ÚVOD DO PRÁVNÍ - VŠPJ/Úvod do právní... · této zásady je právní jednání (dle...

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

ÚVOD DO PRÁVNÍ

TEORIE A PRAXE II.

STUDIJNÍ TEXT PRO PREZENČNÍ TYP STUDIA

Pravomil Prchal

2014

Katedra sociální práce

2

Obsah:

1. Základní charakteristika občanského práva .......................................................... 3

1.1. Systém občanského práva.............................................................................. 3

1.2. Právo soukromé a veřejné ............................................................................. 7

1.3. Zásady občanského práva .............................................................................. 8

2. Subjekty občanského práva ................................................................................ 11

2.1. Pojmy ........................................................................................................... 11

2.2. Fyzické osoby .............................................................................................. 12

2.3. Právnické osoby .......................................................................................... 17

3. Občanskoprávní vztah......................................................................................... 26

3.1. Právní vztah - subjekt .................................................................................. 27

3.2. Právní vztah - objekt .................................................................................... 29

3.3. Právní vztah - Obsah ................................................................................... 29

4. Absolutní majetková práva ................................................................................. 33

4.1. Právní úprava věcných práv ........................................................................ 34

4.2. Právo vlastnické .......................................................................................... 36

4.3. Spoluvlastnictví ........................................................................................... 39

4.4. Věcná práva k cizím věcem ......................................................................... 41

5. Význam času ....................................................................................................... 46

5.1. Právní skutečnost - čas ................................................................................ 46

5.2. Promlčení ..................................................................................................... 47

5.3. Prekluze ....................................................................................................... 47

5.4. Druhy lhůt .................................................................................................... 48

6. Relativní majetková práva .................................................................................. 56

6.1. Relativní majetková práva ........................................................................... 56

6.2. Závazky – Právní Úprava ............................................................................ 57

6.3. Smlouvy ....................................................................................................... 61

6.4. Druhy smluv ................................................................................................ 62

7. Dědické právo ..................................................................................................... 76

7.1. Právní úprava dědického práva ................................................................... 76

7.2. Dědické tituly .............................................................................................. 80

8. Základní charakteristika civilního procesu ......................................................... 88

8.1. Právní úprava ............................................................................................... 88

9. Závěr ................................................................................................................... 96

3

1. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

OBČANSKÉHO PRÁVA

Cíl:

Cílem této kapitoly je základní zařazení a postavení občanského práva

v právním systému a jeho vztah k ostatním soukromoprávním odvětvím. Pro

správné zařazení občanského práva v právním systému je nezbytné zopakování

členění práva na soukromé a veřejné, a vymezení základní charakteristiky

a odlišnosti jednotlivých odvětví.

K pochopení fungování společnosti a postavení občanského práva je také

nezbytné provedení základního zopakování rozdělení moci ve státě

a problematiky veřejné správy.

Klíčová slova:

Právo soukromé, právo veřejné, odvětví práva, rozdělení státní moci, moc

výkonná, moc zákonodárná, moc soudní, prameny práva, zákon, vyhláška,

vládní nařízení

1.1. SYSTÉM OBČANSKÉHO PRÁVA

Pro základní vymezení občanského práva je nezbytné stručné shrnutí

problematiky fungování veřejné moci v České republice a právního řádu ČR.

Základní principy fungování státní moci v České republice, členění státních

orgánů, systém rozdělení státu a jeho organizaci zakotvují ústavní zákony

České republiky.

Základním zákonem státu je Ústava České republiky – ústavní zákon č. 1/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na Ústavu pak navazuje Listina základních

práv a svobod – ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Tyto dva základní ústavní zákony

vymezují nejzákladnější principy budování, fungování a činnosti České

republiky, garantují dodržování základních práv a svobod v České republice.

Česká republika má demokratické zřízení, má formu zastupitelské demokracie,

lid vykonává moc prostřednictvím volených zastupitelů nebo přímo, moc je

vykonávána prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Česká

4

republika je republikou, parlamentní republikou (vláda ČR je odpovědná

Poslanecké sněmovně ČR). Česká republika je jednotný stát.

Z ústavní úpravy je možné také vyvodit definici státního režimu v České

republice, jako režimu demokratického, kdy jednotlivec má možnost účasti

na správě veřejných záležitostí, režimu liberálního, kdy je respektován

svobodný a nedotknutelný prostor jednotlivce a umožněno jeho rozhodování,

režimu sociálně-státního, kdy stát zabezpečuje právní rámec zajišťování

základních životních potřeb jednotlivců, režimu právně-státního, kdy

jednotlivec má státem poskytována práva a svobody včetně možnosti a nástrojů

jejich prosazování.

Veřejná moc v České republice se dělí na moc zákonodárnou, výkonnou

a soudní.

Moc zákonodárnou představuje v České republice Parlament České republiky

a jeho dvě komory - Poslanecká sněmovna a Senát. Centrem politického

rozhodování je Poslanecká sněmovna ČR, která má 200 poslanců, kteří jsou

voleni vždy na 4 roky tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného

a přímého volebního práva. Kandidát na poslance Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky musí mít volební právo a být starší 21 let, může

být zvolen opakovaně.

Senát ČR je tvořen 81 senátory, kteří jsou voleni vždy na 6 let tajným

hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Kandidát na senátora Senátu Parlamentu České republiky musí mít volební

právo a být starší 40 let a může být zvolen senátorem opakovaně. Volby

do Senátu se konají každé dva roky a je volena (doplňována) parciální formou

vždy jedna třetina senátorů (27 senátorů).

Volební právo v České republice má každý občan starší 18 let.

Moc výkonná je dle Ústavy České republiky tvořena

- prezidentem České republiky,

- vládou České republiky a

- Státním zastupitelstvím.

Prezident České republiky je od roku 2013 (změna Ústavy ČR provedená

ústavním zákonem č. 71/2012 Sb.), volen přímou volbou, tajným hlasováním

na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, všemi občany

České republiky, kteří disponují volebním právem.

Kandidát na prezidenta České republiky musí být volitelný do Senátu ČR, což

znamená osoba starší čtyřiceti let. Volební období prezidenta ČR je pětileté

5

a prezidentem může být zvolen konkrétní občan České republiky maximálně

dvakrát za sebou.

Vláda České republiky je vrcholným výkonným orgánem. Zasedá ve sboru

a je tvořena vedoucími ministerstev (ministry), místopředsedy vlády

a předsedou (premiérem) vlády. Členové vlády jsou jmenováni prezidentem

republiky.

Ministerstva jsou zřízena zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev

a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších

předpisů. Ministerstva zřizují a řídí další ústřední orgány státní správy.

Dalšími orgány výkonné moci jsou jiné správní úřady, ústřední orgány,

v jejichž čele nestojí člen vlády, správní úřady podřízené ministerstvům,

nezávislé správní úřady, místní úřady, územní úřady, orgány územní

samosprávy.

Soudní moc je v České republice zajišťována a vykonávána prostřednictvím

soustavy nezávislých soudních orgánů a prováděna předepsaným způsobem.

Soustava soudů v České republice je tvořena okresními soudy, krajskými

soudy, vrchními soudy, Nejvyšším soudem ČR a Nejvyšším správním soudem

ČR. Na úrovni okresních soudů fungují ještě obvodní soudy v Praze a na

úrovni krajských soudů městské soudy.

Soustava soudů projednává záležitosti trestně-právní, občansko-právní a otázky

správního soudnictví.

Zárukou ústavnosti je Ústavní soud, který stojí mimo soustavu soudů ČR. Jeho

rozhodnutí je konečné a není proti němu přípustný opravný prostředek. Ústavní

soud rozhoduje formou nálezů, které se vyhlašují ve Sbírce zákonů (se

všeobecnou závazností), a ostatních nálezů.

Rozdělení občanského práva

Základním úkolem občanského práva je regulace občansko-právních vztahů.

V rámci tohoto odvětví je preferována autonomie vůle jednotlivce a na základě

této preference jsou koncipována i dispozitivní ustanovení občanského

zákoníku. Jako je tomu i u jiných odvětví v návaznosti na obsah regulace dělí

se občanské právo na právo hmotné, představované např. občanským

zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a v oblasti regulace

ochrany práv a povinností pak na občanské právo procesní, představované

například občanským řádem soudním (zákon č. 99/1111 Sb., občanský soudní

řád).

6

Obrázek 1 – Dělení občanského práva

Prameny občanského práva

Prameny práva představují ve smyslu materiálním vymezení vlastního obsahu

pravidel chování a konání. Ve smyslu formálním jsou prameny práva tvořeny

normami, ve kterých jsou pravidla, práva a povinnosti chování a jednání

obsaženy.

Teorie práva vychází ze základního vymezení pramenů práva, kterými jsou

právní obyčeje, soudní a správní precedenty, normativní smlouvy a normativní

právní akty.

Základním pramenem práva občanského je Ústava České republiky, ústavní

zákon č. 1/1993 Sb., a ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv

a svobod. Mimo tyto ústavní zákony to jsou také vyhlášené mezinárodní

smlouvy, kterými je Česká republika vázána. V neposlední řadě v této skupině

jsou to nálezy Ústavního soudu České republiky.

Další skupinou pramenů občanského práva jsou normativní právní akty, jejichž

základem je úprava provedená zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Tento zákon nahradil k 1. 1. 2014 starý občanský zákoník, zákon č. 40/1964

Sb.

7

1.2. PRÁVO SOUKROMÉ A VEŘEJNÉ

Základní rozdělení práva představuje dělení na právo veřejné a právo

soukromé. Občanské právo vedle práva obchodního, rodinného, pracovního,

patří mezi odvětví soukromého práva. Základní zásada je zakotvena v čl. 2

odst. 4 Ústavy České republiky „Každý občan může činit, co není zákonem

zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“, což znamená, že

volnost jednotlivce je omezena pouze zákonem. Postavení účastníků právních

vztahů v oblasti soukromého práva se vyznačuje rovným postavením, zásadou

rovnosti stran. Vymahatelnost práva soukromého se provádí výhradně

prostřednictvím soudních institucí. Z pohledu použití právních norem je

v těchto odvětvích využíváno norem dispozitivních.

Jednotlivá odvětví veřejného práva jsou postavena na základě jiné zásady,

která ve své podstatě vytváří základní zásadu fungování státní moci, a to

zásadu legality a legitimity moci. Touto zásadou je skutečnost, že je povoleno

konat pouze to, co je umožněno právním předpisem a pouze postupem, který

právní předpis upravuje. Mezi odvětví veřejného práva řadíme právo ústavní,

právo správní, právo finanční, právo životního prostředí a právo trestní.

Obdobně jako u výše uvedených oborů soukromého práva nejedná se

o vyčerpávající výčet.

Obrázek 2 – Právní řád

8

1.3. ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA

Občanské právo patří mezi odvětví soukromého práva. Z této skutečnosti pak

vyplývají základní zásady občanského práva. Základ soukromého práva se

odvozuje ze základních principů, kterými jsou svoboda, rovnost a přiměřenost

zásahů do nich.

Zásada svobody – autonomie vůle jednotlivce znamená možnost jednotlivce

vytvářet si soukromoprávní vztahy dle své svobodné vůle. Nejčastější podoba

této zásady je právní jednání (dle občanského zákoníku 40/1964 Sb., platného

do 31. 12. 2013 pojmově označovaného jako právní úkon). Proto i v rámci

výkladu může být pojem právní jednání zaměňováno a označováno jako právní

úkon. Fakticky pak zásada autonomie vůle představuje svobodu subjektu

rozhodnout se, zda bude právně jednat či nikoliv, rozhodnout se o subjektu, se

kterým vstoupí do soukromoprávního vztahu, rozhodnutí o tom, co bude

obsahem konkrétního vztahu a jakou formou toto právní jednání bude

uskutečněno.

Zásada svobody je doplňována zásadou, všechno je dovoleno, mimo to, co je

zákonem zakázáno. Tato zásada vymezuje rozsah povoleného chování a jeho

omezení. Tato zásada má však omezený rozsah oprávněných subjektů.

Vztahuje se na fyzické a právnické osoby v oblasti právních vztahů. Jiné

postavení mají orgány veřejné správy, které jsou ve své činnosti, jejím rozsahu

a způsobu omezena případy, mezemi a způsoby, které zákon upravuje.

Zásada dispozitivnosti soukromého práva představuje způsob úpravy

právních vztahů. V občanském právu přesahu dispozitivní normy a dispozitivní

úprava. Kogentnost úpravy je v soukromoprávních vztazích v menším rozsahu,

ve veřejném právu mají kogentní normy absolutní převahu. V právní teorii

dispozitivnost představuje metodu právní regulace.

Nově s novým občanským zákoníkem a právní úpravou platnou od 1. 1. 2014

se důraz klade na zásadu vigilantibus iura sctripta sunt neboli bdělým

svědčí (náleží) právo nebo každý si střeží svá práva. Přechází se tak v rámci

autonomie vůle a dispozitivnosti úpravy k východisku, kdy každý ve svém

zájmu si musí hájit své právní postavení. Ve stavu současné vymahatelnosti

práva zavedení této zásady v uvedeném rozsahu nelze považovat

za nejvhodnější řešení.

Zásada rovnosti představuje rovnost postavení účastníků a prostředků, které

jsou v rámci soukromoprávní úpravy k dispozici.

Projevem této zásady je zákaz diskriminace, tj. rovné zacházení mezi subjekty

občanského práva. Na zásadu rovnosti dále navazuje zásada ochrany slabší

strany, kde je reagováno na možnost nerovného postavení subjektů.

Představována je nerovnou úpravou práv a povinností k vyrovnání tohoto

9

postavení. Obdobně jako u zásady bdělým svědčí právo, dopady takto

postavené právní úpravy přinese až její skutečné uplatňování.

Zásada solidarity představuje rovnováhu právní rovnováhy a je prezentována

dále zásadou dodržování dobrých mravů, zásadou zákazu zneužití práva,

zásadou přiměřenosti a zásadou rozumnosti.

Pod zásadu účelnosti právní regulace řadíme zásadu priority ekonomických

hledisek, využití účeloslovného výkladu a zásadu obcházení zákona.

Shrnutí

Základní rozdělení práva představuje dělení na právo veřejné a právo

soukromé. Občanské právo vedle práva obchodního, rodinného, pracovního,

patří mezi odvětví soukromého práva. Základní zásada je zakotvena v čl. 2

odst. 4 Ústavy České republiky „Každý občan může činit, co není zákonem

zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“, což znamená, že

volnost jednotlivce je omezena pouze zákonem. Postavení účastníků právních

vztahů v oblasti soukromého práva se vyznačuje rovným postavením, zásadou

rovnosti stran. Vymahatelnost práva soukromého se provádí výhradně

prostřednictvím soudních institucí. Z pohledu použití právních norem je

v těchto odvětvích využíváno norem dispozitivních.

Otázky a úkoly k procvičení

1. Přiřaďte jednotlivá odvětví práva k právu veřejnému a k právu

soukromému.

2. Vyjmenujte orgány moci výkonné, zákonodárné a soudní.

3. Jaké jsou základní zásady občanského práva?

Testové otázky

1. Poslanci do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsou voleni na

a) 3 roky

b) 5 let

c) 4 roky

2. Věk kandidáta na prezidenta ČR je

a) 26 let

b) 21 let

c) 40 let

Σ

10

3. Volební období prezidenta ČR je

a) Pětileté

b) Čtyřleté

c) Desetileté

4. Prezident ČR je volen

a) Přímou volbou

b) Poslanci Poslanecké sněmovny

c) Poslanci a senátory Parlamentu ČR

5. Mezi orgány zákonodárné moci nepatří

a) Vláda ČR

b) Poslanecká sněmovna ČR

c) Senát ČR

6. Vláda rozhoduje v kolegiu a vydává

a) Vládní nařízení

b) Vyhlášky

c) Zákony

Doporučená literatura

HURDÍK, Jan a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní

majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-377-3.

FILIP, Jan. Ústavní právo, učební text pro bakalářské studium. 1. vydání.

Brno: Masarykova univerzita, Edice multimediálních pomůcek, 2008. ISBN

978-80-210-4584-2.

HARVÁNEK, Jaromír a kol., Teorie práva. 1. vydání 2001, 2. Dotisk. Brno:

Masarykova univerzita v Brně, Edice učebnic, 2001. ISBN 80-210-1791-0.

GERLOCH, Aleš, Teorie práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-

86473-85-6.

Elektronický dokument

VŠPJ. Prezentace předmětu Úvod do právní teorie a praxe II., 2014. Dostupné

z: www.vspj.cz

11

2. SUBJEKTY OBČANSKÉHO PRÁVA

Cíl:

Prvkem občansko-právních vztahů je objekt právního vztahu, subjekt a obsah

právního vztahu. Právě rozdělení subjektů občanskoprávních vztahů je

předmětem této kapitoly. Pro vymezení subjektů je nezbytné vymezení

svéprávnost, možnost omezení svéprávnosti a právní osobnost.

Klíčová slova:

Fyzická osoba, právnická osoba, spolek, právní osobnost, svéprávnost,

omezení svéprávnosti,

2.1. POJMY

Subjektem právního vztahu mohou být osoby fyzické nebo osoby právnické.

Subjekty disponují právní osobností a svéprávností. S pojmem svéprávnosti

pak souvisí i pojem zastoupení, ať již zastoupení zákonné nebo smluvní.

Obrázek 3 - Právní vztah

Právní vztah – je společenský vztah mezi dvěma či více konkrétními

právními subjekty, který je upraven právními normami, a v němž jeho

účastníci jsou nositeli vzájemných subjektivních práv a povinností, které jim

vznikají přímo nebo prostřednictvím právních norem. Pro zjednodušení lze

opět konstatovat, že právní vztah je určitým typem společenských vztahů.

subjekt

objekt

obsah

Občansko-právní

vztah

12

Společenské vztahy jsou vztahy, které vznikají mezi lidmi v rámci konkrétní

společnosti. Společenské vztahy jsou obecně regulovány obecnými pravidly

chování, pravidly morálky, etiky, apod. Společenské vztahy, které jsou přímo

regulovány právními pravidly, nazýváme právní vztahy.

Právní jednání je možno charakterizovat jako projev vůle právního subjektu,

který směřuje ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu.

--

Obrázek 4 - Právní jednání

2.2. FYZICKÉ OSOBY

Subjekty právních vztahů

- Fyzické osoby

- Právnické osoby

Fyzické osoby

- Právní osobnost (právní subjektivita – způsobilost k právům

a povinnostem)

- Svéprávnost (způsobilost k právním úkonům, právnímu jednání)

- Způsobilost k protiprávním úkonům (deliktní způsobilost)

- Procesní způsobilost

13

Právní osobnost

Pod pojmem právní osobnost (dle občanského zákoníku platného do

31. 12. 2013 způsobilost k právům a povinnostem) si můžeme představit

způsobilost nabývat práva a povinnosti, způsobilost být nositelem práv

a povinností.

Právní osobnost fyzická osoba nabývá narozením. Právní osobnost má i již

počaté dítě (nasciturus) za předpokladu, že se narodí živé. Nasciturus je

způsobilý nabývat pouze práva, jejichž povaha to připouští.

Právní osobnost se nabývá narozením, trvá celý život a zaniká smrtí jedince.

Okamžik smrti je stanoven v rámci ohledání těla lékařem, který provádí

prohlídku těla zemřelého. Okamžik smrti musí být uveden v úmrtním listu.

Stanovení okamžiku úmrtím lékařem je základním určením okamžiku smrti

fyzické osoby. V případech, kdy není možné stanovit okamžik smrti

provedením prohlídky zemřelého těla, je nutné stanovit okamžik smrti jiným

způsobem. Pokud lze smrt osoby prokázat, vydá soud rozhodnutí, kterým

prohlásí osobu za mrtvou. Soud také prohlašuje za mrtvou osobu nezvěstnou,

jestliže lze na základě všech okolností mít za to, že osoba již nežije.

Osvědčení smrti člověka:

- určuje lékař na základě ohledání osoby zemřelého a potvrzuje

(osvědčuje) vystavením úmrtního listu, okamžik smrti je tak vymezen

tímto dokladem,

- soud prohlásí osobu za mrtvou v případě (např. dopravních nehod,

leteckých neštěstí, potopení námořních lodí apod.), kdy nelze

postupovat výše uvedeným způsobem, ale na základě jiných

průkazných důkazů nebo podkladů,

- prohlášením soudu u osob nezvěstných po provedení soudního řízení

a všech předepsaných úkonů.

Právní osobnost trvá celý život a nelze fyzickou osobu právní osobnosti zbavit

ani ji žádným způsobem omezit. Každá osoba disponuje také souborem

základních práv a svobod, které vyplývají z ústavního pořádku, z Listiny

základních práv a svobod. V § 12 a následujících je provedena právní úprava

ochrany osobnosti a dle této úpravy nazýváme soubor práv, který se týká

fyzické osoby, všeobecnými osobnostními právy.

Osobnostní práva

Mezi základní osobnostní práva řadíme

Právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, dobrého

jména. Mezi další práva pak právo na jméno, ochranu podoby a soukromí,

ochranu projevu člověka, právo na duševní a tělesnou integritu, včetně ochrany

14

lidského těla po smrti člověka. Základní lidská práva vycházejí z Ústavní

listiny č. 2/1991 Sb., základních práv a svobod. Jedná se o práva, která jsou

nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná.

Ochrana osobních údajů je provedena zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně

osobních údajů. Možnost omezení nebo zásahu do všeobecných osobnostních

práv je možné pouze se souhlasem osoby. Vedle tohoto omezení zákon

upravuje zákonné licence, kdy je možno k vymezeným účelům zasáhnout

do projevů osobní povahy. Jedná se o zpravodajskou licenci, zpravodajskou

licenci, vědeckou a uměleckou licenci.

V případech porušení osobnostních práv je nezbytné domáhat se jejich ochrany

soudně:

- Žalobou na upuštění od neoprávněných zásahů do osobnostního práva

(žaloba negatorní, zápůrčí)

- Žalobou na odstranění následku porušení osobnostního práva (žaloba

restituční, odstraňovací),

- Žalobou na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (žaloba

satisfakční).

Nový občanský zákoník obsahuje od starého občanského zákoníku 40/1964

Sb., odlišnou úpravu ochrany lidského těla po jeho smrti. Člověk má právo

rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.

Svéprávnost

Svéprávnost neboli způsobilost k právním úkonům (dle pojmosloví do

31. 12. 2013) je vymezena v občanském zákoníku jako způsobilost osoby

vlastními právními úkony, svým právním jednáním, nabývat práv a také brát

na sebe povinnosti. Nabývání práv také znamená, že osoba má způsobilost

svým jednáním existující práva také měnit nebo rušit.

Svéprávnost člověk nabývá v návaznosti na své rozumové a volní schopnosti,

což představuje stav, kdy je osoba schopna posoudit následky svého jednání

a konání, osoba je schopna svoje jednání a konání ovládat a současně chápat

právní důsledky. Vedle rozumové a volní vyspělosti člověka je podmínkou

dosažení předepsaného věku, který se může dle typu právního vztahu měnit.

Nejběžnější kategorií osob jsou osoby s plnou svéprávností, způsobilostí

k právním úkonům, tzn. osoby dostatečně rozumově a volně vyspělé, zletilé

a bez omezení právní způsobilosti. Tyto osoby mohou v rámci svého jednání

15

nebo konání činit platné právní úkony, platně právně jednat, včetně

navazujících právních následků.

Zletilost je tedy jednou z podmínek nabytí způsobilosti k právním úkonům.

Zletilosti může osoba nabýt dosažením věku 18 let.

Před dosažením věku 18 let může nabýt zletilosti jejím přiznáním nebo

uzavřením manželství. K vlastnímu nabytí zletilosti dochází okamžikem

uzavření manželství a takto získaná zletilost je trvalá. Tímto také dotyčná

osoba nabývá plné svéprávnosti výhradou právních úkonů, u kterých zákon

výslovně určuje hranici 18 let.

Soud může přiznat svéprávnost na návrh nezletilého, staršího 16ti let, pokud je

osvědčena jeho schopnost sám se živit a sám si obstarávat své záležitosti.

S tímto návrhem musí souhlasit i zákonný zástupce nezletilého.

Občanský zákoník je přiznává svéprávnost (způsobilost) nezletilým

v rozsahu jednání, které je přiměřené a rozumových schopnostem

nezletilého (obvyklou jeho věku). Při hodnocení se přihlíží k povaze jednání,

druhu plnění, hodnotě, důsledkům, atd. Řeší se tím problematika běžných

jednání, jako jsou drobné nákupy, sjednávání vlastní přepravy a další jednání.

Právní jednání, která jsou nad rámec jeho způsobilosti, musí za něj činit jeho

zákonný zástupce. Další možností je právní jednání nezletilého, jestliže

k tomuto jednání dostal souhlas od svého zákonného zástupce. Občanský

zákoník upravuje i takovou možnost jako je udělení k provozování výdělečné

činnosti nebo jednáním při provozování obchodního závodu. Jedinou

podmínkou je schválení tohoto souhlasu zákonného zástupce soudem.

V §§ 38 a následujících je upraven institut podpůrných opatření. Podpůrná

opatření slouží k vyřešení situace, kdy je zřejmé, že u osoby bude v budoucnu

narušena schopnost samostatně právně jednat. Občanské právo upravuje pro

tyto případy

- Předběžné opatření, které slouží k tomu, aby osoba již předem

projevila vůli, aby její záležitosti byly určitým způsobem spravovány,

určení určité osoby nebo požadavek na ustanovení určité osoby jejím

opatrovníkem. Předběžné opatření musí mít formu veřejné listiny,

možná je i varianta soukromé listiny s podpisem dvou svědků.

- Nápomoc při rozhodování, je představováno smlouvou o nápomoci

mezi podpůrcem a podporovaným. Smlouva vyžaduje schválení ze

strany soudu a představuje právo a povinnost odpůrce účastnit se

právních jednání za podporovaného.

- Zastoupení členem domácnosti, znamená zastupování osoby, která

trpí duševní poruchou, při obstarávání běžných životních potřeb

16

a záležitostí. I v tomto případě je nezbytný souhlas soudu. V rámci

obstarávání běžných záležitostí je dané omezení nakládání s financemi

do výše částky životního minima. Za člena domácnosti se považuje

předek, potomek, sourozenci, manžel, manželka, partner nebo osoba

žijící s osobou ve společné domácnosti minimálně tři roky.

- Omezení svéprávnosti, je možné pouze usnesením soudu. Soud

k tomuto omezení přistupuje v případě duševní poruchy, která není

u konkrétní osoby pouze přechodná. I přes omezení svéprávnosti osobě

zůstává právo osoby samostatně jednat v běžných životních

záležitostech. V rámci rozhodování soud jmenuje opatrovníka, který

bude dotyčného zastupovat. Omezení svéprávnosti může trvat pouze

dočasně, maximálně na dobu tří let.

V případě, že by osoba, která není způsobilá k provedenému právnímu úkonu,

tento úkon učinila, půjde o úkon absolutně neplatný a tuto neplatnost není

možno žádným způsobem zhojit. Platí to i v případě, že k takovému úkonu dal

souhlas její právní zástupce. I v tomto případě se bude jednat o absolutní

neplatnost právního úkonu. V případě nutnosti provést potřebný právní úkon, je

nutný postup tak, že uvedený úkon provede přímo zákonný zástupce.

Soud může člověka toliko omezit, přičemž se stanoví několik podmínek:

- omezení je v zájmu člověka,

- soud musí člověka zhlédnout,

- člověku hrozí závažná újma,

- případ nelze řešit mírnějším prostředkem,

- člověk trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a z toho

důvodu není schopen právně jednat,

- svéprávnost lze omezit nejvýše na 3 roky (opakovaně).

Podmínky, za nichž soud může přistoupit k omezení svéprávnosti, se tak

upřesňují. Dříve zakotvený důvod spočívající v nadměrném požívání

alkoholických nápojů se podřadil pod duševní poruchu.

Zákon výslovně se stanoví, že člověk omezený ve svéprávnosti může

samostatně právně jednat v běžných záležitostech týkajících se každodenního

života. Může si tak nakoupit základní potraviny, využívat veřejnou dopravu, jít

do kina apod.

Vylučuje se nově možnost omezit svéprávnost nezletilého. Za nezletilého se

zdravotním postižením odpovídají zákonní zástupci.

17

2.3. PRÁVNICKÉ OSOBY

„Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní

osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez

zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její

právní povahou.“ (§ 20 odst. 1 NOZ)

Právnické osoby jsou:

- umělé (právem vytvořené) útvary

- odvozené od osob fyzických

- s relativně formalizovanou vnitřní strukturou

- kterým zákon přiznává způsobilost k právům a povinnostem

a způsobilost k právním úkonům

- u nichž jsou práva a povinnosti odděleny od práv a povinností

fyzických osob – zakladatelů.

Právní osobnost

Právnické osoby mají právní osobnost od svého vzniku do svého zániku, kdy

okamžik vzniku a zániku právnické osoby stanoví právní předpisy.

Základním způsobem jde o zápis právnické osoby do veřejného rejstříku

na straně jedné (vznik) a její výmaz na straně druhé (zánik).

Svéprávnost

Za právnickou osobu musí vždy jednat nějaká fyzická osoba (statutární orgán

právnické osoby).

Některá právní jednání jsou právnických osob z povahy věci vyloučena nebo

zakázána, např. právnická osoba nemůže uzavřít manželství, osvojit nezletilce.

Vznik právnické osoby

1. ustavení (založení) právnické osoby - okamžik, kdy jsou učiněny všechny

potřebné právní úkony (např. podepsána zakladatelská smlouva),

2. vznik právnické osoby - okamžik, kdy je právnická osoba zapsána do

příslušného rejstříku, od tohoto okamžiku existuje právnická osoba jako

subjekt práva.

18

Ustavení právnické osoby

- jednou osobou (zakládací listina)

- dvěma nebo více osobami (zakladatelská smlouva).

Název právnické osoby

- obdoba jména u fyzické osoby,

- musí právnickou osobu dostatečně odlišovat od jiných osob a obsahovat

označení její právní formy,

- název nesmí působit klamavě,

- právnická osoba se může bránit proti neoprávněnému užívání jejího

názvu nebo proti poškozování jejího dobrého jména.

V zakladatelské smlouvě stačí uvést název obce, při zápisu do rejstříku je třeba

sdělit plnou adresu sídla. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo

právnické osoby i v bytě.

Uplatňuje se princip skutečného sídla, což znamená, že pokud společnost

reálně sídlí jinde, než je adresa zapsaná v rejstříku, lze jí adresovat právní

jednání na obě adresy-

Veřejný rejstřík

Veřejný rejstřík je pojem zavedený zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných

rejstřících právnických a fyzických osob.

Veřejný rejstřík je veřejný seznam, obsahující stanovené údaje o fyzických

a právnických osobách, vede jej místně příslušný krajský soud v elektronické

podobě. Jeho součástí je i sbírka listin.

Zákon č. 304/2013 Sb. nově soustředí rejstříkovou agendu u krajských soudů.

Jsou to:

- spolkový rejstřík,

- nadační rejstřík,

- rejstřík ústavů,

- rejstřík společenství vlastníků jednotek,

- obchodní rejstřík (obchodní společnosti, družstva),

- rejstřík obecně prospěšných společností.

19

Další rejstříky:

- ministerstvo vnitra - politické strany, politická hnutí

- ministerstvo kultury - rejstřík církví a náboženských společností

- Živnostenský úřad České republiky - živnostenský rejstřík

Do rejstříku právnických osob se zapisují:

jméno a sídlo zapsané osoby,

předmět činnosti

právní forma právnické osoby,

den vzniku a zániku právnické osoby,

u fyzické osoby, datum narození, rodné číslo, adresa

identifikační číslo osoby

název statutárního orgánu, počet členů, jejich identifikační údaje,

způsob, jakým za právnickou osobu jedná, a den vzniku a zániku její

funkce (obdobně u kontrolního orgánu)

prokura, identifikační údaje prokuristy, rozsah prokury

den, k němuž byl zápis proveden.

Jednání za právnickou osobu

1. statutární orgán- určený zákonem, zakládací smlouvou (listinou), může

činit všechna jednání, kromě těch, která jsou výslovně svěřena jinému orgánu,

2. zaměstnanci nebo členové právnické osoby, jestliže je to vzhledem

k jejich pracovnímu zařazení či funkci obvyklé (důležité je, jak se to jeví

veřejnosti), omezení vnitřním předpisem má účinky vůči třetí osobě jen tehdy,

pokud jí bylo známo,

3. zástupce právnické osoby (plná moc).

1. Zrušení, zánik právnické osoby - zrušení právnické osoby, dobrovolné

nebo na základě rozhodnutí soudu

2. Zánik právnické osoby - okamžik, kdy je obchodní společnost

vymazána z obchodního rejstříku, zániku předchází likvidace obchodní

společnosti (majetkové vypořádání).

20

Účel právnické osoby

- Soukromoprávní vznikají v důsledku právního jednání zakladatelů

(např. uzavření zakladatelské smlouvy), jsou to např. spolky, nadace,

obchodní společnosti,

- Veřejnoprávní - vznikají ze zákona nebo na základě správního aktu

vydaného na zákonném podkladě, např. profesní komory, fondy,

územně-samosprávné celky (obce, kraje), stát.

Právnické osoby

1. korporace (sdružení osob),

2. fundace (sdružení majetku),

3. ústavy.

NOZ nově zavádí spolky, které nahrazují občanská sdružení dle zákona

č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, a zájmová sdružení právnických osob dle

občanského zákoníku z roku 1964, existující občanská sdružení se považují

od 1. 1. 2014 za spolky, ale mohou se i transformovat také na ústav nebo

sociální družstvo.

Tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek

jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm. Zahrnují

celou řadu možných aktivit, např. sportovní, kulturní, vzdělávací. Členy

občanského sdružení mohou být fyzické i právnické osoby. Spolek vzniká

registrací u krajského soudu.

Principy

- princip spolkové samosprávy znamená, že vnitřní poměry sdružení se

řídí jeho stanovami,

- princip dobrovolnosti členství,

- zákaz výkonu činností vyhrazených politickým stranám, církvím

a obchodním společnostem,

- zákaz spolčování za účelem výkonu nedovolených činnosti, např.

páchání trestné činnosti

- podnikatelská činnost je možná, ale nesmí tvořit hlavní náplň činnosti

sdružení, podnikatelská činnost musí podporovat hlavní cíl sdružení

nebo musí spočívat v hospodárném využívání majetku spolku.

21

Fundace jsou právnické osoby, jimž byl svěřen majetek, aby s ním naložily

určitým způsobem, jejich činnost je vázána na účel, k němuž byly zřízeny,

podstatou jejich činnosti je vyplácení příspěvků ze svěřeného majetku, pokud

jsou pro to splněny stanovené podmínky.

Zákon rozlišuje nadace a nadační fondy.

- U nadace je zřizovatelem pevně stanovena výše jejího jmění (min.

500 000 Kč), přičemž k financování aktivit nadace se užívají pouze

výnosy z tohoto jmění (tzn. nadace může působit neomezeně dlouhou

dobu),

- nadační fond používá za účelem splnění stanovených cílů veškerý

majetek (tzn. fond může být časem spotřebován).

Ústavy nahrazují obecně prospěšné společnosti.

Stávající obecně prospěšné společnosti si mohou vybrat, zda se transformují

na ústav nebo zda budou dále fungovat dle dosavadních právních předpisů

(zákon č. 248/1995 Sb.).

Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné

společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky.

Další právnické osoby

obchodní korporace

společenství vlastníků jednotek

politické strany a politická hnutí

církve a náboženské společnosti

Obchodní korporace

Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon o obchodních korporacích (č. 90/2012

Sb.), tato úprava nahrazuje právní úpravu obsaženou doposud v obchodním

zákoníku, zákon o obchodních korporacích obsahuje pravidla pro fungování

obchodních korporací (obchodních společností a družstev).

Upravuje pojem obchodní společnosti

- právnická osoba,

- založená za účelem podnikatelské činnosti,

- za účelem správy vlastního majetku.

22

Formy

- veřejná obchodní společnost

- komanditní společnost

- společnost s ručením omezeným

- akciová společnost

Obchodní společnosti

- osobní,

- kapitálové.

U osobních společností společnost netvoří základní kapitál, společníci ručí

neomezeně svým majetkem.

U kapitálové společnosti se povinně z vkladů společníků vytváří základní

kapitál, společníci ručí za závazky společnosti pouze omezeně nebo za ně

neručí.

Statutární orgány

- statutárním orgánem obchodní spol. je

1. každý její společník (osobní společnosti)

2. jednatel (s.r.o.)

- u akciové společnosti existují dvě varianty

1. dozorčí rada + představenstvo - dualistický systém

2. správní rada -> statutární ředitel - monistický systém.

Veřejná obchodní společnost

- v.o.s. je společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím

podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně

a nerozdílně

- typ společnosti: osobní

- základní kapitál: není

- ručení společníků za závazky společnosti: ano, celým majetkem

- statutární orgán: všichni společníci.

23

Společnost s ručením omezeným

- typ společnosti: kapitálová

- základní kapitál: min. 1 Kč

- min. výše vkladu společníka: 1 Kč

- vklad vyjadřuje podíl společníka na společnosti

- ručení společníků za závazky společnosti: ano, dokud nesplatili své

vklady

- statutární orgán: jednatel

- další orgány: valná hromada, (nepovinně) dozorčí rada.

Komanditní společnost

- společnost, v níž alespoň jeden společník ručí za její dluhy omezeně

(komanditista) a alespoň jeden společník neomezeně (komplementář)

- typ společnosti: osobní

- základní kapitál: dle společenské smlouvy

- ručení společníků za závazky společnosti: ano

- statutární orgán: komplementáři.

Akciová společnost

- typ společnosti: kapitálová

- základní kapitál: 2 000 000 Kč

- podíl společníka na základním kapitálu vyjadřuje akcie (cenný papír)

- ručení společníků za závazky společnosti: ne

- statutární orgán: představenstvo

- další orgány: valná hromada, dozorčí rada.

Společenství vlastníků jednotek - je právnickou osobou, která je založená

za účelem zajišťování správy domu a pozemku, vzniká v domě s alespoň pěti

bytovými jednotkami, z nichž tři mají různé vlastníky.

Politické strany, politická hnutí - právnické osoby založené dle zákona

č.424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích,

vznikají registrací u ministerstva vnitra (po předložení stanov včetně

programových cílů), zapisují se do Rejstříku stran a hnutí, ke vzniku je třeba

petice, požadující vznik strany, s nejméně jedním tisícem podpisů.

24

Církve - církev vzniká jako právnická osoba registrací u ministerstva kultury

(zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví

a náboženských společností), dle uvedeného zákona získává registrací určitá

zvláštní práva (výuka náboženství, duchovní pro armádu, státní financování,

zpovědní tajemství), církve mají právo zakládat další právnické osoby: svaz

církví a náboženských společností, evidované právnické osoby (farnost,

biskupství, řeholní řád).

Shrnutí

Subjektem právního vztahu mohou být osoby fyzické nebo osoby právnické.

Subjekty disponují právní osobností a svéprávností. S pojmem svéprávnosti

pak souvisí i pojem zastoupení, ať již se jedná o zastoupení zákonné nebo

smluvní. Právnické osoby mohou mít různou formu a mohou být zřizovány

k provozování ekonomické nebo zájmové činnosti.


1. Vyjmenujte a charakterizujte prvky právního vztahu.

2. Jaké je členění subjektů právních vztahů?

3. Co je to svéprávnost a kdy se nabývá?

4. Co je to právní osobnost a kdy se nabývá?

5. Lze právní osobnost nebo svéprávnost omezit a za jakých podmínek?

Testové otázky

1. Prvkem právního vztahu není

a) objekt

b) obsah

c) zákon

2. Fyzická osoba získává právní osobnost

a) ve věku 26 let

b) ve věku 18 let

c) narozením

3. Fyzická osoba získává svéprávnost

a) ve věku 18 let

b) narozením

c) ve věku 26 let

Σ

25

4. Právní osobnost nelze fyzické osobě

a) omezit nebo zbavit

b) lze jen omezit

c) lze zbavit

5. Svéprávnost lze omezit soudním rozhodnutí

a) natrvalo

b) nelze omezit

c) lze omezit na dobu tří let

6. Právnické osoby disponují pouze

a) právní osobností

b) svéprávností

c) právní osobností i svéprávností







86473-85-6.

ELIÁŠ, Karel, Nový občanský zákoník. 1. vydání. Ostrava – Poruba:

Nakladatelství Sagit a.s., 2012. ISBN 978-80-7208-922-2.



z: www.vspj.cz

26

3. OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAH

Cíl:

Cílem této kapitoly je základní vymezení občanskoprávních vztahů, jejich

prvků, kterým jsou subjekty, objet a obsah. Toto vymezení je základem pro

pochopení nezbytnosti právní úpravy právního vztahu.

Klíčová slova:

Subjekt, objekt, obsah právního vztahu, právní jednání - právní úkon,

individuální právní akt, právní vztah

Mezi předpoklady existence právního vztahu řadíme podmínky, za kterých

vztah vzniká a posunuje se z pozice společenského vztahu na vztah právní.

1. Existence vztahu – subjekty vztahu, objekt vztahu, obsah vztahu

(právní skutečnosti – právní jednání, události a stavy)

2. Existence právní normy

Společenský vztah

Obrázek 5 - Společenský vztah

27

Právní vztah

Obrázek 6 - Právní vztah

3.1. PRÁVNÍ VZTAH - SUBJEKT

Právní vztah

Fyzické osoby

Rozlišujeme tři základní kategorie:

- Osoby zcela nezpůsobilé k právním úkonům

- Osoby s částečnou způsobilostí

- Osoby plně způsobilé

Nejběžnější kategorií osob jsou osoby s plnou způsobilostí k právním

úkonům, tzn. osoby dostatečně rozumově a volně vyspělé, zletilé a bez

omezení nebo vyloučení právní způsobilosti. Tyto osoby mohou v rámci svého

jednání nebo konání činit platné právní úkony, včetně navazujících právních

následků.

Zletilost je tedy jednou z podmínek nabytí způsobilosti k právním úkonům.

Zletilosti může osoba nabýt dvěma způsoby, a to dosažením věku 18 let nebo

uzavřením manželství ještě před dosažením věku 18 let. V tomto případě je

vycházeno z úpravy v rodinném právu (zákon o rodině), kdy nezletilý dosáhne

„tzv. sňatečné“ způsobilosti dovršením šestnáctého roku. Povolení uzavření je

svěřeno soudu, který svým rozhodnutím povolí uzavření manželství

s konkrétně určenou osobou. K vlastnímu nabytí zletilosti dochází okamžikem

uzavření manželství a takto získaná zletilost je trvalá. Tímto také dotyčná

28

osoba nabývá plné způsobilosti k právním úkonům s výhradou právních úkonů,

u kterých zákon výslovně určuje hranici 18 let.

Mezi osoby s částečnou způsobilostí k právním úkonům řadíme osoby

nezletilé a osoby, jejichž způsobilost byla omezena rozhodnutím soudu.

U nezletilých osob dochází postupně k získávání právní způsobilosti věkem

a nabytím rozumových a volních schopností, tj. způsobilost k takovým

úkonům, které jsou přiměřené těmto schopnostem. V druhém případě se jedná

o osoby, jimž v důsledku jejich duševní poruchy, užívání omamných látek

nebo alkoholismu, omezil jejich způsobilost svým rozhodnutí příslušný soud.

V případě, že by osoba, která není způsobilá k provedenému právnímu úkonu,

tento úkon učinila, půjde o úkon absolutně neplatný a tuto neplatnost není

možno žádným způsobem zhojit. Platí to i v případě, že k takovému úkonu dal

souhlas její právní zástupce. I v tomto případě se bude jednat o absolutní

neplatnost právního úkonu. V případě nutnosti provést potřebný právní úkon, je

nutný postup tak, že uvedený úkon provede přímo zákonný zástupce.

Třetí kategorií jsou osoby zcela nezpůsobilé k právním úkonům. Do této

kategorie řadíme osoby, které byly zbaveny způsobilosti soudem, např.

z důvodu toho, že trpí duševní poruchou takového stupně, kdy zde není splněna

rozumové a volní vyspělosti k pochopení nebo vlastnímu provedení právního

úkonu. Dále sem řadíme případy, kdy se sice jedná o osobu nezbavenou

způsobilosti, ale právní úkon byl touto osobou učiněn v okamžiku, kdy trpěla

duševní poruchou, která ji učinila neschopnou splnit podmínku rozumové

a volní vyspělosti, tj. být si vědoma následků svého konání. V tomto případě se

může jednat o poruchu, která byla nahodilá nebo trvalejšího charakteru.

Jak již bylo uvedeno výše, k omezení k způsobilosti k právním úkonům

dochází při nedostatku věku. Nezletilá osoba v určité fázi svého vývoje, věku,

není způsobilá k právním úkonům v plném rozsahu. Právní úkony za tuto

osobu vždy provádí její zákonní zástupci.

Právnické osoby

Právní subjektivita a způsobilost k právním úkonům vychází ze splnění všech

požadavků na její vznik a právní existenci. Právnická osoba byla vytvořena

právní naukou a její vznik vychází přímo ze zákona nebo z rozhodnutí orgánu

veřejné moci. Jednání za právnickou osobu je uskutečňováno obecně

prostřednictvím jejich statutárních orgánů, jejími členy nebo zaměstnanci.

Jednání za právnickou osobu ve vymezeném rozsahu může být také

uskutečňováno na základě zákonného nebo smluvního zastoupení.

29

3.2. PRÁVNÍ VZTAH - OBJEKT

Objekt právního vztahu

Druhy objektů právního vztahu:

- Věci

- Výsledky tvůrčí činnosti

- Chování a výsledek chování

- Hodnoty lidské osobnosti

- Hmotné objekty jiného charakteru.

Objekty právního vztahu se realizují v rámci obsahu právního vztahu

(oprávnění a povinností), jsou příčinou účasti subjektů v právním vztahu.

3.3. PRÁVNÍ VZTAH - OBSAH

Obsah právního vztahu

Obsah právního vztahu představují oprávnění a povinnosti jednotlivých

subjektů právních vztahů. Obvykle oprávnění jednoho ze subjektů odpovídá

povinnosti druhého subjektu.

Právní skutečnosti

Jedná se o okolnosti nebo podmínky, na základě kterých dochází k vzniku,

změně nebo zániku právního vztahu. Tyto okolnosti mohou být závislé na vůli

subjektu nebo nikoliv.

Z tohoto pohledu vymezujeme

Právní skutečnost závislá na vůli subjektu

- právní jednání

- protiprávní jednání.

Skutečnosti nezávislé na vůli subjektu

- právní události

- protiprávní stavy.

Za právní jednání považujeme takové jednání, které způsobuje právní následek,

a to následek úmyslně či neúmyslně způsobený.

Právní jednání učiněné s úmyslem způsobit právní následek dělí obecná právní

nauka

- na právní úkony,

- na individuální právní akty.

30

Definice právního úkonu byla provedena již výše a právní úkon tedy

představuje právní jednání subjektu, se kterým právní norma spojuje právní

následky. Pro hodnocení, aby bylo možno považovat jednání subjektu jako

právní úkon, musí být splněny náležitosti právního úkonu.

- Obecné náležitosti – subjekt a jeho způsobilost k právním úkonům;

- Náležitosti vůle subjektu, skutečnost vůle, vážnost, vůle prostá omylu,

svoboda vůle;

- Náležitosti projevu vůle, její srozumitelnost, určitost projevu a splnění

předepsané formy;

- Jednání musí být možné a dovolené, realizovatelnost a shoda s právem;

- Existence shody mezi vůlí a jejím projevem.

Mimo právní úkony ještě právní nauka rozpracovává jednání protiprávní, tj.

právní úkon není v souladu s právem, a to bez ohledu, zda bylo úmyslem

subjektu protiprávní následek způsobit či nikoliv. Následkem vždy bude právní

odpovědnost subjektu.

Individuální právní akty jsou takové úkony orgánu státní moci, které

zakládají, mění nebo ruší právní vztahy. Individuální právní akt je také

výsledkem aplikace práva, o které ještě bude další výklad později. Podstatným

znakem, kterým se také liší od právních aktů normativních, je individualizace

právního vztahu, což znamená rozhodnutí pro určitý okruh subjektů nebo

jednotlivce.

Individuální právní akty dle svého účinku mají charakter konstitutivní, kdy

svým určením zakládají, mění nebo ruší právní vztahy, nebo mají charakter

deklaratorní, kdy osvědčují, „deklarují“, existenci právního vztahu.

Mezi právní skutečnosti, které jsou nezávislé na vůli subjektu, jsou, jak již bylo

výše uvedeno, právní události a protiprávní stavy.

Jedním z nejdůležitějších institutů, nejdůležitější právní událostí, se kterou

právní normy spojují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, je čas. Čas

působí v právu jako stanovený termín (datum, časový bod) nebo ve formě lhůt.

Povědomost o průběhu lhůt a počítání času, patří mezi důležité znalosti

každého z nás.

Nejznámějším členění časových pojmů je vymezení lhůt prekluzivních a lhůt

promlčecích. Základním rozdílem mezi lhůtou prekluzivní a promlčecí je

právní následek jejich uplynutí.

Lhůta promlčecí a promlčení práva představuje ve svém následku omezení,

oslabení právního nároku. Právo i nadále platí, ale je oslabeno možností

protistrany vyslovit jeho promlčení. Dalším rozdílem je ta skutečnost, že

i v případě promlčeného práva, lze dle tohoto práva plnit své závazky a nejedná

se u příjemce plnění o bezdůvodné obohacení s povinností toto plnění vrátit.

31

V případě prekluzivních lhůt právo, které je prekludováno, zaniká a k tomuto

zániku přihlížejí správní orgány či soud z úřední povinnost. Z tohoto vymezení

také vyplývá povinnosti vrátit plnění, pokud bylo po uplynutí prekluzivní doby

z tohoto právního vztahu cokoliv plněno.

Mezi další právní události patří narození subjektu a také smrt subjektu. Tyto

události mají přímý právní dopad na trvání právních vztahů nebo vznik nových

vztahů.

Za protiprávní stavy považujeme stavy, které nastaly na základě nezaviněné

události, a to stavy, které jsou v rozporu s právní úpravou, která tyto stavy

upravuje. I když k těmto stavům dochází nikoliv na základě vůle subjektu,

použije se zde další právní institut – objektivní odpovědnost, odpovědnost

za nastalou situaci (stav), který je v rozporu s právní normou, a povinnost stav

napravit.

Shrnutí

V kapitole je provedeno základní vymezení občanskoprávních vztahů, jejich

prvků, kterým jsou subjekty, objekt a obsah. Objektem občanskoprávních

vztahů mohou být věci, výsledky tvůrčí činnosti, chování a výsledek chování,

hodnoty lidské osobnosti a hmotné objekty jiného charakteru. Obsah právního

vztahu představují oprávnění a povinnosti jednotlivých subjektů právních

vztahů. Obvykle oprávnění jednoho ze subjektů odpovídá povinnosti druhého

subjektu.


1. Co může být objektem (předmětem) občanskoprávního vztahu?

2. Charakterizujte obsah právního vztahu v občanském právu?

3. Co jsou to právní skutečnosti?

4. Co je to právní jednání?

5. Co je to individuální právní akt?

6. Co je to čas?

Testové otázky

1. Prvkem právního vztahu jsou

a) Objekt, subjekt, zákon

b) Obsah, objekt a subjekt

c) Zákony a právnické osoby

Σ

32

2. Právní jednání, právní úkon

a) Jednání fyzické osoby od narození

b) Jednání osoby s právním následkem

c) Může činit pouze právnická osoba

3. Právní událostí je také

a) věc

b) právní jednání

c) uplynutí času

4. Narození osoby je

a) právní událost

b) právní jednání

c) protiprávní skutečnost

5. Individuální právní akt je

a) právní událost

b) právní akt orgánu státní správy

c) společenský vztah

6. Věc je

a) subjektem právního vztahu

b) obsahem právního vztahu

c) objektem právního vztahu







86473-85-6.





z: www.vspj.cz

http://www.vspj.cz/

33

4. ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA

Cíl:

Cílem této kapitoly je rozbor absolutních majetkových práv, které zahrnují

vlastnické právo, spoluvlastnictví a společné jmění manželů a věcná práva

k věcem cizím. Nový občanský zákoník přinesl některé změny v oblasti

věcných práv, proto je cíle také upozornit na provedené změny.

Klíčová slova:

Věcné právo, vlastnické právo, věc, právo stavby, spoluvlastnictví, podíl,

společné jmění manželů, zadržovací právo, právo zástavní, služebnost, reálná

břemena, držba věci

VĚCNÁ PRÁVA

Systematika NOZ

Hlava I. Všeobecná ustanovení (§ 976-978)

Hlava II. Věcná práva (§ 979-1474)

Díl 1. Obecná ustanovení (§ 979-986)

Díl 2. Držba (§ 987-1010)

Díl 3. Vlastnictví (§ 1011-1114)

Díl 4. Spoluvlastnictví (§ 1115-1239)

Díl 5. Věcná práva k cizím věcem (§ 1240-1399)

právo stavby (§ 1240-1256)

věcná břemena (služebnosti a reálná břemena) (§ 1257-

1308)

zástavní právo (§ 1309-1394)

zadržovací právo (§ 1395-1399)

Díl 6. Správa cizího majetku (§ 1400-1474)

Hlava III. Dědické právo (§ 1475-1720)

34

4.1. PRÁVNÍ ÚPRAVA VĚCNÝCH PRÁV

Věcná práva

Věcná práva tvoří v občanském právu uzavřený blok práv souvisejících

s nakládáním s majetkem a realizací jeho užitné hodnoty. Věcná práva jsou až

na výjimky právy absolutními, jinak řečeno působí vůči všem ostatním

subjektům práva. Mezi věcná práva řadíme právo vlastnické, právo podílového

spoluvlastnictví, právo společného jmění manželů, držbu a dále řadu práv

k věcem cizím, která jsou tvořena, věcnými břemeny, zástavním právem

a zadržovacím právem.

Věci

Definici věci obsahuje ustanovení § 489 NOZ: „Věc v právním smyslu je vše,

co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“.

Věcí není:

- lidské tělo a jeho (byť oddělené) části (§ 493 NOZ)

- živé zvíře (§ 494 NOZ).

Zvláštní režim mají veřejné statky (§ 491 NOZ).

Za hodnotu věci se považuje její cena (není-li stanoveno jinak, jedná se o cenu

obvyklou), věc může mít ale hodnotu zcela jinou. Zde je kladen důraz

na hodnotu konkrétní věci pro konkrétního člověka.

Rozdělení věcí

Hmotné věci x nehmotné věci

Ovladatelné přírodní síly (§ 497)

Movité x nemovité (pozor např. i právo stavby je nemovitou věcí

- § 1242 NOZ)

Věci zastupitelné x nezastupitelné

Věci uživatelné x nezuživatelné

Věc hromadná

Obchodní závod

35

Dále také věci dělitelné x nedělitelné nebo věci individuálně x

genericky určené

Součást a příslušenství věci

Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být

odděleno, aniž se tím věc znehodnotí (§ 505 NOZ)

Součástí pozemku je také stavba na něm zřízená (superficies solo cedit),

nejedná-li se jen o stavbu dočasnou

Součástí pozemku je vždy rostlinstvo na něm vzešlé (§ 507 NOZ)

Součástí pozemku nejsou inženýrské sítě (§ 509).

Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li jejím

účelem, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich

hospodářského určení (§ 510)

Principy věcných práv

působí proti všem (erga omnes)

právu určitého subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu dalších

neurčených subjektů nerušit oprávněného ve výkonu jeho práva

– vlastnické právo (+ další věcná práva)

– autorské právo (+ průmyslová práva)

– všeobecná osobnostní práva

povinnost ostatních subjektů spočívá v nekonání

Věcná práva

- vlastnické právo

- spoluvlastnictví a společné jmění manželů

- práva k cizí věci (právo zástavní, právo zadržovací, věcná břemena

a služebnosti)

36

4.2. PRÁVO VLASTNICKÉ

Právo vlastnické

Základní úprava vychází z listiny základních práv a svobod (čl. 11) „Každý

má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný

zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“ Listina také obsahuje základní

zákonné omezení vlastnického práva ve svém čl. 11 odstavci druhém“

„Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo

v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí

poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou

zákonem.“

Omezení vlastnického práva:

- ze zákona

- na základě správního rozhodnutí

- jednáním vlastníka, např. pronájem, věcné břemeno

- povinnost právně konat.

Právo vlastníka – vlastnické oprávnění

věc držet (ius possidendi), mít věc ve svém držení, ve své moci

věc užívat (ius utendi), užívat věc, její vlastnosti pro potřeby své osoby,

rodiny, právo přenechat toto práva za úplatu, atd.

věc požívat (ius fruendi), právo brát užitky věci, plody, zvětšuje se

majetek osoby vlastníka

s věcí disponovat (ius disponendi), právo s věcí nakládat, zcizit

prodejem, nájmem, darováním, věc zničit, opustit.

Nabytí vlastnického práva

- originární (původní) nabytí vlastnického práva

- odvozené nabytí vlastnického práva

Vlastníkem (držitelem věci) se stane jiná osoba, než které patřila dříve, nebo

vznikne nová věc, která dosud vlastníka nemohla z podstaty věci mít. Nemůže

existovat věc bez vlastníka.

37

Způsoby nabytí vlastnického práva

1. Smlouva

2. Vydržení

3. Přivlastnění věci nebo zvířete

4. Nález věci

5. Zpracování, zhotovení věci

6. Přírůstek, plody, přestavek

7. Nabytí ze zákona

8. Dědictvím

9. Nabytí rozhodnutím státního orgánu, vydražením

Smluvní nabytí vlastnického práva

- darovací smlouva

- kupní smlouva (směna)

- dohoda o zrušení podílového nebo bezpodílového spoluvlastnictví

- smlouva o dílo.

Občanský zákoník platný do 21. 12. 2013, zák. č. 40/1964 Sb., vycházel

z principu „nikdo nemůže na druhého převést více práv než sám má, což

znamenalo, že nebylo možno nabýt vlastnické právo od nevlastníka“ na úkor

principu dobré víry. Tato úprava v občanském zákoníku nenavazovala

na úpravu v zákoníku obchodním, který nabytí vlastnického práva

od nevlastníka umožňoval, právě ve prospěch splněné podmínky dobré víry.

Nový občanský zákoník potlačil tento princip ve prospěch institutu dobré víry

včetně související právní úpravy těchto případů.

Vydržení

– oprávněný držitel (dobrá víra)

– věc způsobilá k vydržení

– nepřetržitost vydržecí doby

– uplynutí času (3 roky u movitých věcí, 10 let u nemovitostí).

38

Jedná se o originární způsob nabytí vlastnického práva. Musí být dodrženy

všechny podmínky, důraz je kladen na dobrou víru. Držba může být řádná,

poctivá a pravá.

Držba je faktické ovládání věci hmotné či nehmotné v úmyslu mít ji pro sebe.

Předmětem držby může být majetkové právo, předmětem nemohou být osobní

práva.

Omezení vlastnického práva

1. Sousedská práva (§ 1013)

Vlastník je povinen zdržet se nad míru přiměřenou poměrům závažného

rušení práva jiných osob a zakazuje se mu vykonávat takové činy,

jejichž hlavním účelem je jiné osoby poškozovat či obtěžovat.

2. Vyvlastnění a použití věci za náhradu (§ 1037)

Vyvlastnit lze jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu,

nelze-li dosáhnout uspokojení veřejného zájmu jinak.

3. Stav nouze - ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze

na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc

za náhradu.

Občanský zákoník dále upravuje nový pojem - rozhrady (§ 1024), kdy se má

za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé

rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.

Ochrana vlastnického práva

Ochrana vlastnického práva jako ochrana jiných občanskoprávních vztahů je

uplatňována výhradně prostřednictvím soudních institucí.

o Žaloba na vydání věci (žaloba na vyklizení) - § 1040

o Žaloba negatorní (zápůrčí) - § 1042

o Žaloba publiciánská (z domnělého vlastnictví) - § 1043

o Žaloba z obligační ochrany (§ 1044)

39

Zánik vlastnického práva:

- na základě smluvního vztahu,

- opuštěním věci,

- spotřebováním věci,

- zničením věci, zánikem věci, ztrátou věci,

- smrtí vlastníka,

- vydržením ve prospěch jiného,

- soudním nebo správním rozhodnutím.

4.3. SPOLUVLASTNICTVÍ

- Podílové spoluvlastnictví

- Bytové spoluvlastnictví

- Společné jmění manželů

V oblasti podílového spoluvlastnictví nový občanský zákoník přinesl

podrobnější právní úpravu. Spoluvlastníci se posuzují v rámci nakládání s věcí

za jednu osobu. Každý spoluvlastník má právo k celé věci, jeho právo je

omezeno pouze stejným právem každého ze spoluvlastníků. Bylo zrušeno

předkupní právo spoluvlastníků při převodech spoluvlastnického podílu.

Spoluvlastnictví bytové je založeno vlastnictvím bytových jednotek

(prohlášení vlastníka jednotky). Bytové spoluvlastnictví může vzniknout,

jestliže v domě jsou alespoň dvě bytové jednotky.

Společenství vlastníků je právnickou osobou. Založit společenství vlastníků lze

za účelem správy domu a pozemku i tehdy, je-li v domě méně než pět jednotek,

musí s tím ale souhlasit všichni vlastníci jednotek.

Společné jmění manželů

Společné jmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů) vzniká

zásadně se vznikem manželství, a to i manželství neplatného (netýká se

manželství zdánlivého).

40

Společné jmění manželů tvoří:

a) majetek nabytý za trvání manželství (vyjma majetku získaného dědictvím,

darem, majetku, který nabyl jeden z manželů do výlučného vlastnictví, věcí

sloužících k osobní potřebě jednoho z manželů a věcí vydaných jednomu

z manželů na základě restitučních předpisů),

b) závazky, které vznikly za trvání manželství (vyjma závazků, které se týkají

majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů a dále závazků, které

přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal

jeden z manželů bez souhlasu druhého).

Společné jmění vyjadřuje právní jednotu manželů, a to i těch, kteří spolu nežijí.

Manželé mohou upravit rozsah společného jmění manželů:

a) rozsah SJM mohou dohodou uzavřenou formou notářského zápisu buď zúžit

(až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti) nebo naopak rozšířit,

b) mohou si vyhradit vznik SJM až ke dni zániku manželství.

Muž a žena, kteří chtějí v budoucnu uzavřít manželství, mohou formou

notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství tzv.

předmanželskou smlouvou.

Zánik společného jmění manželů

Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Výjimečně může SJM

zaniknout i za trvání manželství – např. uložením trestu propadnutí majetku

nebo prohlášením konkursu na majetek jednoho manžela. Po jeho zániku musí

následovat vypořádání majetku, které se provádí písemnou dohodou nebo ho

na návrh jednoho z manželů provede soud.

V případě, že do 3 let od zániku SJM nedojde k jeho vypořádání dohodou ani

není podán návrh na vypořádání k soudu, nastupuje následující nevyvratitelná

domněnka:

a) u movitých věcí platí, že se manželé vypořádali podle toho, jak tyto věci

užívají pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti,

b) u ostatních movitých věcí a nemovitostí platí, že jsou v podílovém

spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Toto obdobně

platí i u ostatních majetkových práv, pohledávek a závazků.

41

Při vypořádání SJM se vychází ze zásady, že podíly obou manželů jsou stejné.

Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého

vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku

bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Především se přihlíží k potřebám

nezletilých dětí a dále k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se

zasloužil o udržení SJM.

4.4. VĚCNÁ PRÁVA K CIZÍM VĚCEM

Věcná práva k cizím věcem

o právo stavby (§ 1240-1256)

o věcná břemena (služebnosti a reálná břemena) (§ 1257-1308)

o zástavní právo (§ 1309-1394)

o zadržovací právo (§ 1395-1399)

Součástí právní úpravy věcných práv je i úprava subjektivních práv k věcem

cizím, která tak umožňují jejich užívání vymezeným způsobem, a to i přes to,

že daná osoba není jejich vlastníkem.

Charakter věcného břemene spočívá v omezení držitele vlastnického práva

ve prospěch oprávněné osoby, a to v rozsahu:

o něco strpět, trpět určité chování třetí osoby, např. užívání zdroje vody

na vlastním pozemku, přechod přes pozemek,

o něco konat,

o něčeho se zdržet.

Služebnost znamená, že vlastník musí ve prospěch jiného něco strpět nebo

něčeho se zdržet. Lze ji zřídit i ve prospěch vlastního pozemku (§ 1257 odst. 2)

nebo věci.

Reálné břemeno znamená, že vlastník věci je jako dlužník zavázán vůči

oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat.

Právo stavby

Součástí pozemku je také stavba na něm zřízená (princip superficies solo

cedit), nejedná-li se ovšem pouze o stavbu dočasnou. Součástí pozemku nejsou

inženýrské sítě (§ 509).

Stavba již není nemovitostí, jako tomu bylo u předešlé právní úpravy. Přechod

práv je upraven v přechodných ustanoveních nového občanského zákoníku:

42

1) Vlastník stavby a pozemku je tatáž osoba (stavba postavená po 1. 1. 2014),

v tomto případě je stavba součástí pozemku.

2) Vlastník stavby a pozemku je tatáž osoba (stavba zřízená do 31. 12. 2013),

po 1. 1. 2014 se stavba stává součástí pozemku. Jedná se přírůstek jako titul

vzniku vlastnického práva.

3) Vlastník stavby a vlastník pozemku jsou odlišní (stavba zřízená

po 1. 1. 2014) – stavba se stává součástí pozemku, není-li sjednáno právo

stavby a nejedná-li se o dočasnou stavbu

4) Vlastník stavby a vlastník pozemku jsou odlišní (stavba zřízená

do 31. 12. 2013), v tomto případě se stavba nestává součástí pozemku,

vlastníkovi pozemku svědčí předkupní právo ke stavbě a vlastník stavby má

předkupní právo k pozemku.

Právo stavby se zapisuje do veřejných rejstříků – katastr nemovitostí. Právo

stavby zaniká, jestliže dojde k vypořádání a stavba se stane součástí pozemku

(stejný vlastník).

Zástavní právo a zadržovací právo

Práva zástavní a zadržovací patří mezi další věcná práva k věci cizí, jejich

využití je však odlišné než v případě věcných břemen. Právo zástavní

a zadržovací patří mezi klasické zajišťovací prostředky k zajištění závazků.

Proto také zástavní vztahy doplňují závazkové vztahy. Vlastní zajištění

závazků pak spočívá nejen z pohledu vlastního zajištění splnění závazků

garancí, ale i možností uhrazení závazku realizací zástavy.

Vznik zástavního práva je odlišný v případě movitého a nemovitého majetku.

Obdobně jako tomu bylo u předchozí úpravy, pro vznik zástavního práva

k nemovitému majetku je vyžadován zápis do veřejných rejstříků.

Smluvní zástavní právo je vždy dvou nebo vícestranné právní jednání, právní

úkon. Osoba dlužníka může být odlišná od zástavního dlužníka.

Částečně odlišný charakter má při svém vzniku zadržovací právo. Také se

jedná o zajišťovací prostředek k hlavnímu závazku, ale k jeho vzniku dochází

na základě jednostranného jednání oprávněné osoby.

43

Příklad – osoba dlužníka odlišná od osoby zástavního dlužníka (zástavce)

Obrázek 7 - Závazky

Shrnutí

Mezi věcná práva řadíme právo vlastnické, právo podílového spoluvlastnictví,

právo společného jmění manželů, držbu a dále řadu práv k věcem cizím, která

jsou tvořena, věcnými břemeny, zástavním právem a zadržovacím právem.

S vlastnictví souvisí i rozdělení věcí, které členíme dle různých kritérií. Nový

občanský zákoník zpřesňuje dosavadní právní úpravu.


1. Charakterizujte věcná práva.

2. Proveďte rozdělení věcí.

3. Co je obsahem vlastnického práva?

4. Co může být předmětem vlastnického práva?

5. Co je to spoluvlastnictví?

6. Kdy vzniká společné vlastnictví manželů a kdy zaniká?

7. Co jsou to služebnosti?

8. K čemu slouží zástavní práva?

9. Co znamená právo stavby?

Věřitel

(zástavní

věřitel) Dlužník

Zástavní

dlužník

Hlavní závazek

Nárok na náhradu

v případě

uspokojení věřitele

ze zástavy

Poskytnutí

zástavy

Σ

44

Testové otázky

1. Vlastnické právo patří mezi

a) práva absolutní

b) práva relativní

c) není právem

2. Mezi spoluvlastnictví nepatří

a) společné jmění manželů

b) bytové spoluvlastnictví

c) právo stavby

3. Služebností je

a) spoluvlastnictví

b) právo k cizí věci

c) společné jmění manželů

4. Vlastnictví nemůže vzniknout

a) přivlastněním si věci ztracené

b) smlouvou

c) výrobou věci

5. Právo zástavní

a) není upraveno v novém občanském zákoníku

b) je zajišťovací prostředek

c) je druhem vlastnického práva

6. V rámci reálného břemene je

a) vlastník povinen něco konat

b) vlastník prodá své vlastnictví

c) zajišťován smluvní vztah







86473-85-6.



45



z: www.vspj.cz

46

5. VÝZNAM ČASU

Cíl:

Cílem této kapitoly je vymezení času jako důležité právní skutečnosti

v právních vztazích. Současně jsou zde vymezeny druhy lhůt, způsoby jejich

uplatnění a rozdíly jejich právních následků.

Klíčová slova:

Čas, lhůta, promlčecí lhůta, promlčení, prekluzivní lhůta, prekluze, subjektivní

lhůta, objektivní lhůta, uplynutí lhůty, počítání času

5.1. PRÁVNÍ SKUTEČNOST - ČAS

Právní skutečnosti

Čas

Časový údaj můžeme vymezit jako“

- pevně stanovené datum,

- lhůta pro uplatnění práva, představuje časový úsek, který je vymezen

počátkem a koncem.

V souvislosti s formou lhůty jako časového úseku rozlišujeme

- promlčení – promlčecí lhůtu,

- prekluzi – prekluzivní lhůtu.

Lhůty dále členíme na

- lhůty subjektivní a

- lhůty objektivní,

- hmotněprávní a

- procesní lhůty,

- pořádkové,

- zákonné lhůty a

- lhůty smluvní.

47

5.2. PROMLČENÍ

Promlčení

Základní subjektivní promlčecí lhůta je dle ustanovení § 629 NOZ tříletá, pro

majetková práva je dán rámec objektivní lhůty desetileté. Zvláštní ustanovení

k délce promlčecí doby jsou obsažena v § 631 – 644 NOZ. Strany si mohou

zároveň ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu než stanoví zákon.

Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen

plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat

vrácení toho, co plnil.

K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se

k tomu.

Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených

zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. V případě práva

na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného

osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto

právech.

Právo na výživné se nepromlčuje, práva na jednotlivá opětující se plnění však

promlčení podléhají. Nepromlčuje se vlastnické právo ani právo domáhat se

rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení

reálného břemene.

Počátek běhu promlčení lhůty

Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta

běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla

o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se

o nich dozvědět měla a mohla.

5.3. PREKLUZE

Prekluze – prekluzivní lhůty

Nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech

stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to

dlužník nenamítne.

48

Jestliže dlužník plnil po uplynutí prekluzivní doby, jedná se ou věřitele

o bezdůvodné obohacení a je povinen plnění dlužníkovi vrátit.

Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta

běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla

o okolnostech rozhodných pro počátek běhu prekluzivní lhůty, anebo kdy se

o nich dozvědět měla a mohla.

Úřední orgán přihlíží k prekluzi z úřední povinnosti (ex offo). Právní důvod

k plnění odpadl, jedná se v případě plnění o bezdůvodné obohacení.

Rozdíl mezi lhůtou promlčecí a prekluzivní

V právních následcích:

- promlčení způsobuje, že se nárok stane podmíněným, ale právo

samotné nezaniká

- prekluze vede k zániku nároku i práva samého

Uplatnění v nutnosti vznést námitku v soudním řízení:

- soud přihlíží k prekluzi ze své vlastní (úřední) povinnosti

- k promlčení jen na základě dlužníkovy námitky.

5.4. DRUHY LHŮT

Hmotněprávní lhůty

Hmotněprávní lhůty působí právní následky v oblasti občanského práva

hmotného (např. reklamační lhůta), na rozdíl od ostatních lhůt, kdy stačí

uplatnit právo v poslední den lhůty, např. předáním písemnosti poštovní

přepravě, písemnost v tomto případě musí dojít do sféry adresáta nejpozději

v poslední den lhůty. To znamená, že s uplatněním práva musí být adresát

obeznámen, mít k dispozici.

Procesní lhůty

Procesní lhůty mají právní následky v oblasti procesního práva (např. lhůta

ke splnění dluhu stanovená ve výroku rozsudku), procesní lhůta je zachována,

je-li písemnost nejpozději poslední den lhůty podána k poštovní přepravě.

49

Pořádkové lhůty

Pořádkové lhůty nepůsobí zánik práv či povinností, ale mají jiné právní

následky, např. stanovená lhůty pro vyzvednuté věci z opravny, po jejím

uplynutí nastávají jiné právní následky.

Zákonné lhůty

Zákonné lhůty jsou stanoveny přímo zákonem, jejich uplatnění a délka, délku

zákonných lhůt obvykle není možno měnit.

Smluvní lhůty

Smluvní lhůty jsou lhůty sjednané (smluvené) dohodou smluvních stran.

Uvádějí se ve smluvních dokumentech.

Subjektivní lhůta

Subjektivní lhůty - jejich běh je závislý na subjektivní skutečnosti, počínají

běžet okamžikem, kdy se osoba, které se lhůta týká, dozví o určité relevantní

skutečnosti.

Lhůty objektivní

Lhůty objektivní počínají běžet od určité skutečnosti a běží nezávisle

na vědomí osoby, která se týkají.

Obvykle je v občanském zákoníku uvedená kombinace subjektivní a objektivní

lhůty, např. u promlčení práv z odpovědnosti za škodu. Právo se v tomto

případě promlčí, jestliže dojde k uplynutí kterékoliv z těchto lhůt.

50

Příklad:

Vznik škody dne 1. 1. 2014, objektivní lhůty dle občanského zákoníku 3 roky,

subjektivní lhůta dva roky.

Subjektivní lhůta

Objektivní lhůta

Konec běhu lhůty

Obrázek 8 – Lhůty 1

51



52



53

Počítání času

Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti

rozhodné pro její počátek.

Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den,

který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá

skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním

měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

Dle délky rozlišujeme lhůty určené podle:

- dnů

- týdnů

- měsíců a let.

Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.

Je-li lhůta nebo doba určena na jeden nebo více měsíců a část měsíce, počítá se

část měsíce naposled.

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním

dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Lhůta nebo doba určená

v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se počítá od okamžiku, kdy

začne, do okamžiku, kdy skončí.

Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo

vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den,

zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.

Podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné návaznosti,

nastává oboje v týž okamžik. Není-li ujednáno nebo stanoveno něco jiného,

nastane takový právní účinek koncem dne.

Má-li se právo vykonat nebo povinnost splnit v určitý den nebo do určitého

dne, vyžaduje se, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu, ledaže něco jiného

plyne ze zvyklostí, ze zavedené praxe stran, popřípadě ze zvláštních okolností

případu.

je vymezení času jako důležité právní skutečnosti v právních vztazích.

Současně jsou zde vymezeny druhy lhůt, způsoby jejich uplatnění a rozdíly

jejich právních následků.

54

Shrnutí

Vymezení pojmu času je důležité pro chápání času jako základní právní

skutečnosti v právních vztazích. V kapitole jsou vymezeny druhy lhůt, způsoby

jejich uplatnění a rozdíly včetně jejich různých právních následků.


1. Co je to čas?

2. Co je to promlčení a promlčecí lhůta?

3. Jaký je rozdíl mezi lhůtou subjektivní a objektivní?

4. Co je to prekluze a prekluzivní lhůta? Co je to spoluvlastnictví?

5. Jakým způsobem se počítají lhůty?

Testové otázky

1. Právo se oslabuje uplynutím

a) promlčecí doby

b) objektivní doby

c) prekluzivní doby

2. Promlčení znamená

a) právo zaniká

b) právo trvá

c) právo zaniká uplatněním námitky promlčení

3. K uplynutí prekluzivní lhůty

a) soud nepřihlíží

b) soud přihlíží na žádost subjektu

c) soud přihlíží z úřední povinnosti

4. Pokud hmotněprávní lhůta uplyne v sobotu

a) právo je nutné uplatnit v sobotu

b) právo je nutné uplatnit v pátek

c) právo je nutné uplatnit naposledy v pondělí

5. Procesní lhůta se považuje za splněnou, pokud

a) se podání předá v poslední den poštovní přepravě

b) podání má datum vyhotovení v poslední den lhůty

c) se podání dostane do dispozice soudu nebo dotčeného orgánu

Σ

55







86473-85-6.





z: www.vspj.cz

56

6. RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA

Cíl:

Cíle této kapitoly je seznámení studentů se závazkovými vztahy, jejich

vznikem, změnami a zánikem. V rámci občanského zákoníku došlo

ke sjednocení úpravy smluv do jednoho kodexu. Součástí kapitoly je i výklad

základních typů smluvních vzorů.

Klíčová slova:

Závazek, dluh, pohledávka, dlužník, věřitel, smlouva, smlouva kupní, smlouva

o dílo, výprosa, zápůjčka, úvěr, zástava, ručení, ručitelský závazek, postoupení

pohledávky, pacht

6.1. RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA

Závazky z právních jednání

1. Převedení věci do vlastnictví jiného

- darování

- koupě

- směna

2. Přenechání věci k užití jinému

- výprosa

- výpůjčka

- nájem

- pacht

- licence

- zápůjčka

- úvěr

3. Pracovní poměr

4. Závazky ze schovávacích smluv

- Úschova

- Skladování

5. Závazky ze smluv příkazního typu

- Příkaz

- Komise

- Zprostředkování

- Zasílatelství

57

- Obchodní zastoupení

6. Zájezd

7. Závazky ze smluv o přepravě

- Přeprava osob a věcí

- Provoz dopravního prostředku

8. Dílo

9. Péče o zdraví

10. Kontrolní činnost

11. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu

12. Závazky ze zaopatřovacích smluv

13. Závazky z odvážných smluv

14. Sázka, hra, los

15. Závazky z právního jednání jedné osoby

- Veřejný příslib

- Slib odškodnění

Závazky z deliktů

1. Náhrada majetkové a nemajetkové újmy

2. Zneužití a omezení soutěže

Závazky z jiných právních důvodů

1. Bezdůvodné obohacení

2. Nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu jiného

Závazkové právo je právem relativním, oprávnění jedné osoby odpovídá

povinnost osoby jiné. Závazkové vztahy jako součást občanskoprávních vztahů

mají také:

- objekt (předmět) – věci, práva, byty a nebytové prostory,

- obsah – práva a povinnosti,

- subjekt – fyzické a právnické osoby, stát jako zvláštní subjekt.

6.2. ZÁVAZKY – PRÁVNÍ ÚPRAVA

Závazky

Závazek označuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou

práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob v rámci tohoto vztahu. Věřitel má

pohledávku – tj. právo od dlužníka požadovat, aby pro něj (či pro jiného) např.

něco vykonal. Naopak dlužník má dluh.

58

Věřitel:

Obrázek 13 - Věřitel

Dlužník:

Obrázek 14 - Dlužník

Závazkové právo je část soukromého práva, která upravuje vztahy mezi věřiteli

a dlužníky.

Věřitel je ten subjekt, který má ze závazkového právního vztahu pohledávku, je

subjektem oprávněným.

Dlužník je subjekt téhož závazkového právního vztahu, který má povinnost

pohledávku splnit (dluh), považujeme jej za subjekt povinný.

Pohledávka je právem věřitele požadovat od dlužníka určité plnění, jestliže se

pohledávka splatnou, stává se nárokem, který lze vymáhat soudně, nesplatil-li

jej dlužník dobrovolně.

Dluh je povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím požadované a dlužníkem

slíbené plnění.

V rámci úpravy provedené novým občanským zákoníkem dochází je

sjednocení smluvního práva- Základním principem se stává důraz na autonomii

vůle smluvních stran.

Věřitel

Pohledávka Právo žádat plnění

Dlužník

Závazek Povinnost plnit (dluh)

59

Občanský zákoník také zakotvuje princip ochrany slabší smluvní strany.

Důvody vzniku závazku

- právní jednání (nejčastěji smlouva),

- protiprávní jednání (např. náhrada škody),

- právní události,

- zákon,

- rozhodnutí státního orgánu, soudu.

Nejčastějším důvodem vzniku závazkově právních vztahů je smlouva, tj.

dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, k jehož vzniku je třeba shodného

projevu vůle všech stran

Obecné smluvní zásady

- rovnost smluvních stran, ochrana slabší strany

- smluvní svoboda

- ochrana dobré víry

- pacta sunt servanta – smlouvy mají být dodržovány. Zásada smluvní

rovnosti – spočívá v tom, že všechny strany jsou si rovny (mají stejná

práva a povinnosti).

Zásada smluvní volnosti – každý účastník může uzavřít smlouvu, s kým chce

a za jakých podmínek chce.

Zásada „smlouvy mají být plněny“ stanoví povinnost dodržovat závazky

a v případě, že někdo ten závazek nedodrží, má právo se ten druhý obrátit

na soud.

Zásada ochrany dobré víry – spočívá v tom, že zákon chrání každého, kdo

jednal v dobré víře, že zákon dodržuje, pokud někdo tvrdí opak, musí to

prokázat.

Změny závazků

Změna v osobě dlužníka nebo věřitele

Změna věřitele – postoupení pohledávky. Písemnou smlouvou mezi

věřitelem a třetí osobou může dojít k postoupení pohledávky i bez souhlasu

dlužníka. Dlužník je pouze informován, komu plnit.

60

Nelze postoupit pohledávku, pokud by to odporovalo dohodě mezi věřitelem

a dlužníkem. Ze zákona je vyloučena možnost vyloučit pohledávky, které

zanikají smrtí věřitele.

Změna dlužníka – převzetí dluhu. Pro změnu v osobě dlužníka je nezbytný

souhlas věřitele. Za původního dlužníka vstupuje do závazkového vztahu nový

dlužník.

Změna obsahu závazku

- Dohoda se týká určité části povinnosti, změna v místě plnění, době

plnění, způsobu plnění.

- Prodlení věřitele - věřitel se dostává do prodlení tehdy, jestliže

nepřevezme plnění nebo neposkytne potřebnou součinnost.

- Prodlení dlužníka - dlužník se dostává do prodlení tehdy, když nesplní

svůj závazek řádně a včas

Zajištění závazků

Zajišťovací instituty plní:

- Funkci zajišťovací – použitý prostředek zabezpečuje včasné a řádné splnění

dlužníkovi povinnosti.

- Funkci uhrazovací – pohledávka může být uspokojena přímo z majetku

dlužníka nebo dokonce z majetku další osoby.

Zajišťovací instituty

- Ručení, ručitelský závazek,

- Zástavní právo,

- Zadržovací právo,

- Smluvní pokuta,

- Finanční záruka

- Zajišťovací převod práva,

- Srážky ze mzdy

- Uznání dluhu.

61

Zánik závazků

Preferován je zánik závazku splněním. Další způsoby:

- Splnění závazku, právní jednání osoby dlužníka za účelem plnění

předmětu závazkového vztahu.

- Odstoupení od závazku – závazek zaniká od počátku svého vzniku.

- Dohoda stran o změně způsobu nebo formy plnění, atd.

- Narovnání – dohoda o změně závazku za závazek jiný.

- Nemožnost plnění – dochází v případě zániku předmětu závazkového

vztahu, předmětu plnění.

- Uplynutí doby – v případě předem určené doby trvání závazkového

vztahu.

- Smrt osoby dlužníka či věřitele – pokud závazek nebo pohledávka je

vázaná na osobní plnění dlužníka či přijetí plnění věřitelem, (např.

placení bolestného).

- Splynutí – splynutí osoby dlužníka a věřitele (např. dědictvím).

- Započtení – v případě vzájemného krytí pohledávek a závazku dvou

subjektů závazkového vztahu.

- Výpověď závazkového vztahu – pokud je sjednáno, jednostranný úkon

jedné ze smluvních stran.

6.3. SMLOUVY

Smlouva

Smlouva je nejčastějším důvodem vzniku závazkového vztahu – závazku.

Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní akt.

Závazky vznikají zejména ze smluv upravených v občanském zákoníku,

závazky mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených a ze

smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv.

Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo

něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.

Nově občanský zákoník upravuje některé nové pojmy, např. předsmluvní

odpovědnost - pokud někdo zahájí jednání o smlouvě jen na oko nebo

v takovém jednání pokračuje, aniž má v úmyslu smlouvu skutečně uzavřít, má

být odpovědný za případnou škodu, která druhé straně vznikne nebo je povinen

skutečně plnit.

Lichva a neúměrné zkrácení označuje případy, kdy se strany zaváží

k vzájemnému plnění, přičemž plnění jedné ze stran je v hrubém nepoměru

k tomu, co poskytla protistrana závazkového vztahu.

62

Nově se u úroků z prodlení připouští, aby si strany ujednaly placení úroků

z úroků již splatných, k ochraně dlužníka je zakotveno, dle něhož může

věřitel, který bezdůvodně otálí s uplatněním své pohledávky, požadovat úroky

maximálně do výše jistiny.

Smlouvy uzavírané adhézním způsobem – jsou stanoveny limity, aby

nedocházelo k tomu, že silnější strana jednostranně vnutí slabšímu smluvnímu

partnerovi smluvní podmínky, jejichž obsah neměl možnost reálně ovlivnit.

Adhézní smlouva je smlouva, jejíž základní podmínky byly určeny jednou

ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž měla slabší strana příležitost

obsah těchto základních podmínek ovlivnit, např. u dodavatelů energií.

Záloha – představuje to, co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy.

Závdavek – potvrzuje uzavření smlouvy, musí být ujednán a dán nejpozději

při uzavření smlouvy, pokud není závazek splněn tím, do dal závdavek, může

si druhá strana závdavek ponechat. Pokud tato druhá strana dala závdavek, má

právo požadovat, aby jí bylo vydáno dvojnásobně tolik nebo aby dlužník splnil

dluh, a není-li to možné, pak náhradu škody.

6.4. DRUHY SMLUV

Kupní smlouva

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je

předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se

zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 odst. 1

NOZ). Kupní cenu je možné stanovit i tak, že je sjednán jen způsob jejího

určení. Prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu

nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. Prodávající vždy předá

kupujícímu doklady potřebné k převzetí a užívání věci.

Strany si mohou v kupní smlouvě sjednat tato vedlejší ujednání:

- Výhradu vlastnického práva (§§ 2132 - 2134 NOZ)

- Výhradu zpětné koupě (§§ 2135 - 2138 NOZ)

- Výhradu zpětného prodeje (§ 2139 NOZ)

- Předkupní právo (§§ 2140 - 2149 NOZ)

- Koupi na zkoušku (§§ 2150 - 2151 NOZ)

- Výhradu lepšího kupce (§§ 2152 - 2153 NOZ)

- Cenovou doložku (§§ 2154 - 2156 NOZ)

- Jiná vedlejší ujednání (§ 2157 NOZ).

63

Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu

způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti.

Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu

nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.

Občanský zákoník opouští zavedený systém opravitelných a neopravitelných

vad jako základního kritéria pro určení práv kupujícího z vad věci a nahrazuje

se hlediskem intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu. Současně

upravuje odlišně úpravu jejich uplatnění. Odstraňuje také povinnost důkazního

břemene v případě zjištění vad plnění v době do šesti měsíců po koupi.

Občanský zákoník obsahuje zvláštní ustanovení o skrytých vadách stavby

spojené se zemí pevným základem. Pokud kupující prodávajícímu neoznámí

skrytou vadu stavby spojené se zemí pevným základem do pěti let od nabytí,

soud kupujícímu právo z vadného plnění nepřizná, namítne-li prodávající, že

vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li

vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl

nebo musel vědět.

Předmětem koupě a prodeje může být věc movitá, nemovitost, zboží. Smlouva

o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit, se vždy

považuje za kupní smlouvu. O kupní smlouvu nepůjde, pokud ten, komu má

být věc dodána, předal druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení

věci zapotřebí. V takovém případě se bude vždy jednat o smlouvu o dílo.

Výhrada vlastnického práva

NOZ zpřesňuje úpravu výhrady vlastnického práva. Pokud si prodávající

vyhradí k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem

teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však

na kupujícího přechází již jejím převzetím.

Výhrada zpětné koupě

Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést

na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu

věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu.

Výhradu zpětné koupě lze uplatnit jak na věc movitou, tak na věc nemovitou

Nebyla-li ujednána lhůta, ve které má prodávající právo žádat vrácení věci,

platí vzhledem k movité věci za ujednanou tříletá lhůta a vzhledem k nemovité

věci desetiletá lhůta. Výhrada zpětného prodeje.

64

Předkupní právo

U předkupního práva jsou stranami předkupník a koupěchtivý. Ujedná-li si

předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc

předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat koupěchtivému.

Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce

u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to,

předkupní právo zanikne.

Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu.

Předkupní právo u nemovitosti

Občanský zákoník se navrací k zásadě superficies solo cedit, podle níž povrch

ustupuje pozemku. Tato zásada jinými slovy znamená, že stavba je součástí

pozemku.

Pokud byl ke dni 1. ledna 2014 vlastník pozemku totožný s vlastníkem stavby,

pak se stavba stala součástí pozemku přímo ze zákona. Pokud však byla stavba

v rukou vlastníka odlišného od vlastníka pozemku, nestala se stavba dnem

nabytí účinnosti NOZ součástí pozemku a je nadále nemovitou věcí.

Právní spojení pozemku a stavby v jednu nemovitou věc se tak odložilo až

do doby, kdy se vlastnictví pozemku i stavby spojí v rukou jediného vlastníka.

Za tím účelem ustanovení § 3056 odst. 1 NOZ zakládá vlastníkovi pozemku

zákonné předkupní právo ke stavbě a vlastníku stavby zákonné předkupní

právo k pozemku. Bude-li chtít vlastník stavby prodat svou stavbu, bude mít

povinnost nabídnout ji nejprve vlastníkovi pozemku k odkoupení.

Naopak, bude-li chtít vlastník pozemku svůj pozemek prodat, bude mít tutéž

povinnost vůči vlastníkovi stavby. Nebude-li předkupní právo oprávněným

subjektem (tedy vlastníkem stavby nebo pozemku) využito, zůstane zachováno

a bude zatěžovat věc i nadále. Bude-li ovšem předkupní právo využito, dojde

k právnímu spojení obou věcí, kdy stavba se stane součástí pozemku

a předkupní právo zanikne.

Koupě na zkoušku

Kdo koupí věc dle § 2150 odst. 1 občanského zákoníku na zkoušku, kupuje

s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí.

Pokud si strany neujednají zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny

a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy.

65

Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době. Kupující nemá

právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal.

K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží.

Výhrada lepšího kupce

Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající právo

dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí

u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření. Zda je nový

kupec lepší, rozhoduje prodávající; může dát například přednost novému kupci,

ačkoli první nabízí vyšší cenu.

Prodej zboží v obchodě

Zvláštní pravidla pro prodej zboží v obchodě se vztahují na smlouvy o prodeji

zboží, jsou-li uzavřeny mezi prodejcem zboží v rámci jeho podnikatelské

činnosti a kupujícím, který buď není podnikatelem anebo nejedná v rámci své

podnikatelské činnosti (nejedná se tedy pouze o smlouvy uzavírané se

spotřebiteli). Tato zvláštní pravidla se použijí jak pro prodej zboží

v kamenných prodejnách, tak i pro internetové obchody (tzv. e-shopy).

Podstatné náležitosti kupní smlouvy

Kupní smlouva na nemovitou věc musí být písemná a musí obsahovat

minimálně tyto náležitosti:

a) smluvní strany (prodávající, kupující)

b) předmět koupě (přesné označení nemovité věci)

c) kupní cena (konkrétní výše, či alespoň způsob jejího určení,

splatnost, způsob úhrady)

d) projev vůli prodávajícího převést úplatně své vlastnické právo

e) určení okamžiku převzetí nemovité věci

Práva a povinnosti stran smlouvy

Prodávající

- Předat předmět smlouvy v ujednaném množství, jakosti a provedení.

Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti

a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel

obvyklý.

66

- Předat doklady nezbytné k převzetí a užívání věci.

- Upozornit na případné vady věci.

- Věc zabalit a označit při předání přepravě.

- Odstranit případné zjištěné vady.

- Právo na zaplacení kupní ceny.

- Právo odstoupit od smlouvy.

Kupující

- Převzít předmět smlouvy.

- Uhradit kupní cenu předmětu smlouvy.

- Prohlédnout neprodleně předmět smlouvy po převzetí věci.

- Oznámit vadu prodávajícímu.

- Právo na bezvadné plnění.

- Právo na odstoupení od smlouvy.

Směna

Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické

právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné

věci.

Smlouva o dílo

Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést pro

objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (§ 2586

odst. 1 NOZ).

Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále

údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem

Cena může být určena pevnou částkou, odkazem na rozpočet nebo i odhadem

ceny díla, údržby, opravy nebo úpravy věci. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu

bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné

dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

Zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je

k provedení díla potřeba.

Zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým

osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní

vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.

Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele

67

ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to

ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.

Objednatel má právo kontrolovat provádění díla.

Je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické právo

objednatel. To neplatí v případě, že zhotovitel zpracoval věc objednatele

na jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který

objednatel opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota

objednatelovy zpracované věci; tehdy nabývá vlastnické právo k předmětu díla

zhotovitel.

Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Dílo může být předáno

a převzato i po částech. Převzetím nabývá objednatel vlastnické právo k věci

a přechází na něho nebezpečí škody na věci.

Výprosa

Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba,

po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká

výprosa.

Výprosa tedy znamená bezúplatné přenechání věci půjčitelem do užívání.

O výprosu se jedná tehdy, když ve smlouvě nebyla ujednána doba, po kterou se

má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat.

Institut výprosy byl znám již v římském právu jako vztah, jehož obsahem bylo

poskytnutí druhé osobě do užívání individuálně určenou věc. Užívání však

mohlo být kdykoliv odvoláno. Prekarista tak nikdy neměl jistotu, kdy bude

muset poskytnutou věc vrátit.

Výpůjčka

Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc

a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

Vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán,

způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat

jiné osobě bez svolení půjčitele.

68

Zápůčka

V terminologii dle starého občanského zákoníku půjčka. Smlouva o zápůjčce

vznikne tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc (např.

peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

Se změnou pojmosloví souvisí i změna označení smluvních stran na zapůjčitele

a vydlužitele.

Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá

na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní

doba šest týdnů.

Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, při nepeněžité zápůjčce lze ujednat

místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale

téhož druhu.

Úvěr

Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho

požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se

zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Darovací smlouva

Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se

zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar

nebo nabídku přijímá.

Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou

formu. Písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání

věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán

k odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení.

Zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy

odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti

do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo

plnění dárcovy vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může

od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil.

Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Smlouva, kterou

někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje

polovinu tohoto majetku.

69

Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje

zpravidla jako odkaz.

Osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé

hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý.

Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo

sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm

zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového

zařízení nebo jinak přijímal jeho služby.

Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu

vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen,

může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo

zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci

nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti

zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. Právo odvolat dar

nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně

porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací

smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo

požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

Za nevděk vůči dárci také považuje zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě

obdarovanému blízké.

Nájemní smlouva - nájem

Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc

k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

Pokud je pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu, může vlastník věci

(nebo s jeho souhlasem nájemce) navrhnout zápis nájemního práva

do veřejného seznamu.

Smlouva o nájmu bytu dle nového občanského zákoníku nemusí obsahovat

přesné označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jeho užívání, způsob výpočtu

nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši.

Smlouva o nájmu bytu musí být uzavřena v písemné formě.

70

Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje:

- přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo

obvyklému účelu,

- udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro

které byla pronajata,

- zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

Nájemce:

- Užívat věc ke sjednanému účelu jako řádný hospodář,

- Platit nájemné,

- Oznamovat potřebu oprav a zjištění vady.

Nájemné

Nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé

v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem

obdobných věcí za obdobných podmínek.

Nájemné se platí měsíčně pozadu.

Skončení nájmu

- Dohodou stran,

- Uplynutím doby,

- Výpovědí,

- Zánikem věci

- Zničením věci.

Nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li

se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc

nemovitou, je tříměsíční.

Pronájem bytu

Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří

obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si

pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor,

jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

Smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout

vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

71

Nájemné

Strany ujednávají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné

sjednává za jeden měsíc. Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování

nájemného.

Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že

nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod

včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení

a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního

vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

Strany si mohou ujednat složení jistoty – kauce. Kauce nesmí být vyšší než

šestinásobek nájemného. Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci;

započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo

na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

Nájemce je povinen užívat byt řádně v souladu s nájemní smlouvou. Nájemce

provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním

bytu.

Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový

počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny

mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících

podmínkách.

Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale

bydlí, i bez souhlasu pronajímatele.

Nájem bytu zaniká:

- Výpovědí,

- Uplynutím doby,

- Dohodou stran,

- Smrtí nájemce, pokud v nájmu žije sám,

- Zničením bytu.

Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal,

a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím

k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se

znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li

při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při

odevzdání věci pronajímateli také k němu.

Pokud po ukončení nájmu nájemce dobrovolně byt nevyklidí, nařídí vyklizení

soud. Vyklizení provádí soudní exekutor. Do doby předání bytu je povinen

nájemce hradit nájemné a úplaty s bytem spojené, včetně náhrady škody.

72

Pacht

Nový občanský zákoník upravuje vedle nájmu i pacht. Na rozdíl od nájmu se

u pachtu předpokládá, že pachtýř bude vlastním přičiněním věc

obhospodařovat tak, aby přinášela výnos.

Propachtovatel se zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání

a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné.

Je-li propachtovaná věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného

seznamu i pachtovní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho

souhlasem pachtýř.

Pachtýř pečuje o propachtovanou věc jako řádný hospodář.

Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní

době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva uzavřena

v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu.

Propachtuje-li se věc společně s inventářem, zachová pachtýř jednotlivé kusy

inventáře. Náležejí-li do inventáře zvířata, obnovuje pachtýř jejich stav s péčí

řádného hospodáře.

Zemědělský pacht

Je-li propachtován zemědělský nebo lesní pozemek, je ujednán zemědělský

pacht. Pachtovné se platí ročně pozadu a je splatné k 1. říjnu.

Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní

době.

Pacht závodu

Je-li propachtován závod, pachtýř jej užívá i požívá způsobem a v rozsahu,

v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu. Předmět činnosti

provozované v závodu může pachtýř změnit, jen bylo-li to výslovně ujednáno.

Zájezd

O zájezd se jedná v případě, že je uspořádán na dobu delší než 24 hodin nebo

zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z těchto plnění:

- ubytování,

- dopravu,

73

- jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo

ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb.

Náhrada majetkové a nemajetkové újmy

Odpovědnost

Občanský zákoník upravuje nově pojetí právní odpovědnosti, když opouští

koncepci odpovědnosti jako hrozby sankcí. Pojem odpovědnost nahrazuje

povinností nahradit škodu. Předpokladem vzniku odpovědnosti je různý

charakter porušení právní povinnosti.

Prevenční povinnost – každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo

k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného; každý,

kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, má také

povinnost zakročit na ochranu jiného.

Pro majetkovou újmu používá občanský zákoník pojem „škoda“ a pro jinou

újmu pojem „nemajetková újma“.

Povinnost nahradit způsobenou škodu je dána ve všech případech, kdy je

povinnost nahradit újmu majetkovou i nemajetkovou nebo nahradit majetkovou

škodu stanovenou zákonem. Povinnost nahradit nemajetkovou újmu je dána jen

v případech, kdy ji zvlášť stanoví zákon nebo jestliže byla výslovně sjednána.

Předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu je protiprávní jednání. Nový

občanský zákoník rozlišuje smluvní a mimosmluvní porušení povinnosti.

Způsobí-li smluvně zavázaná strana porušením povinnosti škodu, vznikne

poškozenému právo na její náhradu bez zřetele na škůdcovo zavinění.

Povinnost nahradit škodu tak vzniká na objektivním principu, nezáleží

na zaviněném nebo nezaviněném porušení závazku.

Subjektivní odpovědnost

- protiprávní jednání, porušení povinnosti,

- vznik škody,

- příčinná souvislost,

- zavinění.

Objektivní odpovědnost

- protiprávní jednání, porušení povinnosti,

- vznik škody,

- příčinná souvislost.

74

Shrnutí

V rámci občanského zákoníku došlo ke sjednocení úpravy smluv do jednoho

kodexu. Závazkové právo je právem relativním, oprávnění jedné osoby

odpovídá povinnost osoby jiné. Závazky vznikají zejména ze smluv

upravených v občanském zákoníku, závazky mohou však vznikat i z jiných

smluv v zákoně neupravených a ze smíšených smluv obsahujících prvky

různých smluv.

Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo

něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.


1. Co je to závazek?

2. Co je to smlouva?

3. Definujte kupní smlouvu?

4. Definujte nájemní smlouvu?

5. Co je to pacht?

6. Co je to zápůjčka a výprosa?

Testové otázky

1. Závazek zaniká nejčastěji

a) nemožností plnění

b) smrtí věřitele

c) splněním

2. Nájemní smlouva k bytu musí být

a) ústní

b) stačí ústní forma

c) písemná

3. Zajišťovacím prostředkem závazku je

a) smlouva kupní

b) narovnání

c) ručení

4. V případě nesplnění povinnosti není možné

a) uplatnit právo u soudu

b) uplatnit právo u rozhodce

c) použít nelegální prostředky

Σ

75







86473-85-6.





z: www.vspj.cz

76

7. DĚDICKÉ PRÁVO

Cíl:

Cílem této kapitoly je seznámení s právním nástupnictvím v případě úmrtí

fyzické osoby a způsob přechodu práv a povinností na nástupce. Občanský

zákoník preferuje dispoziční volnost pro nakládání s majetkem pro případ

smrti. Zákonná posloupnost dědění je odsunuta ve prospěch úpravy závěti

a dědické smlouvy.

Klíčová slova:

Dědické právo, zůstavitel, dědic, odmítnutí dědictví, dědická nezpůsobilost,

zřeknutí se dědictví, závěť, dědická smlouva, odkaz, nepominutelný dědic

a zákonný podíl, dědické třídy, vydědění, dědický titul

7.1. PRÁVNÍ ÚPRAVA DĚDICKÉHO PRÁVA

Dědické právo

Základní vymezení pojmů:

pozůstalost - celé jmění zůstavitele, s výjimkou práv a povinností výlučně

vázaných na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u soudu

dědické právo - právo na pozůstalost (na podíl z ní)

dědic - osoba, které náleží právo na pozůstalost

dědictví - část pozůstalosti, která má připadnout konkrétnímu dědici

Nový občanský zákoník předpokládá změnu priorit dědických titulů. Občanský

zákoník č. 40/1964 Sb. Pokládal za základní dědický titul zákon. Nově se klade

větší důraz na volnost osoby nakládání se svým majetkem.

Dědický titul

dědická smlouva – představuje dohodu mezi zůstavitelem a dědicem

závěť - jednostranně projevená vůle zůstavitele, kdo má být dědicem

77

zákon (zákonná posloupnost) – nastupuje v případě, že nedojde

k dědění dle dědické smlouvy nebo závěti, postupuje se při určení

dědice dle zákonných pravidel

Dědické právo vzniká smrtí osoby zůstavitele. Předpokladem získání dědictví

je také způsobilý dědic. Dědická nezpůsobilost znamená neschopnost nabýt

dědické právo (nastává ze zákona, zůstavitel nemusí učinit žádné právní

kroky).

Nezpůsobilý dědic

- osoba, která se dopustila činu povahy úmyslného trestného činu proti

zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu,

- osoba, která se dopustila zavrženíhodného činu proti zůstavitelově

poslední vůli (zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě

svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední

pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil.

Dědickou nezpůsobilost může zrušit pouze zůstavitel, jestliže čin vůči jeho

osobě nebo poslední vůli výslovně promine.

K vyloučení může dojít i u zákonné dědické posloupnosti v případech, kdy:

- byl podán návrh na rozvod manželství z důvodu domácího násilí

(nedědí manžel, který se násilí dopustil)

rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti (protože ji zneužíval nebo

zanedbával) nedědí po dítěti

V případě této dědické nezpůsobilosti zákonná úprava nebrání tomu, aby

na místo nezpůsobilého nastoupili jeho potomci (kromě případu rozvodu).

Dědická

smlouva

Závěť

Zákon

78

Náhradnictví

Principem obecného náhradnictví je povolání náhradního dědice za dědice

původního pro případ, že se původní dědic nedožije dědictví, nebo jej

z nějakého důvodu nenabude (například odmítne-li dědictví nebo nebude-li

způsobilý dědit). Povolá-li zůstavitel takto několik náhradníků, dědí ten, který

je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.

Odmítnutí dědictví

Každý dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout. Dědictví lze

odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho

právu odmítnout dědictví, v případě, že žijí v zahraničí, platí tříměsíční lhůta.

Provádí se výslovným prohlášením vůči soudu. Odmítnout lze dědictví pouze

jako celek a není možno klást podmínky.

Jestliže dědickým titulem je dědická smlouva, může smluvní dědic dědictví

odmítnout jen tehdy, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno.

V případě, že chce dědictví odmítnout nepominutelný dědic, může dědictví

odmítnout s výhradou svého povinného dílu.

Současně dědictví nemůže odmítnout ten, kdo již dal svým počínáním najevo,

že dědictví přijímá.

Zřeknutí

Dědického práva se lze také předem zříci smlouvou se zůstavitelem a není-li

ujednáno jinak, působí zřeknutí se dědického práva i proti potomkům

potencionálního dědice na rozdíl např. proti případům dědické nezpůsobilosti.

Tato smlouva vyžaduje formu veřejné listiny (práva a povinnosti z ní však

mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu).

Zříci se dědictví je možné jako celku nebo se může zůstavitelův potomek zříci

pouze práva na povinný díl. Pokud se zřekne pouze práva na povinný díl, může

ještě dědit.

Vzdání se dědictví

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví

vzdát ve prospěch druhého dědice nebo dědiců.

79

Předlužené dědictví

Nový občanský zákoník posiluje pozici věřitelů tím, že primárně dochází

k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu. Dědic musí uhradit

zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého

výlučného majetku.

Pokud se v průběhu řízení o pozůstalosti zjistí, že dědictví je předluženo,

provede se na návrh dědice, který učinil výhradu soupisu (nebo na návrh státu,

pokud nikdo nedědí), likvidace pozůstalosti. Soud v tomto případě jmenuje

likvidačního správce a vyzve věřitele k přihlášení jejich pohledávek

(ve stanovené lhůtě, která musí činit min. 3 měsíce), rozhodnutí soudu se

vyvěsí na úřední desce soudu.

Další postup je obdobný insolvenčnímu řízení, neboť dojde ke zpeněžení

pozůstalosti a jejímu rozvrhu mezi dědice.

Výhrada soupisu

Každý dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li toto právo

do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. V případě

uplatnění tohoto práva dědic odpovídá za dluhy zůstavitele pouze do výše

nabytého majetku.

Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti, nebo prohlásil, že právo výhrady

soupisu neuplatňuje, nemůže si soupis vyhradit dodatečně

Vydědění

Potomka lze vydědit v prohlášení o vydědění, která způsobuje vyloučení

vyděděného z dědění po zůstaviteli.

Vyděděný tudíž nenabývá práva, ani nenastupuje po zůstavitelově smrti

do jeho povinností, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený podíl.

Zůstavitel, může vydědit nepominutelného dědice, který:

- Zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi.

- O zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

- Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho

zvrhlé povaze, nebo

- Trvale vede nezřízený život.

80

Vyděděný, který s důvody vydědění nesouhlasí, má možnost se žalobou bránit

v rámci soudního řízení. Musí však prokázat, proč dle jeho názoru zůstavitel

pro vydědění neměl zákonný důvod.

Není potřebné uvádět v prohlášení o vydědění důvod vydědění. Důvod je

většinou jak zůstaviteli, tak potomkovi dobře znám a není nutné ho

zveřejňovat. Pokud zůstavitel neuvede v prohlášení o vydědění důvod

vydědění, bude mít nepominutelný dědic právo na povinný díl. Prokáže-li se

ale proti němu zákonný důvod vydědění, pak toto právo mít nebude.

Nepominutelný dědic

Nepominutelní dědicové – jsou potomci zůstavitele, a pokud nedědí, nastupují

na jejich místo jejich potomci. Nepominutelný dědic musí vždy dostat

z pozůstalosti povinný díl. Jeho rozsah se mění podle toho, jestli je zletilý nebo

nezletilý.

Nezletilý potomek musí dostat alespoň ¾ povinného dílu.

Zletilý potomek musí dostat alespoň ¼ povinného dílu.

Osoba, která se zřekla dědictví, osoba, která je nezpůsobilá dědit nebo ten, kdo

byl zůstavitelem vyděděn, nemá právo na povinný díl. Při výpočtu povinných

dílů ostatních dědiců se na něj hledí, jako by z dědického práva nebyl

vyloučen.

7.2. DĚDICKÉ TITULY

Dědická smlouva

Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí

osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to povolání přijímá. Pro

dědickou smlouvu se vyžaduje forma veřejné listiny.

Jedná se o smlouvu (dohodu), dvoustranný právní akt, který nemůže být

jednostranně vypovězen. V případě uzavření dědické smlouvy musí čtvrtina

pozůstalosti zůstat volná, aby o ní mohl zůstavitel pořídit podle své zvlášť

projevené vůle.

81

Závěť

Závěť představuje odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své

smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti,

případně i odkaz. Se závětí souvisí i pořízení dovětku.

Dovětek je dodatek k závěti, kterým lze nařídit odkaz, stanovit podmínku nebo

uložit příkaz dědici nebo odkazovníku, ale dovětkem nelze určit dědice.

Zůstavitel může uvést v závěti tzv. vedlejší doložky, podmínku, příkaz nebo

doložení času.

Jestliže dědic nesplní příkaz v závěti, přestává být dědicem (rozvazovací

podmínka) a na jeho místo nastupují další dědicové.

Závěť musí mít písemnou formu, ledaže jde o závěť s úlevami (privilegovaná

závěť). Může být pořízena soukromou listinou nebo veřejnou listinou.

Holografní závěť je vlastnoručně napsaná a podepsaná. Pro zjednodušení

důkazu, která závěť je platná je nezbytné uvedení data pořízení závěti.

Alografní závěť je závět nenapsaná vlastní rukou, ale např. na psacím stroji,

musí být vlastnoručně podepsaná a současně zůstavitel musí před dvěma

svědky prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (svědci se na závěť

podepíší, nemůže jít o dědice ani odkazovníka či osoby jim blízké).

Závěť ve formě notářského zápisu

Privilegovaná závěť (závěť s úlevami) přichází v úvahu v situacích, kdy je

zůstavitel:

- v patrném a bezprostředním ohrožení života, má proto právo pořídit

závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky,

- nebo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen

následkem mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat,

aby pořídil závěť v jiné formě,

případně

- je-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit

závěť ve formě veřejné listiny. V těchto případech může zaznamenat

jeho poslední vůli starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá,

vždy za přítomnosti dvou svědků,

- má-li pro to zůstavitel vážný důvod, může na palubě námořního

plavidla nebo letadla registrovaného v ČR zaznamenat zůstavitelovu

poslední vůli za přítomnosti dvou svědků velitel námořního plavidla

nebo letadla,

82

- při účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích může

zaznamenat poslední vůli vojáka velitel vojenské jednotky

za přítomnosti dvou svědků.

Platnost závěti s úlevami zaniká, v případě ústní závěti po dvou týdnech,

a v případě písemné závěti po třech měsících od jejího pořízení (pokud je

zůstavitel stále naživu).

Odkaz

Ve svém pořízení pro případ smrti zůstavitel nařídí určité osobě, aby

odkazovníku vydala předmět odkazu. Předmětem odkazu může být věc, ale

i pohledávka. Osobou odkazovníka může být jen osoba způsobilá dědit. Právo

na odkaz nabývá odkazovník smrtí zůstavitele. Odkaz lze odmítnout obdobně

jako lze odmítnout dědictví. V případě pořízení odkazu musí zůstat každému

z dědiců z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina hodnoty odkazy nezatížená.

Zrušení závěti

- Jejím zničením,

- Odvoláním,

- Pořízením závěti nové.

Dědění ze zákona (zákonná posloupnost)

V případech, kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle

závěti, nastane dědění ze zákona (zákonná dědická posloupnost) k pozůstalosti

nebo k její části (dědí se dle šesti dědických tříd).

Jestliže nedědí žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá

dědictví státu, tzv. odúmrť.

Dědické třídy:

- I. třída – zde dědí děti (případně jejich potomci) a manžel. Tyto osoby

dědí stejným dílem,

- II. třída – zde dědí manžel (v případě, že manželství je bezdětné),

rodiče zůstavitele nebo osoby, které se zůstavitelem žily ve společné

domácnosti alespoň po dobu jednoho roku, (manžel dědí jednu

polovinu dědictví),

- III. třída – zde dědí sourozenci zůstavitele (případně jejich děti) a osoby

spolužijící se zůstavitelem,

- IV. zde dědí prarodiče, dědí se zde rovným dílem mezi dědice,

- V. třída – zde přichází v úvahu dědění prarodičů rodičů,

83

- VI. třída – zde dědí dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů

zůstavitele.

Zákonná posloupnost – I. třída dědiců

Rodina – manžel a manželka, dvě děti – zemřel jeden z manželů

Společné jmění manželů

Předmět dědictví

Zůstavitel

Potomek

1/3

Potomek

1/3

Pozůstalý

manžel

1/3

84

Rodina – manžel a manželka, dvě děti – zemřel jeden z manželů, děti jsou

zletilé, jedno z dětí nedědí, dědí jeho potomci

Zůstavitel

Potomek,

který

nedědí

1/3

Pozůstalý

manžel

1/3

Potomek

1/3

Dítě

1/6 Dítě

1/6

85

Zákonná posloupnost – II. třída

Rodina – manžel a manželka, bezdětní, - zemřel jeden z manželů, dědí

rodiče zůstavitele a manžel v II. třídě

Shrnutí

Občanský zákoník preferuje dispoziční volnost osoby pro nakládání

s majetkem pro případ smrti. Zákonná posloupnost dědění je odsunuta

ve prospěch úpravy závěti a dědické smlouvy. Byl zvýšen počet dědických

skupin na šest a zpřesněny některé pojmy dědického práva.

Zůstavitel

Rodič

zůstavitele

1/4

Rodič

zůstavitele

1/4

Pozůstalý

manžel

1/2

Σ

86


1. Jaké jsou dědické tituly?

2. Kdo je nepominutelným dědicem?

3. Co je to závěť a jak ji lze pořídit?

4. Co je to dědická nezpůsobilost?

5. Jakým způsobem odpovídá dědic za dluhy zůstavitele?

Testové otázky

1. Jako osobu zůstavitele označujeme

a) dědice

b) osoby, které zůstaly na živu

c) osobu, která zemřela

2. Závěť lze pořídit

a) vlastní rukou s uvedením datumu a vlastním podpisem

b) vždy za účasti svědků

c) pouze u notáření

3. V první skupině dědí

a) děti a babička s dědou

b) manžel a děti

c) sourozenci

4. Nepominutelným dědicem jsou

a) pozůstalí manželé

b) rodiče zůstavitele

c) děti zůstavitele

5. V případě, že není závěť sepsána vlastní rukou

a) musí být přítomni tři svědci

b) musí být přítomni dva svědci

c) musí být přítomen notář






87


86473-85-6.





z: www.vspj.cz

88

8. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

CIVILNÍHO PROCESU

Cíl:

Cílem této kapitoly je seznámení s civilním procesním řízením jako základním

prostředkem ochrany subjektivních práv a zákonem chráněných zájmů. Civilní

proces představuje procesní činnost soudu a dalších subjektů včetně účastníků

řízení s cílem ochrany subjektivních práv. Mezi zákonem chráněné zájmy patří

zájmy v oblasti občanskoprávních, rodinně-právních, pracovněprávních

a obchodních vztahů.

Klíčová slova:

Civilní proces, soud, podání, rozsudek, usnesení soudu, pravomoc, příslušnost,

účastník řízení, procesní způsobilost, žaloba, platební rozkaz, právní moc,

vykonatelnost, opravné prostředky

8.1. PRÁVNÍ ÚPRAVA

Základním právním předpisem je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních

soudních.

Postavení soudní moci vychází z Ústavy ČR č. 1/1993 Sb., a Listiny

základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Jedná se právní předpisy nejvyšší

právní síly.

Mezi další právní normy patří:

- zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě

soudů,

- zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších

úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů,

- zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů,

- zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),

ve znění pozdějších předpisů,

- zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti

(exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů,

- zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších

předpisů,

89

- zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční

zákon, ve znění pozdějších předpisů,

- zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.

Základní principy civilního řízení:

- zásada materiální pravdy,

- zásada volného hodnocení důkazů,

- zásada kontradiktornosti,

- zásada dispoziční,

- zásada projednací,

- zásada rovnosti stran,

- zásada přímosti,

- zásada jednotnosti řízení,

- zásada veřejnosti,

- zásada ústnosti.

Pravomoc soudních institucí

Pravomoc soudu znamená souhrn oprávnění a povinností, které zákon přiznává

soudům k výkonu jejich činnosti. Soudy provádějí výkon soudnictví v trestních

věcech, občanskoprávních věcech a věcech správního soudnictví.

Příslušnost soudů

Příslušnost soudů znamená vymezení okruhu působnosti mezi soudy.

Příslušnost rozeznáváme věcnou, funkční a místní.

Věcná příslušnost určuje, který soud bude rozhodovat věc (spor) v první

instanci (v prvním stupni).

Funkční příslušnost rozlišuje posloupnost soudů při rozhodování, např. řešení

odvolání, apod.

Místní příslušnost vymezuje působnost mezi soudy na stejném stupni.

Zpravidla místně příslušným soudem bude soud dle místa bydliště žalovaného

nebo sídla žalované právnické osoby.

90

Druhy soudů

- Okresní soudy,

- Krajské soudy,

- Vrchní soudy,

- Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud,

- Ústavní soud.

Procesní úkony

Procesní úkony jsou základním prostředkem uskutečňování činnosti soudů.

Mezi základní úkony soudů patří rozhodnutí ve formě usnesení, rozsudku,

platebního rozkazu, apod.

V řízení před soudem se setkáváme s dalšími pojmy:

- Procesní lhůta,

- Rok,

- Soudní protokol, atd.

Subjekty civilního řízení

Na straně státu (soudu) je to soudce. Účastníci řízení pak tvoří procesní strany.

Účastníci řízení mají celou řadu procesních práv a povinností.

Podle druhu řízení se odvíjí také označení účastníků řízení, žalobce a žalovaný,

navrhovatelé a ti, které zákon za účastníky označuje.

Účastník má procesní způsobilost tehdy, jestliže je účastník svéprávný nebo

také pokud mu tuto způsobilost zákon přiznává. Procesní způsobilost znamená

způsobilost subjektů vlastními úkony nabývat procesních práv a vzít na sebe

procesní povinnosti.

O procesní společenství se jedná, jestliže na jedné straně (žalobce nebo

žalovaného) vystupuje více osob.

Osoby, které prokážou právní zájem na výsledku sporu, jsou účastníky

vedlejšími.

Účastník se může v rámci procesního řízení také nechat zastupovat.

Zastoupením tak vzniká procesní vztah mezi zástupcem a zastoupeným a dále

také mezi nimi a soudem a dalšími účastníky v řízení před soudem.

91

Druhy zastoupení

- Zákonné

- Smluvní

- Na základě rozhodnutí soudu.

Civilní řízení u soudu I. Stupně

Zahájení řízení

- Na návrh

- Bez návrhu.

Účinky zahájení řízení

- Vznik překážky zahájení řízení,

- Překážka trvání příslušnosti,

- Vyčerpání možnosti zvolit mezi příslušnými soudy,

- Vznik povinnost provést řízení a rozhodnout,

- Dochází k přerušení (zastavení) běhu lhůt.

Řízení je zahájeno dnem, kdy podání (žaloba) dojde k soudu, v případě

zahájení řízení bez návrhu pak vydáním usnesení soudu o zahájení řízení.

Žaloba

- Rozhodnutí o osobním stavu

- Splnění povinnost

- Rozhodnutí o existenci právního vztahu nebo práva.

Podání žaloby (návrhu)

- Písemně,

- Ústně do protokolu,

- Faxem, elektronicky, - nutno doplnit ve lhůtě tří dnů doplnit písemným

podáním.

Průběh řízení

- Příprava jednání,

- Jednání soudu,

- Přerušení řízení,

- Dokazování,

- Rozhodnutí.

92

Druhy řízení

- Sporná řízení,

- Nesporná řízení.

Druhy rozhodnutí

- Usnesení,

- Rozsudek,

- Platební rozkaz.

Rozsudek

- Rozsudek na plnění,

- Rozsudky určovací,

- Statusové rozsudky.

- Rozsudky konečné,

- Rozsudky mezitímní,

- Rozsudky částečné.

- Rozsudek kontradiktorní,

- Rozsudek pro zmeškání,

- Rozsudek pro uznání.

Platební rozkaz

- Platební rozkaz,

- Elektronický platební rozkaz,

- Evropský platební rozkaz,

- Směnečný platební rozkaz.

Právní moc soudního rozhodnutí – rozhodnutí bylo účastníkovi doručeno

a nelze jej napadnout odvoláním.

Vykonatelnost soudního rozhodnutí – znamená možnost realizace rozhodnutí

na základě použití mocenských prostředků, prostředků státního donucení.

Opravné prostředky

- Řádné opravné prostředky (odvolání),

- Mimořádné opravné prostředky (dovolání).

93

Exekuce

Exekuce představuje faktickou realizaci práva oprávněného na plnění, které

povinný neposkytl dobrovolně, při využití státní moci.

- Soudní exekuce,

- Správní exekuce.

- Reálná exekuce,

- Personální exekuce.

Exekuce na peněžité plnění:

- Srážky ze mzdy,

- Přikázání pohledávky,

- Příkaz na stržení z bankovního účtu,

- Prodej movitých věcí,

- Prodej nemovitých věcí,

- Zřízení soudcovského zástavního práva.

Exekuce na nepeněžité plnění:

- Vyklizení,

- Odebrání věci,

- Rozdělení věci,

- Provedení práce, provedení výkonu.

Shrnutí

Civilní procesní řízení je základním prostředkem ochrany subjektivních práv

a zákonem chráněných zájmů. Civilní proces představuje procesní činnost

soudu a dalších subjektů včetně účastníků řízení s cílem ochrany subjektivních

práv. Mezi zákonem chráněné zájmy patří zájmy v oblasti občanskoprávních,

rodinně-právních, pracovněprávních a obchodních vztahů.


1. Co je to pravomoc a příslušnost soudu?

2. Jakým způsobem se zahajuje soudní řízení?

3. Kdo může být účastníkem civilního soudního řízení?

4. Jaké jsou druhy rozhodnutí soudu?

Σ

94

5. Jakým způsobem je možno vynutit plnění vyplývající z rozhodnutí

soudu?

Testové otázky

1. Soudní řízení se zahajuje

a) pouze na návrh

b) pouze z úřední povinnosti

c) z úřední povinnosti a na návrh subjektu

2. Výsledkem soudního projednání věci je

a) platební rozkaz, usnesení nebo rozsudek

b) individuální právní akt správního orgánu

c) nezávazné posouzení případu

3. Rozhodnutí soudu

a) nikoho nezavazuje

b) lze vymoci prostřednictvím výkonu rozhodnutí

c) není možno vymoci

4. Účastník civilního procesu, soudního řízení

a) nemusí mít procesní způsobilost, stačí zájem

b) musí být svéprávný a mít procesní způsobilost

c) stačí právní osobnost







86473-85-6.



STAVINOHOVÁ, Jaruška, LAVICKÝ, Petr, Základy civilního procesu. 1.

vydání. 1. Dotisk. Brno: Masarykova Univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-

5062-4.

WINTEROVÁ, Alena, Civilní právo procesní. 5. vydání. Praha: Linde Praha,

2008. ISBN 978-80-7201-726-3.

95



z: www.vspj.cz

96

9. ZÁVĚR

Evropské země si ponechávají dualistický systém práva, rozdělený na právo

veřejné a právo soukromé. Jedním ze základních odvětví soukromého práva je

právo občanské. Jeho uplatňování je nezávislé na právu veřejném.

Občanskoprávní vztahy patří mezi právními vztahy k nejčastějším.

K 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb.

Nová úprava je v mnoha ustanoveních odlišná od úpravy dosud platné, dochází

i ke změně pojmosloví.

Nový občanský zákoník sjednotil celou řadu právních předpisů, do svého textu

zahrnul ustanovení obchodního zákoníku, zákona o rodině a celou řadu dalších.

V nastávající době bude docházet ke zpřesňování řady ustanovení, své slovy

jistě řekne soudní praxe i navazující judikatura. Z tohoto důvodu lze očekávat,

že i tuto pomůcku bude nutné průběžně upravovat a aktualizovat.

97

Vysvětlivky k používaným symbolům

Cíle

Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich

prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po

nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete

schopni používat.

Průvodce studiem

Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem,

předkládá důležité informace ke studiu a vložený

průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném

k efektivnímu studiu.

Část pro zájemce

Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje

o možnosti jeho prohloubení.

Shrnutí kapitoly

Klíčové body pro opakování a signalizace

k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte.

Testy a otázky

Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali

si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste

splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim

maximální pozornost!

Pojmy k zapamatování

Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné

termíny, které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se

k nim po prostudování následujících kapitol, jen

opakováním je fixujete v paměti.

Úkoly k zamyšlení

Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a

dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často

bývá součástí zkoušky.

Příklad

Konkretizace problematiky v praxi, v reality. Je inspirací

pro rozvedení poznatků na dalších praktických

aplikacích.

Literatura

Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro

doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých

studiem opory.

Σ

98

Seznam obrázků

Obrázek 1 – Dělení občanského práva ......................................................................... 6 Obrázek 2 – Právní řád ................................................................................................. 7 Obrázek 3 - Právní vztah ............................................................................................ 11

Obrázek 4 - Právní jednání ......................................................................................... 12 Obrázek 5 - Společenský vztah .................................................................................. 26 Obrázek 6 - Právní vztah ............................................................................................ 27 Obrázek 7 - Závazky .................................................................................................. 43 Obrázek 8 – Lhůty 1 ................................................................................................... 50

Obrázek 9 – Lhůty 2 ................................................................................................... 51 Obrázek 10 – Lhůty 3 ................................................................................................. 51 Obrázek 11 – Lhůty 4 ................................................................................................. 52 Obrázek 12 – Lhůty 5 ................................................................................................. 52 Obrázek 13 - Věřitel ................................................................................................... 58

Obrázek 14 - Dlužník ................................................................................................. 58

ÚVOD DO PRÁVNÍ - VŠPJ/Úvod do právní... · této zásady je právní jednání (dle...

Documents

Transcript of ÚVOD DO PRÁVNÍ - VŠPJ/Úvod do právní... · této zásady je právní jednání (dle...