VETERINARSTVI 05 15 zlom - Energie 21 · alopecia areata, pemphigus foliaceus a epitelieotrop-ní...

52015ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Dermatologie

www.vetweb.cz

Parazitologie

Další články z časopisu:

• Popis prípadu: Dirofilaria repens

u psa na Slovensku

• Ulehnutí u lamy guanacoTéma hospodářská zvířata

Téma malá zvířata

336 VETERINÁŘSTVÍ 5/2015

Anotace

Humánní topická hormonální substituční terapie jako příčina alopecie u psů

Alopecie jsou u psů častým problémem. Mohou být

klasifikovány jako zánětlivé nebo nezánětlivé.

Zánětlivé procesy vedoucí ke vzniku alopecie bývají

obvykle spojeny s demodikózou, pyodermií a derma-

tofytózou, příčinou může být i sebaceozní adenitida,

alopecia areata, pemphigus foliaceus a epitelieotrop-

ní lymfom. Tyto alopecie bývají obvykle různorodé

a jasně ohraničené, kdežto nezánětlivé alopecie býva-

jí spíše difuzní a často symetrické. Nezánětlivé alope-

cie jsou důsledkem abnormálního růstu chlupu (např.

kongenitální alopecie, alopecie barevných mutantů,

folikulární dysplazie černých chlupů) nebo přeruše-

ním chlupového cyklu (např. endokrinopatie, alopecie

X, rekurentní alopecie boků nebo alopecie vázaná na

určité plemeno). Tato práce popisuje klinické nálezy

u šesti nepříbuzných psů ze tří domácností, u nichž se

rozvinula progresivní alopecie jako důsledek topické

hormonální substituční terapie (THST) majitelů.

Domácnost č. 1

Bostonský teriér (kastrovaný pes, 19 měsíců) byl

předveden pro progresivní alopecii trvající jeden rok.

Pes prodělal juvenilní generalizovanou demodikózu,

která byla vyléčena pomocí perorální aplikace iver-

mektinu (500 mg/kg 1x denně) a častého šampono-

vání přípravkem s obsahem benzoylperoxidu.

Vyšetření krve odhalilo mírnou leukocytózu s neutro-

filií a monocytózou a také mírnou trombocytózu.

Kožní seškrab byl negativní. Další laboratorní nálezy

(včetně T4) byly v normě. Při klinickém vyšetření byla

zjištěna výrazná nezánětlivá alopecie ventrální strany

těla a střední alopecie laterální strany hrudníku,

abdomenu a proximální části končetin. Histologické

vyšetření odhalilo minimální akantózu, střední bazál-

ní melanózu, mírnou ortokeratotickou hyperkerató-

zu, kenogenní folikuly, malé mazové žlázy a málo

zánětlivých buněk. Tyto výsledky ukázaly na alopecii

vzniklou sekundárně k endokrinopatii. Ošetřující

veterinář byl kontaktován kvůli potvrzení provedené

kastrace a tak vyloučení přítomnosti kryptorchidního

varlete a případného tumoru Sertoliho buněk jako

příčiny problému. ACTH stimulační test odhalil zvýše-

né bazální a postimulační hodnoty androstendionu,

estradiolu a progesteronu. Hladiny kortizolu a aldo-

steronu byly v normě. Při rozhovoru s majitelkou

vyšlo najevo, že byla zařazena do klinické studie tes-

tující krém s obsahem estradiolu a progesteronu

určený k aplikaci na předloktí. Na základě této infor-

mace byla vyslovena diagnóza hyperestrogenismus

vzniklý sekundárně po expozici exogennímu estra-

diolu. Majitelce bylo doporučeno konzultovat svou

léčbu s ošetřujícím lékařem. Alopecie vymizela 3,5

měsíce poté, co majitelka hormonální krém přestala

používat.

Domácnost č. 2

V této domácnosti žili tři mopsi (kastrovaná fena,

3 roky; kastrovaný pes, 4,5 roku a kastrovaná fena, 5,5

roku). U všech tří psů byla popisována po dobu 2–6

měsíců progresivní alopecie. Rozsah alopecie se

pohyboval v rozmezí od mírné až po kompletní alo-

pecii ventrální strany těla, mírnou až střední alopecii

laterální stěny hrudníku a abdomenu a proximální

části končetin s různým stupněm hyperpigmentace.

Kožní seškraby byly u všech psů negativní. Čtyři měsí-

ce před vznikem alopecie si majitelka začala na medi-

ální stranu předloktí aplikovat přípravek s obsahem

estradiolu. Zajímavé bylo zjištění, že dva nejvíc posti-

žení psi trávili více času u majitelky na klíně ve srov-

nání s méně postiženým psem. Bylo tak vysloveno

podezření na sekundární hyperestrogenismus.

Hematologické a biochemické vyšetření krve (včetně

T4) a test na dermatofyta byly v normě. Histologické

vyšetření kožních bioptátů odhalilo totožné výsledky

jako v prvním případě. U všech tří psů byly zjištěny

zvýšené hladiny estradiolu, hladiny testosteronu byly

v normě. Uvedené výsledky potvrdily předpokláda-

nou diagnózu. Majitelka ukončila substituční hormo-

nální terapii a během čtyř měsíců alopecie vymizela.

Domácnost č. 3

Třetí domácnost obývali dva psi plemene basenji

(kastrovaný pes, 7 let, adoptovaný 1,5 roku před pre-

zentací a jedenáctiletá kastrovaná fena s diagnostiko-

vaným Fanconiho syndromem). Psi byli přivedeni pro

progresivní alopecii trvající jeden rok (u psa) a 2,5 roku

(u feny). Vyšetření krve obou psů (včetně T4) a test na

dermatofyta byly negativní. U obou psů byla zazna-

menána výrazná alopecie s hyperpigmentací na ven-

trální straně těla, laterální straně hrudníku a břicha

a proximální části končetin. V obou případech bylo

patrné zvětšení struků s tvorbou komedonů v okolí.

U feny bylo zjištěno zvětšení vulvy. Kožní seškraby

byly v obou případech negativní. Majitelka přiznala

topickou hormonální substituční terapii po dobu tří

let, jednalo se o stejný preparát jako u ženy z druhé

domácnosti. Biopsie kůže odhalila u obou psů mírnou

atrofii epidermis, mírnou až střední ortokeratotickou

hyperkeratózu, střední bazální melanózu, přítomnost

kenogenních folikulů a malé mazové žlázy. U obou

VETERINÁŘSTVÍ 5/2015 337

Anotace

Srovnání dvou metod ke zjištění přítomnosti blešího trusu

Blechy představují u společenských zvířat nejvý-

znamnější ektoparazity. Po celém světě bylo identifiko-

váno více než 2000 druhů a poddruhů. U psů a koček

se nejčastěji vyskytuje Ctenocephalides felis felis. Blechy

primárně obtěžují psy a kočky mechanickým dráždě-

ním, u významně postižených zvířat může dojít i k roz-

voji anémie. Dermatologické příznaky se objevují

v okamžiku, kdy se u zvířete vyvine alergie na bleší

kousnutí. Infestace blechami může být diagnostiková-

na na základě klinických příznaků a pozorování blech

nebo blešího trusu. K odběru vzorku může být použit

hřeben. Při výrazné infestaci je možné přímo pozoro-

vat blechy. Při mírné infestaci nemusí být česání dosta-

tečně senzitivní. Přítomnost blech pak může být pro-

kázána zjištěním blešího trusu. Blechy produkují při-

bližně 0,77 mg trusu denně. K detekci se obvykle

doporučuje použít navlhčený bílý papír, na který se

umístí odebraný materiál. Bleší trus způsobí vznik

oranžovo-červených skvrn, protože obsahuje částečně

natrávený hemoglobin. Nicméně u pruritických zvířat

může být obtížné rozeznat bleší trus od hemoragic-

kých krust. Vyčesaný materiál může být vyšetřen i mik-

roskopicky, kdy bývá zjištěný typický tvar blešího

trusu. Účelem této studie bylo srovnání účinnosti dvou

metod určených k detekci blešího trusu.

Do studie bylo zařazeno celkem 225 zvířat, 158 psů

a 97 koček. Do studie nebyli zařazeni psi nemocní,

obtížně manipulovatelní nebo s výraznými kožními

lézemi. Současně byla vyloučena zvířata, u nichž byly

blechy zjistitelné pouhým okem. U psů byly vzorky

získávány důkladným rozčesáním srsti konečky prstů,

u velkých psů byl materiál sbírán na čistý povrch stolu,

u malých psů pak papír velikosti A4. Kočky byly vyčesá-

ny speciálním jemným bleším hřebenem. Ze získaného

materiálu byly odstraněny chlupy a zbytek byl rozdě-

len na dvě části. Z jedné části byl připraven mikrosko-

pický preparát (s parafínovým olejem), druhá část byla

umístěna na skládaný savý papír. Mikroskopický pre-

parát byl prohlížen při zvětšení 40x a byly počítány

charakteristické tmavě červené struktury kulaté nebo

tvaru čárky. Na druhý preparát byly přidány tři kapky

sterilní vody, papír se poté nechal uschnout. Následně

byly zjišťovány oblasti se začervenalým okrajem.

Preparát s mokrým papírem odhalil 119 (47 %) pozi-

tivních zvířat, mikroskopický pak 94 (37 %). Třináct

vzorků (5 %) bylo pozitivních pouze mikroskopickým

vyšetřením, 38 (15 %) pouze při použití mokrého papí-

ru. Při vyšetření oběma metodami bylo 81 (32 %) pozi-

tivních a 123 (48 %) negativních. Vyšetření pomocí

mokrého papíru bylo v této studii úspěšnější než tech-

nika mikroskopická. Při střední nebo závažné infestaci

je možné vyšetřit vzorek jednou z metod, při mírné

infestaci je doporučitelné provést vyšetření oběma

metodami.

CADIERGUES, M. C., CABARET-MANDIN, C., SOLATGES,

C. Comparison of two techniques for the detection of

flea faeces in canine and feline coat brushings. Sci

World J 2014;2014:292085. doi: 10.1155/2014/292085.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona

Králová-Kovaříková

psů byly zjištěny zvýšené bazální hladiny estradiolu

a progesteronu, hladina testosteronu byla v normě.

Nálezy potvrdily hyperestrogenismus vzniklý sekun-

dárně k hormonální terapii majitelky. Po ukončení

THST alopecie vymizela během 4,5, resp. 5,5 měsíce.

Tento článek jako první popisuje alopecii u psů

vzniklou po expozici hormonální substituční terapii

majitelů. Klinické příznaky, výsledky a histopatologic-

ké nálezy jsou podobné předchozím popsaným pří-

padům hyperestrogenismu. V okamžiku, kdy jsou

vyloučeny častější příčiny, měla by být zvažována

i TSHT jako příčina alopecie.

BERGER, D. J., LEWIS, T. P., SCHICK, A. E., MILLER,

R. I., LOEFFLER, D. G. Canine alopecia secondary to

human topical hormone replacement therapy in

six dogs. J Am Anim Hosp Assoc 2015;51:136-142.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona

Králová-Kovaříková


Malá zvířata

A. RYBNIKÁŘ

Brno

SOUHRN

Rybnikář A. Microsporum canis – hlavní původce dermatofytóz koček a psů. Veterinářství

2015;65:338-342.

V práci je prezentován přehled o geografickém rozšíření M. canis infekcí u koček, psů a lidí. Jsou

uvedeny biologické charakteristiky dermatofytu M. canis, spektrum druhů zvířat, která mohou být

tímto dermatofytem napadena, a stručně popsány klinické příznaky dermatofytóz vyvolaných

M. canis u lidí. Jsou podány základní údaje o složení, použití a testování komerčně vyráběných vak-

cín proti tomuto onemocnění u koček a psů.

SUMMARY

Rybnikář A. Microsporum canis – the main causative agent of dermatophytoses in cats and

dogs. Veterinářství 2015;65:338-342:

This article contains a survey of geographic distribution of M. canis infection in cats, dogs and

humans. It describes biological characteristics of M. canis, the range of animal species which may be

infected by this dermatophyte and clinical signs of dermatophytoses caused by M. canis in humans.

This article includes crucial data on composition, usage and testing of commercial practicable vaccines

against this disease in cats and dogs.

Microsporum canis – hlavní původ-ce dermatofytóz koček a psů

Úvod

Dermatofytózy koček a psů vyvolávají mikro-

skopické houby rodů Microsporum, Trichophyton

a Epidermophyton. Bylo zjištěno, že na vzniku těch-

to onemocnění se může podílet více než dvacet

druhů dermatofytů.1 Celá řada odborných sdělení

však potvrzuje, že hlavním původcem kožních

mykóz koček a psů ve světě je dermatofyt

Microsporum canis.2,3 U psů jsou běžné i další druhy

parazitických hub, především T. mentagrophytes

a M. gypseum. U koček je podíl ostatních dermato-

fytů obvykle výrazně nižší. Tato práce je zaměřena

na dermatofyt M. canis, který napadá nejen uvede-

né druhy masožravců, ale i řadu dalších zvířat

a člověka.

Biologická charakteristika M. canisMicrosporum canis Bodin 1902 roste rychle na

Sabouraudově agaru při teplotě 24–28 °C. K izolaci

kultury z patologického materiálu je proto možné

s úspěchem použít např. DTM médium, kde je

Sabouraudův agar základní složkou. Na těchto živ-

ných půdách tvoří M. canis bělavé až šedobílé, někdy

až žluté jemně chmýřité kolonie se žlutobílým až

šedožlutým středem. Okraje jsou dlouze vláknité,

daleko rozbíhavé, spodní strana špinavě žlutá až

hnědá (obr. 1 a 2). Mikroskopicky lze pozorovat vět-

vené mycelium, na kterém se vytváří vegetativní

spory – makrokonidie a chlamydospory. Většina

kultur tvoří jen nepatrné množství mikrokonidií,

nebo se tyto útvary nevyskytují vůbec. Takové

kmeny jsou jen málo vhodné pro dlouhodobé udr-

žování v lyofilizovaném stavu. U starších kultur se

obvykle objevuje vzdušné sterilní mycelium, které

vede k degeneraci kultury.

Dermatofyt M. canis je imperfektní, nesexuální

forma – anamorfa, která je taxonomicky řazena mezi

Fungi imperfecti – Deuteromycotina (houby nedoko-

nalé), třídy Hyphomycetes. Dnes je známo i sexuální

stadium této houby – teleomorfa Arthroderma (dříve

Nannizzia) otae. Taxonomicky patří k houbám vřec-

kovýtrusým (Ascomycotina) řádu Onygenales. Tvorby

sexuálních útvarů A. otae, plodniček (askokarp)

a askospor je možné dosáhnout např. kultivací na

speciálních nutričně chudých živných půdách s koň-

skými žíněmi nebo lidskými vlasy.4

V patologickém materiálu ze zvířat a lidí s M. canis

infekcí lze nalézt hyfy a parazitické spory – artrospory.

Napadené vlasy a chlupy obalují masy artrospor na

povrchu, uvnitř vlasů a chlupů jsou podélně uspořá-

daná vlákna a řetízky artrospor. V šupinách kůže jsou

úlomky hyf a hrozníčky spor 4.

Patogeneze a symptomatologie M. canis infekcí

koček a psů byla v celé řadě dostupných knih a jiných

RNDr. Alois

Rybnikář


Malá zvířata

odborných veterinárních publikací detailně popsána. Tato

problematika proto není v předložené práci prezentována.

Microsporum canis u koček a psů – geografické rozšíření

Dermatofyt M. canis patří k zoofilním druhům. Je kosmo-

politní, napadá kočky a psy prakticky ve všech zemích

světa. V Československu byl do 70. let minulého století

jeho výskyt vzácností. Teprve v dalším období se u nás

častěji objevují zprávy o onemocnění zvířat a lidí tímto

dermatofytem.5-7 Konkrétní údaje o podílu M. canis na der-

matofytózách koček a psů v České republice v posledních

letech však chybí. Z ojedinělých literárních citací lze uvést

např. výsledky získané na SVÚ Plzeň: ve všech pozitivních

nálezech dermatofytů u těchto zvířat byl prokázán M.

canis.8 Rovněž jiní autoři9 považují tento druh za nejčastěj-

šího původce kožních mykóz koček (90–100 %) a psů (více

než 50 %) u nás. Podobně je tomu i v sousedních zemích.

V Polsku byl M. canis izolován v 70–90 % případů dermato-

fytóz koček a psů,10 v Rakousku v 91 % u koček a v 58 %

u psů.11 Také údaje slovenských12 a německých13,14 autorů

potvrzují rozhodující podíl M. canis na uvedených kožních

mykózách. Nejvyšší výskyt těchto onemocnění v Evropě je

registrován v zemích kolem Středozemního moře: ve

Španělsku,15 v Řecku,16 ve Francii,17 Slovinsku,3 v Turecku18

a především v Itálii, kde v některých oblastech může způ-

sobit 97 až 100 % dermatofytóz koček a psů.19 Podobně je

tomu v řadě dalších zemí Evropy (viz tab. 1) i jiných světa-

dílů, kde je M. canis u těchto zvířat výrazně dominantním

dermatofytem: v Belgii,20 Rusku,2 ve Velké Británii,21

v Irsku,22 Portugalsku,23 Brazílii,24 Mexiku,25 Chile, Austrálii,

na Novém Zélandu, v Íránu,26 Nigérii27 a v jiných zemích.

V USA byl M. canis původcem 92 % dermatofytóz koček.

U psů byl jeho podíl na kožních mykózách s M. gypseum

přibližně stejný (43, resp. 44 %).15 Země s nízkou incidencí

M. canis u těchto zvířat, např. Finsko, jsou vzácnou výjim-

kou.26

Microsporum canis u jiných zvířat Spektrum zvířat, která mohou být tímto dermatofytem

napadena, je velmi široké. Kromě koček a psů byly

M. canis infekce zjištěny u celé řady domácích zvířat:

u skotu, ovcí, koz, prasat, koní, oslů, králíků, nutrií a čin-

čil.4,5,9,15 Popsána byla i onemocnění laboratorních zvířat –

myší, krys a morčat. Dermatofytózy M. canis byly zazname-

nány i u divoce žijících zvířat (divocí králíci, lenochodi

apod.) a u zvířat v zoologických zahradách – u tygrů, lvů,

jaguárů, rysů, tapírů, koně Převalského apod.5

Microsporum canis u lidíInkubační doba při M. canis infekcích lidí je obvykle dva

až čtyři týdny. Napadeny mohou být různé části těla – hlad-

ká kůže obličeje, krku, trupu a končetin (tinea glabrosa)

a především vlasatá část hlavy (tinea capitis). Nejvíce posti-

ženou věkovou kategorií při tinea capitis jsou děti prepu-

bertálního věku. Prvními zjevnými změnami jsou zčerve-

nání kůže, tvorba a olupování šupinek. Dochází k ulamová-

ní vlasů a jejich vypadávání, někdy až k úplné ztrátě,

Země, literární citace

(viz literatura)

Podíl M. canis

na dermatofytózách (%)

u koček u psů

Česká republika 9 90–100 více než 50

Rakousko 11 91 58

Polsko 10 70–90 70–90

Německo 13 96 84

Rusko 2 72–74 72–74

Španělsko 15 95 73

Řecko 16 82 –

Itálie 19 97–100 97–100

Portugalsko 23 82 64

Turecko 18 57 57

Velká Británie 21 92 65

Tab. 1 – Podíl M. canis na dermatofytózách koček a psů

v některých zemích Evropy

Název vakcíny Země původu VýrobceRok zavedení do

veterinární praxeCílová zvířata

Fel-O-Vax-Mc-K USA Fort Dodge Laboratories 1994 kočky

Biocan M (Micanfin) Česká republikaBioveta a.s.,

Ivanovice n.H.1996 kočky, psi

Microderm Rusko Apteka-Service 1998?kočky, psi, kožeši-

nová zvířata

Insol DermatophytonNěmecko

Boehringer Ingel-

heim Vetmedica Gmbh 1999

kočky, psi, koně, králíci,

morčata

Biocan M Plus Česká republikaBioveta a.s.,

Ivanovice n. H.2001 psi

Biofel M Plus Česká republikaBioveta a.s.,

Ivanovice n. H.2001 kočky

Felisvac Mc Polsko Biowet Pulawy 2007? kočky

Polyvac - TM Rusko LLC TH Prostore, Moskva ? kočky

Vacderm Rusko Vetzverocentr ?kočky, psi, kožeši-

nová zvířata

Vysvětlivky: ? – nepotvrzený (nezjištěný) údaj

Tab. 2 – Komerčně vyráběné vakcíny proti dermatofytózám koček a psů


Malá zvířata

mohou se tvořit pustuly a kerion. Často se vytváří jen jedno

ložisko, pokud vzniknou další, bývá primární ložisko větší

než ostatní. Klinické změny při tinea glabrosa mohou být

rozmanité. Objevují se kruhovitá zánětlivá ložiska s hojícím

se středem, vezikuly, folikulární pustuly, ložiska se zdviže-

ným zánětlivým okrajem, mokvající léze apod.28 Přenos

infekce probíhá ze zvířat klinicky postižených i asympto-

matických nosičů na lidi, z člověka na člověka a z kontami-

novaných předmětů nebo prostředí na člověka. Někteří

autoři uvádějí, že až 80 % lidských dermatofytóz má původ

v kontaktu s kočkami.6 Microsporum canis je velmi konta-

giozní, onemocnění obvykle vzplane rychle a často postih-

ne několik členů rodiny či jiné komunity.29 Byly popsány

i neobvyklé případy přenosu infekce na lidi. K nakažení

mikrosporií M. canis např. došlo z infikovaných zvířecích

chlupů v interiéru automobilu po jeho nákupu z autobaza-

ru od majitele, který v něm převážel psa postiženého der-

matofytózou. 30

Kožní mykózy lidí vyvolané M. canis se v Evropě vyskytují

podobně jako u koček a psů nejčastěji v oblastech kolem

Středozemního moře. Microsporum canis je v těchto zemích

výrazně převažujícím původcem tinea capitis. V Itálii způso-

buje tento dermatofyt 83–91 %,31 v Řecku až 98 %,32 ve

Španělsku 78 %29 kožních mykóz vlasaté části hlavy. Rovněž

v Chorvatsku33 a ve Slovinsku34 je nejčastěji izolovaným

dermatofytem. Za hlavní rezervoár infekcí v těchto zemích

jsou považováni potulní psi a především kočky.3 Kontakt

s těmito zvířaty, která jsou často bez klinických příznaků

onemocnění, nezůstává vždy bez následků. Po několika

týdnech od návratu z dovolené z těchto oblíbených turistic-

kých lokalit tak čeká nejednoho návštěvníka překvapivý

„present of holiday“ (dárek z dovolené) – kožní M. canis

mykóza.3

Tinea capitis vyvolaná touto parazitickou houbou je dnes

široce rozšířená i v dalších zemích Evropy, např.

v Polsku,35 Rusku,2 Rakousku,36 a v Maďarsku.37 V Německu

způsobuje M. canis asi 10 000 dermatofytóz ročně a je nej-

častějším vyvolavatelem tinea capitis.37,38 Podobně je tomu

i v jiných zemích, např. v Číně39 a v zemích Jižní Ameriky.24

V některých státech Evropy – ve Švýcarsku, Nizozemí, Finsku

a Švédsku3 a Severní Ameriky – USA a Kanady 40 však M. canis

infekce lidí nepatří k příliš častým onemocněním. Hlavním

etiologickým agens kožních mykóz včetně tinea capitis jsou

zde antropofilní dermatofyty (T. rubrum, T. tonsurans).

Na Slovensku se v letech 1995–2004 vyskytovala mikro-

sporie lidí jen v menších epidemiích. V Bratislavě byl v této

časové periodě M. canis izolován v 98 případech a tvořil jen

1 % z celkového počtu izolovaných dermatofytů.41 Situace

v jiných částech Slovenska, příp. novější údaje z této země

nám nejsou známy.

Také v České republice nejsou M. canis infekce lidí v sou-

časném období tím nejzávažnějším dermatologickým pro-

blémem. Při mykologických studiích provedených v letech

2011–2013 na šesti mykologických pracovištích byl tento

dermatofyt izolován ve 118 případech. Infekce lidí vyvolané

tímto dermatofytem představovaly jen 3,7 % z celkového

počtu dermatofytóz 42. Přes tyto údaje však nelze jejich

význam podcenit. Jde o nepříjemná onemocnění vyžadují-

cí obvykle dlouhodobou terapii 3 a zejména u tinea capitis,

která postihuje nejčastěji děti, je M. canis v posledních

letech u nás hlavním vyvolavatelem.43,44

Vakcinace koček a psů proti M. canis Vedle četných lokálních a perorálních antimykotik pou-

žívaných k tlumení M. canis infekcí koček a psů1 byly do

veterinární praxe před dvaceti lety zavedeny další význam-

né přípravky – specifické vakcíny proti dermatofytózám

těchto masožravců (tab. 2). Princip jejich účinku je založen

na aktivaci imunitního systému zvířat a především buňka-

mi zprostředkované imunity. Jako první byla zavedena

v roce 1994 americká vakcína Fel-O-Vax-Mc-K (Fort Dodge

Laboratories). Jde o inaktivovaný přípravek určený k tera-

pii M. canis infekcí koček. Složení je následující: inaktivova-

ný kmen M. canis, formalin, thiomersal, neomycin, poly-

myxin B, amphotericin a adjuvans Meta Stim. Vakcína se

aplikuje subkutánně, třikrát s intervaly 12–16 a 26–30 dnů.

Podle údajů výrobce snižuje o 78 % rozsah onemocnění

u vakcinovaných koček v porovnání s nevakcinovanými.

Při testování přípravku nezávislými autory bylo po tera-

peutické vakcinaci pozorováno hojení mykotických změn

u některých, ale ne u všech očkovaných koček.45 Autoři

zjistili u několika zvířat výskyt nežádoucích postvakcinač-

ních reakcí: vznik otoků, ztrátu chlupů v místě aplikace

vakcíny a letargii.Také v dalších studiích provedených

u koček nebyl výrazný terapeutický efekt této vakcíny

prokázán.1,46

Vakcína Micanfin (dnešní název Biocan M) byla vyvinuta

v Biovetě Ivanovice na Hané a ve veterinární praxi je pou-

žívána od roku 1996. Je indikována proti M. canis infekcím

koček a psů. Oproti americké vakcíně má nejen terapeu-

tický efekt, ale i profylaktický. Účinnou složkou je kmen M.

Obr. 2 – Spodina kultury M. canis z obr. 1Obr. 1 – Kultura M. canis na Sabouraudově agaru, stáří 6 dnů, 27°C


Malá zvířata

canis inaktivovaný gama-zářením, součástí je adjuvans

hydroxid hlinitý. Aplikuje se dvakrát po 1 ml, kočkám s. c.

nebo i. m., psům výhradně i. m. Interval mezi první a dru-

hou vakcinací je 14–21 dnů, terapeuticky je vhodné podat

třetí dávku vakcíny po 18–24 dnech od druhé vakcinace.

Výrobce připouští ojedinělý výskyt krátkodobých nežá-

doucích lokálních reakcí a vznik hypersenzitivity po apli-

kaci vakcíny. Protektivní efekt vakcíny byl prokázán

v čelenžním pokusu na kočkách.47 Vysoká účinnost a bez-

pečnost vakcíny byla potvrzena i v dalších experimentál-

ních studiích na cílových zvířatech provedených na čty-

řech zahraničních univerzitách.48-52 V současné době je

tato vakcína používána asi v 16 zemích světa (v Německu

např. pod názvem Rivak Mikroderm).

Od roku 2001 jsou v Biovetě a. s. Ivanovice na Hané

komerčně vyráběny vakcíny Biocan M Plus pro psy a Biofel

M Plus pro kočky. Oba biopreparáty mají shodné složení

a jsou v nabídce pro použití v České republice. Obsahují

stejný vakcinační kmen M. canis jako vakcína Biocan M,

množství antigenu je u novějších přípravků dvojnásobně

vyšší. Rozdílnost je i ve způsobu inaktivace vakcinačního

kmene (formaldehydem) a oproti původní vakcíně neob-

sahují hydroxid hlinitý. Dávkování je dvakrát 1 ml s interva-

lem 10–21 dnů, při terapeutickém použití je možné podat

třetí dávku po 10–21 dnech od druhé vakcinace. Způsob

aplikace je u všech tří vakcín stejný. Podobně je tomu

s možností vzniku nežádoucích postvakcinačních reakcí.

Také vakcíny Biocan M Plus a Biofel M Plus byly zavedeny

do veterinární praxe dalších zemí (každá z nich asi do dese-

ti), někdy i pod jiným obchodním názvem (např. v Řecku se

místo názvu Biocan M Plus používá Canivac M). Výsledky

testování těchto vakcín na zvířatech, příp. praktické zkuše-

nosti s nimi však nebyly v odborném tisku dosud publiko-

vány.

Německá inaktivovaná vakcína Insol Dermatophyton

(Boehringer Ingelheim Vetmedica Gmbh) je používána

v chovech zvířat od roku 1999. Je polyvalentní, vedle tří

kmenů M. canis obsahuje dalších pět kmenů dermatofytů

a thiomersal. Vakcína je určena k profylaxi a terapii derma-

tofytóz koček, psů, koní, králíků a morčat. Přípravek se

aplikuje i. m., dvakrát s intervalem 14 dnů. Dávkování je

určeno hmotností zvířat, u psů od 0,3 do 1 ml, u koček 0,5

nebo 1 ml. Výrobce připouští možnost vzniku nežádoucích

lokálních nebo systémových reakcí u zvířat po aplikaci

vakcíny. V odborném tisku byla publikována dvě sdělení

o testování této vakcíny na kočkách. V prvním ověřování

došlo u 18 zvířat z 20 s M. canis infekcí k uzdravení po třech

měsících od vakcinace.53 V experimentu však chyběla kon-

trolní skupina koček, což nedovoluje objektivní posouzení

účinnosti vakcíny. Ve druhém testování na kočkách byla

dobrá terapeutická efektivnost vakcíny Insol

Dermatophyton oproti placebo prokázána54. S výsledky

zkoušek této vakcíny na psech jsem se v dostupné literatu-

ře nesetkal.

Polská vakcína Felisvac Mc byla podle internetových

zdrojů registrována v roce 2007, potvrzení tohoto údaje od

výrobce Biowet Pulawy se však nepodařilo získat. Je inakti-

vovaná a obsahuje kmen M. canis a adjuvans hydroxid hli-

nitý. Vakcína je indikována k profylaxi a léčbě

M. canis infekcí koček. Aplikuje se i. m., dvakrát s interva-

lem 10–14 dnů. Dávkování je 2 x 1 ml pro koťata 6–12

týdnů a 2 x 2 ml pro zvířata nad tři měsíce věku. Nevýhodou

je krátká doba exspirace – devět měsíců od data výroby.

Vznik nežádoucích postvakcinačních reakcí u vakcinova-

ných zvířat nelze podle výrobce vyloučit. Vysoká protektiv-

ní účinnost vakcíny byla prokázána v čelenžním pokusu. 55

Několik vakcín proti dermatofytózám domácích mazlíč-

ků bylo vyvinuto v Rusku.1,56 Vakcína Microderm je lyofilizo-

vaná a obsahuje živé kmeny M. canis a T. mentagrophytes

a lyofilizační médium (želatina a sacharóza). Vakcína je

určena proti dermatofytózám koček, psů a kožešinových

zvířat. Aplikuje se i. m., dvakrát 1 ml s intervalem 8–10 dnů.

Testování na psech a kočkách, provedené autory tohoto

přípravku, bylo úspěšné.57,58 Vakcína je vyráběna ve firmě

Apteka-Service (osobní sdělení Dr. Ovchinnikova), výroba

probíhá podle nepotvrzených údajů od roku 1998. Vakcíny

Vacderm a Polyvac- TM jsou rovněž ruské provenience.

Obě jsou inaktivované, určené k profylaxi i terapii a apliku-

jí se i. m. dvakrát až třikrát s intervaly 10–14 dnů. Vakcína

Polyvac–TM (výrobce: LLC TH Prostore, Moskva) je indiko-

vána proti dermatofytózám koček. Vakcína Vacderm

(Vetzverocentr) obsahuje kmeny M. canis, M. gypseum a T.

mentagrophytes a používá se u koček, psů a kožešinových

zvířat. Při zkouškách na kočkách a psech, provedených

bulharskými autory,59 neprokázala vakcína Vacderm

u všech zvířat dostatečný terapeutický efekt. Vyhovující

účinnosti bylo dosaženo při kombinaci vakcinace s lokální

aplikací Imaverolu.

ZávěrMicrosporum canis je jedním z nejnebezpečnějších der-

matofytů, které napadají zvířata. Ve většině zemí světa, kde

jsou výsledky mykologických průzkumů zveřejňovány

v odborném tisku, je uváděn jako hlavní původce dermato-

fytóz koček a psů. Parazituje u celé řady dalších druhů zvířat

a u lidí. Mezi nejdůležitější opatření při tlumení M. canis

infekcí patří vakcinace zvířat pomocí specifických vakcín.

Literatura1. MORIELLO, K. A. Treatment of dermatophytosis in dogs and cats: review of

published studies. Vet Dermatol 2004;15:99-107.

2. GOLOVINA, N. P., KOLODIEV, Č. B. Rol´ vozbuditelej dermatofitozov při der-

Obr. 3 – Mykotické ložisko na ušním boltci štěněte - původce M. canis


Malá zvířata

matitach sobak i košek.Veterinarija (Moskva) 1999;(1): 51-54.

3. SEEBACHER, C., BOUCHARA, J.-P., MIGNON, B. Updates on the epidemiology

of dermatophyte infections. Mycopathologia 2008;166: 335-352.

4. FRÁGNER, P., HEJTMÁNEK, M. Určování dermatofytů. UP Olomouc 1990;

189 s.

5. OTČENÁŠEK, M., KOMÁREK, J., DVOŘÁK, J. Mikrosporie koček a psa vyvolaná

dermatofytem Microsporum canis Bodin. Vet Med (Praha) 1974;19: 169-173.

6. DITRICH, O., OTČENÁŠEK, M., ŽAMPACHOVÁ, I. Natural focus of microsporosis

caused by Microsporum canis Bodin. Folia Parasitol 1980;27: 173-182.

7. VOKOUN, P., KUČERA, K. K problematice dermatomykóz psů a koček ve

městě. Veterinářství 1991;41: 250-254.

8. FÁBIKOVÁ, R., KŮTTOVÁ, M., HUML, O., ČADA, F., ŠTÍCHOVÁ, S. Hodnocení

bakteriálních, mykologických a parazitárních nálezů z dermatologického

vyšetření psů a koček v roce 1994. Veterinářství 1995; 45: 447-450.

9. SVOBODA, M., SENIOR, D. F., DOUBEK, J.a kol. Nemoci psa a kočky. I. díl.

ČAVLMZ, Noviko, a.s., Brno 2000: 1014 s.

10. GRADZKI, Z., BOGUTA, L., WINIARCZYK, S. Grzybica skóry psów i mozliwość

zakazenia nia ludzi. Medycyna Wet 57;2001: 815-818.

11. BREUER-STROSBERG, R. Reported frequency of dermatophytes in cats and

dogs in Austria. DtschTiearztl Wochenschr 1993;100: 483-485.

12. ČONKOVÁ, E., BÍLEK, J., SESZTÁKOVÁ, E. Mykotické infekcie psov a mačiek.

Veterinářství 2005;55:744-749.

13. SIESENOP, U., BUSSE, M., BÖHM, K.H. Die Bedeutung der Dermatophytosen

bei Hund und Katze – ein Rückblick auf 11 Jahre mykologische

Routinediagnostik. Kleintierpraxis 1996;41:483-491.

14. WEBER, A. Aktuelle Bewertung des Zoonoserisikos durch Hund und Katze

für den Menschen. Prakt Tierarzt 2006;87: 854-863.

15. CABANES, F. J., ABARCA, M. L., BRAGULAT, M. R. Dermatophytes isolated from

domestic animals in Barcelona, Spain. Mycopathologia 1997;137: 107-113.

16. MARAKI, S., TSELENTIS, Y. Survey of the epidemiology of Microsporum canis

infections in Crete, Greece over a 5-years period. Int J Dermatol 2000;39:

21-24.

17. CARLOTTI, D. N., PIN, D. Aspects cliniques et histopathologiques, diagnostic

différentiel et traitments des dermatophytoses chez les carnivores domes-

tiques. Ann Méd Vét 2002;147:85-96.

18. SEKER, E., DOGAN, N. Isolation of dermatophytes from dogs and cats with

suspected dermatophytosis in Western Turkey. Prev Vet Med 2011;98:46-51

19. MANCIANTI, F., NARDONI, S., CORAZZA, M., ACHILLE, P.D., PONTICELLI, C.

Enviromental detection of Microsporum canis arthrospores in the house-

holds of infected cats and dogs. J Fel Med Surg 2003;5: 323-328.

20. MIGNON, B. Nouvelles recherches sur la caractérisation des facteurs de viru-

lence de Microsporum canis. Bull Mem Acad Rov Méd Belg 2005;160: 270-275.

21. SPARKES, A. H., GRUFFYDD-JONES, T. J., SHAW, S. E., WRIGHT, A. I., STOKES, C.

R. Epidemiological and diagnostic features of canine and feline dermatophy-

tosis in the United Kingdom from 1956 to 1991. Vet Rec 1993; 133:57-61.

22. TORGERSON, P. R., ABBOTT, Y. E. Comparison of Sabouraud dextrose agar

with an alternative selective medium for the detection of dermatophytes

and the results of a clinical survey of cats and dogs. Irish Vet J 1999;52: 141-

144.

23. BERNARDO, F., LANCA, A., GUERRA, M. M., MARTINS, H. M. Dermatophytes

isolated from pet, dogs and cats, in Lisboa, Portugal (2000-2004). Rev Port

Cienc Vet 2005;100: 85-88.

24. DA COSTA, F. A. V., FARIAS, M. R., BIER, D. a kol. Genetic variability in

Microsporum canis isolated from cats, dogs and humans in Brazil. Mycoses

2013;56: 582-588.

25. SEGUNDO, C., MARTINEZ, A., ARENAS, R., FERNANDEZ, R., CERVANTES, R.A.

Superficial infections caused by Microsporum canis in humans and animals.

Rev Iberoam Micol 2004;21: 39-41.

26. ROMANO, C., VALENTI, L., BARBARA, R. Dermatophytes isolated from asym-

ptomatic stray cats. Mycoses 1997;40:471-472.

27. NWEZE, E. I. Dermatophytes in domesticated animals. Rev Inst Med Trop Sao

Paulo 2011; 53: 95 – 99.

28. SCOTT, D. W., HORN, R. T. Zoonotic dermatoses of dogs and cats. Vet Clin

North Am Small Anim Pract 1987; 17: 117-144.

29. GINARTE, M., PEREIRO, M., FERNÁNDEZ-REDONDO, V., TORIBIO, J. Case

reports. Pityriasis amiantacea as manifestation of tinea capitis due to

Microsporum canis. Mycoses 2000;43:93-96.

30. THOMAS, P., KORTING, H. C., STRASSL, W., RUZICKA, T. Microsporum canis

infection in a 5-year-old boy: transmission from the interior of a second-

-hand car. Mycoses 1994;37: 141-142.

31. ASTE, N., PAU, M., BIGGIO, P. Tinea capitis in children in the district of Cagliari,

Italy. Mycoses 1997;40: 231-233.

32. KOSSIDOU-EREMONDI, T., DEVLIOTOU-PANAGIOTIDOU, D., MOURELLOU-

TSATSOU, O., MINAS, A. Epidemiology of dermatomycoses in children living

in Nothern Greece 1996-2000. Mycoses 2005;48: 11-16.

33. BABIC-ERCEG, A., BARISIC, Z., ERCEG, M. a kol. Dermatophytoses in Split and

Dalmatia, Croatia, 1996-2002. Mycoses 2004;47: 297-299.

34. DOLENC-VOLJC, M. Dermatophyte infections in the Lubljana region,

Slovenia, 1995-2002. Mycoses 2005;48: 181-186.

35. JANKOWSKA-KONSUR, A., DYLAG, M., SZEPIETOWSKI, J.C. Tinea capitis in

southwest Poland. Mycoses 2009;52: 193-194.

36. BINDER, B., LACKNER, H.K., POESSL, B.D. a kol. Prevalence of tinea capitis in

Southeastern Austria between 1985 and 2008: up-to-date picture of the

current situation. Mycoses 2011;54: 243-247.

37. GINTER-HANSELMAYER, G., WEGER, W., ILKIT, M., SMOLLE, J. Epidemiology of

tinea capitis in Europe: current state and changing patterns. Mycoses 2007;

50 (Suppl 2): 6-13.

38. TIETZ, H.-J., CZAIKA, V., ULBRICHT, H.M., STERRY, W. Tinea capitis in Germany.

A survey in 1998. Mycoses 1999;42: 73-76.

39. ZHU, M., Ll, L., WANG, J. a kol. Tinea capitis in Southeastern China: a 16-year

survey. Mycopathologia 2010; 169: 235-239.

40. COLOE, J. R., DIAB, M., MOENNICH, J. a kol. Tinea capitis among children in

the Columbus area,Ohio, USA. Mycoses 2010;53: 158-162.

41. BUCHVALD, J., ŠIMALJAKOVÁ, M., ŠEMBEROVÁ, M. Epidemiologická situácia

výskytu dermatofytov a nimi vyvolaných infekcií v materiálov Oddelenia

lekárskej mykologie Dermatovenerologickej kliniky LFUK + FNsP v Bratislave.

Derma 2006;6: 8-10.

42. HUBKA, V., VĚTROVSKÝ, T., DOBIÁŠOVÁ, S. a kol. Molekulární epidemiologie

dermatofytóz v České republice – výsledky dvouleté studie. Čes – slov Derm

2014; 89: 167-174.

43. SKOŘEPOVÁ, M. Tinea capitis. Čes – slov Derm 2008;83: 293-297.

44. MALLÁTOVÁ, N., JANATOVÁ, H., KOCOURKOVÁ, K. a kol. Arthroderma benha-

miae jako původce Tinea capitis profunda a tinea corporis u dětských paci-

entů. Čes – slov Derm 2014;89: 199-204.

45. MORIELLO, K. A., DEBOER, D. J. Feline dermatophytosis. Recent advances and

recommendations for therapy. Vet Clin North Am Small Anim Pract 1995;25:

901-921.

46. DEBOER, D. J., MORIELLO, K. A., BLUM, J. L., VOLK, L. M., BREDAHL, L. K. Safety

and immunological effects after inoculation of inactivated and combined

live-inactivated dermatophytosis vaccines in cats. Am J Vet Res 2002;63:

1532-1537.

47. RYBNÍKÁŘ, A., VRZAL, V., CHUMELA, J., PETRÁŠ, J. Immunization of cats

against Microsporum canis. Acta vet Brno 1997;66: 177-181.

48. AKKAN, H. A., ILHAN, Z., KARACA, M., TÜTÜNCÜ, M., GENCCELEP, M.,

GÜLHAN, T. Die Wirksamkeit von Cloxacillin und Micanfin bei der Behandlung

der multifaktoriellen Bindehautentzündung von Van Katzen. Kleintierpraxis

2003;48: 553-558.

49. OR, M. E., ÖZKAN, B., KAYAR, A. a kol. Immunotherapic influence of Micanfin

(Biocan-M) used for immunoprophylaxis in dermatomycosis. Mikol Lek

2005;12: 71-73.

50. KURTDEDE, A., URAL, K., GAZYAGCI, S., CINGI, C. C. Usaje of inactivated

Microsporum canis vaccine in cats naturally infected with M. canis. Mikol Lek

2007;14:19-21.

51. PARENTE, L.M. L., HUATAI, M. H., HELOU, J. B. a kol. Evaluation to effectiveness

of the vaccine Biocan M in kittens which were positive to dermatophytosis.

Braz vet Congr 2009; 11-15 November.

52. PARENTE, L. M. L., DUARTE, F. O. S., ANDRADE, P. B. a kol. Evaluation to effecti-

veness of the vaccine Biocan M in adults dogs and puppies which were

positive to dermatophytosis. Braz vet Congr 2009; 11-15 November.

53. CIESLICKI, M. Itrafungol, ein neues orales Antimykotikum zur Terapie der

Microsporum canis Infektion der Katze. Prakt Tierarzt 2004;85: 548-554.

54. WESTHOFF, D. K., KLOES, M.-C., ORVEILLON, F. X., FARNOW, D., ELBERS, K.,

MUELLER, R. S. Treatment feline dermatophytosis with inactivated fungal

vaccine. Open Myc J 2010; 4: 10-17.

55. WAWRZKIEWICZ, K., SADZIKOWSKI, Z., ZIÓLKOWSKA, G., WAWRZKIEWICZ, J.

Inaktywowana szczepionka przeciwko grzybicy skórnej kotów wywolywa-

nej przez Microsporum canis. Medycyna Wet 2000;56: 245-250.

56. MANOYAN, M. G., OVCHINNIKOV, R. S., GAYNULLINA, A. G., PANIN, A. N.

Commercial vaccines as a main tool for treatment and prevention of animal

dermatophytosis in Russia. 31st World Vet Congr, Prague, Czech Rep 2013;

17-20 September: Proc Abstr CD.

57. LETYAGIN, K. P., MANOYAN, M. G., SARKISOV, K. A., PANIN, A. N. Profilaktika

i terapija dermatofitozov sobak vakcinoj Mikroderm. Veterinarija (Moskva)

1997;(8): 53-54.

58. LETYAGIN, K. P., MANOYAN, M. G., SARKISOV, K. A., PANIN, A. N. Effektivnosť

vakciny Mikroderm pri dermatofitoze košek. Veterinarija (Moskva) 1997;(11):

48-50.

59. MIHAYLOV, G., PETROV, V., ZHELEV, G. Comparative investigation on several

protocols for treatment of dermatophytoses in pets. Trakia J Sci 2008; 6

(Suppl 1): 102-105.

Adresa autora:

RNDr. Alois Rybnikář

Brno


Malá zvířata

Z. SIHELSKÁ, P. VÁCZI, E. ČONKOVÁ

Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach

SÚHRN

Sihelská Z., Váczi P., Čonková E. Výskyt kvasiniek rodu Malassezia u domácich zvierat – review.


Kvasinky z rodu Malassezia vystupujú ako komenzály kože a slizníc teplokrvných zvierat a ľudí. Za

určitých podmienok sa môžu stať patogénnymi a spôsobiť dermatitídy a otitídy. Najviac preskúma-

nou kvasinkou u psa a mačky je Malassezia pachydermatis. Klinická úloha ostatných malassezií

vyskytujúcich sa u spoločenských, ale aj u hospodárskych zvierat ešte nie je úplne jasná. Na dia-

gnostiku malassezií sa môžu použiť metódy založené na sledovaní ich fyziologických a biochemic-

kých vlastností alebo genotypová identifikácia využívajúca rôzne molekulovo biologické metódy.

V súčasnosti sa výsledky vedeckých štúdií o druhovom zastúpení malassezií u zvierat rôznia a závi-

sia na použitej metóde ich identifikácie. Predložená práca porovnáva všetky doposiaľ známe údaje

o výskyte malassezií pri jednotlivých druhoch domácich zvierat.

SUMMARY

Sihelská Z., Váczi P., Čonková E. Occurrence of yeasts of the genus Malassezia in domestic animals –

a review. Veterinářství 2015;65:343-345.

Yeasts of the genus Malassezia act as commensal organisms of the skin and mucous membranes of

warm-blooded animals and humans. Under certain conditions these can become pathogenic and may

cause dermatitis or otitis. Malassezia pachydermatis is the most researched yeast in dogs and cats. The

clinical role of other Malassezia occurring in pets, but also in other domestic animals is not yet entirely

clear. For the diagnosis of Malassezia species phenotypic and genotypic methods may be used.

Phenotypic identification is based on the monitoring of physiological and biochemical characteristics

while genotypic identification includes various molecular and biological methods. The characterization

of each type of Malassezia in animals is much variable and it depends on methods used. In this work,

we attempted to compare all available data on the prevalence of Malassezia in different domestic

species.

Výskyt kvasiniek rodu Malassezia u domácich zvierat – review

ÚvodMalassezia spp. je jedným z rodov z kvasiniek

vyskytujúcich sa u zvierat a ľudí. Od prvej izolácie

v roku 1874 až do súčasnosti boli malassezie izolo-

vané z viacerých druhov zvierat (medvede, vlky,

kojoty, líšky, fretky, lamy, dikobrazy, vačice, opice,

nosorožce, slony, gepardy a domestikované cicav-

ce).1 Malassezie sú súčasťou bežnej mikroflóry

kože a slizníc zvierat aj ľudí. Ako oportúnne pato-

génne mikroorganizmy môžu spôsobiť rôzne

ochorenia. Najčastejšie sú to otitídy a dermatitídy

u zvierat a u ľudí široké spektrum kožných ochore-

ní a fungémie.2 Malassezióza najčastejšie vzniká

ako dôsledok premnoženia kvasiniek, oslabenia

imunity alebo primárnych ochorení. Proliferácia

kvasiniek je viazaná na nadmernú produkciu kož-

ného mazu alebo poškodenie epidermálnej barié-

ry, čo sa vyskytuje pri hypersenzitivite (atopia,

nepriaznivé kožné potravinové ochorenia, alergia

na blšie uhryznutie a kontaktná alergia), poru-

chách kornifikácie, ektoparazitárnych infekciách,

bakteriálnych pyodermiách a endokrinných poru-

chách (hyperadrenokorticizmus, hypothyroidiz-

mus, diabetes mellitus).3 Dlhodobá liečba korti-

koidmi môže zvýšiť malasseziovú populáciu, avšak

na sekundárne infekcie spôsobené malasseziami

po antibiotickej terapii u psov nie sú jednotné

názory.4-6

Výskyt malasseziíAž do roku 1990 boli známe len tri druhy

malassezií. V súčasnosti je potvrdená existencia

14 druhov: Malassezia nana, Malassezia restricta,

MVDr. Zuzana

Sihelská, PhD.,

vědecká

pracovnice


Malá zvířata

Malassezia japonica, Malassezia yamatoensis, Malassezia

dermatis, Malassezia obtusa, Malassezia furfur (Obr. 1),

Malassezia sympodialis, Malassezia globosa, Malassezia

slooffiae, Malassezia pachydermatis, Malassezia caprae,

Malassezia equina a Malassezia cuniculi.7 Môžeme ich

rozdeliť na druhy typické len pre ľudí, druhy typické len

pre zvieratá a druhy, ktoré sa vyskytujú súčasne u zvie-

rat aj ľudí (tab.1). Lokalizácia na tele je odvodená od

lipofilného charakteru týchto kvasiniek. Najčastejšie

osídlenými miestami u zvierat sú: zvukovod, oblasť

tváre, kožné záhyby, interdigitálny priestor, axilárna

a inguinálna oblasť a oblasť anu.8

Presná diagnostika jednotlivých druhov malassezií je

náročná, čo súvisí s ich zložitou kultiváciou. Využiť sa

môže identifikácia založená na sledovaní fenotypo-

vých vlastností malassezií (morfologická a biochemic-

ká charakteristika) alebo molekulovo biologické analý-

zy (DNA sekvenčné analýzy, reštrikčné analýzy a iné).

Značné rozdiely v hodnotení a popise biochemických

vlastností malassezií rozličnými autormi komplikujú

ich presnú identifikáciu fenotypovými metódami.9-11

Čoraz častejšie sa vyskytujú kmene s atypickými fyziolo-

gickými a biochemickými vlastnosťami,12-14 a preto je nevy-

hnutná identifikácia molekulovými analýzami, pomocou

ktorých boli objavené aj nové druhy. Hoci sa genoty-

pové metódy pri malasseziách začali využívať po roku

1995, výsledky v mnohých prácach ešte dlho neboli

podložené dôkazmi na molekulovej úrovni. Rozdielnosť

v popise jednotlivých druhov malassezií u zvierat závi-

sí od použitej diagnostiky. Napr. genotypovým overe-

ním 46 klinických izolátov, ktoré boli fenotypovo

vyhodnotené ako M. furfur bolo zistené, že až 22 izolá-

tov z nich bolo v skutočnosti M. sympodialis a päť izo-

látov M. slooffiae.15 Z toho vyplýva, že na presné urče-

nie druhov je potrebné použiť genotypové metódy

identifikácie.

Najčastejšie izolovanou malasseziou vo veterinárnej

medicíne je M. pachydermatis. Pôvodne bola považo-

vaná za zoofilnú, pretože bola izolovaná len zo zvierat.

Tento druh bol však neskôr zistený aj pri fungálnych

septikémiách novorodencov s nízkou pôrodnou hmot-

nosťou.16 Niektorí autori popisujú prenos M. pachyder-

matis zo psov na ľudí.17 Chang a kol. (1998) dokonca

potvrdili jej prenos zo zdravotníckeho personálu vlast-

niaceho psov na novorodeniatka.18 Naopak, Morris

a kol. (2005) vo svojej štúdii poukazujú na nízke riziko

prenosu M. pachydermatis zo zvierat na ľudí.19

Výskyt jednotlivých druhov malassezií u zvierat na

základe dostupných literárnych údajov je veľmi roz-

dielny a závisí od toho, či na diagnostiku boli použité

fenotypové alebo genotypové metódami.

Pri zdravých psoch a pri psoch trpiacich dermatitídou

alebo otitídou je najčastejšie izolovaný druh M. pachy-

dermatis. V ojedinelých prípadoch bola fenotypovo

a genotypovo diagnostikovaná aj M. furfur. Fenotypovými

metódami bola zachytená aj M. sympodialis, nebola však

potvrdená DNA analýzami.20 Výskyt iných druhov

malassezií u psov nebol zaznamenaný.

Pri mačkách boli zistené väčšie rozdiely v izolácii jed-

notlivých druhov malassezií. Genotypovými metó dami

boli potvrdené druhy M. pachydermatis, M. nana

a M. slooffiae21,22 a fenotypovými aj M. sympodialis,23-25

M. globosa23,24 a M. furfur26. Informácie o detekcii týchto

druhov pochádzajú z Talianska, Španielska,

Švédska, Veľkej Británie a Brazílie.

Z ošípaných v Taliansku a v Španielsku boli izolované

druhy M. furfur, M. sympodialis, M. slooffiae a tiež

M. pachydermatis. Okrem fenotypovej diagnostiky boli

potvrdené aj genotypovými metódami.27-29

U dobytka v Brazílii boli genotypovo identifikované

M. furfur, M. sympodialis, M. nana, M. slooffiae, M. pachy-

dermatis a M. equina.30 U prežúvavcov v Španielsku boli

zistené M. furfur, M. sympodialis, M. globosa, M. restric-

ta, avšak tie boli potvrdené len fenotypovými metó-

dami.31

Dostupné údaje o výskyte malassezií u koní sú len

zo Španielska a Kalifornie. Najtypickejšou malasseziou

u koní je M. equina izolovaná z kože okolia anu.30 Zo

zdravej kože koní boli ojedinele izolované a genoty-

povo určené aj M. caprae, M. sympodialis27,30 a M. sloo-

ffiae.32 V Španielsku u koní určili fenotypovými metó-

Malassezia spp. Hlavný hostiteľ/ ostatní

M. caprae koza/kôň

M. cuniculi králik

M. dermatis človek

M. equina kôň/krava

M. furfur človek/ krava, pes, ošípaná

M. globosa človek/krava

M. japonica človek

M. nana mačka, krava

M. obtusa človek

M. pachydermatis domáce a divo žijúce zvieratá

M. restricta človek

M. slooffiae človek, ošípaná/mačka,

prežúvavce, kôň

M. sympodialis človek/ošípaná, kôň, prežúvavce

M. yamatoensis človek

Tab. 1 – Výskyt druhov rodu Malassezia u zvierat a človeka –

potvrdené molekulovými metódami (upravené podľa Cabañes

a kol., 2011)

Obr. 1 – Bunky Malassezia furfur (Axio Observer Z.1, 1000x)


Malá zvířata

dami M. furfur, M. slooffiae, M. obtusa, M. globosa a M.

restricta, ktoré okrem M. slooffiae nikdy neboli potvr-

dené molekulárnou analýzou.31

Pri malých prežúvavcoch, a to tiež len v Španielsku

a Kalifornii, boli genotypovo identifikované M. caprae,30

M. slooffiae33 a M. sympodialis.27

Len z dvoch králikov na Novom Zélande sa podarilo

izolovať najmladší druh M. cuniculi, a to v roku 2010.7

Neboli publikované ďalšie údaje o výskyte tohto

druhu.

ZáverU hospodárskych zvierat sú malassezie izolované väč-

šinou zo zdravých jedincov, len ojedinele zo zvierat trpi-

acich dermatitídami alebo otitídami. Napr. Duarte a kol.

(2001) popisujú nález malassezií pri parazitických otití-

dach spôsobených nematódami v tropických oblasti-

ach.34 Samotná klinická úloha malassezií u hospodár-

skych zvierat ešte nie je presne charakterizovaná. Autori

popisujú prítomnosť malassezií u hospodárskych zvierat

v oblastiach (Španielsko, Taliansko, Veľká Británia, Brazília

a Kalifornia), ktoré sú typické subtropickým podnebím

s väčšou vlhkosťou a miernejšími teplotnými rozdielmi.

U spoločenských zvierat je prítomnosť malassezií bež-

nejšia, tak u zdravých ako aj u zvierat trpiacich otitídami

a dermatitídami. Nevýhodou ale je, že sa nevenuje

dostatočná pozornosť presnejšej druhovej identifikácii,

ktorá by bola prínosná z klinického, ale aj vedeckého

hľadiska. Zaujímavé by bolo bližšie charakterizovať osíd-

lenie zvierat malasseziami na našom území.

Literatúra:1. Galuppi, R., Tampieri, M. P. Epidemiology and variability of Malassezia spp.

Parassitologia 2008;50:73-76.

2. Guillot, J., Chermette, R., Guého, E. Prévalence du genre Malassezia chez les

mammiféres. J Mycol Méd 1994;4:72-79.

3. Bond, R., Ferguson, E. A., Curtis C. F., Craig, J. M., Lloyd, D. H. Factors associa-

ted with elevated cutaneous Malassezia pachydermatis populations in dogs

with pruritic skin disease. J Small Anim Pract 1996;37:103-107.

4. White, P. D. Medical management of chronic otitis in dogs. Compendium on

continuing education for the practicing veterinarians 1999;21:716-717.

5. Plant, J. D. Rosenkrantz, W. S., Griffin, C. E. Factors associated with and preva-

lence of high Malassezia pachydermatis numbers on dog skin. J Am Vet Med

Assoc 1992; 201:879-882.

6. Matousek, J. L., Campbell, K. L. Malassezia dermatitis. Compendium on

Continuing Education for the Practicing Veterinarian 2002;24:224-232.

7. Cabañes, F. J, Vega, S, Castellá, G. Malassezia cuniculi sp. nov., a novel yeast

species isolated from rabbit skin. Med Mycol 2011;49:40-8.

8. Guillot, J., Bond, R. Malassezia pachydermatis: a review. Med Mycol

1999;37:295-306.

9. Guého, E., Midgley, G., Guillot, J. The genus Malassezia with description of

four new species. Antonie van Leeuwenhoek 1996;69:337-355.

10. Batra, R. Boekhout, T., Guého, E., et al. Malassezia Baillon, emerging clinical

yeasts. FEMS Yeast Res 2005;5:1101-1113.

11. Kaneko, T., Makimura, K., Abe, M., et al. 2007. Revised culture-based system

for identification of Malassezia species. J Clin Microbiol 2007;45:3737-3742.

12. Duarte, E. R., Resende, J. C. P., Hamdan, J. S. Characterization of typical and

atypical Malassezia spp. from cattle and dog by random amplified polymor-

phic dna analysis. Arq Inst Biol 2009;76:157-164.

13. Gonzáles, A., Sierra, R., Cárdenas, M. E., et al. Physiological and molecular

characterization of atypical isolates of Malassezia furfur. J Clin Microbiol

2009;47: 48–53.

14. Cafarchia, C., Latrofa, M. S., Figueredo, L. A., et al. Physiological and molecular

characterization of atypical lipid-dependent Malassezia yeasts from a dog

with skin lesions: adaptation to a new host? Med Mycol 2011;49:365-374.

15. Makimura, K., Tamura, Y., Kudo, M., Uchida, K., Saito, H., Yamaguchi, H.

Species identification and strain typing of Malassezia species stock strains

and clinical isolates based on the DNA sequences of nuclear ribosomal

internal transcribed spacer 1 regions. J Med Microbiol 2000;49:29-35.

16. Van Belkum, A., Boekhout, T., Bosboom, R. Monitoring spread of Malassezia

infections in a neonatal intensive care unit by PCR-mediated genetic typing.

J Clin Microbiol. 1994;32:2528-2532.

17. Chryssanthou, E. Broberger, U., Petrini, B. Malassezia pachydermatis fungae-

mia in a neonatal intensive care unit. Acta Paediatr 2001;90:323-327.

18. Chang, H. J.,Miller, H. L., Watkins, N., et al. An epidemic of Malassezia pachy-

dermatis in an intensive care nursery associated with colonization of health

care workers‘ pet dogs. N Engl J Med 1998:706-711.

19. Morris, D. O., O‘Shea, K., Shofer, F. S., Rankin, S. Malassezia pachydermatis

carriage in dog owners. Emerg Infect Dis 2005;11:83-88.

20. Nardoni, S. Mancianti, F., Corazza, M, Rum, A. Occurrence of Malassezia spe-

cies in healthy and dermatologically diseased dogs. Mycopathologia

2004;157:383-388.

21. Ahman, S. E., Bergström, K. E. Cutaneous carriage of Malassezia species in

healthy and seborrhoeic Sphynx cats and a comparison to carriage in Devon

Rex cats. J Feline Med Surg 2009;11:970-976.

22. Perrins, N., Guadiano, F., Bond, R. Carriage of Malassezia spp. yeasts in cats

with diabetes mellitus, hyperthyroidism and neoplasia. Med Mycol

2007;45:541-546.

23. Bond, R., Howell, S. A., Haywood, P. J., Lloydet, D. H. Isolation of Malassezia

sympodialis and Malassezia globosa from healthy pet cats. Vet Rec

1997;141:200-201.

24. Nardoni, S., Mancianti, F., Rum, A., Corazza, M. Isolation of Malassezia species

from healthy cats and cats with otitis. J Feline Med Surg 2005;7:141-145.

25. Dizotti, C. E., Coutinho, S. D. Isolation of Malassezia pachydermatis and M.

sympodialis from the external ear canal of cats with and without otitis exter-

na. Acta Vet Hung 2007;55:471-477.

26. Colombo, S., Nardoni, S., Cornegliani, L., Mancianti, F. Prevalence of

Malassezia spp. yeasts in feline nail folds: a cytological and mycological

study. Vet Dermatol 2007; 18:278-83.

27. Cabañes, F. J., Hernández, J. J., Castellá, G. Molecular analysis of Malassezia

sympodialis-related strains from domestic animals. J Clin Microbiol 2005:277-

-283.

28. Garau, M., Del Palacio, A., García, J. Prevalence of Malassezia spp. in healthy

pigs. Mycoses. 2005;48:17-20.

29. Nardoni, S. Merildi, V., Frangioni, S., et al. Isolation and characterization of

Malassezia spp. in healthy swine of different breeds. Vet Microbiol

2010;24:155-158.

30. Cabañes, F. J., Theelen, B., Castellá, G., Boekhout, T. Two new lipid-dependent

Malassezia species from domestic animals. FEMS Yeast Res 2007; 7:1064-

-1076.

31. Crespo, M. J., Abarca, M. L., Cabañes, F. J. Occurrence of Malassezia spp. in

horses and domestic ruminants. Mycoses 2002;45:333-337.

32. White, S. D. Vandenabeele, S. I., Drazenovich, N. L., Foley, J. E. Malassezia

species isolated from the intermammary and preputial fossa areas of horses.

J Vet Intern Med 2006;20:395-398.

33. Uzal, F. A., Paulson, D., Eigenheer, A. L., Walker, R. L. Malassezia slooffiae-asso-

ciated dermatitis in a goat. Vet Dermatol 2007;18:348–352.

34. Duarte, E. R., Resende, J. C. P., Rosa, C. A., Hamdan, J. S. Prevalence of yeasts

and mycelial fungi in bovine parasitic otitis in the State of Minas Gerais,

Brazil. J Vet Med B Infect Dis Vet Public Health 2001;48: 631-635.

Adresa autora:

MVDr. Zuzana Sihelská, PhD.

Katedra farmakológie a toxikológie

Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie

v Košiciach

Komenského 73

041 81 Košice

Veterinární veřejnost i chovatele přesvědčuje Bravecto mimořádným bezpečnostním profi lem a

razantním účinkem proti klíšťatům a blechám, který přetrvává po dobu 12 týdnů. Tabletu lze použít

i u březích a kojících zvířat a u psů s defi ciencí genu MDR1.

Myslíme na Vaše pacienty, aby se k Vám klienti rádi vraceli.

Na předpis veterinárního lékaře.

Všechno nejlepší k prvnímu výročí!

NEJPRODÁVANĚJŠÍ VÝHRADNĚ ETERINÁRNÍ EKTOPARAZITIKUM

Bravecto vás vrací do hry již 12 měsíců!

Pro bližší informace čtěte příbalovou informaci.

www.msd-animal-health.cz

1504 MSD Bravecto Inzerce A4.indd 2 14.4.2015 10:25:43


Anotace

Návody pro diagnostiku a terapii psí povrchové bakteriální folikulitidy

Povrchová bakteriální folikulitida (superficial bacterial

folliculitis – SBF) je nejčastější formou pyodermie u psů

a je hlavním důvodem pro použití antibiotik v praxi

malých zvířat. SBF je nejčastěji způsobená Staphylococcus

pseudintermedius, méně často Staphylococcus aureus,

Staphylococcus schleiferi a vzácně jsou vykultivovány jiné

bakterie. Infekce je důsledek snížené imunity, který

může být způsobený narušením kožní bariéry a souběž-

ně probíhajícím onemocněním. Primární onemocnění

může být obtížně diagnostikovatelné a proto se SBF

často vrací. Při terapii SBF je nutné zaměřit se především

na zabránění vzniku multirezistentních bakterií, zejména

meticillin-rezistentní S. pseudintermedius (MRSP).

SBF je nejčastěji diagnostikována pomocí specifických

klinických příznaků zahrnujících erytematózní papuly

a pustuly, obvykle v návaznosti na chlupový folikul,

různě tlusté krusty, alopecie, erytém, hypo- nebo hyper-

pigmentace, epidermální kolarety a terčovité léze (kru-

hovité alopecie s šupinami, erytémem a hyperpigmenta-

cí). Multifokální alopecie se mohou slévat a u krátkosrs-

tých plemen připomínat tzv. prožrání od molů.

Cytologie je pomocná diagnostická metoda a nález

zánětlivých buněk a koků může silně podpořit konečnou

diagnózu SBF. Cytologie je doporučená, pokud jsou

nejasné klinické příznaky nebo pacient slabě reaguje na

adekvátní terapii a může odhalit případnou kvasinkovou

koinfekci. Typický cytologický nález nám může také

pomoci vyloučit sterilní pustulární onemocnění, pokud

by vyšla kultivace negativní. Negativní nález je typický

pro SBF u imunosuprimovaných jedinců.

Diferenciální diagnózy pro SBF jsou dermatofytózy

a demodikóza a je nutné je vyloučit specifickými meto-

dami (Woodova lampa, kultivace, trichoskopie, hluboký

kožní seškrab), zejména pokud klinické příznaky jsou

nespecifické nebo nereagují na adekvátní terapii. Sterilní

pustulární onemocnění jsou méně častá až vzácná a mají

typický nález při cytologickém vyšetření – absence bak-

terií a přítomnost akantolytických buněk a negativní

bakteriální kultivace.

Bakteriální kultivace je vysoce doporučená, pokud

nedojde alespoň k 50% redukci lézí po dvou týdnech

adekvátní antimikrobiální terapie, objeví se nové léze po

dvou a více týdnech vhodné terapie, na kůži jsou přítom-

ny rezistentní léze po šestitýdenní vhodné antibiotické

terapii, při cytologickém vyšetření nalezneme intracelu-

lární tyčkovité bakterie nebo pokud v minulosti byl

u někoho ve společné domácnosti diagnostikován mul-

tirezitentní kmen bakterií. Poslední indikací je návrat SBF

po již proběhlé antibiotické terapii, ale pokud byla pou-

žita jen lokální terapie, je možné antibiotika nasadit

empiricky. Pro odběr na kultivaci jsou nejvhodnější

intaktní pustulky, ale je možné použít také vzorek zpod

krusty, z epidermální kolarety nebo pomocí biopsie

papuly. Kromě biopsie papulky místo odběru nikdy

neholíme ani nedezinfikujeme. Vždy je nutné použít

transportní médium a pokud není možné odeslat vzorek

ihned, je nutné se o způsoby uskladnění informovat

v laboratoři. Vzorek by měl doprovázet formulář s ana-

mnestickými údaji. Při kultivaci by měla být testovaná

citlivost na erytromycin, clindamycin, tetracyklin (doxy-

cyklin), trimetoprim-sulfamethoxazol, gentamicin, cefa-

lotin (cefalosporiny 1. generace), cefpodoxim (cefalo-

sporiny 3. generace), amoxicilin-klavulanát, oxacilin

(meticilin) a enrofloxacin (flourochinolony). Vždy by měl

protokol obsahovat jasně daný druh a mělo by k němu

být přistupováno kriticky kvůli vzniku rezistencí.

Jelikož již v dnešní době nestačí použití základních

antibiotik, která dříve byla efektivní, musí se veterináři

zamyslet nad použitím vhodných antibiotik. Kromě bak-

teriální rezistence mohou výsledek terapie ovlivňovat

také rozsah a závažnost lézí, konkurenční onemocnění,

schopnosti majitele a specifické faktory daného pacien-

ta. Kompliance majitelů je kritickým bodem terapie a je

nutný kontakt majitele a veterináře. Majitele je nutné

upozornit na to, že nesmí přerušit terapii bez porady

s ním. Pokud dojde k návratu SBF, je nutné nalézt pri-

mární příčinu a tu řešit společně se SBF.

Lokální terapie je velmi podceňovaná a pro majitele

často časově i fyzicky náročná. Lokální terapie má

mnoho výhod – téměř okamžitý efekt, odstranění mik-

roorganismů a debridmentu z povrchu těla, baktericidní

účinek i na MRSP a vzácnou tvorbu rezistencí, zkrácení

doby podávání celkových antibiotik a zvýšení jejich

efektivity. Lokální terapii lze nejčastěji použít při lokali-

zovaných lézích, mírném průběhu SBF a jako prevenci

proti návratu SBF. Lokální terapie zahrnuje použití šam-

pónu, sprejů, roztoků, kondicionérů a mlék s antiseptic-

kým účinkem pro rozsáhlejší léze a gely, krémy, masti,

mléka a vlhčené ubrousky s antiseptickými látkami

a antibiotiky pro menší léze. Hlavním problémem je

málo studií, které by potvrdily efekt a nasadily jasný

protokol lokální terapie.

Systémová antibiotika jsou rozdělena do tří stupňů.

První stupeň je vhodný pro případy, kdy je jasná diagnó-

za a nehrozí riziko vzniku MRSP (clindamycin nebo lin-

komycin, cefalosporiny první generace, amoxicilin-kla-

vulanát a trimetoprim-sulfonamid). U druhého stupně

jsou testy na citlivost nutností (cefalosporiny třetí gene-

race, doxycyklin, chloramfenikol, fluorochinolony, rif-

ampicin a aminoglykosidy). Třetí stupeň je vyhrazen pro

vysoce rezistentní infekce, jejich použití je silně omeze-

né a aplikaci je nutné konzultovat s odborníky. Celková

terapie antibiotiky by měla být vybírána na základě

dostupnosti, bezpečnosti, ceny, k lokální prevalenci per-

VETERINÁRNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI

MALÁ ZVÍŘATA • 23. května 2015 • Míčovna Pražského hradu

Vážená paní doktorko, vážený pane doktore,dovolte nám, abychom Vás pozvali na 2. ročník kongresu Veterinární medicína pro praxi se zaměřením na malá zvířata.

Pro letošní ročník jsme zvolili místem konání kongresu Velkou Míčovnu Pražského hradu. Naší snahou je ukázat veterinární medicínu, jako významný moderní obor, který má velký potenciál a své významné místo ve společnosti. Svědčí o tom nejen to, že nad kongresem převzal záštitu ministr zemědělství ČR Ing. Marian Jurečka a místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., ale také to, že zdravici přednese prezident společnosti WSAVA prof. Colin Burrows (USA) a to vše v prostorách Velké Míčovny Pražského hradu.

Letos je tomu již 20 let, co Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat WSAVA odstartovala v Česku, Polsku, Maďarsku a Slovensku projekt na podporu vzdělávání lékařů, specializujících se na problematiku malých zvířat. Za zmíněné roky se WSAVA CE projekt stal klíčovou vzdělávací akcí. Dvacet let je významné výročí, které si zasluhuje kvalitní odborný program a mimořádné prostředí společenského významu. A to vše jsme se Vám pokusili zabezpečit.

Prezidentem kongresu Veterinární medicína pro praxi je MVDr. Jiří Beránek, Ph.D. a odborným garantem kongresu je prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.. Program kongresu je opět sestaven z několika odborných bloků, do kterých jsou zařazeny krátké přednášky.

Pokud se tedy chystáte do Prahy, nemusíte jezdit sami. Pro Váš doprovod jsme připravili doprovodný program po památkách Pražského hradu a Starého Města pražského s odborným průvodcem.

Kongres je ohodnocen KVL ČR 6 kredity.

Tel: +420 261 215 542, +420 724 797 633 (p. Mydlil) • Email: [email protected] • Web: www.veterinapropraxi.cz

09:00-09:15: Zahájení kongresu09:15-09:30: Zdravice prezidenta WSAVA Colina Burrowse (USA) a zamyšlení nad HE 09:30-10:30: Význam a možnosti oftalmologie v klinické praxi malých zvířat (David Wilkie, USA)10:30-11:00: Přestávka na občerstvení11:00-12:00: Sekce oftalmologickáa) Použití A-CELL v terapii hlubokých rohovkových defektů (Jiří Beránek)b) „Suché oko“ – nejčastěji přehlížený oftalmologický syndrom

PROGRAM(David Wilkie)c) Uveitida – oko jako okno do pacienta (David Wilkie)12:00-13:00: Sekce chirurgie malých zvířata) Management prostatopatií (Michal Vlašín)b) Neoplazie v oblasti konečníku - adenokarcinom paranálních žláz (Jan Beránek)c) Management obstrukce močových cest (Michal Vlašín)13:00-14:00: Přestávka na oběd14:00-15:00: Sekce onkologickáa) Kožní non-epiteliotropní LGL lymfom (Ondřej Škor)

b) Subkutánní mastocytom (Jan Beránek)c) Felinní nazální lymfom (Ondřej Škor)15:00-16:00: Sekce nefrologie a urologiea) Co s těmi "stouny"? aneb Reálná urolitiáza v praxi (Jaroslav Kučera)b) Bakteriální infekce močového traktu - víme jak na ně? (Simona Kovaříková)c) Je to velké a jsou to ledviny! (Jaroslav Kučera)16:00-16:30: Přestávka na občerstvení16:30-17:30:

Sekce dermatologickáa) Hepatokutánní syndrom u psa: kůže jako otevřené okno pro internistu (Jan Rybníček)b) Svrab u psa: je to skutečně banální problém? (Jan Rybníček)c) Atopická dermatitida psa (Miroslav Svoboda)17:30-18:10: HOT TOPICa) Použití Vetericynu v každodenní praxi (Zuzana Boldižárová)b) Rizika kožních onemocnění člověka od psa a kočky 18:10-18:20: Závěr kongresu

Anotace

zistentních kmenů a specifických faktorů pacienta. Efekt

při léčbě SBF je dobře ověřený u cefovecinu, přiměřeně

u amoxicilin-klavulanátu, clindamycinu, cefadroxilu, tri-

metoprim-sulfamethoxazolu a sulfadimethoxin-orme-

toprimu a nedostatečně pro cefalexin, cefpodoxim, iba-

floxacin, marbofloxacin a linkomycin. Jako antibiotika

první volby by měla být používána úzkospektrá antibio-

tika, vhodná pro léčbu SBF. Často je zneužíváno fluoro-

chinolonů a širokospektrých cefalosporinů jako antibio-

tik první volby jak ve veterinárn,í tak v humánní medicí-

ně a jejich použití je významných faktorem pro vznik

rezistentních kmenů. Obecně by použití cefalosporinů

třetí generace a fluorochinolonů mělo být pouze na

základě zjištěné citlivosti. Pokud se SBF vrací, je nutné

udělat kultivaci s citlivostí na antibiotika a na jejím

základě zahájit léčbu vybranými léky. Rezistentní kmeny

většinou vyžadují delší dobu terapie. Kontroly pro

vyhodnocení terapie by měly být plánované ve dvoutý-

denních intervalech a pokud není doporučené jinak,

terapie SBF může být ukončená týden po vymizení kli-

nických příznaků. Současná terapie glukokortikoidy

může skrýt některé klinické příznaky zánětlivého proce-

su v kůži, a proto k ní musí být při kontrole přihlíženo.

Nejefektivnějším opatřením proti návratu SBF je iden-

tifikovat a úspěšně kontrolovat primární příčinu. Není

vhodná pulzní terapie antibiotiky a dlouhodobé podává-

ní subterapeutických dávek. Klinický přínos a efekt anti-

genních vakcín a komerčních bakteriálních antigenů je

zatím málo popsán.

Je znám přenos stafylokokových infekcí z člověka na

zvíře i naopak, a proto je nutné dodržovat hygienické

návyky zejména na veterinárních pracovištích a u maji-

telů postiženého zvířete. Přenosu bakterií je nutné zame-

zit zejména u osob vnímavých k infekci – imunosuprimo-

vaných nebo starých. Ve veterinární ordinaci je nutné při

podezření na SBF dezinfikovat všechny prostory a nástro-

je včetně rukou ošetřujícího personálu pro snížení rizika

tvorby a přenosu rezistentních kmenů.

Tato studie popisuje optimální metody pro daignosti-

ku a management SBF, zahrnující izolaci způsobujících

organismů, testy citlivosti, výběr antibiotik, terapeutický

protokol, rady pro kontrolu infekce a kroky vhodné

k zabránění vzniku rezistentních kmenů u zvířat i lidí.

HILLIER, A., LLOYD, D. H., WEESE, J. S., BLONDEAU,

J. M., BOOTHE, D., BREITSCHWERDT, E., GUARDABASSI,

L., PAPICH, M.G., RANKIN, S., TURNIDGE, J. D., SYKES, J.

E. Guidelines for the diagnosis and antimicrobial the-

rapy of canine superficial bacterial folliculitis

(Antimicrobial Guidelines Working Group of the

International Society for Companion Animal Infectious

Diseases). Vet Derm 2014;25;163-175.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Zlata Hošková

KARDIOLOGICKÉ DNY BOEHRINGER INGELHEIM PRAHA 29. 5.–30. 5. 2015

Vážené kolegyně a kolegové, milí přátelé,dovolte nám, abychom Vás co nejsrdečněji pozvali na další pokračování tradičních Kardiologických dnů Boehringer Ingelheim.

Je pro nás ctí, že odborným garantem semináře je Vám velmi dobře známý vynikající polský kardiolog MVDr. Rafal Niziolek, Ph.D., žák Prof. Ch. Lombarda, člen International Veterinary Emergency and Critical Care Medicine (IVECCS). Jsme rádi, že naše pozvání přijali také kolegové MVDr. Carlos Agudelo Ph.D. z VFU, MVDr. Michal Fiedler, Slaný, MVDr. Jiří Savara, Praha a MVDr. Pavel Orlov, Boehringer Ingelheim Regional Center Vídeň.

Místo konání: Občanská plovárna, U Plovárny 8, 118 00 Praha 1 – Malá Strana, GPS: 50.0929947N, 14.4148272ETermín: 29. 5. a 30. 5. 201529. 5. 2015 část teoretická 10–18:20 hod. (8–10 hod. registrace)rozděleno do několika přednáškových bloků30. 5. 2015 praktický workshop – dva bloky po 25 účastnících: 9–13 hod., 14–18 hod.Cena: 1000,- Kč za teoretickou část, 1500,- Kč za účast na workshopu (4 hod.)Přihlášení a veškeré informace, kompletní program, parkování, ubytování(zajistíme cenově výhodné ubytování) na www.kardio2015.czAkce bude zařazena do systému vzdělávání KVL a bude ohodnocena kredity.Budete-li cokoliv potřebovat, obraťte se kdykoliv na nás:MVDr. Zuzana Růžičková tel.: 702 021 054, [email protected] MVDr. Martin Šanda tel.: 731 584 295, [email protected]

Vážené kolegyně, vážení kolegové, věříme, že naše pozvání přijmete a strávíme spolu krásný čas v rozkvetlé Praze.

Za Boehringer Ingelheim

Martin Šanda

Mediální partneři:


Malá zvířata

I. MATÚŠKOVÁ,1 J. RYBNÍČEK,2 L. PANÁKOVÁ3

1Veterinárna klinika AMIS, Bratislava, Slovenská republika

2Veterinární dermatologický a dermatohistopatologický servis, Padochov, Ivančice

3Klinika internej medicíny malých zvierat, Vetmeduni, Viedeň, Rakúsko

SOUHRN

Matúšková I., Rybníček J., Panáková L. Otitis externa s nálezom Demodex injai u dvoch americ-

kých kokeršpanielov. Veterinářství 2015;65:349-352.

Popísaný klinický prípad dokumentuje nález Demodex injai v zvukovodoch u dvoch nepríbuz-

ných, v jednej domácnosti žijúcich amerických kokeršpanielov s ceruminóznou malasséziovou oti-

tídou bez klinických príznakov generalizovanej demodikózy. Objaveniu sa ochorenia predchádzala

opakovaná lokálna aplikácia polyvalentných ušných prípravkov na liečbu otitíd, ako aj prípravkov

na čistenie uší. V článku pojednávajú autori o možnej etiopatogenéze otitídy spôsobenej Demodex

injai, ako aj o špecifikách diagnostiky a terapie, vyplývajúcich z neobvyklého miesta nálezu parazita,

vzhľadom na male množstvo doteraz publikovaných relevantných štúdií.

SUMMARY

Matúšková I., Rybníček J., Panáková L. Otitis externa with findings of Demodex injai in two

American Cocker Spaniels. Veterinářství 2015;65: 349-352.

Described clinical case documents the finding of Demodex Injai in ear canals with two unrelated,

living in one household American Cocker Spaniels with ceruminous malassezia otitis without clinical

symptoms of generalized demodicosis. Onset of the disease was preceded by repeated topical

application of multivalent otic preparations for the treatment of otitis and ear cleaners as well. The

authors of the article deals with the possible etiopathogenesis of otitis caused by Demodex injai, as well

as the specifics of diagnosis and treatment, resulting from an unusual place of parasite findings due to

small amount of published relevant studies until now.

Otitis externa s nálezom Demodex injai u dvoch amerických kokeršpanielov

ÚvodDemodikóza je závažná zápalová parazitárna

dermatopatia, spôsobená nadmernou proliferá-

ciou roztočov rodu Demodex spp., tvoriacich

súčasť komenzálnej mikroflóry chlpového folikulu

psa.1,2 Podľa distribúcie patologických lézií rozlišu-

jeme lokalizovanú a generalizovanú formu, podľa

veku pacientov juvenilnú a demodikózu dospe-

lých jedincov. Existujú známe genetické predispo-

zície k vyvinutiu juvenilnej generalizovanej demo-

dikózy, avšak primárny defekt, vedúci k tomuto

ochoreniu, zostáva zatiaľ neodhalený. Známe ale

je, že pokiaľ dôjde k nadmernej proliferácii rozto-

čov, psi vykazujú fenotyp podobný vyčerpaniu

T-lymfocytov (znížená produkcia interleukínu-2

a zvýšená produkcia interleukínu-10, ako aj pro-

dukcia TGF β B-lymfocytmi). Patogenéza demodi-

kózy však dodnes nie je dostatočne objasnená.3

Známych je niekoľko druhov parazitov. Demodex

canis je dobre známy a najčastejší druh u psa. Je

pôvodcom lokalizovanej, aj generalizovanej formy

a s ňou súvisiacej ceruminóznej otitis externa, ako

aj juvenilnej a adult – onset demodikózy.4 Demodex

injai je novšie popísaný druh, žijúci v chlpových

folikuloch a sebaceóznych žľazách, morfologicky

sa od predchádzajúceho odlišujúci dĺžkou tela,

ktorá je 1,5–3x väčšia, ako dľžka Demodex canis.5-7

Jeho nadmerné pomnoženie vyvoláva demodi-

kózu, spojenú so zvýšeným mastením sa kože

a srsti dorzálneho trupu, vyskytujúcu sa najmä

u niektorých druhov drsnosrstých teriérov a ich

krížencov8 a s faciálnym pruritom.9 Z ďalších

MVDr. Iveta

Matúšková,

veterinárna

lekárka

MVDr. Lucia

Panáková, Dipl.

ECVD,

vedecká

spolupracovnice

MVDr. Jan

Rybníček

DipECVD,

veterinární

lékař


Malá zvířata

príznakov ochorenia býva popisovaná alopécia, ery-

tém, hyperpigmentácia, tvorba komedónov a príznaky,

spojené so sekundárnou infekciou.8 Bol tiež detekova-

ný u bígla s ceruminóznou otitídou, kde zvukovody boli

jediné miesto jeho výskytu.5 Histopatologicky býva

v súvislosti s jeho nálezom prítomná hyperplázia seba-

ceóznych žliaz.5 Objavuje sa najmä u starších pacientov,

trpiacich generalizovanou imunodeficienciou v súvi-

slosti so systémovými ochoreniami ako napr. hypera-

drenokorticizmus, hypotyreóza a pod., malnutríciou,

alebo neopláziami. Z iatrogénnych faktorov sa na vzni-

ku ochorenia môže podieľať podávanie kortikoidov,

chemoterapeutík alebo iných imunosupresívnych

látok.5,8,10-12 Autorom nie je známy prípad jeho nálezu

pri juvenilnej demodikóze.

Terapia generalizovanej demodikózy s Demodex canis

je detailne zhrnutá v prehľadnom článku Mueller

a kol.,13 a je nad rámec našej štúdie. Špecifická terapia

ochorenia s nálezom Demodex injai dosiaľ nebola pred-

metom štúdií.

Obr. 1 – Americký kokeršpaniel dlhodobo liečený lokálne

polyvalentnými ušnými prípravkami

Obr. 2 – Fenka rovnakého plemena, žijúca v tej istej domácnosti

vykazovala len svrbenie v oblasti uší

Obr. 5 – Demodex injai

Obr. 3 – Kompletným vyšetrením prvého pacienta bola zistená

otitis externa

Obr. 4 –Mierna erytematózna otitis externa s prítomnosťou

malého množstva mazu v oboch zvukovodoch

Obr. 6 – Demodex injai


Malá zvířata

Klinický prípadAnamnéza: Z dôvodu recidívujúcich otitíd bol na pra-

covisko predvedený 6-ročný, nekastrovaný samec pleme-

na americký kokeršpaniel (pacient 1, obr.1). Pacient bol

dlhodobo opakovane liečený lokálne podávanými poly-

valentnými ušnými prípravkami. V súčasnosti majiteľka

opäť pozorovala zápach a pruritus oboch zvukovodov.

Druhá, nepríbuzná, 8-ročná, sterilizovaná fenka rovna-

kého plemena, žijúca v tej istej domácnosti (pacient 2,

obr. 2), vykazovala len svrbenie v oblasti uší. Obe zviera-

tá boli v nedávnej minulosti liečené na preukázanú chey-

letiellózu selamectinom 6 mg/kg v špecialite Stronghold®

(Zoetis, Belgicko).

Klinické vyšetrenia: Kompletným vyšetrením prvého

pacienta bola zistená obojstranná, mierne edematózna,

stredne vážna, erytro-ceruminózna otitis externa (obr. 3),

s prítomnosťou stredného množstva cerumenu.

U pacienta 2 bola diagnostikovaná mierna erytematózna

otitis externa (obr. 4), s prítomnosťou malého množstva

mazu v oboch zvukovodoch. Otoskopicky, ako aj

s pomocou videootoskopu (Storz®), boli u oboch pacien-

tov obojstranne zvizualizované intaktné bubienky

a mierne hrboľatý povrch zvukovodov. Pacienti nejavili

žiadne ďalšie zmeny celkového klinického stavu.

Laboratórne vyšetrenia: Cytologickým vyšetrením

vzoriek z obidvoch zvukovodov u oboch pacientov, bolo

preukázané malé (pacient 2) a stredné (pacient 1) mno-

žstvo kvasiniek rodu Malassezia spp. Pomocou vatového

tampóna boli odobraté vzorky na parazitologické vyše-

trenie z oboch zvukovodov postupne u oboch psov.

Odobratý materiál bol zoškrabaný pomocou nových

skalpelových čepielok do kvapky minerálneho oleja na

podložné sklíčko a prikrytý krycím sklíčkom. Toto vyše-

trenie preukázalo prítomnosť živých dospelých dlhých

foriem parazita rodu Demodex, v počte do 4 jedincov/

vyšetrovanú vzorku (pacient 1) a do 2 jedincov/vyšetro-

vanú vzorku (pacient 2). Na základe vizuálneho morfolo-

gického vyšetrenia sa s vysokou pravdepodobnosťou

jednalo o Demodex injai (obr. 5 a 6).

Parazitologické vyšetrenia kože (hlboké zoškraby, tri-

chogramy) z iných častí tela (packy, trup, hlava), boli

u oboch pacientov negatívne.

Kompletné hematologické a biochemické vyšetrenia

krvi, ako aj merania sérových koncentrácií celkového

tyroxínu (LABOKLIN s. r. o.), boli v referenčných rozme-

dziach u oboch pacientov.

Diagnóza: Na základe zistených skutočností bola

u oboch pacientov stanovená diagnóza malasséziová

otitis externa a lokalizovaná demodikóza zvukovodov,

spôsobená Demodex injai.

Terapia: U oboch pacientov bol nasadený prípravok,

obsahujúci moxidektín/imidakloprid Advocate® (Bayer,

Leverkusen, Nemecko), v dávke 10 mg/kg imidaklopridu

a 2,5 mg/kg moxidektinu. Po diskusii s majiteľom z fina-

nčných dôvodov boli zvolené 14dňové intervaly podáva-

nia prípravku, pričom v prípade nízkej účinnosti by bola

frekvencia aplikácií skrátená na á sedem dní. Na terapiu

malasséziovej otitídy bol použitý topicky clotrimazole

v 0,9% NaCl 1 : 1, 2x denne a výplachy čistiacim rozto-

kom Otodine ® (I.C.F., Taliansko) s obsahom chlórhexi-

dínu a TRIS- EDTA, 2x za týždeň.

Ďalší priebeh: Pacienti boli monitorovaní

v 14-dňových intervaloch. Počas každej kontroly bolo

prevedené kompletné klinické a dermatologické

vyšetrenie, ako aj otoskopické, cytologické a parazitolo-

gické (viď hore) vyšetrenie z oboch zvukovodov. Pri prvej

kontrole po 14-ich dňoch, bolo cytologické vyšetrenie

zvukovodov na kvasinky u oboch pacientov negatívne

a terapia clotrimazolom bola ukončená. Doporučené

bolo pokračovať vo výplachoch oboch zvukovodov

v stanovenom intervale. Kontrolné parazitologické

vyšetrenia vykazovali postupne klesajúcu tendenciu

v počtoch parazitov a z toho dôvodu nebola frekvencia

aplikácie prípravku Advocate® menená.

Pri kontrole v šiestom týždni terapie boli otoskopicky

zvukovody pacienta č.1 bez prítomnosti edému. U oboch

pacientov pretrvával mierny erytém s fyziologickým

množstvom cerumenu a hrboľatosť povrchu zvukovo-

dov. Cytologickým vyšetrením zvukovodov bolo u oboch

preukázané malé zvýšenie počtu kvasiniek (1+ zo 4+), na

základe čoho bolo doporučené zvýšiť frekvenciu výpla-

chov zvukovodov na á 3 dni. U pacientky 2 bolo pri tejto

kontrole prvýkrát parazitologické vyšetrenie negatívne

a u pacienta 1 sa nachádzal demodex v počte do 1 jedin-

ca/vyšetrovanú vzorku.

Pacienti boli ošetrení prípravkom Advocate® celkovo

4x. Ďalšiu diagnostiku a kontroly majiteľka odmietla kôli

uspokojivému stavu pacientov a výške predpokladaných

ďalších nákladov.

Diskusia

V nami popísanom prípade sme pozorovali výskyt

erytro-ceruminóznej otitis externa s výskytom dlhej

formy parazitov rodu Demodex (pravdepodobne

Demodex injai) u dvoch nepríbuzných amerických

kokeršpanielov z jednej domácnosti. Dôvodom tohto

nálezu by mohol byť priamy (zo psa na psa), alebo

nepriamy (pomocou ušných aplikátorov) prenos parazi-

ta, ďalej lokálna imunosupresia topickými kortikoste-

roidmi, obsiahnutými v ušných kvapkách aplikovaných

v minulosti, prípadne predispozícia k výskytu tohto

druhu demodexa v zvukovodoch u daného plemena.

Prenos parazita u psov priamym kontaktom bol

dokázaný pri Demodex canis len z matky na cicajúce

šteňatá počas prvých 2–3 dní života. U mačiek s demo-

dikózou spôsobenou Demodex gatoi je však priamy pre-

nos zo zvieraťa na zviera možný.14 Nepriamy prenos,

napríklad prostredníctvom aplikátorov na prípravkoch

určených na ošetrenie uší, sa pokladá u psov za nepravde-

podobný. Ako je však známe, glukokortikoidy predispo-

nujú k demodikóze nielen po celkovej aplikácii,5,8,10,11 ale

aj po aplikácii vo forme lokálnych prípravkov.12 Ostáva

preto otázkou, či v kombinácii s lokálnou imunosupre-

siou kortikoidmi obsiahnutými v ušných preparátoch,

používaných u našich pacientov v minulosti, nemohlo

k tomuto nepriamemu prenosu dôjsť.

Kokeršpanieli vykazujú odlišnosti v normálnej histo-

anatómii zvukovodov oproti iným plemenám. Ich


Malá zvířata

normálny zvukovod vykazuje vyšší podiel ceruminóz-

neho žľaznatého tkaniva, čo ich predisponuje

k zvýšenému výskytu otitis externa.15 Pacienti s chro-

nickou otitis externa vyvinú hyperpláziu ceruminóznych,

aj sebaceóznych žliaz.16 S ohľadom na koreláciu medzi

touto hyperpláziou a výskytom demodikózy s Demodex

injai,8 mohli by sme uvažovať o možnej plemennej predi-

spozícii k výskytu tohto parazita.

Diagnóza demodikózy, kvantitatívne vyhodnotenie

a kontrola účinnosti terapie je založená na trichograme,

hlbokom kožnom zoškrabe, prípadne histopatologickom

vyšetrení. Keďže sa v našom prípade jednalo o postihnu-

tie zvukovodov, použili sme metódu vyšetrenia ceru-

minózneho materiálu.

V prípade terapie seboroickej dermatitídy, spojenej

s generalizovanou demodikózou spôsobenou Demodex

injai, bola popísaná orálna terapia makrocyklickým

laktónom ivermectin v rôznych špecialitách.8 V prípade

našich pacientov sme, vzhľadom na absenciu celote-

lových príznakov ochorenia, ako aj na základe malého

množstva detekovaných roztočov, zvolili topickú tera-

piu moxidectinom. Moxidectin je na našom trhu

dostupný v 2,5% koncentrácii v kombinácii s 10% imida-

clopridom vo forme spot-on, v špecialite Advocate®

(Bayer, Leverkusen, Nemecko). Je registrovaný na

podávanie v mesačných intervaloch, no novšie štúdie

ukázali výrazne lepšiu efektívnosť liečby pri podávaní

raz za týždeň.13 U nami popisovaných pacientov sme

z ekonomických dôvodov počiatočne zvolili 14-dňové

intervaly podávania. Tieto by boli, v prípade slabej

účinnosti, upravené na á 7 dní.

Kontrola účinnosti terapie sa prevádza

v štvortýždňových intervaloch. Liečbu je možné vysadiť

štyri týždne po poslednom, z dvoch po sebe nasle-

dujúcich, negatívnom náleze parazita vo vyšetrovaných

vzorkách.13

ZáverNález parazita v zvukovodoch dvoch nepríbuzných

jedincov rovnakého plemena, bez ďalších prejavov na

tele, dáva oprávnenie domnievať sa, že k primárnemu

pomnoženiu patogéna mohlo dôjsť v dôsledku opako-

vaného používania polyvalentných ušných kvapiek,

obsahujúcich kortikosteroid. Parazit mohol byť následne

prenesený zo zvieraťa na zviera kontaktom, prípadne

pri aplikácii prípravkov na ošetrenie zvukovodov. Ďalším

možným vysvetlením by mohla byť plemenná predi-

spozícia k prítomnosti demodexa v zvukovodoch

u kokeršpanielov v súvislosti s hyperpláziou ceru-

minóznych a sebaceóznych žliaz a vznik ušnej demo-

dikózy pod vplyvom lokálneho glukokortikoidu.

Literatúra:1. OLIVEIRA, C. D., LARSSON, C. E., DE CAMARGO, M. M. Longitudinal assess-

ment of T-lymphocyte subpopulations during generalized demodicosis in

dogs and their relationship with remission. Vet Dermatol 2015;26-1:18-e6.

2. MILLER, W. H. J. R., GRIFFIN, C. E., CAMPBELL, K. L. Parasitic skin diseases. In:

Muller and Kirk´s Small Animal Dermatology, 7th edit, St. Louis, MO; Elsevier

Mosby, 2013:284-342.

3. FERRER, L.,RAVERA, I., SILBERMAYR, K. Immunology and pathogenesis of

canine demodicosis. Vet Dermatol 2014;25-5:427-e65.

4. SCOTT. D. W., MILLER, W. M., GRIFFIN, C. E. Parasitic skin diseases. In: Muller

and Kirk´s Small Animal Dermatology, 6th edition, Philadelphia; W. B.

Saunders Company, 2001:423-516.

5. MILOSEVIC, M. A., FRANK, L. A., BRAHMBHATT, R. A., KANIA, S. A. PCR ampli-

fication and DNA sequencing of Demodex injai from otic secretions of a dog.

Vet Dermatol 2013;24-2:286-e66.

6. DESCH, C. E., HILLIER, A. Demodex Injai: a new species of hair follicle mite

(Acari: Demodecidae) from the domestic dog (Canidae). J Med Entomol

2003;40:146-149.

7. IZDEBSKA, J. N., FRYDERK, S. Diversity of three species of the genus

Demodex (Acari, Demodecidae) parasitizing dogs in Poland. Polish J Environ

Stud 2011;20:565-569.

8. ORDEIX, L., BARDAGÍ, M., SCARAMPELLA, F., FERRER, L., FONDATI, A.

Demodex injai infestation and dorsal greasy skin and hair in eight wire-

haired fox terrier dogs. Vet Dermatol 2009;20-4:267-272.

9. FORSYTHE, P. J., AUXILLA, S. T., JACKSON, H. A. Intense facial pruritus associ-

ated with Demodex injai infestation: a report of 10 cases. Vet Dermatol

2009;20-3:214-230.

10. HILLIER, A., DESCH, C. E. Large-bodied Demodex mite infestation in 4 dogs.

J Am Vet Med Assoc 2002;220:623-627.

11. ROBSON, D. C., BURTON, G. G., BASSETT, R. at al. Eight cases of demodicosis

caused by a long-bodied Demodex species (1997-2002). Aust Vet Pract

2003;33:64-74.

12. BIZIKOVA, P. Localized demodicosis due to Demodex cati on the muzzle of

two cats treated with inhalant glucocorticoids. Vet Dermatol 2014;25-3:222-

e58.

13. MUELLER, R. S., BENSIGNOR, E., FERRER, et al. Treatment of demodicosis in

dogs: 2011 clinical practice guidelines. Vet Dermatol 2012;23-2:86-e21.

14. SAARI, S. A., JUUTI, K. H., PALOJÄRVI, J. H., VÄISÄNEN, K. M., SAIJONMAA-

KOULUMIES, L. E. Demodex gatoi – associated contagious pruritic dermato-

sis in cats- -a report from six households in Finland. Acta Vet Scand

2009;20:51:40.

15. GOTTHELF, L. N. Cytology and Histopathology of the Ear in Health and

Disease. In: Small animal ear diseases, 2nd edit., St. Louis, Missouri; Elsevier

Sounders, 2005:41-75.

16. GOTTHELF, L. N. Laser Ear Surgery. In: Small animal ear diseases, 2nd edit., St.

Louis, Missouri; Elsevier Sounders, 2005:349-375.

Adresa autorky:

MVDr. Iveta Matúšková

Veterinárna klinika AMIS

Kostlivého 17

821 03 Bratislava

Slovenská republika


Infekce Toxoplasma gondii u koček – ABCD zásady prevence a managementu

Toxoplasma gondii je obligátní

intracelulární kokcidie, která může

infikovat prakticky všechny teplo-

krevné živočichy, včetně člověka.

Kočka domácí a další kočkovité

šelmy jsou jejím přirozeným hosti-

telem, nekočkovité druhy slouží

pouze jako mezihostitel.

Rozeznáváme tři infekční stadia:

sporozoity v oocystě, tachyzoity

(aktivně se dělící stadium) a brady-

zoity (pomalu se dělící stadium)

uzavřené v tkáňové cystě. Oocysty

jsou vylučovány trusem, zatímco

tachyzoity a bradyzoity nacházíme

v tkáních a mléce.

Enteroepiteliální životní cyklus

je znám pouze u kočkovitých. Po

pozření bradyzoitu v tkáňové cystě

mezihostitele (potkan, myš apod.)

dojde k jeho uvolnění v žaludku

a v tenkém střevě a proniknutí do

epiteliálních buněk střeva. Zde

dochází k vývoji schizontu

a merozoitu, popřípadě také

gamontu. Později se vytvoří okolo

makrogamontu stěna a vznikne

oocysta. Oocysty jsou stále nein-

fekční, teprve za 1–5 dnů po vysta-

vení vlhku a vzduchu vysporulují

a obsahují dvě sporocysty, každou

se čtyřmi sporozoity. Celý cyklus

trvá asi 3–10 dnů od pozření

tkáňové cysty. Extraintestinální

vývoj T. gondii je společný pro

všechny hostitele, včetně koček,

psů a lidí, nezávisle na tom, byla-li

pozřena tkáňová cysta, nebo

oocysta. Po pozření oocysty se z ní

ve střevních buňkách uvolní spo-

rozoity, z nichž se nepohlavním

dělením stanou tachyzoity. Ty se

mohou dělit jakkoliv dlouho prak-

ticky v jakékoliv tělní buňce, po

rozpadu buňky se uvolní a mohou

infikovat další buňky. Tkáňové

cysty se formují především v CNS,

svalech a viscerálních orgánech

a pravděpodobně perzistují v těle

po celý život hostitele. Mohou být

znovu aktivovány imunosupresí

hostitele a tím dojde i ke klinickým

projevům. Parazitemie během gra-

vidity hostitele může způsobit pla-

centitidu a proniknutí tachyzoitu

do plodu.

U všech hostitelů jsou známy tři

hlavní způsoby přenosu T. gondii

a to kongenitální infekce, pozření

infikované tkáně a pozření oocys-

tou kontaminované potravy, nebo

vody. Mezi méně důležité patří

krevní transfuze a transplantace

orgánů. Známý je také laktogenní

přenos.

Maso kontaminované T. gondii je

primárním zdrojem infekce lidí

a prevence protilátek je poměrně

vysoká. Stejně tak kontaminovaná

voda či půda představují signifi-

kantní zdravotní riziko.

Klinický projev je u koček velmi

vzácný, kongenitální infekce jsou

obvykle vážnější než infekce

dospělých jedinců. U imunosupri-

movaného hostitele se bradyzoity

opět rychle množí a rozšiřují se

jako tachyzoity. Klinická toxoplaz-

móza byla zaznamenána u koček

s infekcí FIV, FeLV, běžné dávky

kortikosteroidů nejsou predispozi-

cí pro reaktivaci T. gondii, na rozdíl

od podávání cyklosporinů. Mezi

nejčastěji postižené tkáně patří

CNS, svaly, plíce a oči. Kočky vyka-

zují neurologické deficity (záchvaty,

ataxie), svalovou hyperestezii, dys-

pnoi, uveitidu, ikterus, průjem,

horečku, depresi, anorexii a hubnu-

tí. Transplacentárně nebo laktogen-

ně nakažená koťata obvykle umírají

na onemocnění plic nebo jater.

V diagnostice lze použít přímý

průkaz oocyst v trusu, detekci

tachyzoitů v tkáních, cytologicky,

nebo PCR (nejčastěji mozkomíšní

mok, vitreózní tekutina, bronchoa-

lveolární laváž). A detekci protilá-

tek, která je významná z důvodu

posouzení ohrožení lidského zdra-

ví. Pokud má kočka protilátky

negativní, může vylučovat oocys-

ty, kočka pozitivní již oocysty

nevylučuje. Protilátky nacházíme

jak u zdravých, tak nemocných

koček, proto jejich přítomnost

není průkazem klinické toxoplaz-

mózy.

Terapií volby je klindamycin (10–

12 mg/kg 2 x d, po dobu 4 týdnů).

Kočkám s uveitidou je možné při-

dat topicky, orálně nebo parente-

rálně glukokortikoidy. Klinické pří-

znaky, nezahrnující CNS a oči, se

začínají zlepšovat za 2–3 dny po

zahájení léčby, ostatní reagují

pomaleji. Prognóza je v případě

onemocnění plic a jater, především

u imunokomprimovaných jedinců

špatná. Prevencí je krmení komerč-

ní stravou a zamezení styku s mezi-

hostitelem.

K. HARTMANN, D. ADDIE, S.

BELAK, C. BOUCRAT-BARALON,

H. EGBERINK, T. FRYMUS, T.

GRUFFYDD-JONES, M. J. HOSIE,

A. LLORET, H. LUTZ, F. MARSILIO,

K. MÖSTL, M. G. PENNISI, A- D.

RADFORD, E. THIRY, U. TRUYEN,

M. C. HORZINEK Toxoplasma gon-

dii infection in cats, ABCD guide-

lines on prevention and manage-

ment. J Feline Med Surg

2013;15:631-637.

Z anglického originálu přeložila

MVDr. Kateřina Stiborová

Anotace


Anotace

Celoživotní onemocnění potřebuje doživotní terapii: dlouhodobá bez-pečnost cyklosporinu při léčbě atopické dermatitidy psů

Cyklosporin je cyklický oligopeptid, který působí

imunomodulačně, a je vysoce efektivní pro léčbu ato-

pické dermatitidy psů (CAD). Jelikož CAD je onemoc-

nění, které většinou vyžaduje dlouhodobou až doži-

votní terapii, je nutné vybrat dlouhodobě bezpečnou

terapii. Lék je třeba hodnotit nejen pomocí klinických

studií, ale také z pohledu farmakovigilance.

Farmakovigilance zahrnuje informaci, zda došlo k ved-

lejšímu účinku ve spojení s použitím léku, zda byla

dodržena doporučení z příbalového letáku, a může

obsahovat zprávy o selhání efektu léku. Cyklosporin

má široké spektrum nežádoucích účinků a jsou popsa-

né u 55 % ze 759 psů v 15 klinických studiích (0–88 %

podle konkrétní studie), ale jsou vzácné ve farmakovi-

gilanci (71,81 případu na milion prodaných kapslí).

Gastrointestinální reakce jsou nejčastější (51 %), ale

jsou jen velmi mírné a jen výjimečně vyžadují terapii.

Další klinické příznaky jsou vzácné (< 1 % v klinických

studiích, méně než deset případů na milion proda-

ných kapslí).

Z gastrointestinálních vedlejších příznaků jsou nej-

častěji popisovány ojedinělé epizody zvracení (25 až

31 %) nebo průjmu (18–20 %) v průběhu prvních tří

měsíců, vzácně se opakující nebo vyžadující ukonče-

ní terapie. Vzácnější je výskyt inapetence. Pro snížení

výskytu potíží se doporučuje zahájit terapii nižší dáv-

kou (1–2 mg/kg), a pak ji zvyšovat (na 5 mg/kg),

nebo prodloužit interval mezi dávkami. Dále se

doporučuje dávku před podáním zamrazit, podávat

s malým množstvím krmení, použít antiemetika

a léky pro ochranu žaludku nebo přidat vlákninu

a probiotika.

Proliferativní onemocnění kůže jsou sledována

u < 1 % psů. Většina klinických příznaků zmizela při

snížení dávky nebo při ukončení terapie bez jakéko-

liv jiné terapie. Pokud je hyperplazie kůže způsobená

neadekvátní reakcí na sekundární bakteriální infekci,

je nutné terapii ukončit a zvážit použití antibiotik.

Hirsutismus a hypertrichóza jsou vzácně popsané

vedlejší účinky (<1 %) a nevyžadují ukončení terapie.

Incidence hyperplazie dásní je <1 % a je většinou

popisován mírný průběh. Vzácně se objevuje gingivi-

tida, která nevyžaduje ukončení terapie. Hyperplazii

lze zmírnit zredukováním dávky a je nutné zvýšit

hygienu dásní jako prevenci gingivitidy. Někdy je

doporučováno použít zubní pastu s obsahem

azathioprinu nebo jeho celkové podávání.

Obecně při dlouhodobém podávání imunosupre-

sivních léků je zvýšené riziko infekce (virová, bakteri-

ální, plísňová, protozoální nebo parazitární), ale při

použití cyklosporinu v doporučené dávce (5 mg/kg/

den) nebyla nalezená dysfunkce fagocytózy. Navíc

jako efekt terapie CAD je popisován pokles sekun-

dárních infekcí. Bakteriurie je popisována u 1,3 %

psů, ale u žádného z nich nedošlo ke klinickému roz-

voji zánětu dolních cest močových. Ostatní infekce

jsou velmi vzácné (neosporóza, toxoplazmóza,

leishmanióza).

Při léčbě cyklosporinem je vzácně popisována peri-

ferní rezistence k inzulínu a snižování jeho sekrece

(zejména u WHWT), ale u žádného se nerozvinuly kli-

nické příznaky diabetes mellitus. Při biochemickém

a hematologické vyšetření jsou ojediněle popisována

zvýšení bílých a červených krvinek v rozmezí do 5 %

z referenčního rozmezí. Další změny jsou mírné, ale

přesto bychom měli být opatrní u psů s již probíhají-

cím metabolickým onemocněním, a pravidelně paci-

enta monitorovat, včetně glukózy a fruktosaminu.

Terapie cyklosporinem v dávkách doporučených

při terapii CAD nepředstavuje zvýšené riziko pro

vznik neoplazií, ale může podporovat progresi při již

existujícím novotvaru – angiogenezi a vznik metastá-

zí. Nefrotoxicita cyklosporinu a následné renální

selhání se u psů se nepotvrdily.

Neurologické potíže (zejména záchvaty) jsou u psů

popisovány vzácně a mohou souviset s epilepsií

a nádory na CNS. Další vedlejší příznaky terapie jako

slabost, letargie, sebaceózní adenitida, krustózní der-

matitida, pruritus, alopecie, pyogranulomatózní nodu-

ly, zvýšené línání, kožní cysty, třes, deprese, hyperakti-

vita a bolestivost jsou popisovány u <1 % psů a přímá

souvislost s léčbou se prozatím nepotvrdila.

Kontraindikace cysklosporinu s vakcinací je stále

hodně kontroverzní. Obecné doporučení přerušit

léčbu na dva týdny před vakcinací a po vakcinaci není

možné, a proto se nyní doporučuje stanovit protilátky

a na jejich základě zvážit nutnost revakcinace. Nebyla

doposud vydána studie pro bezpečnost terapie cyk-

losporinem v průběhu březosti nebo laktace, a proto

se její použití nedoporučuje.

Cyklosporin je metabolizován především v játrech

a méně ve střevech pomocí cytochromu P450. Léky,

na jejichž metabolismu se podílí cytochrom P450

(ketokonazol, flukonazol, itrakonazol), mohou zvyšo-


Anotace

vat hladinu cyklosporinu v plazmě, ale zvyšují riziko

nefrotoxicity, gingivální hyperplazie a inzulinové rezi-

stence. Erytromycin, metoklopramid, cimetidin, dilti-

azem a grepová šťáva mohou také zvyšovat hladiny

cyklosporinu. Naopak léky, které zvyšují efekt

cytochromu P450 (fenobarbituráty, trimetoprim-sul-

fonamid) mohou snižovat hladinu cyklosporinu

v plazmě. Cyklosporin svým vlivem na MDR1

P-glykoprotein transporter může teoreticky způsobit

intoxikaci milbeoximem a avermectinem. Současné

podávání fluorochinolonů, penicilinů, NSAIDs, cefalo-

sporinů je bezpečné.

Na závěr je nutné říci, že lék je bezpečný při dlou-

hodobém používání. Nejčastějšími nežádoucími účin-

ky jsou gastrointestinální potíže (zvracení a průjem)

a nejčastěji samy odezní nebo ustanou při snížení

dávky či přerušení terapie. Dále je nutné mít na

paměti, že jako imunosupresivní lék může podporo-

vat vznik sekundárních infekcí a případně neoplazií.

Monitoring je doporučený ve stejných intervalech

jako při jakékoliv imunosupresivní terapii.

NUTTALL, T., REECE, D., ROBERTS, E. Life-long

diseases need life-long treatment: long-term safe-

ty of cyclosporin in canine atopic dermatitis. Vet

Rec 2014;174;3-12.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Zlata Hošková

Cyklosporin ve formě perorální suspenzeSPORIMUNE 50mg/ml

SEVARON s.r.o., Palackého třída 163a, 612 00 Brno, tel.: +420 541 426 370, e-mail: [email protected],www.sevaron.cz

I atopická dermatitida má své řešení…


Editorial

Všechny odborné příspěvky jsou recenzovány.

Vydavatel nenese odpovědnost za údaje

a názory autorů jednotlivých příspěvků

a inzerci. Současně si vyhrazuje právo

na drobné stylistické úpravy uveřejňovaných

textů.

© 2015 Profi Press s. r. o. Žádná část tohoto

časopisu nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování

v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez

písemného souhlasu vlastníka autorských práv.

Veterinářství

– zakládající člen Evropské asociace

veterinárních redaktorů v roce 1996

Ilustrační foto na titulní straně: Veterinární klinika VYVET

Milé kolegyně, milí kolegové,

s přibývajícími teplotami nastávajících slunečních dnů,

cestováním a možností volného pohybu domácích mazlíčků

v přírodě se zvyšuje riziko infekcí. Například země okolo

Středozemního moře jsou známé výskytem kožní mykózy,

mikrosporidiózy, zejména u potulných psů a koček. Tato

vysoce kontagiózní infekce probíhá u zvířat často bez klinic-

kých příznaků a je snadno přenosná na člověka. K léčbě

dermatofytóz byly kromě lokálních a perorálních antimyko-

tik vyrobeny vakcíny proti dermatofytózám, které byly zave-

deny do veterinární praxe před dvaceti lety. Vývoj specific-

kých vakcín a možnosti jejich uplatnění najdete na dalších stránkách tohoto čísla. Laboratorní a klinickou diagnózu

mikrosporidiózy pro vás připravujeme do příštího červnového Veterinářství.

V souvislosti s globálním oteplováním se k nám šíří z jižních zemí Evropy infekce přenášená komáry, dirofilariáza.

Probíhá ve formě kožní doprovázené pruritem, erytémem a alopecií nebo méně časté srdeční formě. Její prevalence

na Slovensku přesahuje 12 %. Anamnéza by měla zahrnovat dotazy zaměřené na cestování i v minulosti. Z hlediska

šíření nákazy je nezbytná i terapie u asymptomatických jedinců s náhodným nálezem parazitů.

Gastrointestinální helmintózy ovcí negativně ovlivňují úspěšný chov ovcí v celém světě. Většinou jen malý počet

jedinců ze stáda přežvýkavců trpí intenzivní parazitární infekcí a je tak odpovědný za kontaminaci pastvin. Opatření

k potlačení jejich výskytu, cílená selektivní léčba, by měla být součástí managementu každého chovu.

V červnovém čísle časopisu, které budou již někteří z vás číst na dovolené, najdete přehled a zásady užívání anthel-

mintik u malých přežvýkavců.

Těším se na další spolupráci s Vámi.

Irena Sekaninová

1504 MSD Bravecto Inzerce A4.indd 2 14.4.2015 10:25:43


Malá zvířata

I. TOMKOVÁ,1 L. KUČKOVSKÁ,1 D. HANZLÍČEK2

1Veterinárna klinika Piešťany

2Veterinárna klinika Jaggy, Brno

SOUHRN

Tomková I., Kučkovská L., Hanzlíček D. Popis prípadu: Dirofilaria repens u psa na Slovensku.


V článku je prezentovaný prípad psa s náhodným nálezom filárie v podkoží. Vyšetrením krvi

Knottovým testom bola detegovaná prítomnosť mikrofilárií, PCR vyšetrenie potvrdilo prítomnosť

druhu Dirofilaria repens. Pacient nejavil klinické príznaky ochorenia. Terapia spočívala v aplikácii

moxidectínu 1x mesačne počas štyroch nasledujúcich mesiacov za sebou. Liečba asymptomatic-

kých jedincov je potrebná z dôvodu možného prenosu na ďalšie mäsožravce alebo človeka.

SUMMARY

Tomková I., Kučkovská L., Hanzlíček D. A case description: Dirofilaria repens in a dog in Slovakia.


This article presents the case of a dog with a random finding of filaria in the subcutaneous tissue.

Examination of blood by means of Knott test detected the presence of microfilariae, PCR examination

confirmed finding the species Dirofilaria repens. The patient did not show any clinical signs of disease.

The therapy consisted of administration of moxidectin 1x per month during four consecutive month.

Treatment of asymptomatic individuals is necessary due to possible transmition to humans or other

carnivores.

Popis prípadu: Dirofilaria repens u psa na Slovensku

ÚvodNajvýznamnejšími parazitmi z nadčeľade

Filarioidea v Európe, ktoré postihujú domáce

mäsožravce, sú Dirofilaria immitis – parazit kar-

diovaskulárneho systému (spôsobujúci ochore-

nie heartworm disease), a Dirofilaria (Nochtiela)

repens – parazit podkožného tkaniva.1

Dirofilarióza bola ešte pred desiatimi rokmi

považovaná za typické ochorenie krajín južnej

Európy so subtropickým podnebím – Talianska,

Grécka, Španielska, Portugalska.2 Prvé zazna-

menané prípady autochtónnej kaninnej dirofi-

lariózy na Slovensku sú z roku 2005 a pochád-

zajú z oblasti Bratislavy a Komárna.3

Epidemiologický výskum, ktorý sa na Slovensku

uskutočnil v rokoch 2007–2013, podľa

Miterpákovej a kol. preukázal, že priemerná

mikrofilarémia u psov presahuje 12 % (obr. 1).4

Prvý prípad humánnej autochtónnej subku-

tánnej dirofilariózy na Slovensku je z roku

2007,5 okulárna forma bola diagnostikovaná

v roku 2014.6 V Českej republike prvý prípad

autochtónnej kaninnej dirofilariózy pochádza

z roku 2006 z okolia Břeclavy.7 Najvyšší výskyt

oboch foriem ochorenia je na južnej Morave,

Břeclavsku a Hodonínsku. Podkožná dirofilarió-

za niekoľkonásobne prevyšuje výskyt srdcovej

dirofilariózy.8

Psi, mačky a divokožijúce mäsožravce sú koneč-

nými hostiteľmi D. repens a predstavujú jediný

zdroj príležitostnej infekcie človeka. Medzi hostiteľ-

mi a vektormi sú komáre rodov Aedes, Anopheles

a Culex.9 Striktné karanténne opatrenia zriedka

zabránia prenosu D. repens, pretože infekcia sa

stáva patentnou za 6–10 mesiacov a dospelé para-

zity môžu žiť v podkožnom tkanive 2–4 roky, mik-

rofárie približne tri roky.10

Parazitóza sa môže prejavovať asymptomatic-

ky, ale existujú sezónne variácie v počte cirkuluj-

úcich mikrofilárií, ktoré vrcholia v období počas

augusta až septembra. Tie môžu sprevádzať cyk-

lické klinické prejavy ako–pruritus, erytém, alo-

pécia. Sú spôsobené kapilárnou embolizáciou

mikrofiláriami, pohybom adultných jedincov

v podkoží, imulogicko-alergickou reakciou na

larvy L3 – L5 a mikrofilárie, a toxínmi vyproduko-

vanými parazitmi. Symptómy sa zvyčajne opa-

kujú sezónne, od jari do jesene počas druhého

a tretieho roka a stávajú sa perzistentnými po

štvrtom roku výskytu infekcie. Vo väčšine prípa-

MVDr. Ivana

Tomková,

veterinární

lékařka


Malá zvířata

dov však u zvierat s mikrofilarémiou nie sú zistené žia-

dne patologické symptómy.11

Životný cyklus parazita začína príjmom krvi komárom

obsahujúcou larvy L1. Počas 10–20 dní sa z nich vyvinú

L2 a infekčné larvy L3. Infekčné larvy L3 počas cicania

krvi komárom preniknú do podkožia alebo subseróz-

nych tkanív, kde sa zvlečú na larvu L4 a zostávaju 6–7

mesiacov, kým dosiahnu adultné štádium (L5) produkuj-

úce mikrofilárie. Dĺžka dospelého samca je 5–7 cm, sami-

ce 10–17 cm10 (obr. 2).

Diagnóza je založená na prítomnosti pruritických kož-

ných lézií, detekcií cirkulujúcich mikrofilárií (v krvnom

nátere alebo modifikovaným Knottovým testom) a nega-

tívnom teste na antigén D. immitis. Druhová príslušnosť

nematód sa stanovuje histochemickými metódami

a PCR. Medzi diferenciálne diagnózy subkutánnej dirofi-

lariózy patria atopická dermatitída a iné pruritické ekto-

parazitózy.11

ELISA test deteguje antigén pohlavných orgánov

dospelých samíc Dirofilaria immitis,12 pričom skrížená

reaktivita s D. repens nie je známa.13 Žiadny sérologický

test na detekciu cirkulujúcich protilátok alebo antigénu

pre praktických veterinárnych lekárov nie je na trhu.

Doteraz existuje pomerne málo výskumov a klinických

štúdii zaoberajúcich sa terapiou a prevenciou subku-

tánnej dirofilariózy. Jednou z terapeutických možností je

jednorázové alebo opakované použitie moxidektínu.14-16

Ďalšou možnosťou je kombinácia doxycyklínu a iver-

mektínu,17 prípadne adulticídna terapia melarsomínom

s následnou mikrofilaricídnou terapiou makrocyklickými

laktónmi (ivermektín,18 doramektín19 alebo imidaclo-

prid/moxidectín20).

Popis prípaduAnamnéza: v apríli 2013 prijala Veterinárna klinika

Piešťany dospelú suku plemena kavalier king Charles

Španiel, vážiacu 4,8 kg, ktorá bola umiestnená v Útulku

Piešťany a pochádzala z odchytu v obci Blesovce na

západnom Slovensku (obr. 3).

Klinické vyšetrenie: krívanie na pravú panvovú kon-

čatinu a zlý výživný stav, pacient inak bez patologických

nálezov.

Diagnostika: RTG vyšetrenie preukázalo luxáciu hlavi-

ce femuru, suka následne podstúpila jej resekciu, pri

operácií sa ako náhodný nález v podkoží objavil pohyb-

livý, tenký červ, dĺžky 14 cm, bielej farby.

Laboratórne vyšetrenie: Vyšetrením krvi Knottovým

testom, ktoré vykonal Parazitologický ústav Slovenskej

akadémie vied v Košiciach, bola detegovaná prítomnosť

mikrofilárií v počte 988 jedincov na 100 μl krvi. Následne

bola z krvi pomocou komerčne vyrábaného setu (DNeasy

Blood and Tissue Kit, Quiagen, Nemecko) izolovaná DNA

za účelom druhovej diferenciácie pôvodcu. Využitím PCR

a primerov špecifických pre druhy D. repens, D. immitis

a Acanthocheilonema reconditum boli amplifikované

fragmenty mitochondriálneho génu CO1.21 Analýza izo-

Obr. 1 – Percentuálne vyjadrenie výskytu mikrofilarémie v jednotlivých krajoch SR4

(obr. spracovaný podľa Miterpákovej M. a kol.)

Obr. 2 – Adultný jedinec D. repens – samica (fotoarchív autorov)


Malá zvířata

lovanej DNA jednoznačne potvrdila prítomnosť druhu

D. repens ako pôvodcu infekcie.

Diagnóza: dirofilarióza spôsobená D. repens.

Terapia: Pacient bol úspešne operovaný, mikrofilari-

cídna terapia bola vykonaná kombináciou imidaclo-

prid/moxidectin (Advocate® pre psi 4–10 kg) – vo forme

spot on 1x mesačne štyri nasledujúce mesiace po sebe.

Dávka účinných látok zodpovedala dávkovaniu odpor-

účaného výrobcom.

Adopcia sa uskutočnila o mesiac, noví majitelia boli

o dirofilarióze informovaní. Ich veterinárny lekár dal po

ukončení liečby vykonať vyšetrenie krvi, ktoré bolo

negatívne na mikrofilárie. V súčasnosti nekríva a nejaví

známky klinického ochorenia.

Diskusia: Podľa vedomia autorov iba málo majiteľov

psov, laickej verejnosti a veterinárnych lekárov si uvedo-

muje riziká spojené s prenosom dirofilariózy, ktorá

predstavuje potenciálnu hrozbu pre humánnu populá-

ciu.

Dermatologické príznaky psov s dermatitídou spôso-

benou D. repens, ktoré preukázala klinická štúdia hod-

notiaca 100 psov, boli pruritus (100 %), erytém (79 %),

papuly (62%), fokálna alebo multifokálna alopécia (55

%), hyperkeratóza (18 %), krusty (14 %), noduly (12 %)

(obr. č. 6), akantóza (5 %). Iné ako dermatologické prí-

znaky zahŕňali konjunktivitídu (46 %), anorexiu (35 %),

vomitus (26 %), horúčku (25 %), letargiu (20 %) a lymfa-

denomegaliu (10 %).11

D. repens ako pôvodca pruritickej dermatitídy nie je

všeobecne známa, vo väčšine prípadov nie sú zistené

žiadne symptómy u hostiteľov mikrofilárii. Patogenéza

dirofilariózy, ktorú spôsobuje D. repens, zostáva stále

neobjasnenou na rozdiel od ochorenia spôsobeného

D. immitis.22

D. repens je významným pôvodcom humánnej subku-

tánnej a okulárnej dirofilariózy. Najviac prípadov je

zaznamenaných z Talianska, Francúzska, Španielska a Srí

Lanky.23 Podľa vedomia autorov je na Slovensku doteraz

evidovaných päť prípadov5,24-27 (obr. 4).

Mačky sú očividne menej vnímavý hostiteľ ako psi.

Taliansko je jediná európska krajina s detekciou mikrofi-

lárií u mačiek.28 Symptómy mačiek postihnutých

D. repens sú podobné ako u psov. Hemobartonelóza

bola súbežne prebiehajúcim ochorením pri 25 %

mačiek.28 Autorom nie je známy žiaden prípad postihnu-

tej mačky na Slovensku alebo v Čechách.

Dirofilaria immitis žije vo veľkých cievach a v srdci psov –

príležitostne spôsobuje kožné lézie. Psi s dermatitídou

spôsobenou D. immitis majú zvyčajne chronický pruri-

tus, ulcerujúce papuly, noduly a plaky.29

Detekcia mikrofilárií krvným náterom nie je odporúča-

ná diagnostická metóda. Je málo senzitívna a nešpecific-

ká – neslúži na diferenciáciu jednotlivých druhov filárií.

Zároveň intenzita mikrofilarémie nekoreluje s množ-

stvom dospelých jedincov. U mačiek je táto metóda

nevyužiteľná. Jej výhodami je cenová dostupnosť a rých-

losť prevedenia.30 Pri záchyte mikrofilárií v krvnom náte-

re sa preto jednoznačne odporúča následné využitie

koncetračných metód. Modifikovaný Knottov test je

základnou diagnostickou metódou. Je to senzitívna

a špecifická metóda, aj s možnosťou rozlíšenia jednotli-

vých druhov.30 Hlavnými metódami na rozlíšenie druhov

mikrofilárií zostáva PCR a histochémia. ELISA test slúži

iba na diagnostiku „heartworm disease,“ keďže deteguje

antigén dospelej samice D. immitis.30

V súčasnosti je potvrdený 100 percentný mikrofilari-

cídny účinok a adulticídny účinok voči infekcií dosiahnu-

tý pomocou moxidectínu.14-16 Liečba spot on prípravkom

Advocate® – Bayer Animal Health v dávke odporúčanej

výrobcom – imidacloprid (10 mg/kg – 25 mg/kg) a moxi-

dectín (2,5–6,25 mg/kg) je dostatočná na dosiahnutie

kompletného a dlhotrvajúceho odstránenia mikrofilárií

pri podávaní 1x mesačne počas štyroch mesiacov.15

Predpokladané adulticídne účinky má aj kombinácia

doxycyklín (10 mg/kg per os po dobu 30 dní) a iver-

mektín (6μg/kg per os každých 15 dní počas šestich

mesiacov). Mikrofilaricídny účinok je touto kombináciou

potvrdený.17

Možnosťou je použitie kombinácií melarsomín dihyd-

rochlorid a doramektín,19 melarsomín a ivermektín,18

melarsomín a imidacloprid/moxidectín.20

Väčšina liekov buď nie je na Slovenku registrovaná,

alebo je ich použitie tzv. off label use.

Náš pacient bol liečený spot on preparátom s účinnou

látkou moxidektín 1x mesačne po dobu štyroch mesiacov.

Kontrolné krvné vyšetrenie na prítomnosť mikrofilárií ďal-

Obr. 3 – Sučka bola adoptovaná v máji 2013

(fotoarchív autorov)

Obr. 4 – Subkonjunktiválna forma dirofilariózy – pacient zo SR

(Ondriska. F. et al., 2014)


Malá zvířata

Blechy

NOVÝ!1 tableta proti 3

hubit blechyy 1

NYNÍ!

CEEC

ACT

FX00

004


Hospodářská zvířata

ším veterinárnym lekárom (v mieste adopcie) nebolo bliž-

šie špecifikované, ale bolo označené za negatívny nález.

Autori majú skúsenosť s niekoľkými ďalšími náhodný-

mi nálezmi parazitov u pacientov zo Slovenska, u kto-

rých sa vyskytovali mikrofilárie v krvnom nátere (obr. 5)

a bola potvrdená prítomnosť D. repens pomocou PCR.

Moxidectín,31 selamektín (spot on),32 milbemycín

oxim33 a ivermektín34 (per os) sú efektívne ako prevencia

dirofilariózy pre psov vystavených komárom. Tieto látky

sú schopné prerušiť vývoj lariev počas prvých

dvoch mesiacov po infekcii, podávajú sa v mesačných

intervaloch. Preventívne účinky môžu dosiahnuť 100 %.

Vzhľadom k uvedeným skutočnostiam na Slovensku

podávanie týchto preparátov doporučujeme – viď obr. 1.

ZáverVeterinárni lekári by mali dirofilariózu zaradiť do dife-

renciálnej diagnózy pruritických dermatitíd psov na

Slovensku alebo u psov, ktorí absolvovali pobyt na

Slovensku. Anamnéza by mala vždy zahŕňať otázky

o cestovaní aj počas uplynulých rokov. Bolo by vhodné

ponúkať a poskytovať pravidelne klientom diagnostický

profil zahŕňajúci parazitárne ochorenia považované

v minulosti za exotické. Brať do úvahy, že z hľadiska šíre-

nia nákazy je liečba potrebná aj pri asymptomatických

pacientoch s náhodnými nálezmi parazitov.

Literatúra:1. PAMPIGLIONE, S., RIVASI, F. Human dirofilariasis due to Dirofilaria (Nochtiela)

repens: an update of world literature from 1995 to 2000. Parassitologia

2000;42:231-254.

2. LEFKADITIS, M. et al. An endemic area of Dirofilaria immitis seropositive

dogs at the eastern foothils of Mt Olympus, Nothern Greece. Helmintologia

2010;47:3.

3. SVOBODOVÁ, V. et al. First cases of canine dirofilariosis in Slovakia: a case

report. Veterinary Medicine - Czech 2005;50:510.

4. MITERPÁKOVÁ, M. et al. Dirofilariosis in Slovakia - a new endemic area in

Central Europe. Helmintologia 2008;45:20.

5. JALILI, N. et al. Dirofilariózy v Slovenskej republike: http://www.fmed.uniba.

sk/fileadmin/user_upload/editors/ustavy/parazitologia/Jalili

6. ONDRISKA, F. et al. Human ocular dirofilariosis in Slovakia, a case report.

Helmintologia 2014;51:246-249.

7. SVOBODOVÁ, Z. et al. First report of authochthonous dirofilariosis in dogs in

Czech Republic. Helmintologia 2006;43:242.

8. SVOBODOVÁ, V. http://www.cz-pes.cz/view-plus.php?cisloclanku=2012031601

9. TARELLO, W. La dirofilariose sous-cutanee Dirofilaria (Nochtiela) repens chez

le chien. Revue de Medecine Veterinaire 1999;150:691-702.

10. TARELLO, W. La dirofilariose sous-cutanee Dirofilaria (Nochtiela) repens chez

le chien. Revue de Medecine Veterinaire 1999;150:691-702.

11. TARELLO, W. Cutaneous lesion in dogs with Dirofilaria (Nochtiela) repens

infestation and concurerent tick-borne trasnmitted diseases. Vet Dermatol

2002;13,267-274.

12. WARE, W. A. Cardiovascular system disorders. In Nelson, R.W., Couto, C.G. et

al. Small Internal Medicine Mosby 4th ed; 2009;10:169-183.

13. VENCO, L. D. repens infection in dogs and cats; http://www.ivis.org/procee-

dings/dirofilaria/2007/venco3.pdf

14. FOK, É. et al. Elimination of Dirofilaria (syn. Nochtiella) repens microfilariae in

dogs with monthly treatments of moxidectin 2.5%/imidacloprid 10%

(Advocate®, Bayer) spot-on. Parasitol Res 2010;106:1141-1149.

15. HELLMANN, K. et al. Evaluation of the therapeutic and preventive efficacy of

2.5 % moxidectin / 10 % imidacloprid (Advocate(®), Bayer animal health) in

dogs naturally infected or at risk of natural infection by Dirofilaria repens.

Parasiol Res 2011;109:77-86.

16. TRAVERSA, D. et al. Efficacy of a single administration of a spot-on solution

containing imidacloprid 10%/moxidectin 2.5% in eliminating Dirofilaria

repens microfilariae in naturally infected dogs.Vet Parasitol 2011;179:107-

112.

17. GIANNELLI, A. et al. Treatment of Dirofilaria repens microfilariaemia with

a combination of doxycycline hyclate and ivermectin. Vet Parasitol

2013;197:702-704.

18. TARELLO, W. Clinical Aspect of Dermatitis associated with Dirofilaria repens

in Pets: A review of 100 Canine and 31 Feline Cases (1999-2010) and Report

of a New Clinic Case Imported from Dubai. J Parasitol Res 2011 http://www.

hindawi.com/journals/jpr/2011/578385/

19. BANETH, G. et al. Dirofilaria repens infection in a dog: diagnosis and tre-

atment with melarsomine and doramectin. Vet Parasitol 2002;105:173-178.

20. PINGEN, C. H. et al. „Succesful treatment of Dirofilaria repens infection in dogs

with melarsomne (Immiticide, Merial), against adults and combination of

moxidectin 2,5 % imidacloprid 10 % (Advocate, Bayer), against microfilaria“ in

Proceeding of the 8th International Conference of the World Association for

the Advancement of Vet Parasitol. Alberta; Canada, August 2009.

21. RISHNIW, M. et al. Discrimination between six species of canine microfilariae

by a single polymerase chain reaction. Vet Parasitol 2006,135,303-314.

22. GRANDI, G. et al. Pathogenesis of Dirofilaria spp. infections http://www.ivis.

org/proceedings/dirofilaria/2007/grandi1.pdf

23. PAMPIGLIONE, S. et al. Dirofilariasis due to Dirofilaria repens in Italy, an emer-

gent zoonosis: report of 60 new cases. Histopathology 2001;38:344-345.

24. ONDRISKA, F. et al. Human Dirofilariosis in the Slovak Republic – a case

report. Ann Agric Environ Med 2010;17:169-171.

25. NOVÁKO VÁ, E. et al. Human dirofilariosis: The report of subcutaneous

Dirofilaria repens infection in the Slovak Republic.2011;48:13-16.

26. HRČKOVÁ, G.et al. Histological and molecular confirmation of the fourth

human case caused by Dirofilaria repens in a new endemic region of

Slovakia. J Helminthol 2012:1-6.

27. ONDRISKA, F.et al. Human ocular dirofilariosis in Slovakia, a case report.

Helmintologia 2014;51:246.

28. TARELLO, W. Retrospective study on the presence and pathogenicity od

Dirofilaria repens in 5 Dogs and 1 Cat from Aosta Vally. Schweizer Archiv fűr

Tierheilkunde. 2003;145:465-469.

29. SCOTT, D. W. Nodular skin disease associated with Dirofilaria immitis infecti-

on in the dog. Cornell Vet1979;69:233-240.

30. GENCHI, C. Guidelline for the laboratory diagnosis of canine and feline infec-

tions. http://www.ivis.org/proceedings/dirofilaria/2007/genchi2.pdf.

31. GENCHI, C. et al. Evaluation of the efficacy of Imidacloprid 10 % / Moxidectin

2.5 % (Advocate(®), Advantage(®) Multi, Bayer) for the prevention of

Dirofilaria repens infection in dogs. Parasitol Res 2013;112:S81-S89.

32. GENCHI, C. et al. Efficacy of selamectin in the prophylaxis of Dirofilaria

repens infestations in dogs.Veterinaria 2002;16:69-71.

33. Di CESARE, A. et al. Field clinical study evaluating the efficacy and safety of

an oral formulation containing milbemycine oxime/praziquantel (Milbemax®

Novartis Animal Health) in the chemoprevention of the zoonotic canine

infection by Dirofilaria repens. Parasit Vector 2014;7:347.

34. MARCONCINI, A., et al. Efficacy of ivermectin in preventing Dirofilaria repens

infestation in dogs naturally exposed to contagion. Parassitologia

1993;35:67-71.

Adresa autorky:

MVDr. Ivana Tomková

Veterinárna klinika Piešťany, s. r. o.

Lipová 70/12

Piešťany 92101

Slovensko

e-mail: [email protected]

Obr. 5 – Mikrofilária v krvnom nátere po použití farbiva

Hemacolor® (fotoarchív autorov)



J. VADLEJCH

Česká zemědělská univerzita v Praze

SOUHRN

Vadlejch J. Gastrointestinální helmintózy ovcí – review. Veterinářství 2015;65:361-366.

Helmintózy trávicího traktu patří mezi infekční onemocnění, která celosvětově negativně ovlivňu-

jí ekonomiku chovu ovcí. Původci těchto onemocnění jsou v podmínkách České republiky nejčas-

těji tasemnice Moniezia spp. a hlístice z čeledi Trichostrongylidae. Tradičně se výskyt těchto parazi-

tů tlumí anthelmintiky. Využívání chemické léčby jako jediné metody, chyby v používání anthelmin-

tik, nerespektování biologie helmintů a epizootologie infekcí, které tito paraziti vyvolávají, však

vedly ke vzniku rezistence. Ta je v současnosti, v řadě zemí s rozvinutým chovem ovcí, především

u gastrointestinálních hlístic, značně rozšířená. Skutečně efektivní potlačování výskytu helmintóz

trávicího traktu bude do budoucna možné pouze při komplexním přístupu, který zohledňuje para-

zita, hostitele i prostředí.

SUMMARY

Vadlejch J. Gastrointestinal helminthoses in sheep – a review. Veterinářství 2015;65:361-366.

Gastrointestinal helminthoses are infectious diseases that adversely affect the worldwide economics

of sheep production. The tapeworm Moniezia spp. and nematodes of the family Trichostrongylidae are

the most common etiological agents of these diseases in sheep farms of the Czech Republic. Helminth

parasites are traditionally controlled with anthelmintic drugs. However, the use of chemical control as

an exclusive method, errors in anthelmintic application, as well as disregarding helminth biology and

the epidemiology of infections caused by these parasites led to the evolving of resistance. This

resistance is currently widespread in a number of countries with highly-developed sheep production.

In the future, the effective control of gastrointestinal helminth infections will only be possible through

the use of a complex approach that takes into consideration the parasite, host and environment.

Gastrointestinální helmintózy ovcí – review

Úvod

Ovce je hostitelem řady endo- a ektoparazitů, kteří

u ní mohou vyvolat více či méně závažná onemocně-

ní. Mezi jedny z nejběžnějších parazitóz pastevně

chovaných přežvýkavců patří helmintózy trávicího

traktu. Ovce je nejčastěji definitivním hostitelem

tasemnice ovčí (Moniezia expansa), která se vyskytuje

v tenkém střevě. V různých tělních orgánech ovce se

mohou nacházet larvální stadia (metacestodi) tasem-

nic rodu Taenia (T. multiceps, T. hydatigena, T. ovis)

a měchožila zhoubného (Echinococcus granulosus),

kterým slouží ovce jako mezihostitel. Tyto nálezy jsou

však v České republice ojedinělé.1 Téměř u všech ovcí

na pastvině se setkáváme s parazitickými hlísticemi.

Nejvýznamnější zástupci gastrointestinálních (GI)

hlístic, kteří parazitují u ovcí v ČR, jsou uvedeni

v tabulce 1.

Protože GI helminti, zejména pak hlístice, celosvě-

tově představují významný limitující faktor úspěš-

ného chovu ovcí,2,3 opatření k potlačení jejich výsky-

tu by měla být nedílnou součástí managementu

každého chovu. GI helmintózy však mají svá specifi-

ka a značně se liší od ostatních infekčních onemoc-

nění. Z výzkumů provedených v posledním deseti-

letí vyplývá řada poznatků, které mohou napomoci

účinně tlumit negativní dopad těchto onemocnění

při minimálním riziku vzniku klinické rezistence na

anthelmintika i dopadu xenobiotik na zdraví člově-

ka a na prostředí. Je však potřeba přijmout nové

názory a doporučení, které z těchto výzkumů

vycházejí, přesto, že se často značně liší od dlouho-

době praktikovaných a zažitých postupů.

Vývoj původců GI helmintóz a jejich epizootologie

Tasemnice patří mezi biohelminty – pro dokon-

čení vývoje potřebují mezihostitele, kterým pro

doc. Ing. Jaroslav

Vadlejch, Ph.D.,

odborný asistent



moniezie může být několik desítek druhů půdních rozto-

čů z čeledi pancířníků (Oribatidae). Jedná se o saprofytic-

ké roztoče, kteří jsou běžnou součástí půdní fauny past-

vin. Pokud pancířník pozře vajíčko tasemnice, které je

obsaženo ve výkalech ovce, dojde v jeho těle během čtyř

měsíců k vývoji larvy zvané cysticerkoid. V tenkém stře-

vě ovce, která společně s vegetací pozřela infikované

pancířníky, se postupně vyvíjí moniezie, která dorůstá až

dvou metrů. Délka těla tasemnic je ale vždy negativně

ovlivněna počtem jedinců přítomných ve střevě (tzv.

crowding efekt).4 Po šesti týdnech se ve výkalech infiko-

vaných ovcí začínají objevovat zralé články tasemnic

naplněné vajíčky, či přímo samotná vajíčka. Pokud není

ovci aplikováno účinné anthelmintikum, zůstává monie-

zie v těle ovce tři měsíce a poté je z organismu vylouče-

na.5 Vypuzené články tasemnic, či přímo celá jejich těla

(strobila, obr.1), je potřeba z pastviny odklidit, protože

jsou koncentrovaným zdrojem vajíček, kterými se mohou

infikovat pancířníci.

Moniezióza má sezónní charakter, který odpovídá akti-

vitě pancířníků. Cysticerkoidy moniezií jsou schopny

přečkat zimu v roztočích, což přispívá k rozvoji infekcí

jehňat v první pastevní sezóně. Právě u této věkové kate-

gorie jsou na jaře a na začátku léta sledovány nejvyšší

intenzity infekce tasemnicemi.6

Vývoj většiny GI hlístic je přímý a až na několik málo

výjimek je velmi podobný. Samička klade po oplodnění

samečkem uvnitř trávicího traktu ovce vajíčka, která spo-

lečně s výkaly odcházejí do vnějšího prostředí. Průběh

vývoje vajíček a jejich líhnutí závisí na teplotě a vlhkosti

prostředí, a také na druhu hlístice. Při existenci vhodných

podmínek se z vajíček líhnou larvy prvního stadia (L1),

které se po odvržení povrchové struktury (kutikuly) pře-

měňují na L2 stadium.7 Výsledkem druhého svlékání

kutikuly je pak larva třetího stadia (L3, obr. 2), která je pro

hostitele infekční. Kutikulu předchozího stadia L3 neod-

vrhují, ale vytvářejí na ní další vrstvu této povrchové

struktury, která je chrání před nepříznivými vlivy vnější-

ho prostředí. Toto vývojové stadium disponuje řadou

adaptačních mechanismů (hypobióza, proteiny teplotní-

ho šoku, kryoprotektivní sacharidy), které mu umožňují

přečkat podmínky nepříznivé pro přežití. L3 se v prostře-

dí mohou volně pohybovat, a to jak horizontálním, tak

vertikální směrem, čímž zvyšují pravděpodobnost pozře-

ní dalším hostitelem. Zejména vertikální pohyb je umož-

něn díky povrchovému napětí vodní vrstvy vytvořené na

vegetaci v důsledku deště nebo rosy.8,9 Další vývoj probí-

há v případě, že ovce přijme infekční larvu společně

s kontaminovanou potravou či vodou. Dospělé hlístice,

které nebyly z těla hostitele vyloučeny jeho imunitním

systémem a ani nebyly odstraněny působením anthel-

mintik, přežívají v hostiteli většinou několik týdnů.10

Vývoj infekce vyvolané GI hlísticemi (parazitární gas-

troenteritida) je závislý na řadě faktorů z vnějšího pro-

středí (teplota, srážky), parazita (adaptace pro přežití

nepříznivých podmínek), i hostitele (věk, pohlaví, ple-

meno, imunitní stav). V průběhu roku se tak intenzita

infekce parazitární gastroenteritidy, měřená počtem

vajíček hlístic přítomných ve výkalech ovcí – tzv. EPG

(eggs per gram), liší a je potřeba podle toho postupo-

vat při plánování opatření k potlačení výskytu parazitů.

Infekce vyvolané většinou hlístic čeledi Tricho-

strongylidae mají následující průběh: V jarním období

je u bahnic sledován vzestup EPG jako důsledek pozře-

ní L3, které přezimovaly na pastvině, a současně dovyvi-

nutím hypobiózních larev, které uvnitř hostitele pře-

čkávaly zimu v latentním stavu. Rozvinutí infekce

usnadňuje snížení imunity bahnic, ke kterému fyziolo-

gicky dochází v období kolem porodu – tzv. PPRI

(Periparturient relaxation in immunity) efekt.6 Jehňata,

která v tomto období začínají spásat vegetaci, se infiku-

jí jednak L3, které se vyvinuly z vajíček hlístic obsaže-

ných ve výkalech bahnic a také zbytkem L3,

jež na past-

vině přezimovaly. Protože jehňata ještě nemají dosta-

tečně vyvinutou imunitní odpověď vůči hlísticím, nej-

těžší dopady parazitární gastroenteritidy jsou sledová-

ny právě u této kategorie, a to v létě a na začátku pod-

zimu. Prudký pokles parazitárního zatížení v zimě je

u jehňat i u ovcí spojen s rozvojem plnohodnotného

imunitního systému a také s nízkou dostupností infekč-

ních larev.5,7

Obr. 1 – Strobilum tasemnice Moniezia sp. vypuzené z hostiele

(foto S. Schoenian)

Obr. 2 – Infekční larvy hlístice Teladorsagia circumcincta

(foto J. Vadlejch)



Klinické příznaky

Závažnost helmintóz je vždy závislá na řadě faktorů,

jako jsou druhové spektrum přítomných helmintů

a jejich počet, celkový zdravotní stav, kondice a obranys-

chopnost hostitele, klimatické podmínky, management

chovu a pastviny, výživa zvířat apod.11 V rozvinutých

zemích světa se GI helmintózy u přežvýkavců, v důsled-

ku zajištění kvalitní výživy a veterinární péče, většinou

projevují jen v subklinické formě. Nejedná se tedy o one-

mocnění, která by přímo ohrožovala zdraví či život zvířat,

ale významně zasahují do ekonomiky chovu. Jedinci

infikovaní GI helminty jsou také predisponovaní k sekun-

dárním bakteriálním infekcím, zejména enterotoxemii.

Moniezie jsou všeobecně považovány za málo pato-

genní a tomu odpovídají i infekce těmito helminty vyvo-

lané, které jsou většinou bezpříznakové. Při silných infek-

cích je, zejména u jehňat, popisován průjem, křeče

a ztráta hmotnosti.5 Je však třeba poznamenat, že moni-

ezie se v hostiteli většinou vyskytují společně s GI hlísti-

cemi, a protože dosud neexistuje studie, která by jasně

zhodnotila vliv samotné infekce touto tasemnicí na hos-

titele, nelze s jistotou říci, zda jsou za popisované přízna-

ky zodpovědné tasemnice či hlístice.

Parazitární gastroenteritida je většinou vyvolána něko-

lika druhy hlístic najednou, takže příznaky odpovídají

převažujícímu druhu původce, který infekci vyvolal. Ve

Obr. 3 – Vajíčko Moniezia sp. získané flotační metodou

(foto J. Vadlejch)

Lokalizace Parazit Velikost (mm)Prepatentní

perioda (dni)Patogenita

Slez Haemonchus contortus 10–20

18–3018–21 vysoká

Teladorsagia circumcincta 7–8

10–1215–21 vysoká

Trichostrongylus axei 2–6

3–815–23 střední

Tenké střevo Trichostrongylus colubriformis 4–8


Trichostrongylus vitrinus 4–7


Nematodirus filicollis 10–15

15–2018 nízká

Nematodirus battus 11–16

15–2514–16 vysoká

Nematodirus spathiger 10–19

15–2918 střední

Cooperia curticei 4–5

5–614–15 nízká

Bunostomum trigonocephalum 12–17

19–2640–70 střední

Tlusté střevo Oesophagostomum columbianum 12–16

14–1840–45 nízká

Oesophagostomum venulosum 11–16

13–2440–45 nízká

Chabertia ovina 13–14

17–2042–50 nízká

Trichuris ovis 50–80

35–7049–70 střední

Tab. 1 – Nejvýznamnější druhy GI hlístic, které parazitují u ovcí v mírném klimatu, s uvedením jejich charakteristik

(zpracováno dle různých autorů)

Obr. 4 – Vajíčka trichostrongylidního typu získaná flotační

metodou (foto J. Vadlejch)



většině případů se infekce projevují nespecifickými pří-

znaky, jako jsou ztráta hmotnosti zvířat v důsledku prů-

jmu, nechutenství, snížená konverze krmiva a snížená

produkce.11,12

DiagnostikaGI helminti se nacházejí v trávicím traktu hostitelů

a jejich propagační stadia (vajíčka, obr. 3 a 4) odcházejí

do vnějšího prostředí společně s výkaly. Intravitální dia-

gnostika těchto parazitů je proto založena na prokázání

jejich vajíček ve výkalech (koprologické metody). Pro

některé účely (stanovení intenzity infekce zvířat, vyhod-

nocení účinnosti léčiva, epizootologické studie apod.) se

používá kvantitativní vyšetření. Výkaly o zvolené hmot-

nosti se po smísení v definovaném poměru s vodou

převedou přes sítko a zcentrifugují. Ke vzniklému sedi-

mentu se přidá nasycený roztok soli (NaCl, cukry, sírany

apod.) a přesně definovaný objem této směsi se po pro-

míchání přenese do vyšetřovací McMasterovy komůrky.

Vajíčka helmintů jsou lehčí, než je hustota roztoku,

a proto migrují směrem vzhůru. Zjištěná vajíčka jednotli-

vých helmintů se spočítají a vynásobí příslušným koefici-

entem. Výsledkem je počet vajíček helmintů v gramu

výkalu (EPG). Vyjádření intenzity infekce helmintóz v EPG

je mnohem přesnější než v ČR běžně používané odhady

pomocí křížků. Podrobnější informace k této problemati-

ce lze najít v recentním článku13 a knize.14 GI helminty lze

diagnostikovat i nepřímými metodami, které stanovují

hladinu protilátek proti konkrétnímu parazitovi, detekují

antigeny parazita (imunologické metody) nebo sledují

patofyziologické projevy parazitózy – např. zvýšená hla-

dina pepsinogenu při teladorsagióze (biochemické

metody). Tyto metody však v diagnostice GI helmintóz

nenašly širší uplatnění. Jedny z nejcitlivějších metod pro

detekci původců onemocnění představuje molekulární

diagnostika, která je založena na průkazu DNA konkrét-

ního parazita. Přesto, že se molekulární diagnostice GI

helmintóz přežvýkavců intenzivně věnují některá světo-

vá pracoviště,15,16 mají tyto metody při detekci a zejména

při stanovení intenzity GI helmintóz stále limity, a proto

na širší využití v praxi stále čekají. Tradiční koprologické

metody tak stále zůstávají nejpoužívanějšími metodami

v diagnostice GI helmintóz.

Protože je však koprologické vyšetření všech jedinců

ve stádě cenově i organizačně značně náročné, byl

vytvořen jednoduchý systém sledování klinických pří-

znaků parazitóz na pěti částech těla ovce (obr. 5).17 Tento

systém umožňuje každému chovateli rozpoznat ve stádě

jedince, kteří vyžadují zvláštní pozornost či přímo léčbu.

Pro zjištění přítomnosti hematofágních hlístic rodu

Haemonchus je posuzován stupeň anemizace sliznice

oka (metoda FAMACHA©) a s tím související výskyt sub-

mandibulárního edému. Pokles tělesné kondice, posuzo-

vaný stupněm zmasilosti zvířat, může značit chronické

zdravotními problémy, včetně řady parazitóz. Nejčastěji

využívaným diagnostickým znakem pro přítomnost GI

helmintů je změněná konzistence výkalů až průjem,

respektive znečistění vlny výkaly. Ovce by měly být léče-

ny v případě, že se znečištěná vlna vyskytuje kolem řitní-

ho otvoru, na ocasu, na vnitřní straně stehen zadních

končetin a přechází i na spodní část končetin. Přestože je

výše uvedený pětibodový systém pro chovatele výhod-

ný, skýtá řadu nevýhod (subjektivita posouzení, velmi

nízká specifičnost apod.) a měl by sloužit jen jako orien-

tační indikátor pro následné laboratorní vyšetření.

Potlačování výskytu Zatímco je u většiny infekčních onemocnění vyvola-

ných bakteriemi a viry snaha o zajištění chovů prostých

těchto původců, GI helminti jsou jak u zvířat, tak i v pro-

středí značně rozšířeni a jejich úplná eradikace je

z důvodu jejich značné přizpůsobivosti a odolnosti

prakticky nemožná. Je třeba přijmout fakt, že většina

helmintů je přirozenou součástí trávicího traktu zvířat

a nesnažit se pomocí anthelmintik tyto parazity ze zví-

řat úplně odstranit. Takovýto přístup vede pouze ke

vzniku rezistence na anhelmintika. Většina autorit

v oboru uznává, že zdravé zvíře není to, které je nega-

tivní na přítomnost vajíček helmintů ve výkalech, ale

ten jedinec, který má určitou přijatelnou intenzitu hel-

mintózy.18 Při potlačování výskytu těchto parazitů je

tedy potřeba najít hladinu infekce, která zvířeti umožní

vytvoření odpovídající imunitní odpovědi a zároveň

negativní dopad parazitóz bude únosný jak z hlediska

zdravotního, tak ekonomického. Protože tasemnice

v chovech ovcí většinou nepředstavují závažný pro-

blém, bude se následující text zabývat především GI

hlísticemi.

Širokospektrální anthelmintika, která se začala plošně

využívat od šedesátých let minulého století, umožni-

la výrazně snížit negativní dopady parazitóz na zdravot-

ní stav zvířat, maximalizaci produkce a v konečném

důsledku zvýšení zisků chovatelů. Protože se však

k potlačení výskytu GI helmintů desítky let využívala

výhradně chemická léčba, opakovaně docházelo k chy-

bám v užívání anthelmintik, nebyla respektována biolo-

gie původců onemocnění ani sezónnost infekcí, došlo

k vytvoření rezistence. Nicméně chemická léčba dosud

zůstává nejúčinnější metodou k odstranění helmintů

a bez ní si lze rentabilní chov ovcí jen stěží představit. Je

ale potřeba vždy využívat anthelmintika s rozmyslem.

Obr. 5 – Schematické znázornění míst na těle zvířete, kde dochází

k posouzení příznaků parazitóz podle systému The Five Point

Check© (upraveno podle S. Schoenian)



V současnosti je dostupná široká škála léčiv, která

umožňují parazitické helminty z ovcí odstranit a/nebo

zabraňují vzniku onemocnění při pozření infekčních sta-

dií těchto parazitů. Jednou z nejčastěji využívaných sku-

pin léčiv, u kterých byl poprvé prokázán anthelmintický

účinek, jsou benzimidazoly (např. thiabendazol, alben-

dazol, fenbendazol, mebendazol, triklabendazol). Tyto

preparáty jsou účinné proti dospělým stadiím hlístic,

tasemnic, motolic (triklabendazol) a jsou používány i pro

svůj ovicidní účinek.19 Přestože byla vyvinuta řada apli-

kačních forem benzimidazolů, mezi nejčastější podání

těchto léčiv patří per os. Benzimidazolové preparáty

patří mezi krátce působící anthelmintika s minimálním

reziduálním účinkem. Léčebný efekt je pozorován

poměrně rychle (několik dní), po aplikaci ale přetrvává

pouze tři týdny. Další skupinou anthelmintik jsou makro-

cyklické laktony (např. ivermektin, doramektin, eprino-

mektin, moxidektin). Jsou sice účinné jen proti hlísticím

a členovcům, ale protože je jejich terapeutický efekt

výrazný, a to i při relativně nízkých dávkách, jsou tato

léčiva značně oblíbená. Nejčastější aplikační forma mak-

rocyklických laktonů je injekční. Všichni zástupci těchto

léčiv (kromě eprinomektinu) se po aplikaci ukládají do

tukové tkáně, ze které se postupně uvolňují. S tím souvi-

sí delší nástup účinku a také jejich perzistentní efekt,

respektive delší ochranné lhůty pro maso a mléko

pocházející ze zvířat, kterým byla tato anthelmintika

aplikována.5 V současnosti je sledován návrat k imidazo-

thiazolům (levamizol). Jejich léčebný efekt, proti hlísti-

cím je však ve srovnání s ostatními skupinami léčiv rela-

tivně nízký. K nejmladší skupině anthelmintik patří ami-

no-acetonitrilové deriváty (AAD), které byly objeveny

v roce 2008.20 Toto léčivo (monepantel) je vysoce účinné

proti širokému spektru GI hlístic.

Anthelmintická léčba by se měla vždy řídit určitými

pravidly. Před podáním léčiva by měla být zvířata nejdří-

ve vyšetřena (individuálně nebo reprezentativní vzorek

stáda) a mělo by být zjištěno spektrum parazitů, kterými

jsou zvířata napadena, včetně intenzity infekce, kterou

zjištěné druhy parazitů vyvolaly. Podle těchto výsledků

by mělo být zvoleno anthelmintikum s odpovídajícím

spektrem účinku a aplikační formou. Zároveň by měl být

brán v potaz výskyt anthelmintické rezistence ve stádě.

Léčiva by se měla aplikovat pouze jedincům, kteří vyka-

zují klinické příznaky onemocnění a byla u nich zjištěna

určitá intenzita infekce (podle druhu parazita, příznaků

a věku). Dlouhodobými pozorováními bylo zjištěno, že

GI hlístice nejsou ve stádě přežvýkavců rozmístěny pra-

videlně. Ve skutečnosti vysokou intenzitou parazitózy

trpí vždy pouze malý počet jedinců ve stádě a ti přispíva-

jí ke kontaminaci pastviny – 80 % populace GI hlístic se

nachází ve 20–30 % zvířat ve stádě.21 Proto je potřeba

tyto jedince ve stádě nalézt a aplikovat jim anthelminti-

kum (cílená selektivní léčba).22 Podle tohoto principu je

léčení všech jedinců ve stádě najednou neefektivní

a neekonomické. Neléčená zvířata jsou totiž zdrojem

hlístic, které nebyly vystaveny účinkům léčiv (refugia)

a nesou alely citlivé na dané léčivo. Po spáření těchto

vnímavých parazitů s těmi rezistentními dochází na prin-

cipu rozředění genů ke snížení podílu rezistentních alel

v populaci parazita.22,23 Vlastní podání léčiva by mělo být

naplánováno podle sezónnosti výskytu jednotlivých

helmintů, managementu pastvy a aktuální meteorolo-

gické situace.

Řada studií prokázala schopnost zvířat, pokud jsou jim

vytvořeny odpovídající podmínky (výživa, prostředí

apod.), bez nutnosti léčby zvládnout parazitózu a přitom

si zachovat odpovídající úroveň produkce. Slibné výsled-

ky poskytuje výzkum zaměřený na obohacení krmné

dávky bahnic o protein, který zvířata využijí pro tvorbu

složek imunitního systému.24 Zejména kvalitní, mikrobi-

álně nedegradovaný protein může výrazně zvýšit obra-

nyschopnost bahnic v kritickém období kolem porodu

a tyto změny se projeví relativně rychle (již v průběhu

jednoho týdne). Jednou z možností, jak potlačit výskyt

GI helmintů, je i využití biologicky aktivních látek

s anthelmintickým účinkem. Do dnešní doby byla popsá-

na celá řada takovýchto látek produkovaných rostlinami.

Intenzivně studovaná je především bobovitá rostlina,

která pochází z Asie – lespedézie (Lespedeza cuneata).

Její účinek proti GI hlísticím byl prokázán jak v in vitro

studiích,25,26 tak při využití různých forem této rostliny in

vivo – zkrmování čerstvých rostlin,27 sena28 nebo granu-

lovaného krmiva.29 Slibné výsledky poskytují také studie

zabývající se anthelmintickými účinky vičence

(Onobrychis viciifoliae) nebo čekanky (Cichorium in -

thybus).

Nemělo by se zapomínat na preventivní opatření

k minimalizaci vystavení hostitele infekčním stadiím GI

helmintů. V případě moniezií je toto opatření zaměřeno

na zamezení kontaktu ovce s mezihostitelem (půdní

roztoči). Pastviny, na kterých byl prokázán výskyt tasem-

nic, je vhodné dopást druhem zvířete, který není k dané

parazitóze vnímavý. Je potřeba zohlednit i možný pře-

nos moniezií z volně žijících přežvýkavců.5 Prevence

parazitární gastroenteritidy je zaměřená na manage-

ment pastvy a představuje zásahy, které jsou levné, rela-

tivně lehce proveditelné a přitom značně účinné. Vychází

se přitom z faktu, že v pastevní sezóně se až 95 % popu-

lace larev GI hlístic nachází na pastvině.30 Rozumným

počtem zvířat na plochu, rozdělením pastviny na menší

plochy a jejich střídavým využíváním, naplánováním

pastvy podle meteorologických podmínek, společnou

pastvou více druhů zvířat,31 z nichž jeden druh není

k infekcím vyvolaným GI hlísticemi ovcí citlivý, či využi-

tím nově založených pastvin lze docílit snížení kontami-

nace pastviny infekčními larvami hlístic anebo snížení

rizika infekce těmito parazity.

ZávěrGastrointestinální helminti, zejména pak hlístice, i přes

značné dosavadní znalosti o jejich biologii, infekcích jimi

způsobenými a i přes neustálý intenzivní výzkum na

řadě světových pracovišť celosvětově zůstávají limitují-

cím faktorem úspěšného chovu ovcí. Pokud čeští chova-

telé a zejména praktičtí veterinární lékaři nepřijmou

v zahraniční již celkem běžné komplexní přístupy při

MALÁ ZVÍŘATA 331 Rybníček J.: Kožní epiteliotropní T-c lymfom psů: review

338 Rybnikář A.: Microsporum canis – hlavní původce dermatofytóz koček a psů

343 Sihelská Z., Váczi P., Čonková E.: Výskyt kvasiniek rodu Malassezia u domácich zvierat – review

349 Matúšková I., Rybníček J., Panáková L.: Otitis externa s nálezom Demodex injai u dvoch amerických

kokeršpanielov

356 Tomková I., Kučkovská L., Hanzlíček D.: Popis prípadu: Dirofilaria repens u psa na Slovensku

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 361 Vadlejch J.: Gastrointestinální helmintózy ovcí – review

369 Světlíková J., Bodeček Š.: Sledování avermektinové rezistence u škrkavky koňské v České republice

374 Jirásek T.: Vakcinace proti PCV2 jako efektivní pomoc pro zlepšení užitkovosti prasat

383 Husáková T., Schillová B., Pavlata L.: Ulehnutí u lamy guanaco

INFORMAČNÍ SERVIS 388 Management praxe

390 Anketa měsíce

392 Představujeme

402 Vzdělávací a společenské akce

404 Registrované veterinární léčivé přípravky a schválené veterinární přípravky

408 English for Vets

ORIGINAL PAPERS AND CASE REPORTS 331 Rybníček J.: Canine cutaneous epitheliotropic T-cell lymphoma: a review

338 Rybnikář A.: Microsporum canis – the main causative agent of dermatophytoses in cats and dogs

343 Sihelská Z., Váczi P., Čonková E.: Occurrence of yeasts of the genus Malassezia in domestic animals –

a review

349 Matúšková I., Rybníček J., Panáková L.: Otitis externa with findings of Demodex injai in two American

Cocker Spaniels

356 Tomková I., Kučkovská L., Hanzlíček D.: A case description: Dirofilaria repens in a dog in Slovakia

361 Vadlejch J.: Gastrointestinal helminthoses in sheep – a review

369 Světlíková J., Bodeček Š.: Monitoring of avermectin resistance of Parascaris equorum

in the Czech Republic

374 Jirásek T.: Vaccination against PCV2 as an effective aid to improve performance of pigs

383 Husáková T., Schillová B., Pavlata L.: Recumbency in llama guanaco

338 349 383Odborný a stavovský měsíčník5/2015 Ročník 65

Adresa redakce a inzerceMášova 2, 602 00 Brnotel.: 541 213 551e-mail: [email protected]://www.vetweb.cz

Šéfredaktor: MVDr. Karel Veselýtel.: 541 218 705mob.: 724 249 926e-mail: [email protected]

Redaktorka: MVDr. Irena Sekaninovátel.: 541 218 702 mob.: 724 268 766e-mail: [email protected]

Redaktor:MVDr. Karel Kovaříktel.: 541 218 705mob.: 724 268 786e-mail: [email protected]

Manažerka inzerce:MVDr. Eva Lokajovátel./fax: 541 213 551mob.: 602 118 883e-mail: [email protected]

Grafika:Ilona FrčkováRoman MatušekScan foto: Jiří KadlecVedoucí grafik: Jiří Hudec

Jazyková korektura:Věra Dvorská Věra Melicharová Hana Gruntorádová

Poradní kruhMVDr. Jan Bernardy, Ph.D.MVDr. Jiří BeránekProf. MVDr. Alfréd Hera, CSc.Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.MVDr. Jiří JahodaProf. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.Doc. MVDr. Jana Mezerová, CSc.Prof. MVDr. Alois Nečas, CSc.MVDr. Miloš SkřivánekProf. MVDr. Jiří Smola, CSc.Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.Doc. Bohumila Tremlová, Ph.D.Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc.Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D.MVDr. Marek Žižlavský, Ph.D.Státní veterinární správa ČRPředplatné, distribuce a fakturace pro ČR a SR: odbyt – předplatnéJana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2tel.: 277 001 600e-mail: [email protected]@profipress.cz

Cena jednotlivého výtisku 95 Kč/3,80 €Cena za předplatné 1140 Kč/45,60 €Sleva pro studenty 50 %

Tiskne:

Tiskárna H.R.G. spol. s r. o.

VydavatelProfi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, Praha 2

VeterinářstvíProfessional Veterinary Journal© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b,120 00 Praha 2 – VinohradyEditorial office: Mášova 2, 602 00 Brno, Czech RepublicTelephone: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Tierärztliche Fach- und Standeszeitschrift© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, CZ-120 00 Praha 2 Schriftleitung: Mášova 2, CZ-602 00 Brno, Tschechische Republik Telefon: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Registrační značka MK ČR E 3327ISSN 0506 8231

Modrá linka: 844 111 999

Zelená linka pro SR zdarma 800 042 206 (bez předvolby)



potlačování GI helmintóz, lze očekávat spíše zhoršení

situace. K tomu může přispět i stále častější import zvířat

ze zemí, kde je rezistence mnohem rozšířenější než v ČR,

a také neustále diskutované globální změny klimatu.

V důsledku těchto změn se zvířata budou muset přizpů-

sobit oteplování prostředí a podle dosavadních výzku-

mů dojde i ke změnám v šíření jednotlivých parazitů.

Tyto změny pozorujeme už v současnosti i v České

republice. Udržení zdravých ovcí schopných požadova-

né produkce tak do budoucna bude výzvou, která se

nám bude lépe zvládat, pokud využijeme veškeré

dostupné informace o parazitech, hostitelích a prostředí,

ve kterém se nacházejí.

Literatura:1. PAVLÁSEK, I. Endoparazitární nákazy zvířat na pastvinách – II. část. Náš chov

2014;11:33-37.

2. SARGISON, N. D. Pharmaceutical Control of Endoparasitic Helminth

Infections in Sheep. Vet Clin Food Anim 2011;1:139-156.

3. CHARLIER, J., VAN DER VOORT, M., KENYON, F., SKUCE, P., VERCRUYSSE, J.

Chasing helminths and their economic impact on farmed ruminants. Trends

Parasitol 2014;30:361-367.

4. READ, C. P. The “Crowding Effect” in Tapeworm Infections. J Parasitol

1951;37:174-178.

5. TAYLOR, M. A., COOP, R. L., WALL, R. L. Veterinary Parasitology, 3rd ed. Oxford;

Blackwell Publishing, 2007:874.

6. JACKSON, F., COOP, R. L. Gastrointestinal helminthosis. In: AITKEN, I. D.

Diseases of Sheep. 4th ed. Oxford; Blackwell Publishing, 2007:185-195.

7. LEVINE, N. D. Nematode Parasites of Domestic Animals and of Man. 2nd ed.

Minneapolis; Burgess Publishing Company, 1980:477.

8. STROMBERG, B. E. Environmental factors influencing transmission. Vet

Parasitol 1997;72:247-264.

9. van DIJK, J., MORGAN, E. R. The influence of water on the migration of infecti-

ve trichostrongyloid larvae onto grass. Parasitology 2011;138:780-788.

10. ABBOTT, K. A., TAYLOR, M. A., STUBBINGS, L. A. Sustainable Worm Control

Strategies for Sheep: A Technical Manual for Veterinary Surgeons and

Advisors, 4th ed. SCOPS Context Publishing, 2012:58.

11. ZAJAC, A. M. Gastrointestinal nematodes of small ruminants: life cycle,

anthelmintics, and diagnosis. Vet Clin Food Anim 2006;22:529-541.

12. FOX, M. T. Pathophysiology of infection with gastrointestinal nematodes in

domestic ruminants: recent developments. Vet Parasitol 1997;72:285-297.

13. PAVLÁSEK, I. Endoparazitární nákazy zvířat na pastvinách – III. část. Náš chov

2014;12:66-69.

14. VADLEJCH, J., LANGROVÁ, I. Gastrointestinální hlístice ovcí. 1. vyd.

Powerprint; Praha, 2014:78.

15. ROEBER, F., JEX, A. R., CAMPBELL, A. J., CAMPBELL, B. E., ANDERSON, G. A.,

GASSER, R. B. Evaluation and application of a molecular method to assess

the composition of strongylid nematode populations in sheep with natura-

lly acquired infections. Infect Genet Evol 2011;11:849-854.

16. ROEBER, F., JEX, A. R., GASSER, R. B. Next-generation molecular-diagnostic

tools for gastrointestinal nematodes of livestock, with an emphasis on small

ruminants: a turning point? Adv Parasitol 2013;83:267-333.

17. BATH, G. F., van WYK, J. A. The Five Point Check© for targeted selective tre-

atment of internal parasites in small ruminants. Small Rumin Res 2009;86:6-13.

18. WOLSTENHOLME, A. J., FAIRWEATHER, I., PRICHARD, R., von SAMSON-

HIMMELSTJERNA, G., SANGSTER, N. S. Drug resistance in veterinary helmin-

ths. Trends Parasitol 2004;20:469-476.

19. CONDER, G. A. Chemical Control of Animal-parasitic Nematodes. In: Lee, D. L.

The Biology of Nematodes. 1st ed. CRC Press; London, 2002:521-529.

20. KAMINSKY, R., GAUVRY, N., SCHORDERET WEBER, S., SKRIPSKY, T., BOUVIER, J.,

WENGER, A., SCHROEDER, F., DESAULES, Y., HOTZ, R., GOEBEL, T., HOSKING, B.

C,. PAUTRAT, F., WIELAND- -BERGHAUSEN, S., DUCRAY, P. Identification of the

amino-acetonitrile derivative monepantel (AAD 1566) as a new anthelmintic

drug development candidate. Parasitol Res 2008; 103:931-939.

21. SRÉTER, T., MOLNÁR, V., KASSAI, T. The distribution of nematode egg counts

and larval counts in grazing sheep and their implications for parasite cont-

rol. Int J Parasitol 1994;24:103-108.

22. van WYK, J. A. Refugia-overlooked as perhaps the most potent factor concer-

ning the development of anthelmintic resistance. The Onderstepoort J Vet

Res 2001;68:55-67.

23. KENYON, F., GREER, A. W., COLES, G. C., CRINGOLI, G., PAPADOPOULOS, E.,

CABARET, J., BERRAG, B., VÁRADY, M., VAN WYK, J. A., THOMAS, E.,

VERCRUYSSE, J., JACKSON, F. The role of targeted selective treatments in the

development of refugia-based approaches to the control of gastrointestinal

nematodes of small ruminants. Vet Parasitol 2009;164:3-11.

24. HOUDIJK, J. G., KYRIAZAKIS, I., JACKSON, F., HUNTLEY, J. F., COOP, R. L. Can an

increased intake of metabolizable protein affect the periparturient relaxati-

on in immunity against Teladorsagia circumcincta in sheep? Vet Parsitol

2000;91:43-62.

25. AHMED, M., LAING, M. D., NSAHLAI, I. V. In vitro anthelmintic activity of crude

extracts of selected medicinal plants against Haemonchus contortus from

sheep. J Helminthol 2013;87:174-179.

26. NAUMANN, H. D., ARMSTRONG, S. A., LAMBERT, B. D., MUIR, J. P., TEDESCHI, L.

O., KOTHMANN, M. M. Effect of molecular weight and concentration of legu-

me condensed tannins on in vitro larval migration inhibition of Haemonchus

contortus. Vet Parasitol 2014;199:93-98.

27. BURKE, J. M., MILLER, J. E., MOSJIDIS, J. A., TERRILL, T. H. Use of a mixed sericea

lespedeza and grass pasture system for control of gastrointestinal nemato-

des in lambs and kids. Vet Parasitol 2012;186:328-336.

28. LANGE, K. C., OLCOTT, D. D., MILLER, J. E., MOSJIDIS, J. A., TERRILL, T. H.,

BURKE, J. M., KEARNEY, M. T. Effect of sericea lespedeza (Lespedeza cuneata)

fed as hay, on natural and experimental Haemonchus contortus infections in

lambs. Vet Parasitol 2006;141:273-278.

29. KOMMURU, D. S., BARKER, T., DESAI, S., BURKE, J. M., RAMSAY, A., MUELLER-

HARVEY, I., MILLER, J. E., MOSJIDIS, J. A., KAMISETTI, N., TERRILL, T. H. Use of

pelleted sericea lespedeza (Lespedeza cuneata) for natural control of cocci-

dia and gastrointestinal nematodes in weaned goats. Vet Parasitol

2014;204:191-198.

30. BARNES, E. H., DOBSON, R. J., DONALD, A. D., WALLER, P. J. Predicting popu-

lations of Trichostrongylus colubriformis infective larvae on pasture from

meteorological data. Int J Parasitol 1988;18:767-774.

31. CHROUST, K., HORÁK, F., ŽIŽLAVSKÝ, J., ŽIŽLAVSKÁ, S. The course and control

of parasitoses in mixed grazing of sheep and cattle. Veterinární medicína

1998;43:153-159.

Adresa autora:

doc. Ing. Jaroslav Vadlejch, Ph.D.

Katedra zoologie a rybářství

FAPPZ ČZU v Praze

Kamýcká 957

165 21 Praha 6 – Suchdol

email: [email protected]

22015ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Chirurgie psů a koček

www.vetweb.cz

Nemoci koní

Další články z časopisu:

• Centrální vestibulární syndrom psa

intoxikovaného metronidazolem

• Použitie furosemidu pri edému

pľúc

Téma hospodářská zvířata


ČASOPIS PRO KLINICKOU PRAXI ZVÍŘAT ZÁJMOVÝCH CHOVŮ

www.vetweb.cz


www.vetweb.cz

Téma malá zvířata 1 2015ročník 12

Téma měsíce: Nemoci uší psů a koček

Diagnostika otitid v ambulanci

Vestibulární syndrom

Operace na zevním zvukovodu a středním uchu

cena 60 Kč/2,40 €

Nabídka předplatného pro rok 2015 sleva 10 %

Platí při objednání obou časopisů

(sleva bude odečtena na faktuře)

Stavovský a odborný měsíčník pro veterinární lékařeOdborný veterinární měsíčník určený všem praktickým veterinárním lékařům v ČR i v SR. Časopis je rozdělen v poměru odpovídajícím požadavkům čtenářů na stálé rubriky, kterými jsou malá zvířata a hospodářská zvířata, včetně koní. Další část odborných rubrik zahrnuje témata exotických zvířat, hygieny potravin, drůbeže a volně žijících zvířat. Informační servis, management, legislativa a přehled nově registrovaných veterinárních léčiv doplňují komplexnost časopisu tak, aby byl nepostradatelným pro každého veterinárního lékaře. Rozsah časopisu je 68 až 72 stran. Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 12 čísel 1140 Kč

Časopis pro veterinární lékaře - specialisty zabývající se klinickou praxí zvířat zájmových chovůVysoce odborné články a anotace ze zahraničních časopisů monitorují nejnovější léčebné postupy uplatňované na špičkových domácích či zahraničních veterinárních pracovištích.Časopis se svým zaměřením specializuje na čtenářskou obec s nejvyšší odbornou erudicí a specializací v jednotlivých oborech. Časopis je dvouměsíčník, rozsah 28 až 32 stran.Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 6 čísel 360 Kč

Objednávkový kuponVeterinářství roční předplatné 1140 Kč počet ks . . . . . . . . .

Veterinární klinika roční předplatné 360 Kč počet ks . . . . . . . . .

Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: odbyt@profi press.cz nebo poštou na adresu

Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo odbyt@profi press.cz


Anotace

Kryptokoková meningitida koz – kazuistika

Celosvětově rozšířené saprofytické a oportunní kvasinky

Cryptococcus spp. způsobují těžká onemocnění u imuno-

kompromitovaných zvířat. Nejčastěji se vyskytující druh

Cryptococcus neoformans je v holubím trusu infekční mini-

málně dva roky a do organismu se dostává inhalací.

Systémové onemocnění začíná v nosní dutině nebo v pli-

cích a bývá bez klinické symptomatologie. Predilekčním

místem této kvasinky je centrální nervový systém (CNS),

kam se dostává hematogenní cestou nebo skrz kribriformní

ploténku čichové kosti. U lidí, psů a koček může být původ-

cem kožních problémů, u koček způsobuje sinonasální

a ušní infekce. U přežvýkavců je patogen schopen pronik-

nout strukem do vemene a vyvolat mastitidu.

Pětiletý čistokrevný kozel plemene bravia byl prezento-

ván s apatií, inapetencí a inkoordinací pánevních končetin.

Vzhledem k předpokládanému traumatu mu bylo tři dny

aplikováno nesteroidní antiflogistikum carprofen. Stáj i pas-

tva byly volně přístupné holubům, avšak žádné další zvíře

ze stáda nevykazovalo žádné neurologické či respiratorní

příznaky. Neurologické příznaky tohoto kozla byly omeze-

ny na zadní část těla a ataxie postupně progredovala až do

paraplegie. Patelární, perineální a flexorové reflexy na

pánevních končetinách byly nevýbavné. Těžká hyperalge-

zie a intenzivní bolestivá reakce na dotyk byly patrny na

bocích i zadní části těla, jemné pohlazení na pánevní kon-

četině vyvolalo hlasitou vokalizaci. Stálé škrábání a auto-

mutilace dlouhými rohy vyústily v rozsáhlou alopecii na

pravé straně břicha. Nebyly pozorovány záchvaty, slepota či

postižení jiných kraniálních nervů. Na základě neurologic-

kého vyšetření byla léze lokalizována do lumbosakrální

oblasti.

Rektální teplota, srdeční a dechová frekvence byly v refe-

renčním rozmezí. Vyšetřením krve byla zjištěna leukocytóza

s neutrofilií a monocytózou, mírná anémie a hyperprotei-

nemie. Biochemické parametry ledvin i jater a RTG vyšetře-

ní lumbosakrální části páteře neukázaly žádné abnormality.

Mozkomíšní mok odebraný při lokální anestezii v lumbální

oblasti byl čirý a bezbarvý s výraznou pleocytózou (65 %

neutrofilních granulocytů a 35 % lymfocytů) a s mírně zvý-

šeným proteinem. Nebyl zde identifikován kryptokokový

organismus a bakteriální kultivace byla také negativní.

Iniciální léčba pacienta zahrnovala kombinaci 2x denně

intramuskulárně podávaného cefalosporinu a jednorázově

intramuskulárně aplikovaného dexametazonu. Tři dny po

zahájení antibiotické léčby a šest dní po nástupu neurolo-

gických příznaků byla u kozla provedena eutanazie z důvo-

du silně progredující hyperestezie.

Při postmortálním vyšetření byla u pacienta pozorována

kachexie, atrofie pánevních končetin, kožní exkoriace na

obou bocích těla, v pravé plíci mírná pneumonie a dva

dobře ohraničené noduly o průměru 1 cm, kaseózní mate-

riál v mediastinu a v periferních mízních uzlinách, dále

edém lumbální část míchy. Mikroskopickým vyšetřením

byla nalezena granulomatózní pneumonie a akutní menin-

gitida v lumbosakrální oblasti (rozsáhlá kongesce a edém

míšních plen s lymfocytární infiltrací). V plicích i míšních

plenách byl na základě morfologie identifikován C. neofor-

mans. Z kaseózního materiálu mízních uzlin byla izolována

bakterie Corynebacterium pseudotuberculosis.

U ovcí a koz již byla popsána kryptokoková pneumonie

a mastitida, avšak ještě nikdy případ kryptokokové menin-

gitidy. Nespecifické klinické příznaky při kryptokokóze

a častější výskyt jiných infekčních onemocnění u malých

přežvýkavců mohou vést ke stanovení nesprávné diagnó-

zy. Diferenciální diagnostika lumbosakrální meningitidy

u tohoto pacienta by měla zahrnovat další neurologická

onemocnění způsobující parézu a hyperestezii pánevních

končetin. Listerióza a polioencefalomalacie mohou být

příčinou laterální polohy pacienta, ataxie, deprese a obvyk-

le jsou prezentovány i deficity kraniálních nervů a centrální

slepota. Skrapie se častěji vyskytuje u ovcí, ale u koz způso-

buje ataxii a intenzivní pruritus. Méně pravděpodobné

příčiny ataxie, paraplegie a centrální hyperestezie předsta-

vují bakteriální meningitidy, hernie intervertebrálních

disků, traumata, vzteklina, tetanus nebo sekundární

meningitida v důsledku superficiální infekce lymfatických

uzlin.

Definitivní diagnóza je stanovena na základě izolace

C. neoformans z krve nebo tělesných tekutin (např.

cerebrospinálního moku). V tomto případě negativní nález

v cerebrospinálním moku nevylučoval kryptokokovou

meningitidu. Tato kazuistika také ukazuje, že diagnóza ante

mortem může být obtížná, a pokud pacient nereaguje na

antibiotickou léčbu, v terapeutickém plánu by měla násle-

dovat antimykotická terapie. U zvířete s rozvinutými přízna-

ky postižení CNS je prognóza podstatně horší a může být

i důvodem k eutanazii.

Ačkoli je kryptokokóza považována za typickou chro-

nickou infekci, u tohoto pacienta se vážné atypické neuro-

logické příznaky objevily během několika dní. Nebylo

možné odhadnout trvání plicní infekce, ale je třeba zdů-

raznit, že při klinickém vyšetření nebyly patrny příznaky

postižení respiračního systému. Rodokokové kmeny se

sice liší svou virulencí, avšak imunitní stav hostitele se jeví

jako rozhodující. Systémové kryptokokové onemocnění

u ostatních zvířat bývá spojováno s imunosupresivními

faktory (FIV, FeLV, chirurgický zákrok). Účast kaseózní lym-

fadenitidy v patogenezi kryptokokové meningitidy zůstá-

vá spekulativní, avšak kryptokoková meningitida by měla

být zahrnuta do diferenciální diagnostiky ataxie a hyper-

estezie u koz.

Stilwell, G.*, Pissarra, H. Cryptococcal meningitis in

a goat – a case report. Vet Res 2014;10:84.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Petra Malátková



J. SVĚTLÍKOVÁ, Š. BODEČEK

Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

SOUHRN

Světlíková J., Bodeček Š. Sledování avermektinové rezistence u škrkavky koňské v České

republice. Veterinářství 2015;65:369-372.

Škrkavka koňská představuje významného parazita tenkého střeva u hříbat. Článek se zabývá sle-

dováním avermektinové rezistence u škrkavky koňské ve čtyřech chovech v rámci České republiky.

Pro stanovení rezistence byl použit test redukce počtu vajíček v trusu (FECRT). Celkové procento

redukce počtu vajíček u všech sledovaných koní bylo 95,55 %. Ve třech chovech byl účinek avermek-

tinových anthelmintik 100%, v jednom chovu byla suspektně prokázána rezistence (FECR 87,07 %).

SUMMARY

Světlíková J., Bodeček Š. Monitoring of avermectin resistance of Parascaris equorum in the Czech

Republic. Veterinářství 2015;65:369-372.

Parascaris equorum represents an important parasite of the small intestine in foals. The article deals

with monitoring avermectin resistance of Parascaris equorum in four farms in the Czech Republic. To

determine the resistence of faecal egg count reduction test (FECRT) was used. In all monitored farms

total value of egg count reduction 95.55 % was detected. In three farms effect of avermectin

anthelmintic was 100 %, suspect for resistance (FECR 87.07 %) was proven only in one farm.

Sledování avermektinové rezistence u škrkavky koňské v České republice

Úvod

Škrkavka koňská (Parascaris equorum, Parascaris

univalens) je závažný vnitřní parazit koní s celosvě-

tovým rozšířením. Nejčastěji je škrkavka diagnosti-

kována v tenkém střevě u hříbat, méně u odstávčat

a mladých koní. Vůči tomuto parazitovi si hostitel

dokáže vytvořit specifickou imunitu, u koní star-

ších 18 měsíců se proto s infekcí škrkavkami již

běžně nesetkáváme.1-3

Vývojový cyklus škrkavek je přímý, pro rozvoj

infekce je klíčová vlhkost vnějšího prostředí a tep-

lota pohybující se ideálně v rozmezí 25–35 °C.

Nejsou-li podmínky příznivé, vajíčka díky své silné

několikavrstevné stěně přežijí i řadu let.1,4 Během

3–4 týdnů se larva uvnitř vajíčka dvakrát svléká,

nový hostitel se nakazí perorálně, pozřením vajíč-

ka s infekční larvou ve stadiu L3. V prostředí tenké-

ho střeva se larvy uvolňují a po průniku střevní

stěnou vstupují do enterohepatopulmonálního

cyklu. Po měsíc a půl trvající extraintestinální mig-

raci se larvy navrací zpět do střeva, kde dospívají

a do 14 dní zde dospělé samičky začnou klást

desetitisíce vajíček za den. Prepatentní perioda je

dlouhá 75–80 dní.5,6

Napadení organismu škrkavkami se může mani-

festovat poruchami růstu, kašlem, zvýšenou teplo-

tou, anorexií, kolikovými příznaky, obzvláště velké

riziko představuje obstrukce tenkého střeva, která

může vést až k jeho ruptuře.7 Infekce Parascaris

equorum se diagnostikuje koprologickým vyšetře-

ním trusu (obr. 1), je třeba však brát v úvahu, že

jeho negativní výsledek může skrýt prepatentní

infekci.5 V současné době jsou na území ČR k tera-

pii askaridózy registrovány benzimidazoly (BZ),

tetrahydropyrimidiny (PYR) a makrocyklické lakto-

ny (ML), mezi ně se řadí avermektiny (AVM) a moxi-

dektin (MOX).

O rezistenci parazitů na anthelmintika hovoříme,

jestliže je v populaci potvrzeno větší množství

jedinců schopných odolat terapeutické dávce pří-

pravku ve srovnání s vnímavou populací téhož

druhu.8 Následující generace parazitů jsou nositeli

rezistentního genu. Poprvé byla rezistence škrkav-

ky koňské na makrocyklické laktony potvrzena

v roce 2002 v nizozemském Utrechtu,9 o rok poz-

ději byla popsána rovněž v Kanadě,10 následovaly

Texas,11 Německo,12 Itálie,13 Dánsko.14

Vznik rezistence na makrocyklické laktony je

u škrkavek podmíněn několika faktory. Jedním

Jana Světlíková,

studentka VFU

MVDr. Štěpán

Bodeček,

odborný asistent


Malá zvířata

z nich je jejich aplikace hříbatům během prvního měsíce

života a následně v intervalu kratším než tři měsíce za

účelem omezení infekce prostředí vajíčky. Aplikace

v kratším intervalu, než je prepatentní perioda (11–12

týdnů), současně se schopností ML udržovat dlouho-

době efektivní hladinu v plazmě vystavuje parazity

trvalému vlivu anthelmintika, což vede k omezení refu-

gia (populace, která unikla vlivu anthelmintika) jak

v organismu (méně citlivá vývojová stadia mimo trávicí

trakt), tak v prostředí (vajíčka v půdě pastvin a výbě-

hů). Výsledkem je sice omezení velikosti parazitární

infekce, ale protože infekce neprobíhá synchronně,

někteří parazité přežijí v prostředí se subterapeutickou

dávkou anthelmintika a stanou se rezistentními.

Opakovaná anthelmintická terapie hříbat ML v interva-

lech kratších než tři měsíce tedy umožnuje vznik rezis-

tentní populace škrkavek.11,15,16

Rezistence škrkavek na ML se stává celosvětovým

problémem, cílem tohoto sledování bylo zjistit aktuál-

ní situaci v České republice.

Materiál a metodika

V našem sledování bylo v období od dubna do lis-

topadu 2014 vyšetřeno 52 hříbat a 72 koní mladších

čtyř let celkem ze čtyř tuzemských chovů (obr. 2).

Koně v těchto chovech se využívali ke sportu, rekrea-

ci i k plemenitbě. Své zastoupení ve studii měla plno-

krevná, teplokrevná i chladnokrevná plemena. Do

sledování byli zařazeni pouze koně, jimž nebyla nej-

méně deset týdnů před naším ošetřením aplikována

žádná anthelmintika. Prováděly se individuální odbě-

ry vzorků bezprostředně po defekaci nebo odběrem

z konečníku. Vzorky byly během transportu uchová-

vány při teplotě 4 °C a do 24 hodin od odběru byly

vyšetřeny.

Pro koprologické stanovení rezistence škrkavky

koňské pomocí testu redukce počtu vajíček (FECRT;

faecal egg count reduction test) byly vybrány vzorky

trusu s hodnotou EPG (eggs per gram) přesahující 100

vajíček škrkavek v jednom gramu trusu. Hodnota EPG

byla stanovena pomocí modifikované metody podle

Mc Mastera.

Test redukce počtu vajíček Při první návštěvě v chovu byly od koní odebrány

vzorky trusu, které byly vyšetřeny pomocí modifikova-

né Mc Masterovy metody. Z dalšího sledování byli vyřa-

zeni jedinci s hodnotou EPG ≥ 100. Při druhé návštěvě

v chovu byly odebrány vzorky již jen od vybraných

koní, kteří byli na základě hmotnosti ošetřeni anthel-

mintiky s obsahem ivermektinu (IVM) v dávce 20 mg/kg

ž. hm. – den 0. Vzorky byly vyšetřeny a byla stanovena

hodnota EPG. Pro stanovení rezistence byly použity

anthelmintické pasty od dvou evropských výrobců

(Pasta 1 u 17 koní – Equiverm® Bioveta ČR; pasta 2 u 15

koní – Eqvalan Duo® Merial Francie), obě pasty obsahu-

jí kombinaci ivermektinu a praziquantelu. Třetí návště-

va proběhla za 14 dní po anthelmintické terapii – den

14. Od koní byly odebrány vzorky a byla stanovena

hodnota EPG pro stanovení FECRT. Výpočet FECRT pro

určení anthelmintické rezistence je popsán v WAAVP

(World Association for the Advancement of Veterinary

Parasitology).17 FECR (faecal egg count reduction) je pro-

cento redukce počtu vajíček v jednom gramu trusu

stanovené na základě rozdílu hodnot EPG před (den 0)

a po dehelmintizaci (den 14). Za rezistenci je považová-

na redukce počtu vajíček v trusu nižší než 90 %.17

VýsledkyVýskyt vajíček škrkavky koňské v trusu byl prokázán

u 29 hříbat (55,8 %) a tří mladých koní (4 %). Od jedinců

zařazených do sledování byly získány vzorky v den 0,

které v chovech prokázaly následující rozsah hodnot EPG:

hříbata 150–4700, mladí koně 200–300. Celkový rozsah

hodnot EPG u koní s pozitivním nálezem vajíček škrkavek

v trusu se pohyboval v rozmezí 50–4700 (tab. 1).

Rezistence na IVM byla suspektně prokázána v chovu

č. 2, procento redukce počtu vajíček v trusu bylo 87,07 %,

ve zbylých třech chovech se rezistence na IVM nevy-

skytla (FECR 100 %). Získané výsledky jsou zaznamená-

ny v tabulce 2. Celková hodnota FECR z výsledků získa-

ných vyšetřením vzorků trusu ze všech čtyř chovů byla

95,55 %.

Obr. 1 – Vajíčko škrkavky koňské (Parascaris equorum), zvětšeno

40x (foto M. Kamler)

Obr. 2 – Mapa znázorňuje přibližnou lokalizaci sledovaných

chovů v ČR


Malá zvířata

Diskuse a závěr

Sledování avermektinové rezistence u škrkavky koň-

ské patří k nejaktuálnějším tématům koňské veterinární

parazitologie. Škrkavka patří mezi patogenní parazity

koní a u hříbat může vyvolat závažné poruchy zdravotní-

ho stavu. Z obavy před těmito komplikacemi byly hříba-

tům často opakovaně podávány avermektinové prepará-

ty. Časté vystavení populace parazitů vlivu anthelminti-

ka je jednou z hlavních příčin vzniku rezistence.18 Cílem

takového anthelmintického programu je omezení kon-

taminace půdy výběhů a pastvin vajíčky škrkavek, které

vykazují značnou odolnost ve vnějším prostředí. Naše

výsledky prokázaly nižší účinek IVM v chovu č. 2 (87,07 %).

V tomto chovu byla aplikována anthelmintika 3x ročně,

oproti ostatním chovům, kde byla aplikace prováděna 2x

ročně. Do chovu č. 2 přicházelo ve srovnání s ostatními

sledovanými chovy nejvíce nových koní, jelikož hlavním

zaměřením v této stáji byla přirozená plemenitba

a odchov hříbat. Někteří z těchto koní nebyli před ustáje-

ním v chovu ošetřeni anthelmintiky. Tato zvířata, zejmé-

na klisny se staršími sajícími hříbaty, představují význam-

nou možnost zavlečení nových populací rezistentních

škrkavek do chovu. V plnokrevných chovech může

naopak docházet k horizontálnímu šíření rezistentní

populace škrkavek z chovů s plemennými hřebci infekcí

hříbat doprovázejících matku na připuštění. U takto infi-

kovaných hříbat budou koprologicky detekovatelná

vajíčka škrkavek až za tři měsíce. Jelikož je jako preven-

tivní terapie u těchto hříbat obvykle zvolena aplikace

AVM nebo MOX, dojde ke kontaminaci pastvin a výběhů

nového chovu vajíčky rezistentní populace škrkavek.11

Námi zjištěná hodnota FECR 87,07 % ukazuje na pří-

tomnost rezistence na IVM v chovu č. 2. Dosavadní

studie popisují mnohdy závažnější pokles v účinnosti

terapie. V Texasu zaznamenali po podání IVM snížení

hodnot EPG na 75 % původní hodnoty EPG nebo

dokonce jejich nárůst.11 V Kanadě, kde byl výzkum pro-

veden na třech farmách, byla prokázána redukce počtu

vajíček po podání AVM pouze 33,5 %19 a v roce 2007

v Kentucky na vzorku 18 hříbat informovali dokonce

o 0 % redukce.20 Výsledek FECRT získaný v chovu č. 2 byl

ovšem stanoven na statisticky málo významné skupině

čtyř hříbat, kde pouze u jednoho jedince nedošlo

k redukci vajíček škrkavek v trusu a u jednoho hříběte

nebyla redukce 100% (hodnota FECR 97,87 %). K potvr-

zení výskytu AVM rezistence v chovu č. 2 by bylo vhod-

né test redukce počtu vajíček zopakovat v další sezóně,

Počet

zařazených/všech

hříbat

Počet

zařazených/všech

mladých koní

Rozsah EPG od všech

pozitivních koní

v chovu

EPG průměr

Chov 1 18/32 3/41 100–1 300 319

Chov 2 4/7 0/12 200–4 700 1 450

Chov 3 6/8 0/7 50–1 150 567

Chov 4 1/5 0/12 900 900

Celkem 29/52 3/72Průměrné EPG všech

chovů525

Tab. 1 – Shrnutí v rámci jednotlivých chovů počet pozitivních a vyšetřených koní ve vybraných kategoriích a stanovené hodnoty EPG

Číslo

koně

Datum

narození

EPG

v den 0

EPG

v den 14Pasta

Chov 1

1 8. 3. 2014 450 0 1

2 8. 3. 2014 150 0 1

3 28. 4. 2014 200 0 1

4 25. 5. 2014 200 0 1

5 2. 5. 2014 100 0 1

6 14. 4. 2014 250 0 1

7 6. 4. 2014 150 0 1

8 7. 3. 2014 550 0 1

9 21. 5. 2014 250 0 1

10 4. 3. 2014 200 0 1

11 26. 2. 2014 250 0 1

12 5. 3. 2014 400 0 1

13 15. 3. 2014 200 0 1

14 7. 3. 2014 650 0 2

15 18. 5. 2014 200 0 2

16 16. 5. 2014 200 0 2

17 3. 6. 2014 1 300 0 1

18 15. 4. 2014 250 0 2

19. 17. 2. 2012 200 0 1

20. 28. 3. 2013 250 0 1

21. 2. 5. 2011 300 0 1

FECR chov 1 100 %

Chov 2

Číslo

koně

Datum

narozeníEPG v den 0

EPG v den

14Pasta

1 2. 4. 2014 4 700 100 2

2 22. 4. 2014 200 650 2

3 20. 3. 2014 200 0 2

4 19. 2. 2014 700 0 2

FECR chov 2 87,07 %

Chov 3

Číslo

koně

Datum

narození

EPG

v den 0

EPG

v den 14Pasta

1 12. 5. 2014 900 0 2

2 2. 6. 2014 250 0 2

3 9. 5. 2014 1 150 0 2

4 16. 4. 2014 300 0 2

5 15. 4. 2014 400 0 2

6 10. 3. 2014 400 0 2

FECR chov 3 100 %

Chov 4

Číslo

koně

Datum

narozeníEPG v den 0

EPG v den

14Pasta

1 24. 4. 2014 900 0 2

FECR chov 4 100 %

Tab. 2 – Shrnutí výsledků testu redukce počtu vajíček (FECRT)


Malá zvířata

a tím vyloučit možnou chybu v aplikaci anthelmintické

pasty.

Infekční tlak prostředí a zároveň i rozvoj rezistence lze

snížit správným podáváním anthelmintik, jejich střídá-

ním s PYR a BZ, dodržováním managementu pastvin

a zoohygienou stájového prostředí. Je vhodné dbát na

pravidelné odklízení trusu z pastvin a zavést systematic-

kou rotaci koní ve výbězích a na pastevních plochách.21

Efektivitu zavedených opatření je vhodné kontrolovat

každoročním koprologickým vyšetřením.22

Řešení nárůstu a šíření AVM rezistence u škrkavky koň-

ské může představovat v budoucnu značný problém

i v ČR. Je známo, že dospělci parazitů jsou citlivější na

působení anthelmintik než jejich vývojová stadia.

Oxibendazol (skupina BZ) má 94–100% efekt na dospěl-

ce škrkavek, ale na 28 dní staré larvy pouze 44,5 %.23

Proto by ideálně zabránila kontaminaci pastvin a úspěš-

ně tlumila velikost populace škrkavek aplikace anthel-

mintika 60.–75. den od infekce, kdy jsou parazité již citli-

ví na působení anthelmintika, ale ještě neprodukují

vajíčka. To je ovšem nereálné, protože k infekci hříbat

dochází postupně a hříbata jsou infikována parazity

v různém stadiu vývoje a mladší méně citlivá vývojová

stadia parazitů mohou terapii přežít.24 Někteří autoři

doporučují v chovech, kde mají hříbata problém s infek-

cemi škrkavek začít aplikovat anthelmintika nejdříve po

60.–70. dni od narození, aby se snížila kontaminace pro-

středí výběhů a pastvin.25 Benzimidazoly mají dobrý

terapeutický efekt na dospělce ML-rezistentních škrka-

vek, fenbendazol v opakované pětidenní dávce velmi

dobře účinkuje i na vývojová stadia škrkavek. Opakovaná

aplikace se však může uplatnit spíše v individuální tera-

pii než v parazitární prevenci.25

V chovech s prokázanou multirezistentní infekcí škr-

kavkami se uvažuje o perorální vakcinaci hříbat vajíčky

škrkavek se známou citlivostí. Tato umělá infekce by byla

přerušena za 60 dní, čímž by nedošlo k vylučování vají-

ček. Dva takto provedené cykly by měly stačit k navození

imunity hříbat.25

PoděkováníZvláštní poděkování studentům VFU, zejména MVC.

Michaele Nekutové za pomoc při odběru a zpracování vzor-

ků, akciové společnosti Bioveta Ivanovice na Hané a chova-

telům koní.

Literatura:1. KOUDELA, B., BODEČEK, Š. Effects of low and high temperatures on viability of

Parascaris equorum eggs suspended in water. Vet Parasitol 2006;142:123-128.

2. CLAYTON, H. M., DUNCAN, J. L. The migration and development of Parascaris

equorum in the horse. Int J Parasitol 1979;9:285-292.

3. NIELSEN, M. K., WANG, J., DAVIS, R., BELLAW J. L., LYONS E. T., LEAR T. L.,

GODAY C. Parascaris univalens –a victim of large-scale misidentification?

Parasitol Res 2014;113:4485-4490.

4. BOYLE, G. A., HOUSTON, R. Parasitic pneumonitis and treatment in horses.

Clin Tech Equine Pract 2006;5:225-232.

5. TAYLOR, M. A., COOP, R. L, WALL, R. L. Vet Parasitol 2007, 3.rd Edition, 600.

6. CLAYTON, H. M. Ascarids: recent advances. In: HERD, R. P. (Ed.). Vet Clin N Am

1986;2:313-328.

7. LYONS, E. T., DRUDGE, J. H., TOLLIVER, S. C. Studies of the development and

chemotherapy of larvae of Parascaris equorum (Nematoda: Ascaridoidea) in

experimentally and naturally infected foals. J Parasitol 1976;62:453-459.

8. PRICHARD, R. K., HALL, C. A., KELLY, J. D., MARTIN, I. C. A., DONALD, A. D. The

problem of anthelmintic resistance in nematodes. Australian Vet J

1980;56:239-251.

9. BOERSEMA, J. H., EYSKER, M., NAS, J. W. Apparent resistance of Parascaris

equorum to macrocyclic lactones. Vet Rec 2002;150:279-281.

10. HEARN, F. P., PEREGRINE, A. S. Identifications of foals infected with Parascaris

equorum apparently resistant to ivermectin. J Am Vet Med Assoc

2003;223:482-485.

11. CRAIG, T. M., DIAMOND, P. L., FERWERDA, N. S., THOMPSON, J. A. Evidence of

Ivermectin resistance by Parascaris equorum on a Texas horse farm. J Eq Vet

Sci 2007;27:67-71.

12. VON SAMSON-HIMMELSTJERNA, G., FRITZEN, B., DEMELER, J., SCHURMANN,

S., ROHN, K., SCHNIEDER, T., EPE, C. Cases of reduced cyathostomin egg-rea-

pperance period and failure of Parascaris equorum egg count reduction

following ivermectin treatment as well as survey on pyrantel efficacy on

German horse farms. Vet Parasitol 2007;144:74-80.

13. VERONESI, F., FIORETTI, D. P., GENCHI, C. Are macrocyclic lactones useful

drugs for the treatment of Parascaris equorum infections in foals? Vet

Parasitol 2010;172:164-167.

14. SCHOOGARD, H., NIELSEN, M. K. Apparent ivermectin resistance of Parascaris

equorum in foals in Denmark. Vet Rec 2007;160:439-440.

15. SANGSTER, N. C. Pharmacology of anthelmintic resistance in cyathos-

tomes: will it occure with the avermectins/milbemycins? Vet Parasitol

1999;85:189-204.

16. KAPLAN, R. M. Drug resistance in nematodes of veterinary importance:a sta-

tus report. Trends Parasitol 2004;20:477-481.

17. COLES, G., BAUER, C., BORGSTEEDE, F. H. M., GEERTS, S., KLEI, T. R., TAYLOR, M.

A., WALLER, P. J. World Association for the Advancement of Veterinary

Parasitology (W.A.A.V.P.) methods for the detection of anthelmintic resistan-

ce in nematodes of veterinary importance. Vet Parasitol 1992;44:35-44.

18. HERD, R. P. Equine parasite control – problems associated with intensive

anthelmintic therapy. Equine Vet Edu 1990;2:41-47.

19. SLOCOMBE, J. O., DE GANNES, R. V., LAKE, M. C. Macrocyclic lactone resistant

Parascaris equorum on stud farms in Canada and effectiveness of fenbenda-

zole and pyrantel pamoate. Vet Parasitol 2007;145:371-376.

20. LYONS, E. T., TOLLIVER, S. C., IONITA, M., COLLINS, S. S. Evaluation of parasiti-

cidal activity of fenbendazole, ivermectin, oxibendazole, and pyrantel

pamoate in horse foals with emphasis on ascarids (Parascaris equorum) in

field studies on five farms in Central Kentucky in 2007. Parasitol Res

2007;103:287-291.

21. LYONS, E. T., DRUDGE, J. H., TOLLIVER, S. C. Studies of the development and

chemotherapy of larvae of Parascaris equorum (Nematoda: Ascaridoidea) in

experimentally and naturally infected foals. J Parasitol1976;62:453-459.

22. KAPLAN, R. M. Anthelmintic resistance in nematodes of horses. Vet Res

2002;33:491-507.

23. AUSTIN, S. M., DIPIETRO, J. A., FOREMAN, J. H., BAKER, G. J., TODD, K. S.

Comparison of the efficacy of ivermectin, oxibendazole, and pyrantel pamo-

ate against 28-day Parascaris equorum larvae in the intestine of pony foals.

J Am Vet Med Assoc 1991;198:1946-1949.

24. REINEMEYER, C. R. Anthelmintic resistance in non-strongylid parasites of

horses. Vet Parasitol 2012;185:9-15.

25. REINEMEYER, C. R., PRADO, J. C., VAALA, W. Larvicidal efficacy of fenbendazo-

le against a macrocyclic lactone-resistant isolate of Parascaris equorum. Proc

Am Assoc Vet Parasitol 2010;55:49.

Adresa autorky:

Jana Světlíková

FVL VFU Brno

Palackého tř. 1/3

612 42 Brno

ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE



T. JIRÁSEK

MEVET spol. s r. o.

SOUHRN

Jirásek T. Vakcinace proti PCV2 jako efektivní pomoc pro zlepšení užitkovosti prasat.


Následující text si klade za cíl shrnout a rozšířit dostupné informace týkající se prasečího cirkovi-

ru typu 2 a možností a zkušeností s vakcinací proti s ním souvisejícím onemocněním (PCVD). V člán-

ku jsou klasifikovány projevy onemocnění a jejich členění, imunologické aspekty související s vak-

cinací a terénní a experimentální data z různých zdrojů od roku 2007, kdy byla poprvé registrována

PCV2 vakcína. Část textu je také věnována aktuálním poznatkům týkajícím se interference kolost-

rální imunity selat a jejich rané vakcinace, a také výskytu nových variant viru.

SUMMARY

Jirásek T. Vaccination against PCV2 as an effective aid to improve performance of pigs.


The following text aims to summarize and broad the available information on porcine circovirus type

2 including possibilities and experience with vaccination against the related disease (PCVD). In this

article are classified manifestations of diseases and their classification, immunological aspects related

to vaccination and field and experimental data from various sources since 2007, when it was first

registered PCV2 vaccine. Part of the text is devoted to the current knowledge concerning interference

of colostral immunity of piglets and their early vaccination, as well as the emergence of new variants

of the virus.

Vakcinace proti PCV2 jako efektivní pomoc pro zlepšení užitkovosti prasat

Úvod

Prasečí cirkovirus typu 2 a projevy PMWS

(postweaning multisystemic wasting syndrom)

v souvislosti s onemocněním prasat byly poprvé

popsány v roce 1991 v Kanadě. Objevovaly se

zejména příznaky jako chřadnutí a ikterus.

Postižení prasat s projevy chřadnutí, bledosti kůže,

respiračních problémů, průjmů a žloutenky byly

popisovány i v dalších případech a téměř na všech

kontinentech. Postupně se projevy onemocnění

rozšiřovaly a začala se používat vhodnější termino-

logie PCVAD (porcine circovirus asociated dise-

ases) v Americe anebo PCVD (porcine circovirus

diseases) v Evropě. Trend je používat jednotnou

terminologii – PCVD. Výskyt PCV2 je ubikvitární

a je rozšířen celosvětově. Retrospektivní analýzy

prokázaly první známou PCV2 infekci u prasat

z Německa v roce 1962. První záchyt u nemocných

prasat byl z druhé poloviny 80. let. Původcem one-

mocnění je prasečí cirkovirus typu 2, taxonomicky

se řadí do rodu Circovirus, čeledi Circoviridae. Virus

je neobalený, velký 20–25 nm, s jednovláknitou

DNA (ssDNA). Rozlišujeme čtyři základní genoty-

py: PCV2a, je pravděpodobně starší, dominoval do

roku 2000, dnes je více rozšířený PCV2b, dále rozli-

šujeme PCV2c (izolát z archivních materiálů

z Dánska) a posledním popsaným je PCV2d,

původně zachycený v Číně v roce 2010, dnes ale

i jinde. Označení posledních dvou bývá někdy

zaměňováno. Také se diskutují možné další geno-

typy. Mezi všemi je nicméně více než 93% identita.

Pro virus je typická vysoká rezistence a všudypří-

tomnost.1,2

Klasifikace onemocnění způsobených PCV2

PCV2 – subklinické infekce (PCV2-SI, subcli-

nical infection)

V postižených chovech nepozorujeme žádné

klinické příznaky, typické bývá pouze snížení

ADWG (průměrný denní váhový přírůstek) u pra-

sat bez zjevné příčiny, po vakcinaci dochází ke



zlepšení užitkovostních parametrů. Při diagnostice

zaznamenáváme minimální histopatologické léze zejmé-

na v lymfatických orgánech (slabá nebo žádná lymfocy-

tární deplece s granulomatózním zánětem) a nízké nebo

žádné množství PCV2 (nízké nebo žádné množství viro-

vého antigenu při IHC, výsledky qPCR bývají 10e5 až

10e6).1,2 Co se týče publikovaných údajů, například

Young a kol. uvádí, že i v případě bez klinických projevů

PCVD došlo po vakcinaci ke zlepšení užitkovostních

parametrů, jako je ADWG, snížení procenta nestandard-

ních prasat a zvýšení hmotnosti a zlepšení kvality JUT

u vakcinované skupiny ve srovnání s kontrolou (apliko-

váno placebo). V průběhu studie došlo také ke klinické-

mu propuknutí lawsoniózy a zajímavým zjištěním bylo,

že u vakcinovaných zvířat proti PCV2 byla pětkrát nižší

mortalita než u kontrolní skupiny.3 Vila a kol. popsali

pozitivní vliv vakcinace proti PCV2 u prasniček během

karantény v konvenčním chovu, tato zvířata byla přesu-

nována z rozmnožovacího chovu s vysokým zdravotním

standardem. U kontrolní a vakcinované skupiny nebyly

jiné rozdíly (management, výživa atd.) kromě vakcinace.4

Výsledky uvádí tabulka 1.

Alarcon a kol. zdokumentovai ekonomický dopad

PMWS a subklinických infekcí (pouze snížené přírůstky

bez zjevných klinických příznaků) na farmě se systémem

porodna až výkrm. Dospěli k závěru, že daleko větší eko-

nomický dopad mají právě subklinické formy PCV2.5

Obecně tedy v případech subklinických infekcí může

být zvolen jako jeden z diagnostických postupů vakci-

nační pokus a následné vyhodnocení užitkovostních

parametrů, zejména ADWG.

PCV2 systémové onemocnění PCV2-SD (PCV2 –

systemic disease)

Typická je zvýšená morbidita (až 50 %) i mortalita (až

20 %). Klinicky je tato forma onemocnění charakterizo-

vána chřadnutím, úbytkem hmotnosti, nápadnou ble-

dostí zvířat, dýchacími obtížemi, průjmem a někdy také

ikterem. Běžným nálezem v raných fázích onemocnění

jsou zvětšené povrchové mízní uzliny. Dnes pod toto

onemocnění spadá také název PMWS a prasečí cirkoviró-

za. Kromě poměrně specifických příznaků také nachází-

me vysoké množství antigenu nebo virové DNA v posti-

žených tkáních.2

PCV2 plicní a enterální onemocnění, PCV2-LD

a PCV – ED (PCV2 – lung disease + PCV2 enteral disease)

Při těchto klinických formách převažují buď respirační

problémy, nebo průjmy zvířat, často je obtížné je odlišit

od formy systémového onemocnění a například v přípa-

dě enterálních projevů se diskutuje, zda tuto formu

vůbec vyčleňovat jako samostatnou, anebo ji označovat

jako systémovou. V případě odlišení jednotlivých forem

bychom měli brát v potaz histopatologické vyšetření

a lymfatická tkáň by neměla vykazovat patologické mik-

roskopické léze. PCV2 je také jedním z hlavních agens

přispívajících k PRDC (porcine respiratory disease kom-

plex), a proto by tomu vždy měl odpovídat diagnostický

protokol včetně potvrzení či vyloučení dalších možných

patogenů.1,2

PCV2 reprodukční onemocnění PCV2-RD (PCV2 –

reproductive disease)

PCV2 infekce byla popsána v souvislosti s pozdními

aborty a mrtvěrozenými selaty, stejně jako v případě

Kontrolní skupina

Turnus Číslo ADWG(g/d) SD*

1 16 317,7 120,86

2 17 282,1 85,75

3 18 355,4 136,86

4 18 337,5 96,86

5 16 327,3 121,52

Průměr 85 324,6 113,79

CIRCOVAC skupina

Turnus Číslo ADWG(g/d) SD

1 18 417,2 98,90

2 16 471,1 77,68

3 15 433,9 170,67

4 14 433,8 50,32

Průměr 63 438,5 111,75 *SD – standardní odchylka

Tab. 1 – Kontrolní a vakcinovaná skupina prasniček

Jméno Hlavní komponenta Registrovaná kategorie Dávkování

CIRCOVAC® inaktivovaný PCV2a virus prasnice, prasničky 2 ml i. m.

selata 0,5 ml i. m.

Ingelvac CircoFLEX® PCV2a cap protein selata 1 ml i. m.

Porcilis® PCV PCV2a cap protein selata 2 ml i. m.

Suvaxyn®PCV rekombinantní, chiméra PCV1 exprimu-

jící PCV2 cap proteinselata 2 ml i. m.

Tab. 2 – Seznam dostupných preparátů proti PCV2 na našem trhu

Obr. 1 – Chřadnutí selat jako jeden z typických projevů PCV2

systémového onemocnění


Malá zvířata

J. RYBNÍČEK

Veterinární dermatologický a dermatopatologický servis, Padochov

SOUHRN

Rybníček J. Kožní epiteliotropní T-c lymfom u psů: review. Veterinářství 2015;65:331-334.

Přehledný text popisující aktuální poznatky týkající se etiopatogeneze, klinických příznaků, dia-

gnostiky, terapie a prognózy kožního epiteliotropního lymfomu u psů a jeho jednotlivých subtypů:

mycosis fungoides, pagetoidní retikulózy a Sézaryho syndromu. Text je komplementován rozsáhlým

přehledem dostupné literatury.

SUMMARY

Rybníček J. Canine cutaneous epitheliotropic T-cell lymphoma: a review. Veterinářství 2015;65 331-334.

Well-arranged article describes current knowledge regarding aethiopathogenesis, clinical signs,

diagnostics, therapy and prognosis of canine cutaneous epitheliotropic lymphoma and its individual

subtypes: mycosis fungoides, pagetoid reticulosis, and Sézary Syndrome. This contribution is

complemented with an extensive review of available literature.

Kožní epiteliotropní T-c lymfom u psů: review

ÚvodNěkteré kožní neoplastické procesy mohou způ-

sobovat řadu klinických projevů imitujících jiná

kožní onemocnění, a to díky infiltraci epidermis

a folikulárního epitelu neoplastickými buňkami.

„Klasické“ nodulární změny nemusí být vůbec

vyjádřeny nebo se objevují až v konečném stadiu

onemocnění. Jedná se zejména o epiteliotropní

kutánní T-c lymfom, kterému budou věnovány

následující řádky.

Kožní lymfom je označení pro heterogenní sku-

pinu onemocnění s různými klinickými projevy

a s různou prognózou. Obecně lze rozdělit kožní

lymfomy na dva velké subtypy, a to epiteliotropní

a nonepiteliotropní lymfom. Epiteliotropní lymfo-

my u psů jsou tvořeny výhradně T lymfocyty (angl.

cutaneous epitheliotropic T cell lymphoma –

CETCL), nonepiteliotropní mohou pocházet jak

z B, tak T řady. Epiteliotropní CTCL je relativně

vzácné onemocnění starých psů, které je velmi

dobře charakterizované a poměrně snadno histo-

patologicky diagnostikovatelné, nicméně klinické

projevy onemocnění mohou být velmi rozmanité,

mohou imitovat řadu zánětlivých a alopetických

kožních procesů, a proto je často k dermatopato-

logickému vyšetření přistoupeno až v pozdních

stadiích procesu anebo vůbec.1-4

Etiopatogeneze, klasifikaceNeoplastickými buňkami u CETCL jsou maligně

změněné epteliotropní T lymfocyty rezidentní

v epidermis, folikulárním epitelu a jiných epiteliál-

ních tkáních, jako je epitel nosu, dutiny ústní

apod., tzv. epidermis homing T- cells. U zdravého

pacienta jsou tyto T lymfocyty důležitou součástí

SALT a zajišťují obranné funkce v epidermis.

Imunofenotyp neoplastických buněk u psů je nej-

častěji CD8+, TCR. Největší podíl na objasnění etio-

patogeneze u psů má tým prof. P. F. Moora

MVDr. Jan

Rybníček,

DipECVD,

veterinární lékař

Obr. 1 – Exfoliativní erytroderma s erozemi a částečná

alopecie – klasický klinický příznak MF

Obr. 2 – Generalizovaná exfoliativní erytroderma s erozemi,

krustami a alopecie, metastáze do mandibulárních MU



mumifikací, klinické příznaky jsou podobné projevům

prasečího parvoviru. Některé zdroje uvádějí výskyt one-

mocnění spíše méně častý, na druhou stranu některé

uvádějí až možnou 46% prevalenci v rámci abortů a mrt-

věrozených selat. Většina případů byla popsána v nově

naskladněných chovech s velkým počtem mladých, imu-

nitně naivních zvířat. Nově byly popsány také příznaky,

jako je přebíhání prasnic, pravidelné i nepravidelné, kdy

dochází k infikování embryí, a posléze jejich odúmrti.

Známý je taký vliv kance a potenciál vylučovat virus

v semeni a schopnost infikovat prasnice. Odhalit PCV2

jako původce reprodukčních onemocnění bývá v někte-

rých případech záludné, protože virus nebývá přítomen

ve všech mrtvěrozených či abortovaných plodech, v pří-

padech pravidelného přebíhání bývá PCV2 jako jeden

z možných původců často přehlížen, a vůbec odběr

vhodného materiálu pro laboratorní vyšetření je jedním

z klíčových kroků.1,2,6

PDNS

(porcine dermatitis and nephropathy syndrome)

Prasata při tomto syndromu vykazují anorexii, apatii,

může se objevit mírně zvýšená teplota a neochota

k pohybu. Typické jsou červenofialové, nepravidelné

kožní léze charakteru makul až papul na pánevních

končetinách a v mezinoží (viz obr. 4.). Mohou být distri-

buovány generalizovaně. Můžeme pozorovat obou-

stranně zvětšené a světlé ledviny s kortikálními pete-

chiemi. Postižení zvířat se objevuje na odchovnách

a ve výkrmu. Morbidita bývá do 1 %, nicméně mortali-

ta může dosahovat i 100 %. Množství virové DNA či

virového antigenu bývá v lymfoidních tkáních velmi

nízké. Postižená prasata hynou během několika dní,

můžeme se setkat také se subakutním až chronickým

průběhem, kdy zejména u starších zvířat dochází

k uzdravení bez dalších změn.1,2

Imunologické aspekty a vakcinaceNejdůležitějším imunogenem je protein kódovaný

ORF2 (open reading frame 2), jedná se o kapsidový

protein. Ať už s inaktivovanou vakcínou na bázi celého

inaktivovaného viru, nebo s experimentálními vakcína-

mi byla popsána i odpověď proti ORF1 (open reading

frame 1), který kóduje virovou replikázu.7 Co se týče

protilátek, většina laboratorních technik detekuje cel-

kové antiPCV2 protilátky a nerozlišuje protilátky virus

neutralizační, které jsou při tvorbě humorální imunity

proti virové infekci nejdůležitější. Na druhou stranu

byla popsána perzistence viru v krvi i přes přítomnost

těchto neutralizačních protilátek, takže zůstává otázka,

zda je možná kompletní neutralizace viru. Neutralizační

protilátky se vyvíjejí během 10 až 28 dní po infekci

a některé experimentální práce potvrdily, že jejich

Stáří (dny) 25–105 105–220 25–220

Kontrola (g) 472,6 ± 73,3 710,5 ± 124,1 613,1 ± 86,1

CIRCOVAC (g) 493,5 ± 69,8 730,0 ± 124,4 633,1 ± 86,1

Tab. 3 – Výsledky po vakcinaci ve třech týdnech stáří. ADWG u výkrmových prasat až do 220 dnů, italský systém chovu

Ukazatel Průměr +-std Delta(p)

Procento oprašení (%)

(n = 181)

Před

Po

81,1

83,2

8,11

8,67+2,04 (0,022)

Přebíhání (%)

(n = 256)

Před

Po

14,4

11,5

8,09

7,18–2,91 (p < 0,001)

Aborty (%)

(n = 204)

Před

Po

1,95

1,38

1,99

1,96–0,57 (0,004)

Počet celkově narozených/vrh

(n = 241)

Před

Po

11,8

12,3

1,90

2,05+0,46 (0,011)

Počet živě narozených/vrh

(n = 252)

Před

Po

10,9

11,4

1,79

1,8+0,50 (0,002)

Počet mrtvě narozených/vrh

(n = 235)

Před

Po

1,39

1,29

2,20

2,30–0,10 (0,630)

Počet odstavených/vrh

(n = 252)

Před

Po

9,4

9,9

0,94

0,71+0,47 (p < 0,001)

Počet odstavených/prasnici/rok

(n = 253)

Před

Po

21,2

22,4

2,61

2,41+1,13 (p < 0,001)

Tab. 4 – Výsledky reprodukčních parametrů po vakcinaci z celkem 277 německých farem

Obr. 2 – PCV2 jako jeden z hlavních patogenů v rámci PRDC

(foto MVDr. J. Malášek)



nízké titry souvisí se zvýšenou replikací viru a rozvojem

PCV2-SD. Některá prasata ale mohou vykazovat nízké

titry těchto neutralizačních protilátek přes vysoké titry

protilátek celkových. Jinak řečeno, vysoké titry celko-

vých protilátek neznamenají nutně vysoké titry protilá-

tek neutralizačních a prasata s vysokými hladinami cel-

kových protilátek tak nemusí být dostatečně chráněna.

Dále jsou popsány další imunitní mechanismy na proti-

látkách nezávislé. Adaptivní, buňkami zprostředkova-

nou imunitní odpověď, měřitelnou jako množství IFNγ

produkujících buněk (IFN-γ-SC), lze detekovat od 7.

dne po infekci, spolehlivě od 14. dne a přetrvává ales-

poň do 29. dne po infekci. V terénních podmínkách

nastupuje detekovatelná buněčná imunitní odpověď

2–3 týdny po expozici virem a přetrvává 6–7 týdnů.

Bylo ale zjištěno, že hladiny IFN-γ-SC u jednotlivých

prasat kolísají, některá prasata vykazují vysoké hladi-

ny po expozici virem, jiná naopak nízké. Z výše uvede-

ného vyplývá, že optimální imunitní odpověď na PCV2

infekci by měla vykazovat jak protilátkovou odpověď

ve formě neutralizačních protilátek, tak také buňkami

zprostředkovanou imunitní odpověď (IFN-γ-SC).1,7,8

Na našem trhu jsou dnes dostupné čtyři vakcíny (viz

tabulka 2), všechny založené na genotypu PCV2a, ale

velmi dobře funguje zkřížená imunitní odpověď proti

genotypu PCV2b. První je inaktivovaná vakcína na bázi

celého viru, první a jediná registrovaná jak pro březí

a laktující (prasnice, prasničky), tak také pro selata

s odlišnou dávkou. Dále se používají vakcíny subjed-

notkové, založené na PCV2 cap proteinu, který byl

vytvořen rekombinantně, expresí na bakuloviru,

a poslední je také vakcína rekombinantní, jedná se

o PCV1 exprimující PCV2 cap protein.8,9

Všechny vakcíny navozují jak tvorbu neutralizačních

protilátek, tak tvorbu PCV2 specifických buněk, liší se

dosaženými hladinami. Terénní data použití všech pre-

parátů uvádějí většinou pozitivní výsledky v rámci

užitkovosti až do konce výkrmu, a to dokonce až do

220 dnů stáří ve vakcinované skupině inaktivovanou

vakcínou na bázi celého viru, jak uvádí Bardini a kol.,

kdy vakcinace proběhla ve stáří tří týdnů. Výsledky

shrnuje tabulka 3.10

Vakcinace prasnic, selat nebo obou kategorií?

Vakcinace prasnic, v širším slova smyslu vakcinace

chovných zvířat včetně kanců, přináší prevenci repro-

dukčních poruch a ochranu potomstva, která byla

popsána až do konce výkrmu v rámci původního PMWS.

Joisel a kol. shrnuli výsledky po vakcinaci prasnic proti

PCV2 ze 277 německých stád a výsledky dokazují zlepše-

ní parametrů, jako je zvýšení procenta oprašení, snížení

přebíhání prasnic a zvýšení počtu všech narozených

i živě narozených selat/vrh (tabulka 4.)

K podobným závěrům dospěli také Kunstman a kol.

v Dánsku a Delisle a kol. ve Francii.11-13 Zároveň s vakcina-

cí prasnic byly také publikovány výsledky ukazující zlep-

šení situace v předvýkrmu a ve výkrmu, jako je zvýšení

ADWG nebo snížení mortality či pokles počtu brakova-

ných zvířat.14 Samotný princip vakcinace prasnic a pras-

niček spočívá v zajištění vysoké hladiny kolostrální imu-

nity a ochraně selat během rané fáze vývoje po narození,

musí být ale zabezpečen adekvátní příjem kolostra sela-

ty. U kolostra byl popsán nejen přenos protilátek, ale

také PCV2 specifických lymfocytů a jejich protektivní

role při následné čelenži virem.15

Vakcinace samotných selat má určitě smysl při subkli-

nických formách onemocnění PCV2, PCV2 infekcí se

systémovým, enterálním či respiračním průběhem.

Hlavní výhodou oproti vakcinaci prasnic samotných je

rychlý nástup, účinek můžeme pozorovat již na prvních

turnusech vakcinovaných selat a díky tvorbě aktivní imu-

nity zde není závislost na příjmu kolostra. Po vakcinaci

byla zjištěna snížená viremie, nižší množství viru ve tká-

ních a méně mikroskopických lézí v lymfatických orgá-

nech. Hodnocením užitkovostních parametrů došlo po

vakcinaci ke zlepšení ADWG, snížení mortality ošetře-

ných zvířat a snížení brakace (viz graf 1 a graf 2).16

Jak lze odvodit z výše uvedeného, vakcinace obou

kategorií má nejlepší dopad na eliminaci příznaků všech

projevů PCVD. Vakcinací selat zajistíme rychlý a účinný

nástup při projevech PCVD v předvýkrmu a ve výkrmu

a vakcinací prasnic posilujeme tento efekt a zároveň

Obr. 3 – Poruchy reprodukce – PCV2 musíme vždy zahrnout do

diferenciální diagnostiky (foto MVDr. J.Malášek)

Obr. 4 – Typické kožní léze na kaudálních částech těla prasat

a v oblasti perinea při PDNS



předcházíme reprodukčním poruchám, což bylo potvr-

zeno jak experimentálně, tak terénními daty.17,18,20

Vakcinace selat a interference imunitní odpovědi s mateřskými protilátkami

Zatím nebyl jasně prokázán negativní vliv vakcinace selat

v raném věku, u nichž přetrvávají vysoké hladiny kolostrál-

ních protilátek, na jejich užitkovost či klinický stav. Byla ale

zdokumentována negativní korelace mezi hladinou kolost-

rálních protilátek v krvi selat, jejich ranou vakcinací a nižšími

hladinami protilátkové odpovědi u selat na tuto vakcinaci.

Například Frail a kol. popisují účinnost komerčně dostupné

inaktivované vakcíny proti PCV2 v rámci klinických, patolo-

gických a virologických parametrů u selat na dvou farmách

s historií PMWS. Studie byla kontrolovaná, dvojitě slepá

a randomizovaná (s negativní kontrolou). Zahrnovala 1239

zvířat ze dvou farem, 619 kusů obdrželo inaktivovanou

vakcínu, 620 bylo nevakcinováno, aplikoval se jim roztok

PBS (fosfátový roztok, Phosphate Buffered Saline). Vakcinace

probíhala ve stáří 17 až 26 dnů. Bylo sledováno období od

odstavu (kdy proběhla vakcinace nebo inokulace PBS) až

do prvního dodání prasat na porážku. Inaktivovaná vakcína

na bázi celého viru redukovala klinické příznaky, množství

vylučovaného viru v séru a trusu a všeobecnou mortalitu

na předvýkrmech a ve výkrmu, navíc ADWG byl výrazně

vyšší u vakcinovaných selat ve srovnání s kontrolní skupi-

nou. Bylo ale prokázáno, že hladina mateřských protilátek

interferovala s rozvojem aktivní humorální odpovědi po

vakcinaci (nižší hladiny protilátek stanovené imunoperoxi-

dázovým testem). Čím vyšší hladiny mateřských protilátek

v době vakcinace, tím nižší dosažené titry za 21 dnů po

vakcinaci.19 Práce od Yeonsuha a kol. porovnávala účinnost

vakcinace prasnic nebo selat, anebo prasnic a selat zároveň,

pomocí tří komerčně dostupných přípravků proti PCV2

u prasat experimentálně infikovaných PCV2 (čelenž ve stáří

84 dnů). Hodnocení bylo provedeno na základě virologic-

kých, imunologických a patologických parametrů. 190 selat

narozených od vakcinovaných nebo nevakcinovaných

prasnic bylo rozděleno do 17 skupin. Selata s pasivně získa-

nou imunitou nebo bez ní byla vakcinována 21. nebo 49.

den věku. Bez ohledu na použitý přípravek u selat, kombi-

nace vakcinace prasnic a selat 49. den výrazně snížila vire-

mii oproti vakcinaci prasnic samotných, vakcinaci selat 21.

nebo 49. den a oproti kombinaci vakcinace prasnic a selat

21. den. Výsledky prokázaly významně negativní korelaci

mezi hladinou mateřských protilátek, dnem vakcinace

a titrem protilátek 28. den po vakcinaci u kombinace vak-

cinace prasnic a selat 21. den. Použitý přípravek u selat

neměl na výsledky vliv. Tudíž vakcinace prasnic a selat 49.

den stáří by se mohla zdát v této studii nejúčinnější pro

kontrolu PCV2 infekce. To vede k domněnce, že oddálení

vakcinace selat by mohlo být efektivnější pro kontrolu

PCV2 infekcí v průběhu fází pozdního předvýkrmu a výkr-

mu. Zároveň je vždy třeba najít rovnováhu mezi oddále-

nou vakcinací a navozením imunity před tím, než dojde

k expozici patogenem.20

Selhání vakcinace?

Při neadekvátní klinické odezvě zvířat na vakcinaci,

vyloučíme-li porušení základních zásad intramuskulární

aplikace přípravku nebo manipulace s ním, se můžeme

v budoucnu setkávat s novými mutantami viru, jak tomu

bylo například v USA v roce 2012, kdy byl popsán výskyt

nové mutanty PCV2b spojené s klinickými projevy

PCVAD na dvou vakcinovaných farmách v USA současně

infikovaných PPV2. Byly zaznamenány klinické projevy

PCVAD u 10–18týdenních selat na dvou farmách, které

rutinně vakcinovaly proti PCV2. Izolovaný kmen byl

z 99,9 % identický s mutantou izolovanou v roce 2010

v Číně a je vysoce virulentní. U 55 % vzorků séra byla

detekována nová varianta prasečího parvoviru (PPV2),

tudíž je možné, že zde působil jako kofaktor.21 Podobně

během roku 2013 a 2014 byly izolovány nové mutanty

také v Německu na sedmi farmách, jež rutině vakcinova-

ly proti PCV2. Otázkou zůstává, jak dalece budou komer-

čně dostupné vakcíny plně protektivní proti těmto

novým variantám PCV2, přestože Opriesnig a kol. publi-

kovali práci, kde po vakcinaci selat třemi komerčně

dostupnými přípravky ve stáří tří týdnů prokázala jasný

účinek proti rozvoji klinických lézí a viremie po čelenži

mutantní variantou PCV2b izolovanou v roce 2012 v 11

týdnech stáří selat ve srovnání s kontrolou.22

ZávěrPrasečí cirkovirus typu 2 je jedním ze zdravotně a eko-

nomicky nejzávažnějších patogenů ve velkochovech

Graf 1 – Zlepšení ADWG ve výkrmu. Zahrnuto celkem 86 farem,

tj. 519 530 selat10

Graf 2 – Snížení mortality ve výkrmu. Zahrnuto celkem 86 farem,

tj. 519 530 selat10



prasat. S příchodem účinných vakcín se jeho dopad

významně omezil, stále ale zůstávají pro chovatele

a veterinární lékaře výzvy do budoucna. Je to zejména

zvládnutí subklinických infekcí, jejich diagnostika

a správná vakcinace. Dále je třeba více popsat vliv vyso-

kých hladin kolostrálních protilátek na účinnost rané

vakcinace selat, kdy stále chybí dostatek údajů o vlivu

těchto vysokých hladin na užitkovost a klinický stav zví-

řat. Velkým rizikem může v budoucnu být rozšíření

nových genotypových variant viru a neúčinnost stávají-

cích komerčních vakcín. Na druhou stranu implementa-

ce PCV2 vakcín do preventivních zdravotních programů

na farmách prasat se doposud jeví jako jedno z klíčových

a téměř nezbytných opatření pro zvládnutí PCVD.

Literatura:1. ZIMMERMANN, J. J., KARRIKER, A. L., RAMIREZ, A., SCHWARTZ, J. K.,

STEVENSON, W. G. Swine diseases, 10th edition, Wiley-Blackwell 2012:1470-

1523.

2. SEGALES, J. Porcine circovirus type 2 (PCV2) infections: Clinical signs, patho-

logy and laboratory diagnosis. Virus Res 2012;164:10-19.

3. ZOUNY, M. G., CUNNINGHAM, L. G., SANFORD, S. E. Circovirus vaccination in

pigs with subclinical porcine circovirus type 2 infection complicated by ilei-

tis. J Swine Health Prod 2011;19(3):175-180.

4. VILA, T. Efficacy of Circovac® administered to high health status gilts to

improve their adapation in conventional farms, Proceedings of the 4th

Congress of Asian Pig Veterinary Society. Tsukuba; Japan, 2009:WS2-P045.

5. ALARCON, P., RUSHTON, J., WIELAND, B. Cost of post-weaning multi-syste-

mic wasting syndrome and porcine circovirus type 2 subclinical infection

in England-An economic disease model. Preventative Vet Med

2013;110:88-102.

6. JIRÁSEK, T. Prasečí cirkovirus typu 2 a poruchy reprodukce. Veterinářství

2010;60:667-671.

7. FORT, M., SIBILA, M., NOFRARIAS, M., PEREZ-MARTIN, E., OLVERA, A., MATEU,

E., SEGALES, J. Porcine circovirus type 2 (PCV2) Cap and Rep proteins are

involved in the development of cell-mediated immunity upon PCV2 infecti-

on. Vet Immunol Immunopathol 2010;137:226-234.

8. SEGALES, J. Best practice and future challenges for vaccination against por-

cine circovirus type 2, Expert reviews Vaccines early online 2014:1-15.

9. AISLP WIN Veterinaria 2014.

10. BARDINI, R., Comparative evaluation of two PCV2 vaccines in piglets, 6th

Emerging and reemerging pig diseases. Barcelona, Spain, 2011:167.

11. JOISEL, F., BRUNE, A., SCHADE, A., LONGO, S., CHARREYRE, C. Improvement of

reproduction performance induced by PCV2 vaccination of sows and gilts

by Circovac in 277 german sow farms, Poster Proceedings of 20th IPVS

Congress, Durban, South Africa, 2008:72.

12. KUNSTMANN, L., LAU, L. Effect of sow vaccination with Circovac on the per-

formance of 34 Danish herds. Poster Proceedings of the 20th IPVS Congress,

Durban, South Africa, 2008:75.

13. DELISLE, C., DELISLE, G., BRIDOUX, N., THIBAULT, J. C., LONGO, S., JOISEL, F.

Results of sow vaccination against PCV2 with Circovac in France:

Improvement of reproduction parameters, Oral Proceedings of the 20th

IPVS Congress, Durban, South Africa, 2008:47.

14. DELISLE, C., DELISLE, G., BRIDOUX, N., THIBAULT, J. C., LONGO, S., JOISEL, F.

Oral PCV2 vaccination of sows with Circovac®(Merial) in France: Improvement

of the weaning-to slaughter performance of their progeny. Proceedings of

the 20th IPVS Congress, Durban, South Africa. 2008:77.

15. OH, Y., SEO, H. W., HAN, K. Protective effect of maternally derived porcine

circovirus type 2 (PCV2) specific cellular immune response in piglets by dam

vaccination against PCV2 challenge. J Gen Virol 2012;93:1556-1562.

16. WILSON, K., VILA, T., CHARREYRE, C., JOISEL, F. Use of CIRCOVAC in piglets to

reduce impact of PCV2 in pig herds: A review, AASV 2013 Proceedings:149-152.

17. PEJSAK, Z., PODGORSKA, K., TRUSZYNSKI, M., KARBOWIAK, P., STADEJEK, T.

Efficacy of different vaccination protocols against porcine circovirus type 2

(PCV2) in a farm affected by post-weaning multisystemic wasting syndrome

(PMWS), Comparative Immunology, Microbiology and Infectious Diseases

2010;33:e1-e5.

18. STOYKOV, H. Additional benefits of CIRCOVAC sow vaccination on top of

piglet vaccination under Bulgarian conditions: a case report, ESPHM 2012,

Bruges, Belgium.

19. FRAILE, L., GRAU-ROMA, L., SARASOLA, P., SINOVAS, N., NOFRARIAS, M.,

LOPEZ-JIMENEZ, R., LOPEZ-SORIA, S., SIBILA, M., SEGALES, J. Inactivated PCV2

one shot vaccine aplied in 3-week-old piglets: Improvement of production

parameters and interaction with maternally derived immunity, Vaccine

2012;30:1986-1992.

20. YEONSU, O., HWI, W.S., CHANHEE, CH. Comparison of sow and/or piglet

vaccination of 3 commercial porcine circovirus type 2 (PCV2) single-dose

vaccines on pigs under experimental challenge, Vet Microbiol 2014;172:371-

380.

21. O PRIESSNIG, T., CHAO-TING, X., GERBER, F. P., HALBUR, G. P. Emergence of

a novel mutant PCV2b variant associated with clinical PCVAD in two vacci-

nated pig farms concurrently infected with PPV2. Vet Microbiol 2013;163:177-

183.

22. OPRIESSNIG, T., GERBER F. P., HALBUR, G.P., XIAO, Ch., MATZINGER, R.S.

Commercial PCV2a-based vaccines are effective in protecting naturally

PCV2b-infected finisher pigs against experimental challenge with a 2012

mutant PCV2. Vaccine 2014;34:4342-4348.

Adresa autora:

MVDr. Tomáš Jirásek

MEVET spol. s r. o.

Pod Svahem 1791/6a

Praha 4, Braník


Anotace

První záchyt přirozeně získané klinické sarkocystózy u chovných prasat

Sarcocystis spp. jsou heterogenní protozoární parazité.

Prasata jsou mezihostitelé tří druhů sarkocyst: S. mie-

scheriana, S. suihominis a S. porcifelis. Definitivními hosti-

teli S. miescheriana jsou psi, mývali, vlci, lišky, šakali,

u S. suihominis jsou to primáti a definitivním hostitelem

S. porcifelis jsou kočky.

K nakažení prasat dochází výhradně ingescí sporocyst

vyloučených definitivním hostitelem v trusu. Během

akutní fáze infekce probíhá merogonie v endoteliálních

buňkách kapilár a arteriol řady vnitřních orgánů

a namnožení merozoiti napadají příčně pruhovanou

svalovinu, kde vytvářejí sarkocysty. Sarkocysty, které

dosahují délky až 1500 μm, obsahují mnoho tisíc brady-

zoitů banánovitého tvaru. Po pozření sarkocyst definitiv-

ním hostitelem parazité dokončují pohlavní cyklus ve

střevě, kde probíhá gametogonie a sporogonie s tvor-

bou infekčních sporocyst, které odcházejí s trusem do

vnějšího prostředí.

Sarcocystis miescheriana a S. suihominis mohou být pro

prasata patogenní. Patogenní potenciál S. porcifelis není

jednoznačný a dokonce byla existence tohoto druhu

diskutována, jelikož byl popsán zatím pouze jedenkrát.

Experimentálně navozená infekce prokázala, že S. mie-

scheriana může způsobovat hubnutí, svalový třes, abor-

tus, ztížené dýchání, trombocytopenii, purpuru, disemi-

novanou intravaskulární koagulopatii a dokonce úhyn.

Infekce může mít subklinický průběh v závislosti na

množství pozřených sporocyst. Sarcocystis hominis může

být příčinou podobných klinických příznaků jako S. mie-

scheriana. U prasat nebyl dosud publikován případ přiro-

zeně získané infekce Sarcocystis spp. Podle informací

autorů je toto první případ fatální akutní sarkocystózy ve

stádě plemenných prasat po přirozeně získané infekci.

Dvouletý kanec plemene velké bílé anglické z chovné-

ho stáda čítajícího 88 zvířat ve věku minimálně devět

měsíců z indoorové farmy ve Švýcarsku byl prezentován

s anorexií, sníženou celkovou kondicí a horečkou (40 ºC).

Kanec byl léčen dvoudenní aplikací prokain penicilinu

a dihydrostreptomycinu, jednodenní aplikací dexameta-

zonu. Po počátečním klinickém zlepšení se po dvou

dnech u kance vyskytla těžká dyspnoe, cyanóza rypáku,

břicha a skrota. Léčba byla změněna na oxytetracyklin

podávaný dva dny a meloxikam podaný jedenkrát, ale

kanec uhynul čtvrtý den od nástupu klinických příznaků.

Současně dvě další zvířata ze stejné skupiny vykazova-

la mírné zvýšení rektální teploty, sníženou celkovou

kondici a anorexii, ale během tří dnů u nich došlo k zota-

vení i bez terapie.

Hlavní alterace hematologických parametrů všech tří

pacientů bezprostředně po objevení se klinických pří-

znaků zahrnovaly trombocytopenii a přítomnost reaktiv-

ních lymfocytů. U všech tří prasat byl proveden ELISA

test s negativním výsledkem na Aujeszkyho chorobu,

mor prasat a PRRS. Prasečí chřipka byla vyloučena

hemaglutinačně inhibičním testem a infekce Mycoplasma

suis metodou PCR. Bylo provedeno postmortální a histo-

patologické vyšetření a během pitvy byl také odebrán

mozkomíšní mok z lumbosakrální oblasti pro bakteriolo-

gické vyšetření. Po úhynu kance, ještě před stanovením

diagnózy, byla všechna zvířata ošetřena kombinací

chlortetracyklin hydrochlorid, sulfadimidin a tylosin

kvůli zabránění dalším ztrátám.

Při pitvě nebyly nalezeny žádné makroskopické

změny, histopatologické vyšetření prokázalo multifokál-

ní degeneraci a nekrózu myokardiálních vláken s inter-

sticiálním edémem, těžkou nehnisavou myokarditidu,

nehnisavou hepatitidu a nehnisavou intersticiální nefri-

tidu. V lézích na srdeční svalovině byly nalezeny skupiny

mikroorganismů připomínající tachyzoity patřící mezi

Apicomplexa. V plicích, na slezině a na pankreatu neby-

ly nalezeny žádné změny. Sekvenační analýzou DNA

získané ze vzorku srdeční tkáně byla zjištěna 100% iden-

tita se sekvencemi pro S. miescheriana uloženými

v GenBank. Bakteriologickým vyšetřením mozkomíšní-

ho moku byla zjištěna 1 CFU/ml bakterie Enterococcus

hirae. Parazitologické vyšetření vzorků podestýlkové

slámy a pilin flotací bylo se zaměřením na průkaz sporo-

cyst Sarcocystis spp. negativní.

Dřívější záznamy o klinicky probíhající sarkocystóze

u prasat jsou založeny pouze na experimentálních infek-

cích vyvolaných především S. miescheriana. Během

akutní fáze nemoci je u zvířat popisována bifázická

horečka s maximy 5. až 9. a 11. až 19. den po infekci,

která odpovídá první a druhé merogonii. Klinické pří-

znaky jsou markantnější během 2. fáze horečky (ané-

mie, snížení celkové kondice, anorexie, některých přípa-

dech cyanóza a smrt). Není známo, zda u zvířat v této

studii bifazická horečka proběhla, jelikož teplota byla

změřena až po objevení se klinických příznaků, a tak je

možné, že první zvýšení teploty nebylo zaznamenáno.

U prasat se subletálními dávkami sporocyst S. miescheri-

ana se během akutní fáze infekce objevuje trombocyto-

penie poukazující na nízký stupeň diseminované intra-

vaskulární koagulopatie. V tomto případě byla trombo-

cytopenie pozorována u všech tří postižených prasat.

Histopatologické změny zahrnující nehnisavé záněty

myokardu, jater a ledvin pozorované u uhynulého kance

byly pozorovány u experimentálně infikovaných prasat

během akutní fáze sarkocystózy. Typické tkáňové cysty

charakteristické pro chronickou infekci nebyly pozoro-

vány. Ostatní běžné infekce prasat byly vyloučeny séro-

logickými testy nebo metodou PCR. Enterokoky jsou

schopny vyvolávat meningitidy, sepse nebo myokarditi-

dy, ale patomorfologické vyšetření nepotvrdilo bakteri-

ální příčinu. Malé množství bakterie Enterococcus hirae

v mozkomíšním moku je výsledek pravděpodobné kon-


Anotace

taminace při odběru vzorků, jelikož tento druh je sou-

částí fyziologické střevní mikroflóry prasat.

Histopatologické vyšetření a molekulární analýza

v kombinaci s klinickými příznaky, absence ostatních

patologických agens vysoce naznačují, že příčinou smrti

chovného kance byla akutní infekce S. miescheriana.

Zdroj infekce se nepodařilo prokázat, ale vzhledem

k vysokým hygienickým standardům na farmě (hygie-

nická smyčka, zákaz vstupu psům, tepelné ošetření

potravy, veřejný vodovod jako zdroj vody) je pravděpo-

dobné, že sporocysty S. miescheriana vyloučené psy

nebo jinými definitivními hostiteli byly na farmu zavle-

čeny kontaminovanou slámou používanou jako stelivo,

i přesto, že žádné sporocysty nebyly v této slámě nale-

zeny. Přirozeně získané infekce sarkocystami u volně

chovaných prasat probíhají obvykle inaparentně, přede-

vším kvůli imunizaci opakovanými nízkými dávkami

sporocyst.

Toto je první publikovaný případ přirozeně získané

akutně probíhající fatální sarkocystózy u stáda chovných

prasat. Protože u faremně chovaných prasat je v součas-

né době dosahováno vysokých hygienických standardů

a prasata jsou stále více uzavřena vůči zevnímu prostře-

dí, přirozená imunizace proti S. miescheriana může být

v budoucnu nižší a klinické manifestace se mohou obje-

vovat. U neobjasněných případů horečky, cyanózy

a úhynů by měla být infekce způsobená S. miescheriana

zahrnuta do diferenciálních diagnóz.

CASPARI, K., GRIMM, F., KÜHN, N., CASPARI N. C.,

BASSO, W. First report of naturally acquired clinical sarco-

cystosis in a pig breeding stock. Vet Parasitol 177 (2011)

175–178.

Z anglického originálu přeložila MVDr. Petra

Malátková



T. HUSÁKOVÁ1, B. SCHILLOVÁ2, L. PAVLATA3

1Soukromá veterinární lékařka, Kostelec nad Orlicí

2Soukromá veterinární lékařka, Praha

3Ústav výživy zvířat a pícninářství, Mendelova univerzita v Brně

SOUHRN

Husáková T., Schillová B., Pavlata L. Ulehnutí u lamy guanaco. Veterinářství 2015;65:383-387.

Práce popisuje klinický případ ulehnutí lamy guanaco v období po porodu. K ulehnutí došlo třetí

den po porodu mrtvého zcela donošeného plodu. Jednalo se o ulehnutí se zachovaným vědomím

a chutí k příjmu potravy. Zvíře však bylo zcela imobilní a ani neprojevovalo snahu o postavení se.

Popis klinického případu zahrnuje také zvolený terapeutický postup a dokumentuje výsledky bio-

chemického a hematologického vyšetření pacienta. K nejvýznamnějším nálezům se řadí těžká

hypofosfatemie, hypoproteinemie, hypoalbuminemie a anémie. V článku jsou diskutovány možné

diferenciální diagnózy daného stavu, popsán vývoj klinických příznaků i změny laboratorních para-

metrů v průběhu čtyřtýdenní léčby, která byla úspěšná a vedla k uzdravení pacienta. Vzhledem

k nálezům i vývoji onemocnění se jako jedna z hlavních příčin ulehnutí jeví nedostatek fosforu

a celkové významné deficity ve výživě v průběhu březosti.

SUMMARY

Husáková T., Schillová B., Pavlata L. Recumbency in llama guanaco. Veterinářství 2015;65:383-387.

The study describes the clinical case of recumbency in llama guanaco (Lama guanicoe) in postpartum

period. The llama became recumbent on the 3rd day after delivery of dead but fully mature foetus. The

animal remained bright and alert and was eating well, however it was recumbent and did not attempt

to rise even with assistance. The case description includes the therapeutic methods and results of

haematological and biochemical blood testing. Amongst the most important findings there were

hypophosphatemia, hypoproteinemia, hypoalbuminemia and anaemia. The article discusses possible

differential diagnosis and describes the clinical status of the patient as well as changes in blood

parameters during 4 weeks treatment that was successful with complete recovery of the patient. In this

study the most likely cause of the recumbency was considered, due to findings in blood and the

progress of the disease, to be phosphorus deficiency and malnutrition during pregnancy.

Ulehnutí u lamy guanaco

Úvod

Zdravotní problematika jihoamerických vel-

bloudovitých je v našich středoevropských pod-

mínkách obor relativně mladý. Vzhledem k ros-

toucí oblibě těchto zvířat u soukromých chovate-

lů jsou praktičtí veterinární lékaři stále častěji

konfrontováni s případy zdravotních potíží u lam

a alpak, které mohou být obtížně řešitelné zejmé-

na z důvodů některých unikátních zvláštností

těchto ještě nedávno exotických přežvýkavců.

Jihoameričtí velbloudovití mohou být poněkud

frustrujícím pacientem pro veterináře z důvodu

malých praktických zkušeností s tímto živočišným

druhem, který navíc mnohdy nevykazuje žádné

výrazné změny při klinickém vyšetření ani při

závažných poruchách, dále referenční literatury je

stále nedostatek a laboratorní vyšetření může

vykazovat jen nevýrazné odchylky od normálních

hodnot.

Případy ulehnutí u lam jsou popsány jen v něko-

lika zahraničních pracích a v učebnicích, které se

věnují speciálně jihoamerickým velbloudovitým,

jsou tyto případy zmíněny jen okrajově.

Nejobsažnější učebnice1 stručně zmiňuje syndrom

ulehnutí u lam, který má multifaktoriální etiologii

a jako nejpravděpodobnější příčiny uvádí poruchy

nervového nebo svalového systému, zatímco

ketóza a poporodní hypokalcemie se vyskytují

u lam jen mimořádně. Další severoamerický autor2

popisuje poporodní syndrom ulehnutí, ke které-

mu může dojít jak po komplikovaném, tak i po

normálním porodu u lam a alpak. Jako predispo-

ziční faktory uvádí septickou metritidu, nekrotic-

kou vaginitidu, zadržení lůžka, hypokalcemii, pora-

MVDr., Taťána

Husáková, Ph.D.

veterinární

lékařka



nění pánve, poporodní krvácení a peritonitidu. U alpaky

byla také popsána infekce způsobena bakterií

Streptococcus equi zooepidemicus, která se klinicky mani-

festovala apatií, depresí a ulehnutím s následným úhy-

nem v důsledku poporodní sepse. Ve Velké Británii byl

popsán případ ulehnutí u lamy guanako,3 kde autoři jako

hlavní příčinu (po eliminaci parazitóz a jiných zdravot-

ních problémů) uvádějí nedostatky ve výživě a konkrét-

ně deficit mědi. Autor britské učebnice o jihoamerických

velbloudovitých4 uvádí jako metabolické příčiny ulehnu-

tí u těchto zvířat hypokalcemii (výskyt 3–4 týdny po

porodu), hypomagnezemii (velmi vzácně se vyskytující

u lam a alpak) a hypofosfatemii, která se zatím v UK

u lam a alpak nevyskytla a pokud je autorům článku

známo, nebyla u těchto zvířat popsána ani jinde ve

světě.

Klinický případ ulehnutí u lamy guanakoAnamnéza

Samice lamy guanako, stáří asi pět let, u současného

majitele (Dům dětí a mládeže, stanice přírodovědců

Praha) od 5. 3. 2014. Po příchodu se zvíře jevilo velice

plaché a nekontaktní, z historie předchozí majitel uvedl,

že lama je zřejmě krátce březí a v předchozích letech

měla dvě zdravá mláďata. Výživa lamy u předchozího

majitele není známa, u současného chovatele dostávala

seno ad libitum a asi 500 g směsi (vojtěškový granulát +

mačkaný oves). Lama sdílí malý výběh se samcem lamy

guanako (od soukromého chovatele), zelenou píci dostá-

vají lamy minimálně.

Dne 3. 5. 2014 ráno nalezl ošetřovatel ve výběhu lam

mrtvé mládě. Protože plod byl z větší části v plodových

obalech s kompletně odloučenou placentou, předpoklá-

dalo se, že jde o potrat v důsledku stresu jako reakce na

silnou noční bouřku. Na lamě matce nebyly pozorovány

žádné odchylky v chování ani žádný výtok z pochvy.

Dne 5. 5. se lama jevila klidnější a pomalejší, ale žrala

a pohybovala se bez problémů.

Dne 6. 5. byla lama nalezena ve stáji v poloze laterální,

na okolní podněty reagovala minimálně (Obr. 1).

Přivolaná veterinární lékařka (specializace koně) proved-

la klinické vyšetření a lama byla přetočena do hrudní

polohy, kde začala jevit mírný zájem o seno.

Výsledky klinického vyšetření: auskultace srdce a plic bez

patologického nálezu, motorika předžaludku zachová-

na, spojivky bledé, žádné zjevné poranění, ale celková

vyhublost až kachexie – BCS 1,5.

Předběžná diagnóza: šok, psychogenní imobilizace,

vyčerpání.

Léčba: Cobactan inj., Flunixin inj.

Dne 7. 5. zopakována léčba – Cobactan a Flunixin.

Dne 8. 5. stav mírně lepší, lama leží ve sternální poloze,

jeví mírný zájem o okolí, žere, přežvykuje. Z důvodu

podezření na poporodní hypokalcemii byla lama kanylo-

vána a podány intravenózně 2 l fyziologického roztoku +

2 ampule Ca (v jedné 10ml ampuli 90,3 mg Ca).

Od 9. 5. chovatel podává kalcium v šumivých tabletách

(500 mg Ca denně) a snaží se lamu stavět (neúspěšně)

a masírovat jí končetiny.

Dne 12. 5. stav pacienta stejný, konzultace s lékařkou

specializující se na lamy, proveden odběr trusu a krve

a aplikován Duphalyte 250 ml i. v. (z důvodu ochranné

léčby jater), Selevit s. c. 20 ml (možnost deficientu a na

podporu oslabené imunity) a Indigest 10 ml pomalu

intravenózně.

Dne 13. 5. se lama jeví čilejší, je zaznamenána nepatrná

snaha o nadzvednutí, ale svalová hmota končetin je

minimální a svaly ochablé.

Terapie: zopakován Duphalyte a Indigest.

Výsledky vyšetření trusu: Giardia +, Strongylidae +.

Výsledky vyšetření krve jsou uvedeny v tab. 1.

Pokud jde o nález koprologický, intenzita + se hodnotí

jako minimální parazitární invaze, kterou není třeba řešit.

V případě, že by v trusu byla konkrétně zjištěna vajíčka

parazita rodu Trichuris nebo Nematodirus, bylo by dopo-

ručeno odčervit i při této slabé invazi, protože u velblou-

dovitých máme zkušenost, že jsou podstatně citlivější na

infekci těmito parazity než naši běžní přežvýkavci.

Závažné jsou nálezy vyšetření krve pacienta. Vzhledem

k tomu, že máme možnost srovnání výsledků této lamy

s poměrně velkým množstvím hodnot u lam v České

Obr. 1 – Klinický obraz ulehnutí lamy první den

Obr. 2 – Pokus o postavení lamy „zavěšením“ zvířete do plachty



republice, které byly díky dobré spolupráci s chovateli

vyšetřeny preventivně, můžeme z krve pacienta určit

tyto abnormality: výrazná anémie, nízké hladiny hemo-

globinu a hematokritu, zatímco leukocyty jsou v normál-

ním fyziologickém rozmezí. Možné příčiny anémie, které

jsme zvažovali: poporodní krvácení, parazitární infekce,

trauma způsobené samcem (samice je hned po porodu

pro samce atraktivní a dochází k pokusům o krytí), infek-

ce Mycoplasma haemolamae, celková podvýživa.

Parazitární infekci jsme vyloučili jako možnou příčinu na

základě výsledků koprologického vyšetření a dále jsme

vyloučili trauma, způsobené krytím samcem, protože

tato samice byla dominantním zvířetem a samec o ni

vůbec neprojevoval zájem. Poporodní krvácení z uterin-

ních artérií není u velbloudovitých tak běžné jako např.

u klisen, zatímco u lam je častější ruptura nebo lacerace

arteria vaginalis, která je u velbloudovitých neobyčejně

zvětšená v době porodu.5 Krvácení z této artérie často

projde bez povšimnutí, protože dochází k hromadění

krve uvnitř dělohy a ve chvíli, kdy se projeví zjevné kli-

nické příznaky (kardiovaskulární kolaps), bývá už obvyk-

le příliš pozdě. Tuto příčinu anémie jsme vyloučili

z důvodu časového rozmezí a mimoto zvíře neprojevo-

valo žádné odchylky od normálu, pokud jde o kardio-

vaskulární systém. Možnost bakteriální infekce M. hae-

molamae jsme zatím nevylučovali, ale nález hodnoty

leukocytů ve fyziologické normě ji nepotvrzoval. Jako

hlavní příčina anémie se podle hematologických výsled-

ků jevil celkový deficit ve výživě a toto podezření bylo

dále potvrzeno výsledky biochemického vyšetření krve.

Mezi nejzávažnější nálezy zde patří: výrazná hypopro-

teinemie, hypo albuminemie, těžká hypofosfatemie,

mírná hypokalcemie (ale lama už byla léčena kalciovými

preparáty). Další zjevné abnormality jsou zvýšené hladi-

ny bilirubinu a glukózy. Tyto parametry jsme však

nehodnotili jako rozhodující pro stanovení diagnózy,

protože podle našich zkušeností s vyšetřením krve

u lam mohou obě tyto hodnoty stoupat i u zdravých

zvířat jako důsledek stresu. Hodnoty bilirubinu byly při

následném vyšetření ve fyziologických hladinách, pro-

tože lama byla už zvyklá na manipulaci, kanylaci a odbě-

ry krve. Ostatní parametry, vypovídající o funkci jaterní-

ho metabolismu (AST, GMT, ALP) byly ve fyziologické

normě. Hladina ALT byla sice zvýšená, ale tento enzym

u lam nezahrnujeme do vyšetření ukazatelů funkce

jater, protože u velbloudovitých má minimální vypoví-

dací hodnotu.

Glukózu jsme už při dalších vyšetřeních krve nestano-

vili, protože jedno ze specifik velbloudovitých je mnoho-

násobné zvýšení hladiny glukózy v krvi při sebemenším

stresovém podnětu. Metabolismus glukózy je u velblou-

dovitých unikátní v tom, že ji nedokážou využít jako

rychlý zdroj energie v důsledku velmi pomalého odbou-

rávání z krve, jehož příčinou je zřejmě nedostatečná

aktivita inzulinu. Dále tato zvířata nejsou adaptována na

využití sacharidových krmiv jako zdroje energie, protože

se s nimi v původní domovině v přírodních podmínkách

nesetkávají. Četné vědecké pokusy potvrdily, že jako

zdroj energie využívají velbloudovití aminokyseliny

metabolizované v játrech. Proto je u těchto pacientů

velmi důležité podporovat zdravou funkci jater a dodat

aminokyseliny jako zdroj energie.6

13. 5. 21. 5. 3. 6. 10. 6.

Erytrocyty x1012/l 4,97 4,59 5,3 5,96

Hemoglobin g/l 78,0 71 90

Hematokrit l/l 0,14 0,13 0,15 0,17

MCV fL 28,2 27,2

MCH fmol 9,7 9,57

MCHC g/dl 55,7 56,8

Retikulocyty % 1,5 10

Leukocyty x109/l 11,3 37,1 25,7 28

Celková bílkovina g/l 35,5 40,0 48,7 55,6

Albumin g/l 17,2 20,6 25,0 29,1

Fosfor mmol/l 0,58 0,81 1,79 1,92

Vápník mmol/l 1,62 1,8 2,37 2,99

Glukóza mmol/l 11,4

Bilirubin μmol/l 9,3 0,1

Urea mmol/l 5,44 2,99

Kreatinin μmol/l 62,0 67

Sodík mmol/l 154

Draslík mmol/l 4,41

Chlór mmol/l 125

Hořčík mmol/l 0,88

ALT μkat/l 1,6 0,12

AST μkat/l 0,74 5,73

GMT μkat/l 0,43 0,48

ALP μkat/l 1,29

CK μkat/l 1,07 5,26

Tab. 1 – Výsledky hematologického a biochemického vyšetření

pacienta

Obr. 3 – Ulehnutí se zachovaným vědomím, zájmem o okolí

a s chutí k příjmu krmiva


Malá zvířata

z University of

California, Davis,

detailnější informace

a literaturu týkající se

imunologie a fenoty-

pizace lze nalézt na

webových stránkách

university v Davisu

(http://www.vetmed.

ucdavis.edu/faculty/

results.cfm?fid=13090),

současně odkazuji na

literaturu na konci

textu.5-8

U psů a koček,

kromě epidermotropismu T lymfocytů, způsobujícího

erytém, depigmentaci, exfoliaci, plaky, eroze, ulcerace

a v pozdějších stadiích noduly, dochází též k výraznému

folikulotropismu. Totální infiltrace folikulárního epitelu

neoplastickými T lymfocyty způsobuje poškození foliku-

lu a interferuje s funkcemi folikulů s následným vznikem

alopecie.

CETCL se dále na základě histopatologie a agresivity

rozděluje na tři subtypy, nicméně zcela nejčastějším

typem je tzv. mycosis fungoides.9-11 Všechny názvy jsou

odvozeny z humánní medicíny:

Mycosis fungoides (nejčastější, klasická forma CETCL) –

MF má obecně velmi pomalý průběh a doba přežívání je

tři měsíce až čtyři roky od diagnostiky.1.

Pagetoidní retikulóza – histopatologicky dochází

k infiltraci prakticky pouze epidermis, klinicky je charak-

terizována erytematózními makulami a plaky, může být

lokalizovaná a jedná se o nejméně agresivní, tzv. indo-

lentní formu CETCL.1,9-11

Sézaryho syndrom – vysoce agresivní generalizovaný

CETCL s přítomností neoplasticky změněných

T-lymfocytů v krvi a lymfatickém systému.1,10

Predispozice Predisponovanými plemeny jsou německý boxer

a anglický kokršpaněl, nicméně onemocnění se vyskytu-

je u jakéhokoli plemene.1,2,12 Predisponujícím faktorem je

taktéž atopická dermatitida (AD). U pacientů s AD je 10x

vyšší incidence MF než u pacientů bez AD, předpokládá

se, že hyperreaktivita epidermotropních T lymfocytů

u AD může vést k jejich maligní transformaci.13 MF je

onemocnění starších pacientů, průměrný věk nástupu

onemocnění je 9–12 let.1,2,12

Klinické příznaky Onemocnění se může projevovat klinicky různým

fenotypem. Jednotlivé formy se často kombinují

a dochází k progresi z jedné formy do jiné kvůli dissemi-

naci neoplastických buněk. Všechny kožní formy mohou

být pruritické, a to až intenzivně. Nejčastější fenotypy

jsou následující:

• exfoliativní erytroderma (šupinatění, erytém) a multifo-

kální alopecie s distribucí kdekoli na těle včetně gene-

ralizace (obr. 1, 2)

• mukokutánní depigmentace, eroze, ulcerce – distribu-

ce: víčka, planum nasale, pysky (obr. 3)

• noduly a/nebo plaky – distribuce zejména na končeti-

nách, trupu a hlavě (obr. 4, 5)

• orální erytém sliznice, ulcerace (obr. 6)

• jednotlivé erytematózní makuly až plaky – zejména

u pagetoidní retikulózy (obr. 7)

DiagnostikaNa základě klinických příznaků a věku nástupu problé-

mu lze vyslovit suspektní diagnózu MF, nicméně ke sta-

novení konečné diagnózy je nutno provést další labora-

torní vyšetření a to zejména cytologické a histopatolo-

gické vyšetření kožního bioptátu.1,2,14

Imunohistochemické vyštření s typizací specifických

buněk je vhodné u případů, které nemají zcela diagnos-

tickou histopatologii.6

Obr. 3 – Depigmentace, ztráta

nazální architektury a eroze u CETCL

Obr. 4 – Noduly a plaky na obličeji

Obr. 5 – Plaky až noduly vzhledu koblih na zadních končetinách



Pokud jde o výraznou hypofosfatemii, ale i hypokalce-

mii, je třeba na tomto místě zmínit další specifikum jiho-

amerických velbloudovitých, a sice metabolismus vita-

minu D. V Jižní Americe je natolik silné solární záření, že

u lam a alpak došlo k redukci vstřebávání prekurzorů

vitamínu D z kůže, což se pak v našich středoevropských

podmínkách, obzvláště v období sníženého slunečního

svitu může projevit nedostatkem tohoto vitamínu.

Důsledkem jsou poruchy metabolismu vápníku a fosfo-

ru, projevující se klinicky jako rachitis u mláďat a osteo-

malacie u březích samic.7

Z výše uvedených poznatků vycházela naše další

léčba. Lama dále dostávala infuzi Duphalyte, ale pro

větší efekt byl dodán také přípravek Heparemin, ve kte-

rém jsou koncentrace aminokyselin mnohem vyšší.

Dále byl aplikován Hydrovit ADE3 (množství vitamínu

D 1500 UI/kg ž. hm., tato dávka je dostačující na 2–3

měsíce) a pro zvýšení a udržení účinku vitamínu D dostá-

vala lama perorálně přípravek Vigantol (doporučená

dávka vitaminu D v krmivu je 30–40 UI/kg ž. hm./den).

V mnoha případech stačí pouze injekční aplikace vitami-

nu D plus úprava krmné dávky k vyrovnání hladin Ca a P,

ovšem v tomto případě byly hladiny obzvláště u fosforu

natolik nízké, že jsme volili terapii injekčními preparáty.

Od 14. 5. dostávala lama přípravek Glyphostan (20 ml

denně). Vápník dostávala nadále v infuzi – 20% kalcium

Biotika (100 ml denně).

Krmná dávka byla upravena na 500 g vojtěškového gra-

nulátu, 100 g extrudované sóji (jako zdroj bílkovin), 100

g otrub (jako zdroj fosforu) a Plastin. K tomu lama dostá-

vala seno a vodu ad libitum.

Lama jevila stále větší zájem o okolí, její apetit byl

výborný, ale pokusy o její postavení byly stále neúspěš-

né. Chovatelé věnovali lamě maximální péči, dvakrát

denně jí masírovali svaly a procvičovali končetiny.

Protože bylo pro ně fyzicky nemožné lamu postavit

a udržet v této pozici, pokusili se ošetřovatelé 9. a 10.

den od ulehnutí dát lamu do závěsu (Obr. 2). Bohužel na

toto lama reagovala velkým stresem, zhoršila se hlavně

psychicky a ztratila chuť k příjmu potravy. Proto bylo

rozhodnuto v těchto pokusech nepokračovat a místo

toho zvýšit častost masírování (až 5krát denně) a procvi-

čování končetin (byla povolána profesionální masérka).

Terapie ve dnech 14–20: Duphalyte (250 ml/den),

Indigest (10 ml/den), Glyphostan (20 ml), Heparemin

(500 ml rozděleně do tří dílčích dávek v průběhu uvede-

ného období), Vigantol, obohacená KD a několikrát

denně fyzioterapie. Lama zůstávala ležící ve fyziologické

poloze a se zájmem o okolí, ale nebyla schopná se posta-

vit, ani se o to nepokoušela (Obr. 3).

Dne 20. 5. (15. den ulehnutí) byl zopakován odběr krve

(výsledky jsou uvedeny v tab. 1).

Pokud jde o parametry biochemické, zde došlo převážně

k pozitivnímu posunu, především ke zlepšení hladin bíl-

koviny, albuminu i fosforu a vápníku. Naproti tomu došlo

ke zvýšení hladin AST a CK, ale to odpovídalo klinickému

obrazu (poškození svalů v důsledku ulehnutí) a navíc

hodnoty těchto enzymů jsou u lam fyziologicky vyšší

než u běžných přežvýkavců a u zdravého zvířete bychom

je hodnotili jako mírně zvýšené.

K méně příznivým změnám však došlo u parametrů

hematologických, kde v červené krevní řadě byly hodnoty

erytrocytů, hemoglobinu a hematokritu ještě výrazněji

sníženy, ale především došlo k markantní změně v bílém

krevním obrazu, kde hodnoty leukocytů od minulého

vyšetření stouply téměř čtyřnásobně. Tento fakt nás přive-

dl zpět k původnímu podezření, že jednou z příčin anémie

může být infekce způsobená bakterií M. haemolamae.

Tato hemotropní mykoplazma byla poprvé diagnosti-

kována v r. 1990 v Kentucky, USA a původně byla klasifi-

kována jako Eperythrozoon–like intracelulární parazit.

Dnes je zařazena do rodu Mycoplasma.8 Je to malá

(v průměru <1 mikrometr) gram–negativní bakterie,

která nemá buněčnou stěnu a nebyla vykultivována

mimo svého hostitele. M. haemolamae je specifická pro

jihoamerické velbloudovité a klinické spektrum infekce

je velmi široké, od asymptomatických hostitelů přes mír-

nou anémii až po případy těžké anémie, končící úhynem

zvířete. Způsob přenosu je zatím neznámý, ale nejprav-

děpodobnějším přenášečem je krev sající hmyz (komáři,

klíšťata). Experimentálně se podařilo přenést infekci

transfuzí infikované krve.9 Prozatímní výzkum ukazuje,

že přenos in utero je mimořádný a přenos kolostrem

z matky na mládě nepravděpodobný.8

Pokud jde o výskyt infekce, na základě PCR testů (jedi-

ný spolehlivý diagnostický test) je prevalence u lam

a alpak v Jižní Americe10 mezi 9–19 %, zatímco jinde ve

světě byla zjištěna prevalence mnohem vyšší, pravděpo-

dobně díky větší možnosti PCR testování. V krevních

nátěrech lze detekovat M. haemolamae pouze v akutním

stadiu nemoci. Ve Švýcarsku bylo zjištěno, že asi 40 %

testovaných farem má nejméně jedno zvíře PCR pozitiv-

ní10 a v ČR jsme tuto nemoc poprvé zaznamenali u alpak

v roce 2013 (projevy těžké anémie s následným úhynem,

PCR pozitivní). V našich podmínkách se nemoc nejčastě-

ji objevuje u samic v období krátce po porodu, kdy je

organismus nejvíce oslaben. V krevním obraze je výraz-

ná anémie a leukocytóza. Proto jsme u našeho pacienta

ihned po zjištění vzestupu leukocytů zahájili léčbu tetra-

cykliny, která je celosvětově doporučována jako nejúčin-

nější v případě infekce M. haemolamae, přestože názory

na dávky tetracyklinu a jejich účinek se různí. V našem

Obr. 4 – Pozitivní výsledek léčby a intenzivní ošetřovatelské péče



případě jsme aplikovali přípravek Engemycin inj. v dávce

1 ml na 10 kg ž. hm. po dobu deseti dnů. Dále se pokra-

čovalo s přípravky Duphalyte, Glyphostan, Calcium,

Vigantol a z důvodu minimalizace rizika oslabení organi-

smu, resp. propuknutí dalšího onemocnění u oslabené-

ho zvířete jsme jednorázově aplikovali přípravek Panacur

10% v dávce 1 ml/10 kg ž. hm. Výživa zůstávala stejná

(seno, vojtěškový granulát, extrudovaná sója, otruby,

Plastin) a ošetřovatelé pokračovali ve fyzioterapii.

Dne 22. 5. (17. den od ulehnutí) se poprvé podařilo

lamu postavit s tím, že vydržela stát a dokonce při tom

přijímat seno asi jednu minutu, než nekoordinovaně

upadla do slámy. Po ulehnutí však zůstávala ve fyziolo-

gické poloze a nejevila známky výraznějšího stresu. Od

tohoto dne se lama snažila postupně sama nadzvedá-

vat a dne 3. 6. (28. den od ulehnutí) dokázala sama

vyskočit a vydržela stát asi minutu. V dalších dnech

začala sama přecházet a intervaly chůze se prodlužo-

valy až na 20 minut (obr. 4). Léčba ATB byla ukončena

31. 5. (deset dávek), totéž Glyphostan. Třetího června

byla ukončena také aplikace Duphalyte a Calcia.

Dne 3. 6. byl proveden další kontrolní odběr krve (tab.

1). Tentokrát byly cíleně vyšetřeny pouze hodnoty,

které při minulých testech byly patologicky změněné.

U všech těchto parametrů došlo ke zlepšení, což také

odpovídalo stále se lepšícímu klinickému stavu paci-

enta. Lama se stále častěji snažila postavit, projít se po

ohrádce, a pak si lehla a odpočívala, ovšem to už

nastupovalo letní horké počasí a chování odpovídalo

normálnímu chování lam alpak v našich podmínkách.

Dne 10. 6. byla provedena další kontrola krve (tab. 1),

kde je vidět výrazné zlepšení jak v hladinách paramet-

rů červeného krevního obrazu, tak i v hladinách bio-

chemických parametrů (CB, Alb, P, Ca), které se už

dostaly do normálních fyziologických rozmezí.

Plánovaný kontrolní odběr krve 17. 6. už nebyl prove-

den z důvodu mimořádné aktivity pacientky, kterou by

bylo nutno chytat násilím a byl by to pro ni už zbytečně

stresující faktor.

Diskuse a závěrS případy ulehnutí u lam z důvodů metabolických

poruch jako následek nedostatečné či nesprávné výživy

se v klinické praxi setkáváme relativně často. Není ale

běžné, že by tyto případy vždy končily uzdravením zvíře-

te, protože u zvířat podvyživených nebo jakkoliv oslabe-

ných dochází k nadměrné mobilizaci lipidů, která je

u velbloudovitých minimálně inhibovaná inzulinem

a u většiny zvířat vyústí ve steatózu jater. Na rozdíl od

skotu a ovcí je tato porucha běžná u velbloudovitých bez

ohledu na věk i pohlaví a je popisována u mláďat obou

pohlaví už od dvou dnů věku.2 Kromě prostého hladově-

ní steatózu dále zvyšují hlavně stresové faktory, jako

např. transport. Následkem narušeného metabolismu

lipidů je poškození jater, ztráta apetitu, celkové oslabení

organismu, šok a často rychlý úhyn do 24 hodin po pro-

jevu zjevných klinických příznaků (nechutenství, ulehnu-

tí). Diagnosticky nejdůležitější jsou jaterní enzymy (GMT,

AST), jejichž zvýšení naznačuje počátek tukové degene-

race hepatocytů, případně zvýšení koncentrace NEMK,

zatímco hodnoty triglyceridů mají malou diagnosticky

vypovídací schopnost, protože jen u minima velbloudo-

vitých se porucha tukového metabolismu projeví jako

hyperlipidemie.

Naše pacientka měla hodnoty jaterních enzymů

v pořádku, proto se zřejmě jednalo jen o prosté hladově-

ní, jehož následkem bylo totální vyčerpání a nedostatky

minerálních prvků. Lze předpokládat, že výživa u původ-

ního majitele byla nutričně nedostačující, navíc pak

došlo k oslabení zvířete stresem z transportu a změny

prostředí. K tomu je nutno přičíst výživové nároky plodu,

který se nejvíce vyvíjí poslední 2–3 měsíce březosti, kdy

se mylně předpokládalo, že lama je na začátku březosti

a podle toho současný chovatel přizpůsobil výživu.

Podle klinických projevů, výsledků vyšetření krve a pozi-

tivní reakce na dodání fosforových přípravků tento pří-

pad nejvíce připomíná hypofosfatemické ulehnutí, ačko-

liv je literatura u velbloudovitých doposud nepopisuje,

ale klinický obraz i výsledky biochemického vyšetření

popisu této nosologické jednotky u jiných přežvýkavců

odpovídají.11

Nemalou zásluhu na úspěšném vyléčení mají ošetřo-

vatelé lamy, protože jejich péče (fyzioterapie, krmení,

podávání vitamínových preparátů) měla také velmi pozi-

tivní účinek na celkovou psychiku pacienta, což je u vel-

bloudovitých, kteří jsou mimořádně citliví na stres, velice

důležité.

Literatura:1. FOWLER, M. E. Medicine and Surgery of Camelids, 3rd edition, Wiley-

Blackwell, Iowa, 2010;630 p.

2. CEBRA, C., ANDERSON, D. E., TIBARY, A., VAN SAUN, R. J., JOHNSON, L. W.

Llama and alpaca care: medicine, surgery, reproduction, nutrition and herd

health. Edition 1, Elsevier, St. Louis, MO USA, 2014;789 p.

3. ANDREWS, A. H., COX A. Suspected nutritional deficiency causing anaemia

in llamas (Lama glama). Veterinary Record 1997;140:153-154.

4. DUNCANSON, G. R. 2012. Veterinary treatment of llamas and alpacas. CABI,

Oxfordshire, UK, 2012:248 p.

5. TIBARY, A., RODRIGUEZ, J., SANDOVAL, S. Reproductive emergencies in

camelids. Theriogenology 2008;70,515–534.

6. HUSÁKOVÁ, T. Effect of age, sex, season and nutrition on biochemical and

haematological parameters in alpaca (Vicugna pacos). Disertační práce, VFU

Brno, 2014;103 s.

7. VAN SAUN, R. J. Nutritional diseases of South American camelids. Small

Ruminant Research 2006;61:153–164.

8. PENTECOST, R. L., MARSH, A. E., NIEHAUS, A. J., DALECCIO, J., DANIELS, J. B.,

RAJALA SCHULTZ, P. J., LAKRITZ J. Vertical transmission of Mycoplasma

haemolamae in alpacas (Vicugna pacos). Small Ruminant Research

2012;106:181–188.

9. TORNQUIST, S. J., BOEDER, L.J., CEBRA, C. K., MESSICK, J. 2009. Use of

a polymerase chain reaction assay to study response to oxytetracycline

treatment in experimental “Candidatus Mycoplasma haemolamae” infection

in alpacas. Am.J.Vet.Res. 2009;70:1102–1107.

10. TORNQUIST, S. J., BOEDER, L., RIOSPHILLIPS, C., ALARCON, V. Prevalence of

Mycoplasma haemolamae infection in Peruvian and Chilean llamas and

alpacas. Journal of Veterinary Diagnostic Investigations 2010; 22:766-769.

11. HOFÍREK, B., DVOŘÁK, R., NĚMEČEK, L., DOLEŽEL, R., POSPÍŠIL, Z. a kol.

Nemoci skotu. Česká buiatrická společnost, Noviko a.s., Brno, 2009:1149 s.

Adresa autorky:

MVDr. Taťána Husáková, Ph.D.

Lhoty u Potštejna 115,

517 41 Kostelec nad Orlicí



Management klinické praxe

3838383838383383838388383838383383388838833888838888383838338383838838388388383838333883388338888888888888888888888888888888888888888888888888 VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVETETETETETETETETETETETETETETETETETETETETETETTETETTEETEETETTETTTTTTTTTTTTTTTTEREREREREERERERERERERRERERERRERERRERERERRRRREREREEEEEERERRINININININININIINININNNINNNNNINNNNNNINNNNNININNNININNNNNINNININII ÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁÁŘÁŘÁŘÁÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘÁÁÁŘÁŘÁŘÁŘÁŘŘŘÁŘÁŘŘŘŘŘÁÁŘŘŘÁÁŘŘÁÁŘŘŘŘŘÁŘÁŘŘŘŘŘSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSTSSTSTSTSTSTSSSSSSSTSTSTSTSSSSSTSTSSSTTSTTSTTTSTTSTSSTSSTTTSTTTTTSTSTTSTSTSTSTTTTSTSTSTTTSTTTTSTTTTTSTTTTTTTTTTSTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTSTSTTSTTVÍVVVÍVVÍVVÍVÍVÍVÍVÍVÍVÍVÍVÍVÍVÍÍVÍVÍVVVÍVÍVÍVÍVVÍVÍVVVÍVÍVÍÍÍVVVVVÍVVÍVVÍVÍVÍÍVVVÍVVÍVVÍVÍVÍVVVVÍVVÍVVVVÍVVVVVVÍVÍVÍVÍVÍVÍVVVVÍÍVÍVVVVÍVÍVÍÍÍVÍVVVVVVVVÍVÍVÍV 555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555///////2/2/2/2/2/2/222/2/2/2//2//2/2/2/2/2////2/2/2/2/2/2/2/////2/2//////222/2/////////22//////2/222/2/22/2/2/2//////////2/2/2/2////////2/2////////22/2/2/2///2/22/2/22/2/2//22/2////22//22/2/2/////2///2/////2//2//2///////20101010101010100101010101010101010101010001010101011010101101010101010101010101000001101100001011011000010000110010110000000015555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555

Veterinární klinika Vyvet

Struktura pracoviště

Z parkoviště pro deset automobilů procházím do

čekárny vybavené recepcí s prodejnou veterinárních

doplňků a diet. Z čekárny jsou samostatné vstupy do

vyšetřovny, na rentgenového pracoviště a oddělení hyd-

roterapie.

Naše klinika byla vybudována postupnou rekonstruk-

cí veterinární ošetřovny velkých zvířat, vysvětluje MVDr.

Ivo Hylák a dodává: „Některé části původní ošetřovny

jsme zachovali a díky tomu jsme schopni hospitalizovat

i velká zvířata, a máme dokonce i oddělení pro karanté-

nu zvířat místního zooparku.

Vstupujeme do velké vyšetřovny, která slouží nejen

pro základní veterinární vyšetření a zákroky, ale je navíc

vybavena i sonografem a EKG. Pro další vyšetření slouží

navazující rentgenová místnost, vybavená digitálním

rentgenem. Přecházíme do spojovací místnosti mezi

čekárnou a operační přípravnou, kde je umístěna hospi-

talizace psů a vybavení pro infuzní terapii. Samotná

operační přípravna je navíc doplněna zubním koutem

s kompletním zubařským vybavením a koutem pro labo-

ratorní vyšetření. Z prostorné přípravny je vstup do velké

hospitalizační místnosti, určené pro největší plemena

psů. Přecházíme do operačního sálu, kde se provádí ope-

race měkkých tkání a ortopedie. „Složitější případy refe-

rujeme kolegům specialistům,“ doplňuje Dr. Hylák. Na

operační sál navazuje zvláštní místnost pro ste-

rilizaci s autoklávem a dvěma

sterilizátory.

„Velký prostor a zařízení operační sálu nám umožňuje

provádět i operace větších zoozvířat“, charakterizuje pro-

voz sálu Dr. Hylák.

Vracíme se do čekárny a vstupujeme do rehabilitační

části kliniky, kde probíhá hydroterapie, magnetoterapie,

jsou zde situovány karanténní boxy pro zvířata z místní-

Uvědomujeme si důležitost komplexní veterinární péče a naším cílem je spokojený pacient. Pro naše klienty jsme k dispozici 24 hodin denně.

Tým kliniky Vyvet

Budova kliniky


Management klinické praxe

ho zookoutku a je zde umístěna také hospitalizace pro

dlouhodobě nemocné pacienty. Vyhřívané boxy této

izolované hospitalizace jsou permanentně sledovány

kamerovým systémem. „Snažíme se oddělovat kočičí

a psí pacienty a chystáme se vybudovat samostatný

vchod pro kočky,“ vysvětluje Dr. Hylák.

Místnost pro hydroterapii je vybavena velkou rehabili-

tační vanou s běžícím pásem a sprchovým koutem, pro

očistu rehabilitovaných pacientů. Rehabilitační vana

slouží nejen pro indikované pacienty, ale je také využívá-

na pro tréning závodních chrtů.

Hospitalizační část kliniky, jež je určená pro velká zví-

řata, disponuje stájovými boxy, se samostatným vcho-

dem pro tyto pacienty.

Typičtí pacienti: pes, kočka, drobní savci, exotická

zvířata

Tým klinikyMVDr. Ivo Hylák

Specializace: Dermatologie, měk kotkáňová chirurgie,

drobná zvířata a exoti. Poslední jmeno-

vaná specializace logicky vyplývá z dva-

cetileté spolupráce se Zooparkem ve

Vyškově, kde působí jako externí veteri-

nář.

MVDr. Dana Hyláková

Specializace: Problematika velbloudovitých po strán-

ce zoologické i veterinární.

MVDr. Adam Hylák

Specializace: ortopedie

MVDr. Zdeňka Menšíková

Lenka Hájková

Jana Stehlíková

Management praxe Denně provádíme vizity hospitalizovaných zvířat

a držíme nonstop pohotovost. Zakládáme si na tom, že

jsme pro naše klienty neustále k dispozici.

Karel Veselý

Hydroterapeutická vana

Pohled do operačního sálu

Pacient na hydroterapii

Vyšetřovna


Anketa

Setkáváte se ve své praxi s obavami klientů z možného přenosu

onemocnění, kterým trpí jejich svěřenci? Jak časté jsou případy

přenosu různých kožních onemocnění psů a koček na majitele?

MVDr. Jan Rybníček, DipECVD

Veterinární klinika JAGGY, Brno, Praha

Ano. Z mého pohledu dermatologa relativně často

dochází k přenosu některých zoonotických onemocnění,

jako je svrab, dermatofytóza, ale setkáváme se i s pokousá-

ním blechami a cheyletiellami.

Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.

klinika chorob psů a koček, FVL VFU, Brno

Ano. Obavy vyjadřují zejména ti majitelé malých zvířat,

kteří mají malé děti. Obecně se nejvíce bojí onemocnění

provázených průjmy, kašlem, výtoky z nosu, ale také změ-

nami na kůži, zejména těmi, které jsou provázeny pruritem.

Určitý zoonotický potenciál má nejméně 20 kožních

onemocnění psa a kočky, což představuje asi 3 % dermato-

logických diagnóz. S ohledem na významně rozdílný výskyt

jednotlivých onemocnění potenciálně přenosných na člo-

věka odhaduji, že asi u 5 % majitelů psů a koček trpících

kožním onemocněním je určité riziko přenosu onemocnění

ze zvířete na člověka. Daleko většímu riziku je však vystaven

veterinární personál a zejména veterinární dermatolog.

Zcela orientačně se pokusím některá z nich připome-

nout: (1) Dermatofytóza koček a psů způsobená

Microsporum canis. Riziko přenosu na člověka je až 50%. (2)

Dermatofytóza psů v důsledku infekce Trichophyton men-

tagrophytes s rizikem přenosu asi 40–50 %. (3) Sarkoptový

svrab psů (Sarcoptes canis) s rizikem přenosu podle míry

kontaktu člověka s nemocným zvířetem. (4) Cheyletielóza

psů a koček (Cheyletiella yasguri, Ch. blakei, Ch. parasitovo-

rax) vykazuje pro chovatele asi 20–30% riziko přenosu.

(5) Blechy, téměř výlučně Ctenocephalides felis, volí člověka

jako svého hostitele, jen když hladoví (do 10 %). Ostatní

nemoci s kožními projevy, např. bartonelóza (nemoc

z kočičího škrábnutí způsobená Bartonella henselae), se

omezují na jednotlivé případy.

Kožní projevy onemocnění u člověka jsou velmi rozdíl-

né. Jejich závažnost závisí na imunitním stavu organismu

a individuální vnímavosti. Kromě posledně jmenované

bartonelózy jsem všechny zmíněné zoonózy prodělal na

své kůži, takže o tom něco vím.

MVDr. Jiří Jahoda

Veterinární klinika MEDIPET, Zlín

S obavami klientů se setkáváme, často ale spíše v pří-

padech nemocí na člověka nepřenosných. S přenosem

kožních onemocnění jsem se setkal v několika přípa-

dech, vesměs šlo o přenos plísňových infekcí koček na

majitele.

Stomatologický seminář s Brookem Niemiecem

Stomatologický seminář s Brookem Niemiecem

29. 5. 2015Academic Hotel & Congress Centre a. s.,Tyršovo náměstí 2222, 252 63 RoztokyGPS 50.1619406N, 14.3920656Ewww.academic.cz

Cena semináře2 500,– Kč, studenti 1 250,– KčK platbě lze využít body z věrnostního programu NORBROOK.V ceně je zahrnuto občerstvení během celého dne,simultánní tlumočení, certifikát, sborník.Parkování před hotelem zdarma.V systému kontinuálního vzdělávání KVL ČR akci přiděleno 6 kreditů.

RegistraceNa stránkách www.vet-stom.cz si prosím stáhněte registrační formulář a zašlete e-mailem na adresu MVDr. Vladěny Štrosové: [email protected], tel.: +420 604 245 180.

Platbapřevodem na účet: 2970162309/0800, jako VS uveďte 101, do zprávy pro příjemce uveďte Vaše jméno a příjmení.

Uzávěrka přihlášek a plateb 15. 5. 2015Stornopoplatek týden před akcí 50% z ceny, 48 hodin před akcí 100%.Více informací na www.vet-stom.cz

Program9:00–9:50 Registrace9:50–10:00 Zahájení10:00–10:45 Anatomie ve stomatologii aneb kam neříznout MVDr. Kateřina Slabá (ČR)10:45–11:30 Multiextrakce u koček – jak na to? MVDr. Vladěna Štrosová (ČR) 11:30–12:00 Přestávka

12:00–12:45 Hygiena dutiny ústní – domácí péče MVDr. Tomáš Fichtel, PhD. (ČR)12:45–14:00 Oběd

14:00–14:45 Jak zlepšit spolupráci s majiteli stomatologických pacientů – marketing veterinární stomatologie Dr. Brook Niemiec, DVM Dipl. AVDC, EVDC, Fellow AVD (USA)14:45–15:30 Mýty v parodontologii Dr. Brook Niemiec, DVM Dipl. AVDC, EVDC, Fellow AVD (USA)15:30–16:00 Přestávka

16:00–16:45 Akutní stavy ve veterinární stomatologii Dr. Brook Niemiec, DVM Dipl. AVDC, EVDC, Fellow AVD (USA)16:45–17:30 Stomatologie geriatrických pacientů Dr. Brook Niemiec, DVM Dipl. AVDC, EVDC, Fellow AVD (USA)18:00 Společenský raut (sponzoruje firma Samohýl)

Dr. Brook Niemiec, DVM Dipl. AVDC, EVDC, Fellow AVD (USA)Dr. Niemiec absolvoval Kalifornskou univerzitu v Davisu v roce 1994. Je diplomovaným specialistou v oboru veterinární stomatologie a je členem jak AmericanVeterinary Dental College, tak i European Veterinary Dental College. Dále je členem vedení Americké akademie veterinární stomatologie, jíž je bývalým předsedou a zástupcem ve WSAVA. Je vedoucím pracovníkem Southern California Veterinary Dental Specialties, specializovaného veterinárního stomatologického pracoviště s pobočkami v Santa Barbaře, San Diegu, Irvinu, Ontariu a v Murrietě v Kalifornii a také v Las Vegas, v Nevadě a v New Orleans. Jako propagátor zdraví dutiny ústní je pravidelným řečníkem na místní, národní i mezinárodní úrovni. Je také autorem mnoha článků, kapitol a knih, včetně nedávno vydané Stomatologie malých zvířat (která byla přeložena také do češtiny) a Veterinární parodontologie. V nakladatelství Practical Veterinary Publishing publikoval další veterinární stomatologické tituly na témata extrakce, endodoncie, ortodoncie, akutních stavů ve veterinární stomatologii a zubních výplní. Založil webové stránky vetdentalrad.com, které se věnují veterinární stomatologické telemedicíně, a jejich prostřednictvím vytvořil instruktážní videa a edukační plakáty. V neposlední řadě koordinuje San Diego Vet Dental Training Center (veterinární centrum v San Diegu), které se věnuje výuce veterinární stomatologie. Několikrát ročně se v něm konají vzdělávací akce pokrývající témata veterinární stomatologie základní i pokročilé obtížnosti.

MVDr. Tomáš Fichtel, Ph.D.Po ukončení studia se krátce věnoval privátní praxi a následně absolvoval odborné pobyty na privátních pracovištích v Rakousku a Německu. V současné době pracuje jako odborný asistent na Klinice chorob psů a koček, oddělení chirurgie a ortopedie na VFU v Brně, kde se vedle všeobecné chirurgie zabývá především stomatologií a orofaciální chirurgií. Věnuje se také výzkumné činnosti, je spoluautorem dvou průmyslových patentů. Je členem Evropské společnosti veterinární stomatologie (EVDS) a předsedou České společnosti veterinárních stomatologů.

MVDr. Kateřina SlabáOd absolutoria FVL VFU Brno v roce 2002 pracuje spolu se svým manželem na soukromé veterinární klinice Arvet v Písku. Již při studiu se začala zajímat o obor veterinární stomatologie. Je členkou Evropské společnosti veterinárních stomatologů a jedním ze zakládajících členů České společnosti veterinárních stomatologů. Pravidelně publikuje, přednáší a vyučuje praktické kurzy doma i v zahraničí.

MVDr. Vladěna ŠtrosováV současnosti pracuje jako praktická veterinární lékařka se specializací na stomatologii a choroby koček. Po ukončení studia se účastnila na velkém množství domácích i zahraničních teoretických akcí. Je členkou Evropské společnosti veterinární stomatologie (EVDS), České společnosti veterinárních stomatologů a dalších odborných společností. Je autorkou několika publikací a věnuje se přednáškové činnosti.


Představujeme

ORION PHARMA s. r. o.V našem dnešním rozhovoru jsme

oslovili MVDr. Martina Sosnara, Ph.D.,

MBA, ředitele divize Animal Health

společnosti Orion Pharma pro

Českou a Slovenskou republiku.

Pane doktore, mohl byste prosím

našim čtenářům představit společ-

nost Orion Pharma?

Orion Pharma je finská farmaceu-

tická společnost. Ve veterinární oblas-

ti je Orion především objevitelem

medetomidinu, známého veteriná-

řům jako DOMITOR, a dalších molekul

používaných při sedaci a anestezii:

detomidin (DOMOSEDAN), atipame-

zol (ANTISEDAN). Nejnověji jsme mezi

sedativa přinesli molekulu dexmede-

tomidin (pouze účinná pravotočivá

část molekuly medetomidinu), pod

obchodním názvem DEXDOMITOR.

Pro svoji bezpečnost našel dexmede-

tomidin významné využití také

v humánní medicíně na odděleních

intenzivní péče. Používá se k navození

a udržování umělého spánku u trau-

matických pacientů formou až týden-

ní kontinuální infuze.

Jak dlouho má Orion zastoupení

na našem trhu a jak je to s organi-

zací veterinární divize u nás?

V České republice jsme zastoupe-

ní Orionu otevřeli v roce 2007. Naše

pobočka funguje poměrně samo-

statně, dnes máme pro Česko

a Slovensko celkem pět obchod-

ních zástupců, s humánní divizí sdí-

líme administrativu a kanceláře

v Praze, s mateřskou firmou infor-

mační systémy.

Jaké je zaměření společnosti

v oblasti péče o zdraví zvířat?

Naše portfolio cílí zejména na spo-

lečenská zvířata a koně. Nejprve

jsme uvedli řadu APTUS, dnes dobře

známou většině veterinářů.

Následoval cefalexin, nesteroidy

meloxikam a karprofen, antiparaziti-

ka, suxibuzon a další produkty pro

koně. V roce 2009 jsme získali zpět

distribuci svých sedativ od firmy

Pfizer (dnes Zoetis) a převzali něko-

lik produktů firmy Janssen (dnes

Elanco) pro malá zvířata (Surolan,

Flubenol, Imaverol, Telmin,

Itrafungol). Vlivem následných akvi-

zic firmy Elanco přejde na přelomu

letošního roku distribuce těchto

produktů do vlastní distribuce spo-

lečnosti Elanco. S těmito produkty

jsme pracovali rádi a přejeme jim, ať

se jim daří i nadále. V průběhu něko-

lika posledních let jsme konsolido-

vali své portfolio léků a veterinár-

ních přípravků. Dnes můžeme říci, že

máme komplexní nabídku pro praxi

společenských zvířat a koní, mimo

vakcín.

Které produkty patří na našem trhu

k vašim nejúspěšnějším?

Veterináři hojně používají naše

sedativa, snad i vzhledem k našim

praktickým znalostem anesteziolo-

gie a flexibilitě v řešení otázek sou-

visejících se sedací a anestezií, i díky

našim inovacím v této oblasti

(DEXDOMITOR). Mezi majiteli psů,

koček i koní je oblíbený APTUS

APTO-FLEX a řada veterinářů jej

ráda používá. Letos jsme uvedli jeho

nové, menší balení. Řada APTUS

vhodně doplňuje naše léčivé pří-

pravky a zdá se, že veterinářům

vyhovují prověřené kombinace léků

a přípravků řady APTUS, které cíleně

skládáme, např. pro otitidy (Surolan

+ Orisolve), kožní onemocnění

(Kefavet + Eforion + Oribac +

+ Oripru + Biorion), GIT potíže

(Attapectin, Aptobalance), ortope-

dii (Canidryl, Rheumocam, APTO-

FLEX), sedaci a anesteziologii

(Dexdomitor, Antisedan, Domo-

sedan, Domitor), oftalmologii

(SentrX), odčervování (Prazitel,

Zantel, Flubenol), postoperační péči

(Reconvalescent, Nutrisal) a další …

Orion také „vyšlapal” v Česku cestu

pro distribuci buprenorfinu

(Vetergesic).

Na našem trhu působí velké množ-

ství farmaceutických firem. Liší se

Orion něčím?

Téměř osobní otázka. Jsme mladý,

velmi pružný kolektiv s praktickými

zkušenostmi z provozu veterinární

praxe. Já jsem začal svůj profesní

život na interně FVL jako „postgra-

duál” (urologie + nefrologie), a poté

jsem tři roky provozoval v Brně

pohotovostní výjezdovou veterinár-

ní službu pro malá zvířata. Veškerou

naši současnou práci tedy vnímáme

jak z pozice zástupců farmaceutické

společnosti, tak z úhlu veterináře.

Stojíme každý okamžik na obou

stranách. Umíme prakticky uchopit

to, co nám veterináři říkají. Víme,

s čím majitelé zvířat do veterinár-

ních praxí chodí. Víme, co chtějí řešit,

co chtějí slyšet. A ze znalosti každo-

denní veterinární praxe následně

čerpáme i při vývoji nových produk-

tů, i při schůzkách s veterináři.

Umíme prakticky poradit a nalézt

individuální řešení. Naší předností je

vzájemně se doplňující portfolio

a jednoduchost. Máme výborné

produkty za rozumné ceny. Pevně

věřím, že nás i veterináři takto vidí.

Připravujete v letošním roce nějaké

novinky pro kolegy v praxi?

Novinky pro tento rok? V březnu

jsme uvedli menší balení naší kloub-

ní výživy, APTUS APTO-FLEX 200ml,

dávkováním vyhovující zejména

psům do 10 kg a kočkám. Nyní při-

pravujeme jemnou inovaci v jeho

složení. V dubnu jsme uvedli

APTOBALANCE pastu, vhodnou na

akutní průjem u psů zejména nižších

hmotnostních kategorií. Sami se těší-

me na další dvě novinky plánované

pro přelom tohoto a dalšího roku.

Děkuji za rozhovor

Eva Lokajová


Představujeme

Medipet oslavil dvacetiny mezinárodním kongresem a galavečerem

V letošním roce je to právě 20 let,

co byla ve Zlíně založena veterinární

praxe Medipet. A hlavní akcí

Medipetu k tomuto výročí bylo

uspořádání mezinárodního ortope-

dického kongresu s galavečerem

27.–28. března. Jako hlavního spíkra

pozvala Veterinární klinika Medipet

do Zlína světovou ortopedickou

extratřídu, profesora dr. Petera

Böttchera, DECVS, z Univerzity

v Lipsku. Ten spolu se svým němec-

kým kolegou dr. Hinnerkem

Wernerem, DECVS, nejprve lektoro-

val praktický kurz Artroskopie psa

Advanced, který proběhl v pátek 27.

března v prostorách Veterinární kli-

niky Medipet. Technické zajištění

včetně pěti artroskopických věží

bezchybně zajistila firma Arthrex

Germany pod vedením Andrease

Schmidta. Kurz byl simultánně tlu-

močen Ing. Kumprechtovou.

Dopolední část kurzu byla věnová-

na artroskopii kolenního kloubu,

odpolední pak artroskopii kloubu

loketního. Teoretickým úvodem

v každé části objasnil prof. Böttcher

indikace k artroskopii obou kloubů

i postup vlastního zákroku – step by

step. V dvouhodinových blocích

praktického cvičení pak účastníci

pod dohledem obou lektorů prová-

děli vlastní artroskopii, často podle

nových upravených přístupů, včet-

ně užití např. LSD (Leipzig Stifle

Distractor).

V sobotu 28. března následoval

seminář Osteoarthritis v aule

Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ve

foyer mohli zúčastnění navštívit

vystavující firmy. Odbornou část

semináře odstartoval MVDr. Milan

Dvořák, Ph.D., z VFU Brno, přednáš-

kou o patogenezi osteoartritidy.

Následoval blok prezentací profe-

sora Böttchera a doktora Wernera

věnovaný osteoartritidě loketního,

kolenního a kyčelního kloubu, kon-

zervativní léčbě osteoarthritis

a alternativním chirurgickým meto-

dám. Nikdo asi nečekal tak brilantní

rozbor problematiky na základě

vlastních klinických zhodnocení na

pracovišti v Lipsku, artroskopic-

kých, rtg i CT vyšetření, fluorosko-

pické analýzy i srovnání s nejnověj-

šími poznatky jinde ve světě.

Účastníkům kongresu tak kolegové

z Německa poodkryli oponu veteri-

nární ortopedie v budoucnu, uvedli

skutečně nejnovější trendy v léčbě

osteoarthritis psů a koček a kon-

krétně se vyjadřovali k chirurgic-

kým procedurám, které zvířeti zkva-

litní život a které z dlouhodobější-

ho pohledu nemají pro zdraví tako-

vý význam. Celý seminář byl opět

simultánně tlumočen. Poslední

blok přednášek zahájil dr. František

Repka z firmy BBraun Medical

a představil auditoriu Caiman –

patentovaný nástroj pro otevřenou

i uzavřenou chirurgii. Následovaly

poslední přednášky dr. Dvořáka

o osteoarthritis u koček a dr. Jahody

o pravidlech komunikace s klienty

při fyzioterapii.

V tentýž den pak proběhl v hotelu

Baltaci Atrium galavečer k 20. výročí

založení praxe Medipetu. V pěkném

prostředí zlínského hotelu skvěle

Příprava přístrojů k workshopu

Aula T. Bati


Informační servis

zahrála cimbálová muzika Ponk,

proběhla ochutnávka archivních vín

a Roman Kozmík korunoval závěr

večera svou projekcí Zvířata odji-

nud.

Veterinární klinika Medipet děku-

je sponzorům a vystavujícím fir-

mám, s jejichž podporou se kongres

mohl uskutečnit. Byli to Vétoquinol

– generální sponzor kongresu,

BBraun Medical – hlavní sponzor

semináře, Arthrex – hlavní sponzor

workshopu, Henry Schein AH –

sponzor galavečera a vystavovatelé

Veterinary Instrumentation, HSC

Industry, Labtechnik - Vetlab, Zoetis,

M+H Vet a Radix.

Poděkování patří též mediálnímu

partnerovi kongresu, firmě Profi

Press, za pomoc při propagaci této

odborné akce.

Redakce časopisů Veterinářství

a Veterinární klinika, si dovoluje

popřát do další dvacítky jen úspěš-

né zákroky u zvířecích pacientů,

včetně pozitivní komunikace s kli-

enty, kteří navštíví tuto pěknou

veterinární kliniku Medipet ve Zlíně.

Jiří Jahoda,

Karel Kovařík

Uvádení hosté galavečera

MVDr. Christian Härtel a MVDr. Josef

Půček, Vétoquinol, generální sponzor Prof. dr. Böttcher, prezentace workshopu

Přednášející dr. Hinnerk Werner, DECVS

Onkologický kurz KVLČlenové onkologické společnosti

zahájili první část ze série odbor-

ných přednášek z veterinární onko-

logie 21. století pro klinickou praxi

poslední březnový víkend v Brně.

Další odborné přednášky jsou při-

praveny na duben, září a listopad.

Odborným garantem kurzu je pre-

zident Onkologické společnosti

ČAVLMZ, Dr. O. Škor, rezident ECVIM-

CA (oncology). Prezentace z klinické

praxe uvedou Dr. J. Beránek, MRCVS,

Dr. L. Bicanová, Dr. Z. Dominiková,

Dr. T. Fiala, Dr. P. Fictum, Ph.D., Dr. J.

Hnízdo, Dr. O. Huml, Dr. D. Král, Dr. M.

Pekárková, DipECVDI, Dr. J. Pfeifr, Dr.

P. Proks, Ph.D., Dr. K. Řeháková, Ph.D.,

Dr. O. Škor, Dr. I. Uhríková, Ph.D., doc.

Dr. Vlašín, Ph.D., Dr. J. Zatloukal,

Ph.D.

Domácí mazlíčci, členové rodiny

nebo osobní partneři majitele, se

dožívají stále vyššího věku a více než

polovina psů a koček starších deseti

let trpí nádorovým onemocněním.

Vědecké poznatky z oblasti terapie

a prognózy těchto nemocí se

v posledním desetiletí výrazně pro-

hloubily. Klinický onkolog je zodpo-

vědnou osobou za průběh léčby

i prevenci a za potlačení akutních

i pozdních nežádoucích účinků.

Hlavním cílem kurzu je seznámit

odbornou veřejnost s možností indi-

viduální terapie onkologického

pacienta s přihlédnutím k celkové-

mu zdravotnímu stavu, stagingu,

gradingu a očekávanému nebo reál-

nému výsledku léčby.

První odborný seminář věnovaný

základům a principům veterinární

onkologie malých zvířat moderoval

Dr. L. Hošek.

V sobotu Dr. Uhríková (VFU

Brno) uvedla nejnovější poznatky

z biologie a patogeneze rakoviny,

druhá její prezentace byla zaměřena

na laboratorní diagnostiku v onkolo-

gii. Neoplazie označuje nový růst

tkáně, proto je výstižnějším termí-

nem než rakovina; podstatou vzniku

neoplazie je změna genomu (DNA)

hostitelské buňky, ale zřídka se

jedná o onemocnění dědičné.

Dr. I. Uhríková Ph.D. seznámila přítomné

posluchače s aktuálními poznatky

laboratorního vyšetření nádorů

Galavečer


Informační servis

Součástí genomu všech organismů

jsou protoonkogeny, z nichž se tvoří

proteiny odpovědné za regulaci

buněčného dělení, při jejich poško-

zení dochází ke změně růstového

cyklu a nekontrolované proliferaci

buněk. Autorka rozvedla příčiny

vzniku mutací a biologii tumorů.

Klinicko-patologický obraz pacienta

může být velmi variabilní, nejdůleži-

tější je vzájemná reakce neoplazie

a těla hostitele. U neoplazií je čas-

tým nálezem anémie, leukopenie

a leukocytóza, trombocytóza a čas-

tější trombocytopenie i alterace pře-

žitelnosti trombocytů. Biochemický

nález může být alterován substance-

mi produkovanými nádorem a mís-

tem jeho lokalizace.

Dr. Pfeifr (ABClinic, Brno) prezen-

toval zajímavé kazuistiky ze své

praxe.

Dr. Beránek (Rutland House, VB)

se zabýval klinickým přístupem

k onkologickému pacientovi

a komunikací s klientem a zmínil

kazuistiky s onkologickou diagnos-

tikou. Jedním z důležitých předpo-

kladů úspěšného veterináře je

umění komunikace s majitelem,

zejména u onkologického pacienta.

Komunikace vychází ze základního

pravidla čtyř E (engagement,

enlistment, empathy, and educati-

on) a z 80 % je neverbální. Empatický

a vzdělaný veterinární lékař je aktiv-

ně zapojený do problémů pacienta/

majitele a poskytuje mu plnou pod-

poru; pravidelně majitele informuje

o výsledcích vyšetření a plánované

terapii, uvědomí recepci. Oznámení

onkologického nálezu je častou pří-

činou silných emocí ze strany maji-

tele. Majitel musí mít čas na zvážení

dané situace, významný je kontakt

na psychologa. Po rychlé a efektivní

terapii je dlouhodobá prognóza

onkologického onemocnění ome-

zená. Zmínka o předávkování anes-

tetika může majiteli usnadnit ukon-

čení trápení jeho přítele.

Nedělní program zahájil Dr. Huml

(Vedilab Plzeň) na téma biomarkery

v onkologii. Nádorové markery vzni-

kají v důsledku změny metabolismu

nádorově transformovaných buněk,

a proto jejich koncentrace stoupají.

Tyto molekuly jsou známy již od roku

1928 a v posledních letech jejich

počet jak v humánní, tak i ve veteri-

nární medicíně vzrůstá. Některé jsou

společné, jiné druhově specifické.

Podle senzitivity a specifity se marke-

ry rozlišují na hlavní, vedlejší (zvyšuje

záchyt) a doplňkové (specifický pro

orgán), můžeme je také dělit podle

chemické struktury anebo funkce

v organismu. Negativní nález však

nádorové onemocnění nevylučuje.

Dr. Pfeifr představil metodu prů-

tokové cytometrie (FCM) a PARR

klonalitu. První je vysoce senzitivní

a specifickou technikou pro simul-

tánní analýzu různých parametrů

buněk v proudící suspenzi. Ve vete-

rinární onkologii je součástí dia-

gnostiky hematoonkologických

onemocnění a imunodeficienčních

syndromů. Její výhoda spočívá

nejen v rychlosti vyšetření vzorků

a detailní typizaci buněk, ale

i v cenové dostupnosti. FCM umož-

ňuje stanovit diagnózu lymfomu,

včetně subtypizace jednotlivých

forem lymfomu. Uplatňuje se také

při stanovení stupně zralosti buněk

v diagnostice jednotlivých typů leu-

kémií a při určení stagingu lymfo-

mů. Nevýhodou je nutnost vyšetře-

ní vzorků do 48 hod., malý počet

laboratoří umožňujících vyšetření

a možnost výskytu aberantních

fenotypů. Očekávanou diagnózu lze

potvrdit pomocí histopatologie,

imunohistochemie nebo PARR klo-

nalitou.

PARR klonalita je společně s histo-

patologií a cytologií součástí zlatého

standardu diagnostiky lymfomu

u psů a koček.

Přednáška Dr. Beránka se týkala

paraneoplastického syndromu

(PNS): jak jej rozpoznat a léčit? Tento

syndrom přestavuje klinické přízna-

ky vyvolané biologicky aktivními lát-

kami (hormon, růstové faktory, cyto-

kiny) produkovanými nádorem,

které nepřímo ovlivňují metabolis-

mus hostitelského organismu.

Rozlišujeme PNS endokrinní (hyper-

kalcemie, hypoglykemie, hype-

restrogenismus), hematologický

(anémie, erytrocytóza, neutrofilie,

trombocytopenie, DIC, hyperglobu-

linemie), kožní (felinní paraneoplas-

tická alopecie, GI ulcerace aj.), neu-

romuskulární (myastenia gravis,

periferní polyneuropatie), renální

(glomerulonefritida) aj.

Dr. Beránek, Dr. Huml a Dr. Pfeifr

obohatili odborný program svými

dokumentačními záznamy jednotli-

vých pacientů s onkologickým one-

mocněním a příslušnou diagnózou.

V závěru semináře proběhla disku-

se mezi přednášejícími a přítomný-

mi posluchači. Seminář může být

pro mnohé veterinární lékaře prv-

ním racionálním krokem k dalšímu

mezinárodně uznávanému vzdělání

v této specializaci.

Irena Sekaninová

Dr. J. Pfeifr při prezentaci onkologických pacientů


Malá zvířata

1. Cytologie1

Cytologické vyšetření je orientační, nicméně může

výrazně dále posunout diagnostiku směrem k MF.

V řadě případů však vůbec nemusí být cytologicky pří-

tomny neoplastické buňky (např. u ulcerovaných

změn, kde mohou převládat zánětlivé buňky s bakteri-

emi). K cytologickému vyšetření lze odebírat vzorky

pomocí otisku sklíčka (exfoliativní, erozivní, ulcerova-

né léze), lepicí pásky (exfoliativní léze) a tenkojehlové

(aspirační) biopsie (plaky, noduly, tumory, ale i exfolia-

tivní léze). Barvení pomocí modifikovaného Wrightova

barvení (DiffQuik, Haemacolor) je dostačující a cytolo-

gicky lze pozorovat hypercelularitu s uniformní popu-

lací jednotlivých lymfoidních kulatých buněk střední

až větší velikosti, charakterizovaných kulatým, někdy

ledvinitým jádrem s nepravidelnou distribucí chroma-

tinu, zvýšeným N/C poměrem a malým množstvím

intenzivně bazofilní cytoplazmy. Obvykle je přítomna

anizokaryóza s množstvím jadérek a anizocytóza1 (obr.

8). Mitózy jsou obvykle sporadické (obr. 9). Cytologicky

může být CETCL zaměněn za dermatózu.15 K potvrzení

diagnózy je však nutno provést histopatologické

vyšetření kožních bioptátů,

navíc histopatologie může

dále typizovat jednotlivé sub-

typy CETCL.

2. Kožní biopsie a derma-

tohistopatologie, případ-

ně imunohistochemie6,14

Dermatohistopatologické

vyšetření je u rozvinutého

onemocnění diagnostické,

nicméně počáteční CETCL

(před vznikem zjevné neoplas-

tické malformace buněk)

může být výjimečně histolo-

gicky zaměněn za lupus

a lékové reakce. K dermatopa-

tologickému vyšetření je

vhodné odebrat minimálně tři

až pět kožních bioptátů nejlé-

pe z různých stadií procesu,

nejméně vhodné jsou ulcerované změny, u kterých

může docházet k sekundární infekci a výraznému pře-

krytí primárního procesu zánětlivým infiltrátem.

CETCL je charakterizován kutánním infiltrátem tvo-

řeným neoplastickými lymfocyty s různým stupněm

epiteliotropismu, který může postihovat epidermis,

slizniční epitel, stěnu chlupových folikulů a kožní žlázy.

V řadě případů je výraznější folikulotropismus než epi-

dermotropismus. Lymfocyty jsou různě velké (20–30

μm), obvykle s kulatým jádrem, nicméně jádro může

být vmáčklé, ledvinité nebo nepravidelné. Obvykle

jsou prominentní jadérka, ojediněle mohou být pozo-

rované mitózy. Cytoplazma je obvykle přítomna

v malém množství, eozinofilní, nicméně mohou být

případy charakterizované velkým množstvím světlé,

amfofilní cytoplazmy. Narozdíl od zánětlivých procesů

nejsou u CECTL likvidována adnexa, ale dochází k jejich

obliteraci (obr. 10). Současně se může vyskytovat celá

řada sekundárních změn, jako je hyperkeratóza, apo-

ptózy, spongióza ad. V dermis je obvykle přítomen

stejný lymfocytární infiltrát jako v epidermis, zejména

subepidermálně a periadnexálně, nicméně u page-

Obr. 6 – Orální erytém sliznice, depigmentace mukokutánních

přechodů

Obr. 7 – Erytematózní makuly a plaky u CETCL

rifaximinum

2,94 mg/g kožní sprej, roztok

LÉČBA INFEKČNÍCHONEMOCNĚNÍ KŮŽE

� Silný baktericidní účinek v místě podání. � Snadná aplikace i na obtížně dostupná místa.� Rychle zasychá, účinný i při vysoké vlhkosti.� Pro skot, ovce, kozy, prasata, koně, králíky, kočky a psy.� Indikace: hniloba paznehtů, dermatitidy, poranění končetin,

pyoderma, oděrky, otevřené rány, vředy, ragády, pooperační a posttraumatické léze.

254 49 Jílové u Prahy, tel./fax: [email protected], www.bri.cz

Zastoupení pro ČR a SR:

Via Emilia 285, 40064 Ozzano Emilia (BO), Itálie tel.: 0039 051 6512711, fax: 0039 051 6512728e-mail: [email protected], http://www.fatro.it

Vyrábí:

AKCE 4+1 trvá do 31.12. 2015

BEZ OCHRANNÝCH LHŮT NA MLÉKO I MASO !

Před použitím čtěte pozorně příbalovou informaci.


Informační servis

Ve dnech 1. – 2. 4. 2015 se ve

Vodňanech uskutečnil odborný

seminář zabývající se problemati-

kou nemocí ryb, jejich léčby a pre-

vence s názvem „Ochrana zdraví

ryb“ pořádaný Výzkumným ústa-

vem rybářským a hydrobiologickým

Fakulty rybářství a ochrany vod

Jihočeské univerzity. Cílem této

akce bylo obnovit tradici setkávání

odborné veterinární a rybářské

veřejnosti ve dvouletém intervalu

a vzájemné předávání aktuálních

zkušeností z oblasti nemocí ryb.

Seminář tentokrát probíhal ve vel-

kém přednáškovém sále střediska

MEVPIS Vodňany (Mezinárodní

environmentální vzdělávací, pora-

denské a informační středisko

ochrany vod Vodňany, FROV JU).

Akce se zúčastnilo 60 odborníků

z řad veterinární a rybářské veřej-

nosti a bylo prezentováno 22 velmi

kvalitních přednášek.

Úvod semináře patřil vzpomínce

na nedávno zesnulého ichtyopato-

loga MVDr. J. F. Tesarčíka, CSc., který

se v rámci své dlouholeté práce

v oblasti nemocí ryb zasloužil pře-

devším o řešení problematiky jarní

viremie kaprů, včetně vývoje vakcí-

ny. Jeho zásluhy sahající za hranice

ČR připomněl doc. Ing. J. Řehulka,

DrSc. prof. MVDr. S. Navrátil, CSc.,

pak zrekapituloval historii výuky

předmětu nemoci ryb na VFU Brno

a seznámil přítomné se současným

stavem a plány do budoucna.

Dopoledne prvního dne bylo

věnováno virovým onemocněním

ryb. Zástupkyně Státní veterinární

správy MVDr. M. Vágnerová (SVS

Praha) a MVDr. L. Filásová (KVS

České Budějovice) přehledně uved-

ly problematiku řešení případů

výskytu nebezpečných nákaz ryb

včetně postupu veterinárního dozo-

ru na rovině obecných zásad, aktu-

ální situace a i na konkrétním přípa-

du likvidace nebezpečné virové

nákazy v chovu ryb v ČR. Poznatky

o rozdílné vnímavosti různých ple-

men kapra ke koi herpesviróze

(KHV) přednesla MVDr. V. Piačková,

Ph.D., (VÚRH FROV JU Vodňany)

a Ing. T. Veselý, CSc., (VÚVeL Brno)

seznámil přítomné s nově v ČR dia-

gnostikovaným virovým onemoc-

nění, kaprů nazvaném KSD (koi sle-

epy disease) – spavá nemoc kaprů.

Virologický blok zakončila MVDr. L.

Nepejchalová, Ph.D., (ÚSKVBL Brno)

s přehledem možností vakcinace ryb

v ČR.

Odpolední blok přednášek začal

bakteriologickou tematikou

v podání prof. MVDr. A. Čížka, CSc.,

(VFU Brno), který shrnul diagnos-

tické postupy, upozornil na nebez-

pečí vzniku rezistence bakterií vůči

antibiotikům a dokladoval tento

fakt vlastními sledováními u ryb.

MVDr. I. Papežíková, Ph.D., (VFU

Brno) prezentovala sledování

sezónní dynamiky vybraných imu-

nologických parametrů u lososovi-

tých ryb. Na závěr bloku byly shr-

nuty MVDr. J. Kolářovou (VÚRH

FROV JU Vodňany) možnosti použi-

tí antibiotik v chovech ryb ČR.

Další část programu prvního dne

a velké části dne druhého byla

věnována parazitózám ryb. Prof.

RNDr. T. Scholz, CSc., (Parazito-

logický ústav, BC AV České

Budějovice) brilantně shrnul histo-

rii ichtyoparazitologie v Čechách

a na Moravě a v zastoupení nemoc-

ného doc. RNDr. M. Gelnara, CSc.,

(MU Brno) seznámil přítomné s její

současnost a perspektivami pre-

zentací centra ECIP (Evropské

Centrum Ichtyo Parazitologie),

které zahájilo svou činnost v r.

2012. Pan profesor také uvedl

jednu z aktuálních oblastí jejich

výzkumu – studium původců lid-

ských onemocnění přenášených

rybami (tzv. fish-borne diseases),

např. škulovců (tasemnice rodu

Diphyllobothrium cizopasící jako

dospělci ve střevě člověka) způso-

bujících difylobotriózu po požití

tepelně neopracovaného masa

vybraných druhů ryb i v Evropě

(mimo jiné už i ve Švýcarsku

a Itálii). RNDr. I. Fiala, Ph.D.,

(Parazitologický ústav, BC AV České

Budějovice) ve svém příspěvku

informoval o další možné etiologii

akutního zánětu plynového

měchýře (SBI) plůdku kapra ve

střední Evropě, původce ze skupi-

ny rybomorek – Myxozoa.

Podrobný popis průběhu konkrét-

ního případu proliferativního one-

mocnění ledvin (PKD) v intenziv-

ním chovu lososovitých ryb uvedla

doc. MVDr. S. Palíková, Ph.D.(VFU

Brno). Bc. E. Jelínková (VFU Brno)

prezentovala sledování sezónní

dynamiky výskytu ergasilózy

(infekce členovce chlopka obecné-

ho, Ergasilus sieboldi) ve vodáren-

ských nádržích povodí Moravy

v souvislosti s rozvojem zooplank-

tonu. Další skupina přednášek se

týkala problematiky léčby parazi-

tóz ryb, neboť v současné době

není v ČR registrovaný žádný léčivý

přípravek pro léčbu ekto- ani

endoparazitóz ryb a veškeré léčeb-

né zásahy v této oblasti probíhají

způsobem „off label“. MVDr. J.

Kolářová (VÚRH FROV JU Vodňany)

shrnula ve svém příspěvku mož-

nosti léčby parazitárních onemoc-

nění ryb v ČR. Dr. hab, Ing. J.

Velíšek, Ph.D., (VÚRH FROV JU

Vodňany) seznámil přítomné

s výsledky využití vybraných pesti-

cidů na bázi pyretroidů k léčbě

infekce žaber ryb žábrohlísty rodu

Dactylogyrus v provozních pod-

mínkách odchovu plůdku kapra

obecného. Nízký terapeutický

Seminář Ochrana zdraví ryb ve Vodňanech

EVROPSKÝ RYBÁ SKÝ FONDINVESTOVÁNÍ DO UDRŽITELNÉHO

RYBOLOVU


Informační servis

index vybraných přípravků kompli-

kuje jejich doporučení k plošnému

používání. Mgr. Z. Soukupová (VFU

Brno) prezentovala výsledky sledo-

vání metabolizace praziquantelu

a fenbendazolu u pstruha duhové-

ho po perorální aplikaci. Účinkem

perorálního podání praziquantelu

na vývojová stadia motolice oční

(Diplostomum spathaceum) u plůd-

ku amura bílého v provozních pod-

mínkách se zabývala MVDr. E.

Zusková, Ph.D., (VÚRH FROV JU

Vodňany).

Předělem od infekčních onemoc-

nění ryb k případům úhynů ryb

následkem neinfekčních agens

byla přehledová přednáška doc.

Ing. T. Randáka, Ph.D., (VÚRH FROV

JU Vodňany) zabývající se znečiště-

ním vodního prostředí cizorodými

látkami a jejich vlivem na vodní

organismy. Bylo prokázáno, že přes

technologie čistíren odpadních

vod (ČOV) prochází široké spekt-

rum chemických sloučenin, které

člověk každodenně používá (PPCP

– Pharma ceutical and Personal

Care Products) a které finálně kon-

taminují vodní prostředí, kde

mohou ovlivňovat přítomné vodní

organismy.

Poslední blok přednášek zahrno-

val vždy atraktivní a velmi diskuto-

vané případové studie úhynů ryb

neinfekčního původu. Prof. MVDr.

Z. Svobodová, DrSc., (VFU Brno +

VÚRH FROV JU Vodňany) uvedla

podrobný popis a řešení případu

úhynu ryb v rybníce jako důsledek

netypického případu deficitu kyslí-

ku, který byl pravděpodobně způ-

soben kombinací několika faktorů,

a to především přemnožením hru-

bého zooplanktonu a nedostatkem

disponibilního fosforu pro fyto-

plankton. Ing. J. Máchová, Ph.D.,

(VÚRH FROV JU Vodňany) podrob-

ně prezentovala případ opakova-

ných úhynů lososovitých ryb

v nově instalovaných odchovných

nádržích. Při místním šetření bylo

vysloveno podezření, že příčinou

úhynu ryb je způsob přivádění

vody do nádrží, při kterém se voda

intenzivně zavzdušňovala (nasyce-

ní vody kyslíkem činilo 136 %). Toto

podezření bylo potvrzeno mikro-

skopickým vyšetřením žaber uhy-

nulých ryb a jako bezprostřední

příčina úhynu byla označena „gass

bubble disease“. Tento stav by

neměl být zaměňován s přesyce-

ním vody kyslíkem (např. v důsled-

ku intenzivní asimilační činnosti

vodních rostlin nebo při transportu

ryb v polyetylénových vacích pod

kyslíkovou atmosférou – v těchto

případech jsou za kritické považo-

vány hodnoty 250–300 % kyslíku).

Závěr semináře patřil MVDr. M.

Kulichovi, praktickému veterináři

a chovateli ryb současně. Ve své

přehledové přednášce zahrnující

zdravotní problematiku ryb a její

konkrétní řešení na své pstruží

farmě neváhal otevřeně popsat jed-

notlivé zdravotní problémy ve svém

chovu ryb a z pohledu veterinárně

vzdělaného chovatele obhájit jejich

řešení.

Účastníci semináře měli možnost

zúčastnit se během programu

exkurze do dvou experimentálních

rybochovných objektů VÚRH FROV

JU Vodňany a neformálně diskuto-

vat při společenském večírku.

Sborník přednášek ze semináře je

k dispozici ke stažení zdarma ve

formátu pdf na adrese. http://www.

rybarskeknihy.cz/sborniky/300-ochra-

na-zdravi-ryb-2015.html.

Organizátoři semináře velmi

děkují všem přednášejícím, jsou

potěšeni kladnými ohlasy účastní-

ků na průběh a přínos semináře

a konstatují, že tradice pořádání

seminářů s touto tematikou byla

znovu obnovena. Další seminář je

plánován na jaro 2017, všichni

zájemci jsou srdečně vítáni a budou

včas informováni!

Poděkování: Akce byla pořádána

v rámci řešení projektu: Odborné

rybářské semináře (2014-2015), r. č.:

CZ.1.25/3.1.00/13.00490, operačního

programu Rybářství 2007 – 2013.

Tento projekt je spolufinancován

z prostředků EU, Evropského rybář-

ského fondu a státního rozpočtu

České republiky.

MVDr. Jitka Kolářová

Seniorské vzdělávání v oborech veterinární medicíny a farmacie

Veterinární vzdělávání v Brně na

úrovni univerzitní je v naší malé

republice jediné a tím i jedinečné.

Studium Univerzity třetího věku

(U3V) na Veterinární a farmaceutic-

ké univerzitě Brno (VFU Brno) bylo

zahájeno začátkem akademického

roku 2001/2002. Cílem studia, které

je otevřeným zájmovým studiem

občanů, zejména seniorského věku,

bylo nabídnout široké veřejnosti zís-

kání nových informací, rozšíření

znalostí a možnosti orientace v sou-

časně rychle se rozvíjejících poznat- Účastníci seniorského vzdělávání U3V


Informační servis

cích v oblasti veterinární medicíny,

hygieny potravin, ekologie a farma-

cie. Témata jednotlivých oborů pre-

zentují propojení vědeckých

poznatků s vlastními praktickými

zkušenostmi seniorů a ostatních

zájemců, bez ohledu na předchozí

profesní a osobní orientaci a dosa-

žené vzdělání. Věková hranice k při-

jetí ke studiu nebyla stanovena a na

výuce se podíleli především peda-

gogičtí a odborní pracovníci fakult

VFU Brno.

První program U3V 2001/2003 byl

zakončen v závěru května 2003 na

slavnostním shromáždění vedou-

cích akademických představitelů

univerzity a fakult, kde bylo předá-

no osvědčení o absolvování U3V na

VFU Brno prvním 172 absolventům.

Ze strany univerzity je U3V pod-

porována po stránce odborné

a kapacitní, veškeré finanční nákla-

dy jsou však hrazeny z registračních

poplatků a získaných finančních

částek z projektů. Aktivity U3V jsou

v souladu s Národním programem

přípravy na stárnutí populace v ČR.

V současné době si zájemci

o vzdělávání v U3V na VFU Brno

mohou vybrat z nabídky následují-

cích oborů:

Člověk a zvíře je čtyřsemestrové

studium s tematickým zaměřením

na historii a současnost veterinární

medicíny, význam chovu vybraných

druhů zvířat pro člověka, zvláštnosti

jejich anatomie a fyziologie, ochra-

nu zvířat před týráním, vlastní chov

jednotlivých druhů zvířat, význam-

ná onemocnění zvířat a nemoci pře-

nosné ze zvířat na člověka, zásady

léčby a prevence onemocnění atd.

V rámci výuky v tomto oboru navští-

ví posluchači vybraná klinická pra-

coviště VFU, např. Kliniku chorob

koní na Fakultě veterinárního lékař-

ství, kde jsou koně-pacienti podrob-

ně před operací vyšetřováni, nebo

průběh operace zachycován dalšími

zobrazovacími technikami. S vel-

kým zájmem se setkaly přednášky

o chování malých zvířat, konkrétně

o etologii psa, završené autogramiá-

dou lektorky.

Člověk a zdravé potraviny je čtyř-

semestrové studium, zaměřené na

bezpečnost a zdravotní nezávad-

nost potravin, civilizační onemoc-

nění současnosti související s výži-

vou člověka, nezdravým životním

stylem, prohlubujícím se věkem,

významnými nutričními vlastnostmi

potravin, masa, mléka, vajec, ryb,

medu a dalších včelích produktů

a potravin živočišného původu,

jejich kvalitou a technologií průmy-

slového zpracování. Část výuky je

zaměřena na suroviny a potraviny

rostlinného původu, zejména cereá-

lie, ovoce, zeleninu, luštěniny, nápo-

je, koření a přidávané aditivní látky

do potravin. Posluchači během

výuky provádějí senzorické hodno-

cení vybraných potravin a využívají

jeho výsledky k finálnímu posouze-

ní potravinářských surovin a potra-

vin na základě senzorické analýzy

konkrétně u sýrů z kozího mléka,

masných výrobků, nápojů, kávy

a čaje. Posluchače velice zaujala

také přednáška jihomoravského

vinaře, spojená s praktickou ochut-

návkou.

Zdraví a léky je čtyřsemestrové

studium, prezentující historii farma-

cie a studijní program Farmaceutické

fakulty VFU Brno, lékárnu jako

významné místo koloběhu léčiv, far-

maceutickou péči o pacienty senior-

ského věku, problematiku generic-

kého zaměňování léků, lékové

formy, specifické léčivé přípravky,

vliv potravy, alkoholu a kouření na

léky, samoléčení, nemoci, i v souvis-

losti s přibývajícím věkem, antibioti-

ka, vitaminy, kosmetické přípravky,

jedovaté houby, fytoterapii, rostliny,

jako zdroji léčivých a toxických

látek. Zejména posluchače zaujala

jejich praktická ukázka v průběhu

exkurze v Botanické zahradě MU

v Brně.

Farmacie a veterinární medicína je

dvousemestrové studium, realizova-

né v Praze ve spolupráci s Městskou

veterinární správou v Praze. V progra-

mu jsou přednášena vybraná témata

z oborů veterinární medicíny, hygieny

Presentace a předávání materiálů na závěrečnou přednášku r. 2014

Příchod prorektorky VFU do auly na Slavnostní předání „Osvědčení“ o absolvování

studia U3V


Informační servis

potravin, ekologie a farmacie. Podle

aktuálních potřeb lektorů a programu

výuky podporujeme názornou prak-

tickou výuku na univerzitních praco-

vištích, pořizování výukových pomů-

cek, demonstraci vzorků surovin

a potravin, exkurze do provozů a zaří-

zení v souvislosti s výukou. Lektorskou

činnost zajišťují především odborní

pracovníci univerzity a spolupracuje-

me se specialisty ze státních, výzkum-

ných a zpracovatelských institucí. Tito

pracovníci připravují pro účastníky

U3V pro každou přednášku studijní

materiály, texty, vzorky surovin

a potravin, názorné pomůcky apod.

Vzorky jihomoravského vína dokázaly

výrazně obohatit výuku a diskusi

v tomto oboru i v Praze.

Kromě těchto čtyř základních

oborů studia U3V jsou účastníkům

bezplatně nabízeny pozvánky na

akce pořádané ve spolupráci

s brněnskými univerzitami (před-

nášky MU v Mendelianu), výjimeč-

né nabídky města Brna – muzeum

Anthropos a příležitostné zajímavé

akce na VFU Brno. Na začátku stu-

dia účastníci obdrží osobní identifi-

kační elektronickou kartu, která jim

umožňuje ve volném čase navště-

vovat univerzitní knihovnu, využí-

vat internetovou studovnu a účast-

nit se na akcích pořádaných

Klubem historie veterinární medicí-

ny a farmacie. Na závěr studia

obdrží účastníci osvědčení o absol-

vování U3V na slavnostním shro-

máždění za účasti akademických

představitelů univerzity a přísluš-

ných fakult.

Správu a organizaci realizace

U3V na VFU Brno zajišťuje Institut

celoživotního vzdělávání a infor-

matiky (ICVI) prostřednictvím

pedagogické pracovnice, která má

v kompetenci i jiné vzdělávací akti-

vity, a vedoucího ICVI. Veškeré

informace o studiu U3V včetně při-

hlášky jsou k dispozici na internetu

http://www.vfu.cz/studium/icvi/

u3v/index.html.

Od roku 2001 do roku 2014 bylo

v U3V na VFU Brno registrováno 4168

účastníků; z toho vyplývá, že kurzy

navštěvuje asi 300 účastníků ročně.

V posledních třech letech zájem

o studium stoupl. Zatímco v roce

2008 bylo evidováno 225 účastníků,

v roce 2014 to bylo již 411 osob.

Limitujícím faktorem k přijetí zájem-

ců se stávají kapacitní možnosti před-

náškových místností VFU Brno.

Největší zájem je o obory Člověk

a zdravé potraviny a Zdraví a léky.

Od října 2015 budou zahájeny

nové běhy U3V ve všech čtyřech

oborech, doplněné dvousemestro-

vým specializovaným (nástavbo-

vým) programem U3V v oboru 2/II

Člověk a zdravé potraviny.

Mirko Treu,

Vladimír Pažout,

ICVI VFU Brno

Předávání „Osvědčení“ z rukou p. proděkana FVL v aule VFU Brno

Kakao a čokoláda v Kabinetu dějin VFU Brno

Ústav cizích jazyků a dějin veteri-

nárního lékařství a Klub dějin veteri-

nární medicíny a farmacie připravil

pro své členy, příznivce a celou

veřejnost VFU Brno přednášku

„Kakao a čokoláda, historie a sou-

časnost sladkého tajemství“, která

se uskutečnila dne 25. března 2015

v Kabinetu dějin veterinárního

lékařství a farmacie VFU Brno.

Přednáška informovala přítomné

o historii pěstování kakaovníků,

které bylo spojeno s vysokou potře-

bou náročné lidské práce. Vzrůstající

koloniální tlak na původní populaci

domorodého obyvatelstva měl brzy

za důsledek nedostatek pracovních

sil, které musely být intenzivně

nahrazovány dovozem otroků ze

západního pobřeží Afriky, převážně

přes přístavy na pobřeží Atlantiku;

zpočátku se jednalo o několik desí-

tek tisíc, poslední léta před zruše-

ním otroctví až 200 000 ročně! Po

zrušení otroctví (v USA definitivně

13. dodatek ústavy z 18. 12. 1865,

v evropských zemích daleko pozdě-

ji) se produkce kakaových bobů

postupně přesouvala za pracovními

silami na africký kontinent, kde je

v současnosti produkováno přes

80 % světové produkce kakaových

bobů (z toho Pobřeží slonoviny

a Ghana 70 %).

O přednášku byl zájem


Informační servis

Kakaové boby jsou nutričně velmi

hodnotné, obsahují více než 50 g/100

g cenného tuku – kakaového másla,

18 g sacharidů, 11 g bílkovin,

5 g polyfenolických látek a 0,5 g/100 g

organických kyselin. Účinnými látka-

mi jsou alkaloidy theobromin 1,2 g/100 g,

kofein 0,2 g/100 g a theophyllin.

Kakaové máslo je mimořádně

významnou surovinou, taje již pod

tělesnou teplotou (čípky).

Dříve se kakaové boby ručně drti-

ly a připravovala z nich horká tekutá

čokoláda, bohužel i s vyvstávající

vrstvou tuku na povrchu. Ten musel

být sloužícími sbírán, aby nebylo

vrchnosti s „jemným zažívacím trak-

tem“ z jeho nadměrného příjmu

těžko. Prostý lid ve velké části světa

měl pití čokolády, až na některé

výjimky v průběhu mší v kostelích,

zapovězeno; pak se protesty vůči

šíření čokolády mezi prostý lid

vy ostřovaly, až přivedly tekutou

čokoládu na papežskou stolici. Tam

došlo k neočekávanému vyjádření

– čokoláda i Svatému otci zachutna-

la a nevraživost, po jejím posvěcení

a zpřístupnění všem „ústům“, muse-

la opustit i světlo světské.

Historicky výrazný zlom ve zpraco-

vání bobů nastal v r. 1828, kdy

Coenraad Johannes van Houten

přímo oddělil na právě zrozeném hyd-

raulickém lisu kakaové máslo; to ote-

vřelo novou a moderní éru výroby

čokolády v tabulkách a pestrém sorti-

mentu čokoládových výrobků. Jak

potvrzuje i aktuální související legisla-

tiva k zákonu o potravinách,

tj. vyhláška č. 76/2003 Sb., pro přírodní

sladidla, med, cukrovinky, kakaový

prášek a směsi kakaa s cukrem, čoko-

ládu a čokoládové bonbony, je sou-

časný sortiment na našem trhu velmi

pestrý a použití mléka, tj. suroviny

živočišného původu, do velké části

finálních výrobků a přídavek povole-

ných rostlinných tuků, mouk a škrobů

určených druhů výkon státního dozo-

ru nad nimi docela komplikuje.

Čokoláda je výrobkem s vysokým

obsahem tuku, a proto je také citlivá

na nevhodné skladování, zejména

teplo a vlhko (optimum do 20 oC,

70 % vlhkosti vzduchu) a překročení

doby trvanlivosti. Zejména střídání

teploty vyvolává tvorbu šedých

tukových a cukrových povlaků,

které její přijatelnost výrazně dekla-

sují – např. bonboniery děděné po

generace.

Vlastní přednáška se setkala

s potěšitelným zájmem asi 75 uni-

verzitních i mimouniverzitních

posluchačů, kteří v době těsně

předvelikonoční již měli možnost

senzoricky posoudit mléčnou čoko-

ládu německé provenience ve tvaru

velikonoční tyčinky se zajícem, která

zase na chvíli probudila život

v posluchárně ve 4. poschodí budo-

vy A SIC VFU Brno – Kabinetu dějin.

Zajímavé informace, zejména

o historii kakaa, přináší publikace:

Coe, Sophie D., Coe, Michael D.:

Čokoláda – Historie sladkého tajem-

ství. Vydala PRAGMA, 2000. 263 s.,

ISBN 80-7205-478-3; je katalogizo-

vána v Národní knihovně ČR;

668.91(091) *čokoláda – dějiny.

Vladimír Pažout

Foto: Mirko Treu

Nedožité devadesáté narozeniny profesora MVDr. Petera Popeska, DrSc.

U příležitosti tohoto jubilea si

dovolujeme vám připomenout

významného veterinárního anato-

ma, neboť z jeho učebnic, přede-

vsím z jeho anatomických atlasů

mnozí z nás čerpali a někteří z nás

čerpají bohaté vědomosti stále.

Byli jsme to my z nejstarších gene-

rací, jsou to i dnešní studenti. Jest

to nejen u nás v českých zemích

a na Slovensku, ale ve světovém

měřítku.

Peter Popesko se narodil 6.

dubna 1925 v Praze. Střední školu

absolvoval na Slovensku

v Kremnici. Vysokou školu veteri-

nární v Brně studoval v letech

1946–1951. Promoval v roce 1951.

Během studia na VŠV ho zaujala

anatomie. Profesor Kolda v něm

vytušil opravdový zájem o obor,

a tak byl v r. 1948 přijat mezi jeho

spolupracovníky, zpočátku jako

demonstrátor a později jako asis-

tent. Stal se Koldovým spolupra-

covníkem, neboť mu jeho učitel

svěřil úpravu rozsáhlého původní-

ho Koldova rukopisu III. a IV. dílu

Srovnávací anatomie zvířat domá-

cích… a to v kapitole Arthrologie

a svěřil mu též zpracování samo-

statné kapitoly Arthrologie domá-

cích ptáků. Úkoly splnil znamenitě

a velkou péči věnoval i grafické

Diskuse o zajímavém sdělení

Přednášející doc. MVDr. V. Pažout, Csc.


Informační servis

úpravě této učebnice. V roce 1950

přešel na interní kliniku jako asis-

tent. Snad to bylo proto, že tíhl

k topografické a klinické anatomii,

kterou Kolda na ústavě rozvíjel

a propagoval i v četných tématech

dizertací. Popesko měl snahu o její

přímou aplikaci v diagnostice.

Toto jeho zaměření jistě později

navodilo i myšlenku zpracování

světoznámého Atlasu topografic-

ké anatomie hospodářských zví-

řat.

Po zřízení Vysoké školy veteri-

nární v Košicích na Slovensku v r.

1950 odešel hned po promoci

v roce 1951 do Košic a záhy

nastoupil do funkce přednosty

anatomického ústavu. V roce 1955

se stal docentem, v roce 1964

mimořádným profesorem a v r.

1968 obhájil titul DrSc. Řádným

profesorem se stal v roce 1976. Po

36 letech působení jako vysoko-

školský pedagog se prof. Popesko

z celé řady příčin (neutěšené

poměry na VŠV v Košicích, rodinné

důvody, neboť po ovdovění založil

novou rodinu) rozhodl odejít na

zcela jinak zaměřené pracoviště,

do tehdejšího prosperujícího

zemědělského družstva ve

Slušovicích. S tímto podnikem již

dříve spolupracoval v oblasti

chovu skotu. Stal se zde výzkum-

ným pracovníkem, později

i vedoucím vědeckým pracovní-

kem. Organizoval celou řadu mezi-

národních vědeckých sympozií.

V roce 1992 byl zvolen dokonce

poslancem Sněmovny národů

Federálního shromáždění ČSFR.

Násilná tragická smrt přerušila

jeho aktivity ve funkci ředitele bio-

technologického závodu

Mikrochema slušovického podni-

ku. Zemřel při autohavárii nedale-

ko Spišského hradu 20. července

v roce 1993.

Popesko působil na anatomic-

kém ústavu v Brně jen krátkou

dobu, avšak zaujetí pro anatomii

a důslednost a obětavost v práci,

které od svého učitele získal

během svého života, dovedl doko-

nale rozvinout a ke Koldovi, jako

učiteli, se vždy hrdě hlásil. Dokázal

odhadnout prioritu potřeby doko-

nalých studijních pomůcek pro

výuku topografické anatomie

domácích zvířat a to nejen v době

studia, ale i v klinické praxi. Proto

si vytkl nelehký úkol vytvořit atlas

topografické anatomie hospodář-

ských zvířat, což znamenalo zho-

tovit celou řadu názorných anato-

mických preparátů a podle nich

originálních obrazů. To se mu se

spolupracovníky bravurně zdařilo.

V průběhu deseti roků (1958–

1968) neúnavné práce byly vydá-

ny tři díly atlasu. Do současnosti

tato světoznámá významná publi-

kace vyšla ve 28 vydáních v celko-

vém nákladu kolem 250 000 výtis-

ků. Atlas byl přeložen ze slovenšti-

ny do dalších dvanácti jazyků

(angličtina, polština, němčina, ruš-

tina, francouzština, italština, špa-

nělština, portugalština, srbochor-

vatština, holandština, maďarština

a bulharština). Bylo to dílo obzvláš-

tě na tehdejší dobu (60. – 80. léta)

svým pojetím a významem ojedi-

nělé a je používáno při studiu

i veterinární praxi stále s velkou

oblibou dodnes a to v mnoha

zemích, nejen v Evropě. V roce

1979 byl atlas oceněn na meziná-

rodní soutěži o nejlepší vědeckou

knihu světa v městě Nice ve Francii

jednou z hlavních cen, tzv.

Stříbrným orlem. Další významná

publikace, která vzešla

z Popeskovy školy, je dvoudílný

Atlas anatómie malých laborator-

nych zvierat. Toto dílo navazuje

též na zamýšlené Koldovy projekty

týkající se studia anatomie labora-

torních zvířat, realizované v celé

řadě dizertačních prací na anato-


Informační servis

V Z D Ě L Á V A C Í A S P O L E Č E N S K É A K C E 2 0 1 5

Datum Název akce Kontaktní adresa Místo

16. 5. 2015

Základy dopplerovské echokar-

diografie u malých zvířat: 3. prak-

tický workshop

[email protected], tel.: 731 952 099

[email protected], tel.: +421 905 391 122


VFU Brno, Palackého 1/3,

Brno

17. 5. 2015

Základy dopplerovské echokardio-

grafie u malých zvířat: 3. praktický

workshop


[email protected], tel.: +421 905 391 122


Konferenční centrum

GreenPoint, s. r. o.,

Dvouletky 529/ 42, 100 00

Praha 10

21. 5. 2015Cytologie v praxi III – My Study

Day 2015





Praha – Břevnovský kláš-

ter, www.brevnov.cz

22. 5. 2015 Endokrinopatie psů a koč[email protected],

http://www.phramed.cz/Odry

23. 5. 2015Veterinární medicína pro praxi – 2.

ročník malých zvířathttp://www.veterinapropraxi.cz/ Míčovna Pražského hradu

23. 5. 2015 WSAVA Continue Education pořádá: ČAVLMZ Praha

29. 5.–31. 5. 2015 Kongres KVL SR pořádá: KVL SR Jasná

29.–30. 5. 2015Kardiologické dny Boehringer

Ingelheimwww.kardio2015.cz

Občanská plovárna,

U Plovárny 8, 118 00

Praha 1 – Malá Strana

29. 5. 2015Stomatologický seminář

s Brookem Niemiecem

registrace online na http://www.vet-stom.cz/,

informace: [email protected],

[email protected]

Academic hotel,

Tyršovo náměstí 2222,

252 63 Roztoky,

http://www.academic.cz/

30. 5–31. 5. 2015Stomatologický workshop

s Brookem Niemiecem

registrace online na http://www.vet-stom.cz/,

informace: [email protected],

[email protected]

Česká zemědělská uni-

verzita v Praze , FAPPZ,

pavilon KVD

mickém ústavu VŠV v Brně. Atlas

byl přeložen do jazyka anglického

a je vyhledávanou pomůckou

nejen u nás, ale i v zahraničí. Vedle

toho vyšla celá řada dalších učeb-

nic a vědeckých publikací doma

i v zahraničí ve spolupráci s jeho

žáky i slavnými anatomy světa.

Nelze opomenout publikaci ve

spolupráci s anatomem profeso-

rem MVDr. Jiřím Kamanem Nomina

anatomica veterinaria, která vyšla

v Bratislavě v r. 1974, a monografii

The venous drainage of the

domestic animals se spoluautory

– Ghoshal (USA) a Koch (Německo,

Berlin) a další publikace.

Profesor Popesko se kvalitou

a tedy i popularitou svého doko-

nalého rozsáhlého celoživotního

díla zařadil mezi vynikající a nej-

známější světové osobnosti veteri-

nární anatomie. Ve svém plodném

konání rozvíjel záměry svého uči-

tele prof. Koldy a stal se tak nejen

Koldovým čestným pokračovate-

lem, ale i zakladatelem slovenské

školy veterinární anatomie.

Budiž čest jeho vykonanému

dílu, budiž čest jeho památce!

Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.

ZdeÚka Svobodov·ZdeÚka Svobodov·

a kolektiva kolektiv

VVVETERIN¡RNÕETERIN¡RNÕ

TOXIKOLOGIETOXIKOLOGIE

VV KLINICK…KLINICK… PRAXIPRAXI

VVET

ERIN

¡RNÕ

ETER

IN¡RNÕ

TOXIK

OLO

GIE

TOXIK

OLO

GIE

VVKLI

NIC

K…

KLI

NIC

K…

PRAXI

PRAXI

Nabídka publikací pro rok 2015

V sou asné dob se asto setkáváme s otravami zví at v zájmových chovech, zví at voln žijících i hospodá sky chovaných. P í inou otrav m že být pouhá neopatrnost, nedbalost, nedodržení technologických postup a v neposlední ad i zlý úmysl. Spektrum chemických látek a p ípravk vyvolávajících otravy se výrazn rozši uje (nap . o nové skupiny pes cid ). Vedle anorganických a organických toxikant se na otravách zví at podílejí mykotoxiny, fytotoxiny, bakteriální toxiny, cyanotoxiny, zootoxiny, lé iva a další látky. P edkládaná publikace poskytuje p ehled recentních poznatk o e ologii, mechanismu ú inku a toxicit jednotlivých skupin látek, popisuje klinické p íznaky, uvádí možnos diagnos ky v etn pitevního nálezu, terapie a prevence. Výb r nej ast ji se vyskytujících otrav respektuje pot eby a nároky prak ckého veterinárního léka e.

formát: 230 x 297 mm po et stran: 256 stran vázaná vazba 400 K /19,80 eura

390 K /15,50 euraa

P íb hy uvedené v knize jsou inspirovány životem a z toho d vodu se mohou zdát oby ejné. Snaží se auten cky vylí it propletenec mezi pacientem, jeho pání kem a veterinárním léka em. Nemocné zví e, nervózní majitel, ale ošet ující veteriná je také jen lov k. Aby vypráv ní nebylo p íliš suché autor vybral z pestré mozaiky své veterinární a vysokoškolské praxe p íb hy spíše veselejší.

Vazba: pevná Po et stran: 255

Veterinární toxikologie v klinické praxi Prof. MVDr. Zde ka Svobodová, DrSc., a kolek v

Veterinární medicína po kapkáchMiroslav Svoboda

Objednávkový kuponVeterinární toxikologie v klinické praxi 400 Kč/19,80 eura počet ks . . . . . . . . .

Veterinární medicína po kapkách 390 Kč/15,50 eura počet ks . . . . . . . . .

Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: odbyt@profi press.cz nebo poštou na adresu

Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo odbyt@profi press.cz


Informační servis

Název a RČ Základní informace

Amoxibactin 50 mg tab-

lety pro psy a kočky

Amoxicillinum

96/038/15-C

DR: Le Vet. Beheer B. V., Wilgenweg 7, 3421 TV Oudewater, Nizozemsko

V: Lelypharma B. V., Zuiveringweg 42, 4283 PZ Lelystad, Nizozemsko

S: 1 tableta obsahuje:

Léčivá látka: Amoxicillinum 50 mg (odpovídá 57,50 mg amoxicillinum trihydricum)

I: Léčba primárních a sekundárních infekcí dýchacích cest, jako je rhinitida vyvolaná

Pasteurella spp. a Streptococcus spp., a bronchopneumonie vyvolaná Pasteurella spp.,

Escherichia coli a grampozitivními koky. Léčba primárních infekcí urogenitálního traktu, jako

je pyelonefritida a infekce dolních cest močových, způsobených Escherichia coli, Proteus

spp. a grampozitivními koky, endometritida způsobená Escherichia coli, Streptococcus canis

a Proteus spp. a vaginitida v důsledku smíšených infekcí. Léčba mastitidy (zánět mléčné

žlázy) způsobené grampozitivními koky a Escherichia coli. Léčba lokálních kožních infekcí

způsobených Streptococcus spp.

CD: Psi a kočky

OL: Není určeno pro potravinová zvířata.

Amoxibactin 250 mg

tablety pro psy

Amoxicillinum

96/039/15-C




Léčivá látka: Amoxicillinum 250 mg (odpovídá 287,5 mg amoxicillinum trihydricum)









CD: Psi


Amoxibactin 500 mg

tablety pro psy

Amoxicillinum

96/040/15-C




Léčivá látka: Amoxicillinum 500 mg (odpovídá 575 mg amoxicillinum trihydricum)









CD: Psi


Clearspot 40 mg roztok

pro nakapání na kůži –

spot-on pro malé kočky

a malé psy

Imidaclopridum

96/030/15-C

DR: Norbrook Laboratories Limited, Station Works, Newry, Co. Down, BT35 6JP, Spojené

království

V: Norbrook Laboratories Limited, 105 Armagh Road, Newry, Co. Down, BT35 6PU, Spojené

království

S: Jedna 0,4 ml pipeta obsahuje:

Léčivá látka: Imidaclopridum 40 mg

I: Psi a kočky o hmotnosti méně než 4 kg: Prevence a léčba napadení blechami

(Ctenocephalides felis). Přípravek má okamžitý insekticidní účinek, který přetrvává u psů

a u koček až po dobu 4 týdnů. Přípravek může být užit jako součást léčebné strategie proti

alergii na bleší kousnutí (FAD) v návaznosti na stanovení této diagnózy veterinárním léka-

řem.

CD: Kočky a psi.


Prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci veterinárních léčivých přípravků

Nově registrované veterinární léčivé přípravky


Informační servis



spot-on pro velké kočky

Imidaclopridum

96/031/15-C


království


království



I: Psi a kočky o hmotnosti 4 kg a těžší: Prevence a léčba napadení blechami

(Ctenocephalides felis). Přípravek má okamžitý insekticidní účinek, který přetrvává u psů

a u koček až po dobu 4 týdnů. Přípravek může být užit jako součást léčebné strategie proti

alergii na bleší kousnutí (FAD) v návaznosti na stanovení této diagnózy veterinárním léka-

řem.

CD: Kočky




spot-on pro středně

velké psy

Imidaclopridum

96/032/15-C


království


království



I: Psi o hmotnosti 4–10 kg: Prevence a léčba napadení blechami (Ctenocephalides felis).

Přípravek má okamžitý insekticidní účinek, který u psů přetrvává až po dobu 4 týdnů.

Přípravek může být použit jako součást léčebné strategie proti alergii na bleší kousnutí

(FAD) v návaznosti na stanovení této diagnózy veterinárním lékařem.

CD: Psi




spot-on pro velké psy

Imidaclopridum

96/033/15-C


království


království



I: Psi o hmotnosti 10–25 kg: Prevence a léčba napadení blechami (Ctenocephalides felis).




CD: Psi



pro nakapání na kůži -

spot-on pro velmi velké

psy

Imidaclopridum

96/034/15-C


království


království



I: Psi o hmotnosti 25 kg a těžší: Prevence a léčba napadení blechami (Ctenocephalides felis).




CD: Psi


Fleanil 2.5 mg/ml kožní

sprej, roztok pro kočky

a psy

Fipronilum

96/022/15-C

DR + V: Norbrook Laboratories Limited, Station Works, Newry, Co. Down, BT35 6JP, Severní

Irsko

S: 1 ml obsahuje:

Léčivá látka: Fipronilum 2,5 mg

I: Léčba napadení blechami (Ctenocephalides spp.) a klíšťaty (Ixode ricinus, Rhipicephalus

sanguineus) u psů a koček. Léčba napadení vešmi u psů (Trichodectes canis) a u koček

(Felicola subrostratus). Insekticidní účinnost proti novému napadení dospělými blechami

přetrvává po dobu až 2 měsíců u koček a až 3 měsíců u psů, v závislosti na intenzitě zamo-

ření prostředí. Akaricidní účinnost přípravku proti klíšťatům přetrvává až po dobu 4 týdnů,

v závislosti na intenzitě zamoření prostředí.

CD: Psi a kočky.



Malá zvířata

toidní retikulózy zcela chybí. U pagetoidní retikulózy je

přítomna pouze infiltrace epidermis, nikoli dermis (obr. 11).

Imunohistochemické vyšetření se obvykle používá

pouze u ne zcela diagnostických případů k upřesnění

diagnózy a pro výzkumné účely.

TerapieBohužel, veškeré terapeutické postupy jsou pouze

paliativní, neexistuje léčba, která by zajistila trvalou

remisi. Srovnávací studie poukázaly na fakt, že doba

přežívání pacientů léčených antikancerózními terapeu-

tiky a pacientů neléčených nevykazuje statistické rozdí-

ly.12 Veškerá používaná léčba je tím pádem pouze palia-

tivní. Pouze u ojedinělých, časně diagnostikovaných

lokalizovaných procesů (např. pagetoidní retikulóza)

může mít kompletní chirurgická excize nebo radiační

terapie šanci na úspěch.16,17

Cytotoxická chemoterapie u MF

U méně rozsáhlých lézí lze použít lokálně retinoidy

nebo imiquimod s paliativním účinkem.

Systémová chemoterapie nejčastěji využívá alkylační

látku lomustine (CNNU) +/– současně s glukokortikoidy.

Existuje řada studií poukazujících na dobrý dočasný

účinek lomustinu.16-19 Jedna ze studií provedená s lomu-

stinem na několika desítkách pacientů používá lomusti-

ne p. o. jedenkrát za tři týdny v dávce 65–70 mg/m2 po

dobu tři až šest měsíců,19 nicméně protokoly u jednotli-

vých studií se mírně odlišují a před aplikací doporučuji

konzultovat literaturu (viz níže). Lomustine je relativně

dobře tolerován, nicméně vždy po aplikaci je nutný

monitoring pacienta po dobu min. 24 hod. Před každou

aplikací je vhodné provést kontrolu základních hemato-

logických a biochemických parametrů. Klinická remise

v dané studii je popisována u 80 % pacientů (25 % kom-

pletní, 55 % parciální), nicméně průměrná doba přežívá-

ní od stanovení diagnózy je pouze šest měsíců (1–24

měsíců),a prakticky se neliší od doby přežívání u neléče-

ných pacientů.19

Kromě lomustinu lze u pacientů paliativně použít glu-

kokortikoidy v antiinflamačních dávkách, současně se

používají i nenasycené mastné kyseliny, ale jejich efekt

je diskutabilní1. V humánní medicíně se používají reti-

noidy, které snad mají určitý efekt i u psů. Kombinace

chemoterapie – protokoly používané u psích lymfomů,

jsou u CETCL neúčinné.

Pokud se u pacienta vyskytnou komplikace, jako je

pyodermie, bolest apod., je vhodné používat lokální

antibakteriální šampony a celkově antibiotika, u bolesti-

vých případů je vhodná celková analgezie. U exfoliativ-

ních procesů lze použít antiseboroické šampony pro

jejich paliativní účinek.

Obr. 10 – CETCL – histopatologie. Kompletní infiltrace epidermis

a dermis neoplastickými lymfocyty, tvorba tzv. Pautrierových

mikroabscesů v epidermis: vysoce průkazné pro mycosis

fungoides

Obr. 11 – CETCL – histopatologie. Kompletní infiltrace epidermis,

ale ne dermis neoplastickými lymfocyty. V dermis pouze mírný

zánětlivý infiltrát perivaskulárně: vysoce průkazné pro pagetoidní

retikulózu

Obr. 8 – CETCL – cytologie FNA z plaku – maligní lymfocyty

vykazující anizocytózu a anizokaryózu, chromatin nepravidelně

distribuován, množství jadérekObr. 9 – CETCL – cytologie – centrálně lymfoblast vykazující

mitózu


Informační servis


Informační servis

Gonavet Veyx 50 μg/ml

injekční roztok pro skot,

prasata a koně

Gonadorelinum[6-D-Phe]

96/035/15-C

DR + V: Veyx-Pharma GmbH, Söhreweg 6, 34639 Schwarzenborn, Německo

S: 1 ml obsahuje:

Léčivá látka: Gonadorelinum [6-D-Phe] 50 μg/ml (odpovídá 52,4 μg/ml Gonadorelini

[6-D-Phe] acetas)

Pomocné látky: Chlorkresol 1 mg/ml

I: Řízení a stimulace reprodukce u skotu a prasat. Léčba ovariálních poruch souvisejících

s fertilitou nebo dysfunkcí u skotu a koní.

Skot (krávy, jalovice): indukce ovulace v případě opožděné ovulace v důsledku nedostat-

ku hormonu LH, indukce/synchronizace ovulace v rámci systémů pro časově plánované

inseminace, stimulace ovarií v puerperiu od 12. dne post partum, ovariální cysty (v důsledku

nedostatku LH).

Prasata (prasnice, prasničky): indukce/synchronizace ovulace v rámci systémů pro časově

plánované inseminace a synchronizace porodů.

Koně (klisny): acyklie a anestrie v důsledku nedostatku LH.

CD: Skot (krávy, jalovice), prasata (prasnice, prasničky), koně (klisny)

OL: Skot, prasata, koně: maso: bez ochranných lhůt. Skot, koně: mléko: bez ochranných

lhůt.

Ingelvac PRRSFLEX EU

lyofilizát a rozpouštědlo

pro injekční suspenzi pro

prasata

97/024/15-C

DR: Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, 55216 Ingelheim/Thein, Německo

V: Boehringer Ingelheim Animal Health Operations B. V, C. J. van Houtenlaan 36, 1381 CP

Weesp, Nizozemsko

S: Jedna dávka (1 ml) obsahuje:

Léčivá látka: Živý atenuovaný virus reprodukčního a respiratorního syndromu prasat

(PRRSV), kmen 94881 (genotyp 1)

Minimálně: 104,4 TCID50

– 106,6 TCID50*

*50% infekční dávka pro tkáňovou kulturu

I: K aktivní imunizaci klinicky zdravých prasat ve věku 17 dnů a starších z farem, na kterých

se vyskytuje evropský subtyp viru reprodukčního a respiratorního syndromu prasat (PRRSV,

genotyp 1), za účelem snížení virové zátěže v krvi u séropozitivních zvířat v terénních pod-

mínkách.

V experimentálních podmínkách, v nichž byla hodnocena pouze séronegativní zvířata, bylo

prokázáno, že vakcinace redukuje plicní léze, virovou zátěž v krvi a plicních tkáních, jakož

i negativní účinky infekce na denní hmotnostní přírůstek. Kromě toho by mohlo být při

nástupu imunity prokázáno významné snížení respiračních klinických příznaků.

Nástup imunity: 3 týdny

Doba trvání imunity: 26 týdnů

CD: Prasata (od 17 dnů věku do konce výkrmu).

OL: Bez ochranných lhůt.

Insecinor 10 mg/ml roz-

tok pro nakapání na kůži

– spot-on pro skot a ovce

Deltamethrinum

96/029/15-C

DR + V: Norbrook Laboratories Ltd, Station Works, Newry, BT35 6JP, Co. Down, Severní Irsko

S: Jeden ml obsahuje:

Léčivá látka: Deltamethrinum 10 mg

I: K léčbě a prevenci napadení vešmi, všenkami a mouchami u skotu, klíšťaty, vešmi, všen-

kami, kloši a rozvinuté myiázy u ovcí a vešmi a klíšťaty u jehňat.

Skot: Léčba a prevence napadení vešmi a všenkami zahrnující druhy Bovicola bovis,

Solenopotes capillatus, Linognathus vituli a Haematopinus eurysternus u masného a mléčné-

ho skotu. Také jako prostředek při léčbě a prevenci napadení bodavými a obtížnými mou-

chami zahrnujícími druhy Haematobia irritans, Stomoxys calcitrans, Musca spp. a Hydrotaea

irritans.

Ovce: Léčba a prevence napadení klíšťaty (Ixodes ricinus) a vešmi a všenkami (Linognathus

ovillus, Bovicola ovis), kloši (Melophagus ovinus) a rozvinuté myiázy (vyvolané obvykle Lucilia

spp.).

Jehňata: Léčba a prevence napadení klíšťaty Ixodes ricinus a všenkami Bovicola ovis.

CD: Skot, ovce

OL: Skot: Maso: 17 dnů. Mléko: bez ochranných lhůt.

Ovce: Maso: 35 dnů. Mléko: nepoužívat u bahnic, jejichž mléko je určeno pro lidskou spo-

třebu.


Informační servis


Informační servis

INTRAMAR LC intrama-

mární suspenze

Amoxicillinum, acidum

clavulanicum, predniso-

lonum

96/027/15-C

DR + V: Bioveta a. s., Komenského 212, 683 23 Ivanovice na Hané, Česká republika

S: 1 aplikátor (4 g) obsahuje:

Léčivá látka: Amoxicillinum (ut amoxicillinum trihydricum) 200 mg

Acidum clavulanicum (ut calii klavulanas) 50 mg

Prednisolonum10 mg

I: Léčba klinických případů mastitid u dojnic v laktaci vyvolaných následujícími původci:

Staphylococcus spp. (včetně kmenů produkujících beta-laktamázu)

Streptococcus spp. (zejména S. agalactiae, S. dysgalactiae, S. uberis)

Escherichia coli (včetně kmenů produkujících některé beta-laktamázy)

CD: Skot (dojnice v laktaci).

OL: Maso: 7 dní. Mléko: 84 hodin

Milprazon 4 mg/10 mg

potahované tablety pro

malé kočky a koťata

s hmotností alespoň

0,5 kg

Milbemycinum oximum/

/praziquantelum

96/036/15-C

DR: KRKA, d. d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko

V: KRKA, d. d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko

TAD Pharma GmbH, Heinz-Lohmann-Straße 5, 27472 Cuxhaven, Německo

S: Jedna potahovaná tableta obsahuje:

Léčivé látky: Milbemycinum oximum 4 mg

Praziquantelum 10 mg

I: Kočky: léčba smíšených infekcí vývojovými stadii a dospělci tasemnic a hlístic následují-

cích druhů:

- Tasemnice (Cestoda): Dipylidium caninum, Taenia spp., Echinococcus multilocularis

- Hlístice (Nematoda): Ancylostoma tubaeforme, Toxocara cati

Přípravek lze použít rovněž k prevenci dirofiláriózy (Dirofilaria immitis), pokud je indikována

současná léčba proti tasemnicím.

CD: Kočky (malé kočky a koťata).


Milprazon 16 mg/40 mg

potahované tablety pro

kočky s hmotností ales-

poň 2 kg

Milbemycinum oximum/

/praziquantelum

96/037/15-C

DR: KRKA, d. d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko

V: KRKA, d. d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko

TAD Pharma GmbH, Heinz-Lohmann-Straße 5, 27472 Cuxhaven, Německo

S: Jedna potahovaná tableta obsahuje:

Léčivé látky: Milbemycinum oximum 16 mg

Praziquantelum 40 mg

I: Kočky: léčba smíšených infekcí vývojovými stadii a dospělci tasemnic a hlístic následují-

cích druhů:

- Tasemnice (Cestoda): Dipylidium caninum, Taenia spp., Echinococcus multilocularis

- Hlístice (Nematoda): Ancylostoma tubaeforme, Toxocara cati

Přípravek lze použít rovněž k prevenci dirofiláriózy (Dirofilaria immitis), pokud je indikována

současná léčba proti tasemnicím.

CD: Kočky (s hmotností alespoň 2 kg).


NázevDržitel prodloužení platnosti

rozhodnutí o registraciRČ Prodlouženo do

Dexafort 3 mg/ml injekční suspenzeIntervet International

B. V., Nizozemsko96/865/94-C na dobu neomezenou

DINALGEN 60 mg/ml injekční roztok pro

prasata

Laboratorios Dr. Esteve,

S. A., Španělsko96/076/09-C na dobu neomezenou

DINALGEN 300 mg/ml perorální roztok

pro skot a prasata

Laboratorios Dr. Esteve,


DISENTIN 125 mg/ml perorální roztokVETPHARMA ANIMAL HEALTH,

S. L., Španělsko96/025/10-C na dobu neomezenou

Mutilan 125 mg/ml perorální roztokLaboratorios KARIZOO,


Tempestop 300 mg/ml perorální roztok

pro prasata

VETPHARMA ANIMAL HEALTH,

S. L., Španělsko96/049/10-C na dobu neomezenou

Prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci veterinárních léčivých přípravků

Poskytovatelem informací je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.

Redakční uzávěrka těchto informací byla 31.3.2015.

Informační servis

Veterinární dermatologie (Veterinary dermatology)

Do dermatology and you will always have enough

patients (věnujte se dermatologii a o pacienty nikdy nebudete

mít nouzi). That might be a wisdom from the father of vet-

erinary medicine, whoever he is (to by mohl říci moudrý otec

veterinářů, ať už je to kdokoli). Pamatujete si na Johna Anguse

letos v Hradci Králové? Ten pragmatický veterinář z Kalifornie to

řekl přesně: I smell the dog’s ear and I think of my yacht

anchored in the port (ucítím zápach z ucha psa a vzpomenu

si na svou jachtu zakotvenou v přístavu). Ani Craig Griffi n, který

loni přednášel na Slovensku, nedělá žádné tajnosti. Do you

remember Craig describing his cases? (Vzpomenete si, jak

Craig popisuje své případy?). He always says (vždy říká): when

the dog came back and it was his (its) 20th visit at the clin-

ic......(když ten pacient přišel a bylo to po dvacáté...) Dvacetkrát

přijít na kliniku, zaplatit za vyšetření, odejít s plnou kapsou léků

– Dermatology can be a dream for the vet and a nightmare

for the patient (dermatologie dokáže být pro veterináře jako

sen, pro pacienty to ale může být hrůza).

Vocabulary in the article (slovíčka v článku)

Enough – dostatek (výslovnost – inaf )

Do, make – dělat (o rozdílech dále)

Wisdom – moudrost

Wise – moudrý

Whoever – kdokoli

Whatever – cokoli

Wherever – kdekoli

Whenever – kdykoli

Anchor – kotva

Anchored – zakotvený

Smell – přičichnout, také zápach, vůně – bad

smell/nice smell

Yacht – jachta (výslovnost – jót)

Describe – popisovat

Description – popis

Come came come – přijít

Dream – sen

Nightmare – hrůza, katastrofa, noční můra

.....and now try to retell the article in your own words

using the vocabulary (teď si zkuste článek převyprávět

vlastními slovy a také použijte novou slovní zásobu)

Rozdíl mezi slovesy make a doZákladní rozdíl je make – vyrobit, zhotovit (he made a table

of acacia wood), do – dělat (he does not do much)

Ve většině příkladů je ale potřeba si použití zapamatovat

Do homework – udělat domácí úkol

Make arrangements – zařizovat

Do housework – dělat domácí práce

Make a decision – rozhodnout se

Do my best – udělat, co je v mých silách

Make an eff ort – usilovat se

Do the shopping – nakoupit

Make a good impression – udělat dojem

Make a do tvoří také frázová slovesa (sloveso s předložkou,

jehož význam je pozměněný)

Do with – přijít vhod – I could do with something to eat.

Do without – obejít se bez – We have to do without him.

Make of - myslet si, mít názor – What do you make of him?

Make up for – nahradit, vykompenzovat – The superb food

at the hotel made up for the uncomfortable rooms.

Make out – rozeznat – Can you make out the little grey

house on the shore?

Zvláště do without (obejít se) a make up for (nahradit) patří

k velmi používaným slovesům – I can do without you – obejdu

se bez tebe, I will make it up for you – vynahradím ti to.

And to fi nish this section – to make someone do it –

přinutit někoho něco udělat – he made me open the

window, she made him kiss her, they made me run…….

Vocabulary in Dermatology

I am opening the Bible – Mueller and Kirk’s Small Animal

Dermatology (otevírám bibli veterinární dermatologie) –

and I am selecting some useful words.

Clinical signs of pruritus – klinické příznaky pruritu

Scratching – škrábání

Chewing (nibbling) – okusování

Licking – lízání

Rubbing – otírání

Rolling – válení

Head shaking – třesení hlavou

Scabies – svrab

Positive pinnal-pedal refl ex (ear scratch test) – pinopedální

refl ex

Sarcoptic mange – zákožka svrabová

Atopy – atopie

Foot licking – lízání na tlapkách

Seasonal – sezónní

Food allergy – alergie na potravu

Flea allergy – bleší alergie

Dermatitis mainly aff ecting the lumbar region (caudal to

the last rib) – dermatitida postihující oblast

za posledním žebrem

Poor hair coat – špatná kvalita srsti

Hypothyroidism – hypotyreóza

A diagnosis of exclusion – diagnóza založená na

vyloučení ostatních

onemocnění

Rule out, exclude – vyloučit

Confi rm – potvrdit

Therapeutic trial – terapeutický pokus

Thorough history – pečlivá anamnéza

Itchy dog – pes, který se škrábe

Onset of the disease – nástup onemocnění

Current symptoms – současné příznaky

Is your dog on a fl ea preventative?

Dostává váš pes nějaký přípravek proti blechám?

Is your dog on a heartworm preventative?

Dostává váš pes nějaký přípravek proti dirofi larióze?

Severity of itch – závažnost pruritu

Follicular casts – folikulární odlitky

Revision make X do

I did ………money. He made her ……..it. Shall I ……it up

for you? I do ……..an umbrella. What do you …….of this

situation? You have to ……..a decision. I did my…..She

did………but she forgot to buy an aubergine (lilek).

I can’t make him……, he is too far.

Radek Kašpar

(Radek Kašpar, kvalitní odborné překlady,

tlumočení a výuka angličtiny na [email protected])

English for Vets od Radka Kašpara


Comfortis novému napadení1

— spolehlivá kontrola blech. , kde se pohybují

—na Vaši kliniku

RYCHLÁ likvidace blech, jedinou

COMFORTIS®

NÁZEV: Jedna tableta obsahuje: Spinosadum 90 mg, Spinosadum 140 mg, Spinosadum 270 mg, Spinosadum 425 mg, Spinosadum 665 mg, Spinosadum 1040 mg, Spinosadum 1620 mg. Seznam pomocných látek:kroskarmelosy, Magnesium-stearát.

NOVINKA PSY a

Elan

co A

nim

al H

ealth

Úno

r 201

3 (C

EECA

HCM

F000

09)

ROZŠÍŘENA PROTI BODAVÉMU HMYZU

…k dostání OD ČERVNA 2015

®

TROJÍ ÚČINEKS NOVÝM PŘÍPRAVKEM FRONTLINE TRI-ACT ®

Kromě účinku proti blechám a klíšťatům účinnost rozšířena také proti krev sajícímu hmyzu!

klíšťata a bodavý hmyz

blechy a klíšťata

psy den za dnem

Výhradní zastoupení a distribuce pro ČR a SR

ELIMINUJE

CHRANI

ODPUZUJE

MEV-098_FRL-TRIACT_Inzerce-2015_210x297.indd 1 28. 4. 2015 11:23:52


Malá zvířata

Prognóza

CETCL je nevyléčitelné onemocnění, s prakticky sto-

procentní mortalitou, nicméně doba přežívání je několik

měsíců až čtyři roky od stanovení diagnózy bez ohledu

na to, zda pacient je, či není léčen.12,16,18,19 Velmi ojedinělé

lokalizované případy mohou být vyléčeny kompletní

chirurgickou excizí, taktéž existují sporadické zprávy

o spontánní remisi, nicméně v řadě těchto případů se

s velkou pravděpodobností nejednalo o CETCL, ale jiné

lymfocytární kožní zánětlivé procesy chybně histopato-

logicky diagnostikované jako MF.

Literatura:1. MILLER, W. H., GRIFFIN, C. E., CAMPBELL, K. L. Muller and Kirk’s Small Animal

Dermatology, 7th edn. Philadelphia, PA: W.B. Saunders, 2013:810-815.

2. FONTAINE, J., BOVENS, C., BETTENAY, S. et al. Canine cutaneous epithelio-

tropic T-cell lymphoma: a review. Vet Comp Oncol 2009;7:1-14.

3. BEALE, K. M., BOLON, B. Canine cutaneous lymphosarcoma epitheliotropic

and non epitheliotropic, a retrospective study. In: IHRKE, P. J., MASON, I. S.,

WHITE, S. D., eds. Advances Vet Dermatol Vol. 2. New York; Pergamon Press,

1993:273-284.

4. BHANG, D. H., Choi, U. S., KIM, M. K. et al. Epitheliotropic cutaneous lym-

phoma (Mycosis fongoides) in a dog. J Vet Sci 2006;7:97-99.

5. MOORE, P. F., OLIVRY, T., NAYDAN, D. Canine cutaneous epitheliotropic

lymphoma (mycosis fungoides) is a proliferative disorder of CD8+ T cells.

Am J Pathol 1994;144:421-9.

6. MOORE, P. F., AFFOLTER, V. K., OLIVRY, T. et al. The use of immunological

reagents in defining the pathogenesis of canine skin diseases involving

proliferation of leukocytes. In: KWOCHKA, K. W., WILLEMSE, T., von

TSCHARNER, C., eds. Advances Vet Dermatol Vol. 3. Oxford, Butterworth-

Heinemann Press, 1996:77-94.

7. MOORE, A. S., LONDON, C. A., WOOD, C. A. et al. Lomustine (CCNU) for the

treatment of resistant lymphoma in dogs. J Vet Int Med 1999;13:395-398.

8. MOORE, P. F., AFFOLTER, V. K., GRAHAM, P. S., HIRT, B. Canine epitheliotropic

cutaneous T-cell lymphoma: an investigation of T-cell receptor immuno-

phenotype, lesion topography and molecular clonality. Vet Dermatol

2009;20:569-576.

9. FOURNEL-FLEURY, C., PONCE, F., FELMAN, P. Canine T-cell lymphomas:

a morphological, immunological, and clinical study of 46 new cases. Vet

Pathol 2002;39:92-109.

10. FOSTER, A. P., EVANS, E., KERLIN, R. L. et al. Cutaneous T cell lymphoma with

Sézary Syndrome in a dog. Vet Clin Pathol 1997;26:188-192.

11. WILLCOCK, B. P., YAGER, J. A. The behaviour of epidermotropic lymphoma

in twenty five-dogs. Canad Vet J 1989;30:754-756.

12. FONTAINE, J., HEIMANN, M., DAY, M. J. Canine cutaneous epitheliotropic

T-cell lymphoma: a review of 30 cases. Vet Dermatol 2010;21:267-275.

13. SANTORO, D., MARSALLA, R., HERNANDEZ, J. Investigation on the associa-

tion between atopic dermatitis and the development of mycosis fungo-

ides in dogs: a retrospective case-control study. Vet Dermatol 2007;18:101-

106.

14. GROSS, T. L., IHRKE, P. J., WALDER, E. J. et al. Skin Diseases of the Dog and

Cat – Clinical and Histopathologic Diagnosis, 2nd edn. Oxford: Wiley-

Blackwell, 2005:876-888.

15. MURPHY, K. M., OLIVRY T. Comparison of T-lymphocyte proliferation in

canine epitheliotropic lymphosarcoma and benign lymphocytic dermato-

ses. Vet Dermatol 2000;11:99-105.

16. MARTIN, P. D., ARGYLE, D. J. Advances in the management of skin cancer.

Vet Dermatol 2013;24:173-e38.

17. DE LORIMIER L. P. Updates on the management of canine epitheliotropic

cutaneous T-cell lymphoma. Vet Clin North Am: Small Anim Pract

2006;36:213-28.

18. WILLIAMS, L. E., RASSNICK, K. M., POWER, H. T. et al. CCNU in the treatment

of canine epitheliotropic lymphoma. J Vet Int Med 2006;20:136-143.

19. RISBON, R. E., DE LORIMIER, L. P., SKORUSKI, K. Response of canine cutane-

ous epitheliotropic lymphoma to lomustine (CCNU): A retrospective study

of 46 cases (1999–2004). J Vet Int Med 2006;20:1389-1397.

Adresa autora:

MVDr. Jan Rybníček, DipECVD

Veterinární dermatologický a dermatopatologický servis

Padochov 175

664 91 Ivančice – Oslavany


VETERINARSTVI 05 15 zlom - Energie 21 · alopecia areata, pemphigus foliaceus a epitelieotrop-ní...

Documents

Transcript of VETERINARSTVI 05 15 zlom - Energie 21 · alopecia areata, pemphigus foliaceus a epitelieotrop-ní...