UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Theses.cz...Proto by snahou manažerů nemocniþních zařízení...
Transcript of UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Theses.cz...Proto by snahou manažerů nemocniþních zařízení...
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD
Ústav ošetřovatelství
Šárka Ročková
Zvládání psychické zátěže v kontextu práce
onkologických sester
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.
Olomouc 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené
bibliografické a elektronické zdroje.
Olomouc 15. 5. 2014 ------------------------
Šárka Ročková
Děkuji Mgr. Šárce Ježorské, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytnutí
cenných rad, návrhů a připomínek při jejím zpracování.
Anotace diplomové práce
Název práce v ČJ: Zvládání psychické zátěže v kontextu práce onkologických sester
Název práce v AJ: Coping with psychological stress in the context of oncological nursing
Datum zadání: 2012-12-02
Datum odevzdání: 2014-05-15
Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci
FZV UP v Olomouci
Ústav ošetřovatelství
Autor práce: Bc. Šárka Ročková
Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.
Oponent práce:
Abstrakt v ČJ:
Cíl: Výzkumné šetření se zaměřuje na určení míry zvládání psychické zátěže onkologických
sester. Cílem výzkumu bylo posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester
a ovlivnění syndromu vyhoření faktory pracovního prostředí. Dalším cílem bylo vyhodnocení
užívaných strategií sester ke zvládání psychické zátěže. Metody: Byla použita metoda
dotazníkového šetření. Užité dotazníky - dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory),
dotazník OSI-R (dotazník zaměstnaneckého stresu), dotazník vytvořený na principech
Herzbergovy teorie motivačních faktorů pracovního prostředí a dotazník vlastní konstrukce.
Závěr: Výzkum prokázal výskyt syndromu vyhoření u onkologických sester. Potvrdil vztah
mezi saturací faktorů pracovního prostředí a syndromem vyhoření. Saturací faktorů se snižuje
riziko vzniku syndromu vyhoření. Nejčastější copingovou strategii onkologických sester je
sociální opora. Bylo prokázáno, že úroveň kvalifikační přípravy sester v oblasti
psychohygieny, není dostatečná
Abstrakt v AJ:
Aim: The focus of this research is to determine to what degree oncology nurses cope with
psychical burden. The aim of this research was the burn out syndrome occurrence among
oncology nurses together with the investigation related to the working environment factors’
influence on this issue. The other aim was the evaluation of nurses’ copying strategies to
manage the psychical burden. Methods: The questionnaire method was used. Used
questionnaires were MBI (Maslach Burnout Inventory), OSI-R questionnaire (the
questionnaire applying to employee’s stress), the questionnaire based on principles of
Herzberg’s theory of motivation factors of working environment and the questionnaire
constructed by the author of this diploma thesis herself. Conclusion: The research confirmed
the burn out syndrome occurrence among oncology nurses. The relationship between working
environment factors saturation and burn out syndrome was proved. By means of factors’
saturation, the risk of burn syndrome lowers. The most frequent copying strategy of oncology
nurses is social support. Low level of qualification training of oncology nurses in terms of
mental hygiene was proved as well.
Klíčová slova v ČJ: onkologická sestra, psychická zátěž, stres, psychohygiena, prevence
stresu, stres zdravotníků, syndrom vyhoření, stresogenní faktory, copingové strategie
Klíčová slova v AJ: oncology nurse, mental stress, stress, mental hygiene, stress prevention,
stress of caregivers, burnout, stress factors, coping strategies
Rozsah: s. 94 s., 3 příl.
6
OBSAH
ÚVOD ........................................................................................................................................ 7
1 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ, STRES ........................................................................................ 11
1.1 Působení stresu na lidskou bytost .............................................................................. 13
1.2 Redukce psychické pracovní zátěže .......................................................................... 15
1.3 Schopnost zvládání psychické zátěže ........................................................................ 16
1.4 Strategie zvládání psychické zátěže na pracovišti ..................................................... 21
1.5 Syndrom vyhoření ..................................................................................................... 24
1.5.1 Hlavní příznaky syndromu vyhoření .................................................................. 25
1.5.2 Vývoj a průběh syndromu vyhoření ................................................................... 27
1.5.3 Prevence syndromu vyhoření ............................................................................. 28
2 CHARAKTERISTIKA PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE SESTER V ONKOLOGII ................... 32
3 VZDĚLÁVÁNÍ SESTER V OBLASTI DUŠEVNÍ HYGIENY ...................................... 36
4 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ONKOLOGICKÝCH SESTER ............................................... 40
4.1 Cíle výzkumu a hypotézy .......................................................................................... 40
4.2 Metodika výzkumu .................................................................................................... 41
4.3 Profil respondentů ...................................................................................................... 44
4.4 Realizace výzkumu .................................................................................................... 45
4.5 Metody statistického zpracování ............................................................................... 45
4.6 Interpretace výsledků výzkumného šetření ............................................................... 46
DISKUZE ................................................................................................................................. 60
ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 67
REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................................................ 69
SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................................. 81
SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 82
SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 83
SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 84
7
ÚVOD
Charakteristika práce onkologické sestry s sebou přináší velké množství pracovního stresu.
Onkologické sestry čelí ve své profesi zátěžovým situacím, které byly identifikovány na
základě výsledků řady studií. Mezi nejčastější patří konfrontace s bolestí, utrpením, smrtí,
kontakt s rodinou umírajícího (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115, Jobánková,
Kvapilová, 2007, s. 18-19, Rodrigues, Chaves, 2008, s. 2-8). Sestra pod vlivem těchto
stresorů pociťuje negativní emoce, které nemůže při péči o pacienta ventilovat, ale musí svým
profesionálním přístupem nacházet porozumění a soucit s pacientem. Vzniká tak emocionální
nesoulad, který představuje pro sestru významný faktor stresu a má negativní dopad na
fyzický i psychický stav sestry (Kovács, M. , Kovács, E., Hegedüs, K., 2010, s. 855-862).
Studie, které se věnují problematice zvládání stresu onkologických sester, se snaží hledat
způsoby, jak předcházet syndromu vyhoření, který vede ke zvýšené nemocnosti sester,
snižování kvality péče o nemocného a zvýšené fluktuaci (Cohen-Katz et al., 2004, s. 78-86,
Garman, Corrigan, Morris, 2002, s. 235-241).
K vyhoření dochází vlivem chronického stresu, takže jeho vznik je ovlivněn dlouhodobým
nepoměrem mezi psychickou zátěží a fázi klidu organismu. Způsob, jakým jedinec zvládne
psychickou zátěž, je dán faktory zevního prostředí, ale je také ovlivněn jeho vnitřním
prostředím. Kebza nazývá schopnost zvládat psychickou zátěž jako schopnost získat zpět sílu,
zotavit se a vrátit se zpět do původní podoby (Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-6). Faktory
vnitřního prostředí jedince jsou charakterové vlastnosti a promítají se do způsobu zvládání
stresu, ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr strategií, kterými na ně jedinec
reaguje (Bartošíková, 2006, s.8-9). Mezi zevní podmínky, které mohou ovlivnit vznik
syndromu vyhoření, patří pracovní stresory, ovlivněné sociálním prostředím a organizačními
aspekty (Stock, 2010, s. 31-39).
Proto by snahou manažerů nemocničních zařízení a vedoucích pracovníků onkologických
pracovišť mělo být zjišťovat silné motivační faktory pracovního prostředí sester ve vztahu
k syndromu vyhoření (Kolman et al., 2004, s. 2-4; Hart, 2001, s. 62-66; Vévoda et al.,
2010, s. 20-21). Jak popisuje Vévoda, fluktuace, jako následek syndromu vyhoření u sester,
není zapříčiněna nedostatkem oddanosti k zdravotní profesi, ale nedostatečnými podmínkami
k poskytování péče o pacienta (Vévoda et al., 2010, s. 20). V rámci zajištění spokojenosti
onkologických sester je důležité najít způsoby, jak sestrám pomoci, poskytnout doporučení,
jak by se měly se stresem vypořádat samy a zamýšlet se nad ovlivněním zevních faktorů,
které mohou působit na jejich spokojenost, předcházet syndromu vyhoření, snížit fluktuaci
8
a zabránit možnému snížení kvality poskytované péče. Znamená to zajistit sestrám
psychickou bezpečnost práce, která je charakterizovaná zajištěním takových pracovních
podmínek, které budou působit preventivně proti jejich psychickému zranění (Kebza,
Šolcová, 2013, s. 329-331).
Problém zvládání psychické zátěže je alarmující, obzvláště při zjištění, které potvrzuje, že až
70 % pracovních neschopností v ČR je způsobeno nemocemi souvisejícími se stresem
(Bartošíková, 2006, s. 42-46, Herman, Doubek, 2008, s. 12-16).
Z řad odborníků se známost tématu „syndrom vyhoření“ rozšířila i mezi veřejnost. Přes
povšechnou informovanost o tom, co syndrom vyhoření je, podle zkušeností z praxe trpí
syndromem vyhoření velké množství lidí. Je tedy potřebné více se na syndrom vyhoření
zaměřit ve fázi prevence i intervencí (Stock, 2010, s. 31-39).
Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá
poznatky o psychické zátěži, o možnostech zvládání psychické zátěže. Popisuje vliv
psychické zátěže na lidský organismus, uvádí poznatky o syndromu vyhoření. Blíže
specifikuje psychickou zátěž onkologických sester, způsoby prevence ze strany sester
i zaměstnavatele a charakterizuje vzdělávání sester v oblasti duševní hygieny.
Úkolem praktické části bylo ověření stanovených cílů a hypotéz na základě statisticky
zpracovaných závěrů výzkumného šetření onkologických sester. Cílem výzkumu bylo
posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester a zjištění, zda vznik syndromu
vyhoření je ovlivněn faktory pracovního prostředí. Dále byly sledovány osobní priority
faktorů pracovního prostředí onkologických sester a stupeň jejich saturace zaměstnavatelem.
Zjišťovány byly také strategie ke zvládání psychické zátěže a byla posuzována připravenost
sester do praxe v oblasti duševní hygieny.
V závěru praktické části jsou diskutovány výsledky šetření s publikovanými studiemi na daná
témata a předkládány návrhy doporučení pro praxi, ovlivňující zvládání psychické zátěže
onkologických sester.
Práce může posloužit jak sestrám, tak zaměstnavatelům a vedoucím pracovníkům jako
inspirace, kterým směrem se lze ubírat ve zvýšení pracovní spokojenosti onkologických sester
a zlepšení klimatu na pracovišti.
9
Pro vstupní literaturu byly použity tyto materiály:
BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 80-
7013-439-9.
BEDRNOVÁ, Eva et al. 2009. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení
a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7261-
198-0.
DANZER, Gerhard. 2001. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2001. 244 s. Spektrum. ISBN 80-7178-456-7.
HERMAN, Erik a DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na
rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, ©2008. 94 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-
157-8.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2003. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN
80-7178-774-4.
ZACHAROVÁ, Eva. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky.
Interní medicína pro praxi. 2008, 10(1), 41-42. ISSN: 1212-7299.
ZÁLEŠÁKOVÁ, J., BUŽGOVÁ, Radka. 2011. Psychická zátěž sester pečujících
o onkologicky nemocné. Pracovní lékařství. 2011, 63(3-4), 113-118. ISSN: 0032-6291.
V průběhu vyhledávání vhodné literatury byly použity tyto katalogy: katalog Vědecké
knihovny v Olomouci, Národní lékařské knihovny v Praze, Národní knihovny ČR v Praze,
databáze PubMed a EBSCO, stránky solen.cz a služba Google Scholar.
Rešeršní strategie
Vyhledávání bylo zahájeno během roku 2013, kdy bylo započato s vyhledáváním kniha
článků na termíny: onkologická sestra, psychická zátěž, stres, psychohygiena, prevence stresu,
stres zdravotníků, syndrom vyhoření, stresogenní faktory, copingové strategie. Dokumenty
byly vyhledávány v českém, slovenském a anglickém jazyce a časovém rozpětí 2013-2006.
Největší část vyhledaných dokumentů byla z katalogu Národní lékařské knihovny v Praze –
Medvik. Celkem bylo vyhledáno na různé kombinace klíčových slov 150 záznamů, ze
10
kterých byly vybrány nejvíce odpovídající tématu práce. Stejně bylo postupováno i v katalogu
Národní knihovny ČR v Praze a na stránkách Solen. V katalozích knihoven byly dohledány
hlavně knihy a sborníky, na stránkách Solen přímo články v plném textu. Při výběru literatury
bylo přihlíženo na relevanci článků a jejich aktuálnost. Součástí nalezených dokumentů byly
soupisy literatury a ty také sloužily jako zdroj pro dohledání dalších zdrojů. Při práci
s databázemi PubMed a EBSCO bylo pro vyhledávání využito termínů: oncology nurse,
mental stress, stress, mental hygiene, stress prevention, stress of caregivers, burnout, stress
factors, coping strategies. Jednotlivá klíčová slova byla konfrontována s databází Medvik, kde
je možné zjistit anglické ekvivalenty k českým termínům. Na různé kombinace jednotlivých
termínů bylo získáno 320 záznamů v anglickém jazyce, z toho 25 relevantních článků.
Zároveň s vlastním vyhledáváním byla podána žádost o rešerši ve Vědecké knihovně
v Olomouci. Vzhledem k již nahledaným materiálům byla rešerše zaměřena na články a stati.
V rámci rešerše bylo získáno 65 záznamů v českém, slovenském a anglickém jazyce.
Záznamy byly porovnány s již získanými a byly vyloučeny duplicity. Stati, články
a monografie, byly po nastudování použity formou parafrází při tvorbě teoretické části
diplomové práce.
Další fází bylo vyhledávání pomocí vyhledávače Google, zde bylo získáno poměrně široké
spektrum informací, opět byly vybrány pouze ty, které odpovídaly tématu a byly ze stránek
oficiálních institucí typu ministerstev, nemocnic nebo asociací. Nalezeny byly i některé
články v plném textu. Vyhledávání pomocí služby Google Scholar přineslo velké množství
odkazů. Postupně byly vyeliminovány nerelevantní. Pomocí vyhledávače Google a služby
Google Scholar bylo získáno 28 vhodných zdrojů. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví
ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR byly dohledány některé legislativní
podklady a vzdělávací programy. V průběhu práce byla zařazena i literatura starší než byla
v původním zadání. Jednalo se o tituly, které se svým obsahem korespondovaly s tématem
práce.
V rámci vlastního vyhledávání společně s rešerší, kterou vypracovala knihovna, bylo získáno
a v práci použito 53 monografií v českém jazyce, 2 v anglickém, 21 článků a statí v českém
jazyce a 41 v anglickém jazyce, 2 legislativní dokumenty, 3 internetové zdroje v českém
jazyce a 3 v anglickém jazyce.
11
1 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ, STRES
Pojem psychická zátěž a pojem stres spolu úzce souvisí. Oba pojmy vznikly v závislosti na
sobě. Byly převzaty z technických oborů, kdy se o termínu „stres“ hovořilo tam, kde byl
pracovní materiál vystaven zátěži. Lidský organismus je každý den vystaven nějakému druhu
zátěže a pojem stres ve vztahu k lidské civilizaci vznikl v souvislosti se studiem toho, jak se
člověk chová v těžkých životních situacích (Křivohlavý, 2001, s. 169-170). Zátěž může na
člověka působit v průběhu celého dne doma, v zaměstnání, při hře, kdy na organismus jsou
kladeny neobvyklé požadavky a stres v tuto chvíli představuje stav aktivace, jímž organismus
na tyto požadavky reaguje (Kirstová, 1996, s. 19). Toto konstatování obecně vyjadřuje
Mohapl, který označuje stres jako zátěž, která na člověka dolehla. Každý jedinec má jinou
schopnost danou zátěž zvládnout (Mohapl, 1992, s. 49). Jako jeden z prvních odborníků
moderní doby, kteří se tématu stresu začali věnovat, bývá uváděn Walter Cannon. V roce
1920 definoval stres jako stav, vyvolávající útěkovou nebo útočnou reakci. Cannon
konstatoval, že lidé i zvířata reagují na stresor na základě odhadu a ohodnocení své síly buď
bojem, nebo útěkem. Také přišel s poznatkem, kdy podle jeho názoru je reakce organismu za
situace zátěže ovlivněna sympatickým nervovým systémem. Prokázal, že z dřeně nadledvin se
uvolňují hormony a jejich smyslem je mobilizace organizmu (Cannon in Renaud, 1993).
Za zakladatele tradice systematického výzkumu stresu bývá považován kanadský fyziolog,
endokrinolog a psycholog maďarsko-rakouského původu H. B. Selye . Dle Selyeho pojem
stres neznamená zátěž, ale spíše způsob, jakým člověk na zátěž reaguje. Jako rozhodující pro
reakci člověka na stresovou událost uváděl Selye kognitivní zpracování stresoru a zátěžové
situace (H. B.Selye, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 12-15).
Novější koncepce stresu se v mnoha případech opírají o nedostatky výše zmíněných přístupů
nebo popisované teorie dále rozvíjejí. Příkladem jedné z takových koncepcí je teorie
Steinberga a Ritzmana. Tito autoři vycházejí z koncepce Selyeho a navrhli vlastní model
stresu, kde stres definují jako přetížení nebo podtížení vstupu nebo výstupu do živého
systému. Tímto vzniká narušení vnitřní rovnováhy a musí dojít k zapojení adaptačních
pochodů, jimiž se organismus snaží obnovit homeostázu (Steinberg, Ritzman, in Hladký,
1993, s. 32-34).
Míra stresu vzniká v závislosti na míře zátěže. Zátěž může být pro jedince také prospěšná,
nutí organismus k neustálé adaptaci na nové podmínky a tím dochází k zlepšování jeho
výkonu. Obecně lze konstatovat, že zátěž je nezbytná pro další rozvoj každého člověka, ale je
12
nutné ji rozlišovat od zátěže, na jejíž zvládání naše kapacity nestačí. Obecně se zátěž dělí na
biologickou, fyzickou a psychickou, která je dále dělena na senzorickou, mentální
a emocionální (Kebza et al., 2012, s. 14-18). Ve výzkumných šetřeních se autoři zaměřují na
popis jedné její složky, dle určitého typu profese. Psychická zátěž, která nás v této práci
zajímá, je rozdělena podle míry subjektivního prožívání na pět základních kategorií:
- Běžná psychická zátěž, která je přiměřená a vyžaduje nároky na psychiku, jež je
schopen jedinec zvládnout svými schopnostmi, znalostmi motivací a jasnými postoji.
- Optimální psychická zátěž, která stimuluje psychický rozvoj osobnosti a není
provázena negativními důsledky v psychice.
- Pesimální psychická zátěž, která znamená výrazně nízké nebo výrazně vysoké nároky
na psychiku jedince. Nízké nároky nepodněcují psychicky rozvoj jedince a výrazně
vysoké nároky není schopen jedinec zvládat a vedou k psychické desintegraci.
- Hraniční psychická zátěž, která je spojena s narůstajícími nároky na její zvládání,
jedinec se s ní vyrovnává s vypětím svých psychických sil. Dochází k funkčním
poruchám jedince, rozvíjení únikových, obranných a kompenzačních mechanismů.
- Extrémní psychická zátěž, při které jedinec není schopen uplatnit jakékoliv
kompenzační mechanismy a dochází k psychickému selhávání různého stupně,
projevujícího se dezintegrovaným chováním jedince (Mikšík, 2001, s. 62).
Míra zátěže, která na jedince působí, ovlivňuje míru stresu, který jedinec prožívá. Záleží také
na odolnosti organismu tuto zátěž snášet. Schopnost odolávat zátěži se nazývá „frustrační
tolerance“. Frustrační tolerance je schopnost odolávat frustraci bez vážnějších výkyvů
psychofyziologické rovnováhy a bez vážnějších následků na duševním zdraví jedince. Práh
frustrační únosnosti, bez vážnějších výkyvů psychofyziologické rovnováhy a bez vážnějších
následků na duševním zdraví, závisí na řadě dispozičních faktorů (Křivohlavý, 2003, s. 42).
Obecně lze říci, čím větší zátěž, tím větší stres, a čím větší frustrační tolerance, tím je stres
menší. Lidé běžně popisují stres jako tlak úkolů, nejisté pracovní podmínky, nedostatek času.
To vše není stres, ale stresory, což je působící zátěž, pod jejímž vlivem teprve stres vzniká
(Plamínek, 2013). Expozice psychické zátěže a stresu je jedním z charakteristických znaků
profese zdravotníků a je nutno jim efektivně čelit.
13
Mezi nejčastějšími příčinami a zdroji stresu je uváděno pracovní přetížení, nadměrná
administrativní zátěž, nedostatek času, problematické vztahy na pracovišti, nenaplnění
očekávání spojených s profesí (Kebza et al., 2012, s. 18-21).
1.1 Působení stresu na lidskou bytost
Vliv stresu na zdraví člověka popisoval ve své knize lékař Heinroth v roce 1818. Analyzoval
psychosomatické nemoci, které podle jeho přesvědčení souvisely s celistvostí člověka jako
bio-psycho-sociální jednotky a zavrhl rozdělení člověka na tělo a duši (Heinroth, in Danzer,
2001, s. 13-14). Celostní pohled na člověka byl přijímán již v antice. Podle učení filozofa
Platóna bylo nutno spojit léčbu těla s léčbou duše. V podstatě již tehdy bylo poukazováno na
vnímání psychosomatiky (Faleide, A., Lian, Faleide, E., 2010, s. 17). Psychosomatika se
zabývá vztahy mezi duševnem a tělesnem. Toto slovní spojení je starořeckého původu
a označuje spojení „psyché“ neboli duše a „soma“, což znamená tělo. Duši a tělo chápe jako
dvě spojené nádoby, které se vzájemně ovlivňují. Konstatuje, že psychické funkce mají vliv
na pochody v organismu (Poněšický, 2002, s. 12).
K mobilizaci psychických funkcí dochází vlivem stresu. Určitá zátěž, která na člověka
dolehne, je označena jako negativní emocionální zážitek (stres) a je doprovázena souborem
biochemických, fyziologických, kognitivních a behaviorálních změn. Intenzita těchto změn je
závislá na míře stresogenní situace a schopností jedince danou situaci zvládnout (Křivohlavý,
2003, s. 170).
Odezva organismu na stres:
- příznaky fyzické, vycházející z poplachové reakce organismu: zvýšený krevní tlak,
zrychlená srdeční akce, nevolnost, slabost, problémy s trávením, bolesti břicha,
zvracení, dechové obtíže, bolest na hrudi, bolest hlavy;
- vertebrogenní obtíže, svalové napětí, poruchy akomodace, poruchy menstruace,
sexuální problémy, vyšší riziko úrazů a dopravních nehod;
- poruchy kognitivních funkcí: snížení pozornosti, zhoršení koncentrace, neschopnost
se rozhodnout, zvýšené či naopak snížené uvědomování si okolního dění;
- emocionální změny: úzkost, nejistota, obavy, deprese, strach, vznětlivost, hněv,
pocity viny, ztráta emoční kontroly, neadekvátní emoční odpověď;
- behaviorální změny: změny v aktivitě, neschopnost odpočinku, stáhnutí do sebe.
Mezi somatickými příznaky převažují obtíže kardiovaskulárního systému (projevy
14
ICHS, hypertenze, arytmie, palpitace), obtíže zažívacího systému (gastroduodenální vředová
choroba, kolitida, porucha motility GIT), obtíže dýchacího systému (astma bronchiale,
hyperventilační tetanie), objevují se poruchy imunitního systému (snížená odolnost vůči
infekci, alergie, autoimunitní choroby, nádorová onemocnění), obtíže pohybové soustavy
(vertebrogenní algické syndromy), tenzní bolesti hlavy (Everely, Mitchell, 2002, s 96-102;
Honzák, Kurzová, 2003, s.42-45; Štikar et al., 2003, s. 270-275).
Dopad psychické zátěže na zdraví zkoumala výzkumná studie prováděná v Austrálii v roce
2004. Do studie bylo zařazeno 760 sester. Na základě vyhodnocení dotazníků na pracovní
nároky, kvalitu spánku, únavu a zotavení se mezi směnami, došlo ke zjištění, že psychické
pracovní napětí má negativní dopad na kvalitu spánku a vede k chronické únavě (Winwood,
Lushington, 2006, s. 679-686). Také ze studie týkající se 110 sester, kde byl hodnocen vliv
stresu na jejich zdravotní stav a životní styl, vyplynulo, že u sester převládají pocity únavy,
bolesti zad, bolesti hlavy a poruchy spánku z důvodu velkého psychického vypětí
(Bohutínská, 2005, s. 16-18). Americká studie, která zkoumala přítomnost příznaků stresu
u 500 onkologických sester v roce 2009 uvedla, že mezi nejčastější příznaky patří nespavost,
dotěrné myšlenky o pacientech a podrážděnost. Neméně časté byly příznaky vyhýbání se
lidem, místům a věcem a znepokojující sny o pacientech (Quinal, Harford, Rutledge, 2009,
s. 1-7). Působením stresu a jeho zvládáním se zabývá řada studií. Americký autor Raines
v roce 2000 definoval pomocí dotazníků druhy stresorů u 229 onkologických sester
a zaznamenal 32 různých etických dilemat, která u sester vyvolávají etický stres, spojený
s pocitem bezmocnosti a závazkem k druhému člověku (Raines, 2000, s. 29–41). Vysokou
míru stresu spojenou s pocity bezmocnosti, nemožnosti jednat tak, jak by bylo pro pacienta
nejlepší, pocity nejistoty a snížením sebevědomí zaznamenal ve své studii také Wilkes, na
základě prováděného interview s onkologickými sestrami (Wilkes et al., 2008,
s. 160-168). Také studie prováděná v roce 2010 Kovácsem et al., zkoumala míru stresu u 200
sester na základě dotazníků a dospěla téměř ke stejným závěrům. Sestry při své práci
pociťovaly negativní emoce (frustraci, zklamání, smutek), převládaly pocity bezmoci. Vysoká
míra stresu měla dopad na jejich fyzický a psychický stav (Kovács M., Kovács E., Hegedüs,
2010, s. 855 -862).
15
1.2 Redukce psychické pracovní zátěže
Dnešní hektická doba klade na jedince stále vyšší nároky jak po stránce fyzické, tak
psychické. Nároky práce a prostředí musí být v rovnováze s pracovními schopnostmi
a ostatními individuálními vlastnostmi zaměstnance. Je povinností zaměstnavatelů uvědomit
si tuto skutečnost a v rámci managementu kvality provádět kroky ke sledování míry pracovní
zátěže a sledování reakcí, vyvolaných psychickou pracovní zátěží, které se mohou projevovat
nárůstem pracovních úrazů a stigmatizací (Štikar et al., 2003, s. 270-273). Tímto tématem se
vážně zabývá Výzkumný ústav bezpečnosti práce, který definuje míru pracovního zatížení
zaměstnanců jako hlavní faktor, který má podíl na úspěchu zaměstnavatele. Specifikuje pojem
pracovního přetížení, které vážně ohrožuje činnost podniků a zároveň vytváří negativní obraz
v mínění odborné i laické veřejnosti. Vede ke zvýšené absenci a fluktuaci pracovníků,
k pracovním úrazům (Uzel, 2008, s. 4-5). Štikar spolu s dalšími autory definují, kdy je míru
zátěže možno považovat za neúměrnou. Pokud vznikne vztah mezi psychickou zátěží
a zdravotním stavem, je nutné tuto zátěž redukovat. Doporučením, jak snížit pracovní zátěž
zaměstnanců, je vhodně se zaměřit zejména na oblast:
- pracovního designu – úprava pracovních podmínek tak, aby byla ovlivněna motivace
pracovníků;
- duševního zdraví – sledování faktorů, které vedou ke stresu v práci, doporučení
prevence a postupů ke snižování psychické zátěže, prostřednictvím terapeutických
a korektivních programů (Štikar et al., 2003, s. 128-131).
Pokud budou zaměstnavatelé pečovat o zdraví zaměstnanců, odrazí se to ve vyšší pracovní
schopnosti, produktivitě práce a nižší absenci. U zaměstnance, pokud bude cítit ze strany
zaměstnavatele zájem o svou osobu, se bude vytvářet vyšší míra oddanosti, spokojenosti
a loajálnosti (Uzel, 2008, s. 5-7).
Cílené kroky k podpoře psychosociálního zdraví zaměstnanců byly uskutečněny v roce 2012
v Nizozemsku. V 15 výrobních podnicích zahájili terapeutický a korektivní program
podporující zdraví. Sekundárním cílem bylo zlepšení psychosociálního zdraví, zdravotního
stavu a vitality. Program spočíval ve zhodnocení zdravotního stavu zaměstnanců, jejich
fyzické zdatnosti a celkové kondice. Podle určené výše zdravotního rizika program nabídl
firemní fitness, zdravou stravu, sezení ohledně životního stylu, konzultace psychoterapeuta,
ergoterapeuta, fyzioterapeuta, dietologa a rehabilitační program. Z výsledků vyplývá, že došlo
k redukci pracovních neschopností a snížení fluktuace zaměstnanců (Holland et al., 2012,
s. 1471-1476).
16
Zaměstnanec, který cítí zájem o svou osobu, je spokojený a bude odvádět maximální výkon.
Jaký benefit může přinést péče o zdraví zaměstnanců, by si měl uvědomit také management
zdravotnických zařízení. Několik studií zkoumalo vztah mezi spokojeností zaměstnanců
a spokojeností pacientů. Výsledky potvrdily, že pracovní nespokojenost zaměstnanců vede
k jejich absenci a nemocnosti, což významně negativně koreluje se spokojeností pacientů
s poskytovanou péčí (Aiken et al., 2001, s. 43-53; Aiken et al., 2002, s. 1987-1993; Moret,
2012, s. 83-85). Pozitivní vliv spokojenosti zaměstnance s pracovním prostředím na kvalitu
poskytované péče prokázala také studie prováděná Spencem Laschingerem a Leiterem
(Spence Laschinger, Leiter, 2006, s. 265).
Studie prováděné Aikenovou et al. dále potvrzují, že mezi faktory, které ovlivňují pracovní
spokojenost, patří stres, nedostatek autonomie, špatná soudržnost týmu a tyto faktory jsou
spojeny s nedostatečnou organizační a manažerskou podporou (Aiken et al., 2001, s. 43-53;
Aiken et al., 2002, s. 1987-1993). Dopady nespokojeného zaměstnance také uvádí ve své
publikaci autoři Výrost a Slaměník. Nespokojený zaměstnanec postrádá schopnost sympatie
a porozumění, ochotu, podporu, schopnost vyhledávat problémy a potřeby. Obecně lze říci, že
postrádá schopnost prosociálního chování, které je u zdravotníka základním rysem kvalitně
odváděné péče. Tento stav způsobuje jeho negativní nálada, která je způsobena
neuspokojením z práce a v důsledku toho neuspokojením vlastního já. Zde je důležité, aby
zaměstnanec dospěl k odhalení svého vlastního emocionálního stavu, ale aby také
zaměstnavatel cíleně tyto stavy u svých zaměstnanců vyhledával a odhaloval. Sociální
psychologie se zaměřila na zkoumání toho, jestli emocionální stavy jedince ovlivňují zvládání
psychické zátěže (Výrost, Slaměník, 1997, s. 342-355).
1.3 Schopnost zvládání psychické zátěže
Způsob, jakým jedinec zvládne psychickou zátěž, je dán faktory zevního prostředí, ale je také
ovlivněn jeho vnitřním prostředím. Kebza nazývá schopnost zvládat psychickou zátěž jako
psychickou odolnost, která vyjadřuje pružnou, elastickou a houževnatou nezdolnost, posilující
životní síly. Může být také chápána jako schopnost získat zpět sílu, zotavit se a vrátit se zpět
do původní podoby (Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-6). Jedinec musí disponovat určitými
vlastnostmi, které mu umožňují adekvátní reakce a fungování při působení psychické zátěže.
Jde tedy o vztah mezi požadavky kladenými na organismus jeho prostředím a vlastnostmi,
jimiž je vybaven k jejich zvládání. Kapacita těchto vlastností rozhoduje o tom, proč někdo
17
v daném prostředí obstojí a jiný ve stejném prostředí neobstojí (Uzel, 2008, s. 4-5). Při studiu
jedinců, kteří úspěšně zvládají životní těžkosti, byla popsána schopnost zvládání těchto
těžkostí jako „nezdolnost“. Nezdolnost typu hardiness se týká osobnosti, která je
charakteristická jakousi pevností, tvrdostí tváří v tvář těžkostem. Taková osobnost je tělesně
i psychicky zdravější, lépe se o sebe stará, používá účinnější strategie při řešení problémů
a při vyhýbání se problémům (Křivohlavý, 2001, s. 74-75). M. Friedman a H. Rosenman
v roce 1959 analyzovali vztah mezi zvládáním psychické zátěže a typem chování. Rozdělili
jedince na:
Typ A - který se projevuje netrpělivostí, chronickým pocitem časové tísně, přehnanou
soutěživostí, agresivním úsilím a velmi často nepřátelskostí.
Typ B – který se projevuje trpělivostí, malým pocitem časové tísně, nesoutěživostí
a nedostatkem agresivního úsilí.
Typ X – který vykazuje v nerozvinuté formě rysy obou typů.
(Friedman, Rosenman, in Štikar et al., 2003, s. 76-78).
Sikorová pro zvládání psychické zátěže zdůrazňuje důležitost vnitřní stability jedince,
osobnostní zralost a vyšší frustrační toleranci. Také podtrhuje sebepojetí jedince, to jaký má
vztah k sobě samému, stupeň jeho sebepoznání, sebepřijetí a sebeřízení (Sikorová, 2011,
s. 29-32).
Sebepoznání definuje Knoblauch jako pochopení sama sebe. Pokud nepochopíme sami sebe,
nemůžeme definovat to, jakými chceme být, čeho chceme dosáhnout, co chceme zvládnout.
Každý jedinec má v sobě dvě stránky, které ho ovlivňují v myšlení a jednání - emocionální
a racionální. Vždy je jedna v popředí a vzájemně se ovlivňují. Obě tyto stránky jsou
u každého jedince jinak silné a jedinec musí s nimi pracovat, brát v úvahu svoje emoce
a rozum. Pokud jedinec dosáhne sebepoznání, může přejít k sebeřízení (Knoblauch, 2013,
s. 62-88). Sikorová ve své knize uvádí velmi důležitý prvek, který vede k sebepoznání a tím je
rozhodnutí pracovat na sobě a vytrvat v realizaci tohoto rozhodnutí. Převzít odpovědnost za
svůj vnitřní svět, za to jak životní situace zpracováváme a jaký obraz vnějšího světa si
vytváříme (Sikorová, 2011, s. 29-32). Pokud dojde k sebepoznání, je možné přejít
k sebeřízení.
Pojem sebeřízení pochází z anglického spojení slov self = sám a management = řízení.
Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že v přeneseném významu to znamená řízení sebe sama.
Sebeřízení vychází z určení si životních a pracovních cílů. Představuje především vlastní vůli
chtít něco změnit, něčemu novému se naučit, poučit se ze svých chyb a z chyb okolí.
Podporuje v lidech ctižádost, ale zároveň i serióznost a spolehlivost. Jedná se v podstatě
18
o metodu, díky níž se člověk může naučit jak vykonávat cokoli, ale hlavně cílevědomě
(Bedrnová et al., 2009, s. 159-170). Návodem k sebeřízení může být uvědomění si faktorů,
které ho brzdí a které ho posunou vpřed.
Faktory, které brzdí - špatný přístup – chaos v práci kterou děláme, zabýváme se maličkostmi,
netrpělivost, přepínání, nesoustředěnost, stres, prokrastinace (Pacovský, 2006, s. 24).
Faktory, které posunou vpřed – začínat s myšlenkou na konec (najít si svou cestu a svůj cíl),
proaktivita (nést plnou zodpovědnost za svoje jednání), návyky (nevytvářet si zlozvyky
a pokud je mám, cíleně s nimi bojovat, vnitřní pohoda (dostatek spánku, pohyb, zdravá strava,
naučit se relaxovat, vyhýbat se stimulujícím prostředkům, hledat pohodové situace, zachovat
si čisté svědomí, aktualizace našich dovedností, čím více se učíme, čím více víme, tím se
cítíme sebejistěji a jsme motivovanější (Balbay et al., 2011, s. 33; Tracy, 2007, s. 69;
Plamínek, 2004, s. 154).
Co nás dále může posunout vpřed je dobrá nálada. Závěry studií dokazují, že dobře naladění
a šťastní lidé mají lepší schopnost zvládat psychickou zátěž. Dobrou náladu lze navodit
sdělením o úspěchu při řešení pracovního úkolu, oceněním kreativity, přemýšlením o hezkých
věcech, posloucháním hudby, sdělováním dobrých zpráv (Rosenhan, Salovey, Hargis,
Weyant, in Výrost, Slaměník, 1997, s. 353-354). Dobrá nálada a pozitivní přístup k životu
také závisí na míře sebehodnocení. Zdravější, spokojenější, asertivnější, úspěšnější a lépe
schopni zvládat jakoukoliv životní zátěž jsou lidé s vysokou mírou sebehodnocení.
Sebehodnocení je chápáno jako schopnost podívat se sami na sebe s určitým odstupem a mít
schopnost výsledky tohoto pohledu vnímat (Křivohlavý, 2001, s. 77-78). Kladným přístupem
k životu jako faktoru, který se podílí na zvládání stresových situací, se zabývali Scheier
a Carver v roce 1985, kdy na základě studií definovali tzv. „dispoziční optimismus“ jako
osobnostní rys, který ovlivňuje kladný pohled jedince na svět a předurčuje lepší schopnost
zvládání životních situací (Scheier, Carver, in Křivohlavý, 2001, s. 76-77). Dalším faktorem,
který ovlivňuje schopnost zvládání psychické zátěže, je motivace. Motivace člověka
představuje soubor vnitřních vlivů, které usměrňují jeho jednání a prožívání. Posiluje
fyzickou a psychickou aktivitu člověka a směřuje ho ke splnění daného cíle (Štikar et al.,
2003, s. 298-299; Bedrnová et al., 2009, s. 221-225). Jako zdroje motivace jsou označovány
potřeby, návyky, zájmy, hodnoty a ideály, které mohou být výsledkem jak výchovy, tak
sebeutvářecích aktivit každého člověka a vytváří se tzv. motivační profil člověka. Každá
osobnost člověka má svoji vyhraněnost a intenzitu svých hnacích sil. U někoho dominuje
orientace na úspěch, u jiného snaha vyhnout se neúspěchu. Určení motivačního profilu
člověka může být dobrým nástrojem k odhalení druhu jeho motivace (Bedrnová et al., 2009,
19
s. 239-241). Přehnaně vysoká motivovanost ovšem vede k vysokému vnitřnímu psychickému
napětí, které narušuje „normální“ fungování lidské psychiky a oslabuje tak aktuální vnitřní
subjektivní předpoklady výkonu (Bedrnová et al., 2009, s. 264-268).
Podle Nakonečného se v psychologii rozlišují dva typy pracovní motivace:
1. motivy, které souvisí s vlastní prací (motivace intrinsická)
2. motivy mimo vlastní práci (motivace extrinsická)
Intrinsické motivy – potřeba činnosti, potřeba kontaktu s druhými lidmi, potřeba výkonu,
touha po moci, potřeba smyslu života a seberealizace.
Extrinsické motivy – potřeba peněz, potřeba jistoty, potřeba vlastní důležitosti, potřeba
sociálních kontaktů, potřeba sounáležitosti, partnerského vztahu.
Růžička rozděluje pracovní motivy na:
1. aktivní – přímo podporují pracovní výkon
2. podporující – vytvářejí podmínky pro pracovní výkon
3. potlačující – odvádějí od pracovní činnosti
(Růžička, in Nakonečný, 1992, s. 92-102).
Podle Růžičky je třeba vzhledem k motivaci pracovního jednání neustále přihlížet k celé
osobnosti člověka. Neexistuje motivace k práci sama o sobě, ale člověk, v jehož psychice
probíhají určité motivační děje. Motivace k pracovní činnosti způsobuje, že člověk určitou
práci vykonává, setrvává v ní a vynakládá na ni určitou míru energie a úsilí. Motivace k práci
je vnitřní psychologická pohnutka, která je velmi proměnlivá. Pro management každého
podniku z toho plyne závěr, že pracovní motivaci je nezbytné věnovat neustálou pozornost
(Růžička, in Provazník, Komárková, 1996, s. 121-126).
Gifford, Zammuto a Goodman v roce 2002 zkoumali vliv organizační kultury na fluktuaci
sester. Zjistili, že kvalita organizační kultury ovlivňuje uspokojení z práce, pracovní aktivitu
a loajalitu k zaměstnavateli. Nespokojenost s organizační kulturou vede k syndromu vyhoření
a fluktuaci sester. Vytváření „zdravého“ pracovního prostředí hraje klíčovou roli v boji proti
syndromu vyhoření a fluktuaci sester (Gifford, Zammuto, Goodman, 2002, s. 13-25).
Motivace v pracovním procesu ovlivňuje pracovní prostředí, které je tvořeno určitou
organizační kulturou. Představuje sdílené hodnoty, zájmy, přesvědčení, rituály a tradice.
Představuje atmosféru pro fungování jedince. Kulturní zázemí usnadňuje zaměstnancům
pochopit a ocenit, jak si jich organizace cení, jaká zde vládne etika a morálka, o co organizace
usiluje. Má pozitivní, nebo negativní vliv na motivaci, na chování a loajalitu lidí k organizaci
(Vodáček, Vodáčková, 2006, s. 241-242). Zájmem každé zdravotnické organizace, která
usiluje o zajištění kvalitní péče o pacienty, musí být udržení týmu motivovaných, nadšených
20
a kvalifikovaných odborníků. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je vyhledávání stresorů
v práci zdravotníků a nabídka možností, jak se se stresem vyrovnat (Maslach, Leiter, 1999).
Pro zvýšení pracovní motivace zaměstnanců je důležité provádět hodnocení jejich pracovní
spokojenosti. Na pracovní spokojenost působí řada faktorů, které je nezbytné sledovat.
Existují dotazníky hodnocení spokojenosti zaměstnanců, které mohou jednotlivé faktory
vyhodnotit a určit jejich pořadí důležitosti. Výsledkem potom může být návod ke zvýšení
pracovní motivace (Štikar et al., 2003, s. 300-301). Přímé měřící techniky výše motivace
u člověka nelze použít. Používají se nepřímé metody, mezi které patří pozorování chování při
práci, rozhovor, nebo analýza účinnosti stimulačních prostředků. Výzkumné studie, které se
zabývají motivací zaměstnanců, zkoumají motivační faktory z hlediska jejich důležitosti pro
zaměstnance. Určením pořadí důležitosti motivačních faktorů pro sestry se zabýval ve
výzkumném šetření v roce 2010 Vévoda et al. Využili Herzbergem vytvořené motivační
faktory a sestavili dotazník, který zjišťoval rozdíl mezi očekáváním a mírou saturace těchto
faktorů zaměstnavatelem. Závěrem hodnocení 3081 sester bylo zjištění, že nejsilnějším
motivačním faktorem pro sestry je mzda, na druhé místo se řadí péče o pacienta a na třetím
místě je faktor jistota pracovního místa (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Existující souvislost
mezi uspokojením motivačních faktorů a mírou fluktuace popisuje ve své publikaci Kolman
et al. (2004, s. 2-4). Hart v roce 2001 publikoval studii, která měla za cíl identifikovat faktory,
které by zabránily fluktuaci. Výsledek se shodoval se zjištěním Vévody et al., kdy na první
místo byla řazena mzda. Na druhé místo se zařadil dostatek personálu a na třetí místo lepší
rozpis služeb (Hart, 2001, s. 62-66, Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Ve výzkumném šetření
Zacharové, která také zkoumala motivační faktory sester, sestry uvedly mzdu jako
demotivující faktor pro jejich práci, protože jeho aktuální saturace postupem času vyhasíná.
Šetření proběhlo v roce 2009 a výzkumný vzorek tvořilo 300 sester. Sestry dále uvedly jako
demotivující prvek psychickou zátěž, organizační kulturu a negativní mezilidské vztahy.
Nejvíce motivujícím prvkem pro sestru byla péče o pacienta (Zacharová, 2010, s. 32-38).
Úkolem studie Parmeleeové bylo zjištění souvislosti mezi stavem psychické pohody
a uspokojením motivačních faktorů. Vzorek tvořily všechny registrované účastnice
konference Národní asociace geriatrického ošetřovatelství v roce 2006. Studie probíhala
formou dotazníku, který sledoval 5 demotivujících faktorů pro výkon práce sestry:
nedostatečnou týmovou práci, pracovní stres, pracovní zátěž, nedostatečnou organizační
komunikaci a nedostatečnou účast na rozhodování. Sestry hodnotily jako nejvíce demotivující
faktor nedostatečnou týmovou spolupráci a vysoké pracovní zatížení. Výsledkem studie je
zjištění, že převaha demotivačních faktorů vede ke snížení uspokojení z práce, snížení
21
pracovního výkonu, absenci, nemocnosti a fluktuaci. Výsledek svědčí o organizačních
problémech a neefektivní manažerské činnosti zdravotnických zařízení (Parmelee, 2009,
s. 559-567). Výsledky studie zahrnující 800 sester a 600 pacientů potvrdily, že na
pracovištích, kde se sestry cítily vyčerpané a pociťovaly potřebu opustit práci, byli pacienti
méně spokojeni s péčí (Vahey et al., 2004, s. 57–66). K podobným výsledkům dospěly i další
studie, zabývající se důvodem fluktuace sester (Leiter, Harvie, Frizzell, 1998, s.1611–1617;
Halbesleben et al., 2008, s. 560–577).
Vévoda et al. ve své publikaci, která analyzuje výsledky studií, zkoumajících motivační
faktory sester naznačuje, že fluktuace sester není zapříčiněna nedostatkem oddanosti
k zdravotní profesi, ale nedostatečnými podmínkami k poskytování péče o pacienta (Vévoda
et al., 2010, s. 20). Dá se také hovořit o nedostatečných podmínkách pro psychickou
bezpečnost práce sester, která je charakterizovaná zajištěním takových pracovních podmínek
zaměstnanců, které budou působit preventivně proti jejich psychickému zranění (Kebza,
Šolcová, 2013, s. 329-331).
1.4 Strategie zvládání psychické zátěže na pracovišti
Míra psychické zátěže na pracovišti je ovlivněna pracovními podmínkami zaměstnavatele,
kterými zajišťuje míru psychické bezpečnosti práce.
Je povinností zaměstnavatele vyhodnocovat pracovní podmínky z hlediska neuropsychické
zátěže na základě korelace mezi pracovními podmínkami a psychickou či fyzickou odezvou
organizmu. Tuto povinnosti ukládá zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany
zdraví při práci (Česko, 2013). Zákon vymezuje pracoviště podle míry psychické zátěže
a rozděluje je do čtyř kategorií. Zdravotnická pracoviště byla zařazena do kategorie práce
s psychickou zátěží, přičemž onkologická pracoviště byla zařazena do kategorie 3, což
znamená riziková vzhledem k možnosti negativního vlivu psychické zátěže na zdravotní stav
zaměstnanců (Jouza, 2000, s. 62-65). Metodiku hodnocení psychické zátěže lze rozdělit do
dvou fází:
I. fáze cíleného šetření
II. fáze určení strategie prevence
Ve fázi cíleného šetření zaměstnavatel hodnotí dlouhodobé účinky zátěže, kam patří percepce
pracovních podmínek, spokojenost, vyhasnutí, ovlivnění somatického a duševního zdraví.
22
Nejčastější metodou k vyhodnocování odezvy zaměstnanců na psychickou zátěž je
dotazníkové šetření:
Meisterův dotazník - byl zkonstruován v roce 1975. Autorem je W. Meister. V současné době
je používána jeho modifikovaná verze (z roku 1987). Jeho předností je stručnost,
srozumitelnost a dobrá reliabilita. Dotazník slouží ke zkoumání oblastí, jak lidé vnímají svou
pracovní zátěž. Dotazník tvoří 10 položek posuzovaných na pětibodové hodnotící škále od
„Vůbec nesouhlasím“ (1) po „Plně souhlasím“ (5). Dotazník zjišťuje faktory a stupeň
pracovní zátěže, které se klasifikují ve třech stupních (Meister in Hladký, Žídková, 1999).
Ve fázi určení strategie prevence psychické zátěže je možné se zaměřit na jednotlivce, na
pracovní skupinu nebo na pracovní podmínky. Preventivním opatřením u jednotlivce může
být poradenský psychoterapeutický zásah, autogenní trénink, relaxace. Aktuální metodou
k redukci psychické zátěže ze strany zaměstnavatele jsou programy na podporu zvládání
psychické zátěže sester. Tyto programy se nestaly jen záležitostí zaměstnavatelů, ale i celých
zdravotnických organizací v řadě vyspělých zemí (Štikar et al., 2003, s. 276-277).
Na mnoha klinikách ve Spojených státech, zabývajících se managementem stresu, byl již
v roce 1990 zaveden program, který učí personál, jak zvládat stres, jak reagovat na
každodenní stresory a jak si utvářet pozitivní pracovní prostředí (Cohen-Katz et al., 2004,
s. 78-86).
V Anglii vznikl program ke zvládání psychické zátěže v roce 1996. Byly vytvořeny telefonní
linky důvěry pro lékaře, jejich rodinné příslušníky a studenty medicíny. Tyto linky vznikly na
základě výsledku studií, které zjistily velký vliv pracovního stresu na zdraví lékařů. Principem
fungování bylo vyžádání odborné telefonické konzultace lékařem ve stresu. Již po roce
fungování programu došlo ke snížení množství psychosomatických poruch vzniklých u lékařů
vlivem stresu (Gregor, 1998, s. 39-42).
Jen malý počet nemocnic v České republice se zabývá problematikou psychického vyčerpání
onkologických sester a uskutečňuje kroky k redukci stresu. Krajská nemocnice Liberec již
v roce 1997 zahájila program „Komunikační dovednosti“. Cílem bylo mapování těch oblastí
komunikace, které představují pro zaměstnance psychickou zátěž a trénování postupů, jak
komunikační dovednosti posílit. Kurz také učil sestry vnímat negativní pocity stresu, vhodně
je vyjádřit a reagovat na ně pomocí technik zvládání stresu (Hrstková, Riegerová, 2004,
s. 22-23).
Programy pro zvládání psychické zátěže přijaly v roce 2004 také školící a výcviková střediska
zdravotnických záchranných služeb. Program seznamuje záchranáře s problematikou
psychické zátěže a důsledků profesního stresu, s riziky, vyplývajícími z emoční zátěže
23
a zejména je kladen důraz na osvojení správných copingových strategií (Šeblová, 2007,
s. 12-14).
Program na podporu zvládání psychické zátěže sester přijal Mezinárodní onkologický institut
v Bostnu na základě výsledků četných studií sledujících výskyt syndromu vyhoření
u onkologických sester. Zajímavou metodou v programu je vysílání skupin pozorovatelů na
onkologická pracoviště, kde je mapován výskyt a druh stresoru a reakce na něj. Na základě
analýz stresorů jsou zpracovány a doporučeny postupy, které vedou ke zvýšení odolnosti vůči
stresu. Tyto postupy jsou dále hodnoceny a doplněny sestrami zkoumaného pracoviště
a implementovány do provozu (Grover et al., 2007, s. 530).
Kanadská zdravotnická organizace, jako jediná země světa, vypracovala „Standardy
o psychickém zdraví a bezpečnosti“ na podporu psychického zdraví a bezpečnosti
ve zdravotnickém systému. Povzbuzuje všechna zdravotnická zařízení, aby tyto standardy
převzala a usilovala o psychické zdraví svých zaměstnanců. Standardy slouží jako rámec, jaké
kroky udělat, aby si uměli zaměstnanci uspořádat životní styl a použít copingové strategie
k odstranění stresu. Navrhují strategie pro návrat do zaměstnání těm, kteří vlivem stresu
onemocněli. Jedná tak na základě četných studií, které dospěly ke zjištění, že problémy
mentálního zdraví vzniklé vlivem stresu přispívají ke snížení výkonu, absenci a ztrátě
produktivity. Kanadská zdravotnická organizace považuje za nepřijatelné, pracovat
v „nezdravém pracovním prostředí,“ poskytovat v něm péči, řídit ho a financovat (Menthal
Health Commission of Canada, 2013).
Technikou ke zvládání stresu jsou také supervize na pracovištích. Termín supervize pochází
původně z angličtiny z ekonomického prostředí a obecně ho lze přeložit jako dohled, vedení.
Za pomoci supervizora či supervizní skupiny umožňuje rozvíjet vnímání zaměstnanců v tom,
aby si uvědomili, co dělají a jak umí spolupracovat s ostatními.
Definice dle Koláčkové uvádí, že „ve vzájemné spolupráci mezi supervizorem
a supervidovaným jde o společné hledání řešení v atmosféře důvěry, o rozvíjení sebereflexe,
vedoucí k pochopení dosud neuvědomovaných souvislostí, vztahů, pocitů a jejich odrazu
v pracovní činnosti“ (Koláčková, in Matoušek et al., 2008, s. 350). Supervize probíhá buď
jako součást personálního řízení organizace, nebo ve smyslu externí podpory profesionality
a celoživotního vzdělávání zaměstnanců. Výhodou externě prováděné supervize je skutečnost,
že zaměstnanec cítí k externímu supervizorovi určitou intimitu a neobává se sdělit své
pracovní a osobní problémy. Kvalitně a odborně prováděná supervize je důležitým článkem
prevence syndromu vyhoření a umožňuje další osobní rozvoj. Jejím cílem není jen prevence
vyhoření a stresu, ale také získání určitého náhledu, profesních postojů, kontrola znalostí
24
a dovedností a popřípadě jejich doplnění (Jeklová, Reitmayerová, 2007, s. 7-9). Velmi často
se v praxi využívá i intervize – setkání týmu bez supervizora. Autovize či také autosupervize
by měla být nedílnou každodenní činností pracovníka. Cílem této formy supervize je
sebehodnocení vlastní práce. Popisuje a vyhodnocuje své pocity a reakce v průběhu práce
(Matoušek et al., 2008, s. 354-357).
1.5 Syndrom vyhoření
Pojem syndrom vyhoření neboli burnout syndrom pochází z anglického slovesa „to burn“, což
znamená hořet a ve spojení „burn out“ pak dohořet, vyhořet, vyhasnout“. Přenesený význam
slova hořet v psychologii znamená mít silnou motivaci, energii, elán, zájem, pracovní
nasazení, motivaci. U člověka zasaženého syndromem vyhoření tento elán přechází
k vyhaslosti, nezájmu, skepsi (Kebza, Šolcová, 2003, s. 3-4). K vyhoření dochází vlivem
chronického stresu, takže jeho vznik je ovlivněn dlouhodobým nepoměrem mezi psychickou
zátěží a fázi klidu organismu. Jedná se o stav vyčerpání, který ovlivňuje kognitivní procesy,
motivaci i emoce a zasahuje do chování i výkonnosti jedince. Vznik syndromu vyhoření je
ovlivněn charakterovými vlastnostmi jedince a vnějšími podmínkami. Charakterové vlastnosti
se promítají do způsobu zvládání stresu, ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr
strategií, kterými na ně reagujeme (Bartošíková, 2006, s. 8-9).
Mezi zevní podmínky, které mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření, patří pracovní
stresory, ovlivněné sociálním prostředím a organizačními aspekty, a mimopracovní stresory,
kam jsou zařazeny denní nepříjemnosti a životní události (např. ztráta zaměstnání, nemoc,
hypotéka, problémy s dětmi apod. (Stock, 2010, s. 31-39).
Obě oblasti – pracovní i mimopracovní – představují zdravotní rizika. Nadměrné požadavky
a stresogenní podmínky v jedné oblasti zasahují do prožívání v oblasti druhé. Naopak,
pozitivní zisky z jedné oblasti mohou příznivě ovlivňovat oblast druhou.
Pracovní stres může být klasifikován do několika kategorií:
– problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí)
– nároky související s obsahem práce (pracovní přetížení)
– organizace práce (potíže s komunikací, nejasné kompetence)
– profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace)
(Kebza, Šolcová, 2003, s. 5-6).
Jako první publikoval stať o syndromu vyhoření roku 1974 psycholog Herbert
Freudenbergerv časopisu Journal of Social Issues. Uvedl, že syndromu vyhoření podlehnou
25
lidé, kteří se věnují péči o druhé, kdy bývají vystaveni nadměrné emoční zátěži
(Freudenberger, in Honzák, 2013, s. 6-8). Se svým kolegou G. Northem formuloval definici,
která zní: „Vyhoření je konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce
emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení a svou motivaci“ (Freudenberger,
Northem, in Křivohlavý, 2003, s. 116).
Největší zájem o výzkum syndromu vyhoření nastal na přelomu 70. a 80. let 20. století a to
u profesí, kde péče o druhé a úzký kontakt s lidmi je hlavní náplní práce. Výzkumy se tedy
zaměřily na lékaře, zdravotní sestry, učitele a policisty. Později se ukázalo, že syndrom
vyhoření se často vyskytuje i u manažerů, zaměstnanců ve službách, např. u poštovních nebo
bankovních úředníků či sociálních pracovníků. Seznam rizikových profesí se s dalšími
výzkumy postupně dále rozšiřoval o dispečery, pracovníky věznic, politiky, příslušníky
ozbrojených sil, duchovní, umělce a herce, sportovce, prodejce i reklamní agenty na volné
noze a v neposlední řadě o psychology samotné (Kebza, Šolcová, 2003, 10-12). Ohroženi jsou
také lidé, kteří po škole nastupují do prvního zaměstnání. Důvodem je ztráta nadšení, s kterým
do zaměstnání přicházejí a které se postupně pod vlivem různých pracovních faktorů vytrácí
(Křivohlavý, 1998, s. 10).
Přesto, že četnost syndromu vyhoření vzrůstá, není dle Mezinárodní klasifikace nemocí,
klasifikován jako nemoc. Je zařazen do doplňkové kategorie diagnóz. Na druhou stranu se
pojem syndrom vyhoření často nadužívá. Fenomén vyčerpání se objevoval vždy a jak kritici
tvrdí, pojem syndrom vyhoření je jen starý obsah v novém obalu (Stock, 2010, s. 31-39).
V pomáhajících profesích se v podstatě stal obdobou toho, co britská armáda nazývala
poválečná deprese, Američané únavou z boje, generace našich rodičů říká jednoduše nervy
a naše generace užívá pojem deprese. Všechny tyto slovní obraty jsou pojmenováním pro
nezvládání (Vašina, 2011, s. 10, Kebza, Šolcová, 2013, s. 329-331).
1.5.1 Hlavní příznaky syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření se projevuje řadou příznaků, z nichž nejtypičtější jsou tři základní
symptomy: vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti. Vyčerpání se při burnout syndromu
projevuje v emoční i fyzické sféře. Prvními příznaky jsou pocity nezvládání práce,
zpochybňování významu své práce. Objevuje se nervozita, podrážděnost, nespokojenost.
Prvním tělesným příznakem jsou bolesti hlavy, poruchy spánku, zažívací potíže, poruchy
krevního tlaku (Stock, 2010, s. 30).
26
Příznaky můžeme rozdělit do tří kategorií:
1. Tělesné vyčerpání, které má projevy chronické únavy, objevují se bolesti svalů, rychlá
unavitelnost, zvýšená potřeba spánku, ráno se člověk cítí unavený, nevyspaný. Únava
je spojena s pocity viny a selhávání.
2. Psychické vyčerpání, které se projevuje v negativních postojích k životu a sobě
samému, mění se životní postoje. Vyčerpaný člověk vidí život „černě“, je
negativistický, citově oploštělý, pesimistický, nechce žádné změny, nevěří sám sobě.
Objevuje se zapomnětlivost, poruchy soustředění. Jeho život ztrácí smysl, mohou se
objevit suicidální myšlenky.
3. Emocionální vyčerpání, které se projevuje pocity prázdnoty, vyčerpání, bezmoci.
Člověk se vyhýbá lidem, nejprve v práci, později i svým blízkým. Rodinu a přátele již
nevnímá jako zdroj radosti a získání energie.
(Bartošíková, 2006, s. 26-32; Venglářová, 2011, s. 24-25; Nešpor, 2007, s. 371-372).
Člověk, trpící syndromem vyhoření začíná mít ke své práci a okolí lhostejný postoj. Tím lze
vysvětlit různé negativní jevy na pracovišti, jako je pasivita pracovníků a nepříjemné pracovní
klima. Pracovní neschopnosti zaměstnanců jsou potom časté, starší kolegové odpočítávají dny
do důchodu, na pracovišti vládne nervozita. Vysoké osobní nároky, které si na sebe často sami
klademe, mohou být v rozporu s tím, na co skutečně stačíme (Stock, 2010, s. 58).
Příznaky syndromu vyhoření můžeme též dělit na subjektivní a objektivní. Mezi subjektivně
pociťované obtíže patří únava, člověk má pocit, že není pro svou práci dostatečně
kompetentní, tudíž se dostavuje snížené sebehodnocení i sebeúcta. Také má potíže se
soustředěním, snadno se nechá podráždit, je ve stresu a věci vidí černě. Objektivně můžeme
pozorovat řadu měsíců trvající sníženou výkonnost, které si často povšimnou jak kolegové
a klienti, tak i příbuzní doma. Na základě studie, prováděné u 104 zdravých mužů, byl
potvrzen vztah mezi celkovým skóre syndromu vyhoření a úrovní somatických stesků,
hladiny cholesterolu, glukózy, triglyceridů a kyseliny močové (Kushnir, Melamed, 1992,
s. 987-990). Ve studii Borritze a kolektivu, zkoumající vliv syndromu vyhoření na pracovní
neschopnost v období tří let, bylo potvrzeno zvýšení pracovní neschopnosti o 21 %, při
zvýšení skóre syndromu vyhoření o jednu směrodatnou odchylku (Borritz et al., 2006,
s. 98-106). Jako rizikový faktor pro vznik pracovní neschopnosti označila skóre syndromu
vyhoření také Toppinen–Tanner a kolektiv ve studii, zkoumající 3895 zaměstnanců
průmyslové kooperace v průběhu tří let. Nejvíce se objevovaly mentální a behaviorální
poruchy, nemoci oběhového systému, muskuloskeletární a respirační nemoci (Toppinen–
Tanner et al., 2005, s. 18-27). Další studie přikládají význam syndromu vyhoření ve vztahu ke
27
vzniku kardiovaskulárních onemocnění (Belcastro, 1982, s. 1045-1046; Hellman et al., 2003,
s. 433-445; Kitaoka-Higashiguchi et al., 2009, s. 123-131; Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-14).
1.5.2 Vývoj a průběh syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření je neustále se vyvíjející proces. Začíná u motivovaného, nadšeného
pracovníka, který postupně ztrácí své představy a ideály. Literatura většinou cituje čtyři stadia
syndromu vyhoření dle Christiny Maslach z roku 1978:
1. stadium – nadšení, ideály, zaujetí, kdy dochází k přetěžování se.
2. stadium – psychické a fyzické vyčerpání.
3. stadium – odcizení, nehumánní vnímání sociálního okolí.
4. stadium – vyčerpání, lhostejnost, apatie (Maslachová, in Kebza, Šolcová, 2003,
s. 13-14).
Schéma Alfrieda Laengleho z roku 1997 je také rozděleno do čtyř stadií:
1. stadium - nadšení, člověk má v životě jasný cíl, jeho život má smysl.
2. stadium - utilitární zájem, činnost, která dříve byla prostředkem a směřovala
k vyššímu cíli, se najednou stává sama cílem. Místo cíle původního se jedinec
zaměřuje na jakýsi vedlejší produkt. Dochází k procesu alienace – dotyčný se odcizuje
své práci, jeho nadšení se vytrácí. Dochází k tomu, že člověk již nenachází základní
motivaci.
4. stadium - život v popeli, člověk již definitivně vyhořel, vyhasl. Ztrácí úctu k druhým
lidem - klienti, pacienti, rodina). Ztrácí úctu sám k sobě, svým snahám, svému smyslu
života. Přicházejí naprostá apatie, cynismus, ironie, sarkasmus.
5. stadium - vyhoření - vyhořelý člověk je především apatický.
(Laengle, in Křivohlavý, 1998, s. 64–66).
Diagnostika syndromu vyhoření je založena na analýze symptomů ohrožených osob. Lze ji
provést speciálními dotazníky, jejichž součástí jsou posuzovací škály. V současné době je
nejčastěji používán dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI) a Burnout Measure (BM).
Dotazník MBI byl vytvořen autorkami C. Maslach a S. Jacksonv roce 1981. Dotazník sleduje
tři faktory. Dva jsou negativně laděné - emocionální vyčerpání a depersonalizace. Jeden je
laděn pozitivně - osobní uspokojení z práce. Pocity se v originále hodnotí jednak na stupnici
častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkový skór pro
jednotlivé faktory. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů (Maslach, Leiter, 1999). Dotazník BM
28
byl vytvořen v roce 1980 autory Aylou Pines a Elliotem Aronson. Jde o druhou nejčastěji
užívanou techniku pro diagnostiku vyhoření. Dotazník sestává z 21 položek. Ty jsou
posuzovány na sedmibodové hodnotící škále typu „Jak často“ s rozpětím hodnot od „Nikdy“
(1) po „Vždy“ (7). Dotazník BM zjišťuje tři hlavní prožitkové složky syndromu vyhoření:
1. pocity duševního vyčerpání, 2. pocity tělesného vyčerpání, 3. pocity emočního vyčerpání
(Pines, Aronson, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 62-68).
V komplexním pojetí syndromu vyhoření má důležité místo prevence. K tomu, aby jedinec
mohl zavést metody prevence syndromu vyhoření do svého běžného života, je důležitá jejich
znalost a způsoby provedení.
1.5.3 Prevence syndromu vyhoření
Prevence syndromu vyhoření na úrovni osobní představuje zdravý systém sebepodpory.
Znamená to, postarat se o svůj vlastní, příjemný a aktivní život. Je potřeba najít rovnováhu
mezi tím, co nás zatěžuje a tím, co nám dává sílu. To, co nás zatěžuje, mnohdy nelze ovlivnit,
ale to, co nám dává radost a sílu si musíme zajistit sami a aktivně to vyhledávat (Bartošíková,
2006, s. 42-46). Specifikace preventivních opatření je uváděna v literatuře týkající se
syndromu vyhoření v různých podobách, ale má jedno společné jádro a tím je hledání vnitřní
spokojenosti (vnitřní pohody) člověka. Odlišují se pouze způsoby, jak této spokojenosti
docílit. Jednotlivé způsoby, které vedou k minimalizaci dopadu psychické zátěže na člověka,
jsou označovány jako copingové strategie. Zacharová doporučuje pozitivní emoce při
jakýchkoliv konfliktních situacích. Umět reagovat přiměřenou formou, která nás ochrání před
impulsivním jednáním. Dalším doporučením je vést smysluplný život, který dokáže přijmout
to, že člověk je bytost chybující a nedokonalá. Velmi důležitým je umění odpočívat, kdy
doplňujeme energii, z které můžeme následně čerpat (Zacharová, 2008, s. 41-42). Jako
zásadní předpoklad pro prevenci syndromu vyhoření je uváděn pozitivní postoj k sobě
samému, vážit si sebe samého, umět sám sebe pochválit, udělat si radost. Zakladatel
transakční medicíny Eric Berne tvrdil, že člověk potřebuje několik pohlazení denně, která
jsou chápána nejen jako pohlazení fyzická, ale i duševní ve formě pochval, ocenění druhých,
ale hlavně ve formě ocenění sebe sama (Berne, in Honzák, Kurzová, 2003, s. 42-45).
Bartošíková doporučuje udělat si čas na svůj život a na své koníčky. Člověk, který nastupuje
svou pracovní kariéru silně motivována plný energie, na svůj osobní život velmi rychle
zapomíná. Ztrácí své koníčky, ztrácí kontakt se svými přáteli a blízkými lidmi. Je nutné
29
pěstovat své osobní zájmy, koníčky, udržovat kontakt s lidmi, kteří vnášejí do našeho života
energii a lásku. Z těchto zdrojů můžeme čerpat právě ve chvílích, kdy nám život přinesl do
cesty mnoho stresorů a konfliktních situací (Bartošíková, 2006, s. 42-46). Vztah mezi úrovní
vnitřní motivace, schopnosti najít si čas na sebe a vznikem syndromu vyhoření potvrzuje také
španělská studie prováděná u 404 zdravotníků (Chivato et al., 2011, s. 13-21).
Výzkumné šetření Škodové a Bánovčinové potvrdilo existenci vztahu mezi vznikem
syndromu vyhoření, sebeúctou a smyslem pro integritu. Integrita zde byla charakterizována
chápáním světa jako něčeho logicky pochopitelného, dávajícího smysl, relativně bezpečného
a předvídatelného. Šetření se týkalo 109 univerzitních studentů pomáhajících profesí a bylo
potvrzeno, že člověk, který má vyšší míru sebeúcty, problémy bere jako zvládnutelné výzvy,
svět chápe jako něco pozitivního, je chráněn před rozvojem syndromu vyhoření (Škodová,
Bánovčinová, 2011, s. 288-293).
Velmi důležité je také umění odpočívat, ne v době, kdy na to máme čas, ale v době, kdy
odpočinek potřebujeme. Zdravá životospráva, sport či jakékoliv pohybové aktivity dodávají
našemu tělu energii a posilují duševní zdraví. Pohyb napomáhá odplavovat stres a toxické
látky, které při něm vznikají. Pohybem dochází k vyplavování endorfinů, které navozují pocit
pohody a blaženosti (Gulášová, 2012, s. 18). Studie, zabývající se vlivem pohybové aktivity,
jako copingové strategie na zvládání stresu uvádí, že pravidelný pohyb vede k redukci stresu
s dalšími pozitivními důsledky, jako je zvýšení sebedůvěry a sebeúcty (Hrubá, Harvanová,
Štěrbová, 2008, s. 58-60). Vliv pohybové aktivity na redukci stresu potvrzuje také průřezová
studie, zabývající se stresem a obnovou sil mužů v pracovní dny v Anglii (Teisala et al., 2014,
s. 16-18).
Efektivní metodou pro udržení duševního zdraví je přijímat stravu, bohatou na čerstvé ovoce,
zeleninu a vlákninu. Nepožívat stravu s velkým množstvím živočišných tuků, mléčných
výrobků a cukrů, která náš organismus velmi zatíží a může přispět ke zvýšení hladiny stresu.
Důležitý je také přístup ke stravě, najít si klid, jídlo vychutnat, jíst pomalu, vnímat co jíme.
Autoři, zabývající se prevencí syndromu vyhoření, hovoří o takzvané „bez stresové stravě“,
která vede k posílení obranyschopnosti organismu a jejímž cílem je získat dostatek energie jak
duševní, tak fyzické (Kirstová, 1996, s. 94-96). K tomu, aby jedinec mohl udržovat zdravý
životní styl, je zapotřebí najít si čas pro sebe. Nedostatek času pro sebe tvoří charakteristický
rys řady profesí. Americká studie, zabývající se ochranou zdraví sester při práci, prokázala
souvislost mezi vznikem syndromu vyhoření a směnným provozem, často tvořeným více než
třináctihodinovými směnami, nedostatečnými přestávkami v práci a velkou pracovní
vytížeností. Důsledkem bylo zvýšení nespokojenosti pacientů s poskytovanou péčí (Witkoski,
30
Dickson, 2010, s. 489-497). Velké pracovní přetížení, nedostatek času na sebe a šikanu na
pracovišti v souvislosti se vznikem syndromu vyhoření potvrdila také portugalská studie,
zkoumající vliv pracovního prostředí na zdraví sester (Sá, Fleming, 2008, s. 411-426).
Mezi významný protektivní faktor prevence syndromu vyhoření patří sociální opora, která je
definována jako sociální fond, ze kterého je možné v případě potřeby čerpat. Je tvořen
systémem sociálních vztahů, existencí citového zázemí, pozitivními mezilidskými vztahy
a fungujícím partnerským vztahem. Vyšší míra chronického stresu a nízká úroveň sociální
opory vede ke vzniku stresových nemocí (Křivohlavý, 2003, s. 94-95; Ježorská, Tomanová,
2011, s. 143-151). Existující významnou negativní korelaci mezi mírou vyhoření a mírou
sociální opory potvrdilo také výzkumné šetření prováděné Ježorskou, Kozykovou
a Chrastinou, kteří uskutečnili dotazníkové šetření u 100 onkologických sester. Zjištěné
výsledky potvrzují, že v kolektivech, kde převažují dobré vztahy mezi lidmi je významně
nižší riziko syndromu vyhoření (Ježorská, Kozyková, Chrastina, 2012, s. 56-62). Toto zjištění
koresponduje s výsledky výzkumu Le Blanca et al. (2007, s. 213-227). Skutečnost, že sociální
opora působí u sester jako protektivní faktor syndromu vyhoření potvrzují také Hrubá,
Harvanová, Štěrbová, které uvádí, že v situaci zátěže vyhledávají více sociální oporu ženy než
muži. Ze svých sociálních vztahů umějí ženy mnohem více vytěžit než muži, ve smyslu zisku
pro své zdraví a psychickou pohodu, ale pokud ženy cítí nedostatek sociální opory, mají
tendenci používat kontraproduktivní copingové strategie (Hrubá, Harvanová, Štěrbová, 2008,
s. 58-60).
Studie, která vyhodnocovala míru syndromu vyhoření (dotazník MBI) a užívané copingové
strategie (dotazník) u 444 onkologických sester, byla prováděná v Turecku v letech
2008-2010. Potvrdila u zaměstnanců střední míru syndromu vyhoření, za nejčastěji
aplikovanou copingovou metodu byla označena sociální opora. U zaměstnanců, kteří se cítili
emocionálně vyčerpáni, byly jako nejčastější stresové faktory uvedeny nízký plat a velká
pracovní zátěž. Studie také potvrdila souvislost mezi vzděláním a motivací. Čím více jsou
sestry vzdělány, tím jsou motivovanější a tím snadněji podlehnou syndromu vyhoření při
neuspokojení svých potřeb. Výsledky poukazují na nutnost preventivních opatření proti
výskytu syndromu vyhoření, kterými jsou programy pro zvládání stresu, úprava pracovních
podmínek, cílené sledování spokojenosti zaměstnanců, pravidelné team meetingy na
pracovišti, možnost rekreačních a sociálních aktivit (Balbay et al., 2011, s. 730-740).
V prevenci syndromu vyhoření na úrovni organizace hraje důležitou roli eliminace na
psychiku člověka negativně působící zátěže. Na základě zjištění, které potvrzuje, že až 70 %
pracovních neschopností v ČR je způsobeno nemocemi souvisejícími se stresem, by měli
31
zaměstnavatelé usilovat o vytvoření dobrého týmu, který sdílí společný cíl, je v něm
podporována spolehlivost a smysl pro závazky, panuje v něm respekt a vzájemná důvěra, jsou
jasně definovány pravomoci a zodpovědnost (Bartošíková, 2006, s. 42-46; Herman, Doubek,
2008, s. 12-16).
Ze strany zaměstnavatele by mělo také dojít k zabezpečení možnosti regenerace, péče
o bezpečnost a psychické zdraví pracovníků, podporování růstu pracovníků, mapování
psychické zátěže, zvýšení participace pracovníků na rozhodování (Bartošíková, 2006).
Maslach a Leiter na základě statistických analýz příčin vzniku syndromu vyhoření tvrdí, že
sociální prostředí a organizační struktura pracoviště jsou mnohem více relevantní k syndromu
vyhoření než charakter zaměstnance. Uvádí, že syndrom vyhoření není problém lidí, ale
místa, kde pracují (Maslach, Leiter, 1999).
32
2 CHARAKTERISTIKA PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE SESTER
V ONKOLOGII
Profese všeobecné sestry patří mezi nejvíce rizikovou ve vztahu k syndromu vyhoření. Jsou
požadovány vysoké nároky na kvalitu, odpovědnost a nasazení při nízké autonomii na
pracovní činnost. Autonomie pracovní činnosti představuje možnost pracovníka ovlivňovat
tempo práce, její podmínky a povahu. Práce, která je charakterizovaná nízkou autonomií
pracovní činnosti při současně vysokých nárocích na kvalitu práce, je vysoce náročná
a potenciálně stresogenní (Kebza et al., 2012, s. 23-24). Sestra ve své profesi také zastává
určité role, které mají své rolové znaky. Mezi rolové znaky, které mohou nejvíce ovlivnit míru
psychické zátěže lze uvést sociocentrismus, což znamená, že sestra při své práci nevychází ze
svých zájmů a potřeb, ale zásadně z potřeb nemocného. Druhým znakem je univerzalizmus,
který předpokládá, že sestra je schopna zaujmout svou roli vůči všem pacientům bez ohledu
na vlastní osobní postoj k nim. Třetím znakem, který může sestru psychicky vyčerpávat, je
emocionální neutralita, která vyjadřuje očekávání, že sestra je schopna svoji emocionalitu
vždy podřídit rozumové kontrole a vyžaduje takové chování sestry, které neznemožní
vykonávání její funkce sestry (Bártlová, 2002; Jobánková, 1990, in Sikorová, 2011, s. 11).
Onkologické pracoviště přináší nejen pracovní stres spojený s pracovními podmínkami,
organizačními aspekty a sociálním prostředím, ale také chronický stres, který přináší velké
množství stresových situací spojených s péčí o chronicky nemocné, nevyléčitelně nemocné,
každodenní kontakt s utrpením a smrtí (Kebza et al., 2012, s. 77). Onkologická sestra je často
adresátem zpovědí pacientů, svědkem nejhorších chvil, zklamání, úzkostí a depresí. Odborná
práce sestry na onkologii je vyčerpávající a představuje smutnou a nekončící snahu zachránit
život (Kalvodová, et al., 2010, s. 570-577). Fórum onkologických sester v Americe v roce
1992 charakterizovalo podstatu onkologického ošetřovatelství jako pohyb na hranici mezi
životem a smrtí, jež představuje pro sestru zvládání častých nečekaných krizí, fyziologických
i psychologických. Práce s onkologickým pacientem znamená být s ním v jeho
nejintimnějších momentech utrpení a reagovat na důsledky jeho utrpení (Cohen, Sarter, 1992,
s.1481–1486). Od sestry se očekává uspokojování bio-psycho-sociálních a spirituálních
potřeb pacienta, ale nejvíce psychicky zatěžující je psychická podpora onkologického
pacienta a jeho rodiny při zvládání náročného průběhu léčby. Při působení chronického stresu
dokáže předejít následkům jeho působení na zdraví, pouze sociálně zralá osobnost, která je
charakterizovaná jako člověk, který je orientován na potřebu druhých, respektující činnosti
33
a myšlení druhých lidí, je tolerantní, přizpůsobivý, s přiměřeným sebehodnocením
a schopností nést odpovědnost za druhé (Sikorová, 2011, s. 13). Vzhledem k charakteristice
pracovního stresu na onkologických pracovištích se řada studií věnuje problematice zvládání
stresu onkologických sester. Cílem je většinou hledání východiska, jak sestrám pomoci ze
strany zaměstnavatele nebo poskytnout doporučení, jak by se sestry měly se stresem
vypořádat samy. Důvodem tohoto hledání je předcházení syndromu vyhoření
u onkologických sester, který vede ke zvýšené nemocnosti sester, snižování kvality péče
o nemocného a zvýšené fluktuaci. To přispívá ke snižování prestiže zařízení a usnadňuje
konkurenceschopnost jiných zařízení (Cohen-Katz et al., 2004, s. 302–308; Garman,
Corrigan, Morris, 2002, s. 235–241). Psychickou zátěž 168 onkologických sester zkoumala
v roce 2011 Zálešáková, Bužgová. Výsledky výzkumu potvrdily alarmující hodnotu
syndromu vyhoření u 36,9 % sester a stav vyhoření u 11,9 % sester. Také byl potvrzen
významný vztah mezi vnímáním psychické zátěže a skóre vyhoření. Sestry pociťovaly
zvýšenou ochablost, únavu a zatěžující odpovědnost. Nejčastějším zdrojem psychické zátěže
byla uváděna administrativa, konfrontace s bolestí, utrpením a smrtí (Zálešáková, Bužgová,
2011, s. 113-115). Ve výzkumu prováděném Jobánkovou a Kvapilovou mezi nejčastější
zátěžové situace patřila také konfrontace se smrtí a s rodinou umírajícího (Jobánková,
Kvapilová, 2007, s. 18-19). Toto zjištění potvrzuje také studie prováděná v Brazílii
Rodriguesem na vzorku 77 sester (Rodrigues, Chaves, 2008, s. 2-8). Konfrontace se smrtí
u mnoha sester vyvolává obranné protistresové jednání. Kanadská studie v roce 2008 zjistila,
že sestry, které pracují s umírajícími, buďto prožívají s pacienty silnou blízkost nebo, pokud
se chtějí vnitřně chránit proti silnému stresu, nesmí prožívat intenzivní zážitek. Pocit silné
blízkosti s pacientem vede k projevům stresových nemocí (Perry, 2008, s. 87–99). Maďarská
studie v roce 2008 prováděná Kovácsem et al., porovnávala zvládání a práci s emocemi
u sester onkologických a neonkologických, celkový výzkumný vzorek tvořilo 200 sester.
Závěry dokazují, že onkologické sestry pociťovaly u svých pacientů negativní emoce
(smutek, samotu, vinu, šok a bezmocnost). Cítily, že tyto negativní emoce nemohou při péči
o pacienta ventilovat, ale musí ukazovat porozumění a soucit s pacientem. Vzniká tak
emocionální nesoulad, který představuje pro sestru významný faktor stresu a má negativní
dopad na fyzický i psychický stav sestry (Kovács, M., Kovács, E., Hegedüs, 2010,
s. 855-862).
34
Systém podpory onkologických sester
Význam onkologické péče a stres, který sestry zažívají, naznačují, že sestry potřebují
k výkonu této práce podporu. Emocionální dimenze práce onkologické sestry je to, co
vyžaduje podporu. Post-White poznamenal, že optimální péče o druhé začíná tam, kde jsou
zajištěny potřeby pečovatele (Post-White, 1998, s. 1011–1017). Studie, které se tímto
problémem zabývaly, přišly na různé podpůrné role, potřeby a instrumentální taktiky.
Macpherson (2008) zjistil, že dohlížené vyprávění historek mezi sestrami bylo hodnotným
nástrojem při boji se zármutkem. Klinická podpora snížila stres spojený s výkonem práce,
zvláště pak u sester pod 40 let (Macpherson, 2008, s. 148–163). Fitch, Matyas a Robinette
(2006) ocenili workshop, který pomohl sestrám vyvážit jejich práci s osobním životem
a rovněž poskytl pomoc se strategiemi zvládání stresu. Témata tohoto workshopu byla: péče
sama o sebe, verbální vyjádření utrpení a ztráty, relaxační techniky. Závěrečná intervence se
zabývala analýzou snů. Zjistilo se, že sestry se více zajímaly o své vlastní pocity a o ty kolem
sebe poté, co se zúčastnily skupinového sezení zabývajícího se rozborem snů (Fitch, Matyas,
Robinette, 2006, s. 110–115.) Několik workshopů uspořádal také Masarykův onkologický
ústav v Brně v roce 2008, kdy sestry ocenily výsledný efekt workshopů, který jim poskytl
návod, jak si udržet hranici mezi pracovním a osobním životem, jak pochopit vlastní potřeby
a motivaci k práci, kde vzít sílu, být k dispozici pacientům a jak zůstat sám sebou (Světlák,
Suchý, Vyzula, 2010, s. 193).
Wengström, Ekedahl uvedli faktory, které vytvářejí podpůrnou funkci v práci sester. Patří
mezi ně organizační podpora ze strany vedení, možnosti vzdělávání a kolegiální přístup mezi
jednotlivými pracovišti. Sestry pracující v Anglii, Skotsku a Walesu zaznamenaly, že
personální a kolegiální přístupy hrají důležitou roli ve vývoji identit sester a naplňují
podpůrnou funkci tím, že posilují vzájemný respekt mezi sestrami (Wengström, Ekedahl,
2006, s. 20–26) Organizační podporou se zabývá management stresu, který zahrnuje
poradenství a trénink strategií proti stresu. Znamená pořádání kurzů relaxací, výcviku
asertivního chování a komunikačních dovedností na pracovišti, trénink užití efektivních
protistresových metod, coaching péče sama o sebe (Kalvodová et al., 2010, s. 570-577).
Návod k tomu, jak o sebe pečovat, jak pracovat se svou vnitřní energií v boji proti nástrahám
stresu by měly sestry získat již v rámci přípravy na své povolání. Vzdělání v oblasti duševní
hygieny je ovšem u sester absolventek nedostačující. Tuto skutečnost dokládá článek Světláka
a Suchého, kteří se zabývali psychologickou přípravou sester v onkologii. Shromáždili závěry
35
několika studií a dospěli k závěru, že pregraduální vzdělávání sester v oblasti psychologie,
komunikace a osobnostního rozvoje je nedostatečné a většina postgraduálních vzdělávacích
programů, které se zabývají tímto tématem, se zaměřuje na pocity a potřeby pacienta
a prožívání a potřebám sester nevěnuje dostatečnou pozornost. Výuka je zaměřena na teorii
a nedostatečně probíhá trénink reakcí na stresové situace (Světlák, Suchý, 2011, s. 302-307).
36
3 VZDĚLÁVÁNÍ SESTER V OBLASTI DUŠEVNÍ HYGIENY
Duševní hygiena se zaměřuje na možnosti autoregulace jedince, působení na sebe sama a na
aktivní přetváření vlastního prostředí. Je zaměřena na psychoprofylaxi a prevenci a zabývá se
upevňováním duševního zdraví. Dodržováním zásad duševní hygieny se zdraví jedinců
upevňuje a posiluje, zkvalitňuje se jejich životní adaptace. Duševní hygiena vede k duševní
rovnováze, která souvisí s kvalitou pracovního výkonu. Vyrovnaný člověk se dovede
koncentrovat při práci a uvolnit při odpočinku, zatímco nevyrovnaný pracuje neefektivně,
prožívá značná citová napětí a nedokáže investovat svou vnitřní energii (Míček, 1984,
s. 12-20). Křivohlavý přirovnává duševní hygienu k boji proti duševním nemocem.
Zdůrazňuje, že člověk, aby mohl ovlivňovat dopady stresu na organismus, musí se stále
duševně zdokonalovat a duševně „růst“ (Křivohlavý, 2003, s. 143-144). Má-li zdravotní sestra
pečovat o pacienty, být jim oporou, emocionálně je podporovat, je zapotřebí, aby sama byla
v dobré duševní rovnováze. Tomu lze napomoci dodržováním zásad duševní hygieny, kterými
jsou péče o sebe sama, péče o duši, péče o tělo, péče o vlastní myšlenkový arsenál, nalezení
smyslu života, směřování života (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9-15). V péči o vlastní
psychické zdraví je zapotřebí si najít optimální formu relaxace podle svého osobnostního
založení, neboť každý jedinec potřebuje k odreagování úplně jiné metody. Někdo dosáhne
ideální psychické očisty sportem, jiný poslechem hudby nebo trávením času s rodinou. Sestra,
která během pracovního dne zažívá množství stresových situací a je časově vytížená, by si
měla osvojit taktiky, kterými lze navodit rychlé zklidnění, a to nejen při pocitu aktuálního
stresu, ale i preventivně. Hennig a Keller doporučují do svého režimu dne zavést každodenní
„tichou hodinku“, kdy je možno vyzkoušet meditaci, relaxaci, jógu, aktivní pohyb, věnování
se koníčkům a načerpat tak novou pozitivní energii. Také zavedení dechových cvičení během
dne, která spočívají v klidném hlubokém dýchání v délce deseti sekund, napomáhá
odbourávání stresu (Hennig, Keller, 1996, s. 32-36). Frýba navrhuje metodu „všech pět
pohromadě“, která zabere tři minuty a spočívá v posazení se na židli, uvolnění se, zavření očí
a zapojení našich všech pěti smyslů do činnosti. Vede k navození chvíle, kdy si uvědomujeme
sami sebe (Frýba, 2003, s. 12-14). Hawkins a Shohet se zaměřují na velmi přínosnou metodu
pro lidi pracující v pomáhajících profesích, kterou je „sdílení problému“, nazvanou také jako
supervize. Jedná se o diskuzní skupiny, kde mohou jedinci sdílet pozitivní i negativní
zkušenosti (Hawkins, Shohet, 2004, s. 7-10).
37
Copingové strategie sester při zvládání psychické zátěže hodnotily Jobánková a Kvapilová
velmi negativně. Po dobu tří let hledaly nejčastější zdroje psychické zátěže sester a způsoby,
kterými se sestry s nimi vypořádávají. Nejvíce sestry psychicky zatěžuje kontakt s blížící se
smrtí pacienta, jeho stesky a bolesti, verbální útoky na jejich osobu, sexuální narážky,
předávání věcí pozůstalým. Jako nejčastější formu zpracování zátěžových situací sestry
uvedly prožitek zlosti a lítosti, zpracovaný pouze vnitřně a dále neventilovaný ani neřešený.
Další formou obrany před zátěží, kterou sestry neumí zpracovat, jsou neefektivní únikové
strategie sester, které se projevují přerušením komunikace a zkracováním ošetřovatelských
úkonů u pacienta na nezbytné minimum. Jako příčinu neefektivního zvládání zátěže sester
označily Jobánková a Kvapilová nedostačující přípravu sester na jejich povolání v oblasti
využívání strategií k odbourávání stresu a zvládání kritických incidentů. Upozornily na
nutnost výuky nejen teoretických zásad, ale hlavně na nutnost cíleného nácviku řešení situací
(Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9). Také výsledky výzkumu Komačekové, která se
zabývala prevencí, ochranou a řešením psychické zátěže u 257 sester, potvrdily negativní
korelaci mezi mírou syndromu vyhoření a používáním neefektivní strategie mentálního úniku.
Toto zjištění poukazuje na absenci cíleného tréninku a používání efektivní strategie zvládání
psychické zátěže. Opět je poukazováno na nedostatek jak teoretických znalostí, tak hlavně
praktických dovedností při řešení zátěžových situací (Komačeková, 2009, s. 26). Také
výsledky australské studie, která probíhala v roce 2004 a zkoumala 760 onkologických sester,
vedly ke zjištění, že sestry využívají při zvládání stresu neefektivní copingové strategie, což
má negativní vliv na jejich zdraví a řešením by byla změna ve způsobu vzdělávání sester,
zařazení copingových strategií, které by sestry uplatnily při zvládání stresorů. Je to i jedna
z možností, jak sestry vést k většímu uspokojení z práce a k zabránění jejich fluktuace
(Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686). K navození psychické rovnováhy může také
nemálo přispět zvyšování kvalifikace. Účast na školeních, kurzech a seminářích napomůže
nejen k získání nových poznatků a vědomostí, ale také k možnosti setkání s kolegy, kdy je
možno diskutovat společná témata a stejné typy problémů a může nám sloužit jako supervize
(Bártová, 2011, s. 20-22). K tomu, aby sestra byla schopna odolávat možnému negativnímu
dopadu stresu na svůj organismus je nezbytné, aby si zásady duševní hygieny osvojila.
Základem je vzdělávání v této oblasti již při přípravě na povolání sestry a dále pak vzdělávání
v průběhu praxe formou seminářů, workshopů, kurzů, odborných výcviků.
38
Systém vzdělávání všeobecných sester v ČR
Od roku 1948 získaly sestry své profesní vzdělání studiem na středních zdravotnických
školách. Studium začínalo ve 14 až 15 letech a trvalo 4 roky. Tento vzdělávací model skončil
posledním přijetím studentů oboru všeobecná sestra ve školním roce 2003/04 – dle znění
zákona 96/2004. Od doby platnosti zákona 96/2004 je získávána odborná způsobilost
k výkonu povolání všeobecné sestry absolvováním nejméně tříletého akreditovaného
zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester a nejméně
tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách
(Česko, 2004).
Akreditované bakalářské studijní programy ošetřovatelství (všeobecná sestra) jsou
realizovány pouze na univerzitách a vysokých školách. V rámci celoživotního vzdělávání,
kterým si zdravotničtí pracovníci zvyšují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilost
v příslušném oboru je možné v oboru ošetřovatelství získat vyšší stupně akademického
vzdělání (magisterské a doktorské). Všechny zdravotnické studijní programy včetně programu
ošetřovatelství procházejí pravidelným akreditačním řízením, zpravidla ve čtyřletých cyklech
(Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004).
Kritéria pro kvalifikační přípravu všeobecné sestry se řídí návrhy Evropské unie, která vydala
pro specializační vzdělávání sester základní směrnice 89/48 EEC, 92/51 EEC, jimž by
specializační studium mělo odpovídat. Kritéria stanovují pravidla pro přijetí studentů, délku
studia, počet hodin teoretické a praktické výuky, obsah vzdělávání, úroveň výstupních
znalostí a dovedností. Učební plány a osnovy jsou zaměřeny na samostatnou práci sestry
v péči o zdravého i nemocného jedince, prostředí, zdraví i nemoc, nejčastější choroby
ovlivňující denní život jedince. V předmětech klinického i komunitního ošetřovatelství je
kladen důraz na koncepci individualizované péče, komunikaci i praktické instrumentální
dovednosti, historii ošetřovatelství a jeho vývoj, na ošetřovatelskou etiku. Výstupní hodnotou
je, že úspěšné zakončení kvalifikačního vzdělání dává oprávnění k výkonu profese všeobecné
sestry (Česko, 2004).
Ošetřovatelské vzdělávání je orientováno na podporu a udržování zdraví jednotlivců, rodin,
komunity, skupin a na individualizovanou a holistickou péči o zdravé i nemocné. Péče bere
v úvahu potřeby populace, je citlivá k sociální, kulturní, politické a ekonomické orientaci
jedince a společnosti dané země. Ošetřovatelství se musí řídit odsouhlasenými standardy
39
kvality péče. Obsah ošetřovatelského vzdělávání je multiprofesní a interdisciplinární, aby
zajišťoval pozdější účelnou týmovou práci (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004).
Univerzity, vysoké a (vyšší) školy pro sestry, studijní programy a místa, v nichž probíhá
studijní praxe, musejí být pro tuto činnost oficiálně akreditovány a pravidelně hodnoceny
(Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2008). Příprava sestry na zvládání stresových situací
v praxi a prevenci následků působení stresu na organismus probíhá v předmětech
souvisejících s duševní hygienou jedince. Souvisejícími předměty jsou sociologie, obecná
psychologie, psychologie nemocných a vývojová psychologii, základy pedagogiky a edukace.
Vzdělávací program nabízí rámec pro jednotlivé vzdělávací oblasti, popisuje výstupní znalosti
a dovednosti studentů a je v kompetenci vzdělávací organizace zvolit odbornou úroveň
a náročnost jednotlivých předmětů (Jarošová, 2006).
Kritériem pro přijetí ke studiu v oboru všeobecná sestra je absolvování čtyřletého studia
ukončeného maturitní zkouškou. Nejčastějšími zájemci o studium všeobecné sestry jsou
absolventi středních zdravotnických škol. Vzdělávání v oblasti psychohygieny v oboru
zdravotnický asistent, který je absolventem střední zdravotnické školy, probíhá dle
Rámcového vzdělávacího programu pro obor zdravotnický asistent, což je v současném
systému vzdělávání absolvent střední zdravotnické školy. Dle Rámcového vzdělávacího
programu vypracovává škola rámec programu pro jednotlivé vyučovací předměty.
Programem jsou daná kritéria pro obsah předmětu a výstupní znalosti studenta. Výsledky
vzdělávání vyjadřují žádoucí postoje žáků, dovednosti žáků, kterými je škola povinna žáky
vybavit, ale nezajišťuje jejich uplatnění v praxi. Oblast vzdělávání zdravotnického asistenta,
která se týká psychohygieny jedince, je zahrnuta do oblasti nazvané péče o zdraví. Klade si za
cíl vybavit žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými k preventivní a aktivní péči o zdraví,
podpoře jejich chování a postojů ke zdravému způsobu života, ke znalostem potřeb svého těla
a bio-psycho-sociální jednotě. Zaměřuje se na důležitost pohybové aktivity, pozitivní emoce,
překonávání negativních emocí, důležitost mezilidských vztahů. Psychohygiena je také
zahrnuta do oblasti vzdělávání nazvané sociální vztahy a dovednosti. Výstupními znalostmi
jsou dovednosti potřebné k seberegulaci a sebehodnocení, ovládání technik pro rozvoj
a posilování psychických procesů a stavů, znalost příznaků syndromu vyhoření a znalost
účinných způsobů prevence vzniku syndromu vyhoření (Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy ČR, 2008).
40
4 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ONKOLOGICKÝCH SESTER
4.1 Cíle výzkumu a hypotézy
Výzkumným cílem této práce bylo zmapování míry zvládání psychické zátěže onkologických
sester v České republice.
Na základě specifikace výzkumného cíle práce došlo k formulaci výzkumných otázek, na
které bude možno v závěru výzkumného šetření přinést odpověď. Identifikací výzkumných
otázek bylo možno specifikovat výzkumný záměr a předejít možnosti opomenutí některých
podstatných prvků zkoumaného problému (Reichel, 2009, s. 102-110). Výzkumné otázky:
1) Využívají sestry techniky ke zvládání psychické zátěže?
2) Připravuje všeobecné sestry škola na zvládání psychické zátěže v praxi?
3) Vyskytuje se u onkologických sester v ČR syndrom vyhoření?
4) Jaká je četnost výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester?
5) Znají onkologické sestry prevenci syndromu vyhoření?
6) Ovlivňuje spokojenost sester jejich pracovní prostředí?
7) Může úroveň pracovního prostředí ovlivnit výskyt syndromu vyhoření?
Na základě specifikace výzkumných otázek, došlo k formulování dílčích cílů výzkumného
šetření.
Cíle :
Cíl 1: Zjistit míru syndromu vyhoření u onkologických sester.
Cíl 2: Zjistit, do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti
psychohygieny.
Cíl 3:. Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže
a jaké strategie využívají nejčastěji.
Cíl 4: Zjistit rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů
pracovního prostředí sester zaměstnavatelem.
Pro ověření přijatelnosti vztahu mezi dvěma proměnnými, které jsme stanovili na základě
uvedených okruhů problémů, jsme formulovali čtyři nulové a čtyři alternativní hypotézy.
41
Hypotézy:
– H1 0 – neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou
sociální opory.
– H1 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální
opory.
– H2 0 - neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou
péče o vlastní osobu.
– H2 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče
o vlastní osobu.
– H3 0 - neexistuje statisticky významný vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním
motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním.
– H3 A – existuje signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním
motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním.
– H4 0 – neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou uspokojení faktorů
pracovního prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření.
– H4 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního
prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření.
4.2 Metodika výzkumu
Výzkumné šetření, které bylo uskutečněno pro účely této diplomové práce, bylo koncipováno
jako kvantitativní výzkum. Použitou metodou bylo dotazníkového šetření, tvořené
dotazníkovou baterií. Baterii tvořily čtyři typy dotazníků, z nichž dva dotazníky byly
standardizované, jeden nestandardizovaný převzatý a jeden dotazník vlastní konstrukce.
Užité standardizované dotazníky:
- dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory), hodnotící míru syndromu vyhoření
- dotazník OSI-R (Inventorium zaměstnaneckého stresu), hodnotící emocionální
a kognitivní zvládání stresu
Užitý nestandardizovaný dotazník:
- dotazník motivačních faktorů, vypracovaný Vévodou na základě Herzbergem
stanovených faktorů pracovního prostředí, hodnotící míru očekávání, míru saturace
a rozdíl mezi očekáváním a saturací faktorů pracovního prostředí. Také se zaměřuje na
zjištění pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů.
42
Užitý dotazník vlastní konstrukce:
- dotazník hodnotící míru přípravy sester do praxe v oblasti psychohygieny.
Úvod baterie dotazníků obsahoval informovaný souhlas, jehož součástí bylo oslovení
respondentů, vysvětlení účelu, cíle šetření a vysvětlení postupu při vyplňování jednotlivých
dotazníků. Závěrečnou část dotazníku tvořilo poděkování respondentovi za účast
v dotazníkovém šetření.
Charakteristika dotazníků
Užité dotazníky byly vybrány se záměrem zjistit požadované informace k jednotlivým cílům
a hypotézám. Výhodou dotazníkového šetření je jednoznačnost formulovaných otázek bez
emocí dotazovaného a možnost počítačového zpracování. Jedná se o metodický nástroj
výzkumu, kterým zjišťujeme informace o osobních znalostech, postojích, preferencích
a skutečnostech (Maňák, Švec, V., Švec, J., 2005, s. 80). Pro zjištění míry syndromu vyhoření
u všeobecných sester byl použit ve výzkumech nejvíce užívaný standardizovaný dotazník
MBI (Maslach Burnout Inventory).
Dotazník MBI, vypracovaný C. Maslach a S. Jackson, slouží ke sledování syndromu
vyhoření u exponovaných profesí. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů. Skládá se z 22
položek. Ke každé položce je přiřazena Likertova hodnotící škála v rozmezí 0-7. Respondenti
doplňují do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, dle uvedeného klíče.
Síla pocitů: Vůbec 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 Velmi silně
MBI dotazník hodnotí 3 faktory, přičemž první dva jsou negativně laděné a poslední je
pozitivně laděný:
- EE – emotional exhaustion – emocionální vyčerpání
- DP – depersonalisation – ztráta úcty k druhým lidem jako k lidským bytostem, pocity
odosobnění v práci
- PA – personal accomplishment – osobní uspokojení z práce (Maslach, Jackson, 1981).
Dotazník OSI-R- Inventorium zaměstnaneckého stresu, který je vypracován Samuelem
H. Osipowem, slouží k měření tří dimenzí, souvisejících se zaměstnáním:
1. Zaměstnanecký stres – měří se pomocí skupiny šesti škál, které pokrývá dotazník
zaměstnaneckých rolí.
2. Psychologické napětí – měří se skupinou čtyř škál, které pokrývá dotazník osobního
napětí. Dotazník odráží emocionální odpovědi ve čtyřech hlavních kategoriích:
43
odborné (profesionální) napětí, psychologické napětí, interpersonální napětí a fyzické
napětí.
3. Zdroje zvládání – měří se čtyřmi škálami, které pokrývá dotazník osobních zdrojů
(odpočinek, zotavení), péče o sebe, sociální podpora a rekreace.
Ke splnění cíle našeho výzkumného šetření byla použita pouze jedna dimenze dotazníku
OSI-R, a tou byla dimenze „Zdroje zvládání“. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů. Dimenze
„Zdroje zvládání“ se skládá ze 30 položek. Ke každé položce je přiřazena Likertova hodnotící
škála v rozmezí 0-5. Respondenti doplňují do vyznačených políček u každého tvrzení čísla,
dle uvedeného klíče.
Síla pocitů: Zřídka nebo nikdy 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 Většinou
Užitá část dotazníku hodnotí tři oblasti, které je možné využít ke zvládání stresu:
1. Rekreace, měří míru, do jaké jednotlivec využívá a získává potěšení a odpočinek
z pravidelných rekreačních činností.
2. Péče o sebe, měří míru, do jaké se jednotlivec pravidelně zapojuje do osobních aktivit,
které redukují a zmírňují chronický stres.
3. Sociální opora, měří míru, do jaké jednotlivec pociťuje podporu a pomoc svého okolí
(Psychodiagnostika a.s., 2010, s. 7-12).
Dotazník motivačních faktorů, vypracovaný Vévodou na základě Herzbergem stanovených
faktorů pracovního prostředí, hodnotící míru očekávání, míru saturace a rozdíl mezi
očekáváním a saturací faktorů pracovního prostředí. Je také zaměřen na zjištění subjektivně
vnímaného pořadí jednotlivých faktorů (pracovní spokojenosti) a zjištění subjektivně
vnímaného pořadí saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti).
Jedná se o nestandardizovaný měřící nástroj, který byl vytvořen s využitím odborných
metodických diskuzí s manažery nemocnic a ověřen na souboru 3081 všeobecných sester
(Vévoda et al., 2010, s. 207-219). Obsahem dotazníku je 16 faktorů pracovního prostředí,
u kterých respondent hodnotí pomocí škály 1-5 míru důležitosti faktorů pro jeho osobu
pomocí klíče:
Síla pocitů: Nejdůležitější 1 - 2 – 3 - 4 – 5 Nejméně důležitý
Dále hodnotí subjektivní pocit, do jaké míry je každý faktor naplněn zaměstnavatelem,
pomocí klíče:
Síla pocitů: Jsem velmi spokojen 1 - 2 - 3 - 4 - 5 Jsem velmi nespokojen
44
Dotazník vlastní konstrukce, který byl vytvořen s cílem zhodnotit míru přípravy sester pro
praxi v oblasti psychohygieny. Při tvorbě struktury dotazníku bylo využito odborné literatury,
která se zabývala výzkumem a tvorbou nestandardizovaných dotazníků. Otázky v dotazníku
byly nejprve sestaveny jako polouzavřené a škálovací. Polouzavřené otázky byly
respondentům nabídnuty z důvodu možnosti doplnění jejich odpovědí, na základě kterých
došlo ke konečné úpravě struktury otázek tak, aby byla zajištěna srozumitelnost
a jednoznačnost otázek a aby otázky zjišťovaly to, co zjišťovat mají (Skutil et al., 2011,
s. 80-86, Reichel, 2009, s. 102-110). Dotazník obsahoval 13 otázek, respondenti byli
seznámeni s účelem dotazníku, jeho cílem a návodem, jak otázky v dotazníku vyplňovat.
Výzkumné otázky, meritorní, byly v dotazníku celkem čtyři. Jejich prostřednictvím jsme
získali potřebné informace a údaje ke splnění daného cíle diplomové práce (Reichel, 2009,
s. 100-112).
Předvýzkum
Pilotní šetření bylo provedeno v dubnu 2013, kdy bylo ověřeno, zda dotazník vlastní
konstrukce není příliš náročný, zda jeho vyplnění nezabírá příliš mnoho času, zda jeho otázky
jsou srozumitelné, jednoznačné a mají pro hodnotitele vypovídající hodnotu. Pilotáž probíhala
v termínu od 3. 4 – 20. 4. 2013 na Onkologické klinice FN Olomouc. Výzkumný soubor
tvořilo 30 sester, kterým bylo distribuováno celkem 30 dotazníků. Účast sester v pilotním
šetření byla dobrovolná, došlo nejprve k vysvětlení záměru a cíle předvýzkumu a závěrem
k poděkování za účast. Návratnost dotazníků byla 83,33 %. Po provedené analýze výsledků
šetření došlo k úpravě otázek a odpovědí. Závěrem byl vytvořen dotazník, který se skládal ze
13 otázek uzavřených a škálovacích.
4.3 Profil respondentů
Zkoumaný soubor respondentů byl tvořen všeobecnými sestrami, které pracovaly na pěti
onkologických odděleních čtyřech klinických onkologických center v České republice a délka
jejich praxe byla více jak jeden rok. Celkem bylo rozesláno 150 dotazníků na onkologické
pracoviště FN Olomouc, FN Hradec Králové, Všeobecné Fakultní nemocnice Praha a Krajské
nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Jednalo se o prostý záměrný výběr respondentů. Zkoumaný
soubor zahrnoval celkem 140 respondentů. Věkové rozpětí všeobecných sester bylo od 23 do
62 let a délka praxe v rozpětí od 2 do 43 let. Proměnná týkající se věku a délky praxe nebyla
45
do výzkumu zařazena. Účast na výzkumném šetření byla dobrovolná a každý z účastníků
výzkumu byl informován o účelu šetření a anonymním zpracování výsledků šetření. Věkové
rozpětí respondentů a délku praxe znázorňuje tabulka č. 1.
Tab. č. 1 Věk a délka praxe respondentů
průměr medián modus stř. hodnota rozptyl min max
Věk 42 41,5 40 42 106,3 23 62
praxe 21 20 20 21 125,4 2 43
4.4 Realizace výzkumu
Pomocí e-mailové korespondence byla rozeslána náměstkům nelékařské péče jednotlivých
nemocničních zařízení „Žádost o povolení výzkumného šetření“ v jejich zařízení. Po obdržení
souhlasného stanoviska k provádění výzkumu, došlo opět pomocí e-mailové korespondence
k oslovení vrchních sester onkologických klinik jednotlivých zařízení s žádostí o povolení
výzkumného šetření na jejich klinice a s žádostí o spolupráci při distribuci (a redistribuci)
dotazníků všeobecným sestrám. Celkem bylo distribuováno 150 dotazníků. Na základě
výborné spolupráce s vrchními sestrami onkologických klinik byla návratnost dotazníků
97,33 %. Výzkumné šetření probíhalo v termínu od 25. 11. 2013 – 20. 2. 2014. Dotazníky
byly nejprve zkontrolovány z hlediska úplnosti odpovědí. V rámci této prováděné kontroly
bylo 6 dotazníků vyřazeno, z důvodu neúplného vyplnění. Konečný zkoumaný soubor tedy
zahrnoval 140 respondentů.
4.5 Metody statistického zpracování
Získané hodnoty byly zpracovány za použití statistického programu SPSS a počítačového
programu Microsoft Excel. Na základě získaných dat byly vytvořeny četnostní tabulky
a určena absolutní a relativní četnost získaných odpovědí. Získaná data byla dále, dle
požadavku k potvrzení určených cílů, zpracována pomocí programu Microsoft Excel
i graficky do podoby výsečových grafů. Výpočty aritmetických průměrů znázorňují součet
daných hodnot, dělených jejich celkovým počtem. Pro výpočet, v jakém vztahu jsou
proměnné, byl využit Pearsonův korelační koeficient s kritickými hodnotami „r“ u vybraných
hladin významnosti (Skutil a kol. 2011, s. 173-195).
46
4.6 Interpretace výsledků výzkumného šetření
Interpretace výsledků k cíli 1
Cíl 1: Zjistit míru syndromu vyhoření u onkologických sester.
Ke splnění cíle byl využit dotazník MBI, který posuzuje tři oblasti. Hodnotí míru
emocionálního vyčerpání (Emotional Exhaustion), míru depersonalizace (Depersonalisation)
a míru osobního uspokojení (Personal Accomplishment).
Tab. č. 2 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional
Exhaustion)
EE – emocionální vyčerpání
Interval Stupeň Četnost Procent
0-16 nízký 57 41 %
17-26 střední 47 33 %
27-x vysoký 36 26 %
Graf č.1 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion)
Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru emocionálního vyčerpání
(Emotional Exhaustion), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že
z celkového počtu 140 respondentů se u 57 (41 %) vyskytuje nízký stupeň emocionálního
vyčerpání, u 47 (33 %) respondentů se vyskytuje střední stupeň a 36 (26 %) respondentů
uvádí vysoký stupeň emocionálního vyčerpání, což znamená stav vyhoření. Absolutní
a relativní četnosti možných odpovědí jsou uvedeny v tabulce č. 2 a znázorněny v grafu č. 1.
47
Tab. č. 3 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)
DP – depersonalizace
Interval Stupeň Četnost Procent
0-6 nízký 60 43 %
7-12 střední 56 40 %
13-x vysoký 24 17 %
Graf č. 2 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)
Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru depersonalizace
(Depersonalisation), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového
počtu 140 respondentů se u 60 (43 %) vyskytuje nízký stupeň depersonalizace, 56 (40 %)
respondentů uvádí střední stupeň a 24 (17 %) respondentů uvádí vysoký stupeň
depersonalizace, což znamená stav vyhoření. Tabulka č. 3 uvádí absolutní a relativní četnosti
možných odpovědí a relativní četnosti odpovědí jsou znázorněny v grafu č. 2.
Tab. č. 4 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal
Accomplishment)
PA - osobní spokojenost
Interval Stupeň Četnost Procent
0-31 Vyhoření 53 38 %
32-38 Střední 48 34 %
39-x Vysoký 39 28 %
48
Graf č. 3 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal Accomplishment)
Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru osobního uspokojení (Personal
Accomplishment), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového
počtu 140 respondentů pociťuje 39 (28 %) vysoký stupeň osobního uspokojení, 48 (34 %)
respondentů uvádí střední stupeň osobního uspokojení a 53 (38 %) respondentů uvádí nízký
stupeň osobního uspokojení, což znamená stav vyhoření. V tabulce č. 4 jsou uvedeny
absolutní a relativní četnosti možných odpovědí a relativní četnosti odpovědí jsou znázorněny
v grafu č. 3.
Četnost výskytu stavu vyhoření onkologických sester, posuzovaná na základě hodnocení
dotazníku MBI je souhrnně znázorněna v tabulce č. 5. V oblasti emocionálního vyčerpání je
vyhořelých 36 (26 %) onkologických sester, v oblasti depersonalizace 24 (17 %) a v oblasti
osobního uspokojení je vyhořelých 53 (28 %) onkologických sester.
Tab. č. 5 Absolutní a relativní četnost stavu vyhoření
STAV VYHOŘENÍ
Počet
respondentů
Emocionální
vyčerpání
Depersonalizace Osobní
uspokojení
140 36 (26 %) 24 (17 %) 53 (28 %)
Cíl 1 byl splněn.
49
Ověření hypotézy H1
H1 A: Existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální opory.
Pro zjištění vztahu mezi proměnnými byl použit Pearsonův korelační koeficient. Bylo
zjištěno, že existuje signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu
vyhoření a mírou sociální opory a to v těchto hladinách signifikace:
- signifikantní vztah mezi emočním vyčerpáním (Emotional Exhaustion) a mírou
sociální opory s výsledkem r = - 0,296, na hladině signifikace 0,01
- signifikantní vztah mezi depersonalizací (Depersonalisation) a mírou sociální opory
s výsledkem r = - 0,237, na hladině signifikace 0,01
- signifikantní vztah mezi osobním uspokojením (Personal Accomplishment) a mírou
sociální opory s výsledkem r = 0,291, na hladině signifikace 0,01.
Z uvedených korelací vyplývá vztah:
- čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra sociální opory
- čím vyšší je míra sociální opory, tím vyšší je míra osobního uspokojení a nižší míra
emočního vyčerpání a depersonalizace
Hypotéza H1 byla ověřena a byla přijata alternativní hypotéza, která předpokládá
existenci vztahu.
Ověření hypotézy H2
H2 A: Existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní
osobu.
Při korelacích pomocí Pearsonova korelačního koeficientu bylo zjištěno, že existuje
signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu vyhoření a mírou péče
o vlastní osobu a to v těchto hladinách signifikace:
- signifikantní vztah mezi emočním vyčerpáním (Emotional Exhaustion) a mírou péče
o vlastní osobu s výsledkem r = - 0,160, na hladině signifikace 0,05
- signifikantní vztah mezi depersonalizací (Depersonalisation) a mírou péče o vlastní osobu
s výsledkem r = - 0,225, na hladině signifikace 0,01
50
- signifikantní vztah mezi osobním uspokojením (Personal Accomplishment) a mírou péče
o vlastní osobu r = 0,154, na hladině signifikace 0,05
Z uvedených korelací vyplývá vztah:
- čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra péče o vlastní osobu
- čím vyšší je míra péče o vlastní osobu, tím vyšší je míra osobního uspokojení
Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže
znázorňuje tabulka č. 6.
Tab. č. 6 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže
Průměrné
celkové skóre
Min. Max. r EE r DP r PA
Sociální
opora
42 12 50 -0,296** -0,237** 0,291**
Péče o sebe 27 15 48 -0,16* -0,225** 0,154*
** Korelace na hladině signifikace 0,01
* Korelace na hladině signifikace 0,05
Hypotéza H2 byla ověřena a přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci
vztahu.
Interpretace výsledků k cíli 2
Cíl 2: Zjistit, do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti
psychohygieny.
Ke splnění cíle byl použit dotazník vlastní konstrukce, který zjišťuje míru přípravy sester
v oblasti psychohygieny na školách v otázce č. 5, 7, 8. Odpovědi na otázky respondent
zaznamenává pomocí Likertovy škály s hodnotami 1 – 5, přičemž 1 je nejnižší míra, 5 je
nejvyšší míra přípravy v oblasti psychohygieny. Pro zjištění výsledné míry přípravy sester
v oblasti psychohygieny na školách byl použit aritmetický průměr, který byl získán součtem
všech hodnot v jednotlivých otázkách a vydělen součtem těchto hodnot. Výsledkem u otázky
č. 5, která zjišťuje, zda respondenti získali dostatek znalosti v oblasti duševní hygieny ve
škole, je aritmetický průměr 3, u otázky č. 7, která zjišťuje odbornou úroveň vyučovacích
hodin, které se věnovaly duševní hygieně, je aritmetický průměr 2. U otázky č. 8, která
51
zjišťuje, zda poznatky ohledně duševní hygieny získané ve škole připravily respondenty na
zvládání stresových situací v praxi, je aritmetický průměr 2. Výsledný aritmetický průměr pro
zjištění míry přípravy sester na školách v oblasti psychohygieny je vzhledem k Likertově
škále 2,3 periodických. Popisnou statistiku míry přípravy sester v oblasti psychohygieny
znázorňuje tabulka č. 7.
Tab. č. 7 Popisná statistika míry přípravy sester v oblasti psychohygieny
Vlastní
dotazník
Počet
respondentů
Likertova
škála Průměr Medián Modus
Stř.
hodnota Rozptyl Min Max
Otázka č. 5 140 1-5 3 3 3 2,55 1,19 1 5
Otázka č. 7 140 1-5 2 2 3 2,29 1,23 1 5
Otázka č. 8 140 1-5 2 2 2 2,22 1,14 1 5
Vypovídající hodnotu ohledně míry přípravy sestry do praxe v oblasti psychohygieny měla
také otázka č. 13 vlastního dotazníku, kde respondenti měli uvést, zda největší přínos pro
zvládání stresových situací pro ně měla škola, praxe nebo kurzy duševní hygieny
v zaměstnání. Z celkového počtu 140 respondentů, 133 (95 %) uvádí, že největší přínos pro
zvládání stresových situací pro ně měla praxe a pouze 1 (1 %) uvádí, že škola. Absolutní
a relativní četnosti odpovědí na otázku „Největší přínos pro zvládání stresových situací měla
pro vás praxe, škola nebo kurzy duševní hygieny v zaměstnání“ jsou znázorněny v tabulce
č. 8 a grafu č. 4.
Tab. č. 8 Absolutní a relativní četnosti odpovědí otázky č. 13 vlastního dotazníku – přínos pro zvládání
stresových situací.
Možnost
Počet
respondentů Četnosti Procenta
Škola 140 1 1 %
Praxe 140 133 95 %
Kurzy 140 6 4 %
52
Graf č. 4 Přínos pro zvládání stresových situací
Cíl 2 byl splněn.
Interpretace výsledků k cíli 3
Cíl 3: Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže a jaké
strategie využívají nejčastěji.
Ke splnění cíle č. 3 byl použit dotazník OSI-R – Inventorium zaměstnaneckého stresu, kdy
byla využita strategie dotazníku nazvaná „ Péče o sebe“, strategie nazvaná „Rekreace“
a strategie nazvaná „Sociální opora“. Každá strategie obsahovala 10 dílčích položek.
Respondenti určovali míru využívaných strategií osobních zdrojů zvládání stresu na Likertově
škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší míra a 5 byla nejvyšší míra využívaných strategií.
Pracuje se s celkovým skóre. To nám určuje, do jaké míry jsou dané strategie využívány.
Nejvyššího průměrného skóre, které činí 41,54, bylo dosaženo u strategie „Sociální opora“,
kde nejčastěji užívanou dílčí položkou strategie „Sociální opora“ je mít vedle sebe osobu,
která je blízká, druhou nejčastěji využívanou dílčí položkou strategie je mít alespoň jednoho
přítele a třetí nejdůležitější dílčí položkou je, že v případě potřeby pomoci v práci vím, na
koho se můžu obrátit. Nejméně užívanou dílčí položkou ve strategii „Sociální opora“ je
provádění prací kolem domu.
Strategie „Rekreace“ je druhou nejčastěji užívanou strategií ke zvládání psychické zátěže,
s průměrným celkovým skóre 31,68. U této strategie je nejčastěji používanou dílčí položkou
relaxace, kdy sestry nemyslí na práci. Druhou nejčastěji používanou dílčí položkou je, že přes
víkend dělají věci, které je baví a třetí nejvíce používanou dílčí položkou je, že ve volném
53
čase si dělají, co chtějí. Nejméně využívanou dílčí položkou strategie „Rekreace“ je trávení
volného času sportovními aktivitami.
Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využitou strategií při zvládání psychické zátěže,
s průměrným celkovým skóre 26,58. Zde jsou zařazeny mezi možné užívané dílčí položky
pravidelné absolvování preventivních prohlídek, vyhýbání se nadměrnému užívání alkoholu,
dostatek spánku, zdravá strava, meditace a cvičení. Opět, ve shodě se strategií „Rekreace“ je
i u strategie „Péče o sebe“ nejméně užívanou metodou sester ke zvládání psychické zátěže
pravidelné cvičení.
Průměrné celkové skóre používaných strategií ke zvládání psychické zátěže sester je
znázorněno v tabulce č. 9 a grafu č. 5.
Tab. č. 9 Míra používaných strategií ke zvládání psychické zátěže
Strategie
Celkové skóre Průměrné
celkové skóre
Sociální opora 5815 41,54
Rekreace 4435 31,68
Péče o sebe 3721 26,58
Graf č. 5 Průměrné celkové skóre užívaných strategií
Cíl 3 byl splněn.
54
Interpretace výsledků k cíli 4
Cíl 4: Zjistit rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů pracovního
prostředí sester zaměstnavatelem.
Ke splnění cíle byl použit dotazník navržený Vévodou, na základě Herzbergovy teorie faktorů
pracovního prostředí. Dotazník je rozdělen na dvě části. V první části respondenti uváděli
míru důležitosti motivačních faktorů pro sebe, na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla
nejnižší důležitost a 5 nejvyšší důležitost faktoru. Z deskripce a komparace zkoumaných
faktorů vyplývá, že respondenti určili jako nejdůležitější subjektivně vnímaný motivační
faktor „Péče o pacienty“, na druhé místo zařadili faktor „Stabilita – jistota pracovního místa“
a na třetí místo zařadili faktor „Vzájemná pracovní spolupráce na vašem pracovišti“. Jako
subjektivně nejméně důležitý byl označen motivační faktor „Možnost kariérového postupu“.
Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí znázorňuje graf č. 6.
Graf č. 6 Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí
Ve druhé části dotazníku navrženého Vévodou, respondenti uváděli míru naplnění
motivačních faktorů zaměstnavatelem. Respondenti opět určovali subjektivně vnímané
hodnoty jednotlivých faktorů na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší důležitost
a 5 nejvyšší důležitost faktoru. Z deskripce a komparace zkoumaných faktorů vyplývá, že
respondenti určili jako nejvíce naplněný motivační faktor zaměstnavatelem faktor „Péče
55
o pacienty“. Jako druhý, nejvíce naplněný motivační faktor označili „Poskytování informací
(dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“ a jako třetí nejvíce naplněný
motivační faktor označili „Možnost používání moderního technického – přístrojového
a technologického vybavení“. Poslední místo obsadil nejméně naplněný motivační faktor
„Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny,
stravenky apod.)“. Grafické znázornění pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí
zaměstnavatelem představuje graf č. 7.
Graf č. 7 Pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem
Při vyhodnocení rozdílu mezi důležitostí motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou
naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem, byl zjištěn jako nejméně saturovaný faktor
„Mzda/plat“. Druhé místo z nejméně saturovaných motivačních faktorů obsadil faktor
„Vzájemná pracovní spolupráce na pracovišti“ a třetí místo obsadil faktor „Nepeněžní
uznání“. Nejmenší rozdíl mezi důležitostí motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou
naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem představuje faktor „Možnosti dalšího odborného
vzdělávání“. U faktoru pracovního prostředí „Možnost kariérového postupu“ zaměstnavatel
saturuje tento faktor, jako jediný, nad očekávání respondentů. Žebříček rozdílu mezi mírou
důležitosti motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou naplnění těchto faktorů
zaměstnavatelem znázorňuje graf č. 8.
552
541
540
532
527
518
512
504
503
485
484
482
481
447
434
424
0 100 200 300 400 500 600
Péče o pacienty
Poskytování informací
Možnost používání moderního technického…
Možnost dalšího odborného vzdělávání
Stabilita-jistota pracovního místa
Pracovní vztahy k přímo nadřízeným
Vzájemná pracovní spolupráce
Spolupráce s jinými profesemi
Image zdravotnického zařízení
Možnost karierového postupu
Prestiž Vašeho povolání
Pracovní klima
Pracovní podmínky (BOZP,prostorové…
Nepeněžní uznání
Mzda/plat
Zaměstnanecké sociální výhody (osobní…
Řady1
56
Graf č. 8 Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací faktorů
pracovního prostředí
Cíl 4 byl splněn.
Ověření hypotézy H3
H3 A – existuje signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních
faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním
Existující signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů
pracovního prostředí a emočním vyčerpáním byl potvrzen pomocí Pearsonova korelačního
koeficientu. Potvrzený signifikantní vztah r = 0,255, na hladině signifikace 0,01 vypovídá, že
čím větší je rozdíl mezi očekáváním a saturací motivačních faktorů pracovního prostředí, tím
větší je míra emočního vyčerpání.
Hypotéza H3 byla ověřena a přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci
vztahu.
57
Ověření hypotézy H4
H4 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního prostředí
zaměstnavatelem a syndromem vyhoření
Pro zjištění vztahu mezi mírou uspokojení faktoru pracovního prostředí zaměstnavatelem
a syndromem vyhoření byl použit Pearsonův korelační koeficient. Jednotlivé faktory byly
korelovány s jednotlivými kategoriemi dotazníku MBI, kterými jsou emocionální vyčerpání
(EE), depersonalizace (DP) a osobní uspokojení (PA). V tabulce č. 10 jsou uvedeny zjištěné
signifikantní korelace.
Tab. č. 10 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního prostředí
Spolupráce
s jinými
profesemi
(lékaři,
ostatními
nelékařskými
specialisty,
duchovními
Pracovní
vztahy
s přímo
nadřízenými
pracovníky
Možnost
kariérového
postupu
Možnost
používání
moderního
technického a
přístrojového
vybavení
Prestiž
vašeho
povolání
Vzájemná
pracovní
spolupráce
na vašem
pracovišti
Mzda/plat
EE -,359** -,198* -,224** -,304** -,263** -,372**
DP -,197* -,239** -,181*
PA
Možnosti
dalšího
odborného
vzdělávání
(kurzy,
školení,
atestace)
Nepeněžní
uznání
vašich
osobních
výsledků
(pochvala
apod.)
Stabilita,
jistota pracovního
místa
Image
(vážnost,
pověst
vašeho
zdravotnic
kého
zařízení
na
veřejnosti)
Péče o
pacienty
Pracovní
podmínky
(BOZP,
prostorové
řešení
pracoviště,
organizace
práce)
Poskytování
informací
(dostatečný
přístup
k informacím
a jejich
poskytování)
Zaměstna
necké/soci
ální
výhody
poskytova
né
zaměstnav
atelem
(osobní
účty,
vitamíny,
stravenky
apod.)
Pracovní
klima
-,299** -,275** -,267** -,299** -,411** -,352** -0,325** -,423**
-,213* -,172* -,239** -,234** -,187*
,171* ,203* ,252** ,188* ,197* ,182* ,181*
** Korelace na hladině signifikace 0,01
* Korelace na hladině signifikace 0,05
Významný signifikantní vztah byl potvrzen mezi mírou saturace faktorů pracovního prostředí
a emocionálním vyčerpáním. Výsledná korelace vykazuje hodnotu r = - 0,430, na hladině
signifikace 0,01. Tímto zjištěním je potvrzen vztah, čím nižší je míra saturace faktorů
58
pracovního prostředí, tím vyšší emocionální vyčerpání nebo také lze říci, se vzrůstající
saturací faktorů zaměstnavatelem, klesá míra emocionálního vyčerpání sester.
Z šestnácti uvedených faktorů je nejvyšší významná korelace mezi faktorem „Pracovní klima“
a emocionálním vyčerpáním r = -0,423, na hladině signifikace 0,01, na druhém místě je
korelace mezi emocionálním vyčerpáním a faktorem „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové
řešení pracoviště, organizace práce)“ r = -0,411. Faktor „Mzda/plat“, s výsledkem korelace
r = -0,372, na hladině signifikace 0,01, je třetí nejsilnější faktor, který ovlivňuje míru
emocionálního vyčerpání. Neexistuje signifikantní vztah s faktorem „Možnosti dalšího
odborného vzdělávání“. Z uvedeného zjištění vyplývá vztah:
- pokud je zaměstnancům dostatečně saturován faktor „Pracovní klima“, „Pracovní
podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a faktor „Mzda/plat“,
je minimalizován možný vznik emocionálního vyčerpání jako projevu syndromu
vyhoření
- k emocionálnímu vyčerpání nevede neuspokojení faktoru „Možnosti dalšího odborného
vzdělávání“
Existující signifikantní vztah mezi mírou saturace faktorů pracovního prostředí
a depersonalizací potvrzuje výsledná korelace -0,215, na hladině signifikace 0,05. Tímto
zjištěním je potvrzen vztah, čím nižší je míra saturace faktorů pracovního prostředí, tím vyšší
je míra depersonalizace. Z šestnácti uvedených faktorů je nejvyšší významná korelace
u faktoru „Prestiž vašeho povolání“ r = -0,239, na hladině signifikace 0,01 a depersonalizací.
Druhá nejvyšší korelace je u faktoru „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení
pracoviště, organizace práce)“. Třetí nejsilnější faktor, který má vliv na míru depersonalizace
je „Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“ r = -0,234,
na hladině signifikace 0,01. Nebyl potvrzen signifikantní vztah mezi mírou depersonalizace
a faktorem „Mzda/plat“ ani mezi faktorem „Možnost dalšího vzdělávání“.
Z uvedeného zjištění vyplývá vztah:
– vznik depersonalizace, jako projevu syndromu vyhoření, bude minimalizován,
pokud bude mít zaměstnanec dostatečně saturován faktor pracovního prostředí
„Prestiž vašeho povolání“, „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení
pracoviště, organizace práce)“ a faktor „Poskytování informací (dostatečný
přístup k informacím a jejich poskytování)“
– k depersonalizaci nevede neuspokojení faktoru „Mzda/plat“ ani faktoru „Možnost
dalšího vzdělávání“
59
Pozitivní korelace byla potvrzena mezi emocionálním vyčerpáním a osobním uspokojením
r = 0,190, na hladině signifikace 0,05, ve vztahu k faktorům pracovního prostředí. Faktor,
který nejvíce koreluje s osobním uspokojením je faktor „Péče o pacienty“, „Image (vážnost,
pověst vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti)“, „Pracovní podmínky (BOZP,
prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a „Zaměstnanecké/sociální výhody
poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny, stravenky apod.)“. Na základě
uvedeného zjištění je možné definovat vztah:
– pokud má zaměstnanec saturovány faktory „Péče o pacienty“, „Image (vážnost,
pověst vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti)“, „Pracovní podmínky
(BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“
a „Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty,
vitamíny, stravenky apod.)“, přináší mu práce osobní uspokojení a zároveň je
minimalizována možnost vzniku syndromu vyhoření
Hypotéza H4 byla ověřena a byla přijata alternativní hypotéza, která předpokládá
existenci vztahu.
60
DISKUZE
Výzkumná část diplomové práce byla zaměřena na zkoumání míry zvládání psychické zátěže
onkologických sester, posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester
a zjištění, zda faktory pracovního prostředí mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření.
Záměrem bylo také poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí onkologických
sester a stupeň jejich saturace zaměstnavatelem. Z důvodu doporučení strategie pro manažery
zdravotnických zařízení a vedoucí pracovníky onkologických pracovišť byl záměrně
sledován faktor, jehož uspokojení může výrazně ovlivnit vznik syndromu vyhoření.
Se záměrem na prevenci byly také vyhodnoceny strategie, které jsou sestrami ke zvládání
psychické zátěže využívány a byla posuzována připravenost sester do praxe v oblasti duševní
hygieny, jejichž dostatečné znalosti jak teoretické, tak hlavně praktické by mohly ovlivnit
rozvoj syndromu vyhoření onkologických sester.
K realizaci výzkumného šetření byla použita metoda dotazníkového šetření, jehož součástí
byla dotazníková baterie, kterou tvořily čtyři typy dotazníků. Dva dotazníky byly
standardizované - dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory) a dotazník OSI-R (dotazník
zaměstnaneckého stresu). Jeden nestandardizovaný – dotazník vytvořený na principech
Herzbergovy teorie motivačních faktorů pracovního prostředí. Dotazník vlastní konstrukce -
dotazník hodnotící míru přípravy sester do praxe v oblasti psychohygieny.
Výsledky výzkumného šetření, které zahrnovalo 140 respondentů tvořených onkologickými
sestrami pěti onkologických pracovišť ČR, byly statisticky zpracovány pomocí statistického
programu SPSS a počítačového programu Microsoft Excel. Ke splnění stanovených cílů
a potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz byly využity výsledky provedených funkcí
statistického programu SPSS, které jsou znázorněny v četnostních tabulkách, výsečových
grafech, aritmetickém průměru a korelacích dat.
Do jaké míry se u onkologických sester vyskytuje syndrom vyhoření, bylo zjištěno na základě
ověření cíle č. 1. Posuzovány byly tři oblasti syndromu vyhoření, tak jak jsou navrženy dle
dotazníku MBI (Maslach Burnout Inventory). Alarmujícím zjištěním je, že z celkového počtu
140 sester se v oblasti emočního vyčerpání (EE) nachází 47 (33 %) sester. Tyto sestry jsou
ohroženy vznikem syndromu vyhoření. U 36 (26 %) sester byl potvrzen stav vyhoření, který
znamená přítomnost emocionálního vyčerpání. V další posuzované oblasti, kterou je
depersonalizace (DP) se alarmující hodnoty objevily u 56 (40 %) sester a u 24 (17 %) sester
byl prokázán stav vyhoření. Poslední posuzovanou oblastí je osobní uspokojení z práce (PA).
61
Alarmující hodnoty osobního uspokojení, kdy hrozí vznik syndromu vyhoření, byly potvrzeny
u 48 (34 %) sester a stav vyhoření byl prokázán u 39 (28 %) sester. Při analýze všech tří
oblastí syndromu vyhoření je průměrně 35,66 % z celkového počtu 140 sester ohroženo
vznikem syndromu vyhoření. V této fázi lze uskutečnit kroky, zaměřené na prevenci a to jak
ze strany sester, tak ze strany zaměstnavatelů a vedoucích pracovníků. Tam, kde byl prokázán
syndrom vyhoření, je nutné provedení psychologické intervence.
Průměrně se ve stavu vyhoření nachází 23,66 % sester z celkového počtu 140. Výsledky lze
srovnat s výsledky studie prováděné Zálešákovou, Bužgovou, která proběhla v roce 2011
u 168 onkologických sester. Byly zjištěny alarmující hodnoty syndromu vyhoření u 36,9 %
sester a stav vyhoření u 11,9 % sester. Studie také potvrdila souvislost mezi stavem vyhoření
a vnímáním psychické zátěže (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115). Syndrom vyhoření se
u onkologických sester vyskytuje a jeho riziko stále hrozí. Prokazatelně u onkologických
sester dochází k nepoměru mezi dlouhodobou psychickou zátěží a fází klidu organismu, což
může ovlivnit kognitivní procesy, motivaci, emoce, chování a výkonnost sester (Bartošíková,
2006, s. 8-9). Úbytek výkonnosti a pocit únavy potvrdily také sestry ve studii Zálešákové
a Bužgové. Studie, zabývající se projevy působení dlouhodobé psychické zátěže u sester,
potvrdily, že u sester dochází k poruchám spánku, pocitům únavy, bolestem zad, bolestem
hlavy, podrážděnosti. (Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686; Bohutínská, 2005, s. 16-18;
Quinal, Harford, Rutledge, 2009, s. 1-7). Výskyt a hrozící riziko vzniku syndromu vyhoření
potvrdila také studie Ježorské et al. Z výzkumu prováděného v roce 2011 u 100
onkologických sester byly stanoveny závěry, které prokazují u 25 % sester riziko vzniku
vyhoření a u 11 % sester stav vyhoření. Výsledky také potvrdily signifikantní vztah mezi
mírou vyhoření a mírou sociální opory (Ježorská, Kozyková, Chrastina, 2012, s. 56-62).
Výzkumné šetření také mělo potvrdit nebo vyvrátit vztah mezi mírou syndromu vyhoření
a sociální oporou, na základě stanovené hypotézy H1. Odborná literatura uvádí, že sociální
opora patří k protektivním faktorům vyhoření, tedy k faktorům, které snižují riziko vzniku
vyhoření (Kebza, Šolcová, 2003, s. 36; Křivohlavý, 1998, s. 140; Ježorská, 2011, s. 143-151).
Výzkumné šetření potvrdilo signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi
syndromu vyhoření a mírou sociální opory na základě korelací pomocí Pearsonova
korelačního koeficientu. Z uvedených korelací vyplývá, že čím vyšší je míra syndromu
vyhoření, tím nižší je míra sociální opory a čím vyšší je míra sociální opory, tím vyšší je míra
osobního uspokojení a nižší míra emočního vyčerpání. Sociální opora je tvořena systémem
sociálních vztahů, existencí citového zázemí, pozitivními mezilidskými vztahy a fungujícím
partnerským vztahem (Křivohlavý, 2003, s. 94-95).
62
K potvrzení skutečnosti, že sociální opora funguje u sester jako copingová strategie ke
zvládání psychické zátěže, může přispívat zjištění, že ženy umí pro své zdraví a psychickou
pohodu ze svých sociálních vztahů vytěžit daleko více než muži a pokud cítí nedostatek
sociální opory, mají tendenci používat kontraproduktivní copingové strategie (Hrubá,
Harvanová, Štěrbová, 2008, s. 58-60). Sociální oporu jako nejčastější copingovou strategii
potvrdila také turecká studie prováděná u 444 onkologických sester (Balbay et al., 2011,
s. 730-740). Vliv sociální opory na syndrom vyhoření potvrdila také studie Le Blanka et al.
Při hodnocení sester z devíti onkologických pracovišť dospěli k závěru, že změny hodnot
vyhoření významně souvisí se změnami hodnot sociální opory (Le Blanc et al., 2007,
s. 213-227). Již při stanovení výzkumného cíle „Vliv sociální opory na syndrom vyhoření“
bylo zajímavé určení pořadí jednotlivých užívaných strategií, obsažených v dotazníku OSI-R,
zkoumající druhy osobních zdrojů ke zvládání psychické zátěže. Na základě této úvahy došlo
ke stanovení cíle č. 3: Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické
zátěže a jaké strategie využívají nejčastěji. Ze závěru vyplývá, že míra sociální opory
ovlivňuje míru syndromu vyhoření a výsledky k cíli č. 3 potvrdily sociální oporu jako
nejčastěji užívanou strategii osobních zdrojů ke zvládání psychické zátěže, přičemž z této
strategie je pro sestry na prvním místě užívaná položka, mít vedle sebe osobu, která je blízká,
druhou nejčastěji využívanou položkou je mít alespoň jednoho přítele a třetí nejdůležitější
položkou strategie „Sociální opora“ je nutnost vědět, že v případě potřeby pomoci v práci ví,
na koho se mohou obrátit. Pokud má sestra nedostatečnou míru sociální opory, velice těžce
zvládá množství stresových situací, které jí její profese přináší. V této chvíli jsou pro ni
důležité znalosti v oblasti využívání strategií k odbourávání stresu a to jak teoretické, tak
hlavně praktické. Jak potvrdila ve svém výzkumu Jobánková s Kvapilovou v průběhu 3 let
sledování zvládání psychické zátěže sester, jestliže sestra neumí adekvátně zpracovat zátěžové
situace, používá neefektivní strategie mentálního úniku, které se projevují přerušením
komunikace a zkracováním ošetřovatelských úkonů u pacienta na nezbytné minimum. Tato
skutečnost jednoznačně přispívá ke snižování kvality péče o pacienta a ke zvyšování
nespokojenosti pacienta s péčí (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9). Ke stejnému závěru
dospěly závěry studie prováděné Komačekovou u 257 sester (Komačeková, 2009, s. 26).
Zjištění obou studií potvrzují nedostatečné znalosti v oblasti zásad využívání efektivních
strategií ke zvládání psychické zátěže. Navrhují změnu ve způsobu vzdělávání sester v oblasti
psychohygieny, využívání copingových strategií a nácvik řešení zátěžových situací
(Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9, Komačeková, 2009, s. 26).
63
Jaké jsou znalosti sester v oblasti duševní hygieny, kterou Křivohlavý přirovnává ke způsobu
boje proti duševním nemocem, byly zjišťovány ve výzkumném šetření prostřednictvím
stanoveného cíle č. 2: Do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti
psychohygieny. Posuzovány byly otázky dotazníku vlastní konstrukce, kde sestry svou
odpověď zaznamenávaly na Likertově škále 1-5. Při vyhodnocování byl z jednotlivých
odpovědí vypočítán aritmetický průměr. Při hodnocení, zda sestry získaly ve škole dostatek
znalostí v oblasti duševní hygieny byl aritmetický průměr 3 na škále 1-5. Odborná úroveň
vyučovacích hodin, které se věnovaly duševní hygieně, byla vyhodnocena aritmetickým
průměrem 2 na škále 1-5. Zjištění, zda poznatky ohledně duševní hygieny získané ve škole,
připravily sestry na zvládání stresových situací v praxi, odpovídá aritmetickému průměru 2.
Výsledný aritmetický průměr pro zjištění míry přípravy sester na školách v oblasti
psychohygieny je vzhledem k Likertově škále 2,3 periodických. Stanovená míra přípravy
sester na školách také odpovídá výsledkům zjištění na otázku „Největší přínos při zvládání
stresových situací pro vás měla: škola, praxe, kurzy duševní hygieny v zaměstnání“. Sestry
v 95 % uvedly, že největší přínos pro ně měla praxe. Výsledky šetření jsou ve shodě s návrhy
a doporučením na změnu způsobu vzdělávání v oblasti psychohygieny dle Jobánové,
Kvapilové a Komačekové (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9; Komačeková, 2009, s. 26).
Také Světlák a Suchý, kteří shromáždili závěry několika studií zabývajících se
psychologickou přípravou sester, zhodnotili pregraduální i postgraduální přípravu sester jako
nedostatečnou. Považují výuku za nedostatečnou, zaměřenou na teorii a je postrádán trénink
reakcí na stresové situace (Světlák, Suchý, 2011, s. 302-307).
Pokud sestra bude pociťovat nízkou míru sociální opory, potřebuje dostatek znalostí v oblasti
využívání copingových strategií, aby předešla syndromu vyhoření. Míra využívání možné
strategie osobních zdrojů zvládání stresu „Péče o sebe“ byla stanovena na základě
stanoveného cíle č. 3, ve kterém jsme zjišťovali četnost používaných strategií ke zvládání
psychické zátěže. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využívanou strategií při zvládání
psychické zátěže. V této strategii byly dle dotazníků OSI-R (osobní zdroje zvládání stresu),
řazeny strategie dle četnosti užívání sestrami: pravidelné absolvování preventivních
prohlídek, vyhýbání se nadměrnému užívání alkoholu, dostatek spánku, zdravá strava,
meditace a cvičení. Nejméně užívanou metodou sester ke zvládání psychické zátěže je
pravidelné cvičení. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využívanou strategii osobních zdrojů
ke zvládání stresu i přes potvrzenou korelaci, která byla provedena na základě stanovené
hypotézy H2. Měla potvrdit nebo vyvrátit vztah, mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče
o vlastní osobu. Potvrzen byl signifikantní vztah mezi všemi třemi kategoriemi syndromu
64
vyhoření dle dotazníku MBI a péčí o vlastní osobu dle dotazníků OSI-R. Z provedené
korelace vyplývá vztah: čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra péče o vlastní
osobu a čím vyšší je míra péče o vlastní osobu, tím vyšší je míra osobního uspokojení.
Položky v strategii „Péče o sebe“ odpovídají doporučením správné životosprávy (vyhýbání se
alkoholu, zdravá strava, pohyb, dostatek spánku, relaxace, meditace, pravidelné lékařské
prohlídky). Sestrami jsou nejméně užívanou strategii, i přes doporučení řady odborníků na
zdravý životní styl a péči o duševní zdraví. Jak tvrdí Křivohlavý, Pečenková, sestra musí
dodržovat zásady duševní hygieny, kterými je péče o sebe sama, péče o duši, o tělo, péče
o vlastní myšlenkový arsenál. Tvrzení Míčka se shodují s tvrzením Křivohlavého, Pečenkové.
Podotýká, že duševní hygiena udržuje tělo v rovnováze, učí, jak investovat vnitřní energii.
Sestra, pokud má pečovat o pacienty, být jim emocionální oporou, musí být v dobré duševní
rovnováze (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9-15; Míček, 1984, s. 12-20). Není nikým
stanoveno, jaký druh copingové strategie ke zvládání psychické zátěže si musí jedinec vybrat.
Každý relaxuje a získává novou energii jiným způsobem, podle svého osobnostního založení,
ale je velmi důležité, aby si každá sestra osvojila taktiky, kterými lze navodit rychlé zklidnění,
a to nejen při aktuálním stresu, ale hlavně preventivně. K tomu je samozřejmě zapotřebí
znalost možných taktik ke zvládání psychické zátěže (Hennig, Keller, 1996, s. 32-36).
Zájmem každé zdravotnické organizace, která usiluje o zajištění kvalitní péče o pacienta,
musí být udržení týmu motivovaných, nadšených a kvalifikovaných odborníků. Jednou
z možností, jak toho dosáhnout, je vyhledávání stresorů v práci a snaha o jejich redukci
(Maslach, Leiter, 1999). Důležitost uspokojování motivačních faktorů pracovního prostředí
nás zajímala v souvislosti s možným ovlivněním výskytu syndromu vyhoření. Stanovenou
hypotézu H4, zda existuje vztah mezi syndromem vyhoření a mírou uspokojení faktorů
pracovního prostředí zaměstnavatelem, jsme ověřili korelací pomocí Pearsonova korelačního
koeficientu. Byl potvrzen signifikantní vztah mezi všemi třemi kategoriemi syndromu
vyhoření a faktory pracovního prostředí stanovenými v dotazníku na základě Herzbergovy
teorie motivačních faktorů. Významný signifikantní vztah byl potvrzen mezi mírou saturace
faktorů pracovního prostředí a emocionálním vyčerpáním. Silná výsledná korelace potvrzuje
vztah, čím nižší je míra saturace faktorů pracovního prostředí, tím vyšší je emocionální
vyčerpání nebo také lze říci, se vzrůstající saturací faktorů zaměstnavatelem klesá míra
emocionálního vyčerpání sester.
Z šestnácti stanovených faktorů nejvíce ovlivňuje emocionální vyčerpání faktor „Pracovní
klima“, na druhém místě je faktor „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště,
organizace práce)“. Faktor „Mzda/plat“ je třetí nejsilnější faktor, který ovlivňuje míru
65
emocionálního vyčerpání. Z uvedeného zjištění vyplývá, pokud jsou tyto faktory dostatečně
saturovány zaměstnavatelem, je minimalizován možný vznik emocionálního vyčerpání jako
projevu syndromu vyhoření. Zjištění, zda existuje vztah mezi rozdílem v očekávání
a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a emočním
vyčerpáním, bylo zkoumáno potvrzením nebo vyvrácením hypotézy H3. Výsledek potvrzuje
vztah, čím větší je rozdíl mezi očekáváním a saturací motivačních faktorů pracovního
prostředí, tím větší je míra emočního vyčerpání.
Výsledky šetření byly porovnány s výsledky studie prováděné Ježorskou, která také zjišťovala
stupeň saturace Herzbergem stanovených motivačních faktorů a míru jejich důležitosti u 707
sester. Ježorská nepotvrdila korelaci mezi emočním vyčerpáním a faktorem „Mzda/plat“.
V našem výzkumu je faktor „Mzda/plat“ třetí nejvyšší, který ovlivňuje míru emocionálního
vyčerpání. Shodně prokázal náš výzkum a výzkum prováděný Ježorskou silnou negativní
korelaci mezi emočním vyčerpáním (EE) a faktorem „Péče o pacienty,“ „Pracovní klima“,
„Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“, „Nepeněžní
uznání osobních výsledků“ a „Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky“. Jako
nejsilnější faktory prevence syndromu vyhoření byly potvrzeny „Péče o pacienty“, „Pracovní
podmínky“, „Poskytování informací“ a „Zaměstnanecké výhody“. Pozitivně korelují
s kategorii osobní uspokojení (PA) a negativně s kategorií emocionálního vyčerpání (EE)
a depersonalizace (DP). Ve shodě s výsledky Ježorské u faktoru „Péče o pacienty“
a „Pracovní podmínky“ (Ježorská et al., 2014, s. 1-8). Shodné výsledky uvádí Zacharová.
Nejvíce motivující prvek pro práci sestry je péče o pacienta a nejvíce demotivující prvek
špatné pracovní podmínky (Zacharová, 2010, s. 32-38).
Cílem č. 4 bylo zjistit, zda existuje rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních
faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a zároveň bylo zkoumáno, u kterého faktoru je
největší a nejmenší diskrepance mezi očekáváním a naplněním. Za nejdůležitější faktor sestry
označily „Péči o pacienta“, tento faktor je také nejvíce saturován zaměstnavatelem. Na
druhém místě je faktor „Jistota pracovního místa“, který je saturován na šestém místě
z šestnácti faktorů. Třetím nejméně saturovaným faktorem je „Nepeněžní uznání“
a „Vzájemná spolupráce“. Výsledky je možné posoudit jako shodné s výsledky Vévody,
kromě faktoru „Mzda/plat“, který u výzkumu Vévody obsadil první místo v žebříčku
důležitosti (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Ke stejným výsledkům dospěla studie Ježorské
(2014). Ve výzkumech Ježorské, Vévody a Harta (Hart, 2004, s. 2-4) je řazen faktor
„Mzda/plat“ na první místo. V našem výzkumu je zmíněný faktor řazen až na deváté místo.
Rozdílnost výsledků šetření, s výsledky Ježorské, Vévody, Harta u faktoru „Mzda“, je možné
66
podložit výsledky výzkumu Zacharové, kdy sestry uvedly mzdu jako demotivující faktor pro
jejich práci, protože jeho aktuální saturace postupem času vyhasíná. Faktor „Mzda/plat“ je
sice v provedeném výzkumu určení žebříčku důležitosti pro spokojenost sester řazen až na
deváté místo, ovšem, jak nám potvrzují výsledky hypotézy H4, je faktor „Mzda/plat“ označen
za třetí nejsilnější ve vztahu k emocionálnímu vyčerpání. Předmětem výzkumu bylo vymezení
rozdílu mezi očekáváním a saturací faktoru zaměstnavatelem, z důvodu prevence
emocionálního vyčerpání. Ze zjištění vyplývá, že u faktoru „Mzda/plat“, je rozdíl mezi
očekáváním a saturací největší ze všech posuzovaných faktorů. V pořadí druhý a třetí největší
rozdíl mezi očekáváním a saturací je u faktoru „Vzájemná spolupráce“ a „Nepeněžní uznání“.
Ve shodě s výsledky Vévody (Vévoda et al., 2010, s. 207-217).
Nejméně preferovaným faktorem sester je „Kariérový postup“, “Možnost dalšího vzdělávání“
a přitom patří mezi nejvíce saturované faktory zaměstnavatelem. Ve shodě s výsledky
Ježorské i Vévody (Ježorská et al., 2014, Vévoda et al., 2010, s. 207-217).
67
ZÁVĚR
Výsledky studie naznačují, že management zdravotnických zařízení by měl vyhledávat
překážky v práci, které snižují spokojenost zaměstnanců a způsobují snižování pracovního
výkonu, nemocnost, absenci, fluktuaci. Výsledkem bude zvyšování kvality poskytované péče.
Syndrom vyhoření se u onkologických sester často vyskytuje a jeho riziko stále hrozí. Snahou
výzkumného šetření bylo zjistit efektivní faktory prevence syndromu vyhoření. Výzkum
potvrdil silný vliv faktoru sociální opora na prevenci syndromu vyhoření u onkologických
sester a je nejčastěji užívanou copingovou strategií ke zvládání psychické zátěže. Pokud sestry
nemají dostatečnou míru sociální opory, musí znát další strategie k odbourávání stresu.
Znalost těchto strategií by sestry měly získat v rámci kvalifikační přípravy. Výsledky
potvrzují nízkou úroveň znalostí v oblasti psychohygieny získanou kvalifikační přípravou, což
vede k myšlence o změně obsahu výukového programu sester v oblasti práce se stresem.
Nejméně využívanou strategií k odbourávání stresu je péče o sebe. Tato strategie obsahuje
především doporučení správného životního stylu, směřující k navození duševního zdraví.
Výsledek vede k zamyšlení, proč sestry nedodržují správnou životosprávu.
Významně byl potvrzen nedostatek pohybové aktivity v rámci volného času. Důvodem může
být dostatek pohybu v rámci pracovního zatížení. Za nejsilnější faktory, které ovlivňují vznik
syndromu vyhoření, byly zjištěny faktory péče o pacienty, pracovní podmínky, poskytování
informací a zaměstnanecké výhody. V žebříčku důležitosti faktorů pro sestru jsou faktory
v pořadí péče o pacienta, jistota pracovního místa a vzájemná spolupráce. Co se týká saturace
těchto faktorů zaměstnavatelem, patří faktor péče o pacienta mezi nejlépe saturovaný faktor.
Faktor jistota pracovního místa a vzájemná spolupráce jsou saturovány na pátém a sedmém
místě z šestnácti faktorů. Největší rozdíl mezi důležitostí motivačního faktoru pro sestru
a jeho naplněním zaměstnavatelem je u faktoru mzda. I když je tento faktor řazen na devátém
místě důležitosti, je označen jako nejsilnější faktor ovlivňující emocionální vyčerpání.
Nejméně preferovanými faktory sester jsou kariérový postup a možnosti dalšího vzdělávání,
přesto patří mezi nejvíce saturované faktory zaměstnavatelem. Zde je na místě úvaha, že
sestra musí být v dobré duševní pohodě, motivovaná a spokojená, aby měla zájem o další
vzdělávání a byla schopna zvládnout další zodpovědnost, vzniklou kariérovým postupem.
68
Ke zvýšení motivace, spokojenosti a efektivity práce onkologických sester, by přispělo
zaměřit se na faktory pracovního prostředí, které představují pro sestry motivátory a poskytují
prevenci před vznikem syndromu vyhoření. Dalším doporučením je nabídnout sestrám
programy zvyšující schopnost sester zvládat stres a ovlivňovat duševní zdraví.
69
REFERENČNÍ SEZNAM
AIKEN, L. H. et al. 2013. Nurses' reports of working conditions and hospital quality of care
in 12 countries in europe. International journal of nursing studies. 2013, 50(2), 143-153.
ISSN 0020-7489. doi: 10.1016/j.ijnurstu.2012.11.009
AIKEN, L. H, et al. 2002. Hospital nurse staffing and patient mortality, nurse burnout, and
job dissatisfaction. JAMA. 2002, 288(16), 1987–1993. ISSN 0098-7484.
AIKEN, L. H, et al. 2001. Nurses' reports on hospital care in five countries. Health affairs
(Project Hope) [online]. 2001, 20(6), 43-53. [cit. 2013-05-13]. ISSN 0278-2715. Dostupné z.
http://content.healthaffairs.org/content/20/3/43.long
BALBAY, O. A. et al. 2011. Burnout Status of Health Care Personnel Working in Oncology
and their Coping Methods. HealthMed [online]. 2011, 5(4), 730-740. [cit.2013-11-25].
Dostupné z: http://planetreegrove.com/wp-content/uploads/2012/07/Burnout-status-of-health-
care-personnel-working-in-oncology-and-their-coping-methods.pdf
BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 80-
7013-439-9.
BÁRTOVÁ, Zdenka. 2011. Jak zvládnout stres za katedrou. 2011. Vyd. 1. [Kralice na Hané]:
Computer Media, 2011. 96 s. ISBN 978-80-7402-110-7.
BELCASTRO, P. A. 1982. Burnout and its relationship to teachers static complaints and
illnesses. Psychological Reports [online]. 1982, 50, 1045-1046. [cit. 2014-02-10]. ISSN 0033-
2941. doi: 10.2466/pr0.1982.50.3c.1045
BOHUTÍNSKÁ, Marie. 2005. Profesionální stres u sester. Sestra. 2005, 15(10), 16-18. ISSN:
1210-0404.
BEDRNOVÁ, Eva et al. 2009. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a
efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7261-198-0.
BORRITZ, M. et al. 2006. Burnout as a predator of self- reported sickness absence among
human service workers: prospective findings from 3 year follow-up of the PUMA study.
Occupational and Environmental Medicine. 2006, 63(2), 98-106. ISSN 1470-7926.
doi:10.1136/oem.2004.019364
70
COHEN, M. Z., SARTER, B. 1992. Love and work: Oncology nurses’view of the meaning of
their work. Oncology Nursing Forum. 1992, 19(10), 1481–1486. ISSN:0190-535X.
COHEN-KATZ, J. et al. 2004. The effects of mindfulness-based stress reduction on nurse
stress and burnout: A quantitative and qualitative study. Holistic Nursing Practice. 2005,
19(2), 78-86. ISSN:0887-931.
ČESKO. 2013. Zákoník práce: komentář. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika,
2013. xxvii, 772 s. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7478-033-2.
ČESKO. 2004. Zákon č. 96/2004 Sb., O podmínkách získávání a uznávání způsobilosti
k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících
s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o nelékařských zdravotnických povoláních), ze dne 4. února 2004. In: Sbírka zákonů České
republiky. 2004, částka 30. ISSN 1211-1244.
DANZER, Gerhard. 2001. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2001. 244 s. Spektrum. ISBN 80-7178-456-7.
EVERLEY, G.S., MITCHELL, J. T. 2002.Critcal Incident Stress Management:Advanced
Group, CrisisIntervention A Workbook. 2nd ed. Maryland, (USA):Internationl Critcal Incident
StressFoundation, 2002. ISBN 978-0972089746.
FALEIDE, A. O., LIAN, L. B., FALEIDE, E. K. 2010. Vliv psychiky na zdraví: soudobá
psychosomatika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 240 s. Psyché. ISBN 978-80-247-2864-3.
FITCH, M. I., MATYAS, Y., ROBINETTE, M. 2006. Caring for the caregivers: Innovative
program for oncology nurses. Canadian Oncology Nursing Journal. 2006, 16(2), 110–115.
ISSN 1181-912X.
FRÝBA, Mirko. 2003. Umění žít šťastně: Buddhova Abhidhamma v praxi meditace a
zvládání života. Vyd. 1. Praha: Argo, 2003. 278 s. ISBN 80-7203-484-7.
GARMAN, A. N., CORRIGAN, P. W., MORRIS, S. 2002. Staff burnout and patient
satisfaction: Evidence of relationships at the care unit level. Journal of Occupational Health
Psychology. 2002,7(3), 235-241. ISSN 1076-8998. doi: 10.1037/1076-8998.7.3.235
GIFFORD, B. D., ZAMMUTO, R. F., GOODMAN, E. A. 2002. The relationship between
hospital unit culture and nurses’ quality of work life. Journal of Healthcare Management.
2002, 47(1), 13–25. ISSN 1096-9012.
71
GREGOR, Ota. 1998. Speciální linky důvěry pro lékaře ve stresu v Anglii. In: Stres
zdravotníků 1998: [sborník sympozia], Karlovy Vary, 6.-7. února 1998. 1. vyd. Praha: Galén,
1998. s. 39-42. ISBN 80-85824-74-4.
GROVER, Michelle, et al. 2007. Professional bereavement and resiliency: what does this
mean to oncology nurses? Oncology Nursing Forum [online]. 2007, 34(2), 530-530. [cit.
2013-12-19]. ISSN0190-535X. Dostupné také z: www. pshsa.ca/2013/11/27/psychological-
health-and-safety-in-healthcare
GRUBER, David. 2009. Time management: efektivní hospodaření s časem - klíčová součást
beneopedie. 3., rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7261-
211-6.
GULÁŠOVÁ, Ivica. 2012. Prevence krizových situací. Sestra. 2012, 22(1), 24-26. ISSN
1210-0404.
HALBESLEBEN, J. R. et al. 2008. Nurse burnout and patient safety perception versus
reporting behavior. Western Journal of Nursing Research. 2008, 30(5), 560–577. ISSN 0193-
9459. doi: 10.1177/0193945907311322
HART, P. D. 2001. The nurse shortage: perspectives from current direkt care nurses and
formmer direkt care nurses [online]. [cit. 2014-01-14]. Dostupné
z: www.aft.org/helthcare/download/hart/report
HAWKINS, Peter a SHOHET, Robin. 2004. Supervize v pomáhajících profesích. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2004. 208 s. ISBN 80-7178-715-9.
HEATH, Chip a HEATH, Dan. 2011. Proměna: jak věci změnit, když je změna zdánlivě
nemožná. Vyd. 1. V Brně: Jan Melvil, 2011. 288 s. Žádná velká věda. ISBN 978-80-87270-
09-7.
HELLMAN, T. et al. 2003. Stress, burnout and coping: differences between women with
coronary heart dinase and healthy matched women. Journal of Health Psychology [online].
2003, 8(4), 433-445. [cit. 2014-01-25]. ISSN 1359-1053. Dostupné z:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19127710
HENNIG, Claudius a KELLER, Gustav. 1996. Antistresový program pro učitele: projevy,
příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 99 s. Pedagogická
praxe. ISBN 80-7178-093-6.
72
HERMAN, Erik a DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na
rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, ©2008. 94 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-157-8.
HLADKÝ, Aleš. 1993. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993.
173 s. ISBN 80-7066-784-2.
HLADKÝ, Aleš, ŽIDKOVÁ, Zdeňka. 1999. Metody hodnocení psychosociální pracovní
zátěže: metodická příručka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 78 s. ISBN 80-7184-890-5.
HOLLAND, B. J, et al. 2012. Sustained employability of workers in a production
environment: design of a stepped wedge trial to evaluate effectiveness and cost-benefit of the
POSE program. BMC Public Health [online]. 2012, 36(12), 1471-1476. [cit. 2013-12-21].
ISSN 1471-2458. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/1471-2458/12/1003
HONZÁK, Radkin. 2013. Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad,
2013. 229 s. ISBN 978-80-7429-331-3.
HONZÁK, Radkin, KURZOVÁ, Hana. 2003. Burnout syndrom. Sanquis. 2003, (30), 42-45.
ISSN: 1212-6535.
HRSTKOVÁ, Dana, RIEGEROVÁ, Alena. 2004. Psychoterapeutická podpora personálu na
onkologickém oddělení v Krajské nemocnici v Liberci Onkologická péče. 2004, 8(3), 22-23.
ISSN: 1214-5602.
HRUBÁ, Radka, HARVANOVÁ, Jana, ŠTĚRBOVÁ, Dana. 2008. Ženy, strategie zvládání
stresu a adherence k pravidelné pohybové aktivitě. Tělesná kultura. 2008, 31(2), 58-60. ISSN
1211-6521.
CHIVATO, P. et al. 2011. Professional burnout and work satisfaction in Spanish allergists:
analysis of working conditions in the specialty. Journal of investigational allergology &
clinical imunology [online]. 2011, 21(1), 13-21. [cit. 2014-02-05]. ISSN:1018-9068.
Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21370718
JAROŠOVÁ, Darja. 2006. Organizace studia ošetřovatelství [online]. Ostrava: Ostravská
univerzita, 2006. [cit. 2013-12-11]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/mentor/I-
organizace%20studia%20osetrovatelstvi.pdf
JEKLOVÁ, Marta, REITMAYEROVÁ, Eva. 2007. Interní supervize. Praha: Vzdělávací
institut ochrany dětí, 2007. 24s. ISBN 978-80-86991-061.
73
JEŽORSKÁ, Šárka et al. 2014. Výzkumy subjektivní kvality života SQUALA
standardizovaným dotazníkem Results of subjective quality of life research using
SQUALAstandardized questionnairre. Profese on-line [on-line]. 2014, 7(1), 1-8. [cit. 2014-
03-12]. ISSN 1803-4330. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/1-2014/
JEŽORSKÁ, Šárka, KOZYKOVÁ, Jana, CHRASTINA, Jan. 2012. Syndrom vyhoření u
všeobecných sester pracujících s onkologickými nemocnými. Ošetrovatelstvo [online]. 2012,
2(2), 56-62. [cit. 201310-12]. ISSN 1338-6263. Dostupné z:
http://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2012-rocnik-2/cislo-2
JEŽORSKÁ, Šárka, TOMANOVÁ, Dana. 2011. Protektivní faktory ve vztahu k syndromu
vyhoření. In: Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Vyd. 1. Martin: Univerzita
Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta, 2011. s. 143-151. ISBN: 978-80-
89544-00-4.
JOBÁNKOVÁ, Marta, KVAPILOVÁ, Jarmila. 2007. Zdroje psychosociální zátěže
v sesterské profesi. Sestra. 2007, 17(7-8), 18-19. ISSN: 1210-0404.
JOUZA, Ladislav. 2000. Pracovní podmínky a prostředí. Právní rádce. 2000, 5(5), 62-65.
ISSN 1210-4817.
KALVODOVÁ, Libuše et al. 2010. Psychologický náhled na problémy onkologických
pacientů a ošetřujícího týmu. Vnitřní lékařství. 2010, 56(6), 570-581. ISSN: 0042-773X.
KEBZA, Vladimír et al. 2012. Psychická zátěž, stres a psychohygiena v lékařských profesích.
1. vyd. Praha: Grada, 2012. 95 s. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-
4569-5.
KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2013. Současné sociální změny, jejich důsledky a
syndrom vyhoření. Československá psychologie. 2013, 57(4), 329-341. ISSN: 0009-062X.
KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2010. Syndrom vyhoření, vybrané psychologické
proměnné a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Československá psychologie.
2010, 54(1), 1-16. ISSN: 0009-062X.
KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2003. Syndrom vyhoření. 2.vyd. Praha: Geoprint, 2003,
ISBN 80-7071-231-7.
KIRSTOVÁ, Alix. 1996. Kniha o překonávání stresu: jak se uvolnit a žít pozitivně. 2. vyd.,
V Knižním klubu 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1996. 192 s. ISBN 80-7176-655-0.
74
KITAOKA-HIGASHIGUCHI, K. et al. 2009. Burnout and risk factors for arteriosclerotic
dinase: Follow-up study. Journal of Occupational Health. 2009, 51(2), 123-131. ISSN 1341-
9145.
KNOBLAUCH, Jörg. 2013. Cíle v pracovním i osobním životě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013.
190 s. ISBN 978-80-262-0346-9.
KOLMAN, Luděk, et al. 2004. Postoje k práci a škála postojů k práci. Psychodiagnostika
[online]. Psychologické dny 2004. [cit. 2014-01-10] Dostupné z:
http://cmps.ecn.cz/pd/2004/texty/pdf/kolman.pdf
KOMAČEKOVÁ, Dagmar. 2009. Fyzická a psychická zátěž při poskytování ošetřovatelské
péče – prevence, ochrana a podpora zdraví sestry. Sestra. 2009, 19(7-8), 26-28. ISSN: 1210-
0404.
KÖNIG, C. J., KLEINMANN. M. 2007. Time Management Problems and Discounted Utility.
The Journal of Psychology [online]. 2007, 141(3), 321-324. [cit. 2013-04-19]. ISSN 0022-
3980. Dostupné
z:http://search.proquest.com.ezproxy.muni.cz/docview/213830591?accountid=16531
KOVÁCS, M., KOVÁCS, E., HEGEDŰS, K. 2010. Is emotional dissonance more prevalent
in oncology care? Emotion work, burnout and coping. Psycho-Oncology. 2010, 19(8),
855–862. ISSN: 1099-161. doi: 10.1002/pon.1631
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 1998. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 131 s.
Psychologie pro každého. ISBN 80-7169-551-3.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2001. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN
80-7178-551-2.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2003. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN
80-7178-774-4.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro, PEČENKOVÁ, Jaroslava. 2004. Duševní hygiena zdravotní sestry.
Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. 78 s. Sestra. ISBN 80-247-0784-5.
KUSHNIR, T., MELAMED, S. 1992. The gulf war and its impal on burnout and well-being
of working civilians. Psychological medicine. 1992, 22(4), 987-995. ISSN:0033-2917.
LE BLANC, P. M. 2007. Také care! The evaluation of a team-based burnout intervention
program for oncology care providers. The Journal of applied psychology. 2007, 92(1),
213-227. ISSN 0021-9010 .
75
LEITER, M. P., HARVIE, P., FRIZZELL, C. 1998. The correspondence of patient
satisfaction and nurse burnout. Social Science and Medicine.1998, 47(10), 1611–1617. ISSN
0277-9536. doi: 10.1016/S0277-9536(98)00207-X
MACPHERSON, C. F. 2008. Peer-supported storytelling for grieving pediatric oncology
nurses. Journal of Pediatric Oncology Nursing. 2008, 25(3), 148–163. ISSN 1043-4542. doi:
10.1177/1043454208317236).
MAŇÁK, Josef, ed., ŠVEC, Štefan, ed. a ŠVEC, Vlastimil, ed. 2005. Slovník pedagogické
metodologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 134 s. Pedagogický výzkum v teorii
a praxi; sv. 3. ISBN 80-7315-102-2.
MASLACH, C, JACKSON, S. E. 1981. The Maslach Burnout Inventory. Research Edition,
Consulting Psychoogists, Inc., Palo Alto, California. 1981.
MASLACH, C., LEITER, M. 1999. Take this job and love it! Psychology Today [ online].
September 1999. © Copyright 2002-2014 Sussex Directories, IncLast reviewed 19.1. 2012.
[cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/articles/199908/take-job-
and-love-it
MATOUŠEK, Oldřich et al. 2008. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál,
2008. 380 s. ISBN 978-80-7367-502-8.
MENTAL HEALTH COMMISSSION OF CANADA. 2013. National Standard of Canada for
psychological health and safety in the workplace released. Mental Health Commission of
Canada [online]. © 2014 Mental Health Commission of Canada. [cit. 2014-0110]. Dostupné
z: www. bnq.qc.ca/dokuments/communique presse 9700-803_2013-01-16 en.pdf
MÍČEK, Libor. 1984. Duševní hygiena. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,
1984. 207 s. Učebnice pro vysoké školy.
MIKŠÍK, Oldřich. 2001. Psychologická charakteristika osobností. 1. vyd. Praha: Karolinum,
2001. 257 s. ISBN 80-246-0240-7.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR. 2008. Rámcový
vzdělávací program pro obor vzdělání 53-41-M/01. Zdravotnický asistent [online]. Praha:
Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. 78 s. [cit. 2014-01-10] Dostupné z:
http://aplikace.msmt.cz/rvp/RVP/ML/RVP%205341M01%20Zdravotnicky%20asistent.pdf
76
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2008. Metodický pokyn
k vyhlášce č. 39/2005 Sb. pro studijní obor všeobecná sestra. In: Věstník Ministerstva
zdravotnictví České republiky [online]. 2008, (6), 12-32. [cit. 2013-11-11]. Dostupné
z:http://www.mzcr.cz/odbornik/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-
sestra_2197_947_3.html
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2004. Koncepce
ošetřovatelství. In: Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky [online]. 2004, září.
(9), 2-10. Poslední úprava 27.10. 2009. [cit 2012-012-12]. ISSN 1211-0868. Dostupné z:
http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3648_1778_11.html
MOHAPL, Přemysl. 1992. Úvod do psychologie nemoci a zdraví. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého, 1992. 89 s. Acta Univ. Palackianae Olomucensis. Fac. philos. Suppl.
ISBN 80-7067-127-0.
MORET, Leila et al. 2012. Relationship between inpatient satisfaction and nurse absenteeism:
an exploratory study using WHO-PATH performance indicators in France. BMC Reserch
Notes [online]. 2012, 22(5), 83- 85. [cit. 2013-12-21]. ISSN 1756-0500. Dostupné
z: http://www.biomedcentral.com/1756-0500/5/83
NAKONEČNÝ, Milan. 1992. Motivace. 1. vyd. Praha: Management Press, 1992. 258 s. ISBN
80-85603-01-2.
NEŠPOR, Karel, 2007. Prevence profesionálního stresu a syndromu vyhoření. Medicína pro
praxi. 2007, 4(9), 371-372. ISSN 1214-8687.
PACOVSKÝ, Petr. 2006. Člověk a čas: time management IV. generace. 1. vyd. Praha: Grada,
©2006. 259 s. Cesty k osobní prosperitě. ISBN 80-247-1701-8.
PARMELEE, Patricia, et al. 2009. Perceived barriers to effective job performance among
nursing assistants in long-term care. Journal of the American Medicala Directors Association
[online]. 2009, 10(8), 559-567. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: www.
ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2774771
PASSIG, Kathrin, LOBO, Sascha. 2010. Odložím to na zítra: jak si zorganizovat život bez
zbytečného organizování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 187 s. ISBN 978-80-7367-666-7.
PERRY, B. 2008. Why exemplary oncology nurses seem to avoid compassion fatigue.
Canadian Oncology Nursing Journal. 2008, 18(2), 87–99). ISSN1181-912X.
77
PLAMÍNEK, Jiří. 2013. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. 3.,
dopl. vyd. Praha: Grada, 2013. 192 s. Management. ISBN 978-80-247-4751-4.
PLAMÍNEK, Jiří. 2004. Sebeřízení: praktický atlas managementu cílů, času a stresu. 1. vyd.
Praha: Grada, 2004, 182 s. ISBN 80-247-0671-7.
PONĚŠICKÝ, Jan. 2002. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha:
Triton, 2002. 120 s. Psychologická setkávání; sv. 1. ISBN 80-7254-216-8.
POST-WHITE, J. 1998. Wind behind the sails: Empowering our patients and ourselves.
Oncology Nursing Forum. 1998, 25(6), 1011–1017. ISSN0190-535X.
PROVAZNÍK, Vladimír, KOMÁRKOVÁ, Růžena. 1996. Motivace pracovního jednání. Vyd.
1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996. 210 s. ISBN 80-7079-283-3.
PSYCHODIAGNOSTIKA a.s. 2010. Inventorium zaměstnaneckého stresu: příručka.
Bratislava, 2010, s. 7-12. ISBN neuvedeno.
RAINES, M. L. 2000. Ethical decision making in nurses. Relationships among moral
reasoning, coping style, and ethics stress. JONA’s Healthcare Law, Ethics and Regulation .
2000, 2(1), 29–41, ISSN 1520-9229.
REICHEL, Jiří. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009.
184 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-3006-6.
RENAUD, Jacqueline. 1993. Stres: [co je stres a jak se mu vyhnout: testy a antistresové
programy]. 1. vyd. Praha: Práce, 1993. 137 s. ISBN 80-208-0297-5.
RODRIGUES, B. A., CHAVES, C. E. 2008. Stressing factors and coping strategies used by
oncology nurses. Revista Latino Americana de Enfermagem, 2008, 16(1), 2-8.
ISSN 0104-1169.
QUINAL, L., HARFORD, S. RUTLEDGE, D. N. 2009. Secondary traumatic stress in
oncology staff. Cancer nursing. 2009, Jul-Aug, 32(4), E1-7. ISSN 0162-220X. doi:
10.1097/NCC.0b013e31819ca65a
SÁ, L., FLEMING M. 2008. Bullying, burnout, and mental health amongst Portuguese
nurses. Issues in mental health nursing. 2008, 29(4),411-26. ISSN: 0161-2840. doi:
10.1080/01612840801904480
SIKOROVÁ, Lucie. 2011. Psychologie zdravotnické profese. 1.vyd. Ostrava: Ostravská
univerzita, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7464-084-1.
78
SKUTIL, Martin et al. 2011. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty
učitelství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 254 s. ISBN 978-80-7367-778-7.
SPENCE LASCHINGER, H. K., LEITER, M. P. 2006. The impal nursing work enviroments
on patient safety outcomes. The Journal of Nursing Administration [online]. 2006, 36(5),
259-267. [cit. 2014-04-10]. ISSN 1539-0721. Dostupné z: http:/ovidsp.tx.ovid.com/sp-
3.11.0a/ovidweb.cgi?WebLinkFramesed=1S=DFLKFPBDPPDDAAPNCNKCCJCDNBAAA
OO-2006050000
STOCK, Christian. 2010. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha: Grada, 2010.
103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5.
SVĚTLÁK, Miroslav, SUCHÝ, Adam. 2011. Psychologická péče o zdravotníky v onkologii:
současná teorie a praxe v podmínkách českého zdravotnictví. Klinická onkologie. 2011, 24(4),
302-307. ISSN: 0862-495X.
SVĚTLÁK, Miroslav, SUCHÝ, Adam, VYZULA, Rostislav. 2010. První zkušenosti
s profylaktickým a terapeuticko poradenským programem pro lékaře a sestry na MOÚ:
využití Gestalt přístupu ve zdravotnictví. In: Edukační sborník XXXIV. Brněnské onkologické
dny s XXIV. Konferencí pro sestry a laboranty. 1. vyd. Brno: Masarykův onkologický ústav,
2010. s. 193-193. ISBN 978-80-86793-15-3.
SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. 2002. Strategické dokumenty: pro
všeobecné sestry a porodní asistentky. (2). Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky,
2002. 271 s. ISBN 80-85047-21-7.
ŠEBLOVÁ, Jana. 2007. Zátěž a stres pracovníků zdravotnických záchranných služeb. 112.
2007, 6(3), 12-14. ISSN: 1213-7057.
ŠKODOVÁ, Z. BÁNOVČINOVÁ, L. 2011. Osobnostné predátory syndrómu vyhorenia
u študentov pomáhajúcích profesí. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2011, 2(4), 288-293,
ISSN 1804-2740.
ŠTIKAR, Jiří et al. 2003. Psychologie ve světě práce. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2003.
461 s. ISBN 80-246-0448-5.
79
TEISALA, T et al. 2014. Associations of physical activity, fitness, and body composition with
heart rate variability–based indicators of stress and recovery on workdays: a cross-sectional
study. Journal of Occupational Medicine and Toxicology [online]. 2014, 9(16). [cit. 2014-02-
20]. ISSN: 1745-6673. doi: 10.1186/1745-6673-9-16. Dostupné z:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3997193/
TOPPINER-TANNER, S. et al., 2005. Burnout as a predátor of medically certified sick-leave
absences and thein diagnosed causes. Behavioral Medicine. 2005, 31(1), 18-27.
ISSN 0896-4289.
TRACY, Brian. 2007. Snězte tu žábu!: 21 rad, jak v co nejkratším čase udělat co nejvíce.
Olomouc: ANAG, 2007. 128 s. ISBN 978-80-7263-403-3.
UZEL, Jaroslav. 2008. Prevence a zvládání stresu. Vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, 2008. 42 s. Bezpečný podnik. ISBN 978-80-86973-99-9.
VAHEY, D. C, AIKEN, L. H., VARGAS, D. 2004. Nurse burnout and patient satisfaction.
Medical Care [online]. 2004, 42(2 Suppl), II-57–II-66. [cit. 2013-11-21]. ISSN:0025-7079.
Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2904602/
VAŠINA, Lubomír. 2011. Vademecum psychologie clinicae. Brno: Institut mezioborových
studií, 2011. 256 s. ISBN 978-80-87182-18-5.
VENGLÁŘOVÁ, Martina et al. 2011. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing.
1. vyd. Praha: Grada, 2011. 184 s. Sestra. ISBN 978-80-247-3174-2.
VÉVODA, Jiří et al. 2010. Pracovní spokojenost všeobecných sester. Profese on-line [online].
2010, 3(3), 207-219. ISSN: 1803-4330. [cit. 2014-01-26]. Dostupné z:
http://profeseonline.upol.cz/3-2010/
VÉVODA, Jiří. 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2013. 159 s. Sestra. ISBN 978-80-247-4732-3.
VODÁČEK, Leo, VODÁČKOVÁ, Oľga. 2006. Moderní management v teorii a praxi. Vyd.
1. Praha: Management Press, 2006. 295 s. ISBN 80-7261-143-7.
VÝROST, Jozef a SLAMĚNÍK, Ivan. 1997. Sociální psychologie = Sociálna psychológia.
Vyd. 1. Praha: ISV, 1997. 453 s. Psychologie. ISBN 80-85866-20-X.
80
WENGSTRÖM. Y., EKEDAHL, M., 2006. The art of professional development and caring
in cancer nursing. Nursing and Health Sciences. 2006, 8(1), 20–26. ISSN 1441-0745. doi:
10.1111/j.1442-2018. 2006.00263.x.
WILKES L., et al. 2008. Clients with chronic and complex conditions: their experiences of
community nursing services. Journal of clinical nursing. 2008, 17(7B), 160-168. ISSN 0962-
1067.
WINWOOD, P. C., LUSHINGTON, K. 2006. Disentangling the effects of psychological and
physical work demands on sleep, recovery and maladaptive chronic stress outcomes within
a large sample of Australian nurses. Journal of Advanced Nursing. 2006, 56(6), 679-689.
ISSN 03092402. DOI: 10.1111/j.1365-2648.2006.04055.x
WITKOSKI, A., DICKSON, V. V. 2010. Hospital staff Nurses Work Hours, Meal Periods
and Rest Breas: A Review From an Occupacional Health Nurse Perspective. AAOHN journal.
2010, 58(11), 489-497. ISSN 0891-0162. doi: 10.3928/08910162-20101027-02.
ZACHAROVÁ, Eva. 2010. Motivační faktory v sesterském povolání. Sestra. 2010, 20(6),
30-31. ISSN: 1210-0404.
ZACHAROVÁ, Eva. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky.
Interní medicína pro praxi. 2008, 10(1), 41-42. ISSN: 1212-7299.
ZÁLEŠÁKOVÁ, J., BUŽGOVÁ, Radka. 2011. Psychická zátěž sester pečujících
o onkologicky nemocné. Pracovní lékařství. 2011, 63(3-4), 113-118. ISSN: 0032-6291.
81
SEZNAM ZKRATEK
BMI - Maslach Burnout Inventory
BM - Burnout Measure
Tab. - tabulka
č. - číslo
apod. - a podobně
tzv. - takzvaný
82
SEZNAM TABULEK
Tabulka č. 1 Věk a délka praxe respondentů
Tabulka č. 2 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání
(Emotional Exhaustion)
Tabulka č. 3 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace
(Depersonalisation)
Tabulka č. 4 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení
(Personal Accomplishment)
Tabulka č. 5 Absolutní a relativní četnost stavu vyhoření
Tabulka č. 6 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické
zátěže
Tabulka č. 7 Popisná statistika míry přípravy sester v oblasti psychohygieny
Tabulka č. 8 Absolutní a relativní četnosti odpovědí otázky č. 13 vlastního dotazníku –
přínos pro zvládání stresových situací
Tabulka č. 9 Míra používaných strategií ke zvládání psychické zátěže
Tabulka č. 10 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního
prostředí
83
SEZNAM GRAFŮ
Graf č. 1 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional
Exhaustion)
Graf č. 2 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)
Graf č. 3 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal
Accomplishment)
Graf č. 4 Přínos pro zvládání stresových situací
Graf č. 5 Průměrné celkové skóre užívaných strategií
Graf č. 6 Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí
Graf č. 7 Pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem
Graf č. 8 Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací
faktorů pracovního prostředí
84
SEZNAM PŘÍLOH
P1: Dotazník dle Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí
P2: Dotazník vlastní konstrukce
P3: Souhlas s výzkumným šetřením
85
Příloha P1:
Dotazník dle Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí
Ve sloupci 1 označte křížkem každého faktoru, jak je daný faktor pro Vás osobně důležitý
(1.vůbec není důležitý,2.téměř není důležitý, 3.středně důležitý, 4.důležitý,5.velmi důležitý)
Ve sloupci 2 označte křížkem u každého faktoru, jak zaměstnavatel, dle Vašeho názoru, jednotlivý
faktor naplňuje.
(1.jsem velmi nespokojen/a, 2.jsem nespokojen/a, 3.nejsem ani spokojený/a, ani spokojen/a,
4. jsem spokojený/a, 5.jsem velmi spokojený/a)
Faktory:
Míra důležitosti
pro Vás
Míra naplnění Vaší
potřeby zaměstnavatelem
Sloupec 1
Sloupec 2
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1. Spolupráce s jinými profesemi
(zdravotními sestrami, nelékařskými
specialisty,duchovními)
2. Pracovní vztahy k přímo
nadřízeným pracovníkům
3. Možnost kariérového postupu
4. Možnost používání moderního
technického-přístrojového a
technologického vybavení
5. Prestiž Vašeho povolání
6. Vzájemná pracovní spolupráce na
Vašem pracovišti
7. Mzda/plat.
8. Možnosti dalšího odborného
vzdělávání
(kurzy,školení,atestace,další
postgraduální vzdělávání)
9. Nepeněžní uznání Vašich
osobních výsledků (pochvala atp.)
86
10. Stabilita-jistota pracovního místa
11. „Image“ (vážnost,pověst) Vašeho
zdravotnického zařízení na veřejnosti
12. Péče o pacienty
13. Pracovní podmínky (BOZP
prostorové řešení pracoviště,
organizace práce)
14. Poskytování informací
(dostatečný přístup k informacím a
jejich poskytování)
15.Zaměstnanecké/sociální výhody
poskytované zaměstnavatelem
(osobní účty, vitamíny,stravenky,atd
16. Pracovní klima
87
Příloha P2:
Dotazník vlastní konstrukce – Vzdělání sester v oblasti duševní hygieny
Tento dotazník slouží ke zjištění spokojenosti s úrovní vzdělání v oblasti duševní hygieny
zdravotnického personálu.
Při vyplňování dotazníku prosím zatrhněte vždy jen jednu z možností.
1. Jste absolventem:
a) střední zdravotnické školy
b) vyšší odborné školy zdravotnické
c) gymnázia a vyšší odborné školy zdravotnické
d) bakalářského studia
e) magisterského studia
2. Před kolika lety jste dokončil(a) Vaše nynější vzdělání:
a) 1-5
b) 5-10
c) 10-20
d) Více
3. S pojmem duševní hygiena zdravotnického personálu jste se setkal(a):
Uveďte všechny možné odpovědi:
a) na základní škole
b) na střední zdravotnické škole
c) na gymnáziu
d) na gymnáziu, na střední zdravotnické škole i na vyšší odborné škole zdravotnické
e) na bakalářském studiu
f) na magisterském studiu
g) v zaměstnání
h) nikdy jsem se s tímto pojmem nesetkal(a)
4. Co pro Vás představuje pojem duševní hygiena:
a) návod, jak chránit a upevňovat své duševní zdraví
b) návod, jak se chovat k pacientovi
c) návod, jak provádět hygienu pacienta
d) postoj k životu, kterým se stanu oblíbeným
e) nic pro mě neznamená
88
5. Při přípravě na své povolání jste získal(a) dostatek znalostí v oblasti duševní hygieny
zdravotnického personálu – vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):
1 2 3 4 5
6. V jakém předmětu jste se duševní hygieně věnovali:
a) v psychologii
b) v komunikaci
c) v etice
d) filozofii
e) v edukaci
f) v jiném – uveďte v jakém
g) v žádném
7.Odborná úroveň vyučovacích hodin na škole, které se věnovaly oblasti duševní hygieny
byla – vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):
1 2 3 4 5
8. Poznatky o udržování duševní hygieny, získané ve škole, Vás připravily na zvládání
stresových situací v praxi:
1 2 3 4 5
89
9. Navýšil(a) by jste počet vyučovacích hodin v oblasti duševní hygieny zdravotnického
personálu – vyznačte na škále od 1-5 (1nejnižší):
1 2 3 4 5
10. Zavedl(a) by jste více praktický způsob výuky duševní hygieny zdravotnického personálu
- vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):
1 2 3 4 5
11. Jak často se při svém povolání setkáváte se stresovými situacemi, které musíte řešit
a negativně na Vás působí:
a) 1x za týden
b) 3x za týden
c) 1x denně
d) více jak 1x denně
12. Při řešení stresových situací vycházíte se znalostí získaných v průběhu studia:
a) ano
b) částečně
c) ne
13. Největší přínos při zvládání stresových situací měla pro Vás:
a) škola
b) praxe
c) kurzy duševní hygieny v zaměstnání
90
Příloha P3:
Vážená paní
Zlatuše Mihalová
náměstkyně pro ošetřovatelskou péči
Krajská nemocnice Tomáše Bati
Havlíčkovo nábřeží 600
Zlín
762 75
V Olomouci 6.11. 2013
Žádost o provedení výzkumného šetření
Vážená paní náměstkyně,
dovolte, abych se na Vás obrátila s žádostí o umožnění výzkumného šetření v Krajské nemocnici
Tomáše Bati ve Zlíně. Výzkumné šetření souvisí s tvorbou mé diplomové práce. Studuji 2. ročník
navazujícího magisterského studia na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci,
obor Ošetřovatelská péče v interních oborech. Tématem mé diplomové práce je „Zvládání psychické
zátěže v kontextu práce onkologických sester“. Jedná se o kvantitativní výzkum u onkologických
sester, prováděný prostřednictvím dotazníků, které zjišťují míru syndromu vyhoření, emocionální a
kognitivní zvládání stresu, úroveň vzdělání v oblasti duševní hygieny a úroveň péče zaměstnavatele o
duševní hygienu onkologických sester. Použité dotazníky přikládám.
Vedoucím mé diplomové práce je paní Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.
Šetření bude probíhat v klinických onkologických centrech – Olomouc, Hradec Králové, Praha a Zlín.
Děkuji za kladné vyřízení mé žádosti. Bc. Šárka Ročková
onkologická klinika
Fakultní nemocnice Olomouc
I.P.Pavlova 6
775 20 Olomouc
Vyjádření k žádosti:
91
92
93
94