze v přenosu archeolo-gických výjevů do krajinářské tvorby, aletaktéž v rozšíření tématu na starší pra-věk. Panuška byl jistě ovlivněn svýmkrajinářským školením a pravděpodobněi díly Nikolaje Konstantinoviče Roericha,který v Praze v roce 1906 vystavoval svádíla zabývající se životem Slovanů a po-hanstvím.23 Do stejného roku je datovánaprvní Panuškova umělecká rekonstrukceslovanského námětu – hrad Děvín.24 Jakodalší významný vliv na jeho tvorbuoznačuje Markéta Schneiderová Panu-škova otce, který byl geolog vytvářejícímapy po celém Rakousko-Uherskua vštípil mu tak zájem o detailní popisa záznam krajiny.25 Je třeba si položitotázku, zda jsou jeho pravěké rekon-strukce či náměty z pravěkých, nejen slo-vanských, krajin logickým vyústěnímpředchozích prací českých umělců natoto téma, jeho krajinářského školenía zájmu o archeologii a jejího studia.Nebo zda byl výrazněji ovlivněn jinýmumělcem, ať Roerichem či jiným malí-řem, a toto téma tedy nerozvinul, ale pře-jal.26 Při řešení této otázky je taktéž nutnovzít v potaz soudobou literární produkci,která se pravěkem zabývala a vyžado-vala doprovodné ilustrace.27

V podobném duchu, v jakém na témapravěku tvořil Jaroslav Panuška, vytvořil

taktéž osm kreseb Max Švabinský (1873–1962). Kresby (Z doby ještěrů, Vodya pralesy, Sivatherium, Život v palmo-vých korunách, Zpodobení mamuta, Nocv pralese, Venuše předmostenská, Zasy-pán sněhem) vznikly jako doprovodnéilustrace k již výše zmíněnému dílu Pra-věk Čech Rudolfa Richarda Hofmeistera(vyd. 1925). Jan Loriš kresby vykládájako závěr Švabinského básnických evo-kací o životě lidské dvojice v přírodě.28

Grafická tvorba v díle Maxe Švabinskéhohrála obecně velkou roli. A jedním z jehočastých témat v této oblasti tvorby byloprávě zobrazování pralesů, rájů a vizío spokojeném lidském životě. Vyjadřovaltak své představy o klidném světě člo-věka, o smíru mezi ním a přírodou.29

Max Švabinský tak ve svých pravěkýchilustracích, které také pojal předevšímjako výjevy z pralesa, dále rozpracováváformu nastavenou Panuškou – tedy zob-razování divoké pravěké přírody. Vracíse však i k „figurální“ tvorbě svých před-chůdců a do elementu krajiny výraznějizasazuje člověka. Jedná se o harmonickýsoulad člověka s krajinou, o jeho soužití,nikoli o zápas o přežití či podmaněníkrajiny, které se ve výtvarném projevuobjeví později.

Švabinský se také těmito kresbami zařa-dil mezi široké řady výtvarníků, kteříilustrovali knihy s příběhy o pravěku.Jako dalšího představitele, který ilustro-val literaturu s pravěkým námětem, lzeuvést například Jana Konůpka, ale řadytěchto umělců jsou velmi rozsáhlé. Vícese však příspěvek tímto tématem nebudezabývat, jelikož bylo detailně rozpraco-váno Karlem Sklenářem a přehledověVladimírem Prokopem.30

Dalším výrazným milníkem na polimalby a kresby s archeologickým téma-tem jsou díla Františka Kupky (1871–1957). V jeho pojetí však nešlo pouzeo začleňování nalezených archeologic-kých artefaktů do historických maleb čio snové výjevy pravěké krajiny. V roce1908 byla ve Francii v La Chapelle-aux-Saints (oblast Corezze) nalezena lebkaneandrtálce. Na základě tohoto nálezua ve spolupráci s francouzským antropo-

MUZEUM 32

21 Viz malba Staroslovanskáosada v bažinách labských, Muzeum umění Olomouc,

olej, plátno, 78x128 cm.22 SCHNEIDEROVÁ, Martina,

Prehistorie v díle Jaroslava Panušky, Umění, 2010, roč.

LXIII, s. 123–135, taktéžSCHNEIDEROVÁ, Martina,

ODEHNALOVÁ Markéta: Jaro-slav Panuška 1872–1958,

Havlíčkův Brod, 2012.23 SCHNEIDEROVÁ, Martina,

Prehistorie v díle Jaroslava Panušky, Umění, 2010,

roč. LXIII, s. 125.24 Ibidem, s. 125.

25 SCHNEIDEROVÁ, Martina,ODEHNALOVÁ Markéta:

Jaroslav Panuška 1872–1958,Havlíčkův Brod, 2012, 26.

26 Tato otázka si však žádáhlubšího zkoumání a většího

prostoru než umožňuje tento článek.

27 Panuška doprovodil svýmiilustracemi první vydání Lovců

mamutů od Eduarda Štorcha(vyd. 1937) a Hofmeisterův

Pravěk Čech (vyd. 1929).28 LORIŠ, Jan. Maxe Švabin-ského pravěk Čech. Umění:

Sborník pro českou výtvarnoupráci, 1942–1943, roč. XIV.,s. 311. Jan Loriš uvádí navíc

ještě výjev Homo Předmosten-sis, ve vydání Pravěk Čech se

však tento výjev nevyskytuje.29 PÁLENÍČEK, Ludvík. Max

Švabinský – grafické dílo, Praha: NG, 1976, s. 7.

30 SKLENÁŘ, Karel. Bohové,hroby a učitelé. Praha: Libri,

2003; PROKOP, Vladimír. Zdeněk Burian, Praha:

Gallery, 2005, s. 144–160.

logem Marcellinem Boule, vytvořil Fran-tišek Kupka rekonstrukci neandrtálce,otištěnou roku 1909 v periodicích L'Illu-stration a Illustrated London News.31 NaKupkově grafickém listu je zobrazen ne-andrtálec u skalního převisu. V pravéruce drží větev či kyj, v levé kamennéjádro. Před postavou leží lebka. Vlevo jeprůhled do krajiny. Kupka tak archeolo-gické výjevy posouvá do roviny zcela vě-decky podložených rekonstrukcízaložených na skutečných nálezech (sa-mozřejmě v kontextu již vyspělejší arche-ologické vědy než jak tomu bylov polovině 19. století) a spolupráci s an-tropologickými odborníky. Grafika nean-drtálce vydaná v Londýně se taktéž vážek českým sbírkám. V NM se totiž v sou-časnosti nachází devět Kupkových pracís archeologickým námětem – 1 obraz a 8kreseb.32 Díla byla do sbírek archeologic-kého oddělení NM věnována samotnýmautorem a jeho ženou v roce 1947.33 JižRudolf Turek povšechně zmiňuje návaz-nost na objev v La Chapelle aux Saints.Dle jeho zprávy krom jiného Kupka da-roval „dokumentární kresbu pleistocen-ního abri v La Chapelle aus Saintss rekonstrukcí tamního praobyvatele“a „skizzy k pračlověku z La Chapelle auxSaints…“34 Podrobněji je však neurčuje.Kresba s inv. č. H2 194 594 je jistě pří-pravnou studií pro výslednou výše zmi-ňovanou grafiku. (obr. 3) Jedná seo kresbu neandrtálce zobrazenéhoz boku, který35 je ve zcela totožné pozicijako neandrtálec na grafice, na kresbějsou navíc pouze ve spodní části dalšídvě studie pravé nohy. Drobný rozdíl jetaké v podání fyziognomie těla. Kresba jedatována kolem roku 1905. Vzhledem kegrafice je tedy třeba dataci posunoutmezi léta 1908 a 1909. Tuto kresbu všaknelze označit jako dokumentární kresbuz La Chapelle aux Saints, zcela zde chybízasazení postavy do prostředí. Další dvěkresby se sbírek NM – Pravěký mužs kyjem zepředu36 a Dřepící pravěký muž(obr. 4)37 je možné taktéž považovat zapřípravné kresby ke grafice, není to všakjednoznačné. Postavy pravěkých mužůs kyjem jsou si velice podobné, obav ruce drží kyj a kámen, rozdíl je pouze

v natočení postavy. Muž sedící v kozelcije s grafikou a kresbami velmi podobnýv obličeji. Pokud tedy Kupka při tvorběvycházel z nalezené neandrtálské lebky,je nasnadě se domnívat, že při přípravě

MUZEUM 33

31 Dostupné na: http://gran-ger.artistwebsites.com/featu-red/1-neanderthal-man-granger.html, vyhledáno 18. 1. 2014.32 Obraz (olej na plátně) Sou-boj dvou pravěkých mužůo ženu, 1903, H2 194 593;kresby (všechny datovány kol.1905) Pravěký muž s kyjemz boku – H2 194 594, Pravěkýmuž s kyjem zepředu H2 194595, Pravěký muž v boji s no-sorožcem H2 194 596, Dřepícípravěký muž H2 194 597, Pětpravěkých lidí a kojenec (Pri-mitifs) H2 194 598, Pravěká rodina H2 194 599, Pravěká rodina na cestě, H2 194 600,Souboj dvou pravěkých mužůo ženu H2 194 601. Za upozor-nění na existenci těchto děl vesbírkách NM děkuji KristýněUrbanové. Kresba H2 194 598je variantou na otištěnou Kup-kovu kresbu v dětském časo-pise Jaro (1908), vyobrazeníSKLENÁŘ, Karel. Bohové,hroby a učitelé. Praha: Libri,2003, s. 242.33 TUREK, Rudolf. Dar Franti-ška Kupky. Časopis národníhomuzea, 1947, roč. 116, s. 94.V současné době ve sbírkáchoddělení Starších českýchdějin. 34 Ibidem, s. 94.35 H2 194 594, kresba uhlem,sign. „Kupka“ vpravo dole,dat. kol. 1905.36 H 2 194 595, kresba uhlem,sign. „Kupka“ vpravo dole.37 H2 194 597, kresba uhlem,sign. „Kupka“, vpravo dole.

Obr. 4: F. Kupka, studie dřepícího neandr-tálce na základě nálezu z La Chapelle auxSaints, inv. č. H2 194 597, zdroj: NM

Obr. 3: F. Kupka, studie neandrtálce na základě nálezu z La Chapelle aux Saints, inv. č. H2 194 594, zdroj: NM

grafického listu měl tvář jasně danoua varioval pouze tělo neandrtálce.A i další zmíněné kresby jsou tedy pří-pravné kopie. Otázkou zůstává, jak bylamyšlena zmínka o dokumentární kresběz La Chapelle aux Saint, zda se jednaloo další, dnes ve sbírkách NM neznámédílo, nebo zda byla přípravná kresbašpatně interpretována.

Ve svém díle reflektoval pravěk taktéžZdeněk Burian (1905–1981) a stal se takjistě nejznámějším českým autoremmaleb s archeologickou tématikou. Stejnějako František Kupka pracoval ve spolu-práci s odborníky, konkrétně s paleonto-logem Josefem Augustou. Jeho tvorbaa pravěké náměty jsou podrobně roze-psány v rozsáhlé literatuře. Podrobněji sejí tedy tento článek nebude zabývat.Avšak je třeba si uvědomit, že právěZdeněk Burian je malíř, jehož tvorba bylavýrazně spojována s archeologickou té-matikou (u předchozích umělců se jed-nalo pouze o okrajovou a dosudopomíjenou součást jejich tvorby),a který k vývoji tohoto tématu přispělvelkou měrou. Díky Kupkově a Buri-anově tvorbě, ale i díky mnoha dalšímmalířům aktivním ve 20. století, se změ-nilo nahlížení na tento umělecký námět.Tato změna náhledu se mimo jiné proje-vila uspořádáním dvou výstav „Počátkylidstva ve světle anthropologie a umění“(1947–1948) a „Pravěké náměty v umění“(1954) v NM. První z výstav byla podní-cena právě Kupkovým darem. Byla zdevystavena jeho věnovaná díla a zahrno-vala výstavní předměty z oblasti antro-pologie, archeologie a výtvarnéhoumění.38 Časově byla zaměřena na po-čátky lidstva.39 Druhá si kladla za cíl po-

prvé shromáždit ve větších rozměrechvýtvarná díla s pravěkými náměty, a toliterární, hudební a výtvarná, doplněnápravěkými nálezy.40 Vystavená díla za-hrnovala právě tvorbu již zmíněnýchautorů – Josefa Mánesa, Mikoláš Alše, Ja-roslava Panušky, Maxe Švabinskéhoi Františka Kupky, ale dále také malbyJana Konůpka (1883–1950), Oldřicha Ci-helky, Zdeňka Kratochvíla (1883–1961),Václava Fialy (1896–1980), Adolf A. Za-hela (1888–1958) a Aloise Moravce (1899–1987). Hlavním motivem výstavy byloukázat, že archeologické expozice byměly být doplňovány rekonstrukcemi,které však musí být umělecky hodnotnéa zároveň vědecky pravdivé. Expoziceměla být taktéž impulsem pro zřízení ar-chivu uměleckých rekonstrukcí pravě-kého života.41 Ve sbírkách NM se siceněkolik těchto rekonstrukcí zachovalo42,o další existenci archivu se však autorcetextu zatím nepodařilo najít další zprávy.

Myšlenka doplňování archeologickýchexpozic umělecky i vědecky kvalitnímimalbami – rekonstrukcemi, která podní-tila krátkodobou výstavu již v 50. letech20. století, je více než aktuální i dnes. Ačje v dnešní době snaha naplnit expozicemoderní technikou plnou interaktivita vizuálních modelů, je třeba nezapome-nout na základní formu rekonstrukce, sekterou se každý člověk setkává již odsvého dětství a která je pro něj stálevelmi podnětná, a to na kresby a malby.

Předložený vývoj obrazů s archeologic-kou tématikou neměl za cíl vyjmenovatvšechna díla tématu, ale naznačit linii,kterou se ubíral a jak byl spojen s archeo -logickým oddělením NM. Jak dozrávalaarcheologická věda, dozrávaly taktéž ob-razy a výjevy s archeologickými náměty.Někdy s větším podílem výtvarné umě-lecké licence, někdy s menším, více sta-vějícím na vědecky doloženýchpodnětech. Jako neustrnul vývoj archeo-logické vědy, která se stále prohlubujea specializuje, neměl by ustrnout aniumělecký vývoj zobrazování pravěku.(obr. 5) To je však třeba řešit z pohledunejen uměnovědného, jak bylo probránovýše, ale taktéž muzeologického a didak-

MUZEUM 34

38 NEUSTUPNÝ, Jiří. L’Art con-temporain dans les collections

historiques des musées. Mu-seum (published by UNESCO),

1950, č. III, 187–188; SVO-BODA, Bedřich. Počátky lidstva

ve světle anthropologie,archeo logie a umění. ČNM,

1947, roč. 116, č.2, s. 206.39 Pohled do této expozice viz

http://www.archeologienado-sah.cz/archeologie-v-nm/expo-

zice/byvale-expozice.40 SCHÄFER, Jarolím, TUREK,Rudolf, NEUSTUPNÝ, Jiří. Pra-věké náměty v umění, Praha:

NM, 1954, s. 3.41 Ibidem, s. 4.

42 K. Liebscher – Stradonice(K319); A. A. Zahel – Dolmen

Mané Kerioned (K320), Do-lmen u Kermarguer (K321),

Menhirové pole Kermario(K322), Menhiry z pořadíMénec (K323), Dolmeny

u Roudosec (K324), Menhiryz pořadí Kermario (K325);

J. Konůpek – Stavba Stone-henge (K326), Kultovní obřad

v Stonehenge (K327).

Obr. 5: M. Černý, Příklad současné kresby – archeolo-gické rekonstrukce hutnické

dílny, zdroj: NM

tického. Tyto pohledy si však zasluhujívlastní studie.43 Zobrazování prehistoriea protohistorie, které lidem přibližujetato dějinná období i samotnou archeolo-gii a pomáhá jim tuto vědeckou oblastlépe pochopit a hmatatelně si představitje o to víc aktuální, o co blíže je tvorbanové stálé archeologické expozice Ná-rodního muzea.

Literatura:

BARKAN, Leonard. Unearthing the Past.New Haven: Yale University Press,1991.

DČVU III/1, Praha: Academia, 2001.DČVU III/2, Praha: Academia, 2001.HUIG, Michael. Historická malba

v Čechách. Praha: SPH, NG, 1996. LORIŠ, Jan. Maxe Švabinského pravěk

Čech. Umění: Sborník pro českou výtvar-nou práci, 1942–1943, roč. XIV., s. 311–317.

LUTOVSKÝ Michal. Slovanský dávno-věk a česká archeologie 19. století. In:Slovanství a česká kultura 19. století,Praha: KLP, 2006, s. 222–231.

NEUSTUPNÝ, Jiří. L’Art contemporaindans les collections historiques des musées. Museum (published byUNESCO), 1950, č. III, s. 187–188.

PÁLENÍČEK, Ludvík. Max Švabinský –grafické dílo, Praha: NG, 1976.

PROKOP, Vladimír. Zdeněk Burian,Praha: Gallery, 2005.

SCHÄFER, Jarolím, TUREK, Rudolf, NEUSTUPNÝ, Jiří. Pravěké námětyv umění, Praha: NM, 1954.

SCHNEIDEROVÁ, Martina. Prehistoriev díle Jaroslava Panušky, Umění, 2010,roč. LXIII, s. 123–135.

SCHNEIDEROVÁ, Martina, ODEHNA-LOVÁ Markéta. Jaroslav Panuška 1872–1958, Havlíčkův Brod, 2012.

SKLENÁŘ, Karel. Archeologická činnostJosefa Vojtěcha Hellicha v Národnímmuzeu (1842–1847). Časopis Národníhomuzea, 1980, řada A, svazek XXXIV,č. 3–4, s. 109–236.

SKLENÁŘ Karel. Archeologie a pohanskývěk. Praha: Academia, 2000.

SKLENÁŘ, Karel. Bohové, hroby a učitelé.Praha: Libri, 2003.

SVOBODA, Bedřich. Počátky lidstva ve světle anthropologie, archeologiea umění. Časopis Národního muzea,1947, roč. 116, č.2, s. 206–207.

TUREK, Rudolf. Dar Františka Kupky.Časopis Národního muzea, 1947, roč. 116,s. 94–95.

MUZEUM 35

43 Příklady současných expozic viz článek Jarmily Valentové v tomto čísle, s. 21–28.

Málokterá instituce může proká-zat stabilitu svého názvu v prů-běhu delšího období své

historie. Ale nemnoho je takových, kteréjej tolikrát a to i podstatně změnily, jakopražské Národní muzeum. Přitom u ji-ných jde obvykle o důsledek diskontinui-ty, zatímco Národní muzeum je institucívzácně kontinuální. Dnes jsme z praktic-kých důvodů zvyklí hovořit o ní jakoo Národním muzeu už od jejího počátkuv roce 1818; přitom si ale uvědomujeme,že oficiální název se vícekrát měnil, anižby většina z nás přesně dovedla říci kdy,proč a jak. Zkusme si udělat stručný přehled odpovědí na tyto otázky jakopomůcku ke správnému užívání historických názvů muzea v textech, pro něž má tato okolnost význam, a sledujme jejich proměny v historicképosloupnosti.

Vlastenské museum v Čechách

Nelze tu rozebírat dobový rámec, před-poklady a okolnosti vzniku Národníhomuzea (v této věci odkazuji na svéknížky o něm).1 Z hlediska názvu jepouze třeba si připomenout, že počátek

19. století přinesl dvě formy muzeí v zá-sadě vlastivědného charakteru: muzeazemská a muzea národní. Odlišovala jepředevším ideová náplň a politické okol-nosti. Zjednodušeně řečeno, motivem prozaložení zemského muzea bylo regio-nální, zemské vlastenectví, cit děděnýu vyšších stavů a inteligence už z minu-lých staletí a kombinující často politickoupotřebu oslavit dějiny a kulturu dané hi-storické země (často kvůli podpoře jejíchhistorických práv) s osvícenským zájmemo poznání a využití přírodních zdrojůi o šíření vzdělanosti mezi lidem tétozemě. Tento typ vyhovoval i vládcům respektive státům střední Evropy a protose tu rychle šířil, zatímco typ národní,souvisící s počátky národních hnutía tedy nikoli neutrální jako muzeumzemské, nýbrž ideologicky a případněi politicky angažovaný (nezapomínejme,že velká muzea této doby v obou for-mách plnila především funkci kulturnícha vědeckých center pro danou oblast),v politických podmínkách habsburskéříše či německých států vítán nebyl.

Z politických důvodů pramenila i určitákonfuze obou názvů, když některá vzni-kající zemská muzea byla nazvána „ná-

MUZEUM 36

1 SKLENÁŘ, Karel. Obrazvlasti. Příběh Národního

muzea. Praha: Paseka 2001.SKLENÁŘ, Karel. Společnost

Národního muzea v dějináchi v současnosti. Praha: Společ-

nost Národního muzea –ARSCI 2007.

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 36–41

Od Vlastenského k Národnímu: odraz dějinv názvu našeho největšího muzea

Karel Sklenář

From “Museum of the Country of Bohemia” to “NationalMuseum”: Reflection of history in the name of the greatestCzech museumDuring its long history since the year 1818, the National Museum inPrague has changed its name several times. Although the presentname occurred already in the first plans for the museum and although it was used from time to time parallel with official names,the first official name was “Museum of the Country of Bohemia”.From 1848 to 1854, it was renamed “Bohemian Museum”. In 1854, thename “Museum of the Kingdom of Bohemia” was ordered by the government of the Hapsburg monarchy, and only after the foundingof the independent republic of Czechoslovakia (1918) the presentname “National Museum” was introduced. During the Nazi occupation 1939–1945 the name “Landesmuseum” was ordered. In the period 1949–1990 the name was used in a broader form “National Museum in Prague”.

Keywords: Czech Republic, Bohemia, history of museums, NationalMuseum in Prague

PhDr. Karel Sklenář, DrSc.zuzana.sklenarova@ff.cuni.cz

dějin

y m

uzeí

rodními“. Tak například roku 1811 zalo-žené štýrské zemské muzeum ve Štýr-ském Hradci, zvané Joanneum (ježposloužilo za vzor při zakládání muzeapražského) mělo ve stanovách název„National-Musaeum“, jímž byl míněn„zemský národ“ štýrský jako účelováumělá konstrukce. Přitom vlastivědně-osvícenský obsah – dokumentace přírod-ního i historického obrazu země,využitého k poučení a podpoře prů-myslu, řemesel i rolnictví – byl u obouforem v zásadě týž, záleželo jen na tom,zda bude postaven do služby vlastenec-tví teritoriálního (spojitelného se správ-ními jednotkami států) neboetnicko-jazykového (těmto státům nebez-pečného).

To byla i podstata sporů kolem vznikupražského muzea, jehož dnešní názevimplikuje domněnku, že šlo od počátkuo muzeum národní, ve skutečnosti ale tobyla jen jedna, a jak se ukázalo v zápaseo novou instituci, v dané chvíli slabší al-ternativa. Iniciativu měla od počátkuskupina urozených a zámožných zem-ských vlastenců, motivovaných vědami,osvětou a hospodářským prospěchemzemě (Českého království) a v nejlepšímpřípadě blahosklonných vůči ještě nezra-lým snahám skupiny neurozených a ne-zámožných národních vlastenců, lépeřečeno národovců, kteří sledovali po-vznesení národního jazyka, a tím i etnic-kého českého národa samého.

Společenský a majetkový rozdíl obouskupin vlastně už předem určil výsledekzápasu nejen o charakter, ale takéo název budoucího muzea. Národoveckýtábor jungmannovců mluvil samozřejměo „národním“ či přímo „Národním“muzeu (v oficiálnější německé verzi pro-jektu z roku 1818 „National-Museum derČechen“). Zajímavější je, že týž název –ovšem nepochybně ve smyslu zemskéhonároda podle štýrského vzoru, v našempřípadě dvojjazyčného – užívala i aristo-kratická skupina, počínaje „prvním hy-batelem“, Aforismy k návrhu plánunárodního muzea pro Čechy (eines Natio-nal-Museums für Böhmen) hraběte Fran-tiška Josefa Klebelsberga z jara 1818.

Tady ještě je „národní“ míněno spíše jakocharakteristika než název, ale navrhova-telé si téměř okamžitě uvědomili dvoj-sečnost takového názvu, pod nímž si onipředstavovali jen vědu, umění a řemeslo,kdežto ti druzí především podporu roz-voje české řeči a literatury, a který protorozhodně nemohl čekat příznivé přijetíu vídeňských schvalovacích orgánů, císa-řem počínaje.

Proto, ačkoli ještě koncept „zakládacího“provolání hraběte Kašpara Šternberkaz 15. dubna 1818 užívá spojení „Nazi-onal-Museum“, jeho tištěný text užívá jižnový název – Vaterländisches Museum,v české verzi Vlastenské museum. Jung-mann sice v českém překladu provoláníhovořil dále o „českém národnímmuzeu“, ale docílil tím jedině dočasnéiluze o muzeu mezi národovci. V dalšípraxi se pak objevil název o něco rozvi-nutější: Vaterländisches Museum in Böh-men – Vlastenské museum v Čechách.Tento název se stal oficiálním zejména pocísařském schválení stanov, jímž doprávní existence v roce 1822 vstoupilaSpolečnost Vlastenského museum v Čechách.

Tady je třeba upozornit na podstatnouchybu, která se už více než sto let táhnejako příslovečná červená nit snad všemizpracováními dějin muzea a ovšem i po-pulárnějšími texty o něm: Vlastenecké mu-zeum. Správnou verzi v literatuřeprakticky nenajdeme. Souvisí to nejspíšes přesvědčením, že „vlastenské“ zna-mená totéž co „vlastenecké“ a že je to jenarchaičtější forma téhož. To je ale zásadníomyl.

Dobová čeština znala oba tvary a rozlišo-vala mezi nimi. Pojem „vlastenecký“ jeodvozen od slova „vlastenec“, což pů-vodně znamenalo uvědomělého a spíšeaktivního milovníka vlasti. Tomu odpo-vídalo v němčině slovo Patriot, pak vlas-tenecký = patriotisch: tato dvojice seuplatnila například u Společnosti vlaste-neckých přátel umění či Vlastenecko-hospodářské společnosti.

Zato ale německý výraz „vaterländisch“se překládal formou „vlastenský“ a ne-označoval osoby, nýbrž věci a pojmy

MUZEUM 37

vztahující se nějakým způsobem ze svépodstaty k vlasti (moderněji by znělospojení vaterlandskundlich – vlasti-vědný). Příkladů najdeme v dobovémtisku dostatek: „vlastenské přírodniny“v muzeu, „lásku vlastenskou“ císařeFrantiška I., „dávnověkost vlastenskou“,„lva vlastenského“ v českém znaku,„bohy vlastenské“ u pohanských Čechů,„vlastenské háje“ u Karla Hynka Máchy.Takové muzeum pak nebylo míněno jakovlastenecké, nýbrž jako muzeum vlasti.Snad není potřeba dále dokazovat, žev první podobě názvu nebylo muzeumvlastenecké, ale vlastenské, a bylo by dobře,kdyby si alespoň autoři s muzeem spo-jení této skutečnosti povšimli.

České museum

První oficiální název byl nadále užívánv interních i externích dokumentech,převážně ovšem v němčině, pro veřej-nost ale oboujazyčně, například v Předpi-sech o návštěvě a používání sbírekVlastenského muzea v Čechách. Společnost,jež byla majitelkou a provozovatelkoumuzea, od roku 1823 vydávala německyi česky jednatelské zprávy o činnosti podnázvem Verhandlungen der Gesellschaft desvaterländischen Museums in Böhmen / Jed-nání Společnosti Vlastenského Muzeumv Čechách (v nejstarší době se mohlo obje-vit i psaní „muzeum“ což ale s konsoli-dací pravopisu ustoupilo klasickémutvaru se s), od roku 1827 pak český Časo-pis společnosti vlastenského Museum v Čechách a německý Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums inBöhmen.

Není zřejmé, co po čase způsobilo určitýobrat v této zvyklosti (mohl to být ros-toucí vliv Františka Palackého na brat-rance Šternberky, hrabata KašparaŠternberka a Františka Josefa Šternberka-Manderscheida, i další členy správníhovýboru nebo přípravná jednání pro zří-zení Matice české při muzeu), ale kolemroku 1830 se neoficiálně ujímá změna, ježmohla být chápána jako podstatný významový posun – od „v Čechách“k „český“.

Je pravda, že tato alternativa se objevilauž dříve: vstupenky z roku otevřenímuzea na Hradčanech (1824), podepiso-vané jednatelem Maxmiliánem Millaue-rem nebo přímo prezidentem Společnostihrabětem Kašparem Šternberkem, majítext německý, ale nejvýraznější je pouzečeské označení Czeske Muzeum. (Konec-konců tento název navazoval na zapomí-naného předchůdce, České museumhraběte Františka Josefa Kinského, jednuz prvních institucí v Čechách hodnouoznačení „muzeum“, otevřenou v praž-ském Klementinu roku 1775; tady ovšembylo „české“ míněno beze vší pochyb-nosti zemskovlastenecky).

Pak ale roku 1830 začal místo výše uve-deného německého časopisu vycházet

MUZEUM 38

nový titul, nazvaný už Jahrbücher des böh-mischen Museums für Natur- und Länder-kunde, Geschichte, Kunst und Literatur.Vydávání českého „Musejníku“, redigo-vaného Františkem Palackým, se v roce1832 ujala právě zřízená Matice Česká,název se však už rok předtím změnil naČasopis českého Museum.

Známou kapitolou z dějin muzea jsoumemoranda sepisovaná Františkem Pa-lackým, od roku 1841 jednatelem Společ-nosti. V nich František Palacký užívázprvu označení „böhmisches Museum“(1839, 1840), po nástupu do funkce ale„vaterländisches Museum (in Böhmen)“(1841); rovněž publikaci jednatelskézprávy nazval Das vaterländische Museumin Böhmen im Jahre 1842. Je tedy zřejmé,že zhruba od roku 1830 začíná České mu-seum přicházet do alternativního užívání,ačkoli původní název úředně stále trvá –až do revolučního roku 1848, kdy dozrálčas a podmínky k prosazení změny:v nových stanovách, předloženýchv únoru a úředně potvrzených 7. pro-since 1848, bylo zakotveno i nové úředníjméno Společnost českého Museum.

Museum království Českého

Revoluční doba netrvala dlouho a stejnětak ani její vymoženosti. Na „české mu-zeum“, které odolávalo normalizaci aždo roku 1852, kdy František Palackýa další osobnosti spojené s „pražskýmjarem“ 1848 byly z vedení muzea odstra-něny, měla vídeňská vláda a pražská po-licie obzvláště spadeno. Právě na takovémířil nový spolkový zákon z března1852, podle něhož bylo třeba předložitstanovy spolků do Vídně k novémuschválení a nekonečnými průtahy jejichčinnost blokovat. Společnost tedy fungo-vala jen na základě prozatímního císař-ského povolení a teprve v srpnu 1854 jíbyly stanovy (poprvé) vráceny k přepra-cování v normalizačním duchu; kromě ji-ného nařizovalo ministerstvo vnitraužívat nový, neutrálně teritoriální názevMuseum království Českého (podlednešního pravopisu Muzeum KrálovstvíČeského), a místo český uvádět ve stano-

vách všude vlastenecký (zemskovlaste-necký, tj. loajální k vlasti jako součásti rakouské monarchie).

Peripetie kolem schvalování stanov trvalysice až do konce bachovského režimu, alenový název musel být užíván okamžitě.Přejmenování na Časopis Musea královstvíČeského se objevilo už v průběhu ročníku1854 a samozřejmě i veškerá agenda pře-šla na nový název, který po dlouhodobékonsolidaci mocnářství vydržel mnohemdéle než názvy předchozí. Objevil se i naprůčelí nové budovy muzea – v latinsképodobě „Museum regni Bohemiae“ (abyse předešlo sporům o použití a priorituněkterého z obou zemských jazyků). Bylpřijímán bez problémů, protože původnípotřeba obhajoby české řeči a literaturybyla už dávno jinak zajištěna a politickéambice národních elit směřovaly přede-vším právě k obhajobě historických právkrálovství Českého. Aby se nazírání natuto otázku změnilo, musela přijít novárevoluce.

Národní museum

Tady je třeba znovu připomenout, ženázev Národní muzeum se objevil hnedv prvních projektech nové institucev roce 1818 a latentně, paralelně ještědlouho přežíval nejen v ústech a perechnárodovecké opozice, ale i v muzeusamém.

Nejenže Václav Hanka, jeden z prvnídvojice odborných zaměstnanců muzea,chystal už v roce 1819 vydávání časopisus názvem Letopisové Českého NárodníhoMuzeum (Václav Hanka měl ovšem blížek jungmannovcům než k vedení muzea),ale v roce 1823 Josef Dobrovský použiltoto označení v návrhu programu mu-zejní knihovny a vedení muzea vydalonávod pro své externí spolupracovníky,v němž svůj oficiální německý názevpřekládá pro českou verzi jako NárodníMuseum v Čechách a v dodatcích k to-muto textu o rok později mluví Kašparhrabě ze Šternberka o muzeu „skutečněnárodním“ („eigenthümlich national“).Odchylka od úředního jména se nevyh-nula ani publikacím autorsky vycházejí-

MUZEUM 39

cím z vedení muzea: v názvech článkůpoužívá už roku 1818 jednatel muzeaMaxmilián Millauer názvu Nationalmu-seum des Königreiches Böhmen, Kašparhrabě ze Šternberka 1823 National-Mu-seum atd. Nutno ovšem mít na paměti, žeoba jmenovaní tím mínili „národ zem-ský“, jistě ne etnikum českého jazyka. (Zajímavé je, že ačkoli pražské muzeumbylo už v počátečním vítězném projektukoncipováno jako zemské a během ce-lého vývoje tuto funkci zastávalo, nebylonikdy – s výjimkou období Protektorátu1939-45 – jako zemské muzeum oficiálněoznačeno, pokud tedy nechápemev tomto smyslu pojem „vlastenský“,jehož povaha je ale regionální, nikoli teri-toriální; neoficiálně se objevoval tentonázev od druhé poloviny 19. století a ze-jména pak ve 30. letech po převzetímuzea do správy zemského úřadu).

Tato určitá dvojkolejnost se už předrokem 1830 uvnitř muzea vytratila. Aleve veřejnosti přetrvávala dále i v tom, žepřejmenování muzea na České bylo vět-šinou veřejnosti chápáno v etnickémsmyslu; připomeňme, že satirická báseňKarla Havlíčka Borovského o valnémshromáždění Společnosti nesla názevPrvní jenerální schůzka Českého národníhoMuseum L. P. 1847. Potom ale, jak už ře-čeno, byla obecně přijata atribuce Krá-lovství českému a paralelně se objevilnanejvýš neoficiální přídomek „zemské“(zemský sněm a jeho orgány ovšem jenpřispívaly na jeho financování a zeměbyla majitelkou budovy).

Situaci změnila první světová válkaa s ní spojená určitá perzekuce, která senevyhnula ani muzeu, nehledě na stálehorší ekonomické podmínky. Nevyhnulose mu ani nadšení pro svobodný stát,k němuž se muzeum hned počátkem lis-topadu 1918 slavnostně přihlásilo. Je-stliže za Rakouska se Společnost bránilatzv. pozemštění muzea, protože by toznamenalo dvojjazyčnost a vlivný podílněmeckých úředníků ve správě, nyníhned k 1. lednu 1919 převzal zemskývýbor zaměstnance muzea do svéhostavu a zajistil si podíl na řízení Společ-nosti. Důsledkem byla i změna názvu,

která ale pod vlivem obecné atmosféryneodrážela vztah k zemským úřadům,nýbrž znamenala návrat ke kořenům: odroku 1919 je zaveden název Národnímuseum.

Na tom nic nezměnilo ani převzetímuzea do správy země České na podzim1934, čímž Společnost Národního muzeaztratila výhradní vliv na řízení muzea.Teprve další radikální zvrat poměrů sev názvu instituce zákonitě odrazil.

Zemské museum / Landesmuseum

Hned 15. března 1939 vstoupila nacis-tická vojenská bota nejen do Prahy, alei přímo do muzea, jehož název byl shle-dán politicky nevhodným a změněn naZemské museum; protože se brzy mu-selo úřadovat dvojjazyčně a pak už jenněmecky i v interní agendě, uplatňovalse stále více německý název Landesmu-seum. Zemský výbor byl ostatně zrušena muzeum bylo podřízeno okupačnímúřadům. Naštěstí tento stav netrval pro-gnostikovaných tisíc let a s osvobozenímpřišel i návrat starého jména.

Národní museum / muzeum (v Praze)

Neznamenalo to ovšem, že by dalšíosudy toho jména byly fádní. Návratk názvu Národní museum v květnu 1945byl samozřejmostí a nic na něm nechtěloměnit ani postátnění muzea v roce 1949,tedy převzetí ústavu s budovami, perso-nálem i sbírkami do majetku státu a jehozařazení mezi „národní“ instituce řízenépřímo příslušným ministerstvem. Pro-tože ale v majetku státu a na území repu-bliky bylo nyní (na rozdíl od předválečnédoby) ještě další národní muzeum, Slo-venské v (Turčianském Sv.) Martině, do-stalo pražské do názvu přívěsek:Národní museum v Praze. Pak následo-vala kosmetická úprava, když podle no-vých pravidel pravopisu, vycházejícíchvstříc především nové byrokratické„elitě“ absolventů základní školy a zavá-dějící ve skutečných i domnělých přípa-dech vyslovování s jako z v cizích

MUZEUM 40

slovech také psaní z, zaměnila i v názvutéto instituce museum za muzeum(1961); to se samozřejmě týkalo i jejíchpublikací, přičemž Časopis kupodivumohl zůstat jen „Národního muzea“,kdežto sborníky všech tří řad byly a užzůstaly „Národního muzea v Praze“.

Konečně poslední přívěsek přibyl v roce1968, kdy strana a vláda vyznamenalymuzeum k jeho 150. výročí, jinak dostipodivně oslavenému, obligátním uděle-ním řádu (když každá řádná instituceměla už svůj řád), v tomto případě Řádurepubliky. Oficiální název pak zněl „Ná-rodní muzeum v Praze, nositel Řádu re-publiky“, ale nemusel se uvádět vevšech případech v plném rozsahu a odroku 1990 se samozřejmě užívat přestali s předchozím přívěskem, takže od tédoby má název zase původní prostou

podobu Národní muzeum. Snad to takvydrží i v dnešní době, kdy novodobábyrokracie vnucuje muzeím neméně zby-tečný přívěsek úředního názvu „…, příspěvková organizace“, jako by někoho ji-ného než úřady tato skutečnost zajímala.Doufejme, že k tomu nebude donucenoi Národní muzeum – kdyby se to pakmuselo latinsky dotesat na průčelí, byloby to poněkud kuriózní.

Literatura

SKLENÁŘ, Karel. Obraz vlasti. Příběh Ná-rodního muzea. Praha: Paseka 2001.

SKLENÁŘ, Karel. Společnost Národníhomuzea v dějinách i v současnosti. Praha:Společnost Národního muzea – ARSCI2007.

MUZEUM 41

Cílem historického poznání je vytvo-ření homogenního obrazu minu-losti. Úlomky, z nichž se mozaika

poznání tvoří, jsou historikem sceleny, bílámísta mezi nimi vyplněna fantazií, a tak sevytvoří kontinuum příběhu, jehož atribu-tem musí být věrohodnost pro současníky,přímo úměrná dynamice událostí a osvět-lení nebo naopak zatemnění určitých míst.Naplní se tak historikovo přání a současněočekávání těch, kteří jeho text čtou. Totoočekávání je samozřejmě přítomno ještěpřed čtením; čtením se vlastně jen zhmot-ňuje a konkretizuje: z fabule se stanepravda, zvláště tím, jak je opakovaně multiplikována.

Tato vstupní charakteristika plně platípro historiografické postižení Gymnazij-ního muzea v Opavě. Poté, co v roce1835 jeden z jeho zakladatelů, historik,geograf a gymnazijní profesor Faustin

Ens zpopularizoval jeho vznik a prvotnípodobu, naskytla se v dlouhém časovémintervalu mezi Ensovou dobou a našísoučasností nejedna příležitost ke ztotož-nění se s tímto zakladatelským dílem.Východiskem příběhu muzea se stalodatum 1. květen 1814, jenž Ens ve svémtextu uvedl. Přidržme se Ensova líčenía připomeňme, co tomuto datu předchá-zelo. „Tři muži“, praví Ens, který tímmyslil opavského purkmistra JohannaJosepha Schößlera, penzionovaného vo-jenského hejtmana Franze Mückuschevon Buchberg a sebe, „jež záhy spojilastejná touha po poznání a ještě intimněji jesblížilo přání toto poznání zužitkovat, sev roce 1814 rozhodli zřídit v Opavě mu-zeum.“ Prostor poskytlo gymnázium –Ensovo působiště – a jeho žáci byli těmi,jimž mělo muzeum sloužit především.Ens a jeho kolegové vycházeli z premisy,

MUZEUM 42

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 42–54

Rok 1814 – rok počátků (Pokus o reinter-pretaci Gymnazijního muzea v Opavě)

Pavel Šopák

1814 – the year of beginnings (The attempt to reinterpretso-called Gymnasium Museum in Opava)This paper criticizes the idea of the Silesian Museum as the oldest pub-lic museum in the Czech Republic. The analysis is based on the ques-tioning truthfulness of the first May 1814 as a date of establishingmuseum, and further analyses the concept of the public. The paper ex-plains why the myth of the oldest Museum in Opava took and survivedseveral changes of regimes. Opava museum is presented as an institu-tion rather concluding the previous development of museums of the 18th

century than as anticipatory development of new museums as civic in-stitutions in relation to the region. In this respect, the oldest museumsare museums in Brno and Prague. The analysis deals with the re-searchers yet completely omitted written sources and at the same timewith a new reading of printed sources, a contemporary periodicals andhistorical reports. The conclusion is clear: the year 2014 is a case of thetwo hundredth anniversary of the first written report of Opava museum, however the concept of establishing or founding such institu-tion as museum in one day is a priori absurd: the museum is not foundor established in a single act of creation or destruction, but museum isa constant, never-ending process of maturation, formation and crystallization and a process of a permanent defence of their own, trulyspiritual sense and mission, which is especially true for the present of the Silesian Museum.

Keywords: Czech part Silesia, Opava, historical museology, museumin Opava: the question of founding, Faustin Ens

doc. PhDr. Pavel Šopák,Ph.D.Slezské zemské muzeum pavel.sopak@fpf.slu.cz

že „není nikdy dost brzy na to, aby bylomládí uvedeno do vznešeného chrámu pří-rody; není dost brzy na to, aby se učilo čístz bible přírody, napsané samotnou rukouBoží, aby v ní záhy poznávalo, ctilo a násle-dovalo určité principy řádu, lásky, šetrnosti,harmonie, píle a tichého přátelství. Aby se odonoho bezejmenného autora učilo milovat,ctít a zbožňovat velikost, moudrosta dobrotu.“ A vědomi si tohoto hodnoto-vého úběžníku, „s přátelským soupeřením“snesli na jedno místo – konkrétně douprázdněné posluchárny gymnázia –knihy ze svých soukromých knihoven,minerály ze svých sbírek a rostliny zesvých herbářů, to vše samozřejmě „navlastní náklady“, čímž dali dne 1. května1814 „tomuto ústavu první posvěcení“.1

Čistota Ensova idealismu, ba nevinnostcelého konání, nepoznamenaná osob-ními ambicemi, politikou, ani politikaře-ním, ziskuchtivostí a touhou po moci čislávě, toto osobní angažmá ve prospěchideálů, ba sebeobětování se jim fascino-valo a dodnes fascinuje. A co je snad ještědůležitější, že toto zakladatelské gestobylo a je stále hodnotově vnímáno nato-lik neutrálně, že se s ním bez potížímohli ztotožnit Ensovi současníci i násle-dovníci, zejména po roce 1860, tedy poobnovení ústavnosti, tedy v časech pl-ného rozvoje občanského života (tehdybyla po Faustinu Ensovi pojmenovánajedna z opavských ulic); že je mohla při-jmout první československá republikai léta nacistické okupace českosloven-ského pohraničí; že rezonovalo v obdobípoválečného budování Slezska a Opavyi v dlouhém údobí komunistického re-žimu mezi léty 1948 a 1989. Jinak řečeno,ani monarchii, ani republice, ani Něm-cům, ani Čechům nečinilo problém ses tímto zakladatelským gestem ztotožnit.Naopak, oč více byla v aktu založenímuzea implicitně přítomna absence sou-dobých mocenských elit a jejich an-gažmá, o to více se v pozdějších údobíchdařilo lokálním elitám s příběhem, arti-kulovaným jako zakladatelský mýtusnejstaršího muzea v Československu,resp. České republice, se ztotožnit.V druhé polovině 20. století se tento za-kladatelský mýtus dočkal hned dvakrát

významnější připomínky: tou první bylo150. výročí založení Gymnazijníhomuzea (1964), připomenuté jubilejnímsborníkem a odhalením pamětní deskyna budově někdejšího gymnázia; toudruhou 175. výročí (1989), spojenés uspořádáním výstavy. A vždy šlo o ob-dobí závažných politických změn: oslavyroku 1964 poznamenala uvolněná atmo-sféra, vrcholící Pražským jarem; zahájenívýstavy Opava v době založení muzeapřipadla na dobu těsně před listopado-vými událostmi roku 1989. Jako by právěv okamžicích dějinného zvratu mělodkaz Gymnazijního muzea rezonovatnaléhavostí příkladu, kterou klidné dobynepotřebovaly. Tak tomu bylo u jednohoz těch autorů, kteří nepřevzali Ensovodatum – na rozdíl od Erasma Kreuzin-gera, autora Kroniky města Opavy (1862)2

nebo od retrospektivní kroniky městaOpavy, jen opisující Ensův údaj:3 u An-tona Madlé a jeho „liberálně-občanské“topografie Slezska. Madlé si vystačils datem založení 6. února 1819, tedys datem úředního schválení organizačnísměrnice.4 Podobně na jaře 1914 bychommarně hledali připomínky stého výročívzniku instituce: opavský německý přírodovědný spolek, svým poslánímrozvíjející přírodovědné zaměření Gymnazijního muzea, si tehdy raději při-pomněl osmdesátiny Ernsta Haeckela,jemuž zaslal blahopřejný telegram,5 nežstoletí nejstaršího z opavských muzeí.Muzea městské a uměleckoprůmyslovéměla tiskový orgán v podobě Zeitschriftfür Geschichte und Kulturgeschichte Öster-reichisch-Schlesiens; rovněž na jeho strán-kách bychom marně hledali připomínkuprvní stovky muzejní historie. Teprvezánik Gymnazijního muzea, kdy sek 1. květnu 1939 stalo přírodovědnýmoddělením Říšského župního muzeav Opavě – nynějšího Slezského zem-ského muzea – vyprovokoval jeho po-sledního kustoda Norberta Piffla(1868–1945) k sestavení strojopisnéhosborníku dokumentů, obsahujícího pře-pis dobových článků, dokumentů a me-dailonů kustodů a muzejníchknihovníků jako rozpomínku na idylickéčasy starého Rakouska.6 A jako o nejstar-

MUZEUM 43

1 ENS, Faustin. Das Oppalandoder der Troppauer Kreis 1.Wien: Carl Gerold 1835,s. 157–158.2 KREUZINGER, Erasmus. Chro-nik der alten und neuern ZeitTroppau s oder Troppau undseine Merkwürdigkeiten.Troppau 1862, s. 226.3 Státní okresní archiv Opava,fond Archiv města Opava, inv.č. 479, fol. 83; inv. č. 481, fol.235; inv. č. 483, fol. 90.4 MADLÉ, Anton. Das Herzog-thum Schlesien, unser Hein-matland. Mitteilungen aus derHeimatskunde. Troppau: OttoSchüler s Buchhandlung 1858,s. 90.5 KURZ, Josef. KurzgefaßteGeschichte es Vereines in denJahren 1895–1925. Troppau1925, s. 24.6 PIFFL, Norbert. Wissenswer-tes über das Gymnasialmu-seum in Troppau. Troppau1940. Strojopis, uloženo v kni-hovně Slezského zemskéhomuzea, sign. C9103Ma S17003. – Poznámka na prv-ním listu, že čtenář je vyzývánk opatrnému užívání strojo-pisné kopie, dokládá, že dílo,vydáno v několika exemplá-řích, mělo být k dispozici zá-jemcům v muzejní knihovně.

ším muzeu v Československu začala psátněmecká muzejní správa až v situaci, kdypo zrušení samosprávné Země slezské(1928) a ve stavu hospodářské nouze v le-tech celosvětové krize potřebovala garan-tovat pro muzeum materiální výhodya získat nové prostory pro sbírky. Poukazke starobylosti muzea se tedy změnilv pragmatický prostředek v klopotnémprocesu domáhání se materiálního zá-zemí a prostorového zajištění. Tak tomubylo i po roce 1945; naopak po roce 1989se dvousetleté jubileum změnilo v součástpouhé marketingové strategie, z níž étos,každému mýtu vlastní, již zcela vyprchal.

Důležité a rozhodně ne věcně zastaralétexty z let 1964 a 1989 vytvořily pro če-ského čtenáře onen homogenní obraz mi-nulosti Gymnazijního muzea přibližnědo roku 1850.7 Naproti tomu zahraničí simusí dodnes vystačit s Ensovou chara-kteristikou.8 Cílem této studie je tedy ote-vření nové badatelské perspektivy.Východiskem budiž kritická revize zakla-datelského mýtu, jejž kupříkladu JosefOrlík roku 1964 shrnul do věty: „letošního1. května bylo tomu právě 150 let, co v bu-dově opavského gymnázia bylo otevřeno mu-zeum. První nejen v Opavě, ale na celémúzemí naší republiky.“9 A po něm pointumuzejního příběhu formuloval Erich Še-fčík podobně: „prvního května [1814] (…)jsou poprvé zpřístupněny veřejnosti sbírky,které se staly základem Gymnazijního muzeav Opavě“10 nebo „Gymnazijní muzeum bylozaloženo 1. května 1814.“11

Tento jednoduchý a poutavý příběhvzniku muzea z ničeho jakožto muzeaprvního a nejstaršího na našem území jenejprve třeba odmítnout jakožto pouhýmýtus, aby se bádání o opavském muzeu– a nejen o něm – vůbec mohlo otevřít.Revizi je nutno vést z několika aspektů,aniž se – a to budiž předem zdůrazněno –vytvořil mýtus nějaký jiný. Znamená totedy, že v následujícím textu nabídnemepouze neověřitelné hypotézy, nikoliv ho-tové pravdy. Vyjděme při této demýtizaciz vět, jichž sami mýtotvůrci užili. Mů-žeme totiž bez problému souhlasit s for-mulacemi, že roku 1814 opavské muzeum„bylo vyvoláno v život“, jak píše Gottlieb Bi-

ermann,12 nebo že „darem několika knih bylpoložen první základ [muzea],“ jak píše KarlBerthold,13 avšak nikoliv už, jak situacivyhrocuje Milan Myška, že „1. května bylybez okázalých slavností poprvé zpřístupněnyveřejnosti sbírky opavského Gymnazijníhomuzea.“14 Nejde o nějaké slovíčkaření, aleo přesnou formulaci a její analýzu. Neboťco se vlastně roku 1814 událo!

Vyjděme z analýzy některých zdánlivěbanálních pojmů. Takovým je pojem ve-řejnost, resp. adjektivum veřejný. Prven-ství opavského muzea jakožtonejstaršího muzea v České republice seodvozovalo od skutečnosti, že šlo o mu-zeum veřejné, jakoby ta předešlá veřejnánebyla. A tu je třeba připomenout, jak sidiferenci mezi privátní a veřejnou sbír-kou, knihovnou nebo kabinetem předsta-vovalo 18. století. Pregnantně tentorozdíl vyjádřilo pojednání Johanna Da-vida Köhlera: privátní kolekce souvisejís individuálním životním stylem mocen-ských elit, naproti tomu veřejné sbírkya knihovny jsou ty, jež povstanou záslu-hou města, stavů nebo škol, tedy univer-zit, lyceí nebo gymnázií.15 Vztaženo kestředoevropské situaci doby kolem roku1800, veřejným muzeem je pak každémuzeum, jež tímto způsobem povstane.Setrváme-li na Moravě, je takovýmtomuzeem již přírodovědný kabinet olo-mouckého lycea a je jím zejména mate-maticko-fyzikální muzeum filozofickéhoústavu v Brně (1808).16 Slovu veřejnosttotiž musíme rozumět ve vazbě ke sta-vovské společnosti a jejím řádům, niko-liv ve smyslu daleko pozdější občanskéspolečnosti. Řekneme-li, že opavské mu-zeum je prvním veřejným muzeem,předpokládáme, že bylo přístupné kaž-dému, protože si pojem veřejnost vysvět-lujeme dnešní zkušeností, tj. zkušenostíobčanského života. Ale tomu tak ani zda-leka nebylo. Stavovské pojetí „veřej-nosti“ znamená početně silně omezenoupospolitost lidí, tvořenou soudobýmimocenskými a intelektuálními elitami,oproti níž nepoměrně početnější lid zůs-tává zcela pasivní, na věci nezaangažo-vaný a o věci neinformovaný, jelikož sekoneckonců na výměru pojmu veřejnostnikterak nepodílí. Cestou od stavov-

MUZEUM 44

7 ORLÍK, Josef. Počátky Gym-nasijního muzea v Opavě. In:

Bohumil Sobotík (ed.), 150 letSlezského muzea 1814–1964.Ostrava: Krajské nakladatel-

ství, s. 19–38.8 RAFFLER, Marlies. Museum –

Spiegel der Nation? Zugängezur Historischen Museologieam Beispiel der Genese von

Landes- und Nationalmuseenin der Habsburgermonarchie.

Böhlau: Wien – Köln – Weimar2007, s. 170–173.

9 ORLÍK, Josef. K dědictvíopavského Gymnasijního

muzea. In: Opavsko. Vlasti-věda Ostravského kraje č. 9.

Opava 1964, s. 21–22.10 ŠEFČÍK, Erich. Franz Müc-kusch z Buchbergu, Johann

Josef Schössler a Faustin Ens,zakladatelé opavského gym-nazijního muzea r. 1814. In:

Cieszyńskie Studia Muzealne –Těšínský muzejní sborník 1,

Cieszyn 2003, s. 43.11 KALUS, Jaromír. (ed.) 175

let Slezského muzea v Opavě1814–1989. Opava: Slezské

muzeum 1989, [s. 10].12 BIERMANN, Gottlieb. Ges-

chichte der HerzogthümerTroppau und Jägerndorf. Tes-

chen 1874, s. 658–659.13 BERTHOLD, Karl. SchlesiensLandesvertretung und Landes-haushalt von ihren Anfängen

bis zur neuesten Zeit. AusAnlaß des 60-jährigen Regi-erungs-Jubiläum vom 2. De-

zember 1908 Sr. Majestät desKaisers Franz Josef I., II. Teil

Landeshaushalt. Troppau: Ver-lag des schlesischen Lande-

sausschußes 1909, s. 97.K tomu podrobněji viz níže.

14 MYŠKA, Milan. První příro-dovědné muzeum v českých

zemích. Ke 175. výročí vznikuSlezského muzea v Opavě.Vesmír 1989, roč. 68, č. 12,

s. 695–696.

ského k občanskému výkladu pojmu,kdy se míní pod pojmem veřejnost celásoudobá populace, může být proces„zveřejnění“ veřejného zájmu prostřed-nictvím periodického tisku, tedy díkystupňující se obeznámenosti. Nejde tedyo ekonomický aspekt, který se sámo sobě nabízí, tj. zdali si návštěvníkmůže dovolit zaplatit vstupné do muzea,protože Gymnazijní muzeum začalo vy-bírat vstupné až v roce 1914. Povšim-něme si, že soudobý tisk referoval –dokonce pravidelně – o uskutečňovánímyšlenky provinciálního muzea v Brněpéčí tamní Společnosti pro povzneseníorby nebo zevrubně představil matema-ticko-fyzikální muzeum brněnského filo-zofického ústavu, avšak o opavskémmuzeu v soudobém středoevropském, tj.vídeňském, pražském nebo brněnskémtisku nalezneme první zmínku až v bře-znu 1818. Před tím nikoliv – s jedinou ne-nápadnou výjimkou. Tudíž očekávat, že1. května se udál akt otevření muzea ve-řejnosti bez toho, že by tuto skutečnostanoncoval tisk, kupříkladu TroppauerZeitung, je naivní. Tj. o myšlence muzease nedozvěděli ani čtenáři a předplatitelémístních novin, a to byla elita, stále ještěne veřejnost v občanském smyslu slova.Řečeno ještě jinak, dne 1. května 1814prakticky o muzeu nikdo nevěděl – cožvšak také není úplně pravda, jak budeještě níže osvětleno.

Situaci komplikuje i to, že ani součas-níci si nebyli zcela jisti, jaký je rozdílmezi veřejným a privátním muzeem,resp. mezi veřejným muzeem staréhoa nového typu. Jak je z literaturyznámo, v časopise Hesperus se v roce1812 lékař Kajetán Nenning (1769–1845)z Vrchlabí provokativně zeptal, jakdlouho bude trvat, než také v Čecháchvznikne muzeum, jakým je štýrskohra-decké Joanneum.17 Tento text je znám18

– necituje se ale text jiný, jenž následo-val. Anonymní pisatel Hespera, snad vy-davatel Christian Carl André,Nenningovi vyčetl, že nezná pražskésbírky, když se dožaduje, kdy konečněČechy budou mít své přírodovědnémuzeum. Vždyť už je přece mají!19

Druhým pojmem, jenž vyžaduje komen-tář, je pojem společnost ve smyslu spolek,tj. formální uskupení zájemců o danouvěc. V Opavě nebylo vůbec myslitelnéoficiálně ustavit jakoukoliv společnost,20

tj. učenou, vzdělávací, osvětovou společ-nost, neboť jedinou povolenou společ-ností tohoto typu pro celou Moravua Slezsko byla Společnost pro povzne-sení orby v Brně. Interesanti, tedy Faus-tin Ens (1782–1858), Johann JosephSchößler (1761–1834) a Franz Mückuschvon Buchberg (1749–1837), nemohli anipomýšlet, že by se jim takovouto společ-nost podařilo vůbec někdy ustavit. Při-tom právě takováto společnost, jak vímez jiných případů, představuje pro zrodveřejného muzea nezbytné conditio sinequa non. Museli však nějakým způsobemna veřejnost přece jen vystoupit – zopa-kujme, na veřejnost ve stavovském, niko-liv v občanském smyslu slova – aby sejejich muzeum veřejným majetkem nako-nec stalo, a dokonce aby jím zůstalo i vesmyslu společnosti občanské, klopotněse formující. Volili tedy takové pro-středky, jež by nejenže nebyly v rozporus platnými zákony, ale které by přede-vším nevzbudily sebemenší podezřeníněčeho nekalého. V druhém decenniu 19. století, v době vlády císaře FrantiškaI. a vzestupu politické hvězdy ministra(1809) a pozdějšího kancléře (1821) Kle-mense Lothara knížete Metternicha, bylaslova jako spolek nebo společenství vyňataz běžného užívání, jelikož v atmosféřestrachu z politického spiknutí, u něhožby nějaký skutečný nebo i jen fiktivníspolek stál, sugerovala představu něčehopro stát a priori nebezpečného a expo-nenty takovéhoto spolčování vystavilariziku pronásledování a trestu. Zaklada-telé muzea museli být proto maximálněobezřetní. A také zjevně byli. Nicménějistou indiskrecí časopisu Hesperus, resp.redaktora Christiana Carla Andrého sepřece jen dovídáme, co se někdy na jaře1814 událo. V noticce, datované23. dubna 1818 se o muzeu praví, žev roce 1814 byl koncept statut se žádostío schválení adresován krajskému úřaduv Opavě (…die im Jahr 1814 entworfenenStatuten sammt deren Einbegleitung an das

MUZEUM 45

15 KÖHLER, Johann David, An-weisung für Reisende Gelehrte,Bibliothecen, Münz–Cabi-nette, Antiquitäten–Zimmer,Bilder–Säle, Naturalien undKunstkammern u. d. m. mitNutzen zu besehen. Frankfurt– Leipzig: Knoch- und Eßlinge-rische Buchhandlung 1762,passim.; zde čteme např. defi-nice typu: „Die Bibliotheckenwerden in publicas und priva-tas abgetheilen.“16 [HALLASCHKA, Cassian].Historisches Umriß des Entste-hens und Fortganges des ma-tematisch-physikalischenMusäums an der k. k. philo-sophischen Lehranstalt inBrünn vom Jahre 1808 bis1814. Vaterländische Blätterfür den österreichischen Ka-iserstaat č. 56, 13. července1814, s. 329–333.17 Hesperus 1812, s. 630.18 Odkazuje na něj např.SKLENÁŘ, Karel. Obraz vlasti.Příběh Národního muzea.Praha: Paseka 2001, s. 58–59.19 [ANONYM]. Vorschlag überNatur-Studium in Böhmenüberhaupt und botanisches in-sbesondere bei Gelegenheitdes Aufsaßes über dieSchminkbeere. Hesperus č. 37,květen 1813, s. 294–296.20 Bylo by možné se odkazo-vat na občanský zákoníkz roku 1811 (vyhlášen jakozákon č. 946/1811 ř. z.), avšakten zná pouze pojem výdě-lečné společnosti jako kapita-listického podniku, jak jedefinována v §§ 1175–1216 ci-tovaného zákona, nikoliv všakpojmy spolek, společnost, kor-porace ve smyslu osvětovém,resp. kulturním.

k. k. Kreisamt…). Není to však jen pře-klep? Nemá být v článku rok 1815, kdytakováto žádost opravdu – oficiálně –putovala?21

Připusťme, že nikoliv a že opravdu jižroku 1814 šla nějaká první žádost naopavský krajský úřad. Tento dokumentsice nebyl identifikován, nikdo jej tedynecituje, a přesto o nějakých jednáníchs krajským úřadem nemůže být pochyb.Prozrazuje je účetní kniha muzea, pra-men dosud kupodivu neanalyzovaný,jakkoliv se z něj mechanicky přejímalyněkteré informace o muzejním dění.22

Termín muzeum díky němu nabývá dvoukauzálně k sobě vztažených významů.Jednak jím chápeme fyzickou entitu, tj.sbírku v určitém uspořádání, s vnitřnístrukturou a dynamikou, budovanous jistým záměrem, jednak administra-tivně-právní rámec sbírání a výsledku to-hoto sběratelského úsilí, ztotožnitelnýs pojmy spolek nebo společnost. Účetníkniha se týká obou významů slova mu-zeum, avšak zprvu se jí míní významdruhý, tj. právní podstata věci. Věc je po-někud nepřehledná, neboť tkvíme v po-měrech, v nichž přetrvávají stavovsképrincipy organizace společnosti a sou-časně jsou ovlivněny trestním zákoníkem(1803), jenž mimo jiné trestal tajné spol-čování. Pro osvětlení událostí roku 1814může napomoci analogie se situací, kterábude v Rakousku možná až daleko poz-ději, po vydání spolkového zákona(1852) a zejména po obnovení ústavnostiv šedesátých letech. Tehdy by situace za-ložení muzea jakožto spolku vypadalanásledovně: zájemci – v našem případětrojice Ens, Mückusch a Schößler – by vy-pracovali osnovu stanov a očekávali je-jich schválení exekutivním orgánem, abymohli spolek uvést v život ustavující val-nou hromadou. Podle stanov má spolekjasně stanovený nepolitický cíl a defino-vány prostředky, jak cíle dosíci. Ze sta-nov vyplývá závazek evidence majetkuspolku a členstva. V našem případě jdeo spolek jménem Gymnazijní muzeum,jehož nepolitický cíl je zřejmý – ustavenímuzea – a prostředky k jeho dosaženítaké: jsou to finanční dary a pořádání

hudebních a divadelních programů, z je-jichž výtěžku je činnost financována. Ne náhodou se první zápis o příjmech (k 10. dubnu 1814) vztahuje k uspořá-dání hudební akademie, jejíž výtěžekznamenal počáteční finanční vkladspolku; první zápis o výdajích se vzta-huje k témuž dni a týká se transportuklavíru a jeho naladění k hudebnímumatiné, jež se patrně odehrálo v prosto-rách posluchárny, tedy příštího muzea.Nazíráno pozdějším spolkovým záko-nem, máme doložen účel, vedení účet-nictví a původ finančních zdrojů; jediné,co objektivně doloženo není a ani být ne-může, je členstvo, byť hned druhý zá-znam o příjmech, dr. Werner – 1 zlatý, lzevyložit jako zápisné nového člena. Pří-pravným výborem je trojice zakladatelů;skutečným řádným výborem se pakstane šestičlenná reprezentace, jež budekonstituována až po schválení muzeav roce 1819. A dodejme, že tato aktivita jevskutku veřejná jen ve smyslu, jak o ní vevztahu ke knihovnám a sbírkám psal na-příklad Johann David Köhler, poněvadžz dnešního pohledu se jevila jako polo-soukromá iniciativa utajeného kroužkupřátel.

Imaginární spolek Gymnazijní muzeumrozvíjel svou činnost v prostorách c.k. vyššího gymnázia, čili státní vzdělá-vací instituce. To bylo možné, protože secíl spolku kryl se záměry rakouské vládyv otázkách reformy gymnaziálního vzdě-lávání, jak je vyjadřuje Stadionova stu-dijní reforma (1806) a nový studijní řádpro gymnázia (1808), posilující roli reál-ných věd a kladoucí důraz na názornostvýuky a na důležitost školních knihovena praktických pomůcek. Znamenalo toale, že aktivita musí být deklarována tak,že primárně směřuje ke studentům. Os-tatně za to muzejní „spolek“ nemuselplatit nájem, avšak jinak musel být hos-podářsky na gymnáziu zcela nezávislý.Proto čteme zápisy o výdajích za úklid,za nákup psacích potřeb, papíru apod.Každá stránka účetní knihy je na konciroku signována z trojice interesentů jenpurkmistrem Schößlerem a Mückuschemvon Buchberg, a nikoliv také zaměstnan-cem gymnázia, profesorem Faustinem

MUZEUM 46

21 [ANDRÉ, Christian Carl].Troppauer Museum. Hesperus

1818, s. 129.22 Zemský archiv v Opavě,fond Gymnazijní muzeum

Opava, nezpracováno, knihač. 4, obsahuje zápisy z let

1814–1925. Za studium všechpísemností, vztahujících se

k muzeu, jsem zavázán díkyPhDr. Karlu Müllerovi, řediteli

Zemského archivu v Opavě.

Ensem – tedy dvěma členy trojčlennéhopřípravného výboru, jejichž podpisy fun-gují jakožto stvrzení účetní uzávěrky.Účetní kniha zahrnuje vydání jak zapraktické věci, tak za knihy, za transportdarovaných nebo zakoupených sbírek doOpavy, resp. do muzea, případně za ná-klady spojené se zasláním žádostí na br-něnské gubernium, kde imaginárníspolek hledal oporu pro svou legální čin-nost, tj. pro své odtajnění.

Kdo byli členové našeho imaginárníhospolku Gymnazijní muzeum? Mimovzpomenutou trojici jím bezesporu bylaosoba vůbec nejdůležitější – a sympto-maticky právě proto literaturou zcelaopomíjená: Ernst Mückusch z Buchbergu(1740–1814), bratr Franze Mückusche,jinak opavský krajský hejtman a z tohotitulu současně ředitel (sic!) opavskéhogymnázia. Nepochybně to byl on, kdotrojici interesantů poradil, jak mají postu-povat – a úzkostlivě zůstával v ústraní.Předně bylo třeba zaměstnat FaustinaEnse, doposavad soukromého učitele, nagymnáziu. Suplentské místo, jež obdržel,se záhy proměnilo ve skutečnou profe-suru historie a geografie (leden 1814),kterou obdržel po smrti profesora Ire-näuse Hubera. Stalo se tak po jistých, nezrovna příjemných peripetiích, kdy seukázalo, že Ens na dané místo není ažtak kompetentní.23 O rok později byl dogymnazijních služeb vzat Franz Müc-kusch, a to rovnou do funkce místoředi-tele gymnázia. Báze pro zformovánímuzea a pro jeho další rozvoj ve svazkus gymnáziem byla takto dotvořena.

Na krystalizaci myšlenky, kterou před-pokládáme již pro léta 1812–1814, semohli podílet členové učitelského sboru,kde nacházíme několik pozoruhodnýchosobností. Myšlenka přírodopisných ka-binetů mezi nimi byla živá, jak dokládápřípad Rochuse Schücha (1788–1844),profesora matematiky a přírodopisu,jenž se po odchodu z Opavy (1813) stalkustodem přírodovědného kabinetu veVídni a posléze se po složitých peripeti-ích dostal do Brazílie, kde stanul u zrodunynějšího Národního muzea v Rio de Ja-neiro (1818). Nebo Schüchův nástupce na

postu profesora matematiky a přírodo-vědy Martin Filser; ten jistě byl v kon-taktu s trojicí zakladatelů už vzhledemke své profesní specializaci, jíž žádnýz trojice nedisponoval.24 Dále to bylaskupina osob, které vyjmenoval FaustinEns už v roce 1835 s tím, že je spojils konkrétními dary muzeu. Řazeno abe-cedně, šlo o Karla (?) Czeikeho, JosephaHerinka, Augustina Mayera, Josefaa Karla Pohly, Johanna Raucha, JohannaRichtarského, Antona Saligera, JosephaWeisse, Franze Josepha Wernera a J. Ze-beho.25 Profesně šlo povícero o manufak-turní podnikatele (Czeike, Pohlové,Weiss), kněží (Herink, Richtarský), vrch-nostenské úředníky, pracujících ve služ-bách významnějších slezskýcharistokratů (Mayer, Zebe) a dále o jed-noho řemeslníka (hodinářský mistrRauch), učitele (Saliger) a právníka (zem-ský advokát a c. k. notář Werner). AntonSaliger je z nich vůbec nepozoruhodnější;ač působil jako správce školy ve vzdále-ném Leskovci, byl švagrem „soukroméhoučence“ Karla Josefa Jurendeho (1780–1842). Perfektně informovaný Jurende,působící v Brně jako vydavatel, se zají-mal o astronomii a meteorologii a díkysvým průzkumům jeskyň Moravskéhokrasu se řadí k průkopníkům moravskéspeleologie. V námi sledovaném kon-textu tvoří jedinečné pojítko mezi opav-ským muzejním spolkem a mezibrněnskou Společností pro povzneseníorby. Jejími členy byli také další Slezané,kteří se kolem opavského muzea pohy-bovali.

Ale vraťme se k roku 1814. Po hudebníakademii 10. dubna se toho roku nicpodstatného neudálo – nepočítáme-lionen první květen, k němuž nenív účetní knize žádný zápis, avšak o kte-rém víme, že toho dne Ernst Mückuschz Buchberku věnoval muzeu německouencyklopedii, jež se stala vůbec prvnímsbírkovým předmětem příštího muzea.26

V srpnu pokračovalo budování muzeav druhém smyslu slova, tj. jeho fyzicképodstaty, když bylo pořízeno sedmskříní na knihy v hodnotě 21 zlatýcha jedna skříň na minerály. A také přibylyknihy: spolek „muzeum“ zaplatil

MUZEUM 47

23 MYŠKA, Milan. Faustin Ens.Životní příběh slezského inte-lektuála doby předbřeznové.Opava: Matice slezská 2003,s. 35–38.24 O jak důležitý post šlo, do-kládá referování o nastoupeníMartina Filsera do Opavyv roce 1814 v Intelligenzblattder Jenaischen Allgemeine Literatur-Zeitung č. 19, duben1814, s. 146. Zde uvedeny personální změny na univerzi-tách, lyceích a gymnáziíchv Rakousku. 25 ENS (1835), s. 158–159.26 [ANONYM]. Museum rapidly formed. The LiteraryPanorama and National Regis-ter, nová řada – 7. svazek, London 1818, sloupec 447.

z fondu porto za dodávku knih z ma-jetku Franze Mückusche von Buchberga dále zakoupil 27 knih z dražby majetkubarona Skrbenského. Rovněž uhradil do-dávku minerálů, patrně opět Mücku-schových soukromých sbírek.Představme si tedy situaci tak, že sev průběhu roku 1814 v gymnaziální pos-luchárně při zdi směstnal uvedený náby-tek a postupně se plnil předměty,zejména knihami a mineralogickýmivzorky. Mineralogie byla nanejvýš atrak-tivní, protože v roce 1815 muzeum za-koupilo mineralogické kladívko;podobně entomologie, pročež muzeumzakoupilo entomologické špendlíky a in-stalační materiál, jako kartony a bavlnu.Přibývaly další sbírky, například vycpa-niny ptáků. A v létě toho roku také pro-kazatelně první mince, konkrétně římskémince a jeden holandský dukát, zakou-pený od Johanna Gottfrieda Beidtela.Beidtel (1785–1823), kaplan v Linharto-vech a poté v Dolním Václavově, vstou-pil do dějin moravské numismatikykatalogem mincí Univerzitní knihovnyv Olomouci, zpracovaným roku 1814.27

Snad také jej můžeme počítat ke členůmonoho imaginárního muzejního spolku.A takto bychom mohli pokračovat vevýčtu postupně se rozšiřujících sbíreka osobností, s muzeem spjatých. Mu-zeum ve smyslu society zjevně fungo-valo, ve smyslu materiální podstaty, tj.nějaké sbírky artefaktů a naturfaktů seutvářelo, jak dosvědčuje žádost o uznáníGymnazijního muzea, podaná krajskémuúřadu s datem 4. července 1815. Doku-ment zaujme minimálně dvěma skuteč-nostmi: jednak tím, že v úvoduakcentuje, že úsilí založit „nepředcházeložádné veřejné prohlášení“, i tím, že jej na-konec podepsali jen Johann Joseph Schö-ßler a Faustin Ens, tj. nikoliv FranzMückusch von Buchberg. A nyní, bezohledu na to, jak žádost dopadne, šloo věc nejdůležitější: učinit z muzea věcveřejnou, to a už nikoliv jen ve smyslustavovské uzavřenosti, ani ve smyslu do-bového termínu vzdělané stavy (gebildeteStände), nýbrž také ve smyslu otevřené,protoobčanské společnosti. Tomu dopo-mohla následující historická okolnost.

V rámci své dlouhé moravské a haličskécesty navštívil ve dnech 27. – 29. června1817 císař František I. město Opavu. Přijelv noci ze čtvrtka na pátek 27. červnaz Bruntálu; císařovna Karolína Augustadorazila přímo z Olomouce. Ve městě sezdrželi do nedělního dopoledne, kdy pomši odjeli do Těšína a odtud do Lvova.Ještě v pátek odpoledne navštívili spoluse svým doprovodem vybrané opavskéinstituce. A tu se poprvé stává z Gymna-zijního muzea věc veřejná, jelikož o ní –byť maximálně úsporně – referuje tisk.Místní noviny poznamenaly, že císařskánávštěva věnovala neobyčejnou pozor-nost c. k. krajskému úřadu, muzeu, gym-náziu, hlavní škole, chlapeckémuvojenskému vzdělávacímu ústavu a dal-ším státním, církevním a městským insti-tucím. Tak se stalo, že v pondělí 30.června 1817 se poprvé objevilo slovo mu-zeum v souvislosti s Opavou v novinách.28

Císařovu cestu provázelo jisté diploma-tické aranžmá. Je nesporné, že si od níhodně slibovala zdejší stavovská repre-zentace, a to jak šlechta, tak městoOpava. Připomeňme, že Opava bylapouze neoficiální správní centrum ra-kouského dílu Slezska. Z hlediska státo-právního byla sídlem krajského úřadu,podobně jako další slezské město Těšín,ale z hlediska stavovského byla něčímvíc: místem jednání slezského veřejnéhokonventu, zbytku stavovské samosprávy,jež přečkala nápor absolutismu 17. stoletía josefínského etatismu. Příslušníci zdejšíšlechty sice zastávali státní úřady – pří-kladem budiž Josef hrabě Sedlnický, v le-tech 1815–1816 opavský krajský hejtman– ale současně nepřestávali ctít stavov-skou výlučnost. Stavy zakoupily někdejšíjezuitskou kolej, nazývanou zemskýdům, avšak na jinou formu vnější repre-zentace nemohly pomýšlet: politická re-prezentace rakouského dílu Slezskav podobě Královského úřadu, zřízenéhoMarií Terezií pro zbylou část Slezskav Opavě, splynula s brněnským guber-niem už v roce 1783; hospodářská repre-zentace slezských stavů, kterou byla odroku 1770 Královská slezská zemědělskáspolečnost, vzala za své direktivním spo-jením s brněnskou Společností pro

MUZEUM 48

27 Např. ČERNOHORSKÝ,Karel. K počátkům numisma-

tického zájmu v opavskémSlezsku. Slezský numismatik

Johann Beidtel. Časopis Slez-ského muzea, série B 1971,

roč. 20, č. 2, s. 97–110.28 Troppauer Zeitung č. 52,

30. června 1817, s. 447.

povznesení orby v roce 1808 a držela sepřes tento rok už jen ze setrvačnosti.Proto se zdá nanejvýš pravděpodobné,že část šlechty a opavských měšťanů za-ujala možnost reprezentovat se muzeem.

To však bylo součástí státní instituce,tedy gymnázia. Intervence tedy nemohlabýt přímá a deklaratorní, ale byla skrytá,podobně jako formování muzea samot-ného, což vyžadovalo nemalou porci di-plomacie ze stran zainteresovaných, abyse zájmy intelektuálů – intelektuálníelity, oněch vzpomenutých gebildeteStände, potkaly se zájmy stavů, tj. šlechtya měšťanstva. Milan Myška ve své mono-grafii plasticky vylíčil Ensovy cesty nazámky v okolí Opavy a jeho oblibuv aristokratických kruzích; bratři Mücku-schové byli sice svázání úřadem, plynou-cím z výkonu státní, nikoliv stavovskémoci, avšak ke šlechtické obci náleželisvým původem. A v tomto kontextu jesnad možno spatřovat finanční darymuzeu jednak ze strany šlechty, jednakze strany opavských měšťanů, předevšímpurkmistra Schößlera, který se viditelněnechtěl zahanbit. Guberniální rada Lud-wig von Könnigsbrunn (8. listopad 1815,200 zlatých), hrabě Sedlnický (10. ledna1816, 30 zlatých), Eugen hrabě z Vrbna(30. června 1816, 100 zlatých), Bedřichhrabě Haugwitz (12. listopadu 1816, 50zlatých), Franz von Badenfeld, Jan (?)hrabě Larisch-Mönnich a Karl baronGastheimb (všichni 1. dubna 1817, každý200 zlatých) – tato jména a tyto částkyčteme v účetní knize v relativně krátkémintervalu po nástupu Josefa hraběte Se-dlnického do funkce krajského hejtmanaa v atmosféře očekávání císařské ná-vštěvy Opavy. Šlechta a opavští měšťanénebyli jen zdrojem peněz, nýbrž další,vlastně klíčový prvek sociální struktury,jíž jsme dali označení muzejní spolek. Žepředstavitelé zdejší aristokracie byli na-vzájem provázáni mnohačetnými, do-konce příbuzenskými svazky, je zbytečnédodávat; podstatné je to, že s nimi bylispjati ostatní členové imaginárního mu-zejního spolku: kněží sloužili na farách,u nichž slezská šlechta držela patronátníprávo, a působili jako soukromí učitelé(např. kněz a přírodovědec Kajetán

Koschatzský žil na zámku Sedlnickýchz Choltic ve Štemplovci); hospodářštíúředníci pracovali na šlechtických vel-kostatcích (např. Augustin Mayer bylhospodářským správcem hrabat z Vrbnave Velkých Heralticích). A naopak sy-nové z místních šlechtických rodin stu-dovali na opavském gymnáziu.

Tyto dva faktory – aspirace šlechty postavovské reprezentaci a intelektuálů pomístu setkávání – usnadňovaly vytvářenísociálních vazeb a odtud koncentracipeněz ve prospěch muzea, jež umožnilynejen nákup všeho potřebného proběžný provoz, ale i rozšiřování sbíreka zejména jejich doplňování o další celky.Zlomový okamžik nastal, když na jaře1816 tehdejší krajský hejtman a ředitelgymnázia Josef hrabě Sedlnický doporu-čil guberniu, aby souhlasilo s přemístě-ním muzejní sbírky do někdejšíhosacella, tj. kaple studentů někdejšího je-zuitského gymnázia, jež nebyla užívána.Gubernium s tím vskutku souhlasilo,načež proběhla mimořádně nákladnáa velkolepá adaptace prostor, jež bylypatrně již tehdy upraveny do jednotnépodoby skříňovými vestavbami kolemvšech stěn. Kaple byla dvoupodlažní, vevýši patra ji obemykal ochoz, což umož-nilo vitríny umístit i na něj. Jelikož pro-stor někdejšího sacella vzal pozdějidefinitivně za své a k interiéru v pů-vodní podobě dosud nebyla nalezenadobová ikonografie, musíme odkázat jenna analogické případy s poznámkou, žesnad takto nějak vypadalo také opavskémuzeum. Takovouto analogii skýtá do-dnes dochovaný sál přírodovědeckéhomuzea v Bamberku, jež bylo založenov polovině 18. století a na konci stoletíupraveno do dnešní podoby. Také bam-berské muzeum získalo sídlo ve zrušenéjezuitské koleji. Avšak vraťme sek Opavě, kde nákup čtyř byst, bezesporurakouských monarchů, úpravy interiérůzavršil tak, aby se v červnu 1817 mohlypředvést císaři Františku I. a jeho choti.Shrneme-li řečené, teprve od léta 1817můžeme hovořit o muzeu jakožto o spe-cifickém fyzickém prostředí a současnějakožto o muzeu jako vyšší kvalitě, nežtu, kterou vyjadřuje slovo kabinet.

MUZEUM 49

V dobové terminologii představuje mu-zeum doby předbřeznové komplex něko-lika sbírek – kabinetů. V případěopavského muzea šlo o mineralogickýkabinet a o sbírky ornitologickou a ento-mologickou a dále o herbář. Důležitou,ne-li klíčovou součástí byla samozřejměknihovna (obr. 1–3). Alespoň takto je mu-zeum strukturováno v žádosti z července1815, tj. před definitivní instalací sa-cella.29 V dalším dokumentu z roku 1817,signovaném Mückuschem, Ensemi Schößlerem, čteme strukturu již odliš-nou: podepsaná trojice zájemců, k nimžse připojuje dalších více než padesátjmen měšťanů, kteří na společný podnikupsali menší částky, kolísající mezi 5–20zlatými, se zavazuje zřídit muzeum, ob-sahující 1/ sbírku knih, 2/ přírodopisnýkabinet a 3/ ökonomisch-mechanischesKunstkabinett. V náčrtu instrumentu, při-jatém na konci roku 1818 a v únoru 1819stvrzeném brněnským guberniem, bylyprovedeny další obsahové korekce,především byla rozvedena užitečnostknih (např. „je třeba čelit zhoubné četbě ro-mánů, do které mládež snadno upadá“)a jako novum se objevuje požadavek nasbírání dokumentů a listin jakožto mate-riálu k napsání dějin vlasti, tj. poprvé sehovoří o archivní funkci muzejní insti-tuce. Teprve v tomto dokumentu z roku1818 je výslovně jakožto vzor pro insti-tuci uvedeno štýrskohradecké Joan-neum. Tento poukaz však nelze brátzcela vážně; spíš šlo o nějakou dalšíformu uskutečňování dlouhodobé strate-gie, jak prosadit záměr vůči autoritámnež o přímou nápodobu této instituce.30

S odstupem přibližně dvaceti let se do-sáhlo stavu, jejž popsal Faustin Ens.V polovině třicátých let 19. století mu-zeum zahrnovalo 1/ knihovnu, 2/ příro-

dopisný kabinet Jeseníků, tj. hmyz a ob-ratlovce, zvláště ptactvo, tzv. herbariumvivum, sbírku vzorků slezských dřevina geognostický kabinet, a 3/ sbírku slez-ských starožitností. Tyto tři základní od-díly reprezentovaly regionální materiál;vně pak zůstávalo dalších osm menšíchsbírkových souborů, a to 1/ sbírka bra-zilských motýlů a ptáků (provenienceukazuje na vazbu k Rochusi Schüchovi);2/ sbírka mořské fauny; 3/ sbírka mine-rálů; 4/ sbírka modelů; 5/ římské staro-žitnosti; 6/ sbírka map, plánů, mědirytina litografií; 7/ sbírka klasických děl hu-debního umění; 8/ sbírka listin, mincía map.31 Diference mezi propracovanostítřídění přírodovědného materiálů (u mi-neralogického materiálu byl uplatněnoblíbený Wernerův systém, u rostlin kri-téria Karla Linného) a chaotičností v po-

MUZEUM 50

29 Zemský archiv v Opavě,fond Zemská vláda slezskáOpava, inv. č. 1948, karton

č. 3604, za dohledání tohotozávažného dokumentu vděčím

Zdeňku Kravarovi, jemuž děkuji za zprostředkování

této informace.30 Dokument z roku 1817

a Ensův koncept instrumentuz roku 1818 viz Zemský archiv

v Opavě, fond Gymnazijní mu-zeum Opava, karton č. 1.

31 ENS (1835), s. 175–216.

Obr. 1: Podoba knihovnyGymnazijního muzea ve tři-cátých letech 20. století na

dobové pohlednici.Foto: Zemský archiv v Opavě

Obr. 2: Smuteční kázání za Antonína Floriána knížete z Lichtenštejna z Gymna-zijní knihovny, uložená v knihovně Slezského zemského muzea v Opavě.Foto: Slezské zemské muzeum

jmenování artefaktů, dokumentů a his-torických a uměleckých památek je sicedobově symptomatický, avšak širokéspektrum sbírek a „podsbírek“ ukazuje,že opavské muzeum se blížilo k překo-nané podobě muzeí 18. století, tj. ke ka-binetům kuriozit a přírodnin. Nápadnýrozdíl v pojetí společenskovědní a příro-dovědné sféry zůstával i později, i kdyžse alespoň ve statistice struktura muzeajevila jako vyváženější, jako modernější.Například roku 1872 byla skladba sbíreknásledující: muzeum tvořily 1/ kni-hovna (tehdy čítala 34572 knih),2/sbírka starožitností, etnografickýchpředmětů a modelů (tj. 320 kusů nespe-cifikovaného materiálu, dále 2560 mincía 265 sádrových odlitků římských ka-mejí a gem), 3/ zoologická sbírka, 4/ bo-tanická sbírka, 5/ mineralogická sbírka,poslední tři strukturovány podle obo-rové taxonomie.32 Nadvláda přírodo-vědy v muzeu z hlediska kvantity, alei kvality, tj. uspořádání sbírek, předur-čila, že Gymnazijní muzeum bylo

chápáno jako de facto přírodovědeckémuzeum (obr. 4).

Je obecně známo, že oficiální žádosto uznání muzea moravskoslezským gu-berniem zůstala od léta 1815 ležet bezvyřízení. Zásadní změnu přinesl až rok1817 – rok adaptací muzea a císařskénávštěvy – a rok 1818, kdy v říjnu bylabrněnským guberniem schválena zaklá-dací listina muzea. Teprve nyní bylomožné pro muzeum veřejně plédovatv tisku, jenž přinesl plné znění obouhlavních dokumentů, tj. dopisu z léta1815 a instrumentu z roku 1818.33 Odprosince 1817 do srpna 1826 mohlo pro-běhnout několik plakátovaných (sic!) hu-debních a divadelních produkcí napodporu muzea; od roku 1818 seo muzeu psalo v Hesperu, v brněnské Mo-ravii i v Troppauer Zeitung a v dalších ča-sopisech. Z muzea se v průběhu let1817–1818 stala veřejná instituce v proto-občanském smyslu slova a všechny ad-ministrativní aspekty, jako instrumentmuzea ve smyslu nadační listiny, schvá-lený 6. února 1819 a jeho akceptace gu-berniem 18. ledna 1820 tuto skutečnostvlastně jen potvrdily. Muzeum, majícív čele oficiální reprezentaci, složenou zezakladatelů, představitelů slezskýchstavů a městské honorace, se nejenžestalo věcí veřejnou, ale dokonce zdrojemprestiže pro zúčastněné.34

V době tzv. Opavského kongresu (20. října – 20. prosince 1820) bylo mu-zeum opět představeno význačným hos-tům jako atrakce města, rozšířeno navíco nový kabinet. A záhy na to, 24. ledna1821 slezský veřejný konvent konečněschválil roční služné pro kustoda 200 zla-tých, jímž se stal Faustin Ens. Zprávuo slavnostním otevření dne 27. května 1821čteme v účetní knize k 25. květnu 1821.Celkem 15 zlatých si vyžádalo okopíro-vání not a hudební produkce hobojistůpři této příležitosti. Muzeum takto pře-konalo úzký kroužek zainteresovanýcha současně se mu počaly otevírat novéperspektivy. Paradoxně v této situaciúčetní kniha postrádá jakékoliv zá-znamy; ty počínají až v roce 1825, kdybyla zřízena nadace Karla svobodného

MUZEUM 51

32 NEUMANN, Johann – BEIERLE, Alois. Gymnasial-Museum. In: Programm des k. k. Obergymnasiums zuTroppau für das Schuljahr1872. Troppau 1871, s. 38–39.33 Kreismuseum in Troppau.Hesperus č. 17, 1818, s. 129–132.34 Např. Faustin Ens byl v tiskuprezentován nejen jako gym-nazijní profesor, ale také jakomuzejní kustod. Např. viz[ANONYM]. Schlesiens Schrift-steller in den Jahren 1827–1829. Monatschrift von undfür Schlesien 1829, roč. 1,s. 284.

Obr. 3: Gottfried Dewerdeck, Silesia Numis-matica, jeden z dochovaných tisků ze zni-čené knihovny Gymnazijního muzea,uložená v knihovně Slezského zemskéhomuzea v Opavě.Foto: Slezské zemské muzeum

pána von Gastheimb na vydržování po-mocníka muzejního kustoda, takžepevný a trvalý základ muzea byl ko-nečně vytvořen. Novum třicátých let 19. století bylo přiblížení muzea odbornéveřejnosti, o čemž vypovídá korespon-dence Faustina Ense a přírodovědcea mikulovského archiváře Karla Wenzeli-dese ze třicátých a čtyřicátých let 19. sto-letí. Určující byly patrně kontakty nabázi učených společností a spolků, napří-klad Musea Francisco-Carolinum v Linci,jehož členy byli rakouští arcivévodovévčetně zakladatele Joannea arcivévodyJana (1782–1859), představitelé aristokra-cie i učenci ze všech rakouských zemí,včetně Faustina Ense.35

V tomto stručném přehledu událostí,z nichž každá by ovšem vyžadovalahlubší analýzu a podrobnější komentář,zbývá upozornit již jen na jeden, literatu-rou často sledovaný aspekt Gymnazij-ního muzea, a to aspekt jehoregionálního určení. Název muzea Opav-ské gymnazijní muzeum, jak byl kodifiko-ván instrumentem, tj. nadační listinou,nahradil některé starší úvahy o c. k. Pro-vinciálním muzeu. Od věci není ani uží-vat označení, objevující se v částiúředních záznamů, totiž Muzeum slez-ských stavů, což koresponduje s neutu-chající snahou stavovské obce ztotožnitse s tímto kulturním dílem. Dokumentytohoto zájmu byly dosud bohužel přehlí-ženy. Je to zejména žádost o podporu,adresovaná trojicí Ens, Schößler, Müc-kusch von Buchberg patrně Antonu hra-běti Sedlnickému z Choltic jakozemskému hejtmanovi (1827), a jsou totabulky plateb dominií opavského a tě-šínského kraje „auf Unterhaltung des Trop-pauer Museums“.36 Částky 2510,12 zlatýchza Opavsko a 743,33 za Těšínsko však

v účetní knize nenalezneme, tj. tyto pe-níze nevstupovaly do rozpočtu muzeapřímo, ale inkasovaly je stavy, které vy-plácely například služné kustodovi a fi-nancovaly další provozní záležitosti,zejména potřebné rekonstrukční práce.V tomto ohledu muzeum bylo vskutkustavovským podnikem, nikoliv státním,jelikož stát poskytoval pouze budovu,a současně spolkem, jelikož část provoz-ních peněz na nákup sbírek a provoznínáklady inkasoval „spolek“ muzeum.K tomu je třeba připočíst finančních in-jekcí ze strany šlechty, která umožnilaexistenci tohoto spolku, tj. částky vstupu-jící přímo do rozpočtu muzea. Ani pe-níze od purkmistra Schößera a dalšíchměšťanů nejsou zanedbatelné. Naprotitomu finanční podpora ze strany Faus-tina Ense představovala část z těchpeněz, které Ens vydělal jako kustod,takže lze dokonce uvažovat, že s „pře-plácením“ kustoda ročním služným,který dle potřeby pak zpětně muzeu fi-nančně vypomohl, se vynořuje dalšíforma financování instituce, z dnešníhopohledu poněkud bizardní.

Takže podobně jako není jednoznačné,kdy muzeum vzniklo nebo bylo zalo-ženo, není jednoznačné ani ztotožněnímuzea se Zemí slezskou po právní, ma-teriální i obsahové stránce. Jednak ta deiure ani neexistovala, jakkoliv ji některéstavovské instituce anticipovaly (kon-krétně slezský veřejný konvent předzna-menává slezský zemský sněm z doby poroce 1860), jednak neexistovala ani ně-jaká celková zemská identita, protožesoučasníci měli k rakouskému dílu Slez-ska velmi diferencovaný vztah, vyplýva-jící z odlišného společenského postavenía z propastně rozdílných intelektuálníchzkušeností a vědomostí. Zdá se dokonce,že místní vzdělanci vnímali, že rakouskýdíl Slezska má muzea dvě: brněnské ja-kožto muzeum provinciální, oficiální, re-prezentující rovněž oba slezské kraje(ostatně Mückusch spolupracoval i s br-něnským muzeem a věnoval mu přírod-niny), a dále muzeum opavské, tvořícíjakýsi intimní výsek privátní zkušenostise Slezskem. Pro šlechtu toto muzeumskýtalo reprezentaci stavovské důstoj-

MUZEUM 52

35 Např. 66. Jahres-Bericht desMuseum Francisco-Carolinum

nebst der 60. Lieferung derBeiträge zur Landeskunde von

Österreich ob der Enns. Linz 1908, s. 24.

36 Státní okresní archivOpava, fond Archiv města

Opava, inv. č. 818, sign. XIX/2,karton 37.

Obr. 4: Preparát pižmoněv jedné z místností

Gymnazijního muzea předrokem 1945.

Foto: Zemský archiv v Opavě

nosti, takže neváhala do podniku inves-tovat nemalé částky; pro romantickéduše typu Ense nebo Mückusche se po-jilo s milovanými Jeseníky, nikoliv seSlezskem. Proto Ens nejednou užil ozna-čení Museum montis demersorii (německyGesenke), tedy latinské označení Jeseníků,popularizované v německojazyčnémprostředí encyklopediemi Krünitzovounebo Büschingovou, a zjevně na němtrval. Jeseníky ovšem obě encyklopediedefinovaly velmi svérázně jako území ce-lého západního Slezska. Označení c.k. Krajské muzeum nebo Provinciálníslezské muzeum nebylo myslitelné a ter-mín Gymnazijní muzeum byl poněkuddehonestující. A tak neoficiálně, avšakv různých prestižních souvislostech za-znívalo jiné označení: Muzeum Rakou-ského Slezska37 a po roce 1860 označenéZemské muzeum. Zmatky kolem názvuvšak jen maskují daleko podstatnějšía závažné právní komplikace se vznikema fungováním muzea, které budou jehoexistenci velice neblaze ovlivňovat až dojeho definitivního konce v roce 1939.

Závěrem odpovězme na otázku, uvede-nou v úvodu: co se tedy 1. května 1814událo? Odpověď zní jasně: do sbírek byl„zapsán“ (zdůrazněme, že se žádná pří-růstková kniha ovšem nevedla!) prvnísbírkový předmět – více než stosvazkováencyklopedie Johanna Georga Krünitze,a nic víc. A proto jen jednu část zaklada-telského mýtu považujme pro budouc-nost za prokázanou: že na jarní měsíceroku 2014 připadá výročí dvou století odpočátku utváření muzea jako materiálnípodstaty, a nejen už jen jako pospolitostinázorově blízkých lidí, jíž jsme dali neča-sové označení muzejní spolek. Vždyť ještěv létě 1815 trojice zakladatelů výslovněuvedla, že je předčasné o muzeu mluvit!Dat založení muzea jakožto instituce sepak odkazem k událostem let 1815–1825nabízí hned několik: mohl by to být 27.červen 1817 ve vztahu k dokončení insta-lace a k veřejné (sic!) prezentaci obsa-hově dotvořených a systematickyuspořádaných kolekcí; mohlo by to býtdatum schválení instrumentu 6. února1819 jakožto vskutku úřední stvrzení

muzea, jež přestalo být polooficiální in-iciativou trojice nadšenců a jejich přátel.A mohlo by to být také datum 27. květen1821, s nímž konečně můžeme spojiti událost, kterou prameny charakterizujíjako otevření muzea veřejnosti. Tedy aktůzakladatelského významu naleznemev análech Gymnazijního muzea v Opavěhned několik – ostatně tak, jak je tomuv nejstarších dějinách muzeí v Prazenebo v Brně, což je vlastně jediným pojít-kem mezi těmito vskutku zemskýmiústavy moderního typu a mezi muzeemv provinční a od civilizace odříznutéOpavě, jenž spíše uzavírá vývoj muzej-nictví 18. století, než aby anticipovalopříští vývoj. Tato tři muzea však majíjednu věc společnou zcela určitě: to, ženespočívají v jednorázovém aktu vznikunebo zániku, nýbrž jsou ustavičným,nikdy nekončícím procesem zrání, utvá-ření a krystalizace a obhajoby svéhovlastního, vskutku duchovního smyslua poslání.

Literatura

[ANONYM]. Museum rapidly formed.The Literary Panorama and National Register, nová řada – 7. svazek. London 1818, sloupec 447.

[ANONYM]. Schlesiens Schriftsteller inden Jahren 1827–1829. Faustin Ens.Monatschrift von und für Schlesien 1829,roč. 1, s. 284–285.

[ANONYM]. Vorschlag über Natur-Stu-dium in Böhmen überhaupt und bota-nisches insbesondere bei Gelegenheitdes Aufsaßes über die Schminkbeere.Hesperus, č. 37, květen 1813, s. 294–296.

[ANDRÉ, Christian Carl]. TroppauerMuseum. Hesperus, 1818, s. 129.

BIERMANN, Gottlieb. Geschichte der Her-zogthümer Troppau und Jägerndorf.Teschen, 1874.

ČERNOHORSKÝ, Karel. K počátkům numismatického zájmu v opavskémSlezsku. Slezský numismatik JohannBeidtel. Časopis Slezského muzea, série B1971, roč. 20, č. 2, s. 97–110.

ENS, Faustin. Das Oppaland oder der Trop-pauer Kreis 1. Wien: Carl Gerold, 1835.

MUZEUM 53

37 Takto viz Neues Rheini -sches Conversations-Lexiconoder encyklopädisches Hand-wörterbuch für gebildeteStände. Köln am Rheim 1836,s. 678, heslo Opava.

[HALLASCHKA, Cassian]. HistorischesUmriß des Entstehens und Fortgangesdes matematisch-physikalischen Musäums an der k. k. philosophischenLehranstalt in Brünn vom Jahre 1808bis 1814. Vaterländische Blätter für denösterreichischen Kaiserstaat, č. 56, 13.července 1814, s. 329–333.

Intelligenzblatt der Jenaischen AllgemeineLiteratur-Zeitung, č. 19, duben 1814.

KALUS, Jaromír (ed.) 175 let Slezskéhomuzea v Opavě 1814–1989. Opava: Slezské muzeum, 1989.

KÖHLER, Johann David. Anweisung fürReisende Gelehrte, Bibliothecen, Münz–Cabinette, Antiquitäten–Zimmer, Bilder–Säle, Naturalien und Kunstkammernu. d. m. mit Nutzen zu besehen. Frank-furt – Leipzig: Knoch- und Eßlingeri-sche Buchhandlung, 1762.

KREUZINGER, Erasmus. Chronik deralten und neuern Zeit Troppau s oderTroppau und seine Merkwürdigkeiten.Troppau, 1862.

KURZ, Josef. Kurzgefaßte Geschichte es Vereines in den Jahren 1895–1925. Troppau, 1925.

MADLÉ, Anton. Das Herzogthum Schle-sien, unser Heinmatland. Mitteilungenaus der Heimatskunde. Troppau: OttoSchülers s Buchhandlung, 1858.

MYŠKA, Milan. Faustin Ens. Životní pří-běh slezského intelektuála doby předbře-znové. Opava: Matice slezská, 2003.

MYŠKA, Milan. Opava v době založenímuzea. Opava: Slezské muzeum, 1989.

MYŠKA, Milan. První přírodovědné mu-zeum v českých zemích. Ke 175. vý-ročí vzniku Slezského muzea v Opavě.Vesmír, 1989, roč. 68, č. 12, s. 695–696.

Neues Rheinisches Conversations-Lexiconoder encyklopädisches Handwörterbuchfür gebildete Stände. Köln am Rhein,1836.

NEUMANN, Johann, BEIERLE, Alois.Gymnasial-Museum. In: Programm desk. k. Obergymnasiums zu Troppau für dasSchuljahr 1872. Troppau, 1871, s. 38–39.

Notizen aus dem Gebiete der Natur- undHeilkunde, 1833, roč. 38, č. 10 (říjen).

ORLÍK, Josef. K dědictví opavskéhoGymnasijního muzea. Opavsko. Vlasti-věda Ostravského kraje, č. 9, Opava,1964, s. 21–22.

ORLÍK, Josef. Počátky Gymnasijníhomuzea v Opavě. In: Sobotík, Bohumil(ed.) 150 let Slezského muzea 1814–1964. Ostrava: Krajské nakladatelství,s. 19–38.

PIFFL, Norbert. Wissenswertes über dasGymnasialmuseum in Troppau. Troppau,1940.

RAFFLER, Marlies. Museum – Spiegel derNation? Zugänge zur HistorischenMuseo logie am Beispiel der Genese vonLandes- und Nationalmuseen in der Habs-burgermonarchie. Böhlau: Wien – Köln– Weimar, 2007, s. 170–173.

SKLENÁŘ, Karel. Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha: Paseka, 2001.

66. Jahres-Bericht des Museum Francisco-Carolinum nebst der 60. Lieferung derBeiträge zur Landeskunde von Österreichob der Enns. Linz, 1908.

ŠEFČÍK, Erich. Franz Mückusch z Buch-bergu, Johann Josef Schössler a Faus-tin Ens, zakladatelé opavskéhogymnazijního muzea r. 1814. Cieszyń-skie Studia Muzealne – Těšínský muzejnísborník 1, Cieszyn, 2003, s. 43–48.

Troppauer Zeitung, č. 52, 30. června 1817,s. 447.

MUZEUM 54

Platforma Biodiversity Library Exhi-bition (dále jen „platforma BLE“)5

byla vyvinuta v rámci projektu Bio-diversity Heritage Library for Europe(dále jen „BHL-Europe“)6 v paleontologic-kém oddělení Národního muzea (koncept,design a obsah). Na její přípravě se spolu-podílely společnost IT4Care (vývoj)a firma Plechárna, design factory (design).Platforma BLE představuje on-line inte-raktivní webovou aplikaci s možností vy-tvářet nová atraktivní témata z oblastipřírodních věd, a to s použitím ilustracípoužitých v publikacích o přírodě, dalšíchzáběrů z terénu, zajímavých a praktickýchinformací a příslušné literatury. Původnímzáměrem platformy BLE bylo zpřístup-nění přírodovědné literatury dostupné naportálech BHL a BHL-Europe prostřednic-tvím podnětných (inspirativních) témata atraktivního interaktivního designu.V současné době platforma propaguje ne-jenom literaturu, ale také zapojené spolu-pracující instituce a jejich sbírky napojenéna další nově budované portály/archívy

jako jsou BHL, BHL-Europe, Europeana7,Encyclopedia of Life (EOL)8, eSbírky9

a další (obr. 1).

V rámci naplňování portálu BLE byla do-posud navržena a zpracována čtyři tématazaložená na zpřístupňování výsledků vý-zkumu v oblastech přírodních věd. Každétéma propojuje informace získané studiemkonkrétní oblasti přírodovědného zkou-mání a navazující digitální obsah, ilu-strace, obrázky a literaturu.

První téma portálu BLE s názvem „Ko-ření“ (Spices) se věnuje koření, vysuše-ným částem rostlin, plodům, květům,listům a podzemkům, s charakteristic-kou vůní a chutí, vzbuzujícím často ostrénebo pálivé pocity, sloužícím od věkůk dochucování i konzervaci pokrmů.Téma zpracované do karet zahrnuje in-formace o 52 druzích koření. Každoujednu kartu naplňují zajímavé i zábavnéinformace doplněné obrazovými přílo-hami a jedním receptem na přípravujídla, pro jehož dochucení má popiso-

MUZEUM 55

1 4D4Life [online]. Dostupnéz: http://www.4d4life.eu.2 Biodiversity Heritage Libraryfor Europe [online]. Dostupnéz: http://www.bhl-europe.eu.3 Opening up the natural his-tory heritage for Europeana[online]. Dostupné z:http://www.open-up.eu.4 Biodiversity Library Exhibi-tion [online]. Dostupné z:http://www.biodiversityexhibi-tion.com.5 Biodiversity Library Exhibi-tion [online]. Dostupné z:http://www.biodiversityexhibi-tion.com.6 Biodiversity Heritage Libraryfor Europe [online]. Dostupnéz: http://www.bhl-europe.eu.7 Europeana [online]. Do-stupné z: http://www.euro -peana.eu.8 Encyclopedia of Life [on-line]. Dostupné z:http://www.eol.org.9 eSbírky [online]. Dostupné z:http://www.esbirky.cz.

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 55–58

Popularizace přírodovědných muzejních sbírek a literatury pomocí platformy Biodiversity Library Exhibition (BLE)

Jiří Frank

The popularization of Natural History museum collectionsand literature through the Biodiversity Library Exhibition(BLE) platformThrough the involvement of the National Museum’s Natural History Museum in several European projects (such as 4D4Life1,BHL-Europe2 or OpenUp!3) we got a great opportunity to focus on the dissemination of information about natural history (on-line). Thanks to modern technology, this information couldreach a broad audience in the whole world. One of the results of these projects is the Biodiversity Library Exhibition (BLE) plat-form4, designed to provide tours through interesting topics about natural history. The BLE platform has been on-line sinceFebruary 2012 and already has gotten more than 76 thousand individual visits. Already available on the platform are four thematic topics focusing on Spices, Expeditions, Poisons in natureand Nature around the home. New topics are in preparation withinternational collaboration. You can find the BLE platform athttp://www.biodiversityexhibition.com/en

Keywords: natural history, multimedia, on-line collection, literature,promotion.

Mgr. Jiří FrankNárodní muzeumjiri_frank@nm.cz

popu

lari

zace

sbír

ek

vané koření zcela zásadní, nepostrada-telný význam. Umístění kuchařských re-ceptů bylo zvoleno zcela záměrně jakonejkonkrétnější doklad praktického vy-užití informací získaných studiem pří-rodních věd v praxi.

Zpracované téma seznamuje uživateleportálu BLE s místy původu jednotlivýchdruhů koření. Popisuje konkrétní rost-liny a jejich části, které slouží k dochuco-vání a ke konzervaci pokrmů. V závěrujsou, formou příběhů, přiblíženy dalšízajímavosti z dějin koření a jejich uží-vání. Poskytované informace doprovázíilustrace ze starých historických herbářů.Aby si uživatelé portálu BLE bylischopni propojit každé jedno popsanékoření s konkrétní rostlinou, doplnilizpracovávatelé tématu dílčí záběry sku-tečné podoby rostlin, z nichž se kořenívyrábí, zachytávající jejich semena,květy, listy a kořeny.

Rostliny užívané k dochucování a kon-zervaci pokrmů, jako i odborná litera-tura, která se jim věnuje, nevzbuzovalyv řadách laické veřejnosti přílišný zájem.Díky jejich atraktivnímu zpracování naportálu BLE využívajícímu praktické pří-klady přípravy pokrmů s popsaným ko-řením, získala botanika, jako i neprávemopomíjená a přehlížená botanická litera-tura, své zcela nové, doposud neoslo-vené zájemce a obdivovatele.

Druhé téma platformy BLE s názvem„Expedice“ (Expeditions) je určeno zájem-cům o historii expedic důležitých z hle-diska objevování a poznávání přírodníhobohatství. Osmnáct karet naplňuje osm-náct příběhů nejvýznamnějších světo-vých expedic. Formou expedičníchdeníků jsou tak uživatelům platformypředstaveny objevné výpravy směrujícído Severní a Jižní Ameriky, do Mexika, či

k zemským pólům včetně Darwinovyobjevné plavby na lodi Beagle se zcelazásadním pětitýdenním pobytem na sou-ostroví Galapágy. Každý příběh doplňujesouhrn základních faktů a bohaté obra-zové přílohy a literatura popisující jakvýpravy, tak i regiony do nichž expedicesměrovaly a skrz které procházely.

Třetí téma portálu BLE s názvem „Jedo-vatá příroda“ (Poisonous nature) je určenézájemcům fascinovaným světem nebez-pečných, jedovatých organizmů. Témazahrnuje 32 karet popisujících jedovatéhouby, rostliny a živočichy ze všech částísvěta. Uživatel má možnost poznat jakzcela exotické druhy (zmiji gabunskounebo čtverzubce a další), tak zcela běžnédruhy známé i ze zahrad a parků Českérepubliky (z rostlin štědřenec odvislý/tak zvaný zlatý déšť/, lilek brambor, zeživočichů sršeň obecnou). Základníúdaje a zajímavosti o každé jedovatéhoubě, rostlině a živočichu doplňujípraktické informace, a to základní po-znávací znaky a popis průběhu otravyu člověka.

Čtvrtým a prozatím i posledním zpraco-vaným tématem platformy BLE je téma„Příroda u vás doma“ (Nature at yourhome). Cílem tématu je představit synan-tropní organismy, což jsou organismyběžně se vyskytující v lidských obydlíchnebo v jejich nejbližším okolí. Celkem 25karet představuje nejenom důvěrněznámé nežádoucí nájemníky (potkanaobecného, švába domácího a další), aletaké užitečné souputníky (vlaštovkuobecnou, pokoutníka domácího a další).U každého uváděného druhu jsou k dis-pozici základní taxonomické údajea další detailní informace o jeho biologii,ekologii a vztahu k člověku.

Odkaz „Najdi mě v knihách“ (Find me inbooks) je centrální funkcí informačníchkaret všech čtyř doposud zpracovanýchtémat. Sdružuje (seskupuje) veškerouvloženou literaturu vtahující se k infor-macím na jednotlivých kartách o koření,o rostlinách, z nichž se koření vyrábí, expedicích či geografických regiónechexpedic a dalších.

MUZEUM 56

Obr. 1: Schéma propojeníplatformy BLE s ostatními

projekty představujícímikonsorcia partnerů

Všechny ilustrace na tematických kar-tách jsou propojeny se svým zdrojem.Jedním kliknutím je možné dostat se nastránku otevřené knihy, ze které ilustracepochází. Kniha je digitálně umístěna najednom z elektronicky propojených por-tálů, a to na portálech BHL, BHL-Europea Europeana. Všechny obrázky jsou současně propojeny se svými zdroji a od-kazují na portály Europeana či Encyclo-pedia of Life. Díky tomu se lze, na-příklad po kliknutí na vyobrazení muškátového oříšku, dostat na portálEuropeana. V něm se nabízí veškerýmultimediální obsah vztahující se k to-muto koření. Jsou to jednak další foto-grafie a ilustrace rostlin, převzatéz publikací, jednak fotografie třírozměr-ných předmětů neodmyslitelně spjatýchs touto vyhledávanou rostlinou. V uvá-děném konkrétním příkladě jsou to foto-grafie ozdobných struhadel namuškátový oříšek.

Literaturu vztahující se ke každému zečtyř zpracovaných témat lze na plat-formě BLE řadit a vyhledávat podlezemě původu, podle jazyka v němž jepublikace vydaná, podle roku vydánía podle dalších navržených podtémat.Podtémata jsou například „ilustrace“ se-skupující ilustrované knihy, „medicína“zabývající se léčivými rostlinami a koře-ním nebo „taxonomie“, seskupující odbor-nou botanickou taxonomickou literaturu.

Každá kniha (každý objekt) má svojivlastní kartu s podrobnými informacemia propojením se zdrojem. Platforma BLEobsahuje pouze reprezentativní pečlivěvybraný seznam knih. Je ukázkou toho,co lze v mnohem větším měřítku najít naportálu s literaturou (portál BHL, portálBHL-Europe) či v jiném (elektronickém)archívu (obr. 2).

Platforma BLE nabízí uživatelům z řadinstitucí, k nimž patří i Národní mu-zeum, možnost vytvářet si nová vlastnítémata. Pokud by byla nová podtématavytvářena v rámci platformy BLE, jenutné, aby se alespoň okrajově dotýkalapřírodních věd. Nicméně je možné vy-tvořit i „klon“ tohoto systému, kterýmůže být zaměřený na zcela jinou oblast.

Veškerá administrace platformy BLE,upravená do několika uživatelských rolí,je zajišťovaná přispěvatelem, editorem,a administrátorem. Tyto role mají defino-vané intuitivní uživatelské prostředí,které je postavené na Systému prosprávu obsahu (Content management sy-stém CMS) Drupal 7. Tento systém je jed-ním z nejrozšířenějších volně šiřitelnýchCMS. Platformě BLE tak zaručuje širo-kou možnost modifikací a využití. I poskončení projektu BHL-Europe v roce2012 pokračuje jeho zkvalitňování, aktu-alizace a doplňování, a to v rámci pro-jektu OpenUp!12 Výsledkem těchtočinností je významné zlepšení mnohafunkcí týkajících se zejména uživatel-ského prostředí, administrace a moderni-zace celé platformy z CMS Drupal 6 naDrupal 7.

V červnu 2012 se v Berlíně uskutečnil mí-tink BHL-Europe a Global BHL. V jehoprůběhu bylo rozhodnuto, že platformaBLE bude využívána také partnery Glo-bal BHL, tedy partnery z USA (BHL US),Austrálie (BHL Australia), Číny (BHLChina), Evropy (BHL-Europe) a Brazílie(BHL Brazil). Nová verze platformy BLEbyla spuštěna v září 2012. V říjnu 2012 sev Pekingu uskutečnila konferenceTDWG (Biodiversity Information Stan-dards).13 Její součástí byl praktickýworkshop „Globální propagace přírodověd-ných vědomostí a obsahu s využitím plat-formy BLE“ věnující se nastavenístrategie globální propagace platformyBLE v rámci jejího využívání jednotli-vými partnery. Součástí programu

MUZEUM 57

10 Biodiversity Heritage Library [online]. Dostupné z:http://www.biodiversitylib-rary.org.11 Europeana [online]. Dostupné z: http://www.euro-peana.eu.12 OpenUp! [online]. Do-stupné z: http://open-up.eu.13 Biodiversity InformationStandards [online]. Dostupnéz: http://www.tdwg.org.

Obr. 2: Demonstrace propo-jení BLE ilustrací a obrázkůs portálem BHL10 a portálemEuropeana11

workshopu bylo také praktické vyzkou-šení si práce s informacemi, umístěnýmina platformě BLE. Výsledky konferencív Berlíně a Pekingu, jako i samotné rozší-ření využití platformy BLE jsou hlavnímiimpulzy, díky kterým lze očekávat, žev nejbližší době dojde k průběžnému do-plňování platformy BLE o nová doposudnezpracovaná témata. Tím se zároveňještě více posilní potenciál platformyBLE oslovovat široké skupiny odbornéi laické veřejnosti, a to v celosvětovémměřítku.

I když je hlavním jazykem platformyBLE angličtina, lze každé téma přeložitdo libovolného jazyka. Téma „Koření“tak existuje nejen v angličtině, ale i v češ-tině. Čím více partnerů bude vytvářetnová vícejazyčná témata, tím více lidív různých částech světa, bude platformaBLE oslovovat (obr. 3).

Platforma BLE představuje pro Národnímuzeum a další participující partnery je-dinečnou příležitost zviditelnit se, a tov celosvětovém měřítku. Toto zviditel-nění je možné především prostřednic-tvím on-line sbírek přístupných přímo

nebo prostřednictvím dalších obdobnýchportálů. Stejně důležitá je i propagaceplynoucí ze samotného umístění na plat-formě BLE. Další propagaci zajišťují par-ticipující regionální partneři, a to jakprostřednictvím svých institucí, taksvými připojeními na sociálních sítích.

Národní muzeum má jistou exkluzivitujiž z pozice tvůrce platformy BLE podíle-jícího se nadále na jejím vývoji. To muumožňuje plně využívat veškerého po-tenciálu platformy ve svých odbornýchi populárně naučných aktivitách nasmě-rovaných k nejširším vrstvám odbornéi laické veřejnosti. Pro výstavní činnostNárodního muzea (a dalších muzeí a ga-lerií) je nesmírně důležité, že platformaBLE byla navržena v podobě kompati-bilní s dotykovými panely začleňova-nými stále více a více do připravovanýchexpozic a výstav.15 Součástí expozic a vý-stav, využívajících rozsáhlý a stále narůs-tající informační potenciál platformy BLE,se tak stávají nejenom v ní umístěné kon-krétní jednotlivé exponáty, ale i celá po-drobně a do hloubky zpracovaná témata.

Další neméně důležitou oblastí využitíplatformy BLE je oblast výuky a vzdělá-vání. Té se věnuje i nový projekt Europe-ana Creative16 zahájený v únoru 2013, zapartnerské spoluúčasti Národníhomuzea. Dílčím cílem tohoto projektu jetvorba aplikací podporujících výuku pří-rodovědy na základních i středních ško-lách, čerpajících opět ze zpracovanýchtémat platformy BLE a informací, kterédo ní byly vloženy, aby v řadách laickéi odborné veřejnosti zvýšily celkové po-vědomí o přírodních vědách a všem, cos nimi souvisí.

MUZEUM 58

14 Biodiversity Library Exhibi-tion [online]. Dostupné z:

http://www.biodiversityexhibi-tion.com.

15 Příkladem užití dotekovýchpanelů (tabletů) ve výstavějsou tři výstavy výstavního

cyklu Monarchie konanév Nové budově Národního

muzea od sklonku roku 2012do poloviny roku 2013, jejichž

součástí byl také Multimedi-ální průvodce výstavami pročesky a anglicky mluvící náv-

štěvníky a pro návštěvníky ko-munikující českým znakovýmjazykem. Multimediální prů-vodce výstavami z cyklu Mo-

narchie konaných v Novébudově Národního muzea

Guide for Monarchy exhibi-tion series at National Mu-

seum‘s new building. [online].Dostupné z:

http://pruvodce.nm.cz.16 Europeana Creative [on-

line]. Dostupné z:http://pro.europeana.eu/web/e

uropeana-creative.

Obr. 3: Titulní strana plat-formy BLE14 s logem Národ-

ního muzea a linkem namuzejní webové stránky

Tento příspěvek je reflexí tříleté sy-stematické práce s nejmladšímimuzejními návštěvníky a uvedu jej

citací z knihy Jana Slavíka Umění zážitku,zážitek umění, která mě neustále inspiruje:„Prostor, v němž umění vstupuje do výchovy, je místem počáteční umě-lecké zkušenosti a kulturní iniciace nových generací. Je tou nejpřirozenějšílaboratoří, kde umění vždy znovuvzniká ze zdánlivě nepatrných počátků.A kde k sobě obrací zájem těch, kteří seteprve počínají rozhlížet po nedozírnýchpláních lidské kultury.“1

Kulturní instituci vnímáme jako svéhodruhu veřejnou službu s velkým vzdělá-vacím potenciálem a nemalým společen-ským i ekonomickým dopadem. Zaposledních deset let byla v mnohýchinstitucích založena edukační či lektor-ská oddělení, která mají za cíl rozvíjetvýchovně vzdělávací činnost. Dnes jižvětšina muzeí a galerií připravuje pro-gramy pro publikum nejrůznějšího věkua potřeb a snaží se nápaditými akcemipřivést děti i dospělé do výstavních pro-stor. K velmi efektivním a nejčastěji po-užívaným formám muzejní edukacepatří animační program - ten má svojiosobitou strukturu, která se odvíjí od po-třeb a věku návštěvníků. Velmi přiléha-vou definici animačního programunajdeme mimo jiné v knize Radka Ho-ráčka Galerijní animace a zprostředkováníumění: „Animace je proces kontaktu s vý-tvarným dílem, který účastníky vedeprostřednictvím zážitku k možnostembohatšího poznání a k získávání novýchzkušeností.“2

Práce muzejního pedagoga, lektora či ku-rátora práce s veřejností3 je velice speci-fická a z mého pohledu i zodpovědná,protože klade na člověka vysoké nárokyv oblasti znalostí i dovedností. Současnýrychlý rozvoj muzejní pedagogiky zvýšilpoptávku po kvalifikovaných absolven-tech. Na tuto skutečnost reagovala vět-šina pedagogických fakult našichuniverzit a do studijních plánů byly za-řazeny předměty zaměřující se na mu-zejní pedagogiku. Na některýchuniverzitách již lze studovat obory spe -cializované na muzejní nebo galerijní pe-dagogiku, či zprostředkování umění.4Vzdělávací potenciál kulturních institucínepodceňují ani profesní organizace jakojsou Rada galerií ČR nebo Asociacemuzeí a galerií ČR, které pravidelně po-řádají konference a odborné semináře.

Muzeum umění Olomouc (dále jenMUO), stejně jako mnohé kulturní insti-tuce u nás, prochází jistými změnamiv přístupu k návštěvníkům a snaží sehledat cesty, jak udržet či zvýšit svojinávštěvnost, a přitom si zachovat vyso-kou kvalitu nabízených doprovodnýchprogramů. Jeden z prvních projektůMUO doprovázený vzdělávacím progra-mem pro veřejnost byla výstava Od go-tiky k renesanci (1999). Autoři výstavypřipravili soubor samoobslužných pra-covních listů s názvem Gotika hrou. Sa-motné edukační oddělení vzniklo v roce2000 příchodem odborného pracovníka,který měl za úkol rozvíjet vzdělávací čin-nost pro žáky, studenty a nejširší veřej-nost. V průběhu let se edukační oddělenírozrostlo o další dva pracovníky a jehočinnost má v provozu muzea nezastupi-telnou roli.

MUZEUM 59

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 59–62

Co umění umí: Animační programy pro dětipředškolního věku v Muzeu umění Olomouc

Michaela Johnová Čapková

What Can Art DoThe article describes an educational project implemented at OlomoucMuseum of Art. The project’s name is What Can Art Do and it focuseson preschool education. The text presents partial results of the ques-tionnaire survey which reflects on the work with the youngest genera-tion of museum visitors.

Keywords: gallery pedagogy, educational programs, preschool children,questionnaire survey, new generation of visitors

Mgr. Michaela JohnováČapkováMuzeum umění Olomoucjohncapkova@olmuart.cz

1 SLAVÍK, Jan. Umění zážitku,zážitek umění. Praha: Univer-zita Karlova, 2001, s. 9.2 HORÁČEK, Radek. Galerijníanimace a zprostředkováníumění. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, s.r.o.,1998, s. 72.3 Souhrn profesního označeníviz STUCHLÍKOVÁ, Alice. Pro-fese galerijního pedagoga[online]. 2012. Disertačnípráce. Masarykova univerzita,Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Radek Horáček[cit. 13. 2. 2014]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/53968/pedf_d/&gt.4 Akreditované obory z ob-lasti zprostředkování uměnínajdeme na Pedagogických fa-kultách Masarykovy Univerzityv Brně, Univerzity Palackéhov Olomouci nebo na Univer-zitě Jana Evangelisty Purkyněv Ústí nad Labem.

muz

ejní

pe

dago

gika

Co umění umí je pravidelný cyklus ani-mačních programů MUO pro děti od 2do 6 let a jeho název je naprosto výstižný.Je v něm obsaženo vše, o co se každýměsíc již třetím rokem snažím - přivéstdo muzea rodiče s nejmenšími dětmia zprostředkovat jim aktuální výstavy.První animace byla uskutečněna v létě2011 a vzešla z aktivity rodičů olomouc-kého rodinného centra Heřmánek.Z jedné výtvarné akce pro nejmenší vyrostl dlouhodobý, pravidelný a navště-vovaný program. Podobný formát programů již najdeme v nabídce většinytuzemských muzeí a galerií.

Pravidelnou a dlouholetou edukací před-školních dětí se zabývá například Zápa-dočeská galerie v Plzni, Galerie moder-ního umění v Hradci Králové nebo Gale-rie výtvarného umění v Hodoníně.5

Četnost a podoba animačních programůčasto závisí na osobě edukačního pracov-níka. Zatím neexistuje jednotná edukačnístrategie, která by udávala institucím povinnost zařazovat do programové nabídky akce pro předškolní děti.

Z okamžité zpětné vazby dětí a rodičůvyplývá, že práce s předškolními dětmimá smysl. Zážitek, tvoření a objevováníjsou přirozenou součástí dětského vývojea čím více budeme tyto složky podporo-vat a rozvíjet, například prostřednictvímmuzejních aktivit, tím přirozeněji vzbu-díme trvalý zájem dětí o umění a kul-turu. Samozřejmě je v mém snažení i jistástrategie, její efekt se ovšem ukáže ažv průběhu let.

Připravovat a realizovat takovéto pro-gramy každý měsíc je poměrně náročné.Jedna věc je moje profesní připravenost

a zkušenosti, věcí druhou je správnývýběr uměleckého díla nebo tématu, zekterého program vychází. Další nepřed -vídatelný faktor je ve složení skupiny,nikdy nevím, kdo přijde a tento fakt měněkdy postaví do zajímavých situací, vekterých se odráží povaha a nálada ma-lých návštěvníků. Důležitou roli hrajei prostředí, ze kterého děti pochází, to sečasto odráží na jejich zkušenostech s vý-tvarnými materiály, schopností vyjadřo-vat se, reagovat a komunikovat se mnoui s ostatními dětmi. Neméně důležitousoučástí celého projektu byla a je adap-tace muzejního personálu na specifikamalých návštěvníků, což je jistá spontán-nost, živelnost a také hlučnost.

Všechny animační programy pro nej-menší připravuji jako hru, někdy i províce smyslů. Hra má ve vývoji dítěte obrovský význam, což potvrzují Jean Piaget a Bärbel Inhelderová v knize Psy-chologie dítěte. Konstatují, že hra dítě od-poutává od okolního světa, od problémůdospělých a přivádí jej k sobě samému.Hru považují za způsob práce s imagi-nací, skrze hru lze mnohem jednodušejivyjádřit zážitky, ale také si osvojovatvjemy a poznatky z okolního světa.6 DlePiageta a Inhelderové se u dětí vyvíjí řečsouběžně s vývojem dalších forem sémi-otického myšlení7, což je v mém případědůležité pro vzájemnou komunikaci. Dlemého názoru může dítě navštěvovat ani-mační programy od chvíle, kdy pochopívýznamy základních činností, jako jsounakreslit, vystřihnout, složit, najít atd.Každý program je taková výtvarná hravztahující se k vybraným exponátůma vhodně zvolenou výtvarnou technikous nimi koresponduje. Často pro děti při-pravuji pracovní listy nebo zařazuji ryt-mické a pohybové etudy. Délkaanimačního programu je 60 minuta skládá se z několika různých aktivitudržujících dětskou pozornost.

Každý člověk potřebuje v určité fázi svépráce „hmatatelný“ doklad o tom, žejeho snažení má smysl. V mém případěje dokladem pravidelná návštěvnost pro-gramů, ale i tak jsem se rozhodla promalý výzkum formou dotazníkového še-

MUZEUM 60

5 Západočeská galerie v Plzni[online]. [cit. 2014-03-31].

Dostupné z: http://www.zpc-galerie.cz/cs/page/education

_programsGalerie moderního umění

v Hradci Králové [online]. [cit.2014-03-31]. Dostupné z:

http://www.galeriehk.cz/index.php?con=14

Galerie výtvarného uměnív Hodoníně [online]. [cit.2014-03-31]. Dostupné z:

http://www.gvuhodonin.cz/detsky-atelier/animace-ke-stale-

expozici.6 PIAGET, Jean, INHELDE-

ROVÁ, Bärbel. Psychologie dítěte. Praha: Portál, 2010,

s. 57–60.7 Ibidem, s. 78–83.

Obr. 1: Animační programk výstavě Stín kvetoucí

sakury / Výběr japonskéhoumění z českých sbírek 2012,

Muzeum umění Olomouc /Arcidiecézní muzeum

Olomouc. Foto: Zdeněk Sodoma

tření. Základní teze výzkumu je zjistit,jaký dopad má na děti pravidelná náv-štěva muzea či galerie. Dotazník má dvěvarianty, jedna je pro rodiče a druhá proučitelky MŠ Čtyřlístek v Olomouci. Še-tření má tedy dvě části, první probíhás rodiči a jejich dětmi a druhá se zamě-řuje na jednu třídu z olomoucké mateř-ské školy, která již rok navštěvuje jednouměsíčně animační programy MUO.

Celkem bylo osloveno 36 rodičů a 4 uči-telky MŠ. Rozdávání dotazníků proběhlopři programech v prvních třech měsících2014, do konce června se mi vrátilo zpět34 dotazníků. Vyhodnocení šetření chys-tám symbolicky na červenec 2014, kdy seuzavře tříleté období fungování projektu.

Z prozatím odevzdaných dotazníků vyplynulo, že děti navštěvují muzeumrády, snaží se opakovat výtvarné úkolydoma, mluví o muzeu s ostatními členyrodiny a často se dožadují opakovanénávštěvy muzea nebo upřednostňujínávštěvu muzea před jinou aktivitou.Všichni rodiče si shodně myslí, že náv-štěva animačních programů rozvíjí smys-lové vnímání, soustředěnost, tvořivosta estetické cítění jejich dětí. Všichni hod-notí programy kladně a rozhodně chtějív návštěvách muzea pokračovat. Také samotná aktivita rodičů neušla mémudlouhodobému pozorování, dost často ses dětmi do úkolu ponoří, což posiluje je-jich vzájemný vztah a ukazuje na to, žei dospělý je ochoten a schopen se oddatvýtvarné hře, v tomto případě prostřed-nictvím vlastních dětí. Z odpovědí jezřejmý i dopad těchto aktivit na samotnérodiče. Většina z nich objevila prostřed-nictvím dětí svět umění a víc než polo-vina v dotazníku uvedla, že začalisledovat kulturní program muzea a nav-štěvovat doprovodné aktivity i bez dětí.Tento princip nabalování návštěvníků jedle mého názoru velmi efektivní a vy-tváří stabilní návštěvnickou základnu.

Druhá část výzkumu nejmenších náv-štěvníků se opírá o zkušenosti s jednoutřídou mateřské školy Čtyřlístek v Olo-mouci. Již rok dochází skupina dětí jed-nou měsíčně na programy z cyklu

Co umění umí. Vždy se jedná o reprízuanimace pro rodiny s dětmi, ale práce jev mnoha ohledech odlišná. Děti bez ro-dičů se často chovají spontánněji a musíprokázat větší samostatnost. Klima vetřídě dětí, které se vídají každý den veškolce, je samozřejmě jiné než u náhodnéskupiny dětí s rodiči, což má také vliv naprůběh animace. Učitelky MŠ hodnotíanimační programy jednoznačně kladně.Pravidelnou návštěvu v muzeu považujíza podnětnou, kreativní a smysluplnou,nejen pro děti, ale i pro ně samotné. Pozi-tiva spatřují hlavně v budování vztahuk umění a v kontaktu dětí se společen-ským prostředím. Podle nich se některéuzavřenější děti více projevují prostřed-nictvím tvorby a živější z nich se trochuzklidňují. Nemalou důležitost hraje pro-středí, v muzeu se do práce zapojí i děti,které se ve známém prostředí školky ne-chtějí výtvarných aktivit účastnit. Svojiroli zde hraje respekt k osobě, kterou siceznají, ale přeci jen s ní nejsou v každo-denním kontaktu.

Výzkum dětí formou zúčastněného po-zorování probíhá prakticky v každémanimačním programu, děti dávají svéemoce a potřeby najevo okamžitě, cožmá jisté výhody a člověk může pohotověreagovat. Získat jejich pohled na pravi-delné návštěvy muzea jsem se rozhodlaprostřednictvím obrázků. Úkolem bylo,namalovat či nakreslit sebe v muzeu, cose jim líbilo, kde to mají nejraději, na covzpomínají. Jako příklad byla vybránakresba malé Ely, která má tři a půl rokua projekt Co umění umí navštěvuje ne-celé dva roky. Ela vyrůstá v podnětnémprostředí a rodiče velice stáli o to, aby seprogramů účastnila už od svých osm-nácti měsíců. Pro mě se staly její pravi-delné návštěvy velice užitečnýmstudijním materiálem. Z obrázku jepatrné, že Ela nakreslila kočár (obr. 2).Ten ji upoutal při animačním programuve stálé expozici Arcidiecézního muzeaOlomouc. Animace na téma biskupskéhokočáru se odehrála v červnu 2013, po-měrně dlouho před vytvořením tétokresby. Z toho lze usuzovat, že si dětisnáze zapamatují velký a poutavý expo-nát, ale také se zde vizuální vjem spojil

MUZEUM 61

v zážitek, který v sobě dítě dokáže udr-žet dlouhý čas. Kočár Ela doplnila figu-rami, nesmí chybět ona sama, maminka,případně oba rodiče a postava lektorky.Postava lektorky se nachází na každémz obrázků, které jsem prozatím od dětíobdržela. Z odpovědí rodičů i učitelekvyplývá, že lektorku děti vnímají jakosoučást muzea, v několika případech měpopsali jako osobu přátelskou, ale záro-veň respektovanou. Výzkum považuji zadůležitý hlavně z hlediska jisté reflexea také jako obranný mechanismus protitzv. vyhoření.

I když se muzea a galerie v současnostipotýkají s konkurencí v podobě konzum-

ních stánků8, stále zůstávají nositeli kul-turních významů a mají své nezaměni-telné charisma. Věřím, že pokud budemecíleně věnovat pozornost nejmenšímnávštěvníkům, za pár let se nám tyto in-vestice mnohonásobně vrátí v podoběkultivovaného a vyzrálého publika.

Seznam použité literatury:

HORÁČEK, Radek. Galerijní animacea zprostředkování umění. Brno: Akade-mické nakladatelství Cerm, s.r.o., 1998

SLAVÍK, Jan. Umění zážitku, zážitek umění- teorie a praxe artefiletiky. Praha: Univerzita Karlova, 2001

PIAGET, Jean, INHELDEROVÁ, Bärbel.Psychologie dítěte. Praha: Portál, 2010

SEDLÁČKOVÁ, Hana, SYSLOVÁ, Zora,ŠTĚPÁNKOVÁ, Lucie. Hodnocení vý-sledků předškolního vzdělávání. Praha:Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012

MUZEUM 62

8 Konzumními stánky mám namysli tzv. nákupně společen-

ská centra. Podle mého ná-zoru využívají jejich

propracované marketingovéstrategie kulturních programů

pouze ke zvýšení zisků. Zpra-vidla nebudují aktivní publi-

kum a kulturní významy jsoupro ně jen nástroj k dosaho-

vání většího obratu.

Obr. 2: Ela Grassová, Největšízážitek z Muzea umění Olomouc 2014, lepenka

45 x 92 cm. Foto: Michaela Johnová

Čapková

Výpravná publikace, o které pojed-nává tato recenze, zaujme již naprvní pohled nápaditou typogra-

fií obálky a při prvním prolistování vel-kým počtem barevných ilustrací. Zjevněse tím hlásí do oblasti vizuality a do spo-lečenství Barthesových vizuálních operá-torů – procesů vytváření, předkládánía šíření obrazů, které vedou k jejich uží-vání, mimo jiné, jako předmětů touhya nástrojů svádění. Recenzovaná knihaMarie Fulkové, Lucie Hajduškové a Vla-dimíry Sehnalíkové (dále též jen„autorky“) je ovšem svůdná v mnohaohledech, nejenom svým vzhledem. Pročtenáře znalého věci je lákavý již jejínázev Galerijní a muzejní edukace s pod-titulem Vlastní cestou k umění. Tematikagalerijní a muzejní edukace se u nás odnesmělých počátků v devadesátých le-tech dvacátého století široce rozvinulaa v současné době patří k nejsilnějšímstránkám oboru výtvarná výchova,k němuž se kniha jmenovaných tří auto-rek hlásí. Zázemí, ze kterého text po-chází, je tedy dobrou zárukou kvalitya oporou pro čtenáře, kteří hledají inspi-raci a poučení v této oblasti.Hlavní náplní recenzované knihy jsoukomplexní metodické informace o vzdě-lávacích programech uskutečněných podvedením autorek studentkami katedryvýtvarné výchovy Pedagogické fakultyUK v Uměleckoprůmyslovém museuv Praze a v Galerii Rudolfinum v roce2011. Programy se týkaly výstav (je jichcelkem 8) velmi diferencovaného zamě-ření – jsou zde edukační programy provýstavy keramiky, skla, oděvů, autor-ských fotografií, tematické výstavy věno-vané dekadenci nebo identitě ad. Tosamozřejmě kladlo značné nároky na pe-dagogickou tvořivost autorek programů,které se musely flexibilně přizpůsobovatměnícím se podmínkám v každé jednot-livé instalaci.

Publikace, která edukační programy po-drobně představuje a do jisté míry ko-mentuje, je součástí Programuaplikovaného výzkumu a vývoje národnía kulturní identity Ministerstva kultury

ČR.1 Jedná se o vývojový programs uplatněním aplikovaného výzkumu,proto si kniha neklade za cíl analýzy pre-zentovaných programů. Nicméně, z in-formací porůznu uvedených v textechknihy je znát, že programy jsou podlo-ženy teoretickými a výzkumnými po-znatky, systematicky produkovanýmipracovištěm, z něhož jejich autorky po-cházejí. Kromě toho první část knihy za-hrnuje několik koncepčních textů, kteréosvětlují pojetí a odborné souvislostiv zázemí publikovaných programů.Autorky již v úvodu konstatují, že jejichcílem je „představit pedagogické pří-stupy a konceptuální rámce, které bylyvytvořeny pro edukační programy.“ Dá-vají tak zřetelně najevo systémová vý-chodiska své tvůrčí práce.

Pojetí programů a v souladu s ními autorská strategie jejich prezentacev knize se opírá o koncept polyfonie dis-kurzů, rozpracovaný v monografiihlavní autorky M. Fulkové z r. 2008 (Di-skurs umění a vzdělávání). Proto dává pří-ležitost zaznít nejenom „metodickémuhlasu“ programu samotného, ale také ze-jména hlasům žáků, kteří se ho účastnili,zkušených učitelek, které spolupracovalys lektorkami, i budoucích učitelek, kteréprogramy s dětmi realizovaly. Tato mnohostrannost je nezbytná proto, žeprogramová koncepce staví na konstruk-tivistickém, tj. interpretativním a dialo-gickém přístupu ke kultuře učenía vyučování. Svůj přístup autorkyv úvodu v úsporné a výstižné zkratcecharakterizují fenomenologicky oriento-vaným pojmem vyvstávání smyslu. Jednáse o to motivovat účastníky programůk vlastní zaujaté tvořivé činnosti – teprvejejím prostřednictvím se otevírá plodnácesta k poznávání, které není svázané„školometstvím“. Uvedený přístup byměl být příznačný pro všechny tvořivéexpresivní obory: obsah vstupuje doedukace prostřednictvím žákovskétvorby rozvíjené v rámci zadaném úlo-hou a v něm také vyvstává učivo ve vzdě-lávacích motivech jako důsledekmnohostranného reflektivního dialogu.

MUZEUM 63

1 Program je registrován podznačkou ČR – NAKI –DF11P01OVV025.

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 63–66

O svůdnosti poznávání tvorbouJan Slavík

doc. PaedDr. Jan Slavík,CSc.Západočeská univerzita v Plzni, Pedagogická fakultaslavikj@kvk.zcu.cz

rece

nzeFULKOVÁ, Marie, HAJDUŠKOVÁ, Lucie a SEHNALÍKOVÁ, Vladimíra: Galerijní

a muzejní edukace 1. Vlastní cestou k umění. Praha: Univerzita Karlovav Praze, Pedagogická fakulta, 2012. ISBN 978-80-7290-535-5

Toto pojetí edukace, pojmenované T.Harbem jako vstřícný model kurikula (en-counter curriculum model), je příznačnépro všechny v knize uvedené programy.

V podrobnějším pohledu se pojetí edu-kačních programů hlásí k národní tradicitzv. galerijních animací a ke světové tra-dici galerijní a muzejní pedagogiky. V níje zdůrazněn vzdělávací (enkulturační)stejně jako výchovný (socializační a per-sonalizační) rozměr edukačních pro-gramů. Je podložený systematickouedukační prací s pojmoslovím a se žá-kovskou reflexí. Věnuje tedy zvláštní po-zornost komunikaci doprovázejícíexpresivní tvorbu žáků. K tomu přistu-puje důraz na osobní angažovanostúčastníka v programu; didaktickéaranžmá situací má být takové, aby vy-bavilo zážitky žáků podnětným obsa-hem, který vede ke vzdělávacímmotivům vyrůstajícím z tvorby. S tímsouvisí i potřebná míra kritické žákovskéreflexe studovaného obsahu v duchuautonomně kritických koncepcí vzdělá-vání. Autorky k nim ovšem přistupujístřízlivě; nehodlají „napravovat společ-nost“, jde jim především o výchovu lidíschopných zaujímat autentické a osobitépostoje, o kterých by měli umět s poro-zuměním i s potřebnou mírou vstřícnostidiskutovat.

Teoretické a filozofické kontexty publiko-vaných programů jsou charakterizoványpředevším sémiotickým a poststruktura-listickým viděním kultury i vzdělávání;jako jeho reprezentanti jsou vzpomínáninapř. J. Derrida, M. Foucault, G. Deleuze,W. Benjamin ad. To je v souladu s výšeuvedenou snahou autorek neuzavíratedukační pole do svazujících kategoriímechanického přístupu k výchovnémudění. Mechanicky pojatá vývojová „kunst-historie“ je pro ně atributem žákovskénudy a nezájmu, kterého se chtějí vyva-rovat. Derridův strategický termín diffé-rance, který programově staví unikavosta plynutí významů proti esencialistickénehybnosti, není nadarmo zdůrazněn jižv úvodu, a to spolu s metaforou „prově-trávání“ všeho strnulého a zatuchlého.Odpovídá mu totiž i pojetí prezentova-

ných edukačních programů, které působísvěže, čistě, udivují bystrostí a neotře-lostí nápadů, jsou pestré, oslovující a…svůdné. V jednom plynulém proudu sev nich prolínají a stékají informacez mnoha zdrojů v umělecké nebo vě-decké oblasti i ve sféře kultury všedníhodne. Podstatné ovšem je, že tyto infor-mace jsou přirozeně a účinně zabudo-vány do takových edukačních úloh, kterédokážou své mladé řešitele zaujmout,otevírají prostor k tomu, aby se jedineč-ným způsobem uplatnila jejich osobnost,aby si v reflexi uvědomili souvislostimezi uměleckými koncepty a svýmivlastními životními zkušenostmi. V pub-likaci jsou záznamy programů doprová-zeny mnoha výtečnými ilustracemi, kteréjsou stejně tak informativní jako krásnéa přitažlivé.

Příkladem popisovaného přístupu je pro-gram Když se mě zeptají, kdo jsem… nava-zující na výstavu Já, bezesporu v GaleriiRudolfinum z května až srpna 2011. Jed-notícím momentem programu a výstavyje koncept identity, který, jak v úvodutextu uvádějí kurátoři, se bez výjimkydotýká „každé lidské bytosti, je jednouze základních otázek lidské existence.“Výstava prezentovala díla GerhardaRichtera, Cindy Sherman, Jiřího Davida,Andrease Gurského, Viktora Pivovarovaad. Doprovodný program citlivě vysti-huje atmosféru výstavy jako celku slože-ného ze specifických autorských prvků.Nabízí účastníkovi řadu dílčích úloh,které mu dávají příležitost k tvůrčímuzkoumání mnohostranného konceptuidentity v těsnější i volnější návaznostina jednotlivá díla z výstavy a s mož-nostmi k sebepoznávání. V programu sev pestrém sledu střídají úlohy zaměřenéna kontemplativní zkoumání sebepojetís akčněji pojatými tvořivými projevy.Účastníci jsou vedeni k soustředěné re-cepci, ke hledání souvislostí, ke srovná-vání rozdílů a podobností, ke zkoumáníprostoru své paměti v kontextu nejbliž-šího sociálního okolí rodiny a přátel,právě tak jako v širším kontextu spole-čenském. Čtenář pociťuje touhu se pro-gramu sám aktivně účastnit a se zaujetímmůže sledovat i dětské výpovědi vložené

MUZEUM 64

do úloh. Má možnost seznámit se i s pe-dagogicky nebo didakticky zaměřenoureflexí zkušené učitelky, která se vyja-dřuje k možnostem propojování edukač-ních programů s prací žáků ve škole.

Obdobně jsou rozvrženy další jednotlivéprogramy. Celek je působivý tím, že přiznačné mnohostrannosti i originalitě jed-notlivých kapitol si udržuje potřebnoumíru integrity. Přesto od čtenáře vyža-duje soustředěnou pozornost s ohledemna velkou rozrůzněnost položek – to jezpůsobeno především původní funkcítextů. Ty přece byly určeny k tvořivé čin-nosti účastníků programu, nikoliv k ply-nulému čtení: jsou to v prvé řadě úlohypro tvorbu a reflexi zadávané s dopro-vodnými komentáři a instrukcemi.V souhrnném pohledu tím integrita ce-lého díla nabývá charakteru mozaiky: připohledu z většího odstupu je zřejmá celi-stvost, která se přiblížením rozloží na pe-strobarevné fasety. V tomto směru knihazjevně nemá být nabídkou k plynulémučtení, ale buď k listování s prohlíženímobrázků, anebo především ke hlubšímustudiu vybraných pasáží, které čtenářezaujaly. Místy knižní prostor působí ažnadmíru pestře a komplexně, mimo jinéproto, že mezi střípky mozaiky nenívždy dost zřejmá informační hierarchie.Nutí to čtenáře se velmi soustředit, nebochvílemi rezignovat na čtení a podleh-nout slasti z obrazů. Lze v tom tušitautorský záměr, který jistě najde své pří-znivce.

V této souvislosti se nabízí otázka, jak narecenzovanou knihu pohlížet z obecnějšípozice oboru výtvarná výchova a jehopedagogického či didaktického založení.Podle mého mínění se kniha řadí dookruhu reprezentativních metodickýchpublikací, tj. odborných sdělení o projek-tovaném kurikulu, která informují čte-náře o obsahu a cílech určitéhopedagogického díla, zpravidla s uvede-ním konkrétních ukázek pracovních ma-teriálů, kterými je dílo podporováno.Fakticky jde o archiv či databázi projek-tovaného kurikula; kdyby bylo možnépodobné informace shromažďovat v jed-notné formě po desítky let, staly by se

vynikajícím podkladem pro analýzu di-daktické historie oboru. Mám za to, žev této dimenzi je posuzované dílo našpičce současné produkce v oboru a jeukázkou vysokého standardu. Zároveňs tím pokládá otázku, zda a v jakých sou-vislostech je možné dál je zhodnotit.

Samozřejmé a přirozené zhodnocení jev tom, že kniha M. Fulkové, L. Hajdu-škové a V. Sehnalíkové může sloužit jakopramen podnětů a metodických„vzorců“ (říkejme jim vzorce – ani vzory,ani jen nezávazné inspirace) pro praxigalerijní a muzejní edukace. Výtvarnávýchova současné postprodukční dobyjiž dávno není v situaci spontánně-tvoři-vého pojetí osmdesátých let, ve které bylhříchem jakýkoliv náznak opakovánínebo parafráze cizího edukačního mo-delu. Nárok na neotřelý přístup a nápa-ditost je samozřejmě stále ceněnouhodnotou, ale má být doprovázen pro-myšleností a didaktickou kvalitou. Nejdetedy jen o samotný nápad, ale neméněo to, jaké poznatky si z něj účastníci edu-kačního programu odnesou. Právě o růz-ných způsobech řešení tohoto problémuse lze z recenzované knihy poučit. Jsouzde prezentovány rozmanité způsoby jakv úlohách propojovat žákovskou tvorbus uvědomělým poznáváním různýchtypů obsahu. Právě to je specifickou hod-notou tzv. didaktické znalosti obsahuučitelů ve výtvarné výchově dnešnídoby; tím se také výtvarná výchova pří-značně liší od běžné umělecké praxe.

S tím však souvisí nárok posuzovata zdůvodňovat edukační hodnotu pro-gramu. Edukační program je realizací ur-čité pedagogické představy, sám o soběvšak nic nevysvětluje ani nezdůvodňuje.Oproti tomu obor výtvarná výchova mázodpovědnost nejenom za samotnéuskutečnění svých edukačních pro-gramů, ale také za jejich kvalitu. Nadto,o této kvalitě by představitelé oboru mělibýt s to vést odborný kritický dialog.Proto výtvarná výchova potřebuje analy-tické nástroje k odborné reflexi edukač-ních programů, potřebuje kritéria k jejichhodnocení i celý teoretický a pojmovýaparát k zamýšlení se nad nimi v širších

MUZEUM 65

souvislostech. Právě touto analytickoureflexí ve spojení s vyhodnocením (eva-luací) edukačního programu by se mohlvhodně zaokrouhlit proces oborovéhopoznávání podnícený knihou Galerijnía muzejní edukace 1. Vlastní cestou k umění.Podle mého mínění přitom bude nutnérozšířit filozofické zázemí o analytické,resp. postanalytické přístupy, bez kte-rých se stěží lze obejít při rozboru úlohzaložených na spojování vizuální tvorbys jazykem.

Kardinální otázkou evaluace edukačníchprogramů je jejich interpretační validita.Na rozdíl od volných tvůrčích úloh, vekterých žáci svou tvorbou zkoumajívzdělávací a výchovné koncepty připra-vené do úlohy samotným učitelem, tvo-řivé úlohy v galerijních a muzejníchedukacích jsou zavázány respektovatkoncepty díla, k němuž se vztahují.V tom se expresivní interpretace s po-mocí tvorby v principu neliší od verbálníinterpretace kunsthistorické. Jestliže E.Gombrich ve své slavné studii Cíle a mezeikonologie žádá po ikonologovi, aby „ově-řil východiska…, a řekl nám, zda záměrydruhu, typu, kategorie užité k rekon-strukci může doložit z prvotníchzdrojů,“ pak je to pro edukační pro-gramy výzvou, která přinejmenším stojíza zvážení pro jejich výzkum a jejich te-orie. Podle jakých kritérií lze hodnotitoprávněnost expresivních interpretací?A jaké „stupně volnosti“ jsou v nich pří-

pustné? Jaké jsou významové shodya jaké odchylky od kunsthistorické inter-pretace anebo od interpretace v duchuvizuálních studií? Jakou úlohu hraje v in-terpretaci zážitek tvorby a jeho reflexe?Stojí za zdůraznění, že jsou to náročnéotázky na samostatné studie, nikoliv zá-ležitost pro jednorázové vyřešení.

Na závěr, s uvážením všeho, co bylovýše uvedeno i všeho, co ještě mohoučtenáři sami v recenzované knize objevo-vat, může o ní recenzent s přesvědčenímpovědět, že její svůdnost vyplývá z hod-noty do ní vložené. Není to tedy důsle-dek laciné šminky nebo pozlátka proprvní dojem. Kniha má všechny znakyerudované, solidní, pečlivě odvedenépráce. Proto by měla oslovit předevšímčtenáře s hlubokým zájmem o galerijnía muzejní edukaci, v prvé řadě z okruhuvýtvarných pedagogů a studentů vý-tvarné pedagogiky, ale též jejich spolu-pracovníků mezi specialisty z galeriía muzeí. Jak bylo napovězeno, publikacemůže být chápána a využita jako záznamstavu edukačních programů ve své histo-rické době. Vypovídá též o úsilí galerijnía muzejní instituce neizolovat se do po-věstné věže ze slonoviny a prostřednic-tvím edukačních programů aktivněoslovovat a vychovávat své návštěvníky.Výpravnost publikace jistě přispějek tomu, aby úspěšně reprezentovala tytosnahy a v dobrém smyslu slova svádělaa lákala kulturní veřejnost k zájmu o ně.

MUZEUM 66

Tři největší zemská muzea České repu-bliky - Slezské zemské muzeum, Morav-ské zemské muzeum a Národní muzeumoslaví v letech 2014–2018 již 200 let odsvého založení. V rámci projektu s ná-zvem Strážci paměti: 200 let muzejnictvív České republice se v pěti po sobě jdoucíchletech uskuteční série výročí a speciálníchakcí, jejichž cílem je vedle upozornění najubilea nejstarších muzejních zemských

MUZEUM 67

Muzejnictví u nás slaví 200 let

Strážci paměti: 200 letmuzejnictví v České republicewww.200letmuzejnictvi.cz

MUZEUM 52 / 1 / 2014 / s. 67–68

200Obr. 1: Logo projektu Strážcipaměti: 200 let muzejnictví v České republice

Obr. 2: Hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic. Foto: Kateřina Perglová

zprá

vy

institucí připomenout veřejnosti i význammuzejnictví a paměťových institucí a důle-žitost uchovávání a prezentace kulturníhodědictví (obr. 1). Oslavy zahájí v roce 2014jako první Slezské zemské muzeum. O třiroky později pak své výročí oslaví Morav-ské zemské muzeum a v roce 2018 největšímuzejní instituce České republiky – Ná-rodní muzeum.

Při příležitosti zahájení projektu bylatřemi muzei připravena mimořádná pu-tovní výstava po jubilujících muzeích,která představí návštěvníkům tři největšípoklady těchto muzeí, unikáty světovéhovýznamu – Věstonickou venuši (ze sbírekMoravského zemského muzea), hlavuKelta ze Mšeckých Žehrovic (ze sbírekNárodního muzea, obr. 2) a meteoritz Opavy-Kylešovic (ze sbírek Slezskéhozemského muzea). Doslova ikonicképředměty ze sbírek jednotlivých muzeí,které jen zřídka opouštějí depozitáře,byly poprvé v historii prezentovány spo-lečně na jednom místě (obr. 3).

V průběhu července až září výstava po-stupně navštívila Opavu, Prahu a Brno. Díky vystaveným muzejním unikátům sepodařilo k českým muzeím přitáhnout po-

nejstarší veřejné muzeum na územídnešní České republiky datuje svůj počá-tek již k roku 1814. Rok 2015 představínávštěvníkům Muzea vzdělávající. V rámci

zornost médií a široké veřejnosti, kdy vý-stavu navštívily desetitisíce návštěvníků.

Projekt však mimořádnou výstavou ne-končí. V průběhu pětiletého trvání pro-jektu bude každý rok představeno širokéveřejnosti jedno ze stěžejních témat mu-zejního života – rok 2014 pod názvemMuzea vznikající patří oslavám jubileaSlezského zemského muzea, které jako

této fáze projektu budou zdůrazněnyfunkce muzea na poli neformálního vzdě-lávání. V roce 2016 se muzea pod mottemMuzea pomáhající zaměří na komunikacis návštěvníky se speciálními potřebami.Rok 2017 pod názvem Muzea objevujícíbude zaměřen na oslavu výročí Morav-ského zemského muzea. Muzeum bylo založeno v červenci roku 1817 císařskýmdekretem Františka I., první návrhy najeho založení však pocházejí již z roku1803. Pětileté oslavy vyvrcholí s mottemMuzea triumfující v roce 2018 slavnostnímotevřením Historické budovy Národníhomuzea a jejích nových expozic po kom-pletní rekonstrukci, oslavami dvoustéhovýročí založení této největší muzejní insti-tuce v České republice (18. dubna 1818)a akcemi k připomenutí 100. výročívzniku Československé republiky.

Projekt podpořilo Ministerstvo kulturyČeské republiky z programu Kulturníaktivity.

MUZEUM 68

Obr. 3: Plakát výstavy Unikáty zemskýchmuzeí