Vliv střídavé péče na dítěpohled výzkumů

Situace

• Nedostatek (absence) srovnávacích výzkumů dětí v různých formách svěření do péče rodičů po rozvodu v ČR

• Nejvíce výzkumů provedeno v USA (střídavá péče v soudní praxi USA od roku 1973; první výzkum těchto rodin 1979, dodnes více než 400 výzkumů; v současné době dětí svěřených do střídavé péče cca 20%) (Tyl 2006)

• Rešerše již existujících nezávislých zahraničních výzkumů (USA, BRD, Francie, Belgie …)

Střídavá výchova v zahraniční literatuře

STŘÍDAVÁ VÝCHOVA (STŘÍDAVÝ POBYT DÍTĚTE)

joint physical custodyshared parenting, shared carealternating caretakingdual residence abwechselnde BeherbergungDoppelresidenzabwechselnde Betreuungalltägliche Sorge garde alternéegarde partagéehébergement alterné égalitaire

Negativa střídavé péče

• Administrativní a finanční náročnost (Neyrand 2001)• U menšiny dětí … určitá míra „malých počátečních obtíží“,

přizpůsobit se požadavkům střídavé výchovy. Procento takových dětí a závažnost jejich problémů nebyly nikdy horší a mnohdy dokonce lepší než u dětí, o které se stará pouze jeden z rodičů. (Watson 1981)

• Z žádných dosavadních výzkumů nelze usoudit - že by střídavá péče byla pro děti zátěží, a to bez ohledu na eventuální těžkosti "technicko-organizačního" charakteru (jiné trvalé bydliště rodičů, změna prostředí, dojíždění). Toto jsou pro děti pouze vnější okolnosti, při nichž hlavní záležitost - VZTAH S RODIČEM - zůstává zachován a nezměněn. Zátěží by bylo, kdyby tento druh péče ztratily. (Tyl 2006)

• Silně rozšířené, často vyjadřované obavy z negativních vlivů střídavého bydlení na psychiku dětí jsou ničím nepodložené domněnky.“ (de Man 2009)

• „Výhody jsou řádu vztahového, nevýhody jsou řádu praktického.“ (Neyrand 2001)

DĚTI VYRŮSTAJÍCÍ BEZ OTCE

• Dle US DHHS statistik* jsou děti vyrůstající v rodině bez otce významně ohroženy těmito riziky (dle Tyl 2006, podobně Bakalář 1996:46):

• 5 x větší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu 9 x větší pravděpodobnost, že skončí v převýchovném domově

• 9 x větší pravděpodobnost, že nedokončí školu 10 větší pravděpodobnost, že upadnou do závislosti na drogách 14 x větší pravděpodobnost, že se dopustí znásilnění

• 20 x větší pravděpodobnost, že budou trpět poruchami chování

20 x větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení • 32 x větší pravděpodobnost, že utečou z domova

* US DHHS - ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb; česká data nejsou sledována

DĚTI VYRŮSTAJÍCÍ BEZ OTCE

• Chlapci vyrůstající bez otce mají sklon k dravosti, přeceňování sexu a násilí; dívky mimo jiné potíže se vztahem k mužské autoritě, poruchy sebehodnocení a potíže najít si v dospělosti vhodného partnera (Bakalář 1996:44)

• Fakt, že většina rozvedených matek uzavře druhé manželství a dítě tedy bude mít doma "mužskou autoritu", který byl v českých médiích uveden jako útěšný, je útěchou vedoucí do pekla: v citované americké statistice (studie 17100 dětí) různých typů rodin děti žijící s matkou a otčímem dopadly ve většině ukazatelů vůbec nejhůře. (Trestný čin pohlavní zneužívání nezletilých je páchán rodinnými příslušníky až v 90% případů - nejčastěji nevlastními otci.) (dle Tyl 2006)

Přínos otce v mateřské roli

• 10 letá longitudinální studie rodin, kde se role hlavního pečovatele, hospodyně, kuchaře a uklízečky ujal otec (podle Tyl 2006):

• Překvapivé výsledky - zrychlený vývoj dětí proti vrstevníkům: mateřský otec ve své dvojroli přináší dětem více, než jen mateřská matka

• vztahy s vrstevníky: Děti tohoto věku obvykle kamarádí se svým pohlavím, opačné pohlaví v nich probouzí úzkost a konflikt. Děti vychované primárním pečovatelem otcem se jednomyslně přátelí bez ohledu na pohlaví - pohlavní polarizace je okrajová.

• Autor prezentované studie, zkušený dětský psychiatr, uzavírá, že toto u dospívajících dětí zcela neobvyklé přátelství vypovídá o vlivu otce jako hlavního vychovatele na překonání kontrastů mezi pohlavími - hlavní příčině rozvodů vůbec

Děti ve střídavé péči oproti péči výlučné

• mají 2,5 nižší riziko sexuálního, fyzického nebo jiného zneužívání (Holmes 2007)

• jsou lépe adaptované, méně depresivní, dosahují lepších studijních výsledků (Buchanan, MacCoby, Dornbusch, 1996)

• chlapci mají menší emoční problémy (Pojman 1982; Shiller 1986)

Metaanalýza 33 reprezentativních studií (Bauserman 2002)

• sumarizace 33 výzkumů, zahrnujících celkem 1846 dětí v péči jednoho rodiče (matky nebo otce) a 814 ve společné péči, včetně srovnání s dětmi v úplných rodinách. Ve vzorku jsou děti ve věku od 6 měsíců v době rozvodu, sledovaná doba od rozvodu byla 2-5 let

• 4/5 výzkumů byly vedeny ženami • Děti byly zkoumány 40 psychologickými a lékařskými

metodami, včetně hodnocení rodičů a učitelů. Srovnání zjistilo celkem 140 ukazatelů tělesného a duševního zdraví, rodinných vztahů, adaptovaného chování, emoční adaptace, školních známek, sebeúcty a traumatizace rozvodem, v nichž se děti významně lišily dle druhu péče.

Metaanalýza 33 studií – závěry (Bauserman 2002)

• Děti ve společné/střídavé péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích: tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta - než děti v péči jednoho rodiče.

• Adaptace dětí ve společné/střídavé péči obou rodičů se neliší od dětí v úplných rodinách.

• společná/střídavá péče usnadňuje trvalé pozitivní spojení s oběma rodiči. • pohlaví rodiče nemělo na hodnocení typu péče vliv (!) Naopak skupina

matek, které při rozvodu žádaly děti do své péče, významně podpořila prosperitu dětí při střídavé péči (!)

• rodiny, kde je dítě po rozvodu v péči jednoho rodiče, jsou mnohem většími spotřebiteli sociálních dávek: 46% matek, kterým bylo dítě svěřeno do péče, dostává pomoc z veřejných zdrojů (z otců s dětmi v péči jen 21%)

• Děti v péči jednoho rodiče - významně větší podíl sebevražd, nedokončeného studia, psychiatrické populace, kriminální populace atd.

• Řada výzkumů dospělých, jejichž rodiče se rozvedli v jejich dětství, jednoznačně preferovala střídavou péči.

Přínosy střídavé péče pro rodiče

• Otci s dítětem ve střídavé výchově zůstávají výrazně častěji zapojení do výchovy v roli otce i v budoucnosti (Greif 1979).

• Matky, praktikující střídavou péči, pociťují péči o děti méně jako zátěž a jsou spokojenější s vlivem, který mají na děti (Luepnitz 1982)

• Děti žijící ve střídavé výchově lépe vyjadřují své pocity (jak kladné tak i záporné) a méně se zaměstnávají fantaziemi o znovusjednocení rodiny. (Shiller 1986)

• Výrazně lepší „platební morálka“ otců se střídavou výchovou • Statistické analýzy (vícerozměrná regrese) přitom určily kauzalitu vztahu:

otcové neplatí, protože jim matky brání ve styku. Neplatí tedy stereotyp "nedávám mu dítě, protože neplatí", ale zcela naopak - faktická ztráta dítěte vede ke ztrátě motivace se o něj starat! (Canadian Journal of Community Mental Health 2002 podle Tyl 2002).

• větší časová disponibilita rodičů – vice času pro sebe i pro děti (Neyrand 2001)

• Častější nařizování střídavé výchova jako prevence rozvodovosti (Warschak 1996)

Nařízení střídavé péče proti vůli některého z rodičů

• I když je střídavá výchova rodičům vnucena proti jejich vůli, nebude ani častěji a v nejhorším případě ani vážněji na škodu než jako je výlučná péče; v některých případech přinese rodičům dokonce nečekaně pozitivní zkušenosti s péčí o dítě. (Illfeld 1982)

Přínosy střídavé péče pro stát a justici

• Menší zátěž soudů - rodiče mající dítě ve střídavé péči, jsou daleko spokojenější, mají mezi sebou mnohem méně konfliktů a obracejí se výrazně řidčeji na soud. (de Man 2009)

• Potřeba poradenství/asistence u rodičů se střídavou péčí je oproti rodičům s výhradní péčí výrazně nižší (Proksch 2002)

Použitá literatura

• Abarbanel, A. "Shared parenting after separation and divorce: A study of joint custody." American Journal of Orthopsychiatry 1979, 49, 320-329.

• Bauserman R., Child adjustment in joint-custody versus sole-custody arrangements: a meta-analytic review. Department of Health and Mental Hygiene in Journal of Family Psychology, Mar;16(1):91-102: Maryland 2002

• Bakalář, E.: Průvodce rozvodem, Praha 1996. • Buchanan, C.M., MacCoby, E.E., & Dornbusch, S.M. (1996). Adolescents after divorce, Harvard

University Press, 1996-10-01, ISBN-13: 9780674005174, ISBN: 0674005171 • Greif, J.B. "Fathers, children, and joint custody." American Journal of Orthopsychiatry 1979, 49,

311-319.• Holmes W.C. (2007) Men’s childhood sexual abuse histories by one-parent versus two-parent

status of childhood home, University of Pennsylvania School of Medicine, Journal of Epidemiology and Community Health, March 2007

• Ilfeld, F.W., Ilfeld, H.Z., & Alexander, J.R.: Does joint custody work? A first look at outcome data of relitigation. American Journal of Psychiatry 139: 62-66, 1982.

• Luepnitz, D.A. (1982) Child custody: A study of families after divorce, Lexington, M.A.: Lexington Books.

• de Man, Jan Piet: „ZÁJEM DÍTĚTE V ROZVODOVÉ PRAXI“(INSTITUT EUROPÉEN POUR L'INTÉRĘT DE L'ENFANT (Evropský ústav pro zájmy dítěte) 2009

• Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují. Praha, Portál 1994• Nehls, N.M. & Morgenbesser, M. "Joint custody: An exploration of the issues." Family Process

1980, 19, 117-125.

• Neyrand, G. 2001, L’enfant face ŕ la séparation des parents. Une solution, la résidence alternée. Paris, Syros.

• Pojman, E. (1982) Emotional adjustment of boys in sole custody and joint custody compared with adjustment of boys in happy and unhappy marriages. Los Angeles: California Graduate Institute, Doctoral dissertation.

• Proksch, Roland.: Begleitforschung zur Umsetzung der Neuregelungen zur Reform des Kindschaftsrechts (Schlussbericht), Bundesministerium der Justiz, Bonn 2002. Shiller, V.M.: Joint versus maternal physical custody for families with latency age boys: Parent characteristics and child adjustment. American Journal of Orthopsychiatry, 56, (1986), 486-489.

• Shiller, V. (1986 a) Loyalty conflicts and family relationships in latency age boys: A comparison of joint and maternal custody, Journal of Divorce 9:17-38.

• Shiller, V. (1986 b) Joint versus maternal custody for families with latency age boys: Parent characteristics and child adjustment, American Journal of Orthopsychiatry 56:486-489.

• Tyl, Jiří.: Výzkumy a statistiky porozvodové péče (in PRÁVO A RODINA, č. 11/2006) • Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha, Portál 1996 • Watson, M.A. "Custody alternatives: Defining the best interests of the children."

Family Relations 1981, 30, 474-479.

Děkuji za pozornost!