ODBORNÁ PRÁCE

BESTSELLEREM?

Milena Krobotová a kol.

1

Autorský kolektiv: doc. PhDr. Milena Krobotová,. CSc.

doc. PhDr. Vlasta Karásková, CSc.

Mgr. Ludmila Miklánková, Ph.D.

Mgr. Dagmar Sikmundová, Ph.D.

Oponent: Mgr. Erik Sigmund, Ph.D.

Publikace vznikla v rámci řešení projektu „Podpora atraktivnosti nového studijního oboru

Aplikované pohybové aktivity CZ.1.07/2.2.00/15.0263.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

České republiky.

2

3

OBSAH

NĚKOLIK SLOV ÚVODEM 4

TVOŘÍME TEXT (M. KROBOTOVÁ, V. KARÁSKOVÁ) 6

SOUBOJ S ČEŠTINOU (M. KROBOTOVÁ) 10

STATISTIKA ŽÁDNÝ PROBLÉM (D. SIGMUNDOVÁ) 22

ČLOVÍČEK V POHYBU (L. MIKLÁNKOVÁ) 41

PUBLIKAČNÍ ZVYKLOSTI (V. KARÁSKOVÁ) 52

PREZENTACE ODBORNÉHO SDĚLENÍ (M. KROBOTOVÁ) 57

NĚKOLIK SLOV ZÁVĚREM 62

4

Několik slov úvodem

Student vysoké školy je dříve nebo později postaven před úkol napsat odborný text.

Očekává se, že se vysokoškolská úroveň autora projeví v kvalitě rukopisu. Ne vždy tomu tak je.

Student bývá obvykle zaujat odbornou stránkou textu i formální stránkou, včetně vyjadřovacích

prostředků, pokládá za záležitost druhotnou. Tento přístup nemůžeme doporučit. Důležité je

nejen to, co autor píše, ale i to, jak sdělení napíše. Ať se již jedná o referát či závěrečnou práci,

je výsledek vždy vizitkou kultury autora, a to tím spíše, jedná-li se o studenta oboru tělesné

kultury.

Součástí tělesné kultury je i kultura jazyka, který používají odborníci, publikující v oboru

kinantropologie. Máme na mysli nejen stylistickou vytříbenost a vhodnost použitých jazykových

prostředků, ale i jejich soulad s normou a kodifikací současné češtiny. K základním vlastnostem

jakéhokoli odborného textu patří určité, přesné vyjádření, srozumitelnost a výstižnost,

jednoznačnost v pojmenování i ve vyjádření všech myšlenkových postupů a vztahů.

Vzniku odborné publikace obvykle předchází delší přípravná fáze, v níž autor

shromažďuje materiál, provádí pozorování, pořizuje záznamy z experimentů, studuje literaturu

oboru apod. Již v této fázi vytváří hlavní linii své práce, základ předpokládané kompozice celku.

Při přípravě odborné práce, obvykle navazujeme na předcházející odbornou a výzkumnou

činnost, dbáme na to, abychom reagovali na nejnovější poznatky oboru a přinesli nové závěry,

k nimž jsme dospěli svou vlastní odbornou prací. Nelze se proto spokojit s pouhou kompilací,

každá práce by měla obsahovat nové pohledy na zkoumanou problematiku.

Text publikované práce pokládáme obvykle za závažný a chceme, aby čtenáře sdělení

zaujalo stejně jako autora. Proto musí být pečlivě připravené, a to nejen po stránce obsahové, ale

i kompoziční a stylizační.

Naše publikace je určena posluchačům, kteří mají zájem o mateřský jazyk a chtějí získat

přehled o některých „záludnostech” současné doby. Je určena všem, kteří by se chtěli seznámit s

úskalími mateřského jazyka a nalézt odpověď na otázky, často kladené v souvislosti s odborným

projevem. Správného a vhodného používání českého jazyka se lze naučit, stejně jako každé jiné

práci. A proto bychom neměli kvalitu odborného písemného sdělení podceňovat. Věříme, že

předložená publikace vám pomůže při zpracování odborného textu a výsledkem vašeho studia

budou po všech stránkách  kvalitní odborné výstupy.

5

6

Tvoříme text

Název práce

S prvními potížemi se setkáme při volbě názvu práce či studie. Doporučujeme, abyste

definitivní název práce přesně formulovali teprve na základě konečného zpracování. Musí být

výstižný a jednoznačný, neboť má vymezit věcný obsah, popřípadě i časový rozsah práce.

Nedoporučujeme příliš obecný název, př. O jednom problému ve výuce tělesné výchovy,

ale ani příliš široký název, př. Sokol a současnost. Boj proti dopingu ve sportu. Uvedené názvy

předpokládají větší rozsah práce, než je v možnostech studenta. Taková témata vedou často k

povrchnímu zpracování, anebo nemohou postihnout celou problematiku, kterou název vyjadřuje.

Setkáváme se i s názvy prací, které chtějí uměle upozornit na vědeckou kvalitu textu, př.

Psychosociální problematika specifikace evolučních kritérií profesní kompetence tělovýchovného

pedagoga. Postfacilitační inhibice a metoda excentrické dekontrakce v léčbě funkční dysfunkce

musculus soleus. Vyvarujte se takových titulů, neboť by měly být nejprve „přeloženy do

češtiny”. Nezapomínejte ani na to, že hlavní titul lze funkčně doplnit podtitulem, který buď

upřesňuje název obsahově, anebo označuje druh či poslání práce.

Rozsah a členění textu

Rozsah textu vždy odpovídá tematice a hloubce jejího zpracování, opírá se o úzus dle

charakteru odborného textu i o úzus oboru. Asi jiný rozsah bude mít referát a jiný doktorská

práce. V rozsáhlejších pracích, například  závěrečných, je velmi důležité nejen rozsah práce, ale

také členění kapitol. Vždy by mělo jít o trichotomní členění textu na úvod, stať a závěr.

Požadavek některých starších teoretických prací na členění textu 1 : 4 : 1 se dnes zdá poněkud

dogmatický, ale v každém případě musí stať svým rozsahem přesahovat rozsah úvodu i závěru.

V současné době připouštíme větší rozsah úvodu, než je rozsah závěru. Chybí-li některá z těchto

částí, považuje se to za hrubou chybu.

Jak jsme již uvedli, jakákoli práce by měla mít vždy trichotomií členění. V úvodu stručně

seznámíme čtenáře s problematikou, kterou řešíme, s metodami a postupy, jichž jsme v práci

použili. Můžeme zdůvodnit volbu tématu i osobní vztah k problému. Obvykle poukážeme na

aktuálnost řešení. Při pracích většího rozsahu vytyčíme výzkumné otázky nebo hypotézu

7

(hypotézy), uvedeme cíl práce, případně její přínos pro teorii či praxi. Vhodné je nastínit

strukturu práce a zařadit řešený problém do širšího kontextu. Někdy lze také čtenáře seznámit

s potížemi, které vznikly při zpracování tématu. Stručně seznámíme s problematikou, kterou

řešíme, s metodami a postupy, jichž jsme v práci použili.

Vlastní práce zachycuje výsledky vědeckého bádání našich i zahraničních odborníků

zabývajících se stejnou nebo podobnou problematikou. Získané výsledky se odlišují od vlastní

práce graficky, neboť odborná studie má vždy poznámkový aparát. Autor se s různými názory

vyrovnává, hodnotí je, zaujímá k nim stanovisko. Každá kapitola, ale i celá práce musí tvořit

uzavřený celek.

Závěr práce obsahuje shrnutí a zobecnění výsledků jednotlivých kapitol a stanovení

závěrů. Dává odpovědi na výzkumné otázky, potvrzuje (anebo vyvrací) hypotézu (hypotézy)

stanovenou (stanovené) v úvodu práce. Hodnotí závažnost závěrů a jejich použitelnost pro další

rozvoj vědního oboru i praxe. Autor se může také zmínit o nedořešených problémech a zařadit

podněty pro dalších výzkum.

Z naší zkušenosti vyplývá, že autor odborné práce je obvykle zaujat prezentací svých

výzkumných výsledků, a proto se snaží prezentovat čtenáři i ty nejmarginálnější informace. Je

proto vhodné položit si otázku, zda prezentované výsledky jsou v kontextu se stanovenými cíli

práce, anebo jsou v tomto směru podružné.

Začínající autor se může domnívat, že čím více textu napíše, tím výrazněji přesvědčí o

své odborné erudici. Jednotlivé myšlenky kumuluje do složitých vět a dlouhých souvětí. Vzniká

pak písemné sdělení informačně nasycené (mnohdy přesycené), velmi náročné na vnímání

čtenáře, př. S vývojem společnosti a s měnícími se postoji k osobám s tělesným postižením se

rozvíjí i síť poradenských pracovišť, společenských organizací, firem vyrábějících kompenzační

či rehabilitační pomůcky, dobrovolníků a dalších zainteresovaných osob mohou zajistit v

maximální míře podporu pro uplatnění osob s tělesným postižením v běžném životě, a tak

napomáhat jejich co největší možnou integraci do společnosti. K optickému zvětšení textu

přispívá i používání nadbytečných slov, př. Naše respondenty se nám podařilo rozdělit do dvou

skupin. (vynecháme slova naše, nám; místo podařilo se rozdělit použijeme sloveso jsme

rozdělili);

8

A neví-li autor, jak ještě text rozšířit, sahá k širšímu řádkování nebo ke zvětšování  mezer

mezi odstavci, aby opticky dodal svému dílu na objemu.

Opakem, byť méně častým, může být snaha autora o maximální úspornost v písemném

vyjadřování. Tato tendence skrývá riziko, spočívající ve formulaci sice krátkých, ale

nesrozumitelných až komických vět, př. U děvčat vyskočil volejbal. Z výsledků je patrný trend

smazávání rozdílů. Výzkum byl proveden na neslyšící škole. ... nasnímané materiály apod.

Vyvarovat bychom se měli i tzv. zkratkovitými větami, jejichž smysl může navodit až humorné

vyústění naší výpovědi, př. Anketou na vybraných lezeckých stěnách zjišťujeme využití stěn

veřejností. nebo Somatotypy jsme zařadili do kategorií podle Kováře a Chytráčkové, pomocí

nichž můžeme predikovat tělesnou zdatnost. anebo Také v tomto bodě se nepotvrdily rozdíly mezi

pohlavími.

Odbornost textu

Odborný text není beletrie, je určen odborné veřejnosti, pro kterou je dorozumívacím

jazykem odborná terminologie oboru. Použitá odborná terminologie je transferem

standardizovaných pojmů nejen z jednotlivých oblastí tělesné kultury, ale i z pedagogiky,

psychologie, fyziologie atd. Autor užívá odborné termíny, protože jsou jednoznačné a přenos

informací je co nejefektivnější.

Nejpřirozenější jsou jazykové prostředky národního jazyka (hra, pohyb), ustálené pojmy

kinatropologie a jiných vědních oborů (metoda, klasifikace, test), přejaté pojmy z jiných vědních

oborů v novém spojení (diferenciace, koncentrace) a frekventovaná slova cizího původu

(respektive, pozice).

V tomto kontextu upozorníme na riziko nepříznivých proporcí odborné terminologie a

spisovného jazyka. Zejména z prestižních důvodů může autor usilovat o vědeckost vyjádření za

každou cenu, ale toto úsilí může mít i úplně opačný efekt: obsahově bohatý a zajímavý text

ztrácí na přitažlivosti, neboť čtenář je nucen rozptylovat se hledáním cizích slov ve slovníku.např.

Redundantní postulát evokoval explicitně negativní intersexuální korelace. (Nadbytečný

požadavek vyvolal zjevně negativní vztahy mezi muži a ženami.)

Opačným extrémem, vyskytujícím se zejména u referátu, je tendence k popularizaci

vlastního sdělení. V tomto případě užívá autor i cestu jiných slohových vrstev, tj. slova

9

expresivní, slangová, nářeční nebo hovorová slova, př. Studentka chodila na devítiletku (na

základní devítiletou školu). Během prázdninové brigády přeložili studentky do šamponů (myšleno

asi „do oddělení výroby šamponů“). Uvedený text jsme chtěli studentům zesrozumitelnit.

V následujících hodinách jsme plánované myšlenky odartikulovali. Nejoblíbenější jejich hra byla

na schovku.

Z mluveného projevu pronikají do písemných odborných sdělení tzv. parazitní slova,

která s obsahem věty nesouvisejí, např. jaksi, že ano, prostě, normálně, tak nějak, tedy, poměrně,

pravda, tuším, prosím, ne? aj. Jejich repertoár se mění, některá mizí a na jejich místo nastupují

jiná. V současné době jsou takovými „módními” parazitními slovy výrazy prakticky (Hodnoty

naměřené u obou skupin probandů se prakticky neliší.), řádově (Výkony sportujících dívek se

řádově shodují s výkony nesportujících chlapců.) a zvláště pak výraz nicméně. Není vhodné

použití spojky nicméně v těch případech, kdy nejde o žádné srovnání, př. V závěru chceme

nicméně podtrhnout zdravotní význam tělesné výchovy. Použití tohoto výrazu doporučujeme jen

ve spojeních, v nichž srovnáváme množství, míru či intenzitu dvou dějů, př. Byli již unaveni,

nicméně měli ještě dost sil zvládnout další testy. Frekventovaný je i výraz potažmo (ve

významu „respektive“, „popřípadě“), i když v některých případech vznikají nesrozumitelná

vyjádření, př. Respondent přišel potažmo dříve, než jsme se domluvili. (Co měl autor na mysli

nevíme, ale snad by bylo vhodnější použít spojky ale nebo však.) Nedoporučujeme ani začínat

každou větu nebo delší výpovědní celek slovy takže či tak.

Pozornost bychom měli věnovat slovům, která do sdělení zařazujeme. Nedoporučujeme

používat „módní” slovesa, např. v těchto spojeních: zesrozumitelnit text, vygenerovat hypotézy,

nasnímat materiály, rozkomentovat myšlenku apod.

Specifickým rysem odborného sdělení je i užití prostředků jiných kódů, např.

s neslovními symboly a znaky, se schématy, grafy, ilustracemi apod. Nejen v kinatropologii je

spojení psaného textu s těmito prostředky velmi vhodné. V těchto případech nejde totiž pouze o

„umělecký“ doplněk práce, ale o integrální součást obsahu odborného sdělení. Proto je třeba, aby

grafické prostředky byly kvalitní, do textu vhodně zařazené a slovně komentované.

10

Souboj s češtinou

Každé slovo má v jazyce své místo i svůj význam. Záleží jen na autorovi projevu, jak

s jazykem naloží. I když se mnozí odvolávají na vlastní „jazykový cit“, obvykle nebývá tím

nejlepším rádcem, a proto se nemůže stát ani jediným měřítkem správnosti. Mateřský jazyk je

třeba studovat po celý život, své znalosti rozvíjet a obnovovat. Vždyť tak jako řidič, který

dlouhou dobu neřídil svůj automobil, zákonitě ztrácí jistotu za volantem, tak také člověk, který se

mateřskému jazyku nevěnuje, ztrácí jistotu při psaní a pohotovém vyjadřování. Nelze spoléhat

jen na počítač, neopraví za autora všechny chyby. Nemůže zachytit psaní -i/-y ve shodě přísudku

s podmětem, nezachytí ani psaní -i/-y u podstatných jmen (psi - psy). Nerozliší významy slov, př.

rok, tok, bok (chyby typu: skoval se za strom, střevní školy) a již vůbec neupozorní na psaní

čárek či teček. Nerozliší kodifikované varianty (exkurze/exkurse, balkon/balkón, kurs/kurz aj.),

neopravena zůstávají složena slova, př. spoluřešitel x spolu řešitel, počítač „nemá pochopení“ ani

pro jazykové kuriozity, př. nejneobhospodařovávatelnější neuznává za české slovo.

Smyslem naší publikace není nahradit základní jazykové příručky. Doporučujeme vám,

abyste při psaní jakéhokoli textu vždy měli po ruce nejnovější vydání Pravidel českého

pravopisu (doporučujeme tzv. školní vydání, v němž jsou uvedeny i jednotlivé tvary), popřípadě

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, 2006). Přínosem pro lepší zvládnutí

české gramatiky jsou také internetové stránky Ústavu pro jazyk český při Akademii věd ČR,

které nabízejí i tzv. jazykovou poradnu (viz www.ujc.cas.cz) nebo tzv. jazykovou příručku

obsahující slovníkovou a výkladovou část (viz prirucka.ujc.cas.cz). Zájemcům o gramaticky

správný český jazyk jsou k dispozici internetové stránky www.pravidla.cz.

Volba vhodných lexikálních prostředků

K nejčastějším nedostatkům při vyjadřování, které si obvykle autoři neuvědomují, patří:

Chybná volba lexikálního prostředku, př. Zásluhou malé četnosti souboru... (správně:

Vinou...);

Chybně se užívá především předložka díky, př. Díky nedostatku porozumění se nám to

nepodařilo zařídit. (správně: vinou).

11

Opakování slov či shodných základů slov, př. Tento pohyb se střídavě střídá. (střídavě –

střídá);

Použití neplnovýznamových sloves, zvláště být a mít místo sloves plnovýznamových, př.

K tomuto tématu nebyla žádná literatura. (Vhodněji: neexistovala), V tomto roce jsme měli

několik měření. (Vhodněji: uskutečnili).

Často dochází také k tomu, že z nepozornosti zaměňujeme některá slova. Obvykle jde o

slova, která podobně znějí, ale mají odlišný význam, př. humánní (lidský, vztahující se k

lidskosti; humánní principy, ideály) x humanistický (vztahující se k humanismu;

humanistické pojetí tělesné kultury); ustavit (založit; ustavit sportovní oddíl) x ustanovit

(jmenovat nebo určit; ustanovit datum konání obhajoby); povědomí (povšechná vědomost o

něčem; národní, společenské povědomí) x podvědomí (označení oblasti ne plně vědomé

duševní činnosti; zážitky uložené v podvědomí).

Často činí potíže i psaní přejatých slov. Jako příklad uvádíme:

Slovo respektive (zkráceně resp.) vyslovujeme tvrdě, chybná je výslovnost [respekťíve]. Je

odvozeno od slovesa respicere (brát na něco ohled). V českých větách výraz respektive

uvozuje dodatek týkající se dalších případů, které bereme v úvahu. Chápeme je jako

zpřesňující vsuvky, a proto před resp. píšeme čárku. Pokud věta za vysvětlovací vsuvkou

pokračuje, oddělíme vsuvku čárkou na obou stranách. České výkladové slovníky uvádějí k

respektive řadu ekvivalentů: vlastně, popřípadě, eventuálně. Někteří mluvčí používají slova

respektive i k naznačení, že to, co řekli předtím, neplatí, např. Byl jsem tam - resp. nebyl, ale

řekli mi o tom. Je to tedy slovo nejednoznačné, a pokud nám záleží na přesném vyjádření,

zvolíme místo něho jednoznačný ekvivalent.

Téma, schéma. Při skloňování zůstává ve všech tvarech kořenná samohláska dlouhá, avšak u

slov odvozených dochází k jejímu krácení: tematický, tematika, tematičnost, tematizovat.

Totéž platí o slově schéma (schématu, ale schematický).

Slovo aroma je původu řeckého, buď ho můžeme skloňovat (v tom případě se tvary

jednotného čísla a všechny tvary množného čísla tvoří od alternativního kmene, rozšířeného o

-at-), anebo ho můžeme ponechat nesklonné. Můžeme tedy napsat jak Konvice má k dosažení

aroma (aromatu) hermetický závěr; ten umožňuje udržení plného aroma (aromatu) i při

menším množství kávy. Obojí tvary jsou správné a užívané. Nově tvoří první část složených

12

slov aromakosmetika, aromalampa, aromaterapie aj. Analogicky se šíří také výraz

dramaterapie.

Ve slově standard (s významem běžná úroveň, ustálená podoba) píšeme a vyslovujeme ve

všech tvarech, ale také ve slovech odvozených vždy -d-: standardu, standardem, standardní,

standardizovat atd. Hláska -t- je jen ve slově standarta, tj. druh praporu.

Ve výrazu aktuální není správné zakončení –elní (hyperkorektní vliv západních jazyků), ale

jen -ální. Týká se i dalších přídavných jmen, př. manuální, oficiální, principiální, speciální,

vizuální apod. Totéž platí o příslovcích, př. aktuálně, speciálně aj. Jestliže se máme

rozhodnout mezi výrazy potenciální a potencionální, doporučujeme používat výraz

potenciální (ve významu možný, eventuální, uskutečnitelný, realizovatelný; potenciální jev,

řešení aj.). Obdobně je tomu také u podstatných jmen potenciálnost, řidčeji potencionálnost.

Ve dvojici slov procentuální a percentuální je vhodné dávat přednost výrazu procentuální (v

procentech vyjádřený; procentuální údaje, vyjádření aj.).

Slovo kontroverze (slovní utkání, spor) je latinského původu; contraversus má význam

sporný, protichůdný, a proto také říkáme kontroverzní (kontroverzní jednání znamená jednání

sporné, bojovné). Chybný je výraz kontraverze, kontraverzní. Ve slovech kontraverze,

kontraverzní je předpona kontra- (proti-), kterou známe také z dalších slov, př. kontrabas,

kontradikce, kontrapunkt aj. U slova kontroverze vycházíme přímo z latinské předlohy slova,

kterou do češtiny přenesl jazyk právníků.

Slovo design [dyzajn] je anglické a nepíše se počeštěně, stejně jako jméno tvůrce designu -

designér. Jde o odvětví zabývající se vnější estetickou úpravou výrobků (nebo člověka -

tvůrce designu). Souvisí s latinským slovem signum (znamení). Ve druhém případě můžeme

psát desén i dezén a slovo znamená vzorek na látce (přejato z francouzštiny). Výslovnost se

řídí psanou podobou [dezén].

Slovo typ je řeckého původu, př. typ automobilu, ona je domácký typ, různé typy písma...

Sloveso typovat použijeme např. ve významu typovat motorové vozidlo (provádět typovou

zkoušku), používá se i přídavné jméno typový (typová značka vozidla). Slovo tip [typ] je

původem anglické ve významu doporučení, odhad, návrh výběru konkrétního objektu nebo

osoby: náš tip na nedělní výlet, dát někomu tip (dobrou radu pro volbu něčeho), tipuji, že

vyhraje naše družstvo apod.

13

Podstatné jméno lobby ve významu „nátlaková skupina” je rodu ženského (i středního) a je

nesklonné: ekonomická/ekonomické lobby. V tomto slově i ve všech slovech odvozených

píšeme -bb-, př. lobbování, lobbovat, lobbista, lobbismus, lobbing aj. Podstatné jméno lob se

vyskytuje ve sportovní terminologii (př. tenis). Od něho je pak sloveso lobovat, které se píše

pouze s jedním -b-.

Slovem status (statusu) označujeme v podstatě totéž, co domácím slovem stav nebo slovem

situace – viz latinské status quo – dosavadní stav (zachovat/porušit status quo). Slova statut

(statutu) používáme k pojmenování souhrnu předpisů pro vznik a činnost nějaké instituce, př.

Statut vysokých škol, statut soutěže aj. Přídavné jméno statutární používáme nejčastěji ve

významu statutární nařízení, statutární zástupce.

Sloveso protežovat znamená „podporovat svým vlivem, prosazovat, chránit, dávat někomu

nebo něčemu přednost“. Slovo je převzato z francouzštiny (protéger), původ má v latině.

Latinské protegere (které známe ze slova protekce) znamená „chránit“. Dříve se (podle

francouzštiny) užívala i podstatná jména protežér (s významem „ochránce, přímluvce“) a

protežé (chráněnec). Často se nesprávně zaměňuje výrazem protěžovat. Setkáváme se pak

s větami: Tato forma patří ke státem protěžovaným. – Radní chtěl protěžovat svou firmu.

Protěžovat se nám může třeba velký batoh nebo taška s nákupem – toto sloveso by vyjádřilo

méně užívaný nedokonavý protějšek k protížit se a znamenalo by „stávat se při dlouhém

nesení příliš těžkým“.

U slova image převažuje původní (anglický) způsob psaní. Přizpůsobení psané podoby podobě

výslovnostní může působit jako lehce zesměšňující [imidž] nebo [imič]. Slovo se používá

v rodě ženském (nová image) nebo mužském (nový image). V psaných textech zůstává

nesklonné. Výraz imagemaker [imidžmejkr] označuje člověka, který se stará o úspěšný vzhled

a jednání významné osobnosti.

Výraz handicap – hendikep vystihuje nerovnost podmínek, znevýhodnění nebo postižení

trvalejšího charakteru. Pochází ze sportovního prostředí (zvláště dostihového sportu). Původně

vznikl ze sousloví hand in cap (doslovně ruka v čepici, popř. v kloboučku – při losování mohla

ruka vytáhnout nevýhodné pořadí). Ze sportu se přeneslo slovo do sféry sociální (lidé

hendikepováni zdravotně – fyzicky nebo duševně, ale také původem, prostředím apod.). Při

psaní je možno použít tvar původní handicap, ale i počeštěný hendikep. Nesmíme psát:

hendicap, handikep, handikepovaný apod.

14

Zakončení -ing si podržují výrazy pouze úzce odborné (telerecording) a výrazy poměrně málo

frekventované, často omezené pouze na určitou vrstvu uživatelů jazyka (surfing, windsurfing,

happening aj.). Výrazy frekventovanější (používá jich širší okruh uživatelů) mají vedle -ing

také zdomácnělou podobu -ink. Pořadí je: -ing i -ink, př. briefing i briefink, puding i pudink

aj. Pořadí -ink i -ing je u slov: marketink i marketing, jachtink i jachting, dopink i doping aj.

Pouze s -ink píšeme jména dispečink, (auto)kempink, trénink aj.

Předpona dis- je latinská, významově blízká našemu roz-, př. distribuce (rozdělení), dislokace

(rozmístění), ale také disharmonie (vedle významu rozladění pociťujeme výrazně i negativní

hodnocení). Řecká předpona dys- má v sobě negativní významový odstín a znamená špatnou

funkci něčeho, př. mozková dysfunkce, děti trpící dysgrafií nebo dyslexií aj.

Latinské ante- znamená před, dříve. Správně proto užíváme pouze slova antedatovat (opatřit

dřívějším datem). Řecké anti- má významem proti. Dokument nikdy nemůžeme antidatovat!

Slova začínající hipo- mají něco společného s koněm (řecky hippos), př. hipodrom (jízdárna),

hipoterapie (léčení jízdou na koni – zejména dětí) apod. Oproti tomu v řecké předponě hypo-

(s významem pod) píšeme vždy -y, př. hypotenze (snížený krevní tlak), hypotaxe (podřadnost),

hypofýza (žláza s vnitřní sekrecí uložená na spodní části mozku) aj.

Slovotvorné prvky poly-/poli- jsou řeckého původu a zachovávají podle řečtiny rozdíl mezi

i/y. V protikladu k mono- (jeden) vyjadřuje poly- mnohost: polymery (vznikají mnohokrát

opakovaným spojováním molekul v makromolekuly); polygamie (mnohoženství), polyfunkční

(mnohofunkční, vícefunkční). Naproti tomu poli- se vztahuje k polis (město). Pro rozvíjející

se velkoměsto a pro vizi „světoměsta” se v posledních letech ujímá výraz megapolis

(zaznamenána je i starší, ale dosud užívaná podoba megalopole); historicky příbuzná jsou také

slova politika (v řeckých městských státech polis znamenala také „obec, stát”) a policie.

Poliklinika má význam „městská/obecní klinika”.

Zkratky a značky

Příklady frekventovaných zkratek: p. (pan i páni); sl. (slečna); t. r. (toho roku); a. s. (akciová

společnost); pí (paní); fa (firma), fě (firmě), fy (firmy); atd. (a tak dále); tj. (to je, to jest); tzn.

(to znamená); aj. (a jiné); např. (například); mj. (mimo jiné); tzv. (takzvaný, tak zvaný); ap.,

apod. (a podobně) a další.

15

Jestliže končí věta zkratkou s tečkou (apod., aj., popřípadě a. s.), další tečka se na konci věty

už nepíše.

Slovo viz není zkratka, a proto za ním tečku nepíšeme. Je to rozkazovací způsob slovesa vidět

a jde o ustrnulý výraz s odkazovacím významem. Množné číslo vizte se používá velmi málo. I

když jde o slovo krátké, často se (zvláště ve slovnících, kvůli úspoře místa) zkracuje na pouhé

v.; za touto zkratkou píšeme tečku, obdobně jako za zkratkou dalšího užívaného

odkazovacího slovesa srovnej, které zkracujeme na srov., srv. nebo sr. Ve starších textech

najdeme ještě i v. t. (viz též nebo viz tam). Po viz může následovat čtvrtý i první pád

(viz strana i viz stranu).

Závaznou podobu mají ve shodě s platným zněním vysokoškolského zákona oficiální zkratky

současných a v minulosti udílených vědecko-pedagogických hodností nebo akademických

titulů: MUDr., MVDr., PhDr., PaedDr., JUDr., PhMr., RNDr., Ing., Mgr., Bc.; dále CSc.,

DrSc. a Ph.D. Zkratky vědecko-pedagogické hodnosti profesor a docent se píší s počátečním

písmenem malým (prof., doc.), pokud ovšem nestojí na počátku celku, př. při předtištění

podpisu. Má-li oficiální podoba zkratky velké písmeno, pak podoba s malým písmenem platí

za neoficiální. Použijeme ji tehdy, nespecifikujeme-li druh doktorátu (dr. A. Vomáčková).

Zkratky titulů kandidát věd a doktor věd (CSc. a DrSc., nověji titul Ph.D.), které se uvádějí za

příjmením, oddělujeme čárkami stejně, jako bychom oddělili plná vyjádření: (zúčastnil se také

docent Nový, kandidát věd, a připomněl..., a proto: zúčastnil se také doc. Nový, CSc., a

připomněl...).

Důležité je věnovat pozornost pořadí titulů. Pokud někdo vystudoval dvě vysoké školy a získal

dva tituly, bývá zvykem, že před vlastním jménem stojí ten titul, který získal absolvent

jako první, př. JUDr. Ing. Jan Novák (nejprve absolvoval studium na vysoké škole

technického nebo ekonomického směru a obdržel titul inženýr, poté vystudoval právnickou

fakultu a po ukončení doktorského studia mu byl udělen titul JUDr.).

Nižší tituly se vynechávají, např. titul bakalář (Bc.) ve srovnání s titulem magistr (Mgr.) nebo

ve srovnání s titulem JUDr. (PhDr. atd.). Je tedy běžné psát: Mgr. Jan Novák (nikoli Mgr. Bc.

Jan Novák); PhDr. Jan Novák (nikoli PhDr. Mgr. Jan Novák). Podoba Mgr. JUDr. Jan Novák

by měla naznačovat, že nositel tohoto titulu vystudoval právnickou fakultu a ještě fakultu

další (př. filozofickou, přírodovědeckou pedagogickou apod., na které získal titul Mgr.).

Možné je i to, že člověk vystudoval dvě různé fakulty (např. filozofickou a matematicko-

16

fyzikální) a na každé z nich obdržel titul Mgr. Pokud by lpěl na uvádění obou titulů, bylo by

vhodné mezi obě zkratky titulů vsunout spojku a, popř. latinské et (verze Mgr. Mgr. Jan

Novák by mohla vzbuzovat dojem, že jde o písařskou chybu), a proto napíšeme Mgr. et Mgr.

Jan Novák.

V roce 1998 stanovilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sjednocené označení

„diplomovaný specialista”, a to v různých oborech (diplomovaný technik, ekonom, správní

specialista aj.). Zkratka „DiS.“ se uvádí za jménem a odděluje se čárkou, př. Jan Novák, DiS.,

se přihlásil do kursu výpočetní techniky.

Mezi číslicí a značkou píšeme vždy mezeru, a proto: 10 km (deset kilometrů), 50 % (padesát

procent), 3 kg (tři kilogramy). Mezeru nepíšeme tehdy, když vyjadřujeme číslovkou přídavné

jméno, např. 3% roztok (tříprocentní roztok), 10kilometrový běh (desetikilometrový běh),

50km rychlost (padesátikilometrová rychlost) aj. Stejně je tomu i v případě spojení číslovky se

slovem, např. 5 dní, 2 týdny, ale 5denní (pětidenní), 2týdenní (dvoutýdenní). Bez mezery se

píše také 10krát (desetkrát), 10násobný (desetinásobný).

Mezi číslicí a následující slovní částí nepíšeme spojovník ani mezi obě části nevkládáme

slabiku -ti-, popř. -mi- (u číslovek sedm a osm - např. sedmidenní). Není důvod psát

50tikilometrová rychlost nebo 5tidenní či 8midenní dovolená, neboť slabika -ti- a -mi- jsou už

obsaženy ve tvaru číslovky (snadno se o tom přesvědčíme, přečteme-li takový složený výraz

nahlas).

Při psaní data píšeme tečku jen za řadovou číslovkou (Olomouc 22. února 2011). Když

označujeme den a měsíc číslicemi, píšeme tečku (Olomouc 22. 2. 2011). Je-li den a měsíc

vyjádřen zlomkem, tečky nepíšeme (22/2 2011).

Velmi časté jsou dotazy zaměřené na problematiku psaní velkých písmen. Vybíráme alespoň

jeden aktuální příklad, a to internet x Internet. Slovo internet s malým počátečním písmenem

píšeme ve významu „komunikační médium”, př. informace najdete na internetu, nabízíme

připojení k internetu; slovo Internet s velkým počátečním písmenem píšeme v tom případě,

pokud jde o vlastní jméno ve významu „Celosvětová informační a komunikační síť“.

Pozornost je třeba věnovat psaní velkých a malých písmen ve zkratkách a značkách. I když je

celý text psán velkými písmeny, musí značka (zkratka) zachovat svůj ustálený obraz, tj. musí

se rozlišovat velká a malá písmena. Nelze přizpůsobit textu, př. správně: OJEDINĚLÁ

SLEVA - POUZE 499 Kč x chybně: OJEDINĚLÁ SLEVA – POUZE 499 KČ; správně:

17

ČESKÁ REPUBLIKA MĚŘÍ 78 864 km2 x chybně: ČESKÁ REPUBLIKA MĚŘÍ 78 864

KM2; správně: MODERNÍ POHÁDKA NaCl NAD ZLATO x chybně: MODERNÍ

POHÁDKA NACL NAD ZLATO apod. Význam dodržování psaní malých a velkých písmen

dokládá následující příklad:

sr (steradián – jednotka prostorového úhlu),

s. r. (lat.) salva remissione (s výhradou vrácení),

Sr (chemická značka stroncia),

SR (Slovenská republika)

Věta by nikdy neměla začínat zkratkou. Píšeme proto: Roku 1348 byla založena Karlova

univerzita., a nikoli R. 1348 byla založena Karlova univerzita. Obdobně v případech: Obvodní

úřad prodává byty., a nikoli OÚ prodává byty.

Správná stavba věty

Proti českému pořádku slov se nejčastěji prohřešujeme tím, že nesprávně umístíme

přívlastek. Připomínáme, že rozvitý přívlastek shodný stojí vždy za řídícím podstatným jménem,

př. Na závěr hodiny jsme zařadili u žáků oblíbené pohybové hry. (Vhodněji: ...pohybové hry,

oblíbené u žáků, anebo použijeme vedlejší věty přívlastkové: ...pohybové hry, které jsou u žáků

oblíbené). Není též vhodné umístit přívlastek před podstatným jménem a jeho rozvíjející člen za

ně, př. To, co cvičící žák v hodině TV prožívá... (Správně: To, co žák, cvičící v hodině TV,

prožívá...).

K častým nedostatkům, které vznikají pravděpodobně z nepozornosti, patří nepřesné

vyjádření typu: větší (menší) polovina respondentů úkol splnila. Oprávněně se ptáme, co měl

autor na mysli, když uvedl: převážná většina (menšina) byla úspěšná; je to jeho první priorita

(priorita číslo jedna); vyjádřil svůj pozitivní souhlas; jejich vzájemná spolupráce byla úspěšná;

šlo o nejoptimálnější řešení situace; tuto práci dokončíme ve střednědobém horizontu; přihlášku

je třeba napsat písemně apod. Brzy asi budeme mít i stálé štamgasty.

Vždy se vyvarujeme hromadění pádů. Nejčastěji jde o hromadění 2. pádu, př. Šetření u

početného souboru probandů splnilo svůj úkol z hlediska objasnění struktury sportovních zájmů a

intersexuálních preferencí. Doporučujeme vytvořit věty dvě, př. Šetření u početného souboru

probandů splnilo svůj úkol. Objasnilo strukturu sportovních zájmů a intersexuální preference.

18

Vyvarujeme se i nefunkčnímu hromadění předložek, př. Najel svým vozem do za ním

stojícího osobního automobilu. (…do osobního automobilu, který stál za ním). – Kolínský Dóm

je nejstarší a největší evropskou katedrálou, avšak vyfotografovat jej bez v bezprostřední blízkosti

stojícího nádraží není lehké. (…avšak vyfotografovat jej bez nádraží, které stojí v jeho

bezprostřední blízkosti, není lehký úkol.) – Posadil se na v trávě postavenou židli. (…na židli

postavenou v trávě). Jsou to docela obyčejné děti s na první pohled nepatrným handicapem. (…

obyčejné děti, které mají/mající na první pohled nepatrný handicap).

K nedostatkům řadíme i přetíženost výrazu, př. Programované učební postupy byly

použity z toho důvodu, protože více motivovaly žáky k činnosti. Příčinný vztah je vyjádřen

lexikálně (z toho důvodu), a navíc i slovem gramatickým (protože). Formální přesycenost vede

k mnohomluvnosti, která je znakem malé slohové pohotovosti a někdy směřuje až k frázovitosti,

př. Ukazuje se potřeba, že je nutno zvyšovat tréninkové dávky. Maximální výkon je nejvýš 180 kg.

Je to jeho maximálně nejkvalitnější výkon.

Jako stylistickou neobratnost hodnotíme tzv. nepravé věty vedlejší. Obvykle nejde o věty

vedlejší, protože je mezi nimi vztah souřadný nebo prostá souvislost, nikoli vztah podřadný.

Nejfrekventovanější jsou věty se spojkou aby, př. Rozběhl se, aby po špatně vypočítaném odrazu

laťku srazil. (Správně: ...a / ale laťku srazil.) Hráč nastoupil na ledovou plochu, aby byl vzápětí

vystřídán. (Správně: ...a byl vzápětí vystřídán.)

Gramatickou formu porušují nepravidelnosti větné stavby. K nejčastějším patří:

anakolut – vyšinutí z vazby (odchýlíme se od původního záměru, př. Vím, že člověk

často, když dělá nějaký cvik poprvé, nejde mu dobře. – Člověku nejde dobře cvik, který

dělá poprvé.);

zeugma – zanedbání dvojí vazby (konstrukce, v níž se spojují dvě různé slovesné vazby

s jedním slovem, př. Diváci stále vcházeli a vycházeli ze sálu. –vcházet do sálu x

vycházet ze sálu);

atrakce – skladební spodobování (jde o mechanické přizpůsobování jednoho tvaru slova

slovu druhému, př. Dali se cestou zdokonalení techniky a odstraněním nedostatků. -

x ...cestou zdokonalení techniky a odstranění nedostatků);

kontaminace – křížení, směšování vazeb (Pokračovali na adaptaci zimního prostředí. –

pokračovat v něčem + pracovat na něčem).

19

Kladení čárky

Správné kladení čárky má velký význam pro srozumitelnost textu. Často jsou uváděny

příklady, kdy při nevhodném umístění čárky dojde i ke komickému vyznění, př. Nerušte,

zbytečně pracujeme. (Správně: Nerušte zbytečně, pracujeme.) Obdobně je tomu v případě: O

výzkum projevili zájem dva studenti, kteří již měli zkušenosti se dvěma studentkami. (Správně: O

výzkum projevili zájem dva studenti, kteří již měli zkušenosti, se dvěma studentkami.)

Před spojkou a se čárka obvykle neklade, př. Zlatou olympijskou medaili získala Štěpánka

Hilgertová a také Jan Železný. Čárka se klade v těch případech, spojuje-li dvě věty nebo větné

členy v jiném poměru než slučovacím, př. Snažil se, a neuspěl. (vztah odporovací). Zvítězil v

běhu, a k tomu ještě obdržel medaili za skok daleký. (vztah stupňovací). Proti rozhodnutí komise

se můžete odvolat, a to do tří dnů. (vztah vysvětlovací) apod.

Před spojkou nebo není kladení čárky vždy jednoznačné. Píšeme před ní čárku, je-li

použita ve významu vylučovacím. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma

eventualitami, podstatné však je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné (je lhostejné, které

dáme přednost), př. Koupíme švihadla nebo míče. Jinak je tomu však ve spojeních: Pospěšte si,

nebo nestihnete časový limit. Jste opravdu unaveni, nebo se potýkáte s leností? Zde už nejde o

libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmý protiklad, a proto píšeme před nebo čárku.

Zásady pro psaní interpunkčních znamének

Čárka, tečka, otazník, vykřičník, středník, dvojtečka se píší k předcházejícímu slovu bez

mezer. Mezi nimi a následujícím slovem se však vždy dělá mezera. V praxi se setkáváme

s tím, že mezi tečkou a následující větou neuděláme mezeru. Tento způsob psaní je

chybný.

Nesprávné jsou zbytečné mezery, př. Co budeš dělat ? Opravíme: Co budeš dělat? Stejné

chyby se dopouštíme při psaní dvojtečky, př. Z jednání vyplynuly tyto závěry : Opravíme:

Z jednání vyplynuly tyto závěry:

Uvozovky se píší bez mezer, př. Pavel řekl: „Zítra nepřijdu.”

20

Závorky před a za výrazem, který se dává do závorky, se píší bez mezer, př. (Jak uvádí ve

svém diskusním příspěvku J. Nový.). Tečku píšeme v závorce jen tehdy, tvoří-li věta

v závorce uzavřený celek.

Spojovník píšeme vždy bez mezer (Zakoupil si česko-anglický slovník.). Spojovník

používáme také při dělení slov na konci řádku a na konci slov, která mají pokračování

jinde, př. dvou- a třílůžkové pokoje.

Pomlčka se píše s mezerami mezi slovy předcházejícími před pomlčkou a následujícími

za ní. První pomlčka se nemá psát na konci řádku, druhá na začátku následujícího řádku.

Nahrazuje-li pomlčka výraz až, do, dělá se také před ní a za ní mezera.

Při prokládání slov se mezi jednotlivými znaky vynechává jedna mezera. Následuje-li za

prokládaným slovem rozdělovací znaménko, prokládá se také. Mezi prokládaným slovem

a dalším textem se vynechají tři mezery. Písmeno ch se považuje za dva znaky, a proto se

mezi nimi dělá mezera. Čísla se neprokládají!

Podtrhávání se vyznačuje zpravidla čarou. Se slovem se podtrhuje také interpunkční

znaménko. Stejným způsobem se podtrhávají celé výrazy a věty. Jestliže píšeme text v

některém z textových editorů, vhodnější je místo častého podtrhávání změnit typ písma.

V písemných projevech je způsob grafického vyjádření závažným sémantickým

komponentem textu. Při vnímání napsaného textu má vizuální složka velký význam.

Stylizace naznačená různými typy a variantami písma má někdy větší sílu a je výraznější

než stylizace slovem. Psychologické výzkumy uvádějí, že pro přehlednost by se měla v

grafice určitého textu uplatnit nápadnější změna po každých 100 až 150 slovech.

Představuje to asi dvě až tři změny na jedné stránce rukopisu.

21

Statistika žádný problémV běžném denním životě se setkáváme se statistikou, aniž bychom o tom uvažovali.

Nejčastější a pro širokou populaci nejsrozumitelnější jsou uváděné průměrné hodnoty nebo

procenta. V médiích jsou často, se senzací uváděné, průměrné hodnoty interpretovány mylně,

neboť nejsou vzaty v úvahu další známé charakteristiky. Může se jednat o statistické údaje

zločinnosti, nezaměstnanosti, průměrné mzdy nebo volební předpověď dosažení hranice pro

„vstup“ do parlamentu. Bez hlubšího pochopení souvislostí se tak utápíme v číslech a

informacích. Tato kapitola si klade za cíl přiblížit čtenáři statistku bez rozsáhlého a složitého

vysvětlování matematických teorií.

„Vím, že nic nevím.“ (Sókratés)

Statistika je věda, která se snaží popsat, vysvětlit nebo predikovat neurčitost reálného

světa a vyvodit závěry a rozhodnutí. Klade se důraz na přesnost a spolehlivost rozhodnutí a

závěru. Bohužel nikdy nelze vyvodit přesné závěry, připouštíme jistou míru rizika a předem

rozhodneme o výši akceptovatelného rizika.

Statistika je přesné počítání s nepřesnými čísly.

Základní a výběrový souborVe statistice se setkáváme s pojmy populace nebo také základní soubor. Tyto ekvivalentní

pojmy označují určitý soubor položek, předmětů, úkazů, nebo lidí – souhrnně označovaných jako

prvky, které na základě vymezené vlastnosti mohou teoreticky být předmětem sledování (obrázek

1). Je to množina všech teoreticky možných prvků, které se týkají sledovaného problému.

Například pokud nás zajímá nějaká vlastnost u vysokoškolských studentů v naší republice je

základním souborem množina všech studentů vysokých škol a univerzit v České republice. Pokud

nás zajímají volby do parlamentu, tak je základním soborem množina všech osob s oprávněním

volit. Realizace výzkumných šetření není možná na celé populaci, proto se vybírá určitá část

prvků, která reprezentuje soubor základní. Tato podskupina se nazývá výběrový soubor

(Gibilisco, 2009; Hendl, 2009). Při určování výběrového souboru je důležitý princip

pravděpodobnostního výběru, hovoříme pak o náhodném výběru.

Obrázek 1

Schematické znázornění základního a výběrového souboru

22

Náhodným výběrem označujeme náhodně vybranou podmnožinu základního souboru,

kde každý prvek má stejnou pravděpodobnost být vybrán. Losování může probíhat výběrem

s vrácením vylosovaných prvků, nebo bez vrácení. U početnějších souborů není potřeba

rozlišovat, zda jde o výběr s vrácením nebo ne. V praxi se často používá technika náhodných

čísel, kdy pomocí software náhodně vybereme soubor. Náhodný výběr je v praxi často velmi

obtížně realizovatelný, proto se využívá i jiných druhů výběrů. Pokud je základní soubor složen

z podskupin použijeme stratifikovaný výběr. Vybírá se náhodně z každé podskupiny určitý

počet prvků, aby vybraný soubor proporcionálně reprezentoval soubor základní. Existují i další

druhy výběrů – záměrný výběr, skupinový výběr, vícenásobný výběr, kvótní výběr (Chráska,

2007).

Výběrové systematické vychýlení je způsobeno nesprávnou metodologií náhodného

výběru, ovlivněním tazateli, např. inklinací k výběru osob – mladí tazatelé - muži častěji dotazují

mladé ženy… apod. Toto zkreslení neznáme.

Ve statistice se dále setkáváme s pojmy statistická jednotka a statistický znak. Prvky

statistického souboru, které mají alespoň jednu společnou vlastnost, nazýváme statistickými

jednotkami. Lze se setkat také s rovnocenným pojmem případ, především pak v prostředí

statistického softwaru a v anglické literatuře (case). Statistický znak je společná vlastnost

jednotek statistického souboru.

Měřící stupnice (škály)V nejširším slova považujeme za měření přiřazování čísel objektů, kdy se přiřazování řídí

určitými pravidly (Hendl, 2009; Kerlinger, 1972). Podle charakteru naměřených dat pak

23

rozlišujeme různé typy škál. U kategorizovaných dat rozlišujeme škály nominální a ordinální, ale

lze sem zařadit i číselné intervaly (tabulka 1).

Tabulka 1

Škály a jejich charakteristika

NOMINÁLNÍJde o pojmenování osob či skupin

čísly, které se navzájem vylučují.

Pohlaví, čísla

hráčů, národnost, ...

ORDINÁLNÍ

Stupnice umožňuje uspořádání

objektů do pořadí – větší x menší, lepší x

horší, nejsou však známy odstupy (délka

intervalu) mezi hodnotami.

Školní známky,

Lickertova škála, ...

METRICKÁ

INTERVALOVÁ

Je zavedena jednotka měření,

odstupy mezi hodnotami jsou známé. Nula

je zavedena (stanovena dohodou).

Letopočet, teplota

v °C, ...

METRICKÁ

POMĚROVÁ

Je z formálního hlediska

intervalovou škálou s přirozeným počátkem

(tj. nula je absolutní, znamená

nepřítomnost jevu).

Teplota podle

Kelvina, váha, výška,

věk, ...

Nominální škála umožňuje rozlišit jednotlivé hodnoty na skupiny s určitou vlastností

například kuřák a nekuřák, nebo muž a žen, případně červená, modrá, žlutá. Nezle však říci co je

lepší nebo horší, nominální data nelze srovnávat. Ordinální škála navíc vyjadřuje nějaké jejich

řazení, tyto data lze uspořádat. Příkladem jsou školní známky, Lickertova škála v sociálních

vědách. U číselných dat pak rozlišujeme škálu metrickou (intervalovou a poměrovou). Tato

škála má od škály ordinální navíc vlastnost, že je dána nějaká jednotka měření (Hendl, 2009).

Tvorba statistické tabulky dat

Když už víme, jaká data sbíráme, potřebujeme je systematicky zapsat do tabulky tak

(obrázek 2), abychom z nich mohli vyčíst nebo vypočítat potřebné informace.

Obrázek 2

Znázornění vhodně sestavené tabulky dat

24

Tabulka dat pro statistické zpracování je obdélníkového tvaru kde do prvního řádku

zpravidla zapisujeme názvy proměnných a do prvního sloupce se obvykle zapisují případy.

Abychom si práci s   daty příliš nezkomplikovali, je dobré dodržet následující podmínky:

První řádek obsahuje názvy proměnných nebo jejich zkratky, které jsou logicky

vytvořeny podle charakteru proměnné. V názvu proměnné nedoporučuji používat

nestandardní znaky jako je například @.

Některé statistické software mají problém s diakritikou, proto, pokud je to možné, ji

v názvech ani v pojmenování kategorií nedoporučuji používat.

V prvních sloupcích je dobré uvádět případy, tj. jména či kódy respondentů. Dále je

vhodné mít na začátku zařazeny důležité obecné údaje z pohledu další analýzy. U výzkumu

pohybové aktivity jsou to například informace o hmotnosti, výšce a věku.

Při přípravě dat v MS Excel je důležité vymazat mezery navíc v buňce tak, aby

software automaticky poznal, zda se jedná o číslo nebo text.

Dle požadavku software používat jednotně desetinnou čárku nebo tečku.

Proměnné by měly být pojmenovány jasně a srozumitelně a při větším počtu

doporučuji vytvořit seznam proměnných s jejich stručnou charakteristikou a jednotkou (obrázek

3). V případě, že s daty pracuje více lidí, je seznam proměnných důležitým pomocníkem při

analýze dat.

Obrázek3

Příklad seznamu proměnných pro mezinárodní výzkum IPAQ

25

Co je potřeba si uvědomit?

Proměnné neměříme přesně, i přes sebepřesnější techniku!

Zjištěná hodnota (X) = skutečná hodnota (T) + náhodná chyba (E)

Velikost náhodné chyby (E) je dána reliabilitou (spolehlivostí) měření. Do zjištěné

hodnoty se promítne ještě zkreslení výpovědi (D), tj. vztah skutečné hodnoty T a vlastnosti

– validita měření, jsou to např. nevhodně položená otázka, lidé často vykazují lepší výsledky

než je realita, nebo přístroj nadhodnocuje (podhodnocuje) naměřené hodnoty.

X = T + D + E

Neurčitost metody a reality se odráží ve více či méně spolehlivém výsledku.

Deskriptivní statistika a statistické třídění dat

Po sestavení statistické tabulky jsou data v ní obsažena neuspořádaná, neroztříděná

a nepřehledná. Uspořádáním a tříděním získáme cenné informace. K tomuto účelu

využíváme tabulku četností. Data mohou mít spojitý nebo diskrétní charakter (obrázky 4-

7).

Spojitý znak – zaznamenáváme četnosti (frekvenci) výskytu hodnot ve zvolených

intervalech

Diskrétní znak – zaznamenáváme frekvenci výskytu jednotlivých znaků

26

Spojitý znak lze přečíst na stupnici.

Kategorie, které je možno počítat, se označují jako diskrétní, nespojité. Je to například barva očí, pohlaví, počet dětí apod.

Obrázek 4

Diskrétní a spojité proměnné (upraveno podle Magnello & Van Loon, 2010)

Obrázek 5

Příklad tabulky četností (diskrétní znak) kategorie 1 označuje kuřáky, kategorie 2

označuje nekuřáky.

Obrázek 6

Příklad tabulky četností (spojitý znak) intervalem jsou vymezeny kategorie podle BMI

Grafickým znázorněním rozložení četností může být histogram, který se používá pro

spojitou proměnnou nebo bar chart, který má své využití u diskrétních proměnných.

Obrázek7

Grafické znázornění rozložení četností

27

Histogram Bar chart

Pohled na data

Dalšími jednoduchými nástroji ve statistice jsou míry variability a míry polohy.

Míry variability (míry rozptýlení)

VARIAČNÍ ŘADA, VARIAČNÍ ROZPĚTÍ, KVANTIL, KVARTILOVÉ ROZPĚTÍ,

ROZPTYL, SMĚRODATNÁ ODCHYLKA

Ukazují, jak jsou jednotlivé hodnoty v souboru rozptýleny

Míry polohy (míry centrality, míry centrální tendence)

MODUS, MEDIÁN, ARITMETICKÝ PRŮMĚR

Charakterizují úroveň statistického souboru z hlediska polohy jeho střední hodnoty

Pro sumarizaci dat se často používají střední hodnoty (míry polohy). Střední hodnoty se

používaly už ve starověku. Aristoteles používal tzv. zlatý průměr, což znamenalo dobrý průměr,

který se nalézá mezi dvěma extrémy (Magnello & Van Loon, 2010).

Průměr

V 19. století zpopularizoval použití průměru Quetelet, kdy aplikoval astronomické zákony

chyb i na rozdělení lidských vlastností což vedlo k jeho slavnému konstruktu průměrného

člověka „I´homme moyen“ (Magnello & Van Loon, 2010).

28

Když vyjádříme četnosti dat pomocí bodů na přímce, lze si průměr představit jako těžiště.

STŘED (těžiště bodů). Aritmetický průměr, často zkráceně nazýván průměr je součtem hodnot

sledované proměnné, vydělený počtem případů.

M= (∑xi) / n

Vlastnosti průměru

Rozpětí - leží mezi minimem a maximem, tj. min ≤M≤ max.

Citlivost - je ovlivněn extrémy, ale i všemi daty.

Lineární transformace vede k lineární změně průměru, tj. x´=a+bx => M´=a+bM.

POZOR – EXTRÉMY OVLIVŇUJÍ ANALÝZU

V praxi se často prezentují průměry bez dalších informací o datech, přitom daleko

důležitější může být například informace o variabilitě dat.

Medián

Medián zavedl do statistiky v 19. století F. Galton, nicméně jako první ho použil v roce

1816 Gauss. Pro zjištění mediánu byla navržena percentilová stupnice, kde padesátý percentil byl

středový bod souboru dat a dělil data přesně na polovinu (Magnello & Van Loon, 2010).

Příklad mediánu (na velikosti kruhů)

Mediánem označujeme prostřední člen variační řady. Seřadíme-li proměnnou podle

velikosti, jedná se o střední hodnotu, při sudém počtu případů jde o průměr dvou „prostředních“

hodnot. Spolu s mediánem se uvádí interkvartilové rozpětí IQR (viz variabilita).

Vlastnosti mediánu:

Není citlivý na extrémy.

Leží mezi minimem a maximem.

29

Lineární transformace: změníme-li stupnici o konstantu, pak medián i kvartily se

změní také o konstantu: x´=x+A => Me´=Me+A; x´=x*A => Me´=Me*A.

Modus

Modus (vrchol) byl poprvé uveden Karlem Pearsonem v roce 1984 (Magnello & Van

Loon, 2010). Jedná se o hodnotu, která se vyskytuje nejčastěji. Je to nejsnáze zjistitelná míra

polohy. Využití nachází zejména při hledání typických případů.

Označuje nejčastěji se vyskytující hodnotu statistického souboru (hodnota s největší

četností).

Může se vyskytovat i více než jeden modus (bimodální, trimodální proměnná).

Příklad modu

Sledovaný znak - počet dětí v rodině:

0 0 0 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 4 4 5 7

Modus = 2

Variabilita – Interkvartilové rozpětí, směrodatná odchylka, rozptyl

Měření variability je důležitou součástí matematické statistiky. První způsob měření

navrhl Galton, když použil poloviční interkvartilové rozpětí. Interkvartilové rozpětí IQR je

rozdílem horního a dolního kvartilu. Je to nejjednodužší technika jak získat přibližný odhad

variability dat. Hodnoty mediánu a IQR by se měly uvádět u výsledků neparametrických

statistických testů.

IQR=75.kvantil – 25. Kvantil

Příklad interkvartilového rozpětí

variační řada lichých čísel menších než 30

1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 23 25 27 29

25.

kvantil

75.

kvantil

IQ

R=16

30

Mezi momentové míry variability (druhý moment kolem průměru) patří rozptyl (s2), který

ukazuje na varianci ve smyslu odlišnosti jednotlivých hodnot znaku od průměru i ve vzájemné

odlišnosti jednotlivých hodnot znaku.

Směrodatná odchylka (SD=s) je odmocninou z rozptylu. Charakterizuje variabilitu

souboru ve stejných jednotkách a ne ve „čtvercích“ jako rozptyl. Zpravidla se uvádí současně

průměrem. První zmínka o směrodatné odchylce se datuje k roku 1983, kdy ji poprvé užil ve své

přednášce K. Pearson. Ukazuje, jak se rozprostírají hodnoty určitého souboru dat a nakolik se

jednotlivé hodnoty odchyluji od průměru (Magnello & Van Loon, 2010).

Normální rozložení

Slovo normální vyjadřuje obvyklou, průměrnou vlastnost, normou však můžeme označit i

etická omezení. Ve statistice však existuje třetí složka, kde se oba tyto významy slučují. Galton

v roce 1877, poté co zjistil, že Gaussovu křivku vlastně objevil Laplace, a po neúspěšném návrhu,

aby se jí říkalo Laplacova-Gaussova křivka, na své přednášce označil tuto křivku jako „normální“

(Magnello & Van Loon, 2010). O přijetí termínu normální rozložení se zasloužil K. Pearson.

V praxi se však doposud hovoří jak o normální tak o Gaussově křivce.

Normální rozložení reprezentuje Gaussova křivka. Pravidlo šesti sigma - 6 σ – hovoří, že

v Gaussově křivce je obsaženo 6 směrodatných odchylek, které obsahují 99,8 % všech dat

(Obrázek 8). Normální rozložení je důležité pro velkou část statistických testů. Při větším rozsahu

souboru (n>60) většinou stačí přibližná normalita dat. U malých souborů je normální rozložení

podmínkou, aby testy „fungovaly“ správně. Pro určení, zda se jedná nebo nejedná o normální

rozložení, používáme testy normality Kolmogorov-Smirnův test nebo Shapiro-Wilksův test.

Obrázek 8

Křivka normálního rozložení

31

V 19. Století někteří matematici a statistici byli přesvědčeni, že normálnímu rozložení

odpovídají prakticky veškeré údaje (Magnello & Van Loon, 2010). V praxi se však ukázalo a

ukazuje, že existují mnohá šikmá, plochá nebo „dvouhrbá“ bimodální rozdělení.

Hypotézy

Při řešení výzkumných problémů se často ptáme, zda data vznikla z modelu, nebo

jednodušeji, zda existují či neexistují rozdíly mezi sledovanými proměnnými. Sledovaný problém

obvykle formulujeme jako hypotézu. Ve statistice používáme nulovou hypotézu, ale lze použít i

hypotézu alternativní.

Zlatá pravidla hypotézy (Chráska, 2007)

Hypotéza je tvrzení, které je vyjádřeno oznamovací větou.

Hypotéza musí vyjadřovat vztah mezi dvěma proměnnými (je formulována jako

tvrzení o rozdílech, vztazích nebo následcích)

Hypotézu musí být možno empiricky ověřit.

Hypotézu musíme být vždy schopni jednoznačně přijmout nebo zamítnout. Je potřeba si

uvědomit, že statistické testy jsou konstruovány tak, že poskytují informace k přijetí nebo

zamítnutí nulové hypotézy. Pro vyhodnocení alternativní hypotézy, která vyjadřuje nenulový

vztah mezi proměnnými, je nutno použít dalších charakteristik jako je například průměr nebo

medián.

Příklady hypotéz

32

Nulové hypotézy:

Školní známky z matematiky jsou v průměru stejné na školách státních a na školách

soukromých

Veřejné mínění vykazuje stejné procento přívrženců ODS a ČSSD

Procento dospělých osob s nadváhou nebo obezitou se nezměnilo a je stejné v roce

2005, jako bylo v roce 2004.

Alternativní hypotézy:

Chlapci v gymnaziálních podmínkách vykazují vyšší úroveň pohybové aktivity než

děvčata.

Úroveň pohybové aktivity chlapců v průběhu studia na gymnáziu klesá

Při stanovení hypotéz je nutné určit závisle a nezávisle proměnnou a případně další

informace, které umožní jednoznačné přijetí nebo zamítnutí hypotézy.

Příklad

Poznámky k alternativním hypotézám uvedeným výše, aneb jak vyhovět jak statistikům,

tak analytikům.

Závislá proměnná je aktivní energetický výdej (resp. počet kroků), nezávislé proměnné

jsou pohlaví, resp. pohlaví a opakování (věk).

Testuji vždy nulovou hypotézu, která předpokládá, že neexistují rozdíly v úrovni pohybové

aktivity mezi chlapci a děvčaty, a že úroveň pohybové aktivity skupiny chlapců resp. děvčat je

během studia na gymnáziu stejná.

Úroveň pohybové aktivity hodnotím na základě aktivního energetického výdeje (kcal·kg-

1 den-1) s přihlédnutím k počtu kroků a skladbě pohybové aktivity. Do analýzy jsou zahrnuty

všechny řádně zmonitorované týdny chlapců, resp. děvčat.

33

Statistické testy

Pro přijetí nebo zamítnutí používáme statistické testy. Testy volíme buď parametrické,

nebo neparametrické v závislosti na typu, vlastnostech dat a rozložení. Nejjednodušší

parametrický test je studentův T-test, v našem příkladě pro dva nezávislé sobory.

Tento test vznikl počátkem 20. století jako první statistický test kontroly jakosti pro

pivovar. Autorem byl William Sealy Gosset, který sledoval jak je materiál pro výrobu piva

variabilní a citlivý vůči změnám teploty. Jeho sledované soubory byly malé a neumožňovaly

aplikaci na teorii velkých výběrů, což vedlo Gosseta k potřebě nalézt metody přiměřené malým

výběrům. V jeho práci ho pozitivně ovlivňovalo přátelství s Karlem Pearsonem. Gosset, kterému

však nebylo dovoleno své poznatky publikovat, přijal pseudomym Student, pod kterým svou

práci uveřejnil (Komenda, 1993).

Příklad

Hypotéza: Pohybová aktivita, vyjádřená v počtech realizovaných kroků, je u mužů a u žen

stejná.

Vypočtená hladina statistické významnosti p je ≤ 0,05 nulovou hypotézu zamítáme (tj.

mezi muži a ženami jsou signifikantní rozdíly) a z průměrů vidíme, že muži (skupina 1) jsou

pohybově aktivnější než ženy (skupina 2).

Použití testů je podmíněno splněnými předpoklady, které jsou např. u párového t-testu:

normalita v obou souborech

nezávislost „případů“ i nezávislost souborů

průnik, překrytí souborů je nutno vynechat

oba soubory mají stejný rozptyl, musíme otestovat nulovou hypotézu pro rozptyly

případy musí být nezávisle vybírány

34

Mezi parametrické statistické nástroje patří například t-test, F-test neboli ANOVA,

MANOVA, Pearsonův korelační koeficient. Neparametrické testy nemají tak přísné předpoklady,

často pracují s mediánem, IQR a pořadím. Mezi neparametrické statistiky řadíme například:

Mann-Whitney U test, Kruskal-Wallisova Anova, Wilcoxonův test, Friedmanova ANOVA,

Spearmanův korelační koeficient.

Ve výsledcích statistických testů nás zajímá zejména testová statistika (t, F, Z, H podle

zvoleného testu) a hladina statistické významnosti p. Dalšími nástroji pro zhodnocení

významnosti rozdílů pak může být koeficient „Effect size“ nebo logická významnost.

Statistická významnost a „effect size“

Testy statistické významnosti umožňují rozhodnout pouze o tom, zda sledovaný (měřený)

efekt je či není „nulový“. Bližší informace o velikosti a významnosti efektu však schází

(Borenstein, 1997). Testování statistických hypotéz je limitováno jednak skutečností, že nulová

hypotéza není téměř nikdy doslova pravdivá a její zamítnutí není dostatečnou informací. Dále

jsou testy statistické významnosti závislé na rozsahu souboru (Levine & Hullett, 2002; Tolson,

1980). Při malém rozsahu souboru se může velký a důležitý efekt jevit jako statisticky

nevýznamný - v tomto případě mluvíme o chybě II. druhu. Naopak nepodstatný efekt se při

velkém rozsahu souboru zdá být statisticky významný na jisté hladině statistické významnosti

(p), ve které se odráží rozsah souboru i významnost efektu (Borenstein, 1997; Levine & Hullett,

2002).

Pro řadu aplikovaných výzkumů je nutný výpočet dalších koeficientů, které by objasnily

významnost sledovaného efektu. Pro úplné porozumění zjištěným výsledkům doporučuje APA

Publication manual (American Psychological Association, 2002; McCartney & Rosenthal, 2000)

uvést mimo statistické významnosti také některý z koeficientů „effect size“, jako jsou například

d, r2, 2, 2 a další. Podobně Thompson (2002) doporučuje interpretaci koeficientu „effect size“,

a to otevřeně vzhledem ke sledovaným efektům.

Nejjednodušší vyjádření „effect size“ je dáno vztahem 1, kdy rozdíl průměrů mezi

skupinami, M1 a M2 nebo Me (průměr experimentální skupiny) a Mcontrol vydělíme směrodatnou

odchylkou kontrolní skupiny – pokud existuje. V případě, že žádná ze skupin není kontrolní, ve

jmenovateli je SDpooled (rovnice 2 a 3) (Cortina & Nouri, 2000; Thomas, Lochbaum, Landers, &

He, 1997; Thomas & Nelson, 2001).

35

controlSDMM

d 21

(1) pooledSDMM

d 21

(2)

2

11

21

222

211

nn

SDnSDnSD pooled

(3)

„Effect size“ d reprezentuje vliv šetření na závislou proměnnou, jinak řečeno odhaduje

smysluplnost rozdílu průměrů mezi skupinami a jeho nejčastější hodnocení je 0,2 malý efekt, 0,5

střední efekt a 0,8 velký efekt (Thomas & Nelson, 2001; Thomas, Salazar, & Landers, 1991).

Dalším známým koeficientem, založeným na měření síly závislosti, je koeficient 2.

Koeficient 2 je často interpretován z hlediska procenta variance, které se podílí na proměnné

nebo modelu. Při stupni volnosti df=1 platí, že r2 - což je výhodné, protože smysl korelace

je velmi dobře znám. Koeficient 2 lze použít u testu Kruskal - Wallis ANOVA by Ranks

(rovnice 4) s hodnocením 2= 0,01 malý efekt, 2= 0,06 střední efekt a 2= 0,14 velký efekt

(Morse, 1999).

12

NH

(4)

H je vypočítaná hodnota Kruskal-Wallisova testu, N celkový rozsah souboru.

Interpretace koeficientu effect size

Při hodnocení výsledku výzkumu je třeba jisté obezřetnosti při výběru statistických metod.

Kromě velmi rozšířené statistické významnosti je dobré uvést i některý z koeficientů „effect

size“, které nejsou tak silně ovlivněny rozsahem zkoumaného souboru. Pro posouzení výsledků,

pokud známe jak statistickou významnost tak „effect size“, lze využít návodu Tabulky 2 (Fan,

2001).

Tabulka 2. Praktický návod pro interpretaci výsledků při znalosti statistické

významnosti a „effect size“ (upraveno podle Fan, 2001)

S

Effect size

Malý efekt

„small“

Střední efekt

„moderate“

Velký efekt „large“

36

i

g

n

i

f

i

k

a

n

c

e

N

E

Není statistický ani

praktický efekt, ledaže by

budoucí výzkum ukázal

něco jiného.

H0 přijímáme jak

statisticky tak věcně

Efekt je střední, ale

jistá obezřetnost

v interpretaci výsledků je

na místě. Zdá se že efekt

má jistý praktický

význam, pozor-

interpretace má mnoho

možností. Znepokojivá je

chyba II. druhu. Sledujte

sílu testu-při malém

rozsahu souboru nemusí

být odhalen významný

efekt.

Smysluplný efekt

existuje, ale zůstaňme

rozvážní. Velká hodnota

„effect size“ se může

vyskytovat u malých

souborů. Pokud jsme

znepokojeni chybou II.

druhu, podívejme se

kriticky na sílu testu.

Předběžně můžeme

podpořit signifikanci

efektu-zůstaneme otevření

budoucím výsledkům.

A

N

O

Statistická

významnost není

doprovázena věcnou

významností. Mělo by se

přihlédnout k síle testu

a rozsahu souboru.

Při interpretaci

statistické významnosti

bychom měli být

obezřetní, nelze z toho

vyvodit přímý praktický

význam.

Je nepravděpodobné,

že sledovaný efekt je

významný jen díky

možnostem statistiky.

Velikost efektu má

praktický význam

v mnoha oblastech

sociálních

a behaviorálních věd.

Usuzujeme, že výsledek

je významný jak

statisticky tak věcně.

Téměř s jistotou není

výsledek ovlivněn

možnostmi statistiky.

Efekt hodnotíme

významný jak statisticky

tak i věcně.

Pro posouzení významnosti rozdílů je dobré si předem stanovit rozdíl, který je pro nás

z logického hlediska (nebo na základě rešerše literatury) významný. Takto stanovenou

významnost nazýváme logickou významností. Je velmi těžké ji stanovit a stanovený rozdíl by

měl být větší, než je chyba měření.

37

Statistika se zabývá i dalšími důležitými nástroji, které v této kapitole nejsou zmiňovány,

jedná se zejména o korelační analýzu, regresní analýzu a bodové odhady.

Určitou inspirací pro tuto kapitolu byl kurz statistiky společnosti SPSS, z něhož jsem do

této kapitoly zahrnula některé nepublikované poznatky. Pro rozšíření a ujasnění si statistických

vědomostí populárně naučnou formou doporučuji knížku: Mangello, E., & Van Loon, B. (2010).

Statistika. Praha: Portál.

Referenční seznam k této kapitole

American Psychological Association. (2002). Publication Manual of the American Psychological Association (5th ed.). Washington, DC: Author.

Borenstein, M. (1997). Hypothesis testing and effect size estimation in clinical trials. Annals of Allergy, Asthma, and Immunology, 78(1), 5-11.

Cortina, J. M., & Nouri, H. (2000). Effect size for ANOVA design. Thousand Oaks, CA: Sage publications.Fan, X. (2001). Statistical significance and effect size in education research: Two sides of a coin. The

Journal of Educational Research, 94(5), 275-282.Gibilisco, S. (2009). Statistika bez předchozích znalostí: Průvodce pro samouky. Brno: Computer Press.Hendl, J. (2009). Přehled statistických metod: Analýza a metaanalýza dat (3rd ed.). Praha: Portál.Chráska, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu: Základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada

Publishing.Kerlinger, F. N. (1972). Základy výzkumu chování. Praha: Academia.Komenda, S. (1993.) Podíl piva na rozvoji biometrie. Informační bulletin České statistické společnosti,

4(3), 6-11. Retrieved on http://www.statspol.cz/bulletiny/ib-93-3.pdfLevine, T. R., & Hullett, C. R. (2002). Eta squared, partial eta squared, and misreporting of effect size in

communication research. Human Communication Research, 28(4), 612-625.Mangello, E., & Van Loon, B. (2010). Statistika. Praha: Portál.McCartney, K., & Rosenthal, R. (2000). Effect size, practical importance, and social policy for children.

Child Development, 71(1), 173-180. Morse, D. T. (1999). Minsize2: A computer program for determining effect size and minimum sample for

statistical significance for univariate, multivariate, and nonparametric tests. Educational and Psychological Measurement, 59(3), 518-531.

Thomas, J. R., & Nelson, J. K. (2001). Research methods in physical activity (4th ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.

Thomas, J. R., Lochbaum, M. R., Landers, D. M., & He, C. (1997). Planning significant and meaningful research in exercise science: Estimating sample size. Research Quarterly for Exercise and Sport, 68(1), 33-43.

Thomas, J. R., Salazar, W., & Landers, D. M. (1991). What is missing in p< .05? Effect size. Research Quarterly for Exercise and Sport, 62(3), 344-348.

Thompson, B. (2002). Significance, effect sizes, stepwise methods, and other issues: Strong arguments move the field. The Journal of Experimental Education, 70(1), 80-93.

38

Tolson, H. (1980). An adjunct to statistical significance: ω2. Research Quarterly for Exercise and Sport, 51(3), 580-584.

39

Človíček v pohybu

Nejen při přípravě vyučovací jednotky tělesné výchovy budete pociťovat potřebu

nakreslit postavu cvičícího (žáka, cvičence, člověka), resp. postavu v pohybu. Znalost správného

grafického záznamu pohybu nám totiž umožňuje:

vytvořit kvalitní, a přitom „administrativně“ nenáročnou přípravu na vyučovací jednotku

tělesné výchovy (= činnosti v jednotlivých částech vyučovací jednotky nemusíme

popisovat slovně, ale připravíme si je v podobě jednoduchého nákresu),

rychle zaznamenat cvik, pohyb, cvičební tvar, který nás zaujal (v případech, že se už na

svoji paměť nemůžeme spolehnout ),

vytvářet si zásobníky cvičení (ať to jsou „rozcvičky“, soubory kondičních cvičení,

doplňková cvičení, které se nám osvědčily nebo i pohybové hry apod.),

učit didaktickými řídícími styly, které vedou žáky k samostatnosti (= můžeme vytvořit

nákres pohybového úkolu na stanovišti pro žáky např. formou úkolové karty),

učit žáky kreativitě ( = v nákresu gymnastické sestavy nebo překážkové dráhy

vynecháme některé prvky a místo nich dáme otazník. Žáci sami vymyslí cviky, které jsou

do sestavy/překážkové dráhy vhodné.),

zaznamenat pohybové skladby nebo jejich zajímavé části či jen „nápady do šuplíku“,

které uplatníme při různých veřejných vystoupeních, soutěžích a akademiích atd.,

orientovat se v grafickém záznamu pohybu, pohybové skladby apod. v odborné literatuře.

Nákres postavyZákladním předpokladem nákresu postavy je správné vystižení proporcí lidského těla.

Tím bude vytvořený obrázek pro žáky výstižnější, a tím také srozumitelnější.

Užíváme systém osmidílný, kde jednotkou je délka hlavy figury (Obrázek 1):

a) hlava tvoří 1/8 postavy,

b) kolena jsou ve výšce dvou dílů od nakreslené podlahy,

c) pas je vyznačen mezi 4. a 5. dílem,

d) rameno je mezi 6. a 7. dílem,

e) krk je ve výšce 7. dílu.

40

Obrázek 1

Jaké jsou možnosti nákresu postavy?Figura hůlková

Pro záznam pohybu v tělesné výchově užíváme obvykle figuru hůlkovou (Obrázek 2). Je

velmi jednoduchá, ale přesto i zde platí některá pravidla kresby:

a) hlava je znázorněna oválem, který není spojen s trupem,

b) tzv. „velké klouby“ (ramenní, loketní, kyčelní, kolenní) nekreslíme,

c) při pohledu z boku nejsou vzdálenější končetiny spojeny s čárou trupu,

d) při pohledu zezadu naznačíme svislou čarou uprostřed trupu „páteř“ (nebo vyplníme celou

plochu zad barvou, popř. vyplníme plochu hlavy barvou),

e) při záznamu polohy hlavy zboku vyplníme část plochy hlavy barvou (např. otočit hlavu

vlevo apod.).

Obrázek 2 Figura hůlková

41

Pokud potřebujeme zaznamenat cvičení s náčiním, s různými pomůckami nebo na nářadí,

kresleme tyto jinou barvou. V černobílém provedení je lépe volit jiný typ čáry – (tečkovaná,

čárkovaná apod.) jinak se čtenář „ztratí“ ve spleti čar (Obrázek 3) .

Obrázek 3 Nákres náčiní

Pro zvýšení srozumitelnosti nákresu obvykle kreslíme i podlahu/podložku. V těchto

případech čára, která ji znázorňuje, není souvislá. V místech, kde by kolidovala s nákresem

postavy, ji přerušíme (Obrázek 4).

Obrázek 4

Figura anatomická

Náročnější je figura anatomická, kterou využívají ilustrátoři velkých pohybových skladeb

či hromadných cvičení. V běžné praxi ji užijeme tehdy, když potřebujeme znázornit konkrétní

polohu části těla (např. polohu nohy na odrazovém můstku při nácviku přeskoku apod.).

U anatomické figury kreslíme krk, oděv a vlasy, což nám umožňuje vyjádřit pohlaví,

věkovou skupinu cvičenců (děti, dospělí, ženy, muži) apod. (Obrázek 5).

Obrázek 5 Figura anatomická (Kos & Štěpnička, 1980)

42

záda cvičence

pravý bok levý bok

Figura schématická

V běžném životě se často setkáváme s figurou schematickou, která je „mezinárodně“

srozumitelná. Označují se jí např. dětská hřiště, východ ze spletitých chodeb apod. (Obrázek 6).

Obrázek 6 Figura schématická

Znak

Při nákresu choreografických změn nebo změn pozice žáka můžeme užít pouze znaku

(Obrázek 7). Zvolením různé textury výplně znaku (jiná barva, šrafování, tečkování atp.) umožní

odlišit např. chlapce a dívky, rodiče a dítě. Znaky jsou velmi výhodné při nákresu situace v hlavní

části vyučovací jednotky, při nutnosti nákresu rozestavení žáků po ploše tělocvičny nebo na

hřišti, při zaznamenání výchozí pozice pro hru aj. (Obrázek 8).

Obrázek 7 Znak

43

Obrázek 8 Příklady užití znaků

a)

b)

c)

Postava v pohybuPro znázornění pohybů cvičence užíváme značek (Obrázek 9). Aby značka plně

vystihovala pohyb, je nutnou podmínkou její zřetelné umístění k té části těla (končetině nebo její

části, k trupu, k hlavě), která je v pohybu (Obrázek 10).

Obrázek 9 Přehled nejužívanějších značek

44

ZNAČKA POPIS

pohyb celého těla nebo jeho části

pohyb s výměnou polohy končetin

hmity bez udání počtu

2xhmit (číslem udáváme počet opakování)

pohyb z místa chůzí, během nebo lezením

kotoul, převal

směr napětí

směr uvolnění

pohyb z jedné polohy do druhé a zpět, a to

části těla, trupu apod.

skok na místě, skok z místa

výpon

potlesk, podup, poklep (umístit kolem části

těla, která pohyb vykonává)

Obrázek 10 Nákres pohybu

a)

45

b)

c)

Doroučená literatura k této kapitole:

Hájková, J., & Vejražková, D. (1994). Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.

Hájková, J., & Vejražková, D. (2002). Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.

Kos, B., & Štěpnička, J. (1980). Gymnastika pro každý den. Praha: Olympia.

Miklánková, L. (2009). Tělesná výchova na 1. stupni základních škol. Olomouc: Univerzita

Palackého.

46

Publikační zvyklosti

Je přirozené, že při tvorbě sdělení čerpá autor z publikací jiných autorů a z jiných

odborných zdrojů. Je proto vhodné již v přípravné fázi evidovat prostudovanou literaturu a vést o

ní přesné záznamy. Ušetříme se tím hodně práce při sestavování seznamu použité literatury i

pramenů, ale také při tvorbě poznámkového aparátu, který by měl tvořit druhou rovinu jakékoli

odborné práce.

Při citaci části jiného díla nebo volné parafrázi myšlenek jiného autora je povinností uvést

autora a pramen. Nerespektování této zásady se pokládá za plagiátorství a posuzuje se velmi

přísně (viz Autorský zákon č. 121/2000 Sb.). Autorský zákon však výslovně říká, že plagiátem

není „námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip,

metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět

sám o sobě“. Smyslem citování použitého díla je i umožnit čtenáři vyhledat a získat původní

dokument, z něhož autor sdělení čerpal.

Základní normou v České republice je ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 Bibliografické

citace dokumentu. Existuje řada dalších mezinárodních norem př. AMA, CBE atd. Navíc každé

pracoviště nebo redakce může mít jiné zásady a normy. S těmito zásadami i normami se musí

autor seznámit a respektovat je.

Fakulta tělesné kultury UP v Olomouci zvolila za základní publikační normu mezinárodní

normu citací APA (American Psychological Association), užívanou ve společenských vědách.

Proto uvedené příklady dále v textu budou respektovat citační manuál APA (www.apa.org),

avšak vzhledem k rozsahu manuálu se zaměříme jen na nejfrekventovanější varianty v citaci a

bibliografickém záznamu. Autor si může práci ulehčit použitím tzv. Generátorů citací, které je

umožňují po zadání příslušných údajů vygenerovat pomocí tzv. Citation Machine /Citation

Maker. Pro normu APA je to: http://webapps.calvin.edu/knightcite/

Citaci chápeme jako odkaz na citovaný dokument umístěný uvnitř textu.

Bibliografická citace je souhrn údajů o citovaných dokumentech, umožňující jejich identifikaci.

Referenční seznam (záznam) je seznam použitých dokumentů umístěný na závěr sdělení.

47

Příklady citací

Při přesném citování textu uvádíme vždy autora, rok a stránku citace z daného textu (v

kulatých závorkách) a v seznamu referencí pak uvádíme plnou citaci zdroje. Při interpretaci

myšlenek jiného autora se postupuje stejně, avšak bez uvedení strany. Jako příklad uvádíme:

Podle Nakonečného (1995, 121) „každý jedinec má svůj vlastní systém postojů, tj. jeho

jednotlivé postoje jsou určitým způsobem uspořádány a jsou mezi nimi určité vazby".

Pojem potřeby vyjadřuje základní formu motivu, a to ve smyslu nějakého deficitu

(nedostatku) v biologické či sociální dimenzi bytí" (Nakonečný, 1995, 125).

„Každý jedinec má svůj vlastní systém postojů“ (Nakonečný a kol., 1995, 125).

„Každý jedinec má svůj vlastní systém postojů“ (Nakonečný & Novák, 1995, 125).

„Každý jedinec má svůj vlastní systém postojů“ (Nakonečný, Novák, & Wagner, 1995,

125).

Poznámka:

V případě tří a více autorů dáváme před & čárku.

Práce ještě v tisku značíme in press. V případě více prací v jednom roce přidáváme za rok

sufixy „a", „b" atd. Obdobně jsou citace značeny v seznamu literatury, př.

Kvalitu života v souvislosti s pohybovou aktivitou zdůrazňují (Fetz, 1994; Größing, 1993,

1994, in press; Roithinger, Schwarz, & Straka, 1994; Sandmayr & Stadler, 1994; Sommer et al.

1996; Wagner R. & Wagner K., 1980, in press-a, in press-b; Wurzel, 1994a, 1994c).

Pořadí odkazů je v abecedním pořádku autorů:

K obdobným závěrům dospěl Novák (1991), Novák a kol. (1992), Novák & Sedlák

(1994), Novák, Sedlák, Sovák, & Nosková (1992), Nový (1989, 1990) a další autoři.

48

Referenční seznamReferenční seznam se vyskytuje vždy na závěr písemné práce. Uvádí se v něm jen ty

zdroje, které podporují písemnou práci, a je na ně v textu odkazováno.

Jednotlivým citacím v referenčním seznamu nepřiřazujeme čísla. Druhý a následující

řádky u jednotlivých citací v referenčním seznamu odstavujeme pro lepší orientaci v

referencích tabelátorem o 0,3 cm (nebo jeden úder).

Pořadí citací v referenčním seznamu se řídí abecedním pořádkem podle příjmení prvního

autora. U dokumentů bez autora je určující první písmeno názvu dokumentu.

Reference jsou řazeny podle roku vydání, starší dříve, př.

Sedlák, K. (1991). Sedlák, K. (1996). Sedlák, K. (in press).

Reference jednoho autora předcházejí reference více autorů, které začínají stejným

jménem, př.

Sedlák, K. (1991). Sedlák, K., & Novák, J. (1990).Poznámka:

V bibliografickém seznamu klademe před & čárku.

* Periodika (pravidelně vydávané žurnály, časopisy, sborníky apod.)

Autor, A. A., Autor, B. B., & Autor, C. C. (1994). Název článku. Název časopisu, ročník,

stránky, př.

Kernis, M. H., Cornell, D. P., Sun, C. -R., Berry, A., & Harlow, T. (1993). Theres more to self

esteem than whether it is high or low: The importance of stability of self-esteem. Journal of

Personality and Social Psychology, 65, 1190-1204.

Měkota, K. (1991). Motorická výkonnost vysokoškolské mládeže ČSFR - metody, výsledky a

perspektivy výzkumu. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica, 21, 137-149.

* Neperiodika (knihy, monografie, nepravidelně vydávané sborníky, skripta, brožury,

manuály, audiovizuální média apod.)

Autor, A. A. (1994). Název díla. Umístění: Vydavatel, př.

49

Robinson, D. N. (Ed.). (1992). Social discourse and moral judgment. San Diego, CA: Academy

Press.

* Část z neperiodika (tj. kapitoly ve sborníku, knize apod.)

Autor, A. A., & Autor, B. B. (1994). Název kapitoly. In A. Editor, B. Editor, & C. Editor, Název

knihy (pp. xxx-xxx). Umístění: Vydavatel, př.

Górna, K. (1996). Umiejetnosci sportowo-rekreacyjne. In J. Sležynski (Ed.), Efekty ksztalcenia

(pp. 69-74). Katowice: Akademia Wychowania Fizycznego.

* Disertační práce

Šafaříková, J. (2001). Diagnostický a informační subsystém v řízení tréninkového procesu.

Disertační práce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.

* Encyklopedie nebo slovník

Čelikovský, S. (Ed.). (1988). Encyklopedie tělesné kultury (Vols. 1-2). Praha: Olympia.

* Český překlad knihy

Piaget, J. (1966). Psychologie inteligence (F. Jiránek, Trans.). Praha: Státní pedagogické

nakladatelství. (Originál vydán 1961).

* Článek z internetového časopisu

Fredrickson, B. L. (2000, March 7). Cultivating positive emotions to optimize health and well-

being. Prevention & Treatment, 3, Article 0001a. Retrieved November 20, 2000, from

http://journals.apa.org/prevention/volume3/pre0030001a.html

* Neperiodika z internetu

Greater New Milford (Ct) Area Healthy Community 2000, Task Force on Teen and Adolescent

Issues. (n.d.). Who has time for a family meal? You do! Retrieved October 5, 2000, from

http://vrww.familymealtime.org

50

* Samostatný dokument z internetu bez autora a bez data

GVU's 8th WWW user survey. (n.d.). Retrieved August 8, 2000, from

http://www.cc.gatech.edu/gvu/user_surveys/survey1997-10/

51

Prezentace odborného sděleníOdborné sdělení prezentujeme na seminářích v rámci výuky, při obhajobě práce nebo na

různých seminářích a konferencích. Je proto nezbytné uvědomit si i zásady správné tvorby

prezentace.

Příprava projevu

Před každým vystoupením je nezbytné vymezit hlavní cíl a neopomenout na klasické

členění textu (úvod, stať a závěr). Vhodné je celý projev si napsat, teprve potom shrnout

myšlenky do přehledných tezí a přednášet z takovéto přípravy. Vystoupení bez jakéhokoli

poznámek nelze doporučit ani zkušenému řečníkovi. Stále totiž platí zásada, že nejlépe „spatra”

přednesená řeč je ta, kterou jsme předem dobře sestavili a napsali. Není vhodné uchýlit se ani k

druhému extrému, celý projev doslovně přečíst. V tomto případě schází kontakt s posluchači a

čtení, mnohdy doprovázené zakoktáním, posluchače brzy unaví.

Zamýšlejte se nad argumentací a vyvarujte se ukvapených zobecnění. I když je každá

strana čtverce úsečka, přesto není čtverec úsečka. Z psychologie dobře víme, že člověk XY

nemusí být dobrý jen proto, že o něm není slyšet nic špatného.

V rámci přípravy je nezbytné zkonfrontovat skutečný čas s časem, který máme

k dispozici, a vymezený časový limit nikdy nepřekročit. Již v přípravné fázi projev zkrátíme a

omezíme se jen na podstatné. Aktuální je v této souvislosti i myšlenka E. Hubbarda: Řečnictví je

jako umění řídit automobil: napřed musíme vědět, jak zastavit.

Formální stránka vystoupení

Prezentace vaší práce by měla posluchačům přinést něco nového, něčím je obohatit.

Pokud víte, že bude projev publikován, je vhodné omezit teoretickou či výkladovou část na

minimum a věnovat se více novým poznatkům, získaným vlastním průzkumem, výzkumným

šetřením či jiným způsobem bádáním.

Často se bohužel zapomíná na to, že prezentace před odbornou veřejností je i

společenskou záležitostí. Mělo by to být prokázáno příkladným vystupováním i vhodným

oblečením. Pokud chcete zanechat v posluchačích dobrý dojem nejen obsahem své prezentace,

ale i svým vystupováním, chovejte se především přirozeně! Držením těla, postojem a přímým

52

očním kontaktem dejte posluchačům jasně najevo, že jste si jisti znalostí problematiky, kterou

prezentujete. A čemu byste se měli rozhodně vyhnout? Jsou to dotyky obličeje, škrábání ve

vlasech, ruce v kapsách, nadměrná gesta, stoj se zkříženýma nohama apod. Nikdy nehovořte (v

horším případě nečtěte text) tak rychle, aby měli adresáti dojem, že chcete mít vše rychle „za

sebou”. Naopak, každý projev, který má zaujmout, musí být výrazný, srozumitelný, realizovaný

spisovným jazykem a zajímavým řečníkem.

K projekci

Vhodnou pomůckou při vystoupení je promítání základních tezí příspěvku, anebo grafů,

ale také uvedení jiného materiálu (včetně zvukových ukázek). Nelze se domnívat, že čím více

efektů použijeme, tím více oslníme posluchače. Názornost nevzniká pouhým promítáním nebo

předváděním čehokoliv. Stále platí: méně je někdy více. Ne všechno, co se na promítacím plátně

objeví, lze považovat za vhodnou pomůcku. Stránka hutného textu, kterou referující navíc

doslovně čte, k úspěchu vystoupení nepřispěje. Základní požadavky na názorný materiál jsou:

jasnost, jednoduchost, přehlednost a srozumitelnost. Velké množství promítaného materiálu

vystoupení spíše škodí, než prospívá.

Jeden promítnutý přehled by neměl přesáhnout 40 slov (bez nadpisu) a šest řádků, v

nichž referující shrne to nejdůležitější. Text musí být čitelný a obraz i slovo vždy v souladu.

Pozornost věnujeme také barevnosti. Existuje totiž stupnice barev, která naznačuje viditelnost a

čitelnost textu. Barevným řešením lze prezentované texty integrovat i dezintegrovat, lze jim také

dodávat určité estetické hodnoty.

Za zvážení stojí i to, zda je účelné rychle za sebou promítat složité grafy, jejichž

pochopení vyžaduje delší časový úsek.

Referující by si měl promítaný text dobře přečíst, neboť pravopisná správnost je nezbytná.

O jazyce prezentací

Jak jsme již několikrát uvedli, je nezbytné věnovat pozornost nejen psané podobě

prezentace, ale především projevu mluvenému. Nesnažíme se být za každou cenu módní.

Obrazně řečeno: kominík by měl zůstat kominíkem, a nikoli analytickým koordinátorem

popelových technik. Z bohatství slov v našem jazyce je třeba obezřetně vybírat.

53

Posluchači nebudou oslněni, když se řečníci budou snažit vypadat moudře za každou

cenu. Mohlo by to třeba připomenout příhodu jednoho otce, který při cestě do Washingtonu říkal

svému synovi: Vidíš tamhletu trojúhelníkovou osmistěnnou budovu? Tak to je Pentagon.

Pokusíme se v krátkém přehledu shrnout nejčastější nedostatky, které se v mluvních

projevech vyskytují.

Obvykle je třeba vystoupení nějakým způsobem zahájit. Zdvořilé oslovení by nemělo

nikdy chybět. Předstoupit před posluchače a říct dobrý den není nejvhodnější uvedení projevu.

Jednou z velmi častých chyb je pohodlnost při výslovnosti, př. kerá (která), dyž (když),

méno (jméno), budem (budeme) apod. S nedostatky se setkáváme i při výslovnosti dalších slov,

př. konexe [konekse] (chybně [konekce]), excentrický [ekscentrický] (chybně [eksentrický])

praxe [prakse] (chybně [prakce]), super [super] (chybně [supr]), hyper [hyper] (chybně [hypr])

aj. Nikdy nemůžeme dopustit, aby hlásky splývaly, př. ve slovech kooperace (chybně

[kóperace]), vakuum (chybně [vákum]), individuum (chybně [individum]) apod., ale ani

vynechávat či vkládat různé hlásky, př. junioři (chybně [junjoři]), radioamatér (chybně

[radjamatér]), materiálu (chybně [matriálu]) a další. Připomínáme, že jednání je vždy

multilaterální, nikoli „miltilaterární“. Přídavná jména bilaterální, multilaterální, unilaterální a

další vycházejí z latinského laterální (lateralis), podobně jako generální, liberální a vyslovujeme

je vždy s příponou –ální v souladu s latinským -alis. Pozornost je třeba věnovat také výslovnosti

slov původu anglického, jejichž pravopis se doposud nepřizpůsobil výslovnosti. Neměli bychom

hovořit např. o [talkšou], ale pouze o [tókšou] apod. Obdobných příkladů můžeme uvádět

bohužel mnoho. Trend současné doby mluvit rychle nutně vede k chybné výslovnosti. Čas tím

neušetříme, neboť ten, kdo mluví rychle, dělá delší pauzy mezi slovy a větami, a obvykle neřekne

za stejnou dobu více informací než ten, kdo mluví pomaleji.

Referující by měli věnovat pozornost i tomu, co říkají, a neměli by „kopírovat“ to, co slyší

dennodenně například v médiích. Do češtiny stále více proniká sloveso zohlednit, př. Existenci

této skutečnosti jsme také zohlednili. Domníváme se, že vhodnější je dávat přednost spojení vzít

v úvahu nebo mít na zřeteli, popřípadě jsme uvážili. Nevhodně se šíří sloveso mapovat (př.

celoživotní dílo, situaci, výsledky zkoumání apod.), nedoporučujeme používat ani sloveso

dokladovat, které je frekventované především v administrativním stylu. Uvedená slovesa do

odborného stylu nepatří, stejně jako substantivum signál, nejčastěji spojené s adjektivem

pozitivní (př. vysílat pozitivní signál/signály).

54

Zcela neúměrně se do projevů šíří vazba je to o tom, že... (Uvedený příklad je o tom, že...).

Tato vazba do oficiálních, a zvláště pak odborných projevů rovněž nepatří. Obdobně je tomu při

použití vazby …od toho se odvíjela další položka dotazníku. K frázovitosti směřuje vyjádření

umíme si představit spolupráci s touto institucí apod. Za nevhodné můžeme považovat i užívání

vazby na druhou stranu (má původ je v angličtině), a to místo slov ale, avšak, přesto, leč, ovšem,

byť, i když, naproti tomu, tomu odporuje aj. Autor projevu musí vždy zvážit, jakých slov či vazeb

použije, a nakolik budou odpovídat požadavkům kladeným na odborné vyjadřování. Analogicky

k výrazům primární, sekundární tvoříme i výraz terciární (chybný je frekventovaný výraz

„terciální“, nebo dokonce „terciérní“).

I když se šíří doslovné překlady některých anglických spojení, není vhodné je používat

tam, kde máme odpovídající české ekvivalenty. Místo doslovného anglického překladu Děkuji

vám velice moc, že… je vhodnější použít jen děkuji, popř. srdečně děkuji. Zcela nečesky zní

vyjádření přejaté z angličtiny Mějte hezký den (oproti vhodnějšímu vyjádření Prožijte hezký den).

České sloveso mít je příliš mnohoznačné, zejména ve srovnání s jeho německými či anglickými

protějšky. Uvedenou vazbou bychom neměli ukončit vystoupení, i když hezký den posluchačům

jistě přejeme.

Nezapomínejme

Dobrým řečníkem se člověk obvykle nerodí, ale stává se jím stálým cvičením, četbou,

pozorováním života kolem sebe a soustavným studiem. Vždyť již A. Edison řekl, že genialita je

jedno procento inspirace a 99 % potu.

Nikdy nepřipusťte, aby se váš projev stal komunikačním aktem, při němž jeden mluví a

nikdo ho neposlouchá.

Několik slov závěrem

A blížíme se k závěru. Odborné sdělení je hotové. Na krátký čas písemný text odložte a

vraťte se k němu s časovým odstupem a s nadhledem. Přečtěte si ho znovu, jako byste četli dílo

55

svého „úhlavního nepřítele“, hledejte v něm chyby a nedostatky. Je velmi pravděpodobné, že i

pečlivý autor nalezne ve svém rukopise „milá“ přeřeknutí a drobné gramatické prohřešky, př.

vědomostní znalosti, skočil z padáku, má chabou sílu, nebo věty: Jsou to tradiční učitelky nad

50 let. Sport je tělesná, v některých případech i duševní aktivita člověka. Výzkumný soubor jsem

rozdělila náhodně na skupinu chlapců a dívek. Síla pravé a levé horní ruky tenistek je rozdílná.

Citované práce jsem seřadila a očíslovala podle abecedy.

Pokud jste text dočetli až do těchto míst, tak snad už víte, která jsou problémová místa při

tvorbě a prezentaci odborného sdělení. Už tušíte, do jakých kritických situací se můžete jako

student, ale i mladý vědecký pracovník dostat. A to jsme se v publikaci zaměřili pouze na ty

problémy, které pokládáme za aktuální a v nichž se nejčastěji chybuje.

Doufáme, že po přečtení této knížky se vám bude snáze připravovat práce, které budou

fundované jak po odborné stránce, tak i po stránce pravopisné a stylistické.

Jen tak máte naději, že se vaše odborná práce stane bestsellerem!

56

57